Sídliště jako typ bydlení ve 20. století Esej U3V – Fakulta architektury ČVUT 2014/2015 Ing. Ivan Nápravník Průmyslová revoluce přinesla zvrat v požadavcích i v názorech na bydlení. Do této doby se města skládala z měšťanských domů, kde bydlel majitel, většinou řemeslník, příslušník určitého cechu, nebyla výjimkou ani zemědělská činnost a často spolu s majitelem obývalo měšťanský dům i nejbližší služebnictvo. Různé dělnické kolonie pak vznikaly na dosah továren, většinou mimo historickou zástavbu. Bydlením pro dělníky i nižší úředníky se zabývala celá řada lidí, včetně podnikatelů, např. Baťova kolonie ve Zlíně, ale i třeba výstavba v tzv. „Rudé Vídni“ v letech 19191934. Celkem tak ve Vídni vzniklo přes 200 domů se 70 tisíci bytů! Zde šlo především o hromadnou výstavbu, ale z architektonického hlediska nepřinesla nic závratně nového, ovšem byl to příspěvek do tehdejší převažující slohové výstavby Již zde se však projevuje monumentalismus, tak známý i u našich sídlišť z doby socializmu. Známý slovník Wikipedie charakterizuje sídliště jako obecný název používaný pro místo dlouhodobě obývané lidmi. Sídliště se nazývají také nové části měst, často satelitní, které jsou primárně stavěny jako obytné zóny, pro rychle se rozrůstající městskou populaci, s vícepatrovými obytnými domy, např. panelovými domy, tzv. „paneláky“, obytnými panelovými věžovými domy (věžáky), malými až středně velkými obchody, školami a parky. Sídliště tohoto typu byla stavěna v 40. až 90. letech 20. století na okrajích velkých i malých měst. Sídliště stavěl stát, firma i vznikala tzv. družstevní výstavba. V žádném případě se nejedná o výmysl „socialistické výstavby“, např. v roce 1870 existovalo v Anglii na 2 tisíce tzv. Building Societies, tedy svépomocná družstva, obdobně tomu bylo i třeba v Německu. Hlavním účelem bylo přiblížit bydlení dělníků k místě pracoviště. Jsou známá sídliště ve Spojených státech z 20. let, dále pak ze Švédska, Anglie a Německa. V 50. letech vznikaly velké soubory panelových sídlišť – Grands esembles – v okolí velkých měst ve Francii. Takže je možno konstatovat, že „socialistická sídliště“ vznikala v souladu se světovým vývojem. Ať již to bylo v tehdejším SSSR a ostatních státech Východního bloku. Z dnešního pohledu se domnívám, že předchozí etapa, tzv. socialistického realizmu zanechala některé kvality, které pozdější „doba sídlištní“ postrádala. Klasickou ukázkou jsou realizace v Havířově, kde propracovaný detail i kvalita bytového fondu vysoko překračovala pozdější výstavbu. Jsou i jednotlivé stavby, které svou kvalitu prokazují i dnes. Klasickou ukázkou je hotel Jalta v Praze od architekta Tenzera z let 1954-56. Na konci padesátých let tak skončila doby sorely a nastoupila doba „sídlištní“. Základním požadavkem sídlišť, která vznikala od 60. let minulého století po cele tehdejší republice, byla vysoká míra zastavěnosti, komplex sídliště pak většinou zahrnoval tzv. občanskou vybavenost, jako jsou např. školky, školy, nízkokapacitní prodejny, kino, „kulturní dům“. Výrazným rysem byl malý počet typů bytů – garsonky, dvougarsonky, 2 či 3+1 s nízkou bytovou plochou, maximálně do 60 metrů čtverečních. Z toho pak vyvěrala nutnost „průmyslové“ výroby bytů, vznikaly panelárny, kde se vyráběly normalizované betonové panely, které se pak na sídlištích pouze skládaly.
Velkovýroba sídlišť byla asi charakteristickým rysem tehdejší výstavby a z toho pak vznikal monotónní obraz budov, ulic, měst. Města ztrácela a nikde již, bohužel definitivně, ztratila svou dřívější tvář, opouštěla se původní centra měst, náměstí s radnicí a kostelem, podloubími s krámky a život se násilně vytěsňoval do sídlištní kultury. Urbanismus sídlišť byl ve většině případů zanedbáván právě pro nutnost linie vysokého stupně zastavěnosti. V Praze tak vznikly odlidštěné projekty Jižního a Severního Města. Světlou výjimkou je v Praze Sídliště Ďáblice. V letech 1968-1983 zde vznikalo sídliště, které je dílem architekta Viktora Tučka. Toto sídliště získalo cenu UNESCO za vkomponování zeleně do městské zástavby. Na ploše 100 hektarů celkově působí sídliště pozitivním dojmem, přestože zde převažují dlouhé a vysoké bloky domů s několika stovkami bytů. Ovšem zakomponování zeleně, která je již v současnosti vzrostla, opticky výšku domů snížila, protože stromy dosahují zhruba do poloviny výšky domů a ve většině případů i dostatečný odstup jednotlivých domů rozměry domů „polidštil“. Jsou zde ponechány velké plochy na hřiště, typické centrum sídliště není monumentální, spíše komorní, pro tehdejší výstavbu typický obchvat bytových domu dvěma ulicemi s provozem, zklidnila volné prostory sídliště a po revitalizaci bytového fondu, dostalo sídliště opět staronovou tvář. Je to sídliště pro příjemné bydlení lidí všech věkových kategorii. V posledních letech jsem měl možnost navštívit téměř všechna města republiky a konečně i mnoho měst v cizině a musím konstatovat, že se mi podstatně víc zamlouvá Sídliště Ďáblice, než současná „satelitní městečka s podnikatelským barokem“, ale i více než současná obdobná „městečka“ pro bydlení ve Spojených státech, či v Kanadě. Zdá se, že svět asi již nikdy neopustí průmyslovou výrobu domů, které se pouze na určeném místě smontují a pokud by se tam člověk přenesl, nevěděl by, zda je v satelitním městečku a ČR nebo v Kanadě. Jeden dům jako druhý, stejné ulice, stejná nákupní střediska. Tak se pouze, dle mého názoru zvýšila plocha nutná pro výstavbu, ale kvalita bydlení a život obyvatel se nijak výrazně nezvýšil. Výjimky z tohoto zaběhnutého systému jen potvrzují pravidlo, movití lidé si mohou dovolit zaplatit vlastní architektonickou variaci na téma bydlení, ovšem to se neodehrává v satelitních městečkách, ale na volných, či uvolněných parcelách ve stávající výstavbě. A tak bytové domy jsou stále jedinou možností získat bydlení za přijatelnou cenu. Sídliště Ďáblice tak může i po letech být inspirací pro stavebníky, urbanisty i architekty. Dokladem příjemného bydlení na Sídlišti Ďáblice budiž i několik fotografii, dvě jsou převzaté, ostatní jsou dílem autora. I na sídlišti je možné kochat se východy i západy slunce, duhou či zasněženou krajinou. Prameny: Internet hlavně Wikipedie a stránky o architektuře Vladimír Dudák a kolektiv, Encyklopedie světové architektury, Baset, 2000 Wilfried Koch: Evropská architektura, Universum, 2012 . Kdo je kdo, Architektura, Editor ing.arch. Michal Třeštík, 2000 Umění a lidstvo, Encyklopedie Larousse, Umění nové doby
