Síť zdravotnických zařízení okresu Opava

UPOZORNĚNÍ: Tento dokument má sloužit výhradně k osobní potřebě oprávněného uživatele a k jeho studijním účelům, je majetkem IPVZ a podléhá autorskému zákonu č. 121/2000 Sb.

Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Škola veřejného zdravotnictví Ruská 85,100 05 Praha 10

Síť zdravotnických zařízení okresu Opava

MUDr. Vladimír Plaček Okresní úřad Opava 2002

Praha, leden


Obsah;

1. 2. 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 3. 4. 5. 5.1 5.1.1 5.1.2 5.1.3 6. 6.1 6.2 6.3 6.4 6.4.1 6.4.2 6.4.3 6.4.4 6.5 6.5.1 6.5.2 6.5.3 6.5.4 7. 7.1 8. 8.1

Souhrn ............................................................................... 4 Úvod ............................................................................... 5 Základní pojmy - systém péče o zdraví v ČR .............................. 6 Péče o veřejné zdraví ............................................................. 6 Zdravotní péče ..................................................................... 6 Zdravotní péče a činnost ve veřejném zájmu .................................. 7 Zdravotnická zařízení ............................................................. 8 Síť zdravotnických zařízení ...................................................... 8 Cíl a obsah práce .................................................................... 9 Metodika ............................................................................. 9 Východiska pro sociálně-ekonomickou analýzu ................................ 10 Východiska vyplývající z historických skutečností a funkce a struktury zdravotnické soustavy ............................................................... 10 Vývoj zdravotnictví do r. 1989 .................................................... 10 Zdravotnictví po roce 1989 ........................................................ 11 Financování zdravotní péče ........................................................ 12 Sociálně-ekonomická analýza okresu Opava .................................... 13 Základní charakteristika okresu Opava .......................................... 13 Přírodní podmínky okresu .......................................................... 13 Dopravní podmínky okresu ........................................................ 14 Ekonomické podmínky okresu .................................................... 14 Struktura ekonomických subjektů ................................................ 14 Malé a střední podnikání .......................................................... 15 Průmysl a stavebnictví ............................................................. 15 Zahraniční průmyslové investice ................................................... 15 Lidské zdroje a sociální infrastruktura okresu Opava ........................... 15 Nezaměstnanost a trh práce ......................................................... 16 Vzdělání a školství ................................................................... 16 Bydlení ................................................................................ 16 Sport a sportovní zařízení ............................................................ 16 Zdravotní stav obyvatelstva ......................................................... 17 Zdravotní stav obyvatel okresu Opava a vývojové trendy ....................... 17 Zdravotnictví okresu Opava - výchozí stav a proběhlé strukturální změny . 18 Lůžková zdravotní péče .............................................................. 18

8.1.1 Předpoklady pro tvorbu sítě lůžkových zdravotnických zařízení

..............

19

8.1.2 Proběhlé strukturální změny a současný stav ..................................... 22 8.1.3 Lůžka následné péče ................................................................ 26 8.2 Ambulantní zdravotní péče .......................................................... 28 8.2. l Předpoklady pro tvorbu sítě ambulantních zdravotnických zařízení ...... 29 8.2.2 Výchozí a současný stav ............................................................. 29 8.3 8.4 8.4.1 8.4.2

Komplement ........................................................................... Přednemocniční neodkladná péče a pohotovostní služba ........................ ZZS - hlavní úkoly a náplň činnosti ................................................ Výchozí a současný stav .............................................................

31 31 31 32

8.4.3 Pohotovostní služba .................................................................. 32 9. Současné legislativní podmínky poskytování zdravotní péče ................. 33 10. Možnosti regulace sítě ZZ a zlepšení současného stavu ......................... 35 10.1 Možnosti regulace sítě zdravotnických zařízení

..................................

35


10.2 Možnosti zlepšení současného stavu .............................................. 35 10.2.1 Podmínky pro racionalizaci a optimalizaci sítě zdravotnických zařízení… 36 11. Prognóza pro nejbližší období ...................................................... 39 12. Diskuse ................................................................................. 40 12.1 Demografická prognóza pro vývoj péče o zdraví a výši nákladů na zdravotní a sociální péči ......................................................................... 41 13. Závěry ................................................................................... 42 13.1 Závěry týkající se struktury sítě zdravotnických zařízení ....................... 42 13.1.1 Závěry - lůžková zdravotní péče .................................................... 42 13.1.2 Závěry - ambulantní zdravotní péče ............................................... 43 13.1.3 Další závěry ............................................................................. 43 13.2 Závěry týkající se řízení zdravotní politiky ....................................... 44 14. Literatura ................................................................................ 45 15. Přílohy - tabulky a grafy ............................................................. 46


SOUHRN: Klíčová slova: primární péče, akutní lůžka, lůžka následné péče, lékařská služba první pomoci, síť zdravotnických zařízení, zdravotní pojišťovny, primární prevence.

Tato atestační práce shrnuje základní podmínky, vývoj situace, současný stav, jeho možnosti a vyhlídky do budoucna při stanovení optimální sítě zdravotnických zařízení a zdravotní péče okresu Opava z pohledu vedoucího referátu zdravotnictví okresního úřadu. Na základě sociálně-ekonomické analýzy okresu Opava jsou definovány priority zdravotní politiky okresu. Dále řeší problematiku řízení zdravotní politiky na místní úrovni při uplatnění stávajících právních předpisů. Ze závěrů vyplývají nutné změny v síti zdravotnických zařízení - zvýšení počtu lůžek LDN a rozšíření některých služeb, např. ambulancí praktických lékařů a revmatologie, dále pak nutnost zásadních změn právních předpisů.

SUMMARY:

Key words: Primary care, acute placements, successive care placements, medical first aid service, network of health organizations, health insurance companies, primary prevention.

An analysis of ambulant health organizations networks and of placement institutions network in the district of Opava has been carried out. Further, the priorities of the district health politics and the problems of the management of the health politics on the local niveau, with applying the present legislation, has been pointed out. The needs carried out from the survey are: extending some services, for example GPs, ambulant rheumatologics, hospitals with long - term placements, etc., further needs of legislative modifications, improvements or principle changes.


1.

Úvod

Od roku 1990, kdy byl zveřejněn Návrh nového systému zdravotní péče, vzniklo několik návrhů koncepce reformy zdravotnictví České republiky (ČR), jejímiž autory byli politikové jak z pravé poloviny politického spektra ČR (autor MUDr. Miroslav Macek z ODS), tak z jeho levé části (autor MUDr. Ivan David z ČSSD). Avšak ani jeden z těchto návrhů nebyl plně realizován. Činnost současného vedení Ministerstva zdravotnictví ČR (MZ ČR) se řídila další koncepcí - „Střednědobou koncepcí resortní politiky Ministerstva zdravotnictví ČR v letech 2000-2003", na jejímž základě byly ministerstvem vypracovány a Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR (PS P ČR) předloženy k projednání návrhy nových zákonů o zdravotní péči a o zdravotnických zařízeních a jejich provozování. Ačkoliv tyto předlohy obsahovaly celou řadu racionálních změn v systému poskytování zdravotní péče v ČR, jak se o nich zmíním v dalším textu (mimo jiné ustavení správních a dozorčích rad v nemocnicích), byly zřejmě díky tomu, že byly Parlamentu předloženy těsně před, ne-li již v průběhu předvolební kampaně k dalším parlamentním volbám, zamítnuty již v prvním čtení. V současné době tedy nelze v horizontu jednoho roku ze strany MZ ČR očekávat žádné návrhy na větší zásahy do systému zdravotnictví v ČR. I nadále nebude stanovena a následně analyzována role a úloha samosprávy, stejně tak role a úloha jednotlivých struktur státní správy, a metodické vedení MZ ČR při tvorbě zdravotní politiky na regionální úrovni zůstane minimální. V tomto prostředí tak pracují a zodpovídají za úroveň poskytované zdravotní péče úředníci státní správy na úrovni okresních úřadů a při tvorbě sítě zdravotnických zařízení (ZZ) mohou vycházet pouze ze stanovisek vyhlašovatele z let 1997-1999 po proběhlých výběrových řízení na lůžkovou péči na MZ ČR a Doporučeného počtu lékařských míst pro zajištění ambulantní zdravotní péče, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou P ČR v rámci schvalování zdravotně-pojistného plánu Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR (VZP ČR) na rok 1998 a jenž je často pro všechny zdravotní pojišťovny zaklínadlem k nenavázání smluvních vztahů s dalšími uchazeči o provozování nestátních zdravotnických zařízení v ambulantní části sítě ZZ. Situaci na okresních úřadech navíc komplikuje probíhající reforma veřejné správy, jejíž autorem je Ministerstvo vnitra ČR a jejíž cíl je deklarován jako přiblížení veřejné správy občanovi - i když ve zdravotnictví to dle návrhu zákona o změně zákonů tak zcela neplatí, jak se zmíním dále. Rozhodnutí o realizaci II. fáze reformy, která by měla vést k zániku okresních úřadů k 31.12.2002 a převodu části kompetencí na kraje a části na pověřené obecní úřady s rozšířenou působností, tzv. III. typu, je v současné době plně v rukou PS P ČR, která v březnu 2002 ve druhém čtení projedná již zmiňovaný vládní návrh zákona o změně zákonů a rozhodne tak o osudu reformy. Přestože budoucnost okresních úřadu není jistá, pokusím se na základě znalosti demografických ukazatelů okresu a provedených dílčích analýz problému o zhodnocení stávající sítě zdravotnických zařízení v okrese Opava a definovat příp. návrhy řešení na lokální úrovni. Předpokládám, že závěry této atestační práce bude možné v budoucnosti využít, ať již reforma veřejné správy dopadne jakkoliv. Nejprve si však dovolím uvést informace o pojmech, které se úzce týkají tématu mé atestační práce.


2.

Základní pojmy - systém péče o zdraví v ČR

2.1.

Péče o veřejné zdraví

Systém péče o zdraví je v České republice koncipován ve smyslu práva občana na ochranu zdraví, zaručeného Ústavou ČR i Listinou základních lidských práv a svobod. Takto zakotvené právo však nelze chápat jako bezbřehou povinnost anonymního státu, ale jako závazek společnosti svobodných a odpovědných jedincůobčanů státu, kteří mají při realizaci svého práva současně i povinnosti, a to jak ve vztahu ke zdraví vlastnímu, tak ke zdraví svých spoluobčanů i ke spoluvytváření zdravých životních podmínek. Toto pojetí práva na péči o zdraví je zakotveno i v základním zákoně, jehož prostřednictvím je stále ještě péče o zdraví v ČR legislativně usměrňována, tj. zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění. Je všeobecně známo, že vlastní činností zdravotnictví nebo zdravotníků je zdraví populace ovlivňováno nanejvýše ze dvaceti procent. Zbývající a převažující část možností k ovlivnění zdraví společnosti je dána stavem životních a pracovních podmínek, životního prostředí, režimu a životosprávy každého z nás, jinými slovy úrovní péče o veřejné zdraví. Veřejným zdravím je třeba rozumět zdravotní stav obyvatelstva, který je dán souhrnem společenských, hospodářských, přírodních, životních a pracovních podmínek a způsobem života. Péčí o veřejné zdraví, jíž rozumíme cílené úsilí celé společnosti o zlepšení zdravotního stavu populace a kvalit jejího života, je konkrétně míněna • ochrana veřejného zdraví, zahrnující činnost normotvornou, kontrolní a represivní, • podpora veřejného zdraví, vykonávaná prosazováním zdravotních zřetelů v životě společnosti, tvorbou a realizací programů podpory a obnovy zdraví, výchovou ke zdraví a zdravému způsobu života, a • prevence nemocí, která je souhrnem činností a opatření k vytváření zdravých životních a pracovních podmínek a k zabránění vzniku infekčních onemocnění, hromadně se vyskytujících chorob, nemocí podmíněných prací a jiných významných poruch zdraví; prevence se přitom realizuje jak individuálními, tak celospolečenskými intervencemi. Péče o zdraví v ČR je založena na následujících principech: 1. solidarita, 2. vysoký podíl samosprávy, 3. vícezdrojové financování s převažujícím podílem veřejného zdravotního pojištění, 4. svobodná volba zdravotnického zařízení, 5.

svobodná volba zdravotní pojišťovny v rámci systému veřejného zdravotního pojištění,

6. stejná dostupnost poskytovaných služeb pro všechny pojištěnce. Jak již bylo řečeno, každý občan má právo na ochranu zdraví. Občané ČR mají na základě veřejného zdravotního pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči za podmínek, které stanoví zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění, jenž tak konkretizuje rozsah poskytované zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. 2.2.

Zdravotní péče

Zdravotní péči můžeme rozlišovat podle jejího druhu, formy nebo intenzity a


zaměření. Podle druhu můžeme rozlišit zdravotní péči na preventivní, směřující k zabránění vzniku nebo rozvoje onemocnění jednotlivé osoby nebo skupiny osob, diagnostickou, směřující ke stanovení charakteru zdravotního postižení a posouzení jeho míry a rozsahu, léčebnou, navazující na péči diagnostickou a vykonávanou s cílem zlepšit nebo navrátit zdraví, a lékárenskou, zahrnující poskytování léčivých přípravků a zdravotnických prostředků. Podle formy můžeme hovořit o zdravotní péči ambulantní, poskytované v ordinacích praktických lékařů, v odborných ambulancích, zdravotnickou záchrannou službou, apod., ústavní, zabezpečovanou v nemocnicích (místního, okresního, fakultního aj. typu), v odborných léčebných ústavech, léčebnách pro dlouhodobě nemocné, apod., zvláštní, jakou je rehabilitační či lázeňská péče, doprava raněných, nemocných a rodiček, závodní preventivní péče, atp. Podle intenzity a zaměření rozlišujeme na základě metodického opatření č. 32/1974 Věstníku MZ ČSR diferencovanou zdravotní péči. Podstatou diferencovaného způsobu poskytování zdravotní péče je snaha, aby její intenzita, zaměření a způsob byly určovány výhradně závažností aktuálního zdravotního stavu nemocného nebo raněného, jinými slovy, aby závažnosti zdravotního stavu odpovídala na jedné straně kvalita poskytnuté zdravotní péče, ale tím nepřímo na straně druhé i náklady nezbytně na tuto péči vynaložené. Tento hlavní princip vychází přitom ze skutečnosti, že nemocní v jednotlivých fázích svého onemocnění (poranění) potřebují různě odstupňovanou, různě náročnou (odborně, personálně, technicky i logisticky), a tím opět i ekonomicky různě nákladnou jak lékařskou, tak i ošetřovatelskou péči. Takto míněná diferenciace v poskytování zdravotní péče zahrnuje pět základních stupňů: resuscitační péči, což je způsob zdravotní péče poskytovaný nemocným, u nichž došlo k náhlému selhání jedné nebo více životních neboli vitálních funkcí (dýchání, krevní oběh, vědomí a rovnováha vnitřního prostředí), a u nichž je třeba tyto funkce uměle podporovat nebo zcela nahrazovat, intenzívní péči, což je zdravotní péče o nemocné, jimž výše uvedené selhání vitálních funkcí bezprostředně hrozí, a proto je třeba je intenzivně léčit, ošetřovat a sledovat, aby se dalo náhlému selhání pokud možno včas předejít, standardní péči o nemocné, kterým selhání žádné životní funkce, a tím ani ohrožení života bezprostředně nehrozí, dlouhodobou léčebnou a rehabilitační péči, která je poskytována dlouhodobě nemocným, u nichž lze léčebným postupem nebo metodou dosáhnout vyléčení nebo alespoň podstatného zlepšení zdravotního stavu, (tj. takového, které nemocnému umožní jeho alespoň částečnou resocializaci), a konečně dlouhodobou ošetřovatelskou a symptomatickou péči o nemocné, u nichž nelze obvyklými léčebnými postupy dosáhnout podstatného zlepšení zdravotního stavu (a převažuje u nich proto potřeba dlouhodobě ošetřovatelské péče), nebo pro jejichž onemocnění současná lékařská věda nezná žádný účinný způsob léčení (a je jim proto poskytována pouze léčba symptomatická). 2.3

Zdravotní péče a činnost ve veřejném zájmu

Zdravotnické zařízení je oprávněno k poskytování takové zdravotní péče, jejíž obsah nebo náplň jsou vymezeny ve zřizovací listině nebo v rozhodnutí o registraci nestátního zdravotnického zařízení (NZZ). Často to může být taková činnost nebo takový druh zdravotní péče, které jsou z různého důvodu (většinou obchodně-finanční neatraktivnost) pro provozovatele nevýhodné, přesto je však orgán státní zdravotní správy povinen je zajistit, v případě nutnosti i direktivním způsobem. V takových případech pak hovoříme o tzv. zdravotní péči (činnosti) ve veřejném zájmu. Na základě praktických zkušeností a faktického stavu lze konstatovat, že nejproblematičtější v této souvislosti bývá otázka do financování, popř. úplného financování takových činností, vzhledem k jejich převažující neziskovosti.


Z věcného hlediska nutno za zdravotnickou činnost (péči) ve veřejném zájmu považovat zejména všechny činnosti, které 1. zdravotnické zařízení poskytuje na vyžádání obcí, orgánů státní správy, včetně okresních úřadů, orgánů činných v trestním řízení, armády, orgánů sociální péče atp., 2. a dále - nejsou-li zajištěny jiným způsobem - např.: zdravotní péči praktického lékaře pro dospělé nebo pro děti a dorost, stomatologickou ambulantní péči pro občany, kteří neuspěli při svobodné volbě lékaře (zdravotnického zařízení), lékařskou službu první pomoci, zdravotnickou záchrannou službu včetně letecké, dopravu raněných, nemocných a rodiček, ambulantní péči v oborech vnitřní (interní) lékařství, gynekologie-porodnictví, chirurgie, ortopedie, psychiatrie a oční, ušní-nosní-krční (ORL), nervové (neurologie) a kožní lékařství, ústavní péči v oborech interní lékařství, dětské lékařství (pediatrie), gynekologieporodnictví, chirurgie a anesteziologie a resuscitace (ARO), laboratorní činnost v klinické biochemii a hematologii, patologicko-anatomickou a soudně-lékařskou činnost, radiodiagnostickou a radioterapeutickou zdravotní péči, toxikologickou, protidrogovou a referenčně-antidopingovou činnost, zdravotní péči rehabilitační a o dlouhodobě nemocné, zdravotní péči o děti v kojeneckých ústavech a dětských domovech do tří let věku dítěte, v odborných léčebných ústavech pro děti a dorost, v ozdravovnách a stacionářích, zdravotní péči o občany ve vazbě a výkonu trestu, zdravotní prohlídky při odvodech branců a pro účely náhradní vojenské služby, vyšetření a ošetření cizích státních příslušníků dle mezinárodních úmluv a další. 2.4

Zdravotnická zařízení

Zdravotní péče o nemocné, raněné nebo jinak na zdraví postižené osoby je jim poskytována zdravotnickými pracovníky, tj. osobami k této činnosti odborně způsobilými, ve zdravotnických zařízeních. Zdravotnická zařízení jsou buď státní, provozující svou činnost na základě oprávnění daného zřizovací listinou zřizovatele, jímž může být Ministerstvo zdravotnictví nebo místně příslušný okresní úřad (OkÚ) či jemu na roven postavený magistrát statutárního města, nebo nestátní provozované fyzickou nebo právnickou osobou, poskytující zdravotní péči na základě oprávnění daného rozhodnutím o registraci nestátního zdravotnického zařízení, uděleného orgánem státní správy, jimž je v těchto případech referát či odbor zdravotnictví příslušného okresního úřadu, resp. magistrátu. 2.5

Síť zdravotnických zařízení

Zdravotnická zařízení poskytující zdravotní péči na určitém území vytvářejí síť zdravotnických zařízení. Dle zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění v současné době síť zdravotnických zařízení tvoří nemocnice, odborné léčebné ústavy, lázeňské léčebny, sanatoria a ozdravovny, polikliniky a sdružená ambulantní zařízení, zdravotní střediska, samostatné ordinace, samostatné laboratoře, kojenecké ústavy a dětské domovy, jesle, zařízení lékárenské péče, hygienické služby a ostatní zdravotnická zařízení. Posouzení sítě ZZ a řízení její tvorby, do r. 1997 ústřední státní správou prakticky zakazována a zatracována, je v současné době považována za jeden ze základních parametrů nutných k racionálnímu plánování poskytování zdravotní péče na daném území, v tomto případě okresu Opava.


3.

Cíl a obsah práce

Cílem mé práce je posouzení, zda počet akutních lůžek, lůžek následné péče a síť ambulantních zdravotnických zařízení je v okrese Opava dostačující. Obsahem práce je pak pokus o definování optimální sítě zdravotnických zařízení na základě předchozí sociálně-ekonomické analýzy územního celku okresu Opava.

4.

Metodika

Při zpracování této atestační práce jsem zvláště vycházel ze „Střednědobé koncepce resortní politiky Ministerstva zdravotnictví ČR v letech 2000-2003", která nejenže popisuje minulost, ale především hodnotí současnost a definuje hlavní cíle zdravotní politiky a z nich vyplývající úkoly resortu ve střednědobém i dlouhodobém horizontu. Díky své spolupráci jak s poslanci PS P ČR, tak s MZ ČR při legislativním procesu přijímání nových zdravotnických zákonů a připomínkování koncepčních materiálů jsem dále využil znalosti způsobů práce MZ ČR při tvorbě zdravotní politiky resortu. Z tohoto poznání vychází idea, že vedoucí pracovníci na všech úrovních řízení současně řídí současnost ale i vytvářejí budoucnost, a to i za situace, kdy je osud řízení na úrovni okresu díky probíhající reformě veřejné správy nejasný a systém poskytování zdravotní péče stále zápasí s finančním deficitem mezi příjmy a výdaji. Metodický postup jsem pak doplnil znalostmi vzájemných vztahů mezi zdravotnickými zařízeními, veřejností, zdravotními pojišťovnami na okresní i centrální úrovni, profesními komorami a státní správou a samosprávou na všech úrovních: OkÚ MZ ČR Magistrát a městský úřad Nemocnice Poskytovatelé primární péče Ambulantní odborníci Ústřední pojišťovna VZP ČR Pobočky zdravotních pojišťoven Profesní komory (ČLK, ČSK, ČLK) Pro práci na řešení problému sítě zdravotnických zařízení zatím není doporučen žádný jednotný metodický postup ani není známo finanční krytí. Zvláště pak chybí přesná definice dostupnosti, tj. zda se jedná o dostupnost geografickou či přístup k celé šíři poskytované zdravotní péče. K dispozici je pouze databáze referátu zdravotnictví okresního úřadu vytvořená v souladu s platnou legislativou, stanoviska MZ ČR z let 19971999 po proběhlých výběrových řízení na lůžkovou zdravotní péči a Doporučený počet lékařských míst pro zajištění ambulantní zdravotní péče. Na úrovni okresu tak není možné seriozně určit priority pro vývoj regionálních zdravotnických služeb a pro vytvoření optimální sítě zdravotnických zařízení je nutné vycházet ze znalostí o kvalitě poskytované zdravotní péče v jednotlivých zařízeních a zajištění vzájemné konsenzuální spolupráce mezi poskytovateli zdravotní péče, profesními organizacemi, zdravotními pojišťovnami a státní správou a samosprávou, a to vše při zohlednění potřeb jednotlivých zdravotnických zařízení a finančních možností.


5. 5.1.

Východiska pro sociálně-ekonomickou analýzu Východiska vyplývající z historických skutečností a funkce a struktury zdravotnické soustavy

Vývoj zdravotnictví v České republice v sobě nese některé trendy předcházejícího vývoje, ale i některé nové trendy a zkušenosti. Tento vývoj lze rozdělit do dvou období - do roku 1989 a po roce 1989. Obě tato období měla, resp. mají své pozitivní i negativní stránky a obě nepochybně ovlivňují současný i budoucí vývoj. 5.1.1

Vývoj zdravotnictví do r. 1989

Jen několik let po druhé světové válce se zdravotnictví v Československu vyvíjelo v demokratických poměrech. V té době bylo důležitým úkolem zlepšit zdraví obyvatel zdecimovaného válkou (se zaměřením na dětskou populaci a infekční choroby), obnovit síť zdravotnických zařízení zejména v pohraničí a doplnit počty zdravotnických pracovníků, zvláště lékařů. Na financování se tradičně podílely nemocenské pojišťovny a již v roce 1948 jejich vývoj vyústil do vytvoření soustavy národního pojištění, které sjednocovalo dosavadní nemocenské pojišťovny a zabezpečovalo koordinaci nemocenského a sociálního pojištění (zákon č. 99/1948 Sb.). Tento vývoj byl přerušen vletech 1950-1952 zavedením a uzákoněním zcela odlišného systému státního zdravotnictví. Od počátku padesátých let až do roku 1989 byla zdravotní péče organizována státem v rámci vybudovaných Ústavů národního zdraví (ÚNZ). Zdravotnictví bylo řízeno centrálně, a to od r. 1957 rozpočtem po linii ministerstva vnitra prostřednictvím krajských a okresních národních výborů a věcně a metodicky po linii ministerstva zdravotnictví, příp. ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). V letech socialistického hospodaření byl upřednostňován vývoj výrobní sféry. Odvětví nevýrobní sféry dostávala zdroje na provoz a rozvoj ze zbytku státního rozpočtu, přičemž hlavním zdrojem rozpočtu byly odvody státních hospodářských organizací. Zdroje pro zdravotnictví v těchto podmínkách nebyly velké a teprve koncem osmdesátých let se přiblížily úrovni 5 % vůči vytvořenému národnímu důchodu. V podstatě šlo především o udržení reprodukce pracovní síly. Při relativně nízkých zdrojích a při omezeném dovozu přístrojové techniky a moderních léčiv byl rozvoj zdravotnictví orientován hlavně na výstavbu nových kapacit a na zvyšování počtu zdravotnického personálu - tedy na extenzivní rozvoj zdravotnictví. Při rostoucím počtu zdravotnických zařízení a lékařů rostly pomalu i počty pacientů, přicházejících do zařízení. Potřeba narůstala do první poloviny osmdesátých let a v roce 1984 došlo k maximálnímu počtu hospitalizací i ambulantních ošetření. V té době už počty zařízení a lůžek nevzrůstaly, ale počet lékařů a dalších pracovníků ve zdravotnictví ještě ano. V důsledku postupného poklesu hospitalizací i ambulantních ošetření došlo k poklesu využívání zdravotnických zařízení, k poklesu intenzity jejich práce a k poklesu produktivity. Státní monopol neměl možnosti v jednotně organizovaných ÚNZ prosazovat zhospodárňování. Státní monopol v poskytování zdravotních služeb dále eliminoval možnost veřejné konkurence a soutěže kvality mezi zdravotnickými zařízeními, jelikož obyvatelstvo bylo administrativně přiděleno. Státní paternialismus vedl k narušení aktivní péče občanů o vlastní zdraví a k nedostatečnému uvědomění si jeho hodnoty. I přes zastaralé technické vybavení, limitaci dovozu moderní vyspělé techniky včetně léčiv a omezení kontaktů s vyspělými státy však měla celková úroveň zdravotnictví slušný standard. V oblasti péče o děti a prevence infekčních onemocnění si Československo zachovalo jedno z předních míst na světě. Avšak od šedesátých let docházelo k postupnému


zhoršování mnoha jiných významných statistických ukazatelů zdravotního stavu české populace, především k velkému nárůstu nádorových a kardiovaskulárních onemocnění. 5.1.2 Zdravotnictví po roce 1989

Po roce 1989 začala celková přeměna zdravotnictví s cílem jeho demokratizace a liberalizace. Současná forma sítě zdravotnických zařízení je výsledkem procesu decentralizace a částečné privatizace dřívější centralizované a administrativně řízené soustavy. V prvním období let 1990-1992 končily činnost ústavy národního zdraví a jednotlivá zdravotnická zařízení získala právní subjektivitu, a to za stavu naprosté absence centrální koncepce reformy zdravotnictví ČR, dokonce odmítání vytvoření této koncepce z centra. Státní zdravotní správa měla za těchto podmínek koordinovat činnosti rozvolněných ústavů a vzniklých samostatných zdravotnických subjektů. K tomu účelu byly začleněny do okresních úřadů referáty zdravotnictví v čele se „zdravotním radou". Jejich legislativní i finanční pravomoci však byly a dosud stále jsou velmi slabé a často nejednoznačně specifikované. Financování zdravotní péče bylo v průběhu roku 1992 převážně převedeno do zdravotních pojišťoven prostřednictvím povinného veřejného zdravotního pojištění a byla postupně zavedena finanční spoluúčast pacientů na vybrané zdravotní výkony, léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely, zdravotnické prostředky a některé služby. V té době došlo k podstatnému nárůstu financí věnovaných na zdravotnictví ze 40 mld. Kč v roce 1992 na 80 mld. Kč v roce 1994 aniž by byly ze strany státní správy či zdravotních pojišťoven do systému zabudovány patřičné regulační mechanismy zajišťující hospodárné využití těchto zdrojů. Decentralizace a privatizace tuto regulaci nezajistila, v mnoha případech tomu bylo naopak. Úhrady nemocenských dávek byly odděleny a převedeny do resortu MPSV. Ze zdroje zdravotního pojištění je financována převážná část veškerých činností smluvních zdravotnických zařízení. Vedle Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, která byla vytvořena v roce 1992 vzniklo do roku 1995 postupně 26 dalších tzv. zaměstnaneckých a regionálních pojišťoven. Během dalších čtyř let se však ukázalo, že v prostředí České republiky jde o velký počet zdravotních pojišťoven, který není schopen při současném pojetí jejich existence přežít. Kontrolní mechanismy se ukázaly jako nedostatečné. Některé pojišťovny se začaly slučovat či dokonce úplně zanikat. V současné době provádí v ČR zdravotní pojištění 9 zdravotních pojišťoven. Privatizace českého zdravotnictví bez jednoznačně daných centrálních jednotných pravidel se nejvíce projevila v ambulantních službách. Ve velké většině se jedná o privatizaci činnosti. Byla privatizována i jiná zdravotnická zařízení, např. lékárny nebo zařízení lázeňské péče. Privatizace lůžkových zařízení zatím není příliš rozsáhlá, tvoří jen malé procento poskytované péče. Privatizované nemocnice jsou spíše menší, zajišťující často i úzce specializovanou péči a péči v léčebnách dlouhodobě nemocných. V průběhu relativně krátké doby po roce 1990 bylo zdravotnictví ČR spolu s posílením finančních zdrojů velmi rychle vybavováno vyspělou zdravotnickou technikou. Přes určité nedostatky v její alokaci a jejím využívání došlo k modernizaci postupů a také k růstu kvality a intenzity práce ve zdravotnictví. Současně byly zaváděny i moderní technologie, které bez moderního vybavení a vysoce specializovaného zaškolení nebylo možné dříve aktivovat. V širokém měřítku se rozvinul dovoz léčiv a v rámci nové lékové politiky bylo zaregistrováno asi 6 tisíc nových preparátů, převážně zahraniční výroby. Inovace technického vybavení, výrazné zahraniční kontakty a rozšíření sortimentu léčivých přípravků vytvořily při bohatě rozvinuté tradiční soustavě a při dobré odborné úrovni zdravotníků předpoklady pro rychlé zlepšování některých významných ukazatelů zdravotního stavu obyvatel. Růst kvality zdravotní péče je také stimulován existencí velkého množství


samostatných zdravotnických subjektů. Přesto, že došlo k významnému růstu technického vybavení zdravotnictví, nedošlo k adekvátnímu zvýšení jeho produktivity. 5.1.3 Financování zdravotní péče

Zdravotní péče je hrazena jednak zdravotními pojišťovnami z vybraného pojistného, jednak přímo pacienty a dále je na zdravotnictví vynakládán menší objem finančních prostředků ze státního rozpočtu, zejména na vybrané investice a některé vybrané finančně nákladné zdravotnické projekty. Základními zdroji financování zdravotnictví od roku 1992 jsou: • zhruba z 1/2 pojistné na veřejné zdravotní pojištění hrazené za zaměstnance ze 2/3 zaměstnavatelem a z 1/3 zaměstnancem ve výši 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období, • zhruba z druhé poloviny pojistné na veřejné zdravotní pojištění hrazené za děti, studenty, ženy na mateřské dovolené, vojáky, osoby ve výkonu trestu apod. státem ve výši rovněž 13,5 % z vyměřovacího základu vycházejícího ze zákonem stanovené výšky minimální mzdy, • příspěvek státu na provoz některých zařízení a na investiční rozvoj zdravotnických zařízení řízených MZ ČR, • příspěvky z rozpočtů územních orgánů, • úhrada zaměstnavatelů za závodní preventivní péči vyjma periodických preventivních prohlídek, které jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, • přímé úhrady pacientů za vybranou zdravotní péči. Relace výdajů na zdravotnictví k hrubému domácímu produktu (HDP) se přiblížila 7,3 % v roce 1993 a v dalších letech se na této úrovni udržuje, např. v roce 2000 na 7,43 %. K rozhodujícímu vzrůstu zdrojů pro zdravotnictví došlo v letech 1993 a 1994. Jde přitom jak o výdaje veřejné, tak i o spoluúčast pacientů. Podíl veřejných výdajů na zdravotnictví na HDP činil 6,8 % v roce 2000 a podíl veřejných výdajů na zdravotnictví se zahrnutím nemocenských dávek činil v témže roce 8,2 %. Rozhodující finanční zdroje se soustřeďují ve zdravotních pojišťovnách (v roce 2000 -116,1 mld. Kč), menší zdroje jdou cestou rozpočtů (v r. 2000 - 13,7 mld. Kč) nebo cestou přímých plateb pacientů. Základním problémem financování zdravotnictví ČR je nerovnováha zdrojů a výdajů, resp. překračování výdajů nad disponibilní zdroje. Základním hlediskem posuzování přiměřenosti výdajů je sice srovnávání vůči HDP, z něhož plyne, že už není vynakládán nízký objem prostředků, ale druhou stránkou je, zda z tohoto objemu disponibilních zdrojů lze bezproblémově hradit rozvíjející se drahé technologie a rostoucí rozsah zabezpečení, když se současně nemění úhrady všech ostatních služeb. Navíc je všeobecně známo, že množství potřebných finančních prostředků vzrůstá s počtem zdravotnických zařízení zařazených do sítě ZZ, jelikož zvýšená nabídka ve zdravotnictví si umí sama vyvolat zvýšenou poptávku a celý systém se tak prodražuje. Nárůst kapacit ambulantní péče především v ekonomicky lukrativních oborech (odborné ambulance některých oborů) větší než nezbytný byl zaznamenán zvláště v letech 1992-1995 a s tímto problémem se dodnes v některých oblastech státní správa a zdravotní pojišťovny potýkají. Problémem jiného charakteru je investování do rozvoje zdravotnictví. Z výdajů krytých státním rozpočtem ve výši 13,7 mld. Kč v roce 2000 činily investiční výdaje 6,5 mld. Kč. Ve srovnání s předcházejícím obdobím jde o částky nižší, protože se týkají jen státních zařízení - privatizovaná zařízení hradí vlastní rozvoj z vlastních prostředků.


6. 6.1

Sociálně-ekonomická analýza okresu Opava Základní charakteristika okresu Opava

V současné době leží okres Opava na území 80 obcí a měst a 142 katastrálních území. Největší obce okresu z hlediska počtu obyvatel jsou uvedeny v tabulce l.3 Kromě tohoto základního administrativního členění jsou na území okresu utvořeny 3 mikroregiony - Hlučínsko (centrum Hlučín), Moravice (centrum Vítkov) a Matice Slezská, a část okresu Opava s centrem ve městě Opava je součástí euroregionu Silesia (spolu s částmi okresů Bruntál a Nový Jičín na české straně a Ratibořská s Hlučínskem na polské straně). Tyto celky jsou určitou formou spolupráce místních orgánů územní samosprávy (mikroregiony), resp. příhraničních regionů (euroregion), a jejich cílem je především hospodářská spolupráce, rozvoj infrastruktury, ochrana životního prostředí, kulturně vzdělávací činnost a turistika. Přibližně 50% obcí v okrese Opava má méně než 1000 obyvatel (v ČR do této kategorie spadá 80% obcí). Malé obce se nacházejí především v západní a jihozápadní části okresu. Počet trvale bydlících obyvatel okresu Opava, jak ukazuje tabulka č. 2, je poměrně stabilní, po roce 1998 však vidíme meziročně mírný úbytek o 191, resp. o 282 obyvatel. Hustota zalidnění je nižší než průměr Ostravského kraje, ale vyšší než průměr České republiky. Podíl městského obyvatelstva okresu k 1.1.1999 činil 56,1 % a je nejnižší v Moravskoslezském kraji, (viz tabulka č. 3) V roce 2000 se v okrese Opava narodilo 1557 dětí, zemřelo 1801 osob, úbytek stěhováním činil -38 osob, celkový úbytek obyvatel okresu tedy činil již výše zmíněných 282 osob. Věková struktura obyvatelstva okresu v rámci Moravskoslezského kraje (MS kraj) se ve věkových kategoriích 0-4 i 0-14 let příliš neodchyluje od průměrných hodnot, avšak jako méně příznivé ukazatele je nutné vidět počet obyvatel okresu ve věkové kategorii 15-64 let (67,6 % - MS kraj 70,5 %) způsobený nižším počtem žen tohoto věku (63,2 % - 68,6 %) a počet obyvatel starších 65 let (15,4 % - 12,3 %) způsobený naopak vyšším počtem žen tohoto věku (20,7 % - 15,0 %). V produktivním věku je v okrese celkem 122 633 obyvatel, z toho 63 954 mužů a 58 679 žen. Další podrobnější údaje a srovnání s ostatními okresy Moravskoslezského kraje obsahují tabulky č. 4 a 5.

6.2

Přírodní podmínky okresu

Tvar území okresu Opava je mírně protáhlý od jihozápadu k severovýchodu. Severní hranice okresu je součástí státní hranice s Polskou republikou. Na východě sousedí s okresem Ostrava a Karviná, na jihu s okresem Olomouc a Nový Jičín, na západě s okresem Bruntál. Klimatické podmínky okresu jsou poměrně příznivé a jsou výrazně ovlivněny otevřeností k severu a zvyšující se nadmořskou výškou na jižní části území. V údolních polohách se jedná o oblast mírně teplou, ve vyšších polohách Vítkovska převládá charakter oblasti mírně chladné. Území okresu Opava náleží k oblastem Česká vysočina, Středoevropská nížina a Západní Karpaty. Hydrograficky spadá území Opavska a oderské části Moravské brány do povodí Odry. K významným vodním tokům okresu patří řeky Opava, Moravice a Odra. V opavském okrese je větší počet vodních nádrží četné rybníky, zatopené opuštěné lomy, náhony, návesní rybníčky a umělé vodní nádrže většího měřítka. Minerální prameny jsou na více místech okresu. Nejvýznamnější jsou v Jánských koupelích v katastru Starých Těchanovic. Známé jsou již od 18. století a v 19. století byly u nich v klimaticky příhodném prostředí vystavěny uhličito-železité lázně. V současné době však nejsou využívány. Z nerostného bohatství se na území okresu vyskytují ložiska sádrovce, štěrkopísků, břidlic a písku.


6.3

Dopravní podmínky okresu

Dopravní síť okresu Opava je poměrně hustá s paprsčitým uspořádáním na tři dopravní centra, tj. města Opava, Hlučín a Vítkov, jak je možné vidět na mapě okresu v příloze. Železniční doprava zajišťuje regionálními tratěmi spojení města Opavy s Ostravou, Krnovem, pokračující dále do Bruntálu a Olomouce, s Hlučínem, Hradcem nad Moravicí a Svobodnými Heřmanicemi. V oblasti Vítkovska se nachází část železniční tratě mezi Budišovem nad Budišovkou přes Vítkov do Suchdolu nad Odrou, což představuje přípoj na hlavní železniční trať z Ostravy přes Olomouc do Prahy. Silniční doprava vychází z komunikací I. třídy I/11 Ostrava-Opava-BruntálŠumperk-Hradec Králové, 1/46 Opava-Šternberk-Olomouc, 1/56 Opava-Hlučín-Ostrava a 1/57 Krnov-Opava-Hradec nad Moravicí-Fulnek-Nový Jičín-Vsetín. Na tyto silnice I. třídy se napojují silnice II. a III. třídy propojující další města a obce. Nejdůležitější ze silnic II. třídy 11/443 směřuje z Budišova nad Budišovkou přes Melč do Opavy a 11/462 z Vítkova přes Větřkovice do Lesních Albrechtic ležících na silnici I. třídy 1/57. Právě přes tuto silnici II. třídy je nejkomplikovanější dopravní spojení do města Vítkov a okolí, a to zvláště v zimním období, jelikož uvedená oblast svou geografickou polohou již patří do tzv. středních poloh. Situace by se měla zlepšit v nejbližší době vybudováním nové lepší komunikace s méně komplikovaným průběhem. Avšak v současné době stále ještě tato skutečnost představuje zvýšené nároky na zabezpečení služeb ZZS a LSPP pro oblast Vítkovska. Ačkoliv dopravní obslužnost dalších obcí okresu jak železniční, tak autobusovou dopravou můžeme hodnotit vcelku jako dostačující, nacházejí se na území okresu i další lokality s obdobnými požadavky na tuto službu, a to zvláště tam, kde jsou obyvatelé obcí závislí pouze na autobusové dopravě, která ve většině případů nezajišťuje sobotní spoje a minimum nedělních .

6.4

Ekonomické podmínky okresu

Důležitým analytickým východiskem jsou ekonomické ukazatelé okresu Opava, které obsahuje tabulka č.6. Ukazatelé indikují některé slabé i silné stránky okresu Opava v kontextu kraje. Zřetelná je především nízká exportní výkonnost okresu, v okrese Opava je podprůměrná daňová výtěžnost, mezi dvanácti obcemi a městy s nejnižší daňovou výtěžností v Moravskoslezském kraji jsou v okrese Opava čtyři z nich, a to v mikroregionu Vítkovsko. Také obě města tohoto mikroregionu, tj. Vítkov a Budišov nad Budišovkou, mají výrazně nižší daňovou výtěžnost, než všech pět ostatních měst okresu. Výrazný je dále nadprůměrný podíl zaměstnanosti v zemědělství, který odpovídá hospodářské struktuře okresu. Na Opavsku je také nejvyšší podíl zaměstnanosti ve službách, což je jev spíše pozitivní.

6.4.1

Struktura ekonomických subjektů Na základě údajů z ČSÚ lze říci, že výraznou většinu ekonomických subjektů v okrese tvoří fyzické osoby nezapsané v obchodním rejstříku, z právnických osob jsou nejvýznamnější skupinou společnosti s ručením omezeným. Ve struktuře ekonomických subjektů posuzovaných podle odvětví připadá největší podíl na obchod, dále pak na průmysl a služby pro podniky a stavebnictví. Osoby samostatně výdělečně činné a tzv. malé organizace do 24 zaměstnanců představují více než 98 % všech zaměstnavatelů (viz tabulka č.7 a graf č.l).


Ve spolupráci s Okresní správou sociálního zabezpečení (OSSZ) byla provedena analýza skutečných počtů aktivních podnikatelů v okrese za roky 1997, 1998, 1999 (vždy k 31.12.) a 2000 (k 31.5.). Výsledek analýzy je uveden v tabulce č. 8. Výsledky šetření částečně dokladují, jak se na podnikatelských subjektech projevuje recese a zostřující se konkurenční tlak. V období let 1999 až 2000 dochází ke stagnaci resp. k poklesu počtu aktivních podnikatelských subjektů ve všech sledovaných kategoriích, s výjimkou právnických osob nad 25 zaměstnanců. Rozhodující podíl na udržení stávajících i tvorbě nových pracovních příležitostí v okrese Opava mají malé a střední firmy do 250 zaměstnanců. Výsledky průzkumu podnikatelského prostředí v Opavě ukázaly, že 58 % dotazovaných firem má své hlavní trhy ve městě, resp. v okrese Opava, 23 % respondentů exportuje své výrobky, především na Slovensko, do Polska, Německa a ostatních zemí EU. 6.4.2 Malé a střední podnikání Samostatná výdělečná činnost je často zahájena jako jediné možné východisko z nezaměstnanosti. Počet zaměstnanců v malých firmách znatelně poklesl (viz tabulka č. 9). Na tomto vývoji mají pravděpodobně velký podíl odbytové problémy malých prodejen v souvislosti s otevíráním supermarketů a hypermarketů, důsledky zostřující se konkurence v mnoha dalších oborech a nedostatečná podpora drobného podnikání, zejména v dostupnosti finančních prostředků. 6.4.3 Průmysl a stavebnictví Průmysl na Opavsku je již tradičně více diverzifikovaný než průmysl v Ostravském kraji a měl tudíž po roce 1989 lepší výchozí podmínky k adaptaci na tržní prostředí. Důležitou součástí tohoto procesu byla také privatizace bývalých státních podniků. K nejdůležitějším privatizacím v Opavě patřila privatizace s.p. Čokoládovny, Opavia Opava do rukou firem BSN a NESTLÉ, které získaly 51% podíl. Další důležitou privatizací byl prodej Galeny Komárov americké firmě IVAX Corporation. Okres Opava sice nepatří do průmyslového jádra Ostravského kraje, přesto však je a bude významně ovlivněn restrukturalizací hornictví a hutnictví. Jedním z hlavních důvodů je vazba některých subdodavatelských firem z Opavska na tento tradiční průmysl a druhým je úbytek pracovních míst s dopadem na obyvatele okresu, kteří dojížděli za prací. 6.4.4 Zahraniční průmyslové investice Jedním z klíčových opatření na podporu získání zahraničních průmyslových investorů je existence připravených podnikatelských zón. Z tohoto pohledu je okres Opava v rámci kraje pravděpodobně v nejhorší situaci, neboť zatím nemá žádnou připravenou průmyslovou zónu. Město Opava v současné době zahajuje přípravu průmyslové zóny Vávrovice. V okrese Opava však již zahraniční investoři působí, především pak formou vstupu do existujících nebo zakládáním nových firem (Danone Čokoládovny, závod LU-Opavia, Ivax (dříve Galena), MODEL Obaly, Mrazírny Oceán, Kappa Karton Morava, Ostroj - Hansen & Reinders, Wizenmann, H+H, Prestar, WIVA a Restless). 6.5

Lidské zdroje a sociální infrastruktura okresu Opava

Okres Opava má ve srovnání s ostatními okresy Moravskoslezského kraje menší podíl zaměstnanců v průmyslových odvětvích, naopak vykazuje nadprůměrné hodnoty zaměstnání v zemědělství, stavebnictví a ve službách (viz tabulka č. 10). Výrazně podprůměrný podíl


ekonomicky aktivních obyvatel na celkovém počtu obyvatel se vyskytuje převážně v malých obcích okresu (pod 500 obyvatel). Okres Opava má ve srovnání s krajským průměrem nižší průměrné měsíční mzdy (viz tabulka č. 11). Tato skutečnost je způsobena zejména vyšší úrovní příjmů v průmyslových oborech, které nejsou v okrese Opava zastoupeny. Na druhé straně má okres vyšší příjmy v zemědělském sektoru a službách.

6.5.1 Nezaměstnanost a trh práce Okres Opava je v rámci kraje nejméně postižen mírou nezaměstnanosti, je však stále nad průměrem České republiky, což dokladuje tabulka č. 12. Vývoj míry nezaměstnanosti je pak zřejmý z grafu č. 2. Jedním z hlavních důvodů stále nadprůměrné míry nezaměstnanosti je zejména nedostatek volných pracovních příležitostí, když na jedno evidované volné pracovní místo v okrese Opava připadá téměř 22 uchazečů. Tento údaj řadí okres Opava na 11. místo mezi okresy ČR; před okresem Opava jsou všechny ostatní okresy MS kraje. Na základě průzkumů i vyjádření zástupců podniků se však ukazuje, že ne vždy vyhovuje kvalifikace pracovní síly. Tato skutečnost odráží zejména neochotu vzdělávat se nebo rekvalifikovat v požadovaných oborech. Ve srovnání s krajem je podíl nezaměstnaných v mladším věku od 20 do 30 let vyšší. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto věkovém rozmezí jsou získávány hlavní pracovní zkušenosti a návyky, může být tento poměr jedním z kritických faktorů dalšího vývoje nezaměstnanosti. Na druhé straně je v porovnání s krajem příznivější struktura uchazečů podle délky evidence.

6.5.2 Vzdělání a školství V okrese dlouhodobě klesá podíl počtu obyvatel se základním vzděláním a narůstá počet obyvatel s odborným, středoškolským a vysokoškolským vzděláním. Město Opava je sídlem Slezské univerzity a jedné z jejích dvou fakult, filozoficko-přírodovědné. Nicméně ve srovnání s průměrem ČR a okresy stávajícího Moravskoslezského kraje je poměr vzdělanosti průměrný nebo podprůměrný. Vzdělanostní strukturu obyvatel okresu zobrazuje graf č. 3.

6.5.3 Bydlení Ve srovnání s krajem i průměrem České republiky je situace v počtu bytů na počet obyvatel nepříznivá. Ze všech 22 měst České republiky s 50 tisíci a více obyvateli měla Opava v r. 1991 nejslabší vybavenost obyvatelstva byty a stále je nedostatečná (viz tabulka č. 13). V okrese Opava došlo k dokončení největšího počtu nových bytů na l 000 obyvatel v obcích nad 5 000 obyvatel ve městech Hlučín, Kravaře a Hradec n. Moravicí, ve kterých překračuje hodnoty celostátního průměru.

6.5.4

Sport a sportovní zařízení

Počet sportovních a tělovýchovných zařízení je na území okresu Opava nedostatečný, přičemž chybí především veřejně přístupná zařízení. Při školních zařízeních se nacházejí různá sportovní a tělovýchovná zařízení, která však nejsou plně zpřístupněna mimoškolní veřejnosti. Mnohá sportovní a tělovýchovná zařízení jsou již zastaralá, nedostatečně technicky vybavená a hrací plochy sportovišť jsou přetížením poškozené. Finanční prostředky na údržbu a provoz zařízení jsou zcela nedostatečné, stejně jako na výstavbu nových sportovních zařízení.

SWOT ANALÝZA - OKRES OPAVA viz tabulka č. 14


7.

Zdravotní stav obyvatelstva

Zdravotní stav obyvatelstva je východiskem pro určení potřeby zdravotní péče dané populace, od které by se měla odvíjet struktura zdravotnictví v daném území.

7.1

Zdravotní stav obyvatel okresu Opava a vývojové trendy

Po roce 1990 dochází v celé České republice k pozitivnímu vývoji hlavních statistických ukazatelů zdravotního stavu. Prodlužuje se střední délka života při narození (v roce 2000 se v ČR opět zvýšila, a to u mužů z 68,1 let v roce 1989 na 71,65 let, u žen vzrostla ze 75,4 let v roce 1989 na 78,35 let v roce 2000), klesá celková úmrtnost a zvláště úmrtnost na kardiovaskulární onemocnění. Celková úmrtnost v okrese Opava v roce 2000 na l 000 obyvatel činila 9,9 a byla ve srovnání s průměrem Moravskoslezského kraje (10,0) i ČR (10,6) podprůměrná, standardizovaná úmrtnost pak u mužů l 251,3 ve srovnání s průměrem MS kraje nižší (l 274,0), avšak s průměrem ČR vyšší (l 161,5), a u žen 679,3 ve srovnání s průměrem MS kraje (708,4) i ČR (690,4) nižší. Hodnota kojenecké úmrtnosti v okrese Opava činila ve stejném roce 5,1 promile a byla nižší než průměr MS kraje (5,8), avšak vyšší než průměr za celou ČR (4,1; což je mimochodem hodnota lepší než v některých nejvyspělejších zemích Evropské unie (EU) - (viz tabulka č. 15). I přes pokles úmrtnosti na kardiovaskulární choroby zůstávají tato onemocnění v ČR dominantní příčinou celkové úmrtnosti. V roce 2000 tvořily 53,4 % všech úmrtí. Druhou nejčastější příčinou úmrtí v ČR i MS kraji jsou novotvary (26,3 %). Přes stabilizaci hodnot úmrtnosti nadále vzrůstá incidence hlášených novotvarů a tím i prevalence těchto chorob v populaci. Okres Opava se z tohoto pohledu jeví jako málo příznivý, jelikož v počtu nově hlášených onemocnění zhoubnými novotvary na 100 000 mužů v MS kraji byl druhý (639,0) oproti průměru MS kraje (593,1) a ČR (570,1) s podstatně vyšším výskytem, ve stejném pohledu u žen třetí (513,9) - vyšší oproti průměru MS kraje (509,7), avšak nižší oproti ČR (537,2) - (viz tabulka č. 15). Podrobnější data s rozlišením druhu nádorů dle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 obsahují tabulky č. 16 a 17. Třetí nejčastější příčinou úmrtí jsou vnější příčiny, resp. poranění a otravy, které tvořily v ČR 6,5 % úmrtí. Vážným problémem zůstává v ČR vzestup počtu pacientů s diagnosou diabetes mellitus. Nárůst počtu evidovaných diabetiků v ČR v r. 2000 činil 4,8 % oproti předchozímu roku a na 100 000 obyvatel připadalo v průměru 6 371,8 pacientů s touto diagnosou, v MS kraji v průměru dokonce 6 477,0 pacientů. Z tohoto ohledu se okres Opava jeví jako příznivější, jelikož, jak vyplývá z tabulky č. 15, na stejný počet obyvatel připadalo 5 765,6 diabetiků. Situace ve skupině infekčních nemocí byla i v roce 2000 stále příznivá, přesto zůstávají infekce i nadále potenciálním rizikem. Byl zaznamenán výrazný pokles nemocnosti tuberkulózou (tabulka č. 15 uvádí v okrese Opava počet hlášených onemocnění 11,0 na 100 tisíc obyvatel - průměr MS kraje 20,0 a průměr ČR 14,0), trval však nepříznivý vývoj nemocnosti salmonelózami, jejichž výskyt se v důsledku porušování hygienických zásad při přípravě stravy od počátku devadesátých let drží na vysoké úrovni. Pracovní neschopnost pro nemoc a úraz byla roce 2000 v MS kraji tradičně vyšší než je průměr ČR, a to jak v průměrném procentu pracovní neschopnosti (7,753; ČR 6,455), v průměrném trvání jednoho případu (32,43; ČR 28,0), tak i v počtu případů na 100 pracovníků (87,5; ČR 84,39). Ve stejném roce bylo v okrese Opava 22 447 případů hospitalizace, z toho 10 339 mužů (46 %) a 12 108 žen (54 %), a to při průměrné délce ošetřovací doby 7,5 dne. Nejvíce hospitalizací mužů i žen bylo pro nemoci oběhové soustavy (16,7 %) - další podrobnější počty hospitalizací s rozlišením nemocí dle kapitol MKN přináší tabulky č. 18 a 19.


Přes veškerá preventivní opatření dochází v České republice k neustálému nárůstu škod působených návykovými látkami. Nedaří se snižovat počty kuřáků, stoupá průměrná spotřeba alkoholu, roste počet uživatelů drog. Drogová závislost se však vzhledem k charakteru okresu zatím nejeví jako výrazný problém.

8.

Zdravotnictví okresu Opava - výchozí stav a proběhlé strukturální změny

Rozvolněním OÚNZ Opava vzniklo k 1.1.1992 v okrese Opava 180 samostatných právních subjektů poskytujících ambulantní zdravotní péči a následující zdravotnické organizace zřizované Okresním úřadem Opava, Magistrátem města Opavy (MMO) a Městem Vítkov (MV): Slezská nemocnice Opava (MMO), Městská nemocnice Vítkov (MV), Zdravotnická záchranná služba Opava (OkÚ), Slezská transfúzní stanice (OkÚ), Okresní hygienická stanice Opava (OkÚ). 8.1

Lůžková zdravotní péče

Zdravotní péče je v okrese Opava rovnoměrně rozložena. Jsou zde provozovány dvě nemocnice se staletou historií Státní slezská nemocnice v Opavě a Státní nemocnice Vítkov, jejichž zřizovatelem je Okresní úřad Opava, a které spádově představují přirozená centra odborné lékařské péče. Třetím centrem je město Hlučín, jehož velká část obyvatelstva je vázána na zdravotnická zařízení v Ostravě. Významným rysem zdravotní péče v okrese je přítomnost lůžkových zařízení nadregionálního významu. Týká se to zejména zařízení pro tělesně postižené, jejichž koncentrace na území okresu je nadprůměrná (Rehabilitační centrum Hrabyně). Státní slezská nemocnice v Opavě poskytuje komplexní zdravotní péči pro více než 180 000 obyvatel spádového území okresu, v některých odbornostech i okresů okolních akutní lůžkovou péči v odbornostech tuberkolóza a respirační nemoci (TRN), ORL, oční, kožní a infekční lékařství, v komplementu (nukleární medicína) především pacientům okresu Bruntál, v odbornosti infekční lékařství i okresu Jeseník a příp. Šumperk. Jak vyplývá z výše uvedeného, specializovaná lůžková zdravotní péče je v rámci okresu koncentrována do jedné nemocnice - Státní slezské nemocnice v Opavě. Takto vytvořená hierarchizovaná síť lůžkových zdravotnických zařízení okresu Opava je vytvořena na základě výběrových řízení a stanoviska vyhlašovatele (MZ ČR), činnost ZZ v této síti je hrazena z veřejných prostředků. Obě nemocnice jsou do sítě zařazeny z pohledu dostupnosti a potřebnosti v regionu. Lze předpokládat, že od 1.1.2003 se stane zřizovatelem obou nemocnic Moravskoslezský kraj. Podrobné informace o zdravotnictví okresu Opava velmi přehledně zobrazují tabulky č. 20, 21 a 22.


8.1.1

Předpoklady pro tvorbu sítě lůžkových zdravotnických zařízení

Indexy MZ ČR pro tvorbu optimální sítě lůžkového fondu: akutní lůžka: 5/1 000 obyvatel z toho: 4,5/1 000 obyvatel ve dvanácti základních oborech: 1,13 interna 0,2 infekce 0,14 TRN 0,28 nervové 0,56 dětské 0,62 ženské 0,86 chirurgie 0,17 ortopedie 0,13 urologie 0,15 ORL 0,13 oční 0,1 kožní 0,5/1000 obyvatel v dalších oborech (novorozenecké, psychiatrie, rehabilitace, stomatologie radioterapie, nukleární medicína, ARO) lůžka následné péče: 2/1 000 obyvatel LDN + ošetřovatelská lůžka

Principy: • index 5 akutních lůžek na l 000 obyvatel je nepřekročitelné optimum, • index 2 lůžka následné péče na l 000 obyvatel je možno upravit dle potřeb regionu, vlastní počet se může regionálně pohybovat až do indexu 3/1 000, • nemocnice okresního typu zajistí co nejširší spektrum zvláště základních oborů a ARO (index 4,5); • v dalších oborech budou lůžka maximálně koncentrována pro celý region (hledisko ekonomiky provozu a personálního zajištění) index 0,5; • potřebné kapacity lůžek následné péče budou převedeny do lůžkového fondu následné péče v návaznosti na redukci lůžek péče akutní, • do sítě ZZ mohou být zařazeny nemocnice bez rozdílu majetkoprávního postavení, • výběrové řízení bude mít regionální charakter, počítá při zjišťování péče v jednotlivých oborech s meziokresním vyrovnáním počtu lůžek (dle výše uvedených indexů a indexu migrace za zdravotní péčí), • součástí bude i analýza ekonomických dopadů - předpokládané úspory a předpokládané náklady, • splnění věcných, technických a personálních podmínek je základním předpokladem (budoucí akreditace), • bude stanoveno spádové území zajištění lůžkové péče v dané odbornosti. Na základě těchto indexů a principů vyhlásilo MZ ČR v průběhu let 1997-1999 v souladu se zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění výběrová řízení na akutní, následnou, specializovanou a vysoce specializovanou lůžkovou péči. Splněním níže uvedených základních předpokladů pak bylo umožněno zařazení jednotlivých zdravotnických zařízení, se kterými jednotlivé zdravotní pojišťovny naváží smluvní vztahy na stanovenou dobu (5 let, 2 roky), do sítě ZZ daného regionu. V případech, kdy byla výběrovým řízením


dána nemocnici podmínka restrukturalizace, měl být smluvní vztah prodloužen ze 2 let na 5 let až po jejím provedení. Základní předpoklady hodnocené výběrovým řízením:

1)

Potřebnost zdravotní péče v souladu sešití definovanou MZ ČR a s koncepcemi jednotlivých oborů, vč. specializované a vysoce specializované péče (počty výkonů, počty lůžek, velikost spádového území). 2) Odborná kvalita a dostupnost zdravotní péče: a) personální, technické a věcné předpoklady v jednotlivých oborech • základní požadavky na zdravotnické činnosti

• požadavky stavebně dispozičního rázu • požadavky na zajištění komplementu • požadavky na dostupnost konziliárních služeb • personální zajištění • přístrojové zajištění • další a zvláštní požadavky b) počty odborných výkonů v některých oborech provedené ve srovnatelném časovém úseku jednotlivými poskytovateli a další statistická kritéria dle ÚZIS a příslušných zdravotních pojišťoven. c) kriteria dle § 51 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění • pověst poskytovatele • disciplinární opatření uložená dle zvláštního zákona • etický přístup k pacientům • stížnosti na poskytování zdravotní péče • nedostatky v hospodaření poskytovatele včetně daňových nedoplatků Výběrové řízení- okres Opava Přehled nabídky uchazečů


Stanovisko vyhlašovatele pro VZP, SZP a SZP ČR k výsledkům jednání komisí výběrového řízení na poskytování lůžkové péče dle zákona č. 48/1997 Sb., ve vyjmenovaných oborech pro okres Opava ze dne 13.1.1999 1) Státní slezská nemocnice v Opavě uzavření smlouvy o poskytování zdravotní péče mezi nemocnicí a zdravotními pojišťovnami na dobu 5 let v těchto oborech lůžkové péče: v kapacitě interna 150 lůžek infekce 50 TRN 30 neurologie 44 pediatrie 65 gynekologie-porodnictví 67 chirurgie 103 ortopedie 25 urologie 25 ORL 20 oftalmologie 19 kožní 18 ARO 5 geriatrie 48 2) Státní nemocnice Vítkov uzavření smlouvy o poskytování zdravotní péče mezi nemocnicí a zdravotními pojišťovnami na dobu 5 let v těchto oborech lůžkové péče: v kapacitě interna 40 lůžek chirurgie 31 lůžek a 28 lůžek v léčebně dlouhodobě nemocných na dobu 2 let v těchto oborech lůžkové péče: v kapacitě pediatrie 15 lůžek gynekologie-porodnictví 20 lůžek 3) Rehabilitační ústav Hrab vně uzavření smlouvy o poskytování zdravotní péče mezi zdravotnickým zařízením a zdravotními pojišťovnami na dobu 5 let na 200 lůžek v léčebně dlouhodobě nemocných.

Stanovisko vyhlašovatele pro VZP ČR, SZP a SZP ČR k výsledkům jednání komisí výběrového řízení na poskytování následné lůžkové zdravotní péče ve vyjmenovaných oborech dle zákona č. 48/1997Sb. ze dne 25. - 27.5.1998 1) Státní slezská nemocnice v Opavě

Nabídka uchazeče byla projednána a doporučena stanoviskem vyhlašovatele již v prvním


kole výběrového řízení v kapacitě 48 lůžek. Doporučuji využití této kapacity pro následnou ošetřovatelskou péči se zaměřením na geriatrii.

2) PL Opava Doporučuji projednat nabídku uchazeče v rámci komise výběrového řízení na specializovanou následnou péči v odborných léčebných ústavech v kontextu s nabídkami ostatních uchazečů. Stanovisko vyhlašovatele pro VZP ČR, SZP a SZP ČR k výsledkům jednám komisí výběrového řízení na poskytování akutní lůžkové zdravotní péče ve vyjmenovaných oborech dle zákona č. 48/1997 Sb. ze dne 25.-27.5.1998 1) Státní slezská nemocnice v Opavě Doporučuji zajistit poskytování a úhradu výkonů v oboru obličejová chirurgie ve stávajícím rozsahu na lůžkovém fondu chirurgického oddělení doporučeném v prvním kole výběrového řízení s tím, že spektrum činnosti bude posouzeno podle podmínek vydaných formou metodických opatření ve Věstníku MZ ČR. 2) PL Opava Doporučuji uzavření smlouvy na poskytování akutní specializované lůžkové péče mezi zdravotními pojišťovnami a nemocnicí na dobu 2 let v oborech: Psychiatrie Detoxifikační péče s tím, že počty lůžek budou doporučeny po celorepublikovém vyhodnocení potřeby naplnění sítě v tomto oboru. Nutno konstatovat, že závěry výběrových řízení byly v ČR naplněny pouze v části okresů, v okrese Opava však závěry u zdravotnických zařízení zřizovaných Okresním úřadem Opava realizovány byly a počet lůžek akutní lůžkové péče tak byl snížen celkem o 88. 8.1.2 Proběhlé strukturální změny a současný stav Státní slezská nemocnice v Opavě (SSNO)

Historická data Od roku 1850 v Opavě, hlavním městě samosprávné Země slezské, fungovalo několik nemocničních zařízení, poměrně záhy však přestávala vyhovovat pro stránce provozní a zároveň zdaleka nestačila přílivu pacientů. Navíc tyto nemocnice byly situovány ve stísněných prostorech stávající městské zástavby. Proto se na konci století objevily snahy vybudovat úplně nový a plně moderní ústav vyhovující současným trendům a nárokům v péči o obyvatele. Po přípravných pracích byl vystavěn jedinečný areál zemské nemocnice, a to v neuvěřitelné době jednoho roku (10.1.1899-2.12.1900). Velkorysá koncepce novostavby, účelné a praktické řešení, sofistikované uspořádaní všech provozů a funkcí komplexu - to vše přestavovalo pro 273 nemocných v době svého vzniku jedinečný počin v celé tehdejší Rakousko-uherské monarchii. Nemocnice byla rozčleněna provozně a funkčně v systém jednotlivých pavilonů s autonomním vchodem, který byl zachován do dnešních dnů. 12 pavilonů tehdy zajišťovalo chod odborných oddělení - chirurgické, kožní, dětské, nervové, interní aj., 3 sloužily ke správním a provozním účelům. Centrálně byly vyřešeny provozy topení, osvětlení,


zásobování a odpadů. Pavilony byly projektovány a sestaveny tak, aby v případě nutnosti mohlo dojít k jejich vzájemnému propojení krytými koridory. Jedinečným je také fakt, že již od přípravných prací až k realizačnímu projektu se počítalo s potřebnou rezervou v ploše i infrastruktuře zajišťující plynulý rozvoj ústavu do budoucna. V r. 1911 bylo započato se stavbou prosektury, v letech 1919-1920 byly vybudovány pavilony tvořící infekční oddělení, v r. 1920 zřízena ústavní lékárna, v letech 1919-1924 provedena přístavba rentgenologického oddělení a v letech 1923-1929 přístavba pavilonu L, umožňující oddělení nemocných trpících chorobami kožními a pohlavními. V rámci základní koncepce dané v době svého vzniku se rozvíjela opavská nemocnice až do roku 1938. V dubnu 1945 při přímých bojích o město došlo k těžkému poškození celého areálu a jeho úplného vyřazení z provozu. V letech 1945-1948 byly nejhorší rány zasazené válečným ničením zaceleny, ústav se tak vrací na jedno z čelních míst v systému oblastních nemocnic v Československu. Po roce 1948 vzniká Ústav národního zdraví (později Okresní ústav národního zdraví) v Opavě. V době do roku 1989 má nemocnice kapacitu 994 lůžek a skládá se ze 13 odborných oddělení a do organizačního schématu tehdejšího ústavu jsou navíc zapojeny poliklinika, celý systém ambulantní péče, ordinace působící na závodech, kojenecký ústav, záchranná služba, hygienická stanice a další. Vlastní areál nemocnice do roku 1989 nedoznává zásadních změn ve svém vzhledu, postupně však prochází procesem modernizace vlastního provozu a rozšiřování odborné působnosti, vznikají nová oddělení jako stomatologické nebo transfúzní stanice. V rámci nemocnice působí taktéž oddělení gynekologicko-porodnické, ortopedické a urologické, která jsou však detašovanými pracovišti vzdálenými od areálu vlastní nemocnice, první z nich asi 200 m, další dvě se pak nacházejí v centru města. Po listopadu 1989 nemocnice nadále funguje jako komplex, řeší se problematika další výstavby areálu (např. v roce 1995 je dokončena novostavba pavilonu infekčního oddělení), především však problémy majetkoprávní a provozní, kdy v areálu působí dva subjekty - státní (majetkoprávní otázky) a městský (odborná činnost a provoz). V listopadu roku 1996 dochází ke sjednocení všech provozů ústavu pod jeden právní subjekt a vzniká Státní slezská nemocnice v Opavě. V roce 1999 byla nemocnice restrukturalizována ve smyslu úpravy počtu lůžek na odděleních TRN, ortopedie a urologie tak, aby tyto počty odpovídaly doporučenému počtu vzešlého z výběrového řízení na akutní lůžkovou péči, které proběhlo na MZ ČR v r. 1998, a stanoviska MZ ČR. Nejdůležitějším záměrem v současné době je dokončení investic Rekonstrukce dětského pavilónu „M" a zvláště pak Rekonstrukce a přístavba operačních sálů spojených s přestěhováním oddělení urologického, ortopedického a gynekologicko-porodnického do tohoto nově vybudovaného pavilónu v areálu nemocnice na ul. Olomoucká 86 a vybudování LDN na gynekologicko-porodnickým oddělením uvolněném místě v budově na ul. Vančurova. Současný stav Zřízena: 2.12.1900 Zřizovatel: Okresní úřad Opava Počet lůžek: 621 akutních lůžek a 48 lůžek následné péče v LDN (interní lékařství - 150, infekční lékařství - 50, TRN - 30, neurologie - 44, dětské lékařství - 65, gynekologie-porodnictví - 67, ortopedie - 25, chirurgie -103, urologie - 25, ORL - 20, oční lékařství- 19, kožní lékařství - 18, ARO - 5 a LDN - 48 lůžek. Oddělení urologické, ortopedické a LDN jsou umístěna v budově na ul. Popská v centru města, oddělení gynekologickoporodnické v budově na ul. Vančurova, ostatní oddělení jsou v pavilónech na ul. Olomoucká 86. Ambulance: interní, chirurgická, ortopedická, urologická, gynekologickoporodnická, neurologická, ORL, oční, kožní, plicní, nefrologická, diabetologická,


gastroenterologická, alergologická, infekčních nemocí, dětské nefrologie, dětské kardiologie, dětské neurologie, klinické hematologie, klinické onkologie.

Komplement: radiodiagnostika (RDG), laboratoř biochemická, mikrobiologická, hematologická, nukleární medicíny, úsek rehabilitace, patologie Nejdůležitější stavební investice • Rekonstrukce a přístavba operačních sálů a lůžková část oddělení ortopedického, urologického a gynekologicko-porodnického - dokončení 12/2002 - cca 546 mil. Kč • Rekonstrukce dětského pavilónu "M" - dokončení 12/2002 - cca 40 mil. Kč • Rekonstrukce budovy na ul. Vančurova na LDN po odstěhování gynekologickoporodnického oddělení - cca 40 mil. Kč • Rekonstrukce pavilónu "C" - hematologicko-transfuzní oddělení

Státní nemocnice Vítkov (SNV) Historická data Město Vítkov odkoupilo původně zámek z roku 1713 v roce 1904 se záměrem zřídit zde nemocnici a téhož roku provedlo jeho přestavbu. Povolení k provozování nemocnice pak bylo uděleno 31. května 1905. Rok od roku vzrůstal ve vítkovské nemocnici počet ošetřovaných pacientů tak, že v roce 1926 již nebyla nemocnice schopna pojmout k léčení všechny nemocné. Začalo se proto pomýšlet na rozšíření její kapacity. Koncem roku 1928 bylo městským zastupitelstvem rozhodnuto postavit nový chirurgický pavilon, který by byl hlavní budovou nemocnice. Stavba, započatá v srpnu 1932, byla koncem stejného roku dokončena. Provoz byl v nové budově zahájen v roce 1933. Pro léčbu tak byl získán vyhovující prostor, jehož světnice pro nemocné, dva operační sály, laboratoř a kuchyň byly vybaveny zcela novým moderním zařízením. Přesto se zde prováděly jen lehčí operace, těžší případy byly odesílány do opavské nemocnice. Konec 2. světové války byl pro Vítkov nesmírně složitý a svízelný. Dne 3. května 1945 byla nařízena rychlá evakuace vítkovské nemocnice do Bruntálu. Ustupující Němci vítkovskou nemocnici dokonale vyplenili. Zmizely lékařské přístroje, lůžka, osobní prádlo i veškeré zásoby. Den po evakuaci pak bylo město včetně nemocnice osvobozeno. Pacientů poté nebylo mnoho - nebyly léky, scházelo ložní i osobní prádlo, byly problémy se stravováním. Přesto se postupně podařilo činnost nemocnice obnovit. Od 1.1.1992 do 30.6.1996 byla nemocnice příspěvkovou organizací Města Vítkova, k 1.7.1996 byla zřizovatelská práva převedena zpět na okresní úřad. Až do roku 2000 nemocnice poskytovala zdravotní péči v odbornostech chirurgie, interní lékařství, gynekologie-porodnictví a pediatrie. V souvislosti se snahou vedení nemocnice o sjednocení zřizovatele a vlastníka majetku (s předpokladem očekávaných změn v rámci krajského řízení) darovalo v roce 2001 Město Vítkov svůj historický majetek, ve kterém Státní nemocnice Vítkov působí, státu. Proběhlé strukturální změny Státní nemocnice Vítkov je zdravotnickým zařízením s dlouholetou, téměř stoletou, tradicí, které má v síti zdravotnických zařízení okresu Opava nezastupitelné místo. Poskytuje zdravotní péči občanům a rekreantům ve spádové oblasti jihozápadní části okresu Opava mikroregionech Vítkov, Budišov nad Budišovkou, Březová - a v rekreační oblasti podél řeky Moravice. V roce 2000 prošla Státní nemocnice Vítkov rozsáhlou restrukturalizací. Na základě výběrového řízení na akutní lůžkovou péči, které proběhlo na MZ ČR v r. 1998, a


stanoviska MZ ČR provedl Okresní úřad Opava ve Státní nemocnici Vítkov požadované zrněny. Po zrušení dětského oddělení ke dni 31.5.2000 a gynekologicko - porodnického lůžkového oddělení k 30.6.2000 nemocnice poskytuje lůžkovou péči na 32 lůžkách chirurgie, 40 lůžkách interního oddělení a 40 lůžkách léčebny pro dlouhodobě nemocné, nově zřízené v roce 2000 (zdravotní péče ve zrušených oborech bude dále poskytována ve 22 km vzdálené Státní slezské nemocnici v Opavě). Lůžková zdravotní péče o nemocné v SNV je vhodně doplněna nemocničními ambulancemi (interními, chirurgickými, gynekologicko-porodnickými) a ambulancemi nestátních zdravotnických zařízení (praktického lékaře pro děti a dorost, alergologickou, neurologickou, onkologickou, plicní a kožní). Komplement nemocnice tvoří oddělení radiodiagnostické, oddělení klinické biochemie a úsek rehabilitace. Státní nemocnice Vítkov se podílí na zajišťování přednemocniční neodkladné péče, kdy lékaři nemocnice jsou členy výjezdových skupin RLP Zdravotnické záchranné služby Opava, která byla v souvislosti s restrukturalizací nemocnice posílena v oblasti Vítkovska o další vůz -RZP. Nemocnice rovněž spolupracuje při zajišťování lékařské služby první pomoci ve spádové oblasti Vítkovska. Současný stav Zřízena: 31.5.1905 Zřizovatel: Okresní úřad Opava Počet lůžek: 72 akutních lůžek a 40 lůžek v LDN (interní lékařství - 40, chirurgie - 32 a LDN - 40 lůžek) Ambulance: interní, chirurgická, gynekologicko-porodnická, v areálu nemocnice dále poskytují zdravotní péči nestátní zdravotnická zařízení v odbornostech - alergologie, kožní lékařství, praktický lékař pro děti a dorost, chirurgie, klinická onkologie, TRN a neurologie. Komplement: RDG, laboratoř biochemická, úsek rehabilitace. Nejdůležitější stavební investice • Zřízení společné jednotky intenzivní péče ve 2. NP chirurgického pavilónu - cca 3 mil. Kč • Změna vytápění objektů nemocnice - 7,2 mil. Kč • Rekonstrukce operačních sálů - 16 mil. Kč Kojenecký ústav (KÚ) Historická data Kojenecký ústav v Opavě byl založen v r. 1946, původně nesl jméno Hany Benešové -manželky druhého československého prezidenta a byl založen k záchraně kojenců, kteří by ze sociálně zdravotních příčin zemřeli. Ve Slezsku následkem válečného strádání a poválečného chaosu hrozivě stoupla kojenecká úmrtnost na 12 - 15 %. Již během prvního roku činnosti došlo k výraznému zlepšení -jak realimentací podvyživených dětí, tak důsledným působením na matky. V další krátké době ústav znovu prokázal svoji opodstatněnost - důležitým úkolem byla péče o kojence z rodin s tuberkulózou. V průběhu dalších let se však problematika dětí přijatých do kojeneckého ústavu podstatně změnila. Takřka vymizely případy TBC indikace, úplného osiření a změnily se sociální podmínky obyvatel. V současné době je Kojenecký ústav v Opavě jediným zařízením v opavském okrese i širším regionu, které v nepřetržitém provozu poskytuje ústavní a výchovnou péči dětem, jejichž vývoj je ohrožen nevhodným domácím prostředím, a to zpravidla do věku jednoho roku. V převážné většině jsou zde umístěny děti, které sice mají své rodiče, ti však většinou nejsou schopni nebo ochotni


z různých důvodů o dítě pečovat (rodiče ve výkonu trestu, rozvrat rodin, narkomanie, špatné bytové poměry, nezájem o dítě, týrání, apod.). Jedním ze základních poslání je proto o tyto děti nejen co nejlépe pečovat a vychovávat je, ale i zajistit náhradní rodinnou péči těm dětem, u nichž není naděje návratu do vlastní rodiny. Výsledky Kojeneckého ústavu v Opavě v této oblasti patří k nejlepším v republice. Navíc se daří ve spolupráci s MPSV umístit do adopce i děti, o které je v České republice malý zájem - děti romské, a to především do Dánska. Od roku 1986 je součástí kojeneckého ústavu rehabilitační stacionář, kde je pečováno o děti s poruchami hybnosti, psychomotoricky retardovaným, s projevy lehké mozkové dysfunkce, s dětskou mozkovou obrnou a dětem s vrozenými vývojovými vadami, a to zpravidla do šesti let věku. V rehabilitační péči se používá reflexní rehabilitační metoda dle Vojty, Bobatha, prvky dětské jógy, hippoterapie, plavání v bazénu. Při tomto oddělení je zřízena speciální mateřská škola s logopedickou péčí. Rehabilitační ambulance při KÚ Opava dále zajišťuje rehabilitační ambulantní péči o děti nejútlejšího věku, a to jako jediné zařízení tohoto druhu v okrese. Velký důraz klade KÚ Opava na práci s rodiči a celou rodinou, čímž se daří především u handicapovaných dětí zachovat pro ně rodinné zázemí i tam, kde tyto děti dříve končily v ústavech sociální péče.

Současný stav Zřízena: 1946 Zřizovatel: Okresní úřad Opava Počet lůžek: 25 lůžek pro děti, jejichž vývoj je ohrožen nevhodným domácím prostředím 25 lůžek - rehabilitační stacionář 3 lůžka pro děti vyžadující okamžitou pomoc Ambulance: odborná dětská ambulance se zaměřením na rehabilitaci 8.1.3

Lůžka následné péče

Stanovení počtu lůžek následné péče v léčebnách dlouhodobě nemocných (LDN) pro potřeby okresu Opava je velkým problémem. V současné době lze vyjít opět pouze z indexu MZ ČR pro tvorbu optimální sítě lůžkového fondu, tj. 2 lůžka následné péče na l 000 obyvatel, a ze závěrů výběrových řízení na následnou lůžkovou péči organizovaných MZ ČR a stanoviska vyhlašovatele z roku 1998. Dle těchto doporučení by mělo být na území okresu Opava celkem 363 lůžek následné péče. Dalším problémem je přetrvávající terminologický chaos a absence definice pojmu následná péče a pojmenování jednotlivých typů této péče. O nápravu se pokusilo MZ ČR svými návrhy zákona o zdravotní péči a o zdravotnických zařízeních a jejich provozování, které však, jak se zmiňuji již dříve, byly PS P ČR odmítnuty. Přesto si myslím, že je na místě zde definice, i když ze zamítnutých předloh, zmínit. Návrh zákona o zdravotní péči: §18 Následnou lůžkovou péčí se rozumí poskytování zdravotní péče při pobytu na lůžku pacientům, u kterých došlo: a) ke zvládnutí akutního onemocnění nebo akutního zhoršení chronického onemocnění nebo ke stabilizaci zdravotního stavu, a jejichž zdravotní stav vyžaduje další léčení nebo dlouhodobé ošetřování na lůžku, (pozn. autora typickými indikacemi jsou např. stavy po cévní mozkové příhodě) b) v průběhu ambulantní péče k takovému zhoršení zdravotního stavu, které vyžaduje převážně léčebnou rehabilitaci na lůžku nebo převážně ošetřovatelskou péči na lůžku.


§19 Hospicová péče Hospicovou péčí se rozumí komplexní paliativní léčba (léčba u stavů, kdy byly vyčerpány způsoby léčby vedoucí k vyléčení, zmírňující projevy onemocnění a umožňující další přežití pacienta) a péče, zohledňující potřeby pacienta v preterminálním nebo terminálním stavu (stavu těsně před smrtí), u něhož byly vyčerpány možnosti kauzální léčby (léčby základního onemocnění), ale pokračuje léčba s cílem minimalizovat bolest a zmírnit obtíže související se základním onemocněním; je součástí následné lůžkové péče nebo zvláštní ambulantní péče.

Návrh zákona o zdravotnických zařízeních a jejich provozování: (1)

(2) (3) (4)

§21 Zařízení následné péče Zařízení následné péče jsou určena k poskytování následné lůžkové péče pacientům s poruchami zdraví, které mají vleklý průběh. Zdravotní péče v nich poskytovaná zpravidla navazuje na zdravotní péči poskytovanou v nemocnicích a ve zdravotnických zařízeních ambulantní péče. Zařízeními následné péče jsou nemocnice následné péče, hospice a odborné léčebné ústavy. Nemocnice následné péče poskytují zejména léčebně rehabilitační péči a ošetřovatelskou péči. Hospice jsou určeny k poskytování péče pacientům, kteří se nacházejí ve stavu blízkém smrti, u kterých byly vyčerpány možnosti léčebné terapie, ale pokračuje léčba s cílem minimalizovat bolest a zmírnit všechny obtíže vyplývající ze základní diagnózy.

V okrese Opava je nyní pouze 48 lůžek následné péče ve Státní slezské nemocnici v Opavě, resp. 40 lůžek ve Státní nemocnici Vítkov, tj. celkem 88! Situace s určením potřebného počtu těchto lůžek je v okrese komplikována přítomností RÚ Hrabyně (s částí v Chuchelné) a LDN Klokočov jako součástí FN Ostrava. Tato zařízení mají nadregionální působnost, avšak v případě nižší vytíženosti přijímají ve zvýšené míře i pacienty z okresu Opava. Má-li tak být alespoň rámcově zpracována analýza potřeb lůžek následné péče pro okres Opava, bylo by nutné vyjít jak z těchto skutečností, tak z demografických ukazatelů, především počtu obyvatel okresu starších 65 let, kteří jsou nejčastějšími pacienty na těchto lůžkách. Pro současnou dobu bych však, vzhledem k výše uvedenému počtu 88 lůžek, navrhoval přijmout počet lůžek následné péče dle výběrových řízení jako nutné minimum, tomuto počtu se alespoň přiblížit a perspektivně uvažovat s jeho navyšováním. I v tuto chvíli se nabízí již zmiňované částečné řešení v podobě rekonstrukce budovy na ul. Vančurova po odstěhování gynekologicko-porodnického oddělení spojená s rozšířením počtu těchto lůžek ve SSNO. Absolutní nutností je pak dále vybudovat lůžka následné péče typu hospic, která zatím v okrese Opava vůbec nejsou.

Pro úplnost se ještě stručně zmíním o lůžkových zdravotnických zařízeních následné péče na území okresu Opava, jejichž zřizovatelem je MZ ČR.


Psychiatrická léčebna Opava (PL Opava) Odborný léčebný ústav Zřízena: 29.3.1889 Zřizovatel: MZ ČR Počet lůžek: 1015, z toho lůžek následné péče 465 Pacienti: s psychiatrickým onemocněním a závislí na návykových a psychotropních látkách Spád. oblast: celý Moravskoslezský kraj Rehabilitační ústav Hrabyně - se začleněným zařízením v Chuchelné (RÚ)

Odborný léčebný ústav Zřízen: 1975 Zřizovatel: MZ ČR Počet lůžek: 373 Pacienti: Hrabyně - stavy po operacích a úrazech páteře, kloubů a jiných postiženích pohybového aparátu, často v návaznosti na výkony neurochirurgické prováděné ve FN Ostrava, Úrazové nemocnici Brno, ve FN Brno, na ortopedické klinice FN Olomouc Chuchelná - stavy po amputacích s výukou užívání protézy, po cévních mozkových příhodách, po úrazech a operacích pohybového i nervového systému, po ortopedických operacích a léčba dětí s deformitami páteře

Spád. oblast: celá Morava

Léčebna dlouhodobě nemocných Klokočov součást FN Ostrava Zřizovatel: MZ ČR Počet lůžek: 248 Spád. oblast: město Ostrava, příp. okres Opava

8.2

Ambulantní zdravotní péče

Síť zdravotnických zařízení praktických lékařů pro dospělé, praktických lékařů pro děti a dorost, praktických zubních lékařů, praktických ženských lékařů i ambulantních specialistů je v okrese Opava poměrně rovnoměrně rozložena, a to včetně oblasti Vítkovska. Ambulantní zdravotnická zařízení, která jsou z naprosté většiny privatizována, jsou do sítě ZZ zařazována z pohledu potřebnosti a dostupnosti, v celkovém součtu s přihlédnutím k „Doporučenému počtu lékařských míst pro zajištění ambulantní zdravotní péče" (doporučen) počet, viz dále), který byl schválen PS P ČR v rámci schvalování zdravotně-pojistného pláni VZP ČR na rok 1998. V přísně odůvodněných případech však v souladu se specifickými podmínkami okresu a zvýšenou potřebností lze v některých odbornostech povolit počet ordinací vyšší než je uveden v doporučeném počtu.


8.2.1

Předpoklady pro tvorbu sítě ambulantních zdravotnických zařízení

Doporučený počet lékařských míst pro zajištění ambulantní zdravotní péče (na 100 000 obyvatel): 001 002 014 101 102+ 103 104+ 105 106+ 107 108+ 109 201 202+ 203+ 205 207 209 301 303 305 401+ 402 404 501 603 606 701 705 706

praktický lékař pro dospělé praktický lékař pro děti a dorost praktický stomatolog interní lékařství angiologie diabetologie endokrinologie gastroenterologie a hepatologie geriatrie kardiologie nefrologie revmatologie rhc a fyziatrie klinická hematologie přenosné nemoci tbc a respirační onemocnění alergologie a klin. imunologie neurologie pediatrie dorostové lékařství psychiatrie pracovní lékařství klinická onkologie dermatovenerologie chirurgie gynekologie ortopedie ORL oftalmologie urologie

55-60 22-25 50-53 5,3 0,3 1,5 0,35 1,2 l 1,5 0,5 l 2,5-3 0,3 0,3 3-5 * l 5,5 3 l 6,5-10 ** 0,5 l 4 7 *** 10 5 4,5 4,5 2

služby příslušné odbornosti by měly být zajištěny v každém okrese, vyjma + + služby příslušné odbornosti mohou být zajištěny dohodou sousedních okresů 014 včetně ortodoncie 205* dle související odbornosti - širší rozpětí s ohledem na možnosti spolupráce a propojeni s odbornostmi alergologickou, onkologickou, apod. 305** včetně 308 a 309 - širší rozpětí s ohledem na lůžkovou kapacitu v regionu a na celkovou koncepci přístupu k duševně nemocným se snahou ve větší míře přesunout léčbu z ústavní do mimonemocniční sféry 404 vždy s venerologií 501*** v čísle nejsou zahrnuty vysoce specializované chirurgické podobory jako kardiochirurgie, úrazová, plastická a hrudní chirurgie, neurochirurgie, apod.

8.2.2 Výchozí a současný stav Historická data Na začátku 90-tých let byla v rámci OÚNZ Opava převážná část zdravotní péče lékařů primární péče i ambulantních odborných lékařů koncentrována v okrese do 2 poliklinik (v Opavě a Hlučíně), ve 4 obcích byly lékárny a v dalších 21 obcích pak bylo 29 tzv. zdravotních středisek, většinou zahrnující ordinace praktického lékaře pro dospělé, pro děti a dorost,


praktického zubního lékaře a příp. praktického ženského lékaře. V části obcí okresu se však vlastní zdravotnická zařízení nenacházela a jejich obyvatelé byli nuceni v případě potřeby dojíždět za zdravotní péčí do okolních obcí, převážně do spádových měst. Usnesením vlády ČR č. 453 a 553 z června a září 1992 bylo zařazeno do privatizace 180 subjektů zdravotnických zařízení v okrese Opava. Uvedené subjekty byly zřízeny obcemi okresu Opava, jimž Okresní úřad v Opavě delegoval pravomoc zřizovatele, avšak v majetku těchto subjektů zůstal pouze movitý majetek původní příspěvkové organizace OÚNZ Opava. OÚNZ Opava byl „Rozhodnutím" Okresního úřadu zrušen rozdělením ke dni 1.1.1992, přičemž v oblasti právních vztahů k majetku OÚNZu nebylo učiněno žádné opatření. Postup při zrušování OÚNZ byl v rozporu s právními předpisy - zákonem č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky ČR a obcí ČR, a to vzhledem k tomu, že v rozhodnutí nebylo určeno, na koho a v jakém rozsahu přechází práva a povinnosti ze zrušeného OÚNZ. Za této situace majetek zaniklého OÚNZ v Opavě nepřešel ani do práva hospodaření Okresního úřadu, ani do vlastnictví obcí. Jednalo se tedy nadále o majetek státní. S ohledem na skutečnost, že původní subjekt vykonávající právo hospodaření zanikl, vztahoval se na předmětný majetek režim vyhlášky č. 61/1986 Sb., o prozatímní správě národního majetku, která tak přešla na Okresní úřad v Opavě. Tím vznikl stav, kdy vlastně nebyla možnost tento majetek privatizovat. Jediným východiskem z této situace bylo na základě výjimky Ministerstva financí ČR prodat tento majetek přímo nestátním subjektům -lékařům, což Okresní úřad v Opavě učinil. Tímto postupem byla v okrese Opava v ambulantních zdravotnických zařízeních, včetně velkých poliklinik v Opavě a Hlučíně!, privatizována nejen činnost, jako ve většině ostatních okresů ČR, ale také nemovitosti, a to se všemi neblahými důsledky, ke kterým již v současnosti dochází (finanční náročnost převzetí ordinace po kolegovi a další těžkosti vzhledem k platným právním předpisům). Ambulantní ZZ, ve kterých je privatizována jen činnost, jsou pak v okrese pouze ta, která vznikla až po roce 1992 jako nová nebo ta, jež jsou situována v historickém majetku obcí. Díky již výše popsaným problémům se podařilo Okresnímu úřadu v Opavě dokončit privatizaci ambulantních ZZ až vletech 1999-2000, ve kterých byly bezúplatným převodem předány obcím tři zbývající zdravotní střediska, což bylo víceméně v okrese Opava výjimkou. Současný stav V současné době je na referátu zdravotnictví OkÚ Opava registrováno 476 nestátních zdravotnických zařízení, v naprosté většině představovaných zdravotníkyfyzickými osobami. Z tohoto počtu bylo 80 praktických lékařů pro dospělé, 38 praktických lékařů pro děti a dorost, 19 praktických ženských lékařů, 93 praktických zubních lékařů, 124 odborných lékařů, 8 agentur domácí péče, 2 biochemické laboratoře, 31 stomatologických laboratoří, 30 lékáren, 2 zařízení komplementu (sonografie), 3 NZZ dopravy raněných, nemocných a rodiček a 25 samostatně registrovaných středních zdravotnických pracovníků, převážně rehabilitačních pracovnic. Počet lékařských míst ambulantní zdravotní péče rozdělené na tři dominantní oblasti okresu (Opavsko, Hlučínsko, Vítkovsko) ve srovnání s celkovým počtem a doporučeným počtem zobrazuje tabulka č. 23. Z tabulky je vidět, že v okrese Opava je ve všech třech oblastech výrazný nedostatek praktických lékařů pro dospělé, zvláště na Hlučínsku pak též praktických lékařů pro děti a dorost. Při posuzování počtu ambulancí odborných lékařů na základě doporučeného počtu je při pohledu do tabulky nutné konstatovat, že uvedené optimum, resp. jeho neplnění, se v některých případech neprojevuje neuspokojenou poptávkou po službách příslušné odbornosti (TRN, psychiatrie, chirurgie), a naopak v případech jiných odborností (fyziatrie, balneologie a léčebná rehabilitace - FBLR a alergologie) i přes počet lékařských míst vyšší než doporučený poptávka značně přesahuje nabídku a čekací lhůty jsou neúměrně dlouhé.


Totéž platí o lékaři nenaplněných odbornostech jako především revmatologie v oblasti Opavska a ortopedie zvláště v oblasti Hlučínska. Jako velmi pozitivní se jeví zabezpečení Vítkovska v oblasti ambulantních služeb, což je důsledek cílené aktivní činnosti referátu zdravotnictví OkÚ v souvislosti s restrukturalizací Státní nemocnice Vítkov. V posledních několika letech se však také setkáváme s určitým negativním jevem. Specializovaná zdravotní péče v některých nestátních zdravotnických zařízeních je uměle omezována z důvodu nevhodného a příliš limitujícího financování ze strany zdravotních pojišťoven. Tím rovněž dochází k prodlužování čekacích lhůt a poté k přetížení nemocničních ambulancí. Vzhledem k tomu, že toto jednání je dáno způsobem financování, nemá okresní úřad, při známém nedostatku finančních prostředků a ani jiných možností, do tohoto stavu jak zasáhnout a rovněž příp. další navyšování počtu lékařů jednotlivých odborností v síti ZZ se nejeví z hlediska budoucnosti jako účelné.

8.3

Komplement

Historická data V rámci OÚNZ Opava do roku 1992 zajišťovaly služby komplementu převážně lůžková zařízení (RDG oddělení a biochemická laboratoř v opavské i vítkovské nemocnici, laboratoř mikrobiologická, hematologická, nukleární medicíny a patologie v opavské nemocnici). Biochemická a hematologická vyšetření požadovaná ambulantními lékaři pak prováděly celkem dvě laboratoře na poliklinikách v Opavě a Hlučíně. V oblasti klasické RTG diagnostiky byl provozován RTG přístroj v rámci plicních ambulancí v Opavě a Hlučíně. Současný stav Současný stav komplementu rámcově odpovídá stavu roku 1990. Navíc je pouze jedna nestátní biochemická laboratoř v Opavě a dvě nestátní ambulantní pracoviště RTG, taktéž v Opavě a Kravařích. Všechna současná pracoviště RTG, ať už v lůžkových zařízeních nebo v ambulancích, splňují požadavky tzv. atomového zákona, takže otázka nutnosti investic v souvislosti s jeho dopadem již byla v okrese vyřešena. Ultrasonografická vyšetření zajišťují obě nemocnice okresu, tři nestátní sonografické ambulance (2 v Opavě a l v Kravařích) a dále NZZ praktických ženských lékařů. Počítačový tomograf, mammograf a nově též angiografický komplet vlastní a provozuje Státní slezská nemocnice v Opavě. 8.4

Přednemocniční neodkladná péče a pohotovostní služba

Přednemocniční neodkladnou péči (PNP) poskytuje zdravotnická záchranná služba (ZZS) v rámci systému přednemocniční péče, do něhož je vedle ZZS organizačně zahrnuta též lékařská služba první pomoci (LSPP), ústavní, stomatologická a lékárenská pohotovostní služba. Tento systém je na základě vyhlášky MZ ČR č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě garantovaný státem, na úrovni okresu je garantem územního, časového a odborného zajištění Okresní středisko záchranné služby (OSZS). V zájmu všeobecné dostupnosti této péče je bez přímé úhrady pacientem. 8.4.1 ZZS - hlavní úkoly a náplň činnosti

Výše citovanou vyhláškou je přednemocniční neodkladná péče definována jako péče o postižené na místě vzniku jejich úrazu nebo náhlého onemocnění, během jejich dopravy k dalšímu odbornému ošetření a při jejich předání do zdravotnického zařízení při stavech, které


• • • • •

bezprostředně ohrožují život postiženého, mohou vést prohlubováním chorobných změn k náhlé smrti, způsobí bez rychlého poskytnutí odborné první pomoci trvalé chorobné změny, působí náhlé utrpení a náhlou bolest, působí změny chování a jednání postiženého, ohrožující jeho samotného nebo jeho okolí.

8.4.2 Výchozí a současný stav Zdravotnická záchranná služba Opava (ZZSO) Historická data Záchranná služba Opava, předchůdkyně ZZSO, vznikla v roce 1964 a byla stejně jako všechna ostatní zdravotnická zařízení součástí OÚNZ Opava. První vozidlo RLP bylo pro území okresu zprovozněno v roce 1976. Po rozvolnění OÚNZ k 1.1.1992 je ZZS Opava samostatnou příspěvkovou organizací zřizovanou OkU Opava. Současný stav Zdravotnická záchranná služba Opava (ZZSO) zabezpečuje pro okres Opava přednemocniční péči, zahrnující Rychlou lékařskou pomoc (RLP), Rychlou zdravotnickou pomoc (RZP), Lékařskou službu první pomoci (LSPP), Dopravu raněných, nemocných a rodiček (DRNR) a Útvar krizového managementu (ÚKM) se sídlem v areálu Státní slezské nemocnice v Opavě a Protialkoholní záchytnou stanici (PZS) v areálu PL Opava. V souvislosti s restrukturalizací Státní nemocnice Vítkov byla ZZS posílena ve Vítkově o jeden vůz RZP s perspektivou poskytování přednemocniční neodkladné zdravotní péče systémem Rendez-vous. Vzhledem k rozhlehlosti a územní členitosti okresu bylo nutné k zajištění 15-ti minutového limitu dojezdu ZZS do všech částí okresu ustavit a náležitě vybavit pět výjezdových skupin ZZS. Struktura zařízení a střediska Opava - (2 stanoviště -jedno pro východní část, druhé pro západní část města a okolí) RLP, RZP, RV, LSPP pro dospělé, LSPP pro děti a dorost Hlučín - RLP, RZP, RV, LSPP Vítkov - RLP, RZP, LSPP Zábřeh u Dolního Benešova - RZP Nejdůležitější stavební investice • Vybavení pracoviště operátorů Okresního zdravotnického operačního střediska ZZS Opava - cca 11,7 mil. Kč • Vestavba LSPP do provozní budovy ZZSO v Hlučíně


8.4.3 Pohotovostní služba

LSPP stomatologickou pro oblast Opavy a okolí zabezpečuje, stejně jako Lékárenskou pohotovostní službu (LPS) výdejna léčiv, Státní slezská nemocnice v Opavě v areálu nemocnice.

9.

Současné legislativní podmínky poskytování zdravotní péče

Legislativní podmínky týkající se zdravotnictví zůstávají i nadále dosti nepřehledné, právní předpisy jsou často zastaralé a nedokonalé. Je to vzhledem k tomu, že návrhy nových zákonů o zdravotní péči a o zdravotnických zařízeních a jejich provozování byly PS P ČR před dvěma měsíci zamítnuty. V platnosti tedy stále zůstává zákon upravující poskytování zdravotní péče, a to zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění, který byl v průběhu let po roce 1989 pouze několikrát novelizován. Zbylo tak torzo (z větší části nefunkční) tohoto „střechového" zákona, ze kterého podle některých právních názorů vyplývá povinnost státu zajistit dostupnost a kvalitní zdravotní péči, jiné právní názory tuto skutečnost naopak popírají. Dalším právním předpisem, zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, konkrétně v § 46, je totiž tato povinnost zajištění zdravotní péče svým pojištěncům uložena příslušné zdravotní pojišťovně. Vzniká zde tedy určitá duplicita a nejasnost, která instituce vlastně za zajištění zdravotní péče odpovídá. Povinnost zajistit zdravotní péči orgánem státní správy je explicitně uvedena v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, vyhlášce MZ ČR č. 440/2000 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních nemocí a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče, zákoně č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi a vyhlášce MZ ČR č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě (přednemocniční neodkladná péče). Zajištění ostatní než vyjmenované zdravotní péče, a to například včetně lékařské služby první pomoci, by na základě výše uvedeného mělo patřit mezi povinnosti nikoliv orgánu státní správy, ale příslušné zdravotní pojišťovny. V roce 1990 došlo zákonem č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení) k obnovení samosprávy obcí a součastně k datu prvních komunálních voleb k naprostému oddělení státní správy a samosprávy. Orgány všeobecné státní správy se staly nově vzniklé okresní úřady a problematiku zdravotnictví začaly řešit referáty zdravotnictví. Mezi jejich nejdůležitější pravomoce je možné řadit: • realizace zdravotní politiky na úrovni okresu, • na základě vyhlášky MZ ČR č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi řízení zdravotnických rozpočtových a příspěvkových organizací, jejichž zřizovatelem je OkÚ, • kontrolní činnost v nestátních zdravotnických zařízeních zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, • zneškodňování léčivých přípravků, • kontrolní činnost ve zdravotnických zařízeních dle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.


Kompetence státní správy vůči nestátním zdravotnickým zařízením a jejich vlastní provoz samostatně upravuje zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, který byl od roku svého vydání několikrát novelizován. Státní správa - referát zdravotnictví okresních úřadů zde představuje orgán registrující, tzn., že každý uchazeč o registraci, který splní zákonem stanovené podmínky, musí od registrujícího orgánu registraci obdržet. Nejde tedy o povolení k poskytování zdravotní péče, ale pouze o osvědčení, že žadatel splnil zákonem uložené podmínky. Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění uložil před uzavřením smluvního vztahu se zdravotní pojišťovnou povinnost provést výběrové řízení, které na základě žádosti zdravotní pojišťovny nebo státního či registrovaného nestátního zdravotnického zařízení organizuje v případě lůžkové péče MZ ČR, v případě ambulantní péče příslušný referát zdravotnictví OkÚ. Již výše citovaná vyhláška č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě ukládá povinnost zajištění, garance a dofinancování přednemocniční neodkladné péče státu (kromě zdravotních výkonů, které hradí zdravotní pojišťovny), na úrovni okresu tedy příslušnému okresnímu úřadu. Nejasnosti jsou zejména v zajišťování a dofinancování služeb LSPP, neboť podmínky vydané pro její organizaci a řízení jsou uvedeny pouze ve směrnici MZ ČSR o pohotovostní zdravotnické službě č. 7/1981 Věstníku MZ ČR (norma nízké právní síly). Odpovědnost okresního úřadu za její zajištění lze tedy vyvodit pouze nepřímo, a to z odpovědnosti státu za činnost ve veřejném zájmu. Problematiku dofinancování pak už řeší pouze Usnesení vlády ČR č. 327/2001, které umožňuje okresním úřadům na tuto činnost uvolnit financí prostředky. Největší problémy při organizaci LSPP však nastávají při stanovení honoráře lékaře za vykonání pohotovostní služby na LSPP. Představy „soukromých" lékařů a možnosti orgánu státní správy jsou však zcela nesouměřitelné. Podle nejnovějších názorů ústředí ČLK, vzhledem ke kombinované kapitačně-výkonové platbě, by měla přejít povinnost zajistit zdravotní péči pro své registrované pacienty i mimo ordinační dobu na praktické lékaře, což však tito odmítají a navíc v současné době realizaci tohoto návrhu neumožňuje žádný právní předpis. Zákonem č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře byly velmi široké pravomoci, zejména týkající se kvality a etiky poskytované zdravotní péče a odborností lékařů a farmaceutů svěřeny samosprávným profesním organizacím s povinným členstvím. Bohužel v průběhu let se především Česká lékařská komora vyprofilovala spíše jako odborová organizace než organizace profesní. Zejména v oblasti disciplinárního postihu některých nestandardně se chovajících kolegů není schopna účinného postihu a uplatnění jí zákonem uložených práv a povinností. Vzhledem k tomu, že Parlamentem stále ještě nebyl přijat zákon o zdravotnických pracovnících, je i nadále v platnosti vyhláška MZ ČSR č. 77/1981 Sb., o zdravotnických a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví. Tato vyhláška v současné době představuje výraznou komplikaci zdravotnickým zařízením především tím, že nezahrnuje dnes potřebné a aktuální specializace zdravotnických pracovníků. Dalšími důležitými právními předpisy v platném znění, které upravují zdravotnický systém v ČR jsou zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, zákon č. 280/1992 /Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech, vyhláška MZ ČR č. 394/1991 Sb., o postavení, organizaci a činnosti fakultních nemocnic, vybraných odborných léčebných ústavů a krajských hygienických stanic v řídící působnosti MZ ČR a vyhláška MZ ČR č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení..


10.

Možnosti regulace sítě ZZ a zlepšení současného stavu

10.1

Možnosti regulace sítě zdravotnických zařízení

V letech do roku 1995 možnosti regulace sítě ZZ ze strany referátu zdravotnictví okresního úřadu prakticky neexistovaly. Jako snad jediná šance, jak alespoň částečně určovat rozsah poskytované zdravotní péče, se nabízel zásah v neprospěch příspěvkových organizací zřizovaných okresním úřadem (maximálně prostřednictvím příspěvků na investice a provoz, odvolání ředitele). Vůči nestátním zdravotnickým zařízením pak možnosti chyběly vlastně zcela. Referát zdravotnictví je totiž pouhým orgánem registrujícím a neměl a ani v současné době nemá regulační nástroje ve vztahu k nestátním ZZ. Do úvahy přichází pouze postih za porušení zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních ve formě pokuty či zrušení registrace. I tato pravomoc se však jeví jako víceméně iluzorní, jelikož referát zdravotnictví Okresního úřadu v Opavě v roce 2000 ke zrušení jedné registrace nestátního ZZ v odbornosti gynekologie-porodnictví přistoupil (z důvodu vymáhání tzv. dobrovolných sponzorských darů) a odvolací orgán (krajský úřad) toto rozhodnutí zrušil. Rovněž tak využití institutu výběrového řízení na uzavření smluvního vztahu ambulantního ZZ se zdravotní pojišťovnou dle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění není dostatečné a stanovisko vyhlašovatele (přednosta OkÚ) je pro zdravotní pojišťovny pouze doporučujícím, které mohou ale nemusí akceptovat. Zbývají tak tedy jednání se všemi zainteresovanými se záměrem směřovat otevření ZZ a tím uspokojení žadatele do oblastí nedostatku těchto ZZ v dané odbornosti a nalézt tak všeobecně přijatelný konsensus na úrovni okresní úřad - zdravotní pojišťovny - profesní komory. To se naštěstí na úrovni okresu Opava v naprosté většině případů stalo. Bez tohoto konsensu by de facto počet ZZ v okrese řídily a usměrňovaly svou smluvní politikou dominantní pouze zdravotní pojišťovny, v případě okresu Opava VZP ČR, Hutnická zaměstnanecká pojišťovna a Revírní bratrská pokladna. Docházelo by tak k paradoxní situaci, kdy okresní úřad, jak je všeobecně vnímáno, nese odpovědnost za síť ZZ a poskytování kvalitní zdravotní péče, nemá však prakticky nástroje ani finanční prostředky na její ovlivnění a zdravotní pojišťovny, které zdravotnická zařízení financují tuto možnost řízení sítě včetně rozsahu poskytované péče mají. 10.2

Možnosti zlepšení současného stavu

Řešením neutěšeného v předchozí kapitole uvedeného stavu by mohla být především novela zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, která by především měla posílit úlohu státní správy ve výběrových řízeních, spíše však by měly být přijaty, a to bez ohledu na politickou příslušnost předkladatele, zcela nové právní předpisy řešící problematiku celého zdravotnického systému, které by měly vyjadřovat především odborná hlediska, měly by být v souladu s právními normami EU, prospetivní, dlouhodobě stabilní a nepodléhat krátkodobým politickým změnám. Myslím si, že právě tyto předpoklady splňovaly před dvěma měsíci PS Parlamentu ČR zamítnuté návrhy zákonů o zdravotní péči a zdravotnických zařízeních a jejich provozování a navíc osud dalšího navrhovaného zákona o zdravotnickém povolání je nejistý. Návrhy těchto zákonů vycházejí ze „Střednědobé koncepce resortní politiky Ministerstva zdravotnictví ČR v letech 2000-2003", jejíž základní myšlenky, s kterými se plně ztotožňuji, si dovolím uvést v následující podkapitole pod názvem Podmínky pro racionalizaci a optimalizaci sítě zdravotnických zařízení. Myslím si, že rovněž posílení pravomocí a povinností samosprávných orgánů, především obcí, by mělo přinést zlepšení. Jedná se především o povinnost obce či sdružení


obcí zajistit na svých územích primární ambulantní péči, v případě větších obcí též odbornou ambulantní péči.

10.2.1 Podmínky pro racionalizaci a optimalizaci sítě zdravotnických zařízení Hlavními zásadami optimalizace sítě zdravotnické soustavy je princip solidarity, dosažení maximální možné cenové dostupnosti kvalifikované zdravotní péče v dostatečném rozsahu, státní garance dostupnosti (jak geografické, tak k celé šíři poskytované zdravotní péče), spádovosti a kvality, zvýšení důrazu na prevenci, veřejné zdravotnictví a dosažení vyšší ekonomické efektivnosti. Státní správa se zabývá organizací zdravotní péče ve veřejném zájmu, hrazené z veřejných prostředků, proto musí být zdravotní péče obecně dostupná a pod veřejnou kontrolou. Zdravotní pojišťovny by měly zabezpečovat výběr, správu a distribuci finančních prostředků veřejného zdravotního pojištění včetně vnitřní kontroly ekonomické efektivnosti a správu registrů s tím související. Neměly by mít možnost ovlivňovat dostupnost zdravotní péče, přičemž budou podléhat státní, veřejné kontrole s povinností poskytovat státní správě potřebné informace a údaje. O parametrech dostupnosti a kvality zdravotní péče by měl rozhodovat stát a vlastní plnění stanovených parametrů by mělo spadat pod kontrolu samosprávných úřadů. Role státu při určení dimenze poskytovaných služeb je nezastupitelná, a to jak z hlediska zachování její dostupnosti, tak i z hlediska ekonomické efektivnosti a kontroly kvality poskytované péče občanům státu. Osou zdravotní péče musí být jasně zákonem definovaná síť lůžkových zdravotnických zařízení stanovená jako minimální síť zdravotnických zařízení ve vazbě na dostupnost zdravotní péče, geografické podmínky daného území, statisticky podchycené demografické ukazatele a nemocnost obyvatelstva. Rozsah sítě lůžkových i ambulantních zařízení musí být omezen rozptylem minimálních a maximálních hodnot v závislosti na geografickém uspořádání, na hustotě obyvatelstva a jeho indexu stáří. Dolní hranice je dána minimálními požadavky na dostupnost zdravotní péče. Horní mez by měla být limitována ekonomickou únosností. Po jejím dosažení zdravotní pojišťovny nebudou moci uzavřít nové smluvní vztahy se zdravotnickými zařízeními. O definování sítě lůžkových zařízení rozhoduje stát a příslušné kraje pro svá území. K veškerým zařízením zařazeným do sítě budou mít zdravotní pojišťovny kontraktační povinnost. Skladbu lůžek nelze příznivě ovlivnit samotnými ekonomickými nástroji zvláště při chybně stanovených cenách a deformované motivaci. Změny lze dosáhnout pozitivním výběrem za užití předem stanovených kritérií. Tato procedura je proveditelná i v nestátních zařízeních určením, která oddělení a v jakém rozsahu budou součástí sítě (s kontraktační povinností pojišťovny), a to na základě stanovisek vyhlašovatele výběrového řízení na lůžkovou péči v základních oborech dle zákona. Podle vývoje potřeb mohou být zřizována nebo rušena další oddělení zdravotnických zařízení (řízená restrukturalizace) v souladu s koncepcí jednotlivých lékařských oborů, zjištěných objektivních regionálních podmínek a v souladu s ekonomickými možnostmi. Zrušení, event. zřízení oddělení nebo ambulance bude předcházet vypracování podrobného projektu, který bude obligátně zahrnovat popis následného zabezpečení příslušného segmentu zdravotní péče a následné využití lidských a materiálních kapacit. Sítí smluvních lůžkových a dalších zdravotnických zařízení bude tedy pokryta veškerá potřeba zdravotní péče. Do sítě budou zařazena jednotlivá oddělení s definovaným počtem lůžek, nikoliv nutně celé nemocnice. Na základě právních předpisů určené spádové oblasti v návaznosti na geografické a dopravní podmínky zajistí stav, kdy pacienta z této oblasti nelze v příslušném ZZ odmítnout. V žádném případě se však nejedná o omezení svobodné volby lékaře a zdravotnického


zařízení. Spádová území a počet obyvatel se mohou v průběhu let měnit podle ekonomických možností a aktuální nákladnosti technologií v souladu se změnou koncepce oborů. Síť zdravotnických zařízení je hierarchizována. Konkrétní úprava bude vycházet zejména z koncepcí jednotlivých oborů a vzhledem ke standardu minimálního personálního a technického vybavení pro určitý hierarchický stupeň (může být i vyšší) bude dána i povinnost poskytovat péči v určeném rozsahu - nelze odmítat nemocné, kteří tomuto rozsahu odpovídají, a to včetně ambulantní péče. V hierarchii lůžkových ZZ se předpokládají tři stupně. Prvním bude nemocnice místní, poskytující péči především neodkladnou, zahrnuje základní interní a chirurgickou péči včetně JIP a bazálního laboratorního komplementu, obvykle LDN a rehabilitační péči. Předpokládá se intenzivní spolupráce s nemocnicí regionální (okresní), která bude poskytovat péči pro území zpravidla nad 100 000 obyvatel v základních oborech. Bude zpravidla jediná v území současného okresu. Zpravidla v sídle kraje, bude jediná nemocnice jako krajská, v některých krajích, kde sídlí lékařská, farmaceutická nebo zdravotně-sociální fakulta, jako nemocnice fakultní. Systém poskytování zdravotní péče musí být tedy uspořádán tak, aby vysoce specializovaná zařízení s velmi nákladným provozem soustředila nemocné z většího území a bylo tak využito nákladné techniky a kvalifikace specializovaných týmů. Odborné léčebné ústavy budou zpravidla zařazeny paralelně s nemocnicemi regionálními a krajskými podle spádového území. Dále do sítě zdravotnických zařízení budou zařazeny stacionáře, ZZ domácí zdravotní péče, lázně, výzkumné ústavy a zařízení lékárenské péče. Primární péče je základním článkem zdravotní péče potvrzeným registrací pacientů u svých svobodně zvolených registrujících praktických lékařů a zejména způsobem úhrady kombinovanou kapitačně-výkonovou platbou. Praktický lékař bude průvodcem pacienta zdravotnickým systémem a bude komplexně informován o veškeré zdravotní péči, v návaznosti i péči sociální, která je jeho pacientovi poskytována. I nadále bude kladen důraz na preventivní a dispenzární péči o registrovaného pacienta. Zdravotnická záchranná služba poskytuje přednemocniční neodkladnou péči a je součástí systému přednemocniční péče, do kterého je vedle ZZS organizačně zahrnuta též lékařská služba první pomoci, ústavní, stomatologická a lékárenská pohotovostní služba. Vzhledem k tomu, že systém i nadále bude státem garantovaný a regulovaný v zájmu zajištění všeobecné dostupnosti této péče bez přímé úhrady pacientem, bude nutné uvedený systém legislativně ošetřit. V přirozených spádových územích (regionech) zůstanou zachována Územní střediska záchranné služby (ÚSZS), jako organizační a metodický garant kvality PNP. ÚSZS budou zajišťovat PNP ve svém spádovém území, případně plnit úlohu koordinátora při efektivním zajišťování dopravy raněných, nemocných a rodiček a organizovat PNP při hromadných neštěstích a katastrofách, vyžadovat součinnost Okresních středisek záchranné služby a spolupracovat s ostatními složkami budoucího Integrovaného záchranného systému podle zásad, které stanoví zákon o krizovém řízení a integrovaném záchranném systému. Rozsáhlejší investice zdravotnických zařízení, rekonstrukce a novostavby budou hrazeny z krajských rozpočtů, příp. částečně nebo úplně ze státního rozpočtu. Investiční činnost bude přísně řízena a regulována na úrovni krajů, a to z hlediska jak dostupnosti, tak zanedbanosti v jednotlivých oblastech.


Pro lepší přehlednost je možné navrhované možnosti zlepšení současného stavu týkající se tvorby sítě zdravotnických zařízení ve stručnosti vyjádřit následovně:


11.

Prognóza pro nejbližší období

Kompetence, které do roku 1990 vykonával tehdejší krajský národní výbor, byly z části zrušeny a z části přeneseny na Ministerstvo zdravotnictví ČR. Zrušení krajů, ustanovení okresních úřadů jako orgánů státní správy a současně i obnovení samosprávy obcí představovalo první krok reformy veřejné správy. Druhým krokem mělo být opětné ustanovení krajů a nové řešení jednotlivých orgánů veřejné správy. Druhý krok této reformy se především z politických důvodů realizuje až nyní po 10 letech. Rozhodnutí o vymezení nových krajů bylo učiněno v roce 1997, kdy ústavní zákon č. 347/1997 Sb., vymezil k 1.1.2000 celkem 14 nových krajů a stanovil, že jejich hranice bude tvořena hranicemi vyjmenovaných okresů. V té době bylo především nutné rozhodnout o převažujícím charakteru orgánů na krajské úrovni. V České republice byl nakonec zvolen model spojeného výkonu státní správy a samosprávy v jednom úřadu, v jehož čele je krajským zastupitelstvem volený hejtman (obdobný modelu - pověřený obecní úřad). Tento model státní správy a samosprávy je bližší budování občanské společnosti, jednodušší, administrativně mnohem méně náročnější (existuje jen jeden úřad), umožňuje přenesení většího počtu kompetencí na samosprávu a tedy i redukci dosud příliš silného státu. Jeho zjevnou nevýhodou však je, že v něm existuje potenciální a docela reálné nebezpečí zasahování volených představitelů samosprávy do nezávislého rozhodování ve věcech státní správy. I přes toto negativum bylo usnesením PS P ČR ve věci reformy veřejné správy doporučeno dále rozpracovat variantu spojení veřejné správy do jednoho úřadu na krajské úrovni. Při hledání nového uspořádání veřejné správy se pak ukázalo jako dominantní určení rozsahu kompetencí krajů. Při jejich vymezení bylo totiž nutné postupovat maximálně objektivně a vypracovat základní kostru struktury, která bude dlouhodobě stabilní, nebude podléhat krátkodobým politickým změnám a bude splňovat základní požadavky jak na možnost uplatnění občanské participace na řešení problémů, tak i efektivní výkon státní správy v těch oblastech, kde to je účelné. Tyto kompetence měly vzniknout jednak oddělením regionální správy od současných ústředních orgánů a jednak přenesením části kompetencí, které dosud vykonávají okresy, na kraje. Při vymezování kompetencí na úrovni krajů bylo nutné vycházet z toho, že: a) kompetence kraje nesmí zasahovat do kompetencí obcí (kraje nejsou obcím nadřazeny), b) kompetence kraje je nutné budovat pouze pro ty činnosti veřejné správy, které nelze usměrňovat nebo řídit na úrovni obcí a mají výrazný regionální dopad, c) z ústředních orgánů státní správy je nutné předat krajům většinu prvoinstančních rozhodování a ty činnosti, které souvisí s regionálními dopady rozhodnutí ústředních orgánů. Ústřední orgány by měly být více orientovány na koncepční a dlouhodobou práci, konkrétní agendu s regionálním dopadem musí vykonávat regionální úřady. V současné době je bezpodmínečně nutné vymezit vztah nových krajských úřadů s dalšími úřady veřejné správy na republikové, resp. okresní úrovni a případně rozhodnout o možné či nutné redukci některé struktury. To se týká především současných okresních úřadů. V současné době totiž v ČR existuje poněkud nerovnovážný systém orgánů veřejné správy. Na obecní úrovni (6 234 obcí) existuje samosprávná působnost s dominantním podílem rozhodování zastupitelstva, které je z principu nezávislé na státní administrativě a ve věcech samostatné působnosti rozhoduje zcela samostatně. Pouze některé obce (383 obcí) jsou státem pověřeny i výkonem státní správy (pověřený obecní úřad), a tak tento úřad vykonává oba druhy kompetencí současně. Na okresní úrovni (77 okresů) existují pouze orgány státní


správy. Jedná se o orgán všeobecné státní správy, jehož kompetence byly až do současné doby stále rozšiřovány o další působnosti, (např. v oblasti silničního hospodářství, výdeje cestovních dokladů a občanských průkazů, atd.) Přesto někteří příznivci reformy veřejné správy prosazují možnost redukovat systém o tuto úroveň (předpoklad k 31.12.2002 vlastně jen měsíc po komunálních volbách!) a vybudovat tak strukturu republika - kraj obec. Problémem této zjednodušené struktury je však malá velikost obcí (v ČR má 60 % obcí méně než 500 obyvatel). V případě, že bude zvolena tato možnost, je nutné využít existující pověřené obecní úřady a definovat z nich některé pověřené obce s rozšířenou působností tzv. III. typu s vyšším rozsahem kompetencí a ostatní obce pak ponechat jako samostatné s omezeným rozsahem kompetencí. Případně se možná jako nejlepší varianta, alespoň co se týká zdravotnictví, nabízí převedení kompetencí současných okresních úřadů na pověřené obce s rozšířenou působností právě v sídlech současných okresních úřadů. Tuto variantu navíc podporuje fakt, že ne všechna detašovaná pracoviště ministerstev či další instituce přejdou na krajské uspořádání. Současné okresní správy sociálního zabezpečení, katastrální úřady, úřady práce a Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR budou i nadále působit pro území odpovídající současným okresům. Základní právní normy, které v obecné podobě vymezují pravomoci krajů, a to jak v samostatné, tak i v přenesené působnosti státní správy, jsou již delší dobu přijaty a definitivní rozhodnutí o osudu reformy veřejné správy v době plné předvolební kampaně učiní II. čtení návrhu zákona o změně zákonů v PS P ČR na přelomu měsíce února a března 2002. Dle tohoto návrhu mají zřizovatelská práva k rozpočtovým a příspěvkovým organizacím zřizovaných zatím okresními úřady přejít, za stavu neexistence krajské koncepce zdravotnictví, na kraj, stejně tak jako kompetence dle zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, zákona č. 79/1997 Sb., o léčivech a zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, přičemž pravomoci dle ostatních zákonů, zvláště pak zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, tj. organizace výběrového řízení na uzavření smluvního vztahu nestátního ZZ se zdravotní pojišťovnou, by měly přejít na pověřené obecní úřady s rozšířenou působností. Již na první pohled je zde vidět nesoulad s deklarovaným přiblížením veřejné správy občanovi, neboť i zdravotník je občan, registraci (nově oprávnění) mu totiž na základě žádosti a několika osobních návštěv krajského města, často velmi vzdáleného, vydá krajský úřad, přičemž jde při splnění podmínek daných zákonem o nárokovou záležitost, a výběrové řízení bude absolvovat na obci tzv. III. typu. V současné době obě záležitosti vyřídí na okresním úřadě. Nezbývá tedy než doufat, že návrh, který zřejmě připravili lidé zcela neznali praxe tzv. „dole", poslanci opraví a převedou obě tyto pravomoci buď na kraj nebo naopak na již zmiňovanou obec III. typu.

12. Diskuse Tato atestační práce shrnuje základní podmínky, vývoj situace, současný stav, jeho možnosti a vyhlídky do budoucna při stanovení optimální sítě zdravotnických zařízení a zdravotní péče okresu Opava z pohledu vedoucího referátu zdravotnictví okresního úřadu. Mým cílem bylo posouzení, zda počet akutních lůžek, lůžek následné péče a síť ambulantních zdravotnických zařízení je v okrese Opava dostačující a zda v průběhu „transformace" zdravotnictví po roce 1990 síť ZZ, která se až do nedávná vyvíjela docela náhodně, odpovídá alespoň rámcově potřebám obyvatel okresu. Zvláště mě pak zajímalo posouzení sítě


ambulantních ZZ na okrajových (nikoliv významem) oblastech okresu, tj. Hlučínska a Vítkovska, přičemž jsem vycházel z podrobné sociálně-ekonomické analýzy okresu. Zabýval jsem se rovněž kompetencemi a zodpovědností za síť ZZ, a to s vyhlídkou jejich přenosu na jiné stupně veřejné správy. V následujících bodech si dovolím z mého pohledu vyjmenovat největší problémy k řešení či nejdůležitější poznání: • vývoj zdravotnického systému bez nových právních předpisů je velmi nejistý, • realizace zdravotní politiky v okrese Opava je vedena podle regionálních potřeb a finančních možností okresního úřadu v rámci obecných zásad formulovaných MZ ČR, • legislativní změnou je nutné umožnit okresnímu úřadu, který nemá v současné době žádné zákonem určené zdroje, získávat informace o zdravotním stavu obyvatelstva (k dispozici jsou pouze informace ÚZIS s časovým odstupem, nejvíce informací shromažďují zdravotní pojišťovny a správa sociálního zabezpečení), • je nutné upřesnit cíl reformy veřejné správy se znovuposouzením optimálnosti návrhu přesunu kompetencí ze zanikajících okresních úřadů na kraj a obce tzv. III. typu v oblasti zdravotnictví, • neexistuje krajská koncepce zdravotnictví, • okresní úřad referát zdravotnictví je v současné době za problematiku sítě ZZ spoluzodpovědný společně se zdravotními pojišťovnami; v tomto ohledu je nevyhnutelné posílení pravomocí státní správy (tzv. směrná čísla minimálníoptimální-maximální) a kontraktační povinnost zdravotních pojišťoven, • není přesně definována dostupnost (geografická či k celé šíři zdravotní péče), • v případě chápání dostupnosti jako geografického pojmu je nutné zohlednit dopravní obslužnost - zvláště pro obyvatele malých a odlehlých obcí se dostupnost snižuje (Vítkovsko) • zvážit, zda převedení zřizovatelských práv k příspěvkovým organizacím zatím zřizovaných okresními úřady (především nemocnice) na kraje má význam, zvláště při vědomí, že se pod krajské řízení převede pouze 9 nemocnic MS kraje z 20 (zbývající jsou obecní, soukromé, nebo zřizované MZ ČR), • je nutné okamžitě po přestěhování gynekologicko-porodnického oddělení Státní slezské nemocnice v Opavě přistoupit k rekonstrukci této budovy tak, aby byl řešen značný nedostatek lůžek následné péče, • kvalitu poskytované zdravotní péče by měla garantovat ČLK ve spolupráci s revizními lékaři zdravotních pojišťoven, tzv. „odborníky" a státní správou, • zlepšit chování, vystupování a etický přístup zdravotníků k pacientům (stížnosti na střední zdravotnický personál) • je nutné zakotvit povinnosti obcí či sdružení obcí zajistit na svých územích primární, příp. specializovanou ambulantní péči, • řešit případné problémy se zajištěním LSPP pro dospělé i pro děti; problémy se zajištěním LSPP stomatologické ani lékárenské pohotovostní služby nejsou, • při dalším plánování sítě ZZ zohlednit demografickou prognózu vývoje, které věnuji následující podkapitolu. 12.1

Demografická prognóza pro vývoj péče o zdraví a výši nákladů na zdravotní a sociální péči

Uskutečňované přeměny ve zdravotnictví musí zohlednit demografickou prognózu vývoje, která signalizuje zcela reálnou perspektivu vzniku nové věkové struktury, v níž


obyvatelé starší 60ti let budou v r. 2020 téměř dvojnásobně zastoupeni ve srovnání s dětmi do 14 let a v níž na každé dva obyvatele v produktivním věku bude připadat jeden starobní důchodce. Bezprostřední důsledek populačního vývoje je možné shrnout do několika bodů: • očekávaný pokles porodnosti a následný úbytek dětí přinese pokles kvantitativních nároků na kapacitu školských, předškolských a zdravotnických zařízení a na objem sociálních dávek určených dětem a jejich rodinám, • enormní přírůstek obyvatel starších 60ti let vyvolá prudký nárůst nároků na jejich sociální a zdravotní pojištění včetně dopadu na výdaje státu za platbu pojistného na zdravotní pojištění na tuto skupinu pojištěnců, na příjmovou a výdajovou stránku zdravotních pojišťoven, zdravotnických zařízení a strukturu poskytovaných zdravotně sociálních služeb, • nastanou nové změny v územním rozmisťování obyvatel v důsledku změn v ekonomické a sociální oblasti a v důsledku přirozeného stárnutí obyvatel venkova, které může vyvolat pokles počtu jeho obyvatel až vylidnění některých lokalit. Budoucí absolutní úbytek obyvatelstva objektivně usnadní imigrace ze zahraničí. Na výše naznačené změny, stejně jako na negativní tendence zdravotního stavu obyvatel, musí zdravotně sociální systém reagovat a být na ně připraven.

13.

Závěry

13.1

Závěry týkající se struktury sítě zdravotnických zařízení

Zdravotní péče je v okrese Opava rovnoměrně rozložena. Jsou zde provozovány dvě nemocnice - Státní slezská nemocnice v Opavě a Státní nemocnice Vítkov, jejichž zřizovatelem je Okresní úřad Opava, a které spádově představují přirozená centra odborné lékařské péče. Třetím centrem je město Hlučín, jehož velká část obyvatelstva je vázána na zdravotnická zařízení v Ostravě. Významným rysem zdravotní péče v okrese je přítomnost lůžkových zařízení zřizovaných MZ ČR nadregionálního významu (RÚ Hrabyně, PL Opava).

13.1.1 Závěry - lůžková zdravotní péče Okres Opava má 181 369 obyvatel, čemuž dle směrných počtů 5 lůžek akutní péče na 1000 obyvatel odpovídá 900 lůžek akutní péče, resp. 2 lůžek následné péče 360 těchto lůžek. • Akutní lůžková péče Počet lůžek akutní péče ve Státní slezské nemocnici v Opavě (621) a ve Státní nemocnici Vítkov (72) ve výši celkem 693 je nižší než odpovídá počtu obyvatel, avšak v současné době odpovídá doporučenému počtu, který byl stanoven ve vyjádření komise výběrového řízení a stanovisku vyhlašovatele, (tj. MZ ČR), odpovídá potřebě a není tedy nutné počet těchto lůžek upravovat, a to ani při zjištění, že akutní lůžková péče v odbornostech TRN, ORL, oční, kožní, infekční lékařství v SSNO je zabezpečována pro okres Bruntál, v odbornosti infekční lékařství i pro okresy Jeseník a příp. Šumperk. Navíc


takto nastavený počet lůžek zajišťuje ekonomický provoz (nemocnice nevykazují negativní hospodářský výsledek). • Následná lůžková péče Počet lůžek následné péče ve Státní slezské nemocnici v Opavě (48) a ve Státní nemocnici Vítkov (40) ve výši celkem 88 je značně nižší než odpovídá počtu obyvatel, neodpovídá potřebě a bude tedy vzhledem k věku obyvatel nutné počet těchto lůžek navýšit (část pacientů je umísťována do obdobných zařízení spadajících pod ostravská ZZ). Do úvahy přichází řešení v souvislosti s přestěhováním gynekologickoporodnického oddělení z budovy na ul. Vančurova, která by mohla být, po příslušných úpravách, využita pro tyto účely. Je absolutní nutností vybudovat lůžka následné péče typu hospic, která zatím v okrese Opava nejsou. 13.1.2 Závěry - ambulantní zdravotní péče • Primární péče Počet zdravotnických zařízení a počet praktických lékařů pro dospělé je v okrese Opava nižší než odpovídá doporučenému počtu (77,7 LM - doporučený počet 99 108). V případě praktických lékařů pro děti a dorost (37 LM - doporučený počet 40 45) lze však, vzhledem ke snižujícímu se počtu rodících se dětí, považovat tento stav za dostatečný. Počet ZZ praktických zubních lékařů je optimální. Problém pro budoucnost však představuje nepříznivá věková struktura praktických lékařů jak pro dospělé, tak i pro děti a dorost. • Specializovaná ambulantní péče Díky uvážlivému jednání OkÚ Opava - referátu zdravotnictví a OP VZP Opava je v okrese Opava situace v této oblasti poskytování zdravotní péče odlišná oproti ostatnímu území ČR. Síť zdravotnických zařízení ambulantních specialistů je optimální, v některých odbornostech je dle doporučeného počtu a potřeb dokonce nenaplněna. Jedná se především o odbornosti revmatologie, FBLR, alergologie, neurologie a ortopedie. Pro budoucnost tedy bude nutné tuto péči zabezpečit v dalších ZZ, avšak s ohledem na skutečnost, že poměrně významná část obyvatel okresu, která dojíždí za zaměstnáním do Ostravy, ve které je síť těchto ZZ nadměrná. Posílení ambulantních služeb v souvislosti s restrukturalizací Státní nemocnice Vítkov je ukončeno. 13.1.3 Další závěry • •

Služby komplementu zajišťují převážně lůžková zdravotnická zařízení okresu a z hlediska potřeb jsou zajištěny v optimální míře. Zdravotnická záchranná služba Opava jako příspěvková organizace OkÚ zajišťuje RLP, resp. RZP na pěti výjezdních místech a je na velmi dobré odborné i technické úrovni. Vzhledem k tomu, že ZZS Opava je schopna v současné struktuře dodržet časový interval ke splnění požadavku dojezdu na místo zásahu do 15 min. od přijetí tísňové výzvy, není v současné době nutné z tohoto hlediska přijímat žádná opatření. Vedení ZZSO však bude muset zajistit další odborné lékaře, jejichž optimální stavy se nedaří naplnit. Dále se předpokládá postupná obměna vozového parku.


•

LSPP zajišťuje ZZS Opava v Hlučíně, Opavě a Vítkově a je i přes legislativní nedostatky optimálně zajištěna. • Dopravu raněných, nemocných a rodiček - zajišťují l státní (ZZSO) a 3 nestátní zdravotnická zařízení bez větších problémů. • Je nutné zvýšit kapacitu domácí zdravotní péče zejména pro malé obce. • Činnost ve veřejném zájmu dofinancovává okresní úřad prostřednictvím zřizovaných organizací s výjimkou LSPP stomatologická Hlučín (přímý příspěvek).

13.2

Závěry týkající se řízení zdravotní politiky

• Možnosti okresního úřadu jsou relativně omezené. • Za síť zdravotnických zařízení a rozsah poskytované zdravotní péče spoluodpovídá okresní úřad společně se zdravotními pojišťovnami. • Neexistuje krajská koncepce zdravotnictví. • Úhradu za provedené zdravotní výkony zabezpečují zdravotní pojišťovny. • Náležitou pozornost je nutné věnovat rekonstrukcím nemovitostí státních zdravotnických zařízení a jejich technickému vybavení. • Chybí přesná definice dostupnosti (geografická či k celé šíři zdravotní péče). • Kvalitu zdravotní péče by měly garantovat profesní organizace, státní správa, „odborníci" a revizní lékaři zdravotních pojišťoven. • Specializovaná zdravotní péče v některých nestátních zdravotnických zařízeních je uměle omezována z důvodu nevhodného a příliš limitujícího financování ze strany zdravotních pojišťoven s negativními důsledky ve smyslu prodlužování čekacích lhůt a přetlaku pacientů na nemocniční ambulance.


14.

Literatura

Ertlová, F., Mucha, J. a kolektiv, Přednemocniční neodkladná péče, vydání první, IPVZ Brno, 2000, str. 10-11,13-14,18 Karásek, Z., Program rozvoje Opavska, RPIC-ViP s.r.o., Opava, 2001, str. 4-10, 12-16, 34 Návrh zákona o zdravotnických zařízeních a jejich provozování a o změně některých zákonů, MZ ČR, Praha, říjen 2001, str. 12 Návrh zákona o zdravotní péči a kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, MZ ČR, Praha, duben 2001, str. 8-9 Perlín, R., Důsledky vzniku krajů a reforma zdravotnictví v Česku, Praha, 1999, Listy asociací nemocnic, číslo 2, str. 27-30 Státní nemocnice Vítkov, webová stránka www.nemocnicevitkov.cz, adresa Opavská 90, Vítkov Střednědobá koncepce resortní politiky Ministerstva zdravotnictví ČR v letech 20002003, MZ ČR, Praha, červen 2001, str. 2-5, 9-13, 25-30 Šopák, P., Vojtal, P. a kolektiv, Století slezské nemocnice v Opavě, Opava, 2000, str. 20-21, 44,54,60-61,68 Věstník vlády pro orgány krajů, okresní úřady a orgány obcí, MV ČR, Praha, 2001, ročník 1, částka 3, str. 88-97 Zdravotnická ročenka 2000, Kraj Moravskoslezský, ÚZIS, Praha, 2001, str. 10, 13, 17, 30-31, 37,41,78-79,82,84,92 Zdravotnictví Moravskoslezského kraje 2000, MZ ČR, Praha, 2001, str. 18-19


15.

Přílohy - tabulky a grafy


Tabulka 1: Největší obce okresu


Zdravotnická ročenka Moravskoslezského kraje 2000

tabulka č. 4 Střední stav a pohyb obyvatelstva v okresech Mid year population and movement of population in districts



tabulka č.5 Věková struktura obyvatelstva v okresech Population by age in districts


Tabulka 6: Ekonomické ukazatele okresu v kontextu Ostravského kraje



Tabulka 14: Lidské zdroje a sociální infrastruktura okresu Opava - SWOT analýza


tabulka č. 15

Přehled vybraných ukazatelů zdravotního stavu obyvatelstva podle okresů Survey of selected indices of the health state of population by districts


Zdravotnická ročenka Moravskoslezského kraje 2000 tabulka č. 16

Hlášená onemocnění zhoubnými novotvary (rok 1999) - muži Notified cases of selected malignant neoplasms (year 1999) - males



tabulka č.

17

Hlášená onemocnění zhoubnými novotvary (rok 1999) -ženy Notified cases of selected malignant neoplasms (year 1999) - females


tabulka č.

18

Hospitalizovaní v nemocnicích podle příčin hospitalizace a okresu Hospitalized persons by causes of hospitalization and district 11/14

Kapitola (MKN 10) Chapter(ICD-W)

1. Některé infekční a parazitární nemoci Certain infectious and parasitic diseases II. Novotvary Neoplasms III. Nemoci krve, krvetvorných orgánů a ... imunity Dis. ofbiood, blood-forming org. & ... immune mech. IV. Nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek Endocrine, nutritional and metabolic diseases V. Poruchy duševní a poruchy chování Mental and behavioural disorders VI. Nemoci nervové soustavy Diseases ofthe nervous systém VII. Nemoci oka a očních adnex Diseases ofeye and adnexa Vlil. Nemoci ucha a bradavkového výběžku Diseases ofearand mastoid process IX. Nemoci oběhové soustavy Diseases of the circulatory systém X. Nemoci dýchací soustavy Diseases ofthe respiratory systém XI. Nemoci trávicí soustavy Diseases ofthe digestive systém

Počet případů hospitalizace Cases of hospitatization absolutn ě number celkem muži ženy total males females

Průměrná ošetřovací doba ve dnech Average duratíon na 100 000 obyvatel per 100 000 inhabitants ofstayindays celkem muži ženy celkem muži ženy total males female total males females s Opava S

894 l

399 l

492,6 l

558,8 l

793 l

926,8

l

495|

1 1682 889 \ l

\

10

10

1 003,5 853 l

9

8

429

144

53

91 l

79,3

59,8

98

6,

6,

526

242

284

289,8

273,2

305

11,5

11,

10,0

?

9,1

oT 7 2

S 11,5 1

7C l 1

30 l 231

41,3

50,8

32,3

4,3

3,4

C C

473

45 l 242

2G0.6

273,2

248,7

7,9

7,7

724

316

408

398,9

356,7

439,2

5,2

5,5

8,1 I 4 9 -

6,2

5.7

o 0 6,7

2 069,0 | 2 009,3 2 126,0

9,1

9,4

8,9

43,5

44,0

79

39

40

3755

1780

1975

2313

1356

957

1 274.5 1 530,7 1 030.2

8,4

7,5

9,8

2326

1156

1 170 1 J

281,6

7,8

7,9

7,8

304,9 l

43,1

5,6

259,4

N

-


tabulka č. 19 Hospitalizovaní v nemocnicích podle příčin hospitalizace a okresu Hospitalized persons by causes of hospitalization and district


tabulka č. 20 Přehled zdravotnických zařízení v okresech

Survey of health establishments in districts


Zdravotnictví Moravskoslezského kraje 2000

tabulka č. 21 Zdravotnictví okresu Opava


Zdravotnictví Moravskoslezského kraje 2000

tabulka č. 22 Zdravotnictví okresu Opava____________


Tabulka 23: Počet lékařských míst ambulantní zdravotní péče tří dominantních oblastí okresu ve srovnání s celkovým počtem a doporučeným počtem


Graf 1: Zastoupení ekonomických subjektů v jednotlivých částech okresu Opava

Síť zdravotnických zařízení okresu Opava

Recommend Documents