Shrnutí dosažených výsledků řešení P. č. 59-07 Návrh novely Vyhlášky ČBÚ č. 10/1994 Sb., kterou se stanoví technické podmínky provedení PVU prachových a vodních, spočívající ve stanovení konstrukce PVU vodních vakových a podmínek použití vodních vaků.
Část první Všeobecná ustanovení §2 Výklad pojmů (4) Protivýbuchová vodní uzávěra soustředěná je tvořena řadou přehrad rozmístěných ve stanovených vzdálenostech v profilu důlního díla kolmo k jeho ose. Na nich je uložen nebo zavěšen takový počet korýtek nebo vaků naplněných vodou, aby byl dodržen její stanovený objem odvozený od průřezu důlního díla. Rovněž je stanovena nejmenší délka celé protivýbuchové uzávěry. (5) Protivýbuchová vodní uzávěra dělená je tvořena skupinami přehrad rozmístěných ve stanovených vzdálenostech v profilu důlního díla kolmo k jeho ose. Na nich je uložen nebo zavěšen takový počet korýtek nebo vaků naplněných vodou, aby byl dodržen stanovený objem vody. Objem vody ve skupině přehrad se určí podle objemu důlního díla mezi skupinami korýtek nebo vaků. Nepřímo je stanovena pouze nejmenší délka celé dělené uzávěry, která je odvozena od požadavku dodržení stanoveného objemu vody ve všech skupinách přehrad v závislosti na průměrném průřezu důlního díla. Horní hranice její délky není stanovena. (6) Přehradou protivýbuchové uzávěry se rozumí rozmístění hasicího prostředku v příčném profilu důlního díla ke splnění účelu protivýbuchové uzávěry, to je zabránění přenosu výbuchu uhelného prachu. Základním prvkem přehrady je zpravidla nosná konstrukce sahající od jednoho boku důlního díla k druhému boku, na které je volně uložen buď inertní prach, nebo jsou položeny nebo zavěšeny korýtka nebo zavěšeny vaky s vodou. Součástí přehrady vodních protivýbuchových uzávěr jsou i korýtka nebo vaky s vodou umístěná v jiných částech příčného profilu důlního díla za účelem lepšího vykrytí celého profilu.
Část třetí Vodní protivýbuchové uzávěry Díl první společná ustanovení § 11 Korýtka (1) Pro stavbu vodních protivýbuchových uzávěr (dále jen "vodní uzávěra") se smí použít korýtek, která jsou vyrobena z plastů, mají dostatečnou pevnost, stabilní tvar a splňují požadavky technických norem ČSN EN 4589-2 Plasty – Stanovení hořlavosti metodou kyslíkového čísla z hlediska nebezpečí vzniku a šíření požáru, ČSN 332030 Elektrostatika – Směrnice pro vyloučení nebezpečí od statické elektřiny, ČSN EN 13463-1 Neelektrická zařízení pro prostředí s nebezpečím výbuchu – Část 1:
Základní metody a požadavky s ohledem na vyloučení nebezpečí výbuchu od statické elektřiny. (2) Korýtka musí v případě výbuchu zajistit uvolnění vody způsobem a v čase, který vytvoří účinný hasící efekt. Tato podmínka je splněna, když je zkouškou podle přílohy č. 5 této vyhlášky nebo podle přílohy B.2 ČSN EN 14591-2 Ochrana a prevence proti výbuchu v hlubinných dolech - Ochranné systémy - Část 2: Pasivní vodní korýtkové uzávěry ověřeno, že korýtko zajistí definované rozprášení vody při stanoveném tlaku výbuchové vlny. (3) Na každém korýtku musí být výrobcem označen jeho obsah a výška hladiny odpovídající tomuto obsahu. Výška hladiny v korýtku se musí dát snadno kontrolovat bez odstranění poklopu korýtka. (4) Pro omezení odpařování vody z korýtka se musí použít poklop. § 11a Vaky (1) Pro stavbu vodních uzávěr se smí použít pouze vaky, které jsou vyrobeny z plastů, mají dostatečnou pevnost a splňují požadavky technických norem ČSN EN 4589-2 Plasty – Stanovení hořlavosti metodou kyslíkového čísla z hlediska nebezpečí vzniku a šíření požáru, ČSN 332030 Elektrostatika – Směrnice pro vyloučení nebezpečí od statické elektřiny, ČSN EN 13463-1 Neelektrická zařízení pro prostředí s nebezpečím výbuchu – Část 1: Základní metody a požadavky s ohledem na vyloučení nebezpečí výbuchu od statické elektřiny. (2) Vaky musí v případě výbuchu zajistit uvolnění vody způsobem a v čase, který vytvoří účinný hasící efekt. Tato podmínka je splněna, když je zkouškou podle přílohy č. 5 této vyhlášky ověřeno, že vak zajistí definované rozprášení vody při stanoveném tlaku výbuchové vlny. (3) Na každém vaku musí být výrobcem označen jeho objem a výška hladiny odpovídající tomuto objemu. Výška hladiny vody ve vaku se musí dát snadno kontrolovat.
§ 11b Současné použití korýtek a vaků ve vodní uzávěře Pro stavbu jedné vodní uzávěry nesmí být použito současně korýtek i vaků. To neplatí pro korýtko, nebo vak, umisťovaný podle ustanovení § 13 odst. 5. Odůvodnění nového ustanovení Ustanovení zakazuje současné použití korýtek i vaků v jedné protivýbuchové uzávěře s ohledem na konstrukční odlišnosti mezi korýtkem a vakem, kdy by bylo poměrně obtížné dodržet definované konstrukční rozměry protivýbuchové uzávěry. Zásadní námitkou proti současnému použití korýtek a vaků na jedné protivýbuchové uzávěře je pak neověření takového uspořádání velkorozměrovými zkouškami. Nevztažení tohoto zákazu na korýtko či vak umisťovaný pod spodní větev pásového dopravníku, pokud je tento výše než 0,75 m nad počvou důlního díla (ust. § 13 odst. 5
2
vyhlášky č. 10/1994 Sb.) pak vychází ze skutečnosti, že takto umisťované korýtko či vak není součástí konstrukce protivýbuchové uzávěry, ale pouze ji doplňuje pro vykrytí prostoru pod pásovým dopravníkem. § 12 Plnění vodní uzávěry vodou (1) Korýtka nebo vaky vodní uzávěry musí být stále naplněny nejméně takovým objemem vody, který odpovídá příslušnému znaku na korýtku nebo vaku. (2) Korýtka nebo vaky se plní nebo doplňují vodou z důlního požárního vodovodu. (3) Je-li pod korýtky nebo vaky trolejové vedení, musí být chráněno stříškou, která zabrání stékání vody na toto vedení. Při plnění nebo doplňování korýtek nebo vaků vodou musí být v trolejovém vedení vypnut elektrický proud. § 13 Vykrytí profilu důlního díla přehradou (1) Korýtka nebo vaky v přehradě vodní uzávěry se umísťují v průřezu důlního díla, přičemž musí krýt alespoň 35% maximální šířky světlého průřezu důlního díla o ploše do 10 m2, 50 % maximální šířky světlého průřezu důlního díla o ploše do 15 m2 a alespoň 60 % maximální šířky průřezů větších. Výstroj důlního díla nesmí bránit účinnému rozptýlení vody do profilu důlního díla. Pokud výstroj důlního díla neumožňuje rozmístění korýtek nebo vaků v jedné rovině, mohou být korýtka nebo vaky rozmístěny ve více rovinách. Příklad uveden v příloze č. 2 vyhlášky, obrázek č. 2 a č. 5. (2) K vykrytí volných prostorů, zejména na bocích důlního díla, se použije korýtek nebo vaků uložených na nosičích. Příklad uveden v příloze č. 2, obrázek č. 3. (3) Korýtka nebo vaky v každé přehradě se musí umístit tak, aby se nedotýkala výztuže nebo boku důlního díla, výstroje ani navzájem. Součet mezer mezi jednotlivými korýtky nebo vaky a boky důlního díla nesmí být větší než 1,8 m, přičemž žádná mezera mezi korýtkem nebo vakem a bokem důlního díla nesmí být větší než 1,2 m a mezi sousedními korýtky nebo vaky nesmí být větší než 1,5 m. Pokud jsou korýtka nebo vaky umístěny v různých rovinách, týkají se údaje o mezerách vzdáleností mezi svislými rovinami proloženými okraji korýtek, resp. svislými rovinami rovnoběžnými s osou půdorysu díla procházející okrajem závěsu vaku na nosníku. Příklad uveden v příloze č. 2, obrázek č. 3 a v příloze č. 4 obr. 3. (4) Dna korýtek umístěných na nosné konstrukci nebo horizontální rovina procházející spodními rohy zavěšeného vaku nesmí být nad počvou výše než 2,6 m. Pod touto částí přehrady musí být zachována předepsaná volná výška pro chůzi a dopravu. V průřezech, kde je nad korýtky nebo vaky volný prostor vyšší než 1,5 m, umístí se v tomto prostoru další přehrada, pro kterou platí odstavec 3. Příklad uveden v příloze č. 2, obrázek č.2 a č. 4 a v příloze č. 4, obrázek č. 3. (5) Pokud je vzdálenost mezi spodní větví pásového dopravníku a počvou větší než 0,75 m, musí být v tomto prostoru v místě každé přehrady nejméně jedno korýtko nebo vak s vodou o objemu alespoň 40 l. Voda v tomto korýtku nebo vaku se nezapočítává do celkového objemu vody ve vodní uzávěře.
3
§ 14 Umístění korýtek v přehradě (5) V jedné přehradě mohou být korýtka položena podélně i příčně. Podélně může být v přehradě položeno nejvíce 50 % korýtek. Větší počet pouze tehdy, když je zkouškou podle přílohy č. 5, nebo podle přílohy B.2 ČSN EN 14591-2 Ochrana a prevence proti výbuchu v hlubinných dolech - Ochranné systémy - Část 2: Pasivní vodní korýtkové uzávěry ověřen zhášecí účinek takového uspořádání. § 14a Umístění vaků v přehradě (1) Vaky v přehradě musí být zavěšeny na nosníky samosvorným závěsem, způsobem, který zachová přístupný napouštěcí otvor a nezpůsobí fyzické porušení vaku. (2) Nosníky se kladou vodorovně, kolmo k podélné ose důlního díla. (3) Vaky se zavěšují příčně. Podélné zavěšení vaků není dovoleno. § 15 Nosné konstrukce pro korýtka a vaky (1) Nosné díly, kterými jsou rámy, nosníky a jejich podstavce, nosiče, držáky a jejich ukotvení, musí být dostatečně pevné, aby nedocházelo k jejich nebezpečným průhybům při naplnění korýtek vodou. V širokých průřezech důlních děl, kde by případné prohnutí nosníků nebo rámů mohlo způsobit posun korýtek nebo vaků nebo vylévání vody z nich, dovoluje se uchycení nosníků nebo rámů uprostřed drátem nebo řetízkem ke stropní části důlní výztuže. (2) Nosná konstrukce pro volně položená korýtka sestává zpravidla z nosníku zhotoveného z fošny nebo dvou hranolů volně položených na nosné podstavce, které musí být vhodným způsobem uchycené přímo nebo pomocí držáků na horninu nebo výztuž důlního díla. (3) U korýtek uložených příčně na nosnou konstrukci nesmí šířka nosníku, popřípadě vzdálenost mezi vnějšími hranami dvou hranolů umístěných vedle sebe překročit šířku dna korýtka. U kombinovaného uložení je možno podélně uložená korýtka podložit. Styčná plocha nosníku s dnem korýtka však musí být dostatečně velká, aby nedocházelo k deformaci dna korýtka po jeho naplnění vodou. (4) Nosiče jednotlivých korýtek sestávají zpravidla ze dvou hranolů nebo fošny vhodným způsobem upevněných přímo nebo pomocí držáků na výstroj, výztuž nebo horninu na boku chodby. Korýtka se na nosiče kladou podélně nebo příčně. (5) Nosné rámy pro zavěšení korýtek sestávají ze dvou rovnoběžných nosníků zhotovených z dřevěných hranolů, profilové oceli, trubek, popřípadě teleskopicky zasouvatelných, spolu pevně spojených kolmými příčkami zpravidla na obou koncích, které zajišťují jejich stálou vzdálenost. Stěny korýtek nesmí být nosným rámem zakryty na větší výšku než 6 cm. (6) Nosné rámy se vhodným způsobem upevňují pomocí držáků nebo přímo na výztuž nebo na horninu důlního díla.
4
(7) Nosná konstrukce pro vaky sestává zpravidla z nosníků z profilované oceli, případně i teleskopicky zasouvatelných, uchycených vhodným způsobem pomocí držáků, řetězů nebo drátů k výztuži důlního díla, nebo ukotvených do horniny v boku důlního díla. (8) Nosné konstrukce, nosiče a nosné rámy pro korýtka a vaky musí být zajištěny proti pohybu ve směru podélné osy důlního díla. Příklad viz. příloha č. 4 obr. 5.
§ 16 Objem vody ve vodní uzávěře soustředěné a její délka (2) Pro stanovení průměrného průřezu důlního díla je rozhodující úsek důlního díla, v němž je vodní uzávěra soustředěná umístěna, a úseky navazující na tento úsek v obou směrech. Délka každého navazujícího úseku je 20 m. Průměrný průřez se vypočítá jako průměr ze světlého průřezu měřeného uprostřed této uzávěry a na obou koncích navazujících úseků. (3) Vodní uzávěra soustředěná se skládá z potřebného počtu přehrad, ve kterých jsou umístěna korýtka naplněná vodou. Vzdálenost mezi korýtky na sousedních přehradách je 1,2 m až 3 m, celková délka vodní uzávěry soustředěné musí být nejméně 20 m. § 17 Místo pro postavení vodní uzávěry soustředěné a jeho úprava (1) Vodní uzávěra soustředěná se staví pokud možno v přímém úseku důlního díla. V prostoru před a za touto uzávěrou na vzdálenost 20 m nesmí být překážky, které podstatně zmenšují světlý průřez důlního díla. (2) Jestliže je nutné zvětšit průřez důlního díla, aby se získala dostatečná výška pro postavení vodní uzávěry soustředěné, musí se tak provést z každé její strany na vzdálenost alespoň 20 m. § 18 Přemísťování vodní uzávěry soustředěné Má-li se vodní uzávěra soustředěná přemístit, musí být dříve, než se začne rozebírat stará uzávěra, postavena uzávěra nová, obdobně se postupuje při přemisťování jednotlivých přehrad. § 19 Složení vodní uzávěry dělené Vodní uzávěra dělená se skládá ze skupin přehrad s korýtky nebo vaky naplněnými vodou, které jsou rozmístěny průběžně v dlouhém důlním díle podle přílohy č. 2, obrázek č. 1. Vzdálenost mezi skupinami přehrad musí být taková, aby byl dodržen stanovený objem vody mezi skupinami přehrad, nejvíce však 30 m, při profilu důlního díla do 10 m2 nejvíce 50 m.
5
§ 20 Objem vody ve skupině přehrad V každé skupině přehrad musí být tolik korýtek nebo vaků stále naplněných takovým objemem vody v litrech, kolik činí objem důlního díla m3 k sousední skupině přehrad. Výpočet se provede pro úseky v obou směrech a podle vyšší hodnoty se určuje objem vody ve skupině přehrad. Vzdálenost mezi přehradami musí být alespoň 1,2 m. Skupina přehrad smí být v důlním díle rozmístěna v délce maximálně 3 m, měřeno mezi vnějšími okraji skupiny.
§ 21 Nejmenší objem vody ve vodní uzávěře dělené Za vodní uzávěru dělenou se považuje teprve taková uzávěra, ve které je ve skupinách přehrad tvořících dělenou uzávěru objem vody nejméně 200 l na každý m2 průměrného světlého průřezu důlního díla, v němž je dělená uzávěra postavena. Průměrný průřez se vypočítá jako aritmetický průměr ze světlého průřezu měřeného uprostřed a na koncích dělené uzávěry.
§ 22 Přechod z vodní uzávěry dělené na soustředěnou a naopak (1) Při změně vodní uzávěry dělené na soustředěnou a naopak musí být přechod proveden tak, aby vzdálenost mezi nimi nebyla větší než 30 m, při profilu důlního díla do 10 m2 nejvíce 50 m.
Přechodná ustanovení Protivýbuchové uzávěry postavené před nabytím účinnosti této vyhlášky v důlních dílech nesouvisejících bezprostředně s dobývanými nebo likvidovanými poruby musí být dány do souladu s touto vyhláškou do šesti měsíců od nabytí její účinnosti.
6
Přílohy vyhlášky Příloha č. 2
7
8
Příloha č. 4
9
10
Příloha č. 5 1/4 PRINCIPY ZKUŠEBNÍCH METOD VÝBUCHOVÝCH VLASTNOSTÍ PRVKŮ PROTIVÝBUCHOVÝCH UZÁVĚR 1.
Zkouška účinnosti protivýbuchových uzávěr
1.1 Předmět Předmětem tohoto pracovního postupu je definovat pravidla pro provádění zkoušek protivýbuchových uzávěr. 1.2 Cíl Cílem pracovního postupu je dosažení jednotné struktury a formy pro provádění zkoušek protivýbuchových uzávěr. 1.3 POPIS PROCESU 1.3.1 Postup pro umístění uzávěry Protivýbuchové systémy jsou testovány v modelovém provedení na průšleh plamene. Korýtka splní požadavek na správnou funkci, jestliže vodní uzávěra při modelové zkoušce splní kritérium účinnosti. Kritérium účinnosti zkoušené uzávěry je při použití uvedené metodiky hodnota intenzity výbuchového plamene na fotoelektrickém snímači F7, která musí být menší nebo rovna 10 mV. Protivýbuchová uzávěra je zřízena ve speciální konstrukci tak, že množství vody je 40 l*m-2 průřezu štoly. Např. pro 40 l korýtka je pro vybudování vodní protivýbuchové uzávěry použito 9 ks korýtek. Začátek uzávěry (ve směru výbuchu) je umístěn 64 ± 2 m od čelby pokusné štoly, tj. mezi měřicí místa 4 a 5, a její délka je 6 m. Zaprášená zóna končí u měřicího místa 2. Uspořádání korýtek vodní protivýbuchové uzávěry se provede podle schématu za textem, 9 ks korýtek je příčně zavěšeno v rámu, umístěném v horní třetině profilu štoly. V případě zkoušky vaků bude jejich počet a objem vody včetně umístění odpovídat počtu a umístění korýtek. Při zkoušce prachové protivýbuchové uzávěry bude odpovídající množství inertního prachu (400 kg*m-2) rozmístěno na třech přehradách. 1.3.2 Příprava zařízení pro výbušný systém V prostoru mezi čelbou a uzávěrou se uloží na počvu 9 ks ocelových úhelníků 120x120x12 mm (ČSN 42 55 41). K iniciaci výbuchu pomocí nálože trhacího prachu slouží vývrtový moždíř, umístěný v čelbě štoly. Výbuchová vlna je generována výbuchem uhelného multiprachu.
Příloha č. 5 2/4 1.3.3 Registrace výbuchových tlaků a plamene Pro vyhodnocení výsledku zkoušky jsou rozhodující vstupní parametry výbuchu, což jsou hodnoty tlaku a plamene v měřicím místě 4 (plamen min. 500 mV, tlak 90 ± 20 kPa), a hodnoty plamene v měřicím místě 7 (max. 10 mV). Hodnoty z ostatních čidel, která mohou
11
být osazena na dalších měřicích místech, jsou informativní a umožňují pouze kvalitativně hodnotit rozvinutí výbuchové přeměny v daném prostoru. 1.4 Provedení zkoušek Multiprach je rozviřován z ocelových úhelníků 120 x 120 mm o délce 4 m bleskovicí v čase 0 až 140 ms (tento časový interval je dán použitím rozbušek DeM - S, stupně 0 – 6). Rozvíření Multiprachu je zajištěno tak, že kusy bleskovice o délce 4,1 – 4,2 m se adjustují rozbuškami, umístí na dno úhelníků a rovnoměrně zasypou Multiprachem. Výchozí množství Multiprachu na každém úhelníku je 10 ± 0,1 kg a může se měnit podle pokynů zkušebního technika v závislosti na dosahovaném tlaku v měřicím místě 4 tak, aby v tomto měřicím místě byla dosažena požadovaná hodnota tlaku. Vzdálenost mezi úhelníky je 1 ± 0,1 m. Takto rozvířený prach tvoří ve štole požadovanou koncentraci a je zapalován z vývrtového moždíře náloží 500 g Vesuvitu TN s časovým zpožděním 750 ± 50 ms od počátku iniciace výbuchu (iniciace nálože Vesuvitu TN se provede rozbuškou DeD – S stupeň 3). Parametry zkušebních výbuchů jsou registrovány tlakovými (T) a fotoelektrickými snímači (F) v místech označených ve schématu v obr.č. 1 čísly 1 až 7. Vzhledem ke kapacitě měřicího systému jsou místa osazována s ohledem na potřebu registrace. Kromě rozběhové části výbuchu se u zkoušek PVU jedná vždy o indikaci tlaku a plamene před uzávěrou a plamene za uzávěrou. Obr.č.1
7
Uspořádaní zkoušky v pokusné štole
6
5
3
4
2
1 Disperzní zóna multiprachu
PVU
Moždíř
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7 – měřící Pro měření plamene se používají snímače se spektrální citlivostí v oblasti 0,4 až 1,1 um. Při výbuchu musí být výbuchové parametry reprodukovatelné, což se ověřuje měřením vstupního tlaku výbuchové vlny v bodě 4, který musí být v rozsahu 90 ± 20 kPa. Výbuchy se vstupním tlakem mimo tento interval se nezapočítávají. Vyhodnocuje se pouze soubor 5-ti zkoušek, které splní podmínku požadovaných výbuchových parametrů.
Příloha č. 5 3/4 1.5 Vyhodnocení zkoušek Ze souboru 5-ti zkoušek, které svými výbuchovými parametry, vyhověly požadavkům, musí ve všech případech vodní uzávěra splnit kritérium relativní účinnosti zkoušené uzávěry, tj.
12
intenzita výbuchového plamene na fotoelektrickém snímači F7 musí být menší nebo rovna 10 mV. Vzorek v tomto případě vyhovuje a splnil podmínky zkoušky. 1.6
Definování ostatních podmínek zkoušky
1.6.1 Požadavky na Multiprach Pro výbušný systém je používán sušený hnědouhelný prach tzv. Multiprach se spodní mezí výbušnosti max. 75 g . m-3 při iniciační energii Ei = 9 kJ, střední velikosti zrna max. 0,1 mm. Hodnota Ei je udána s přesností ± 10%. Jakost každé nové dodávky Multiprachu musí být doložena protokolem ZL. 1.6.2 Požadavky na snímače tlaku Snímače používané pro snímání výbuchového tlaku musí mít platnou kalibraci, výstupní signál v rozmezí 1 až 10 V, měřící rozsah min. 0 až 160 kPa, přetížitelnost min. 150%, přesnost min. 0,6% a musí mít teplotní kompenzaci (hodnoty jsou dány technickými podmínkami snímačů). 1.6.3 Mikroklimatické podmínky Mikroklimatické podmínky v úseku štoly, kde budou prováděny zkoušky, musí odpovídat následujícím parametrům: teplota 15 ± 5° C, vlhkost 95 ± 5%. Budou měřeny před zahájením zkoušek. Obr. č. 2 Uspořádání vodních vaků v PVUV
min. 2/3 výšky profilu
min. 40 % šířky profilu
VÝBUCHU
6m
SMĚR
13
Příloha č. 5 4/4 Obr.č. 3
Schéma pokusné štoly
1 zkušební štola 5 expanzní komora
2 měřicí štola 6 hrázové dveře
3 malá štola 7 kabelový vrt
4 spojka štol 8 měřicí krabice
Návrh novely Vyhlášky č. 22/1989 Sb. o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí, ve znění pozdějších předpisů. Díl třetí - Ochrana proti přenosu výbuchu uhelného prachu. § 164 Vzdálenost pro umístění protivýbuchových uzávěr (5) Poslední skupina přehrad protivýbuchové uzávěry dělené musí být od čelby raženého důlního díla vzdálena nejvíce 100 metrů a od ústí porubu nebo dobývky nejvíce 50 metrů. (6) Pokud je mezi dvěma skupinami přehrad protivýbuchové uzávěry dělené kříž, odbočka, vidlice nebo zatáčka, ve které se mění směr o více než 90 stupňů, může být v odůvodněných případech vzdálenost mezi těmito skupinami korýtek větší než 30 metrů.
14
Počet korýtek však musí být zvýšen natolik, aby byla dodržena podmínka nejméně 1 litr vody na 1 metr krychlový objemu důlního díla mezi skupinami korýtek. (8) Pokud je vzdálenost mezi dvěma pracovišti při ražení nebo dobývání na společné chodbě větší než 50 metrů, musí být mezi nimi umístěna skupina přehrad o minimálním množství 320 litrů vody. Tato skupina přehrad musí být nahrazena protivýbuchovou uzávěrou, jakmile je vzdálenost mezi pracovišti větší než 150 metrů. § 165 Evidence, kontrola a údržba protivýbuchových uzávěr (2) Protivýbuchová uzávěra soustředěná musí být označena tabulkou, na které je uvedeno číslo uzávěry, průřez důlního díla v metrech čtverečních, celkové množství inertního prachu nebo vody v uzávěře, počet přehrad nebo korýtek nebo vaků, datum poslední pravidelné kontroly a podpis kontrolujícího. Tabulka musí být umístěna na okraji uzávěry. (3) Protivýbuchová uzávěra dělená musí být označena tabulkami, na kterých je uvedeno číslo uzávěry, průřez důlního díla v metrech čtverečních, počet korýtek nebo vaků, případně množství vody v jedné skupině korýtek nebo vaků, datum poslední pravidelné kontroly a podpis kontrolujícího. Tabulky se umísťují na obou koncích uzávěry. V případě, že dělená uzávěra přechází do jiného důlního díla, musí být označena novými tabulkami. Totéž platí i při změně průřezu důlního díla, podle kterého se mění množství vody ve skupině korýtek nebo vaků.
15
