SEZNÁMENÍ S ICF Vážné zdravotní postižení: definice pomocí icf Téma 1
V posledních letech se pohled na postižení mění, a to má za následek uznání stejných práv, stejně jako potenciálu a schopností osob se zdravotním postižením. V běžném i právním jazyce hovoříme o osobách s disabilitou (tělesně postižených), hendikepovaných či se sníženou schopností....
Rozdíl mezi •sníženou schopností •disabilitou (postižením) a •hendikepem byl definován Světovou zdravotnickou organizací (WHO) v roce 1980, kdy byla vydána "Mezinárodní klasifikace poruch, postižení a hendikepů." (ICIDH).
jakákoli ztráta nebo abnormalita fyziologické, anatomické nebo psychické funkce (exteriorizace)
jakékoliv omezení či ztráta schopnosti (vyplývající ze snížené schopnosti) vykonávat běžné základní činnosti (jako je chůze, jídlo, práce)
hendikep, vzniklý ze snížené schopnost či disability, který omezuje nebo brání osobě plnit společenskou roli, která je považována za běžnou co se týče věku, pohlaví, sociokulturního prostředí atd.
Úmluva o právech osob se zdravotním postižením
V prosinci 2006 schválila Organizace spojených národů Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením: určuje, jak zajistit práva rovnosti a sociálního začlenění osob se zdravotním postižením po celém světě.
Úmluva o právech osob se zdravotním postižením Článek 1.Ústavy říká: “Osobou se zdravotním postižením se rozumí osoba mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejímu plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními."
Pojem „Postižení“ se týká také vztahu mezi postiženou osobou a jejím okolím.
ICF byla vytvořena Světovou zdravotnickou organizací (OMS), aby byla umožněna systematická klasifikace, popisující změny zdravotního stavu člověka a s tím související stavy.
Zkratka ICF je zkratka pro "Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví" (česky MKF). Dodnes je to jediný přístup k posuzování zdravotního postižení, jež dává do souvislostí a popisuje vzájemné působení mezi osobou a okolím.
ICF model je schopen garantovat obsah Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením s ohledem na zdravotní postižení jako univerzální aspekt lidstva, včetně faktoru prostředí (v rámci klasifikace). Vylučuje negativní termíny, naopak přijímá pozitivní klasifikaci lidských funkcí se zaměřením na osobní, sociální a fyzický kontext.
ICF je celistvá klasifikace pojmů vycházejících z kontextu prostředí, kde je termín disabilita(postižení) nahrazen termínem aktivity/činnosti a pojem hendikep nahrazen pojmem zapojení se. Klasifikace je brána globálně, protože nezahrnuje pouze osoby s postižením, ale každého jednotlivce, protože zdraví a zdravotní postižení se týká každého z nás.
ICF popisuje způsob, jakým daná osoba funguje, tj. pozitivní aspekty – co je tento člověk schopen udělat, ale také negativní aspekty - co mu činí obtíže. ICF také klasifikuje, zda jsou některé tělesné funkce snížené . Bere v potaz kontext prostředí, např. jaký pozitivní či negativní vliv na tyto funkce má okolní prostředí.
Tento klasifikační systém funguje prostřednictvím řady kategorií, seskupených a seřazených v souladu s normou bio-psycho-sociálního modelu zaobírající se osobami nejen z hlediska zdravotní péče, ale také z hlediska každodenních sociálních vztahů.
V kontrolním seznamu lze nalézt objektivní popis toho, co je definováno jako funkce a disability (postižení), tj. náležitosti vymezující zdravotní stav.
Díky ICF může každý používat společný “mezinárodní jazyk”, který umožňuje efektivnější komunikaci nejen mezi poskytovateli služeb v jedné oblasti, ale také mezi poskytovateli v oblastech vzdálenějších.
