Předmluva
Třísvazkový projekt slovníků spojených společným názvem ČESKÝ FILM se zrodil z potřeby obohatit naši filmovou literaturu o základní faktografické příručky a měl by sloužit jako orientační pomůcka pro odbornou i laickou veřejnost, filmové profesionály, kulturní instituce, studenty a všechny zájemce o český film, popřípadě i o divadlo. Tento projekt navazuje na průkopnické práce Jiřího Havelky Kdo byl kdo v československém filmu před rokem 1945 (Čs. filmový ústav 1979, nevydaný rukopis) a třísvazkové Filmové profily (Čs. filmový ústav 1986, 1990) manželů Šárky a Luboše Bartoškových a mohl by být chápan jako biografický doplněk k unikátní řadě filmografických katalogů Český hraný film, které od roku 1995 vydává Národní filmový archiv. Základním zdrojem informací pro tento projekt se stala právě výše zmíněná díla, ale čerpáno bylo z mnoha jiných pramenů, mezi nimiž je třeba zmínit především čtyřsvazkový Slovník divadelních umělců 1945–1975 (Divadelní ústav 1979), dvousvazkovou Encyklopédiu dramatických umení Slovenska (Slovenská akadémia vied 1989) a Herecké seznamy Filmového studia Barrandov 1969–1991 (interní tisk). Obsahem slovníků jsou jmenná hesla českých a slovenských filmových tvůrců hlavních profesí, kteří výrazně umělecky poznamenali či stále formují tvář české kinematografie od němé éry až po současnost. První dva svazky zahrnují herce, herečky a představitele rolí (Český film: Herci a herečky), třetí bude věnován ostatním pracovníkům (Český film: scenáristé, režiséři, kameramani, hudební skladatelé, architekti, střihači, producenti aj.). Redakční uzávěrka 1. dílu: 30. 6. 2006
Úvod k 1. dílu
Základním kritériem pro výběr hereckých představitelů byla jedna větší či několik menších rolí v českých filmech určených pro kina a zjištění alespoň základních biografických a profesních údajů o dané osobě. Vedle sebe tak stojí profesionální a příležitostní herci a herečky hlavních, vedlejších a epizodních rolí i představitelé dětských rolí. Z herců a hereček slovenských – výjimečně i jiných národností – uvádím pouze ty, kteří soustavněji spolupracovali s českým filmem. Ignoroval jsem zahraniční herce a herečky, jejichž přítomnost byla v českém filmu ojedinělá. Tento dvoudílný slovník je koncipován jako encyklopedická příručka, jejíž těžiště spočívá ve faktografii, proto každé heslo obsahuje především věcné, konkrétní a lapidárně formulované údaje (psané však souvislým textem) o životních osudech, působištích, činnosti a díle příslušné osobnosti s důrazem na její herecké uplatnění v českém filmu. Rozsah každého hesla vyplynul z objemu zjištěných informací a z mého posouzení významu dotyčné osoby pro českou kinematografii. Pro záhlaví hesla byla zvolena jména, pod kterými daná osoba vystupovala ve filmech nejčastěji. Problém se jmény hereček, které po provdání užívaly v umělecké práci výhradně již manželovo jméno, je řešen formou odkazů. Za záhlavím jsou někdy uvedeny různé tvary jmen, jak se vyskytují třeba v titulcích filmů, rodná jména, pseudonymy a občanská jména provdaných hereček. Následují životní data, obor činnosti, příbuzenské vztahy, rodinné zázemí, získané vzdělání (často s roky ukončení škol), divadelní angažmá (s dobovými názvy divadel) a u významnějších osobností podrobnější charakteristika hereckého typu a zmínka konkrétních divadelních her a důležitých rolí. Hesla přinášejí na závěr také informace o pedagogické činnosti, významnějších oceněních a knižních monografiích, většinou memoárového charakteru. Názvy uměleckých děl (divadelní hry, filmy, televizní pořady, nahrávky na různých audionosičích, knihy) jsou tištěny kurzivou a zásadně se v nich nepoužívá zkratek. Vročení filmů a tv. produkcí odpovídá roku výroby podle copyrightu v titulcích děl a nemusí se shodovat s roky premiér. U zahraničních filmů, které byly uvedeny oficiálně v našich kinech nebo ve videodistribuci (popřípadě v televizi), předchází nejprve název český a po lomítku originální. Pokud se jedná pouze o český překlad, názvy jsou v opačném pořadí. Tučně vytištěná jména (vždy při prvním výskytu v rámci hesla) upozorňují na to, že dotyčný umělec má samostatné heslo. Miloš Fikejz
Seznam zkratek organizací, institucí a zemí
AMU ASUM AUS AVU ČKD ČR ČSSD ČSR ČSSR ČST ČT ČTK ČVUT DAMU FAMU FIA FITES FSB FSG GITIS HAMU HZDS JAMU JZD KAN KSČ MFF NATO NDR OČFH
Akademie múzických umění zkratka výrobny filmů (Je vytvořena ze jmen jejích majitelů: Anduly Sedláčkové a Maxe Urbana.) Armádní umělecký soubor Akademie výtvarných umění Českomoravská-Kolben-Daněk Česká republika Česká strana sociálně demokratická Česká socialistická republika Československá socialistická republika Československá televize Česká televize Československá/Česká tisková kancelář České vysoké učení technické Divadelní fakulta Akademie múzických umění Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění The International Federation of Actors (Mezinárodní federace herců) Svaz filmových a televizních tvůrčích pracovníků (1965–1970, znovu od 1990) Filmové studio Barrandov Filmové studio Gottwaldov Gosudarstvennyj institut těatralnogo iskusstva imeni A. V. Lunačarskogo (Státní divadelní institut A. V. Lunačarského) Hudební fakulta Akademie múzických umění Hnutie za demokratické Slovensko Janáčkova akademie múzických umění Jednotné zemědělské družstvo Klub angažovaných nestraníků Komunistická strana Československa Mezinárodní filmový festival North Atlantic Treaty Organization (Organizace severoatlantické smlouvy) Německá demokratická republika Organizace československého filmového herectva
10 ONV OSN RAF ROH SNB SNP SR SRN SS StB SVVŠ TKM UMPRUM UNICEF VB VGIK VPN VŠMU VŠUP YMCA ZUŠ ZV
Okresní národní výbor Organizace spojených národů Royal Air Force (Britské královské letectvo) Revoluční odborové hnutí Sbor národní bezpečnosti Slovenské národní povstání Slovenská republika Spolková republika Německo Schutzstaffel (= ochranný oddíl), teroristická zločinecká organizace německých nacistů Státní bezpečnost Střední všeobecně vzdělávací škola Televizní klub mladých Uměleckoprůmyslová škola The United Nations Children’s Fund (Dětský fond OSN) Veřejná bezpečnost (složka Sboru národní bezpečnosti) Vsesojuznyj gosudarstvennyj institut kiněmatografii (Všesvazový státní institut kinematografie) Verejnosť proti násiliu Vysoká škola múzických umení (Bratislava) Vysoká škola uměleckoprůmyslová Young Men’s Christian Association (Křesťanské sdružení mladých mužů) Základní umělecká škola Závodní výbor
11
Zkratky obecné
Zkratky přídavných jmen platí i pro příslovce od těchto přídavných jmen odvozená. atd. čs. div. film. mj. ml. např. nejml. slov. st. tv. tzv. vl. jm.
a tak dále československý divadelní filmový mimo jiné mladší například nejmladší slovenský starší televizní takzvaný vlastním jménem
13
A ABRHÁM Josef (* 14. 12. 1939 Zlín) – herec; bratranec slovenského režiséra Martina Hollého (1931–2004), manžel herečky L. Šafránkové a otec dokumentaristy Josefa Abrháma (* 1977). Pochází z rodiny majitele cihelny, což mu později zkomplikovalo studia. Proto po maturitě na gymnáziu v Uherském Hradišti (1957) pracoval nejprve v dělnických povoláních, než byl přijat na obor herectví na bratislavské VŠMU. Po roce přestoupil na pražskou DAMU, kde absolvoval roku 1962. Hrál ve vinohradském Divadle československé armády (Zkrocení zlé ženy, Letní hosté), hostoval v Národním divadle (Zápas s Andělem, Měsíc na vsi) a roku 1965 se stal jedním ze zakládajících členů Činoherního klubu v Praze, na jehož scéně exceloval během následujícího čtvrt století v desítkách výrazných rolí (mj. Pension pro svobodné pány, Na dně, Racek, Revizor, Tři v tom, Hráči, Žebrácká opera, Audience). Před kamerou debutoval
epizodkou svědka v Čechově detektivce Kde alibi nestačí (1961) a větší rolí studenta Pepy ve středometrážním studentském snímku Věry Chytilové Strop (1961). Ve filmu nejprve ztělesňoval typy lehkovážných, prostopášných a tragicky nalomených mladíků: závozník s kriminální minulostí František Novák v Brynychově psychologickém snímku Neschovávejte se, když prší (1962), hrdý mladík z terezínského ghetta zvaný Datel v Brynychově okupačním dramatu Transport z ráje (1962), tv. opravář a nastávající otec Slávek v Jirešově debutu Křik (1963), zhýralý nájemník Bernard Mulligan zvaný Bertík v Krejčíkově adaptaci O’Caseyho div. frašky Pension pro svobodné pány (1967), floutkovský milenec David Egon Huppert v Moskalykově psychologickém dramatu podle
Josef Abrhám
[abrahám] Lustigovy novely Dita Saxová (1967), milenec řezníkovy manželky Jan Ptáček v Lipského komedii „pozpátku“ Happy end (1967), dragounský poručík Rudi Macháček v Sequensově detektivní komedii Partie krásného dragouna (1970). Velkou popularitu mu přinesly komické postavy roztomilých intelektuálů, šaramantních bonvivánů a sukničkářů ve Smoljakových a Menzelových komediích: psycholog Knotek v Kulovém blesku (1978), knihkupec Dalibor Vrána ve Vrchní, prchni (1980), prášilovský kníže Alexej Megalrogov v rozverném přepisu Vančurova románu Konec starých časů (1989), elegantní lupič Macheath v havlovské ironické variaci Žebrácké opery (1991). Do této kategorie spadají ještě přísný profesor Janda v Lipského komedii „Marečku, podejte mi pero!“ (1976), potrhlý pyrotechnik Ticháček v Podskalského komedii Trhák (1980) a šéf party falešných pojišťováků dirigent Krahulik v Kleinově hrabalovské komedii Andělské oči (1994). Stejně přesvědčivě však ztvárňoval muže cynické a sebejisté svůdníky (Morgiana, 1972; Pokus o vraždu, 1973; Holka na zabití, 1974). Vytvořil postavy spisovatelů Jaroslava Haška (Velká cesta, 1962) a Karla Čapka (Člověk proti zkáze, 1989). Za roli ovdovělého tatínka a dejvického okrskáře Prokopa v Hřebejkově muzikálové retrokomedii Šakalí léta (1993) získal Českého lva. Velmi bohatá a pestrá je jeho galerie tv. hrdinů, jejichž osudy nejčastěji provázejí milostné peripetie (Poslední dopis, 1973; Upír ve věžáku, 1979; Jak
14 je důležité míti Filipa, 1979; Panenka, 1981; Švédská zápalka, 1982; Tři spory, 1982; Svatební cesta do Jiljí, 1983; Případ Platfus, 1985; Stenotypisté, 1995; Play Strindberg, 1996). Pro nejširší okruh diváků zůstane jeho nejznámější rolí rolí postava sebevědomého a ctižádostivého lékaře a později primáře Arnošta Blažeje ve třech řadách Dietlova seriálu Nemocnice na kraji města (1978, 1981, 2003). Účinkoval také v seriálech Zaprášené historie (1971), Byl jednou jeden dům (1974), Dnes v jednom domě (1980), Bambinot (1984), Druhý dech (1989) a Přísahám a slibuji (1990). Namluvil večerníčkový seriál O zvířátkách pana Krbce a hlasem provázel mj. hudební pořad Leonard Bernstein o hudbě. Jeho partnerkou na jevišti i před kamerou byla mnohokrát jeho manželka. ABRAHÁM Miroslav (* 3. 5. 1925 Praha) – herec. Začínal jako vedoucí uměleckého provozu ve Vesnickém divadle (1956–57) a k herecké práci na jevišti se dostal v souboru Krajského zájezdového divadla Klatovy (1957–59). Externě pak účinkoval v Městských divadlech pražských (1959–68), než se stal inspicientem Národního divadla v Praze (1969–75). Od konce 40. let do poloviny 60. let se objevil na film. plátně v tuctu epizodních postav, mezi nimiž se nacházejí např. různí strážci zákona (Dnes o půl jedenácté, 1949; Padělek, 1957; Král Králů, 1963; U telefonu Martin, 1966), železničář (Dědeček automobil, 1956), zřízenec
15 pohřební služby (Každá koruna dobrá, 1961), člen posádky rakety (Ikarie XB 1, 1963), německý agent (Případ Daniela, 1964). ABSOLONOVÁ Monika (* 27. 9. 1976 Benešov u Prahy) – zpěvačka a hereč ka. Vystudovala soukromou hotelovou školu, na kterou navázala studiem němčiny na Akademii J. A. Komenského. Pohybovou průpravu získala díky kondicím na taneční konzervatoří a také v klasickém baletu Národního divadla. V letech 1983–92 byla členkou Kühnova dětského sboru a soukromě se pěvecky školila u Lídy Nopové a Eduarda Klezly. Nazpívala několik CD alb (mj. Monika, 1993; První den, 1999; Zůstávám dál, 2004). Od poloviny 90. let účinkovala v Praze a na Slovensku v několika muzikálových produkcích (Dracula, Krysař, Tři mušketýři, Rebelové). Za titulní roli v muzikálu Kleopatra (2002) byla nominována na Cenu Thálie. Herecky se před kamerou poprvé uplatnila v tv. seriálu Zdivočelá země (1997). Na film. plátno ji přivedl režisér Zdeněk Troška, v jehož pohádce Princezna ze mlejna 2 (2000) vytvořila úlohu čarodějnice a dvakrát si zahrála roli zdravotní sestry v jeho komediích Kameňák 2 (2004) a Kameňák 3 (2004). ADAMCOVÁ Martina (* 1966 Ostrava) – herečka a moderátorka. Vystřídala nejrůznější zaměstnání, např. učila herectví na Lidové škole umění, jezdila jako průvodkyně a překládala. Do povědomí vstoupila počátkem
[adamec] 90. let, kdy uváděla zábavné tv. pořady Charlie talk show a Hry bez hranic. Několik hereckých příležitostí dostala od režiséra V. Olmera, v jehož filmech vytvořila postavy svůdných žen volných mravů: četařka Babinčáková v retrosnímku podle románové předlohy Josefa Škvoreckého Tankový prapor (1991), prostitutka zvaná Zrzka v kriminálním thrilleru Nahota na prodej (1993) a spolumajitelka luxusního nevěstince a prostitutka Ája Machová v erotických komediích Playgirls (1995) a Playgirls II (1995). Režisér J. Herz ji obsadil do snímku Pasáž (1996) a do tv. seriálu Černí baroni (2004). V 90. letech působila jako moderátorka Rádia Evropa 2. Roku 1993 se provdala za kanadského občana a odstěhovala do Montrea lu, kde pokračuje v herecké práci, ale aktivity rozšířila na činnost producentskou v rámci své vlastní společnosti Cova. ADAMEC Jiří (* 9. 3. 1948 Dvůr Krá lové nad Labem, okres Trutnov) – re žisér a herec. Pochází z rodiny kamenického mistra a úřednice. Vystudoval herectví na DAMU (1971) a film. a tv. režii na FAMU (1975). Před kamerou se herecky uplatnil pouze dvakrát, nejprve v titulní úloze psychicky labilního vraha Pavla v Schulhoffově detektivce Vím, že jsi vrah (1971) a pak v roličce příslušníka VB v Borkově filmu pro mládež Na startu je delfín (1974). Od roku 1975 pracoval v ČST Praha, kde se zpočátku věnoval pořadům pro děti a mládež.
