Obsah Obsah _________________________________________________________________________ 1 Úvod __________________________________________________________________________ 3 I. TEORETICKÁ ČÁST _______________________________________________________________ 5 1.
Gender ____________________________________________________________________ 5
2.
Domácí práce _______________________________________________________________ 5
3.
Genderová ideologie rozdělení rolí ______________________________________________ 6
4.
Genderová emancipace žen a mužů ______________________________________________ 7
5.
Zapojení mužů do jednotlivých rovin domácí práce _________________________________ 8
6.
5.1.
Čas strávený domácí prací, vlastními aktivitami a pracovní vytížení v zaměstnání _____ 8
5.2.
Péče o děti ____________________________________________________________ 10
5.3.
Managing domácího života _______________________________________________ 11
Vliv vzdělání, příjmu a zaměstnání _____________________________________________ 11 6.1.
Vzdělání ______________________________________________________________ 11
6.2.
Příjem _______________________________________________________________ 12
6.3.
Zaměstnání ___________________________________________________________ 13
7.
Manželství versus nesezdané soužití ____________________________________________ 14
8.
Česká republika ____________________________________________________________ 15
II. EMPIRICKÁ ČÁST ______________________________________________________________ 18 1.
Metodologie _______________________________________________________________ 18 1.1.
Vymezení výzkumného problému _______________________________________________ 18
1.2.
Cíl výzkumu a výzkumné otázky ________________________________________________ 18
1.3.
Formulace hypotéz___________________________________________________________ 19
1.4.
Operacionalizace ____________________________________________________________ 19
1.5.
Výzkumná metoda a její reflexe ________________________________________________ 20
2.
Charakteristika výběrového souboru ____________________________________________ 20
3.
Analýza ___________________________________________________________________ 22 3.1.
Uspořádání genderových rolí u domácích prací __________________________________ 22
3.1.1. Výkon femininních, neutrálních a maskulinních domácích prací ________________ 23 3.1.2. Výkon domácích prací a vzdělání ________________________________________ 24 3.1.3. Výkon domácích prací dle rodinného stavu _________________________________ 26 3.2.
Péče o dítě __________________________________________________________________ 26
3.3.
Ověření hypotéz _____________________________________________________________ 27
3.4.
Shrnutí výsledků _____________________________________________________________ 27
III. ZÁVĚR _____________________________________________________________________ 30 Literatura _____________________________________________________________________ 31 1
Seznam grafů __________________________________________________________________ 34 Seznam tabulek_________________________________________________________________ 34 Seznam příloh__________________________________________________________________ 34 Jmenný rejstřík _________________________________________________________________ 35 Anotace_______________________________________________________________________ 36 Přílohy _______________________________________________________________________ 38
Text bakalářské práce obsahuje 11 807 slov.
2
Úvod Domácí práce a jejich vykonávání jsou důleţitou součástí kaţdodenního ţivota kaţdého člověka. Nedotýká se jedince pouze přímo, nýbrţ i nepřímo skrze ostatní, kteří je vykonávají či nevykonávají. Přestoţe se na výkon domácí práce pohlíţí s despektem, jako na podřadnou činnost, na jejich vykonávání zdarma, pouze z lásky k ostatním členům domácnosti, závisí ekonomika průmyslových zemí, v nichţ domácí práce vytváří aţ 40 % veškerého bohatství. (Hendlová, 2007) Navzdory emancipaci, jíţ ţeny prošly v mnoha ohledech a zapojily se především do zaměstnání ve veřejné sféře, naprostá většina domácí práce zůstává povinností ţen. Tyto domácí „povinnosti“ ţeny vykonávají v tzv. druhé směně, coţ znamená, ţe po příchodu ze zaměstnání bez většího odpočinku začnou vykonávat další práci, tentokrát v domácnosti. Samozřejmě existují alternativy k tomuto nejběţnějšímu uspořádání, jako například kratší pracovní úvazek ţeny čí najmutí pracovní síly (opět zpravidla ţeny), která zastane domácí práci z části nebo cele. Tyto alternativy ovšem nejsou obvykle většinové společnosti přístupné zejména z finančních důvodů1. Ačkoli by sdílení druhé směny muţi nejen výrazně zefektivnilo chod domácnosti, ale především přesunulo vykonávání domácí práce do rovnocenně sdílené, partnerské roviny, není muţi přijímáno z rozličných důvodů. Mnoho z nich pramení v genderovanosti domácí práce – některé činnosti jsou společností vnímány jako femininní (úklid, mytí podlahy, fyzická péče o dítě, kontakt se širší rodinou), maskulinní (čištění potrubí, úpravy na domu, péče o auto) či neutrální (vynášení odpadků, mytí nádobí, placení účtů). „Domácí práce tak produkují nejen statky a sluţby, ale také obrazy ţen a muţů ve společnosti.“ (Bierzová, 2006a:20) Oakley přišla se závěry, ţe míra sdílení domácích prací muţi je úměrná moci ţen v domácí sféře. Pokud tedy muţi více sdílejí výkon domácích prací, zvyšuje se sociální status těchto prací. Na druhou stranu jejich participace neznamená přijmutí odpovědnosti za výkon domácích prací, která zůstává stále na bedrech ţeny. (Maříková [ed.], Vohlídalová, 2007) V průběhu socializace je nám vštěpováno, jaká domácí práce je vzhledem k našemu pohlaví vhodná či nikoli, a i během ţivota se tento genderový stereotyp zejména z medií doslova valí. I proto nelze říci, ţe muţi nesdílejí domácí práce pouze z vlastní vůle, ačkoli jistě hraje svou roli. Hochschild (1989) ve svém výzkumu zkoumala, z jakých rodin pocházejí muţi s egalitářskou ideologií genderových rolí a zjistila, ţe tito jedinci často pocházeli z rodin, v nichţ otec chyběl, byl zcela netečný nebo silně dominoval2. Z tohoto příkladu je zřejmý silný vliv otce na přebírání či vědomé 1
Také neřeší zapojení muţe do výkonu domácích prací, neboť většina alternativ pracuje s moţnostmi ţeny, nikoli muţe. „Jediné společné téma u muţů, kteří se zapojovali do práce v domácnosti, bylo přerušení spojení od netečného, chybějícího nebo dominantního otce. Reagují proti absenci nebo nepřátelskému otci a generalizují tuto reakci na 2
3
nepřebírání rolí v průběhu socializace chlapce. Ve své práci se věnuji muţům a domácí práci. Soustředím se na většinovou heterosexuální společnost, především na páry3 s malými dětmi, protoţe starost a péče o ně je důleţitou součástí domácí práce. Homosexuálním párům a jejich rozdělení muţských a ţenských rolí se nevěnuji zejména z toho důvodu, ţe rozdělení rolí v těchto párech je netypické v ohledu na většinovou společnost. (Nedbálková, 2005)
muţské role obecně. Současně se dostatečně identifikovali s nějakým muţem a mohli cítit empatii ke svým matkám beze strachu, ţe budou příliš ‛femininní‚.“ (Hochschild, Machung, 1989: 218) 3 Věnuji se jak párům sezdaným, tak i kohabitujícím, protoţe jak manţelství, tak i kohabitace mají silné postavení v partnerském souţití muţe a ţeny.
4
I. TEORETICKÁ ČÁST 1. Gender Gender je společenská kategorie zaloţená na biologickém pohlaví jedince, od níţ se odvíjí očekávání charakteristik připisovaných danému pohlaví. „Předpoklady vztahující se genderu lidé obecně vnímají za platné či správné a na nich zakládají svůj rozdílný přístup k osobám muţského a ţenského pohlaví.“ (Renzetti, Curran, 2003: 20) Neexistuje pouze jediný genderový systém, nýbrţ jsou zaznamenány různé obdoby na základě kultury. Všechny však mají společnou sociální konstrukci genderu na základě pohlaví, dělbu práce na základě pohlaví či společenskou regulaci sexuality. (Renzetti, Curran, 2003) Rozlišování a stereotypizace na základě genderu probíhá nejen na osobní, ale i na institucionální úrovni (politický systém, náboţenství, rodinné uspořádání apod.). Genderové vnímání je jedinci vštěpováno nejen v průběhu socializace, ale provází jej na kaţdém kroku díky genderové prezentaci všeho oblečením počínaje a událostmi konče. Je tudíţ vnímáno jako bezproblémové a „přirozené“. Rozdílné nároky na muţe a ţeny vytvářejí v moderní společnosti strukturální základ pro sociální odlišnost muţů a ţen a rozlišení společnosti na muţům danou veřejnou (pracovní) a ţenám soukromou (pečující) sféru, kdy je veřejná sféra hierarchicky nadřazená sféře domácí a tedy i muţi ţenám. (Maříková [ed.], Vohlídalová, 2007)
2. Domácí práce Domácí práce jsou činnosti, které jsou spojeny s chodem domácnosti a uspokojováním potřeb jejích členů. Tyto činnosti jsou nezbytné pro bezproblémový chod domácnosti i ekonomiky státu, ačkoli jsou neplacené a vykonávané z lásky k ostatním příslušníkům rodiny. Domácí práce se vyznačují zejména časovou neohraničeností, nespecializovaností (podle některých odhadů zahrnují aţ 80 rozličných činností) a genderovaným charakterem. (Renzetti, Curran, 2003) Domácí práce se dělí do tří rovin : 1. Domácí práce – činnosti potřebné pro zajištění rutinního chodu domácnosti. Například vyhazování odpadků, mytí nádobí, úklid místností, péče o domácí zvířata etc. 2. Péče o děti – fyzická i psychická péče o dítě včetně výchovy, socializace a vzdělávání dítěte. 3. Management domácího ţivota – plánování činností a aktivit, jako například oslava narozenin, pamatování si důleţitých schůzek a událostí, co je třeba udělat, koupit, placení účtů, organizování domácí práce ostatních příslušníků domácnosti etc.
5
Z těchto všech činností vykonávají ţeny asi 75 % domácí práce, 80 % managementu domácího ţivota a většinu fyzické péče o děti. Pouze v rovině psychické péče o děti, jejich socializace a vzdělávání se muţi účastní rovnocenně. (Hochschild, Machung, 1989)
3. Genderová ideologie rozdělení rolí Genderová ideologie je způsob, kterým osoba definuje sama sebe s ohledem na rodinné a manţelské role. Vytváří také internalizované očekávání chování či jednání od ostatních členů rodiny. (Kroska, 2004) Obecně rozlišujeme tři typy genderových ideologií4 : 1. Tradiční – lpí na tradičním uspořádání genderových rolí : muţi náleţí práce ve veřejné sféře, je chlebodárcem a hlavou rodiny, ţena má primárně na starosti péči a výchovu dětí a vedení domácnosti, sekundárně můţe přispívat do rodinného rozpočtu i placeným zaměstnáním. Je silně spojena s kultem mateřství, který oslavuje mateřskou lásku a nekriticky přijímá existenci mateřského instinktu.5 2. Přechodná (Tranzitní) – genderové role jsou v tomto uspořádání do jisté míry zastupitelné, přesto je důraz kladen na tradiční uspořádání genderových rolí : muţ je spojován s orientací na kariéru a vzdělání, ţena se identifikuje jak s prací v domácnosti, tak se svým zaměstnáním (nikdy však kariérou). 3. Rovnostářská (Egalitářská) – genderové role a činnosti jim přináleţející jsou zcela zastupitelné (Ducháčková, 2005) : muţ i ţena si jsou rovni ve veřejné i soukromé sféře a vykonávají zhruba stejné mnoţství domácí práce. „Některé páry jsou orientovány primárně na práci, oba hrají ‚roli otce‛, jiné jsou více orientovaní na rodinu, hrají ‚roli matky‛.“ (Hochschild, Machung, 1989: 209) Ideje o genderových rolích se liší jak mezi sociálními třídami, tak i mezi muţi a ţenami. Ani samotný jedinec obvykle nemá ucelenou koherentní ideologii a sváří se v něm idea péče s idejí rovnosti. (Hochschild, Machung, 1989) Vzhledem k výši vzdělání a finančním zdrojům není překvapivým zjištěním, ţe pracovní třída inklinuje k tradičním a střední třída k egalitářským hodnotám, ani ţe ţeny se kloní k egalitářským hodnotám více neţ muţi, protoţe jejich vykonávání se jich týká v mnohem větší míře neţ muţů. 4
Někteří autoři pouţívají vlastní klasifikaci. Například Holter (2003) rozlišuje model chlebodárcovský, tedy obdobu tradičního modelu, modelu úplné rovnosti (neboli egalitářský model) a tzv. rozprášený model („sprinkle“), kde ţena pracuje na poloviční pracovní úvazek a muţ na plný. (Holter, 2003). 5 Kult mateřství začal být přijímán zejména ve 40. letech 20. století a navzdory kritickým ohlasům v určité formě trvá dodnes. Je výsledkem úplného převrácení distribuce moci ve výchově dítěte. (Radimská, 2002)
6
(Hochschild, Machung, 1989) Důleţité ale je zjištění, které ukazuje, ţe tradičné zaloţení muţi dělají více domácí práce neţ muţi tranzitní. (Hochschild, Machung, 1989) Graf 1. Sdílení domácí práce muži dle genderové ideologie 100 87
90 80
70
70
%
60
Tradicionalisté
50
44
Tranzitní
40 30
30
Egalitářští
22
20 10
33
10 3
0 Sdíleno
Vykonávalo průměrné mnoţství
Dělalo málo
N = 50 Zdroj : Hochschild, Machung, 1989. Ukazuje se, ţe genderová ideologie je jedním z klíčových elementů (mezi dalšími je čas strávený v placeném zaměstnání), které ovlivňují soukromý i veřejný ţivot obou partnerů, přičemţ jedince neovlivňuje pouze jeho vlastní, nýbrţ i partnerova genderová ideologie. Výzkum Amy Kroska (2004) mimo jiné potvrdil, ţe velikost partnerova liberalismu je ve vztahu mnohem důleţitější neţ velikost liberalismu partnerky, zejména pak u tzv. ţenských domácích prací: čím je partnerův liberalismus (egalitářská genderová ideologie) větší, tím je i větší jeho sdílení ţenské domácí práce. Naopak nemá genderová ideologie ani jednoho z partnerů spojitost s rozdělením muţské domácí práce.
4. Genderová emancipace žen a mužů Stejně jako v ostatních sférách se pnutí mezi muţi a ţenami v rozdělení domácí práce odvíjí od rozdílné emancipace ţen a muţů. „Účast ţen ve sféře placené práce, u nás v naprosté většině případů na plný pracovní úvazek, totiţ zviditelnila disproporce mezi rolemi muţe a ţeny v rodině, mezi jejich právy a povinnostmi v dělbě domácí práce i v péči o děti.“ (Maříková, 2000: 107) 7
Zhruba v 19. století se ţeny začaly rychle prosazovat ve veřejné sféře a zaujímat postavení v profesích do té doby přístupných pouze muţům (medicína, právo, věda, obchod). Od 60. let 20. století se objevuje ţena, která má zároveň rodinu i kariéru, coţ bylo do té doby nemyslitelné spojení. (Maříková, 2000) Ani v současnosti není v mnoha případech uplatňován vůči ţenám stejný přístup jako vůči muţům (rozdílný plat za stejnou práci, stigmatizace při volbě pro ţenu netypického povolání etc.) a ţenská emancipace tak stále probíhá. U muţů také probíhá proces emancipace, ale v mnohem pomalejší formě. Jiţ se objevují muţi dobrovolně jdoucí na rodičovskou „dovolenou“ nebo rovnocenně pracující v domácnosti jako jejich partnerka. Takových muţů je ale stále menšina, která narůstá jen pozvolna. Zatímco ţeny v emancipaci motivují kombinované diskriminace z hlediska pohlaví, věku, rodinného statusu či etnicity, muţi nemají podobně silný motiv k tomu, aby se vzdali leckdy pohodlného postavení. Mohou být navíc diskriminováni kvůli touze absolvovat rodičovskou dovolenou či dobrovolně sdílet s partnerkou druhou směnu, protoţe to pro ně „není přirozené“ a jsou povaţováni za zţenštilé. „Původně mnoho muţů dominovalo ţenám uvnitř manţelství. Nyní, navzdory mnohem širší akceptace ţen jako pracovnic, muţi dominují ţenám anonymně mimo manţelství. Patriarchát nezmizel, změnil formu. Stará forma patriarchátu nutila ţeny poslouchat panovačného manţela a ţena byla obecně patriarchální společností ignorována. Ţeny byly limitovány domácností, ale ekonomicky podporovány. V nové formě patriarchátu je pracující osamělá matka, opuštěná bývalým manţelem, ignorována celou společností.“( Hochschild, Machung, 1989: 251) Konflikt mezi rychle se emancipující ţenou a pomalu se emancipujícím muţem odráţí především širší společenské změny v ekonomické, technologické či materiální sféře, tedy v rozvoji urbanizace, industrializace, komunikací, vědě či hodnotách širší společnosti jako jsou individualizace nebo svoboda. (Maříková, 2004). Domov se tak namísto útočištěm stává především absorberem šoku a stresu z těchto rychlých změn, coţ nezřídka vede k ventilování podráţděnosti vůči partnerovi a má tak dopad na kvalitu vztahu. (Hochschild, Machung, 1989)
5. Zapojení mužů do jednotlivých rovin domácí práce 5.1. Čas strávený domácí prací, vlastními aktivitami a pracovní vytížení v zaměstnání Častým argumentem proti rovnocennému zapojení muţe do domácích prací je, ţe odpracuje více hodin v zaměstnání, neţ-li ţena, a proto má nárok na odpočinek doma. (Hochschild, Machung, 1989) Tento argument ovšem nebere v potaz počet hodin, které odpracuje současná ţena v zaměstnání i v domácnosti, ani náročnost vykonávaného zaměstnání. 8
Muţi odpracují v zaměstnání více hodin neţ-li ţeny : ţeny průměrně 8,31 hodin a muţi 9,12 hodin. Domácími pracemi ale ţeny stráví denně 5,71 hodin oproti muţům, kteří pracují v domácnosti asi o dvě hodiny méně neţ ţeny (Bierzová, 2006a). V zaměstnání tedy muţi odpracují o 0,81 hodin více neţ ţeny, ale v domácnosti odpracují o hodinu a půl aţ dvě hodiny méně. Ţeny a muţi odpracují zhruba stejné mnoţství času v zaměstnání, ale jejich práce má často jiné tempo. Ţeny, které častěji zastávají pozice jako servírka, prodavačka, telefonní operátorka apod. nemají vliv na tempo své práce. Kdeţto muţi se vyskytují více na pozicích jako opravář, manager či počítačový technik a mají tak nad tempem činnosti větší kontrolu. Pro ţenu tak můţe být stejná pracovní doba jako u muţe mnohem více stresující. (Hochschild, Machung, 1989) Slovní spojení „ţena a kariéra“ stále vyvolává asociace jako krkavčí matka či bezdětnost kvůli zaměstnání, má převáţně negativní konotaci. U muţů se naopak kariéra podporuje, byť na úkor rodinného ţivota, v němţ absentuje v důsledku mnoha hodin strávených v zaměstnání přesčas. Pokud tedy muţi mají partnerku, jenţ si buduje kariéru v zaměstnání, obvykle to těţce snášejí v důsledku sníţení jejich maskuliny. Pro muţe je totiţ kariéra důleţitá v podpoře jejich maskulinity, kdeţto pro ţeny je důleţitá kvůli autonomii a sebevědomí. (Hochschild, Machung, 1989) Graf 2. Kolik hodin denně věnují rodiče domácím pracím, péči o děti a o další členy rodiny6
Muţi 3,89 hodin
1,83
2,12
0,14
0,24 Ţeny 9,11 hodin
4,1
0
2
5,05
4
6
8
10
Práce v dmácnosti Péče o děti Péče o nemocné, staré členy
N A. muţi = 795, N B. muţi = 804, N C. muţi = 665 N A. ţeny = 1134, N B. ţeny = 1130, N C. ţeny = 958 Zdroj : Bierzová, J. 2006a: 21.
6
Graf 2. uvádí vyšší hodnoty neţ-li jsou uvedeny v textu, coţ autorka vysvětluje tím, ţe mezi respondenty bylo velké procento ţen na mateřské a rodičovské dovolené, které prací v domácnosti strávily aţ 16 hodin denně, čímţ byla konečná hodnota zkreslena.
9
5.2. Péče o děti Výzkumy ukazují, ţe otec stráví péčí o dítě méně času neţ matka. (Bierzová, 2006a, Hochschild, 1989) Zejména péči o menší děti a celkově fyzickou péči o děti vykonávají takřka cele matky a muţi se podílejí většinou pouze na socializaci dítěte, hrami a jinými zábavnými aktivitami jako čtení nebo sport.7 Čím jsou děti starší, tím více se jim otcové věnují více. (Hochschild, Machung, 1989) „Nejvíce se o děti starají zhruba od pěti do patnácti let.“ (Renzetti, Curran, 2009: 233) Míra péče o dítě vykonávaná otcem je často ovlivněna i tzv. normativním mateřstvím8 (Šmídová [ed.], 2008), kdy se matka vnímá jako jediná zcela kompetentní osoba, která ví, jak o dítě pečovat. Otec je stavěn do pozice „přihlíţejícího“, protoţe dítěti natolik nerozumí. Ţena si tímto postojem udrţuje převahu (moc) primárního rodiče, na kterém je dítě závislé. Přestoţe v minulosti byl rodičem s hlavní odpovědností za dítě otec (který však nevykonával primární péči, ale spíše vychovával a učil) dnes se otec věnuje dítěti pouze ve vlastním volném čase a obvykle vykonává činnosti, které slouţí ke hře a vzdělávání dítěte, zatímco matka zastává základní potřeby, které jsou nezbytně nutné (koupel, příprava jídla, přebalování) i v případě, ţe je zaměstnána na plný pracovní úvazek. I pokud je otec na rodičovské dovolené, ponechává si na rozdíl od matky čas pro vlastní zájmy a nepřebírá obvykle s péčí o dítě i povinnosti spojené s domácností. (Maříková, Vohlídalová, 2007, Šmídová, 2004) Zaměstnaní otcové tráví „s dětmi mladšími 18 let kaţdý pracovní den průměrně 2,3 hodiny a matky 3 hodiny. Ve volném čase tráví otcové s dětmi přibliţně 6,4 a matky 8,3 hodiny.“ (Renzetti, Curran, 2003:234-235) Podíl otců na výchově dětí se neustále zvyšuje, ale převáţná většina otců se stále věnuje „finančnímu zajištění rodiny“ na úkor vytváření vztahu se svými dětmi. V současnosti se objevuje i nový druh otců, kteří se snaţí být svým dětem spíše neţ autoritou přítelem, trenérem a průvodcem. Jedná se o tzv. vztahové otcovství. Toto otcovství je ovšem vnímáno jako konkurence mateřství a není proto zatím podporováno jak samotnými matkami, tak ani instituciálně. „Otcům je vyčítána jejich nedostatečnost, nepřítomnost či rezignace na otcovskou roli, ale není jim dána moţnost realizovat své otcovství jiným, novým způsobem.“ (Radimská, 2002: 2) Coltrane došel ke zjištění, ţe „ve společnosti, kde se otcové podílejí na socializaci svých dětí, ‚produkují‛ muţe, kteří méně inklinují k tomu, aby exkludovali ţeny z veřejné sféry a veřejných 7
„Matka, ačkoli zaměstnaná, je svým dětem stále disponibilní v mnohem větší míře neţ otec, a to jak prakticky (je běţné, ţe dítě matce v případě potřeby telefonuje do práce a matka je mu k dispozici), tak i psychicky ([...] matky i během práce o dětech a o domácnosti přemýšlejí a řeší problémy s nimi spojené). Otcové provozují s dětmi aktivity dopředu naplánované na pevný čas, zatímco matky jsou stále jakoby ‚v pohotovosti‛, připravené neustále odpovědět na nečekané a osobní poţadavky dětí.“ (Radimská, 2002: 1) 8 Tento jev souvisí s podobným konceptem – konceptem tzv. druhého standardu domácí práce. „U ţen bývá obvykle vyšší, coţ se konkrétně projevuje postojem, ţe jedině ony dokáţí dělat, zvládat domácí práce ‚nejlépe‛. Do tohoto postoje se promítá i vědomí toho, ţe za jejich výkon nesou faktickou odpovědnost.“ (Maříková [ed.], Vohlídalová, 2007: 26) V obou těchto případech je ţena tzv. gatekeeper, a nemusí dovolit úplné vpuštění partnera k rovnocenné péči
10
aktivit.“(Maříková [ed.], Vohlídalová, 2007: 22) Proto je péče o děti důleţitá jak z rodinného, tak i ze společenského hlediska pro vývoj společnosti směrem od patriarchátu. Nevelký zájem muţů o péči o děti můţe mít příčinu alespoň částečně v kulturním obrazu muţe. „V populární kultuře představa pracujícího otce stále chybí a s ním i velké téma sdílení.“ (Hochschild, Machung, 1989:26) Velký vliv má i sociální politika státu, která vytváří podmínky pro čas muţe s jeho dětmi a naopak pro ţenu ve veřejné sféře. Tento vliv je silný především v rovině mateřské a rodičovské dovolené a státními příspěvky nahrazujícími příjem pečujícího rodiče9, dále v počtu institucionálních zařízení pro předškolní děti, které dovolují návrat pečujícího rodiče do zaměstnání, flexibilní pracovní dobu či dostupnost částečného pracovního úvazku. (Kříţková, Vohlídalová, 2009)
5.3. Managing domácího života Tato kategorie domácí práce se vnímá většinou jako ţenina povinnost. Muţ se věnuje zpravidla ostatním odvětvím domácí práce, které jsou na rozdíl od managingu domácího ţivota více rutinní a méně psychicky náročné (Managing nelze dokončit, neustále je potřeba myslet a pamatovat na mnoho věcí, kdeţto domácí práce je po vykonání alespoň na čas hotova). V ţádném zdroji jsem nenašla informace o konkrétní míře zapojení muţů do managingu domácího ţivota. Za jedinou lze povaţovat poznámku Hochschild (1989), ţe ve spontánním popisu typického dne 3 % ţen a 46 % manţelů nezmínilo domácnost, z čehoţ lze usuzovat, ţe toto procento muţů a ţen managing domácího ţivota nevykonává, nebo nevykonává ve větší míře, protoţe ţeny vykonávající managing domácího ţivota v jiných výzkumech často označovaly tuto práci za nikdy nekončící, či jako práci na kterou myslí 24 hodin denně (např. Bierzová, 2006a).
6. Vliv vzdělání, příjmu a zaměstnání Tyto tři proměnné se ukazují být pro rozdělení domácí práce velice důleţité, zejména pak jejich poměr mezi partnery. Jsou úzce spojené s genderovou ideologií, zejména pak pro ţenu, kdy genderová ideologie můţe určovat právě její nejvyšší dosaţené vzdělání, zda je zaměstnána a na jaký pracovní poměr a jaký má tudíţ příjem.
6.1. Vzdělání Ţeny s vyšším vzděláním inklinují k egalitářské genderové ideologii a poţadují po svém partnerovi rovnocenné zapojení do domácích prací. Přesto však i vysokoškolsky vzdělané ţeny stráví pouze o dítě či domácí práci. 9 Pečujícím rodičem je zde míněn rodič zůstávající s dítětem či dětmi na mateřské či rodičovské dovolené.
11
nepatrně méně času domácími pracemi neţ ţeny vzdělané méně. (Bierzová, 2006a) Amy Kroska (2004) došla ve svém výzkumu k následujícím závěrům ohledně vzdělání a sdílení domácích prací : Muţi s vyšším vzděláním dělají více domácí práce neţ muţi s niţším vzděláním. Ale muţi s vyšším vzděláním, neţ jaké má jejich partnerka, dělají výrazně více domácí práce neţ v případě niţšího vzdělání neţ má jejich partnerka. Muţi by tedy měli dělat teoreticky nejvíce domácí práce, pokud jejich vzdělání je vyšší neţ jejich partnerky. Vzdělání se jeví jako důleţitý činitel zejména v souvislosti s mocenskou převahou některého partnera. Přesto se dle výsledků Krosky nezdá, ţe by vzdělání mělo významný vliv na zapojení muţů do domácí práce samo o sobě, nýbrţ spíše v důsledku nedostatečné mocenské převahy nad partnerkou.
6.2. Příjem Příjem, neboli plat či mzda je velice důleţitý pro hodnocení statusu jedince jak jím samým, tak i jeho partnerem a okolím. Je důleţitý zejména v souvislosti s genderovou ideologií, kdy můţe reprezentovat maskulinitu a schopnost uţivit rodinu muţe či samostatnost ţeny. V souvislosti s příjmem a genderovou ideologií se objevují začarované kruhy vzájemného ovlivňování. Příkladem můţe být fakt, ţe ţeny dělají více domácí práce, protoţe méně vydělávají v placeném zaměstnání (teorie relativních zdrojů). Ale jejich odpracované hodiny v placeném zaměstnání jsou nepřímo úměrné proporci domácí práce, kterou musí v domácnosti odvést. Ţena tak nemá moţnost z toho kruhu vystoupit bez podpory partnera. Muţi, kteří vydělávají více neţ partnerka, dělají méně maskulinní domácí práce, neţ v případě, ţe má partnerka větší příjem neţ-li on. (Kroska, 2004) Na druhé straně v případě, kdy muţ měl menší příjem neţ jeho partnerka (či neměl ţádný příjem), nesdílel domácí práce ani v nejmenší míře bez ohledu na to, zda se jednalo o maskulinní, neutrální či femininní domácí práce. (Hochschild, 1989) Je to případ muţova ochranného postoje proti moţnému útoku na svou muţnost, u kterého se zdá, ţe pokud nemá přibliţně stejný příjem jako jeho partnerka, nebude z tohoto důvodu nikdy vykonávat domácí práce ve stejné míře jako ona. Příjem a jeho výše se odráţejí ve velké míře také v tom, kdo z partnerů po narození dítěte zůstává doma na rodičovské dovolené. Ve většině případů je primární péče o malé děti přisuzována matce a je to ona, kdo s dítětem zůstává doma, pokud onemocní etc. To se samozřejmě projevuje i na výši příjmu a typu pracovního poměru, který má silný vliv na rozdělení domácích prací v rovině zdrojů i časové dostupnosti.
12
6.3. Zaměstnání Zaměstnání je z hlediska domácích prací důleţité ve dvou rovinách: z hlediska odpracovaných hodin v zaměstnání a v důsledku toho i časové dostupnosti pro výkon domácích prací a z hlediska prestiţe pracovního místa, která ovlivňuje mocenský vztah mezi partnery a tak i podíl domácí práce, který jedinec odvádí. Je sloţité najít obecný vzorec pro vliv zaměstnání a prestiţe v něm na domácí práce zejména kvůli odlišnosti jednotlivých zemí. Například v zahraničních výzkumech z USA či zemí severní Evropy se často objevuje řešení v podobě zkráceného pracovního úvazku či pouze práce v domácnosti (např. Holter, 2003), kdeţto v České republice je toto řešení velice těţko dosaţitelné z finančního hlediska i z hlediska dostupnosti této moţnosti od zaměstnavatelů.10 Výzkum Krosky (2004) ukázal, ţe počet ţenou odpracovaných hodin v placeném zaměstnání úměrně zvyšuje muţskou participaci na domácích pracích. Ovšem muţem strávený čas v zaměstnání nemá vliv na počet ţenou odpracovaných hodin v domácnosti, coţ je logické vzhledem k faktu, ţe většinu domácích prací vykonává obvykle ţena bez ohledu na časovou dostupnost partnera. Časová dostupnost obou partnerů má mnohem větší vliv na participace muţe : partnerčina časová dostupnost jeho participaci sniţuje a jeho vlastní časová dostupnost ji naopak zvyšuje. Muţi a ţeny se liší v počtu odpracovaných hodin nejen v obecné rovině (viz Čas strávený domácí prací, vlastními aktivitami a pracovní vytíţení v zaměstnání), ale i v rámci kategorií kariéry11. Jedinec tedy můţe být dvoukariérový, jednokariérový či nekariérový (Maříková, 2000) a stejně tak i domácnost můţe být nekariérová, jedno- či dvoukariérová. V důsledku má uspořádání vliv veličiny ovlivňující vyjednávání genderových rolí a s nimi i podíl na výkonu domácích prací. Pokud se oba partneři chtějí věnovat své kariéře, není ani pro jednoho z nich „ekonomicky výhodnější věnovat se dětem a domácnosti“. (Maříková, 2000: 107) Pracovní prestiţ, obecněji sociální kapitál, má také mnohem silnější vliv na chování muţů neţ-li chování ţen v ohledu na výkon domácích prací. Samozřejmě nelze posuzovat jednotlivé aspekty zaměstnání bez návaznosti: S výší sociálního kapitálu se pojí i výše počtu hodin strávený v zaměstnání a odpovídající příjem. To vše je nerozdělitelně spjato. Za zjištěním, ţe ţeny s vysokým sociálním kapitálem sdílejí domácí práci s partnerem rovnocenněji neţ v případě, ţe ţena nemá sociální kapitál v takové výši (Hochschild, Machung, 1989), se tedy skrývají všechny tyto veličiny. 10
Více se specifikům v České republice věnuji v samostatném oddílu. Kariéra se od prostého zaměstnání liší v tom, ţe „výkon daného povolání či profese vyţaduje kontinuální rekvalifikaci, předpokládá neustálé sebevzdělávání, vysokou pracovní angaţovanost a exponovanost a v případě některých povolání či profesí kariéra zahrnuje rovněţ institucionalizovaný systém profesionální dynamiky“ (Moţný 1983:11) 11
13
Nezaměstnanost má také silný vliv na rozdělení domácích prací mezi partnery. Zatímco nezaměstnané matky strávily domácími pracemi denně více neţ 16 hodin denně, nezaměstnaní muţi pouze 8,62 hodin denně. (Bierzová, 2006a) Tato muţská laxnost je vysvětlována jejich potřebou bránit svou důstojnost a muţnost, o kterou by prací v domácnosti přišli. (Dvořáčková, 2004)
7. Manželství versus nesezdané soužití Ukazuje se, ţe se manţelství a nesezdané souţití (kohabitace)12 liší v poměru vykonávaných domácích prací muţem a ţenou, coţ je velice zajímavé i díky tomu, ţe kohabitace velice často manţelství předchází. Ne všechny kohabitující páry ovšem do manţelství vstoupí. K egalitářskému uspořádání domácnosti a výkonu domácích prací jsou nejliberálnější zejména ţeny a muţi do třiceti let věku, kteří ţijí v nesezdaném souţití.13 (Navrátilová, 2008) Naopak nejvíce domácí práce vykonávají ţeny v heterosexuálním manţelství. (Kroska, 2004) Proč má manţelství natolik negativní vliv na výkon domácích prací vykonávaných muţi? Kroska (2004) ve svém výzkumu došla k závěru, ţe „kdyţ individuum vstoupí do manţelského vztahu, příleţitost a potřeba ukázat gender skrze domácí práce vzroste.“ (Kroska, 2004:907) Mezi partnery tak (znovu)vzniká mocenský boj o dominanci14. Samozřejmě nesmíme zapomenout na důleţitý faktor, a to na charakter osob, které do manţelství nevstupují. Obecně jsou kohabitující zejména mladí lidé, ačkoli se počet kohabitujících zvyšuje ve všech věkových skupinách. Mezi partnery je častěji větší věkový rozdíl, neţ tomu bývá u manţelství. Partneři jsou také méně náboţensky a tradicionalisticky zaloţení neţ manţelé. Kromě toho jsou příjmové rozdíly partnerů vyšší ve prospěch ţen. V domácnostech nesezdaných partnerů ţije jen v USA 40 % závislých dětí15,16, mezi neţ jsou ovšem počítány i děti z rozvedeného manţelství jednoho z partnerů. (Ambert, 2005)17 Kohabitující páry jsou tedy v rozdělení domácích prací z nemalé části ovlivněni existencí dětí v domácnosti, jejichţ věk a počet ovlivňuje genderovou ideologii těchto párů stejně tak jako u sezdaných souţití. Rabušic (2001) uvádí přibliţně stejnou míru rozpadavosti manţelství i kohabitace, ale na rozdíl od manţelství rozdělení genderových rolí v kohabitaci není natolik rigidní a tradiční, jako tomu je 12
Nesezdané souţití neboli kohabitace je trvalé souţití dvou heterosexuálních osob, které ţijí ve svazku podobném manţelství, který není v České republice v současné době právně upravený. Tento svazek zahrnuje obývání společné domácnosti, společný sexuální ţivot i sdílení finančních zdrojů potřebných k ţivotu. (Rabušic, 2001) 13 Tento liberalismus můţe z velké části pramenit v posunu věku, kdy páry mají děti, za hranici 30 let věku. 14 V manţelství je mnohem více dětí neţ-li v kohabitujících partnerstvích, mnoho dětí se rodí brzy po sezdání a tak se s přerozdělováním rolí po vstupu do manţelství pojí i změna v domácí hierarchii kvůli narození dítěte. Mnoho muţů se po narození svého prvního potomka cítí být ohroţeno ve svém postavení (Gatrell, 2005) a mohou tak chtít své postavení znovuvydobýt skrze menší zapojení do domácích prací. 15 Závislé děti „jsou osoby ve věku 0-25 let, které jsou ekonomicky neaktivní a ţijí alespoň s jedním rodičem“. (Český statistický úřad, 2009) 16 Procento závislých dětí se liší jak kontinentálně, tak i v jednotlivých zemí. 17 I z důvodu genderové socializace těchto dětí je důleţité tyto partnerství a jejich genderové uspořádání zkoumat.
14
často právě u manţelství.
8. Česká republika Česká republika se liší od většiny zemí západní civilizace, nejvíce pak od zemí severní Evropy jako je Finsko, Norsko, Švédsko a Dánsko, které jsou vnímány jako země s nejrozvinutější rovností mezi partnery v soukromé i veřejné sféře18. Specifika České republiky jsou zakořeněny v historii tohoto státu. Mezi klíčové jevy, které mají dopad i dnes patří především nízká religiozita obyvatelstva, která má vliv mimo jiné na genderovou ideologii jedinců, vstup do manţelství, míru kohabitace, počet dětí v rodině, mocenské vztahy v páru, a mnoho dalších oblastí ţivota. Sčítání lidu, které bylo naposledy provedeno v roce 2001, ukázalo, ţe z 10 230 060 obyvatel je bez vyznání 6 039 991, tedy 59 % z celkového počtu obyvatel. Z dlouhodobého hlediska navíc věřících osob stále ubývá. (Český statistický úřad, 2009) Nízkou míru religiozity podpořil i komunistický reţim, který trval od roku 1946 do roku 1989 a jehoţ důsledky pro rovnost muţů a ţen stále v určité míře přetrvávají. Mezi tyto důsledky lze počítat vysokou zaměstnanost ţen na plný pracovní úvazek, orientace na produkci více neţ na rodinu, sociální politiku státu nepřátelskou vůči péči (rodině), ne-rovní přístup k placenému zaměstnání etc. Zejména sociální politika státu stále silně ovlivňuje genderový řád společnosti a tím samozřejmě i rozdělení domácích prací v rodině, protoţe upravuje institucionální péči a právní podporu domácností s dětmi, pracovní podmínky pro rodiče etc. „Sociální politika státu, která nastavuje tři roky dlouhou rodičovskou dovolenou bez existence dostupných zařízení péče o děti do tří let a bez moţnosti kombinovat částečný pracovní úvazek s péčí o malé děti a která poskytuje velmi nízké rodičovské příspěvky, vědomě vylučuje ty, kdo pečují (tj. zakládají rodiny), ze společnosti zaloţené na hodnotě práce.“ (Kříţková, Vohlídalová, 2009: 41-42) Sociální politika České republiky podporuje paradoxně vysokou zaměstnanost ţen na plný pracovní úvazek a zároveň tradiční genderové uspořádání, kdy je muţ ţivitelem a ţena pečovatelkou. Výsledkem jsou opatření, kdy teoreticky podporují genderovou rovnost, ale fakticky nikoli.19 Podporují se tak genderové stereotypy. Proto není překvapivé, ţe ve výzkumu Proměny 2005, který proběhl v České republice, fungovalo více neţ 62 % zkoumaných rodin na základě tradiční genderové ideologie, necelých 30 % zkoumaných rodin na principu egalitářského sdílení domácích prací a necelých 5 % rodin mělo reverzní uspořádání, tzn. většinu domácích prací zde odváděl muţ. Genderová ideologie se mění v různých cyklech ţivota (viz graf č. 3). „Před narozením dětí je 18
Podle závěrů mezinárodního výzkumu ISSP 2002 zde ekonomicky aktivní ţeny odpracují pouze o 4,5-6 hodin týdně více neţ muţi, tedy ne více neţ hodinu denně. (Maříková [ed.], Vohlídalová, 2007) 19 Například moţnost pro muţe absolvovat rodičovskou dovolenou, která se jim ovšem na rozdíl od ţen nezapočítává
15
rozdělení domácích prací často rovnoměrné. Narozením prvního dítěte se však relativně rovná dělba domácích prací mezi partnery začíná měnit ve výrazný neprospěch ţeny-matky. Jak však dítě či děti rostou, jsou postupně zapojovány do výkonu domácích prací, a tak mírně klesá participace ţeny, zatímco muţ se na nich podílí i nadále ve stejně nízké míře. Změna nastává aţ ve fázi opuštěného hnízda, kdy se muţ začíná věnovat domácím pracím více neţ dosud, zatímco u ţeny objem vykonávaných prací zůstává na stejné úrovni jako v předchozí fázi.“ (Maříková [ed.], Vohlídalová, 2007:48) Ačkoli ve všech zjišťovaných obdobích ţivotního cyklu v České republice převaţuje tradiční uspořádání genderových rolí, nejvíce egalitářských a reverzních rodin se vyskytuje u bezdětných párů, coţ ukazuje na silné propojení rodičovství s tradičním uspořádáním. Nesmíme ovšem zapomínat na to, ţe například kategorie „Opuštěné hnízdo“ můţe být zkreslena tím, ţe respondenti v této kategorii proţili výraznou část ţivota v komunistickém reţimu, který podporovat tradiční uspořádání rodiny a proto mohou mít silnější sklon k tomuto uspořádání oproti mladším generacím respondentů. Zaměstnání a příjem tvoří i v České republice velice silný faktor ovlivňující výkon domácí práce. Specifikum v tomto odvětví tvoří silná zaměstnanost ţen. Míra zaměstnanosti ţen tvořila v roce 2005 56,8 % a v roce 2008 57,7 %, tedy více neţ polovina ţen byla ekonomicky aktivní. Česká republika tak patří spolu s Bulharskem a Slovenskem k třem zemím Evropské unie s nejvyšší zaměstnaností ţen.20 (Český statistický úřad, 2009) V České republice je oproti jiným zemím západní Evropy málo zaměstnavatelů umoţňujících pracovat na částeční pracovní úvazek, coţ má dopad opět především na zaměstnanost ţen, které proto zůstávají déle na rodičovské dovolené (i kvůli nedostatku předškolních institucí pro péči o dítě)21. V roce 2008 proto pracovalo na částeční pracovní úvazek pouze 7,9 % ţen a 1,7 % muţů oproti Nizozemí, které leţí na druhém pólu a kde na částečný pracovní úvazek pracovalo 75,3 % ţen a 23,0 % muţů. (Český statistický úřad, 2009). Počet hodin strávených v placeném zaměstnání také ovlivňuje míru participace v domácnosti. Toto zjištění platí zejména pro muţe, kde byla shledána v rozličných výzkumech (např. Kroska, 2004, Maříková, 2007) silná signifikace. Tento vztah ovlivňuje příjem a vzdělání jedince – zejména v partnerstvích, kde mají partneři vysokoškolské vzdělání a zhruba stejný příjem, je častější výskyt egalitářsky zaloţených domácností. (Maříková [ed.], Vohlídalová, 2007) Poměr příjmů partnerů odráţí a zpětně ovlivňuje genderové uspořádání v domácnosti, jak ukázal např. výzkum Rodina 2005 : v rodinách s tradičně uspořádanými genderovými rolemi činil příjem ţeny nejčastěji 20 %, v egalitářsky uspořádaných rodinách činil asi polovinu rodinného rozpočtu a v reverzně uspořádaných rodinách činil příjem ţeny minimálně 55 % rodinného rozpočtu. do odpracovaných let a tedy ani do výpočtu odchodu do starobního důchodu. 20 Navíc je cílem celé Evropské unie do roku 2010 dosáhnout minimálně 60% míry zaměstnanosti ţen.
16
Graf 3. Rozdělení dělby domácích prací v rodinách podle životního cyklu
100 90 80
47
70
50
62
64
62
60
64
64
69
Tradiční rodiny
50
8
40 30
4
3 45
20
Reverzní rodiny
12
34
28
10
5
5
31
31
Egalitářské rodiny
5 5 38
25
32
o
Pr áz
dn
é
hn
39
íz d
le t
) Be
zd ět
ní
na d
i( 20
+
le t no st
D
os pě
lé
dě
ti v
do m
ác
eř i(
16 -1
9
15 en ag Te
le t
)
) le t
) dě
ti (6 -
(3 -5 ol ní
Šk
ve ět i
D
le t
le t šk ol
ce
ti d dě é
M al
Be
zd ět
ní
do
o
2
39
le t
0
Zdroj : Maříková [ed.], Vohlídalová, 2007: 49. Podle závěrů vyplývajících ze Sčítání lidu domů a bytů z roku 2001 je kohabitace22 v České republice stále spíše okrajovým jevem, který se týká cca tří procent muţů a ţen. Z hlediska rodinného stavu kohabitují nejčastěji osoby rozvedené nebo svobodné. Vzdělání těchto osob bylo nejčastěji střední bez maturity23. V kohabitujících domácnostech nebylo v roce 2001 ze 60 % ţádné závislé dítě. (Český statistický úřad, 2009) Přesnější údaje o nesezdaných souţití, délky jejich trvání a počtu dětí ţijících v těchto rodinách nejsou moţné z několika příčin, přičemţ nejdůleţitější je jejich neregistrovanost. Kohabitace nejsou v České republice nijak právně upraveny a proto nelze jejich počet a dynamiku sledovat. 21
Dalším důsledkem je nízký počet druhých zaměstnání u obou pohlaví. Tyto data se týkají pouze kohabitace deklarované. 23 Naopak jiné zdroje uvádějí vysokou míru kohabitace u vysokoškolsky vzdělaných jedinců (Maříková, 2000, 2007) 22
17
II. EMPIRICKÁ ČÁST V této části bych se ráda věnovala sekundární analýze dat výzkumu IVRIS 2005-2006, konkrétně dílčímu projektu Ivy Šmídové „Otcové nejen u porodu“. Především se zaměřuji na výkon domácích prací v rodinách před narozením prvního dítěte a jejich očekávání v budoucnu. Dílčí projekt „Otcové nejen u porodu“ se zabýval mapováním podob otcovství v České republice, vnějšími moţnostmi a bariérami tzv. pečovatelského modelu otcovství a konfrontací s idejemi partnerů o mateřství a otcovství a jejich strategiemi k dosaţení těchto idejí. Projekt byl rozčleněn do několika fází, z nichţ má práce se věnuje pouze první. V první fázi projektu byla pouţita dotazníková metoda sběru dat, jejímiţ respondenty byly všichni účastníci na předporodních kurzech probíhajících v termínu říjen aţ prosinec 2005 v lokalitě Brno.
1.
Metodologie 1.1. Vymezení výzkumného problému
Zajímavým fenoménem, který byl zaznamenán mnoha výzkumy (Hochschild, Machung, 1989, Dvořáčková, 2004, Bierzová, 2006a etc.) je přerozdělení domácích prací páru po narození prvního dítěte. I domácnosti, kde do té doby bylo egalitářské rozdělení domácí práce, se mění často směrem k tradičnímu rozdělení, kdy ţena přebírá odpovědnost za nadproporční část domácích prací a péči o dítě a muţ se soustředí na placené zaměstnání. I poté, co jiţ dítě vyroste, a ţena se navrátí do zaměstnání, často rodina zůstává v tomto uspořádání domácích prací. K rovnocennému sdílení domácí práce pak dochází mnohokrát aţ po odchodu dětí z domova. (Hausmanová Marhánková, 2008) Analýza výzkumu umoţňuje zkoumat první část tohoto fenoménu, tedy očekávání a představy obou partnerů ještě před narozením dítěte. Součást dotazníku předkládaného nastávajícím rodičům projektu Otcové nejen u porodu byly otázky na současné a očekávané uspořádání výkonu domácích prací v rodině. Otázky byly vyplňovány partnery zvlášť, tudíţ lze získat samostatní obraz současného vnímání svého a partnerovo či partnerčino výkonu domácích prací a jeho očekávání v souvislosti s příchodem dítěte do rodiny. Analýza těchto otázek v souvislosti se základními demografickými údaji nám ukáţe zastoupení genderových ideologií ve zkoumané populaci vztáhnutých k religiozitě, nejvýše dosaţenému vzdělání a příjmu.
1.2. Cíl výzkumu a výzkumné otázky Výzkumná orientace této sekundární analýzy dat směřuje k popsání současného uspořádání a 18
představ nastávajících otců a matek ohledně podoby jejich a partnerova či partnerčina rodičovství a rozdělení rolí v dělbě práce v souvislosti s demografickými hodnotami zkoumané populace. Byly hledány odpovědi zejména na následující otázky : ▪
Jaké je genderové uspořádání rolí muţů a ţen?
▪
Jaké je zastoupení ve výkonu femininních, maskulinních a neutrálních domácích prací u obou pohlaví?
▪
Liší se představy ţen a muţů o genderovém uspořádání rolí po porodu?
▪
Liší se představy ţen a muţů o zapojení otce do péče o dítě a do vykovávání domácích prací po porodu?
1.3. Formulace hypotéz Hypotézy byly formulovány na základě poznatků uvedených v teoretické části. ▪
Výkon domácích prací je mezi partnery vyrovnanější (tj. blíţí se více rovnocennému rozdělení) v nesezdaném souţití neţ-li v manţelství.
▪
Respondenti a respondentky s vysokoškolským vzděláním se kloní více k egalitářské genderové ideologii.
▪
V naprosté většině, tj. minimálně v 90 %, partnerství oba partneři předpokládají, ţe péči o dítě bude vykonávat převáţně ţena.
1.4. Operacionalizace Výkon domácí práce (proměnná a19 a b19) jsem rozdělila do tří kategorií genderové ideologie vzhledem k podílu výkonu mezi partnery. Jako tradiční jsem označila odpovědi „Veškeré domácí práce zvládám sama“ a „Zastanu ji většinou sama, partner pomáhá“ vzhledem k minimálnímu podílu muţe na domácích pracích. Jako tranzitní jsem označila odpověď „Zastanu ji spíše já, partner však výrazně pomáhá“ vzhledem k téměř rovnému podílu na domácích pracím obou partnerů, ačkoli odpovědnost za ně stále leţí na ţeně. Jako egalitářskou jsem označila odpověď „Oba dva se na domácích pracích podílíme stejným dílem“, protoţe partneři se podílejí rovnocenně na výkonu domácí práce. Odpovědi „Veškeré domácí práce zvládám sám/zvládá partner“, „Zastanu/ ji většinou já/partner, partnerka/já pomáhá/m“ a „Zastanu/e ji většinou já/partner, partnerka/já však výrazně pomáhá/m“ jsou označila jako reverzní kvůli nadpolovičnímu podílu muţe na výkonu domácích prací. Rozdělení domácích prací (proměnné a20.1-a20.8 a b20.1-b20.8) na femininní, maskulinní a 19
neutrální jsem na základě genderových stereotypů o těchto činnostech rozdělila následovně : Femininní (ţenské) : praní a ţehlení, běţný úklid, nákupy; Neutrální : mytí nádobí, styk s úřady, hospodaření s penězi, vaření; Maskulinní (muţské) : drobné opravy. Bohuţel v dotazníku není pouţito více tradičních maskulinních činností.
1.5. Výzkumná metoda a její reflexe Ve své práci zkoumám pouze první fázi podvýzkumu Otcové nejen u porodu výzkumu IVRIS 2005-2006, tedy data sebraná dotazníkovou metodou a uloţená v datové matici programu SPSS. Analýza byla zpracována v počítačovém programu SPSS 16.0 za pomoci funkcí Frequencies, Explore a Crosstabs. Vzhledem k malému počtu respondentů, kteří se tohoto šetření účastnilo i k malému rozsahu dotazníku, nelze předpokládat reprezentativnost výzkumného vzorku pro celou populaci. Přesto můţe přinést zajímavá zjištění o angaţovaných matkách a otcích v mladé generaci, která ovšem nelze zevšeobecňovat. Z těchto důvodů nebyla zkoumána signifikace zjišťovaných vztahů mezi proměnnými.
2.
Charakteristika výběrového souboru
Základní výběrový soubor respondentů se skládá z heterosexuálních párů, kteří v době sběru dat očekávaly své první dítě. Celkem soubor čítal 94 osob, z nichţ bylo 48 ţen a 46 muţů24. Výzkumný soubor kopíruje poměr ţen a muţů ve společnosti (51 % ţen a 49 % muţů). Věková struktura ţen se pohybovala od 20 do 36 let věku, průměrný věk tak činil 28 a půl roku věku. Nejvíce ţen se vyskytovalo ve věku 26 aţ 31 let, kdy kaţdá tato kategorie pokrývala minimálně 10 % ţen ve výběrovém souboru. Nejvyšší hodnoty, 18,4 %, byly ve věkových kategoriích 28 a 30 let věku. Věková struktura muţů se pohybovala od 21 do 44 let věku, průměrný věk činil 30 let věku. Nejvíce muţů se vyskytovalo ve věku 26 , 28 a 31 let věku, přičemţ kaţdá z těchto kategorií pokrývala minimálně 10,2 % muţů ve výběrovém souboru. Nejvyšší hodnoty byly ve věkových kategoriích 28 a 31 let věku, kde se v kaţdé nacházelo 12,2 % muţů.25 Naprosto převaţující rodinný stav u ţen bylo manţelství (80 %), kohabitace pak u 18 % respondentek. Stejně tak i muţi se hlásili z 80 % k manţelství, ke kohabitaci ve 13 % a ve 4 % dokonce prezentovali sami sebe jako svobodné. 24
Tato nesouměrnost je způsobena nevyplněním dotazníku některými respondenty. Je patrné, ţe věkové rozloţení ţen je mnohem konzistentnější, neţ je tomu u muţů. To je samozřejmě dáno i biologickými predispozicemi ţen k plození dětí pouze do určitého věku, na rozdíl od muţů, kteří tuto schopnost neztrácejí ani ve vyšším věku. 25
20
V době výzkumu spolu naprostá většina párů ţila 1 aţ 6 let (u ţen 81 %, u muţů 85 %)26, nejvíce respondujících párů se nacházelo v 1., 3. a 4. společném roce. Pouze 17 % ţen a 15 % muţů uvádělo delší společné souţití neţ 5 let. Všechny respondující páry ţili ve společné domácnosti. Muţi i ţeny se relativně shodovali ohledně podílu finanční podpory domácnosti. 57 % ţen a 54 % muţů uvedlo, ţe má větší příjem muţ, 20 % ţen a 15 % muţů uvedlo, ţe větší příjem má ţena a 16 % ţen a 21 % muţů se domnívalo, ţe mají asi stejný podíl na financování domácnosti. Deklarovaná příslušnost k sociální třídě byla u obou pohlaví takřka totoţná. Nejvíce ţen (76 %) a muţů (73 %) se zařazovalo do střední třídy, do niţší a vyšší střední třídy se řadil takřka totoţný počet osob, ačkoli se muţi a ţeny lišili v zastoupení. Postavení v zaměstnání se u muţů a ţen značně lišilo. Zatímco muţi se objevovali ve všech kategoriích, ţeny nikoliv. Nejvíce byly muţi zaměstnáni jako odborní pracovníci (31 %), kvalifikovaní dělníci (17 %) a jako zaměstnavatelé (13 %) a nemanuální pracovníci střední třídy (13 %). Naproti tomu ţeny byly v 63 % zaměstnáni jako odborné zaměstnankyně a ve 20 % jako nemanuální pracovnice střední třídy. Respondenti a respondentky byli v převáţné míře vysokoškolsky vzděláni. Vyššího vzdělání dosáhly především ţeny, které jsou zastoupeny pouze ve třech nejvyšších kategoriích dosaţeného vzdělání, a to středoškolské s maturitou (27 %), vyšší odborné (8 %) a vysokoškolské (63 %). Naproti tomu jsou muţi zastoupeni ve všech kategoriích minimálně z 8 %, nejvíce je pak respondentů v kategorii střední s maturitou (19 %) a vysokoškolské (48 %). Lze tedy říci, ţe ţeny v souboru jsou vzdělanější neţ-li muţi. Vzdělání respondentů a respondentek opět neodpovídá rozloţení vzdělání v populaci České republiky, je vyšší. 96 % ţen a 94 % muţů pokračuje ve vzdělávání, ţeny převáţně v lékařských (22 %) ekonomických (16 %) a přírodovědeckých (14 %) oborech, muţi zejména v strojírenském (21 %) a elektrotechnickém (17 %) oboru. Náboţenské vyznání v souboru má niţší hodnoty27 oproti populaci celé České republiky (Český statistický úřad, 2001) zejména co se týče deklarované příslušnosti k nějaké církvi (27 % ţen a 23 % muţů), přičemţ respondenti a respondentky, kteří se hlásí k církvi, se z více jak 80 % hlásí ke římsko-katolickému vyznání.28 Ve vyšší princip věří 29 % ţen a 27 % muţů a k víře bez příslušnosti k církvi se hlásí 22 % ţen a 15 % muţů. V souboru je pouze 16 % ţen a 29 % muţů, kteří se nehlásí k ţádné víře, ani k víře ve vyšší princip, tedy jsou zcela ateističtí. Stejně jako u celkové populace České republiky i v populaci výběrového souboru je více věřících ţen neţ-li muţů. Z charakteristik výběrového souboru, který je předmětem mé analýzy, je patrné, ţe není 26
Ţeny a muţi se lišili v datování svého vztahu nejspíše v důsledku odlišného vnímání toho, kdy souţití započalo. Český statistický úřad v posledním Sčítání lidu z roku 2001 uvádí hodnoty 29 % muţů a 36 % ţen, kteří se hlásí k nějaké církvi. 28 Niţší religiozitu ve zkoumané populaci navzdory jejímu lokalizování na Moravě, kde je dlouhodobě nejvyšší religiozita v ČR, si lze vysvětlovat na základě věkového sloţení obyvatelstva (populace do 40 let věku nebyla výrazněji náboţensky vychovávána, spíše naopak v důsledku agendy komunistického reţimu etc.). 27
21
reprezentativním vzorkem, jehoţ charakteristiky jsou platné pro celou populace a výsledky proto nelze vztahovat na jakoukoli jinou populaci (byť i s podobným charakterem), neţ na výběrový vzorek.
3.
Analýza 3.1. Uspořádání genderových rolí u domácích prací
Ţeny i muţi se shodují na tom, ţe v době provádění výzkumu většinu práce v domácnosti zastala ţena, ale muţ do určité míry pomáhal. Pouze 24 % ţen a 29 % muţů se domnívalo, ţe vykonávají domácí práce stejným dílem. Z těchto výsledků vyplývá, ţe nadpoloviční většina domácností funguje na základě tradičního genderového uspořádání. Ačkoli ovšem odpovědnost za vedení domácnosti zůstává v těchto partnerstvích na ţeně, partner se na vykonávání určitým dílem podílí. Domácnost tedy není pouze sféra ţen. Podle názoru ţen převaţuje nad ostatními tradiční genderová ideologie, ale podle muţů převaţuje tranzitní genderová ideologie. I kdyţ nelze říci, které genderové uspořádání rolí převaţuje, je patrné, ţe zde nejsou větší rozdíly v procentuálním rozloţení, ale ţe kaţdá z těchto ideologií je zastoupena asi v jedné třetině zkoumané populace. Tab. 1. Současné rozdělení domácích prací a vize rozdělení po narození dítěte29 ţenymuţiţeny- muţidnes % dnes % vize % vize % Veškeré domácí práce zastane ţena 4 Ţena ji většinou zastane sama, muţ pomáhá 35 23 24 8 Zastane ji spíše ţena, muţ však výrazně pomáhá 33 38 45 31 Oba dva se na domácích pracích podílejí stejným dílem 24 29 24 29 Zastane ji spíše muţ, ţena však výrazně pomáhá 4 8 Domácí práce zastane muţ, ţena pomáhá 15 Veškeré domácí práce zastane muţ 2 Zdroj: Datový soubor projektu IVRIS 2005-2006 Zejména u vizí matek o rozdělení domácí práce po narození dítěte je patrný nárůst předpokladu, ţe otec bude s péčí o domácnost výrazně pomáhat. Tuto vizi lze vnímat jako sklon k tranzitnímu genderovému uspořádání. Naopak se sníţilo procentuální zastoupení ţen, které očekávají, ţe budou vykonávat péči o domácnost převáţně sami s (občasnou) pomocí muţe. Zastoupení muţů v těchto kategoriích se ve vizích uspořádání po porodu oproti současnému uspořádání u obou kategorií markantně sníţil a přesunul se do kategoriích věnujících se reverznímu uspořádání. Jako velice vyváţené se jeví domácnosti s egalitářským uspořádáním vzhledem ke své stálosti 29
Procenta v tabulkách nedávají dohromady součet 100 %. Je tomu tak proto, ţe zde nejsou obsaţeny moţnosti „nevím“ nebo vynechání respondenty otázku nebo její část.
22
v rozdělení domácích prací. 30 Za zajímavé pokládám vizi 25 % muţů, ţe budou po narození dítěte vykonávat převáţnou část domácích prací sami, ačkoli ţádný neuvedl reverzní uspořádání domácnosti v době před narozením dítěte. Mimoto pouze 4 % ţen oproti čtvrtině respondujících muţů mělo také vizi reverzního uspořádání péče o domácnost.
3.1.1. Výkon femininních, neutrálních a maskulinních domácích prací Z průměru odpovědí o procentuálním zastoupení ve výkonu dané domácí práce je znatelné, ţe u většiny domácích prací stále funguje rozlišení na femininní, neutrální a maskulinní. Výjimkou jsou ve zkoumaném souboru úkony nákupy, které ukazují pouze o 6 % menší zastoupení muţů oproti ţenám, coţ můţe být dáno společným nakupováním, dále mytí nádobí a vaření, které i přes zařazení do neutrálních domácích prací vykonává z více jak 70 % ţena, naopak styk s úřady zajišťuje ze 64 % muţ. Převáţnou část zjišťovaných domácích prací tedy z více jak poloviny stále vykonává ţena. Tab. 2. Deklarovaný výkon konkrétních domácích prací Ţeny % Muţi % Praní a ţehlení 90 11 Nákupy 57 50 Běţný úklid 67 40 Mytí nádobí 73 39 Vaření 78 24 Styk s úřady 46 64 Hospodaření s penězi 53 51 Drobné opravy 16 86 Zdroj: Datový soubor projektu IVRIS 2005-2006 Pokud vezmeme v potaz genderovou ideologii jedince, jsou výsledky poněkud rozdílné, neţ kdyţ odlišujeme pouze muţe a ţeny. Protipóly femininní a maskulinní domácí práce stále zůstávají u všech ideologií „Praní a ţehlení“ (femininní) a „Drobné opravy“ (maskulinní). Ostatní domácí práce se v rámci genderových ideologií31 liší. U tradiční genderové ideologie zůstává v naprosté většině všech domácích prací (mimo „Styk s úřady“ a „Hospodaření s penězi“, kde je zapojení obou jedinců téměř vyváţené, a „Drobné opravy“, kde zcela převaţuje výkon muţe) více jak nadpoloviční výkon ţeny. Tranzitní genderová ideologie je zvláštní v tom, ţe u některých domácích prací procento zapojení ţen do výkonu činností oproti tradiční ideologii klesá, i kdyţ nepříliš, avšak u jiných činností oproti tradiční ideologii stoupá („Nákupy“, „Mytí nádobí“). Tento jev je patrný spíše u ţen s tranzitní genderovou 30 31
Jako egalitářské vidělo rozdělení domácích prací 12 ţen a 14 muţů. Rozlišení genderových ideologií proběhlo na základě odpovědí u otázek a19 a b19, blíţe viz Operacionalizace.
23
ideologií neţ-li u muţů, coţ můţe být důsledek nadceňování svého a podceňování partnerova či partnerčina podílu na domácí práce.32 Respondenti a respondentky s egalitářskou genderovou ideologií se u všech domácích prací mimo „Praní a ţehlení“ (více provádí ţeny), „Vaření“ (více provádí ţeny), „Styk s úřady“( více provádí muţi) a „Drobné opravy“ (více provádí muţi) pohybují okolo 50% zapojení obou partnerů. Tab. 3. Deklarovaný výkon konkrétních domácích prací dle genderové ideologie Ţeny % Muţi % Tradiční Tranzitní Egalitářská Tradiční Tranzitní Egalitářská Praní a ţehlení 95 95 81 5 8 19 Nákupy 58 61 50 56 43 56 Běţný úklid 79 62 56 26 39 51 Mytí nádobí 72 89 52 25 41 49 Vaření 88 82 60 22 21 33 Styk s úřady 49 45 44 63 67 61 Hospodaření s penězi 56 50 54 42 56 46 Drobné opravy 19 12 17 83 87 86 Zdroj: Datový soubor projektu IVRIS 2005-2006 3.1.2. Výkon domácích prací a vzdělání Pokud zkoumáme pouze výkon domácích prací a vzdělání ţeny jeví se vzdělání jako určující vzhledem k tomu, ţe vzdělanostní kategorie ţen se od sebe navzájem lišily zejména v procentuálním zastoupení u kategorií „zastane ji [domácí práci] spíše ţena, muţ však výrazně pomáhá“ a „oba dva se na domácích pracích podílejí stejným dílem“. Rozdíl byl zřetelný zejména mezi středoškolsky vzdělanými ţenami s maturitou a vysokoškolsky vzdělanými ţenami. Ţeny s vyšším odborným vzděláním dosahovaly podobného procentuálního zastoupení jako ţeny se středoškolským vzděláním. Převáţné procento vysokoškolsky vzdělaných ţen se řadilo do kategorií s výraznějším muţským podílem (43 %) nebo rovnocenným sdílením domácí práce (30 %). U muţů se ve vzdělanostních kategoriích objevily zajímavé výsledky, které ukazují na to, ţe vzdělání zde nemá nejspíše primární vliv na výkon domácích pracích. Překvapivé je zejména 57% vyučených muţů v kategorii rovnocenného podílu na domácích pracích. Toto zastoupení vyvrací předpoklad, ţe čím vyšší vzdělání, tím rovnocennější podíl na výkonu domácích prací. Středoškolsky vzdělaní muţi se objevují asi ve stejném procentuálním zastoupením v jednotlivých kategoriích, jako tomu bylo u středoškolsky vzdělaných ţen. Podobně je tomu i u vysokoškolsky vzdělaných respondentů a respondentek.33 32
Jedná se o fenomén, který se objevuje pravidelně u výzkumů domácích prací v rodině (viz např. Kříţková, 2006; Bierzová, 2006a). 33 Procentuální rozloţení vzdělanostní kategorie „vyučen s maturitou“ není uvedeno z důvodu odpovědi pouze poloviny
24
U domácích prací označených jako femininních (praní a ţehlení, běţný úklid, nákupy) dělají převáţnou většinu práce ţeny. Ani u jednoho z pohlaví zde není jednotný skon k větší či menší účasti spojený s výší vzdělání. U ţen byl předpokládán sklon k menšímu zapojení na femininních domácích pracích klesajícímu s výší vzdělání, coţ se nepotvrdilo. Naopak vysokoškolsky vzdělané ţeny dosahují největšího zapojení do praní a ţehlení (92 %) ze všech vzdělanostních kategorií. Ani u muţů nebyl potvrzen sklon většího zapojení do femininních domácích prací s růstem vzdělání kromě běţného úklidu, kde se tento vztah potvrdil, ačkoli zapojení muţů ani přes růst nedosahuje více neţ 38 %. Neutrální domácí práce (vaření, mytí nádobí, styk s úřady, hospodaření s penězi) lze rozdělit do dvou rovin – manuální (vaření, mytí nádobí) a nemanuální (styk s úřady, hospodaření s penězi). Manuální neutrální domácí práce vykonávají v nadpoloviční míře ţeny. U ţen pro tyto domácí práce také neplatí vztah s výší vzdělání klesá zapojení do domácí práce. U těchto domácích prací buď zapojení muţů s výší vzdělání stoupá (vaření) nebo zůstává na stejné rovině u všech vzdělanostních kategoriích (mytí nádobí). U nemanuálních neutrálních domácích prací je výkon muţů vyšší a platí zde pro obě pohlaví předpokládaný vztah výše vzdělání a míry zapojení. Styk s úřady vykonávají muţi v nadpoloviční míře (nejméně 84 %), Hospodaření s penězi obě pohlaví vykonávají zhruba v poloviční míře. Maskulinní domácí práce (drobné opravy) jsou vykonávány takřka úplně muţi (minimálně z 84 %) Procentuální zastoupení muţů je ve všech vzdělanostních kategoriích takřka totoţné. Ţeny se drobných oprav účastní pouze z 5-18 %, přičemţ silně vybočují ţeny s vyšším odborným vzděláním, jejichţ zapojení je pouze 5% oproti 13% zapojení ţen se středním a 18 % zapojení ţen s vysokoškolským vzděláním. Pokud zkoumáme vize o výkonu domácích prací po narození dítěte respondentů a respondentek dle jejich vzdělání, získáme následující výsledky (viz Tab. 6.). Vyučení muţi se nejvíce klonili k tranzitní genderové ideologii a téměř ze třetiny k tradičnímu a reverznímu rozdělení rolí. Vyučení muţi s maturitou se z 50 % klonili k tranzitní genderové ideologii a po 25 % k egalitářskému a reverznímu uspořádání. Muţi se středoškolským vzděláním tíhli k tranzitní a egalitářské ideologii (obě 33 %) a ze 22 % k reverznímu uspořádání. Muţi s vyšším odborným vzděláním předpokládali pouze reverzní genderové uspořádání po porodu (75 %). Naopak vysokoškolsky vzdělaní muţi ze 30 % chtěli uplatňovat tranzitní, ze 44 % egalitářskou a pouze ze 17 % reverzní genderovou ideologii. Respondenti všech vzdělanostních kategorií se chtěli z převáţné většiny účastnit domácích prací po narození dítěte a volili tak nejvíce tranzitní a egalitářskou genderovou ideologii. Ţeny se středoškolským vzděláním se kloní po 39 % k tradiční a tranzitní ideologii a ze 23 % k egalitářské ideologii. Ţeny s vyšším odborným vzděláním z 50 % tíhnou k tranzitní ideologii, ze respondentů.
25
25 % k tradiční a ze 25 % k reverzní ideologii. Vysokoškolsky vzdělané ţeny předpokládají ve 47 % tranzitní, ve 30 % egalitářskou a ve 20 % tradiční ideologii. Oproti muţům se hodnoty ţen u všech vzdělanostních kategoriích pohybují spíše mezi tradiční a tranzitní genderovou ideologií, tedy ideologiemi, kdy naprostá většina domácí práce zůstává povinností ţeny. Je otázkou, zda je tento předpoklad ţen spíše zaloţen na vyznávání tradičních genderových hodnot, či pesimismus ohledně míry zapojení muţů. Ţeny také oproti muţům takřka nevolily reverzní uspořádání genderových rolí.
3.1.3. Výkon domácích prací dle rodinného stavu Femininní domácí práce (praní a ţehlení, běţný úklid, nákupy) se zejména u ţenatých a kohabitujících muţů liší. Ţenatí muţi vykonávají méně femininní domácí práce neţ muţi kohabitující, pouze u nákupů je zastoupení ţenatých muţů vyšší. Kohabitující ţeny vykonávají méně femininní domácí práce neţ-li ţeny vdané mimo praní a ţehlení, kde je jejich zastoupení vyšší. Ani u jednoho pohlaví není procentuální rozdíl mezi sezdanými a kohabitujícími vyšší neţ 16 %. Manuální neutrální domácí práce (vaření, mytí nádobí) vykonávají ve větší procentuální míře kohabitující muţi. Vdané ţeny více vaří oproti kohabitujícím ţenám, ty ale naopak myjí více nádobí. Nemanuální neutrální domácí práce (styk s úřady, hospodaření s penězi) více vykonávají kohabitující ţeny a ţenatí muţi. Mezi kohabitujícími a sezdanými je u některých domácích prací procentuální rozdíl aţ 30 %. Maskulinní domácí práce (drobné opravy) vykonávají v převládající míře muţi bez ohledu na rodinný stav. Kohabitující muţi vykonávají ale méně drobných oprav neţ ţenatí muţi a kohabitující ţeny vykonávají drobných oprav více neţ vdané ţeny.
3.2. Péče o dítě Protoţe dotazované páry teprve očekávaly své první dítě, můţeme zkoumat pouze jejich plány ohledně rozdělení rolí, do jaké míry se budou na péči o dítě v době tzv. rodičovské dovolené starat oba rodiče apod. Pokud nebudeme zkoumat vize o péči o dítě spolu s dalšími charakteristikami respondentů a respondentek, muţi i ţeny předpokládají, ţe péči zastane ţena a muţ bude výrazně pomáhat (ţeny v 80 % a muţi v 69 %). Ani jeden respondent či respondentka nevyznačili moţnost reverzního uspořádání, tedy ţe by péči o dítě zastával primárně otec. Rodičovské role by se podle převáţné většiny respondentů i respondentek měli doplňovat (78 % ţen a 60 % muţů) nebo prolínat (16 % ţen a 35 % muţů). Péči o dítě doma bude vykonávat podle 31 ţen a 30 muţů matka, a to po dobu dvou let (13 % ţen i 26
muţů), nebo tří let (61 % ţen a 67 % muţů). Péči o dítě doma bude vykonávat muţ podle 3 ţen a 4 muţů, a to po dobu jednoho (67 % ţen a 25 % muţů) nebo dvou let (33 % ţen a 75 % muţů). Navíc 16 ţen a 10 muţů plánuje další dítě, a to za dva roky (56 % ţen a 40 % muţů, za dva a půl roku (19 % ţen), za tři roky (6 % ţen a 20 % muţů) nebo za pět let (13 % ţen a 20 % muţů). Oproti představám muţů a ţen o poměru výkonu domácích prací po porodu si naprostá většina muţů i ţen přeje, aby se muţi výrazně zapojovali do péče o dítě, ačkoli obě pohlaví předpokládají, ţe péči zastane hlavně ţena. Je zde tedy značný, takřka poloviční, rozdíl v procentuálním rozdílu muţů a ţen u výkonu domácích prací a u péče o dítě.
3.3. Ověření hypotéz
▪
Výkon domácích prací je mezi partnery vyrovnanější (tj. blíţí se více rovnocennému rozdělení) v nesezdaném souţití neţ-li v manţelství.
Tato hypotéza je platná pouze u některých domácích prací, a to u femininních domácích pracích, některých neutrálních domácích prací34 a u maskulinních domácích prací. ▪
Respondenti a respondentky s vysokoškolským vzděláním se kloní více k egalitářské genderové ideologii.
V případě výkonu domácích prací před narozením dítěte se tato hypotéza potvrdila pouze u ţen, nikoliv u muţů. Vize o přerozdělení rolí po porodu jsou opačné – muţi se kloní k egalitářské genderové ideologii více neţ ţeny (44 % muţi a 30 % ţeny). ▪
V naprosté většině, tj. minimálně v 90 %, partnerství oba partneři předpokládají, ţe péči o dítě bude vykonávat převáţně ţena.
Tato hypotéza je platná pro ţeny, nikoliv však pro muţe. Ţeny předpokládaly, ţe se o dítě budou starat převáţně ony v 92 %, kdeţto muţi „pouze“ v 79 %. Přestoţe muţi nedosáhli určeného procentuálního zastoupení, je jejich zastoupení značné. 3.4. Shrnutí výsledků Muţi a ţeny ve zkoumaném souboru se liší v pohledu na vykonávání domácí práce v současnosti i
34
Výjimkou jsou praní a ţehlení, mytí nádobí a hospodaření s penězi.
27
po narození dítěte. Je to patrné například ve zjištění, ţe 24 % a 29 % muţů se domnívá, ţe vykonávají s partnerem či partnerkou rovnocenné mnoţství domácí práce. Je zde tedy 5 % rozdíl mezi muţi a ţenami pouze v této kategorii. Tato rozporuplnost můţe být dána z několika důvodů. Jedním z nich je tzv. neviditelnost práce ţen. Znamená to, ţe domácí práce (nebo jejich část) vykonávané ţenou nejsou brány v potaz jejím okolím. Je bráno jako samozřejmost, ţe je tato práce hotova, ale není počítána mezi domácí práce jako takové. Často i proto, ţe okolí nevidí ţenu tuto práci vykonávat (mezi takové činnosti patří například managing domácí práce). Naopak domácí práce muţů, stejně jako péče o dítě, je vnímána a oceňována mnohem více, neţ pokud tutéţ činnost vykonává ţena. Dalším důvodem rozdílnosti můţe být podceňování vykonané práce muţi a naopak nadceňování vlastní práce muţi. Svou roli zde jistě hraje i rozdělení domácích prací na femininní, maskulinní a neutrální, přičemţ maskulinní práce vykonávají takřka cele muţi. Ovšem z velké části se jedná o domácí práce, které není potřeba vykonávat denně (na rozdíl od většiny práce femininní), nýbrţ nárazově jednou za čas. Toto můţe vést ke zkreslení pohledu na vlastní podíl domácí práce. Vize ohledně rozdělení domácí práce mezi partnery po porodu se také odlišují. Především je zde značný rozdíl u vize reverzního uspořádání (muţi 25 % a ţeny pouze 4 %). Tento rozpor si lze vysvětlit na základě toho, ţe muţ slovně vyjadřuje podporu egalitářské nebo dokonce reverzní genderové ideologii (i u domácích prací), ovšem prakticky jiţ nikoliv a jeho podíl na péči o dítě či domácí práce zůstává menšinový oproti výkonu ţeny. Na zkoumaném vzorku se potvrdilo, ţe rozdělování domácí práce na femininní, neutrální a maskulinní je stále aktuální a uplatňované i v partnerství s egalitářskou genderovou ideologií. Vidět je to především u praní a ţehlení, které vykonávají takřka cele ţeny bez ohledu na vzdělání nebo genderovou ideologii a u drobných oprav, které naopak vykonávají takřka úplně muţi také bez ohledu na vzdělání nebo genderovou ideologii. Zajímavé ovšem je, ţe i u tzv. neutrální domácích prací se muţi více angaţují u těch, které jsou nemanuální a spojené s veřejnou sférou. Mají tedy vyšší status a jsou i „čistší“ a proto pro muţe atraktivnější. Toto rozvrţení si lze vysvětlit na základě teorie Pierra Bourdieu (2000) „somatizace nadvlády“, ve které tvrdí, ţe uspořádání společnosti a postavení muţů a ţen se neustále reprodukuje (i skrze aktéry) na základě toho, ţe je toto uspořádání vnímáno jako přirozené. Není tedy ustanoveno na základě logiky a konsensu, ale naopak na intuici, ţe je „správné“. Muţi byli po mnoho století jediným pojítkem ţen s veřejnou sférou a také zastupovali navenek rodinu a tato role je jim, zdá se, přisuzována stále. Výkon se lišil nejen podle pohlaví, vzdělání nebo genderové ideologie, ale jako důleţitý se ukázal i vliv rodinného stavu. Nesezdaní partneři měli oproti sezdaným manţelům rovnocennější rozdělení domácí práce, a to v některých kategoriích aţ o 30 %. Rovnocennější rozdělení samozřejmě neznamená, ţe v těchto partnerstvích byly domácí práce vykonávány oběma partnery ve stejné míře, nýbrţ ţe se blíţili rovnocennému rozdělení domácí práce více neţ manţelé. Zde se kloním 28
k tvrzení Amy Krosky (2004), ţe po vstupu do manţelství je potřeba znovu potvrdit nebo vybojovat své postavení a dominanci ve vztahu a tedy i míru svého zapojení do domácí práce, která je brána jako neprestiţní a často i jako nedůstojná. Ve vizích o péči o dítě se ţeny s muţi ve většině shodovali, a to převáţně na tranzitní genderové ideologii. Tedy ţe o dítě bude pečovat převáţně matka, otec však bude ve velké míře pomáhat. Je zvláštní, ţe u vizí týkajících se domácí práce po porodu se muţi klonili ve velké míře k reverznímu uspořádání, u péče o dítě však nikoli. Vzhledem k výzkumům zkoumajícím otce na rodičovské dovolené a jejich zapojení do domácí práce (Šmídová, 2004) byl předpokládán spíše opačný model, a to reverzní uspořádání v péči o dítě, ne však u domácí práce. I tento výsledek ukazuje na to, ţe muţi ohledně reverzního uspořádání domácí práce spíše pouze zlepšovali svůj obraz a verbálně souhlasili s tímto uspořádáním, fakticky však nikoli.
29
III. Závěr Tato práce se zabývala prováděním domácích prací mezi partnery z genderového hlediska. Snaţila jsem se ukázat, ţe nelze oddělovat vlivy z vnější a vnitřní sféry společnosti ani ţe nelze vnímat muţe a ţeny zvlášť, neboť se toto všechno navzájem ovlivňuje. Ţeny i v současnosti zůstávají „hospodyňkami“ a „matkami“ a tyto role zůstávají silnou částí jejich identity i přes působení v zaměstnání a budování kariéry. Ačkoli není podíl domácí práce odvedený muţi rovnocenný ţeninu podílu, zapojují se muţi stále více. Má práce ukázala, ţe v české společnosti stále převaţuje myšlení v duchu tradiční genderové ideologie, kdy muţ i ţena mají role spíše rozdílné neţ-li zástupné. Přesto je však patrné, ţe je na vzestupu egalitářská genderová ideologie. V analytické části jsem se snaţila dokázat vliv rodinného stavu, vzdělání, genderové ideologie, genderového rozdělení domácích prací a zaměstnání obou partnerů na výkon domácí práce. Jednalo se pouze o malou populaci nastávajících rodičů v městě Brně, přesto však věřím, ţe tyto výsledky mohou pomoci ve vytváření širšího obrazu o genderové struktuře české společnosti.
30
Literatura Ambert, A. 2005. „Cohabitation and Marriage: How are they related?“ The Vanier Institute of the Family [online] [cit. 5.11. 2009]. Dostupné z: < http://www.vifamily.ca/library/cft/cohabitation.html#Who >. Bierzová, J. 2006a. „Rozdělení domácích prací v rodinách s dětmi“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 7 (1) : 19-26. Bierzová, J. 2006b. „Proč ţeny pracují více neţ muţi?“ Socioweb [online] 5 (1) [cit. 10.9. 2009]. Dostupné z:
. Bourdieu, P. 2000. Nadvláda mužů. Praha: Karolinum. Český statistický úřad. „Genderové statistiky. Obyvatelstvo, rodiny a domácnosti - Metodika“ [online] [cit. 18.11. 2009]. Dostupné z: < http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/o/gender_obyvatelstvometodika>. Český statistický úřad. „Sčítání lidu 2001“ [online] [cit. 4.11. 2009]. Dostupné z: . Český statistický úřad. „Situace na trhu práce v ČR v porovnání s ostatními zeměmi EU“ [online] [cit. 25.11. 2009]. Dostupné z: . Dvořáčková, J. 2004. Když se původní vzorce rozpadají. Dělba domácí práce mezi partnery jako symbolická dimenze současného stavu genderových vztahů. Bakalářská práce FSS MU. Brno : Masarykova universita. Ducháčková, P. 2005. Vyjednávání genderových rolí v mladých manželstvích. Magisterská práce FSS MU. Brno : Masarykova universita. Gatrell, C. 2005. Hard Labour : The sociology of Parenthood. Maidenhead : Open University Press. Hašková, H. 2006. „Hodnocení dělby práce v domácnosti“ Socioweb [online] 5 (1) [cit. 10.9. 2009]. Dostupné z: < http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=232&lst=120 >. 31
Hausmanová Marhánková, J. 2008. „Genderové nerovnosti ve stáří: marginalizace a zvýhodnění ţen ve stáří.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 9 (2):28-36. Hendlová, T. 2007. „Dynamika domácích prací z globálního hlediska“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 8 (1): 6-13. Holter, Ø. G. 2003. Can men do it? Men and equality – the Nordic experience. Copenhagen: TemaNord. Hochschild, A., A. Machung. 1989. The second shift : working parents and the revolution at home. New York : Viking. Janková, M. 2006. Dvojí role žen v Čechách. Závěrečná práce FSS MU. Brno : Masarykova universita. Kroska, A. 2004. „Division of Domestic Work : Revising and Expanding the theoretical Explanations“ Journal of Family Issues 25 (7): 900-924. Kříţková, A., Vohlídalová M. 2009. „Rodiče na trhu práce: mezi prací a péči“ Sociologický časopis 25 (1): 31-60. Kříţková, A. (ed.) 2006. Pracovní a rodinné role a jejich kombinace v životě českých rodičů : plány versus realita. Praha : Sociologický ústav Akademie věd České republiky. Kříţková, A. 2006a. „Pracující rodiče: ţeny i muţi?“ Socioweb [online] 5 (1) [cit. 10.9. 2009]. Dostupné z: < http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=230&lst=107>. Mareš, P., Rabušic, L. 2008. Statistická analýza dat. Skripta pro studenty VŠ. Brno : FSS MU. Maříková, H. 2000. „Dvoukariérová manţelství.“ Pp. 101-154 in Maříková, H. (eds.) Proměny současné české rodiny : Rodina – Gender – Stratifikace. Praha : Sociologické nakladatelství. Maříková, H. 2004. „Rodina : proměny mateřství, otcovství a rodičovství.“ Pp. 41-50 in ABC feminismu. Brno: Nesehnutí. 32
Maříková, H. (ed.), Vohlídalová, M. 2007. Trvalá nebo dočasná změna? : uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky. Moţný, I. 1932. Rodina vysokoškolsky vzdělaných manželů. Brno : Univerzita J.E. Purkyně v Brně. Navrátilová, L. 2008. Dělba práce a rolí v mladých rodinách. Bakalářská práce FSS MU. Brno: Masarykova universita. Nedbálková, K. 2005. „Lesbické rodiny : mezi stereotypem a autenticitou“ Biograf 38: 31-44. Rabušic, L. 2001. Kde ty všechny děti jsou? Porodnost v sociologické perspektivě. Praha : Sociologické nakladatelství. Radimská, R. 2002. "Mateřství, otcovství a moc". Gender, rovné příležitosti, výzkum 4: 1-2. Renzetti, C.M., D.J. Curran. 2003. Ženy, muži a společnost. Praha : Karolinum. Šmídová, I. 2004. „Rodiny, kde pečují otcové“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 2004 (4): 10-11. Šmídová, I. (ed.) 2008. Pečovatelská otcovství: Zkušenost a genderové vztahy [online]. Brno: IVRIS Papers [cit. 19.11. 2009]. Dostupné z: .
33
Seznam grafů Graf 1. Sdílení domácí práce muži dle genderové ideologie ...........................................................7 Graf 2. Kolik hodin denně věnují rodiče domácím pracím, péči o děti a o další členy rodiny........9 Graf 3. Rozdělení dělby domácích prací v rodinách podle životního cyklu....................................17 Seznam tabulek Tab. 1. Současné rozdělení domácích prací a vize rozdělení po narození dítěte............................22 Tab. 2. Deklarovaný výkon konkrétních domácích prací................................................................23 Tab. 3. Deklarovaný výkon konkrétních domácích prací dle genderové ideologie........................24 Seznam příloh Tab. 4. Deklarovaný výkon konkrétních domácích prací dle vzdělání............................................32 Tab. 5. Deklarovaný výkon konkrétních domácích prací dle rodinného stavu...............................32 Tab. 6. Vize výkonu domácích prací dle vzdělání...........................................................................33
34
Jmenný rejstřík Ambert - 14 Bierzová – 3,9,10,11,12,14,18,24 Bourdieu - 28 Český statistický úřad – 14, 15, 16, 21 Dvořáčková – 14,18 Ducháčková - 6 Gatrell - 14 Hausmanová Marhánková - 18 Hendlová - 3 Holter – 6,13 Hochschild, Machung – 4,6,7,8,9,10,11,12,13,18 Kroska – 6,7,12,13,14,16 Kříţková – 11,15,24 Maříková – 3,5,7,8,10,11,13,16,17 Moţný - 13 Navrátilová - 14 Nedbálková - 4 Rabušic - 14 Radimská – 6,10 Renzetti, Curran – 5,10 Šmídová – 10,29 Vohlídalová, - 3,5,10,11, 15, 16,17
35
Anotace Práce se zabývá dělbou domácí práce mezi heterosexuálními partnery na základě charakteristik jedinců jako jsou vzdělání, finanční příjem, příslušnost k sociální třídě, profese a kariéra, rodinný stav, počet závislých dětí etc. Jsou zde nastíněny výsledky některých zahraničních a českých výzkumů ohledně zapojení muţů a ţen do jednotlivých odvětvích domácí práce : domácí práce, péče o děti a managing domácnosti. Část práce se věnuje i sekundární analýze dat dotazníkového šetření, které bylo součástí výzkumu IVRIS 2005-2006 věnující se právě rozdělení domácích prací a jejich přerozdělování v souvislosti s očekáváním narození prvního dítěte. Je zde analyzován vliv vzdělání, genderové ideologie, genderových stereotypů a rodinného stavu na výkon domácích prací a na to, jak si nastávající rodiče představují uspořádání domácí práce a péče o dítě po porodu. Muţi i ţeny jako primární pečující osobu, která bude po porodu na rodičovské dovolené s potomkem či potomky doma, vidí ţenu. Přesto se muţi chtějí zapojovat do péče o dítě ve větší míře. Domácí práce vykonávají stále zejména ţeny, muţi se však více či méně zapojují také. Inklinace k rovnocennému sdílení domácí práce je znatelná i v tom, ţe zkoumaná populace byla rozdělena zhruba na třetiny dle genderové ideologie. Tradiční ideologie tak ztrácí své většinové zastoupení. Klíčová slova : dělba domácí práce, genderové role, genderová ideologie, modely dělby práce mezi partnery, rodiny s dětmi.
Annotation Work is usually dealing with distribution of home work between heterosexual partners based od characteristics of individuals as is education, finance income, encidenity to social class, proffesion and career, family status, number of dependent children etc. There are outlined results of the some foreign and czech researches concerning the men and women integration into particular branches of house work : house work, care for children and house managment. Part of the work and secondary analysis of the question-form investigation, which was a part of a IVRIS 2005-2006 researc dedicated to distribution of house works and it's re-distribution in conjunction of the first child birth. Here is analyzed influence of education, gender ideology, gender stereotypes and family status on effort spent on house works and on how are upcoming parents imagining house works and care of children after the birth. Both man and women are imagining a women as a primary caring person, who shall be at home with the the offspring during the parental holiday. Although men desires to involve themselves more in the care of the children. House works are still performed mostly by the women, nonetheless man are involving in it in bigger or smaller scale as well. Inclination to the balanced sharing of the house works is perceptible in fact, that examined 36
population was divided into approximately to thirds according to the gender ideology. Traditional ideology so looses its major representation. Key Words : division of housework, gender roles, gender ideology, types of division of labour between partners, families with children.
37
Přílohy Tab. 4. Deklarovaný výkon konkrétních domácích prací dle vzdělání Mytí nádobí Běţný úklid Vzdělání Vaření % Praní a ţehlení % % % Nákupy % Styk s úřady % Ţeny Muţi Ţeny Muţi Ţeny Muţi Ţeny Muţi Ţeny Muţi Ţeny Muţi Vyučen 24 9 42 51 60 41 Vyučen s maturitou 10 18 30 33 57 53 Střední s maturitou 78 16 88 6 55 39 69 34 60 49 55 61 Vyšší odborné35 85 28 85 5 85 43 75 43 44 63 31 80 Vysokoškolské 76 28 92 13 80 39 65 38 57 44 43 71 Zdroj: Datový soubor projektu IVRIS 2005-2006 Tab. 5. Deklarovaný výkon konkrétních domácích prací dle rodinného stavu Rodinný Vaření % Praní a ţehlení % Mytí nádobí Běţný úklid % stav % Ţeny Muţi Ţeny Muţi Ţeny Muţi Ţeny Muţi Manţelství 80 21 89 7 50 37 69 37 Kohabitace 72 32 97 11 78 48 58 53 Zdroj: Datový soubor projektu IVRIS 2005-2006
35
Nákupy % Ţeny 58 51
Muţi 60 48
Styk s úřady % Ţeny 44 53
Muţi 68 38
Hospodaření s penězi % Ţeny Muţi 41
Drobné opravy % Ţeny Muţi 84
-
67
-
93
65 41 47
44 45 55
17 5 18
88 85 85
Hospodaření s penězi % Ţeny Muţi 50 51 63 42
Drobné opravy % Ţeny Muţi 15 88 20 73
U většiny domácích prací došlo k většímu vychýlení u kategorií „Vyučen s maturitou“ a „Vyšší odborné vzdělání“ u muţů a „Vyšší odborné vzdělání“ u ţen. Toto je zapříčiněno jednak malou výzkumnou populací a jednak malým zastoupením respondentů a respondentek v těchto kategoriích oproti ostatním vzdělanostním kategoriím – jsou u nich viditelnější tzv. extrémní případy, které se vychylují z většinové populace a narušují tak průměr směrem nahoru či dolů.
38
Tab. 6. Vize výkonu domácích prací dle vzdělání Vyučen % Muţ Ţena ji většinou zastane sama, muţ pomáhá 29 Zastane ji spíše ţena, muţ však výrazně pomáhá 43 Oba se na domácích pracích podílejí stejným dílem Zastane ji spíše muţ, ţena však výrazně pomáhá Domácí práce zastane muţ, ţena pomáhá 29 Veškeré domácí práce zastane muţ Zdroj: Datový soubor projektu IVRIS 2005-2006
Vyučen Vyšší s maturitou % Středoškolské % odborné % Vysokoškolské % Muţ Ţena Muţ Ţena Muţ Ţena Muţ 39 11 25 20 4 50 39 33 50 47 30 25 23 33 30 44 25 25 3 13 25 11 50 4 11 -
39
