Setkali jsme se před nádražím v 15:30. Brouček šel koupit lístky. Mezitím jsme si naložili bágly a jídlo do káry za Jardovo autem, který nám vezl věci na tábor, a vlakem s námi jela Katka. Cestou na Jižní zastávce k nám nastoupili ještě další, protože to měli blíž. Jeli jsme asi 3/4 hodiny a už jsme byly na nádraží ve Velešíně. Tam už čekal Jarda, který se po cestě ještě zastavoval na chatě pro motorovou a sekeru. Naložil zbytek batohů a vyměnili se s Katkou. Ta dojela s autem na tábor, zatímco my s Jardou jsme šli pěšky. Cestou jsme si povídali a sbírali houby. Bylo jich tolik, že už jsme nesbírali nic jiného než praváky a semišáky s modrákama. U auta, které bylo zaparkované u kamenů už čekala Katka, kterou jsme překvapili svým houbovým úlovkem a Jarda popojel autem kousek blíž k posedu odkud jsme si odnesli batohy a zbytek věcí do tábora. Na táboře byl nástup a rozhodli jsme, kde kdo bude spát. Jarda rozhodl, že menší kluci budou spát v Hrachovince, kde se bude topit, protože má být v noci veliká zima a velcí si vlezli na vlastní žádost do umývárny a holky si postavili stan. Potom jsme umístili kadižidli, nasbírali dříví na oheň.
Když bylo všechno hotovo, sedli jsme si k ohni a povídali si. Za chvíli se už setmělo a Jarda navrhl, že půjdeme házet svítící talíře. Bylo to super a dohodli jsme se, že zítra večer si svítící frisbee zase zopakujeme. Spát jsme šli kolem 21:00.
Budíček byl dnes asi v 8:30 hod. Venku byla sice zima, ale dalo se to vydržet. Ti co spali venku, byli pravda trochu zkřehlí, ale šlo to. Holky šli dělat snídani a ostatní šli na oheň. Když ohýnek hořel, holky nám oznámili, že je snídaně hotová a tak jsme si šli dát snídani, ke které byly cornflakes zalité mlíkem a posypány rozinkami a piškoty. K pití byl čaj. Po snídani jsme šli hrát na hřiště vybídku, abychom se trošku rozhýbali. Hrála se záchranka. Jarda s klukama zatím zazimovali tábor, což spočívalo mimo jiné v tom, že vztyčili sněhové sloupy pod střechu, aby váhu sněhu snáz přežila. Pak nás Jarda vyzval, ať jdeme do lesa a zpracujeme tam nově padlý strom. A tak jsme samozřejmě šli. Polínka jsme odnášeli k hrachovince ke dřevníku a větve k ohni na spálení. Delší rovné kulatiny velcí kluci odnesli za jídelnu do stavebního materiálu. Potom jsme si vzali sekery a šli rozštípat rozřezaná polínka a ty rozštípané jsme potom skládali do dřevníku. Jarda ještě rozřezal polena z olší, co jsme porazili na jaře a byli vyskládané za týpím, aby přes zimu zbytečně nehnili venku.
Dříví štípala i malá Káťa a šlo jí to docela dobře. Vydatně jí pomáhal Dvojka. Když jsme měli rozštípáno už skoro ¾ tak byl oběd. K obědu jsme měli nudličkovou polívku. Jarda řekl, že druhé jídlo bude až za chvíli a tak jsme šli ještě pokračovat ve štípání a skládání. Asi za půl hodiny bylo druhé jídlo, ke kterému byla bramborová kaše a párek s okurkou. Po obědě začalo trochu pršet, ale za chvilku to přešlo a tak jsme šli dodělat dřevo. Byl z toho totálně plnej dřevník, což Jarda tvrdil, že nepamatuje a tak jsme byli rádi. Pak nás Jarda zavolal a řekl, že půjdeme na lup kukuřic. Tak jsme si zabalili potřebné věci, igelitky na kukuřice a kýble na houby a šli. Cestou do Žaltic jsme si ještě dali tradiční „Ránu přátelství“, což znamenalo, že se jeden chytí druhého a udělá se dlouhá řada a první se chytil ohradníku a za chvíli všem rukama projede pěkná rána.
Potom jsme potichu prošli přes vesnici, až na křižovatku, kde jsme se dali rovně do lesíku se starou asfaltkou, kde jsme hledali houby. Blesk nesl z tábora dva kýble, jeden na houby a v jednom sušenky, které většina z nás snědla už na poli. Pár hub se našlo a tak jsme je uložili do kýble a už jsme byli u pole. Zjistili jsme, že už kus posekali kombajny a tak jsme měli docela štěstí, že to neposekali všechno. Slyšeli jsme traktory a tak jsme se báli, že nás při lupu načapají a tak, když nebylo nic slyšet, tak jsme se rychle rozeběhli do pole a rychle trhali kukuřice do igelitek. Když jsme měli tašky plné, tak jsme se vydali na zpáteční cestu. Někteří šli zase lesem a hledali houby. Když jsme vycházeli z lesa, začalo pršet a tak jsme si vyndali pláštěnky. Pršelo až k Bickovi na pole a potom vysvitlo i sluníčku a v dálce nad nádražím jsme uviděli krásnou duhu. Samozřejmě nás Jarda musel několikrát s duhou vyfotit. Potom jsme si vyzvedli kbelík s houbami, který jsme si tam schovali poloplný hub, když jsme šli cestou tam. Potom jsme se rozdělili a kdo chtěl ještě na houby tak šel s Broukem a Jardou ještě do lesa na houby a ostatní se vraceli do tábora. Když jsme se všichni sešli v táboře, tak jsme rozfoukali oheň, který tam sice Upír se Žralokem hlídali, ale protože připravovali i hru tak jim moc nehořel.
Potom jsme nad oheň nandali rošt a začali si opékat kukuřice. Všichni začali míchat různá koření, co si přivezli z domova, aby jejich kukuřička byla ta nejlepší a nejchutnější. Některé byly opravdu „utrchdržťkové“ Kdo měl kukuřici hotovou, dal ochutnat vzorek porotě, což byl Jarda a potom jí zbaštil. Když jsme byli na loupežné výpravě, tak Upír se Žralokem zatím připravili hru „Ariadnina nit“ a tak jsme postupně chodili po dvojicích nad bývalé kadibudky do lesa, kde jsme po slepu absolvovali členitou trať po provázku. Potom jsme šli na večeři, ke které byl chlebík s paštikou a kdo chtěl, si mohl ještě chleba posypat cibulí. Když se setmělo, Jarda nám řekl, že budeme hrát bojovku „Boj o houby“ Hra spočívala v tom, že jsme se rozdělili na dvě skupiny a každá s kýblem vyrazila s baterkami do lesa nad táborem a hledali co nejvíce jedlých hub. Jedno úskalí to samozřejmě mělo a to bylo, že jsme se nesměli nechat chytit od Hejkalů, kteří běhali po lese a strašlivě vyli. Pokud někoho ze skupiny hejkal chytil, museli jsme mu odevzdat z kýble jednu houbu.
Rozdělení jsme byli tak, že to vycházelo, že byla žlutá se zelenou a hnědá s modrou. Také jsme se museli vrátit do vypršení časového limitu, který byl 30 minut, což bylo, jak se později ukázalo málo. Když jsme se vrátili v pořádku do tábora tak jsme hru vyhodnotili. Vyhrála žlutozelená. Hekalové ale měli nakonec hub skoro nejvíc, takže vyhráli Jarda s Upírem a Broukem. Nakonec jsme se ještě ohřáli chvilku u ohníčku a šli hrát svítící frisbíčko. Bylo to parádní a domluvili jsme si s Jardou, že napíšeme Ježíškovi ještě alespoň o jeden talíř, abychom mohli hrát v několika skupinách a bylo to ještě lepší. Talíře lítali jako ufonský a najednou jsem to schytal do hlavy od Žraloka, až jsem si sedl na zem na zadek a potom jsem měl i pěknou modřinu. Asi za půl hodiny už začala být pěkná zima a tak Jarda rozhodl, že už se půjde spát. Vedoucí měli ještě chvíli poradu a potom šli také do svých teplých spacáků. Dnešní den se mi moc líbil.
Ráno jsme se vzbudili kolem 8:30. K snídani byli rohlíky s marmeládou. Měli jsme na výběr buďto červenou anebo oranžovou. Potom jsme si začali balit věci do batohů a mýt nádobí. Než umyli nádobí, zahráli jsme si vybíku. Když už jsme měli skoro sbaleno, zavolal nás Jarda na nástup a čekala nás další velká hra „Transfůze “ Šlo o to, že každý z nás měl injekční stříkačku a představoval záchranáře. Musel doběhnout do lesa nad cisternou a tam si nabrat krev s transfůzní stanice a běžet s ní přes infikované území kde řádili viry až do tábora, kde visela PET láhev, která představovala pacienta a mi jsme do něj vyprázdnili stříkačku s červenou tekutinou-krev. Projít infikovaným územím nebylo jednoduché, protože nás tam čekali viry, kteří když se nás dotknuli míčem, byly naše přenášené krve infikované a museli jsme je vypustit na zem a jít znovu do transfůzní stanice. Vyhrát měl ten, kdo bude na konci hry mít ve svém pacientovi víc krve. Bohužel jsme moc dlouho nehráli, protože asi za půl hodinu nás zavolali na oběd.
K obědu byli špagety s boloňskou, kečupem a sýrem. Po obědě jsme udělali zbytek věcí a sbalili stan. Vyhodnotila se hra „transfůze“ kterou vyhrála družina Pak už jsme si vzali věci a donesli jsme je k posedu k Jardovu autu, kde jsme je naložili do káry, kufru a na sedačky. Věcí bylo fakt hodně a skoro to vypadalo, že se to ani neuveze, protože se vezli i dvě bedny s jídlem z tábora do klubovny, aby je tu nesežrali myši. Malý batohy jsme si nesli. Cestou jsme si povídali a sbírali houby pro Broučka, který nesl košík a chtěl je domů pro rodiče. Cestou v lese se k nám přidal ještě nějaký pes, kterého jsme se nemohli zbavit a šel s námi až do Velešína na nádraží a měli jsme nakonec co dělat aby s námi nenastoupil do vlaku. Na nádraží jsme se potkali s Katkou, která mezi tím přejela autem z tábora. Těm co vystupovali dřív na jižní zastávce, se vyndali batohy, aby si je vzali do vlaku. Chvíli jsme čekali, než přijel vlak. Jarda mezitím odjel zase vrátit věci na chatu. V Budějicích už na nás Jarda čekal i s věcmi, které jsme si rozebrali a pak jsme se rozloučili a jeli jsme domu. Výprava se nám líbila, i když v noci byla zima a nejel nás velký počet.
