Sepsala: Narcissa W. Walker

Sepsala: Narcissa W. Walker

BYLINKÁŘSTVÍ Základní pojmy 1)Význam bylin: Význam bylin je velice širokospektrý, tak zde uvedeme pouze základní použití. Mezi základní použití patří jak jejich léčivá síla, která dokáže lidi zachránit, tak i síla ničivá, která může zabíjet.Dále bylinky můžeme přidávat do různých pokrmů či lektvarů, ale také je můžeme pěstovat pouze pro potěšení. V dávných dobách byly používány k navození stavu, který poodhalil roušku tajemství budoucnosti – ale to bychom Vám nedoporučovali, protože nepřesné množství bylinek představuje smrt!! 2)Bezpečnost manipulace a ukládání bylin: Byliny musí být uloženy v naprosté temnotě a suchu, protože jinak by se poškodily. S jedy musíte nakládat s velikou opatrností. Některé z nich zabíjí při pouhém kontaktu s pokožkou, některé působí smrt, jestliže je člověk tak hloupý, aby se nad nimi sklonil a vdechl výpary, proto při každé manipulaci s jedy mějte zakrytá ústa kouskem plátna a rozhodně používejte rukavice. Za každou neopatrnost se můžete zaplatit životem – takže si toto vše velice dobře zapamatujte!!!!!! 3) Jak se k rostlinám chovat: Sbíráte-li kořeny rostlin, je vhodné tak činit, když měsíc „couvá“, zatímco listy a květy je vhodné trhat, když měsíc „dorůstá.“ Vždy se k rostlině chovejte ohleduplně a pokud právě nepotřebujete celou, vemte si jen minimální potřebnou část a vždy roslině poděkujte za dary kteréVám tímto poskytla. Stejně slušně se chovejte i k okolní přírodě. Uvědomte si, že vaše chování (byť je míněno dobře) je pro postiženou bylinu utrpením.

Trocha z historie Už od pradávna prvobytný člověk hledal příčinu nemoci. Vyrůstal v prosté závislosti na přírodě. Nedovedl posuzovat a spojovat souvislosti rozmanitých dění. V potravě náhodou objevil rostliny, které zmenšovaly jeho obtíže. Po dlouhých zkušenostech se je naučil používat. Léčení v dávných dobách mělo vážné nedostatky a mnohdy končilo smrtí z důvodu nevhodné kombinace rostlin či z předávkování. V Asii a severní Africe nalézáme už z období před 4000 lety doklady o léčení rostlinami. Stejně tak u národů Střední a Jižní Ameriky a Dálného východu. Číňané snižovali horečky výtažkem z kořeneč ang-šán už před 3000 lety. Účinek opia byl znám už ve starém Egyptě. Nejstarší písemné údaje o rostlinných léčivech pocházejí patrně z čínského herbáře z doby císaře Shen-Nunga z r. 2700 př. n.l. První zemí, která vyvážela drogy a koření, byla Indie. Cesty karavan vedly kolem r. 2000 př. n.l. z Indie a Číny babylónskou říší k Černému moři, k moři Středozemnímu, do Sýrie, Palestiny a Egypta. Nejznámější léčitel je Hippokrates. Ve středověku nastalo zatemnění vlivem náboženství. Za každou nemoc bylo stavěno pozadí hříchů a nadpřirozeného působeni. Církev zakazovala některé nemoci léčit. Uzdravení bylo věci boží. Ani proti moru a choleře, úbytím apod. se nemělo bojovat.

Všechno měly léčit modlitby, procesí, vůle boží a odkazy církvi – v té době byli léčitelé a léčitelky považovány za čaroděje a upalovali je. První lékárny vznikaly až do 13. stol. Poznatky a zkušenosti z lidového i oficiálního léčitelství byly zapsány do herbářů a receptářů, mnohdy scestných a nekritických. Ve výčtech neuvěřitelné moci drog často se ztrácí, co je pravdivé a prospěšné.Nejznámější je Matthioliho herbář. Účinné látky jsou rozloženy buď v celé rostlině, nebo jen v některých jejích částech. Sbírá se obyčejně ta část, která jich obsahuje nejvíc. Z nadzemních částí rostlin se sbírá:

nať,lodyha, pupen, list, dřevo, kůra, květ, plod, stonek, semeno

Z podzemních rostlinných části se sbírá:

kořen, oddenek, míza a cibule

Magická síla rostlin Základem magie bylin a magie vůbec je SÍLA. Je to síla, která dala život vesmíru a která vesmír udržuje. Je to ŽIVOTNÍ SÍLA, podstata všeho stvoření, je sama o sobě podstatou veškeré existence. My všichni jsme její součástí… Síla, o kterou se rostlinná magie opírá, může nabývat různých forem. Záleží na druhu květiny či stromu, ale i na jejím stáří a velikosti, záleží na tom, kde roste a jaký je její zdravotní stav. Rovněž tak rozhoduje místo kde vyrostla, jakým způsobem a za jakých okolností jsme ji sebrali a rovněž tak v jaké náladě jsme zrovna byli – toto všechno do sebe rostliny vstřebávají a dle toho nabývají na síle či jim síly ubudou. Můžete si ji představit jako vibrace různé síly, které usměrníte potřebným způsobem tak, aby ladily s vibracemi vašeho těla. Síly, které nás obklopují, nejsou ani dobré ani zlé. Jsou to síly… Záleží na tobě, jak s nimi naložíš. Nikdy je nepoužívej k ovlivňování druhých lidí, dokonce ani v dobrém úmyslu! Můžeš si přát, aby se zlepšilo tvé zdraví nebo krása, můžeš ovlivnit své chování takovým způsobem, aby to přineslo žádaný efekt - třeba úspěch ve škole, získání přítele či lásky. Dokonce můžeš i žádat, aby tvé tělo statečně neslo neúspěch či něčí smrt. Chcete-li druhému přinést štěstí či uzdravení, vyrobte mu amulet nebo talisman, uvařte mu odvar. Ale on ho musí pak dobrovolně nosit či vypít a vědět proč to dělá. Nikdy se nesnažte ovlivnit jiné živé bytosti nebo své okolí tajně!!! Mnozí tomuto lákadlu podlehli a byli jím pohlceni… Nejsi-li si jist svými dobrými úmysly, raději si s magií nic nezačínej…

Rostlinná magie je možná nejstarodávnější formou magie, poněvadž její nástroje rostou

všude kolem nás. Dokonce i v našich betonem obtěžkaných městech, v nichž mnozí žijeme…

Jak čarovat s bylinami.... Milí čarodějové a čarodějky, možná že teprve před pár dny jste poprvé zjistili, kým doopravdy jste. Držíte v ruce svou první hůlku a jste celí dychtiví začít. I ostřílení harcovníci z kouzelnických rodin by si ale měli uvědomit, že je konec různým skopičinám, kdy jste pomocí tatínkovy hůlky způsobili nevyčistitelné fleky na koberci či obarvili sousedovic psa do růžova a šťárali se v maminčině kotlíku v domění jak „úžasně“ jí pomůžete s tou nazelenalou břečkou uvnitř. Jak se tedy vlastně správně čaruje a používají byliny ? Na začátku byste si měli ujasnit, proč vlastně chcete kouzlo provádět, nač odvar použijete a komu jej dáte. U vás bude důvod ještě nějakou chvíli poněkud jednotvárně stejný - protože se ho chcete naučit.(Hlavně buďte natolik soudní a nezkoušejte své výtvory na kamarádech či na sobě). Pokročilí mágové ale pomocí kouzel pomáhají sobě nebo druhým, ale nikoliv své vlastní lenosti nebo pýše. Tedy kouzla se provádějí v naprostém klidu a o samotě, maximálně může(v některých případech je to nutné) aby s vámi byla osoba které budete pomáhat a kterou budete léčit.. Ideální je tedy kouzlení ve volné přírodě, třeba na louce, nebo na oblíbeném místě v zahradě. V budově se kouzla nejlépe daří navečer, nebo když jste sami doma. Správné načasování kouzel má svou roli (např. o slunovratu jsou některá kouzla silnější či naopak slabší),my se většinou však řídíme měsícem a jeho fázemi které určitě znáte –Destrukce – měsíc ubývá nebo-li couvá, Novoluní, Konstrukce – měsíc dorůstá a Úplněk, ale nejdůležitější pravidlo zní: magie se bere na pomoc tehdy, je-li to zapotřebí. Bolí-li vás na duši, potřebujete pomoc hned a ne až bude měsíc v úplňku,samozřejmě vždy musíte vědět kdy jakou bylinu sbírat a užít.

Tuto knihu uschovejte, protože se vám jistě i ve vyšších ročnících bude hodit.

Byliny HELICHRYSUM STOECHAS, LEVANDULE, LIPIA, MÁTA, OREGÁNO ... a ostatní .....

ZBĚHOVEC PLAZIVÝ Ajuga reptans Nízká plazivá trvalka, pěstovaná hlavně pro své ozdobné olistění. Modré pyskaté květy vyrůstají v klasovitých květenstvích a kvetou od pozdního jara přes celé léto. Některé kultivary mají narůžovělé nebo dokonce bílé květy. Zběhovec je výborná kobercová rostlina, vysoká 10-15 cm. Vyžaduje polostín. Spolehlivá okrasná rostlina s rychlým růstem a dekorativními květy a listy. V minulosti byl zběhovec velice známým bylinným léčivem. Užívá se do mastí na podlitiny a tinktura ze zběhovce, medu a kamence se doporučuje při bolestech úst. Nálev ze sušených listů snižuje krevní tlak a zastavuje vnitřní krvácení. Má také mírný narkotický účinek.

ESTRAGON Artemisia dracunculus Slunné polohy. Půda by měla být lehká a suchá. Výsadbu provádíme na 30-40 cm od sebe.Během podzimu ještě více redukovat. V zimě chráníme slámou nebo podobným materiálem. Estragon lze pěstovat v bytě. Listy sklízíme kdykoliv, ale hlavně ke konci léta. Při sběru celé nati odřezávejte jen dvě třetiny lodyh, aby rostlina mohla obrazit. Estragon je důležitá součást kořenných směsí. Rozdrcenými listy se zdobí saláty, lehké polévky, rajčata, omelety i míchaná vajíčka. Zhotovuje se z nich bylinkové máslo, používá se k řízkům, kotletám a grilované rybě. Listy estragonu obsahují jód, minerální látky a vitaminy A a C. Extrakt slouží jako stimulátor chuti, podporuje zažívání a je všeobecným tonikem. Kořen se užívá proti bolení zubů.

BAZALKA Ocimum basilicum Teplé, slunečné plochy. Chráníme proti větru, mrazu a polednímu slunci. Půda by měla být propustná a vlhká. Sázíme ve vzdálenosti 20 cm. Zalévat jen v poledne, nikdy ne večer. V horkém počasí doporučujeme rosit. Bazalku lze pěstovat v bytě. Trhají se mladé listy, vrcholky lodyh se odřezávají, jakmile se otevřou první květy.

Na poslední chvíli se přidává do vařených jídel,do salátů. Sytá ostrá chuť bazalky je vhodným doplňkem česneku. Používá se v různých středozemních pokrmech a k dochucení zálivek a octů. Výtažek čerstvých rostlin se přidává do osvěžující lázně. Listy se užívají jako tonikum nebo se přidávají do čaje na podporu trávení. Bazalka má široké použití v aromaterapii. Silice zmírňují duševní únavu.

SMIL ITALSKÝ Helichrysum italicum Slunečné plochy. Výsadba na vzdálenost 30 cm. Na podzim nebo na jaře doporučujeme seříznout nadzemní části, v chladnějších oblastech nadzemní části namrzají. Nutno nechat rostliny přezimovat ve sklenících nebo v domě. Listy se sbírají kdykoliv. Snítky s listy se přidávají do polévek , drcené suché listy k dušenému masu, dušené zelenině a do rýžových jídel. Použití jako magi. Užijí-li se snítky, odstraňují se před podáním pokrmu. Léčí jizvy, modřiny, rány a otoky (používejte pouze vysoce zředěné).

HELICHRYSUM STOECHAS Asteraceae Slunné, chráněné polohy. Preferují lehké písčité nebo hlinité, neutrální půdy. Tolerantní k suchu a větru, ale není tolerantní k nadměrné vlhkosti. Listy se sklízejí kdykoliv, květy se sklízejí ihned po rozevření. Listy i květy se suší zavěšené květem dolů. Je to krásná aromatická rostlina s okrasnými listy. Můžeme použít při nachlazení, rýmě. Zvyšuje pocení, tlumí bolest a napomáhá vykašlávání.

LEVANDULE Lavandula angustifolia ´Mundstead´ Poloha slunečná a otevřená, aby se zabránilo houbovým chorobám. Dobře propustná, písčitá půda obsahující vápno. Pěstujeme ve sponu 45x60 cm nebo v malých živých plotech. Odstříháváme starší , zasychající stonky a květenství. Sbírají se stonky s květy v první fázi rozkvětu; listy se sbírají kdykoliv. Květy se suší ve svazcích a používají se do suchých kytic, věnečků, voniček a ve směsích potpourri. Sušené květy se dávají do pytlíků k provonění prádelníku a k ochraně před moly. Dále se využívají při výrobě pleťových vod pro jemnou a citlivou pokožku k regeneraci buněk a jako antiseptikum proti akné. Přidávají se do mýdel. Užívají se v masážních olejích při bolestech svalů a při retenci tekutin. Nálev z květů se pije jako čaj ke zmírnění bolestí hlavy, k uklidnění nervů, zmírnění nadýmání, při závratích a mdlobách. Jemné silice se používají jako antiseptikum, mírné sedativum a prostředek proti bolestem, zejména při štípnutí hmyzem. Užívá se i jako masážní olej při

aromaterapii při krčních infekcích, zánětech, revmatických bolestech, nespavosti a depresi.

LIPIA Lippia citriodora Plné slunce. Lehká, dobře propustná a alkalická půda. Vysazovat na vzdálenost 1m. Odstraňujeme namrzlé větévky, aby se podpořilo obrážení. V zimě pěstujeme v bytě; přesto může shodit listy. Prořežte a namočte do teplé vody na jaře, aby ožila. Listy sbíráme kdykoliv, nejlépe, když se začínají otvírat květy. Listy používáme k výrobě bylinkového čaje. Jemně nakrájené listy se hodí pro nápoje, ovocné pudinky, sladkosti, jablečný rosol a sušenky. Extrakt zmírňuje otoky kolem očí a můžeme ho přidávat do koupele. Čaj má mírně sedativní účinky, napomáhá při špatném trávení, nadýmání, žaludečních křečích, při nucení na zvracení i při bušení srdce.

MÁTA Mentha ´Schweizer Minze´ Polostín nebo slunečná poloha. Půda vlhká, propustná a výživná. Pěstujeme ve vzdálenosti 30 cm, nejlépe v kontejnerech, aby se zabránilo invaznímu rozrůstání. Květy ihned odstříháme, aby nedošlo k nežádoucímu křížení. Lze pěstovat v bytě. Listy se otrhávají před rozkvětem. Osvěžující čaj. Jablečně vonící máty se přidávají k novým bramborům, do paštik, ovocných salátů, nápojů, do polévek a nádivek. Silice z listů se používá proti tabákovému zápachu. Dává se do skříní a postelí k odpuzování mravenců a blech. Listy se přidávají do vody pro osvěžující koupele. Užívá se při masážích, zažívacích potížích, migrénách, proti bolestem a nevolností. Nevhodná v těhotenství a při nemocech ledvin.

OREGÁNO Origanum vulgare Plné slunce. Vyžadují polední stín. Půda suchá, výživná a dobře propustná. Rozsadíme do sponu 30-45 cm. Před zimou se byliny zastřihnou na 1/3. Lze pěstovat v bytě. Nálev se přidává do osvěžující koupele. Silný nálev slouží jako vlasový kondicionér. Nálev se pije jako čaj při nachlazení, bolestech hlavy, prostých žaludečních, střevních a nervových potížích. Zevně se aplikuje jako antiseptický obklad při otoku a revmatismu. Kapky silice z listů dočasně zmírňují bolesti zubů.

ROZMARÝN Rosmarinus officinalis

Chráníme proti chladným větrům. Doporučujeme pěstovat v kontejnerech, přenášených na léto ven, na zimu do skleníku nebo slunného interiéru. Vyžaduje dokonale propustnou půdu, ve vápenité půdě je menší, ale více voní. Přesazujeme dostatečně vzrostlé rostliny na vzdálenost 60-90 cm. Lze pěstovat v bytě. Suší se celé snítky a větvičky. Před uskladněním se listy drhnou. Aby se zachovala vůně, drtí se listy vždy až těsně před použitím. Čerstvá se dává do salátů. Kandované květy jsou ozdobou pokrmů. Používá se k ochucení pečených brambor a k přípravě bylinkového másla k zelenině. Čerstvé větvičky se dávají do místnosti k osvěžení vzduchu. Listy podporují krevní oběh při použití v lázni. Užívají se do pleťových masek k napařování obličeje. Použití v potpourri. Listy podporují krevní oběh a zmírňují bolest při zvýšeném krevním tlaku. Pomáhají při trávení tuků, při bolestech kloubů a revmatických potížích. Používá se jako antiseptické kloktadlo a ústní voda.

ŠALVĚJ

Salvia officinalis Plné slunce. Po odkvětu vždy ostříhejte květy; zdřevnatělé rostliny po 4-5 letech vyměňte. Časné seřezávání rostlině prospívá, zkošatí. Nemají-li kořeny dost místa, signalizují to žloutnoucí listy. Šalvěj je možné pěstovat v bytě, ale na světlém místě. Listy se sbírají před rozkvětem. Listy jsou atraktivní do věnců, vazeb i do voniček. Pro odpuzování hmyzu se listy kladou do prádla. Užívá se k napařování obličeje a jako stahující a čisticí pleťová voda, k omývání a pro ztmavnutí šedivých vlasů. Bělí zuby. Listy napomáhají trávení a mají antiseptické a protiplísňové účinky, obsahují estrogen. Čaj napomáhá trávení, snižuje potivost, zklidňuje kašel a rýmu. Šalvějový čaj s vínem posiluje nervy a krev.

TYMIÁN Thymus vulgaris Plné slunce. Lehká, propustná, raději alkalická půda.. V létě se pravidelně seřezávají. V chladných oblastech je třeba tymián zakrýt. Lze pěstovat v bytě. Listy se odtrhávají v létě. Nejlepší jsou v době, kdy rostliny kvetou. Pěstuje se v nízkých plůtcích a lemech záhonů. Silný odvar je vhodným dezinfekčním prostředkem v domácnosti. Odvar z listů podporuje krevní oběh; užívá se do koupelí, k napařování obličeje a mast na bolavá místa. Silice se používá jako antiseptická složka v zubních pastách a ústních vodách. Čaj se užívá jako tonikum k zlepšení zažívání. Sladký nálev s medem je dobrý proti dusivému kašli, nachlazení a chrapotu.

ŠANTA (někdy se používá výraz Šanta kočičí) Nepeta Slunce nebo polostín. Propustná půda. Vysazujeme na vzdálenost 30 cm. Na podzim hluboce seříznout. Vůně z poraněného listu láká kočky, které pak mohou rostliny i

poškodit. Sbírají se mladé listy a květonosné vrcholy lodyh. Suší se celá rostlina. Celá rostlina láká včely. Vynikající rostlina pro bordury a lemy záhonů. Listy se přidávají k masům pro zvláštní příchuť. Mladé výhonky se používají v salátech. Vůně šanty odhání krysy. Pěstujeme blízko zeleniny pro odpuzování dřepčíků. Listy a květonosné vrcholy lodyh obsahují vitamin C. Nálev pomáhá při nachlazení, horečkách, při kolice, proti bolení hlavy, při bolestech žaludku a jako mírné sedativum. Zevně se používá ke zmírnění dráždivosti kůže. Rozmělněné listy a květonosné vrcholky se užívají jako obklady při podlitinách.

STEVIE ( Stévie sladká) Stevia rebaudiana V našich klimatických podmínkách se nevyskytují žádné větší problémy s pěstováním. V teplých oblastech lze Stevii pěstovat obdobným způsobem jako tradiční papriku. Sklízí se nadzemní části rostlin 2 x za rok. Můžeme pěstovat v květináčích za oknem a listy průběžně využívat. Obsahuje glykosid steviosid. Ve vodě je rozpustný a na jazyku hořce. chutná příjemně sladce, ve větším množství až Používání sladidla na bázi steviosidu je teda možné jak při výrobě dietních potravin s nízkou energetickou hodnotou, tak i do limonád, v cukrářství a v konzervárenském průmyslu. Steviosid se ukazuje jako možný prostředek proti zubnímu kazu, neboť likviduje řadu patogenních bakterií ústní mikroflóry. Je tedy vhodný i k výrobě zubních past a žvýkaček.

Mandragora Mandragora lékařská je krásná rostlina vyskytující se především na jihovýchodě Evropy. Listy a květy vyrůstají ve tvaru růžice přímo z kořene, květy jsou fialové až bělavé a mají tvar zvonku, z nich se pak tvoří žluté bobulovité plody, tvarem podobné malému jablku. Kořen mandragory, stejně jako kořen ženšenu, nápadně připomíná tvar lidského těla. Od pradávna se mu přisuzovaly magické účinky a byl součástí lektvarů čarodějnic. Mandragora jako dávné afrodiziakum Řekové ji zasvětili bohyni lásky Afroditě, věřili, že mandragora je afrodiziakum a vzbuzuje lásku. Výtažky z kořene získávali například tak, že oloupaný kořen máčeli a vařili v octu nebo víně, které pak pili a dosahovali tak stavu omámení. Dokonce i v Bibli je zmínka o mandragoře, její plody jsou tam nazývány jablíčky lásky. Lidé věřili, že afrodiziakální účinky rostliny jsou tak silné, že působí nejen na člověka, ale i na zvířata. Někde se dokonce tradovalo, že ji některá zvířata záměrně vyhledávají, jedí

a nabízejí i svému vyvolenému. Ženy nosily sušený kořen mandragory jako talisman, věřilo se, že dokáže léčit neplodnost. Obchod s kořenem byl velmi lukrativní, proto také často docházelo k podvodům. Lidé používali podzemních částí jiných rostlin, ze kterých vyřezávali napodobeniny kořene mandragory, ty pak draze prodávali, buď celé, nebo jejich kousky. Ďáblova rostlina nebo strážce domova V některých kulturách byla mandragora spojována s ďáblem a zlem, v jiných sloužila jako ochrana před negativní energií, nemocí a posedlostí. Sušený kořen byl zárukou šťastného domova, měl zajistit blahobyt a ochránit domácnost před nemocemi a zlými duchy, za tímto účelem se zavěšoval v příbytku. Čarodějnice ho také používaly na vymítaní ďábla a zlých duchů a ochranu před nimi. Pověsti, báchorky a strašidelné příběhy Pověstí o mandargoře je opravdu nespočet. Jedna říká, že mandragora roste ze semene muže lámaného na mučícím kole, jiná že z moči muže pověšeného za krádež, další že roste ze semene oběšence a kdo ji vykope, probudí zlé duchy nebo ďábla a přivolá si smrt. Prý když vytáhnete kořen mandragory ze země, vydá tak strašný skřek, že ti, co ho zaslechnou, přijdou na místě o rozum nebo dokonce zemřou. Proto se měl kořen ze země dolovat tak, že se přivázal provazem na ocas černého psa, který ho vytáhl a na místě pošel. Člověk si přitom musel zalít uši voskem či smolou, aby neslyšel strašný křik mandragory, a tím se sám uchránil zkázy. Tyto a jiné báchorky vzbuzovaly v lidech hrůzu a respekt k rostlině a jejímu kořeni. Účinky mandragory - léčivé i životu nebezpečné Účinky mandragory na lidské tělo však nejsou pouhou pověrou. Rostlina obsahuje látky, především alkaloidy, které mají prokazatelný a silný účinek na náš organismus, při předávkování je dokonce smrtelně jedovatá. Šťáva z kořene a někdy i z plodů se užívala v nižších dávkách jako lék při nespavosti, ve vyšších pak jako sedativum a narkotikum, analgetikum k utlumení bolestí např. při operacích či silných bolestech. I při těžkých plicních onemocněních léčitelé a kořenářky používali výtažků mandragory, uklidňovala úporný kašel, snižovala tvorbu sekretu v plicích a pomáhala nemocnému spát a odpočinout si. Z listů nebo šťávy se vyráběly obklady na zánětlivá a vředovitá onemocnění kůže, na otoky a pod. Mandragora byla také jednou ze základních ingrediencí lektvarů čarodějnic, mágů a snad i některých šamanů. Kořen se přidával do různých mastí a nápojů s halucinogenními účinky, kde se využívalo jejího narkotického a halucinogenního působení. Takové nápoje a lektvary sloužily například k věštění budoucnosti, odhalení příčin nemocí a léčení či čarování a zaklínání, umožňovaly cestování do jiných, běžným vnímáním neuchopitelných světů a vizí. I zralé žluté plody se někdy pojídaly pro dosažení hlubokého spánku, doprovázeného silnými vizuálními sny. K laickému léčebnému či jinému použití se dnes mandragora zásadně nedoporučuje, protože následky předávkování mohou být opravdu tragické! S Mandragorou se zachází opatrně a to za použití zástěry, ochranných rukavic a samozřejmě klapek na uši ! Přesazení musí být rychlé a to vyjmout rostlinu z květináče okamžitě ji přendat do většího a zasypat hlínou.

Její jméno je pro nás navždy spojeno s časem čarodějnic, dávných kořenářek, mágů a alchymistů, mandragora je symbolem kouzel, magie a psychedelie, které ovlivnily člověka v jeho duchovním vývoji a zaslouží si náš respekt.

JMELÍ Jmelí patří vedle stromečku t aké k vánocům. Této věčně zelené rostliny si povšimli již naši předkové. Připadala jim tajemná - vždyť roste vysoko v korunách stromů a její plody, bílé bobule, se podobají perlám a dozrávají právě v prosinci. A protože bylo tajemné, mělo mít i kouzelné účinky. Věřilo se tedy, že chrání před ohněm a zavěšovalo se do domů, aby bránilo v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Věřilo se, že přináší štěstí stejně jako podkova nebo čtyřlístek.Podle Keltů zajišťuje plodnost, proto se pod ním dodnes líbáme. Navíc přináší do domu štěstí, odvahu a lásku. Ve středověku se používalo jako významná léčivá rostlina a moderní věda léčivé účinky jmelí potvrdila. Jmelí obsahuje látky snižující krevní tlak a podporující rozšiřování cév, a proto se z něj získávají tyto látky k výrobě léčiv proti arterioskleróze. O jmelí také existuje mnoho legend. Podle jedné bylo jmelí kdysi stromem, z jehož dřeva byl zhotoven kříž, na kterém zemřel Kristus. Strom prý hanbou seschl, aby se přeměnil v rostlinu, která zahrnuje dobrem všechny, kdož pod ní projdou. Jmelí prý nosí štěstí tomu, kdo je jím obdarován, a nikoliv tomu, kdo si jej koupí sám. Vánoční jmelí roste na listnatých stromech, jejichž listy na podzim opadávají a jeho užívání jako dekorační vánoční rostliny se do Evropy rozšířilo z Anglie. Tento zvyk se u nás dodržuje dodnes a lidé stříbrné, zlaté či zelené snítky jmelí připevňují k lustru či dávají do váziček na stůl.

(Alchemilla vulgaris L. sp. coll.) husí nožka, alchemilka, rosička Kontryhel obecný je souborný název pro několik desítek velmi podobných a systematicky často problematických druhů, z nichž nejběžnější je konrtyhel žlutozelený (A. xanthochlora Rothm.), kontryhel holý (A. glabra (L.) Neygenf.) a kontryhel pastvinný (A. pastoralis Bus.).

Je to vytrvalá bylina s dlouhým oddenkem, pokrytým zbytky odumřelých listů, z něhož vybíhá bohatá přízemní růžice dlouze řapíkatých, poměrně tuhých, v obrysu ledvinitých 9-11laločných listů, které jsou svrchu lysé, na spodní straně a řapících ochlupené, v mládí charakteristicky řasnatě složené podél hlavních žilek. Květní lodyha je 10 až 30 cm vysoká, vystoupavá až přímá a v horní části větvená. Drobné žlutozelené kvítky tvoří koncová vrcholičnatá květenství podobná klubku. Květy jsou pravidelné, oboupohlavní, se čtyřmi kališními i korunními lístky. Tyčinky jsou také čtyři, jeden pestík dozrává po oplození v nažku, uzavřenou v češuli. Kvete vytrvale od května do září. Je velmi hojně rozšířen od nížin do hor na loukách, pastvinách, travnatých návsích, prameništích, ve světlých vlhčích lesích, u cest a potoků. Vyskytuje se téměř v celé Evropě, v mírné a severní Asii a ve východní části Severní Ameriky. Na jih zasahuje až na Kavkaz a do Himálaje, na severu do Grónska. Sbíráme nať nebo listy. Obsahové látky: 6-8% hydrolyzovatelných tříslovin, hořčiny, silice, stopy kyseliny salicylové, vitamin C a další Kvetoucí nať nebo listy se sbírají od května do září a suší se běžným způsobem ve stínu, co nejrychleji a ve slabých vrstvách, poněvadž droga je velice choulostivá, snadno se zapaří a suchá je naopak velmi drobivá. Suchá má původní zbarvení, je bez pachu a má svíravou nahořklou chuť. Drogu znehodnocují především jinak zbarvené části a cizí organické příměsi. Dříve byl považován za důležitou, v lidovém léčitelství často používanou rostlinu především proti průjmům, střevním katarům, při silné menstruaci, špatném trávení, nadýmání, katarech dýchacích cest, plicní tuberkulóze, žaludečních vředech, cukrovce, vodnatelnosti, jaterních a ledvinových chorobách, zánětech močového měchýře, krvácení a k posílení dělohy před porodem. Zevně se používal k omývání špatně se hojících ran, ekzémů, bércových vředů, ke kloktání při zánětech dutiny ústní a k výplachům při krvácení z nosu a výtocích. Význam mu přikládali také středověcí alchymisté, kteří při hledání zlata a "kamene mudrců" používali tzv. nebeskou rosu - kapky vody, nápadně se třpytící na listech kontryhele. Svědčí o tom i rodový název Alchemilla. Dodnes se v lidovém léčitelství používá jako svíravý prosředek při průjmech, při silné menstruaci a preventivně k potlačení klimakterických příznaků. Má i mírný protikřečový a močopudný účinek. Je také součástí metabolických čajových směsí používaných při redukční dietě. Vnitřně se používá zápar ze dvou čajových lžiček řezané drogy na šálek, který se po 10 min. scedí. Pije se neslazený dvakrát denně. Při silné a bolestivé menstruaci se doporučují dva šálky záparu denně v druhé polovině cyklu. K zevnímu použití slouží buď zápar nebo odvar z dvojnásobného množství drogy.

Třezalka tečkovaná Hypericum zahrnuje asi 380 druhů, které rostou převážně v subtropickém pásmu, nejvíce ve Středozemí, severněji jen několik druhů. Vytrvalá, 10 až 100 cm vysoká bylina. Lodyha vystoupavá až přímá, obvykle nevětvená, většinou s vyniklými podélnými lištami. Listy přisedlé až krátce řapíkaté, podlouhlé, vejčité nebo podlouhle kopinaté, na okraji podvinuté, s tečkovitými siličnými žlázkami a nádržkami. Květenství bohaté, květy v průměru 15 až 35 mm, kališní lístky trojúhelníkové nebo široce čárkovité, korunní lístky 8 až 18 mm dlouhé, nesouměrné, zlatožluté, při vrcholku žláznatě tečkované. Kvete v V až IX. Obsahuje červenofialové barvivo hypericin, katechinové třísloviny, flavonové glykosidy (hyperosid, rutin, kvercitrin), silici, pryskyřici, organické kyseliny, provitamin A, vitamin C. Sbírá se kvetoucí nať (Herba hyperici) a to ihned po rozkvětu. Odřezávají se asi 30 cm dlouhé kvetoucí a olistěné vrcholy, které se sváží do svazků a suší na dobře větraném místě ve stínu (na slunci droga ztrácí barvu). Při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 35 °C. Použití třezalky je velmi rozsáhlé: působí antibioticky, čistí krev, má účinky protizánětlivé, dobře působí na ekzémy, odstraňuje otoky, pomáhá při chorobách plic, slinivky břišní i jater, léčí žaludek a dvanácterník (vředy, žaludeční neurózu), hemeroidy (při současné aplikaci vnitřní i vnější), pomáhá při těžkých chřipkách spojených s arytmií či fibrilacemi, působí sedativně, takže se osvědčila při léčbě úzkosti, neklidu, psychickém napětí, neurastenii, panice, depresi apod., pomáhá hojit rány, pohmožděniny i zlomeniny, tlumí vnitřní krvácení a zlepšuje kvalitu cév, podporuje rehabilitaci po mozkových obrnách, při dlouhodobém podávání má příznivé účinky při roztroušené skleróze. Nejčastěji se podává ve formě nálevu, který se pije 2x až 4x denně po 125 ml. Nejúčinnější formou je však tinktura, osvědčil se i lihovodný roztok nebo vinný odvar, macerací v olivovém nebo slunečnicovém oleji se získá velmi dobrý masážní olej, který se může použít i k léčbě popálenin (např. od slunce), zanícených ran nebo hemeroidů. Třezalka by neměla být podávána lidem, kteří trpí těžkou cukrovkou, alergií na pyl, velmi nízkým tlakem a těm, u nichž byl zjištěn metastazující nádor. Nežádoucím účinkem může být přecitlivělost na sluneční záření, která se projevuje záněty zejména na nepigmentovaných místech kůže.

Atropa bella-donna - rulík zlomocný Atropa zahrnuje 4 druhy, z nichž jeden roste v Evropě, další ve Španělsku a severozápadní Africe, další v Afghánistánu a západní Himaláji a poslední v pohoří Turkmenistánu a Íránu. Vytrvalá, 50 až 180 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, větvená, oblá, plná, kratičce pýřitá, fialově naběhlá. Listy střídavé, na květonosných větvích zdánlivě vstřícné, kopinatě vejčité, vejčité nebo eliptické, klínovitě zúžené v řapík, celokrajné, zejména na

žilkách krátce pýřité. Květy jednotlivě v úžlabí listů, kalich zvonkovitý, za plodu hvězdovitě se rozkládající, koruna zvonkovitě trubkovitá, až 3 cm dlouhá, dole nazelenalá, nahoře hnědofialová, vzácně celá žlutozelená, uvnitř lysá, vně krátce pýřitá. Bobule kulovité, 14 až 18 mm v průměru, nejdříve zelené, později černé, vzácně žlutozelené, lesklé. Kvete v VII až VIII. Všechny části rostliny jsou prudce jedovaté neboť obsahují alkaloidy, z nichž nejdůležitější jsou hyoscyamin a atropin, které dohromady tvoří asi 90% všech alkaloidů. Dále jsou přítomny alkaloidy atropamin, belladonnin, skopolamin, Nmethylpyrrolin, N-methylpyrrolidin, helleradin a zřejmě bellaradin (kuskhygrin). V listech je obsaženo asi 0,3 až 1% alkaloidů, v kořenech až 1,5%, v květech okolo 0,4%, v plodech asi 0,9% a v semenech přibližně 0,8%, jejich obsah se však mění během vývoje rostliny. Dále jsou přítomny třísloviny (v listech 8 až 9%, v kořenu okolo 12%) a glykosid methylaeskulin. Hlavními toxickými látkami v rulíku jsou hyoscyamin a atropin, jejichž účinek je podobný: tlumí až ochrnuje zakončení vegetativního nervového systému zvaného parasympatikus, tlumí sekreci žláz a uvolňuje křeče průduškového svalstva a hladkého svalstva zažívacího ústrojí. V malých dávkách nepůsobí na mozek ani míchu, ve větších dávkách však vyvolává stav blouznění nebo opilosti, které může přejít v chorobné rozrušení a po něm ospalost, nehybnost, až koma. Skopolamin působí podobně, pouze na mozek nepůsobí stimulačně, ale sedativně. Vyvolává uklidnění, ospalost, až narkózu. Otravy rulíkem nastávají obvykle záměnou jeho bobulí za jiné plody. Otrava se projevuje zprvu pocitem sucha v ústech a těžkou mluvou. Zorničky jsou rozšířeny, postižený ztrácí schopnost zaostřit zrak (porucha akomodace), objevuje se slepota. Kůže v obličeji rudne, puls se zrychluje. Po té se objevuje silné mozkové podráždění, otrávený je neklidný, křičí, má halucinace, po excitaci přichází ochablost, krevní tlak je nízký, dýchání povrchní, končetiny studené, smrt přichází v komatu. Prognóza otrav je však poměrně příznivá, asi 90% postižených se podaří vyléčit. Smrtelná dávka atropinu je asi 0,01 až 0,1 g, pro děti se jako smrtelná dávka udává 3 až 4 bobule, u dospělých 10 až 12 bobulí nebo 0,3 nebo více gramu listu. Otrava může nastat i po požití masa nebo mléka zvířete, které rulík spáslo, přičemž je třeba mít na vědomí, že některá zvířata jsou na atropin dosti odolná, takže se na nich žádná otrava nemusí projevovat (koza, králík, ovce, kůň, skot, bažanti, někteří zpěvní ptáci ...). V lékařství se užívá rulíkových drog jako spasmolytika (látky uvolňující křeče, např. při křečovitém kašli nebo bronchiálním astmatu, ledvinových kolikách, křečovité zácpě apod.), antiastmatika, parasympatikolytika (např. po následcích mozkových zánětů) nebo anestetika. V očním lékařství se užívá atropinu k rozšíření zorniček. V 19. století se užívalo rulíku např. k léčení žloutenky, černého kašle, nervových chorob, spály, epilepsie, neuróz, kožních chorob aj. Vzhledem k velké jedovatosti rulíku je vyloučeno jeho užití v lidovém léčitelství.

Thlaspi arvense - penízek rolní Thlaspi zahrnuje asi 80 druhů, které rostou v mírném a subtropickém pásmu severní polokoule, nejvíce v Evropě a Malé Asii.

Jednoletá, 10 až 60 cm vysoká bylina. Lodyha větvená, hranatá, lysá. Přízemí listy úzce obvejčité nebo podlouhlé, celokrajné nebo vykrajovaně zubaté, lodyžní listy podlouhle kopinaté až podlouhlé, zubaté, přisedlé, objímavé. Květy uspořádány v hroznu, bílé. Šešulky široce eliptické až okrouhlé, široce křídlaté, nahoře vykrojené. Kvete v IV až IX.

Bistorta major- hadí kořen větší Vytrvalá bylina s dužnatým, silným, červenohnědým, hadovitým oddenkem. Je tmavě zelená, dorůstá výšky až 100 cm. Lodyhy jsou přímé a nevětvené. Přízemní listy jsou velké asi 3x15 cm, mají podlouhle vejčitý až podlouhle kopinatý tvar. Listová čepel je celokrajná až jemně vroubkovaná, na vrcholu špičatá. Okraje listů bývají často jemně chlupaté. Lodyžní listy jsou křídlatě řapíkaté, na bázi mírně srdčité až uťaté. Z palistů se v místě přisedání řapíků vytváří červenohnědá botka. Hustý lichoklas je tvořený většinou růžovými květy, které postupně rozkvétají odspodu. Květenství měří až 7 cm. Okvětí je pětičetné. Květy obsahují osm tyčinek. Svrchní semeník je tvořený jedním plodolistem, obsahuje jen jedno vajíčko. Čnělky jsou na bázi srostlé. Plody jsou trojboké, lehce smáčknuté nažky dlouhé 4-5 mm. Rostlina kvete od června do srpna. V oddenku jsou obsažené třísloviny a škrob. V nati pak kyselina křemičitá. Kořen se používal při zánětech ústní dutiny a hrtanu jako kloktadlo. Našel uplatnění i proti průjmovým onemocněním. Podle tvaru oddenku, dostala tato rostlina název. Věřilo se, že právě oddenek pomáhá proti hadímu uštknutí. Je to medonosný druh. užovník, beraní ocas, svalník červený, červené koření, hadovec, rdesen, bistorta .

Batrachium aquatile-lakušník vodní Vytrvalá bylina ponořená do vody. Lodyhy jsou dlouhé až 200 cm, jsou lysé a větvené, ve vodě vzplývavé. Ponořené listy se od listů plovoucích tvarově i fukčně liší. Plovoucí jsou 3-5 laločné, s tupými, na konci vroubkovanými laloky. Ponořené listy jsou 2-3x trojčetné, vidličnatě dělené na nitkovité úkrojky. Snadno se přizpůsobují proudu vody, po vynoření se shluknou a vytvoří štětičku. Oboupohlavné, pravidelné květy jsou dlouze stopkaté. Pětičetné bílé koruny měří v průměru 2-2,5 cm. Korunní plátky mají široce obvejčitý tvar a jsou velké 9-14 mm. Kalichy jsou opadavé. Tyčinek bývá 20-30 a jsou delší než blizna. Svrchní semeník srůstá z mnoha plodolistů. Plody jsou lysé nebo chlupaté, příčně svrasklé nažky s krátkým zobánkem. Je jich 20-80 z jednoho květu. Rozmnožuje se i vegetativně. Rostlina kvete od května do srpna. Jeho přemnožení není příliš žádoucí. Pokud se vyskytuje na vodní ploše v přijatelném množství, je dobrým prostředím pro vytírání ryb a úkrytem pro ryby a plůdek, prokysličuje vodu. Ponořené květy se neotevírají, proto dochází k jejich samoopylení. Rozkvetlé květy na hladině jsou opylovány brouky a mouchami. Po opylení se schovají pod vodní hladinu, kde dozrávají plody. Jedná se o velice proměnlivý druh.

Jednoleté i víceleté byliny (méně často keře) proměnlivého vzhledu. Listy jsou bez palistů, mohou být jen přízemní nebo vyrůstají střídavě (výjimečně i vstřícně), jsou dělené. Květy jsou většinou pětičetné, jednotlivé nebo tvoří hroznovitá květenství. Jsou oboupohlavné, pravidelné nebo souměrné. Květní obaly mohou být rozlišené (na kalich, který se zbarvuje stejně jako koruna, a na korunu, která zakrňuje v medníky) nebo jednotné, nerozlišené. Tyčinky jsou v květu volné a v různém počtu. Svrchní semeník je tvořený jediným plodolistem nebo srůstá z velkého počtu plodolistů (mohou být i volné). Pestíků je v květech více, někdy je jejich počet redukovaný na jediný. Plody jsou měchýřky, nažky nebo bobule. Semena jsou bohatá na olej. Druhy z čeledi Ranunculaceae jsou jedovaté. Obsahují alkaloidy (akonitin), saponiny, hořčiny (ranunkulin) a glykosidy (anemonin), proto tato čeleď našla uplatnění ve farmacii. Vyskytují se na různých stanovištích, od travních po vodní.

Rosnatka okrouhlolistá Vytrvalá rostlina s vláknitými kořeny, jejíž listy vytvářejí přízemní růžici. Z ní vyrůstá jeden nebo více přímých, červenavých stvolů, které jsou lysé. Dosahují výšky 10-20 cm a jsou tak až 4x delší než listy. Dlouze řapíkaté listy jsou velké až 10x10 mm a mají okrouhlý tvar. Na rubu jsou lesklé a lysé, na líci jsou hustě pokryté červenými žláznatými chlupy, které vylučují kapičky lepkavé kapaliny. Tyto chlupy jsou dlouhé 1-5 mm. Mladé listy jsou spirálovitě stočené. Pravidelné oboupohlavní květy se skládají do vijanů. Kališních lístků je pět, jsou tupé, kratší než korunní. Pětičetná koruna je bílá, dlouhá 4-6 mm. Korunní plátky mají vejčitý tvar. Tyčinek je pět, jednopouzdrý, svrchní semeník srůstá ze tří (někdy z pěti) plodolistů. Čnělky jsou volné. Plody jsou jednopouzdré, hladké, vejčité tobolky, které jsou delší než kalich. Praskají třemi chlopněmi. Rostlina kvete od června do srpna. V rostlině jsou obsažené látky ramenton, ramentaceon, biramentaceon, dále plumbagin, deriváty naftochinonu, organické kyseliny (benzoová, citronová, mléčná, mravenčí, propionová) a třísloviny. Má antibakteriální účinky a působí proti křečím hladkého svalstva (spazmolytikum). Rostlina má mírný diuretický účinek. Používala se na odhlenění, na snížení hladiny glukózy v krvi nebo ke snížení krevního tlaku. Ačkoli se rosnatka okrouhlolistá používala v lidovém léčitelství, v lékařství větší uplatnění nenašla. Důvodů je několik. V přírodě se dnes rostlina vyskytuje vzácně. Její pěstování se po ekonomické stránce nevyplatí. Rostlina začala z přírody mizet kvůli odvoďňování luk, těžbě rašeliny a také kvůli jejímu sběru pro léčivé účinky. Je chráněná v mnoha evropských státech. V České republice je zapsána v červeném seznamu rostlin jako ohrožený druh (C3). Do červeného seznamu se řadí jako ohrožený druh i na Slovensku. V ČR je chráněná zákonem (§2), patří mezi silně ohrožené druhy. Zákonem je chráněná i na Slovensku. Kapičky tekutiny na vrcholu tentakulí obsahují trávicí enzymy. Na sekret je nálakán drobnější hmyz, který se na tentakule nalepí a je postupně trávený. Ze stráveného živočicha zbyde jen vnější chitinová kostra. Dostatečnou dráždivost pro chytání hmyzu

mají pouze mladé listy. Rostlina nevoní, má ale hořkou a svíravou chuť. Dříve se také používala k výrobě barviv, protože obsahuje karmínově červené barvivo. masožravka, mucholapka, rosník, rosička

Svízelka chlupatá Vytrvalá bylina dosahující výšky 10-40 cm. Celá rostlina je hustě pokrytá odstálými chlupy. Vystoupavé až přímé lodyhy jsou na průřezu čtyřhranné. Ploché a celokrajné listy se skládají ve čtyřčetné přesleny. Listy mají vejčitý až eliptičný tvar, jsou špičaté, trojžilné, na okraji štětinatě chlupaté. Samotné plochy listových čepelí jsou odstále chlupaté. Během plození jsou listy převislé. Květy se skládají v klasy. V úžlabí horních listů se tvoří dílčí květenství s drobnými listeny po 3-7 květech. Koncové květy jsou oboupolavné, postranní jsou pouze samčí. Koruna měří v průměru 2-2,5 mm a má žlutou barvu. Kalich postupně zakrněl. Semeník je spodní a vzniká srůstem dvou plodolistů. Plody jsou podlouhlé, lysé nebo bradavičnaté dvounažky. Jejich velikost se pohybuje v rozmezí 1,5-2,5 mm. Rostlina kvete od dubna do června. Z kořenů svízelky chlupaté se získává červené barvivo.

Barvínek menší Vytrvalá bylina nebo až polokeř dosahující výšky 15-20 cm. Jeho oddenek je plazivý, v mnoha místech kořenující, dlouhý až 60 cm. Kvetoucí prýty jsou oblé, krátké, přímé nebo vystoupavé, na bázi dřevnatějící. Nekvetoucí prýty kořenují a jsou plazivé. Krátce řapíkaté listy jsou vstřícné, mají podlouhle kopinatý až eliptičný tvar. Na konci jsou krátce špičaté nebo tupé, na bázi jsou klínovité. Neopadávají, jsou kožovité, na líci lesklé, na rubu světlejší. Okraje listových čepelí jsou slabě podvinuté a lysé. Dlouze stopkaté květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů. Kalich je čtyř- až pěticípý, s cípy na okraji lysými. Barva koruny je světle modrá až modrofialová. Květní trubka je jen krátká. Korunní cípy jsou nesouměrné, šikmo obvejčitě klínovité, doleva stočené. V květu je pět tyčinek, svrchní semeník srůstá ze dvou plodolistů. Plody jsou dva měchýřky, které srůstají naspodu, obsahují hnědá semena. Rozmnožuje se ale hlavně výběžky. Rostlina kvete od března do června. V nati barvínku menšího jsou obsažené alkaloidy vincamin a vincaleucoblastin a dalších více než 30 alkaloidů. Mezi další látky patří pektin, třísloviny a saponiny. V rostlině byly objeveny alkaloidy, které mají podobný charakter jako látky obsažené v rauwolfii plazivé (Rauwolfia serpentina-himalájská rostlina), která se používá k léčení onemcnění kardiovaskulárního systému a při vysokém krevním tlaku. Vincaleuvoblastin působí na snižování počtu leukocytů a působí tak proti nádorovým bujením. Při zánětech ústní dutiny nebo střevní sliznice se pije čaj z této rostliny. Používá se k léčení zánětů dýchacích cest a také k zastavování krvácení z nosu a dásní.

Ve středověku se tato rostlina používala k různým rituálům (měla člověka ochránit proti čárům). zimostráž, barvínek, brčál, barvenka, vinka, zelenec

Rojovník bahenní Větvený keř dorůstající výšky 50-150 cm. Mladé větve jsou porostlé rezavými chlupy, všechny větve jsou přímé. Přisedlé listy mají střídavé postavení. Jejich tvar je čárkovitý nebo široce kopinatý, jsou široké asi 3 mm a dlouhé 30 mm. Jsou vytrvalé, kožovité, celokrajné, na líci lysé a na rubu rezavě chlupaté, na okrajích podvinuté. Na rubu jsou listy kromě chlupů pokryté i žlázkami. Pravidelné a oboupohlavné květy vytvářejí bohaté vrcholové okolíky. Květy vyrůstají v úžlabí hnědých šupin na dlouhých žláznatých stopkách. Kalich srůstá z pěti lístků, kališní ušty jsou tupé. Koruna je tvořená pěti bílými, na konci tupými plátky. Mají široce obvejčitý tvar a jsou velké 1015 mm. Tyčinek je deset, jsou rozmístěné ve dvou kruzích, jsou delší než korunní plátky. Svrchní semeník je žláznatý, srůstá z pěti plodolistů. Plody jsou vejčité tobolky na převislých stopkách. Jsou velké 3-6 mm, pukají pěti chlopněmi. Rostlina kvete od května do června. V listech jsou obsažené silice. Dále rostlina obsahuje glykosid arbutin, jedovatou látku ledol, látky thymol, palustrol, karvakol, fraxin, mykren a eskulin. Látka ledol má při vnitřním použití povzbudivé účinky, ale při lokálním použití působí dráždivě. Izolovaný olej působí jako silné anestetikum. Olej získaný z rojovníku bahenního má omamné a psychoaktivní účinky. Při vyšších dávkách působí toxicky na trávicí trakt nebo vyvolává u těhotných žen potraty. Používal se k léčbě černého kašle, proti bolestem kostí a kloubů, při menstruačních bolestech, k léčbě revma a na pohmožděniny. V České republice je tento druh chráněný zákonem (§3) a je zapsaný v červeném seznamu rostlin jako ohrožený druh (C3). Zákonem je chráněný i na Slovensku, v červeném seznamu je tam řazen do kategorie kriticky ohrožených druhů. U germánských kmenů se rostlina přidávala jako koření do piva. Na Sibiři se využívala k ochraně před hmyzem a jako léčivka. Na spodu semeníku je vylučovaný nektar se silnou vůní, která láká hmyz k opylování. Silnou vůní bývá často usmrcen drobný hmyz. Semena jsou anemochorní (roznášená větrem). Díky svému zápachu, který způsobují silice obsažené v listech, se dá rostlina použít jako prostředek proti molům. ledum, rokovník, rojovec, divoký rozmarýn, rozmarýn lesní

Břečťan plazící se po zdi…

Kde se vzal, tu se vzal, objevil se břečťan - Vytrvalá, plazivá, popínavá rostlina, až 20 m dlouhý liánovitý keř s přísavnými kořínky. Kmen ve spodní části je dřevnatý a větvený. Listy neopadavé, kožovité, lesklé, střídavé, řapíkaté, dlanitě laločnaté, na bázi srdčité, kolem žilek obvykle bělavé, v mládí chlupaté, později lysé (už jste někdy viděli chlupatou kytku? ☺), listy kvetoucích větví kosníkovité až kopinaté, na bázi klínovité, na vrcholu zašpičatělé, nelesklé. Květy vyrůstají v polokulovitých okolících, jsou drobné, žlutozelené, pětičetné, stopkaté, květní stopky chlupaté, korunní lístky masité, vně hnědé. Plodem je modročerná bobule. Kvete v září až do října. Vykvétá až přibližně v 10. až 12. roce života a dožívá se až 500 let, podle některých autorů i 1000 let (velmi staří jedinci mohou mít kmen až o průměru 1 m). Jestli břečťan popínavý má oporu, tak se krásně vine do výšky za pomoci přísavek, které jsou umístěny na opačné straně stonku. Pojmenování - Latinské rodové jméno Hedera (celé Hedera helix) je odvozeno od řeckého slova hedra, které znamená sedátko (břečťan přisedá na podklad) a druhové jméno je odvozeno z řeckého slova helissó, jež znamená vinout se. (takže nám z toho vznikla vlnící se sedačka ☺). Výskyt - Listnaté a smíšené lesy, skály, sutě, zříceniny, zahrady, parky, křoviny, na půdách humózních, výživných, mírně kyselých až neutrálních. Pochází z Eurasie a Severní Afriky. V ČR roste dosti hojně, místy však chybí, se stoupající nadmořskou výškou četnost výskytu klesá. Celkově roste v Evropě na severu po jih Skandinávie, na východě po Pobaltí a Ukrajinu, na jihu chybí v Řecku, na Krétě, v Moldávii a také v maďarských nížinách, dále roste v Malé Asii, na Kavkaze, v Arménii, na severu Íránu, v Libanonu, v Izraeli. Léčivá moc – Ke sběru využíváme listy, nejlépe čerstvé jarní. Rostlinka obsahuje mnoho chemických látek, ve kterých se vyznají pouze odborníci – příkladem jsou třeba saponiny, alkaloid emetin, inosit, flavonoidy, betakaroten, třísloviny, kyseliny chlorogenová, hederiková, mravenčí, kávová a jablečná (to fakt existují takové kyseliny? ☺) tuk, pektin, rutin, scopolin, cholesterin, tocoferol, jód aj.

Břečťan podporuje vykašlávání (užívá se např. při chronickém kataru, astmatu, nachlazení, zanícených sliznicích), podporuje činnost jater a žlučového systému, zevně se aplikuje na kožní vyrážky, sedací koupel dobře působí na vnější hemeroidy (hrst čerstvých břečťanových listů se nechá přes noc luhovat v 1 l studené vody, ráno se nechá projít krátkým varem a po vychladnutí na teplotu těla se do ní nemocný posadí), obklad z listů pomáhá při bolestech kloubů, na drobnější spáleniny se osvědčil obklad z asi 5 minut povařených listů. Břečťan se vnitřně podává buď formou nálevu (polovina čajové lžičky drogy na šálek vody, půl šálku se vypije ráno a zbylá půlka večer) nebo ve formě tinktury (např. při kataru horních cest dýchacích se bere přibližně 20 kapek tinktury 2x až 4x denně, děti polovinu). Ale pozor! - Vzhledem k tomu, že břečťan je ve větších dávkách drogou toxickou, není radno překračovat doporučené dávky ani jej brát dlouhodobě. Nejjedovatější částí rostliny jsou zřejmě bobule, údajně byla zaznamenána otrava dítěte po požití 5 bobulí. Otrava se projevuje průjmem a zvracením, postiženému je třeba podat živočišné uhlí. Citliví jedinci navíc mohou reagovat podrážděním kůže po dotyku na mladé, ještě chlupaté břečťanové výhony - tito jedinci by neměli břečťanu užívat ani v terapii. Jak ještě mudlové využívají břečťan? - Z bobulí břečťanu se získává růžové a šedivé barvivo pro barvení látek a vlny. Pryskyřice, kterou lze získat ze stonků břečťanu, se přidávala do nakuřovacích prášků nebo do zubních plomb. Z měkkého břečťanového dřeva se v minulosti vyráběly poháry na filtrování vína či cezení mléka, dřeva velmi starých jedinců lze použít namísto dřeva zimostrázového na rytí dřevorytin. Pěstitelství - Pěstuje se ve velkém množství druhů, jež se liší vzrůstem, tvarem či barvou listů nebo barvou bobulí, v zahradách, parcích, na hřbitovech apod. jako trvale zelená

rostlina vhodná ke krytí zdí, pomníků, náhrobních kamenů, loubí atd. nebo jako náhrada trávníku (zkrátka jako dekorace). Růst břečťanu při zdech přináší vedle pěkného vzhledu i další výhody, neboť svými kořeny vysává vodu od základů a větvemi chrání omítku proti povětrnostním vlivům. Je rostlinou nenáročnou a odolnou vůči emisím, vyhovuje mu i stinné stanovitě. Množí se výhradně vrcholovými řízky, jež celkem ochotně zakořeňují. Je třeba však počítat s tím, že zejména v prvních letech života roste celkem pomalu (vzhledem k výše zmíněné dlouhověkosti nemá břečťan opravdu kam spěchat). Některé druhy se uplatňují i jako pokojové rostliny, vyžadují v zimním období chladné prostředí, ale nad bodem mrazu, do 15°C. Břečťan bychom měli umístit na světlém místě, ale bez přímého slunce. Zálivka by měla býti poměrně častá, neměl by nikdy vyschnout, při vyšší teplotě prospěje i občasné rosení. Množí se stejně jako zahradní břečťany, tj. vrcholovými řízky. Symbolika - Břečťanové věnce, větévky či listy symbolizovaly od starověku manželskou věrnost, ale také družnost, přátelství a opilství (např. bůh úrody, plodnosti, vína a bujného veselí Dionýsos čili Bacchus bývá zobrazován s břečťanovým věncem). Pro první křesťany byl břečťan symbolem nesmrtelnosti a věčného života. Druhy břečťanu – s téměř oválnými a zaoblenými listy, s hvězdicovitými listy, se zvlněnými okraji, s rovnými zelenými okraji, se žlutými listy, se skvrnitými listy – takže si stačí vybrat ☺. Škůdci a choroby - V teplých a především suchých stanovištích je často napadena štítovkou. Zajímavost – „ Z přírody ber sílu ryzí, s Hedelixem kašel zmizí!“ Je vám to povědomé? Ano, máte pravdu. Tato mudlovská medicína, sirup, má opravdu něco společného s břečťanem, jedná se o extrakt

Myrha, věštecká bylina Její celý název zní Myrhovník Pravý a jedná se o rostlinku z čeledi březulovitých. Získává se z ní vonná klejopryskyřice. Důležitý je vysoký obsah silice, pro kterou se klejopryskyřice používá ve farmacii, kosmetice a jako vykuřovadlo (spíše ji známe pod názvem kadidlo). Má více druhů a pochází z Afriky, je to takový menší stromek nebo také keřík. Dosahuje výšky až 3 metrů, má silný kmen a trnité větve. Kvete v trsech v barvě bílé (má samčí i samičí květy), květy jsou většinou vejčité a zašpičatělé. Kde všude se používá? Myrhovník můžeme nalézt v lékařství, jako přísadu do vína, utišující prostředek nebo třeba jako pomádu na vlasy nebo se přidává do vonných látek a olejů a samozřejmě je vhodná i pro účely předpovídání budoucnosti. Věštecká bylina - Myrha se stejně jako olibanum používá již od starověku a společně tvořily nejoblíbenější kuřidla. V soustavě rostlin je řazen myrhovník k rostlinám kadidlovníkovitým. Ty

rostou hlavně v tropech. Pálena byla při nejrůznějších obřadech, či významných událostech a stejně jako olibanum má antiseptické účinky. Své využití nenašla jen jako kadidlo. Ve starověku se lidé natírali myrhovým olejem a ve středověku byla myrha uznávaným lékem proti plísním v trávicím traktu a dutině ústní. Myrha se pálila v chrámech, zvyšovala vibrace a soustředění. Farmacie(lékařství) - je uváděno, že tato droga vykazuje svíravé, střevní plyny uvolňující a odkašlání usnadňující účinky, také jsou dokumentovány účinky proti choroboplodným baktériím a tato rostlinka také hojí organismus celkově. Tradičně je klejopryskyřice používána při aftech(vřídky v ústech), zánětech hltanu a dýchacích cest, nachlazení, při zánětech sliznice dutiny ústní. Vyšší dávky se nemají užívat během těhotenství. Droga může spolupůsobit s již podávanými léky snižujícími hladinu krevního cukru, též s léky stimulujícími činnost štítné žlázy a snižující hladinu tukových látek v krvi. Myrha se nejčastěji používá ve formě tinktury 2,5 - 5 ml dvakrát až třikrát denně, vnitřně nebo ve formě výplachu nebo kloktadla zevně. Připravuje se také lihový extrakt používaný ve stejných dávkách. Zajímavost – Zde je ukázka z Bible, kde se vyskytla myrha v legendě o Zrození Ježíška (a že je to dnes aktuální téma ☺) - Herodes poslal moudré muže do Betléma: Jděte a hledejte to dítě! Až je najdete, dejte mi zprávu, abych se mu i já mohl jít poklonit. Když se mudrci chystali na cestu, ukázala se před nimi hvězda, kterou viděli na východě. Zůstala stát nad domem, kde byl Ježíš. Tu se z celého srdce zaradovali. Šli do domu a našli Marii a dítě, hluboko se před ním poklonili a vzdali mu hold. Pak přinesli své dary: zlato, kadidlo a myrhu. V noci jim Bůh přikázal, aby se nevraceli k Herodovi. Proto se domů vraceli jinou cestou.

Zázvor, pekařské koření Co je to zázvor? - Zázvorovník lékařský známe jako zázvor, v podobě buď mletého koření, nebo kořenových oddenků, jež nabízejí supermarkety. Také jej lze doma vypěstovat. Málokdy se dá koupit jako pokojová rostlina, ale pokud jej seženete, roste dobře i v našich podmínkách. Původ – Pochází z jižní Asie, kde se po staletí pěstuje hlavně v Číně a Indii. U nás se poprvé objevil ve třináctém století - prodával se sušený jako lék v lékárnách, ale i naložený v cukru jako pamlsek. Hlavní je koření - Zázvor se dá použít do sladkých i slaných pokrmů. Má jemně kořeněnou, velice příjemnou chuť připomínající citróny s nádechem vůně exotických květin. Oddenky zázvoru nejsou nijak závratně drahé. Příprava většiny jídel asijské kuchyně je bez zázvoru nemyslitelná, je součástí i kari koření. Bez zázvoru by se neobešli ani výrobci likérů. V Anglii se z něj dělá zázvorové pivo, oblíbená zázvorová limonáda, v některých částech světa se pije zázvorový čaj. Kandované oddenky zázvoru jsou známou pochoutkou v Asii, u nás známe zázvorové sušenky. Pro svou sladce pikantní chuť se pěstoval již ve starověké Indii a Číně. Do antického Řecka a Říma se pak dostal jako jedno z prvních běžně užívaných koření.

Zázvor můžeme také použít jako dochucovadlo – aby jídlo lépe chutnalo. Můžeme ho přidat do rýže, nudlí, smažených pokrmů z kuřecího masa, do číny a všude tam, kde jste zvyklí používat kari. Zásadou je nedávat víc jak jednu kávovou lžičku zázvoru na čtyři porce připravovaného jídla. Zázvor pak dodá jídlu netradiční chuť. Ochutit lze také saláty a zálivky. Dobrou a chutnou kořenící směsí do pokrmů je zázvor v kombinaci s citrónem, česnekem, feferonkami, paprikou nebo sojovou omáčkou. Nebojte se experimentovat a přidat ho do omáček, polévek (například květáková polévka získá výraznější chuť), do dušené zeleniny – záleží jen na vaší fantazii. Ze sladkých jídel ho můžete přidat do perníku, sušenek i do svařeného vína. Přínos pro lékařství – O zázvoru jako léku se hovořilo již dávno předtím, než se objevil v Evropě. Zázvor je antiseptický, protihorečnatý a protizánětlivý, takže výborně poslouží zázvorový čaj jako prevence chřipkových onemocnění (zejména u střevní chřipky). Čaj připravíte zalitím půl lžičky mletého zázvoru čtvrt litrem vřelé vody. Pomáhá i při bolestech hlavy, nachlazení a proti žaludečním a cestovním nevolnostem. Jestli jste prochladli na zimní vycházce nebo na zahrádce, ponořte nohy do horké vody s přídavkem zázvorové šťávy, napařte, zabalte a chvíli odpočívejte. Nachlazení se vám vyhne velkým obloukem ☺. Pokud už se stalo a trápí vás rýma nebo kašel, zázvorová koupel a pití čaje vás brzy těchto neduhů zbaví. Zmírňují dyspeptické obtíže, jako je pocit plnosti a těžkosti po požití stravy, časté říhání, pálení žáhy, nadýmání, plynatost a nucení na zvracení. Zázvor také potlačuje příznaky spojené s kinetózou (nevolnost při jízdě automobilem, autobusem), jako je nauzea, studené pocení a závratě. Zázvor působí také jako účinné afrodisiakum. A jak vlastně vypadá? - Zázvor je vytrvalá tropická bylina, které z oddenků vyrůstají jednoleté olistěné lodyhy vysoké kolem jednoho a půl metru. Bílé, červeně proužkované květy se objevují v našich podmínkách jen vzácně, jsou malé a velmi jemné. Užívanou částí zázvoru je jeho kořen nebo přesněji řečeno oddenek. Tyto oddenky se suší a následně melou, případně jsou používány v čerstvé podobě. Je možné pěstovat zázvor jako pokojovou rostlinu, ale její opatrování je velice problematické a náročné. Současnost - V současné době se zázvor pěstuje pouze v uměle pěstovaných kulturách a planě rostoucí se již nevyskytuje. Více než padesát procent jeho světové produkce pochází z Indie, Jamajky, Brazílie a Nigérie.

Měsíček Lékařský, pomůže, když je potřeba Původ - je nejasný, v současnosti je znám jen jako pěstovaný, v ČR rovněž od pradávna pěstován a často roste i planě. Bohatě větvené lodyhy mají podlouhlé listy. Měsíček je rostlina jednoletá nebo dvouletá, a dosahuje výšky kolem 50 cm. Kvete v červnu až do září. Květy až 8 cm velké jsou v úborech a mají žlutou nebo oranžovou barvu. Na noc se zavírají. Rostlina je poměrně nenáročná, vyhovuje jí slunné stanoviště, ale spokojí se i s polostínem. Je vhodné odstraňovat odkvetlá květenství. Vyséváme ji přímo na stanoviště. Dá se použít k řezu. Je to oblíbená rostlina skupinových letničkových záhonů. Měsíček má kolem 20 druhů, které jsou domovem ve Středozemí a na Kanárských ostrovech. Používaná část rostliny - květ - plně rozvitý jazykovitý květ z obvodu květenství nebo celé květenství. Měsíček obsahuje tyto chemické látky - silici, karotenoidy, triterpenové saponiny, flavonoidy, flavonoidové glykosidy, kyselinu salicylovou, vitamín C, sliz, seskviterpen calendin a hořčinu calenden.

Význam pro lékařství - Sbírají se zejména květy bez lůžka a zákrovu nebo i celý květ včetně kalicha, nejlépe za suchého počasí. Suší se ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Usušená droga by měla být chráněna před světlem, a protože snadno přijímá vzdušnou vlhkost, doporučuje se její občasné přesušení. Měsíček zvyšuje sekreci žluče, potlačuje růst baktérií, urychluje hojení hnisavých a špatně se hojících ran doprovázených záněty, užívá se proti plísním a proti bércovým vředům, dále příznivě ovlivňuje činnost jater a žlučníku, pozitivně působí proti infekčním chorobám, napomáhá při léčbě astmatu, kašli, bušení srdce, upravuje menstruaci, hojí vnitřní záněty (peptické vředy, záněty žaludku a střev), zlepšuje činnost srdce při mírném poklesu krevního tlaku, působí antibioticky a mírně sedativně, podle některých prací i omezuje růst nádorového bujení (zejména dělohy, prsu a zažívacího ústrojí). Vzhledem k nedostatku poznatků o jedovatosti měsíčku nedoporučuje se podávat v těhotenství a v období kojení. Dávkování - Sušené květy 1-4 g práškované nebo jako nálev třikrát denně. Tekutý extract 1:1 ve 40% alkoholu 0.5-1.0 ml třikrát denně. Varování - Měsíček patří mezi rostliny čeledi hvězdnicovitých, které mohou vyvolávat u zvláště citlivých osob alergickou reakci. Odvary - Zevně lze měsíčku ve formě obkladu použít na takřka jakékoliv rány včetně zánětů očních a ušních, osvědčily se zábaly čerstvé, naklepané byliny na křečové žíly, které se aplikují na noc. Jako kloktadlo se může použít při afekcích v dutině ústní. Odvar se obvykle připravuje z jedné čajové lžičky drogy na 100 až 150 ml vody, která se krátce povaří - užívá se 2x až 3x denně. Při zevním použití se užívají obklady z pomletých celých čerstvých rostlin bez kořene nebo se připravuje měsíčková mast. Kosmetika - Měsíček se uplatňuje i v kosmetice, odvar z jeho květů zjemňuje pleť a činí ji vláčnou. Pěstování - Existuje více odrůd, liší se barvou květů (oranžové, žluté, s tmavším středem) nebo výškou rostliny. Pěstování je velmi snadné, je to rostlina vhodná pro dětské i dospělé začátečníky. Měsíček je nenáročný na polohu, dobře poroste na plném slunci i v polostínu. Půda by měla být výživná, při sušším pěstování se zlepšuje kvalita květů i listů. Množí se semeny, která se vysévají přímo na stanoviště na podzim nebo na jaře (březen až květen), případně se mohou rostlinky předpěstovat v pařeništi (únor až březen). První květy se objeví asi 10 týdnů po výsevu.

Mišpule obecná (Mespulis germanica) Mišpule obecná je známá jako keř nebo nízký strom. Plody jsou kulaté, hnědé až hnědozelené malvice s nápadnou kališní prohlubní a výraznými kališními cípy s pěti tvrdými peckami uvnitř. Mišpule pochází z oblasti sahající od jižní Evropy až po Arménii. Od starověku se plody používaly v kuchyni i v lékárnictví. U nás je rostlina známá již od dvanáctého století, v teplejších oblastech zplaňuje.

Plody mišpulí jsou jedlé až po přemrznutí, chutí připomínají hniličnatou hrušku. Mišpule obohacovaly jídelníček našich předků, kteří je konzumovali syrové, nebo z nich připravovali chutné marmelády. Také je sušili na křížaly. Mišpulím se též připisovaly léčivé účinky. Zpracovávají se na kompoty, ale hlavně (pro značné množství pektinů snadno rosolovatí) na rosoly, povidla, marmelády a různé pasty. Užívá se jich i k výrobě různých likérů, dají se údajně i sušit podobně jako hrušky, někdy se konzervují společně s jinými plody do směsí jsou dobré např. borůvky, jeřabiny, dřínky, šípky, jablka a hrušky. Ze zralých plodů se vyrábí rosoly s přidáním jablečné šťávy v poměru 1:1 a také sirup, který se podává pro svůj stahující účinek (obsahují třísloviny) malým dětem při průjmech. Používají se i ke kořenění nápojů. Než přejdou prvními mrazy nebo dojdou uložené ve sklepě (kolem Vánoc), mají natrpklou navinulou chuť a v tomto stavu se přidávají k ovocným moštům a vínům, kterým takto svým značným obsahem tříslovin zvyšují trvanlivost. Přemrznuté změklé plody obsahují 75% vody, 7,5% vlákniny, okolo 10% cukrů, dusíkaté látky, stopové prvky a vitamíny (železo, vitamín C..), organické kyseliny, z nich pak nejvíce kyselinu jablečnou.

Žen - šen - Všehoj pětilistý Panax ginseng Všehoj ženšenový, žen-šen americký

Žen-šen je kořen mnoholeté travnaté byliny všehoj ženšenový - Panax ginseng, která roste na dálném východě. Byl znám již 4000 let př. n. l. V lidovém lékařství je žen-šen účinný při každé slabosti, Číňané jej prohlašují za "elixir potentionis". Výzkum prokázal, že žen-šen zvyšuje pracovní schopnost, aniž vyvolává nespavost, zlepšuje oční adaptaci a akomodaci. Stimuluje jaterní funkce, léčí žaludeční vředy, zlepšuje činnost mozku, podporuje učení a vyrovnává mužskou i ženskou hormonální aktivitu. Mnoho lidí si ho cení jako afrodiziakum, ochranu proti radiaci a rakovině a zpomalovače stárnutí. Veškerá pozitiva bychom tu jmenovali dlouze, jistě najdete na internetu množství odkazů na jeho blahodárné účinky. Tradičně se prášek ženšenu užívá plněný do kapslí, pilulek nebo pasty v množství 3-6 g ve dvou dávkách na lačno. Své využití našel i ve formě kosmetických krémů a mastí. Užívá odvar vzniklý vařením 5-10 g sušené drogy po dobu 30 minut. Pije se v jedné dávce na lačno. Další oblíbenou možností je extrakt, který se připravuje naložením 50 -60 g suché drogy do 1 litru 40% alkoholu na dobu 2-3 měsíců. Tohoto extraktu se užívá jedna polévková lžíce 1-2krát denně na lačno.

Latinský název rostliny/drogy: Panax ginseng i jiné druhy (Panax quinquefolius, Panax notoginseng)

Hlavní použití: Je uváděno, že droga působí proti depresím, uklidňuje, zlepšuje chuť k jídlu a stimuluje pohlavní pud.. Tradičně je užívána při nervové slabosti, při bolestech nervového původu, nespavosti, nízkém krevním tlaku, zvláště pak při depresivních stavech a sexuální ochablosti. Droga je buď užívána krátkodobě za účelem zlepšení životní síly, koncentrace mysli, zlepšení hojení, odolnosti vůči stresu nebo dlouhodobě pro zpomalení zhoršování stavu organismu v procesu stárnutí. Všehoj vykazuje v pokusné laboratoři řadu dalších účinků – hladinu krevního cukru snižující, pozitivně ovlivňuje stav srdce a cév, zasahuje do přenosu informací nervovou tkání, chrání jaterní tkáň před vlivy jedů, působí proti virům atd. Není doporučováno drogu používat u pacientů nervózních, hysterických, schizofrenních. Neměla by být používána současně s látkami stimulujícími organismus včetně kávy, při hormonální léčbě. Kontraindikací je také akutní stav jakéhokoliv onemocnění a krvácení všeho typu. Větší pozornost je nutné věnovat při použití u diabetiků, pacientům s abnormalitami v srdeční činnosti a krevním tlaku. Je popisována řada vedlejších účinků, většinou však jinými autory jsou vzápětí vyvráceny. Nejčastěji je uváděna nespavost, zvýšení krevního tlaku, průjmy, bolest mléčné žlázy, kožní defekty a poševní krvácení. Zkoušky jedovatosti byly prováděny se standardním extraktem a pro doporučené dávky ukázaly velmi nízkou toxicitu.

Vavřín (Laurus) Vavřín (Laurus) je věčně zelená, subtropická rostlina, charakteristická svou krásnou a nezaměnitelnou vůní. Vavřín (Laurus) je všem dobře známou rostlinkou. Je to věčně zelená subtropická rostlina, která roste jako strom nebo keř do výšky 4 až 6 m. Má temně zelené, podlouhlé, kožité a lesknoucí se listy na krátkých řapících. Je to siličná rostlina, a to jí dává její nezaměnitelnou vůni. Vavřín (Laurus) má malé nažloutlé lístky. Plodem je jednosemenná peckovice černé barvy, pokrytá masitým oplodím. V pokojovém prostředí dobře roste, ale špatně nese plody. Rostlině je třeba zajistit dobré osvětlení a dostatek čerstvého vzduchu (nevadí mu ani průvany). Vavřín (Laurus) se zalévá pravidelně, v zimě bychom však neměli půdu příliš zalévat. Rostlina dobře snáší zastříhávání, stříhejte keřík tak, aby nebyl vyšší než 1,5 metru. V létě je možné ho umístit na čerstvý vzduch. V zimě rostlinu udržujte při teplotě 12 až 15°C. Vavřín (Laurus) je třeba postřikovat vodou pokojové teploty. V období aktivního růstu výhonků se rostlina hnojí 1 až 2krát za měsíc močovinou nebo ledkem amonným v poměru 10-15 gramů na litr vody. Jako půda se používá směs zemí z humusu, listové země, rašeliny a písku (v poměru 2:1:0,5:0,5), nebo místo rašeliny humus (v poměru 3:1:1:1).

Rozmnožují se semeny, zelenými řízky, kořeny nebo dělením trsu.

Česnek Česnek obsahuje velké množství pro lidský organismus významných látek. Ať jsou to minerály (vápník, železo, hořčík, sodík, draslík, fosfor, zinek, jod, selen, mangan, měď), vitaminy (B1, B2, B6, C, A, niacin, kyselina listová), enzymy.. Jednou z jeho nejvýznamnějších složek je alliin, přeměňující se na allicin, silné přírodní antibiotikum. Allicin má velmi široké spektrum působení na mikroorganismy, ničí jak viry, tak bakterie, díky tomu tedy česnek nazýváme jedním z nejúčinnějších přírodních antibiotik. Léčba chřipky, angíny a nachlazení Při nemocech dýchacích cest má česnek hned několik léčivých účinků. Hlavní je právě onen antibiotický, kdy dochází k ničení původců nemoci v těle. Místo synteticky vyrobených antibiotik můžeme tedy užívat česnek v pravidelných dávkách, 1-2 stroužky česneku alespoň 3x denně. Naše okolí sice nejspíš zaznamená, čím že se to léčíme, ale výsledek za to jistě stojí. Pokud bojujeme s nachlazením či chřipkou, často není nad to, pořádně se vypotit.. i tady je česnek tím pravým pomocníkem, protože účinně stimuluje pocení. Látky obsažené v česneku podporují čištění dýchacích cest a zlepšují odkašlávání, nahradí nám tedy syntetické kapky na kašel. Často je účinný i při chronických onemocněních dýchacích cest a dutin. Při zánětu mandlí pomáhá žvýkání stroužku česneku v ústech po co nejdelší dobu, pravda, to je recept pro silnější nátury. Zanedbatelný není ani vysoký obsah vitaminů a minerálů, látek, které tělo v době oslabení nemocí jen ocení. Krevní oběh Česnek je známý svou schopností snižovat hladinu tzv. škodlivého cholesterolu v krvi a naopak zvyšovat hladinu tzv. hodného cholesterolu. To z něj dělá rytíře v boji proti tolik rozšířené a nebezpečné nemoci - arterioskleróze, kornatění cév - snížení průchodnosti s hrozbou následného ucpávaní cév. (Arterioskleróza je příčinou mnohých srdečních chorob, mozkových příhod, trombóz, infarktů..) Tato nemoc se sice projevuje většinou až ve stáří, ale její prevence je nutná už v produktivním věku. Česnek také ředí krev a rozpouští krevní sraženiny, čímž pomáhá chránit před trombózou. Odstraňováním usazenin rozšiřuje cévy, zlepšuje průtok krve a účinně tak snižuje vysoký krevní tlak. Zlepšuje pružnost cévních stěn, tím léčí křečové žíly a zabraňuje jejich další tvorbě. Zlepšením průchodnosti cév je česnek také elixírem na mužskou potenci, protože zlepšuje prokrvení pohlavních orgánů. Trávící soustava Antibiotické látky obsažené v česneku dokáží zabíjet škodlivé mikroorganismy v celém zažívacím traktu. Pomohou nás zbavit se různých katarů a infekcí žaludku a střev. Česnek v umírněných dávkách také podporuje produkci žluče, čímž zlepšuje trávení. Už od pradávna byl používán jako vypuzovač střevních parazitů z těla, další úžasná služba, kterou nám prokazuje už několik tisíciletí.

Cukrovka Česnek obsahuje látky, které pomáhají z krve vyplavovat přebytky cukru, je proto velmi přínosný pro diabetiky. něco podobného Lidé trpící cukrovkou jistě také ocení snižování cholesterolu v krvi, zlepšení průchodnosti cév a prokrvení organismu, což jsou časté problémy spojené s cukrovkou. Česnek a rakovina Mnohé odborné lékařské studie prokázaly, že pravidelná konzumace česneku výrazně snižuje riziko některých typů rakoviny, např. rakoviny žaludku a střev a rakoviny prostaty. I u jiných typů rakoviny vykazuje funkci jakéhosi blokátoru dalšího rakovinného bujení, je proto stále objektem výzkumu s nadějí na nové možnosti léčení a prevence této zlé a rozšířené nemoci. Vnější léčebné využití česneku Česnek se už za dávných časů používal jako zabiják na plísně, ale i opary, protože dokáže hubit mikroorganismy, které je způsobují. Ve formě zábalu se přikládal na místa postižená plísní, např. na nohách a nehtech. Česnek se rozmělnil, přiložil na nemocnou tkáň, ovázal a nechal působit i několik dní. Někteří léčitele tohoto protiplísňového účinku na kůži využívají dodnes. Odborníci klasické medicíny ale také zkoumají pozitivní účinky česneku na léčení rakoviny kůže při vnější aplikaci. Jak česnek správně konzumovat? Důležité je česnek před konzumací buď podrtit, prolisovat, nebo pořádně rozkousat, jen tak mají účinné látky šanci se řádně uvolnit do našeho těla. K běžnému pravidelnému užívání jako prevence postačí 1-2 stroužky česneku denně. Při akutním onemocnění by měly být dávky vyšší. (Osobně při silnějším nachlazení nebo chřipce bez větších problémů zkonzumuji celou velkou hlavu česneku rozdělenou na 3 části, ráno, v poledne, večer. To však pouze krátkodobě, 2-3 dny, pak dávku snížím, při dlouhodobé konzumací takto vysokých dávek by mohlo dojít k podráždění sliznic trávicího traktu.) Je na každém, aby si vysledoval, kolik česneku je jeho tělo ochotno přijmout během jednoho dne. V nevýhodě jsou lidé se slabším žlučníkem, kterým může trávení česneku způsobit nepříjemné pocity pálení žáhy a podobně. V menších dávkách je však i pro ně snesitelný. Pravdou však zůstává, že ono výrazné česnekové aroma pouze potlačíme, nikdy ho úplně nepřebijeme, ani bonbonem, ani žvýkačkou.. stopy česnekové vůně jsou v závislosti na množství cítit z našeho dechu, ale i potu, ještě několik hodin po jeho konzumaci. Pokud nám česnekový odér opravdu nepřekonatelně vadí, můžeme se obrátit k potravinovým doplňkům s česnekovým výtažkem, kde je typická vůně redukována na minimum. Bohužel, síla těchto tabletek zdaleka nedosahuje účinnosti čerstvého česneku. Shrnuto a podtrženo.. česnek je opravdovým elixírem našeho zdraví.. Krmte s ním sebe, krmte s ním své blízké!

Dýně - symbol Halloweenu Dýně je teplomilná rostlina, která by se měla začít pěstovat v květnu, nejlépe po ledových mužích. Známe dva druhy : tykev obecná a tykev velkoplodá. Je to sebevědomá rostlinka a ta rozhodně potřebuje prostor a taky dostatek vody, po výsevu se dokáže „rozplazit“ do všech světových stran a to i 10 m daleko, na každém rameni si nese několik oranžových plodů. Dýně ani po velmi dlouhém avšak správném skladování nenese žádné známky zkázy. Upravená na jakýkoliv způsob chutná naprosto výborně (třeba dýňový džus ve školní jídelně...) Dýně je obdivuhodná zásobárna vitamínů, určitě už někdo z vás zobal dýňová semínka – obsahují hořčík, dýně vůbec podporuje odbourávání toxinů a jedů z těla, doporučuje se při obezitě,onemocnění srdce, ledvin, při žlučníkových chorobách, či močových kamenech, je to výborná zásobárna vody, je nabitá omlazujícími látkami,které regenerují tělesné buňky a starají se o zdravý růst organizmu.

Aloe Rostliny Aloe Vera jsou suchomilné až sukulentní tučnolisté rostliny s masitými, často na okraji různě trnitě zubatými listy. V listech některých druhů Aloe Vera jsou obsaženy sekreční buňky produkující látky s léčivými účinky. Z listů Aloe Vera perfoliata se získává mauricijské konopí.

Tonický a purgativní účinek Jako ALOE označujeme také vlastní léčivou a prospěšnou drogu ze šťavnatých listů některých druhů Aloe Vera s purgativním a tonickým účinkem. Drogou je zde myšlena šťáva z listů, míza nebo šťáva s různě vysokou příměsí mízy. Co léčí Aloe Vera? Hlavní léčivou složkou Aloe Vera je gel a šťáva z listů. Gel nebo šťáva se používá buď sušená, konzervovaná nebo čerstvá, jež se u nás aplikuje nejčastěji. Sušená šťáva se nazývá SABUR. Oficinální je podle ČL 1997 aloe barbadoské, nazývané také někdy aloe pravé, nebo moderně - aloe vera, zahuštěná a usušená šťáva z listů (mateřská rostlina Aloe barbadensis, syn. Aloe vera LINNE, syn. Aloe vulgaris LAMARCK, resp. jeho hybridů a kříženců) a aloe kapské (z některých dalších druhů Aloe, zejména Aloe ferox. MILL., a jejich kříženců). Antrachinon Aloe je amorfní droga s obsahem antrachinonů (podobně jako např. oddenek rebarbory).

V dnešní době se rozlišuje u některých druhů Aloe Vera mezi žlutočervenou mízou (aloe, latex, žlutá míza, droga aloe), která obsahuje vyšší procento aloinu (alonin vyvoláva u některých lidí kožní alergii a při vnitřním použití průjem a silné dráždění střev a ledvin) a průhledným Aloe Vera gelem (označovaným někdy jako aloe vera nebo "šťáva", která je ve skutečnosti jeho výtažkem), který se musí do 12 hodin stabilizovat. Homeopatie a Aloe Vera Čerstvá šťáva se smíchá s lihem 70% v poměru 4:3 a vznikne ředění D0. Dále se ředí lihem 30% až do D2, D3 a D4. Nejčastěji užíváme ředění D3 a D4, 3x denně 5 kapek, před jídlem. Prostředky takto vyrobené si zachovávají především fytoncidní a obecně protizánětlivý charakter a užívají se především na veškeré kožní potíže. Vnitřní užívání je vhodné při léčbě kožních problémů a spálenin kombinovat s vnějším použitím čerstvých listů aloe, emulzí, normálních nebo homeopatických mastí s aloe nebo lihovodních roztoků aloe se sníženým obsahem alkoholu. Účinky Aloe Vera Aloe Vera dokáže pronikat dermální vrstvou, a proto působí i zevnitř těla. Díky této vlastnosti hojí řezné rány, spáleniny, oděrky a je schopna nahrazovat i tukové buňky kostí. Aloe Vera gel působí jako přírodní čistič (obsahuje saponiny), prochází tkání díky přítomnosti ligninu. Pracuje jako anestetikum v místech, kde je aplikován. Zmírňuje bolesti ve svalech, kloubních spojeních apod. Je baktericidní, pokud je aplikován ve vysoké koncentraci po několik hodin v přímém kontaktu s bakteriemi. Dokáže likvidovat virus a je fungicidní. Je proti-svědivý, redukuje krvácení, sráží teplotu zanícených částí těla. Je protizánětlivý. Působí jako přírodní zvlhčovač, dodává vlhkost všem vrstvám kůže. Zvyšuje normální buněčné množení, čímž urychluje regenerativní fázi hojivého procesu. Roztahuje kapiláry (krevní cévy nejmenšího průměru), rozbíjí a stravuje mrtvou tkáň. Je výživný pro tělo a kůži, poskytuje širokou škálu vitamínů, minerálů, sacharidů, enzymů a aminokyselin. Je velmi efektivní při likvidaci virulentních druhů vaginálních trichomonád. Protože Aloe obsahuje velmi cenné enzymy, aminokyseliny , minerály, vitamíny, rostlinné glykosidy a antrachinony, které pomáhají z organizmu odplavovat toxické látky, proto je nejúčinnějším přírodním detoxikačním prostředkem 3. tisíciletí.

Použití: • • • • • • • • •

zánětlivé stavy, žaludeční a dvanácterníkové vředy poruchy střevní činnosti, poruchy správného příjmu vitamínů a minerálů, nadýmání, zácpy a průjmy, syndrom přecitlivělého střeva, vředy tračníku, potravinové alergie, atopický ekzém jaterní problémy poruchy látkové výměny snížení imunity virové infekce mykózy kožní problémy

Vnější použití:

• • • •

popáleniny poranění u diabetiků vysušená pokožka lupy, akné

Antibakteriální účinky: • • •

infekce ústní dutiny svědění konečníku artritida a revmatický zánět kloubů

Proč Aloe šťávu firmy Pharma Activ • • • •

bez dodatku sladidel, vysoká čistota neobsahuje dráždivý Aloin vysoký obsah polysacharidů zmírňuje zánětlivé stavy a vředy žaludku

v téhle původně pouštní rostlině se skrývá 160 účinných látek! Staří Egypťané ji považovali za studnici mládí.Věřili,že kdo se vykoupal v koupeli s aloe stárnul pomaleji nebo vůbec. Hlavní užití je při rituálech věštění a duchovního vývoje. Aloe je tradičně spojována se ženstvím. Usušené listy se dávají do kadidel používaných pro vzývání Luny, které je žádána, aby pomohla porozumět problémům a proniknout do podstaty věcí. Naopak z čerstvých listů vymačkaná šťáva se přidává do očistné koupele.

Blín

Nejrozšířenější u nás je jednoletý nebo dvouletý blín černý Hyoscyamus niger. Je to rozložitá, lepkavá, chlupatá, silně zapáchající bylina, s tupě hranatou lodyhou vysokou okolo 75 cm a větvenou. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, podlouhle vejčité, peřenolaločné, lodyžní přisedlé, objímavé, podlouhle kopinaté, se 4-5 páry špičatých laloků. Délka listů se pohybuje mezi 15 až 20 cm. Květy jsou žluté nebo žlutozelené, fialkově žilkované, asi 4 cm dlouhé a vyrůstají ve dvou vrstvách, uspořádány v husté vijany. Kalich je zvonkovitě trubkovitý, koruna široce nálevkovitá s pěti tupými cípy. Tyčinky mají chlupaté nitky a fialové prašníky, blizna je hlavatá. Kvete od června do října. Svrchní semeník je složený ze dvou plodolistů. Plodem je břichatá a víčkatá tobolka uložená ve vytrvalém kalichu. Obsahuje velký počet semen vejcovitého nebo ledvinovitého tvaru, červenohnědé barvy. Velmi často se pěstuje blín bezbranný - H. muticus, který roste hlavně v pouštních oblastech Egypta a dále v Afganistanu a Indii. Je bohatší na L-hyoscyamin (0,5-1,4 %), avšak skopolaminu obsahuje méně. Tento druh blínu je oblíbený také mezi Beduíny a

dále v některých částech Asie a Afriky, kde se kouří společně s konopím. Z dalších druhů je vzácný blín český - H. bohemicus jednoletá bylina rostoucí v minulosti v okolí Prahy a ve středním Polabí. Původní v jižní Evropě a vzácně zavlečený do okolí Prahy je blín bílý - H. albus. Blín černý roste jako plevel na živinami bohatých půdách v teplejších oblastech na rumištích, úhorech a pustých místech v nížinách až do podhůří. Je rozšířen po celé Evropě, v západní Asii až po Himálaje, Mongolsko a řeku Ussuri, ale také v severozápadní Africe. Zavlečen byl i do východní Asie, Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. Droga se užívá jako účinný léčivý prostředek proti bronchiálnímu astmatu, k odstranění křečí při žlučníkových a ledvinových kolikách, ale také při zvýšené sekreci žaludečních šťáv a žaludečních vředech, rovněž při některých nervových chorobách. Jako halucinogen se blín aplikoval především inhalačně. Části blínu se jednoduše nechaly doutnat, nebo se kouřily (či kouří) s tabákem nebo marihuanou. Alkaloidy blínu odpovídají svým složením i působením alkaloidům ostatních rostlin čeledi lilkovitých (durman, mandragora, rulík,...). Vzhledem k obsahu atropinu a skopolaminu, působí tato droga jako typický deliriogen má intenzivní centrální anticholinergní vlastnosti, které zpravidla vedou ke kvalitativní poruše vědomí. Účinek tropanových alkaloidů se u intoxikovaného projevuje touhou a snahou po intenzívním pohybu a vznikem zrakových, sluchových a čichových halucinací. Tyto halucinace jsou velmi pohyblivé, mnohočetné a mají povahu létání, ježdění a otáčení. Halucinogenní účinky se projevují v přechodu mezi vědomím a spánkem, jsou způsobeny především skopolaminem (atropin a hyoscyamin zde hrají spíše druhořadou úlohu) a proto se od běžných přírodních halucinogenů liší; jsou vysoce toxické a člověk si z průběhu silnější intoxikace většinou moc nepamatuje. Ztrácí všechen pojem o skutečnosti a upadá do hlubokého spánku, podobného alkoholickém deliriu. Maximální dávky atropinu používané v lékařství jsou 0,5mg pro jedno podání. K centrálním účinkům dochází po podání dávek 5-10 mg. Atropin má značně dráždivý vliv na centrální nervovou soustavu, u intoxikovaného vyvolává velké vzrušení a přechodné psychické změny. Mimo to atropin jako parasympatolytikum vyvolává útlum žlázové sekrece (sucho v ústech, suchá kůže a zvýšení tělesné teploty jako důsledek blokády sekrece potu), relaxaci hladkého svalstva, tachykardii (zrychlení srdeční činnosti) a mydriázu (roztažení zorniček). V menších dávkách zvyšuje atropin touhu po pohybu, zvyšuje sklon k mluvení, k nemotivovanému smíchu či pláči, působí zrakové, sluchové i čichové halucinace (ty si však intoxikovaný většinou po vystřízlivění nepamatuje). Po požití tohoto alkaloidu se často dostavuje tendence intoxikovaného k agresi. Docela výstižnou se jeví následující charakteristika projevů otravy: "divoký jako zajíc, slepý jako krtek, suchý jako troud, červený jako řepa a vzteklý jako pes". Předávkování

atropinem způsobuje selhání dechových a srdečních funkcí. Skopolamin je účinkem podobný atropinu, je však asi pětkrát toxičtější. Výrazně ohrožuje dýchací centrum (méně ovlivňuje srdce) a působí silně na rozšíření zornice. Prudká otrava skopolaminem se velmi podobá otravě atropinem. Excitační stadium je však velmi krátké a již při nízké dávce se dostavuje ochromení centrálního nervstva, provázené rozšířením zornic a vysycháním ústní sliznice. Zajímavým důsledkem otravy skopolaminem je stav, kdy intoxikovaný odpovídá rychle na kladené otázky a to bez jakékoliv volní kontroly (toho jevu využívali totalitní režimy jako tzv. sérum pravdy). Někdo reaguje již na nepatrné množství značnou psychickou tupostí či spánkem, někdo jeví značnou pohotovost a sdílnost. Dlouhodobá otrava skopolaminem se projevuje nechutenstvím, slábnutím a hubnutím. Intoxikace dávkou nad 100 (50) mg atropinu končí u dospělého většinou kómatem a respirační paralýzou (minimální smrtící dávka - jak říkají vojáci). Smrtelnou dávku plodů rostliny představuje pro dospělého 10-12 bobulí (pro děti již 3-4). Poměrně často se však vyskytují jedinci mnohem citlivější u nichž se kritické stavy objevují již po 1 mg atropinu (obsah alkaloidů v droze viz část chemie). Obvykle to začíná zvláštním pocitem intoxikovaného, že při nesoustředění se na dýchání nedýchá. V tomto případě je lepší se na dýchání soustředit a vyhnout se dalšímu podání drogy, nebo raději vyhledat pomoc. Je zajímavé, že králíci, ptáci a plži, na rozdíl od lidí, jsou značně odolní vůči tropanovým alkaloidům a mohou bez úhony přijmout větší množství jedovatých lilkovitých rostlin obsahujících tyto látky. Jejich maso se však v tomto případě stává jedovatým. Tohoto účinku se mimochodem také využívalo, zejména ve středověkém travičství. Léčba akutní intoxikace je zhruba následující: okamžitý výplach žaludku velkým množstvím vody s aktivním uhlím, nebo alespoň ihned podat hodně slanou vodu k vyvolání zvracení. Dále se snažit o zmírnění teploty studenými zábaly. V excitační fázi diazepam (5 mg) či chlorpromazin. V případě hlubokého komatu je nutné umělé dýchání, aby se zabránilo vzniku respirační paralýzy. Jako specifické antidotum se používá fysostigmin (i.v. 1-2 mg), jehož podání se ve vážných případech opakuje po 3060 minutách. jedovatý, ochraňuje dům, váže démony, uklidňuje. Kouř z doutnajících rostlin vdechují čarodějnice při některých rituálech pro zvýšení jasnozřivosti.

Cesmína

Cesmína ostrolistá

Holly Ilex aquifolium Cesmína patří mezi nejvýznamnější stálezelené keříky. Její ostnité listy se již léta používají při vánočním zdobení. V zahradě to může být stálezelený solitér či může vytvořit fantastický stálezelený živý plot, jež se poměrně dobře tvaruje. Cesmína pěstovaná na kmínku je velmi elegantní. Tu můžete vysadit i do kořenáče na terase či na balkónu. Cesmína se používá na vztek, který přechází v nenávist, na pocity žárlivosti a zášti. Stejně jako listy cesmíny i negativní stav této esence je

pichlavý, bodavý. Tento stav může být výsledkem nedostatečné nebo chybějící lásky v dětství. Lidem, kteří ji potřebují, schází schopnost milovat. Mohou být necitelní až krutí či násilní. Je to vynikající esence pro děti, které žárlí na svého sourozence.V pozitivním stavu se jedná o člověka, který je schopen skutečně milovat a za svou lásku nic nežádat. Dr. Bach o cesmíně napsal: „Cesmína nás chrání před vším, co není Vesmírná láska. Cesmína otevírá srdce a sjednocuje nás s Božskou láskou." jedovatá, duchovní ochrana, antirevmatikum

Citron očišťuje, vyjasňuje ducha. Ve šťávě citrónu smíchané s vodou se omývají magické předměty (amulety, talismany, šperky...), které byly získány z druhé ruky, aby se zbavily negativních vibrací. (K tomuto účelu je také vhodná slaná voda a následné "nabíjení" na slunci.)

Čemeřice černá květy této byliny jsou navzdory jejímu jménu bílé. Pomáhá při zaříkadlech, čarodějnice při zaříkávání rozsypávají kousky rostliny kolem sebe. Jelikož způsobuje neviditelnost, je možné i zmizet. Vzpomeňte si na Marušku z pohádky Sůl nad zlato, měla právě takovou květinu . Rostlina dosahuje kolem 30 cm. Má kožovité, tmavozelené listy po celou zimu. Většinou kvete v únoru až březnu, podle počasí se mohou ale její velké, čistě bílé květy objevit už v prosinci. Vyhovuje jí polostín až stín, humózní, propustná půda s dostatkem vápníku a přiměřeně vlhká. Snese i občasné sucho. Rostlina se množí buď dělením trsů nebo semenem. Používáme ji především v jarních partiích úpravy zahrady.

Černý bez má chránit před ohněm,nemocemi a zlými kouzly. Pokud někdo porazí černý bez aniž by zasadil nový čeká ho velká smůla. Nošení černého bezu odráží útočníky všeho druhu. Po zavěšení nad okna a dveře zabraňuje zlu vstoupit do domu. Nošení bezinek chrání před zlem a negativními silami. Keř černého bezu rostoucí poblíž domácnosti napomáhá jejímu klidnému chodu. Bezové dřevo je taktéž výborné na výrobu magických holí. Víno z bezových květů a bezinek pil podle vyprávění Ódin, nejvyšší severský bůh. Nikdo se

neopovážil vykácet či vypálit březový kmen. V Dánsku se těšil takové vážnosti, že si ho námořníci pěstovali na svých dvorcích a věnovali mu všemožnou péči. Víno z jeho květů se používá při slavnostech letního slunovratu. Štávu z čerstvých listů lze použít jako uklidňující oční kapky, rozdrcené listy pak jako obklad na řezné rány. Bezinky lze kromě jejich léčebných účinků užít i jako prostředek pro získání modři na barvení rouch.

Divizna

Verbascum densiflorum - divizna velkokvětá Verbascum zahrnuje asi 350 druhů vyskytujících se převážně ve Středozemí a dále v celé Evropě vyjma nejsevernějších oblastí, v severní Africe a v Asii až po střední Čínu. Druhotně se některé druhy vyskytují i v jižní Africe, obou Amerikách, Oceánii a Japonsku. Dvouletá, hustě plstnatá, až 2,5 m vysoká bylina, jež v prvním roce vyhání jen růžici přízemních listů, kvete až v roce druhém. Listy v přízemní růžici podlouhle vejčité až eliptické, takřka přisedlé, až 40 cm dlouhé. Lodyžní listy vejčité, na bázi sbíhavé často až k dalšímu listu, takže lodyha je křídlatá. Květy v hustém lichoklasu nahloučeny v 3 až 9květých svazečcích, koruna kolovitá, 30 až 55 mm v průměru, korunní lístky žluté, nitky horních tyčinek chlupaté, 2 dolní nitky lysé s prašníky 1x až 2x kratšími než nitky. Kvete v VII až IX. Rumiště, navážky, skládky, příkopy, podél cest, v obcích, lesní paseky, skalnaté stráně, lomy, na půdách čerstvě vlhkých až vysýchavých, zásaditých až neutrálních, kamenitých, štěrkovitých nebo hlinitých. Obsahuje zejména pentasacharid verbascosu, v listech je obsažen monoterpenoidní iridoidní glykosid aucubin, v květech jsou pak slizovité látky, karotenoidy, saponiny (verbascosaponin, verbascogenin), flavonoidy (rutin, hesperidin, apigenin, luteolin), a dále jsou přítomny třísloviny, éterické oleje, mastné substance, karbohydráty a tzv. thipsikyselina. Sbíranou částí je květ (Flos verbasci), někdy jsou užívány i listy nebo kořen. Květ (s tyčinkami, ale bez kalicha) se sbírá postupně podle rozkvětu za suchého počasí od května do září a suší se co možná nejrychleji (nejlépe během jednoho dne) ve stínu nebo při umělém sušení za teploty do 60 °C. Květ se užívá zejména při zánětlivých chorobách průdušek spojených s kašlem a při bronchiálním astmatu (usnadňuje odkašlávání). Látky v droze obsažené se vzájemně doplňují: Sliz vytváří na sliznici horních cest dýchacích ochranný povlak a chrání ji tak

před drážděním a vysycháním, saponiny a flavonoidy zvyšují bronchiální sekreci a napomáhají tím rozpouštění hlenů. Mimo to má i účinky protizánětlivé, uvolňuje křeče a působí močopudně. Dle J.A.Zentricha lze drogu použít i při zánětlivých chorobách žaludku a střev. Květ smíchán s listem v poměru 1,5:2 podáván ve formě nálevu působí jako mírné projímadlo. Naklepané listy divizny bývají užívány jako obklady při otocích a vředech. Kořen divizny působí močopudně. Obklady z květů bývají užívány při léčbě bércových vředů, čaj z květů léčí poruchy činnosti sleziny a jater a reguluje menstruační cyklus. Při průduškových onemocněních je vhodné diviznu kombinovat s dalšími drogami, jako je např. bazalka, yzop, lípa, bez, sléz nebo tymián. Semena divizny jsou jedovatá (zatím se mi ale nepodařilo zjistit, jaké jedovaté látky obsahují). Dříve se květy užívaly při výrobě alkoholických nápojů jako barvivo nebo k jejich aromatizaci. Ve starém Římě si údajně ženy barvily květy divizny vlasy na žluto. strašidelná bylina, květina slunovratu

Durman Celá rostlina je prudce jedovatá.Rostlina se sklízí v sobotu za vlády Saturna.Suší se mimo slunce. Kouření durmanu navozuje jasnovidecký tranz.Ve středověku se z durmanu dělávali ,,Létací masti".Při nespavosti si postižený dával durman do bot. Halucinogenní účinky durmanu byly známy jak ve Starém, tak v Novém světě. V Novém světě byl považován za posvátnou rostlinu, s níž směla zacházet pouze pověřená osoba. Některé indiánské kmeny využívaly durman také k tzv. iniciačním obřadům. Ve středověkém kouzelnictví měly důležitou úlohu a byly součástí čarodějnických mastí, jimiž se mazaly čarodějnice "před odletem na sabat", tj. aby upadly do zvláštního mrákotného stavu s bohatými halucinacemi a sny. Někteří farmakologicky vzdělaní uživatelé experimentují i s těmito látkami jako drogami nebo za použití čistých alkaloidů. Snaží se modifikovat obrazy jiných intoxikací, nebo se pokoušejí zvládnout některé nepříjemné vegetativní projevy.Většina druhů pochází asi z Ameriky, ale původ durmanu není zcela jasný, neboť užívání bylo rozšířeno ve Starém i Novém světě. Dnes roste od tropů až do mírného pásu, včetně našich nejteplejších oblastí. Doba působení: 24 až 36 hodin. Účinky: atropin zvyšuje dynamogenii, touhu po pohybu, sklon k nemotivovanému smíchu, zrakové, ale i sluchové a čichové halucinace. Halucinace jsou velmi pohyblivé, mnohotné, létání, ježdění, otáčení. Zajímavá je značná tendence k agresi.Vzhled: Lodyhy jsou větvené, listy střídavé, jednoduché a krátce řapíkaté. Květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů a jsou oboupohlavné a pětičetné. Plod je tobolka na bázi se zbytky kalicha, pukající čtyřmi chlopněmi nebo nepravidelně. Obsahuje velké množství drobných semen.U nás je nejznámější druh Datura stramonium, durman obecný, zvaný též "panenská okurka". Je to jednoletá bylina s lodyhou lysou nebo pýřitou, přímou, větvenou a asi 0,5 až 1 m vysokou. Listy vejčité až

eliptické, na bázi klínovité až mělce srdčité, špičaté a na okraji laločnatě zubaté. Kalich s nestejnými ušty, koruna 5 až 10 cm dlouhá, nálevkovitá, bílá nebo fialová. Tobolky vejcovité, 3 až 7 cm dlouhé, přímé, se čtyřmi chlopněmi, hustě chlupaté.

Eukalyptus rozptyluje uměle nahromaděnou negativní energii v domě (např. po hádce). Používají se jeho listy, které jsou nejčastěji užívány v léčebné magii. Ať už sušené v kadidle, čerstvé vařené ve vodě a uvolňující vonné výpary, nebo jako pokojová rostlina. Stejně dobře působí na nemocné i silice vypařující se z eukalyptového oleje. Blahovičník, eukalyptus (Eucalyptus globulus) je krásný rychle rostoucí strom, pyramidální formy, s modrošedými, zelenými listy, které jsou pokryty jakoby voskovým povlakem. Vyznačuje se vůní typickou pro eukalypty, která je obsažena v rostlinném oleji. Pro Eucalyptus jsou charakteristické rozdílnosti v listech. Mladá rostlina má měkké listy, šedomodré barvy, vejcovitého tvaru s charakteristickou vůní. Na starých větvích přechází k prodloužené formě, jsou méně dekorativní, jsou kožovité. Květy jsou jednoduché. V domácích podmínkách kvete Eukalyptus řídce. Plodem je čtverhranná tobolka. V pokojových podmínkách se pěstují druhy Eucalyptus gunnii a Eucalyptus citriodora. Jsou to nevysoké, pomalu rostoucí stromky, o výšce 1,5 metru. Eukalyptus má listy, které se používají k léčení zánětů.

Jablko je symbolem nesmrtelnosti. Dále je také známým symbolem lásky, proto je součástí všech substancí, které ji podporují. Polití kořenů jablečnou šťávou je obětí za usmíření stromů při obřadech. Dřevo jabloní je součástí ingrediencí pro dlouhověkost a nesmrtelnost; dále je také mimořádně vhodné pro magické hole. Šťáva jablek nahrazuje krev při obřadech, u kterých je vyžadována. Když rozkrojíte jablko, uvidíte pentagram, proto je tento plod také symbolem ochrany.

Jahoda pro své obecně léčivé vlastnosti se používají listy, ale především plody, které obsahují vysoký obsah vitamínu C, dále minerály a stopové prvky. Nálev z listů je velmi mírné tonikum, které zbavuje nervozity a pomáhá při žaludečních a střevních potížích. Z listů lze připravit také odvar, který lze používat na afty, infekci ústní dutiny, rány a omrzliny a jako kloktadlo při bolestech krku. O letním slunovratu se pije jahodové víno nebo čaj pro lepší kontakt s nadpřirozenými bytostmi. Jahody jsou zasvěceny Bohyni Matce, proto se přidávají do všech pokrmů určených k její poctě.

STROMY - staletí svědkové měřící tok času Stromy jsou zelené plíce naší planety, provázejí lidstvo od kolébky (třeba lipové) až do hrobu (v bytelné dubové rakvi). Dokáží proměnit prvotní energii světelných paprsků do podoby sice méně ušlechtilé, ale nutné pro život lidí. A to nejen těch obyčejných, ale i nás čarodějů. Nikdy na to nezapomínejte… Dřevo - základní komponenta kouzelnické hůlky Milí adepti magie, není náhodou, že teprve po vstupu do školy vám bylo umožněno tento mocný nástroj získat. Teprve pomocí ní můžete usměrnit a zvládnout magické síly, které máte sice vrozené, ale s její pomocí je budete zvyšovat a kultivovat. Kouzelnická hůlka jako taková prošla během věků dlouhým vývojem a řadou změn. V prehistorických dobách se u některých pro-mágů projevovala jejich schopnost čarovat prazvláštním způsobem. Pokud v boji použili dřevěnou tyč či kyj, létaly z něj občas krom nepřítelových zubů i jiskry, malé plaménky, či se vyřčené nadávky započaly náhle samovolně naplňovati. (Jaký byl údiv Kulhavého vlka, když sokovi náhle vzplanul plnovous, nebo mu upadla půlka zadku.) Brzy některým vnímavým jedincům došlo, že není nutno vláčet s sebou kyj o váze pětiletého děcka, ale postačí hůlka daleko menší a méně nápadná. Co je důvodem tohoto jevu? Dřevo, ze kterého je hůlka vyrobena, se chvěje ve vlastním mikrorytmu. Pokud tyto vibrace korespondují s duchovními vibracemi, které produkuje mágův mozek, síly se sčítají a žádaná změna reality (tedy kouzlo), se projeví rychleji a ve větším rozsahu. To je také odpověď na otázku, proč je výběr hůlky tak delikátní záležitostí. Pokud s majitelem k sobě dobře ladí, je účinnost kouzel vynikající. (To plně potvrzuji, píše naše bývalá žačka E. Slimáková. Omylem jsem použila k podpálení krbu v kuchyni místo své olšové manželovu hůlku z cesmínového dřeva a pak strávila celé dopoledne přivoláváním trosek nádobí z širokého okolí…) Brzy mágové zjistili, že kouzelné účinky hůlky se umocňují vložením některé neobyčejně mocné substance, jako je třeba chlup ze sfingy či žíně z jednorožce, a hůlka tak nabývá daleko většího spektra účinků. Teprve po tomto objevu se stala hůlka dokonalým nástrojem každého kouzelníka. V poslední době se do rukojeti hůlek umisťují i drahé kameny (zdroj velmi mocných vibrací) a tělo hůlky se zdobí ozdobným kováním. Nikdy ale při užívání hůlky nezapomínejte, že úplným základem zůstává soulad mezi vaší duší a duší stromu, jehož dřevo užíváte. Vaší nejdůležitější povinností je nyní dozvědět se co nejvíce o vašem partnerovi z rostlinné říše. Nahlédněte do učených knih, ptejte se rodičů a zahradníků, experimentujte.

Povinností mágů (pánů sil) je používat je ku všeobecnému blahu. Nemusíte se hned stát askety, abyste zdokonalili svůj život, ani světci, abyste mohli pomáhat druhým. Vždy však je potřeba používat rostliny láskyplným způsobem…