Ročník XVIII., č. 8
Cena: 10,- Kč
www.senozaty.cz
srpen 2016
SENOŽATSKÉ NOVINY Senožaty Nečice Tukleky Otavožaty
Hladím vlasy žírných válů, chléb mi teče do sandálů. I slunce svou hlavu sklání před tou bouří plnou zrání.
(J. Zubík)
Opravy chodníků v Senožatech Při tvorbě rozpočtu obce Senožaty na rok 2016 byly vyčleněny nemalé finanční prostředky na opravu chodníků v Senožatech. Bylo určeno pět různě dlouhých úseků, které si zasloužily opravu – jednalo se o chodník před autobusovou zastávkou u areálu základní školy, dva úseky k hřbitovu, chodníkový ostrůvek před pohostinstvím Na Zastávce a před budovou obecního úřadu. Ve výběrovém řízení byla vybrána
stavební firma SWIETELSKY, která nabídla nejnižší cenu zhotovení celé akce, a zároveň jsme věděli z předchozích let, že vždy odváděla kvalitní práci. Samotná akce byla započata v polovině května 2016. Došlo k odstranění polámaných silničních obrubníků a odstranění rozlámaného, poškozeného, nerovného asfaltu. Chodníky byly osazeny novými obrubníky se zámkovou dlažbou.
V srpnu již nelze slunci mnoho věřit. Silné rosy v srpnu kladou na dobrou pohodu. Svatý Bartolomí létu hlavu kloní. (24. 8.)
K čemu jsou peníze v rukou tupce? Když nemá rozum, moudrost nekoupí! (Z Přísloví krále Šalomouna)
Foto: Zdeněk Vaněk
Stav chodníků v Senožatech před, ...
... během oprav ...
Práce pokračovaly plynule, bez větších potíží, takže předávací řízení stavby proběhlo 30. června 2016. Byla dodržena cena dle smlouvy o dílo ve výši 729 540,- Kč včetně DPH. Celý projekt byl podpořen finanční částkou 110 000,- Kč z Programu obnovy venkova Vysočiny. Opravou chodníků bylo přispěno k estetičtějším vzhledu Senožat a bezpečnější chůzi. ... a po ukončení prací.
Srpen 2016
ZV 1
SENOŽATSKÉ
NOVINY
Pozdravy z cest Tradiční pozdrav z Tábora ochránců přírody (TOPu) všech zemí (s mezinárodní účastí) všem čtenářům SN posílá Vendulka Strachotová, Vernár
Novostavby v lokalitě Za Sady rostou jako houby po dešti.
Pracovníci obce při opravě kapličky v Tuklekách. Srpen 2016
Otazky a odpovědi Otázka: Jaký je výskyt lýkožrouta smrkového v obecních lesích? Odpověď: Vzhledem k tomu, že bylo položeno 45 kusů lapáků a loňská napadená hmota byla včas zpracována, podařilo se výskyt kůrovce minimalizovat. Velmi významnou roli zde sehrálo i chladnější a vlhčí počasí ve srovnání s rokem 2015. ZV
Foto: IS
Foto: ZV
2
SENOŽATSKÉ
NOVINY
Vodopád v Terčině údolí
A do tohoto krásného kouta naší země jsme vyjeli s turisty 6. července. Program v pořadí již 13. zájezdu byl následující: středa 6. 7. – Jindřichův Hradec – fontána (Unikátní fontána, jediná v ČR – další pouze ve Štrasburku, Spojených arabských emirátech a Las Vegas – je nainstalována v pasáži Obchodně-medicínského centra sv. FloriSrpen 2016
ána. Nabízí jedinečný emotivní zážitek – obrazce tvořené kapkami padající vody v kombinaci se světelnými efekty, videoprojekcí a tóny působivé hudby.) – Žumberk – tvrz (Ojedinělá ves Žumberk, patří k nejstarším v oblasti Novohradska, zmiňovaná je již ve 13. století. Je jednou ze tří dochovaných opevněných vesnic v Evropě.) – Nové Hrady – hrad (Gotický hrad Nové Hrady byl založen na skalnatém výběžku s mohutným příkopem jako pomezní hrad, který měl chránit českou stezku z Čech do Rakouska) – Terčino údolí (také Terezino údolí nebo Tereziino, německy Theresiental – je romantický krajinný park a národní přírodní památka v údolí říčky Stropnice nalézající se cca 1 km od Nových Hradů. Park včetně staveb a krajinářských prvků je současně chráněn jako kulturní památka České republiky).
Foto: Irena Strnadová
Novohradské hory (německy Gratzener Bergland; také Freiwald) jsou geomorfologický celek a pohoří nacházející se na hranicích Česka a Rakouska. Na českém území se rozprostírají na ploše 162 km² kolem obcí Nové Hrady, Horní Stropnice, Benešova nad Černou, Dolního Dvořiště a Malont až ke státní hranici. Jejich jižní součástí je v Rakousku Freiwald a Weinsberger Wald táhnoucí se až k údolí Dunaje. Nejvyšším vrcholem Novohradských hor je Viehberg (1112 m). Z šestnácti novohradských vrcholů přesahujících tisíc metrů nad mořem se jich na českém území nachází pět. Nejvyšší jsou Kamenec (1072 m), Myslivna (1040 m) a Vysoká (1034 m). Jedinečnost Novohradských hor spočívá především ve vzácně zachovalé přírodě, která na české straně zůstala ušetřena zásahů člověka díky své poloze v bývalém pohraničním pásmu. V roce 2000 zde byl vyhlášen Přírodní park Novohradské hory. V Novohradských horách pramení Lužnice, Malše, Stropnice, Černá a Pohořský potok.
7. 7. – okolo novohradských rybníků; Dobrá Voda – kostel (Roku 1698 pohasíná sláva Hojné Vody, o něco níže, pod Kraví horou, byl totiž objeven nový pramen. Místo a osada kolem něj vzniklá bylo pojmenováno Dobrá Voda (něm. Brünnl.) Kaplička nad zázračným pramenem záhy přestávala stačit davům poutníků, a tak hrabě Albert Karel Buquoy začal r. 1706 se stavbou poutního a farního kostela P. Marie Nanebevzaté. K průčelí přiléhá dvojramenné schodiště, pod ním se nalézá trojdílná otevřená kaple, v jejím středu nádrž s léčivým pramenem.) Hojná Voda (německy Heilbrunn, dříve také Vilémova Hora) je vesnice na Novohradsku, která leží nad Dobrou Vodou mezi Kraví horou (953 m n. m.) a Vysokou (1034 m n. m.) v nad. výšce 794 m. Je zde mnoho přírodních zajímavostí, například kamenné útvary bizarních tvarů. Název pochází od významu hojivá voda); výstup na Kraví horu (zdaleka viditelný vrch klenbovitého tvaru – Kraví hora – původně Kamenná hora – patří k nezaměnitelným dominantám Novohradských hor. Na jejím 953 metrů vysokém vrcholu nalezneme skalní hradby, množství izolovaných skal a známý bizarní granodioritový útvar „Napoleonovu hlavu“, 10 m vysokou. Dříve dobytkem vypásané – odtud změna názvu na „Kraví horu“ německy „Kühberg“, kamenné moře dnes náletem zarůstá. Železná vojenská hláska z roku 1989 – pravděpodobně poslední minulého režimu – těsně pod vrcholem, byla v roce 2001 přestavěna na telekomunikační věž a současně rozhlednu, přidáním podpěr a točitého schodiště. Po zdolání 129+1 schodu můžeme z plošiny ve výšce 24 metrů spatřit nejen okolní vrcholy – Vysoká, Kuní hora, rakouský Mandelstein, Tischberg a Aichelberg – nebo ji-
Zvon setkávání, Hojná Voda
3
SENOŽATSKÉ
Pohoří na Šumavě – část kostela
hočeskou pánev na severní straně, ale za dobrého počasí i šumavské vrcholy Smrčina, Plechý či Knížecí stolec nebo dokonce Alpy na jihu. To se ale poštěstí jen několik málo dní v roce. Celková výška hlásky je 37 metrů). 8. 7. – výstup na Kamenec (Pouhé 3 km jihozápadně od obce Pohoří na Šumavě a pár set metrů od státní hranice s Rakouskem se nachází nejvyšší vrchol české části Novohradských hor – Kamenec (1072 m). Kamenec je dvouvrcholová hora – severozápadní měří 1072 m a jihozápadní 1057 m. Přímo na nejvyšším bodě se nachází rozsáhlý skalní útvar, jehož zdolání vyžaduje několik lezeckých kroků (vylezení na hlavním vrcholek je jednodušší ze směru příchodu od obce Pohoří na Šumavě). Přibližně 300–350 metrů ve směru státní hranice leží zbytky hradu a hostince. Bez zajímavosti také není, že vrchol leží na evropském rozvodí Labe a Dunaje.) nebo putování k pramenům Lužnice – pravému a nepravému. Lužnice pramení na rakouské straně Novohradských hor, na západním svahu hory Eichelberg (1054 m), v nadmořské výšce 970 m. Nejlepší přístup k prameni je z obce Karlstift, z níž vede k prameni 2 km dlouhá cesta značená orientačními tabulemi. Nedaleko od pramene vstupuje východně od Pohoří na Šumavě na české území, kde protéká splavovací nádrží Kapelunk a po zhruba 5 km, kdy v mírném odstupu sledovala z české strany státní hranici, se na soutoku s potokem Popelnicí vrací zpět do Rakouska. Protéká městem Weitra (Vitoraz) a u Českých Velenic znovu obrací do Čech a míří do široké Třeboňské pánve). Žofín – kolem Žofínského pralesa (Přírodní rezervace Žofínský prales je společně s pralesem Hojná voda nejSrpen 2016
NOVINY
Památný zerav cestou na Kamenec, u něho M. Durasová
starší rezervací v pevninské Evropě – starší je rezervace na ostrově Vilm v Baltském moři. Založil ji roku 1838 hrabě Jiří František August Buquoy na ploše 38,3 ha, ovšem po převzetí panství jeho synem rozhodl lesní inženýr a taxátor W. Rolland o zmenšení plochy rezervace na 1,7 ha, až v roce 1882 byl vydán absolutní zákaz těžby – do té doby byly odtud odváženy souše – a od roku 1888 se plocha rezervace opět zvyšovala až na současnou rozlohu V roce 1933 vyhlásilo tehdejší ministerstvo školství a národní osvěty Žofínský prales úplnou státní rezervací s výměrou 97,72 ha. Rozloha této rezervace je 102 ha. Nejstarší stromy jsou až 400 let staré. Od poloviny 18. století se na většině tohoto území vyvíjí prales bez jakéhokoliv zásahu člověka. Mezi stromy zde dominuje buk, v menším počtu se zde vyskytuje smrk a jedle. Od roku 1991 je prales oplocen a nepřístupný veřejnosti. Do roku 1975 zde rostla Žofínská královna jedlí (věk 425 let, obvod kmene 553 cm, celková výška 51 m, padla za prudkého nárazového větru 6. ledna 1975) – nebo cesta k rybníku Zlatá Ktiš (Zlatá Ktiš – též Goldentisch Teich – je splavovací nádrž v Novohradských horách. Nachází se na Černé, na jižním svahu Jeleního hřbetu v nadmořské výšce 766 m. Má rozlohu 5,24 ha a maximální hloubku u výpusti
Kamenec – krátký odpočinek
5 m. Nádrž byla vybudována v roce 1789 a na její jižní straně o dva roky později vznikla stejnojmenná osada o 11 domech. Jako splavovací nádrž (klauza) sloužila k posílení toku a pro lepší plavbu dlouhého polenového dřeva z novohradských lesů krátkodobým intenzivnějším vypouštěním nahromaděné vody po dobu plavení. Při povodni v roce 1794 došlo k poškození hráze, proto byla v roce 1796 zesílena a zvýšena. K protržení hráze došlo i při povodních v srpnu 2002.
Kaplička
9. 7. Český Krumlov (V českých zemích bychom stěží hledali dvě místa, která skýtají na první pohled tolik podob jako je Český Krumlov a Praha. Historickými centry obou měst protéká řeka Vltava, na jednom břehu se v obou případech rozprostírá kouzelné staleté město, které neztratilo svůj středověký ráz, na druhém břehu se nad skálou k nebesům tyčí majestátní hrad a zámek. Obě místa dnes patří k turisticky nejnavštěvovaněj4
SENOŽATSKÉ
ším městským památkovým rezervacím v České republice a jako první z našich památek byla roku 1992 zařazena do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO) – Zlatá Koruna (Psal se 6. duben roku 1263 a v rakouském klášteře Heiligenkreuz (Svatý Kříž) se řeholníci cisterciáckého řádu vydali na cestu. Cílem jejich putování bylo „jisté místo v Čechách“, na které dorazili snad už v polovině téhož měsíce. Na konci cesty je čekal pohled na řídce osídlený lesnatý kraj, tak jak je pro tento řád typické. Právě zde měl vzniknout nový klášter, a to díky pátému českému králi – Přemyslu Otakaru II. V klášterních zdech se v křišťálové schránce uchovávala vzácná relikvie, trn z Kristovy koruny, který pojmenoval zdejší nové opatství na Svatou (Trnovou) Korunu. Od 17. století se užívá názvu Zlatá Koruna). Náš bus vyjížděl v šest hodin z Pelhřimova, v Želivě nabral manžele Koktovy, Svobodovy, Virtovy, paní Uzlovou J., Machyánovou M. a pana Dorazila K. z Vřesníka. V Senožatech u obchodu přistoupily paní Davidová A., Pinkasová Z., Pohanová L., Mudrová A. z Košetic a manželé Strnadovi, u školy čekaly paní Durasová M., Josková L., Kelíšková J., Kulovaná A. a Marešová L. V Jiřicích přistoupil pan Jiřík F., v Humpolci nastoupilo nejvíce lidí – Adamová L., Bártlová H., Beránková M., Blažková M., Drvotová M., dvě Dvořákovy M., Duba P., Janoušková H., Jelínek J., Ježová K., Kaňová B., Kopecký M., Krupková L., Matějů J., Sochorová J., manželé Sýkorovi, Šimková M., Topičová M., Vejvodová M., a Záběhlíková J., poslední skupina byla v Pelhřimově – Hodačová V., Paťhová K. a Paťhová M., Slavětínský P., Stejskalová
Český pramen Lužnice (nepravý)
Srpen 2016
NOVINY
J. a Stejskalová N. V cíli čekali manželé Vejvodovi. Dohromady i s panem řidičem Kačerem nás bylo 52. Program se nám dařilo plnit, vycházel i časově. Fontánu v Jindřichově Hradci jsme měli na devátou. Necelých deset minut světelné a hudební show nás okouzlilo. Doporučujeme. Zastavení u tvrze v Žumberku se rovněž líbilo, prohlédli jsme si i dřevěné sochy v nejbližším okolí. Většina z nás prošla od 13:15 spolu s průvodcem útrobami hradu v Nových Hradech, kde stejně jako v Jindřichově Hradci byl čas se loudat před objednanými akcemi po náměstí a přilehlých ulicích. Posledním bodem prvního dne bylo Terčino údolí. Malý zmatek nastal hned v počátku, kdy se čekalo na menší skupinu, která se ke vstupu do parku přesouvala busem, ale poměrně brzy jsme byli pohromadě. Pohodovým tempem jsme prošli tak dvě třetiny z celkové délky naučné stezky (Hamr, Lázničky, Modrý dům, Vodopád, Lesy, Průhledy, Cuknštejn), končili jsme právě u něj. (Tvrz Cuknštejn je středověké panské sídlo nacházející se poblíž vesnice Světví, Je chráněna jako kulturní památka České republiky, Jedná se o jednu z nejlépe dochovaných středověkých tvrzí v jižních Čechách.) Bus na nás čekal ve zmiňované vesnici zvláštního názvu Světví. Před námi cesta do Černého Údolí, tam hotel U Pralesa a bezvadní manželé Michalovi. Původní objekt pohraniční stráže přebudovali na hotel. Pokoje se sociálním zařízením, velká jídelna s terasou, velmi chutné jídlo. Pro zájemce – www. hotelupralesa.cz. Na konci prvního dne jsme měli v nohách 10–11 km.
Ve čtvrtek se vyjíždělo v 9 hodin opět do Nových Hradů. Čekalo putování kolem některých novohradských rybníků. Po ČTZ přicházíme k Zevlovu mlýnu a rybníku. Za ním odbočujeme mimo značenou naučnou stezku k bývalému hraničnímu přechodu Nové Hrady – Pyhrabruck. Dnes je tam Skanzen železné opony. Pročítáme panel NS Paměti Novohradska. Z celnice je hotel. My trávíme asi půl hodiny ve venkovních prostorách, nápoje, svačinka. Vracíme se stejnou cestou a pokračujeme k rybníkům. Od Veverského rybníka se stáčíme do Veveří, zacházíme do autokempu, a jelikož bude poledne, dáváme si tady oběd. Někteří dojídají zásoby z domova.Původní čas srazu v Hradech posouváme z 12 h na 13:30. Ale i nyní čas odjezdu posouváme – nejsme všichni. Co se přihodilo? Někdo zamkl dveře na chodbě k WC a uvěznil naše dvě turistky. Přišel čas mobilů – vše ok :-). Ani v restauraci si nemůžete být jisti... Konečně jedeme dál. Dobrá Voda – krásně opravený kostel, pod ním pramen léčivé vody – nabíráme si, od kostela nádherné pohledy do kraje. Odtud přejíždíme do Hojné Vody, zacházíme ke Zvonu Setkávání (Přibližně více jak 1,5 měsíce zvon chladl v zemi. Odlévání se povedlo výborně a tak 15. 6. 2012 zvon přicestoval na Hojnou Vodu, aby se 21. 6. ve 21:00 rozezvonil úplně poprvé. Odléval jej osobně pan Rudolf Perner III. Jednorožec na zvonu symbolizuje mystickou čistotu, zdraví a víru a další vlastnosti, pro které ho velmi přísný katolík, vladař Vilém z Rožmberka, udělil roku 1592 do erbovního znaku městečka Hojna Woda (zložena 1553). Samotný nápis na zvonu „Obrať svou
Pohled do Žofínského pralesa
5
SENOŽATSKÉ
tvář ke Slunci a všechny Tvé stíny zůstanou za tebou“ je propůjčen od buddhistů, ale platí pro všechny víry dohromady. Má náhodné i stále návštěvníky zklidnit k meditaci. Zbytek zdobení jsou symboly Slunce a hojnosti. Na opačné straně zvonu (proti jednorožci) je značka zvonaře (Perner), značka otce zvonu (Petr Nedvěd) a letopočet odlití zvonu (2012). Zvon měl být původně v tónu „C“, ale o něco více zvonoviny ho ladí do „Cis“), fotíme se. Návrat k busu – jedna skupina jede do Horní Stropnice, druhá se vydává po ZTZ na Kraví horu. Cesta vede lesem, chrání nás před slunečními paprsky. Na vrcholu stojí rozhledna, většina „šplhá“ nahoru. Těch 130 schodů se vyplatilo. Jenom litujeme, že na plošině nejsou popisky, tak se dohadujeme, co je kde. Sestup byl adrenalinovější, překonávali jsme skalní překážky, prošli kolem Napoleonovy hlavy, ale vše se zvládlo – a bez úrazu. V Hojné Vodě se zašlo ještě na občerstvení, mezitím přijel bus s „Hornostropničáky“ a v 17:30 jsme zamířili „domů“ – do Černého Údolí. V půl sedmé večeře. Na první byla rýže a měkoučké masíčko v sýrové omáčce, tentokrát zavonělo pečené kuřecí stehno s bramborem. Po večeři volná zábava – vycházky do okolí, posezení u vínečka, sledování fotbalu, dřívější zalehnutí… jak kdo chtěl. Na mém krokoměru tento den 14 km.
se vracíme na dobře značenou českou hranici. Postupujeme podél hraničních sloupků, jdeme husím pochodem úzkou lesní cestou a naším největším zájmem je setřást kousající mravence. Jsou jich zde tisíce. Přejmenovali jsme si hraniční stezku na „Mravenčí stezku.“Mraveniště jsme přestali počítat. Jsou všude. Dostáváme se z lesa a tím z dosahu mravenců, pokračujeme dál. Ve stínu dalšího lesa chvilku odpočíváme. Konečně narážíme na MTZ, zbývá už jen kratší úsek na rakouské straně. Vzhledem k časové ztrátě upouštíme od cesty k pravému pramenu Lužnice. Přicházíme k „Bucherser Kapelle“ – kapličce, po chvíli opouštíme MTZ a vracíme se na české území. Kolem pole, otevřená krajina, pálící slunce. Cestou narážíme na český pramen Lužnice – nepravý pramen. Vracíme se do Pohoří. Tady již čeká skupina, která nešla na Kamenec, ale vydala se do Rakouska k pravému pramenu Lužnice, samozřejmě měli cestou i český pramen. Následuje kratší pauza a vyjíždíme zpět. Cestou odtud v Pohorské Vsi kupuje jediná zájemkyně na farmě kozí sýr, stejnou cestou jako ráno se vracíme na chvilku do Černého Údolí. Několik lidí si bere plavky, míříme k Lesovně u Žofínského pralesa. V Lesovně bohužel není možnost se najíst, tak alespoň nápoje. Je asi 15:30, pětičlenná skupinka se vydává na cestu kolem Žofínského pralesa (10 km), většina se vydá k rybníku Zlatá Ktiš, někteří se vrací 3 km zpátky k našemu hotelu. V 18.15 se pro nás vrací bus. Na večeři v 18:30 jsou všichni, žádné ztráty. :-) Na krokoměru jsem měla něco málo přes 24 km, další skupina 17 km nebo 14 km. Stačilo. Po večeři ve
Pátek. Z Černého Údolí do Pohorské Vsi, přes Leopoldov, míjíme pension Baronův most, přijíždíme do Pohoří. Konec světa. Ale překvapení se koná. Ti, kteří pamatovali jen zchátralý kostel, našli objekt opravovaný, kolem vyrostlo několik úplně nových domů – jako by se Pohoří začalo probouzet. Budoucnost – ? Odtud se početná skupina vydala po ZTZ na nejvyšší vrchol Novohradských hor na české straně – na Kamenec. Byli jsme velmi mile překvapeni – čekalo v podstatě jedno větší stoupání v lese a najednou tu byl vrchol – 1072 m n. m. Sedáme si, krátká svačinka a jde se dál. Původní plán – dojít k pramenu Lužnice na rakouské straně se vzdálil a posléze rozplynul. Ač máme mapu, cesta nám není zcela jasná. Asi po půl hodině dohadů, kdy stojíme již v Rakousku na lesní cestě, Před odjezdem z Černého Údolí Srpen 2016
NOVINY
20 h nám na naši prosbu připravil pan domácí – Jaroslav Michal – velmi zajímavé povídání o jeho cestách po světě, vybral nám Afriku. Přes hodinu líčil své zážitky, dojmy, zkušenosti. Jak říkal – díky své cestovce si plní sny. Kdo z vás má rád adrenalin, kdo touží po vzdálených lokalitách, máte možnost si splnit sen hotelbusem s Pangeo Tours – www. pangeotours.com. Je sobota, 9. červenec, poslední den. Vstáváme o něco dříve, od 7 h ukládáme do busu zavazadla, snídaně na 7:30. Na poslední chvíli „odchytávám“ pana Michala – ač jsem hlásila focení předem – a honem se jdeme fotit. Chvátá do Českých Budějovic. Bohužel v tom frmolu všichni nedoběhli na společné focení. Ale většina je tam. Rozloučení s panem Michalem, posléze s jeho paní a opouštíme hotel U Pralesa. V Českém Krumlově se v 10 h setkáváme s průvodkyní Šárkou Šimečkovou. Příjemná, sluníčková, fundovaná, krumlovská rodačka. Trávíme s ní hodinu a půl, prší na nás množství zajímavých informací. V závěru nám ještě doporučí restaurace, cukrárny s přijatelnými cenami, loučíme se a vyrážíme na dvě hodiny na náměstí a jeho nejbližší okolí. Jídlo, obchody, ale samozřejmě stále nasáváme atmosféru města. I Český Krumlov stojí za zhlédnutí. :-) Poslední zastavení je ve Zlaté Koruně. Většina jde na prohlídku kláštera s průvodkyní, jiní dávají přednost procházce v okolí kláštera. Po 15.h vyjíždíme k domovu. Rozcházíme se podle trasy – první odcházejí Pelhřimovští, pak Humpolečtí, Senožaty a poslední Želiv. Co závěrem? Počasí vyšlo skvěle, slunce, teplo, žádná slota, takže i nálada byla odpovídající. Žádný úraz. Naši turisté – pro zajímavost – 32 turistů je nad 60 let, patnáct z nich nad 70 let! – sbírali jeden kilometr za druhým a terén byl místy náročný. Chválím všechny. Obohatili nejen svou duši o nové zážitky, ale udržují své tělo v dobré kondici i pohybem, což je dobře. A jejich úsměvy, spokojenost, pochvalná slova jsou pro mě odměnou. Irena Strnadová (Text psaný kurzívou převzat z Wikipedie) 6
SENOŽATSKÉ
DŘEVOPRODEJ SENOŽATY
Významné životní jubileum v srpnu oslavuje: Marie Hypšová, Senožaty
70 let
Marie Bokůvková, Senožaty
50 let
Vladislav Sibal, Senožaty
50 let
NOVINY
Stálý sortiment: Vodovzdorné desky Durelis, palubky, překližky, spárovky, plotovky, lišty, masivní dveře a dveřní prahy, montážní pěny, silikony, brusivo, tmely, lepidla, ředidla, drobné nářadí, spojovací materiál, zámky, kliky… Základní včelařské potřeby Dřevěné brikety buk+dub
Poděkování Dne 9. 7. 2016 se v Senožatech uskutečnil již podruhé Farní den spojený s výstavou obrazů. Zúčastnilo se ho kolem 200 lidí, hlavně dětí. Za tuto velmi hezky a profesionálně připravenou akci bychom rádi poděkovali našemu panu faráři a panu vikáři z Humpolce. Do další práce jim přejeme pevné zdraví, štěstí a spokojenost. Boží požehnání jim vyprošují všichni farníci z Otavožat, Tuklek, Senožat a okolí
Jiří Pohan, truhlářství, Senožaty 241 tel. 606 168 299, 606 433 483 www.truhlarstvipohan.cz
Pište, fotografujte, sdílejte se se svými zážitky z prázdnin a dovolených! Pokud pošlete k uveřejnění svůj příspěvek, či alespoň pohlednici z prázdnin, budete zařazeni do slosování o předplatné Senožatských novin na rok 2017.
Naše obec recyklací elektrospotřebičů výrazně ulevila životnímu prostředí Loni občané odevzdali k recyklaci 34 televizí, 8 monitorů a 550,26 kg drobného elektra. Snaha obyvatel obce recyklovat staré a nepoužívané elektrospotřebiče se již několik let vyplácí. Naše obec obdržela certifikát vypovídající nejen o přínosech třídění televizí a počítačových monitorů, ale také o velkém významu sběru drobných spotřebičů, jako jsou mobilní telefony. Díky environmentálnímu vyúčtování společnosti ASEKOL můžeme nyní přesně vyčíslit, o kolik elektrické energie, ropy, uhlí, primárních surovin či vody jsme díky recyklaci vysloužilého elektra ušetřili ekosystém Země. Víme také, o jaké množství jsme snížili produkci skleníkových plynů CO2 nebo nebezpečného odpadu. Informace vycházejí ze studií neziskové společnosti ASEKOL, která s obcí dlouhodobě spolupracuje na recyklaci vytříděných elektrozařízení. Z Certifikátu Environmentálního vyúčtování společnosti ASEKOL vyplývá, že občané naší obce v loňském roce vytřídili 34 televizí, 8 monitorů a 550,26 kg drobných spotřebičů. Tím Srpen 2016
jsme uspořili 19,87 MWh elektřiny, 1 070,64 litrů ropy, 84,00 m3 vody a 0,66 tun primárních surovin. Navíc jsme snížili emise skleníkových plynů o 4,21 tun CO2 ekv., a produkci nebezpečných odpadů o 16,70 tun. Výsledek studie jednoznačně prokázal, že zpětný od-
Foto: freeimages.com / matteo canessa
běr elektrozařízení, i těch nejmenších, má nezanedbatelný pozitivní dopad na životní prostředí. Když si uvědomíme, že recyklace běžných 100 televizorů uspoří spotřebu elektrické energie pro domácnost až na 4 roky, nebo ušetří přibližně 400 litrů ropy potřebných až k sedmi cestám do Chorvatska, jsou to impozantní čísla. Pozitivní zprávou pro uživatele počítačů také je, že odevzdání 10 vysloužilých monitorů ušetří spotřebu energie potřebnou pro chod notebooku po dobu necelých 5 let. Všichni ti, kteří tříděním takto zásadně přispívají k ochraně životního prostředí, si zaslouží obrovský dík. Studie LCA posuzuje systém zpětného odběru CRT televizorů, počítačových monitorů a drobného elektrozařízení. Hodnotí jejich sběr, dopravu a zpracování až do okamžiku finální recyklace jednotlivých frakcí vyřazených spotřebičů do nového produktu. Pro každou frakci byly vyčísleny dopady na životní prostředí. Výsledky studie jsou prezentovány jako spotřeba energie, surovin, emise do ovzduší, vody a produkce odpadu. Konečná bilance vyzněla pro zpětný odběr elektrozařízení jednoznačně pozitivně, a to ve všech aspektech. ZV 7
SENOŽATSKÉ
VÝTVARNÍK VOLÍ MISS Slovo „tombola“ vždy vyvolávalo v mé představivosti něco z tajemna i dobrodružství – radostného těšení. Sice jsme toho nikdy moc nevyhráli, ale vlastně ano. Alena si kdysi v Louňovicích (coby začínající učitelka Lišková) na plese musela přes celý sál dojít pro živého kohouta, vyhrála i metr palivového dřeva, spolu jsme si jednou z plesu ve Štěpánově odvezli malé sedátko. Stejně tak nezapomeneme na zdislavické bály ještě ve staré sokolovně, kde se do sálu vstupovalo přímo z průjezdu a tombola byla vždy hlavním popůlnočním programem. Zde exceloval Láďa Kadlec (řečený „Ježíšek“) i s jeho typickým úsměvem a hlasitým vyvoláváním „míchá se, míchá se“. Později jsem jako výtvarník často dával své obrazy do plesových tombol, většinou na prosbu známých, přátel – a to se neodmítá. Ostatně obraz malíře v plesové tombole je i dobrou reklamou. Koncem devadesátých let jsem navázal určitou výtvarnou spolupráci s Rehabilitačním ústavem v Kladrubech, a tím se dostal i k sponzorství na jejich tradičně výborných plesech. Jako šedesátníci jsme se těchto společenských akcí i aktivně účastnili. Můj obraz vždy pořadatelé zařazovali mezi hlavní ceny, s manželkou jsme byli zváni i jako čestní hosté. Rádi vzpomínáme na setkání s televizním moderátorem Janem Rosákem, Antonínem Gerendášem a třeba i půvabnou Tinou Pletánkovou. A na kladrubském plese jsem se coby výtvarník a estét dostával i do pozice hodnotitele ženské krásy…
NOVINY
Totiž: Na plese RÚ zavedli tradici volby Miss plesu či Královny plesu. I s předáváním putovní čelenky. K tomu, pochopitelně, musí být i porota, která plesovou krásku vybere. A tu porotu jsem měl vést já. Už jmenovité představení porotců mi nebylo moc vhod. Ty pohledy hostů! Od úsměvných a fandících přes potměšilé – až po závistivé. A pak to nenápadné obcházení sálu. Připadal jsem si jako člen smečky mlsných hafanů a vzpomněl na film „Hoří, má panenko!“ Možnost prohlédnout si přítomné krásky nebyla k zahození. Občas jsme se posilnili… někdy byl problém přesvědčit vybranou dívku k účasti ve finále, ve kterém pak o jejich pořadí rozhodovali všichni účastníci plesu. Prostě se zařadili do fronty za volenou krásku. To už bylo pro porotce pohodové a tak býval další důvod k pohledu na dno sklenky. Jen jednou narušil porotní klídek Jan Rosák a pozval hodnotitele k mikrofonu. K obveselení sálu je zpovídal otázkami typu „jste horňák nebo dolňák?“ Při jednom plese se stala tato zajímavá událost. Porota vybírala dívku a já se výjimečně více angažoval ve prospěch jedné z nich. Opravdu jsem volil dobře a přesvědčil ji k účasti ve finále. Když pak moderátor vyzval pět finalistek k nástupu – dotyčná „moje Miss“ nepřišla, uviděl jsem ji s partnerem na balkóně! Zrada! Volba ale v pohodě pokračovala a zdárně skončila předáním korunky. Jen ve mně zrála myšlenka na domluvu a výtku krásné neznámé. Tanec. Tančím s Alenou a při tanci si všimnu sousedního páru i provinilého pohledu „zrádkyně“. Něco musím vymyslet! A stalo se. Hudba končí první kousek ze série a my (vlastně já) se takticky tanečně suneme k dotyčné. Konec tance. Zůstáváme stát u nich. Tleskáme… Omluvný pohled a moje „vy jste tomu dala!“ – a pak bleskové rozhodnutí: „Za to budete potrestána! Smím prosit?“ Alenu sunu do náruče jejího partnera (snad bratra), který pochopil
– a již plujeme po parketu s nezvolenou princeznou. Samozřejmě vše v pohodové náladě a legraci. Pochopil jsem i její odmítnutí k účasti na volbě, ono to chtělo velkou odvahu a méně zábran. Tím víc byla pro mne pravou královnou!
JEMNIŠTĚ Ozval se telefon: „Pan Stanislav Příhoda? Tady Pavla. Dostala jsem tip na podblanického výtvarníka“. Tak nějak začala příprava na výstavu v zámku Jemniště. Nový majitel organizoval v levé části objektu velkou výstavu obrazů snad i s výhledem vzniku galerie a opakování takovýchto větších akcí. S potěšením jsem nabídku přijal a seznámil se s Pavlou, mladou a sympatickou ženou, která výstavu zajišťovala. Snad jsme si profesně padli i do oka, v budované kapli vypili dobrou kávu, pohovořili o kumštu i o životě. Přišel den vernisáže. K zámku jsme s Alenkou dorazili autem, zaparkovali pod mohutnými stromy a vstoupili na nádvoří, které již bylo plné společenského ruchu. Před vchodem do výstavního sálu nás vítal číšník za stolkem plným dobrého pití (škoda – řídím!), uvnitř docela davy lidí prohlížející si díla i významných výtvarníků hlavně z Prahy. Uvedené ceny vysoké. Úroveň někdy, dle mého soudu, neodpovídající. Moje skromná dílka se tam krčila i cenově. Proti nám kráčí Pavla. Chystám se, že ji představím ženě, ladím úsměv a… Pavla prochází kolem bez mrknutí oka, lhostejně – Příhodu nezná!? Co se to děje? Proč se nehlásí? Jsem trochu rozladěn. Zahájení. Dotyčná osoba pronáší úvodní řeč, hraje soubor flétnistek. Zajímavé. Vernisáž končí. Pozor! Přibíhá Pavla. Usměvavá a – v jiných šatech! Dovoluje si nám představit svoji sestru – dvojče, manželku majitele zámku. Aha!
Vydává 12x ročně OÚ v Senožatech. Redakční rada: Mgr. Irena Strnadová, Dana Pípalová, korektury: Mgr. Irena Strnadová, grafická úprava a zlom: Lucie Skálová. Povoleno OkÚ Pelhřimov pod označením: MK ČR E 11396, tisk: OÚ Senožaty, nákladem 160 ks, cena 10,- Kč. Datum uzávěrky je vždy 25. předcházejícího měsíce. Své příspěvky zasílejte e-mailem na adresu:
[email protected]
Srpen 2016
8
