Sekundární prevence u lidí ohrožených předlužením v dluhovém poradenství

Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií

Katedra sociální politiky a sociální práce

Sekundární prevence u lidí ohrožených předlužením v dluhovém poradenství Bakalářská práce Adéla Šulíková

Vedoucí práce: prof. PhDr. Libor Musil, CSc.

Brno 2012 1

Čestné prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně pouze za odborného vedení vedoucího prof. PhDr. Libora Musila, CSc. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci vyuţila, jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury.

V Brně, dne 8. ledna 2012 Adéla Šulíková 2

Poděkování Moje poděkování patří především vedoucímu mé bakalářské práce prof. PhDr. Liborovi Musilovi, CSc., za odborné vedení, podnětné rady a nejvíce za čas a trpělivost, které mi věnoval. Dále děkuji pracovníkům Občanské poradny Brno za to, ţe se ochotně zúčastnili mého výzkumného šetření. Poděkování také patří mým blízkým, kteří mi byli oporou při psaní této práce. 3

Obsah Úvod……………………………………………………………………….. 6 I.

Teoretická část……………………………………………………….. 7

1. Charakteristiky předlužení…………………………………………. 7 1.1 Zdravé a nezdravé zadluţení……………………………………………………………. 7 1.2 Předluţení a faktory jeho vzniku……………………………………………………….. 7 1.3 Strukturální příčiny předluţení…………………………………………………………. 8 1.4 Individuální příčiny předluţení…………………………………………………………. 8 1.5 Lidé ohroţení předluţením……………………………………………………………... 9

2. Klienti dluhových poraden………………………………………… 10 2.1 Důsledky předluţení a situace klientů dluhových poraden…………………………….10 2.2 Typologie klientů dluhových poraden………………………………………………… 11

3. Současné způsoby pomoci lidem ohroženým předlužením……….11 3.1 Způsoby pomoci………………………………………………………………………..11 3.2 Poradenství…………………………………………………………………………….. 12 3.2.1 Dimenze: pojetí cíle………………………………………………………………. 12 3.2.2 Dimenze: způsob posouzení (diagnostiky)……………………………………….. 13 3.2.3 Dimenze: pojetí problému…………………………………………………………14 3.2.4 Dimenze: způsob působení……………………………………………………….. 15

4. Aplikace charakteristik sociálního poradenství jako způsobu pomoci na dluhové poradenství…………………………………………………….. 16 4.1 Cíle dluhového poradenství…………………………………………………………… 16 4.2 Způsoby posouzení v dluhovém poradenství………………………………………….. 17 4.3 Pojetí problému v dluhovém poradenství……………………………………………... 17 4.4 Způsob působení na klienta nebo další účastníky jeho situace v dluhovém poradenství………………………………………………………………………………… 18

5. Charakteristiky dluhového poradenství v České republice………...18 5.1 Praxe v dluhovém poradenství………………………………………………………… 18 5.1.1 Dimenze pojetí cíle v praxi dluhových poraden………………………………….. 19 5.1.2 Dimenze způsobu posouzení klientovy situace v praxi dluhových poraden………19 5.1.3 Dimenze pojetí problému v praxi dluhových poraden…………………………… 20 5.1.4 Dimenze způsobu působení v praxi dluhových poraden…………………………. 20

6. Charakteristiky prevence………………………………………….. 21 6.1 Prevence……………………………………………………………………………….. 21 6.1.2. Primární prevence………………………………………………………………... 21 6.1.3. Sekundární prevence……………………………………………………………... 21 6.1.4. Terciární prevence……………………………………………………………….. 22

7. Charakteristiky sekundární prevence……………………………. 22 7.1 Sekundární prevence jako intervence…………………………………………………. 22 4

7.1.1 Pojetí cílů v sekundární prevenci…………………………………………………. 23 7.1.2 Způsoby posouzení v sekundární prevenci……………………………………….. 23 7.1.3 Pojetí problému v sekundární prevenci……………………………………………24 7.1.4 Způsoby působení v sekundární prevenci………………………………………… 24 7.2 Dílčí výzkumné otázky………………………………………………………………... 25 7.2.1 Okruh A – otázky o způsobu pomoci, který je vyuţíván ve vybrané organizaci….25 7.2.2 Okruh B – otázky o naplňování charakteristik sekundární prevence…………….. 25

8. Metodika……………………………………………………………. 27 8.1 Metoda a strategie…………………………………………………………………….. 27 8.2 Technika sběru dat…………………………………………………………………….. 27 8.2.1 Doplňující technika sběru dat…………………………………………………….. 28 8.3 Jednotka zkoumání a jednotka zjišťování……………………………………………... 28 8.4 Rozhovory……………………………………………………………………………... 28 8.5 Operacionalizace………………………………………………………………………. 28

9. Interpretace a analýza získaných dat…………………………….. 30 9.1 Charakteristika dluhového poradenství ve vybrané poradně: Občanské poradně Brno……………………………………………………………………………………….. 30 9.1.1 Pojetí cílů v Občanské poradně Brno……………………………………………….. 30 9.1.2 Pojetí cílů v Občanské poradně Brno z hlediska naplnění charakteristik sekundární prevence………………………………………………………………………………… 31 9.1.3 Způsoby posouzení v Občanské poradně Brno…………………………………… 33 9.1.4 způsoby posouzení v Občanské poradně Brno z hlediska naplnění charakteristik sekundární prevence……………………………………………………………………. 35 9.1.5 Pojetí problému v Občanské poradně Brno………………………………………. 37 9.1.6 Pojetí problému v Občanské poradně Brno z hlediska naplnění charakteristik sekundární prevence……………………………………………………………………..37 9.1.7 způsob působení v Občanské poradně Brno……………………………………… 39 9.1.8 Způsob působení v Občanské poradně Brno a jeho naplnění z hlediska sekundární prevence………………………………………………………………………………… 40

Závěr…………………………………………………………………….. 42 Použité zdroje…………………………………………………………… 43 Anotace…………………………………………………………………... 46 Annotation………………………………………………………………. 47 Příloha č. 1………………………………………………………………. 49 Příloha č. 2 Operacionalizace…………………………………………... 50 Příloha č. 4………………………………………………………………. 55 Oddlužení……………………………………………………………….. 55 5

Úvod Půjčování peněz je běţnou součástí ţivota v moderní společnosti. Trendem posledních let se stal tzv. ţivot na dluh. Je běţné, ţe lidé řeší nedostatek financí k zakoupení movitých i nemovitých věcí prostřednictvím různých půjček, úvěrů, leasingů nebo nákupů na splátky (Šebková, 2010). Kritický bod nastává v situaci, kdy jednotlivec či domácnost nejsou schopni své závazky splácet. Zadluţeným lidem hrozí řada materiálních problémů, ale i potíţí nemateriálního charakteru, například problémy s bydlením, mezilidskými vztahy, psychické potíţe a další. Někteří dluţníci se rozhodnou vyhledat pomoc v neziskovém sektoru. V takovém případě se jim věnují sociální pracovníci a odborní poradci. Vzhledem k nárůstu poptávky rozšířily občanské poradny v České republice své pole působnosti i na dluhové poradenství. Předmětem zájmu této práce je zjistit, do jaké míry je pomoc klientům dluhových poraden účinná. Zda dokáţe účinně zabránit dalšímu narůstání dluhů a předejít vzniku dluhů nových. Cílem práce je tedy najít odpověď na otázku: V čem naplňují a v čem nenaplňují současné způsoby pomoci poradců z vybrané dluhové poradny lidem ohroţeným předluţením, charakteristiky sekundární prevence? Pro splnění cíle mé práce si nejprve potřebuji vymezit teoretická východiska zkoumaného problému, ze kterých budu v práci dále vycházet. Jsou jimi „klienti dluhových poraden“, „současné způsoby pomoci dluhového poradenství“ a „charakteristiky sekundární prevence předluţení“. V druhé části práce budu zkoumat v čem konstrukce poradců z Občanské poradny Brno, kterou jsem si vybrala pro svůj výzkum, naplňují charakteristiky sekundární prevence a v čem je nenaplňují. Podle odborníků se dá předpokládat nárůst poptávky po dluhovém poradenství, je tedy důleţité, aby intervence poradců byla skutečně efektivní. Přestoţe se jedná o aktuální a závaţný problém, neexistuje odborná literatura, která by se problematice sociální práce s dluţníky věnovala. Získané poznatky by tedy měly slouţit především pomáhajícím pracovníkům, jejichţ klienti se dostanou do potíţí s dluhy, a taktéţ zaměstnancům občanských poraden poskytujících dluhové poradenství. Práce by měla slouţit k inspiraci a zamyšlením se nad současnou formou poskytování dluhového poradenství a případným úvahám nad změnou metodiky práce s klientem i rozsahem poskytované sluţby.

6

I. Teoretická část Teoretickou část tvoří sedm kapitol, které čerpají z odborné literatury, periodik a webových stránek. Systematicky se tak snaţím najít teoretická východiska, jejichţ účelem je pomoci zodpovědět hlavní výzkumnou otázku. První kapitola se věnuje charakteristikám předluţení, jeho faktorům a lidem, kteří jsou předluţením ohroţeni. Druhá kapitola se soustředí na důsledky předluţení a definici klientů dluhových poraden. V kapitole třetí jsou představeny charakteristiky současných způsobů pomoci, pozornost se pak soustředí na poradenství jako vybraný způsob pomoci lidem ohroţeným předluţením. Čtvrtá a pátá kapitola aplikuje poznatky o poradenství. Nejprve obecné charakteristiky poradenství na dluhové poradenství a poté na praktické současné fungování v České republice. Poslední dvě kapitoly jsou věnovány preventivnímu působení – charakteristikám prevence obecně a poté vybranému stupni: sekundární prevenci.

1.

Charakteristiky předlužení

Půjčit si nějakou finanční částku od banky, vzít si hypotéku na vlastní bydlení či auto na splátky je v současnosti běţná praxe velké části domácností. To, ţe si člověk půjčí nějaký finanční obnos, však automaticky neznamená, ţe se předluţí. Cílem této kapitoly je vymezit, jak k předluţení dochází a kteří lidé jsou jím ohroţeni.

1.1 Zdravé a nezdravé zadlužení Syrovátková (2008) uvádí, ţe v praxi lze v dluhových poradnách rozlišit dvě skupiny zadluţení: zdravé zadluţení a nezdravé zadluţení. V případě zdravého zadluţení se jedná o hypotéku, promyšlenou půjčku či leasing. V těchto případech se zadluţují domácnosti, které jsou schopny reálně zhodnotit příjmové toky finančních prostředků do domácnosti. Dle toho pak volí odpovídající způsob financování či výši půjčky. I v případě zdravého zadluţování však můţe dojít k nečekané situaci, kdy domácnost nebude schopná dluh splácet.1 Nezdravé zadluţení se vyznačuje úvěry na nadstandardní vybavení domácnosti, sanováním jiného dluhu či získání prostředků pro nastolení, popř. udrţení určitého sociálního statutu. Kvůli sanování dluhu jiným dluhem se pak lidé mohou dostat do tzv. dluhové pasti, coţ znamená nejen nezvládání splácení svých peněţních závazků, ale kvůli úrokům i neustálé další narůstání dluhu či dluhů, a tato situace pak v podstatě představuje pro dluţníka začarovaný kruh. V tomto případě pak mluvíme o předluţeném klientovi.

1.2 Předlužení a faktory jeho vzniku Dle zákona se o předluţení jedná tehdy, má-li dluţník více věřitelů a zároveň souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Rozhodný je poměr veškerých dluţníkových závazků (včetně těch nesplatných) a jeho majetku. (ZÁKON Č. 182/2006 Sb. § 3) Klienti, kteří jsou zadluţení a ocitnou se v prodlení, se snadno dostanou do registru dluţníků, čímţ ztratí moţnost získat půjčku nebo úvěr v bankovním sektoru. „Mnohdy se pak 1

Například neočekávaná ztráta zaměstnání, váţné onemocnění nebo úmrtí blízké osoby

7

v zoufalství rozhodnou vyuţít nevýhodných půjček od nepříliš solventních subjektů a ocitnou se tak v pasti dluhů.“ (Šebková, 2010: 70) V této oblasti se často vyuţívá i pojem trvale udrţitelný dluh. Společnosti, které půjčují peníze bez ohledu na výši příjmu či vlastnictví nemovitosti, se u dluţníků snaţí o trvale udrţitelný dluh. Pod tímto pojmem se myslí dluh, kdy sankce a úroky z prodlení jsou tak vysoké, ţe jejich splácení je pro lidi bez příjmu téměř nemoţné. Klient se tak stává doţivotním dluţníkem. Z hlediska sekundární prevence předluţení je důleţité věnovat pozornost tzv. „strukturálním“ a „individuálním“ faktorům vzniku situací, kdy souhrn dluhů převyšuje majetek dluţníka nebo se dluţník stal celoţivotním dluţníkem (Schavel 2009). Podle Schavela, Novosada a Šmejkala (2009) to mohou být následující okolnosti.

1.3 Strukturální příčiny předlužení Nejčastější příčinou strukturálního předluţení je podle Schavela (2009) nezaměstnanost, problémy s vedením domácnosti, nízký příjem, nedostatečné vzdělání, rozvod, zaloţení rodiny, závislosti, úrazy a nemoci, nemoţnost pobírat sociální dávky a neplánované těhotenství. Podle Šmejkala (2009) jsou nejčastější příčiny platební neschopnosti dluţníků přecenění vlastních sil a ztráta zaměstnání. Mezi další příčiny řadí staré závazky z podnikání, rozvod či rozchod s partnerem či partnerkou, nemoc nebo úraz, úvěr pro třetí osobu, závazky blízkého a nástup na mateřskou dovolenou.

1.4 Individuální příčiny předlužení U individuálních příčin leţí problémy v rodině konkrétního klienta. Rodina v těchto případech neumí efektivně hospodařit s financemi a nedokáţe naplánovat své budoucí výdaje. Nákupy neprobíhají racionálně, ale spíše emocionálně a mají kompenzační nebo demonstrativní charakter. (Schavel 2009) Nejčastěji k zadluţení z individuálních příčin dochází v případě, ţe člověk nedostatečně odhadne svoji reálnou situaci, finanční moţnosti, příjmy a rezervy, a situaci, kdy náklady převýší příjmy, vyřeší půjčkou, kterou však kvůli svému špatnému úsudku nedokáţe splácet. Podle Novosada (2009:75) tato situace souvisí i s omezenou schopností rozlišit nezbytné náklady2, díky kterým si člověk zabezpečí základní potřeby a náklady ostatní, nadstandardní, které zahrnují pořízení věcí, které nejsou k ţivotu nezbytné.3 Novosad (2009) dále uvádí, ţe vzniku platební neschopnosti napomáhají například sezónní prodejní kampaně (výprodeje, vánoční svátky…), prodeje na splátky, lokální prodejní 2

Nezbytné náklady jako jsou: potrava, ubytování, chod domácnosti, péče o vlastní osobu, oblečení, povinné platby (zdravotní pojištění…) 3 Mezi nadstandardní zahrnuje Novosad (2009) pořízení věcí, které nejsou k ţivotu nezbytné (např. spotřební elektronika, automobil, luxusní dovolená…)

8

akce, výherní manipulace4, široká nabídka kreditních karet nebo platební karty s tzv. předschváleným úvěrem, nebankovní půjčky, které jsou lákavé svou rychlostí a dostupností. V neposlední řadě můţe k zadluţení přispět také zneuţití osobních údajů (odcizený, či ztracený občanský průkaz nebo i dobrovolné ručitelství někomu známému či blízkému). Na základě uvedených informací se dá předpokládat, ţe vznik dluhů je většinou způsoben souhrou více faktorů, působících zároveň. K podobnému závěru došel i Kalvoda (2009) ředitel Asociace občanských poraden v České republice. Podle něj se většina dluţníků vyznačuje společnými rysy, mezi které patří:  mají dluhů více;  nepamatují si přesné detaily své dluhové kariéry;  přicházejí s dalšími problémy, jako jsou mezilidské vztahy, bydlení, sociální dávky atp.;  často nemohou dluhy splácet včas a v potřebné výši;  mají problémy v komunikaci s věřiteli a neznají dostatečně smluvní podmínky.

1.5 Lidé ohrožení předlužením Zvýšené riziko předluţení je podle Oujezské (2009) u patologických hráčů, lidí závislých na alkoholu či drogách a lidí s psychopatologickou strukturou osobnosti. Mezi rizikové skupiny dále řadí osoby s duševním onemocněním či osoby ţijící konzumním způsobem ţivota. Poslední kategorií jsou podle Oujezské (2009) sociálně, ekonomicky a vzdělanostně slabší lidé. Kotáb (2009) dodává méně častou, nicméně zajímavou skupinu lidí z předváděcích akcí, kde kromě kupní smlouvy uzavřou i smlouvu úvěrovou. Syrovátková (2008) zase kategorii „černých pasaţérů,“ kterým narůstá dluh za nezaplacené pokuty v městské hromadné dopravě. Poměrně časté jsou problémy s dluhy u klientek azylových domů pro matky s dětmi. Pobyt v azylovém domě je tak pro klientku následkem (či řešením) problému s dluhy či exekucí (Zvonková, Kopřivová, 2010). Předluţení je také velkým problémem u bezdomovců. V jejich případě to je často právě zadluţení, které způsobí exekuci a následnou ztrátu bydlení. Poměrně výraznou skupinou, která se potýká s dluhy, jsou také osoby propuštěné po výkonu trestu (popřípadě podmíněně odsouzení). Této skupině lidí často narůstá dluh kvůli neplacení zdravotního a sociálního pojištění nebo poplatkům za pobyt ve vězení. (Talašová, Kopřivová, 2010) Poslední velkou skupinou klientů, jenţ má problémy s dluhy a hrozí jim předluţení, jsou sociálně znevýhodnění lidé, kteří ţijí v sociálně vyloučených lokalitách. MrkvánkováMaléřová (2010) uvádí mezi příčiny jejich zadluţení nízké příjmy, které jsou ovlivněny vysokou nezaměstnaností nebo nízko-příjmovým zaměstnáním, ale také sníţením příjmů ze sociálního systému.5

4

Výherní manipulací myslí Novosad případ, kdy člověku přijde poštou či mailem, ţe něco vyhrál, ale podmínkou je samozřejmě nákup nějakého zboţí či jiné podmínky, o kterých se dočte drobně tištěným písmem ve smluvních dodatcích. 5 Například z důvodu tíţivé finanční situace můţe dojít k výpadkům v placení nájemného, čímţ rodina přichází o dávky na bydlení

9

Kromě nízkých příjmů u této skupiny klientů hrají významnou roli také vysoké výdaje, které plynou z napětí mezi spotřebními aspiracemi a nedostatečnou finanční gramotností,6 a nedostupnosti adekvátního bydlení.7

2.

Klienti dluhových poraden

V předchozí kapitole jsem vymezila faktory vzniku platební neschopnosti a následného předluţení, a charakterizovala lidi, kteří jsou předluţením ohroţeni. Tato kapitola slouţí k představení lidí, kteří své potíţe s dluhy přijdou řešit do dluhových poraden. Abych lépe ilustrovala tento typ klientů, definuji důsledky předluţení a s tím související situaci klientů dluhového poradenství.

2.1 Důsledky předlužení a situace klientů dluhových poraden Pokud jsou zadluţení lidé zajištěni úsporami, je situace relativně snadno řešitelná. Pokud ne, často volí neuváţená řešení, např. se snaţí zajistit plnění svého závazku jinou půjčkou, čímţ se dostávají do začarovaného kruhu. Podle Šebkové (2010) někteří dluţníci svoji platební neschopnost neřeší, aţ do chvíle zahájení exekučního řízení. Původní dluh se tak navýší o úroky, poplatky z prodlení, soudní výlohy a náklady exekuce, coţ můţe vést k nesplatitelnosti dluhu. Dluţníci pak „ţijí lidé na hranici ţivotního minima, přicházejí o své věci i bydlení. Finanční problémy v mnoha případech narušují rodinné vztahy, vedou k zániku manţelství, coţ se můţe v konečném výsledku odrazit na fyzickém i psychickém stavu dluţníka.“ (Šebková, 2010: 71) Další, dosud neuvedené důsledky předluţení shrnuje Kotýnková (2010):  vytlačování mezi znevýhodněné skupiny;  upadání do závislosti na sociálních dávkách nebo také na návykových látkách, gamblerství apod.;  rozšiřování nelegální práce, protoţe na část mzdy, která převyšuje tzv. nezabavitelné minimum, je uvalena exekuce;  riziko, ţe se dluţník stane pachatelem nebo obětí kriminální činnosti.

6

Často nevědí, jak poznat nevýhodné půjčky, na první pohled nejasná nebezpečí – úroky, smluvní pokuty atd. Nekvalitní stav domů v sociálně vyloučených lokalitách, vysoké náklady na energie a vodu, které nejsou způsobeny nájemníkem, nelegální odběry energií, ztíţený přístup na soukromý trh s bydlením z důvodu diskriminace a vysokých vstupních nákladů na provizi a kauci atd. 7

10

2.2 Typologie klientů dluhových poraden Co se týká typologie klientů dluhových poraden, podle Syrovátkové (2008) se dají rozdělit do třech skupin. 1. Technická delikvence - Dlužník může a chce splatit svůj závazek, ale zapomněl na něj nebo je časově závislý na příjmech. 8 - Dlužník je v situaci kdy není možné se přizpůsobit požadavkům věřitele.9 V případě technické delikvence je většinou možné najít optimální řešení, dohodu s věřitelem apod. 10 2. Vědomé neplacení - Dlužník zaplatit nemůže a svoji situaci neřeší. - Dlužník zaplatit nechce a ani o tom neuvažoval. 3. Ostatní - Dlužníci dle úrovně finanční gramotnosti. - Lehkovážný a nezodpovědný dlužník. - Profesionální dlužník.

3.

Současné způsoby pomoci ohroženým předlužením

lidem

V předcházejících kapitolách jsem vymezila vznik a důsledky dluhu, a nastínila situaci, ve které se dluţník nachází. Nyní se budu věnovat způsobům pomoci lidem ohroţeným předluţením. Nejprve definuji pojem „pomoc“ z hlediska sociální práce, a poté se budu věnovat charakteristikám vybraného způsobu pomoci – poradenství.

3.1 Způsoby pomoci Podle Matouška (2003) se odborníci shodují na klíčové větě: „Pomáhat znamená pomoci lidem, aby si dokázali pomoct sami.“ Lze tedy říct, ţe pomáhat lidem znamená určit a objasnit problém tak, aby se daná osoba mohla sama rozhodnout, co s problémem udělá. Navrátil a Musil (in Navrátil, 2001) si pokládají otázku: Co by měl sociální pracovník dělat, aby mohl klientovi pomoci (lépe) sociálně fungovat? Podle jejich úvahy by se sociální pracovník měl primárně zabývat faktory schopnosti jak zvládat problémy plynoucí z interakce s poţadavky prostředí. Pro sociální pracovníky jsou podstatné dva klíčové momenty (otázky): kterým faktorům sociálního fungování přikládá konkrétní sociální pracovník váhu a které faktory (bariéry, předpoklady) sehrály či sehrávají v ţivotě klienta rozhodující úlohu. Navrátil (2001) dále uvádí, ţe jednotlivá paradigmata sociální práce nabízejí poměrně konkrétní přehled 8

Například čeká na výplatu, změnil zaměstnání apod. Např. dluţník je v pozici, kdy není moţné navrhnout splátkový kalendář tak, aby vyhovoval věřiteli. 10 Stanovené penále pro věřitele představuje dostatečný příjem. 9

11

faktorů sociálního fungování. Nezbytné je však dbát na kaţdý individuální „osud“ klienta a nesnaţit se jej kategorizovat podle šablon či modelů. Individuální posouzení bariér a předpokladů klienta nazýváme životní situace. Reflexe ţivotní situace klienta je tedy prvním krokem k volbě cílů a metod intervence, které mohou klientovi pomoci. Podle Novotné (1992) mají metody sociální práce, vypracované na základě teoretických východisek a zaměřené na objekt, kterým můţe být člověk – jednotlivec, skupina nebo komunita, své vytyčené cíle a plán postupů jak těchto cílů dosáhnout. Je moţné se setkat se snahou dosáhnout optimálního vývoje klienta na straně jedné a na druhé straně se snahou či úsilím adaptovat klienta lépe na situaci a prostředí, ve kterém ţije. Matoušek (2003) uvádí, ţe jednou z cest, jak pomáhat lidem překonávat jejich problémy, jak objasňovat jejich osobní cíle a jak jich dosahovat, je poradenství. Právě poradenství se tedy budu věnovat v následující části práce.

3.2 Poradenství Na základě relevantní literatury, ze které čerpám v následující části práce, lze předpokládat, ţe poradenství jako způsob pomoci klientům ohroţeným předluţením má několik dimenzí: 1. Dimenze – pojetí cíle 2. Dimenze – způsob posouzení (diagnostiky) 3. Dimenze – pojetí problému 4. Dimenze – způsob působení

3.2.1 Dimenze: pojetí cíle V publikacích se můţeme setkat s různými definicemi poradenství. Některými autory je definováno jako výměna informací mezi poradcem a klientem (Bommertin in Gabura, 2005), jako fenomén lidské interakce (Schubenz in Gabura, 2005), jako proces učení je poradenství chápáno zejména v americké literatuře (Dustin in Gabura, 2005). Jiní autoři ho povaţují za vědecky fundované vysvětlení a ovlivňování lidského chování s cílem zlepšit klientovi ţivot. Britská asociace poradců chápe poradenství jako proces, ve kterém se poradce setkává s klientem, aby spolu prozkoumali těţkosti klienta, zredukovali pocity nejistoty, zmatenosti a strachu, ulehčili klientovi volbu a spolupracovali na implementaci změny. (Gabura, 2005: 11-12) Sociální poradenství jako takové vychází ze základní premisy – člověk je bytost sociální. Jeho sociální zkušenost hraje důleţitou úlohu při formování a rozvoji jeho osobnosti, převáţná většina jeho problémů má sociální kořeny, odehrává se v interakci s jinými lidmi v sociálním prostředí. Sociální poradenství pomáhá klientovi tak, aby byl připravený zapojit se do permanentního procesu rozhodování a zachoval si zodpovědnost a kontrolu nad svým ţivotem a dokázal být oporou svým blízkým.

12

Strieţenec (in Schavel, 2003) chápe sociální poradenství jako profesionální odbornou činnost, vykonávanou odborníkem a zaloţenou na vztahu, podpoře, pomoci, rozvoji, optimálním uplatnění klienta a jeho reálné orientaci v ţivotě. Schavel (2003:80) ve své stati uvádí, ţe „cílem sociálního poradenství by měla být pomoc při řešení obtíţné sociální situace klienta, a to buď přímo činnostmi, které vedou ke zmírnění důsledků sociální situace klienta nebo konkrétními činnostmi, vedoucími k odstranění příčin a důsledků.“ Schavel (2003) také upozorňuje na rozdíly mezi sociálním a psychologickým poradenstvím. V poradenství psychologickém je zaměřena pozornost na člověka, jeho osobnost, vlastnosti a sebepoznání. Naproti tomu v sociálním poradenství je velmi důleţitý širší pohled na člověka jako osobnost a zároveň na prostředí, ve kterém vyrůstá a ve kterém se pohybuje.11 DVO: Které z obecných cílů poradenství a v jaké podobě sleduje dluhové poradenství? Které jiné cíle si případně klade dluhové poradenství?

3.2.2 Dimenze: způsob posouzení (diagnostiky) Podle Watsona a Westové (2006) je cílem posouzení porozumění ţivotní situaci uţivatele sluţby, identifikace potenciálních oblastí ţivotní situace změny, aby bylo později moţno koncipovat odůvodněnou intervenci. V kontextu sociálního poradenství se vyuţívá pojmu diagnóza sociálního problému. „V sociálním poradenství je často prezentovaný problém a jeho příčina zjevná, ale někdy je potřeba se k formulování problému a jeho příčin dopracovat pomocí různých diagnostických metod.“ (Gabura, 2005:106) Cílem diagnostického procesu by měl být určitý soubor poznatků o příčinách vzniku konkrétního problému, faktorech, které způsobují, ţe tento problém stále trvá a v konečné řadě také jejich důsledcích na klientův ţivot i jeho okolí. (Mydlíková in Gabura, 2005) Gabura rozlišuje v sociálním poradenství několik diagnostických metod a postupů: 1. Pozorování Předmětem pozorování jsou motorické projevy, komunikace, emocionalita a sociabilita.12Pozorování se realizuje prostřednictvím vnímání. Gabura (2005) upozorňuje na subjektivnost vnímání, které by si poradce měl být vědom a při poradenském procesu se můţe stát, ţe klient a poradce vnímají dané sezení kaţdý rozdílným způsobem. 2. Analýza materiálů Součástí této metody je analýza materiálů, které se týkají klienta a jeho problému, analýza jeho vyprávění a cílené otázky, které doplňují základní informace. 11

Tímto prostředím mohou být rodiče, kolegové, kamarádi, sousedé a další.

12

Vztah k sociálnímu okolí, schopnost kooperace, izolace.

13

3. Nestandardizovaná diagnostika Nestandardizované testy pomáhají v sociálním poradenství vytvořit obraz o schopnostech, zručnostech a znalostech klienta. Vyuţívají se zejména dotazníky, například dotazník empatie, dotazník motivací, dotazník stresového profilu atd. 4. Činnostní diagnostika Činnostní diagnostika vyuţívá reálné nebo modelové situace, které poradci přinášejí relevantní poznatky o komunikaci, kooperaci, rozhodování a řešení náročných situací. 5. Diagnostika pomocí věcí Pro diagnostické účely lze vyuţít věcí, kterými se klient obklopuje ve svém prostředí.13 Tyto předměty mohou přinést informace, které se v rozhovoru s klientem neobjeví. 6. Diferenciální diagnostika V některých případech se na finálním upřesnění diagnózy podílí kromě poradce i další odborníci, coţ můţe pomoci k upřesnění diagnózy. 7. Rozhovor s klientem o diagnóze Sociální poradce by měl s klientem mluvit o jeho problému a formulovat příčiny. Důleţité je vytvořit pro klienta prostor pro otázky tak, aby diagnózu dobře pochopil. DVO: Které z obecných metod a postupů vyuţívá dluhové poradenství při porozumění ţivotní situaci klienta? Které další metody a postupy vyuţívá dluhové poradenství při porozumění ţivotní situaci klienta?

3.2.3 Dimenze: pojetí problému Gabura (2005:27) vymezuje několik oblastí vyuţití sociálního poradenství:  Problémy s kompetencemi v sociálních vztazích.  Deficity v sociálních zručnostech.  Problémy ve vztahu k formálním institucím a organizacím.  Problémy ve výkonu sociálních rolí.14  Těžkosti se zvládáním sociálních změn.15  Interpersonální konflikty v různých sociálních vztazích.  Reaktivní emoční distres.16  Sociální insuficience.17  Problémy sociální adaptace. 13

Například knihy, hudba, koníčky apod. Například role rodičovská, občanská apod. 15 Opuštění původní rodiny, ztráta zaměstnání, váţné onemocnění apod. 16 Ztráta někoho důleţitého. 17 Chybějící domov, chybějící peníze apod. 14

14

 Problémy v oblasti sociální patologie.  Změna životního scénáře a stylu. DVO: Ve kterých ze známých oblastí problémů se vyuţívá dluhové poradenství? Ve kterých dalších oblastech se vyuţívá dluhové poradenství?

3.2.4 Dimenze: způsob působení Sociální poradenství disponuje širokou paletou rozličných metod a postupů. Gabura (2005:144-151) uvádí některé z nich. Ve své práci se je pokusím pouze stručně nastínit. Za základní poradenskou metodu povaţuje Gabura informaci. V tomto případě klientovi chybí informace a poznatky, díky kterým by se mohl lépe orientovat ve svém problému. Sociální poradce by neměl být pouze informátorem, ale měl by si ověřit, ţe klient informace chápe nebo mu pomoct informace zpracovat. Klientovi často postačuje poradenská intervence na úrovni informace. Kontakt s takovýmto typem klienta je většinou jednorázový. Pokud k sociálnímu poradci přijde klient či klienti, jejichţ problémy nespadají do jeho profesionální kompetence, pošle tyto klienty k pracovníkovi, který disponuje odbornou kapacitou pomoci v těchto problémech či do kompetentnější instituce. Tuto metodu povaţuje Gabura za tzv. distribuci. O tom, zda bude s klientem pracovat sám nebo jej pošle do jiné instituce, rozhoduje daný sociální poradce. Určující je přitom jeho profesionální výbava, absolvované výcviky, schopnost realisticky odhadnout své moţnosti a v neposlední řadě také profesionální i lidská pokora. Mezi účinné poradenské metody řadí Gabura tzv. direktivy. Prostřednictvím direktivy vyţaduje sociální poradce, aby klient něco udělal, omezil, neudělal apod. To vše v zájmu kvalitnější spolupráce či efektivnějšího řešení problému. Procedurální rady mají podle Gabury v sociálním poradenství také své místo. Sociální poradce můţe klientovi poradit koho navštívit, jak naformulovat ţádost apod. Klarifikace je proces, v rámci kterého si poradce a klient objasňují různé aspekty prezentovaného problému. Klient i poradce při prezentaci klientova problému tuší, ţe větší část problému zůstala nevyřčena, proto je na poradci, aby se na základě svých dovedností od klienta rychle dozvěděl zbývající informace. Mnozí klienti přicházejí do poradny proto, aby si mohli promluvit o svých problémech a těţkostech, protoţe ve svém okolí nemají nikoho, komu by se mohli svěřit. Takovýto postup nazývá Gabura ventilace. Některým klientům ventilace plně dostačuje a nepotřebují (nebo nechtějí) jinou poradenskou intervenci. Další metodou, kterou autor uvádí, je povzbuzení. Klienti často přichází do poraden s nejistotou, napětím, nevědí, co je čeká, a jak je sociální poradce přijme. Proto je důleţité, aby poradce hned v úvodní fázi klienta povzbudil, dodal mu odvahu a ujistil ho, ţe jeho problém budou v poradně řešit. Další specifickou formou pozitivní podpory klienta je posilnění. Pokud klient udělá posun při řešení problému, například objeví efektivní řešení, můţe poradce klienta podpořit ať uţ verbálně, či neverbálně.

15

Odrazení je naopak postup, kdy se poradce snaţí klientovi navrhnout, aby si promyslel jednání, které by mu mohlo uškodit. Přístup nazvaný interpretace je metodou dynamicky orientovaných poradenských systémů, ale vyuţívají ji poradci různých škol a přístupů. V určité fázi procesu přestává být poradce pasivní a aktivně doplňuje chybějící souvislosti, které dosud zůstávali klientovi skryté. O tom, zda je interpretace správná, rozhoduje v konečném důsledku klient. Poslední metodou, kterou Gabura uvádí je tzv. trénink. Jedná se o metodu charakteristickou pro behaviorální přístupy. Jeho hlavními sloţkami jsou učení, opakování a nácvik. Tréninkem v oblasti poradenské práce rozumíme odstraňování symptomů poruchy.18 DVO: Kterými známými metodami disponuje dluhové poradenství? Kterými dalšími metodami disponuje dluhové poradenství?

4.

Aplikace charakteristik sociálního poradenství jako způsobu pomoci na dluhové poradenství

V této kapitole popíšu obecné charakteristiky dluhového poradenství pomocí principů sociálního poradenství, které jsem definovala v předchozí kapitole. Podle vzoru předchozí kapitoly se zaměřím na cíle dluhového poradenství, způsoby posouzení, pojetí problému a způsoby působení na klienta nebo další účastníky a jeho situace v dluhovém poradenství. Aktuální praxi dluhového poradenství v České republice se bude věnovat kapitola č. 5.

4.1 Cíle dluhového poradenství Cílem sociálního poradenství pro zadluţené klienty jsou obsahové rámce, které jsou zaměřené na:     

oddluţení klienta či rodiny. učení rodiny či klienta hospodařit s finančními prostředky. zamezení vytváření nových dluhů. vytvoření optimálních podmínek pro sociální vazby členů rodiny. angaţování všech členů rodiny (či blízké osoby klienta) do připravovaných změn a postupů.

DVO: Které z uvedených cílů dluhového poradenství a v jaké podobě si kladou poradci ve vybrané organizaci? Které jiné cíle si kladou poradci z vybrané organizace? 18

Například při sociální plachosti, postupné odbourávání strachu.

16

4.2 Způsoby posouzení v dluhovém poradenství „Sociální poradenství pro zadluţené klienty musí být ve svém obsahu zaměřeno na zjištění rozsahu, charakteru a příčin hmotné nouze. To znamená, ţe v úvodní fázi poradenství se sociální poradce orientuje na identifikování primárních příčin zadluţení, přičemţ vyuţívá zejména metody, které jsou charakteristické pro základní úroveň sociálního poradenství.“ (Schavel, 2009:71) Sociální či dluhový poradce musí prostřednictvím svých dovedností a poradenských zručností získat klienta pro spolupráci a mobilizovat ho k podílu na řešení své nepříznivé ţivotní situace. V procesu práce s klientem se obecně dbá na poskytování relevantních informací s prezentací návrhů na řešení situace, na jeho usměrňování, podporování a provázení při odhalování moţných zdrojů ovlivňujících řešení sloţitých sociálněekonomických problémů zadluţeného klienta. Sociální poradce se po zjištění ekonomické situace klienta orientuje na ekonomické poradenství a psychosociální poradenství.19 (Schavel, 2009) DVO: Které ze známých metod posouzení situace dluţníka vyuţívají poradci ve vybrané organizaci? Jaké jiné metody posouzení situace dluţníka vyuţívají poradci ve vybrané organizaci?

4.3 Pojetí problému v dluhovém poradenství Pokud bychom měli analyzovat širší souvislosti předluţení, dalo by se sociální poradenství rozčlenit do několika oblastí. Vezmeme-li v úvahu Gaburovo rozčlenění, můţeme klienty ohroţené předluţením zařadit do třech oblastí:  Problémy s kompetencemi v sociálních vztazích.20  Těţkosti se zvládáním sociálních změn.21  Sociální insuficience.22

DVO: Na které ze známých oblastí problémů se soustředí poradci ve vybrané organizaci? Na které jiné oblasti problémů se soustředí poradci ve vybrané organizaci?

19

S hledáním vhodných partnerů pro spolupráci v týmu, například psychologa Například rozvod či rozchod s partnerem/partnerkou. 21 Například kdyţ ţivitel rodiny přijde o práci. 22 Například chybějící finanční prostředky. 20

17

4.4 Způsob působení na klienta nebo další účastníky jeho situace v dluhovém poradenství V současnosti se o dluhové problematice, vzhledem k její aktuálnosti, více mluví i píše. Občanské poradny se začínají specializovat mimo jiné i na dluhové poradenství a posílají své pracovníky na různá školení. V některých krajích v České republice se jiţ v dluhové problematice vzdělávají i sociální pracovníci z nejrůznějších azylových domů pro mládeţ či matky s dětmi, aby svým klientům dokázali pomoci i v této oblasti. Jako příklad mohu zmínit Oddělení sociální rehabilitace v Brně, kde se začali sociální pracovníci v nízkoprahovém klubu i vychovatelé v azylových domech více informovat o moţnosti pomoci v dluhové problematice. Pro klienty tak začali pořádat i besedy s odborníky z dluhové poradny a více s nimi spolupracovat. Na základně Gaburova rozdělení metod a postupů tak vyuţívají především informaci, distribuci a procedurální rady. V minulém roce se v Brně také uskutečnila konference k problematice chudoby a sociálního vyloučení, kde se na různých workshopech diskutovalo právě o problematice předluţení a se svými příspěvky vystupovali pracovníci dluhových poraden. DVO: Které ze známých způsobů působení vyuţívají poradci ve vybrané organizaci? Které další způsoby působení vyuţívají poradci ve vybrané organizaci?

5.

Charakteristiky dluhového poradenství v České republice

V předchozí kapitole jsem popsala obecné charakteristiky dluhového poradenství. Tato kapitola bude věnována realizaci jejich principů v České republice. Základní sociální poradenství v České republice poskytují všem občanům nestátní neziskové organizace, tzv. občanské poradny. Vznikly podle britského vzoru v roce 1996. Poradenství je poskytováno zejména v těchto záleţitostech: bydlení, rodina, občanskoprávní vztahy, majetkové záleţitosti, pracovní záleţitosti, sociální dávky a sluţby, finanční záleţitosti. „Poradny pracují na základě čtyř principů, jimiţ jsou: bezplatnost, nestrannost, nezávislost a diskrétnost.“(Matoušek 2007:105) Neméně důleţitým principem je také individuální přístup ke klientovi, respektování jeho potřeb a vytváření podmínek pro uplatňování vlastní vůle klienta.

5.1 Praxe v dluhovém poradenství Občanské poradny začaly specializované dluhové poradenství poskytovat na sklonku roku 2006. Zpočátku jim jako podklady pro dluhové poradenství slouţily materiály od anglické a skotské sítě občanských poraden (CAB)23 Cílovou skupinou občanských poraden jsou občané v tíţivé ţivotní situaci. Podle asociace občanských poraden zpravidla poradny pomáhají zranitelnějším skupinám populace, 23

Citizens advice bureau.

18

jako jsou osamělí rodiče, nezaměstnaní, lidé ţijící na hranici existenčního minima a národnostní menšiny. Sluţby občanského poradenství však stále více vyuţívají i lidé s nadprůměrnými příjmy i nadprůměrného vzdělání. Podle dostupných pramenů se v praxi neziskové organizace v dluhovém poradenství z velké části podobají, vyuţila jsem proto získané informace a rozdělila je podle jejich charakteru dle „dimenzí způsobu pomoci“ na charakteristiky cílů, posouzení, pojetí problému a způsobu působení poradců v dluhových poradnách.

5.1.1 Dimenze pojetí cíle v praxi dluhových poraden V praxi se získané informace o cílech dluhového poradenství shodují na třech základních bodech:   

Orientace uživatele v jeho dluhové situaci, uplatnění osobních práv. Získání kompetencí a odpovědnosti při nakládání s finančními prostředky. Získání schopností a dovedností k oddlužení24.(www.otrokovice.caritas.cz)

Cílovou skupinu tvoří jak muţi, tak ţeny, kteří se ocitli v krizi kvůli dluhovému zatíţení. U klientů ze sociálně vyloučených lokalit je často nutná terénní sociální práce, neboť klienti sami z nejrůznějších důvodů do poradny nepřijdou. Tuto sluţbu poskytuje dluhové poradenství Samaritán nebo například romské sdruţení Drom v Brně. Fuchs (2010) uvádí, ţe hlavním cílem terénní sociální práce poskytované střediskem Drom je zvyšovat znalosti a dovednosti u lidí, vyuţívajících těchto sluţeb tak, aby včas rozpoznali svoji problematickou situaci, byli ji schopni samostatně řešit a předešli jejímu opakování. Usilují zejména o zvyšování zaměstnanosti, dosažení a udržení standardního bydlení a předcházení či snižování neúnosného zadlužování.

5.1.2 Dimenze způsobu posouzení klientovy situace v praxi dluhových poraden Z dostupných pramenů vyplývají tři způsoby posouzení dluhové situace klienta:  Zjištění stavu dluhu; Uţivatelům sluţby je nabízena pomoc při zjišťování jejich dluhů. Sami často rezignují na svou situaci a neevidují počet svých pohledávek u věřitelů. V tomto ohledu jim pracovník sluţby můţe pomoci prostřednictvím kontaktování věřitelů a na základě zjištěných pohledávek potom s klientem dále pracovat.  Konzultace priorit jednotlivce či rodiny v dluhové oblasti; Na základě zjištění stavu dluhu je s klientem sestaven seznam splátek a zkonzultovány prioritní závazky.  Konzultace a doporučení moţností zvýšení příjmu „Pracovník sluţby pomáhá uţivateli s hledáním variant moţností zvýšení příjmu – např. zaměstnání na částečný úvazek, zvýšení úvazku, pokud uţivatel pracuje na kratší úvazek. 24

Pojem oddluţení se vyskytuje v celém dalším textu. Jeho bliţší vysvětlení je obsahem přílohy č. 4.

19

Tyto prostředky následně (www.otrokovice.caritas.cz)

slouţí

k

umořování

pohledávek

věřitelů.“

5.1.3 Dimenze pojetí problému v praxi dluhových poraden Podle Gaburova členění pojetí problému se dluhové poradny soustředí na „řešení celkové sociální situace uţivatele sluţby s akcentem na dluhovou problematiku a spolupráci s navazujícími institucemi (orientace v zákonných nárocích a další.) Tíţivá dluhová situace uţivatele sluţby je mnohdy propojena s celkovou špatnou sociální situací. Pracovníci sluţby nabízejí odbornou pomoc při řešení celkové tíţivé sociální situace uţivatele, především v oblasti nároků na dávky, které jsou dalším ze zdrojů financování, potřebných k oddluţení uţivatele. Jedná se především o dávky: podpory v nezaměstnanosti, dávky sociálního zabezpečení a další.“(www.otrokovice.caritas.cz) V rámci terénní sociální práce nabízí sdruţení Drom spolu s dluhovým poradenstvím i poradenství v oblasti sociálních insuficiencí. Jedná se zejména o pomoc klientovi při doplňování nebo zvyšování kvalifikace uchazečů o zaměstnání. (www.drom.cz)

5.1.4 Dimenze způsobu působení v praxi dluhových poraden U způsobů posouzení lze nalézt relativně podrobné informace. Poradenská praxe v dluhové problematice se shoduje na následujících bodech. Pro konkrétní představu jsem vyuţila způsoby působení u Dluhového poradenství Samaritán (www.otrokovice.caritas.cz).  Sestavení rozpočtu, zjišťování moţností lepšího hospodaření s financemi. Jak jsem uvedla u individuálních příčin předluţení, mnoho klientů neumí hospodařit s financemi. Pracovník sluţby proto pomáhá uţivateli hledat moţnosti lepšího hospodaření s finančními prostředky. Základní metodou je sestavování tzv. rodinného rozpočtu a hledání variant, jak ušetřit a následně z volných finančních prostředků umořovat pohledávky vůči věřitelům.  Zpracování splátkového kalendáře: pomoc při zpracování a domlouvání splátkového kalendáře u věřitele. Na základě zpracování rodinného rozpočtu je potom moţné zbývající finance pouţít na splácení dluhu. Vzhledem k nemoţnosti splatit dluh najednou je vhodné domluvit si u věřitele splátkový kalendář. Poradce v tomto případě pomáhá klientovi jak při jeho domlouvání, tak i při následném rozvrţení splácení.  Kontakt s věřiteli, úřady, exekutory. Uţivatelé sluţby mnohdy nemají přístup ke komunikačním a informačním mediím, případně neví, jak správně komunikovat s věřiteli. Z toho důvodu poradce pomáhá klientovi získávat kontakty na věřitele, úřady, exekutory a společně hledají komunikační nástroje pro vyjednávání splátek pohledávek.  Pomoc uţivateli s orientací v legislativě potřebné při exekučních řízeních a následném oddluţování. 20

Výklad zákonů je pro mnoho lidí velmi obtíţný. Pracovník sluţby proto nabízí klientovi podporu při orientaci v legislativě, která souvisí s oddluţováním. Jedná se především o zákony spojené s exekučním řízením, insolvenčním řízením, spotřebitelskými vztahy a nároky na dávky vyplácenými subjekty státní správy.  Pomoc při sepsání Návrhu na povolení oddluţení a vyřízení záleţitostí při tzv. „osobním bankrotu“. Klienti mohou zkusit vyuţít oddluţení jako jeden ze způsobů řešení svých dluhů. Zpracování návrhu na oddluţení však často není v jejich silách. Poradce jim proto můţe nabídnout pomoc při sepsání návrhu na povolení oddluţení i podporu při insolvenčním řízení. V případě klientova zájmu o tento způsob řešení mu poradce poskytuje i informace o náleţitostech tzv. „osobního bankrotu“, zejména o rizicích spojených s tímto způsobem oddluţení.

6.

Charakteristiky prevence

Abychom mohli zjistit odpověď na základní výzkumnou otázku, je třeba si nejprve vymezit základní pojmy. V této kapitole nejdříve uvedu obecné základní informace o prevenci, a poté uvedu stručné charakteristiky o kaţdém jednotlivém stupni preventivního působení. V následující kapitole se pak budu soustředit na vybraný stupeň – sekundární prevenci.

6.1 Prevence Slovo „prevence“ je latinského původu a znamená předcházení nějakému neţádoucímu jevu, například kriminalitě, nemocem, závislostem, negativním ekonomickým či sociálním dopadům apod. „Přibliţně od konce 50. let se prevence rozdělila na primární a sekundární. Od šedesátých let se navíc hovoří o terciární prevenci.“ (Nešpor, 1999:6) V současnosti se tedy rozlišují tři stupně prevence: primární, sekundární a terciární.

6.1.2. Primární prevence Primární prevence si klade za cíl odradit od prvního rizikového chování nebo alespoň co nejdéle odloţit první projev rizikového chování. Hoskovcová (2009) upřesňuje vyuţití primární prevence zaměřením na větší skupiny lidí, které ještě nejsou problémem zasaţeny, ale dá se předpokládat, ţe někteří členové skupiny jsou rizikoví. Autorka dodává, ţe „vyuţívané aktivity jsou především osvěta informování a aktivity podporující konstruktivní trávení volného času.“ (Hoskovcová, 2009:14). V dluhové problematice se primární prevence uplatňuje zejména na základních a středních školách prostřednictvím nejrůznějším kurzů finanční gramotnosti. Z toho důvodu není relevantní pro tuto práci.

6.1.3. Sekundární prevence Ve slovníku sociální práce je sekundární prevence některými autory označována téţ jako indikovaná. Za cílovou skupinu povaţují osoby se zvýšeným rizikem sociálního selhání, 21

případně osoby, u nichţ k selhávání dochází, ale jeho míra se ještě nedá indikovat (Matoušek, 2003). „Sekundární prevence je zaměřená na rizikové jednotlivce a skupiny, kde je moţné zařadit prevenci delikvence zaměřenou na děti ze socioekonomicky znevýhodněných skupin. Sekundární prevence je zacílená na ohroţené skupiny obyvatelstva, rizikové skupiny či jednotlivce, u kterých se předpokládá, ţe je dostane do situace, kdy jeho činnost bude klasifikovaná jako sociálně-patologická.“ (Kunák, 2007:35)

6.1.4. Terciární prevence Podle Hoskovcové (2009:14) usiluje terciární prevence o zmírnění následků problémového jevu. „Jde například o mírnění dopadu na sociální fungování jednotlivce, ohroţení jeho okolí či mírnění zdravotních rizik-nejlepším příkladem je metadonový program pro dlouholeté uţivatele heroinu.“ V případě dluhového poradenství se sekundární a terciární prevence z velké části překrývají. Sekundární i terciární prevence v tomto případě jiţ pracuje s lidmi, u kterých je normální vývoj nějakým způsobem narušen. Ve většině případů totiţ dluhové poradenství vyhledají, aţ kdyţ jim hrozí některé z důsledků předluţení. Navíc hranice, kdy jde ještě o selhávání, u kterého se zatím pouze nedá indikovat míra, a kdy uţ se jedná o pouhé zmírnění následků předluţení, je velmi tenká. Z tohoto důvodu a také z důvodu rozsahu práce se budu dále ve své práci soustředit pouze na sekundární prevenci, u níţ také aplikuji rozdělení do dimenzí.

7.

Charakteristiky prevence

sekundární

V závěru předchozí kapitoly jsem uvedla důvody, které mě vedly k soustředění mého zájmu výhradně na prevenci sekundární. V této kapitole nejdříve popíšu rysy sekundární prevence, kterými odpovídá charakteristikám intervence, a poté se budu soustředit na vylíčení jejích cílů, způsobu posouzení při preventivní intervenci, pojetí problému v rámci účinné prevence a způsobu působení.

7.1 Sekundární prevence jako intervence Hoskovcová uvádí, ţe „se v české odborné literatuře setkáváme s pojmy prevence, které zvláště na sekundární a terciární úrovni popisují aktivity, které jinde najdeme pod pojmem intervence. Jde tedy vlastně o jiné označení stejných činností“ (Hoskovcová, 2009:14) Tentýţ názor zastává i Špatenková (2011:15) „Krizová intervence je činnost preventivního charakteru.“

22

Hoskovcová dále uvádí, ţe všude, kde se nějakým způsobem zasahuje do neţádoucího vývoje, by bylo namístě aplikovat spíše pojem intervence. Pro účely této práce při charakteristikách sekundární prevence tedy vyuţiji obecné charakteristiky krizové intervence, které přizpůsobím na situaci dluţníka. Intervence je obecně definována jako cílený, předem promyšlený zásah, který je zpravidla zaměřený na zmírnění tíţivé ţivotní situace. Jedná se v podstatě o jakýkoli postup nebo techniku směřující k přerušení, zamezení nebo úpravě právě probíhajícího procesu (Hartlová, Hartl, 2000). Matoušek (2003:122) vyuţívá klasifikaci vybraných ţivotních událostí, které se mohou stát spouštěčem krize, mezi něţ řadí i „změnu finančního stavu, vysokou půjčku peněz a splatnost půjčky.“ Dále popisuje krizovou intervenci jako specializovanou pomoc osobám, které se ocitly v krizi.

7.1.1 Pojetí cílů v sekundární prevenci Matoušek (2003:130) uvádí, ţe krizová intervence se snaţí minimalizovat ohroţení klienta, „objevit a posílit jeho schopnost vyrovnat se s danou zátěţí tak, aby jeho adaptace posílila jeho růst a integritu a aby se pokud moţno předešlo negativním, destruktivním způsobům řešení situace.“ Podle Hoskovcové (2009) dodávám nejdůleţitější cíle z hlediska sekundární prevence:     

Stabilita klienta. Poskytnutí podpory. Zabránění zhoršení stavu. Mobilizace klientových psychických i fyzických sil. Podpora klienta při hledání moţných východisek z náročné ţivotní situace.

Intervenci je pokud moţno vhodné zakončit rekapitulací a vyjasněním, jaké má klient moţnosti v blízké budoucnosti. Matoušek (2003) povaţuje za prospěšnou i následnou návštěvu sociálního pracovníka, kdy se můţe dozvědět, jak klient situaci zvládl a zároveň přinést sociálnímu pracovníkovi i uţitečnou zpětnou vazbu. Podle charakteru zpětné vazby (pozitivní či negativní) by potom měl pomáhající pracovník moţnost reflektovat pouţívané metody a postupy. DVO: V čem poradci konstruovaná pojetí cílů této dimenze naplňují charakteristiky sekundární prevence a v čem je nenaplňují?

7.1.2 Způsoby posouzení v sekundární prevenci Při práci s klientem v krizi je potřeba věnovat pozornost několika oblastem. V této souvislosti vyuţiji kategorie dle Matouška (2003:132).  Okamţitá redukce ohroţení. Pracoviště mohou výrazně přispět k řešení klientovy krize tím, ţe nabídnou bezpečné prostředí, v němţ se krize a její projevy mohou zřetelně projevit, čímţ se zvýší pravděpodobnost, ţe zvolené řešení bude co nejadekvátnější.  První odhad situace a posouzení. 23

Zjištění a posouzení stavu klienta povaţuje Matoušek (2003) za klíčové. Pomáhající by měl pátrat po typických stresových projevech a snaţit se tak dozvědět, co bylo spouštěčem krize, kdy a jak situace začala. V neposlední řadě je důleţité zkoumat očekávání a přání klienta, co se u něj neosvědčilo a co mu naopak v minulosti pomohlo.  Formulace hypotézy. Odhad situace spolu s dostupnými informacemi umoţní pomáhajícímu vytvořit hypotézu a vzniku a průběhu krize a také odhad prognózy. Matoušek (2003) povaţuje za nutné zváţit, zda je klient na správném místě nebo potřebuje pomoc i jiného odborníka. DVO: V čem poradci konstruované způsoby posouzení naplňují charakteristiky sekundární prevence a v čem je nenaplňují?

7.1.3 Pojetí problému v sekundární prevenci Při pojetí problému by se podle Špatenkové (2011:18) intervence měla soustředit zejména na:  Aktuální stav klienta.  Podobnost současné krize s minulými záţitky.  Úroveň klientovy adaptace před vznikem krize.  Klientovo aktuální fungování (resp. nefungování).  Klientův vztah k lidem, zejména blízkým.  Klientovu ochotu přijmout pomoc. Díky širokému pojetí problému se tak zvyšuje šance na úspěšnost sekundárně preventivního zásahu. Jako nejdůleţitější se z hlediska prevence jeví zjištění, v čem se současná krize podobá minulým záţitkům. V dluhovém poradenství tak pomáhající pracovník můţe zjistit, zda měl klient podobné obtíţe uţ dříve. Pokud měl, tak z jakého důvodu se u něj vyskytly znovu. Takové zjištění by mohlo umoţnit zvolení adekvátního (či adekvátnějšího) způsobu pomoci. DVO: V čem poradci konstruované pojetí problému naplňují a v čem nenaplňují charakteristiky sekundární prevence?

7.1.4 Způsoby působení v sekundární prevenci Při samotné intervenci by ten, kdo poskytuje pomoc, měl dát jasně najevo, ţe chápe klientovy proţitky. Klient by měl cítit ochotu pomáhající být k dispozici, bezpečí však vytváří zejména respekt k potřebám klienta, jeho osobnímu tempu a moţnostem (Matoušek, 2003). Intervence pak můţe mít podobu rozhovoru tváří v tvář, internetového nebo telefonického poradenství. Podle Špatenkové (2011) má intervence v podstatě tři části: zahájení, realizaci a ukončení.  Zahájení intervence. Základním prvek zde tvoří navázání kontaktu. Klient v krizi často proţívá strach, úzkost a bezradnost. Proto je v této situaci podstatné akceptovat klienta se všemi jeho projevy. Nedílnou součástí je zajištění pocitu bezpečí.  Realizace intervence. 24

Pro efektivní intervenci je nezbytné získat relevantní informace. Poté můţe vzniknout plán, jak krizi řešit.  Ukončení intervence. „Jakmile se ukáže, že je stav klienta stabilizován a že si klient uvědomuje, co ke krizi vedlo a jak ji měl (resp. má) překonat (získá nadhled, pochopení), může být krizová intervence ukončena.“ (Špatenková, 2011:19) DVO: V čem poradci konstruované způsoby působení naplňují charakteristiky sekundární prevence a v čem je nenaplňují?

7.2 Dílčí výzkumné otázky Na základě zjištěných poznatků navrhuji pro praktickou část práce tyto dílčí výzkumné otázky:

7.2.1 Okruh A – otázky o způsobu pomoci, který je využíván ve vybrané organizaci 1. DVO: Které z uvedených cílů a které další cíle dluhového poradenství si kladou poradci ve vybrané organizaci?

2. DVO: Které ze známých metod a které další metody posouzení situace dluţníka vyuţívají poradci ve vybrané organizaci?

3. DVO: Na které ze známých a na které jiné oblasti problémů se soustředí poradci ve vybrané organizaci?

4. DVO: Které ze známých a které z jiných způsobů působení vyuţívají poradci ve vybrané organizaci?

7.2.2 Okruh B – otázky o naplňování charakteristik sekundární prevence

1. DVO: V čem poradci konstruovaná pojetí cílů této dimenze naplňují charakteristiky sekundární prevence a v čem je nenaplňují?

25

2. DVO: V čem poradci konstruované způsoby posouzení naplňují charakteristiky sekundární prevence a v čem je nenaplňují?

3. DVO: V čem poradci konstruované pojetí problému naplňují a v čem nenaplňují charakteristiky sekundární prevence?

4. DVO: V čem poradci konstruované způsoby působení naplňují charakteristiky sekundární prevence a v čem je nenaplňují?

26

8.

Metodika

8.1 Metoda a strategie Pro zodpovězení stanovených dílčích výzkumných otázek a poté základní výzkumné otázky je nutné znát způsoby pomoci, které se v současnosti vyuţívají v dluhovém poradenství. Kaţdá jednotlivá poradna, která se zabývá dluhovým poradenstvím, vyuţívá určité metody práce s klientem a zaměřuje se na určitý okruh cílů. Vzhledem k nedostatku odborné literatury na téma sekundární prevence v dluhových poradnách je proto nutné provést výzkumné šetření. Cílem mé práce je zodpovědět v čem naplňují a v čem nenaplňují současné způsoby pomoci poradců z vybrané dluhové poradny lidem ohroženým předlužením, charakteristiky sekundární prevence. Abych k takovému poznání došla, zvolila jsem kvalitativní strategii výzkumu. Kvalitativní výzkum často probíhá v delším časovém úseku, poskytuje hloubkový popis případů, reaguje na podmínky a kontext. Zprostředkovává podrobné informace o malém počtu respondentů. Kombinuje induktivní a deduktivní metodu. Důraz je kladen na indukci, při níţ se v získaných datech hledají a analyzují informace podstatné pro zodpovězení výzkumných otázek. Výhodou kvalitativního výzkumu je získání hloubkového popisu případů. Analýza dat i jejich sběr probíhají současně. Na základě poznatků dojde výzkumník k určitému závěru. Výsledkem kvalitativního zkoumání můţe být i teorie o zkoumaném fenoménu. Důleţitou roli hraje u kvalitativní strategie výzkumu osoba výzkumníka, který sbírá, analyzuje a interpretuje data. Kvůli nízkému počtu respondentů však u kvalitativního výzkumu není moţné zobecňovat jeho výsledky na populaci nebo pro jiné prostředí. (Hendl, 2008)

8.2 Technika sběru dat Ke sběru dat jsem zvolila techniku kvalitativního dotazování. Vzhledem k nutnosti probrat v rámci rozhovoru určitá konkrétní témata jsem zvolila polostrukturovaný rozhovor, u kterého má tazatel předem připravený seznam otázek, ale způsob a forma odpovědi je volná a závisí na respondentovi (Ferjenčík, 2000). Připravený seznam otázek jsem během rozhovoru nedodrţovala striktně, ale měnila jsem pořadí na základě odpovědí respondenta tak, aby otázky plynule navazovaly na odpovědi. Výhody tohoto typu sběru dat jsou v tom, ţe tazatel má moţnost ověřit, zda dotazovaný dobře porozuměl otázce a má moţnost vyjádřit své subjektivní názory (Hendl, 2008). Nevýhoda spočívá podle Ferjenčíka (2000) v tom, ţe rozhovor se odehrává tváří v tvář a tím, ţe výzkumník aktivně vstupuje do situace, ovlivňuje mnoţství a charakter informací, které mu dotazovaný sdělí. Dalším faktorem, který můţe být u této techniky problematický, je jazyková obratnost tazatele i struktura a povaha jazyka (Ferjenčík, 2000). Vzhledem k tomu, ţe vedení rozhovoru vyţaduje určité dovednosti, citlivost a disciplínu, jehoţ kvalitní provedení vyţaduje určitou zkušenost a trénink, můţe být osobnost tazatele také jednou z nedostatků tohoto výzkumu (Hendl, 2008).

27

8.2.1 Doplňující technika sběru dat Jako doplňující výzkumnou strategii jsem zvolila metodu nezúčastněného zjevného pozorování. Hendl definuje nezúčastněné pozorování jako snahu získat nejširší záznam toho, co lidé dělají a říkají. V případě mého výzkumu se jednalo o náslech v Občanské poradně Brno, konkrétně při poradenském procesu s dluţníkem. Klient musel samozřejmě nejprve souhlasit s mou přítomností při konzultaci. Postupovala jsem v souladu s pravidly nezúčastněného pozorování a byla jsem tedy v minimální interakci jak s klientem, tak s poradkyní. Při konzultaci jsem seděla v zadním rohu místnosti, tak, abych nijak nenarušovala průběh konzultace, a během ní jsem si dělala stručné poznámky o chování poradkyně i klienta.

8.3 Jednotka zkoumání a jednotka zjišťování Jednotkou zkoumání rozumíme subjekt, který je předmětem zkoumání, například jsou zkoumány jeho vlastnosti. Jednotka zjišťování je zdroj, ze kterého získáváme poţadované informace o subjektu. Na základě potřeb této práce jsem provedla dvoustupňový výběr. Nejdříve jsem záměrně vybrala organizaci, tj. Občanskou poradnu Brno. V dluhovém poradenství patří mezi nejčastěji vyhledávané organizace v Brně. Z toho důvodu jsem je oslovila s nabídkou spolupráce. Po výběru organizace jsem provedla vyčerpávající šetření všech dluhových poradců, kteří zde v současnosti působí. Z toho důvodu se jednotka zkoumání a jednotka zjišťování shodují. V obou případech ji tvoří pracovníci Občanské poradny Brno, jeţ poskytují konzultace v otázce dluhů.

8.4 Rozhovory V poradně pracují celkem tři poradkyně. Třetí z nich byla v době výzkumu indisponovaná a navíc v procesu ukončování pracovního poměru. Z toho důvodu se mi nepodařilo s ní uskutečnit rozhovor. Vyuţila jsem tedy dvou asistentek poradce, dobrovolných pracovnic sluţby. Celkem jsem udělala čtyři rozhovory. Všechny rozhovory se konaly v poradně za běţného provozu. Délka rozhovoru se pohybovala okolo 30 minut v závislosti na ochotě respondenta vypovídat o dluhovém poradenství, které poskytují, a jeho časovým moţnostem. Záznam rozhovoru byl pořízen na nahrávací zařízení. Před začátkem interview jsem respondenty seznámila s cílem rozhovoru, ujistila je o anonymitě a poţádala je o souhlas s pořízením nahrávky rozhovoru. Jako problematické spatřuji právě místo i dobu konání rozhovorů, které mohou výrazně zkreslit získaná data. Pokud by rozhovory probíhaly v neutrálním prostředí, mohly by mi poradkyně věnovat více času a jejich odpovědi by nebyly zkreslené přítomností ostatních poradkyň.

8.5 Operacionalizace V teoretické části bakalářské práce jsem vyvodila několik dílčích výzkumných otázek. V této podkapitole se proto budu věnovat jejich operacionalizaci. V teoretické části jsem vymezila teoretická východiska, která obsahují klíčové pojmy hlavní výzkumné otázky. Tyto východiska jsem systematicky rozdělila do čtyř dimenzí a dále je v rámci těchto dimenzí 28

popsala. Z teoretických východisek, rozdělených do dimenzí, jsem vyvodila dílčí výzkumné otázky s cílem rozvíjet hlavní výzkumnou otázku. Za pomoci charakteristik, které uvádím v teoretické části své práce, jsem si potom ke kaţdé dílčí výzkumné otázce vytvořila soubor konkrétních otázek pro poradce v Občanské poradně Brno. Operacionalizace je obsahem přílohy č. 2, schéma rozhovoru potom přílohy č. 3. Data získaná během rozhovorů jsem zaznamenávala na nahrávací zařízení a posléze zpracovávala do písemných poznámek se souhlasem dotazovaných. Proces převodu mluveného slova z rozhovoru do písemné podoby se nazývá transkripce (Hendl, 2008). Záznam interview jsem tedy doslovně transkribovala. Na základě zjištěných informací budu v empirické části práce interpretovat získaná data.

29

II. Empirická část 9.

Interpretace a analýza získaných dat

Tato část práce je věnována analýze a interpretaci dat získaných výzkumným šetřením realizovaným na základě popsané metodiky a teoretických východisek. Obsah této části práce tvoří jedna kapitola, která je strukturována na osm částí podle dílčích výzkumných otázek. Jedná se o současné způsoby pomoci lidem ohroţeným předluţením, z hlediska naplnění charakteristik sekundární prevence.

9.1 Charakteristika dluhového poradenství ve vybrané poradně: Občanské poradně Brno V této kapitole budu podrobně rozebírat jednotlivé charakteristiky dluhového poradenství, které poskytuje Občanská poradna Brno. Interpretaci jsem opět pro snadnější orientaci rozdělila do čtyř dimenzí. Na začátku kaţdé podkapitoly uvádím dílčí výzkumnou otázku, velmi stručně shrnuji teoretická východiska a interpretuji získaná data. Cílem této kapitoly je uvést jednak pojetí cílů, způsobu posouzení, pojetí problému a způsobou působení u současné praxe dluhového poradenství v Občanské poradně Brno, ale také najít odpověď na základní výzkumnou otázku o naplňování charakteristik sekundární prevence. Text je tedy rozdělen na osm podkapitol, z nich čtyři tvoří interpretace současného fungování poradny a čtyři naplňování charakteristik sekundární prevence.

9.1.1 Pojetí cílů v Občanské poradně Brno DVO: Které z uvedených cílů a které další cíle dluhového poradenství si kladou poradci ve vybrané organizaci? Ve výpovědi dotazovaných poradkyň byly nalezeny všechny tři typy cílů, známé z literatury. Jsou jimi: zlepšení orientace klienta v jeho dluhové situaci, získání kompetencí pro nakládání s finančními prostředky a získání schopností a dovedností k oddluţení. Pro zlepšení orientace uţivatele v dluhové situaci, poradkyně doporučují klientovi vytvoření sloţky, do které si zakládá veškerou dokumentaci o svých dluzích, platbách, vyjednaných splátkových kalendářích a další. Tento systém můţe klientovi výrazně pomoct při zpřehlednění jeho dluhové situace. Poradkyně se navíc snaţí klientovi vysvětlovat i mechanismus, jak dluh vzniká, a tím pomáhá lepší orientaci v dluhové situaci. Například při konzultaci, u které jsem byla jako pozorovatel, měl klient mimo jiné celkově 12 dluhů za jízdu v městské hromadné dopravě bez platné jízdenky. Poradkyně klientovi v průběhu konzultace vysvětlila mechanismus vzniku dluhu, v případě, ţe dostane pokutu a nezaplatí ji v daném termínu stanoveném Dopravním podnikem města Brna. Získání kompetencí pro schopnost samostatně řešit své dluhové potíţe uvedla jedna z dotazovaných jako hlavní cíl pomoci: „Cílem občanské poradny, úplně ten základní, je zvyšovat kompetentnost těch osob, aby byly schopny si tu situaci řešit samy, aby je to pro příště vybavilo nějakými schopnostmi, že už budou vědět, co by se dalo dělat […]“ 30

Za získání konkrétních kompetencí – nakládání s finančními prostředky, povaţují poradkyně finanční plán, který spolu s klientem vytvoří. Poradkyně s klientem jednotlivě projde všechny úvěry a půjčky, porovná výši měsíčních splátek a výdajů s příjmy. Od celkového příjmu odečte nezbytné výdaje a společně zjistí, kolik finančních prostředků zbývá klientovi na pokrytí závazků. Tento postup se týká zejména klientů, kteří navštíví poradnu na základě očekávání problémů se splácením nebo v případě, ţe jiţ v prodlení se splácením jsou. Jiná situace nastává v případě, ţe klientovi jiţ hrozí exekuce. I zde se ale poradkyně pokouší vytvořit s klientem určitý plán nebo mu pomoci při stanovení priorit. Dotazovaná č. 1: „ […] Pak se s nimi bavíme o tom, jak by si ty finance měli rozvrhnout. Jako nějaký finanční plán, většinou není moc co rozvrhovat, protože oni moc peněz prostě nemají, ale spíš aby si uvědomovali, co je priorita.“ Co se týká oddluţení, z šetření vyplynulo, ţe patří mezi poměrně častá řešení klientovy situace.25V případě, ţe je klient ve výrazném prodlení se splátkami a hrozí mu exekuce, poradkyně klienta informuje o moţnosti oddluţení a jeho podmínkách. Také provádí předběţný výpočet, zda klient splňuje podmínky oddluţení. Dotazovaná č. 3: „U té dluhové problematiky, že tam třeba hodně často můžeme spadat k oddlužení, […] Tak jim hlavně vysvětlit, jako, že tam ty podmínky jsou a prostě pokud je nesplní, tak jim ten návrh bude odmítnutej nebo zamítnutej.“ Aby klient správně porozuměl a byl schopen situaci sám aktivně řešit, nabízí mu poradkyně i moţnost opakovaných návštěv, při kterých mu pomáhá s vypracováním návrhu. Jiný neţ uvedené cíle spatřují dotazované poradkyně v pomoci s orientací v otázkách spojených s exekucí majetku. Dotazované poskytují klientovi základní přehled o jeho právech a právech exekutora. Dotazovaná č. 2 k tomu uvedla: „[…] takže se jim snažíme vysvětlit, co ten exekutor může, co jako nesmí, jaký mají práva…Jo, že nějaký exekuce sice budou, ale furt budou mít střechu nad hlavou, budou mít jídlo, budou mít nějaké aspoň minimální peníze.“

9.1.2 Pojetí cílů v Občanské poradně Brno z hlediska naplnění charakteristik sekundární prevence DVO: V čem poradci konstruovaná pojetí cílů této dimenze naplňují charakteristiky sekundární prevence a v čem je nenaplňují? Otázky pokládané poradkyním z hlediska naplnění cílů sekundární prevence se soustředily na hlavní body, které jsem uvedla v teoretické části své práce. Byli jimi: stabilita klienta, zabránění zhoršení stavu, mobilizace klientových psychických a fyzických sil a podpora klienta při hledání východisek z jeho náročné ţivotní situace. Za podstatnou jsem povaţovala i přítomnost zpětné vazby od klientů. Konstrukce cílů dotazovaných poradkyň naplnily z hlediska sekundární prevence tři z pěti uvedených principů. Nenaplnění charakteristik sekundární prevence bylo zaznamenáno v otázkách mobilizace klientových sil a poskytování zpětné vazby.  Stabilita klienta. 25

I podle statistických údajů, které jsou k dispozici ve výroční zprávě Občanské poradny Brno za rok 2010, bylo podání návrhu na oddluţení nejčastěji voleným řešením (74,8%).

31

Z pozorování vyplynulo, ţe stabilita klienta i poskytnutí podpory jsou součástí konzultace. Například, kdyţ se klient rozhovořil o své momentální situaci, závislosti na drogách, a svěřil se s nedostatečnou orientací v dokumentaci, kterou dostal k dispozici od soudu, poradkyně jej verbálně podporovala větami „Tomu rozumím, ono je to složité“ nebo „Chápu Vás, že jste z toho rozzlobený.“ Na druhou stranu však nenechala klienta příliš odbíhat od tématu. „Vraťme se k Vašim současným možnostem.“  Zabránění zhoršení stavu. Podle dotazovaných se kaţdý jednotlivý případ liší. Primárně záleţí na tom, v jaké fázi dluhu se klient nachází, od čehoţ se pak odvíjí moţnosti poskytnutí pomoci. Dotazovaná č. 1 uvedla: „Bohužel k nám nejčastěji přijdou lidi až většinou ve fázi, kdy mají spoustu dluhů, kdy už mají různé exekuce nebo jim ty exekuce hrozí […]Každá ta situace je jiná, nedá se to nějak rozdělit.“ Dotazované téměř shodně uvedly, ţe existují i případy, kdy poskytnutá pomoc není zcela podle klientových představ. V případě, ţe klient má dluhy v takové výši, ţe je pro něj z hlediska příjmů nemoţné je splatit a navíc nesplňuje podmínky k oddluţení, existuje vysoké riziko, ţe bude mít dluhy do konce ţivota. Dotazovaná č. 2: „[…]jako například ten osobní bankrot. Pokud ale pro ně tahle varianta vůbec nepřichází v úvahu, tak samozřejmě to nesou hrozně těžce, mnohdy se bavíme i o tom, že prostě ty dluhy budou mít celoživotně, exekutor po nich půjde, a to má samozřejmě jakýsi vliv. Záleží, jestli je nějaká šance, aby se z těch dluhů dostali. Jo, pokud ne, tak se s těmi lidmi jako hrozně těžce hovoří, že vlastně bohužel to takhle budou mít až do konce života.“ O zabránění zhoršení stavu se ale podle svých odpovědí snaţí všechny dotazované. V případě, ţe dluhy nejde řešit ani pomocí oddluţení, existuje alespoň moţnost odmítnutí dědictví, která zabrání přecházení dluhu na potomky. Dokládám výrokem jedné z dotazovaných. Dotazovaná č. 1: „Takže potom se s nimi ještě bavíme o tom, jak je to v případě dědictví, jo že, někteří se bojí, že teda to nezaplatí a potom to zdědí jejich děti, takže tam jim říkáme, že děti můžou odmítnout dědictví, jo aspoň podle současných teda předpisů.“  Mobilizace klientových psychických i fyzických sil a podpora klienta při hledání východisek z náročné ţivotní situace. V tomto bodě se dotazované shodly, ţe mobilizace či motivace není v jejich kompetenci. Cílem je podle nich poskytnout klientovi radu, ale způsob jakým s ní naloţí, uţ záleţí na něm. Dokládám některými výroky dotazovaných poradkyň: Dotazovaná č. 3: „Snažím se spíš nemotivovat, protože to bych tam vyjadřovala ten svůj názor jako. Ne, že bych je od toho odrazovala, to ne, spíš se jim to snažím tak nějak, jim tam zhodnotit pro a proti, jako co je čeká.“ Dotazovaná č. 4: „Spíše dáváme najevo, že prostě samozřejmě pomůžeme, ale že ten člověk je zodpovědný sám za sebe a že jo, jako nebrat si to na sebe – ano my to za vás vyřešíme – ale jakoby pomoct, dát mu radu, aby byl schopný si to vyřešit sám.“ 32

Tři z dotazovaných vnímají motivaci klienta jednak jako projevení svého subjektivního názoru, a pak také jako určité direktivní působení. Dotazovaná č. 1 uvedla: „Nemůžeme mu říkat, co má dělat, všechno je to v takové obecné rovině, že říkáme, jaké jsou možnosti, co by se s tím dalo dělat, ale ne že bychom mu řekli, musíte jít tam a musíte udělat tohle. Snažíme se jim to říct natolik otevřeně, že pokud ten člověk má trošku zdravého rozumu, tak pochopí, že může udělat to a to a pak už jenom záleží na něm, jestli se rozhodne k tomu kroku.“Pouze dotazovaná č. 2 explicitně uvedla, ţe se snaţí klienta motivovat. Motivaci vnímá v předestření výhod, které klientovi to konkrétní jednání přinese: „[…]určitě se jako snažíme motivovat tak, že se mu snažíme říkat jako jaký to má pro něj výhody.“ Při hledání východisek z klientovy situace se jej dotazované snaţí podpořit tím, ţe dávají najevo zájem o klientův případ a předkládají návrhy řešení a odborné rady. Dotazovaná č. 3: „[…] Nabídnout mu nějakou škálu možností, ze kterých si on může vybrat jako jo. Já jsem radši, když mám kolikrát na výběr, ať si on sám vybere, než když mu tam jdu s jedním řešením, které je v té situaci jediný.“  Zpětná vazba. V případě zpětné vazby se dotazované shodly, ţe oficiálně v Občanské poradně Brno téměř ţádná není. Klienti jak dluhového, tak ostatního poradenství mohou při odchodu vyplnit dotazník týkající spokojenosti se sluţbou a úrovní poskytovaných rad a informací. Dotazník je však na dobrovolné bázi a nezjišťuje uţ, do jaké míry klientům poskytnutá sluţba skutečně pomohla. Dokládám výrokem dotazované č. 1: „Málokdy. To je jedině, že máme dotazníky v konzultovnách […] Na základě výpovědí dotazovaných lze předpokládat, ţe jim je zpětná vazba od klientů poskytována pouze výjimečně. Dotazovaná č. 2: „Prostě málokdy se u nás stane, že by ten klient prostě přišel a řekl, dopadlo mi to dobře, jo nebo dopadlo to tak a tak. Těch zpětných vazeb je strašně málo […] Tatáţ dotazovaná řekla, ţe se někdy objeví případ pozitivní zpětné vazby, kdy klient sdělí, ţe se mu povedlo vyřešit svou situaci. Děje se tak ale zejména v případech, kdy se podaří podat návrh na oddluţení. „Stalo se mi jednou, že jsem dostala kytičku, nebo přišla jako jedna paní taky prostě poděkovat, ale je to jako spíš ve fázích, když se povede ten návrh na oddlužení. Pokud s klientem probíráme nějaké exekuce […] tak tam ta zpětná vazba jako není.“ Jedna z dotazovaných u otázky na zpětnou vazbu uvedla, ţe by si sama přála, aby nějaký druh zpětné vazby od klientů dluhového poradenství dostala. Dotazovaná č. 3: „Sama nedostávám […] ale občas jim taky říkám, že by nás zajímalo, kdyby mohli nám dát nějaký echo tady o tom, nějakých spotřebitelských, jako jo, co těch dluhů…“

9.1.3 Způsoby posouzení v Občanské poradně Brno DVO: Které ze známých metod a které další metody posouzení situace dluţníka vyuţívají poradci ve vybrané organizaci? Otázky pokládané dotazovaným poradkyním se soustředily jak na zjištění stavu dluhů, tak i na známé metody, kterými je zjištění stavu dosaţeno. Mezi další známé způsoby posouzení patří i konzultace priorit v dluhové oblasti a konzultace a doporučení zvýšení příjmu. Všechny zmíněné způsoby posouzení se na základě výzkumného šetření podařilo doloţit. Jako další, dosud neuvedený způsob diagnostiky klientovy situace byla zjištěna metoda vedení rozhovoru podle Eganova modelu. 33

Z odpovědí dotazovaných vyplývá, ţe poţadované informace klient buď sdělí sám, nebo se ho poradkyně snaţí citlivě ptát a poté zjišťovat detaily. Dotazovaná č. 4 uvádí: „[…] Oni ti to většinou hned jakoby řeknou, zvlášť u toho dluhového poradenství ti to řeknou hned, jo. Že když má jako nějaký jiný problémy občas, tak člověk by se měl doptat.“ Z hlediska rozlišení diagnostických metod, které popisuje Gabura (viz. Kapitola 4), by se tento způsob diagnózy dal povaţovat za pozorování a analýzu materiálů.26V průběhu konzultace s klientem se poradkyně snaţí klientovi vysvětlit např. mechanismus vzniku dluhů (viz. 9.1.1), coţ by se dalo vnímat jako rozhovor s klientem o diagnóze.27 Jako další způsob diagnostiky klienta byla zjištěna metoda vedení rozhovoru podle Eganova modelu. „Nějakým způsobem se ten rozhovor s tím klientem vede, přímo jsou na to jakoby postupy, jako jakým způsobem by ses měla doptávat, naslouchat, jo jmenuje se to Eganův model […]”Jedná se o třístupňový model, kde se terapeut či poradce snaţí pomoci klientovi najít efektivní řešení jeho problému. Jednotlivé fáze stručně popíšu:  Mapování problému: Na začátku konzultace se poradce snaţí poskytnout klientovi prostor pro vyjádření problému, se kterým přišel. Vyuţívá při tom techniky jako například aktivní naslouchání, parafrázování, empatii a sumarizaci.28  Cíl klientovy zakázky: Po formulaci problému se poradce snaţí zjistit, co přesně by chtěl klient změnit či vyřešit. V této fázi se klient za pomoci poradce snaţí hledat řešení klientovy situace a zváţit moţná rizika a přínosy.  Vyhledání a předání informací: Ve chvíli, kdy si klient zvolí cíl, je podstatné formulovat kroky, které k tomuto cíli vedou. Poradce vede klienta k tomu, aby zváţil, jakou a čí pomoc bude potřebovat, ale i důsledky jednotlivých kroků. Na konci konzultace by tedy měli společně vytvořit plán postupu. Zjištění celkové situace vnímají dotazované jako prioritu při dluhovém poradenství. Pokládají klientovi otázky na všechny oblasti týkající se jeho dluhu, Dotazovaná č. 1: „Ptáme se ho, kolik má závazků, jak dlouho je nesplácí, jestli jednal s věřiteli, jestli udělal nějaké kroky, že se třeba snažil domluvit na nějakém odkladu nebo snížení splátek, jestli už mu věřitelé dluh sesplatnili, […]” ale zároveň z jejich odpovědí vyplývá, ţe zjišťují pouze informace, které potřebují znát k efektivnímu řešení klientova problému a nezjišťují tedy ţádné další informace. „My prostě zjišťujeme jenom informace, které potřebujeme k řešení toho jeho problému, v té jeho otázce. Žádné další informace už nás nezajímají.“ Konzultace priorit v dluhové oblasti je podle dotazovaných ve většině případů součástí dluhového poradenství. Snahou poradkyň je zjistit, co se klientovi jeví jako nejdůleţitější. Dokládám na výroku dotazované č. 4: „No když třeba vidím třeba, že těch věcí je víc, tak většinou se zeptám co je jakoby prioritou teďka, aby si to ten člověk třeba sám utřídil, co jakoby, je pro něj nejdůležitější, když i jakoby sama, mám pocit, že nevím jako co vlastně jakoby úplně z těch věcí chce vyřešit nejdříve […]”

26

Předmětem pozorování jsou například motorické projevy nebo komunikace. Pojem analýza materiálů zahrnuje jak analýzu dokumentů, které se týkají klienta a jeho problému, tak i analýza jeho vyprávění a cílené otázky, které doplňují základní informace. (Gabura, 2005) 27 Poradce se v tomto případě snaţí mluvit s klientem o problému a formulovat jeho příčiny. (Gabura, 2005) 28 Smyslem aktivního naslouchání je pochopení pocitů a myšlenek klienta. Poradce se snaţí o empatii, kterou můţe projevit například stručným verbálním povzbuzením. Úkolem parafráze je sdělit klientovi, jak poradce pochopil jeho situaci. Sumarizace je v podstatě rekapitulace podstatných informací, které klient uvedl.

34

Pro samotného poradce je klíčové rozeznat krizové dluhy a na základě toho jednat. Pokud si poradkyně není jistá, má k dispozici celou řadu zdrojů, jako jsou právní normy, automatizovaný systém právních informací, externí konzultanty, internet a v neposlední řadě i pomoc a radu kolegů v poradně. Na základě pozorování povaţuji informace zjištěné pomocí internetu a radu kolegů v poradně za nejčastěji vyuţívaný způsob pomoci v situacích, kdy je poradkyně na pochybách. Při konzultaci a doporučení zvýšení příjmu se poradkyně shodně soustředí pouze na moţnost pomoci od rodinných příslušníků. Pro ilustraci uvádím výrok dotazované č. 2: „U těch dluhových to řešíme hodně, jakým způsobem by se ta jeho situace dala řešit za pomoci rodiny.“ Téměř shodně vypověděla i dotazovaná č. 4: „Jako když se řeší, jakým způsobem se z finanční situace dá dostat, tak se člověk samozřejmě zeptá na rodinu, jestli je tam možnost podpory a tak.“ O jiných moţnostech zvýšení příjmu, jako je například pomoc s hledáním zaměstnání, se ţádná z dotazovaných v rozhovoru nezmínila.

9.1.4 způsoby posouzení v Občanské poradně Brno z hlediska naplnění charakteristik sekundární prevence DVO: V čem poradci konstruované způsoby posouzení naplňují charakteristiky sekundární prevence a v čem je nenaplňují? Při práci s klientem v krizi je nutné při posouzení věnovat pozornost třem oblastem: okamţité redukci ohroţení, prvnímu odhadu situace, do které patří i pátrání po příčinách krize, a formulaci hypotézy o vzniku a průběhu krize. Při formulaci hypotézy by měl odborník zváţit, zda klient nepotřebuje pomoc i jiného odborníka, poté následuje odhad budoucího vývoje klientovy situace. Konstrukce dotazovaných poradkyň vykazují preventivní charakteristiky zejména v okamţité redukci ohroţení, poskytnutím bezpečného prostředí, ve kterém klient můţe projevit své obavy a myšlenky. K otázkám poskytnutí bezpečného prostředí se nejvíce vyjádřili první dvě dotazované. Z jejich odpovědí vyplývá, ţe se snaţí dát určitý prostor pro vyjádření emocí a v rámci svých moţností ho uklidnit. Dotazovaná č. 1: „Pro ně je psychicky hrozně náročné to, že na ně za všech stran útočí věřitelé […] jsou v hrozném stresu a oni začnou honem rychle běhat, půjčovat si další peníze […] snažíme se je uklidnit, ať myslí především na sebe […]každá ta situace je jiná, nedá se to nějak rozdělit.“ Dotazovaná č. 2: „Asi většina klientů přichází v nějakým jako stavu, kdy si prostě neví rady s těmi dluhy. Někteří i třeba pláčou, někteří jsou rozhořčeni nad tím, fajn třeba kolik po nich chce nějaká lichvářská firma jo, protože každý na tu dluhovou situaci reaguje jinak […] Takže každý řekla bych, reaguje na nějaký ten problém trošičku posvém […] takže tam my je musíme nejprve jako nějak uklidňovat.“ Poradkyně se také shodují na kladení důrazu na individuálnost situace klienta. Dotazovaná č. 4: „On to má každej trochu jinak. Pro někoho je jako hrozně těžký, že má dluhy pětadvacet tisíc a někomu a někdo je relativně v pohodě třeba někdo má tři sta tisíc nebo čtyři sta tisíc tak jako jo.“ Co se týká spouštěče krize a zjišťování, kdy a jak situace začala, odpovědi dotazovaných se různí a z větší části nenaplňují preventivní charakteristiky. Pouze dotazovaná 35

č. 3 vypověděla, ţe se snaţí zjistit i okolnosti vzniku dluhu: „Já jim vždycky říkám, aby mi řekli, jak se vůbec do té situace dostali, aby mi to popsali, jako ty okolnosti…Teď když jsem měla v pondělí tady klienta a měla jsem s ním tu úvodní schůzku, tak jsem měla pocit, že on mi ani nechce říkat, jako proč se do těch dluhů dostal…Možná se za to styděl třeba, nebo nechtěl se mnou o tom mluvit.“ Tři z dotazovaných téměř shodně vypověděly, ţe zjišťují pouze informace, které potřebují vědět k efektivní pomoci: „My prostě zjišťujeme jenom informace, které potřebujeme k řešení toho jeho problému.“ Na základě jejich odpovědí lze předpokládat, ţe svou pozornost soustředí pouze na aktuální stav, nikoli na příčiny vzniku dluhu. Dotazovaná č. 4 explicitně uvedla, ţe důvody, které vedly ke vzniku dluhu, podle ní patří do sféry soukromí klienta: „Ale jako, nezajímám se přesně – a jakou pračku jste si koupili a proč? A proč stála dvacet tisíc a ne deset tisíc, jo to je každýho věc, co si za kolik kupuje.“ Při formulaci hypotézy je ale podstatné znát vznik a příčinu vzniku dluhu, z čehoţ vyplývá, ţe ani v tomto bodě dotazované z větší části nenaplňují charakteristiky sekundární prevence. Dotazované se na postupu práce s klientem shodují. Klient na začátku uvede, s jakým problémem přišel a co by od poradce potřeboval. Poradce se od klienta snaţí zjistit všechny informace, které potřebuje k vyřešení jeho zakázky a poté se za pomoci různých informačních zdrojů i na základě předchozích případů snaţí nabídnout klientovi moţnosti řešení jeho situace, čili mu určitým způsobem poradit. Nabídnutí moţných řešení spolu s plánem dalších dílčích kroků a zhodnocením kladů a záporů navrţených řešení by se dalo povaţovat za odhad budoucího vývoje klientovy situace. Dotazovaná č. 3 k tomu uvádí: „Nabídnout mu nějakou škálu možností, ze kterých on si může vybrat, jako jo. Já jsem radši, když mám kolikrát na výběr, ať si on sám vybere, než když mu tam jdu s jedním řešením, které je v té situaci jediný…My jim to řešení jenom nastíníme, my ho neuděláme za něj, jo…Spíš se jim to snažím tak nějak, jim tam zhodnotit pro a proti, jako co je čeká.“ Dotazovaná č. 2 uvedla, ţe existují i případy, kdy uţ poradce není v dané schopen najít řešení. Například pokud nedosáhnou na moţnost osobního bankrotu a se současnou výší příjmu uţ v podstatě neexistuje moţnost jak se dluhů zbavit. Podle dotazované je tato prognóza pro některé klienty v podstatě osvobozující: „Taky pro některýho klienta je takováhle informace, jako že už se prostě nedá nic dělat, je mnohdy lepší nebo ví, že se prostě dostal na nějakou jako do nějakého stavu, že už se s tím nedá nic dělat, je to pro něj mnohdy lepší než když furt jako přemýšlí – a co by ještě šlo…“ Při posouzení by měl poradce zváţit, zda je klient na správném místě či potřebuje pomoc jiného odborníka. Dotazované shodně uvedly, ţe aktivně spolupracují s Poradnou při finanční tísni ve smyslu konzultací, besed a odkazování klientů. Děje se tak zejména při podávání návrhů na oddluţení. Dotazovaná č. 1: „Do té poradny při finanční tísni voláme, pokud je něco složitějšího s čím si nevíme rady, nebo někteří klienti sami řeknou, že si netroufají na ten způsob v té občanské poradně, protože je to o tom, aby oni na tom pracovali a my je vlastně jakoby provázíme, takže oni si ten návrh píšou sami…“ Jako další organizace či sluţby, kam klienta poradkyně odkazují, uvádí dotazovaná č. 2 exekutorskou komoru či jiné občanské poradny, v případě, ţe klient není z Brna. Dotazovaná č. 3 uvedla navíc českou advokátní komoru, v případě ţe by klient potřeboval bezplatného obhájce.

36

9.1.5 Pojetí problému v Občanské poradně Brno DVO: Na které ze známých, a na které jiné oblastí problémů se soustředí poradci ve vybrané organizaci? Práce poradců v dluhovém poradenství by se měla soustředit na řešení celkové sociální situace klienta s akcentem na dluhovou problematiku a spolupráci s navazujícími institucemi. Při řešení sociální klienta by poradce měl zváţit i jeho nárok na dávky sociální podpory. Tyto známé oblasti problému byly nalezeny v odpovědích dotazovaných poradkyň. Za známou oblast pojetí problému se povaţuje ještě pomoc klientovi se zvyšováním či doplňováním kvalifikace, coţ můţe klientovi výrazně usnadnit následnou moţnost zvýšení příjmu. Na základě odpovědí dotazovaných však lze předpokládat, ţe uvedenou oblast problému nezahrnují do svého působení. Při konzultaci s klientem dluhového poradenství řeší poradkyně podle dotazovaných i otázky, které sice přímo souvisí s dluhy, ale spadají do jiné oblasti, například bydlení, ale i základní ţivobytí, coţ lze povaţovat za řešení celkové sociální situace klienta. Dokládám výrokem jedné z dotazovaných: „Priorita je zaplatit nájem, mít na jídlo pro sebe a pro děti a holt pokud nemají další prostředky, tak se nedá nic dělat […]ale hlavně aby měli nějaké to zázemí, aby nezůstali úplně na ulici. Pokud už mají dluh na nájmu, tak to je asi nejdůležitější, k čemu je nabádáme, aby s pronajímatelem jednali a nějak se to snažili srovnat, než tam bude nějaký výpovědní důvod.“ Nabízení moţnosti vyuţití sociálních dávek lze doloţit na základě pozorování při konzultaci. Klient, který řešil svoji dluhovou situaci, mimo jiné uvedl, ţe je dlouhodobě nemocný a pobírá nemocenské dávky. Poradkyně mu navrhovala, moţnost poţádat o invalidní důchod. Vysvětlovala, ţe existuje několik stupňů invalidního důchodu a záleţí na druhu jeho nemoci a splnění podmínek pro nárok. Dále uvedla, ţe v případě klientova zájmu mu dodá více informací. Podobné tvrzení vyplynulo i z rozhovoru: „[…]Tak jim říkáme různé ustanovení ze zákona, že si můžou z toho účtu, pokud tam ty peníze byly, jednorázově vybrat 6252 korun, aby nezůstali úplně bez prostředků, pak se bavíme o tom, že pokud fakt teda nemají nic, tak můžou zkusit požádat o nějakou dávku.“ Otázku spolupráce s dalšími institucemi se podařilo doloţit v předcházející podkapitole.29 K dalšímu pojetí problému patří v Občanské poradně Brno i určitá větší šíře pojetí cílové skupiny. Občanská poradna se nesoustředí pouze na klienty, kteří jsou ohroţeni dluhy či dluhy mají, ale i na pomáhající pracovníky. V rámci projektu „Kvalifikované dluhové poradenství“ tedy pracovníci poradny vytvořili manuál odborného dluhového poradenství pro pracovníky a praktikanty poradny.

9.1.6 Pojetí problému v Občanské charakteristik sekundární prevence

poradně

Brno

z hlediska

naplnění

DVO: V čem poradci konstruované pojetí problému naplňují a v čem nenaplňují charakteristiky sekundární prevence?

29

V podkapitole 9.1.4. Dotazované uvedly tři instituce, na které klienta odkazují: Poradnu při finanční tísni, Exekutorskou komoru a Českou advokátní komoru.

37

Při pojetí problému jsou z hlediska sekundární prevence nejdůleţitější principy: soustředění na aktuální stav klienta, podobnost krize s minulými záţitky, úroveň klientovy adaptace před vznikem krize, aktuální fungování klienta a jeho ochotu přijmout pomoc od pracovníka poradny. Na základě výzkumného šetření bylo zjištěno, ţe charakteristiky sekundární prevence nenaplňují poradce konstruované pojetí problému v principech zjišťování podobnosti s minulými záţitky a s tím související úrovní adaptace klienta před vznikem krize. U otázky aktuálního stavu klienta všechny dotazované shodně vypověděly, ţe je zajímá jen to, co aktuálně potřebují k vyřešení klientovy zakázky. Jako příklad uvádím dotazovanou č. 2: „My prostě zjišťujeme jenom informace, které potřebujeme k řešení toho jeho problému[…]“ Z toho vyvozuji, ţe dotazované se na aktuální stav klienta soustředí a vykazují tedy známky sekundární prevence. Zároveň však z tohoto zjištění vyplývá, ţe se poradkyně uţ nesoustředí na minulou zkušenost s dluhy, čímţ nenaplňují preventivní princip podobnosti krize s minulými záţitky.30 Úroveň adaptace před vznikem krize, tedy před vznikem dluhu, poměrně úzce souvisí s podobnými minulými záţitky. Jak jiţ bylo řečeno výše, dotazované se soustředí především na přítomnost, případně kroky, které klient jiţ provedl k vyřešení dluhového problému. V tomto dílčím bodě tedy poradkyněmi konstruované pojetí problému nenaplňuje charakteristiky sekundární prevence. U principu zjištění klientova aktuálního fungování některé z dotazovaných uvedly, ţe reflektují klientův aktuální stav. Například dotazovaná č. 1: „Jsou v hrozném stresu a oni začnou honem rychle běhat, půjčovat si další peníze nebo dají všechny peníze, co doma měli a vůbec si neuvědomí, že třeba nezaplatí nájem.“ Dotazovaná č. 2 naproti tomu ještě blíţe specifikovala psychické stavy u dluţníků, se kterými se setkává v poradně: „Asi ženy obvykle, nebo kdybych to jako troufla říct, že to obvykle řeší nebo vnímají nebo nesou těžce a jako prostě, že asi mají větší sklon k nějakému pláči. Muži asi jsou trošku, jako že jsou třeba rozhořčení, pak no, já nevím jak to říct no někteří si ani neuvědomují třeba vážnost situace.“ Dotazovaná č. 3 k tématu uvedla: „ono je to u všech dlužníků složitý, protože všichni se cítí dotčený, jo a oni nemaj peníze a …“ Všechny výše citované poradkyně však zároveň uvedly, ţe jsou ochotny nabídnout klientovi určitý druh verbální opory, pokusit se ho uklidnit a citlivě reagovat na jeho aktuální stav. K ochotě klientů přijmout pomoc se vyjádřili pouze dvě dotazované. Obě se shodli, ţe pokud existuje nějaké řešení pro jejich situaci, tzn. řešení, jak se dostat z dluhů, reagují klienti veskrze pozitivně i přes překáţky, které k cíly vedou, a na něţ je poradkyně upozorňují. V případě, ţe poradkyně nemá moţnost klientovi nabídnout cestu ven z dluhů (ale pouze zmírnění následků) to klienti samozřejmě přijímají o poznání hůře, ale i tak jsou podle slov dotazované č. 2 vděční za poskytnuté informace. 30

Pátrání po minulých zkušenostech s dluhy uţ byl věnován prostor v podkapitole 9.1.4. Například dotazovaná č. 4 uvedla, ţe podle ní patří minulé zkušenosti i důvody vzniku dluhů do sféry soukromí klienta.

38

Jako příklad uvádím výpověď dotazované č. 2: „Záleží jako na tom, jestli je ještě nějaká možnost řešení. Pokud ano, a to je ten osobní bankrot, tak tam ti klienti jako prostě do toho chtějí, vidí to jako hrozně pozitivní věc jo, ale pokud ta možnost tam není, tak bohužel tam se těžko jako hrozně dá něco dělat. …Tam se spíš snažíme najít…aby ti lidé z toho jako nepropadali nějaké panice, takže se jim snažíme vysvětlit, co ten exekutor může, co jako nesmí[…].“

9.1.7 způsob působení v Občanské poradně Brno DVO: Které ze známých a které z jiných způsobů působení vyuţívají poradci ve vybrané organizaci? V předcházejících částech byly zmíněny téměř všechny ze známých způsobů působení. K sestavení rozpočtu jako variantě pro lepší hospodaření s finančními prostředky slouţí finanční plán, který poradkyně spolu s klientem vytvoří. Dotazovaná č. 1:„Bavíme se taky o tom, třeba o rodinném rozpočtu, zjišťujeme, kolik osob v té domácnosti žije, jak vůbec finančně jednotliví členové na domácnost přispívají.“ Poradkyně s klientem jednotlivě projde všechny úvěry a půjčky, porovná výši měsíčních splátek a výdajů s příjmy. Od celkového příjmu odečte nezbytné výdaje a společně zjistí, kolik finančních prostředků zbývá klientovi na pokrytí závazků. Poté má klient moţnost kontaktovat věřitele s ţádostí o splátkový kalendář. Dotazovaná č. 1 k tomu uvedla: „Potom pokud nejednal ještě s těmi věřiteli tak se jim snažíme vysvětlit, že je vždycky lepší nedělat mrtvého brouka a nějak toho věřitele kontaktovat, že třeba někdy je možné se domluvit na nějakém odkladu nebo prostě na nějakém řešení.“ Pro kontakt s věřiteli mají podle dotazovaných v poradně k dispozici vzor kontaktního formuláře, který v případě zájmu klientovy vytisknou. Dalším ze známých způsobů působení je pomoc klientovi s orientací v legislativě potřebné při exekučních řízeních a následném oddluţování. Tento způsob pomoci reflektovaly všechny dotazované. Zajímavý byl výrok dotazované č. 3, která vyjádřila skepsi o poskytování informací o legislativě. „Tak prost, ne, že by ty lidi byli hloupí, to ne, ale je to prostě někdy občas ta úprava. Že vím třeba, jak se to dělá teoreticky, ale prakticky sama nevím, jak bych to měla provést, Tady někomu říkat třeba opravný prostředky, nějaký odvolání, jo dobrý to je ještě schopen skousnout, ale ústavní stížnost nebo obžalobu pro zmatečnost…moc lidí, kteří se v tom nepohybujou, tak je to pro ně komplikovaný.“ V případě, ţe má klient zájem a připadá pro něj tato varianta v úvahu, nabízí mu poradkyně pomoc při zpracování návrhu na oddluţení. „[…]a tam to vlastně končí tím, že vlastně my mu řekneme, jak vyplní návrh na oddlužení, de facto mu to někdy kolikrát jako vyplňujeme s ním, tak trošičku jo.“ Další dotazovaná se vyjádřila o oddluţení jako typické formě pomoci v dluhovém poradenství: „To jsem tu měla, byl to pán…Jo, byl to dlužník ale ne ten úplně typickej, kterej by se sem přišel radit o tom oddlužení.“ Uţivatelům sluţby jsou v případě oddluţení poskytnuty i informace o jeho rizicích: Dotazovaná č. 3: „ […] snažím tak nějak, jim tam zhodnotit pro a proti, jako co je čeká. Ono jako to, že už budou mít nějakej návrh, tak to ještě není konec, jako jo.“ K dalším, dosud neuvedeným způsobům, působení patří pořádání besed preventivního rázu o dluhové problematice pro děti a mládeţ, ohroţené sociálním vyloučením. Dotazovaná č. 1: „[…]Tam jde o nějaké besedy pro mládež, takže to jsme byli na školách jsme besedovali, pak 39

v nějakým nízkoprahovým centru[…]“ Občanská poradna Brno však na téma dluhové problematiky pořádá i besedy a semináře pro odbornou veřejnost a sociální pracovníky: „[…]To jsme zase dělali přednášky pro sociální pracovníky, takže spíš pro tu veřejnost, která se tím zabývá. Takže buď jsme někde byli, nebo jsme je pozvali sem.“

9.1.8 Způsob působení v Občanské poradně Brno a jeho naplnění z hlediska sekundární prevence DVO: V čem poradci konstruované způsoby působení naplňují charakteristiky sekundární prevence a v čem je nenaplňují? Intervence můţe mít podobu rozhovoru tváří v tvář, telefonické konzultace nebo konzultace pomocí internetu. Podle dotazovaných nabízí Občanská poradna Brno pro konzultaci dluhové problematiky všechny z výše uvedených moţností. Dotazované uvedly, ţe osobní konzultace je nejčastější formou, kterou klienti dluhového poradenství vyuţívají. Navíc v případě, ţe jde o sloţitější problém, preferují samy konzultaci tváří v tvář: „Samozřejmě pokud někdo chce řešit osobní bankrot, tak to nejde po telefonu. On třeba zavolá, my zjistíme, že by bylo potřeba se pobavit víc, tak mu nabídneme osobní konzultaci.31“ Intervence by měla mít tři části: zahájení, realizaci a ukončení. Při zahájení je nejdůleţitějším prvkem navázání kontaktu, akceptace klientových projevů a zajištění pocitu bezpečí. O všech zmíněných charakteristikách zahájení kontaktu bylo pojednáno v předcházejících částech. 32 Dotazované poradkyně uvedly, ţe někteří z klientů přijdou silně emocionálně rozrušení (pláčou, jsou rozčilení, ve stresu apod.) Poradkyně se tedy snaţí klienta nejprve uklidnit, a potom se citlivě vyptávat na problém, se kterým do poradny přišel. Součástí úvodní části konzultace je i ujištění klienta o důvěrném charakteru sdělovaných informací i principech občanského poradenství. Shrnutí úvodu konzultace nalezneme ve výroku dotazované č. 4: „Má se uzavřít kontrakt, ústní dohoda o tom, vysvětlit mu na jakých principech občanských poradenství funguje, seznámit ho s tím jak tak konzultace vypadá, že má nárok, jo že může využít těch pětačtyřicet minut, že mezitím odejdu pro materiály[…]“ Na základě uvedených poznatků lze předpokládat, ţe v tomto bodě konstrukce dotazovaných naplňují charakteristiky sekundární prevence. Ve fázi realizace je nezbytné získat od klienta relevantní informace a vytvořit plán jak krizi (dluhy) řešit. O postupu zjišťování informací blíţe instruuje kapitola o způsobech posouzení.33Vytvoření plánu řešení situace podle jedné z dotazovaných vypadá následovně: „No více méně jakoby najít s ním vhodný postup v téhle situaci, nějaké případné řešení, nabídnout mu jako víc variant a on sám by pak jako si měl jako říct co z toho chce dělat, jakou variantu si vybere, jakým způsobem to bude řešit.“ K ukončení můţe dojít, jakmile si klient uvědomuje, co krizi způsobilo, a jak ji má překonat. Poradkyně vypověděly, ţe velká část dluţníků přichází do poradny pouze jednorázově. K ukončení podle nich dochází, kdyţ klientovi dodají potřebné informace. Dokládám výrokem dotazované č. 4: „U většiny z nich je jakoby cítit, že maj nějakou představu už, jak to teďka budou řešit. A to je jako vlastně asi cílem, tímto má člověk pocit, že splnil ta jejich očekávání, nebo i to, i se snažím zeptat samozřejmě, jestli je to všechno, jestli jakoby je spokojenej s tím co se dozvěděl nějakým 31

Dotazovaná č. 1 Viz. Podkapitola 9.1.4. 33 Viz. Podkapitola 9.1.4. 32

40

způsobem.“ Na základě uvedených informací tedy lze předpokládat, ţe závěrečná fáze procesu působení naplňuje charakteristiky sekundární prevence.

41

Závěr Cílem této práce je zjistit v čem naplňují a v čem nenaplňují současné způsoby pomoci poradců ve vybrané organizaci charakteristiky sekundární prevence. Ke zjištění přítomnosti těchto charakteristik slouţily primárně rozhovory s poradkyněmi z Občanské poradny Brno, jako doplňující strategie bylo zvoleno nezúčastěné pozorování. Poradkyně svým působením naplňují charakteristiky sekundární prevence zejména v oblastech poskytnutí podpory a stability klienta. Poradkyně klientovi poskytují zejména verbální povzbuzení, reflektují jeho aktuální stav a v náslechu konzultace prokázaly umění aktivního naslouchání. Svým přístupem se snaţí nabídnout klientovi bezpečné prostředí, kde můţe bez obav projevit své obavy a myšlenky. Některé z dotazovaných zdůraznily jedinečnost kaţdé individuální situace klienta, na jejímţ základě potom s dluţníkem pracují. Zároveň se dotazované snaţí o zabránění zhoršení stavu klienta, zejména prostřednictvím odborných rad a postupů, zprostředkováním kontaktů s věřiteli a vytvořením finančních rozpočtů či plánů. V případě, ţe klientovi nemohou pomoct s vyřešením dluhů, informují ho alespoň o jeho právech při exekuci, popřípadě dodávají informace o současných zákonech, týkajících se dědění dluhů. Společně s klientem tak hledají východiska z jeho aktuální obtíţné situace. Lidé ohroţení předluţením mají v Občanské poradně Brno moţnost vyuţít jak osobní, tak i telefonické a internetové konzultace. Při ukončení konzultace se dotazované klienta ptají, zda mu poskytnuté rady a informace byly srozumitelné a ujišťují ho, ţe v případě potřeby se na Občanskou poradnu můţe znovu obrátit. Nenaplnění charakteristik sekundární prevence bylo zaznamenáno zejména v otázkách motivace klienta a poskytování zpětné vazby. Dotazované poradkyně uvedly, ţe motivovat klienta by pro ně znamenalo příliš projevovat svůj subjektivní názor na jeho problém, a naopak chybějící zpětnou vazbu samy vnímají jako nedostatek. Výrazné nenaplnění charakteristik sekundární prevence vykazují konstrukce poradkyň při zjišťování příčin vzniku dluhů, podobnosti s minulými záţitky a s tím související úrovní adaptace klienta před vznikem krize. Dotazované poradkyně se soustředí na aktuální stav klientových dluhů, případně kroky, které učinil k jejich vyřešení. Vzhledem k zjištěným nedostatkům v sekundárně preventivním působení poradkyň navrhuji následující doporučení: Poradkyně by se měly zaměřit zejména na zjišťování příčin dluhu, protoţe jedině tak je moţné dopátrat se spouštěče krize a předejít do budoucna podobné situaci. Pokud objeví u klienta určité znaky podobnosti s minulými záţitky, mohlo by to znamenat hlubší jádro problému u klienta. Stejně tak motivace klienta nemusí nutně znamenat projevení subjektivního názoru a nedodrţení odstupu od klientova případu. V mnoha případech klient nemá potřebné sociální zázemí určité dodání odvahy a sil by mu mohlo výrazně pomoct. U otázky zpětné vazby si uvědomuji náročnost zabezpečení jejího poskytnutí. Navrhuji proto zavedení jednoduchého formuláře, který by byl umístěn na webových stránkách občanské poradny a pomohl zvýšit počet klientů, kteří poradcům zpětnou vazbu poskytnou. Vzhledem k aktuálnosti daného problému a předpokládanému nárůstu počtu předluţených lidí, by se pracovníci dluhových poraden mohli zamyslet, zda by nebylo vhodné rozšířit poskytovanou sluţbu, minimálně o spolupráci s psychology a psychoterapeuty, kteří by mohli klientovi pomoci k nalezení spouštěče dluhu a tím i opakování podobných situací.

42

Použité zdroje 1) DREXLEROVÁ, B.; LEKÁROVÁ, L; SCHAVEL, M. 2009. Zadlţenosť a psychosociálna pomoc rodinám se sociálno-ekonomickými problémami. Sociální práce/Sociálna práca, č. 2, 2009, str. 69-72. 2) FERJENČÍK, Ján; BAKALÁŘ, Petr. Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 255 s. ISBN 8071783676. 3) FUCHS, Filip. Kudy ven z dluhové pasti. In: Jihomoravská konference k problematice chudoby a sociálního vyloučení. 1. Brno: Magistrát města Brna, 2010, s. 58-63. 4) GABURA, Ján. Sociálne poradenstvo. Vyd. 1. Bratislava: Občianske zdruţenie Sociálna práca, 2005. 221 s. ISBN 808918510X. 5) HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Velký psychologický slovník. Vyd. 4., V Portálu 1. Praha: Portál, 2010. 797 s. ISBN 9788073676865. 6) HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008. 407 s. ISBN 9788073674854. 7) HOSKOVCOVÁ, Simona. Psychosociální intervence. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 184 s. ISBN 9788024616261. 8) KALVODA, H.; KOPŘIVOVÁ, J. 2009. Občanské poradny chtějí poskytovat komplexní a vysoce odborné dluhové poradenství. Sociální práce/Sociálna práca, č. 2, 2009, str. 5-6. 9) KOTÁB, O.; KOPŘIVOVÁ, J. 2009. Dluhové nesnáze klientů občanských poraden nelze přičítat současné ekonomické krizi. Sociální práce/Sociálna práca, č. 2, 2009, str. 21-23. 10) KOPŘIVOVÁ, Jana. Azylový dům v Kojetíně pomáhá s dětmi v - nejen finanční tísni. 2010. Sociální práce/Sociálna práca. 2010, 10(1), str. 21-23 11) KOTÝNKOVÁ, Magdalena. Předluţené domácnosti: nový jev české sociálně ekonomické reality. In Finanční gramotnost jako prevence předlužení občana. Praha: Oeconomica, 2010, ISBN 978-80-245-1633-2. 12) KUNÁK, S. Vybrané moţnosti primárném prevencie negativných vplyvov na deti a mládeţ. Bratislava: IRIS, 2007. ISBN 978-80-89256-10-5. 13) MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003. 287 s. ISBN 8071785490. 14) MATOUŠEK, Oldřich. A kol. Metody a řízení sociální práce. 1. Praha: Portál, 2003, 384 s. ISBN 80-7178-548-2. 15) MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Vyd 1. Praha: Portál, 2007. 183 s. ISBN 9788073673109. 43

16) MRKVÁNKOVÁ MALÉŘOVÁ, Lenka. Problematika předluţenosti v sociálně vyloučených lokalitách. Jihomoravská konference k problematice chudoby a sociálního vyloučení. Brno: Magistrát města Brna, 2010, s. 54-57. 17) NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 2001. 168 s. ISBN 8090307000. 18) NOVOSAD, L. NOVOSÁDOVÁ, M. 2009. Moţné deficity v oblasti funkční gramotnosti a občanské orientovanosti jako rizikový faktor i potenciální spouštěč zadluţování občanů se zdravotním postiţením. Sociální práce/Sociálna práca, č. 2, 2009, str. 73-79. 19) NOVOTNÁ, Věra; SCHIMMERLINGOVÁ, Věra. Sociální práce: její vývoj a metodické postupy. Praha: Karolinum, 1992. 128 s. ISBN 8070664835. 20) OUJEZSKÁ, E. 2009. Motivy a psychika dlužníka. Jak se roztáčí kolotoč dluhů? Prezentace na semináři Zadluţování v Jihomoravském kraji, 26.5. 2009 21) SCHAVEL, Milan. Sociálne poradenstvo - historický kontext a súčasnost. Sociální práce/Sociálna práca. 2003(3), str. 76-82. 22) ŠEBKOVÁ, Ivana. Rizika a prevence zadluţování občanů. In: Jihomoravská konference k problematice chudoby a sociálního vyloučení. 1. Brno: Magistrát města Brna, 2010, s. 64-73. 23) ŠMEJKAL, D., KOPŘIVOVÁ, J. 2009. Ţít zcela bez dluhů se jistě dá i v dnešní moderní společnosti, tvrdí ředitel poradny. Sociální práce/Sociálna práca, č. 2, 2009, str. 14-16. 24) ŠPATENKOVÁ, Naděţda. Krizová intervence pro praxi. 2., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2011. 195 s. ISBN 9788024726243 25) TALAŠOVÁ, Renáta a Jana KOPŘIVOVÁ. 2010. Jedním z důsledků pobytu ve vězení můţe být vzrůstající zadluţenost. Sociální práce/Sociálna práca. 2010, 10(1), str. 18-20. 26) WATSON, David; WEST, Janice. Social work process and practice : approaches, knowledge, and skills. Houndmills, Basingstoke, Hampshire: Palgrave Macmillan, 2006. 184 s. ISBN 1403905851.

44

Internetové zdroje: 1) Drom romské středisko. [online]. [cit. 2012-12-12]. Dostupné z: www.drom.cz 2) Charita sv. Aneţky Otrokovice. www.otrokovice.caritas.cz

[online].

3) Insolvenční zákon. [online]. http://www.insolvencnizakon.cz/

[cit.

[cit.

2012-12-12].

2012-01-05].

Dostupné

Dostupné

z: z:

4) NEŠPOR, Karel. Zásady efektivní primární prevence. In: [online]. [cit. 30.11.2011]. Dostupné z: www.pppuk.cz/soubory/kadan-zasady_efektivni_primarni_prevencenespor.doc zásady efektivní primární prevence 5) SYROVÁTKOVÁ, Štěpánka; MACHALÍČEK, Josef; CHRISTOVÁ, Jana. Dluhová problematika. In Dluhová problematika-informační brožura [online]. 1. Plzeň: člověk v tísni, 2008 [cit. 2011-12-05]. Dostupné z WWW: . 6) ZÁKON

Č.

182/2006

Sb.

§

3.

Dostupné

z:

http://www.zakon.vpraxi.cz/zakon_c_1822006_sb_o_upadku_a_zpusobech_jeho_rese ni.html

45

Anotace Autorka práce: Adéla Šulíková Vedoucí práce: prof. PhDr. Libor Musil, CSc. Instituce: Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra sociální politiky a sociální práce Název práce: Sekundární prevence u lidí ohroţených předluţením v dluhovém poradenství Počet slov: Klíčová slova: sekundární prevence, dluhové poradenství, lidé ohroţení předluţením Cílem práce je zjistit do jaké míry je pomoc poskytovaná klientům dluhového poradenství účinná a zda naplňuje charakteristiky sekundární prevence. Teoretická část práce je věnována vymezení následujících pojmů: předluţení, lidé ohroţení předluţením a klienti dluhových poraden. Dále jsou popsány obecné charakteristiky poradenství a charakteristiky dluhového poradenství s důrazem na aktuální pojetí cíle, způsobu posouzení, pojetí problému a způsobu působení tohoto druhu pomoci. V závěrečné kapitole teoretické části jsou uvedeny charakteristiky sekundární prevence. Pro výzkumnou část byla zvolena kvalitativní výzkumná strategie a techniky sběru dat: polostrukturovaný rozhovor a nezúčastněné pozorování. Výzkumný vzorek tvořily čtyři poradkyně z vybrané organizace. Pomocí výzkumu byly nalezeny odpovědi na dílčí výzkumné otázky. V empirické části práce jsou doloţeny výsledky šetření, jeţ ukazují, ţe k naplnění charakteristik sekundární prevence došlo zejména v dílčích principech pojetí cílů a způsobu působení. Nenaplňují je při způsobu posouzení, zejména v principech pátrání po faktorech vzniku dluhu a minulých zkušenostech s dluhy. Zjištěné poznatky slouţí jako podklad k formulaci doporučení pro praxi občanských poraden.

46

Annotation Author: Adéla Šulíková Thesis supervisor: prof. PhDr. Libor Musil, CSc. Institution: Masaryk University in Brno, Faculty of Social Studies, Department of Social Policy and Social Work Thesis title: Secondary prevention for people threatened by over-indebtedness in debt counseling Word count: Key words: secondary prevention, debt counseling, people threatened by over-indebtedness

The aim of this thesis is to determine how effective is the assistance provided to the clients of debt counseling and whether it fulfils the characteristics of secondary prevention. The theoretic part is dedicated to the definition of the following terms: over-indebtedness, people threatened by over-indebtedness, debt counselors’ clients. Subsequently, the general characteristics of counseling and the specifics of debt counseling are described, emphasizing the current approach, manner of assessment, interpretation of the problem and the ways of application of this kind of assistance. The final chapter of the theoretical part presents the characteristics of secondary prevention. For the research part, the qualitative research strategy was chosen, using semi-structured interview and non-participatory observation as data collection technique. The research sample consisted of four counselors from a selected organization. The answers to partial research questions were found through research. The empirical part of the thesis documents the results of the inquiry, which show that the characteristics of secondary prevention were fulfilled mainly in partial principles of aim conception and the ways of application. They are not fulfilled in the manners of assessment, particularly in the principles of searching for the factors of creation of the debts and past experience with debts. The discovered findings serve as basis for formulation of practical recommendations for civil assistance centers.

47

Jmenný rejstřík:

Ferjenčík .........................................39

Matoušek ............... 16, 26, 32, 33, 34, 35

Fuchs ..............................................27

Mrkvánková-Maléřová ....................... 12

Gabura ..16, 17, 18, 20, 21, 22, 48, 49

Musil ................................................... 15

Hartl ................................................32

Navrátil ............................................... 15

Hendl ..................................38, 39, 41

Nešpor ................................................. 30

Hoskovcová ..............................30, 32

Novosad .............................................. 11

Kalvoda ..........................................11

Schavel .......................... 9, 10, 17, 23, 24

Kotáb ..............................................12

Syrovátková .................................... 8, 12

Kopřivová .................................12, 61

Šebková ....................................... 6, 9, 13

Kotýnková ......................................13

Špatenková .................................... 32, 36

Kunák .............................................31

Talašová .............................................. 12

Věcný rejstřík

Dluhové poradenství .............................. 4, 6, 7, 8, 17, 18, 19, 20, 22, 25, 26, 27, 31, 54, 61, 64

Pozorování .............................................. ....... 18, 39, 45, 48, 50, 54, 60, 66, 67, 68

Důsledky předluţení ................... 4, 8, 13

Předluţení ............................................... ... 4, 6, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 25, 29, 31, 62

Primární prevence ........................... 4, 30

Intervence ............................................... 5, 6, 16, 21, 32, 33, 34, 35, 36, 58, 61, 63

Příčiny předluţení ........................... 4, 10

Klienti dluhových poraden ......... 4, 6, 13

Rozhovor 19, 38, 39, 40, 49, 66, 67, 68, 70, 71

Lidé ohroţení předluţením. 4, 11, 60, 64 Oddluţení ............................................... . 23, 27, 28, 29, 30, 43, 44, 46, 48, 53, 57 Osobní bankrot ....................... 46, 56, 58

Sekundární prevence ............................... 4, 5, 6, 9, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38, 42, 45, 50, 52, 54, 55, 58, 59, 60, 64, 67, 68

Pojetí cíle ............................ 4, 16, 27, 68

Způsoby pomoci ....... 4, 6, 15, 38, 42, 60

Pojetí problému ...................................... 4, 5, 16, 20, 23, 24, 26, 28, 32, 34, 35, 37, 53, 54, 55, 67, 68

Způsob posouzení ............... 4, 16, 18, 68 Způsob působení ....... 4, 5, 16, 20, 25, 56

Poradenství ............................................. 4, 8, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 28, 35, 47, 59 48

Příloha č. 1 Charakteristiky dotazovaných Vzhledem k tomu, ţe dotazované osoby jsou poměrně snadno identifikovatelné, uvedu pouze stručné charakteristiky, s jejichţ uvedením dotazované souhlasily. Dotazovaná č. 1: Ţena ve věku 42 let, vystudovala střední školu se sociálně-právním zaměřením. V poradně pracuje 6 let Dotazovaná č. 2: Ţena, ve věku 29 let, vystudovala vysokou školu v oboru sociální práce. V poradně pracuje 3 roky. Dotazovaná č. 3: Ţena ve věku 24 let, v současné době studuje vysokou školu, studijní obor právo. V poradně působí 1,5 roku. Dotazovaná č. 4: Ţena ve věku 26 let, v současné době studuje vysokou školu, studijní obor sociální práce. V poradně působí 1 rok.

49

Příloha č. 2 Operacionalizace Okruh A Dílčí otázky 1.

2.

3.

4.

výzkumné Technika sběru dat

Které z uvedených cílů a které další cíle dluhového poradenství si kladou poradci ve vybrané organizaci?

Polostrukturovaný rozhovor

Které ze známých metod a které další metody posouzení situace dlužníka využívají poradci ve vybrané organizaci?

Polostrukturovaný rozhovor

Na které ze známých a na které jiné oblasti problémů se soustředí poradci ve vybrané organizaci?

Polostrukturovaný rozhovor

Které ze známých a které z jiných způsobů působení využívají poradci ve vybrané organizaci?

Polostrukturovaný rozhovor

Nezúčastněné pozorování

Nezúčastněné pozorování

Nezúčastněné pozorování

Nezúčastněné pozorování

Doplňující otázky, viz. Okruh B

50

Otázka rozhovor

pro

Jaké cíle si kladete při práci s dluţníkem?

Jakým způsobem zjišťujete problémovou situaci dluţníka?

Které problémy, související s dluhy Vás zajímají?

Jaké formy pomoci nabízíte klientům dluhového poradenství?

Okruh B Dílčí otázky 1.

2.

3.

4.

výzkumné Technika sběru dat

V čem poradci konstruovaná pojetí cílů této dimenze naplňují charakteristiky sekundární prevence a v čem je nenaplňují?

Polostrukturovaný rozhovor

V čem poradci konstruované způsoby posouzení naplňují charakteristiky sekundární prevence a v čem je nenaplňují?

Polostrukturovaný rozhovor

V čem poradci konstruované pojetí problému naplňují a v čem nenaplňují charakteristiky sekundární prevence?

Polostrukturovaný rozhovor

V čem poradci konstruované způsoby působení naplňují charakteristiky sekundární prevence a v čem je nenaplňují?

Polostrukturovaný rozhovor

Nezúčastněné pozorování

Nezúčastněné pozorování

Nezúčastněné pozorování

Nezúčastněné pozorování

51

Otázka rozhovor

pro

Co je podle Vás cílem konzultace s klientem?

Jakým způsobem zjišťujete, proč k vám klient přišel?

Co všechno zjišťujete při konzultaci s klientem?

Jak obvykle postupujete při pomoci klientovi?

Případné doplňující otázky: 1. Dimenze pojetí cíle:  Co podle Vás zabraňuje prohloubení krize u klienta?  Motivujete nějak klienta?  Dostáváte od klientů i nějaký druh zpětné vazby?  Jak probíhá ukončení spolupráce s klientem? 2. Dimenze způsob posouzení:  Jak se klienti obvykle chovají, kdyţ k Vám přijdou?  Zajímají Vás očekávání klienta?  Spolupracujete i s jinými organizacemi? Na základě čeho se pro spolupráci rozhodujete?  Jakým způsobem se snaţíte o bezpečné prostředí pro klienta? 3. Dimenze pojetí problému  Ptáte se klienta na minulou zkušenost s dluhy?  Ptáte se klienta na způsoby řešení, které uţ vyzkoušel?  Zajímají Vás i jiné problémy klienta, které souvisí s dluhy?  Jak klienti obvykle reagují na Vaši pomoc? 4. Dimenze způsob působení  Nabízíte kromě osobní konzultace i jiné formy pomoci?  Vytváříte obvykle s klientem i nějaké plány dalšího postupu?

52

Příloha č. 3 Scénář rozhovoru Na začátku rozhovoru jsem dotazované informovala o účelu rozhovoru a způsobu nakládání se získanými informacemi. Dotazované jsem zdůraznila anonymitu a dobrovolnost rozhovoru. Oficiální souhlas s poskytnutím rozhovoru. Souhlasíte dobrovolně s poskytnutím rozhovoru? Získání souhlasu se záznamem rozhovoru na nahrávací zařízení. Souhlasíte se záznamem tohoto rozhovoru na diktafon? Prezentace tématu Studuji sociální práci a píšu bakalářskou práci o dluhovém poradenství ve vaší poradně. Mám připraven okruh témat, která mě v souvislosti s Vaší prací zajímají. Rozhovor přizpůsobím Vašim časovým moţnostem. Stimulující otázka Můţete mi prosím popsat, jak probíhá první setkání a konzultace s klientem? Hlavní fáze rozhovoru Postupuji podle připravených témat, která uvádím v příloze č. 2. Pořadí otázek není striktní a pokládám je tak, aby volně navazovaly na témata, o kterých mluví dotazovaná. V průběhu rozhovoru si dělám poznámky, kvůli případnému selhání techniky a snaţím se sledovat, kde se objeví odpovědi na dílčí výzkumné otázky mé práce. Toto téma se potom případně snaţím rozvíjet, pokud mám nějaké nejasnosti či se dotazovaná nevyjádřila dostatečně k některému z témat. K tomuto účelu slouţí doplňující, upřesňující otázky. Seznam hlavních otázek: 1. Jaké cíle si kladete při práci s dluţníkem? 2. Jakým způsobem zjišťujete problémovou situaci dluţníka? 3. Které problémy, související s dluhy Vás zajímají? 4. Jaké formy pomoci nabízíte klientům dluhového poradenství? 5. Co je podle Vás cílem konzultace s klientem? 53

6. Jakým způsobem zjišťujete, proč k vám klient přišel? 7. Co všechno zjišťujete při konzultaci s klientem? 8. Jak obvykle postupujete při pomoci klientovi? Doplňující otázky 1. Co podle vás pomáhá klientovi, aby se znovu nedostal do problémů s dluhy? 2. Dostáváte od klientů i nějaký druh zpětné vazby? 3. Jak probíhá ukončení spolupráce s klientem? 4. Spolupracujete i s jinými organizacemi? 5. Motivujete klienta nějakým způsobem? Jakým? 6. Jak se klienti obvykle chovají? Jak reagují na vaši pomoc? 7. Zajímají Vás očekávání klienta? 8. Jakým způsobem se snaţíte o bezpečné prostředí pro klienta? 9. Ptáte se klienta na minulou zkušenost s dluhy? 10. Zajímají Vás i jiné problémy klienta, které souvisí s dluhy? Ukončení rozhovoru Poděkování za rozhovor Případně neformální rozhovor o práci v Občanské poradně Brno a zkušenostech s klienty.

54

Příloha č. 4 Oddlužení (převzato z www.insolvencnizakon.cz ) Oddluţení (tzv. osobní bankrot) je způsob řešení úpadku, kdy jsou dluţníkovy dluhy sjednoceny, zajištění věřitelé jsou uspokojeni zcela, nezajištění do jimi schválené výše a zbytek dluhů můţe být dluţníkovi odpuštěn. Tento institut preferuje sociální účel před ekonomickým, má umoţnit dluţníkovi „nový start" a motivovat ho k aktivnímu zapojení do umořování svého dluhu vůči věřiteli. Současně je cílem také sníţit náklady veřejných rozpočtů na sanaci těch, kdo se ocitli v sociální krizi. Oddluţení je řešením pro ty dluţníky, kteří se do úpadku nedostali v důsledku své podnikatelské činnosti, ale činnosti běţné – zejména provozu domácnosti, neboť umoţňuje řešit úpadek právnických i fyzických osob, ale v obou případech za splnění předpokladu, ţe nejde o podnikatele. Návrh na povolení oddluţení podává vţdy a jen dluţník sám současně s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddluţení tedy nemůţe za dluţníka podat nikdo jiný.

55