SEKCE II. SPECIFICKÉ ASPEKTY KARPATSKÉ ÚMLUVY Ochrana a udržitelné využití biologické a krajinné rozmanitosti (článek 4 Karpatské úmluvy)

OBSAH SEKCE I. OBECNÁ TÉMATA

2

SEKCE II. SPECIFICKÉ ASPEKTY KARPATSKÉ ÚMLUVY

14

1. Integrovaný přístup k péči o územní zdroje (článek 3 Karpatské úmluvy) a územní plánování (článek 5 Karpatské úmluvy)............................................................................... 14 2. Ochrana a udržitelné využití biologické a krajinné rozmanitosti (článek 4 Karpatské úmluvy) ................................................................................................................................ 29 3. Udržitelné a integrované hospodaření s vodami/povodími (Článek 6, Karpatská úmluva)................................................................................................................................. 48 4.

Udržitelné zemědělství a lesní hospodářství (Článek 7, Karpatská úmluva)............... 64

5.

Udržitelná doprava a infrastruktura (článek 8 Karpatské úmluvy) .............................. 85

6.

Udržitelný cestovní ruch (článek 9 Karpatské úmluvy)............................................... 95

7.

Průmysl a energie (článek 10 Karpatské úmluvy) ..................................................... 104

8.

Kulturní dědictví a tradiční znalosti a vědomosti (článek 11 Karpatské úmluvy) ..... 114

9. Systém hodnocení životního prostředí/informační systém, monitoring a včasné varování (článek 12 Karpatské úmluvy) ............................................................................ 120 10.

Zvyšování uvědomění, vzdělání a účast veřejnosti (článek 13 Karpatské úmluvy) …………………………………………………………………………………….138

SEKCE III - ASPEKTY, KTERÉ NEMOHLY BÝT ANALIZOVÁNY V TOMTO DOTAZNÍKU 155 SEKCE IV. CELKOVÉ ZHODNOCENÍ 156

1

SEKCE I. OBECNÁ TEMATA

1.

Jak velký podíl vaší země zabírá horský region? V případě, že do vaší země zasahují i jiné horské celky, prosím upřesněte jak velkou oblast zabírá karpatský region.

20,1 % území ČR je pokryto horami, Vymezení karpatského regionu bylo provedeno Ministerstvem životního prostředí na geomorfologickém základě (viz Czudek, T.: Reliéf Moravy a Slezska v kvartéru. SURSUM, Tišnov 1997, 213 s.), údolí Moravy byla vyčleněna. Podle tohoto vymezení Karpaty zabírají 9.05% (7,139 km2) území České republiky. Na základě biogeografického vymezení mohou Karpaty zaujímat plochu 13,1 % (10 339 116 209 m2) (podle vymezeni Karpat: Culek, M. (ed), 1996: Biogeografické členění ČR. Enigma Praha,374 pp). Vzhledem k jiným vymezením Karpat (Kondracki 1990: Karpaty, Warszawa in CEI) se může toto procento lišit. 2.

Ratifikovala vaše země Karpatskou úmluvu? Pokud ano, jmenujte oficiální název ratifikačního dokumentu. Pokud ne, uveďte, zda proces ratifikace byl zahájen a jaký je současný stav. Pokud žádný proces ratifikace nebyl zahájen, uveďte jakékoli plány a odhadovaný časový plán (uveďte rovněž důvody).

Česká republika podepsala Karpatskou úmluvu 23. 5. 2003 (Nařízení vlády č. 482) a ratifikovala ji koncem roku 28. července 2005. text Úmluvy byl publikován ve Sbírce mezinárodních smluv pod číslem 47/2006 Sb. m. s. 3.

Prosím uveďte jméno a kontakt na národní kontaktní místo Karpatské úmluvy a uveďte oficiální dokument, kterým bylo jmenováno.

Oficiální kontaktní osobou je Mgr. Jana Brožová, Ministerstvo životního prostředí, odbor mezinárodní ochrany biodiverzity. Kontakt: Jana Brožová Ministerstvo životního prostředí Odbor mezinárodní ochrany biodiverzity. Vršovická 10 100 10 Praha 10 Česká republika Tel.: + 420 267 122 375 e-mail: [email protected]

2

4.

Zpracoval jakýkoli úřad ve vaší zemi na jakékoli úrovni konkrétní implementační plán nebo program implementace části nebo kompletní Karpatské úmluvy? Pokud ano, přiložte kopie a upřesněte zodpovědnou instituci a finanční zdroje na akce (dotace, položka rozpočtu atd.) pokud jsou známy.

Žádný takový plán neexistuje. 5.

Prosím vyjmenujte státní environmentální politiky, jež existují ve vaší zemi (uveďte název, rok přijetí, zodpovědnou instituci, legální status a rozsah). Označte, které z následujících aspektů jsou zahrnuty v každém dokumentu a vysvětlete, jakým způsobem.

Státní politika životního prostředí České republiky 204 – 2010 (schválená Usnesením Vlády České republiky ze dne 17. března 2004 č. 235/2004) Dokument definuje tyto prioritní oblasti ochrany životního prostředí: • Zastavení poklesu biodiverzity • Udržitelné využívání přírodních zdrojů, materiálové toky a nakládání s odpady • Životní prostředí a kvalita života • Ochrana klimatického systému Země a omezení dálkového přenosu znečištění ovzduší Zároveň je to výchozí dokument pro ostatní sektorové a regionální strategické dokumenty z hlediska životního prostředí. Základním účelem SPŽP nadále zůstává poskytovat rámec a vodítko pro rozhodování a aktivity na mezinárodní, celostátní, krajské i místní úrovni. Zodpovědnou institucí je Ministerstvo životního prostředí. a. Zlepšení kvality života b. Posílení místních ekonomik a společenství c. Ochrana přírodního bohatství d. Ochrana kulturního dědictví e. Ostatní

ANO NE ANO NE ANO – SPŽP řeší některé globální problémy – změna klimatu, porušení ozónové vrstvy

Státní program ochrany přírody a krajiny v ČR (schválen usnesením Vlády ČR č. 415/1998 z 17. června 1998) – Strategickým cílem tohoto dokumentu je zlepšit podmínky pro udržení nebo zvýšení biologické rozmanitosti, zachování základních životadárných procesů v ekosystémech a uspořádání funkčního využití území zajišťujícího ochranu přírodních i kulturních hodnot naší krajiny. Definuje souhrn konkrétních opatření, která je třeba přijmout ke zlepšení ochrany přírody a krajiny. Zodpovědnou institucí je Ministerstvo životního prostředí. a. Zlepšení kvality života b. Posílení místních ekonomik a společenství c. Ochrana přírodního bohatství d. Ochrana kulturního dědictví e. Ostatní

NE NE ANO NE ANO – územní plánování

3

Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky (schválená vládním usnesením Vlády ČR č. 620/2005 z 25. května 2005) – Závazný dokument o ochraně biodiverzity. Přejala cíle a priority ze Státního programu ochrany přírody a krajiny ČR. Oba dokumenty jsou platné a existují souběžně. Strategie byla zpracována jako základní dokument implementace Úmluvy o biologické rozmanitosti. Hlavním cílem Strategie je vytvořit dokument pro potřeby ochrany biodiverzity v ČR, který bude meziresortním a mezioborovým. Při jeho přípravě byly všechny části připravovány a konzultovány s odborníky z ostatních resortních organizací, vědeckovýzkumných pracovišť, univerzit, s klíčovými partnery a v neposlední řadě se k dokumentu vyjadřovaly nevládní ekologické organizace. Při vytváření Strategie, pro kterou byly zřízeny pracovní skupiny v čele s hlavními koordinátory, vycházeli jak autoři, tak zadavatelé z hlavních koncepčních materiálů v ochraně přírody v ČR, jimiž jsou Státní politika životního prostředí (SPŽP) a Státní program ochrany přírody a krajiny ČR (SPOPK ČR), a ze závazných právních předpisů v ochraně přírody a krajiny. Zodpovědnou institucí je Ministerstvo životního prostředí. a. Zlepšení kvality života b. Posílení místních ekonomik a společenství c. Ochrana přírodního bohatství d. Ochrana kulturního dědictví e. Ostatní

NE NE ANO NE ANO

Strategie trvale udržitelného rozvoje České republiky (schválená usnesením Vlády ČR č. 1242/2004 z 8. prosince 2004). Strategie udržitelného rozvoje není neměnným dokumentem; je historicky podmíněna a v průběhu času se bude rozvíjet, doplňovat a měnit. Její základní role je včas upozornit na existující a potenciální problémy, jež by mohly ohrozit přechod ČR k udržitelnému rozvoji, a iniciovat opatření, jak těmto hrozbám předejít nebo alespoň zmírnit jejich dopad a co nejefektivněji řešit jejich eventuální důsledky. Je v nepříznivém případě reakcí na nouzový stav, v příznivém případě optimalizací rozvoje v daných limitech. Zodpovědnou institucí je Vláda ČR. a. Zlepšení kvality života b. Posílení místních ekonomik a společenství c. Ochrana přírodního bohatství d. Ochrana kulturního dědictví e. Ostatní

ANO ANO ANO ANO ANO

Program obnovy venkova (schválen vládním usnesením č. 730/1998 z 11. listopadu 1998). Je to finanční nástroj pro podporu zlepšení života v malých obcích a na venkově. Program je koordinován ministerstvem zemědělství, ministerstvem pro místní rozvoj a od roku 2004 především krajskými úřady. Zodpovědnou institucí je Ministerstvo pro místní rozvoj. a. Zlepšení kvality života b. Posílení místních ekonomik a společenství c. Ochrana přírodního bohatství d. Ochrana kulturního dědictví e. Ostatní

ANO ANO ANO ANO ANO

4

Existuje celá řada dalších dokumentů jako programy, plány, akční plány apod. zabývající se sektorovými problematikami (odpady, ochrana půdy, ovzduší, voda, průmyslové znečištění, zdraví, welfare zvířat apod.) Žádný z těchto dokumentů není vytvořen speciálně pro Karpaty, relevantní dokumenty jsou uvedeny v jednotlivých kapitolách. 6.

Prosím jmenujte státní strategie pro horské oblasti, jež existují ve vaší zemi (uveďte název, rok přijetí, zodpovědnou instituci a rozsah). Označte, které z následujících aspektů jsou zahrnuty v každém dokumentu a vysvětlete, jakým způsobem.

V ČR neexistují žádné strategické dokumenty, zpracované specificky pro horské oblasti nebo pro oblast Karpat. Nicméně Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky (schválená vládním usnesením Vlády ČR č. 620/2005 z 25. května 2005) se zabývá horskými ekosystémy v samostatné kapitole a definuje tyto prioritní cíle: 1. Omezit a zmírnit negativní jevy jako hlavní hrozby horské biologické rozmanitosti; ochránit a, kde je to možné, obnovit původní horskou biodiverzitu; podporovat udržitelné využívání přírodních zdrojů či udržování genetické rozmanitosti horských oblastí především prostřednictvím ochrany a podpory tradičních znalostí a činností. 2. Monitorovat vývoj biodiverzity horských ekosystémů se zacílením na globální změny klimatu (Rozhodnutí VII/15), na jejich zdravotní stav, populační dynamiku autochtonních populací rostlin a živočichů, posilování početnosti vybraných populací a na invazní druhy. Zvýšenou pozornost výzkumu a aktivní péči věnovat všem endemickým a biogeograficky významným populacím. 3. Používat přednostně geograficky původní populace jako zdrojové populace pro další využití při zalesňování a rekultivace s využíváním vhodných, zejména biologických meliorací s cílem úpravy chemismu půd. 4. Udržitelně obhospodařovat nelesní - polokulturní a kulturní ekosystémy (kosením, pastvou) v závislosti na managementových potřebách jednotlivých populací a společenstev (viz kapitola Travinné ekosystémy). 5. Eliminovat nadměrné vnášení cizorodých látek způsobujících nepřirozenou acidifikaci a eutrofizaci z globálních, regionálních a lokálních zdrojů znečišťování. Zamezit nadměrné vnášení chemických látek při lesnickém a zemědělském melioraci (hnojení a vápnění). 6. Zabránit zalesňování přirozeně bezlesých prostorů arkto-alpinské tundry (např. kary, prameniště, lokality s výskytem významných periglaciálních tvarů), podporovat postupné zvyšování podílu stanovištně původních druhů. 7. Hospodaření (management) zaměřit na změnu druhové a prostorové výstavby lesů směřující k přirozenému stavu, upřednostňovat přírodě blízký způsob lesního hospodaření: nelikvidovat doupné a všechny odumřelé stromy, preferovat maloplošné a podrostní hospodaření. Při péči o lesní ekosystémy používat šetrné technologie s cílem minimalizovat negativních dopady na přírodní prostředí. 8. Usměrňovat a regulovat cestovní ruch, sportovní aktivity (turistické cesty, nově vznikající sportovní areály, horolezectví, doprovodná infrastruktura) a dopravu do méně citlivých (zranitelných) a ochranářsky méně významných oblastí v souladu se Zásadami udržitelného cestovního ruchu ve zranitelných ekosystémech. V územích, kde se vyskytují živočišné druhy citlivé na stresující faktory, vytvářet klidové oblasti s omezením vstupu turistů a omezením dalších vlivů.

5

9. Redukovat narušování krajinného rázu horské krajiny výstavbou vertikálních staveb (např. stožáry mobilních operátorů, vysílače, větrné elektrárny, stožáry umělého osvětlení, včetně vlivu světelného znečišťování. 10. Veškerý rozvoj horských oblastí důsledně usměrňovat zpracováváním územně plánovací dokumentace, která odpovídá principům udržitelného rozvoje a únosnosti prostředí. 11. Podporovat přeshraniční spolupráci při ochraně biodiverzity pohraničních pohoří (Agenda 21). a. Zlepšení kvality života b. Posílení místních ekonomik a společenství c. Ochrana přírodního bohatství d. Ochrana kulturního dědictví e. Ostatní

NE NE ANO NE NE

V legislativě ČR neexistuje definice horské oblasti (nebo Karpat ), proto nejsou ani takové politiky zpracovány. 7.

Které z následujících principů zmíněných ve článku 2 Úmluvy jsou zahrnuty do strategických dokumentů, uvedených pod otázkami 5 a 6 uvedenými výše?

Principy a. principy předběžné opatrnosti b. princip prevence c. princip „znečišťovatel platí“; d. účast veřejnosti a zapojení zainteresovaných subjektů e. přeshraniční spolupráce f. integrované plánování a péče o území a vodní zdroje g. programový přístup h. ekosystémový přístup i. přístup zahrnující management říčních povodí 8.

Politiky ŽP Horské A/N politiky A/N A N A N A N A N A N A N A N A N A N

Které hlavní instituce ve vaší zemi jsou zodpovědné za oblasti, zahrnuté do Karpatské úmluvy? Zahrnují mandáty těchto institucí jednoznačně integraci environmentálních, sociálních a ekonomických témat? Pokud ano, uveďte detaily.

Všechny aktivity v rozsahu Karpatské úmluvy jsou koordinovány Ministerstvem životního prostředí. Za jednotlivé oblasti pokryté Úmluvou, je rovněž zodpovědná řada dalších institucí. Článek 3 Integrovaný přístup k péči o územní zdroje Článek 4 – Ochrana a udržitelné využití biologické a krajinné rozmanitosti Článek 5 – územní plánování

Ministerstvo životního prostředí Ministerstvo životního prostředí, Správy CHKO a NP Ministerstvo místního rozvoje, krajské úřady

6

Článek 6 – Udržitelné a integrované hospodaření s vodami/povodími Článek 7 – Udržitelné zemědělství a lesní hospodářství Článek 8 – Udržitelná doprava a infrastruktura Článek 9 – Udržitelný cestovní ruch Článek 10 – Průmysl a energie Článek 11 - Kulturní dědictví a tradiční znalosti a vědomosti Článek 12 – Systém hodnocení životního prostředí/informační systém, monitoring a včasné varování Článek 13 – Zvyšování uvědomění, vzdělání a účast veřejnosti

Ministerstvo zemědělství Ministerstvo zemědělství Ministerstvo dopravy, krajské úřady Ministerstvo místního rozvoje, krajské úřady Ministerstvo průmyslu a obchodu Ministerstvo kultury Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo vnitra, krajské úřady Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo školství, krajské úřady

Na regionální úrovni existuje několik typů institucí s různými rozsahy kompetencí. Vzhledem k tomu, že většina území karpatské oblasti v ČR je součástí chráněné krajinné oblasti (CHKO Beskydy, CHKO Bílé Karpaty, CHKO Pálava), každá z nich má vlastní Správu CHKO, řízenou Ministerstvem životního prostředí. Jejich mandát neintegruje environmentální, sociální nebo ekonomické faktory. Ú zemí karpatského regionu se překrývá se čtyřmi kraji (Zlínský, Jihomoravský a Moravskoslezský – nepatrnou část pokrývá rovněž Olomoucký kraj, tato oblast má zanedbatelnou velikost). Krajské úřady jsou samosprávnými institucemi se širokými pravomocemi. V rámci projektu ANPED – Karpatská úmluva a účast veřejnosti (realizovaném v ČR Ústavem pro ekopolitiku, Praha) byl v sedmi karpatských zemích realizován program setkání zainteresovaných subjektů. V ČR tak vznikla neformální poradní skupina pro implementaci Karpatské úmluvy, skládá se ze zainteresovaných subjektů - Ministerstva životního prostředí, zástupců všech tří krajů, nevládních organizací, zástupců správ CHKO a dalších. První setkání se odehrálo v dubnu 2006 ve Vsetíně a druhé v září v Brně. Skupina definovala problémy a výzvy pro karpatský region v ČR. Identifikovala čtyři hlavní doporučení, to, co je na Karpatech nejcennější, co jsou naše největší problémy, které je potřeba řešit a na co kladou účastníci největší důraz, na co by se měla dát energie v rámci Karpatské úmluvy. • zemědělství - rozvoj ekologického zemědělství na orné půdě a k přírodě šetrného hospodaření; na trvalých travních porostech a také v lesích, pestré hospodářské systémy, vhodné nastavení dotací • zachování krajinného rázu, důraz na územní plánování, které bude respektovat fenomén Karpat, kulturní znalosti, důraz na zachování tradičních vědomostí, architektura • ochrana genofondu - biodiverzity, záchrana původních plemen a krajových odrůd, ochrana druhů, ekosystémů, komplexů • zvýhodnění, zviditelnění člověka - obyvatele Karpat - např. výhodnější daňovou politikou, podporou místní produkce, apod.

7

9.

Existují na jakékoli úrovni koordinační mechanizmy (např. meziresortní komise) mezi institucemi, zodpovědnými za oblasti pokryté Karpatskou úmluvou s účelem napomoci integraci specifických zájmů a strategií? Pokud ano, popište je.

První krok vytvořit nějaké koordinační těleso je výše zmíněný projekt ANPEDu. Na úrovni ministerstev neexistuje žádný koordinační mechanizmus kromě systémů včasného varování. 10. Prosím vyplňte přiloženou tabulku s požadovanými informacemi vztahujícími se ke specifickým mezinárodním smlouvám: Název smlouvy/ Webová stránka smlouvy Rámcová úmluva OSN o změně klimatu http://unfccc.int/

Datum a místo sjednání

Vstup v platnost

Ratifikace ČR (příp. ČSSR/ ČSFR) 9. 5. 1992, New 21. 3. 1994 7. 10. 1993 York, USA

Kjótský protokol k Rámcové úmluvě 11. 12. 1997, 16. 2. 2005 15. 11. OSN o změně klimatu Kjóto, Japonsko 2001 http://unfccc.int/kyoto_mechanisms/it ems/1673.php Smlouva o Antarktidě http://www.ats.org.ar/ Protokol o ochraně životního prostředí ke smlouvě o Antarktidě http://www.ats.org.ar/protocol.htm

1. 12. 1959, Washington, USA 4. 10. 1991 Madrid, Španělsko

Vstup v platnost pro ČR 21. 3. 1994

16. 2. 2005

23. 6. 1961 14. 6. 1962 1. 1. 1993 (ČSSR) 14. 1. 1998 25. 8. 2004 24. 9. 2004

Úmluva OSN o mořském právu 10. 12. 1982, http://www.un.org/Depts/los/index.ht Montego m Bay,Jamajka

16. 11. 1994

21. 6. 1996 21. 6. 1996

Mezinárodní úmluva o regulaci velrybářství http://www.iwcoffice.org/index.htm

2. 12. 1946, Washington, USA

10. 11. 1948

26. 1. 2005 26. 1. 2005

Protokol k Mezinárodní úmluvě o regulaci velrybářství http://www.iwcoffice.org/index.htm

19. 11. 1956 Washington, USA

4. 5. 1959

26. 1. 2005 26. 1. 2005

Úmluva OSN o boji proti desertifikaci v zemích postižených velkým suchem nebo desertifikací,

17. 6. 1994 Paříž, Francie

26. 12. 1996

25. 1. 2000 24. 4. 2000

8

zejména v Africe http://www.unccd.int/ Úmluva o dálkovém znečišťování 13. 11. 1979, ovzduší přecházejícím hranice států Ženeva, http://www.unece.org/env/lrtap/welco Švýcarsko me.html

16. 3. 1983 23. 12. 1983 (ČSSR)

1. 1. 1993 (Sc)

Protokol k Úmluvě o dálkovém 28. 9. 1984, znečišťování ovzduší přecházejícím Ženeva, hranice států, o dlouhodobém Švýcarsko financování Kooperativního programu pro monitorování a vyhodnocování dálkového šíření látek znečišťujících ovzduší v Evropě http://www.unece.org/env/lrtap/emep _h1.htm

28. 1. 1988 26. 11.1986 (ČSSR)

1. 1. 1993 (Sc)

Protokol k Úmluvě o dálkovém 8. 7. 1985, znečišťování ovzduší přecházejícím Helsinky, hranice států, o snížení emisí síry Finsko nebo jejich toků přecházejících hranice států nejméně o 30 % http://www.unece.org/env/lrtap/sulf_ h1.htm

2. 9. 1987

26. 11. 1986 (ČSSR)

1. 1. 1993

Protokol k Úmluvě o dálkovém 14. 6. 1994, znečišťování ovzduší přecházejícím Oslo, Norsko hranice států, o dalším snížení emisí sloučenin síry http://www.unece.org/env/lrtap/fsulf_ h1.htm

5. 8. 1998

19. 6. 1997 5. 8. 1998

Protokol k Úmluvě o dálkovém 31. 10. 1988, znečišťování ovzduší přecházejícím Sofie, hranice států, o snižování emisí oxidů Bulharsko dusíku nebo jejich toků přes hranice států http://www.unece.org/env/lrtap/nitr_h 1.htm

14. 2. 1991 17. 8. 1990 1. 1. 1993 (ČSFR)

Protokol k Úmluvě o dálkovém 18. 11. 1991, znečišťování ovzduší přecházejícím Ženeva, hranice států, o omezení emisí Švýcarsko těkavých organických látek nebo jejich toků přes hranice států http://www.unece.org/env/lrtap/nitr_h 1.htm

29. 9. 1997 1. 7. 1997

Protokol k Úmluvě o dálkovém

17. 5. 2005 12. 8. 2004 17. 5. 2005

30. 11. 1999, 9

29. 9. 1997

znečišťování ovzduší přecházejícím Goteborg, hranice států k omezování Švédsko acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu http://www.unece.org/env/lrtap/multi _h1.htm Protokol o perzistentních 24. 6. 1998, 23. 10. organických polutantech k Úmluvě o Aarhus, Dánsko 2003 dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států http://www.unece.org/env/lrtap/pops_ h1.htm

6. 8. 2002

23. 10. 2003

Protokol o těžkých kovech k Úmluvě 24. 6. 1998, 29. 12. o dálkovém znečišťování ovzduší Aarhus, Dánsko 2003 přecházejícím hranice států http://www.unece.org/env/lrtap/hm_h 1.htm

6. 8. 2002

29. 12. 2003

Úmluva o ochraně a využívání 17. 3. 1992, hraničních vodních toků a Helsinky, mezinárodních jezer Finsko http://www.unece.org/env/water/welc ome.html

6. 10. 1996 12. 6. 2000 10. 9. 2000

Protokol o vodě a zdraví k Úmluvě o 17. 6. 1999, ochraně a využívání hraničních Londýn, Velká vodních toků a mezinárodních jezer Británie http://www.unece.org/env/water/text/ text_protocol.htm

4. 8. 2005

Úmluva o účincích průmyslových 17. 3. 1992, havárií přesahujících hranice států Helsinky, http://www.unece.org/env/teia/welco Finsko me.html

19. 4. 2000 12. 6. 2000 10. 9. 2000

Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států http://www.unece.org/env/eia/welco me.html

10. 9. 1997 26. 2. 2001 27. 5. 2001

25. 2. 1991, Espoo, Finsko

Protokol o strategickém posuzování 21. 5. 2003, Dosud životního prostředí k Úmluvě o Kyjev, Ukrajina nevstoupil posuzování vlivů na životní prostředí v platnost přesahujících hranice států http://www.unece.org/env/eia/sea_pr otocol.htm

10

15. 11. 2001

4. 8. 2005

19. 7. 2005 Dosud nevstoupil v platnost

25. 6. 1998, 30. 10. Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a Aarhus, Dánsko 2001 přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí http://www.unece.org/env/pp/welcom e.html

6. 7. 2004

4. 10. 2004

Protokol o registrech úniků a přenosů 21. 5. 2003, Dosud znečišťujících látek Kyjev, Ukrajina nevstoupil http://www.unece.org/env/pp/prtr.ht v platnost m

Dosud Dosud nebyl nevstoupil ratifikován v platnost

Vídeňská úmluva na ochranu 22. 3. 1985, ozonové vrstvy Vídeň, http://www.unep.org/ozone/index.asp Rakousko

22. 9. 1988

1. 10. 1990 (ČSFR)

Montrealský protokol o látkách, které 16. 9. 1987, poškozují ozónovou vrstvu Montreal, http://www.unep.org/ozone/index.asp Kanada

1. 1. 1989

1. 10. 1990 1. 1. 1993 (ČSFR) (Sc)

Londýnská změna Montrealského 29. 6. 1990, protokolu o látkách, které poškozují Londýn, Velká ozónovou vrstvu Británie http://www.unep.org/ozone/index.asp

10. 8. 1992 18. 12. 1996

18. 3. 1997

Kodaňská změna Montrealského 25. 11. 1992, 14. 6. 1994 18. 12. protokolu o látkách, které poškozují Kodaň, Dánsko 1996 ozónovou vrstvu http://www.unep.org/ozone/index.asp

18. 3. 1997

1. 1. 1993 (Sc)

Montrealská změna k Montrealskému 17. 9. 1997, protokolu o látkách, které poškozují Montreal, ozónovou vrstvu Kanada http://www.unep.org/ozone/index.asp

10. 11. 1999

5. 11. 1999 3. 2. 2000

Pekingská změna k Montrealskému 3. 12. 1999, protokolu o látkách, které poškozují Peking, Čína ozónovou vrstvu http://www.unep.org/ozone/index.asp

25. 2. 2002

9. 5. 2001

Basilejská úmluva o kontrole pohybu 22. 3. 1989, nebezpečných odpadů přes hranice Basilej, států a jejich zneškodňování Švýcarsko http://www.basel.int/

5. 5. 1992

24. 7. 1991 1. 1. 1993 (ČSFR) (Sc)

Změna Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování http://www.basel.int/

Dosud 28. 2. 2000 Dosud nevstoupila nevstoupila v platnost v platnost

22. 9. 1995, Ženeva, Švýcarsko

11

25. 2. 2002

Rotterdamská úmluva o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu http://www.pic.int/

10. 9. 1998, Rotterdam, Nizozemsko

24. 2. 2004

12. 6. 2000 24. 2. 2004

Stockholmská úmluva o persistentních organických polutantech http://www.pops.int/

22. 5. 2001, Stockholm, Švédsko

17. 5. 2004 6. 8. 2002

Úmluva o biologické rozmanitosti http://www.biodiv.org/default.shtml

5. 6. 1992, Rio de Janeiro, Brazílie

29. 12. 1993

17. 5. 2004

3. 12. 1993 3. 3. 1994

Cartagenský protokol o biologické 29. 1. 2000, bezpečnosti Montreal http://www.biodiv.org/biosafety/defa Kanada ult.asp

11. 9. 2003 8. 10. 2001 11. 9. 2003

Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin http://www.cites.org/

3. 3. 1973, Washington, USA

1. 7. 1975

Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů http://www.cms.int/ Dohoda o ochraně africko-asijských stěhovavých vodních ptáků http://www.unep-aewa.org/

23. 6. 1979, Bonn, SRN

1. 11. 1983 8. 2. 1994

16. 6. 1995, Haag, Nizozemsko

1. 11. 1999 14. 4. 2006 1. 9. 2006

Dohoda o ochraně populací evropských netopýrů http://www.eurobats.org/

4. 12. 1991, Londýn, Velká Británie

16. 1. 1994 24. 2. 1994 26. 3. 1994

Změna Dohody o ochraně populací evropských netopýrů http://www.eurobats.org/

24. 7. 2000, Bristol, Velká Británie

13. 8. 2001 schváleno 22. 7. 2002 vládou usnesení č. 1368 zde dne 19. 12. 2006 4. 1. 2006 28. 7. 2005 4. 1. 2006

Rámcová úmluva o ochraně a 21. 5. 2003, udržitelném rozvoji Karpat Kyjev, Ukrajina http://www.carpathianconvention.org /index.htm

12

28. 2. 1992 1. 1. 1993 (ČSFR) (Sc)

1. 5. 1994

Úmluva o spolupráci pro ochranu a 29. 6. 1994, únosné využívání Dunaje/MKOD Sofie, http://www.danubecooperation.org/C Bulharsko ontent.Node/general/io/ICPDR.html

22. 10. 1998

Dohoda o Mezinárodní komisi pro 8. 10. 1990, ochranu Labe/MKOL Magdeburg, http://www.internationalwaterlaw.org SRN /RegionalDocs/Elbe_River.htm

1992

13. 8. 1993

Dohoda o Mezinárodní komisi pro ochranu Odry před znečištěním/MKOO

11. 4. 1996, Vratislav, Polsko

28. 4. 1999

28.4. 1999

Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva http://www.ramsar.org/

2. 2. 1971, Ramsar, Irán

21. 12. 1975

Protokol o změně Úmluvy o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva http://www.ramsar.org/

3. 12. 1982, Paříž, Francie

1. 10. 1986 2. 7. 1990 (ČSFR)

1.1.1993 (Sc)

Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví http://whc.unesco.org/world_he.htm

16. 11. 1972, Paříž, Francie

17. 12. 1975

15. 11. 1990 (ČSFR)

1. 1. 1993

Evropská úmluva o krajině http://conventions.coe.int/Treaty/en/T reaties/Html/176.htm Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť http://www.coe.int/t/e/Cultural_Cooperation/Environment/

20. 10. 2000, 1. 3. 2004 Florencie, Itálie

3. 6. 2004

1. 10. 2004

19. 9. 1979, Bern, Švýcarsko

25. 2. 1998 1. 6. 1998

1. 6. 1982

Sc – ČR se stala nástupnickým státem v závazcích bývalé ČSFR

13

30. 5. 1995 22. 10. 1998

2. 7. 1990 (ČSFR)

1. 1. 1993 (Sc)

SEKCE II. SPECIFICKÉ ASPEKTY KARPATSKÉ ÚMLUVY

1. Integrovaný přístup k péči o územní zdroje (článek 3 Karpatské úmluvy) a územní plánování (článek 5 Karpatské úmluvy) Čl. 3: Strany budou aplikovat přístup integrované péče o území tak, jak je definován v kapitole 10 Agendy 21, prostřednictvím vývoje a zavádění vhodných nástrojů, jako například integrované plány péče, vztahující se k oblastem působnosti této Úmluvy. *** Čl. 5: 1. Strany budou prosazovat politiky územního plánování vedoucí k ochraně a udržitelnému rozvoji Karpat, které berou v úvahu specifické ekologické a socio-ekonomické podmínky v Karpatech a jejich horských ekosystémech a přináší užitek místnímu a obyvatelstvu. 2. Strany budou usilovat o koordinaci územního plánování v hraničních oblastech prostřednictvím vytváření přeshraničních a/nebo regionálních politik a programů územního plánování rozvíjejících a podporujících spolupráci mezi příslušnými regionálními a místními institucemi. 3. Při rozvoji politik a programů územního plánování bude zvláštní pozornost věnována, kromě jiného: a) b) c) d) e)

přeshraniční dopravě, energii a telekomunikační infrastruktuře a službám, ochraně a udržitelnému využívání přírodních zdrojů, ucelenému plánování měst a venkova v hraničních oblastech, prevenci přeshraničního vlivu znečištění, integrovanému územnímu plánování a hodnocení vlivu na životní prostředí. --------------------------------------------------------------------------------------------1.

Prosím jmenujte 3 – 4 hlavní geografické faktory, ovlivňující územní plánování v Karpatském regionu ve vaší zemi (např. desertifikace, půdní eroze aj.)

Hlavní faktory, ovlivňující územní plánování v Karpatském regionu v České republice jsou: 1. Členitý a horský terén vede k roztříštěné a roztroušené zástavbě s komplikovaným přístupem a omezeními pro dopravní systémy. Spolu s méně produktivním zemědělstvím a nedostatkem pracovních příležitostí tak vzniká jeden z nejchudších regionů v rámci ČR, kde hlavními problémy jsou úbytek populace, opouštění tradičních způsobu obhospodařování krajiny a degradace jejích ekologických a kulturních hodnot. 2. Jedná se o marginální oblast v rámci ČR, což zvyšuje nedostatek pracovních příležitostí oproti zbytku země. 3. Půdní eroze je v oblasti Karpat zásadní problém, vedoucí k trvalému poklesu kvality půdy díky velkým půdním celkům a svahům, flyšové formace jsou citlivé na erozi.

14

Flyš je geologická formace složená ze střídajících se vrstev jílovců a pískovců. Flyšový Pásma nebo vnější Karpatský Flyš je tvořen terciérními jednotkami, které vytváří obrovské navrstvení relativně plochých příkrovů. Odolné pískovcové vrstvy se rytmicky střídají s měkkými a méně odolnými jílovci. Obecně platí, že reliéf Flyšového Pásma je jemně modelovaný s objevujícími se výchozy skalních forem. Větší a masivnější flyšové vrstvy pískovce se zpravidla objevují s obrovské, prudce stoupající ostré vrcholy a kozí hřbety. Tam, kde převažují méně odolné jílovce, je reliéf měkčí s menším převýšením. 2.

Existuje v ČR posouzení stavu a trendů v managementu krajinných zdrojů a územního plánování v Karpatské oblasti? Pokud ano, uveďte název, rozsah, místo, kde je k dispozici, a rok dohotovení. Prosím uveďte hlavní závěry nebo dokument přiložte závěrečný dokument (pokud je v angličtině).

Žádné takové posouzení, zaměřené na Karpatský region, neexistuje. Existuje řada dokumentů na různých úrovních, pokrývajících části Karpatského regionu, kde jsou některé faktory a indikátory monitorování zahrnuty. Většina těchto regionálních dokumentů zahrnuje mapování současného stavu, jeho zhodnocení a návrhy do budoucna. Jsou vyjmenovány v otázce č. 8.

3.

Prosím uveďte hlavní strategické dokumenty a legislativní předpisy pro integrovaný management krajinných zdrojů a územní plánování ve vaší zemi. (Uveďte název, rok přijetí, právní statut a rozsah) Prosíme uveďte jakýkoli nesoulad mezi těmito dokumenty a opatření na jejich řešení

Název

Právní statut rozsah

Datum přijetí Zákon č. 50/1976 Sb. 27. dubna O územním plánování 1976 a stavebním řádu (stavební zákon)

Zákon

Zákon stanoví podmínky pro územní plánování, jež soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace a věcně a časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Dále vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek, půdy vody a ovzduší. Územní plánování zahrnuje tyto úkoly a činnosti: a) stanoví limity využití území, b) reguluje funkční a prostorové uspořádání území, c) určuje nutné asanační, rekonstrukční nebo rekultivační zásahy do území a stanoví způsob jeho dalšího využití, d) vymezuje chráněná území, chráněné

15

objekty, oblasti klidu a ochranná pásma, pokud nevznikají podle zvláštních předpisů jinak, a zabezpečuje ochranu všech chráněných území, chráněných objektů, oblastí klidu a ochranných pásem, e) určuje zásady a podmínky pro věcnou a časovou koordinaci místně soustředěné výstavby jednoho nebo více stavebníků, f) posuzuje a hodnotí územně technické důsledky připravovaných staveb a jiných opatření v území a navrhuje nezbytný rozsah staveb a opatření, které podmiňují jejich plné využití, g) řeší umístění staveb, stanoví územně technické, urbanistické a architektonické zásady pro jejich projektové řešení a realizaci, h) navrhuje využití zdrojů a rezerv území pro jeho společensky nejefektivnější urbanistický rozvoj, i) vytváří podklady pro tvorbu koncepcí výstavby a technického vybavení území, j) navrhuje pořadí výstavby a využití území, k) navrhuje územně technická a organizační opatření nezbytná k dosažení optimálního uspořádání a využití území, l) vymezuje území dotčená požadavky ochrany obyvatelstva. Vyhláška č. 135/2001 2001 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci Zákon č.114/92 Sb. O 1992 ochraně přírody a krajiny

Zákon č. 248/2000 Sb. O podpoře

Vládní vyhláška

Tato vyhláška podrobněji upravuje obsah územně plánovacích podkladů, územně plánovací dokumentace, způsob jejího pořizování, zpracování, projednávání a schvalování a obsah a způsob zpracování registračních listů.

Zákon

Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000. Přitom je nutno zohlednit hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry. Tento zákon stanoví podmínky pro poskytování podpory regionálnímu

29. června 2000 16

regionálního rozvoje

Politika územního rozvoje

Usnesení Vládní Vlády ČR strategie ze dne 17. května 2006 č. 561

Národní rozvojový plán

Usnesení Vládní Vlády ČR č. strategie 1272/2002 ze dne 16. 12. 2002

Strategie regionálního Usnesení Vládní rozvoje ČR Vlády ČR č. strategie 682/2000

17

rozvoji s cílem vyváženého rozvoje státu nebo územního obvodu kraje, s tím související působnost správních úřadů, krajů a obcí a vytváří podmínky pro koordinaci a realizaci hospodářské a sociální soudržnosti. Politika územního rozvoje České republiky je nástroj územního plánování, který určuje požadavky a rámce pro konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů. PÚR ČR poskytuje rámec pro konsensuální rozvoj a zhodnocování území ČR.Z tohoto důvodu, pro dosažení potřebné koordinace odvětvových a meziodvětvových koncepcí,územní plánovací dokumentace krajů a záměrů,které mají vliv na rozvoj území ČR a přesahují svým významem území jednoho kraje, PÚR ČR zajišťuje součinnost ministerstev, dalších ústředních správních úřadu a krajů. Regionální rozvojový plán je strategický dokument, který vychází z evropské legislativy (Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999) a jeho vypracování je podkladem pro jednání s Evropskou komisí o pomoci ze strukturálních fondů. Vzhledem k tomu, že všechny regiony soudržnosti NUTS 2 vyjma Prahy jsou definovány jako oblasti Cíle 1 (podpora zaostávajících regionů), byl zpracován celkový Národní rozvojový plán (NRP). Národní rozvojový plán je zpracován na základě usnesení vlády ČR č. 40/1999, o zabezpečení přípravy pro využívání strukturálních fondů a Kohezního fondu EU. Vypracování NRP je základní podmínkou pro získání pomoci EU. Strategie regionálního rozvoje České republiky je ve smyslu zákona o podpoře regionálního rozvoje střednědobým programovým dokumentem, který formuluje přístup státu k podpoře regionálního rozvoje a který bude cyklicky inovován. V návaznosti na vznik

Strategie udržitelného Usnesení Vládní rozvoje ČR Vlády ČR č. strategie 1242/2004 z 8. 12. 2004

krajů se předpokládá jeho nejbližší inovace v roce 2003 (předložení vládě). Strategie "obsahuje zejména analýzu stavu regionálního rozvoje, charakteristiku slabých a silných stránek v rozvoji jednotlivých krajů a okresů, strategické cíle regionálního rozvoje v ČR, vymezení státem podporovaných regionů a doporučení dotčeným ústředním správním úřadům a krajům pro zaměření rozvoje odvětví spadajících do jejich působnosti" (§ 5 zákona č.248/2000 Sb.). Strategie je zamýšlena jako dlouhodobý rámec i pro politické rozhodování v kontextu mezinárodních závazků, které ČR přijala či hodlá přijmout v souvislosti se svým členstvím v Organizaci spojených národů (OSN), Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Evropské unii, ale s respektováním specifických podmínek a potřeb České republiky.

Podle České národní zprávy pro Aarhuskou úmluvu (2005) Zákon č. 50/1976 Sb. O územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) není plně konzistentní s právem na účast veřejnosti, tak jak je definováno Aarhuskou úmluvou. Detaily viz kap. 11. Nový stavební zákon byl schválen Parlamentem ČR v dubnu 2006. jedná se o Zákon č. 183/2006 Sb. O územním plánování a stavebním řádu. Vstoupí v platnost 1. ledna 2007. Tento nový zákon by měl: • Sblížit zákony s právem v Evropské unii • Zajistit udržitelný rozvoj území • Nastavit jasná pravidla pro povolování změn ve využití půdního fondu • Usnadnit případné změny v případech, kde existuje pro území schválená plánovací dokumentace • Zpřísnit postup pro územní a stavební povolení v územích, kde neexistuje schválená územně plánovací dokumentace • Vytvořit harmonizovanou soustavu nástrojů v rámci kompetencí Vlády, krajů a obcí • Vytvořit koordinovaný územní informační systém garantovaný státem • Zajistit, aby všechny rozhodovací procesy o krajině byly veřejné • Zajistit přístup veřejnosti ke všem informacím • Usnadnit proces stavebního povolení • Zajistit spolupráci státních institucí v oblasti územního plánování a řešení sporů mezi nimi • Podpořit sloučené financování veřejné infrastruktury • Definovat možnosti pro změny vlastnictví zaměřené na efektivní využití rozvoje

18

•

Omezit co nejvíce jakýkoli rozvoj mimo zastavěná území nebo mimo území s rozvojovým potenciálem

Bohužel tento zákon nezahrnuje požadavky Evropské úmluvy o krajině, čímž v českém právním systému vzniká významná mezera. 4.

Která z následujících témat jsou řešena politikami managementu územních zdrojů a územního plánování ve vaší zemi? Prosím uveďte detaily.

Téma

A/N

Specifický statut chráněných území Právo na ochranu soukromého vlastnictví

A A

Práva původních obyvatel a jejich společenství Práva ostatních místních komunit Přeshraniční dopravní infrastruktura a služby Přeshraniční energetická a telekomunikační infrastruktura a služby Ochrana a udržitelné využití přírodních zdrojů Územní plánování v příhraničních oblastech Prevence přeshraničních vlivů na životní prostředí Integrované plánování Posouzení vlivu na životní prostředí

N

Místní / Regionální / Národní úroveň M/R/N Proces vyvlastnění „ve veřejném zájmu“ je upraven zákonem č. 122/1984 Pro ČR není relevantní

N A

R/N

A

R/N

A

M/R/N

N N N A

Územně plánovací dokumenty jsou posuzovány podle Zákona č. 100/2001, 93/2004 O posuzování vlivu na životní prostředí (EIA, SEA)

Specifika horských oblastí v porovnání N s rovinami a vrchovinami Ostatní témata (např. rozvoj venkova, A specifika zemědělství, místní tradice, vysoce ohrožená území) 5.

Územní systém ekologické stability; ochrana historických památek atd.

Jsou kterékoli z následujících prvků předmětem specifické ochrany? Prosím uveďte detaily. A/N

a. Půda b. Lesy c. Volně žijící flóra a fauna

A A A

19

Místní / regionální / Národní úroveň Zákon č. 334/1992 Sb. Zákon č. 289/1995 Sb.. Zákon č. 114/92 Sb.

d. Klima e. ostatní prvky

A A

N Vodní zdroje

Zákon č. 334/1992 Sb. O ochraně zemědělského půdního fondu se zabývá zemědělskou půdou. Hlavním cílem zákona je chránit zemědělský půdní fond a definovat podmínky, za nichž je možné použít zemědělskou půdu pro jiné účely. Nicméně navzdory této ochraně je celkem běžné využití zemědělské půdy pro jiné účely, např. výstavbu. Tento zákon není považován za příliš účinný nástroj ochrany ZPF. Zákon č. 289/1995 Sb. O lesích definuje nutné podmínky pro ochranu lesa a lesních zdrojů, a pro zajištění lesního managementu a revitalizace. Ve srovnání se zákonem o ochrane ZPF umožňuje silnější ochranu lesní půdy. Zákon č. 114/01992 Sb O ochraně přírody a krajiny definuje základní podmínky ochrany divoce žijících rostlin a živočichů , přírodních ekosystémů a krajiny. Detaily viz kap. 2. 6.

Jaký je institucionální rámec v oblasti managementu krajinných zdrojů a územního plánování na národní, regionální a lokální úrovni ve vaší zemi? Prosím krátce popište role hlavních úřadů a vysvětlete horizontální a vertikální mechanizmy spolupráce (např. mezisektorové koordinační tělesa). Prosím uveďte oblasti, kde se překrývají kompetence úřadů a popište přijatá opatření.

Instituce zodpovědné za územní plánování na různých úrovních v ČR jsou Ministerstvo místního rozvoje, kraje a obce. Specifickou roli má Ministerstvo obrany. Obce pořizují územně plánovací dokumentaci obce, regulační plány a územně plánovací podklady. Podle zákona č. 50/1976 Sb je každá obce povinna mít územní plán. Je to rovněž nezbytná podmínka pro mnoho různých druhů finanční podpory ze strany státních orgánů. Kraje a) jsou nadřízeným orgánem územního plánování pro obce b) pořizují územní plány velkých územních celků pro oblast kraje c) pořizují územně plánovací podklady pro oblast kraje Ministerstvo pro místní rozvoj a) pořizuje územní plány, jež schvaluje Vláda ČR b) pořizuje územně plánovací podklady pro tyto plány, pořizuje technické materiály pro celou oblast ČR, jež pravidelně vyhodnocují uspořádání krajiny a cíle c) funguje jako nejvyšší plánovací úřad pro hlavní město Prahu Ministerstvo obrany Pořizuje územně plánovací dokumentaci ve vojenských újezdech Zákon č. 50/1976 Sb. a Vyhláška č. 135/2001 O územním plánování definují postup tvorby územního plánu. Jedná se o dlouhodobý proces, obvykle trvající několik let. Během tohoto procesu je několik fází, kdy je územní plán projednáván (jak horizontálně – různé zainteresované instituce, tak vertikálně – nadřízené instituce). To je realizováno prostřednictvím řady projednávání ve určitých fázích zpracování územního plánu se širokým okruhem institucí a veřejností.

20

Schéma přípravy územního plánu (ÚP): Práce prováděné odborníky

práce prováděné pořizovatelem územního plánu

Zpracování průzkumů a rozborů

Příprava zadání

Projednání zadání ÚP

Schválení zadání ÚP Zpracování konceptu ÚP (může obsahovat variantní řešení) Projednání konceptu ÚP

Zpracování Souborného stanoviska ke konceptu ÚP včetně návrhu vypořádání s připomínkami

Projednání souborného stanoviska

Schválení souborného stanoviska

Zpracování Návrhu ÚP

Projednání návrhu ÚP

Schválení územního plánu

21

7.

Prosím stručně popište jakékoli aktivity občanských organizací v Karpatském regionu ve vaší zemi, vztahující se ke článku 3 a 5 Karpatské úmluvy.

V Karpatské oblasti je kolem 40 environmentálně orientovaných nevládních organizací, ale ne všechny se věnují této problematice. V oblasti územního plánování je nejčastější aktivitou NGO účast v procesu projednávání územních plánů, formulace komentářů a připomínek v různých fázích pořizování územního plánu, převážně na místní úrovni. Několik českých nevládních organizací, (převážně základní organizace ČSOP) se účastní rozhodovacích procesů o různých rozvojových projektech, které ovlivňují krajinu a přírodu. Několik NGO rovněž aktivně realizuje projekty revitalizace říčních povodí nebo mokřadů. 8.

Má vaše země celkový rámec pro krajinné a územní plánování na jakékoli úrovni? Umožňuje tento rámec vznik specializovaných a detailních sektorových plánů (např. pro chráněné oblasti, zemědělství, lesy, lidská sídla, rozvoj venkova)? Prosím uveďte detaily.

Na národní úrovni tento rámec zajišťuje Politika územního rozvoje, schválená Usnesením Vlády ČR ze dne 17. května 2006 č. 561. Politika územního rozvoje České republiky je nástroj územního plánování, který určuje požadavky a rámce pro konkretizaci úkolů územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů. PÚR ČR poskytuje rámec pro konsensuální rozvoj a zhodnocování území ČR.Z tohoto důvodu, pro dosažení potřebné koordinace odvětvových a meziodvětvových koncepcí,územní plánovací dokumentace krajů a záměrů,které mají vliv na rozvoj území ČR a přesahují svým významem území jednoho kraje, PÚR ČR zajišťuje součinnost ministerstev, dalších ústředních správních úřadu a krajů. Politika územního rozvoje: a) stanoví republikové priority územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území, který spočívá ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území; b) vymezuje oblasti se zvýšenými požadavky na změny v území z důvodů soustředění aktivit mezinárodního a republikového významu nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje (dále jen „rozvojové oblasti“ a „rozvojové osy“). Změnou v území se rozumí změna jeho využití, nebo prostorového uspořádání; c) vymezuje oblasti se specifickými hodnotami a se specifickými problémy mezinárodního a republikového významu nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje (dále jen „specifické oblasti“); d) vymezuje plochy a koridory dopravní a technické infrastruktury mezinárodního a republikového významu nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje. Plochou se rozumí část území, která je vymezena s ohledem na stávající nebo požadovaný způsob využití a která svým významem, rozsahem nebo využitím ovlivní území více obcí nebo krajů. Koridorem se rozumí plocha, vymezená pro umístění vedení dopravní a technické infrastruktury; stanoví ve vymezených oblastech, plochách a koridorech kritéria a podmínky pro rozhodování o možnostech změn v území a pro

22

jejich posuzování, zejména s ohledem na jejich budoucí význam, možná ohrožení, rozvoj, útlum, preference a rizika v území. Z hlediska managementu krajiny a ochrany biodiverzity je jedním z nejdůležitějších nástrojů Územní systém ekologické stability (ÚSES). ÚSES je závazným podkladem pro územní plány. Jedná se o důležitý nástroj, sloužící k zajištění nezbytných podmínek pro ochranu a zvyšování biodiverzity. ÚSES je vytvářen na třech úrovních – lokální, regionální a nadregionální. Nadregionální ÚSES je součástí připravované Pan-Evropské ekologické sítě (PEEN). V současné době územně plánovací dokumentace pokrývá velkou většinu území České republiky. To se nedá říci o územních plánech obcí, Lze říci, že čím menší obec, tím méně často má územní plán nebo projednanou urbanistickou studii. Na regionální úrovni existuje řada dokumentů – většinou schválených územních plánů, realizovaných pro úroveň kraje nebo pro chráněnou krajinou oblast. Územní plány na regionální úrovni: název ÚP VUC Ostravské aglomerace

Schválen (kdy, kým) Usnesení Vlády ČR č. 447/1994 ze 17. 8. 1994

rozsah Oblast okresu Ostrava

ÚP VUC Beskydy

Usnesení Vlády ČR č. 298/2002 z 25. 3. 2002

ÚP VUC Ostrava - Karviná

Dokončen koncept

ÚP VUC Zlínské aglomerace

Usnesení Vlády ČR č. 150/1994 z 23. 4. 1994

Zahrnuje oblast CHKO Beskydy, zahrnuje celou oblast tří okresů dvou krajů (Zlín a Moravskoslezský) - Frýdek-Místek, Nový Jičín a Vsetín, řešené území 3,334 km2 Oblast okresů Ostrava a Karviná Okres Zlín

ÚP VUC Brněnské aglomerace

Usnesení Vlády ČR č. 64/1985 z 13. 3. 1985

ÚP VUC okresu Hodonín

Usnesení Vlády ČR č. 187/1998 z 19. 3. 1998

ÚP VUC CHKO Podyjí

19. plenární zasedání JM KNV CHKO Podyjí v Brně ze dne 26.6.1990 zpracován ve fázi projednaného konceptu (proces pořízení zastaven) zpracován ve fázi CHKO Pálava

ÚP VÚC Brněnské SRA (nová)

ÚP VÚC CHKO Pálava

23

Okres Hodonín

projednaného návrhu Územní plány CHKO Beskydy a Pálava jsou relevantní z hlediska Karpatské úmluvy, neboť řeší horské oblasti v Karpatském regionu v rámci ČR. Česká republika má řadu dalších plánovacích dokumentů, přestože tyto nemohou být považovány za územně plánovací dokumenty, poskytují základ pro distribuci finančních prostředků (především z EU) a definují rozvojové priority, tudíž se vztahují i k územnímu plánování. Regionální rozvojový plán je strategický dokument, který vychází z evropské legislativy (Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999) a jeho vypracování je podkladem pro jednání s Evropskou komisí o pomoci ze strukturálních fondů. Vzhledem k tomu, že všechny regiony soudržnosti NUTS 2 vyjma Prahy jsou definovány jako oblasti Cíle 1 (podpora zaostávajících regionů), byl zpracován celkový Národní rozvojový plán (NRP). Regionální rozvojový plán je zpracován na základě usnesení vlády ČR č. 40/1999, o zabezpečení přípravy pro využívání strukturálních fondů a Kohezního fondu EU. Vypracování NRP je základní podmínkou pro získání pomoci EU, a tak tento dokument zaujímá mezi programovými dokumenty výjimečné místo. Strategie regionálního rozvoje ČR, schválená Usnesením Vlády ČR č. 682/2000. Strategie regionálního rozvoje České republiky je ve smyslu zákona o podpoře regionálního rozvoje střednědobým programovým dokumentem, který formuluje přístup státu k podpoře regionálního rozvoje a který bude cyklicky inovován. Detaily viz otázka č. 3. Existuje rovněž celá řada dokumentů na regionální úrovni, například Regionální operační plány (ROP) na úrovni NUTS II, a programy rozvoje kraje (PRK) na úrovni krajů. Nejedná se o územně plánovací dokumenty, slouží jako nástroj distribuce finanční podpory. Nicméně definují rozvojové priority, které se prostřednictvím územního plánování promítají do území. Obvykle tyto dokumenty předcházejí zpracování územních plánů, jedná se spíše o politické strategie, které jsou následně implementovány v konkrétních územních podmínkách prostřednictvím územních plánů. Ale protože územní plánování má v ČR mnohem delší tradici, často se zhotovení těchto různých dokumentů překrývá. 9.

Má vaše země systém pro interpretaci a integrovanou analýzu dat o využití krajiny a krajinných zdrojů? Pokud ano, uveďte detaily.

V české republice se geografické informační systémy používají na všech státních i regionálních úrovních. Zdroje dat jsou zajištěny prostřednictvím několika systémů: a) JANITOR –http://janitor.ten.cz Systém JANITOR je určený k získávání, organizaci, správě a analýze dat. Janitor umožňuje práci s daty získanými terénním průzkumem a v neposlední řadě slouží ke sledování změn v krajině. Aktuálně se systém využívá pro data z mapování NATURA 2000, průzkumu biodiverzity a to vše s možností přetransformování do GIS. Aktuálně ho využívá například Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, národní parky, atd.

24

b) Program CORINE (COoRdination of INformation on the Environment) byl vytvořen v roce 1985 Evropskou komisí. Cílem byl sběr, koordinace a zajištění kvalitních informací o životním prostředí a přírodních zdrojích, které jsou srovnatelné v rámci Evropského společenství. Program má několik částí: Land Cover (krajinný pokryv), Biotopes (biotopy) a Air, (ovzduší). V roce 1991 se Evropská komise rozhodla díky programu Phare rozšířit program CORINE i na státy střední a východní Evropy. Databáze byla vytvořena interpretací snímků družice LANDSAT nasnímaných mezi roky 1986 – 1995. Výstupem byla mapa vegetačního pokryvu v měřítku 1:100 000, rozděleného do 44 tříd. V roce 2000 byla iniciována nová verze CLC a výsledky jsou k dispozici na webové stránce http://geoportal.cenia.cz. Připravuje se nová verze CLC 2005, měla by být kompletní v roce 2007. c) Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický (VUGTK) provádí výzkum a vývoj v oboru zeměměřictví a katastru, vývoj a testování nových technik, postupů a software a odborné konzultace v oblastech geodézie a geodynamiky, poskytuje permanentní službu GPS (IGS), inženýrská geodézie, tvorba a vedení katastru nemovitostí, tvorba a údržba mapových děl,výzkum a vývoj Informačního systému zeměměřictví a katastru jako zdrojového informačního registru pro Státní informační systém České republiky, vývoj a výroba speciálních pomůcek, zařízení a měřicích systémů pro geodézii a kartografii,aktivity ve státní standardizaci a metrologii ve sféře zeměměřictví a katastru, provozuje Autorizované meteorologické středisko a Odvětvové informační středisko včetně odvětvové knihovny. d) Ústav hospodářské úpravy lesů (UHUL) – je rozčleněn na několik jednotek, např. v Olomouci, Frýdku-Místku, Brně – všechny poblíž karpatské oblasti. Shromažďují široký okruh dat z oblasti lesního hospodářství. Jedna z jeho hlavních aktivit je inventarizace lesů, což je nezávislý výzkum lesů a jejich vývoje. Inventarizace lesů je nezávislé šetření o skutečném stavu a vývoji lesů jako významného obnovitelného přírodního zdroje a důležité složky životního prostředí v České republice. Inventarizací lesů se získávají údaje, zejména o porostních zásobách, dřevinné skladbě, zdravotním stavu a funkcích lesů. Ke sběru dat jsou používány nejmodernější terénní přístroje. 10. Byly vytvořeny detailní soubory dat o kapacitě využívání půdy? Pokud ano, uveďte do jaké míry jsou data využívána pro ovlivňování udržitelného rozvržení využívání krajinných zdrojů, managementu a využití na státní a místní úrovni. Detailní informace o využití půdy jsou sbírány a evidovány v pozemkovém katastru, jenž pokrývá celou oblast České republiky a je k dispozici pro všechny plánovací instituce jako zdroj dat pro plánovací procesy.Systém nabízí široké spektrum dat o využití půdy, limitech, chráněných oblastech a technické a dopravní infrastruktuře, stejně jako o majitelích a uživatelích pozemků. 11. Existuje závazná povinnost pro úřady na jakékoli úrovni systematicky posuzovat environmentální, sociální a ekonomické dopady, rizika, náklady a výnosy konkrétních akcí? Pokud ano, uveďte detaily (včetně informací o kritériích, podle nichž se určuje, kdy jsou tato posouzení vyžadována, a kdy je vyžadováno strategické posouzení vlivu na životní prostředí) a 1 – 2 příklady.

25

Procesy EIA a SEA umožňují v ČR posuzování vlivu projektů, plánů a strategií na životní prostředí. Podrobnosti k těmto procesům viz kapitola 10 sekce II. Zákon č. 100/2001 Sb. O posuzování vlivů na životní prostředí ve znění pozdějších zákonů v souladu s právem Evropských společenství) upravuje posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví (dále jen „posuzování vlivů na životní prostředí“) a postup fyzických osob, právnických osob, správních úřadů a územních samosprávných celků (obcí a krajů) při tomto posuzování. Posuzují se vlivy na veřejné zdraví a vlivy na životní prostředí, zahrnující vlivy na živočichy a rostliny, ekosystémy, půdu, horninové prostředí, vodu, ovzduší, klima a krajinu, přírodní zdroje, hmotný majetek a kulturní památky, vymezené zvláštními právními předpisy2) a na jejich vzájemné působení a souvislosti. Posuzování zahrnuje zjištění, popis, posouzení a vyhodnocení předpokládaných přímých a nepřímých vlivů provedení i neprovedení záměru na životní prostředí. Při posuzování vlivů záměru na životní prostředí se vychází ze stavu životního prostředí v dotčeném území v době oznámení záměru. V dlouhodobém záměru se jeho jednotlivé etapy posuzují samostatně a v kontextu vlivů záměru jako celku. 12. Prosím specifikujte jak je podněcován a podporován průzkum v oblasti managementu krajinných zdrojů a územního plánování různými institucemi na všech úrovních. Uveďte 1 – 2 příklady relevantních výzkumných projektů v Karpatském regionu ve vaší zemi. V Karpatské oblasti ani v české republice nebyl identifikován výzkumný projekt v oblasti managementu krajinných zdrojů a územního plánování. 13. Setkává se vaše země s konkrétními přeshraničními tématy v oblasti územního plánování v Karpatském regionu, jež vyžadují speciální pozornost a koordinaci? Prosím vyjmenujte je a uveďte detaily o přeshraniční spolupráci. Většina konkrétních témat vztahujících se k územnímu plánování na přeshraniční úrovni v Karpatské oblasti se týkají dopravní infrastruktury. Současný příklad nevhodného rozhodovacího procesu na přeshraniční úrovni je navrhovaná rychlostní komunikace R 52 z Brna do Vídně. Rozhodnutí vést silnici přes obce Pohořelice a Mikulov bylo učiněno v roce 2005 na úrovni vlád bez účasti veřejnosti a pouze s účastí českých a rakouských investičních společností. Bylo intenzivně oponováno českými a rakouskými NGO, převážně proto, že navrhovaná silnice ohrožuje CHKO a biosférickou rezervaci Pálava a okolní obce, stejně jako některé lokality Natury 2000. EIA vůbec nevzala v úvahu alternativní trasu přes Břeclav, která by zahrnovala existující dálnici Brno – Břeclav a plánovaný obchvat Břeclavi. Podle odpůrců silnice by měly být posouzeny všechny reálné varianty spojení Brno – Vídeň a jejich dopad na životní prostředí porovnán. To se mělo uskutečnit prostřednictvím SEA územního plánu celé oblasti – ale tento proces nebyl nikdy uskutečněn. 14. Jaké jsou hlavní zdroje financí (domácí a zahraniční) pro realizaci aktivit spojených s managementem krajinných zdrojů a politik územního plánování v Karpatské oblasti? Existují v legislativě zakotvené nějaké konkrétní finanční nebo ekonomické nástroje na podporu těchto aktivit? Prosím uveďte detaily.

26

Hlavním zdrojem financí pro aktivity spojené s managementem krajinných zdrojů a územní plánování je státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí. Malé obce mohou získat na územní plán grant z Programu obnovy venkova. Státní fond životního prostředí může podpořit vytvoření strategie udržitelného rozvoje na regionální úrovni. Regionální operační plány (na úrovni NUTS II) a Programy rozvoje kraje jsou nezbytným krokem pro získání finanční podpory ze zdrojů EU, které jsou určeny na priority vyplývající z těchto programů. 15. Prosím uveďte detaily o účasti vaší země v mezinárodních (globálních, regionálních nebo sub-regionálních) iniciativách vztahujících se k udržitelnému využití a managementu krajiny v horských oblastech. Určité změny v přístupu k managementu krajiny nastaly po ratifikaci Evropské úmluvy o krajině 3. června 2004. Úmluva je důležitý mezinárodní nástroj k zajištění ochrany jednotlivých typů evropské krajiny. Její význam spočívá v tom, že ukládá povinnost vytvářet a realizovat ohleduplné a z hlediska charakteru krajiny trvale udržitelné krajinné politiky, a to za účasti veřejnosti a místních a regionálních úřadů, a dále pak zohledňovat charakter krajiny při formování politik územního rozvoje, urbánního plánování a jiných sektorálních či intersektorálních politik. Úmluva se vztahuje na všechny typy krajiny, od nedotčených až po totálně zničené. Každá země, jež se stala členskou zemí úmluvy, musí sestavit inventář a zajistit vyhodnocení krajiny na svém území z hlediska její jedinečnosti, rozsahu a specifických hodnot. Česká republika vytvořila nezbytné kapacity pro splnění těchto požadavků. 16. Prosím stručně zhodnoťte hlavní úspěchy a překážky a bariéry v oblasti udržitelného managementu krajiny a územního plánování v karpatském regionu ve vaší zemi. Úspěchy: Jedním z významných úspěchů je dobrá úroveň územního plánování na všech úrovních. Územní plánování má dlouhou tradici a zákon č. 50/1976 – stále platný – je považován za moderní (Ministerstvo pro místní rozvoj). Po roce 1989 byla změněna některá důležitá témata, ale hlavní principy tohoto zákona, jako proces pořizování, typy a rozsah územních plánů, byly zachovány a přeneseny do nového zákona přijatého v roce 2006. Jedna z hlavních změn – považovaná za důležitý úspěch – je přenesení zodpovědnosti za pořizování a schvalování územních plánů na úroveň krajů a obcí, což jim dalo nejdůležitější nástroj, kterým mohou ovlivňovat svůj rozvoj. Změny v legislativě po roce 1989 a nově přijatá legislativa rovněž reflektuje vyhlášky a legislativu EU. Jedna z důležitých změn je to, že územní plány jsou předmětem posuzování podle SEA. Rovněž je důležité, že v Karpatské oblasti existuje několik územních plánů řešících chráněné krajinné oblasti. Překážky a bariéry Postup pořizování územního plánu je celkově komplexní a může být pro veřejnost obtížně srozumitelný, přestože legislativa dává lidem několik možností, jak ovlivnit obsah územního plánu, tato možnost není využívána tak často, jak by mohla být. To vede k nedostatku zájmu veřejnosti o plánovací procesy v ČR.

27

Schválený územní plán může být změněn schválením změn. Přestože proces schvalování změn ÚP je podobný procesu pořizování ÚP včetně projednávaní s veřejností, objevuje se tendence vyhnout se těmto procesům a spoléhat na to, že veřejnost přehlédne oznámení o změnách územního plánu. V důsledku pak navrhovaná změna není dobře projednána. Mnoho územních plánů, zvláště v malých obcích, je zastaralých a vyžadují aktualizaci. Na všech úrovních chybí adekvátní nástroje pro ochranu a obnovu územního systému ekologické stability. Pomalé tempo narovnání majetkových vztahů k půdě omezuje potenciál pro realizaci ÚSES. Ve tvorbě základních krajinných plánovacích dokumentů je rovněž nedostatek jednoty při základní specifikaci ÚSES, což zpomaluje jejich zahrnutí do územně plánovací dokumentace. Základní charakteristiky nejsou snadno dostupné. V plánovacích dokumentech i v praxi se objevují střety ÚSES s lineárními strukturami, aniž by byla ve všech případech navržena ochranná opatření.

Reference ke kapitole: -

Zákon č. 50/1976 Sb. O územním plánování a stavebním řádu Politika územního rozvoje, schválená Usnesením Vlády ČR ze dne 17. května 2006 č. 561. Regionální rozvojový plán Strategie regionálního rozvoje ČR, schválená Usnesením Vlády ČR č. 682/2000. Vládní usnesení č. 321z 7. dubna 2004 Důvodová zpráva vládě o vývoji využití území http://www.mmr.cz/cz/zoning/stzakon/par_zneni/prac_text.htm http://www.uhul.cz/ http://geoportal.cenia.cz. http://janitor.ten.cz

28

2. Ochrana a udržitelné využití biologické a krajinné rozmanitosti (článek 4 Karpatské úmluvy) Článek 4: Ochrana a udržitelné využití biologické a krajinné rozmanitosti 1. Strany budou sledovat politiky usilující o ochranu, udržitelné využívání a obnovu biologické a krajinné rozmanitosti na celém území Karpat. Strany přijmou náležitá opatření, aby zajistily vysokou úroveň ochrany a udržitelného využívání přírodních a polopřírodních stanovišť, jejich kontinuity a spojitosti, a dále rostlinných i živočišných druhů charakteristických pro Karpaty, zejména ochranu ohrožených druhů, endemických druhů a velkých masožravců. 2. Strany podpoří přiměřenou péči o polopřírodní stanoviště, obnovu degradovaných stanovišť a podpoří vytváření a provádění odpovídajících plánů péče. 3. Strany budou sledovat politiky zaměřené na prevenci zavádění cizích invazivních druhů a vypouštění geneticky modifikovaných organismů, které ohrožují ekosystémy, stanoviště nebo druhy a jejich kontrolu nebo vymýcení. 4. Strany vytvoří a/nebo podpoří kompatibilní systémy monitorování, koordinovanou regionální inventarizaci druhů a stanovišť, koordinovaný vědecký výzkum, a jejich propojování. 5. Strany budou spolupracovat při vytváření ekologické sítě v Karpatech jako nedílné součásti Panevropské ekologické sítě, při ustavení a podpoře Karpatské sítě chráněných území a zároveň podpoří ochranu a udržitelné obhospodařování území mimo chráněná území. 6. Strany přijmou náležitá opatření k začlenění cílů ochrany a udržitelného využívání biologické a krajinné rozmanitosti do sektorových politik, jako jsou horské zemědělství, lesní hospodářství v horách, péče o povodí řek, cestovní ruch, doprava a energetika, průmysl a těžební aktivity. 1.

Prosím uveďte 3 – 4 hlavní vlivy na biologickou a krajinnou diverzitu v Karpatském regionu ve vaší zemi (vezněte v úvahu široké spektrum sektorů aktivit, např. zemědělství, průmyslové areály, lesnictví, turismus atd.).

V karpatské oblasti ČR lze identifikovat tyto vlivy na biologickou a krajinnou diverzitu: 1. Vnášení nepůvodních rostlinných a živočišných druhů do přirozených a poplopřirozených horských ekosystémů (např. při rekultivacích, , prostřednictvím dopravních prostředků či v důsledku turistického ruchu). 2. Nevhodně provedené rekultivace a opravy cest a jiných míst s použitím geologického materiálu alochtonního původu (eutrofizace půdy a následná změna rostlinných společenstev a na ně vázaných živočišných druhů). 3. Eutrofizace a chemizace terestrického i akvatického prostředí vlivem přísunu alochtonních látek z bodových, liniových i plošných zdrojů znečišťování. 4. Absence hospodaření, stejně jako příliš intenzivní zemědělské hospodaření, podporující nástup invazních a expanzivních druhů rostlin a rychlou druhovou degradaci lučních společenstev. 5. Snížená druhová skladba a zhoršený zdravotní stav lesů. 6. Vysoké stavy spárkaté zvěře (ohrožení cenných mokřadních ekosystémů, nadměrná disturbance vegetace lavinových svahů v ledovcových karech, neúměrné poškozování lesní vegetace, rušení některých živočichů apod.) 29

7. Intenzivní cestovní ruch (výstavba areálů sjezdového a klasického lyžování, stavba předimenzovaných rekreačních objektů, budování infrastruktury na úkor přirozených stanovišť, zvýšená hluková a světelná zátěž (rušení živočichů) zvýšený sešlap, veškeré souvislosti s novými sportovními aktivitami (skialpinismus, sněžná vozidla, paragliding, horská kola, apod.) a rostoucí intenzita dopravy. 8. Zásahy do hydrologických poměrů (drenáže, rýhy po nevhodném přibližování dřeva, regulace toků, hluboké odvodnění nebo naopak zamokření některých lokalit, umělé zasněžování sjezdových tratí), které mohou přispět ke zrychlování odtoku a napomoci vzniku povodní. 9. Rozpad a destrukce tradičních způsobů života místních obyvatel a hospodářských činností v rámci horských ekosystémů, související se změnou socioekonomických a kulturních vzorců (vyhasínání tradičního způsobu života a vylidňování horských oblastí, nástup městského obyvatelstva převážně na komerčních základech). (Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR; 2005) 2.

Prosím jmenujte chráněné oblasti v Karpatském regionu ve vaší zemi a uveďte informace o jaký typ se jedná, statut, zodpovědnou instituci a rozsah oblasti. Prosím přiložte mapy, je-li to možné.

Rozsah chráněných území v Karpatské oblasti je široký a pestrý. Jsou zde tři chráněné krajinné oblasti (Beskydy, Pálava a Bílé Karpaty), dvě biosférické rezervace UNESCO (Bílé Karpaty a Dolní Morava), pět přírodních parků, v rámci NATURA 2000 více než sto evropsky významných lokalit a deset ptačích oblastí, čtyři Ramsarské lokality a několik set maloplošných chráněných území. Mapa CHKO (žlutě – Karpatský region)

CHKO Beskydy (IUCN kategorie V – Protected Landscape Area) vyhlášena: 5. března 1973 Ministerstvem kultury ČSSR Plocha: 116,000 ha Nadmořská výška: 350 m (Zubří), 1323 m (Lysá hora) 30

Maloplošné rezervace: 27 CHKO Bílé Karpaty (IUCN kategorie V - Protected Landscape Area, Biosférická rezervace UNESCO) Vyhlášena: 3. listopadu 1980 Ministerstvem kultury ČSSR Plocha: 747 km2. Nadmořská výška: 175–970 m. Počet maloplošných rezervací: 53; jejich celková plocha: 13.1 km2 CHKO Pálava (IUCN kategorie V – Protected Landscape Area) Plocha: 83 km2 Nadmořská výška: 163 – 550 m Vyhlášena: 1976 Ministerstvem kultury ČSSR Počet maloplošných rezervací: 14

Mapa biosférických rezervací UNESCO (žlutě – Karpatský region)

31

Mapa přírodních parků (žlutě – Karpatský region)

Přírodní parky: Podbeskydí Vyhlášen: 1994 Plocha: 125 km2 Hostýnské vrchy Vyhlášen: 29. června 1989 Plocha: 98 km2. Vizovické vrchy Chřiby Vyhlášen: 3. dubna 1991 Ždánický les Prakšická vrchovina

32

Mapa lokalit Natura 2000 (žlutě – Karpatský region, zeleně - evropsky významné lokality, zeleně šrafované – ptačí oblasti)

3.

Byly ve vaší zemi v karpatském regionu zpracovány nějaké studie (např. posouzení, diferenční analýza – analýza mezer) stavu a trendů biologické diverzity? Pokud ano, uveďte název, rozsah, kde jsou k dispozici a rok dokončení. Prosím uveďte hlavní závěry nebo dokument přiložte (pokud je k dispozici v angličtině).

V roce 2005 byl předložena 3. národní zpráva Úmluvě o biologické rozmanitosti a Národní zpráva Ramsarské úmluvě. Obě zprávy obsahují rovněž části, posuzující oblasti, související s úmluvami. Karpaty na přelomu milénia je jediné posouzení, pokrývající celý karpatský region včetně území v České republice. Bylo zpracováno Iniciativou Karpatský Ekoregion v roce 2000 a koordinováno WWF – Danube Carpathian Programme. Bylo publikováno WWF a je k dispozici u WWF, Vídeň, Rakousko. Natura 2000 V rámci přípravy Natura 2000 bylo prováděno extenzivní mapování. Výsledky jsou k dispozici na agentuře ochrany přírody a krajiny. Celý systém Natura 2000 byl schválen Vládou ČR usnesením č.132/2005 Sb. 15. dubna 2005.

33

Každý ze tří krajů (Zlínský, Moravskoslezský, Jihomoravský) má Strategii ochrany biodiverzity, která rovněž obsahuje analytickou část s vyhodnocením současného stavu přírody a ekologických problémů. Tyto dokumenty pokrývají větší území, než je Karpatský region. Žádné další dokumenty nebo posouzení zaměřené na stavu a trendy biologické diverzity v Karpatské oblasti v ČR nejsou k dispozici. Existují ale další strategické dokumenty a politiky, které rovněž obsahují data a posouzení, jsou uvedeny v otázce č. 4.

4.

Prosím uveďte hlavní strategické dokumenty a legislativní předpisy pro oblast biologické a krajinné diverzity (Uveďte název, rok přijetí, právní statut a rozsah) Prosíme uveďte jakýkoli nesoulad mezi těmito dokumenty a opatření na jejich řešení.

Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky, schválená usnesením Vlády ČR Č. 620/2005 25. května 2005 Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky je zpracována podle vzoru a v souladu se strategií ES. Je zachováno členění jednotlivých kapitol na strategická témata (ekosystémový přístup; ochrana in situ, ex situ; udržitelné využívání; apod.) a biodiverzitu v sektorových a složkových politikách (zemědělství, lesní ekosystémy, vodní a mokřadní ekosystémy, apod.) Jednotlivé kapitoly jsou vždy převedeny na specifické podmínky ČR. Naplňování Strategie může významnou měrou přispět k dosažení cílů, vytyčených Strategií udržitelného rozvoje České republiky v prosinci 2004. Strategie se snaží být komplexním, strukturovaným a mnohostranným dokumentem. Z toho důvodu je v textu možno nalézt odkazy na jednotlivé kapitoly (jak ve strategických tématech, tak v druhé části – biodiverzita v sektorových a složkových politikách) a rovněž odkazy na jednotlivá Rozhodnutí konference smluvních stran CBD Hlavním cílem Strategie je vytvořit dokument pro potřeby ochrany biodiverzity v ČR, který bude meziresortním a mezioborovým. Při jeho přípravě byly všechny části připravovány a konzultovány s odborníky z ostatních resortních organizací, vědeckovýzkumných pracovišť, univerzit, s klíčovými partnery a v neposlední řadě se k dokumentu vyjadřovaly nevládní ekologické organizace. V kapitole věnované horským oblastem Strategie definuje těchto 11 cílů: 1. Omezit a zmírnit negativní jevy jako hlavní hrozby horské biologické rozmanitosti; ochránit a, kde je to možné, obnovit původní horskou biodiverzitu; podporovat udržitelné využívání přírodních zdrojů či udržování genetické rozmanitosti horských oblastí především prostřednictvím ochrany a podpory tradičních znalostí a činností. 2. Monitorovat vývoj biodiverzity horských ekosystémů se zacílením na globální změny klimatu (Rozhodnutí VII/15), na jejich zdravotní stav, populační dynamiku autochtonních populací rostlin a živočichů, posilování početnosti vybraných populací a na invazní druhy. Zvýšenou pozornost výzkumu a aktivní péči věnovat všem endemickým a biogeograficky významným populacím.

34

3. Používat přednostně geograficky původní populace jako zdrojové populace pro další využití při zalesňování a rekultivace s využíváním vhodných, zejména biologických meliorací s cílem úpravy chemismu půd. 4. Udržitelně obhospodařovat nelesní - polokulturní a kulturní ekosystémy (kosením, pastvou) v závislosti na managementových potřebách jednotlivých populací a společenstev. 5. Eliminovat nadměrné vnášení cizorodých látek způsobujících nepřirozenou acidifikaci a eutrofizaci z globálních, regionálních a lokálních zdrojů znečišťování (viz kapitola Změna klimatu). Zamezit nadměrné vnášení chemických látek při lesnickém a zemědělském melioraci (hnojení a vápnění). 6. Zabránit zalesňování přirozeně bezlesých prostorů arkto-alpinské tundry (např. kary, prameniště, lokality s výskytem významných periglaciálních tvarů), podporovat postupné zvyšování podílu stanovištně původních druhů. 7. Hospodaření (management) zaměřit na změnu druhové a prostorové výstavby lesů směřující k přirozenému stavu, upřednostňovat přírodě blízký způsob lesního hospodaření: nelikvidovat doupné a všechny odumřelé stromy, preferovat maloplošné a podrostní hospodaření. Při péči o lesní ekosystémy používat šetrné technologie s cílem minimalizovat negativních dopady na přírodní prostředí. 8. Usměrňovat a regulovat cestovní ruch, sportovní aktivity (turistické cesty, nově vznikající sportovní areály, horolezectví, doprovodná infrastruktura) a dopravu do méně citlivých (zranitelných) a ochranářsky méně významných oblastí v souladu se Zásadami udržitelného cestovního ruchu ve zranitelných ekosystémech. V územích, kde se vyskytují živočišné druhy citlivé na stresující faktory, vytvářet klidové oblasti s omezením vstupu turistů a omezením dalších vlivů. 9. Redukovat narušování krajinného rázu horské krajiny výstavbou vertikálních staveb (např. stožáry mobilních operátorů, vysílače, větrné elektrárny, stožáry umělého osvětlení, včetně vlivu světelného znečišťování. 10. Veškerý rozvoj horských oblastí důsledně usměrňovat zpracováváním územně plánovací dokumentace, která odpovídá principům udržitelného rozvoje a únosnosti prostředí 11. Podporovat přeshraniční spolupráci při ochraně biodiverzity pohraničních pohoří Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky převzala strategické cíle Státního programu ochrany přírody a krajiny ČR, schváleného usnesením Vlády ČR č. 415/1998 17. června 1998). Smyslem státního programu ochrany přírody a krajiny je přijmout a uskutečňovat takový systém pravidel a opatření, která ve střednědobém a dlouhodobém časovém horizontu přispějí k zásadnímu zlepšení stavu přírody a krajiny. Zodpovědnou institucí je Ministerstvo životního prostředí, v některých oblastech Ministerstvo zemědělství a další ministerstva. Výchozím bodem programu je komplexní analýza současného stavu krajiny a přírody a rozvojových trendů, stejně jako posouzení efektivity opatření, jež byla doposud v ochraně přírody a krajiny přijata. Na základě této analýzy mohou být posouzeny nejurgentnější opatření a požadavky. Obecně se pak dále používají k formulaci státní politiky ochrany přírody. Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu bylo definováno 41 konkrétních prioritních úkolů k realizaci. Je třeba mít na mysli jeden důležitý fakt – nejedná se o sektorovou strategii Ministerstva životního prostředí, ale dlouhodobý program, přijatý celou vládou.

35

Téma ochrany přírody bylo úspěšně zahrnuto i do ostatních sektorů, např. zemědělství, lesní a vodní management, prostorové plánování, regionální rozvoj a cestovní ruch. Navíc dokument je otevřený dalším revizím a doplněním. Ministerstvo životního prostředí zajistilo jeho publikaci nejen pro státní instituce, za což je zodpovědné, ale i pro všechny, jimž není lhostejný současný a budoucí stav přírody a krajiny v České republice jako živá část životního prostředí člověka. Státní politika životního prostředí české republiky 2004 – 2010 (SŽP) Základním účelem SPŽP nadále zůstává poskytovat rámec a vodítko pro rozhodování a aktivity na mezinárodní, celostátní, krajské i místní úrovni, směřující: • k dosažení dalšího zlepšení kvality životního prostředí jako celku i stavu jeho složek a součástí • k uplatnění principů udržitelného rozvoje a k pokračující integraci hlediska životního prostředí do sektorových politik • ke zvyšování ekonomické efektivnosti a sociální přijatelnosti environmentálních programů, projektů a činností. Prioritní oblasti aktualizované SPŽP jsou kompatibilní s 6. EAP. Soustřeďují se hlavně na řešení přetrvávajících a nově vzniklých environmentálních problémů v oblasti: • ochrany přírody, krajiny a biologické rozmanitosti • udržitelného využívání přírodních zdrojů, ochrany vod a ochrany před povodněmi, optimalizace materiálových toků a nakládání s odpady • snižování zátěže životního prostředí pocházející z lidské činnosti, zlepšování environmentálních standardů pro kvalitu lidského života • ochrany klimatického systému Země a omezení dálkového přenosu znečištění ovzduší • zvyšování povědomí veřejnosti o otázkách životního prostředí. Aktualizovaná SPŽP však chce být také dokumentem pro posilování a zlepšování partnerské spolupráce s jinými resorty – tak, jak odpovídá principům udržitelného rozvoje. V části věnované sektorovým politikám proto usiluje o vytipování takových směrů další spolupráce, které nejen přispějí k lepšímu pochopení a účinnějšímu uplatnění aspektů životního prostředí v činnosti partnerských resortů, ale také k podpoře realizace těch cílů jiných resortů, které jsou v souladu se zásadami udržitelného rozvoje a napomáhají k oddělení trendů hospodářského rozvoje od pokračování negativních vlivů jejich činností na životní prostředí. Podobně jako předchozí SPŽP i aktualizovaný dokument nabízí škálu nástrojů k dosažení stanovených cílů. Předpokládá se, že pro každý z uvedených cílů bude ve spolupráci se všemi zúčastněnými partnery zvolena taková kombinace normativních, ekonomických, institucionálních, organizačních, informačních, dobrovolných a dalších nástrojů, která umožní dosáhnout požadovaného výsledku s co nejnižšími nároky na finanční, lidské, technické a další zdroje. Pro sledování efektivnosti a účinnosti plnění aktualizované SPŽP je navržena sada indikátorů, odpovídající ukazatelům sledovaným v rámci Evropské unie a OECD. SPŽP je zásadní referenční dokument pro ostatní sektorové i regionální politiky z hlediska životního prostředí. Program rozvoje chráněných krajinných oblastí byl zpracován v roce 1997. Následně byl aktualizován a schválen Ministerstvem životního prostředí v roce 2000. Dokument obsahuje analytickou část s důležitými daty. Je k dispozici na Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, www.ochranaprirody.cz Každý ze tří krajů má vlastní Strategii ochrany přírody a biodiverzity, která pokrývá celou oblast kraje. Formulují prioritní cíle a opatření v oblasti ochrany přírody na úrovni krajů. 36

Vycházejí z dokumentů na národní úrovni a rozpracovávají jejich priority a opatření do větších podrobností. Zákon č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších doplňků a dodatků. Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000. Přitom je nutno zohlednit hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry. Zákon řeší podrobně péči státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny. Ochrana přírody a krajiny podle tohoto zákona se zajišťuje zejména ochranou a vytvářením územního systému ekologické stability krajiny, obecnou ochranou druhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a zvláštní ochranou těch druhů, které jsou vzácné či ohrožené, pozitivním ovlivňováním jejich vývoje v přírodě a zabezpečováním předpokladů pro jejich zachování, popřípadě i za použití zvláštních pěstebních a odchovných zařízení, ochranou vybraných nalezišť nerostů, paleontologických nálezů a geomorfologických a geologických jevů i zvláštní ochranou vybraných nerostů, ochranou dřevin rostoucích mimo les, vytvářením sítě zvláště chráněných území a péčí o ně, účastí na tvorbě a schvalování lesních hospodářských plánů s cílem zajistit ekologicky vhodné lesní hospodaření, spoluúčastí v procesu územního plánování a stavebního řízení s cílem prosazovat vytváření ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny, účastí na ochraně půdního fondu, zejména při pozemkových úpravách, ovlivňováním vodního hospodaření v krajině s cílem udržovat přirozené podmínky pro život vodních a mokřadních ekosystémů při zachování přirozeného charakteru a přírodě blízkého vzhledu vodních toků a ploch a mokřadů, obnovou a vytvářením nových přírodně hodnotných ekosystémů, například při rekultivacích a jiných velkých změnách ve struktuře a využívání krajiny, ochranou krajiny pro ekologicky vhodné formy hospodářského využívání, turistiky a rekreace. Slabou stránkou tohoto zákona je fakt, že schvalování výjimek v rámci tohoto zákona si vyhradila vláda, což může vést k upřednostňování jiných zájmů než zájmů ochrany přírody. Zákon č100/2004 O ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy) ze dne 10. února 2004 Tento zákon upravuje ochranu volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, které jsou ohroženy na přežití, s cílem jejich zachování regulováním obchodu s nimi v souladu s Úmluvou o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a právem Evropských společenství, které upravuje dovoz a vývoz volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, dovoz výrobků z kytovců, dovoz výrobků z tuleňů, používání nášlapných pastí, dovoz kožešin a dalšího zboží vyrobeného z kožešin. Dále stanoví podmínky pro obchod s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin dále vymezených a stanoví některá další opatření sloužící k zajištění ochrany a evidence těchto druhů na území České republiky.

37

Vyhláška č. 395/1992 Sb. kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Tato vyhláška vymezuje pravidla pro realizaci územního systému ekologické stability, pravidla a podmínky pro chráněné oblasti, seznam chráněných druhů atd. 5.

Přijala vaše země opatření k integraci cílů ochrany a udržitelného využití biologické a krajinné diverzity do specifických sektorových politik? Pokud ano, které z následujících politik zahrnují cíle ochrany a udržitelného využití biologické a krajinné diverzity? Prosím uveďte na jaké úrovni (místní, regionální, státní) je integrace provedena uveďte detaily.

typ strategie

A/N

Horské zemědělství Horské lesní hospodářství Vodní management

N N A

Cestovní ruch Doprava Energetika Průmysl Důlnictví ostatní

A A N N N

Místní/Regionál ní/ Státní 1) státní / regionální 2) regionální 3) státní

4) regionální

1 ) Více detailů je v kapitole vodní management. 2) Některé z regionálních strategií zahrnují cíle ochrany a udržitelného využití biologické a krajinné diverzity, ale jiné je pomíjejí. Více detailů viz kapitola Udržitelný cestovní ruch. 3) Národní dopravní politika obsahuje některá opatření vztahující se k ochraně biodiverzity (detaily viz kapitola Doprava) 4) Každý ze tří krajů má vlastní Strategii ochrany přírody a biodiverzity, která pokrývá celou oblast kraje. Formulují prioritní cíle a opatření v oblasti ochrany přírody na úrovni krajů. 6.

Které z následujících strategií ochrany a udržitelného využití biologické a krajinné diverzity horských oblastí byly ve vaší zemi přijaty? Prosím uveďte na jaké úrovni a uveďte detaily.

Strategie

A/N

Ochrana biologické rozmanitosti v horských oblastech

A

Ochrana krajinné diverzity v horských oblastech

A

Propagace udržitelného využití biodiverzity v horských oblastech Propagace udržitelného využití krajinné diverzity v horských oblastech Obnova biodiverzity v horských oblastech

A

A

Obnova krajinné diverzity v horských oblastech

A

38

A

Místní/ Regionální/ Státní úroveň Státní / Regionální * ** Státní / Regionální * ** Státní / Regionální * Státní / Regionální * Státní / Regionální * ** Státní / Regionální

* ** * Každý ze tří krajů má vlastní Strategii ochrany přírody a biodiverzity, která pokrývá celou oblast kraje. Formulují prioritní cíle a opatření v oblasti ochrany přírody na úrovni krajů. Každá CHKO má plán managementu. ** Všechny tyto politiky jsou součástí Strategie ochrany biodiverzity, detaily viz otázka č. 4. Prosím uveďte, která z následujících témat jsou ve vaší zemi řešena ve strategiích na ochranu biodiverzity a v legislativě a uveďte detaily.: Aspekty přírodní biodiverzity Přírodní a polopřírodní stanoviště Spojitost a propojitelnost přírodních a polopřírodních stanovišť Rostlinné a živočišné druhy, typické pro Karpaty Ochrana ohrožených druhů Ochrana endemických druhů Ochrana velkých šelem Adekvátní údržba polopřírodních stanovišť Revitalizace degradovaných stanovišť Podpora vývoje a implementace příslušných plánů managementu Ochrana před introdukcí invazních druhů Ochrana před únikem geneticky modifikovaných organismů, ohrožujících ekosystémy, biotopy nebo druhy Kontrola nebo vymýcení geneticky modifikovaných organismů, ohrožujících ekosystémy, biotopy nebo druhy Ostatní

A/N A1) A1) N A1) A 2) – pouze v horských oblastech A1) A1) 2) A 2) A1) A 1)2) A2) A2)

1) Zákon č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny. Detaily viz otázka č. 5 2) Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky, schválená usnesením Vlády ČR Č. 620/2005 25. května 2005. Detaily viz otázka č. 5 7.

Existují ve vaší zemi jakákoli jiná specifická opatření / vyhlášky, jež mají zajistit vysokou úroveň ochrany a udržitelného využití karpatské biodiverzity, přijatá nebo připravovaná, jako ta uvedená níže? Prosím uveďte detaily.

Nástroje k posílení strategií na ochranu biodiverzity Kompatibilní monitorovací systémy Koordinované regionální inventarizace druhů Koordinované regionální inventarizace stanovišť Koordinovaný vědecký výzkum Networking mezi inventarizací a výzkumem Ostatní

A/N A1) A1) A1) A 2) A 2)

1) Monitoring a inventarizace – obě aktivity jsou zajišťovány Agenturou pro ochranu přírody a krajiny a správami CHKO a národních parků. V rámci maloplošných chráněných území mimo CHKO a NP jsou tyto aktivity zajišťovány krajskými úřady. Data získaná

39

monitoringem a inventarizací jsou zaznamenávána prostřednictvím systémů Survey Pro a Janitor, což garantuje propojení s GIS. 2) Výzkum je často koordinován na úrovni správ CHKO, které organizují pravidelná setkávání vědců (botanická sekce, zoologická sekce), jejichž cílem je koordinace výzkumu. Členy těchto skupin jsou profesionálové ze správ CHKO, vědci z univerzit, vědci ze Slovenska aj. 8.

Jaký je institucionální rámec na státní, regionální a lokální úrovni v oblasti biodiverzity a krajinné diverzity? Prosím krátce popište role hlavních úřadů a vysvětlete horizontální a vertikální koordinační mechanizmy (např. mezisektorové koordinační uskupení). Prosím uveďte oblasti, kde se překrývají kompetence úřadů a popište přijatá opatření.

Následuje stručné schéma klíčových vládních institucí v oblasti ochrany přírody. Informace jsou uvedeny formou diagramu s hlavními institucemi. Legenda ____ = vztah mezi institucemi box = instituce

Ministerstvo životního prostøedí

Èeská informaèní agentura životního protøedí (CENIA)

Sektorové odbory

Geofond

Kraje 14 krajských úøadù

Výzkumný ústav Sylva da Taruky okrasného zahradnictví

Povìøená mìsta Praha, Brno, Ostrava, Plzeò

Správa ochrany pøírody (SOP) Od 1.1.2006 slouèenas AOPK

Èeský hydrometeorlogický ústav

ostatní obce

Správy CHKO

Sekce ochrany pøírody a krajiny

Správy 4 národních parkù

40

Èeská inspekce životního prostøedí

Agentura ochrany pøírody a krajiny (AOPK)

Občanská sdružení (NGO )nejsou součástí soustavy institucí. Ale na druhé straně často se zúčastňují rozhodovacího procesu mj., díky Aarhuské úmluvě a zákonu o ochraně přírody a krajiny. Ministerstvo životního prostředí - je hlavním úřadem, zodpovědným za ochranu krajiny a biodiverzity. Řídí několik dalších institucí s konkrétnějšími funkcemi. Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) - ČIŽP je odborný orgán státní správy, který je pověřen dozorem nad respektováním zákonných norem v oblasti životního prostředí. Dohlíží rovněž na dodržování závazných rozhodnutí správních orgánů v oblasti životního prostředí. ČIŽP mimo jiné zjišťuje nedostatky, popřípadě škody vzniklé na životním prostředí, jejich příčiny a původce, ukládá opatření k odstranění a nápravě zjištěných nedostatků, omezuje nebo zastavuje škodlivou činnost právnických nebo fyzických osob, ukládá právnickým a fyzickým osobám pokuty za prokázané porušení stanovených povinností v oblasti životního prostředí a provádí kontrolu uložených opatření. Podílí se rovněž na řešení havárií, zejména v ochraně vod. Svou činnost vykonává v pěti oblastech: ochrana ovzduší, ochrana vod, odpadové hospodářství, ochrana přírody a ochrana lesa. Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) – k 1. 1. 2006 byla sloučena se Správou ochrany přírody (institucí, která byla nadřízeným orgánem Správ CHKO. V současné době již neexistuje). Agentura je technická organizace Ministerstva životního prostředí. Jejím cílem je poskytovat technickou podporu státní administrativě prostřednictvím širokého spektra aktivit v oblasti ochrany přírody a krajiny na celém území ČR. Zajišťuje prostřednictvím 24 správ chráněných krajinných oblastí speciální státní správu pro území CHKO, pro silně ohrožené a kriticky ohrožené druhy rostlin a živočichů a pro vybrané ptačí oblasti vymezené jako součást soustavy Natura 2000. Dále z pověření Ministerstva životního prostředí a na základě zákona zabezpečuje praktickou péči o desítky národních přírodních rezervací, národních přírodních památek, přírodních rezervacích a přírodních památek. Zajišťuje monitoring stanovišť a druhů v zájmu Evropské unie a realizuje praktickou péči o krajinu. Správy národních parků a chráněných krajinných oblastí - správa každé chráněné oblasti představuje úřad státní správy a zároveň odbornou organizaci ochrany přírody v dané oblasti. Zajišťují rozhodující inventarizace, dokumentaci a posudky z hlediska ochrany přírody. Rovněž spolupracují s výzkumnými a vědeckými institucemi, provádějí dozor a vypracovávají informace, kulturní a vzdělávací aktivity. Jsou zodpovědné za management krajiny v CHKO, v maloplošných přírodních rezervacích mimo CHKO a v lokalitách Natura 2000. Kraje – jsou zodpovědné za krajské strategie a analýzy a za ochranu přírody ve své, regionu mimo CHKO. Vyhlašují maloplošné CHÚ a přírodní parky a jsou zodpovědné za územní systém ekologické stability na úrovni kraje. 9.

Prosím popište stručně jakékoli aktivity realizované ve vaší zemi občanskými organizacemi, související s cíli článku 4 Karpatské úmluvy.

41

V karpatské oblasti v ČR je více než 40 organizací, zabývajících se ochranou biodiverzity nebo souvisejícími tématy. Další organizace, jež nemají sídlo přímo v karpatské oblasti, se zabývají Karpaty (Hnutí Duha, ČSOP Veronica, Česká ornitologická společnost aj.) Základní organizace Českého svazu ochránců přírody jsou často aktivní v managementu biotopů a monitoringu, úzce spolupracují se správami CHKO. V Bartošovicích na řece Odře je umístěna záchranná stanice dravců, funguje jako profesionální záchranné centrum v rámci sítě těchto center ČR. Je provozována Základní organizací ČSOP a účastní se projektu na introdukci orla skalního do Beskyd. Hnutí Duha pravidelně monitoruje velké šelmy, tato organizace rovněž připravila plán managementu velkých šelem v ČR. Beskydčan, organizace působící v okolí Lysé hory v severní části Beskyd, se věnuje projektům na ochranu lesa. Tato organizace má vlastní lesní školku a pravidelně organizuje spolu s Hnutím Duha a Brontosaurus letní tábory. Několik NNO je zapojeno do aktivit ochrany krajiny prostřednictvím tzv. landtrustů. Landtrust je místní, regionální nebo celostátní neziskové sdružení, přímo zaměřené na aktivity v oblasti ochrany přírody, krajiny, zemědělského, kulturního nebo historického majetku. Jsou založeny na principu přímého vlastnictví půdy nebo zajištění dlouhodobých uživatelských práv. V oblasti Karpat jsou dva landtrusty – ČSOP Kosenka a ČSOP Bílé Karpaty. Obě organizace jsou zaměřené na management lučních společenstev, Kosenka v současné době rovněž vlastní několik hektarů starého bukového lesa, kde zamýšlí vytvoření soukromé rezervace. Několik NNO je rovněž zapojeno do projektů na ochranu původních ovocných druhů – ČSOP Bílé Karpaty, Tradice Bílých Karpat a ČSOP Salamandr. V roce 2007 bude publikován průvodce starými ovocnými odrůdami Bílých Karpat. ČSOP Kosenka realizuje projekt návratu ovcí do valašské krajiny. 10. Jsou ve vaší zemi vyžadovány společné plány managementu chráněných oblastí na hranicích nebo blízko hranic země a poblíž jiných turisticky atraktivních lokalit? Pokud ano, prosím uveďte detaily příslušných opatření. V České republice nejsou vyžadovány společné plány managementu pro hraniční chráněné oblasti. V karpatské oblasti leží dvě chráněné krajinné oblasti, které se dotýkají hranice se Slovenskem – Bílé Karpaty a Beskydy. Pokrývají téměř celou česko-slovenskou hranici. V rámci systému Natura 2000 budou zpracovávány plány koordinované managementu. Nicméně společný management může být komplikován tím, že tento systém navazuje na biogeografické členění. Většina České republiky náleží do Kontinentálního biogeografického regionu (kromě malé části na jihovýchodě země, který patří do Panonského regionu), zatímco celé slovenské Karpaty patří do Alpinského biogeografického regionu. To může vytvářet při sestavování společných plánů managementu bariéru. Na úrovni správ CHKO je dlouholetá tradice přeshraniční spolupráce, především založené na monitoringu a výzkumu. V rámci projektu „Trilaterální spolupráce v Ramsarské lokalitě na

42

soutoku Moravy a Dyje“ byla zahájena diskuse o společném plánu managementu této oblasti. Součástí této Ramsarské lokality, jež leží na soutoku řek Morava a Dyje na pomezí Rakouska, Slovenska a České republiky, jsou Pálava a Malé Karpaty. 11. Účastní se vaše země v mezinárodním projektu, zaměřeném na vznik ekologické sítě v Karpatech jako součásti Pan-Evropské ekologické sítě? Prosím vyjmenujte a popište stručně tyto projekty a jejich výsledky ve vaší zemi. Státní program ochrany přírody a krajiny ČR, (schválený usnesením Vlády ČR č. 415/1998 17. června 1998) doporučil České republice schválit PEEN a zahrnout ji do českého legislativního systému, nicméně žádné další aktivity zatím neproběhly. 12. Účastní se vaše země v nějakém mezinárodním projektu, jehož cílem je vytvoření a podpora Carpathian Network of Protected Areas (Karpatské sítě chráněných území)? Prosím uveďte a stručně popište tyto projekty a jejich výsledky. Česká republika se účastní přípravy CNPA, jsou zde tři členové: CHKO Bílé Karpaty, CHKO Beskydy a CHKO Pálava. Žádný další projekt zatím realizován nebyl. 13. Jaké jsou hlavní finanční zdroje (domácí a zahraniční) pro realizaci aktivit, vztahujících se k biologické a krajinné diverzitě v karpatském regionu ČR?Existují nějaké specifické finanční nebo ekonomické nástroje na podporu takových aktivit? Prosím popište stručně jejich mechanizmus. Mnoho finančních zdrojů pochází ze státního nebo z regionálních rozpočtů. Ministerstvo životního prostředí financuje monitoring a inventarizaci a široké spektrum dalších aktivit prostřednictvím Agentury ochrany přírody a krajiny. Státní fond životního prostředí je jedním z důležitých zdrojů na financování projektů v oblasti biologické a krajinné diverzity, ačkoli zaměření fondu je mnohem širší (ochrana ovzduší, vody apod.) Kolem 26% finanční podpory (asi 348 milionů Kč) bylo použito na programy péče o krajinu. Fond je řízen Ministerstvem životního prostředí . Revitalizace říčních systémů poskytuje finanční podporu pro ochranu a zvyšování biodiverzity vázané na vodu a vodní ekosystémy. Program má 3 hlavní cíle - podpořit retenční schopnost krajiny, napravit nevhodně provedené meliorační zásahy a obnovit přirozené funkce vodních toků. Revitalizace pramenných oblastí je rovněž jedním z cílů a je úzce vázaná na horské oblasti. Fond je řízen MŽP, realizován AOPK. Kraje financují aktivity spojené s realizací krajských strategií ochrany přírody a biodiverzity. Program péče o krajinu - je zaměřený na financování ekostabilizačních opatření neinvestičního charakteru především ve volné krajině (ochrana půdy, živých organizmů, mikroklimatu, stability vodního režimu..). Často je využíván jako finanční zdroj pro management chráněných území. Fond je řízen MŽP a realizován AOPK.

43

Operační program Infrastruktura je dokumentem reagujícím na doporučení Komise pro období let 2004 – 2006 předložit za Českou republiku operační program zahrnující rozvojové priority resortu dopravy a resortu životního prostředí v České republice, které mohou být spolufinancovány ze strukturálních fondů Evropské unie v rámci Cíle 1 politiky hospodářské a sociální soudržnosti. OP Infrastruktura rozvíjí prioritní osu č. 2 Národního rozvojového plánu České republiky – Rozvoj dopravní infrastruktury a prioritní osu č. 4 – Ochrana a zkvalitňování životního prostředí v rámci CSF. Implementace OP Infrastruktura bude především přispívat k dosažení specifických cílů „zlepšení kvality infrastruktury“ v rámci CSF a také bude podporovat horizontální cíle „udržitelný rozvoj“ a „vyvážený rozvoj regionů“. OP Infrastruktura bude podporován ze strukturálního fondu – Evropského fondu regionálního rozvoje. Tento dokument byl vypracován jako komplementární s ostatními operačními programy. Jedním z opatření v rámci OP Infrastruktura je rovněž biodiverzita a krajinná diverzita: Obnova environmentálních funkcí území Záměrem opatření 3.1 je přispět k systémové ochraně před povodněmi prostřednictvím obnovy narušeného vodního režimu krajiny, zvýšení retenční schopnosti krajiny a podpory biodiverzity. Zvýšení retenční schopnosti krajiny podpoří snížení ničivého dopadu povodní částečným omezením povodňových kulminačních průtoků, transformováním povodňové vlny. Tím příznivěji ovlivní časový průběh povodní a umožní tak přijmout účinnější opatření pro záchranu životů a majetku. Podpora je zaměřena na projekty revitalizace vodních toků, budování a obnovu retenčních nádrží (pro nehospodářské účely) a suchých poldrů a obnovu funkce pramenitých oblastí a mokřadů. Tato opatření budou doplněna aktivitami na podporu biodiverzity, především odstraňováním migračních barier (např. budování rybích přechodů). Základním kritériem pro uplatnění opatření je jeho ekologická vhodnost a přiměřenost dané konkrétní lokalitě, zvláštní pozornost bude věnována územím spadajícím do sítě NATURA 2000. 14. Prosím uveďte detaily o účasti vaší země v mezinárodních (globálních, regionálních nebo sub-regionálních) iniciativách vztahujících se k ochraně a udržitelnému využití biodiverzity a krajinné diverzity. AOPK ČR je řádným členem Evropského tématického střediska biologické rozmanitosti European Topic Centre on Biological Diversity, konsorcia odborných organizací které zajišťuje pro Evropskou agenturu životního prostředí (EEA - European Environment Agency) oblast ochrany přírody. Centrum zajišťuje důležité informace na podporu realizace environmentálních politik a politik udržitelného rozvoje v Evropě, a vytváří kapacity k informování o biodiverzitě v Evropě, především prostřednictvím Evropské informační a pozorovací sítě - European Information and Observation Network (EIONET). AOPK ČR je partnerem Evropského střediska ochrany přírody - The European Centre for Nature Conservation, nezávislá organizace působící v oblasti ochrany a udržitelnosti evropské přírody, biodiverzity a krajiny. ECNC podporuje spolupráci mezi vědeckými institucemi, politiky a ekonomy zaměřenou na biodiverzitu a lidskou populaci v Evropě. Realizuje ji prostřednictvím seriozních vědeckých expertíz, podporujících vládní strategie, a

44

prostřednictvím propagace integrace témat biodiverzity do ostatních sektorů společnosti ve svém přístupu ECNC kombinuje vize s praktickými řešeními a aplikovaným výzkumem. UNESCO – Man and Biosphere Programme Čtyři CHKO jsou biosférickými rezervacemi UNESCO: Bílé Karpaty, Křivoklátsko, Pálava a Třeboňsko. Podílejí se na mezinárodním výzkumném programu Člověk a biosféra (MaB Man and the Biosphere). AOPK ČR je zastoupena v pracovní skupině pro biosférické rezervace při Českém národním komitétu UNESCO, a to zejména v souvislosti s projektem biomonitoringu státní ochrany přírody, který organizuje detašované pracoviště AOPK ČR Brno. Dlouhodobý ekologický výzkum - Long-Term Ecological Research (LTER) – je organizován v řadě lokalit, byl iniciován ekology z USA, kteří vytvořili speciální program podporovaný a financovaný US-NSF. Hlavní myšlenkou bylo zajistit pokračující základní monitoring a ekologický výzkum ve vybraných lokalitách a umožnit tak posouzení každoročních změn a cyklů ovlivněných přírodními silami stejně jako člověkem způsobenými změnami a tlaky. To může pomoci ozřejmit mechanizmy fungování ekosystémů a adaptace v měnícím se životním prostředí a rovněž vytvářet scénáře a předpovědi vztahující se k budoucím stavům ekosystémů. Nezbytné podmínky pro úspěšnou realizaci LTER jsou: (i) Vhodný management a ukládání ekologických dat z lokalit; a (ii) Spolupráce v rámci sítě lokalit napříč velkou územní rozlohou. Tak je možné po vytvoření sítě US-LTER vytvářet mezinárodní ILTER. Vědci z programu US LTER (vedení Dr. Jamesem R. Goszem) spolu s českým národním výborem MaB - Man and the Biosphere vytvořili český LTER, založený na síti existujících lokalit s dlouhou historií výzkumu. Česká síť LTER sedmi lokalit (z nichž dvě jsou v karpatské oblasti) se stala součástí mezinárodní sítě ILTER v roce 1996. V té samé době byla myšlenka LTER přijata ve středo- a východoevropských zemích, které se všechny připojily k LTER v letech 1995 – 2000 (Maďarsko, Polsko, Ukrajina, Rumunsko, Slovensko). V tomto regionu je LTER vřele vítán a široce podporován ekology ze třech důvodů: • Existující tradice a výsledky dlouhodobých studií biodiverzity ; • Nutnost společného přístupu v zabránění a prevenci regionálních škod na životním prostředí; a • Pochopení důležitosti ekosystémů a dynamiky krajiny, která se odehrává v dlouhodobých horizontech a pomáhá propojit minulost, přítomnost a budoucnost stavů systémů, umožňující předvídání Během meetingu ILTER v Kosta Rice v Panamě v roce 1998 tato skupina založila regionální LTER síť ve střední a východní Evropě (CEE LTER). Pokusy sestavit celoevropskou síť LTER s podporou EU byly prosazovány Terrym W. Parr z UK Environmental Change Network (ECN), nejdříve v rámci NO-LIMITS Network a v současné době (od r. 2004) v rámci Network of Excellence – ALTERnet, financovaný EU. Cílem NoE je sestavit Síť pro pozorování biodiverzity - Biodiversity Observation Network, založenou na LTER lokalitách v různých zemích. To znamená že CEE LTER už není nadále izolovaná a je součástí LTER Evropy.

45

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR je členem mezinárodní ochranářské organizace Europarc Federation, tj. asociace správ evropských NP a CHKO. EUROPARK spojuje národní parky, regionální parky a biosférické rezervace v 38 zemích se společným cílem – chránit unikátní evropskou diverzitu divokých druhů, biotopů a typů krajiny. Česká republika je smluvní stranou všech mezinárodních úmluv, vztahujících se k ochraně biodiverzity. Je zde rovněž několik konkrétních lokálních přeshraničních projektů, například: • Projekt “Změna negativních postojů farmářů týkající se návratu vlka do Beskydy byl organizován Českým ekologickým ústavem, IUCN a CHKO Beskydy PLA v r. 2002-2003. Toto bylo financováno Holandskou vládou. Výsledkem je , že dnes je větší množství farmářů informováno jak držet stáda ovci v bezpečí, jak žádat o finanční příspěvek v případě škod způsobených vlkem. Spolupráce je (a to ne pouze u tohoto projektu) řízena CHKO Kysuce a slovenským Ministerstvem životního prostředí. • Projekt „Trilaterální spolupráce na ramsarském území soutok Moravy a Dyje je organizována 4 NGO: Disteverain (A), Daphne (SK) Veronica (CZ) a WWF International. Pálava a Malé Karpaty jsou součástí připravovaného trilaterálního ramsarského území. Projekt už běží 12 let. V roce 2002 tyto NGO dostaly za tento projekt cenu Wetland Conservation Award. Cílem projektu je harmonizovat vodní management ve velkých oblastech lužního lesa na pomezí České republiky, Rakouska a Slovenska. Výsledkem je analýza nedostatků ve výměně informací , jež je nutno napravit aby bylo možné zpracovat společný plán managementu. Nedostatky ve výměně informací byly identifikovány v oblastech legislativy, fauny, flory, vodního managementu, zemědělství, lesnictví a lovu, rybářství a turismu. Příštím výstupem bude návrh postupu vytváření společného plánu managementu. 15. Prosím stručně zhodnoťte hlavní úspěchy a překážky a bariéry v oblasti ochrany a udržitelného využití biodiverzity a krajinné diverzity v karpatském regionu ve vaší zemi. Úspěchy: Biodiverzita v České části Karpat má šanci být řádně chráněna. To spočívá především v poměrně kvalitním zákoně o ochraně přírody a v Evropských směrnicích. (the Acquis communitaire). Prakticky žádní zainteresovaní neočekávají výrazné změny od Karpatské úmluvy. Jedinou výjimku tvoří očekávání lepší přeshraniční spolupráce, která není špatná, ale mohl by se ještě zlepšit. V regionu existují déle jak 25 let tři CHKO, pokrývají celou horskou oblast regionu. Je zde rovněž mnoho maloplošných chráněných území. To vše vytváří dlouhou tradici ochrany přírody a biodiverzity, i monitoring a inventarizace se tu realizují roky. Schválení a realizace územního systému ekologické stability (ÚSES) přinášejí do praxe rovněž zajímavé výsledky – první biokoridor, realizovaný v ČR, byl ve Vracově, na hranici Karpatské oblasti. Nyní je 15 let starý a ilustruje praktické výsledky realizace systému. Během přípravy systému Natura 2000 byla provedena detailní inventarizace a systém byl přijat. Řadu let je realizován dlouhodobý projekt monitoringu a ochrany velkých šelem a přináší pozitivní výsledky ve zvýšení jejich počtu v české části Karpat. Překážky a bariéry:

46

Stále existují nějaké překážky a bariéry v realizaci ochrany a udržitelného využití biodiverzity a krajinné diverzity. Jendou z nich je nekontrolovaný turismus a rozvoj turistických zařízení. Je zde tendence stavět nová zařízení v nejcennějších oblastech krajiny bez respektu k limitům, daným ochranou přírody stejně jako charakterem krajiny a místní kulturou. Lov a pytláctví jsou největší hrozbou pro velké šelmy. Navzdory tomu, že jsou velké šelmy přísně chráněné, stále jsou častým cílem lovců. Praktické uplatnění zákona o ochraně přírody je někdy obtížné, neboť útočníci jsou obvykle neznámí. V těchto případech stále převládá nízká úroveň právního vědomí. Hlavní problém ochrany biodiverzity v Karpatském regionu souvisí s klesajícím zájmem hospodaření v horských oblastech. Velká část Karpatského bohatství – především v jižní části regionu – byla vytvořena díky extenzivním postupům tradičního hospodaření. To vedlo ke vzniku jedněch z nejcennějších květnatých luk ve střední Evropě a k zachování některých druhů plevelů, které jsou nyní prakticky vyhynulé. Ochrana těchto velmi cenných lokalit s vysokým stupněm biodiverzity závisí na udržitelném managementu, jenž souvisí se zachováním osídlení v těchto oblastech. Reference ke kapitole: -

-

Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky Státní program ochrany přírody a krajiny ČR Státní politika životního prostředí české republiky 2004 – 2010 (SŽP) Program rozvoje chráněných krajinných oblastí Zákon č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších doplňků a dodatků. Zákon č100/2004 O ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy) Vyhláška č. 395/1992 Sb. kterou se provádějí některá ustanovení zákona České

-

www.ochranaprirody.cz www.nature.cz www.natura2000.cz

-

národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

47

3. Udržitelné a integrované hospodaření s vodami/povodími (Článek 6, Karpatská úmluva) Článek 6 – Udržitelné a integrované hospodaření s vodami/povodími Strany s přihlédnutím k hydrologickým, biologickým a ekologickým specifikům horských povodí: 1. Přijmou náležitá opatření na podporu politik integrujících udržitelné využití vodních zdrojů s územním plánováním a usilují o provádění politik a plánů založených na přístupu integrované péče o povodí, přičemž uznávají význam zvládání, prevence a kontroly znečištění a povodní a snížení fragmentace vodních stanovišť; 2. Budou sledovat politiky usilující o udržitelné využití povrchových a podzemních zdrojů vody, přičemž zajistí dostatečné zásobování povrchovou a podzemní vodou dobré kvality, nezbytné pro udržitelné, vyvážené a rovné využívání vody, včetně dostatečné kanalizace a nakládání s odpadními vodami; 3. Budou sledovat politiky s cílem ochrany přírodních vodních toků, pramenů, jezer a zdrojů podzemní vody a zároveň zachování a ochrany mokřadů a mokřadních ekosystémů a ochrany před škodlivými přirozenými nebo antropogenními účinky, jako jsou záplavy a znečištění vod při haváriích; 4. Dále rozvinou koordinovaný nebo společný systém opatření, aktivit a včasného varování pro přeshraniční vlivy na vodní režim záplav a znečištění vody při haváriích, a dále spolupracují při prevenci a redukci škod a napomáhají při obnovovacích pracích. 1.

Prosím vyjmenujte 3-4 hlavní vlivy na vodní systémy v Karpatské oblasti (vezměte v úvahu široké spektrum aktivit, např. zemědělství, průmyslové areály, lesnictví, turistika).

Hlavní negativní vlivy na vodu v karpatském regionu jsou: • Znečištění vody: Navzdory tomu, že se v posledních 15 letech kvalita vod v České republice zlepšila, stále ještě není dobrá. Šest řek v karpatském regionu spadá do páté kategorie kvality povrchových vod (extrémně znečištěná voda). (Trkmanka, Kyjovka, Litava, Olšava a další). Tři z největších řek (Morava, Dyje a Opava) spadají v některé části svého toku do čtvrté kategorie (velmi znečištěná voda), zatímco většina jejich toku spadá do třetí kategorie (znečištěná voda). Zatímco v roce 1990 byly hlavními zdroji znečištění průmysl, zemědělství a sídla, znečištění z průmyslu výrazně pokleslo díky strukturálním změnám průmyslu po roce 1989 (pokles potravinářského průmyslu, papíren a koželužen), a znečištění ze zemědělství pokleslo díky snížení používání umělých hnojiv. Na druhé straně se zvýšilo znečištění ze sídel, jednak díky zvýšení životní úrovně a počtu domácností, které mají pračky a myčky nádobí, a jednak díky rozšíření pracích prášků obsahujících fosfáty Obecní čistírny odpadních vod nebyly na tuto zátěž připraveny a především fosfáty působí problémy díky eutrofizaci. Nyní mají všechny města s více než 10.000 obyvateli čistírny odpadních vod, ale stále zůstává mnoho menších obcí, které nemají patřičný systém čištění odpadních vod. • Půdní eroze: Velké nepřerušované lány obdělávané půdy na svazích působí půdní erozi. Tento problém je nejvýraznější v podhorských oblastech z intenzivním zemědělstvím jako je Kyjovsko a Bučovicko.

48

• Regulace vodních toků: Pro mnoho českých toků je typický vysoký stupeň regulace koryta, ale Morava – hlavní vodní tok karpatského regionu – je nejregulovanější řekou v ČR vůbec. Téměř celý vodní tok od Olomouce s výjimkou 20km dlouhého úseku u Rohatce – byl kanalizován. Spolu se značným množstvím jezů, většinou bez rybích přechodů to vedlo ke značným ekologickým škodám. Nejvýznamnější jezy na řece Moravě jsou Rimice, Litovel, Olomouc, Kroměříž, Bělov, Kunovský les, Spytihněv, Nedakonice, Veselí nad Moravou a Hodonín. Přestože je Morava největší řeka karpatského regionu, není na ní žádná velká přehrada. Na druhé straně velké přehrady jsou na řece Svratka a tři velká jezera na Dyji. • Povodně: Změny v lesním hospodářství a ve využití zemědělské půdy spolu s klimatickými změnami vedly v poslední době k povodním, jejichž rozsah byl větší než v minulých dekádách. V horních částech povodí mají povodně tendenci být rychlé a velmi destruktivní, ale rychle odezní. Reakcí úřadů je obvykle regulovat vodní tok a realizovat opatření, která co nejrychleji odvedou vodu pryč co nejdřív, což vede k akumulaci vody ve středních a dolních částech povodí a k velkým, dlouhotrvajícím záplavám. 2.

• • •

Prosím vyjmenujte hlavní povodí v karpatské oblasti ve vaší zemi (pokud jsou k dispozici mapy, přiložte je). Pokud některá povodí přesahují hranice, uveďte to, uveďte rovněž, do kterých zemí zasahují. Morava – (26,658 km²) s přítoky Dyje (přeshraniční s Rakouskem), Bečva, Svratka a Olšava Povodí Moravy zahrnuje malá území Slovenska a Rakouska. Odra – (6,791 km2) s hlavními přítoky Bělá a Opava. Odra je jeden z největších polských řek a k České republice patří jen malá část jejího povodí. Vlára – (323 km2 ) – malý přítok řeky Váh (Slovensko), která překračuje československou hranici v CHKO Bílé Karpaty. Navzdory své malé rozloze představuje jeden z nejlépe zachovaných horských říčních ekosystémů s mezinárodním významem.

Území povodí řeky Moravy leží v jihovýchodní části České republiky. Povodí řeky Moravy je přirozený územní celkem ležící na předělu České vysočiny, Západních Karpat a Panonské provincie, hydrologicky náležící k úmoří Černého moře. Zabírá značnou část Moravy. Základním zdrojem vody pro celé území jsou atmosférické srážky. Vodní nádrže (přehrady a rybníky) jsou vybudovány ve větším rozsahu v povodí Dyje. Podzemní vody se vyskytují v omezeném rozsahu a jsou soustředěny do údolních niv podél řek Moravy, Dyje, Svratky a

49

dalších. Veškeré potřeby odběrů povrchových vod jsou kryty jednak z nádrží, jednak z přirozených průtoků. Na vodních tocích je vybudována řada vodohospodářských objektů. Tato vodohospodářská díla (28 nádrží, 204 jezů, 9 rybníků, 1100 km ochranných protipovodňových hrází, 14 malých vodních elektráren, 21 km plavebních kanálů a 13 plavebních komor, 15 čerpacích stanic, 36 km odvodňovacích kanálů a 69,6 km umělých kanálů a přivaděčů a řada dalších staveb) spravovaná Povodím Moravy a.s. slouží k řízení odtoku, ochraně před povodněmi a k zajištění vody pro průmysl, vodárenské systémy, zemědělství, k využití vodní energie a plavbě. Seznam vodních nádrží v povodí Moravy: Č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32

Název vodní nádrže Vranov Znojmo Nová Říše Jevišovice Oleksovice Landštejn Hubenov Mostište Vír I Vír II Brno Letovice Boskovice Nové Mlýny Nové Mlýny Nové Mlýny Horní Bečva Bystřička Karolinka Plumlov Moravská Třebová Opatovice Fryšták Slušovice Bojkovice Ludkovice Luhačovice Koryčany Výrovice Dalešice Mohelno Dlouhé Stráně

Vodní tok Dyje Dyje Olšanský potok Jevišovka Skalička Pstruhovec Maršovský potok Oslava Svratka Svratka Svratka Kretínka Bělá horní Dyje střední Dyje dolní Dyje Rožnovská Bečva Bystřička Stanovnice Hloučela Třebůvka Haná Fryštácký potok Dřevnice Kolelač Ludkovický potok Luhačovický potok Stupava Jevišovka Jihlava Jihlava Divoká Desná

V povodí Odry je 57 jezů a 8 přehrad.

50

3.

Byly ve vaší zemi zpracovány nějaké studie na udržitelný vodní management (např. diferenční analýzy – analýzy mezer, doporučení k přijetí zákonných a institucionálních rámců apod.)? Pokud ano, uveďte název, rozsah, místo, kde je studie k dispozici a rok dokončení. Prosím uveďte hlavní závěry nebo dokument přiložte (pokud je v angličtině).

V rámci Rámcové směrnice o vodách byla Evropské komisi předložena Národní zpráva o vodách za rok 2005, obsahující široké spektrum dat a informací. Zprávy, obsahující detailní analýzy a posouzení, byly rovněž sestaveny pro povodí Dunaje a Odry. Karpatský region je pouze relativně malá část oblastí, jimiž se tyto zprávy zabývaly. Ty pokrývají celé povodí Dunaje a Odry. Další studie, zabývající se převážně jednotlivými povodími nebo toky: • Analýza povodňových událostí v ekologických souvislostech, Unie pro řeku Moravu, 1997 – 1998 Tato studie analyzuje povodně na Moravě v roce 1997, aktivity státních institucí, příčiny a dopady povodní, analýzu stavu krajiny v kontextu povodní, kritiku snahy vyřešit povodňové problémy realizací technických opatření, a alternativní návrhy ekologicky příznivějších řešení. • Protipovodňová ochrana Moravy a Bečvy - Koncepce ekologické varianty, Unie pro řeku Moravu, 2000 Účelem tohoto materiálu je seznámit veřejnost a politiky s hlavními myšlenkami studie ekologické varianty protipovodňové ochrany sídel v nivě Moravy a Bečvy. Studie navrhuje následující opatření: 1.

2.

3.

Zvýšit retenční potenciál krajiny, komplexně organizovat povodí řek, kde se vytvářejí vysoké kulminační průtoky, především v pramenných oblastech Moravy a Bečvy. Zalesňovat a zatravňovat především erozí ohrožené plochy orné půdy, realizovat péči o půdu, obnovit přírodě blízký stav lesů, budovat malé vodní nádrže, mokřady, a tak co nejvíce doplňovat zásoby podzemních vod. Obce, města a významné provozy chránit individuální protipovodňovou ochranou. Podle této koncepce se může chránit každá obec v údolní nivě na maximální průtok dosažený při povodni v roce 1997 s bezpečnostní rezervou. Jednotlivé obce si však mohou na základě porovnání škod a nákladů na protipovodňovou ochranu zvolit nižší kapacitu koryta nebo nižší úroveň ochranné hráze. Rozvoj sídel lze připouštět pouze uvnitř hrázemi chráněného území, ale i tam je nutné počítat s tím, že protipovodňová ochrana nemusí být absolutně bezpečná. Z inundačního území je nutné odstranit provozy, při jejichž záplavě by mohlo dojít ke kontaminaci vody. Mapa navrženého systému protipovodňové ochrany je v příloze této publikace. Většina obcí nacházejících se v údolní nivě bude chráněna inundačními hrázemi. V úsecích, kde řeky protékají městy, se zvýší kapacita koryta. V maximálně možné míře zachovat, resp. zvýšit retenční potenciál údolních niv řek Moravy a Bečvy, dát řekám prostor pro rozliv. Zalesněním a zatravněním části údolní nivy zvýšit retenční účinky údolí řek, snížit povodňové škody a obnovit krajinný ráz údolní nivy. Kultury na dále obdělávaných plochách by se měly volit s ohledem na období výskytu a na četnost výskytu povodní. V nezastavěném území,

51

4.

5.

kde je žádoucí obnovit přirozený ráz vodního toku, uvolnit okolí vodních toků pro aktivní korytotvorné procesy, pro meandrování, pro vytváření štěrkových lavic, tůní a pod. Zdokonalit informační systém o odtokových poměrech a informace více zpřístupnit za účelem předpovědi záplav a řešení úprav odtokových poměrů. Je nezbytné počítat s tím, že technické prostředky mohou selhat, a proto je třeba zajistit záchranný systém přizpůsobený místním podmínkám s ohledem na rychlost nástupu povodně, její průběh a rozsah záplavy. Úbytek retenčních prostorů v údolní nivě nahrazovat zvyšováním retenčního potenciálu povodí a údolní nivy. V důsledku staveb zajišťujících individuální ochranu měst a obcí dojde ke zmenšení inundační plochy přibližně o 15 %, což by vedlo ke snížení retenční schopnosti údolní nivy, pokud by nebyla uplatněna další navrhovaná opatření.

• Strategie péče o toky v CHKO ČR; Atelier Fontes, s.r.o.2000 Analytický a koncepční dokument s platností širší, než jen pro CHKO. Pokus o vytvoření nástroje k systemizaci toků z hlediska zájmů ochrany přírody a správu těchto toků. Dokument obsahuje analýzu současného stavu: klíčové řídící dokumenty, stav toků a jejich hlavní problémy, charakteristika partnerů, legislativní aspekty, hlavní překážky kýženého stavu; systemizaci toků a přehled CHKO: návrh způsobu třídění toků podle různých kritérií; cíle řešení: obecný postup, hájené hodnoty, požadovaný stav toků – návrhy parametrů a jejich hodnot v cílovém stavu, předpokládaný postup v konkrétních případech, požadované změny obecných podmínek; přehled navrhovaných opatření a úkolů. Dokument měl sloužit jako podklad pro formulaci strategie a politiky MŽP. •

Projekt Morava, Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, 1992 – 1995, 2003 – 2006 Velký projekt zaměřený na výzkum a vývoj konkrétních kroků ke zlepšení kvality vody a managementu a kvality ekosystémů v povodí Moravy se připravoval od roku 1992. Projekt propaguje zlepšení kvality vody a podporuje důležitost snižování znečištění z osídlení a rizikovými látkami (pesticidy, rtuť). Kontaminace sedimentů je velmi vysoká v řece Dyji (DDT) a v Moravě (olovo). (National Report on Waters, 2004). • Projekt Odra, Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, 1992 – 1995, 2003–2006 Velký projekt zaměřený na výzkum a vývoj konkrétních kroků ke zlepšení kvality vody a managementu a kvality ekosystémů v povodí Odry. Projekt hodnotí kvalitu vody včetně úrovně toxinů v tkáních ryb a inventář obcí, jež nemají odpovídající čistírnu odpadních vod. Velká část projektu je věnována problému eutrofizace v přehradách v povodí Odry. Projekt rovněž zdůrazňuje, že v povodí je 59 nepřekonatelných bariér pro migraci ryb. Velička - Koncepce revitalizace povodí, Atelier Fontes, s.r.o. , 2002 Studie řeší plochu povodí pro horní tok Veličky (CHO Bílé Karpaty) s cílem vyřešit vodní režim, hydrobiologii, znečištění a ochranu prostředí. Studie byla zpracována na základě objednávky MŽP. •

Kopytná - program řešení ochrany toku, Atelier Fontes, s.r.o. , 2000 52

Studie ochrany toku Kopytná, která je extrémně erozně náchylná (měkké flyšové vrstvy v severních Beskydech). Obsahuje popis stavu a charakteristiku problematiky, tématické analýzy: ochrana přírody, eroze koryta a pohyb splavenin, geologická predispozice a hodnocení ohrožení staveb, právní aspekty; závěry: východiska řešení, cíle řešení, návrh akcí a opatření s poznámkami, přehled navržených akcí. Studie byla zpracována na základě objednávky MŽP. 4.

Prosím uveďte stručně hlavní strategické dokumenty a zákony vztahující se k udržitelnému vodnímu managementu (uveďte název, rok přijetí, legální charakteristiku a rozsah). Prosíme uveďte jakýkoli nesoulad mezi těmito dokumenty a opatření na jejich řešení.

Hlavním dokumentem je Směrný vodohospodářský plán z roku 1975. Byl mnohokrát změněn a doplňován, prošel posouzením podle SEA a je platný dodnes. Definuje především plány v oblasti využití pitné vody, výstavby nových přehrad a regulace řek, rovněž řeší odběry vody pro zavlažování a opatření na zlepšení kvality vody. Tento plán vůbec nezmiňuje udržitelný vodná management. Bude platný dokud nebude schválen nový Plán hlavních povodí, který je v přípravě. Koncepce vodohospodářské politiky Ministerstva zemědělství České republiky pro období po vstupu do Evropské unie (2004 – 2010), schválené vládním usnesením č. 617/2004 z 16. června 2004. Koncepce VHP reaguje na úkoly a potřeby v horizontu do roku 2010, kdy skončí přechodné období pro splnění požadavků Směrnice Rady 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod a zároveň bude implementována nejnovější směrnice ES Rámcová směrnice vodní politiky (2000/60/ES). Proto jedním ze stěžejních záměrů Koncepce VHP je zpracovat strategický dokument státní politiky v oblasti vod – Plán hlavních povodí České republiky podle ustanovení § 24 vodního zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů, který musí být schválen vládou do konce roku 2006. Bude představovat rámec jednotné politiky v oblasti vod ČR překračující rámec resortních politik ústředních vodoprávních úřadů při sdílení kompetencí. Koncepce nezmiňuje udržitelný vodní management ale byla posouzena podle SEA. Během roku 2006 se projednávala druhá verze Plánu hlavních povodí ČR, vycházejícího z výše zmíněné koncepce. Tento plán plně implementuje Rámcovou směrnici o vodách. V rámci těchto dokumentů je vodní management chápán odlišným způsobem. Neřeší pouze požadavky využití vody, (doprava, zavlažování atd.) a opatření proti povodním či suchu, ale i environmentální problémy a požadavky na ochranu vody a vodních ekosystémů se staly plnohodnotnými součástmi plánu. Cílem plánu je rovněž dosáhnout souladu těchto požadavků s veřejným zájmem. Plán hlavních povodí ČR vychází ze strategických materiálů schválených Vládou ČR, především Koncepce vodohospodářské politiky a Státní politiky životního prostředí.

Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky (schválená vládním usnesením Vlády ČR č. 620/2005 z 25. května 2005), zpracována podle vzoru a v souladu se strategií ES. (Detaily viz kap. 2). V oblasti vodních ekosystémů definuje následující cíle:

53

1. Zlepšení ekologického stavu vodních a mokřadních ekosystémů a přirozených hydroekologických funkcí krajiny • Udržitelně využívat vodní zdroje v kontextu ekonomických tlaků a globálních změn. • Realizovat revitalizace vedoucí k přeměně vodních a mokřadních ekosystémů k přírodě blízkému stavu. • Zlepšit retenční funkci krajiny diverzifikací využíváním krajiny a krajinných prvků a odstraněním melioračních úprav v zemědělsky neperspektivních částech krajiny. • Nebránit přirozeným procesům vedoucím k samovolné obnově vodních a mokřadních ekosystémů. • Prosadit v kulturní krajině účinná protipovodňová opatření s využitím přirozených hydroekologických funkcí. 2. Ochrana a management vodních a mokřadních ekosystémů • Uplatnit plošnou ochranu a zachovat stávající přírodě blízké vodní a mokřadní ekosystémy ČR a zastavit jejich devastaci. • Uplatnit meziresortní koordinaci managementu vodních a mokřadních ekosystémů. • Pokračovat v realizaci záchranných programů a provozování odchovných zařízení pro ohrožené druhy vodních rostlin a živočichů s jejich následnou reintrodukcí do volné přírody. • Zabránit dalšímu šíření invazních druhů a geograficky nepůvodních organizmů a přijmout opatření k omezení stávajících populací těchto druhů; • V souladu se Směrnicí 2000/60/ES, ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, vytvořit národní, integrovaný a komplexní systém monitoringu, který bude zahrnovat monitoring hydromorfologických a biologických složek povrchových vod 3. Omezení znečištění a zlepšení kvality fyzikálně-chemických složek vodních a mokřadních ekosystémů • Dokončit systém účinného čištění odpadních vod na území České republiky. • V celostátním měřítku snižovat aplikaci hnojiv a pesticidů a tím podpořit pokles intenzity znečištění z plošných zdrojů do vodního prostředí. • Snížit rizika znečištění podzemních a povrchových vod ze starých ekologických zátěží a ekologických havárií. • Striktně dodržovat stanovené emisní limity. 4. Diverzifikace hydromorfologických složek vodních a mokřadních ekosystémů • V místech, kde to není bezpodmínečně nutné odstranit regulace, revitalizovat říční koryta do původního stavu s použitím levných technologií. • Zachovat ve vodních ekosystémech pestré hydromorfologické útvary, umožnit jejich vznik, existenci a ošetřit jejich ochranu. • Obnovit kontinuitu říční sítě odstraněním nevyužívaných a nefunkčních vodních staveb a zprůchodněním funkčních a potřebných příčných staveb pomocí rybích přechodů. • Tam, kde je to možné umožnit kontakt povrchových a podzemních vod a kontakt mezi vodním a terestrickým prostředím propojením niv s toky a umožnit všechny přirozené procesy související s pravidelným zaplavováním. • Stanovit ekologicky přijatelné hodnoty rozmezí kolísání pro manipulaci s průtoky prostřednictvím vodních děl.

54

5. Omezení negativních vlivů zemědělství a rybářství na vodní a mokřadní ekosystémy • Udržitelně hospodařit v krajině, s použitím zásad správné zemědělské praxe a podporou rozvoje ekologického zemědělství. • V kulturní krajině zavést systém opatření proti zabránění procesů eutrofizace, eroze a nadměrnému transportu sedimentů. • Realizovat chov ryb za udržitelných ekologických i ekonomických podmínek hospodaření. • Na volných vodách respektovat v rámci selektivního lovu a vysazování hospodářsky významných druhů ryb zájmy ochrany vodních společenstev a ekonomicky nevýznamných druhů vodních organismů.

Zákon č. 254/2001 Sb O vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Účelem tohoto zákona je chránit povrchové a podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl v souladu s právem Evropských společenství. Účelem tohoto zákona je též přispívat k ochraně vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů. Zákon č. 274/2001 sb., O vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon upravuje některé vztahy vznikající při rozvoji, výstavbě a provozu vodovodů a kanalizací sloužících veřejné potřebě a přípojek na ně. Nařízení vlády č. 71/2003 O stanovení povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších živočichů a o zjišťování a hodnocení stavu jakosti těchto vod Nařízení vlády 61/2003 Sb. o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech Vyhláška 470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků. Vyhláška o plánování v oblasti vod č. 140/2003 Sb., Nařízení vlády č. 103/2003 o stanovení zranitelných oblastí a o používání hnojiv …, střídání plodin a provádění protierozních opatření, 2003 Hlavní nesoulady v těchto dokumentech jsou: Vyhláška 470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků – definuje seznam významných toků, brání revitalizaci vodních toků, neboť podle Zákona o vodách vodohospodářské instituce jsou povinny udržovat technické konstrukce a díla na řekách. To komplikuje revitalizaci přirozených vodních toků.

55

Nařízení vlády č. 103/2003 o stanovení zranitelných oblastí a o používání hnojiv …, střídání plodin a provádění protierozních opatření toleruje příliš strmé svahy, což nepůsobí jako prevence proti vodní erozi. Česká republika vyjednala přechodné období po vstupu do EU do roku 2010 pro implementaci Evropské směrnice č. 91/271/EHS o čistění odpadních vod z osídlení. Do roku 2010 všechny obce nad 2.000 obyvatel musí mít odpovídající čištění odpadních vod, a systémy ČOV v obcích nad 10.000 obyvatel musí redukovat znečištění fosfáty a nitridy v citlivých oblastech. Česká republika vyhlásila celé území ČR jako citlivou oblast. 5.

Zahrnují strategické dokumenty a zákony ve vaší zemi prvky integrovaného managementu vodních zdrojů, vyjmenované níže? Prosím uveďte detaily.

Prvky integrovaného managementu vodních zdrojů Přístup k managementu na základě povodí Dualistický přístup k ochraně kvality vody – emisní limity a zaměření na kvalitu vody Integrace do sektorů *Oceňování vody

A/N

Účast veřejnosti

A

Monitoring všech vod

A

Protipovodňová ochrana

A

A

Management je zajišťován na úrovni povodí

A Legislativa a standardy 1) A Y

56

Kalkulace ceny vody je nákladová, zahrnuje správy ochranných pásem, evidence všech dat, laboratorní analýzy a sledování kvality, poplatky státu za odběr vod a vypouštění vod odpadních. Nezahrnuje náklady na ochranu přírody a krajiny, ochranu přirozených odtokových poměrů, přirozenou skladbu lesa a možnou exploataci zdrojů. Nejsou v tom žádné likvidace starých ekologických zátěží. Přestože je účast veřejnosti definována v českém právním řádu, v oblasti vodního managementu je omezena jednak díky obtížnému přístupu k informacím a neochotou některých úředníků poskytovat informace veřejnosti. Monitoruje se kvalita i kvantita, ale ne všechny informace jsou přístupné veřejnosti - Preventivní opatření - Existující systém tří stupňů povodňového nebezpečí spolu s on-line informačními systémy a definovanými opatřeními pro

každý stupeň ohrožení - Existence povodňových komisí s definovanými povinnostmi a kompetencemi odpovídajícími každému stupni povodňového ohrožení ostatní 1) Emisní a imisní přístup je zakotven např. v nařízení vlády 61/2003 sb. 2003 „O ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech“. Kromě toho existují poplatky za vypouštění odpadních vod.

6.

Které z následujících principů byly uplatněny prostřednictvím konkrétních opatření? Prosím specifikujte, na jaké úrovni (místní, regionální, státní) a uveďte detaily: Opatření

Integrace udržitelného využití vodních zdrojů s územním plánováním Zahrnutí redukci znečištění, prevence a vyloučení znečištění plánovacích aktivitách Prevence a kontrola povodní Redukce fragmentace vodních biotopů Propagace udržitelného managementu povrchových a podzemních vodních zdrojů Zajištění adekvátních dodávek kvalitní povrchové a podzemní vody pro udržitelné, vyvážené a odpovídající využití vody Zajištění adekvátního čištění odpadních vod Ochrana přírodních vodních toků, pramenů, jezer a podzemních zdrojů Ochrana mokřadů a mokřadních ekosystémů, především proti přírodním a člověkem způsobeným zhoubným vlivům jako je zaplavení a náhodné znečištění Vývoj a koordinovaný nebo společný systém opatření, aktivit a včasného varování pro přeshraniční vlivy v oblasti povodní a znečištění Spolupráce při prevenci a omezení škod a poskytování pomoci při opravách ostatní

A/N Místní/Regionální/Státní úroveň A M/R/S A

M/R/S

A A A

M/R/S R/S 1) M/R/S

A

M/R/S 2)

A A

M/R/S 3) M/R/S

A

M/R/S 4)

A

R/S 5)

A A

M/R/S

1) Zajištěno zákonem č. 254/2001 Sb. O vodách, ve znění pozdějších dodatků (obecně). AOPK zpracovala Národní akční plán realizace rybích přechodů. Některé z krajských strategií ochrany přírody rovněž počítají s výstavbou rybích přechodů. 57

2) Toto je jedním z hlavích témat Směrného vodohospodářského plánu. 3) Stát, kraje a obce vynakládají mnoho prostředků na čištění odpadních vod v sídlech nad 2000 obyvatel – je to jedna z priorit státu. 4) Ramsarské lokality a další mokřady jsou chráněny v různých typech přírodních rezervací a chráněných území. Státní programy na ochranu biodiverzity i krajské strategie ochrany přírody zahrnují ochranu mokřadů. 5) Existují národní, regionální i místní komise protipovodňové ochrany. Národní a regionální komise komunikují se sousedními zeměmi. 7.

Jaký je institucionální rámec na státní, regionální a místní úrovni v oblasti vodního managementu? Prosím stručně popište role hlavních institucí (popište která instituce se stará o specifické aspekty vodního managementu, např. příprava strategických dokumentů a zákonů, monitoring, povolovací zřízení, zásobování pitnou vodou, provozování a údržba čistíren odpadních vod, vybírání poplatků, uplatňování legislativy apod. Prosím vysvětlete horizontální i vertikální koordinační mechanizmy (např. informace o mezisektorových koordinačních tělesech). Prosím uveďte oblasti, kde se překrývají kompetence institucí a opatření, navržená k nápravě.

Ministerstvo životního prostředí – V oblasti vodního managementu má MŽP převážně funkci ochrannou, kontrolní a nápravnou. Řídí čtyři státní instituce, zabývající se vodním managementem. Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) - ČIŽP je odborný orgán státní správy, který je pověřen dozorem nad respektováním zákonných norem v oblasti životního prostředí. Dohlíží rovněž na dodržování závazných rozhodnutí správních orgánů v oblasti životního prostředí. ČIŽP mimo jiné zjišťuje nedostatky, popřípadě škody vzniklé na životním prostředí, jejich příčiny a původce, ukládá opatření k odstranění a nápravě zjištěných nedostatků, omezuje nebo zastavuje škodlivou činnost právnických nebo fyzických osob, ukládá právnickým a fyzickým osobám pokuty za prokázané porušení stanovených povinností v oblasti životního prostředí a provádí kontrolu uložených opatření. Podílí se rovněž na řešení havárií, zejména v ochraně vod. Svou činnost vykonává v pěti oblastech: ochrana ovzduší, ochrana vod, odpadové hospodářství, ochrana přírody a ochrana lesa. Agentura ochrany přírody a krajiny (detaily viz kap. 2) – zabývá se tématy vztahujícími se k ochraně biodiverzity ve vodních ekosystémech, je zodpovědná za implementaci některých mezinárodních dohod aj. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka - Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.Masaryka je státní příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem životního prostředí ČR. Jeho posláním, vyplývajícím ze zřizovací listiny, je vytváření záruk odbornosti řešení ochrany povrchových a podzemních vod a podmínek jejich užívání podle zásad ochrany životního prostředí a zabezpečování některých činností v oblasti správy při nakládání s odpady a obaly. Hlavní činností VÚV T.G.M. je výzkumná, koncepční, odborná a metodická činnost, včetně vytváření a provozování informačních systémů, v oblasti ochrany jakosti a množství povrchových a podzemních vod a jejich užívání v technických, ekonomických a ostatních souvislostech a ve vzájemných interakcích, jako objektivní odborná služba poskytovaná pro veřejnou správu zejména podle vodního zákona a pro tvorbu a uplatňování státní politiky v oblasti vod a výzkumná, odborná a metodická činnost a vytváření informačních subsystémů

58

pro výkon státní správy v oblastech nakládání s odpady a integrovaného přístupu k prevenci znečištění životního prostředí. Český hydrometeorologický ústav (ČMÚ) Základním účelem příspěvkové organizace ČHMÚ je vykonávat funkci ústředního státního ústavu České republiky pro obory čistota ovzduší, hydrologie, jakost vody, klimatologie a meteorologie, jako objektivní odborné služby poskytované přednostně pro státní správu. Předmětem činnosti ČHMÚ v uvedených oborech je: • racionálně, věcně a ekonomicky integrovat výkon státní služby; • zřizovat a provozovat měřicí stanice a sítě s využíváním telekomunikačních sítí (státní pozorovací sítě pro sledování kvalitativního a kvantitativního stavu atmosféry a hydrosféry a příčin vedoucích k jejich znečišťování nebo poškozování); • odborně zpracovávat výsledky pozorování, měření a monitorování; • vytvářet a spravovat databáze; • poskytovat předpovědi a výstrahy • provádět a koordinovat vědeckou a výzkumnou činnost Ministerstvo zemědělství – v oblasti vodního managementu Mze vykonává především výkonné funkce jako je ochrana před povodněmi, údržba vodních toků, plánování v oblasti vodního managementu, zásobování pitnou vodou a čištění odpadních vod. Řídí státní instituce, které pečují o vodní toky. Povodí Moravy a Povodí Odry – jsou správci toků. Jsou zodpovědné za činnosti spojené se zjišťováním a hodnocením stavu povrchových a podzemních vod v oblasti povodí Moravy a Odry; sledují stav koryt vodních toků a pobřežních pozemků z hlediska funkcí vodního toku; pečují o koryta vodních toků, zejména udržují koryta vodních toků ve stavu, který zabezpečuje při odvádění vody z území dostatečnou průtočnost a hloubku vody a přitom se co nejvíce blíží přírodním podmínkám, udržují břehové porosty tak, aby se nestaly překážkou odtoku vody při povodňových situacích, provozují a udržují vodní díla v korytech vodních toků, připravují a zajišťují úpravy koryt vodních toků, pokud slouží k zajištění funkcí vodního toku; vytvářejí podmínky umožňující oprávněná nakládání s vodami související s vodním tokem; oznamovat příslušnému vodoprávnímu úřadu závažné závady, spolupracují při zneškodňování havárií na vodních tocích, a v povodí jim spravovaných vodních toků, udržují splavnost využívaných dopravně významných vodních cest a označují a vytyčovat plavební dráhu na vodních cestách; řídí a ovlivňují podle komplexního manipulačního řádu hospodaření s vodami v soustavě vodních nádrží; pořizují plán oblasti povodí Moravy; plní úkoly při ochraně před povodněmi; a další. Zemědělská vodohospodářská správa a Lesy české republiky - jsou správci malých vodních toků v zemědělské krajině a v lesích. Plní některé z výše zmíněných úkolů správců povodí. Krajské úřady jsou zodpovědné za strategické dokumenty na úrovni krajů, především v oblasti zásobování pitnou vodou a čištění odpadních vod. Spolupracují se správami povodí. Obce se zabývají problematikou zásobování pitnou vodou a čištění odpadních vod na úrovni obcí, rovněž působí jako správci malých vodních toků v intravilánu.

59

Vzhledem k tomu, že kompetence v oblasti vodního managementu jsou rozdělené mezi dvě ministerstva, koordinace mezi těmito dvěma ministerstvy byla dlouhou dobu slabým článkem. Chybí zde oficiální mezisektorový koordinační mechanizmus.

8.

Prosím stručně popište aktivity, vztahující se k článku 6. Karpatské úmluvy, realizované v karpatské oblasti ve vaší zemi nevládními organizacemi.

Nejaktivnější NGO zabývající se ochranou vody a řek je Unie pro řeku Moravu, jež má mezi svými členy několik tuctů odborníků, zástupců jiných NGO a zástupců obcí. Unie byla velmi aktivní především při přípravě alternativních řešení na ochranu zásob pitné vody a proti povodním. Zhotovila několik studií o protipovodňové ochraně (např. pro města Olomouc a Krnov), a soubor protipovodňových opatření v celém povodí Moravy . její členové pracují na mnoha lokálních tématech vztahujících se k ochraně vodních ekosystémů a protipovodňové ochraně, navrhují řešení a dokumentaci pro takováto zlepšení.. Ekologický institut Veronica pracoval na ochraně nivních lokalit v okolí řeky Dyje a na soutoku Dyje a Moravy od roku 1980. Spolu s Institutem Daphne na Slovensku a Distelferein z Rakouska obdržel cenu Ramsarské úmluvy za dlouhodobý přístup k ochraně trilaterální Ramsarské lokalitě na soutoku Moravy a Dyje. 9.

Které jsou hlavní instituce, zodpovědné za hlavní povodí v karpatském regionu ve vaší zemi?

• • • • •

Povodí Moravy, s.p. Povodí Odry, s.p. Zemědělská vodohospodářská správa Lesy české republiky Kraje a obce

10. Jaké jsou hlavní zdroje financování (domácí a zahraniční) pro aktivity spojené s udržitelným vodním managementem v karpatské oblasti ve vaší zemi? Existují pro tyto aktivity nějaké speciální ekonomické a finanční nástroje zajištěné legislativně? Prosím stručně popište tyto mechanizmy. Hlavními zdroji financí jsou státní rozpočet a rozpočty krajů. Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím AOPK financuje monitoring a inventarizaci, a řadu projektů, zabývajících se ochranou ekosystémů v mokřadních lokalitách. Ministerstvo zemědělství podporuje široké spektrum aktivit spojených s vodním managementem: • Náprava povodňových škod • Přímé financování vodního managementu (čištění řek a rybníků od nánosů bahna, obnova říčních břehů, management vodních toků atd.) • Obnova a údržba systémů zásobování pitnou vodou a čištění odpadních vod

60

Státní fond životního prostředí je jeden z nejvýznamnějších finančních zdrojů pro projekty vztahující se k ochraně životního prostředí. Fond je řízen Ministerstvem životního prostředí. Příjmy Fondu jsou tvořeny poplatky za znečišťování životního prostředí (včetně vypouštění znečištěné vody). Jednou z priorit Fondu je výstavba ČOV pro obce a města mezi 2.000 a 5.000 obyvateli, vyplývá ze snahy naplnit Směrnici EU 91/271/EHS o čištění odpadních vod. Program revitalizace říčních systémů má tři hlavní cíle: • podpořit retenční schopnost krajiny (zpomalení odtoku povrchové a podzemní vody, vytváření vodních nádrží a mokřadů, změny vegetačního pokryvu apod.) • napravit nevhodně provedené meliorační zásahy • obnovit přirozené funkce vodních toků (odstraňování migračních bariér, obnova břehových porostů, regenerace říčních toků a pramenných oblastí atd.) majitelé nebo správci vodních toků mohou obdržet finanční podporu na investice, zajišťující naplnění programu. Fond je administrován Ministerstvem životného prostředí. Operační program Infrastruktura, řízený Ministerstvem životního prostředí, zajišťující finance ze strukturálních fondů EU. Obsahuje tato dvě následující opatření, související s vodním managementem: 1. Obnova environmentálních funkcí území Záměrem opatření 3.1 je přispět k systémové ochraně před povodněmi prostřednictvím obnovy narušeného vodního režimu krajiny, zvýšení retenční schopnosti krajiny a podpory biodiverzity. Zvýšení retenční schopnosti krajiny podpoří snížení ničivého dopadu povodní částečným omezením povodňových kulminačních průtoků, transformováním povodňové vlny. Tím příznivěji ovlivní časový průběh povodní a umožní tak přijmout účinnější opatření pro záchranu životů a majetku. Podpora je zaměřena na projekty revitalizace vodních toků, budování a obnovu retenčních nádrží (pro nehospodářské účely) a suchých poldrů a obnovu funkce pramenitých oblastí a mokřadů. Tato opatření budou doplněna aktivitami na podporu biodiverzity, především odstraňováním migračních barier (např. budování rybích přechodů). Základním kritériem pro uplatnění opatření je jeho ekologická vhodnost a přiměřenost dané konkrétní lokalitě, zvláštní pozornost bude věnována územím spadajícím do sítě NATURA 2000. 2. Zlepšování infrastruktury ve vodním hospodářství Hlavním cílem opatření v oblasti ochrany vod je snižování znečištění vodních toků, především prostřednictvím plnění požadavků Směrnice 91/271/EHS, o čištění městských odpadních vod, a zajištění správného nakládání s kaly z čistíren odpadních vod. Hlavními pro středky řešení jsou vybudování čistíren odpadních vod a dostavba kanalizačních systémů v obcích nad 2 000 ekvivalentních obyvatel (EO), rekonstrukce a modernizace ČOV v obcích nad 10 000 EO a jejich doplnění o technologie na odstraňování nutrientů (dusíku a fosforu) a budování různých typů zařízení na úpravu kalů z čistíren odpadních vod. Pro projekty na vybudování čistíren odpadních vod v obcích pod 2 000 EO se bude moci žádat pouze ve speciálních, přesně definovaných, případech. Kraje financují krajské strategie ochrany přírody a biodiverzity a opatření, vyplývající z nich.

61

Nevládní zdroje představují jen malou část možných finančních zdrojů, ale v karpatském regionu stály na začátku jednoho významného projektu v oblasti vodního managementu – kořenové čistírny odpadních vod v Hostětíně. Kalkulace ceny vody je definována zákonem č. 274/2001 Sb. O zásobování pitnou vodou a čištění odpadních vod a zákonem č. 526/1990 Sb. O cenách. Kalkulace ceny vody je nákladová, zahrnuje správy ochranných pásem, evidence všech dat, laboratorní analýzy a sledování kvality, poplatky státu za odběr vod a vypouštění vod odpadních. Nezahrnuje náklady na ochranu přírody a krajiny, ochranu přirozených odtokových poměrů, přirozenou skladbu lesa a možnou exploataci zdrojů. Nejsou v tom žádné likvidace starých ekologických zátěží. 11. Prosím popište hlavní kroky, které vaše země realizovala v oblasti mezinárodní spolupráce v karpatském regionu, jak v rámci Mezinárodní komise pro ochranu Dunaje, tak na bi- a více-laterální úrovni. Zmiňte se o tom, zda existuje formální mechanizmus spolupráce, na jaké úrovni probíhá koordinace jaké jsou hlavní priority spolupráce a plány do budoucna. Prosím uveďte podrobnosti o účasti vaší země v jakýchkoli jiných mezinárodních (globálních, regionálních nebo subregionálních) iniciativách vztahujících se k udržitelnému vodnímu managementu, kromě těch uvedených výše Česká republika je aktivně zapojena do několika mezinárodních úmluv na ochranu vodních ekosystémů. Nejširší rámec má Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer. V rámci této úmluvy podepsala Česká republika bilaterální dohody se všemi sousedními státy. Česká a Slovenská republika spolupracovaly na projektu Doporučení pro monitoring a hodnocení v povodí Moravy jako na jednom z modelových projektů v rámci Úmluvy. Česká republika aktivně spolupracovala při přípravě Strategii pro monitoring a hodnocení hraničních vodních toků., jezer a podzemních vod.. Další dvě důležité dohody v karpatském regionu jsou Dohoda o Mezinárodní komisi pro ochranu Odry před znečištěním a Úmluva o spolupráci pro ochranu a únosné využívání Dunaje. V obou hraje česká republika aktivní roli. Československo přistoupilo k Úmluvě o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Ramsarské úmluvě) v roce 1990 a v roce 1993, po rozdělení země, se signatářskou zemí stala Česká republika. Od roku 1990 bylo v karpatském regionu vyhlášeno 9 Ramsarských lokalit. 12. Prosím stručně zhodnoťte hlavní úspěchy a překážky a bariéry v oblasti integrovaného vodního managementu v karpatském regionu ve vaší zemi. Úspěchy: Během posledních 15 let byl vývoj kvality povrchových vod v České republice pozitivní, jedním z hlavních důvodů byly změny ve struktuře průmyslu. Mnoho papíren, cukrovarů a dalších znečišťujících provozů ukončilo činnost. Druhým zásadním důvodem je široká snaha Vlády ČR v důsledku uplatnění Směrnice 91/271/EHS podpořit výstavu čistíren odpadních vod. Po přechodném období do roku 2010 všechny obce nad 2.000 obyvatel budou vybaveny odpovídající ČOV, v současnosti mají všechna města nad 10.000 obyvatel mechanické čistírny odpadních vod.

62

V karpatské oblasti bylo realizováno několik úspěšných projektů, největší z nich „Čistá Bečva“, iniciovaný obcemi v oblasti Karpat, využil finanční zdroje z EU. Česká legislativa byla aktualizována tak, aby odpovídala Rámcové směrnici o vodách a ostatním směrnicím EU v oblasti vodního managementu. Ministerstvo životního prostředí využívá důležitý finanční nástroj – Program revitalizace říčních systémů. Česká republika má tradičně dobře vyvinutý systém managementu vodních toků a povodí a vysokou úroveň vodního managementu a plánování. Překážky a bariéry: Hlavní administrativní bariérou je fakt, že kompetence v oblasti vodního managementu jsou rozdělena mezi dvě ministerstva – Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství. Tato situace vyžaduje úzkou spolupráci, která se v posledních letech zlepšuje, stále ještě ale přetrvávají některé obtíže. Celá oblast managementu je tak předmětem diskuse mezi dvěma přístupy – technokratickým, s tendencemi řešit problémy především pomocí technických opatření, nových staveb a umělých struktur (typičtější pro Ministerstvo zemědělství) – a více příznivým pro životní prostředí, podporujícím integrovaný přístup, řešením problémů na místě jejich vzniku a větší orientací na ochranu biodiverzity a krajiny. Tento dialog nemůže existovat bez konfliktů, které vedou k chybám v systému zajišťování managementu, nedostatku motivace u některých institucí a malému důrazu na zájmy životního prostředí. Dalším důsledkem je nepřehledné financování vodního managementu. Díky nedokončenému procesu narovnání pozemkového vlastnictví není u některých břehových pozemků vyjasněno vlastnictví, což působí problémy při managementu a povodňové ochraně. Reference ke kapitole: - Mapy povodí - Vyhláška 142/2005 Sb. o plánování v oblasti vod - Zpráva o vodách 2004 - Statut komise pro plánování oblasti povodi Moravy - Metodický návod pro plány oblastí povodí 2006 - Anglicky - information on Povodi Moravy (watershed management company) -

www.voda.mze.cz

63

4. Udržitelné zemědělství a lesní hospodářství (Článek 7, Karpatská úmluva) Článek 7 – Udržitelné zemědělství a lesní hospodářství 1. Strany podpoří péči o půdu tradičně obdělávanou udržitelným způsobem a přijímají příslušná opatření při vytváření a provádění své zemědělské politiky, přičemž berou v úvahu potřebu ochrany horských ekosystémů a krajiny, význam biologické rozmanitosti a specifické podmínky hor jakožto méně příznivých oblastí. 2. Strany budou sledovat politiky vedoucí k rozvoji a navržení vhodných nástrojů, jako jsou velmi významné agro-environmentální programy v Karpatech, které podporují začlenění otázek životního prostředí do zemědělské politiky a územního plánování, přičemž vezmou v úvahu velký ekologický význam karpatských horských ekosystémů, například přirozených a polopřirozených travnatých ekosystémů, jako součásti ekologické sítě, krajiny a tradičního využití území. 3. Strany budou sledovat politiky zaměřené na podporu a prosazování využití nástrojů a programů, které jsou v souladu s mezinárodně uznávanými principy udržitelné péče o les. 4. Strany budou aplikovat způsoby udržitelného lesního hospodářství v Karpatech, přičemž vezmou v úvahu četné funkce lesa, velký ekologický význam karpatských horských ekosystémů i méně příznivé podmínky v horských lesích. 5. Strany budou sledovat politiky s cílem vyznačení chráněných území v přirozených, zvláště v původních lesích o dostatečné velikosti a množství s cílem omezit nebo upravit jejich využívání v souladu s vytýčenými cíli ochrany. 6. Strany budou prosazovat aplikaci environmentálně šetrných opatření v zemědělství a lesním hospodářství, zajišťující dostatečné zadržování srážek v horách s cílem lépe chránit před povodněmi a zvýšit bezpečnost života i majetku. Zemědělství 1.

Jaký podíl zemědělských aktivit se odehrává v karpatském regionu ve vaší zemi?

Plochu Karpat v ČR pokrývá přibližně z 50% procent zemědělská půda. Toto číslo je obtížné přesněji určit z důvodu neexistence statistických údajů vztažených k definovanému území Karpat. Nejméně 11% (510 000 ha) z celkové plochy zemědělské půdy ČR se nachází v Karpatech. Tento odhad je značně zatížen zkreslením vzhledem k zahrnutí i některých okresů v nivě Moravy; v horských oblastech převažují pastviny a louky. Příjmy ze zemědělství se v posledním desetiletí snížily z důvodu výrazného poklesu dotací v 90. letech, což vedlo k citelnému poklesu pracovních míst v zemědělství až o 75% od roku 1989. Od roku 2000 dochází opět k mírnému nárůstu 2.

Jaké jsou hlavní dopady zemědělství na životní prostředí v karpatském regionu ve vaší zemi? Prosím spojte s odpovědí o vlivu zemědělství na různé aspekty životního prostředí, uvedené v této zprávě.

Zemědělství je hlavní aktivitou na většině území moravských Karpat. Zemědělství je též zásadní aktivitou pro údržbu horských a podhorských luk. Z tohoto důvodu je opouštění zemědělské praxe a neobhospodařování pozemků největší hrozbou, kterou zemědělství jako sektor představuje. Jedinečnost karpatské biodiverzity není založena pouze na přírodních lokalitách s minimálním vlivem člověka, ale rovněž – a v české části Karpat dokonce převážně – byla vytvořena lidskou aktivitou, tradičními metodami hospodaření, pastvou a

64

údržbou luk. Tyto aktivity vyústily ve vznik velkých komplexu květnatých luk s unikátní druhovou skladbou a počtem vzácných druhů, nejvyššími počty divokých orchidejí a jedinečným typem krajiny. Stěhování do měst, opouštění krajiny a ustupování od tradičních způsobů hospodaření vede k degradaci těchto mimořádně cenných ekosystémů, umožňuje expanzi agresivních druhů, které potlačují druhy původní a mění charakter krajiny. Tyto změny je nesmírně obtížné zastavit. Používání vysokých dávek hnojiv a vodní eroze jsou další negativní vlivy zemědělství v Karpatech. Celostátně používání umělých hnojiv od roku 1990 neustále roste (např. 79,6 kg/ha v roce 2003 a již 99,4 kg/ha v roce 2004). 3.

Nastaly v posledních 5 – 10 letech ve struktuře vlastnictví nebo užívání půdy v zemědělství nebo lesnictví významné změny? Pokud ano, stručně je popište.

Přibližně 90 % zemědělců hospodaří na pronajaté půdě. Vlastnická struktura v zemědělství se výrazně v posledních 5-10 nezměnila. Mnohem větší změnu zaznamenala ovšem v počátku 90. let, kdy se půda vracela původním vlastníkům. Před rokem 1989 bylo více jak 90% zemědělské půdy obhospodařováno družstvy nebo státními statky. Zaměřovaly se na intenzivní zemědělství, dokonce i v nepříznivých horských oblastech. Po roce 1989 se sytém zhroutil – nastal proces navracení půdy původním vlastníkům a změnil se systém dotací. Došlo k výraznému poklesu zemědělské výroby. Tato zemědělská krize měla pozitivní i negativní dopad na chráněná území, protože se začalo hospodařit více extenzivně, na druhou stranu oblasti s nižší produkcí a menší dostupností a s environmentálními omezeními byly opuštěny. Problémem tedy není ani tak obrana před intenzifikací, jako spíš problém, jak udržet extenzivní zemědělství a přijatelnou péči o pozemky. V Bílých Karpatech je většina půdy vlastněna soukromníky a jen malá výměra patří státu. Přesto, tak jako v ostatních částech republiky, zemědělské podniky hospodaří na velkých výměrách. Takže relativně malý počet velkých komerčních farem (> 500 ha) obhospodařuje polovinu zemědělské půdy v CHKO, většinou na pronajatých pozemcích, které jsou vlastněny i více jak 100 majiteli. Snížení úrovně zásahů člověka nebo jejich úplné ukončení (ukončení pastvy, opuštění od kosení luk, pod.) na karpatských loukách mělo za následek převládnutí dominantních druhů, degradaci horských luk a snížení rozmanitosti krajiny a ekosystémů. Ačkoliv bylo kolektivizované zemědělství příčinou opuštění horských luk, tyto pozemky nejsou zemědělsky obhospodařovány ani dnes, 15 let po privatizaci pozemků. Důvodem je neekonomičnost jejich využívání průměrným zemědělcem z důvodu nízkých tržních pobídek a současné ceny práce a dopravy, společně s jednorázovými náklady jako např. oplocení pozemku či získání dalších hospodářských zvířat. V údolí řeky Moravy byl vývoj odlišný, neboť v těchto úrodných oblastech může být zemědělství výnosné. Zemědělská družstva prošla procesem transformace a nadále hospodaří v obdobném rozsahu jako před rokem 1989. Situace se změnila ve vztahu k vlastnictví půdy, vlastníci nyní mají možnost ovlivnit to, jak družstvo hospodaří, i když se velikost farem významně nezměnila.

65

4.

Byly ve vaší zemi v karpatském regionu zpracovány nějaké studie (posouzení, diferenční analýzy – analýzy mezer) zaměřené na udržitelné zemědělství? Pokud ano, uveďte název, rozsah, místo, kde jsou k dispozici a rok dokončení. Prosím uveďte hlavní závěry nebo studie přiložte (pokud jsou v angličtině.)

V oblasti Karpat bylo zpracováno několik studií: Jaroslav Pražan: Comparative Report on Landscape Management in Marginal Areas in the Czech Republic, Hungary and Slovenia (Srovnání managementu krajiny v marginálních oblastech v České republice, Maďarsku a Slovinsku); Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, Brno, 2000 Jaroslav Pražan: Agri-environmental policy evaluation team - Czech Republic case study “Agriculture in protected areas” White Carpathians. Humboltova univerzita Berlín, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, Praha 2000 Jaroslav Pražan a kol.: Policy options for sustainable agriculture and biodiversity – the case of the White Carpathians protected landscape area, Humboltova univerzita Berlín, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, Praha 2000 Všechny zprávy zdůrazňují důležitost managementu luk (sečení, pastva) vzhledem k jejich významu pro biodiverzitu. (existence květnatých luk byla jedním z hlavních důvodů založení CHKO Bílé Karpaty). Přinášejí doporučení pro nezbytné ekonomické nástroje pro zemědělce a využití agrárních schémat. 5.

Prosím vyjmenujte hlavní strategické dokumenty a zákony vztahující se k zemědělství v horských oblastech (uveďte název, rok přijetí, legální statut a rozsah). Prosíme uveďte jakýkoli nesoulad mezi těmito dokumenty a opatření na jejich řešení.

Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004 – 2013) - schválená vládním usnesením č. 584/2004 z 9. června 2004 Koncepce formuluje strategické cíle zemědělství v české republice, jako je prevence opouštění zemědělské půdy; zvyšování konkurenceschopnosti zemědělství a potravinářského průmyslu ČR vůči stávajícím i nově vstupujícím zemím EU a třetím zemím na základě zvyšování efektivnosti výroby, kvality výrobků, bezpečnosti, přidané hodnoty a regionální pestrosti produkce; zachování přiměřené zaměstnanosti v zemědělství a zlepšení životní úrovně zemědělské populace; snižování rizik opouštění zemědělské půdy, zlepšování scenerické hodnoty a rekreační funkce zemědělské kulturní krajiny a vesnice, včetně zvyšování rekreační hodnoty zemědělských vodních ploch a uchovávání národního kulturního dědictví významných zemědělských vodních děl, krajinných celků a zemědělské vesnické architektury; zvyšování schopnosti zemědělsky užívaných ploch zadržovat vodu stimulováním přeměny orné půdy na trvalé travní porosty urychlením pozemkových úprav a revitalizace zemědělských vodních toků se zohledněním přírodě blízkých způsobů retence vod, podporou odbahňování rybníků (při zachování jejich mimoprodukčních funkcí) ad. ; zlepšení kvality a čistoty povrchových a podzemních vod, které přicházejí do styku se zemědělstvím; soustavné zvyšování biologické rozmanitosti, kvality a biotopické hodnoty zemědělského půdního fondu ČR, včetně zalesňování dlouhodoběji nevyužívané zemědělské půdy nejhorší kvality; a zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie ze zemědělství na celkové spotřebě energie v ČR a postupné směřování k „energetické soběstačnosti“ venkova z obnovitelných zdrojů.

66

Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010 (schválen usnesením Vlády ČR č. 236/2004) Akční plán se skládá ze tří hlavních kapitol. V kapitole „A“. jsou uvedena hlavní východiska pro zpracování Akčního plánu a hlavní argumenty k přijetí Akčního plánu. V kapitole „B“ je popsán současný stav EZ v ČR, základní statistika a problematika legislativy, kontroly a certifikace EZ. V kapitole „C“ jsou uvedeny hlavní cíle a priority Akčního plánu. Tyto priority jsou rozděleny do 6 okruhů: 1. Vztah EZ k životnímu prostředí a pohodě zvířat (welfare) 2. Posílení důvěry spotřebitele – propagace 3. Zpracování a marketing 4. Schopnost podnikat a ekonomická životaschopnost 5. Výzkum, vzdělávání, poradenství 6. Nástroje politiky, politická řešení Materiál dále obsahuje SWOT analýzu EZ v ČR. Státní politika životního prostředí České republiky 2004 – 2010 (schválená Usnesením Vlády České republiky ze dne 17. března 2004 č. 235/2004) – jedním z cílů je propagovat ekologicky příznivé metody zemědělství ve snaze zvýšit procento ekologicky obdělávané zemědělské půdy na 6 = do roku 2005 a na 10% do roku 2010, především v chráněných oblastech. Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky, schválená usnesením Vlády ČR Č. 620/2005 25. května 2005 Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky je zpracována podle vzoru a v souladu se strategií ES. Kapitola o zemědělství definuje následující cíle: 1. Udržet obhospodařování stávajících travních porostů, zvláště pak biotopů v rámci soustavy Natura 2000 (viz KAP). 2. Propagovat a podporovat šetrné zemědělské hospodaření charakterizované vysokou různorodostí (technologické postupy, množství, druh a aplikace hnojiv a přípravků na ochranu rostlin, osevní postup atd.). Podporovat takové technologické postupy, které nepovedou pouze ke zvýšení produktivity, ale které povedou k zastavení degradace, stejně jako k požadavku navrácení, obnovy a zvýšení biologické diverzity. Mezi takové je možno zahrnout ekologické a integrované zemědělství, integrovaný management pesticidů, biologickou kontrolu, vhodné sklizňové postupy. 3. Podporovat obnovu a vytváření ekologicky významných krajinných segmentů (meze, remízky, liniová i mimolesní zeleň, travní porosty zvláště pak nivní louky atd.). 4. Podporovat zachování tradičních odrůd plodin a plemen hospodářských zvířat. 5. Podporovat hospodaření menších subjektů a posílit kapacity místních vlastníků půdy a venkovských komunit k udržitelné péči o biodiverzitu na zemědělsky obhospodařované půdě a podporovat osvětu. Horizontální plán rozvoje venkova ČR pro období 2004-2006 – schválený vládním usnesením č. č. 159 / 98, je programový dokument, jenž slouží k čerpání finančních prostředků z garanční sekce EAGGF. V rámci tohoto programového dokumentu jsou financována tzv. doprovodná opatření společné zemědělské politiky: a) Méně příznivé oblasti a oblasti (LFA) s ekologickými omezeními b) Zemědělství šetrné k životnímu prostředí - tzv. agroenvironmentální opatření

67

c) Zalesnění d) Předčasný odchod do důchodu Mezi hlavní priority HRDP patří zachovat/obnovit a zlepšit environmentální a přírodní hodnoty na venkově, rozšířit plochy lesů na zemědělské půdě ve shodě s cíli v ochraně životního prostředí, zlepšit věkovou strukturu pracovníků v zemědělství a zachovat zemědělství v méně příznivých oblastech v souladu s cíli ochrany životního prostředí. Zákon č. 252/1997 Sb. O zemědělství ve znění pozdějších dodatků, z 13. října 1997. Účelem tohoto zákona je vytváření podmínek pro zajištění schopnosti českého zemědělství zabezpečit základní výživu obyvatel, potravinovou bezpečnost a potřebné nepotravinářské suroviny; vytváření předpokladů pro podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, které přispívají k ochraně složek životního prostředí jako půdy, vody a ovzduší a k udržování osídlené a kulturní krajiny; a vytvoření podmínek pro provádění společné zemědělské politiky a politiky rozvoje venkova Evropské unie. Zákon č. 242/2000 Sb. O ekologickém zemědělství Tento zákon upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropských společenství (Směrnice EHS č. 2092/91) podmínky hospodaření v ekologickém zemědělství a k němu se vztahující osvědčování a označování bioproduktů, biopotravin a ostatních bioproduktů, a dále výkon kontroly a dozoru nad dodržováním povinností s tím spojených. Zákon č. 334/1992 O ochraně zemědělského půdního fondu – se zabývá zemědělské půdy, hlavním cílem je ochrana zemědělského půdního fondu, definuje podmínky, za nichž je možné využít zemědělský půdní fond k jiným účelům. Existující nesoulad mezi Strategií ochrany biodiverzity a ostatních strategických dokumentů v zemědělství vyplývá z toho, že SOB je relativně nový dokument a nebylo ještě dost času na zapracování jeho opatření do ostatních sektorových politik. Opatření Koncepce zemědělské politiky nejsou v souladu se Strategií ochrany biodiverzity. Na druhou stranu žádná z opatření SOB a ostatních dokumentů nejsou v přímém rozporu.

6.

Má vaše země specifickou politiku s cílem propagovat udržitelné zemědělství v horských oblastech? Pokud ano, specifikujte na jaké úrovni (místní, regionální, státní) a uveďte, které z následujících aspektů byly brány v úvahu:

Aspekty

A/N

Zahrnutí environmentálních témat do plánů managementu krajiny

Y

Ochrana přírodních a polo-přírodních lučních komplexů Ohled na dopad zemědělských strategií na ekologickou síť Ohled na dopad zemědělských strategií na horské krajiny Ohled na dopad zemědělských strategií na tradiční

A

68

A N N

Místní/Regionální/Státní úroveň Na všech úrovních existuje územní systém ekologické stability (viz kapitola 2), síť chráněných území Státní – agro-environmentální programy

využití půdy Nutnost ochrany horských ekosystémů a krajiny

A

Význam biologické diverzity A Specifické socio-ekonomické podmínky v horách jako A méně příznivé oblasti Ekologická citlivost určitých oblastí A Protipovodňová ochrana ostatní

Méně příznivé oblasti (LFA), agroenvironmentální programy – viz ot. 7 Státní Státní Státní – LFA, Natura 2000, chráněná území

A

Strategie na ochranu biodiverzity a Akční plán (NBSAP) ČR uvádějí, že intenzivní zemědělství má přímý vliv na pokles biodiverzity na horských loukách. Zdůrazňují důležitost Bílých Karpat jako oblasti, kde tradiční způsob hospodaření vedl k zachování botanicky bohaté louky, ačkoli rovněž zdůrazňují, že tyto ovlivněné oblasti jsou relativně malé a jejich stupeň ohrožení se zvyšuje. 7.

Byla pro karpatskou oblast přijata nějaká specifická opatření / nástroje (např. agroenvironmentální programy) pro zavedení udržitelného zemědělství v horských oblastech?

Horizontální plán rozvoje venkova ČR pro období 2004-2006 – schválený vládním usnesením č. č. 159 / 98. Je to hlavní programový dokument, jím že implementuje politika EU, konkrétně směrnice EHS č. 1257/1999, k čerpání finančních prostředků z Evropského zemědělského podpůrného a garančního fondu EAGGF. V rámci tohoto programového dokumentu jsou financována tzv. doprovodná opatření společné zemědělské politiky: e) Méně příznivé oblasti a oblasti (LFA) s ekologickými omezeními f) Zemědělství šetrné k životnímu prostředí - tzv. agroenvironmentální opatření g) Zalesnění h) Předčasný odchod do důchodu Mezi hlavní priority HRDP patří zachovat/obnovit a zlepšit environmentální a přírodní hodnoty na venkově, rozšířit plochy lesů na zemědělské půdě ve shodě s cíli v ochraně životního prostředí, zlepšit věkovou strukturu pracovníků v zemědělství a zachovat zemědělství v méně příznivých oblastech v souladu s cíli ochrany životního prostředí. Agroenvironmentální programy jsou systémem konkrétních dotací zahrnující i zatravňování zemědělské půdy, údržbu luk a ostatní oblasti managementu. Pokrývají celé území ČR. Pro oblast Karpat je nejvíce využíván program pro hospodaření na travních porostech s výskytem chřástala polního a extenzivní pastviny. Agro-environmentální programy jsou charakterizovány a regulovány usneseními vlády 119/2005, 242/2004, 542/2004. Speciální program byl vytvořen v roce 2005 pro oblast Bílých Karpat – Zatravňování orné půdy regionální směsí semen v CHKO Bílé Karpaty. Cílem tohoto programu je zajistit financování pro rozšiřování luk s využitím speciální směsi osiva, vycházejícího z druhové skladby karpatských květnatých luk. V roce 2005 se žádný subjekt do tohoto programu 69

nepřihlásil, pravděpodobně kvůli problémům s formálním plněním kritérií registru zemědělské půdy LPIS. Zatravňování orné půdy probíhá v této CHKO z programů PPK Méně příznivé oblasti (LFA) – majitelé luk a pastvin v horských oblastech, v CHKO nebo NP, Natura 2000 nebo oblastech E-LFA mohou získat dotace na údržbu trvalých travních porostů, např. sečením přípravu plánů managementu apod. Žadatelé musí dodržovat pravidla „Zásad správné zemědělské praxe“, jež jsou přílohou č. 6 metodiky pro udělování grantů v rámci LFA (viz metodika LFA č. 241/2004). 8.

Jaký je institucionální rámec na státní, regionální a lokální úrovni v oblasti zemědělství? Popište prosím stručně role hlavních institucí a vysvětlete horizontální a vertikální mechanizmy spolupráce (např. mezisektorové koordinační komise). Prosím uveďte oblasti, kde se překrývají kompetence institucí a opatření, navržená k nápravě.

Ministerstvo zemědělství je podle zákonů č. 2/1969 Sb. a 272/1996 Sb. ústředním orgánem státní správy pro zemědělství, s výjimkou ochrany zemědělského půdního fondu, pro vodní hospodářství, kromě ochrany přirozené akumulace vod, ochrany vodních zdrojů a ochrany jakosti vod, a pro potravinářský průmysl. Je rovněž ústředním orgánem státní správy lesů, myslivosti a rybářství, mimo území národních parků. Ministerstvo zemědělství řídí Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, Státní veterinární správu, Státní rostlinolékařskou správu, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský a Českou inspekci pro šlechtění a plemenitbu hospodářských zvířat. Pro usnadnění komunikace s veřejností má MZe 66 regionálních poboček - zemědělských agentur. Od 1.1.2003 přešly, v rámci přesunu kompetencí, pod správu MZe také pozemkové úřady. Ministerstvo životního prostředí řídí několik programů, které se částečně překrývají s programy, řízenými Ministerstvem zemědělství, např. Státní fond životního prostředí, Program Revitalizace říčních systémů, Program péče o krajinu (detaily viz kapitola č. 2 – biodiverzita). Během distribuce těchto financí je nezbytná koordinace mezi ministerstvy. Překryvy mezi Programem péče o krajinu a agroenvironmentálními programy, které oba poskytují finance pro údržbu luk a pastvin oblastech s různým stupněm ochrany, vedly v 60 letech k několika případům ilegálního zneužití těchto zdrojů (dotace obdržené z obou zdrojů zaráz). Díky lepší koordinaci a komunikaci mezi poskytovateli podpory (MŽP a MZe) se takovéto případy už neobjevují. Podle zákona č. 334/1992 Sb. O ochraně ZPF je ústředním orgánem státní správy, zodpovědným za ochranu zemědělského půdního fondu. Má rovněž na starosti myslivost a rybářství v národních parcích. Kraje jsou podle zákona č. 334/1992 O ochraně ZPF zodpovědné za povolovací procesy v oblasti ochrany půdního fondu. Obce nemají v oblasti zemědělství žádné důležité pravomoci. 9.

Jaké jsou hlavní finanční zdroje financování (domácí a zahraniční) pro aktivity, spojené s udržitelným zemědělstvím v karpatském regionu ve vaší zemi? Existují

70

nějaké speciální finanční nebo ekonomické nástroje na podporu takovýchto aktivit? Prosím uveďte detaily. Agroenvironmentální programy jsou systémem konkrétních dotací zahrnující i zatravňování zemědělské půdy, údržbu luk a ostatní oblasti managementu. Pokrývají celé území ČR. Pro oblast Karpat je nejvíce využíván program pro hospodaření na travních porostech s výskytem chřástala polního a extenzivní pastviny. Agro-environmentální programy jsou charakterizovány a regulovány usneseními vlády 119/2005, 242/2004, 542/2004. Speciální program byl vytvořen v roce 2005 pro oblast Bílých Karpat – Zatravňování orné půdy regionální směsí semen v CHKO Bílé Karpaty. Cílem tohoto programu je zajistit financování pro rozšiřování luk s využitím speciální směsi osiva, vycházejícího z druhové skladby karpatských květnatých luk. V roce 2005 se žádný subjekt do tohoto programu nepřihlásil pravděpodobně pro formální nesplnění kritérií z registru zemědělské půdy LPIS. Zatravňování orné půdy probíhá v této CHKO z programů PPK Méně příznivé oblasti (LFA) – majitelé luk a pastvin v horských oblastech, v CHKO nebo NP, Natura 2000 nebo oblastech E-LFA mohou získat dotace na údržbu trvalých travních porostů, např. sečením přípravu plánů managementu apod. Žadatelé musí dodržovat pravidla „Zásad správné zemědělské praxe“, jež jsou přílohou č. 6 metodiky pro udělování grantů v rámci LFA (viz metodika LFA č. 241/2004). Státní fond životního prostředí především prostřednictvím programu Program péče o přírodní prostředí. Fond řídí Ministerstvo životního Prostředí.. Cílem programu je podpora opatření k ochraně přírody a krajiny prováděných nad běžný rámec povinností vymezených zákonem. Udržitelného zemědělství se týkají opatření „Realizace schválených plánů péče o zvláště chráněná území“ a „Program péče o půdu“. Program péče o krajinu - cílem programu jsou opatření, vedoucí k ochraně a obnově základních funkcí krajiny. Program péče o krajinu vytváří podmínky pro rehabilitaci základních funkcí krajiny (půdoochranná, biologická, mikroklimatická, stabilita vodního režimu), které umožňují její optimální zemědělské, vodohospodářské, lesnické a rekreační využívání. Následující opatření se vztahují k udržitelnému zemědělství: • • • • •

Zatravňování zemědělské půdy; Udržení kulturního stavu, typického krajinného rázu a základních mimoprodukčních funkcí krajiny. Omezování nežádoucího šíření chorob na dřevinách. Zavádění ozdravných opatření v intenzívně zemědělsky využívaných oblastech. Podpora přírodě blízkých forem zemědělského hospodaření.

Program LIFE je finanční nástroj Evropské unie k zabezpečování požadavků v oblasti ochrany přírody a životního prostředí. Obecným cílem programu LIFE je přispět k implementaci, zdokonalení, rozvoji politiky a legislativy v oblasti životního prostředí, obzvláště s ohledem na integraci otázek životního prostředí do jiných politik a dosažení trvale udržitelného rozvoje. Třetí etapa programu, ve které se nyní nacházíme – LIFE III – platí pro období od 1. ledna 2000 – do 31. 12. 2004. Zvláštním cílem oddílu LIFE – Nature je přispívat k implementaci směrnice Rady 79/404/EHS, o zachování volně žijícího ptactva; směrnice Rady 92/43/EHS, o zachování přirozených stanovišť a divoké fauny a flory a zvláště k rozvoji evropské sítě NATURA 2000. 71

V rámci tohoto oddílu se uplatňují: LEADER+ – zajišťován Ministerstvem zemědělství, EU program, určený k podpoře místních aktivit. Hlavním cílem je zapojení veřejnosti do řešení lokálních problémů ve venkovských oblastech. Operační program Infrastruktura – řízen Ministerstvem životního Prostředí.. Následující opatření mají rovněž vztah k udržitelnému zemědělství v horských oblastech: (detaily viz kapitola 2 ) Obnova environmentálních funkcí území Záměrem opatření 3.1 je přispět k systémové ochraně před povodněmi prostřednictvím obnovy narušeného vodního režimu krajiny, zvýšení retenční schopnosti krajiny a podpory biodiverzity

10. Prosím popište stručně aktivity, vztahující se k zemědělství, realizované v karpatském regionu ve vaší zemi občanskými organizacemi. V regionu je mnoho aktivních NNO (Beskydy, Bílé Karpaty), realizujících projekty v oblasti pastvy ovcí, původních ovocných odrůd, organizujících sečení luk v oblastech mimo zájem zemědělců. Asociace Tradice Bílých Karpat je jedinečná v propagaci regionálních produktů, používá vlastní obchodní značku (podobný projekt je připravován i v Beskydech) a vyrábějící jablečný mošt ve vlastní moštárně. NNO poskytují pomoc farmářům, jak je popsáno níže v případové studii o Bílých Karpatech, prezentované Pražanem: „je zde několik NNO, zapojených do ochrany, buď přímo, zajišťujících nějaké ochranářské služby v jejich nákladech, nebo nepřímo, prostřednictvím zvyšování povědomí u uživatelů půdy, a pomáhajících řešit konflikty mezi zemědělci a ochranáři. V naší studii jsme se zaměřili na přístup druhého typu. Český svaz ochránců přírody má úzkou vazbu na Správu CHKO. Sdílí přístup CHKO k ochraně přírody a podporuje administrativu CHKO prostřednictvím organizace komunikace s místní, regionální, státní i mezinárodní veřejností: publikuje letáky a plakáty, publikuje v médiích, organizuje informační meetingy a podobně. Informační centrum Moravských Kopanic (ICMK) se zaměřuje na otázku „jak realizovat v chráněných oblastech reálné a udržitelné zemědělství“. Zájem o ochranu přírody ze strany ICMK je stejný jako u SCHKO a ČSOP. Ale liší se jejich přístup v tom smyslu, že ICMK chce především nejdříve porozumět problémům, které musí zemědělci řešit a pomoci jim najít řešení, jež by bylo kompromisem mezi potřebou zemědělců především vydělávat a veřejným zájmem na ochraně přírody. ICMK považuje programy Mze a CHKO za důležité pro zvýšení jak ekonomické životaschopnosti farem tak pro ochranu krajiny a přírodních druhů. Nicméně budoucnost udržitelného zemědělství vidí v jeho co největším zahrnutí ekologických hodnot Bělokarpatských hodnot do potravinářských a textilních produktů. Proto ICMK podporuje farmáře v organizaci producentů a vytváření distribučních kanálů pro ekologické a místně specifické (značkové) produkty. Díky tomuto přístupu se mezi zemědělci ICMK těší vysoké důvěře, stejně jako mezi úředníky SCHKO.“ (Cíle politiky pro udržitelné zemědělství a biodiverzitu, 2000) 11. Prosím uveďte detaily o účasti vaší země v mezinárodních (globálních, regionálních, sub-regionálních) iniciativách, vztahujících se k udržitelnému

72

zemědělství, (např. SARD iniciativa – Iniciativa na podporu udržitelného zemědělství a rozvoje venkova, Mezinárodní iniciativy na podporu diverzity v zemědělství v rámci CBD apod.) V současné době je připraven projekt UNDP, financovaný prostřednictvím GEF: „Conservation of biological diversity of Carpathian Mountain grasslands in the Czech Republic through targeted application of new EU funding mechanism“. Projekt realizuje MŽP a implementační organizací bude Nadace pro ekologické zemědělství - FOA. Cílem tohoto projektu je posílit péči o celosvětově významnou druhovou rozmanitost bohatých horských lučních biotopů (louky a pastviny) ve dvou CHKO (Beskydy a Bílé Karpaty), které jsou součástí soustavy Natura 2000. Projekt bude vyhodnocovat a ověřovat předpoklad, že současné a budoucí mechanismy finanční podpory EU, pokud budou vhodně nastaveny, dostatečně pokryjí přidané náklady vlastníků pozemků, které mají s hospodařením na těžce dostupných, ale druhově rozmanitých pozemcích, tak, aby měli zájem podílet se na realizaci vytvořených plánů péče. Projekt je zaměřen na vytvoření kapacity pro identifikaci nejhodnotnějších území, získání a šíření zkušeností s využíváním fondů EU pro péči o luční biotopy, monitoring dopadů péče (managementu) a rozšiřování těchto zkušeností mezi ostatní zabývající se péčí o horské louky, především pro strany Karpatské úmluvy. Výsledky projektu budou využity pro nejvhodnější nastavení finanční podpory z EU právě pro tento typ ekosystému. Do projektu jsou zahrnuty dvě CHKO, Bílé Karpaty a Beskydy, s celkovou plochou kolem 13.360 ha horských luk, jsou zahrnuty na českém seznamu speciálních chráněných oblastí v rámci směrnice EU o biotopech. 12. Prosím stručně zhodnoťte hlavní úspěchy a překážky a bariéry v oblasti udržitelného zemědělství v karpatském regionu ve vaší zemi. Úspěchy: Návrat tradice chovu ovcí a skotu do některých oblastí Karpat je jednoznačně velmi pozitivní i z pohledu stále větší obtížnosti tradičně hospodařit v horských oblastech. I z tohoto důvodu jsou programy jako Program péče o krajinu, agro-envi programy či dotace pro ekologické zemědělství velmi potřebné. Existuje též několik projektů úzké spolupráce sedláků s nevládními organizacemi v tzv. pozemkových spolcích s cílem udržet tradice hospodaření a udržovat přírodní hodnoty luk a pastvin. Překážky a bariéry: Přesto opouštění zemědělské půdy zůstává největším problémem v Karpatech. Specielně v Beskydech se zalesňování (podporované i z dotačních programů EU) některých luk nebo pastvin může stát velmi problematické z pohledu ochrany biodiverzity. Pro zemědělce je důležitý snadný přístup k finančním programům na údržbu krajiny, především agroenvironmentálním programům. Je tu nezbytná asistence některých NNO (viz otázka 10. této kapitoly), nepoť vyřizování papírů, spojených s žádostí o dotaci, mnoho zemědělců odradí. Problémem údržby cenných lokalit jsou rovněž neznámí či nedostupní majitelé pozemků.

73

K problémům v budoucnosti může rovněž vést nárůst používání hnojiv – využití umělých hnojiv v ČR se trvale zvyšuje (Statistická ročenka 2003). Hnojiva jsou jedním z největších zdrojů znečištění (viz kapitola voda). Lesnictví 13. Jaké je v karpatském regionu ve vaší zemi procento lesů? Podle údajů Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů je karpatská oblast přibližně ze 44,8% pokryta lesy. Nejvyšší procento lesů je v severní části oblasti, v Beskydech (71%). 14. Prosím vyjmenujte chráněné oblasti, určené k ochraně přírodních lesů, především pralesů v karpatské oblasti ve vaší zemi. V karpatské oblasti jsou pouze malé zlomky původních pralesovitých porostů: Mionši (194,79 ha), Razula (27,51 ha), Salajka (35,21 ha), Zimný Potok, Kelčský Javorník (122,35 ha), a Javorina (83,49 ha). Několik dalších rezervací chrání přírodě blízké lesy. 15. Jaký je hlavní vliv postupů, uplatňovaných v lesnictví, na životní prostředí (včetně samotných lesů) v karpatské oblasti ve vaší zemi? Prosím uveďte konkrétní problémy jako např. ilegální kácení, jenž představuje vážné ohrožení horských pralesů. Hlavním vlivem postupů, uplatňovaných v lesnictví, je velmi nízký stupeň přirozenosti lesního porostu ve všech lesích České republiky. Lesy v karpatské oblasti vykazují vyšší procento lesů s nevhodnou druhovou skladbou, ale rovněž zahrnují dvakrát vyšší procento lesů s mimořádně příznivou druhovou skladbou. Tyto lesy se nacházejí především ve vrcholových horských lokalitách. Stupeň přirozenosti skladby Nevhodný, přir. skladba <10% Velmi nízký,exoty, přir.skl. 11-30% Nízký,monokult.,přir.skl. 11-30% Průměrný, monokult., přir.skl. 31-50% Vysoký, přir. skl. 51-70% Velmi vysoký, přir. skl. 71-90% Mimořádný, přir. druh. skl.>90%

Celá Česká republika Karpatská oblast % % 26.7 33.7 5.0 5.16 25.3 15.66 17.1 13.23 10.9 10.7 8.6 8.3 5.1 11.36

Výsledkem špatné druhové skladby je nízká odolnost proti škůdcům, malá schopnost krajiny zadržet vodu, což může vést k povodňovým stavům, a snížení biodiverzity lesních ekosystémů. S výjimkou prvních a druhých zón CHKO a přírodních rezervací se v lesním managementu stále používá metoda holosečí, což znamená zničení celého ekosystému v lokalitě, kde se těží, včetně půdního pokryvu (díky použití těžké techniky), a obnovu lesa metodou vysazování uměle vypěstovaných sazenic. Ve většině případů se takto stále pěstují smrkové monokultury. 74

Ilegální kácení není vážným problémem, který by ohrožoval horské lesy. Objevilo se několik případů především v soukromých lesích se strukturou monokultury, v poslední době ale díky lepší kontrole je těchto případů méně. Speciální okruh problémů je způsoben rozvíjejícími se sportovními aktivitami, jako je sjezdové lyžování, využívání horských kol a výstavba rekreačních chat. 16. Byly ve vaší zemi v karpatském regionu zpracovány nějaké studie (posouzení, diferenční analýzy) zaměřené na udržitelné lesnictví? Pokud ano, uveďte název, rozsah, místo, kde jsou k dispozici a rok dokončení. Prosím uveďte hlavní závěry nebo studie přiložte (pokud jsou v angličtině.) V karpatském regionu nebyly zpracovány žádné výše uvedené studie, ale existuje několik zdrojů dat, jež mohou sloužit jako důležitý zdroj informací o lesích v karpatském regionu. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů publikuje každý rok tzv. Zelenou zprávu – Zprávu o stavu lesa a lesního hospodářství v České republice. Tato zpráva se zaměřuje především na ekonomická témata, vyhodnocuje lesní management od produkce dřeva až po sběr semen. Z hlediska ochrany životního prostředí se zabývá pouze emisemi a znečištěním vzduchu, zmiňuje cestovní ruch jako jedinou neproduktivní funkci lesa. Nicméně zdravotní stavy lesů, druhová skladba a další faktory jsou zde zmíněné, ačkoli jen na celorepublikové úrovni. Zpráva za rok 2004 konstatuje, že se trvale zmenšuje podíl jehličnanů. Z hlediska péče o životní prostředí zpráva zmiňuje pouze dva systémy certifikace, platné v České republice: • The Programme for the Endorsement of Forest Certification Schemes (PEFC) je mezinárodní program, zaměřený na propagaci udržitelného hospodaření v lesích prostřednictvím udělování certifikátů. V České republice je prováděna certifikace prostřednictvím Českého systému certifikace lesů (CFCS – Czech Forest Certification Scheme), což je národní nezávislý systém platný na území České republiky. Tento systém byl schválen radou PEFC v roce 2001, do konce roku 2003 bylo takto certifikováno 1 911 211 ha lesa (což je více než dvě třetiny lesů v ČR) • FCS je mezinárodní organizace s respektovaným systémem a značením produktů propagující zodpovědný management ve světových lesích. Tento systém není tolik rozšířený, ale garantuje velmi vysoký ekologický standard lesního managementu. Do konce roku 2003 bylo systémem FSC certifikováno 10 450 ha lesa. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů rovněž pracuje na Inventarizaci lesa, která nabízí podrobnější data, členěná podle krajů. V roce 204 byl dokončen první sběr dat. Výsledky jsou k dispozici na www.uhul.cz. Pro vyhodnocení zdravotního stavu lesů jsou využívány satelitní snímky. Každá lesní oblast má zpracovaný Oblastní plán rozvoje lesů, který zahrnuje široké spektrum dat o ekonomice a vlastnických poměrech, managementu v chráněných oblastech, v ÚSES, apod. Obsahuje rovněž data o ohrožujících faktorech a přírodní charakteristiku. Tyto plány zpracovává Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, a jsou navrhovány na období 20 let. Tzv. lesní oblasti nekorespondují s žádnou administrativní jednotkou nebo chráněnými oblastmi, což může využití dat komplikovat.

75

Každá CHKO má zpracován Plán managementu, navazující na Oblastní plán rozvoje lesů, jehož součástí je jednak posouzení stavu, jednak navrhovaná opatření. Rovněž tyto plány pro lesní oblasti jsou zpracovávány Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů. 17. Prosím vyjmenujte hlavní strategické dokumenty a zákony vztahující se k udržitelnému lesnictví (uveďte název, rok přijetí, legální statut a rozsah). Prosíme uveďte jakýkoli nesoulad mezi těmito dokumenty a opatření na jejich řešení. Strategie na ochranu světového klimatického systému byla přijata usnesením Vlády ČR č. 480/1999 17. května 1999. Tato strategie byla přijata s úmyslem implementovat Kjótský protokol v rámci České republiky. Navrhuje vytvoření ekonomických nástrojů podporujících energetické úspory, zalesňování a některá opatření v oblasti dopravy. Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky, schválená usnesením Vlády ČR Č. 620/2005 25. května 2005 Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky je zpracována podle vzoru a v souladu se strategií ES. Kapitola o lesnictví definuje následující cíle: 1. Zachovat nebo zvýšit současnou výměru lesů jako minimální základ pro uplatňování potřeb ochrany lesní biodiverzity při zachování všech ostatních funkcí lesa. 2. Legislativně zakotvit alternativní metodu tvorby lesního hospodářského plánu na podkladě provozní inventarizace, jako nástroj podpory přechodu k přírodě blízkým formám hospodaření. Současně dopracovat a prosadit do praxe návrh nového systému kategorizace lesů založeného na vnímání lesa jako polyfunkčního ekosystému a zavést potřebné stimulační nástroje tak, aby opatření nutná k ochraně biodiverzity byla pro vlastníky lesů ekonomicky přijatelná. 3. Při obnovách porostů zabezpečit podíl dřevin přirozené druhové skladby (PDS) v hospodářských porostech alespoň v mezích současným zákonem stanoveného procenta melioračních a zpevňujících dřevin a vhodnými nástroji podporovat uplatňování dřevin PDS nad daný minimální rámec. Současně zajistit v lesních porostech podíl stárnoucího a mrtvého dřeva jako útočiště společenstev organismů na něj vázaných. 4. Přijmout opatření na zvýšení podílu přirozené obnovy druhově a geneticky vhodných porostů. S tím úzce souvisí potřeba přijmout vhodná opatření na snížení stavů spárkaté zvěře a poté je udržovat na úrovni, která nebude přirozenou obnovu porostů znemožňovat. 5. Uplatňovat zásady ekosystémového přístupu při využívání složek lesní biodiverzity. To mj. představuje dbát na ochranu genofondu ohrožených druhů nižších i vyšších rostlin, jednotlivých společenstev volně žijících živočichů (zoocenóz), lesní půdy a jejího přirozeného vodního režimu, přičemž nelze pomíjet ostatní např. socioekonomické aspekty dané problematiky. 6. S využitím výsledků dosavadního výzkumu a výstupů monitoringu vlivu imisí na lesy a lesní půdu specifikovat současné problémy obnovy lesních ekosystémů v oblastech, které byly zejména v minulosti vystaveny zvýšenému imisnímu zatížení. Současně zpracovat koncepci dalšího postupu zmírňování dopadů nepříznivých procesů na lesní biodiverzitu. 7. S využitím výstupů již zadaných výzkumných úkolů dokončit metodiku popisu stavu a monitoringu biodiverzity lesních ekosystémů a zvážit možnosti začlenění národní

76

inventarizace lesů do celostátního systému monitoringu biodiverzity mj. ve vztahu k nařízení 2152/2003 Evropského parlamentu a Rady o monitoringu lesů a výměně informací týkajících se životního prostředí (Forest Focus). Dále dopracovat soustavu lesních ZCHÚ ponechaných samovolnému vývoji, dořešit otázku referenční sítě monitorovaných přirozených lesů ponechaných samovolnému vývoji včetně metodiky jejich sledování a dokončit tvorbu databanky přirozených lesů. 8. Zpracovat a uvést do praxe strategii informování laické i odborné veřejnosti o otázkách spojených s ochranou druhové rozmanitosti lesů a ustanovit platformu, na které budou otázky ochrany biodiverzity řešeny na úrovni všech dotčených resortů a hlavních zájmových skupin z řad nevládních organizací a vlastníků lesa. Zásady státní lesnické politiky 1994 schválené Usnesením Vlády ČR č. 249/1994 11. května 1994. Priority tohoto dokumentu byly zaměřeny především na produkci dřeva, dokument formuluje zásady, jako obnovit a udržet stabilní lesní ekosystémy; zvýšit druhovou diverzitu lesních dřevin a přiblížit se k přirozené skladbě lesů s přiměřeným uplatněním produkčně vhodných druhů; dosáhnout výrazného snížení imisního zatížení lesních porostů; zachovat a ozdravit lesní porosty v imisně poškozených oblastech; udržet a rozvíjet genofond lesních dřevin. Na základě těchto principů byl v roce 1997 přijat Program udržitelného rozvoje a obnovy lesa. Definuje hlavní opatření, která by se měla v oblasti lesnictví realizovat. Koncepce lesnické politiky byla schválena vládním usnesením dne 12. ledna 2000. Koncepce lesnické politiky z roku 2000 je koncipován v době, kdy vstup do EU dostával reálné obrysy. Tento materiál se opírá o tyto hlavní zásady: • dokončení restitučního procesu; • zlepšování stavu lesních ekosystémů; • uchování a zvyšování biodiversity v lesích; • rozvoj mimoprodukčních funkcí lesů; • rozšíření využívání dřeva jako přírodní obnovitelné suroviny; • podpora lesnických institucí; • sledování ekonomických aspektů lesnické politiky. Materiál byl posouzen podle SEA. Národní lesnický program byl schválen Vládou ČR 13. ledna 2003. Strategické cíle tohoto dokumentu sledují lesnickou politiku EU, přijatou 14. prosince 1998. Základní principy, z nichž NLP vychází jsou: • obhospodařování lesů trvale udržitelným způsobem; • při omezování administrativních zásahů státu na nevyhnutelné minimum; • při motivačním působení státní lesnické politiky na podporu veřejných zájmů; • při zvyšování odpovědnosti vlastníků lesů za svůj majetek. Strategické cíle NLP navazují na lesnickou strategii EU, schválenou rezolucí Rady EU ze dne 14. prosince 1998 “O lesnické strategii pro EU”. Lesnická strategie EU přejímá zase celoevropská kritéria a indikátory trvale udržitelného hospodaření v lesích, přijaté na 3. ministerské konferenci o ochraně evropských lesů v Lisabonu (1998). NLP tato kritéria bez výhrad přebírá. Jedná se o šest následujících kritérií: • udržení a přiměřené zvyšování lesních zdrojů a jejich příspěvku ke globálnímu koloběhu uhlíku; • zachování zdraví a životaschopnosti lesních ekosystémů; • zachování a podpora produkčních funkcí lesů (produkce dřeva a ostatních produktů);

77

• • •

zachování, ochrana a vhodné rozšíření biologické diverzity lesních ekosystémů; udržování a vhodné zvyšování ochranných funkcí v lesním hospodářství; zachování dalších společensko-hospodářských funkcí a podmínek.

Zákon č. 289/1995 Sb. O lesích (Lesní zákon) v pozdějším znění, přijatý 3. listopadu 1995 Účelem tohoto zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. Zákon č. 449/2001 Sb. O myslivosti ze dne 27. listopadu 2001 Tento zákon upravuje chov a zachování druhů zvěře volně žijících na území České republiky, výjimečné držení zvěře v zajetí, dovoz a vývoz živé zvěře, dovoz a vypouštění živočichů, kteří zatím nežijí na území České republiky, tvorbu a využití honiteb, postavení a právní poměry honebního společenstva, ochranu myslivosti, užívání honebních pozemků a zlepšování životních podmínek zvěře, regulaci stavů zvěře, provádění lovu zvěře, provádění lovu živočichů, kteří nejsou zvěří, náhradu škody způsobené zvěří a při provozování myslivosti, kontrolu ulovené zvěře, výkon státní správy myslivosti, dozoru a sankce za neplnění nebo porušení povinností, aj. Zákon č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších doplňků a dodatků. Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000. Přitom je nutno zohlednit hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry. Zákon řeší podrobně péči státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny. Zákon č. 254/2001 Sb O vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Účelem tohoto zákona je chránit povrchové a podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl v souladu s právem Evropských společenství. Účelem tohoto zákona je též přispívat k ochraně vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů. Mezi těmito strategickými dokumenty a zákony nejsou žádné zásadní nesoulady, hlavním problémem lesnictví se zdá být pomalá implementace principů udržitelného rozvoje, jež jsou již v legislativě uplatněny. 18. Sledují strategie přijaté v ČR níže uvedené principy? Prosím uveďte detaily. Principy Udržitelný management lesních zdrojů a lesní půdy Ochrana lesů proti znečištění 78

A/N A 1) A 1)

Prevence a ochrana proti ohni, škůdcům a nemocem A 1) Veřejné informace o lesních ekosystémech A 2) Účast veřejnosti ve vytváření, implementaci a plánování národních N lesnických strategií Uznání zásadní role lesů v udržení ekologických procesů a rovnováhy A 1) Zalesňování a obnova lesa A 1) Posouzení ekonomických a mimoekonomických hodnot lesních statků A 1) a služeb Ochrana oblastí přirozeného lesa A 3) Ochrana ekologicky reprezentativních a jedinečných typů lesa A 3) Zřetel na alternativní využití lesa A 4) Zajištění dostatečné retence srážek v horských oblastech jako N povodňové prevence Ostatní 1) Všechny tyto principy jsou definovány v Národním lesnickém programu (viz ot. č. 17) 2) Výsledky Inventarizace lesů i každoroční Zelené zprávy jsou veřejnosti dostupné na www.uhul.cz. Nicméně pokud někdo požaduje detailnější data, je to možné pouze za finanční úhradu. 3) Velké oblasti lesů v ČR jsou součástí CHKO, přírodních rezervací nebo lokalit Natura 2000, ale přesné číslo není k dispozici. Většina unikátních lesních porostů je chráněna v rezervacích. 4) Zákon č. 298/1995 Sb. (Lesní zákon) definuje alternativní využití lesa a popisuje podmínky managementu takovýchto lesů. 19. Vytvořila vaše země nějaké zalesňovací programy nebo programy na obnovu lesa v horských oblastech, vystavených erozi a degradaci? Prosím uveďte detaily. Česká republika nemá žádné takové programy, ale existuje zde několik programů, jejichž součástí jsou i opatření na obnovu lesa a ochranu proti erozi, např. Program revitalizace krajiny nebo program obnovy říčních systémů. (Detaily viz ot. č. 22 – zdroje financování). Existuje speciální program pro stabilizaci lesa v Jizerských horách a na Ještědu (tyto hory byly několikrát vážně poškozeny emisemi, leží ale mimo karpatskou oblast). 20. Jaký je institucionální rámec na státní, regionální a lokální úrovni v oblasti lesního managementu? Popište prosím stručně role hlavních institucí a vysvětlete horizontální a vertikální mechanizmy spolupráce (např. mezisektorové koordinační komise). Prosím uveďte oblasti, kde se překrývají kompetence institucí a opatření, navržená k nápravě.

79

Ministerstvo zemì dì lství

Regionální pracovištì

Lesní odbor

Regiony 14 krajských úøadù

Lesy Èeské republiky

Úøady s pøenesenou pùsobností Praha, Brno, Ostrava, Plzeò

Ministerstvo zemědělství je podle zákonů č. 2/1969 Sb. a 272/1996 Sb. ústředním orgánem státní správy pro zemědělství, s výjimkou ochrany zemědělského půdního fondu, pro vodní hospodářství, kromě ochrany přirozené akumulace vod, ochrany vodních zdrojů a ochrany jakosti vod, a pro potravinářský průmysl. Je rovněž ústředním orgánem státní správy lesů, myslivosti a rybářství, mimo území národních parků. Mze řídí Ústav hospodářské úpravy lesů a Lesy České republiky. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem (ÚHÚL) je organizační složkou státu zřízenou Ministerstvem zemědělství České republiky. Má několik organizačních jednotek – v Olomouci, Frýdku-Místku a v Brně. Všechny tři jsou poblíž karpatského regionu. Předmětem činnosti ÚHUL je: • Provádění inventarizace lesů v České republice (IL) - Inventarizace lesů je nezávislé šetření o skutečném stavu a vývoji lesů jako významného obnovitelného přírodního zdroje a důležité složky životního prostředí v České republice. Inventarizací lesů získáváme údaje, zejména o porostních zásobách, dřevinné skladbě, zdravotním stavu a funkcích lesů. Ke sběru dat jsou používány nejmodernější terénní přístroje. • Vyhotovování a správa dat oblastních plánů rozvoje lesů (OPRL) včetně zajišťování jednotného typologického systému lesů v České republice - Oblastní plány rozvoje lesů je dílo definující zásady hospodaření v lesích dle přírodních lesních oblastí České republiky. Vycházejí z principu trvale udržitelného hospodaření v lesích a vytvářejí předpoklady pro minimalizaci střetu mezi celospolečenskými zájmy a zájmy jednotlivých vlastníků lesů. Slouží jako zdroj informací pro vypracování lesních hospodářských plánů, lesních hospodářských osnov a jako podpora pro rozhodování orgánů státní správy. • Zabezpečování funkce informačního a datového centra (IDC) odvětví lesního hospodářství a myslivosti České republiky - Informační a datové centrum zajišťuje vedení centrální databáze a archivu o lesích a myslivosti v České republice, včetně dat 80

•

• •

monitoringu a dalších navazujících informací. Nejdůležitějším cílem je průběžné naplňování a správa dat o lesích a lesním hospodářství v České republice a zpřístupnění těchto dat orgánům státní správy lesů a lesnické i ostatní oprávněné veřejnosti. Zabezpečování poradenství a služeb při provádění certifikace lesů České republiky - Certifikace lesů je proces, v rámci kterého nezávislá organizace vydává písemný doklad (certifikát) potvrzující, že hospodaření v lesích splňuje předem stanovená kritéria trvale udržitelného hospodaření v lesích. V rámci ústavu je zřízeno Národní certifikační centrum (NCC), které poskytuje poradenství, informační servis a služby při provádění certifikace lesů v České republice. V návaznosti na tyto činnosti se ústav každoročně významně podílí na zpracování „Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky", dalších rozborů, metodik, koncepcí a prognóz, aktivně se zapojuje do tuzemských i mezinárodních výzkumných projektů a působí na poli poradenství, metodiky a osvětové činnosti.

Lesy České republiky, státní podnik (LČR) byly založeny dne 1.1.1992 Ministerstvem zemědělství České republiky. Hlavní náplní činnosti podniku je obhospodařování více než 1,3 mil. ha lesního majetku ve vlastnictví státu (téměř 86 % rozlohy všech státních lesů) a péče o téměř 20 tisíc km určených vodních toků a bystřin. Ministerstvo životního prostředí provádí kontrolní funkci a řídí Českou inspekci životního prostředí. Prostřednictvím Státního fondu životního prostředí podporuje udržitelný lesní management a výzkumné projekty. Spolupráce mezi MŽP a MZe se zaměřuje na koordinaci při udělování podpor a grantů. Potřebná by byla mnohem širší komunikace a spolupráce. Správy Národních parků jsou orgány státní správy pro lesní management v oblastech národních parků. Kraje a obce jsou orgány státní správy pro výkon některých činností v oblasti lesního managementu. Rozsah jejich pravomocí je definován Lesním zákonem. Rovněž jsou orgány státní správy pro území CHKO. To nabízí možnosti pro mezisektorovou koordinaci a spolupráci, neboť vhodný lesní management je pro krajinný management v CHKO velmi důležitý. Lesní hospodáři a správy CHKO spolu pravidelně komunikují, nicméně by bylo možno efektivitu této komunikace ještě zvýšit. Správa CHKO reviduje a ovlivňuje každoroční lesní plán managementu, vytvářený pro každou lesní oblast, která se s CHKO překrývá, ačkoli správa CHKO především ovlivňuje lesní management v 1. a 2. zónách v CHKO. Správy CHKO jsou rovněž v kontaktu se správci soukromých lesů, ležících v CHKO. 21. Prosím popište stručně aktivity, vztahující se k lesnictví, realizované v karpatském regionu ve vaší zemi občanskými organizacemi. V oblasti péče o lesy působí v karpatském regionu především dvě nevládní organizace, které úzce spolupracují. Hnutí Duha působí na celostátní úrovni, Beskydčan je lokálně působící organizace. Organizují letní tábory pro veřejnost, a účastní se rozhodovacích procesů vztahujících se k lesnímu managementu. Beskydčan má i vlastní lesní školku, kde pěstuje 81

původní druhy stromů. Sazenice jsou pak vysazovány po dohodě s majiteli lesů a správou CHKO. V české republice je tradice spolků vlastníků lesa, které koordinují lesní management lesů, jenž má mnoho malých vlastníků. Nedaleko karpatské oblasti je zajímavý příklad Singulárního spolku v Nedakonicích, jenž začal v lužním lese uplatňovat ekologické principy. Jeho aktivity pak vyústila ve vyhlášení chráněného území. 22. Jaké jsou hlavní finanční zdroje financování (domácí a zahraniční) pro aktivity, spojené s udržitelným lesním managementem v karpatském regionu ve vaší zemi? Existují nějaké speciální finanční nebo ekonomické nástroje na podporu takovýchto aktivit? Prosím uveďte detaily. Státní fond životního prostředí především prostřednictvím programu Program péče o přírodní prostředí. Fond řídí Ministerstvo životního Prostředí.. Cílem programu je podpora opatření k ochraně přírody a krajiny prováděných nad běžný rámec povinností vymezených zákonem. Jeho Program péče o životní prostředí a ochranu a využití přírodních zdrojů podporuje udržitelný lesní management, posilování mimoprodukčních funkcí lesa a realizaci plánů managementu CHKO. Revitalizace říčních systémů poskytuje finanční podporu pro ochranu a zvyšování biodiverzity vázané na vodu a vodní ekosystémy. Program má 3 hlavní cíle - podpořit retenční schopnost krajiny, napravit nevhodně provedené meliorační zásahy a obnovit přirozené funkce vodních toků. Revitalizace pramenných oblastí je rovněž jedním z cílů a je úzce vázaná na horské a lesní oblasti. Fond je řízen MŽP, realizován AOPK. Program péče o krajinu - je zaměřený na financování ekostabilizačních opatření neinvestičního charakteru především ve volné krajině (ochrana půdy, živých organizmů, mikroklimatu, stability vodního režimu..). Často je využíván jako finanční zdroj pro management chráněných území. V rámci Prioritní oblasti Podpora biodiverzity jsou i opatření, směřující ke zlepšení stavu lesů a jejich stabilizace, především v rámci ÚSES. Program je řízen MŽP a realizován AOPK. Ministerstvo zemědělství řídí několik dotačních titulů v oblasti lesnictví: • Obnova lesů poškozených emisemi • Využití ekologických a citlivých technologií v lesním managementu • Zalesňování nevyužité zemědělské půdy Existují i zdroje na úrovni krajů na zalesňování a obnovu lesů, i když nejsou cíleny přímo do karpatského regionu. V podstatě neexistuje žádný finanční zdroj, uřčený výhradně pro udržitelné lesnictví, navzdory tomu, že udržitelný lesní management je definován jako jeden hlavních principů státní politiky. 23. Prosím uveďte detaily o účasti vaší země v mezinárodních (globálních, regionálních, sub-regionálních) iniciativách, vztahujících se k udržitelnému

82

lesnímu managementu (např. Rozšířený pracovní program pro lesní biodiverzitu, Partnerství pro spolupráci v lesnictví v rámci Fóra o lesích OSN apod.). Ačkoliv česká republika podepsala Úmluvu o ochraně biodiverzity v roce 1994, nepřipojila se k iniciativě Rozšířený pracovní program pro lesní biodiverzitu. Česká republika se účastní Evropské konference ministrů o lesním managementu, aktivita je koordinována Ministerstvem zemědělství. Žádné další informace nejsou k dispozici. Česká republika je zapojena do dvou mezinárodních aktivit, zaměřených na certifikaci lesů, PCEF (the Programme for the Endorsement of Forest Certification Schemes) a FSC (Forest Stewardship Council). (detaily viz ot. č. 16) Česká republika se rovněž zapojila do trilaterální Ramsarské iniciativy na soutoku Moravy a Dyje, která zahrnuje rovněž udržitelný lesní management. Detaily viz Kapitola 2 – biodiverzita. 24. Prosím stručně zhodnoťte hlavní úspěchy a překážky a bariéry v oblasti udržitelného lesnictví v karpatském regionu ve vaší zemi. Úspěchy: Všechny koncepční dokumenty počínaje Lesním zákonem, státní strategie a ostatní dokumenty, definují udržitelné lesnictví jako výchozí strategický bod. To by bylo možné považovat za velký úspěch, kdyby následovaly konkrétní programy, opatření a finanční nástroje. Stále je potřeba realizovat mnoho konkrétních kroků. Hlavní principy lesního managementu v ČR jsou: udržitelný lesní management, zvyšování ekologické stability lesů, zvyšování biodiverzity, lesní management příznivý pro životní prostředí a zvyšování přirozené obnovy lesa a podílu původních druhů. Roste i důraz na mimoprodukční funkce lesa. Zatímco tyto zásadní principy představují pozitivní trend, lesní management v chráněných oblastech, tak jak je popsán v sekci hrozby/příklady, nebere dostatečně v úvahu diverzitu biotopů a význam lučních společenství, v karpatské oblasti jedinečných. Jsou zde i další úspěchy, které přispívají k udržení nebo zlepšení stavu lesů v karpatském regionu v České republice. Tři chráněné krajinné oblasti a celá řada maloplošných chráněných území spolu s vyhlášením sítě Natura 2000 a územním systémem ekologické stability vytvářejí silnou síť dobře chráněných území s vhodným managementem. Inventarizace lesů poskytuje velmi cenná data, dokládající, mimo jiné, i to, že podíl lesů s přirozenou druhovou skladbou roste, stejně jako podíl lesů s větší druhovou pestrostí. Překážky a bariéry: Jedním z největších nedostatků mimo chráněná území je stále převládající způsob těžby dřeva holosečemi, s využitím těžké techniky, stejně jako nepřirozená druhová skladba nově vysazovaných lesů. Běžným problémem v ČR je příliš vysoký stav vysoké zvěře, která poškozuje nově vysazené stromky. Přestože se v některých oblastech v posledních letech stav zvěře snížil (např. Chřiby), je stále ještě příliš vysoký. Důležitým tématem jsou rovněž dotace Ministerstva zemědělství na zalesňování (zalesňování zemědělské půdy a nevyužité zemědělské půdy). Oba programy mají vágní kritéria a limity, které by mohly zabránit zalesněné cenné půdy, ale argumenty ochránců přírody nejsou pro ně

83

závazné a programy nevyžadují zalesnění lesem s původní druhovou skladbou, takže mohou paradoxně podpořit zalesnění některých ekologicky cenných lokalit, jako jsou mokřady, louky apod. jež jsou evidovány jako zemědělská půda.

Reference ke kapitole: -

Zákon č. 199/2005 Sb Zákon č. 242/2004 Sb Zákon č. 252/1997 Sb Zákon č. 542/2004 Sb Zákon č. 298/1995 Sb

-

Statistická ročenka 2003 Akční plán pro ekologické zemědělství Koncepce agrární politiky 2004-2013 Metodické pokyny pro LFA Příručka žadatele o platby LFA

Anglicky: -

-

-

Jaroslav Prazan: Comparative Report on Landscape Management in Marginal Areas in the Czech Republic, Hungary and Slovenia. Agricultural Economy Research Institute, Brno, 2000. Jaroslav Prazan: Agri-environmental policy evaluation team – Czech Republic case study “Agriculture in protected areas” White Carpathians. Humboldt University of Berlin, Research Institute for Agricultural Economics, Prague, 2000. Jaroslav Prazan, et al.: Policy options for sustainable agriculture and biodiversity – the case of the White Carpathians protected landscape area. Humboldt University of Berlin, Research Institute for Agricultural Economics, Prague, 2000. http://www.pefc.cz/ www.uhul.cz http://www.czechfsc.cz http://lesprace.silvarium.cz/ http://www.lesycr.cz/cs/

84

5. Udržitelná doprava a infrastruktura (článek 8 Karpatské úmluvy) Článek 8 – Udržitelná doprava a infrastruktura 1. Strany budou sledovat politiky plánování udržitelné dopravy a infrastruktury, které zohledňují specifika horského prostředí tím, že vezmou v úvahu ochranu citlivých oblastí, především oblastí s vysokou biologickou rozmanitostí, migračních tras nebo oblastí mezinárodního významu, ochranu biologické rozmanitosti a krajiny a oblastí zvláště významných pro cestovní ruch. 2. Strany budou spolupracovat při vytváření udržitelných dopravních politik, které zajistí výhody mobility a přístupu do Karpat, zatímco minimalizují škodlivé účinky na lidské zdraví, krajinu, rostliny, živočichy a jejich stanoviště, a zahrnou management poptávky po udržitelné dopravě na všech úrovních plánování dopravy v Karpatech. 3. V oblastech citlivých z hlediska životního prostředí strany budou spolupracovat při tvorbě modelů dopravy příznivé k životnímu prostředí. 1.

Prosím vyjmenujte hlavní dopravní a infrastrukturní rozvojové plány (připravované projekty a plány) v karpatském regionu ve vaší zemi.

Hlavní rozvojové plány v dopravě vycházejí z Transevropské dopravní sítě (TEN-T). Některé z nich protínají karpatský region nebo se jej dotýkají: Vodní cesta Dunaj-Odra-Labe. Od 70 let, kdy se kanál D-O-L stal součástí dopravní strategie státu, bylo pro tento kontroverzní projekt zpracováno několik studií.Ani jedna z nich nebyla posouzena podle SEA nebo EIA. Poslední rozhodnutí Vlády ČR nejsou pro tento projekt příliš příznivá, poslední verze Dopravní politiky (2005 – 2014) ani Strategie udržitelného rozvoje projekt nezmiňují. V některých regionálních strategiích je projekt uváděn, a jeho trasa je stále hájena v územně plánovací dokumentaci. Tato ochrana je založena na rozhodnutí Vlády ČSSR z roku 1971. Záměrem je vybudovat plavební kanál, široký cca 50m, s hloubkou od 5 do 7 metrů s přibližně 70 zdymadly, překračující kontinentální rozvodí černého, Baltického a Severního moře. Projekt je silně oponován, nejen pro ekologické škody, které by způsobil (změny vodního režimu, nedostatek vody v horních částech povodí, ohrožení několika CHKO a lokalit Natura 2000), ale také proto, že by takovýto projekt měl velmi sporadickou ekonomickou návratnost – pokud vůbec nějakou. Připojení českých železničních sítí na TEN-T bude realizováno prostřednictvím modernizace existující železniční sítě a neovlivní karpatský region. Připojení na dálniční síť vyžaduje výstavbu několika dálnic, z nichž některé křižují nebo se dotýkají karpatského regionu: Rychlostní komunikace R52 Pohořelice – Mikulov, spojující Brno a Vídeň. Komunikace by se měla stavět v letech 2008 – 2011. Trasa silnice je určena územním plánem VUC Břeclavská aglomerace, tento ale neprošel posouzením SEA. Silnice samotná byla posuzována podle EIA se silným odporem místních obcí a nevládních organizací. Rychlostní komunikace R55 Hulín – Břeclav. Stavba byla schválena usnesením vlády ze dne 10. listopadu 1993 č. 631 o rozvoji dálnic a čtyřpruhových silnic pro motorová vozidla

85

v České republice do roku 2005. Trasa silnice je definována v územních plánech aglomerací Zlín a Olomouc. Je předmětem posouzení podle EIA (detaily níže.) Rychlostní komunikace R49 Hulín – Horní Lideč 20. září 2004 byla ve Zlíně podepsána mezivládní dohoda mezi ministry dopravy ČR a SR o propojení rychlostní silnice R49 a slovenské rychlostní silnice R6 na česko-slovenské hranici. Trasa silnice je definována v územním plánu VUC Zlín. Výstavba je plánována po roce 2010 a silnice nebyla zatím posouzena podle EIA. Rychlostní komunikace R48 Bělotín – Frýdek-Místek – Polsko. Tato silnice je již ve výstavbě. 2.

Prosím uveďte 3 – 4 příklady dopadů dopravy a rozvoje infrastruktury na karpatský region. Zmiňte se o kladných i záporných dopadech. Při odpovědi na tuto otázku vycházejte z výstupů procesů EIA a SEA, posuzujících vliv na životní prostředí velkých projektů nebo relevantních sektorových programů.

Výstavba dálničních komunikací má negativní dopad na krajinu i na chráněná a citlivá území (např. mokřady). Rychlostní komunikace R55 Hulín – Břeclav Stavba byla schválena usnesením vlády ze dne 10. listopadu 1993 č. 631 o rozvoji dálnic a čtyřpruhových silnic pro motorová vozidla v České republice do roku 2005. Trasa silnice je definována v územních plánech aglomerací Zlín a Olomouc. Byla posuzována podle EIA po jednotlivých segmentech, což představuje typický přístup některých institucí v ČR, takováto segmentace je častým trikem jak se vyhnout posouzení podle SEA. Stavba komunikace není posouzena z hlediska vlivu na životní prostředí jako celek, ale je rozdělena do částí, které se posuzují samostatně. Tak je část komunikace, jež je vedena nějakou velmi citlivou oblastí, posuzována v době, kdy je jiná část silnice už ve výstavbě, což komplikuje budoucí rozhodovací procesy. Opozice proti trasování některého úseku je pak velmi složitá. Toto nastalo v případě R55, zatímco ve střední části údolí Moravy u Otrokovic se silnice už staví, úsek u Rohatce, který prochází cennou ptačí lokalitou v rámci Natury 2000, je předmětem posouzení podle EIA. Ministerstvo životního prostředí vydalo k této trase pozitivní stanovisko, ačkoli to znamená výjimku z přísných podmínek ochrany lokalit Natura 2000 a v budoucnu možné sankce ze strany EU. Rychlostní komunikace R 52 z Brna do Vídně. Rozhodnutí vést silnici přes obce Pohořelice a Mikulov bylo učiněno v roce 2005 na úrovni vlád bez účasti veřejnosti a pouze s účastí českých a rakouských investičních společností. Bylo intenzivně oponováno českými a rakouskými NGO, převážně proto, že navrhovaná silnice ohrožuje CHKO a biosférickou rezervaci Pálava a okolní obce, stejně jako některé lokality Natury 2000. EIA vůbec nevzala v úvahu alternativní trasu přes Břeclav, která by zahrnovala existující dálnici Brno – Břeclav a plánovaný obchvat Břeclavi. Podle odpůrců silnice by měly být posouzeny všechny reálné varianty spojení Brno – Vídeň a jejich dopad na životní prostředí porovnán. To se mělo uskutečnit prostřednictvím SEA územního plánu celé oblasti – ale tento proces nebyl nikdy uskutečněn.

86

3.

Byly v karpatském regionu ve vaší zemi provedeny nějaké studie (posouzení, diferenční analýzy - analýzy mezer) v oblasti udržitelné dopravy a infrastruktury?Pokud ano, uveďte název, rozsah, místo, kde jsou k dispozici, rok dokončení. Prosím uveďte hlavní závěry nebo dokumenty přiložte (pokud jsou v angličtině).

Doprava v citlivých oblastech - pilotní studie projektu "EST Goes EAST" byla realizovaná Centrem dopravního výzkumu v letech 2002 – 2003. CHKO Pálava (v karpatském regionu) a soutok Moravy a Dyje (poblíž karpatského regionu) byly vybrány jako dvě z celkem šesti citlivých oblastí. Cílem studie je vytvořit metodiku k řešení konfliktů mezi ochranou přírody a dopravou v oblastech, chráněných podle zákona č. 114/1992 Sb. Výsledkem studie je posouzení současného stavu, mobility obyvatel, cestovního ruchu, a problémů a kolizních bodů mezi dopravou a životním prostředím. Zahrnuje rovněž návrhy opatření k řešení těchto problémů. Hlavní státní strategie – Dopravní politika České republiky na léta 2005 – 2013 – byla jako sektorový program posouzena podle SEA s pozitivním výsledkem. Byla přijata přiměřená opatření, dopravní strategie nepoškodí životní prostředí ani žádnou lokalitu Natura 2000. Pokud jde o fragmentaci biotopů, strategie neposkytuje dostatek údajů pro důkladné posouzení, navrhuje ale opatření pro zajištění migračních koridorů (Hodnocení SEA, 2005). 4.

Prosím uveďte hlavní strategické dokumenty a legislativní předpisy pro udržitelnou dopravu a rozvoj infrastruktury ve vaší zemi. (Uveďte název, rok přijetí, právní statut a rozsah) Prosíme uveďte jakýkoli nesoulad mezi těmito dokumenty a opatření na jejich řešení.

Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky, schválená usnesením Vlády ČR Č. 620/2005 25. května 2005 Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky je zpracována podle vzoru a v souladu se strategií ES. Kapitola o dopravě definuje následující cíle: 1. Stanovit směry rozvoje dopravy a dělby přepravní práce ve prospěch šetrných druhů dopravy a s respektováním ekologické únosnosti území na principech udržitelného rozvoje. 2. Maximálně šetřit zachovalá přírodní území při navrhování nových dopravních staveb, dostupnými prostředky předcházet nadměrné fragmentaci prostředí a usmrcování živočichů provozem. Budovat přechody a koridory pro pohyb zvířat přes komunikace. 3. Dostupnými opatřeními omezovat zavlékání nepůvodních druhů podél dopravních cest. (SPOPK ČR) 4. Systematicky omezovat nepříznivé dopady dopravy na prostředí a omezovat rušivé vlivy provozu. 5. Stavby sloužící plavbě na tocích realizovat pouze za předpokladu, že nebudou představovat vznik migračních bariér, ohrožení nebo zničení přírodních stanovišť a biotopů chráněných a ohrožených druhů. Postupně realizovat akční plán výstavby rybích přechodů na splavněných úsecích toků. 6. Podporovat ekologicky šetrné formy dopravy, včetně dalšího rozvoje vhodně situovaných cyklostezek. (SPŽP) 7. Postupně doplňovat zařízení pro zprůchodnění stávajících komunikací pro volně žijící živočichy.

87

Dopravní politika České republiky pro léta 2005 – 2013 byla schválena usnesením vlády české republiky ze dne 13. července 2005 č. 882. Dopravní politika je základním strategickým dokumentem pro sektor dopravy a deklaruje, co stát a jeho exekutiva v oblasti dopravy musí učinit na základě mezinárodních závazků, co chce učinit z pohledu společenských potřeb a může učinit s ohledem na finanční možnosti. Cílem Dopravní politiky je sjednotit podmínky na dopravním trhu a vytvořit podmínky zajištění kvalitní dopravy v rámci udržitelného rozvoje. Hlavními prioritami Dopravní politiky je zajištění: • rovných podmínek v přístupu na dopravní trh, • kvalitní dopravní infrastruktury umožňující hospodářský růst , • financování v sektoru dopravy, • dopravního sektoru, • podpory rozvoje dopravy v regionech Na uvedené priority navazují specifické cíle a konkrétní opatření k jejich realizaci. Dopravní politika bude dále rozpracována ve dvou sektorových dokumentech Generálním plánu rozvoje dopravní infrastruktury (GEPARDI) a Strategii podpory dopravní obsluhy území, které budou vládě předloženy ke schválení. Dopravní politika byla kladně vyhodnocena jako první strategický dokument na národní úrovni v České republice v rámci procesu posuzování vlivů na životní prostředí dle novelizovaného zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, tzv. procesem SEA včetně prvního vyhodnocení vlivu překládané koncepce na lokality soustavy NATURA 2000. Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy České republiky, schválena Usnesením Vlády ČR ze dne 7. července 2004 č. 678. Strategie definuje tyto hlavní priority: • Rozvoj cyklistiky jako rovnocenného prostředku dopravní obsluhy území • Rozvoj cyklistiky pro posílení cestovního ruchu • Rozvoj cyklistiky pro posílení ochrany ŽP a zdraví • Zajištění koordinace s dalšími resorty a subjekty Přístup k dopravě a dopravnímu plánování na principu udržitelného rozvoje je v české republice poměrně nový. Nemá zatím ani silnou oporu v legislativě, ačkoli je ve všech národních strategiích zmíněn. Praxe přípravy projektů, posuzování a výstavby je stále ještě realizována s technokratičtějším přístupem, jenž nereflektuje požadavky ochrany přírody. Zákon č. 361/2000 Sb. O provozu na pozemních komunikacích Zákon upravuje práva a povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu, pravidla provozu na pozemních komunikacích, úpravu a řízení provozu na pozemních komunikacích, řidičská oprávnění a řidičské průkazy a vymezuje působnost a pravomoc orgánů státní správy a Policie České republiky ve věcech provozu na pozemních komunikacích. Zákon č. 111/1994 Sb. O silniční dopravě Zákon upravuje podmínky provozování silniční dopravy silničními motorovými vozidly prováděné pro vlastní a cizí potřeby za účelem podnikání, jakož i práva a povinnosti právnických a fyzických osob s tím spojené a pravomoc a působnost orgánů státní správy na tomto úseku.

88

Zákon č. 266/1994 Sb., O dráhách, Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje podmínky pro stavbu drah železničních, tramvajových, trolejbusových a lanových a stavby na těchto dráhách, podmínky pro provozování drah podle písmene, pro provozování drážní dopravy na těchto dráhách, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené, výkon státní správy a státního dozoru ve věcech drah železničních, tramvajových, trolejbusových a lanových. Zákon č. 49/1997 Sb. O civilním letectví Zákon definuje podmínky pro civilní letectví v ČR a implantuje relevantní předpisy EU. Zákon č. 114/1995 Sb. O vnitrozemské plavbě Zákon upravuje podmínky provozování plavby na vnitrozemských vodních cestách a pravomoc a působnost ministerstev a jiných správních úřadů na tomto úseku. Zákon č. 104/2000 Sb. O Státním fondu dopravní infrastruktury Zákon definuje statut a podmínky pro státní fond, financující výstavbu dopravní infrastruktury. Nebere v úvahu environmentální hlediska. 5.

Které z následujících aspektů jsou zahrnuty ve strategiích pro udržitelnou dopravu infrastrukturu? Prosím upřesněte, na jaké úrovni (místní, regionální, státní) a uveďte detaily.

V ČR neexistuje strategie pro udržitelnou dopravu, ačkoli některé její prvky jsou zahrnuty do Dopravní politiky ČR. Téma

A/N

Místní/regionální/státní úroveň S 1) S 1)

Ochrana citlivých oblastí A Specifická ochrana oblastí s bohatou A biodiverzitou Specifická ochrana migračních tras A M/S 1)2) Specifická ochrana oblastí mezinárodního zájmu A S 1) Ochrana biodiverzity A S 1) Ochrana krajiny A S 1) Ochrana oblastí s mimořádným významem pro N cestovní ruch Řešení zájmů, jenž vyšly najevo během posudků A 3) EIA, SEA ostatní 1. Všechny tyto aspekty jsou zmíněny v Dopravní politice ČR a jsou rovněž garantovány dalšími zákony, např. územním plánováním, zákonem o ochraně přírody apod. V praxi nejsou vždy respektovány nebo se udělují výjimky. Výše zmíněné trasování komunikace R55 přes ptačí oblast Natura 2000 je jedním z příkladů. 2. V mnoha oblastech realizují nevládní organizace dočasná technická opatření a projekty na záchranu migrujících obojživelníků. V karpatském regionu je takovýchto lokalit několik. Postupně se realizují i trvalá technická opatření. 3. Posudek SEA Dopravní politiky ČR. 89

6.

Byla ve vaší zemi přijata nějaká strategie, jež by snižovala riziko, pocházející z dopravy v rámci Karpat (např. riziko nehod nebo riziko pocházející z přírodních nebezpečenství)? Pokud ano, prosím specifikujte, na jaké úrovni byla přijata opatření (místní/ regionální/státní) a uveďte detaily.

Strategie ochrany klimatického systému země v České republice byla přijata usnesením vlády České republiky č. 480dne 17.května 1999. Strategie byla přijata s cílem implementovat Kjótský protokol. Navrhuje vznik ekonomických nástrojů na podporu úspor energie, zalesňování a některá opatření v oblasti dopravy: • vývoj a zavádění dopravních prostředků silniční, železniční, vodní a letecké dopravy, odpovídající standardům stanoveným příslušnými mezinárodními orgány v oblasti vlivu na životní prostředí a bezpečnost, • postupné zavádění ekonomických nástrojů (včetně internalizace externích nákladů) s cílem posílit uplatňování ekonomicky přijatelných dopravních systémů a dopravních prostředků a snižujících zátěž životního prostředí, • postupný přesun částí objemů osobní a nákladní přepravy v silniční a letecké dopravě na dopravu železniční, kombinovanou či vodní, • rozvoj nemotorizovaných druhů dopravy budováním příslušné infrastruktury, • upřednostňování veřejné osobní dopravy, zavádění integrovaných dopravních systémů a rozvoji její infrastruktury, • zlepšení organizace a regulace silniční dopravy (efektivnější systémy řízení provozu, budování záchytných parkovišť, apod.), • rozvoj alternativních druhů pohonů vozidel. Na úrovni krajů existují Integrované programy pro snižování emisí, podporující především rozvoj veřejné dopravy, modernizaci vozidel, rozvoj silniční sítě, přemístění těžké dopravy z center měst a podporu pro alternativní paliva. Národní strategie bezpečnosti silničního provozu byla schválená usnesením Vlády České republiky ze dne 28. dubna 2004 č. 394. V důsledku enormního nárůstu dopravních nehod a jejich následků v posledních letech se Ministerstvo dopravy rozhodlo zpracovat novou strategii na snížení počtu dopravních nehod. Strategie vychází z Akčního plánu bezpečnosti na silnicích EU, Česká republika chce snížit počet smrtelných nehod do roku 2010 na 650 ročně.

7.

Jaký je institucionální rámec na státní, regionální a lokální úrovni v oblasti dopravy a infrastruktury? Popište prosím stručně role hlavních institucí a vysvětlete horizontální a vertikální mechanizmy spolupráce (např. mezisektorové koordinační komise). Prosím uveďte oblasti, kde se překrývají kompetence institucí a opatření, navržená k nápravě.

Vytváří dopravní politiku, je nejvyšším orgánem státní správy v oblasti dopravy Ministerstvo pro místní rozvoj Garantuje územní plánování, vytváří územně plánovací strategie a politiky, je zodpovědné za přenesení dopravní Ministerstvo dopravy

90

Ministerstvo životního prostředí Ministerstvo zemědělství Kraje Obce

politiky do územních plánů Zajišťuje politiku ochrany životního prostředí, je zodpovědné za procesy posuzování vlivu na ŹP, a za koordinaci s cíli ochrany přírody a krajiny Je zodpovědné za údržbu vodních cest Řídí rozvoj a údržbu regionální silniční sítě, řídí a podporují veřejnou dopravu na úrovni kraje Řídí rozvoj a údržbu místní silniční sítě, řídí a podporují místní hromadnou dopravu

Centrum dopravního výzkumu (CDV) je státní příspěvkovou organizací a jedinou dopravní vědeckovýzkumnou organizací v působnosti Ministerstva dopravy a spojů České republiky (MD ČR). Bylo zřízeno v roce 1992, jako právní nástupce Výzkumného ústavu dopravního v Žilině. Jeho základním účelem je výzkumná a vývojová činnost s celostátní působností pro všechny obory dopravy a zajišťování servisních činností pro MD ČR. Ředitelství silnic a dálnic ČR (ŘSD) je státní příspěvková organizace zřízená Ministerstvem dopravy a spojů ČR. Základním předmětem činnosti organizace ŘSD je výkon vlastnických práv státu k nemovitostem tvořícím dálnice a silnice I. třídy, zabezpečení správy, údržby a oprav dálnic a silnic I. třídy a zabezpečení výstavby a modernizace dálnic a silnic I. třídy. České dráhy a.s. Akciová společnost České dráhy nabízí přepravní a další služby na železnici, na základě objednávky a smluvního vztahu zajišťuje provoz na celostátních i regionálních tratích a provádí údržbu, opravy a modernizaci infrastruktury. Úřad pro civilní letectví Úřad je státním orgánem v oblasti civilního letectví. Rozhoduje o letecké způsobilosti, schvaluje typy letadel, rozhoduje o povolení otevřít nebo zavřít letiště. Poskytuje oprávnění k leteckému provozu. Státní plavební správa Státní plavební správa působí jako plavební úřad a plní úkoly státní správy a státního dozoru ve vnitrozemské plavbě s cílem zabezpečit její rozvoj a její bezpečný a plynulý provoz. Podle zákona o vnitrozemské plavbě vykonává plavební správa působnost zejména v těchto věcech: vydává souhlas ke stavbám na sledovaných vodních cestách a stanoví podmínky pro jejich zřizování, vydává souhlas ke zřizování a provozování přístavů a ve správním řízení stanoví podmínky pro zřízení a provozování přístavů, vydává povolení k provozování plovoucích těles na vodní cestě, vede plavební rejstřík České republiky a zapisuje do něj plavidla, která podle zákona podléhají evidenci, schvaluje způsobilost plavidel k provozu na vodní cestě vydáním lodního osvědčení a v případě plovoucího zařízení vydáním osvědčení plovoucího zařízení (dále jen osvědčení plavidla), rozhoduje o omezení a zastavení provozu na dopravně významné vodní cestě aj. Nejsou známy žádné výrazné překryvy kompetencí, ale je nutná lepší mezisektorová komunikace zejména mezi Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem dopravy ohledně údržby vodních cest ve vztahu k ochraně vodních ekosystémů.

91

8.

Prosím popište stručně aktivity, vztahující se k článku 8 Karpatské úmluvy, realizované v karpatském regionu ve vaší zemi občanskými organizacemi.

Děti Země organizují každoročně v září široce zaměřenou kampaň „Den bez aut“. Během 14 let se k této aktivitě připojila řada dalších NNO, které organizují širokou škálu akcí. Rovněž mnohá města tuto akci podporují, například tím, že v tento den je veřejná doprava zdarma. Několik českých NNO se aktivně zapojuje do posuzování EIA konkrétních projektů, například Ekologický právní servis, jenž oponuje projekt R52, Děti Země, oponující R55. Mnoho dalších NNO je zapojeno do rozhodování na místní úrovni. Nadace Partnerství vyvinula v české republice koncept Greenways – koridory pro cyklistiku a další environmentálně příznivé formy turistiky. Oblastí Karpat procházejí Moravské vinařské stezky a Greenway Krakov – Morava - Vídeň. Mim to je zde národní síť cyklostezek. 9.

Prosím upřesněte a uveďte detaily o mechanismech pro spolupráci se sousedními zeměmi, která vedla v vytvoření modelů environmentálně příznivé dopravy, především v citlivých oblastech v karpatském regionu.

V karpatském regionu v České republice nejsou žádné přeshraniční projekty, zaměřené přímo na udržitelnou dopravu. Přestože je zde prostor pro spolupráci na regionální úrovni, (např. propojení veřejné dopravy nebo cyklostezek), na vládní nebo regionální úrovni není žádná koordinace. Jediným příkladem je výše zmíněný projekt Greenways. 10. Přijala vaše země nějaké opatření v oblasti infrastruktury, které by směřovalo k převedení větší části dopravy na železnici (především přepravy zboží)? Existují nějaké tržní stimuly pro tento účel? Několik opatření definuje Státní dopravní politika 2005 - 2013: • Podpora kolejové dopravy (tramvaje, železnice, metro) jako hlavní páteř integrovaného dopravního systému • Podpora kombinované dopravy • Harmonizace cen pro využití železnice a silnic Zatím nebyly realizovány žádné praktické kroky. 11. Jaké jsou hlavní finanční zdroje (domácí i zahraniční) pro aktivity, spojené s udržitelnou dopravou a infrastrukturou v karpatském regionu ve vaší zemi? Existují v legislativě nějaké specifické finanční nebo ekonomické nástroje na podporu udržitelné dopravy a infrastruktury? Prosím uveďte detaily. Státní fond životního prostředí – přestože fond je jedním z nejdůležitějších finančních zdrojů v oblasti životního prostředí, pouze malá část podpory je určena pro udržitelnou dopravu. Jediná podporovaná oblast je ekologizace veřejné dopravy, z programu pro snížení skleníkových plynů.

92

Státní fond dopravní infrastruktury – slouží především jako finanční zdroj pro opravy a výstavbu nových silnic, železnic a ostatní dopravní infrastruktury, podporuje ale i výstavbu cyklostezek. Pro karpatský region nejsou žádné speciální zdroje. 12. Prosím uveďte detaily o účasti vaší země v mezinárodních (globálních, regionálních nebo sub-regionálních) iniciativách, vztahujících se k udržitelné dopravě a infrastruktuře (např., EU, UNECE – WHO Pan-European Programme for Transport, Environment and Health (THE PEP) aj. O zapojení do aktivity jakékoli české instituce do PEP (Panevropského programu pro dopravu, životní prostředí a zdraví) nejsou žádné doklady. Centrum dopravního výzkumu se ale účastní řady jiných mezinárodních iniciativ. K udržitelné dopravě se vztahují tyto: TREND - Směřování k nové kvalitě železniční dopravy a vytvoření koncepce evropské sítě s ohledem na poptávku STELLA – Sustainable Transport in Europe and Links and Liaisons with America, Udržitelná doprava v Evropě a spojení a vazby s Amerikou, realizovaná v rámci 5. rámcového programu EU ECMT – Evropská komise ministrů dopravy. CDV připravuje v rámci servisních služeb podklady pro jednání některých pracovních skupin a na expertní úrovni se případně zúčastňuje i jejich jednání.Jedná se zejména o pracovní skupiny pro dopravu a životní prostředí; dopravu osob se ztíženou pohyblivostí; ekonomický výzkum; bezpečnost silničního provozu. IENE Infra Eco Network Europe – Evropská síť Infra Eko IENE je evropská síť organizací a odborníků, zabývajících se problémem fragmentace lokalit vyvolaných výstavbou a používáním liniové dopravní infrastruktury, zvláště dálnic, železnic a vodních cest. Tato organizace stimuluje vzájemnou spolupráci a snaží se podporovat výměnu znalostí mezi oblastí životního prostředí a dopravní infrastruktury, jak na vnitrostátní, tak na mezinárodní úrovni. POLIS - Síť evropských měst a regionů pro nové dopravní řešení – Asociace POLIS byla založena v roce 1989 zástupci měst a regionů z různých evropských států s cílem vytvoření sítě pro výměnu zkušeností, řešení společných projektů a rozvíjení spolupráce mezi jednotlivými samosprávami. Asociace si klade za úkol zlepšit životní prostředí ve městech prostřednictvím implementace pokročilých systémů a technologií do oblasti dopravy, kterou považuje za klíčový faktor pro zdravý rozvoj života obyvatel v urbánním prostředí. Hlavní prioritou asociace při zvyšování kvality dopravy, resp. zajištění kvalitní úrovně mobility obyvatel, je podpora veřejné dopravě, zvyšování bezpečnosti dopravy a snižování dopadů dopravy na životní prostředí.

93

13. Prosím stručně zhodnoťte hlavní úspěchy a překážky a bariéry v oblasti udržitelné dopravy a infrastruktury v karpatském regionu ve vaší zemi. Úspěchy: V karpatském regionu je stále ještě velký podíl veřejné dopravy, což znamená značnou výhodu. Zlínský kraj připravuje nový model integrované veřejné dopravy, jenž by měl zlepšit dostupnost horských oblastí. Žádné další informace o tomto systému zatím nebyly publikovány. Principy udržitelné dopravy jsou zmíněny v dopravních strategiích na národní úrovni, to představuje nový přístup, který nebyl před několika lety odborníky na dopravu ještě pozitivně přijímán. Přestože se to zatím odehrává na úrovni strategických dokumentů a praktické výstupy jsou zatím vzácné, nastoupený trend je slibný. Je zde vcelku dobrá síť rekreačních cyklostezek, stejně jako mapy cyklotras a značení v terénu. Nicméně, především v plochých částech regionu, je kolo stále ještě běžným dopravním prostředkem pro každodenní použití. Překážky a bariéry: Odborníci na dopravu nejsou často příliš příznivě naladěni na environmentální témata a ochranu přírody, a lidská lhostejnost často komplikuje realizaci opatření pro ochranu životního prostředí. Zákonná ochrana plánované trasy kanálu Dunaj-Odra-Labe představuje trvalou bariéru v rozvoji měst a obcí podél řeky Moravy, komplikuje i realizaci některých protipovodňových opatření. V Beskydech je silně poddimenzován systém ski-busů, je to oblast s velkým potenciálem pro budoucí rozvoj, jenž by mohl snížit počet aut, parkujících u lyžařských středisek. Stále chybí komplexní studie migrace zvířat a potenciálních konfliktních míst s dopravou v karpatském regionu. Reference ke kapitole: -

Dopravní politika ČR, 2005 Vyhodnocení SEA Národní dopravní strategie, CpKP 2005 Strategie rozvoje cyklistické dopravy 2005 Koncepce ochrany přírody Jihomoravského kraje 2004 Integrovaný krajský program snižování emisí Jihomoravského kraje 2004 Integrovaný program snižování emisí Strategie ochrany klimatického systému Země v ČR http://www.dalnice-silnice.cz http://www.cdv.cz/ http://www.rsd.cz/ http://www.cd.cz/index.php http://www.caa.cz/ http://www.spspraha.cz/

94

6. Udržitelný cestovní ruch (článek 9 Karpatské úmluvy) Článek 9 – Udržitelný cestovní ruch 1. Strany přijmou opatření na podporu udržitelného cestovního ruchu v Karpatech, který přinese užitek místnímu obyvatelstvu a bude založen na jedinečném přírodním, krajinném a kulturním dědictví Karpat a zvýší spolupráci v tomto směru. 2. Strany budou sledovat politiky směřující k podpoře přeshraniční spolupráce s cílem napomoci rozvoji udržitelného cestovního ruchu, jako jsou koordinované nebo společné plány péče pro přeshraniční nebo sousedící chráněná území a jiná místa zajímavá pro cestovní ruch.

1.

Prosím vyjmenujte typy turistických aktivit (jak specifické pro horské oblasti, tak ostatní, např. horské sporty vs. kulturní aktivity) které hrají v karpatském regionu ve vaší zemi významnou roli a stručně je popište. Prosím stručně popište potenciál pro rozvoj cestovního ruchu v karpatském regionu ve vaší zemi, s odkazem na silné i slabé stránky.

Turistické aktivity v české části karpatského regionu lze zařadit do následujících kategorií: • spise vysokohorská komerční turistika – vázaná na technickou vybavenost, soustředěná do oblasti Moravskoslezských Beskyd a Hostýnsko-vsetínských vrchů • zimní sporty – sjezdové lyžování, běžkařské výlety • chaty a chalupy rozmístěné na nejrůznějších místech po celém karpatském regionu, stále živý způsob rekreace často ničící tradiční tvar krajiny • sportovní aktivity jako paragliding, motorové závěsné létání, lyžováni • agroturistika – zaměřená na aktivní trávení času na venkově, v současné době se rozvíjí • pěší turistika nevyžadující turistická zařízení • environmentální turistika – zaměřená na aktivity vedoucí ke zlepšování životního prostředí na konkrétní lokalitě • návštěvy kulturních událostí – folklórní festivaly, filmové festivaly apod. Silné stránky Možnost jak letní tak zimní rekreace

Slabé stránky Nepřítomnost celkové koncepce reklamy a marketingu Dostatek ubytovacích kapacit Služby v turistických centrech by se měly stát komplexnějšími a různorodějšími Regionem vedou důležité cesty Nepřítomnost luxusních ubytovacích kapacit Mezinárodní letiště ve Studénce a v Brně Průmyslová minulost regionu Několik sportovních center Nepřítomnost komplexního turistického infosystému Několik lyžařských středisek s kompletním Nepříliš vysoká kvalita služeb poskytovaných vybavením, vynikající terény pro běžkování zimními turistickými centry Mnoho kilometrů cest s turistickým značením Špatná kvalita vozovek

95

a více než 400 km cyklostezek Tradice kulturních festivalů a jiných událostí

Nepříliš dobrý přístup místních k rostoucímu počtu turistů Vodní plochy vhodné k rekreaci Nedostatek dobře vybavených aqua-parků Nedostatek pracovních sil Nedostatek dobrodružnějších příležitostí trávení času (rafting, koně…) Přítomnost organizací, zabývajících se Nedostatek cyklo-busů, ski-busů a ostatních cestovním ruchem prostředků veřejné dopravy Přítomnost historického a kulturního Nedostatek přeshraničních dopravních spojení povědomí ve spojení s původními řemesly a dovednostmi místních, vedoucí k jakémusi závanu exotiky pro návštěvníky z měst Podpora tradičních způsobů zemědělství a Některé z efektů dotací do lesnictví či hospodaření s půdou vedoucí k obnovení zemědělství jsou kontraproduktivní harmonické atraktivní krajiny 2.

Prosím vyjmenujte hlavní dopady cestovního ruchu na životní prostředí v karpatském regionu ve vaší zemi.

Negativní dopady cestovního ruchu v Karpatech mají spíše místní charakter a spočívají v poškozování křehkých ekosystémů v horních částech hor příliš intenzivní návštěvností. Tyto dopady se omezují především na lyžařské areály. Plánovaný rozvoj těchto aktivit představuje větší hrozbu pro životní prostředí. Nicméně při porovnání s jinými oblastmi České republiky karpatský region není tolik přetížen a je schopen absorbovat větším množství návštěvníků. Pozitivní dopady se netýkají přímo životního prostředí (s výjimkou aktivit, jako jsou letní tábory, věnované údržbě maloplošných rezervací, jež mají přímý dopad na životní prostředí), ale hlavním výsledkem je příliv peněz do regionu a posilování místní ekonomiky. To může snížit počet lidí, jenž opouštějí region, a podpořit rozvoj venkova. Zvyšující se počet turistů může rovněž posílit vědomí místních o hodnotách místní kultury a historie i o cenné přírodě. 3.

Byly v karpatském regionu zpracovány nějaké studie (posouzení, diferenční analýzy - analýzy mezer) o udržitelném cestovním ruchu? Pokud ano, uveďte název, rozsah, místo, kde jsou dostupné, a rok dokončení. Prosím přiložte hlavní závěry nebo závěrečný dokument (pokud je v angličtině).

Přímo pro karpatský region nebyly zpracované žádné studie o udržitelné turistice, ale každý z krajů má vlastní strategii rozvoje cestovního ruchu. Tyto studie se liší ve svém přístupu z hlediska udržitelného rozvoje. Nejsou k dispozici v angličtině, veřejnosti jsou přístupné na webových stránkách krajů. Strategie rozvoje turistického ruchu v regionu Beskydy – obsahuje přehled současného stavu včetně detailního popisu rozvojových potenciálů pro cestovní ruch, SWOT analýzu a východiska dalšího rozvoje. Tato studie – ačkoli v preambuli uvádí, že vychází z principů udržitelného rozvoje – je orientována na rozvoj masové turistiky, doporučuje intenzivní rozvoj sportovních center v centrálních oblastech Beskyd, a neřeší spolupráci s institucemi,

96

zabývajícími se ochranou přírody a lesním managementem. Otevřeně přiznává konflikt se Správou CHKO. Marketingová strategie rozvoje cestovního ruchu v turistickém regionu Severní Morava a Slezsko – řeší větší region, jehož malá část spadá do karpatského regionu. Příprava této studie byla založena na široké spolupráci zainteresovaných institucí včetně správ CHKO. Studie deklaruje, že vychází z principů udržitelného rozvoje, autoři si jsou vědomi nutnosti ochrany přírody. Analytická část obsahuje podrobné posuzování vlivů na životní prostředí a hrozeb pro životní prostředí, včetně podrobných informací o ochraně přírody. Akční plán navrhuje rozvoj současných lyžařských areálů a výstavbu nových v Beskydech (což je v konfliktu s požadavky ochrany přírody), lepší organizaci a informovanost a zlepšení kvality služeb. Koncepce rozvoje cestovního ruchu ve Zlínském kraji – nezmiňuje vůbec principy udržitelného rozvoje. Nicméně navrhovaný rozvoj turismu je založen především na využití tradičních kulturních a přírodních hodnot a je orientován na měkčí formy cestovního ruchu, jako je agroturistika, turistika, aktivní rodinné prázdniny a rozvoj lázeňství. Strategie rozvoje cestovního ruchu v Jihomoravském kraji – klade důraz na udržitelný cestovní ruch již v úvodu, a je orientovaná na měkkou turistiku. Navrhuje rozvoj infrastruktury pro tento typ turismu, využití místní vinařské tradice a folklóru. Doporučuje zlepšení kvality služeb, vzdělávání pracovníků v cestovním ruchu a zlepšení jazykových znalostí, a vytvoření institucionálního rámce pro rozvoj turismu. Strategie je zaměřená především na české turisty, a Němce a Holanďany, kteří už region znají. Ze všech jmenovaných studií tato má nejblíže k principům udržitelné turistiky.

4.

Prosím vyjmenujte hlavní strategické dokumenty a zákony vztahující se k horskému cestovnímu ruchu ve vaší zemi (uveďte název, rok přijetí, legální statut a rozsah). Prosíme uveďte jakýkoli nesoulad mezi těmito dokumenty a opatření na jejich řešení.

Typ Č. Rok přijetí dokumentu (legální statut) Zákon 114/1992 1992

Zákon

17/1992

1992

Český název

rozsah

Zákon o ochraně přírody a krajiny

Obsahuje základní definice chr. území a možných předmětů ochrany, omezení turistiky v chr. oblastech

Zákon o životním prostředí

Definuje základní koncepty ochrany přírody jako např. udržitelný rozvoj, pokuty za narušení přírody atd.

97

Zákon

289/1995 1995

Strategický dokument

2002

Strategický dokument

2001

Strategický dokument

2001

Strategický dokument

2004

Strategický dokument

2002

Strategický dokument

2004

Strategický dokument

Zákon o lesích

Definuje právo každého člověka vkročit na území soukromého lesa a další práva a povinnosti pro vlastníky a návštěvníky Strategie rozvoje v oblasti turistiky

Sektorový operační plán Cestovní ruch a lázeňství Strategie rozvoje cest. Viz výše ruchu v reg. Beskydy Marketingová strategie rozvoje cestovního ruchu v turistickém regionu severní Morava a Slezsko Koncepce rozvoje cestovního ruchu ve Zlínském kraji Strategie rozvoje cestovního ruchu v Jihomoravském kraji Státní politika životního prostředí 2004-2010

Viz výše

2004

Národní rozvojový plán 2004-2006

Strategický dokument

2005

Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR

Rozsáhlý strategický dokument, základ pro žádosti o dotace ze strukturálních fondů EU Základní dokument v ochraně biodiverzity. Vypracování udává článek 6, Úmluvy o biologické rozmanitosti

Strategický dokument

2004

Strategie udržitelného Udržitelný rozvoj napříč rozvoje sektory

Viz výše Viz výše Kapitola rozvoje venkova [str.32] se dotýká rozvoje turismu

Ne všechny strategické dokumenty jsou v souladu s principy udržitelného rozvoje, například Strategie rozvoje cest. ruchu v regionu Beskydy se orientuje na nepřijatelné formy cestovního ruchu. 5.

Která z následujících strategií bere v úvahu potřeby udržitelného cestovního ruchu v karpatském regionu ve vaší zemi? Prosím specifikujte na jaké úrovni (místní/regionální/státní) a uveďte detaily.

Strategie

A/N Místní/regionální/státní úroveň 98

Zemědělská politika

A

Horská politika Územně plánovací politika Infrastrukturní politika

N N A

Průmyslová politika N Politika ochrany životního prostředí Y Vzdělávání a školení

Y

Agroenvironmentální programy, řízené ministerstvem životního prostředí a realizované AOPK Velké infrastrukturní projekty byly podporovány CBC Phare Program V lokálním měřítku chrání nejcennější segmenty krajiny Podpora lokálních ekologických a výchovných org. (zejména směrem k výchově dětí)

ostatní 6.

Jaký je institucionální rámec na státní, regionální a lokální úrovni v oblasti udržitelného cestovního ruchu? Prosím připojte schéma zahrnující informace na státní, regionální a místní úrovni. Popište prosím stručně role hlavních institucí a vysvětlete horizontální a vertikální mechanizmy spolupráce (např. mezisektorové koordinační komise). Prosím uveďte oblasti, kde se překrývají kompetence institucí a opatření, navržená k nápravě.

Ministerstvo pro místní rozvoj – garantuje politiku cestovního ruchu na národní úrovni, formuluje různé druhy podpory a rozvoje aktivit pro cestovní ruch, řídí Českou centrálu cestovního ruchu (nyní Czech Tourism) Hlavním cílem agentury Czech Tourism je propagace české republiky v zahraničí jako cílové destinace pro cestovní ruch. Czech Tourism spolupracuje s regiony, pomáhá zpracovat krajské strategie, připravuje metodiku pro řešení krajských strategií. Ministerstvo životního prostředí spolupracuje s MMR na propagaci udržitelného cestovního ruchu. Připravují Koncept sítě center šetrné turistiky v ČR. V karpatském regionu není žádné takovéto centrum plánováno. Ministerstvo navrhlo Národní systém certifikace ekologicky šetrných služeb cestovního ruchu, jenž se bude realizovat v letech 2007 – 2013. Rovněž pracuje na kritériích pro Ekologický produkt roku v oblasti cestovního ruchu. Kraje si vytvářejí své vlastní strategie rozvoje cestovního ruchu v rozsahu, daném MMR a Czech Tourism. Zajišťují financování strategií a zjišťují možnosti finanční podpory ze státních i mezinárodních zdrojů, koordinují projekty rozvoje cest. Ruchu a propagují kraje v ČR i zahraničí. Obce často zakládají svazky měst a obcí za účelem spolupráce v oblasti cestovního ruchu.

7.

Prosím popište stručně aktivity, vztahující se k článku 9 Karpatské úmluvy, realizované v karpatském regionu ve vaší zemi občanskými organizacemi.

První NNO, která se začala věnovat propagaci udržitelného cestovního ruchu v ČR byla ECEAT (the European Centre for Ecological and Environmental Tourism), původně holandská organizace s pobočkami v evropských zemích. Propaguje agroturistiku a ubytování 99

na farmách, včetně vzdělávání místních lidí, publikaci vzdělávacích materiálů, a každoročního katalogu. Vyvinula vysoký standard pro ubytování, pravidla, průhledný ceník a další oblasti společné strategie. Rovněž nabízí ubytování na farmách s BIO certifikátem (výrobci bioproduktů). V rámci Karpat začala ECEAT působit v roce 1993. V současné době zde nabízí 25 ubytovacích možností. ECEAT rozvíjí projekt „Stezky dědictví“ (trasy pro turisty, cyklisty, cestu autem nebo na koni pro jednotlivce nebo malé skupiny). První trasa spojuje Prahu a Vídeň, karpatského regionu se nedotýká. Nadace Partnerství pracuje na projektu certifikace „cyklisté vítáni“ pro restaurace, hotely a ubytování, které nabízejí služby pro cykloturisty. Ke konci roku 2006 bude certifikováno kolem 1 000 poskytovatelů služeb. Několik tuctů z nich je v Karpatech. Systém certifikací je doplňkem k projektu Greenways, jenž pochází z USA a rozšířil se po celém světě. Cílem je připravit a nabídnout komplex služeb seskupených kolem atraktivní cesty, kterou je možné absolvovat na kole, na koni nebo autem. Zahrnuje nabídky vycházející z místních tradic, kultury a přírodního bohatství. Je požadován i vysoký environmentální standard. Pro udržitelný turismus je rovněž důležitá i ochrana a propagace trhu s místními řemesly a místní kulturou. Řada těchto aktivit je realizována NNO. V regionu byly vyvinuty dvě regionální značky pro místní produkty. REC ČR vyvinul značku „Vyrobeno v Beskydech“, občanské sdružení Tradice Bílých Karpat propaguje značku téhož jména. ČSOP Kosenka pořádá tradiční Mikulášský jarmark ve Valašských Kloboukách, kde se předvádí řada tradičních řemesel, výrobků a zvyků. Projekt, realizovaný ČSOP Salamandr ve Velkých Karlovicích, je dalším příkladem nevládní organizace, propagující tradice a kulturní bohatství. V regionu jsou rovněž desítky folkórních souborů a sdružení. 8.

Zahrnuje strategie cestovního ruchu ve vaší zemi akce směřující k přeshraniční spolupráci směřující k usnadnění rozvoje udržitelné turistiky především v horských oblastech? Pokud ano, jaká opatření byla definována na podporu spolupráce? Uveďte prosím příklady.

V regionu byly založeny dva euroregiony s cílem realizovat přeshraniční spolupráci. Euroregion Bílé-Biele Karpaty byl založen v roce 2000. Cílem je komplexní rozvoj regionu především v těchto oblastech: lidské zdroje, životní prostředí, rozvoj cestovního ruchu, rozvoj podnikání, doprava a technická infrastruktura, vzdělávání. Nejvýznamnějším produktem je Společný programový dokument o přeshraniční spolupráci v Euroregionu Bílé-Biele Karpaty. V oblasti cestovního ruchu definuje priority jako vytváření společných produktů cestovního ruchu, společný informační systém, pokračování výstavby cyklotras, zapojení místních obyvatel do rozvoje cestovního ruchu. Zatímco ve slovesné části euroregionu bylo na toto téma zpracováno několik studií, v české části nebyla zpracována žádná. Euroregion Těšínské Slezsko - Śląsk Cieszyński byl založen s podobnými cíli. Realizoval kolem 60 projektů v rámci CBC Phare, Phare CREDO aj. Vybudoval např. cyklotrasy, regionální informační centra, zpracoval strategické dokumenty, vydává mapy a propagační materiály.

100

9.

Jsou ve vaší zemi vyžadovány společné plány managementu pro chráněné oblasti, ležící na hranicích a další turistické lokality? Pokud ano, uveďte prosím detaily. Vezměte rovněž v úvahu otázku č. 10. kapitoly 2 této sekce.

Management chráněných oblastí v příhraničí je rozdělen, přeshraniční spolupráce se týká spíše odborné a metodické úrovně. Koordinace výzkumu je popsána v kapitole 2. 10. Jaké jsou hlavní finanční zdroje (domácí i zahraniční) pro aktivity, spojené s udržitelným cestovním ruchem v karpatském regionu ve vaší zemi? Existují v legislativě nějaké specifické finanční nebo ekonomické nástroje na podporu takovýchto aktivit? Prosím uveďte detaily. V české republice nejsou žádné finanční zdroje, určené specificky pouze pro udržitelný cestovní ruch, i když současné zdroje nevylučují možnost financování udržitelného cestovního ruchu. Žádný zdroj není určen výhradně pro karpatskou oblast. EU zdroje – Program Interreg – bude nejdůležitějším finančním zdrojem pro přeshraniční spolupráci, která se velmi často zaměřuje na cestovní ruch. Program je administrován regionálními agenturami, garantován Ministerstvem pro místní rozvoj. Hlavní priority – kromě technické pomoci – jsou: • Priorita 1 – sociální a kulturní rozvoj a spolupráce: podpora vytváření přeshraničních institucí a úřadů, zajišťujících sociální a kulturní rozvoj regionu se zaměřením na rozvoj lidských zdrojů • Priorita 2 – údržba krajiny a rozvoj cestovního ruchu: zajišťuje opatření zaměřená na rozvoj cestovního ruchu, související podnikatelské aktivity, zemědělské aktivity s přeshraničním dopadem a rozvoj venkova LEADER+ – zajišťován Ministerstvem zemědělství, EU program, určený k podpoře místních aktivit. Hlavním cílem je zapojení veřejnosti do řešení lokálních problémů ve venkovských oblastech. Priority pro Českou republiku jsou nové cesty k zajištění kvalitního života na venkově, nové cesty k posílení místní ekonomiky a vznik pracovních míst, nové způsoby využití místních přírodních a kulturních zdrojů. Tyto priority mohou být spojeny s rozvojem cestovního ruchu. Státní program podpory cestovního ruchu (SPPCR) byl schválen 1. listopadu 2000 usnesením vlády č. 1075. Realizace programu začala v roce 2001. V roce 2004 na základě usnesení vlády č. 110 ze dne 4. února 2004 bylo schváleno pokračování realizace programu i včetně zaměření jednotlivých podprogramů v letech 2004 -2007. Podprogramy jsou zaměřeny na rozvoj lázeňství, doprovodné infrastruktury cestovního ruchu pro sportovně rekreační aktivity a na podporu prezentace ČR jako destinace cestovního ruchu. Kraje rovněž vytvářejí vlastní programy na podporu cestovního ruchu.

101

11. Prosím uveďte detaily o účasti vaší země v mezinárodních (globálních, regionálních nebo sub-regionálních) iniciativách, vztahujících se k udržitelnému cestovnímu ruchu (např. Evropská charta udržitelného cestovního ruchu v chráněných oblastech, Globální etické kódy v cest. Ruchu – WTO aj.) Ústav pro ekopolitiku v Praze je členem nevládní mezinárodní organizace European Environmental Bureau (EEB), sekce cestovní ruch. Nadace Partnerství (Brno) je členem Evropské asociace Greenways. Detaily viz ot. č. 7.

12. Prosím stručně zhodnoťte hlavní úspěchy a překážky a bariéry v oblasti udržitelného cestovního ruchu v karpatském regionu ve vaší zemi. Úspěchy Je zde dobře vyvinutý systém značených turistických tras s dlouhou tradicí, dobře se vyvíjí systém cyklotras a nezbytná infrastruktura. Součástí je i certifikace „Cyklisté vítáni“. Vědomí hodnoty existujících potenciálů v regionu se zvyšuje, včetně hodnot chráněné krajiny a vysoké biodiverzity. To, spolu s dobře fungující ochranou přírody, může eliminovat mnoho negativních dopadů cestovního ruchu. Mezi místními lidmi roste zájem nabízet ubytování na farmách nebo v malých chatách. Některé z existujících strategických dokumentů respektují potřebu udržitelného rozvoje cestovního ruchu a přinášejí tento přístup do praxe. Stá,e větší počet návštěvníků, jež přijíždějí do České republiky ze západní Evropy nebo USA, vyžadují vysoký ekologický standard. Překážky a bariéry Některé z rozvojových dokumentů jsou v přímém rozporu s principy udržitelného rozvoje a jejich propagátoři jsou v konfliktu s orgány ochrany přírody. Cestovní ruch je považován za jeden z nejdůležitějších možných zdrojů budoucích příjmů a rozvoje ekonomicky slabého regionu, což zvyšuje tlak na rozvoj komerční turistiky v citlivých oblastech. Není zde žádná cílená podpora pro rozvoj udržitelného cestovního ruchu v citlivých oblastech. Mezi jednotlivými mikroregiony v rámci Karpat je chabá spolupráce, stejně jako mezi některými institucemi a zainteresovanými subjekty. Zvyšuje se tlak na rozvoj cestovního ruchu v horských oblastech, především lyžařských areálů. Reference ke kapitole: -

Strategie rozvoje turistického ruchu v regionu Beskydy Marketingová strategie rozvoje cestovního ruchu v turistickém regionu Severní Morava a Slezsko Koncepce rozvoje cestovního ruchu ve Zlínském kraji Strategie rozvoje cestovního ruchu v Jihomoravském kraji http://www.czechtourism.cz/

102

-

http://www.mmr.cz/ http://www.eceat.cz/

103

7. Průmysl a energie (článek 10 Karpatské úmluvy) Článek 10 – Průmysl a energie 1. Strany budou prosazovat technologie čistší produkce za účelem přiměřené prevence, řešení a odstraňování následků průmyslových havárií a jejich důsledků a zároveň ochrany lidského zdraví a horských ekosystémů. 2. Strany budou sledovat politiky směřující k zavádění k životnímu prostředí šetrných metod výroby, distribuce a využití energie, které minimalizují škodlivé vlivy na biodiverzitu a krajinu, včetně širšího využití obnovitelných zdrojů energie a opatření na úsporu energie, dle potřeby. 3. Strany budou usilovat o snížení škodlivých vlivů těžby nerostů na životní prostředí a zajištění přiměřeného environmentálního dohledu na těžební technologie a postupy. 1.

Prosím vyjmenujte hlavní průmyslové sektory v karpatské oblasti ve vaší zemi a vyjmenujte všechny hot spots (místa s ohrožením) (ve vztahu k hot spotů prosím odkazujte buď na Národní akční plán pro životní prostředí nebo příslušné místní akční plány pro životní prostředí a na práci, realizovanou UNEP nebo v rámci jiné mezinárodní úmluvy, např. Úmluvy pro ochranu řeky Dunaje nebo helsinskou úmluvou o průmyslových haváriích atd.). Prosím přiložte příslušné mapy, pokud jsou k dispozici.

Ostravský region (severní Morava) – těžký průmysl, těžební oblasti (černé uhlí); nově plánovaná těžební oblast v CHKO Beskydy (město Frenštát pod Radhoštěm), ale energetická politika státu nezahrnuje tento důl do státních rezerv (Vládní usnesení č. 632/1992) . Ostravský region je hlavní „hot spot“ nejen v karpatském regionu, ale v celé České republice. Po roce 1990 zde bylo mnoho průmyslových závodů uzavřeno. Město Ostrava leží geograficky mimo karpatský region, ale část ostravského regionu se s karpatským regionem překrývá. V Hodonínském regionu (jižní Morava)se v malém množství těží ropa.Zbytek karpatského regionu není příliš průmyslově rozvinut. Rovněž množství odpadu, produkované v tomto regionu, je jedno z nejmenších v republice (Plán odpadového hospodářství, tab. 21). 2.

Byly v karpatském regionu ve vaší zemi zpracovány nějaké studie o udržitelných a pro životní prostředí příznivých postupech v průmyslu? Pokud ano, uveďte název, rozsah, místo, kde jsou k dispozici, a rok dokončení. Prosím uveďte hlavní závěry nebo dokument přiložte (pokud je v angličtině.)

Česká republika nemá takovou studii na národní úrovni ani speciálně o Karpatech Koncept environmentálně šetrných technik je v koncepčních materiálech téměř neznámý, s výjimkou standardu ISO 14 000, EMAS a nově dle směrnice o integrované prevenci znečištění – IPPC (nejlepší dostupné technologie), 76/2002 Sb. Ministerstvo průmyslu a obchodu, spolu s Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem zemědělství, CENIA (Česká informační agentura o životním prostředí) a Českou inspekcí životního prostředí provozuje informační webovou stránku o realizaci IPPC. Podle tohoto informačního zdroje

104

nebyla připravena žádná studie a implementace IPPC se realizuje skrze přijímání nových zákonů a administrativními kroky. 3.

Prosím uveďte hlavní strategické dokumenty a legislativní předpisy v oblasti průmyslu a energetiky, které pomáhají realizaci udržitelných a pro životní prostředí příznivých postupů. (Uveďte název, rok přijetí, právní statut a rozsah) Prosím uveďte jakýkoli nesoulad mezi těmito dokumenty a opatření na jejich řešení.

Státní energetická koncepce České republiky byla schválená usnesením vlády České republiky č. 211 ze dne 10. března 2004 a obsahuje výhled do roku 2030. Podle této koncepce by v roce 2010 měl činit podíl energie získané z obnovitelných zdrojů 8%. Do roku 2030 by se toto procento mělo zvýšit na 15 – 16%. Rovněž by se měla snižovat energetická náročnost. K dosažení těchto cílů jsou navrhována tato opatření: • Podpora obnovitelných zdrojů, přednostní právo na odkup energie z obnovitelných zdrojů, certifikační systém pro obnovitelné zdroje, garance minimální návratnosti • Podpora produkce tepla z kombinovaných zdrojů • Úspory energie Národní program nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných zdrojů na roky 2006 – 2009, schválený vládním usnesením č. 1105/2004 10. listopadu 2004. Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů (dále jen Národní program) je střednědobým, čtyřletým programovým dokumentem, který zpracovává Ministerstvo průmyslu a obchodu v dohodě s Ministerstvem životního prostředí podle zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií. Národní program na roky 2006 – 2009 navazuje na výsledky a zkušenosti Národního programu na období 2002 – 2005 a rozpracovává na období 2006 – 2009 požadavky a cíle Státní energetické koncepce (dále SEK) a Státní politiky životního prostředí České republiky na roky 2004 – 2010 (dále SPŽP) a k jejich naplnění konkretizuje soubor realizačních nástrojů. Národní program na roky 2006 - 2009 je kompatibilní s postupy zemí Evropské unie a podporuje realizaci požadavků Směrnic EU zaměřených na: a) energetickou efektivnost (Směrnice č. 2003/8/ES o podpoře kombinované výroby elektřiny a tepla, Nařízení EP a Rady č. 2422/2001 o Energy Star, navržená Směrnice o ekodesignu a navržená Směrnice o energetické efektivnosti a energetických službách), b) využití obnovitelných zdrojů energie (Směrnice č. 2001/77/ES o podpoře elektrické energie z OZE na vnitřním trhu EU), c) využití alternativních paliv v dopravě (Směrnice č. 2003/30/ES o podpoře využití alternativních paliv v dopravě). Národní program je zaměřen na státní správu a samosprávu, na podnikatelskou sféru (právnické a fyzické osoby), na nevládní organizace i na domácnosti. Hlavním realizačním nástrojem Národního programu na roky 2006 – 2009 budou nadále roční Státní programy na podporu úspor energie a využití jejích obnovitelných a druhotných zdrojů, schvalované vládou, vč. ročních dotací, poskytovaných ze státního rozpočtu a ze zdrojů Státního fondu životního prostředí (SFŽP) na akce obsažené v Národním programu.

105

Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů, schválená vládním usnesením č. 1311/1999 13. prosince 1999 Surovinová politika je souhrn všech aktivit, kterými stát ovlivňuje vyhledávání a využívání tuzemských zdrojů surovin (se zřetelem k veřejným zájmům a k ochraně přírodních, kulturních a krajinných hodnot) a získávání surovin v zahraničí s cílem zabezpečit jimi chod své ekonomiky. Předmětem politiky nerostných surovin jsou palivoenergetické, rudní, nerudní a stavební suroviny, a to jak z prvotních, tak i z druhotných zdrojů. Tato politika se nezabývá surovinami z obnovitelných zdrojů, jako vodou, dřevem, zemědělskými surovinami atd. Zabývá se však všemi druhotnými surovinami jak z hlediska jejich vlivu na úspory prvotních nerostných zdrojů, tak i z hlediska vlivu na úspory energie, která je vkládána do úpravy prvotních surovin a jejich dalšího zpracování. Politika nerostných surovin má přímou vazbu k energetické politice a z hlediska stanovení a řešení některých cílů je s ní úzce propojena. Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky (schválená vládním usnesením Vlády ČR č. 620/2005 z 25. května 2005), zpracována podle vzoru a v souladu se strategií ES. (Detaily viz kap. 2). V oblasti energetiky definuje následující cíle: 1. Snižování emisí skleníkových plynů, které mají dopad na všechny složky přírody. 2. Zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na spotřebě energie pomocí nejlepší dostupné technologie s doprovázené zvyšováním spolehlivosti a bezpečnosti dodávek v decentralizovaných systémech zásobování energiemi při současném vyloučení negativního dopadu na přírodu a krajinu a se zohledněním ekonomických kritérií. 3. Podpořit realizace opatření v rámci Národního programu na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR 4. Usměrňovat výstavby zařízení využívající obnovitelné zdroje energie, vymezení oblastí vhodných pro výstavbu VE. Z těchto lokalit vyřadit zvláště chráněných území (CHKO, národní parky, maloplošná ZCHÚ), mokřady mezinárodního významu a soustavy Natura 2000 a území, kde vedou migrační cesty ptáků a netopýrů, případně tvoří regionálně významný biotop zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Vymezení toků, kde budování MVE nepředstavuje zásadní zásah do ekosystému, a tam, kde tento druh zdroje energie představuje reálné nebezpečí výrazného negativního ovlivnění ekosystému vodního toku a populací vodních obratlovců a bezobratlých, od budování MVE upustit. 5. Zajistit minimalizování environmentálních rizik při využívání biomasy jako zdroje energie (udržitelnost produkce biomasy, dodržování ekologických limitů při využívání zbytkové biomasy – klest při lesních těžbách apod., princip předběžné opatrnosti při zavádění nových plodin, minimalizace užívání chemických ochranných prostředků a hnojiv). Při produkci využívat technologie minimalizující tato rizika a umožňující udržitelné využívání přírodních zdrojů. 6. Dodržovat manipulační řády a stanovené minimální průtoky ve vztahu k vodní energetice a při výstavbě malých vodních elektráren ponechat dostatek vody ve vodních tocích. Zajistit migrační průchodnost vodních toků při výstavbě a rekonstrukcích staveb na tocích, sloužících k výrobě energie. 7. Zavést, na základě implementované směrnice 2003/96/ES o daních energetických výrobků a elektřiny, fiskálně neutrální ekologickou daňovou reformu, s možností uplatnit následně pod kontrolou plné nebo částečné osvobození od daně nebo sníženou úroveň zdanění na ekologicky šetrné energetické produkty a elektřinu. 8. Ovlivnit vnitřní trh s elektřinou a plynem zohledňováním environmentálních priorit a umožněním volby dodavatele environmentálně vyrobené elektřiny a bioplynu s cílem podpory využívání obnovitelných zdrojů.

106

9.

Zabezpečovat energetická zařízení vůči poškozování živých organismů (např. opatření proti poranění ptactva na elektrorozvodných zařízeních).

Zákon č. 180/2005 Sb. O podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie Tento zákon upravuje v souladu s právem Evropských společenství způsob podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a z důlního plynu z uzavřených dolů a výkon státní správy a práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené. Účelem tohoto zákona je v zájmu ochrany klimatu a ochrany životního prostředí podpořit využití obnovitelných zdrojů energie, zajistit trvalé zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě primárních energetických zdrojů, přispět k šetrnému využívání přírodních zdrojů a k trvale udržitelnému rozvoji společnosti, vytvořit podmínky pro naplnění indikativního cíle podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny v České republice ve výši 8 % k roku 2010 a vytvořit podmínky pro další zvyšování tohoto podílu po roce 2010. Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování ve znění zákona č. 435/2006 Sb. Účelem zákona je, v souladu s právem Evropských společenství dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku uplatněním integrované prevence a omezování znečištění vznikajícího činnostmi uvedenými v příloze č. 1 k tomuto zákonu a zřídit a provozovat integrovaný registr znečišťování životního prostředí. Tento zákon stanoví povinnosti provozovatelů zařízení, upravuje postup při vydávání integrovaného povolení, zřizuje integrovaný registr znečišťování životního prostředí, stanoví způsob shromažďování údajů o emisích a přenosech látek evidovaných v tomto registru a poskytování údajů z něho, upravuje podmínky pro propojení dosavadních informačních systémů v oblasti ochrany životního prostředí s integrovaným registrem znečišťování životního prostředí, stanoví působnosti orgánů veřejné správy podle tohoto zákona, upravuje systém výměny informací o nejlepších dostupných technikách, stanoví sankce za porušení povinností stanovených tímto zákonem. Zákon č. 91/2005 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon) - Tento zákon upravuje v souladu s právem Evropských společenství1) podmínky podnikání, výkon státní správy a nediskriminační regulaci v energetických odvětvích, kterými jsou elektroenergetika, plynárenství a teplárenství, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené. Zákon č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií - Tento zákon stanoví práva a povinnosti fyzických a právnických osob při nakládání s energií, zejména elektrickou a tepelnou, a dále s plynem a dalšími palivy. Přispívá k šetrnému využívání přírodních zdrojů a ochraně životního prostředí v České republice, ke zvyšování hospodárnosti užití energie, konkurenceschopnosti, spolehlivosti při zásobování energií a k trvale udržitelnému rozvoji společnosti. Hlavní legislativa v oblasti využití přírodních zdrojů: •

Zákon č. 44/1988 Sb o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) Účelem tohoto zákona je stanovit zásady ochrany a hospodárného využívání nerostného bohatství, zejména při vyhledávání a průzkumu, otvírce, přípravě a dobývání ložisek nerostů, úpravě a zušlechťování nerostů prováděných v souvislosti s

107

•

•

jejich dobýváním, jakož i bezpečnosti provozu a ochrany životního prostředí při těchto činnostech. Zákon č. 61/1988 Sb. o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě Účelem tohoto zákona je stanovit podmínky provádění hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem, zejména z hlediska racionálního využívání ložisek nerostů, bezpečnosti práce a provozu, ochrany pracovního prostředí, jakož i podmínky používání výbušnin a upravit organizaci a působnost orgánů státní báňské správy. Zákon č. 62/1988 Sb. o geologických pracích - Účelem tohoto zákona je stanovit podmínky pro projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, jejich koordinaci a kontrolu a pro využití jejich výsledků v národním hospodářství, ve vědě a v technice.

Hlavní nesoulady se neobjevují mezi samotnými strategiemi, spíše je nesoulad v realizaci některých opatření. Například Státní energetická koncepce celkově podporuje větrné elektrárny, ale Strategie na ochranu biodiverzity vylučuje jejich stavbu v CHKO. Toto téma je jedním ze zdrojů napětí. Stále existují snahy otevírat nové uhelné doly (např. v Beskydech), jež by znamenaly vážné poškození životního prostředí. Přestože snaha otevřít nový důl pochází od soukromé společnosti, státní regulace těžby nevylučuje tuto aktivitu v CHKO. 4.

Prosím vysvětlete, do jaké míry výše uvedené strategie zahrnují témata životního prostředí vztahující se ke specifikům horských oblastí.

Horské oblasti nemají v české legislativě speciální status. Plán výstavby nových větrných elektráren a elektráren na biomasu bude mít dopad na horské oblasti, jelikož shora všechna větrná místa jsou v horských oblastech. V Karpatech jde navíc o oblasti z velké části v CHKO. To přináší velké konflikty se správami CHKO, neboť větrné elektrárny mohou mít rovněž některé negativní dopady na krajinu. Mohou rušit ptáky, a všechny vrcholové oblasti v českém karpatském regionu jsou vyhlášeny ptačími lokalitami v rámci Natura 2000. Rovněž poškozují charakter krajinného rázu, což je v Karpatech jeden z hlavních předmětů ochrany. 5.

Zahrnují existující strategie následující aspekty? (Prosím uveďte detaily)

Aspekty A/N Regulace případných negativních vlivů těžby A Prevence a management průmyslových havárií A* Propagace metod výroby, distribuce a využití energie, příznivých pro A** životní prostředí Stimuly pro čisté technologie, obnovitelné zdroje a úspory energie A*** Podpora výzkumu čistých technologií, obnovitelných zdrojů a úspor N energie Hledání řešení rozvoje těžkého průmyslu, příznivá pro životní prostředí N ostatní * Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování ** Zákon č. 180/2005 Sb. O podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie

108

*** Pouze pro obnovitelné zdroje – viz výše. 6.

Prosím vyjmenujte hlavní zákony, zabývající se povolovacími procesy průmyslových aktivit (proces EIA, integrovaná prevence a kontrola znečištění apod.) a popište stručně systém povolován v oblasti životního prostředí.

Zákon č. 100/2001 Sb. O posuzování vlivů na životní prostředí ve znění pozdějších zákonů v souladu s právem Evropských společenství) upravuje posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví (dále jen „posuzování vlivů na životní prostředí“) a postup fyzických osob, právnických osob, správních úřadů a územních samosprávných celků (obcí a krajů) při tomto posuzování. Posuzují se vlivy na veřejné zdraví a vlivy na životní prostředí, zahrnující vlivy na živočichy a rostliny, ekosystémy, půdu, horninové prostředí, vodu, ovzduší, klima a krajinu, přírodní zdroje, hmotný majetek a kulturní památky, vymezené zvláštními právními předpisy2) a na jejich vzájemné působení a souvislosti. Detaily viz kap. 10 – posuzování vlivů na životní prostředí. Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování ve znění zákona č. 435/2006 Sb. Účelem zákona je, v souladu s právem Evropských společenství dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku uplatněním integrované prevence a omezování znečištění vznikajícího činnostmi uvedenými v příloze č. 1 k tomuto zákonu a zřídit a provozovat integrovaný registr znečišťování životního prostředí. Vyhláška č. 554/2002 Sb., kterou se stanoví vzor žádosti o vydání integrovaného povolení, rozsah a způsob jejího vyplnění. Proces získání integrovaného povolení zahrnuje předložení žádosti provozovatelem zařízení, přijetí žádosti příslušným orgánem státní správy (obvykle kraj) nebo požadavek na doplnění dalších informací, informování všech účastníků řízení včetně NNO a veřejnosti, kompletaci připomínek a vydání povolení. Žádost musí obsahovat mimo jiné kompletní popis všech surovin a chemikálií, které budou používány, technologii výroby, všechny technologie a opatření na ochranu životního prostředí a popis současného stavu životního prostředí v lokalitě. Všechny provozy, definované zákonem, musí mít toto povolení do konce roku 2007. Ke konci roku 2006 jej mělo v karpatském regionu kolem 16 provozovatelů. 7.

Existuje ve vaší zemi registr znečištění, podobný evropskému EPER nebo PRTR v rámci Aarhuské úmluvy? Pokud ano, jmenujte zákon, kterým byl zřízen a stručně popište jeho rozsah, práva a povinnosti veřejnosti a společností.

Český Integrovaný registr znečištění (IRZ) byl založen v roce 2002 zákonem č. 76/2002 jako implementace Evropského registru emisí znečišťujících látek (EPER). Data z IRZ jsou veřejnosti přístupná od 30. září 2005 na internetu (www.irz.cz), registr monitoruje 72 chemikálií z průmyslu a zemědělství. Evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek (E-PRTR) byl v ČR přijat a je v procesu implementace.Bude poprvé použit v roce 2007 (data budou zveřejněna v roce 2008). Nová verze registru bude monitorovat 91 chemikálií, jež zahrnuje E-PRTR a navíc styren a formaldehyd. Bude rovněž monitorovat úniky z rozptýlených zdrojů a přenosy

109

odpadů. Limity některých látek budou sníženy. Dosavadní úroveň některých limitů a fakt, že dosavadní IRZ nezachycoval rozptýlené zdroje znečištění, byly předmětem kritiky některých NNO. PRTR v rámci Aarhuské úmluvy je v procesu ratifikace. 8.

Jaký je institucionální rámec na státní, regionální a lokální úrovni v oblasti průmyslu a energetiky? Popište prosím stručně role hlavních institucí a vysvětlete horizontální a vertikální mechanizmy spolupráce (např. mezisektorové koordinační komise). Prosím uveďte oblasti, kde se překrývají kompetence institucí a opatření, navržená k nápravě.

Ministerstvo průmyslu a obchodu je ústředním orgánem státní správy pro státní průmyslovou politiku, obchodní politiku, zahraničně ekonomickou politiku, tvorbu jednotné surovinové politiky, využívání nerostného bohatství, energetiku, teplárenství, plynárenství, těžbu, úpravu a zušlechťování ropy a zemního plynu, tuhých paliv, radioaktivních surovin, rud a nerud, aj. Součástí ministerstva je odbor udržitelného rozvoje průmyslu, jež koordinuje strategie udržitelného rozvoje v sektoru průmyslu, je zodpovědný za realizaci IPPC a problematiku odpadů (Zákon č. 477/2001 Sb. o odpadech) a za koordinaci s ostatními ministerstvy ve věci udržitelného rozvoje. Česká energetická agentura - Česká energetická agentura je zřízena na základě rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu č. 290/1995, jako příspěvková organizace Ministerstva průmyslu a obchodu. Hlavní činností České energetické agentury je iniciovat a podporovat aktivity fyzických a právnických osob vedoucí k úsporám energie, s cílem trvalého snižování energetické náročnosti české ekonomiky a podpory vyššího využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie, včetně rozvoje podnikání v oblasti energetické efektivnosti. Cílem činnosti agentury jsou úspory primárních energetických surovin a snižování dopadů jejich využití na životní prostředí prostřednictvím zvyšování efektivity při výrobě, přenosu a spotřebě energie. Ministerstvo životního prostředí je hlavním orgánem státní správy ve věci udělování integrovaných povolení. Podílí se na provozu informačního systému IPPC a Integrovaného registru znečištění. Vzhledem k tomu, že ministerstvo je hlavní státní orgán ve věci ochrany přírody, jeho role je převážně kontrolní. Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) - ČIŽP je odborný orgán státní správy, který je pověřen dozorem nad respektováním zákonných norem v oblasti životního prostředí. Dohlíží rovněž na dodržování závazných rozhodnutí správních orgánů v oblasti životního prostředí. ČIŽP mimo jiné zjišťuje nedostatky, popřípadě škody vzniklé na životním prostředí, jejich příčiny a původce, ukládá opatření k odstranění a nápravě zjištěných nedostatků, omezuje nebo zastavuje škodlivou činnost právnických nebo fyzických osob, ukládá právnickým a fyzickým osobám pokuty za prokázané porušení stanovených povinností v oblasti životního prostředí a provádí kontrolu uložených opatření. Podílí se rovněž na řešení havárií, zejména v ochraně vod. Svou činnost vykonává v pěti oblastech: ochrana ovzduší, ochrana vod, odpadové hospodářství, ochrana přírody a ochrana lesa.

110

Geofond ČR – Česká geologická služba je organizační složkou státu, zřízenou Ministerstvem životního prostředí. Shromažďování a poskytování údajů o geologickém složení území, ochraně a využití přírodních nerostných zdrojů a zdrojů podzemních vod a o geologických rizicích, shromažďuje a uchovává dokumentaci v oblasti geologických aktivit, připravuje projekty a realizuje geologické práce pro stát a vydává odborná stanoviska v oblasti geologie. CENIA - Česká informační agentura životního prostředí. Účelem vzniku CENIA je poskytování průřezových informací z životního prostředí tak včetně vyhodnocování dat a jejich syntézy, formulace možností pro aktivní ovlivňování stavu životního prostředí v souladu se strategií udržitelného rozvoje, vývoj a vyhodnocování metod identifikace a posuzování rizik v oblasti životního prostředí, výzkum environmentálních technologií zajištění kapacit agentury a kompetentních orgánů dle zákona o integrované prevenci, provozování IRZ. Systém výměny informací v České republice je založen na podobném systému jako v EU. Zajišťuje výměnu informací na čtyřech úrovních: • Mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem zemědělství, CENIA a ČIŽP. • Mezi resorty a kraji • Mezi resorty a spolupracujícími subjekty • S veřejností

9.

Prosím popište stručně aktivity, vztahující se k článku 10 Karpatské úmluvy, realizované v karpatském regionu ve vaší zemi občanskými organizacemi.

V karpatském regionu není příliš mnoho NNO, které by se věnovaly průmyslu a energetice. ČSOP Hostětín a Veronica spolupracují na projektu využití alternativních zdrojů energie v Karpatech. V Hostětíně vzniká modelová obec, kde většina domů je vytápěna centrálně s využitím dřevní štěpky, některé domy jsou vybaveny i slunečními kolektory, instalovanými v rámci projektu „Slunce pro Bílé Karpaty“. Rovněž se tu staví energeticky pasivní dům, jako modelový příklad pro venkovské projekty. Arnika je celostátně působící NNO, jež aktivně monitoruje některé podnikatelské aktivity. Aktivně pracuje s Integrovaným registrem znečištění http://bezjedu.arnika.org/irz.shtml. Žádný z jejích projektů není mířený do karpatského regionu, ale řada jich je realizována na úrovni celého státu (např. kampaň Bez jedů). Greenpeace ČR realizoval část své kampaně pro REACH ve Valašském Meziříčí v karpatském regionu. NNO se rovněž zapojují do EIA procesů, současný příklad je široká opozice proti výstavbě nového vedení vysokého napětí v Provodově. 10. Jaké jsou hlavní finanční zdroje (domácí i zahraniční) pro realizaci průmyslu, příznivého pro životní prostředí a energetiku v karpatském regionu ve vaší zemi? Existují v legislativě nějaké specifické finanční nebo ekonomické nástroje na podporu těchto aktivit? Prosím uveďte detaily.

111

Česká republika nemá žádnou speciální politiku na podporu průmyslu, příznivého pro životní prostředí (viz ot. 2). Nicméně Státní fond pro životní prostředí dává dotace na individuální projekty, využívající biomasu a sluneční energii. Národní program nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných zdrojů je koordinován Českou energetickou agenturou, finanční část programu předpokládá podporu podnikatel, NNO, obcí nebo krajů při využití obnovitelných zdrojů energie. 11. Prosím uveďte detaily o účasti vaší země v mezinárodních (globálních, regionálních nebo sub-regionálních) iniciativách, zaměřených na integrované environmentální přístupy v energetických a průmyslových strategiích. Česká republika ratifikovala Helsinskou Úmluvu o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států 10. září 2000. Úmluva je plně implementována do českého právního systému. Česká republika je od roku 2001 členem Mezinárodní energetické agentury (v rámci OECD), ale spolupracovala s ní od r. 1994. ČR se rovněž podílí na všech mezinárodních iniciativách, zaměřených na energetiku v rámci EU. 12. Prosím stručně zhodnoťte hlavní úspěchy a překážky a bariéry v oblasti udržitelného průmyslu a energetiky v karpatském regionu ve vaší zemi. Překážky a bariéry: Hlavní překážkou je to, že Česká republika nepodporuje průmyslové aktivity, příznivé pro životní prostředí, například prostřednictvím ekologického daňového systému. Daňová reforma, která by takový systém realizovala, byla již několikrát navrhována, ale rozhodnutí bylo vždy odloženo. Hlavním principem navrhovaného systému je zatížit vyšší daní neobnovitelné zdroje energie a zvýšit cenu energie, produkované z nich, a na druhé straně snížit cenu práce snížením nepřímých daní a podporovat technologie, příznivé pro životní prostředí. Jinou bariérou může být fakt, že průmysl a energetika představuje komplexní oblast s mnoha pravidly, zákony a administrativními problémy, které mnoho veřejnosti nerozumí. To snižuje povědomí veřejnosti o těchto tématech a zapojování veřejnosti. Vláda, stejně jako kraje a obce, často podporují příchod velkého investora ze zahraničí, neboť v tom vidí možnost pro rozvoj regionu a vytvoření nových pracovních míst, někdy ale při tom dochází k obcházení podmínek ochrany přírody. Úspěchy Pravděpodobně hlavní úspěch souvisí s přijetím zákona O podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie č. 180/2005 Sb., který garantuje výkupní cenu energie, vyrobené z obnovitelných zdrojů na následujících 15 roků. Přestože to je z hlediska energetického velmi pozitivní, plány na výstavbu větrných parků mohou mít negativní dopady na krajinu, především v Beskydech a Bílých Karpatech. Dalším úspěchem je zákon o integrované prevenci (IPPC) a integrovaný registr znečištění.

112

Reference ke kapitole: -

Státní energetická politika 2005–2030 SEA Státní energetické politiky 2005–2030 Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů

Anglicky: - Waste management plan, 2003 -

www.mpo.cz http://www.ceacr.cz/ http://www.cenia.cz/www/webapp.nsf/startpage

113

8. Kulturní dědictví a tradiční znalosti a vědomosti (článek 11 Karpatské úmluvy) Článek 11 - Kulturní dědictví a tradiční znalosti a vědomosti Strany budou sledovat politiky směřující k ochraně a podpoře kulturního dědictví a tradičních znalostí a vědomostí místních obyvatel, výroby a prodeje místních produktů, uměleckých a řemeslných výrobků. Strany budou usilovat o uchování tradiční architektury, způsobů využívání území, místních plemen domácích zvířat a odrůd zemědělských plodin a udržitelné využití planě rostoucích rostlin v Karpatech. 1.

Prosím uveďte hlavní kulturní památky v karpatském regionu ve vaší zemi (přiložte mapu, je-li k dispozici).

Hlavní kulturní památky v karpatském regionu jsou: Skansen ve Strážnici, Rožnovské museum v přírodě, Národní kulturní památka Pustevny, Velké Karlovice, město Štramberk, město Valašské Klobouky (městské památkové rezervace), klášter Velehrad, Muzeum v Mikulčicích, hrad Buchlov, zámek Buchlovice a mnoho dalších. V regionu jsou dvě památky, zapsané do seznamu světového dědictví UNESCO – LednickoValtická kulturní krajina a zahrady a zámek v Kroměříži. Tradiční tanec verbuňk je rovněž evidován v seznamu nehmotného světového dědictví UNESCO. Tento tanec pochází z karpatského regionu.

2.

Prosím uveďte hlavní dopady na kulturní dědictví v karpatském regionu ve vaší zemi. (Vezměte do úvahy široké spektrum aktivit, např. zemědělství, průmysl, lesnictví, cestovní ruch aj.)

Pravděpodobně hlavní hrozbou a ohrožením kulturního bohatství je nepraktikování tradičních zemědělských postupů a opravy starých budov ve stylu jiném než tradičním (sklon střech, tvar budov, dřevěná okna, atd.). Všechny objekty kulturního dědictví v karpatském regionu jsou relativně dobře chráněny. 3.

Byly v karpatském regionu ve vaší zemi provedeny nějaké studie o ochraně a propagaci kulturního dědictví? Pokud ano, uveďte titul, rozsah, místo, kde jsou k dispozici, a rok dokončení. Prosím uveďte hlavní závěry nebo dokumenty přiložte (pokud jsou v angličtině).

Národní ústav lidové kultury ve Strážnici provádí výzkum lidové kultury. V letech 1999 a 2003 realizoval „Výzkum jevů hmotného a nehmotného kulturního dědictví v oboru tradiční lidové kultury a folklóru“. Projekt mapoval existenci lidových písní, hudby, tanců a řemesel. V letech 2004 – 2010 realizuje projekt „Proměny tradiční lidové kultury a její vazby na hmotné a nehmotné dědictví lidstva“. Tyto projekty především mapují kulturní dědictví, nepřinášejí návrhy nebo opatření.

114

4.

Prosím vyjmenujte hlavní strategické dokumenty a zákony zajišťující ochranu kulturního dědictví a tradičních znalostí ve vaší zemi (uveďte název, rok přijetí, legální statut a rozsah). Prosíme uveďte jakýkoli nesoulad mezi těmito dokumenty a opatření na jejich řešení.

Kulturní politika – schválena vládním usnesením č. 40/2001 10. ledna 2001. Tento strategický dokument řeší podporu pro rozvoj kultury a ochranu kultury celkově. Hlavní cíle kulturní politiky jsou zejména: • garantovat ochranu svobody tvorby umělců a tvůrců a vytvářet podmínky pro využívání této svobody, • vytvářet podmínky pro realizaci kulturních aktivit občanů zejména na základě občanského sdružování (spolčování), • vytvářet podmínky pro decentralizaci rozhodování v celém kulturním systému a pro přenášení rozhodovacích procesů mimo ingerenci orgánů státní správy a jejich nezávislost i ekonomickou (“umělci rozhodují sami o sobě”), • garantovat rovnost přístupu občanů ke kulturnímu bohatství a usnadňovat tento přístup znevýhodněným společenským skupinám (menšiny, osoby se zdravotním postižením), • garantovat ochranu kulturního dědictví a podporovat péči o ně, • garantovat svobodný přístup občanů k informacím, podporovat výměnu informací uvnitř systému kultury, mezi systémem kultury a vnějším prostředím bez ohledu na jazykové a administrativní hranice, • podporovat výchovu a osvětu v systému tvorby i užívání kulturních statků, • brzdit negativní vlivy komercionalizace kultury. Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice byla schválena vládním usnesením č. 571/2003 6. listopadu 2003. Cílem strategie je stanovit koncepční nástroje účinnější péče o tradiční lidovou kulturu, a to jako soubor koordinovaných opatření směřujících k její efektivnější identifikaci, dokumentaci, ochraně a využívání a předávání dalším generacím. Karpatský region je jedenou z oblastí s nejlépe zachovanou lidovou kulturou v ČR, takže zde tento dokument má velkou důležitost pro zachování kulturního dědictví. Koncepce účinnější péče o movité kulturní dědictví v České republice na léta 2003 2008 (koncepce rozvoje muzejnictví) byla schválena vládním usnesením č. 87/2003 22.ledna 2003. (Koncepce se zabývá celou republikou včetně karpatského regionu). Koncepce si dává za úkol řešení strategických cílů, kterými jsou účinnější preventivní ochrana muzejních sbírek zejména před následky mimořádných situací, posílení právní jistoty vlastníků sbírek, rozvoj akviziční činnosti, dořešení prostorových problémů muzeí, zapojení muzeí do vzdělávacích procesů a informačních sítí, propagace ČR prostřednictvím výstavních projektů v zahraničí a podpora prezentace novodobých dějin. Analyzuje rovněž stav movitého kulturního dědictví a muzejnictví s důrazem na vývoj po roce 1989. Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči ve znění pozdějších změn Účelem zákona je vytvořit všestranné podmínky pro další prohlubování funkce státu při péči o kulturní památky, o jejich zachování, zpřístupňování a vhodné využívání, aby se podílely na rozvoji kultury, umění, vědy a vzdělávání, formování tradic a vlastenectví, na estetické výchově a tím přispívaly k dalšímu rozvoji společnosti. Péče státu o kulturní památky zahrnuje činnosti, opatření a rozhodnutí, jimiž orgány a odborná organizace státní památkové 115

péče (§ 25 až 32) v souladu se společenskými potřebami zabezpečují zachování, ochranu, zpřístupňování a vhodné společenské uplatnění kulturních památek. Ostatní orgány státní správy, a jiné organizace spolupracují v oboru své působnosti s orgány a odbornou organizací státní památkové péče a pomáhají jim při plnění jejich úkolů. V těchto strategiích a zákonech nejsou žádné zásadní nesoulady. 5.

Které z následujících aspektů se objevují v příslušných strategiích a zákonech ve vaší zemi? Prosím uveďte příklady specifických aspektů.

Y/N Ochrana a rozvoj jazykových specifik (minoritní jazyky) A – Kulturní politika podporuje rozvoj kultury a jazyka Romů Ochrana a rozvoj kulturního dědictví A Zapojení veřejnosti do rozhodování (například zapojení veřejnosti A, viz sekce o účasti do rozhodovacích procesů) veřejnosti Propagace znalostí, inovací a postupů původních a místních A, tradiční kultura je komunit, představujících tradiční způsob života propagována v několika skanzenech a Ústavem národní kultury ve Strážnici. Je rovněž předmětem činnosti některých NNO a podnikatelů Ochrana tradiční architektury A Udržitelné využití divokých rostlin A Ochrana místních plemen hospodářských zvířat a rostlinných A odrůd Specifický ochranný režim pro kulturní památky A Ostatní 6.

Jaký je institucionální rámec na státní, regionální a lokální úrovni v oblasti kulturního dědictví a tradičních znalostí a vědomostí? Popište prosím stručně role hlavních institucí a vysvětlete horizontální a vertikální mechanizmy spolupráce (např. mezisektorové koordinační komise). Prosím uveďte oblasti, kde se překrývají kompetence institucí a opatření, navržená k nápravě.

Ministerstvo kultury je ústředním orgánem státní správy pro umění, kulturně výchovnou činnost, kulturní památky, pro věci církví a náboženských společností, pro věci tisku, včetně vydávání neperiodického tisku a jiných informačních prostředků, pro přípravu návrhů zákonů a jiných právních předpisů pro oblast rozhlasového a televizního vysílání,

116

pro provádění autorského zákona, pro výrobu a obchod v oblasti kultury. Kraje a obce hrají poměrně malou roli. Většina kulturních památek je ve vlastnictví státu, kromě tradičních vesnických domů. Ministerstvo životního prostředí je odpovědné za ochranu krajinného rázu (podle zákona č. 114/1992 o ochraně přírody a krajiny). To se vztahuje k ochraně kulturního dědictví, neboť charakter venkovské zástavby je součástí krajinného rázu. Správy CHKO se vyjadřují ke stavbám nových budov nebo k rekonstrukci starých objektů z tohoto úhlu pohledu. Národní památkový ústav je zodpovědný za management památek národního a mezinárodního významu. Má své pobočky na krajích. Národní ústav lidové kultury ve Strážnici byl založen Ministerstvem kultury jako specializovaná odborná instituce. Má působnost po celé ČR. Jeho působnost spočívá v provádění výzkumu nehmotného i hmotného kulturního dědictví v oboru tradiční lidová kultura a folklór, shromažďování, uchovávání a odborné zpracování dokladů o tradiční lidové kultuře a folklóru, odborná správa, ošetřování, ochrana, bezpečné uchování a zveřejňování sbírek hmotných dokladů k dějinám vývoje kultury, zejména lidové kultury, organizování folklorních a vzdělávacích akcí, včetně pořádání Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice, aktivní účast v mezinárodních aktivitách v oblasti lidové kultury a folklóru, především ve smyslu naplňování rezoluce 25. generální konference UNESCO z roku 1989 „Doporučení k ochraně tradiční a lidové kultury“, poskytování poradenských a informačních služeb a zabezpečování odborných dokumentačních služeb pro všechny druhy folklorních aktivit v České republice, zveřejňování výsledků své činnosti v publikacích a časopisech, které sám vydává i jiných vydavatelů v České republice a v zahraničí, poskytování dalších kulturních, propagačních, rekreačních a obchodních služeb návštěvníkům a organizacím, které podporují poslání ÚLK a nemohou být předmětem soutěže, ÚLK je sídlem České národní sekce CIOFF (Mezinárodní rada pořadatelů festivalů folklóru a lidového umění se statutem konzultanta UNESCO) a zabezpečuje činnost této sekce, atd. 7.

Prosím popište stručně aktivity, vztahující se k článku 11 Karpatské úmluvy, realizované v karpatském regionu ve vaší zemi občanskými organizacemi.

Několik NNO v regionu se věnuje projektům na propagaci místního znační produktů. REC ČR vytvořil značku „Vyrobeno v Beskydech“ a občanské sdružení Tradice Bílých Karpat vyvinula značku téhož jména. TBK rovněž propaguje využití tradičních ovocných odrůd a organizuje na podzim jablečné slavnosti. Značka „Tradice Bílých Karpat“ může být udělena produktům, jež garantují, že byly vyrobeny tradičními metodami a pocházejí z oblasti Bílých Karpat. Přesná kritéria byla vyvinuta pro jablečný mošt. Značku „Vyrobeno v Beskydech“ zatím získalo šest produktů. Vznik těchto značek je rovněž podporou pro obyvatele, žijící v lokalitách Natura 2000 a propagací těchto oblastí. Projekt je financován z EU. V jeho rámci rovněž vznikla webová stránka, propagující místní produkty, publikují se katalogy atd. ČSOP Kosenka organizuje tradiční Mikulášský jarmek ve Valašských Kloboukách, kde se předvádějí tradiční řemesla, výrobky a zvyky. Projekt, realizovaný ČSOP Salamandr ve Velkých Karlovicích je dalším příkladem propagace tradic a kulturního dědictví.

117

V regionu je rovněž celá řada folklórních souborů. 8.

Jaké jsou hlavní finanční zdroje (domácí i zahraniční) pro aktivity, spojené s ochranou kulturního dědictví a tradičních znalostí a vědomosti v karpatském regionu ve vaší zemi? Existují v legislativě nějaké specifické finanční nebo ekonomické nástroje na podporu takovýchto aktivit? Prosím uveďte detaily.

Stát přímo financuje opravy a údržbu důležitých historických a kulturních památek . Ministerstvo kultury řídí několik grantových programů, cílených na kulturní dědictví: Program péče o vesnické památkové rezervace, vesnické památkové zóny a krajinné památkové zóny - zaměřuje se na podporu obnovy a zachování kulturních památek, zejména památek lidové architektury, jako jsou například zemědělské usedlosti, chalupy, kapličky a boží muka, které se nacházejí v uvedených památkově chráněných územích. Program na podporu tradiční lidové kultury - podporuje dokumentaci, identifikaci a prezentace jevů tradiční lidové kultury, mimořádné počiny ve všech oblastech tradiční lidové kultury, zpravodajskou a sběratelskou činnost, zpracování záznamů, výzkumnou činnost, shromažďování dokladů o jevech tradiční lidové kultury pro databáze, dokumentace a záznamy technologií, popularizaci a prezentaci shromážděných dokladů, výstavní činnost a demonstrace, předvádění technologií lidových řemesel, prezentaci výrobků lidových řemeslníků, se zvláštním zřetelem na prezentování výrobků učňů, předávání zkušeností a dovedností starých řemeslníků následovníkům, tvůrčí dílny v řemeslných a dalších oborech, vydání výjimečných publikací, popř. jiných médií. Program na podpora lokálních kulturních tradic - Podporuje kulturní aktivity spojené s významným výročím města či obce, s významným výročím kulturně-historické události a s významným výročím význačné osobnosti působící v oblasti kultury. Významná podpora je poskytována z EU prostřednictvím programu INTERREG III, který je zaměřen na přeshraniční spolupráci. Místní kultura a kulturní dědictví je často předmětem takovéto spolupráce. 9.

Prosím uveďte detaily o účasti vaší země v mezinárodních (globálních, regionálních nebo sub-regionálních) iniciativách, vztahujících se k ochraně kulturního dědictví a tradičních znalostí a vědomostí.

Nejdůležitější aktivitou je spolupráce s UNESCO, koordinovaná Ministerstvem kultury. V regionu jsou dvě památky, zapsané do seznamu světového dědictví UNESCO – LednickoValtická kulturní krajina a zahrady a zámek v Kroměříži. Tradiční tanec verbuňk je rovněž evidován v seznamu nehmotného světového dědictví UNESCO. Tento tanec pochází z karpatského regionu. UNESCO publikovala Doporučení k ochraně tradiční a lidové kultury, která tvoří východisko strategie ochrany lidové kultury v ČR i konkrétních opatření a aktivit, jako jsou grantové programy nebo mezinárodní setkávání ve Strážnici, organizovaná Národním ústavem lidové kultury.

118

Česká republika je aktivně zapojena do Mezinárodní rady organizátorů folklórních festivalů a lidového umění CIOFF. Další oblastí spolupráce je účast v Mezinárodní radě muzeí a Mezinárodní asociací zemědělských muzeí. 10. Prosím stručně zhodnoťte hlavní úspěchy a překážky a bariéry v oblasti kulturního dědictví a tradičních znalostí a vědomostí v karpatském regionu ve vaší zemi. Úspěchy: Velkým přínosem pro záchranu kulturního dědictví v karpatském regionu je řada folklórních souborů, které se věnují tancům, písním a tradicím. Folklórní festival ve Strážnici, Vlčnově, Kyjově a na dalších místech patří k nejpopulárnějším. Vzniklo několik iniciativ na podporu znační místních produktů vyrobených ekologicky příznivým způsobem (Vyrobeno v Beskydech, Tradice Bílých Karpat), některé z nich ve spolupráci se Slovenskem. Několik muzeí pod širým nebem (skanzenů) a především Národní ústav lidové kultury úspěšně pracují na dokumentaci a ochraně lidových řemesel a tradičního způsobu života a hospodaření. Všechny tyto aktivity rovněž znamenají velký potenciál pro rozvoj šetrného cestovního ruchu. Krajinný ráz je předmětem ochrany podle zákona 114/1992 Sb. O ochraně přírody. Dává správám CHKO nástroj k ovlivnění nové výstavby ve venkovských oblastech a ochraně vesnic s tradičním vzhledem před výstavbou nových ošklivých budov. Překážky a bariéry: Na rozdíl od folklóru a hudby tradiční řemesla už z vesnic prakticky vymizela. Období socializmu zničilo tradiční venkovskou ekonomiku založenou na tradičním hospodaření, místních řemeslech a vztahem mezi lidmi a krajinou. Tradiční řemesla jsou převážně uchována v muzeích a podobných zařízeních.

Reference ke kapitole: - Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice 2003-2008 - Kulturní politika, 2001 (National Policy on Culture) - Koncepce účinnější péče o movité kulturní dědictví v České republice na léta 2003 - 2008 (koncepce rozvoje muzejnictví) - Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči ve znění pozdějších změn -

http://www.nulk.cz/ www.vmp.cz www.unesco.org http://www.mkcr.cz/

119

9. Systém hodnocení životního prostředí/informační systém, monitoring a včasné varování (článek 12 Karpatské úmluvy) Článek 12 – Systém hodnocení životního prostředí/informační systém, monitoring a včasné varování 1. Strany budou aplikovat tam, kde je to vhodné hodnocení rizik, hodnocení vlivu na životní prostředí a hodnocení vlivu strategií na životní prostředí, přičemž vezmou v úvahu specifika karpatských horských ekosystémů a budou provádět konzultace o projektech přeshraničního charakteru v Karpatech a hodnotit jejich dopad na životní prostředí s cílem vyhnout se škodlivým přeshraničním vlivům. 2. Strany budou sledovat politiky s využitím stávajících přístupů monitorování a hodnocení, směřující k podpoře: a) spolupráce při provádění výzkumné činnosti a vědeckém hodnocení v Karpatech, b) společných nebo komplementárních programů monitorování, včetně systematického monitorování stavu životního prostředí, c) srovnatelnosti, komplementarity a standardizace výzkumných metod a příslušných aktivit při získávání dat; d) harmonizace stávajících a vývoji nových environmentálních, sociálních a ekonomických indikátorů, e) systému včasného varování, monitorování a hodnocení přírodních a člověkem způsobených environmentálních rizik a nebezpečí a f) informačního systému přístupného všem stranám.

Hodnocení vlivů na životní prostředí 1.

Prosím vyjmenujte a stručně popište hlavní strategické dokumenty a zákony v oblasti hodnocení vlivů na životní prostředí a strategického hodnocení ve vaší zemi (uveďte název, rok přijetí, legální statut a rozsah). Prosíme uveďte jakýkoli nesoulad mezi těmito dokumenty a opatření na jejich řešení.

Zákon č. 100/2001 Sb. O posuzování vlivů na životní prostředí ve znění pozdějších zákonů v souladu s právem Evropských společenství) upravuje posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví (dále jen „posuzování vlivů na životní prostředí“) a postup fyzických osob, právnických osob, správních úřadů a územních samosprávných celků (obcí a krajů) při tomto posuzování. Podle vyhlášky č. 457/2001, vykládající některé paragrafy zákona č. 100/2001 Sb. se posuzují se vlivy na veřejné zdraví a vlivy na životní prostředí, zahrnující vlivy na živočichy a rostliny, ekosystémy, půdu, horninové prostředí, vodu, ovzduší, klima a krajinu, přírodní zdroje, hmotný majetek a kulturní památky, vymezené zvláštními právními předpisy a na jejich vzájemné působení a souvislosti. Posuzování zahrnuje zjištění, popis, posouzení a vyhodnocení předpokládaných přímých a nepřímých vlivů provedení i neprovedení záměru na životní prostředí. Při posuzování vlivů záměru na životní prostředí se vychází ze stavu životního prostředí v dotčeném území v době oznámení záměru. V dlouhodobém záměru se jeho jednotlivé etapy posuzují samostatně a v kontextu vlivů záměru jako celku.

120

121

V roce 2001 byl Zákon O posuzování vlivů na životní prostředí revidován vzhledem k nutnosti harmonizovat jej s evropskou legislativou. Tento zákon se neaplikuje pouze na projekty, ale rovněž na technologie a koncepce (včetně strategií a územního plánování) – zde se používá SEA – strategické hodnocení vlivu na životní prostředí.Zákon se rovněž aplikuje na produkty, jež vyžadují certifikaci před přístupem na trh. Proces, řízená zákonem, zahrnuje rovněž účast veřejnosti (prostřednictvím veřejných slyšení a písemných připomínek). Český zákon o EIA se podílí na udržitelném rozvoji jako preventivní a integrující nástroj. EIA může být použita jako nástroj pro získání finanční podpory. V rámci Společného rozvojového operačního programu se po žadatelích požaduje předložení posouzení vlivu na životní prostředí „staveb, aktivit a technologie“, stejně jako jejich dopad na Naturu 2000. Další podmínkou pro finanční podporu je stavební povolení nebo územní rozhodnutí (které může zahrnovat biologické hodnocení - BIA) staveb, aktivit a technologií. Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států (Espoo úmluva) vstoupila v ČR v platnost v roce 2001. Pokud jde o posuzování projektů, v roce 2004 bylo MŽP registrováno 97 staveb na biologické hodnocení: u 29 dokončeno tentýž rok zjišťovací řízení a v 51 případě bylo vydáno stanovisko. Byla rovněž posuzována řada projektů, financovaná EU, Ministerstvo prověřilo 272 žádostí, vztahujících se k Phare, 5 projektů v rámci ISPA a 205 ze Strukturálních fondů. Kraje prověřily 751 projektů, z nichž u 533 bylo tentýž rok dokončeno zjišťovací řízení a u 68 bylo vydáno stanovisko. Pokud jde o SEA, v roce 2004 byly posouzeny celkem čtyři plány a programy, předložené centrálními orgány. MŽP vydalo čtyři souhlasná stanoviska s podmínkami, a dvě stanoviska k územně plánovací dokumentaci. Environmentální aspekty jsou významně zahrnuty do Strategie rozvoje cestovního ruchu (na roky 2002 – 2007). Celkově je česká EIA silným nástrojem pro integraci problematiky životního prostředí nejen do projektů (prostřednictvím EIA), ale také do široké škály programů a strategií (prostřednictvím SEA). Zvyšování efektivity implementace zákona je důležitou prioritou. Jak EIA tak SEA by se měly stát silnějšími. Zákon č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších doplňků a dodatků. Zákon mj. definuje proces posouzení vlivu na lokality Natura 2000. Tento proces probíhá odděleně od EIA, v případech, kdy záměr může ovlivnit lokalitu Natura 2000. Proces je podobný procesu EIA, ale musí být realizován osobami se speciální autorizací pro tento druh posouzení. Jedním z problémů je fakt, že účast veřejnosti není vždy definovaná stejným způsobem, je v různých zákonech upravena různě. (Zákon č. 50/1976 o územním plánování, Zákon č. 500/2004 – Správní řád a další zákony), nebo je možné některá rozhodnutí udělat bez účasti veřejnosti (Zákon č. 289/1995 O lesích). Tyto zákony nejsou sjednoceny a není definováno, který je nadřazený. Tak může například orgán, provádějící lesní management, využít lesního zákona a bez účasti veřejnosti rozhodnout o kácení desítek stromů, rostoucích mimo les, ačkoli při postupu podle Zákona na ochranu přírody by měl proběhnout proces EIA.

122

2.

Má vaše země strategii na umísťování rizikových aktivit a významné změny existujících aktivit?

Česká republika kontroluje umístění rizikových aktivit a významné změny existujících aktivit prostřednictvím dvou strategií – EIA a IPPC povolení (Integrované prevence znečištění). Detaily viz ot. 1 (EIA) a Kapitola 8, otázka 6 (IPPC). Zákon 59/2006 Sb. o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství (SEVESO II 96/82/EC) a stanoví systém prevence závažných havárií pro objekty a zařízení, v nichž je umístěna vybraná nebezpečná chemická látka nebo chemický přípravek s cílem snížit pravděpodobnost vzniku a omezit následky závažných havárií na zdraví a životy lidí, hospodářská zvířata, životní prostředí a majetek v objektech a zařízeních a v jejich okolí Česká republika 10. září 2000 ratifikovala Úmluvu o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států a plně ji integrovala do svého právního systému. 3.

Zahrnuje legislativa ve vaší zemi specifické odstavce o posouzení vlivu na životní prostředí v mezinárodním kontextu? Pokud ano, popište stručně proces a uveďte 1 – 2 příklady v karpatském regionu ve vaší zemi.

Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států (Espoo úmluva) vstoupila v ČR v platnost v roce 2001. Proces pro přeshraniční posuzování je zahrnut do zákona č100/2001 Sb . O posuzování vlivů na životní prostředí. Zákon definuje kroky, které se musí realizovat jak v případě, kdy je Česká republika zemí původu, tak v případě, že je ovlivněnou zemí, včetně termínů, jazyka, který se použije atd. Jedinou kompetentní institucí je Ministerstvo životního prostředí, jak v případě, že je ČR zemí původu, tak v případě, že je dotřenou zemí, postupuje však v koordinaci s Ministerstvem zahraničí. Přeshraniční EIA podléhá stejným pravidlům jako EIA, až na několik speciálních pravidel, definovaných v zákoně. Ta vycházejí z článku 7 Směrnice o EIA, vycházející z Espoo úmluvy. Na základě této směrnice a úmluvy Česká republika vyjednává bilaterální smlouvy se sousedními státy (Rakousko, Německo, Polsko, Slovensko). Předmětem smluv budou detailní podmínky přeshraničního posuzování. V rámci přeshraničního posuzování plánů mimo území ČR se Ministerstvo životního prostředí vyjadřovalo k těmto projektům v karpatském regionu: Polské plány: Sanitární kanalizace v obci Krzyźanowice – EIA proces byl zahájen v roce 2003 a stále běží. Slovenské plány ŽSR, Modernizácia železničnej trate Bratislava – Kúty pre rýchlosť 160 km/hod – EIA proces byl dokončen Veterný park Myjava, lokalita Vesný vrch – Česká republika požádala o zapojení do EIA procesu

123

Rýchlostná cesta R6 Púchov - št. hranica SR/ČR – Česká republika požádala o zapojení do EIA procesu Jediný projekt, projednávaný na území České republiky, jež byl předmětem mezinárodního posuzování EIA je plán Sklad vyhořelého jaderného paliva v lokalitě Jaderná elektrárna Temelín. Projekt leží mimo karpatský region. V rámci přeshraničního posuzování podle EIA a SEA se realizují tyto rozvojové projekty: • Běžící projekt Nové cesty při realizaci projektů s přeshraničním působením na životní prostředí mezi Rakouskem a Českem (Espoo úmluva a Aarhuská úmluva) – projekt realizovaný širokou škálou partnerů z Rakouska (federální ministerstvo Zemědělství, lesnictví a životního prostředí) a České republiky (Ministerstvo životního prostředí), koordinovaný Austrian Environmental Expert Group (AEEG). • Běžící projekt Kapacitní rozvoj v implementaci environmentálního acquis na místní a regionální úrovni (Capacity Building in Implementation of the Environmental Acquis at the Local and Regional Level) – projekt byl vytvořen na úrovni EU a je koordinován DHV ČR, českou inženýrskou konzultační společností. 4.

Zahrnuje legislativa ve vaší zemi specifické odstavce o strategickém posouzení vlivu na životní prostředí v mezinárodním kontextu? Pokud ano, popište stručně proces a uveďte 1 – 2 příklady v karpatském regionu ve vaší zemi.

Proces pro přeshraniční strategické hodnocení je upraven zákonem 100/2001 Sb. O hodnocení vlivů na životní prostředí. V české republice tento proces ještě nebyl uplatněn. 5.

Jaký je institucionální rámec na státní, regionální a lokální úrovni v oblasti hodnocení vlivů na životní prostředí a strategického hodnocení? Popište prosím stručně role hlavních institucí a vysvětlete horizontální a vertikální mechanizmy spolupráce (např. mezisektorové koordinační komise). Prosím uveďte oblasti, kde se překrývají kompetence institucí a opatření, navržená k nápravě.

Orgány, zodpovědnými za EIA/SEA procesy jsou Ministerstvo životního prostředí a kraje. MŽP je zodpovědné za hodnocení velkých projektů a aktivit, (železnice, silnice, odpadová zařízení, energetické a důlní projekty a aktivity). Kraje posuzují ostatní projekty (zemědělství, potravinářský průmysl, metalurgie, infrastruktura..) Neexistují žádné koordinační komise. 6.

Prosím popište stručně aktivity, vztahující se k hodnocení vlivu na životní prostředí podle článku 12 Karpatské úmluvy, realizované v karpatském regionu ve vaší zemi občanskými organizacemi.

Je zde několik NNO, které se aktivně zapojují do EIA a SEA procesů, například Ekologický právní servis (rychlostní komunikace R52 Pohořelice – Mikulov), ČSOP Veronica se účastnila několika procesů EIA v karpatské oblasti, stejně jako několik dalších NNO (Beskydčan Hnutí Duha, Děti Země, další ZO ČSOP).

124

Úřady se někdy snaží vyhnout se zákonu obcházením těchto procesů. NNO jako Děti Země mají celou řadu zkušeností, kdy zákon nebyl úřady respektován. Poslední příklad je odmítnutí krajského úřadu poskytnout strategické dokumenty Břeclavska NNO Veronica. Na druhé straně má veřejná správa, NNO i experti možnost se těchto procesů účastnit. Spolupráce a výstupy často závisí na úřednících. 7.

Jsou při následujících hodnotících procesech dle 12 článku KÚ brány v úvahu specifické rysy karpatských horských ekosystémů? Prosím specifikujte na jaké úrovni (místní/regionální/státní) a uveďte detaily.

Hodnotící procesy

A/N

Hodnocení rizik Hodnocení vlivu na životní prostředí Strategické hodnocení vlivu na životní prostředí

N N N

8.

Místní/regionální/státní úroveň

Jsou práva veřejnosti na účast v EIA procesu ve vaší zemi v souladu se standardy, definovanými Aarhuskou úmluvou? Prosím uveďte detaily.

Zákony č.100/2001 Sb o EIA a 114/1992 Sb. O ochraně přírody jsou s Aarhuskou úmluvou plně kompatibilní. Nicméně v praxi se objevují některé nedostatky: Předkladatelé nejsou stimulováni, aby včas zahájili dialog s veřejností,nic je k tomu nenutí Nejsou vypracovány směrnice a normy pro zajištění kvality relevantních informací. Nejsou zavedeny jasné postupy pro vypořádávání připomínek veřejnosti.Neexistuje žádný kontrolní mechanismus, kterým by bylo možné dohlížet na to, jak veřejná správa zohledňuje připomínky veřejnosti.Opomíjí se v praxi cílené oslovování dotčené veřejnosti. Legislativa ČR je plně v souladu s úmluvou. Česká republika přistoupila ke úmluvě v roce 1998. Ratifikaci úmluvy předcházelo neustálé odkládání vzhledem k odmítavému postoji větší části českého parlamentu. Díky tomu došlo k její ratifikaci až o tři roky později – v červenci 2004. Přesto tento akt neznamená jednoznačnou garanci zavedení ustanovení úmluvy do praxe. V roce 2005 zpracovaly české NNO první zprávu o implementaci Aarhuské úmluvy v naší republice. Zpráva je založena na každodenních zkušenostech a poukazují na obtíže, kterým jsou NNO a veřejnost vystavovaní při prosazování práva na informace, práva na účast ve rozhodovacích procesech, práva na přezkum. NNO negativně hodnotí pomalý a neefektivní právní procesy, právní přezkum není zakončen nápravou stavu, odmítání poskytovat kopie z dokumentů. Oficiální zpráva ministerstva není o mnoho příznivější. Právo na spravedlnost – třetí pilíř úmluvy – je pravděpodobně největší nedostatek v rámci implementace úmluvy. Tento stav vede k nedostatečné vykonavatelnosti environmentálního práva a pomalému rozhodování soudů. Další komplikací je opakované odročování v souvislosti se správním řádem , který bezprostředně ovlivňuje práci veřejné správy. Ve zprávě MŽP můžeme číst: “nevládní organizace často čelí útokům politiků a médií a jsou označování jako ekoteroristé kvůli tomu, že se aktivně účastní rozhodovacích procesů – uplatňují právo na účast veřejnosti” nebo že “princip zapojování veřejnosti je opakovaně vyžadován směřující k omezování zapojování

125

veřejnosti obecně a NNO a hájení osobních zájmů u potenciálně kontroverzních investic jako obchvat Plzně, stavby dálnic či zákon o vnitrostátní plavbě”. Je třeba zdůraznit, že některá ministerstva odmítla tuto zprávu přijmout jako oficiální stanovisko České republiky pro konferenci smluvních stran. Důležitým krokem vpřed je on-line informační systém o EIA/SEA (http://www.ceu.cz/eia/is/ a http://www.ceu.cz/EIA/SEA/Koncepce/Default.aspx), kde je publikována řada informací o běžících procesech EIA a SEA, jako je dokumentace, data veřejných slyšení, zprávy z veřejných slyšení a závěrečné rozhodnutí. Systém ale neposkytuje všechny relevantní informace, například zde nejsou publikovány připomínky NNO a veřejnosti.

9.

Prosím popište jakékoli aktivity zaměřené na harmonizaci existujících a rozvíjejících se ekonomických a sociálních indikátorů a indikátorů životního prostředí využívaných pro relevantní hodnocení v karpatském regionu ve vaší zemi.

V karpatském regionu takovéto aktivity neexistují. Obecné indikátory existují na národní úrovni – částečně v Udržitelné rozvojové strategii (kvalita vody, ovzduší, používání pesticidů, nezaměstnanost atd.)

10. Prosím uveďte detaily o účasti vaší země v relevantních mezinárodních (globálních, regionálních nebo subregionálních) iniciativách. Česká republika ratifikovala následující mezinárodní dohody: • • • •

Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států (Espoo úmluva), podepsaná 10 září 1997, ratifikovaná 26. února 2001, publikovaná po č. 91/2001 Sb. Protokol o strategickém posuzování v rámci Espoo úmluvy – je diskutována v parlamentu Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva), ratifikována 4. října 2004 Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek v rámci Aarhuské úmluvy byl podepsán 21. května 2003 ale dosud nebyl ratifikován

V rámci přeshraničního posuzování podle EIA a SEA se realizují tyto rozvojové projekty: • Běžící projekt Nové cesty při realizaci projektů s přeshraničním působením na životní prostředí mezi Rakouskem a Českem (Espoo úmluva a Aarhuská úmluva) – projekt realizovaný širokou škálou partnerů z Rakouska (federální ministerstvo Zemědělství, lesnictví a životního prostředí) a České republiky (Ministerstvo životního prostředí), koordinovaný Austrian Environmental Expert Group (AEEG). • Běžící projekt Kapacitní rozvoj v implementaci environmentálního acquis na místní a regionální úrovni (Capacity Building in Implementation of the

126

Environmental Acquis at the Local and Regional Level) – projekt byl vytvořen na úrovni EU a je koordinován DHV ČR, českou inženýrskou konzultační společností.

11. Prosím stručně zhodnoťte hlavní úspěchy a překážky a bariéry v oblasti platného systému hodnocení vlivů na životní prostředí v karpatském regionu ve vaší zemi. Úspěchy: Hlavním úspěchem je bezpochyby ratifikace Aarhuské úmluvy a Espoo úmluvy a jejich implementace do legislativního systému České republiky. Národní legislativa je rovněž v souladu s předpisy Evropské komise o EIA a SEA. Procesy EIA a SEA se používají v praxi a zvyšuje se povědomé veřejnosti a zájem o zapojení se do těchto procesů. Informační databáze EIA a SEA je přístupná veřejnosti. Překážky a bariéry: Vlivy na životní prostředí lineárních struktur by , by podle současného zákona, měly být posuzovány podle SEA, ale v praxi se často uplatňuje metoda segmentace – stavba je rozdělena do úseků a ty jsou pak posuzovány podle EIA jednotlivě. To se děje například u projektů vázaných na kanál Dunaj – Odra – Labe nebo rychlostní komunikace R55. Znění paragrafů o účasti veřejnosti umožňuje úřadům určitou volnost v interpretaci zákona ve vztahu zapojení organizací do procesů (např. na základě výkladu o místní kompetenci nebo předmětu žádosti), a ve vztahu k tomu, jaký zákon by měl být pro proces použit. Obecné žádosti organizací o informování o všech zahájených procesech s dopadem na životní prostředí jsou často úřady přehlíženy, ty se často v konkrétních případech rozhodnou, že zájmy ochrany přírody a krajiny nebudou dotčeny. Existuje zde trvalá politická snaha omezit účast veřejnosti v rozhodovacích procesech. Někdy chybí vůle využít všechny možnosti, dané zákonem – například Česká republika neiniciovala zatím jediný přeshraniční SEA proces.

12. Má vaše země „systém včasného varování, monitoringu a hodnocení přírodních a člověkem způsobených environmentálních rizik“? Pokud ano, stručně jej popište a uveďte příklady, kdy byly využity a jejich efektivitu. Zákon č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) Tento zákon stanoví působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na krizové situace, které nesouvisejí se zajišťováním obrany České republiky před vnějším napadením, a při jejich řešení. Zákon rovněž popisuje systém varování obyvatelstva. Krizový management je využíván v případě ohrožení, které může být způsobeno přírodní katastrofou, ekologickou nebo průmyslovou havárií, velkou dopravní nehodou nebo jiným druhem nebezpečí, kdy mohou být ohroženy životy a majetek. Zákon č. 59/2006 o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky ze dne 2. února 2006 - Tento zákon

127

zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství (SEVESO II – 96/82/EC) a stanoví systém prevence závažných havárií pro objekty a zařízení, v nichž je umístěna vybraná nebezpečná chemická látka nebo chemický přípravek s cílem snížit pravděpodobnost vzniku a omezit následky závažných havárií na zdraví a životy lidí, hospodářská zvířata, životní prostředí a majetek v objektech a zařízeních a v jejich okolí. Česká republika nemá jeden strukturovaný systém nebo instituci, zodpovědnou za „včasné varování, monitoring a hodnocení přírodních a člověkem způsobených environmentálních rizik“. Různé prvky tohoto velmi širokého tématu jsou rozděleny mezi kompetence různých institucí a ministerstev. Jeden existující systém včasného varování Integrovaný varovný servisní systém provozuje Český hydrometeorologický ústav. Tento varovný systém je součástí Integrovaného záchranného systému, předává varování v oblasti meteorologických a hydrologických ohrožení. V praxi tento systém, publikuje na svých webových stránkách varování o povodních a meteorologická rizika (bouřky, prudké deště, vichřice apod.). tato varování jsou rovněž publikována v médiích. ČHMÚ rovněž provozuje monitorovací systém znečištění ovzduší a dešťové vody, a je zodpovědný za varování, pokud znečištění překročí povolené limity. Povodí řek monitorují kvalitu povrchových vod. Ale na tento monitoring nenavazuje varovný systém. Povodňové nebezpečí je rovněž hlášeno povodími řek. Celkovou zodpovědnost za varování obyvatel v ohrožení jakéhokoli druhu mají obce, které jsou i zodpovědné za lokální krizový management. V rámci integrovaného záchranného systému vznikají krizové komise, které zajišťují propojení všech složek (policie, hasiči, záchranáři a ostatní). Tento systém operuje na lokální úrovni v přímém kontaktu s obyvateli, má ale i vertikální strukturu, spojující jej se státní úrovní. Ministerstvo zdravotnictví je zodpovědné za publikování údajů o kvalitě povrchové vody ve vztahu ke koupání v přírodě. Zákon č. 78/2004 Sb. o geneticky modifikovaných organismech - Cílem zákona je stanovit povinnosti fyzických a právnických osob tak, aby byla zajištěna ochrana zdraví člověka a zvířat, životního prostředí a biologické rozmanitosti. Dále návrh zákona stanoví postup udělování oprávnění k nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty, systém kontroly nad dodržováním zákona a systém evidence uživatelů i geneticky modifikovaných organismů a produktů. Vzhledem k tomu, že oblast genetických modifikací se rozvíjí velmi rychlým tempem a dosud nejsou známy všechny potenciální dlouhodobé účinky geneticky modifikovaných organismů, vychází zákon z principu předběžné opatrnosti a obsahuje ustanovení umožňující v případě potřeby rozhodnutím správního úřadu pozastavit nebo ukončit nakládání s geneticky modifikovaným organismem. Vydávání správních rozhodnutí v oblasti nakládání s geneticky modifikovanými organismy je podle zákona v působnosti Ministerstva životního prostředí, které při rozhodování přihlíží ke stanoviskům Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva zemědělství a České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty. Tato komise je organizační složkou MŽP a tvoří ji zástupci státní správy, odborníci a zástupci nevládních organizací. Kontrolu nad dodržováním ustanovení zákona vykonává Česká inspekce životního prostředí ve spolupráci s dalšími kontrolními správními úřady.

128

13. Prosím popište institucionální rámec na státní, regionální a lokální úrovni v oblasti monitoringu vody, vzduchu a půdy. Popište prosím stručně role hlavních institucí a vysvětlete horizontální a vertikální mechanizmy spolupráce. Prosím uveďte oblasti, kde se překrývají kompetence institucí a opatření, navržená k nápravě. Ministerstvo životního prostředí řídí Český hydrometeorologický ústav, Ministerstvo zemědělství řídí Povodí toků a Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Český hydrometeorologický ústav řídí automatizovaný imisní monitoring (AIM). Ten je založen na permanentním automatickém měření několika údajů v 97 stanicích po celé České republice. Většina stanic měří SO2, NO, NO2 a prach. Některé stanice navíc měří ozón a některé organické polutanty. Kolem 10 těchto stanic leží v karpatském regionu. Ústav rovněž sbírá data z monitorovacích stanic Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů, České energetické agentury a několika institucí, zabývajících se zemědělstvím. Monitoring znečištění z dopravy je prováděn Centrem dopravního výzkumu. Český hydrometeorologický ústav a Povodí toků monitorují kvalitu povrchové vody a množství průtoku. V karpatském regionu je průtok monitorován na 26 stanicích. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský je zodpovědný za monitoring půdy a vstupů do půdy (hnojiva, kal z čistíren odpadních vod aj.). Zajišťuje monitoring na 200 stálých monitorovacích stanicích po celé České republice. Rovněž koordinuje další monitoringy půdy. Výzkumný ústav bezpečnosti práce (VÚBP) byl založen s cílem sloužit jako expertní organizace vlády v situacích ohrožení dle zákona č. 353/1999 Sb. o prevenci velkých havárií. Předmětem činnosti VÚBP, v oblasti prevence závažných průmyslových havárií je: • Zpracování analýzy a hodnocení rizik (včetně ekologických) • Zpracování bezpečnostní dokumentace (bezpečnostní zprávy, bezpečnostního programu) • Zpracování posouzení vlivu lidského činitele na objekt nebo zařízení podle požadavků zákona o prevenci závažných havárií • Havarijní plánování • Zavádění systému prevence závažných havárií • Podílí se na rozvoji územního plánování v kontextu k prevenci závažných havárií • Posuzování a hodnocení úplnosti a odborné správnosti podnikových bezpečnostních dokumentů • Odbornou přípravu pracovníků státní správy pro plnění činností vyplývajících ze zákona o prevenci závažných havárií • Zpracování metodických pokynů a postupů určených pro výkon státní správy na úseku prevence závažných havárií, včetně obdobných materiálů určených pro zpracování dokumentace podle zákona o prevenci závažných havárií • Konzultační a poradenskou činnost k problematice prevence závažných havárií

129

14. Jsou zdroje pro „systém včasného varování, monitoringu a hodnocení přírodních a člověkem způsobených environmentálních rizik“ dostatečné? Pokud ne, prosím vyjmenujte stručně hlavní potřeby. Hlavní potřebou pro „systém včasného varování, monitoringu a hodnocení přírodních a člověkem způsobených environmentálních rizik“ je vytvoření centrálně řízeného monitoringu a informačního systému o kvalitě životního prostředí. V současné době se takový systém připravuje pod garancí Ministerstva životního prostředí. Systém bude organizačně zajišťovat CENIA - Česká informační agentura o životním prostředí, nabídne široké spektrum informací nejen z Ministerstva životního prostředí ale i ostatních resortů a institucí. V současné době tu existují desítky různých databází, některé z nich přístupné veřejnosti snadno, některé je velmi obtížné najít. Většinou mezi nimi není žádná interakce. Hlavní je nedostatek lidských zdrojů, je třeba lepší vzdělávání a spolupráce.

15. Spolupracuje vaše země na společných nebo doplňujících se monitorovacích programech stavu životního prostředí v Karpatech? Pokud ano, uveďte prosím detaily této účasti. Agentura ochrany přírody a krajiny a Ministerstvo životního prostředí se podílí na přípravě KEO - Carpathian Environmental Outlook, koordinované UNEP. Monitoring biodiverzity karpatských luk je součástí pracovního plánu SCHKO jako část projektu UNDP/GEF o managementu luk (viz kapitola 2 – biodiverzita). Biologický monitoring je koordinován se slovenskou stranou.

16. Má vaše země regionální a/nebo místní oznamovací systém se sousedními zeměmi pro případ průmyslové havárie? Pokud ano, uveďte na jaké úrovni (regionální/místní) a uveďte, jestli tento systém je založen na nějaké konkrétní mezinárodní dohodě nebo iniciativě. Česká republika je zapojena do DAEWS – Danube Accident Emergency Warning System (Dunajského pohotovostního varovného systému při nehodách), založeného v dubnu 1997, což byl důležitý krok v Programu pro životní prostředí řeky Dunaje. DAEWS pokrývá celé povodí Dunaje včetně významných přítoků. Struktura DAEWS je založena na principu jednoho národního centra (PIAC - Principal International Alert Centre – Hlavní mezinárodní poplachové centrum) v každé zemi (V české republice je v Brně). Integrovaný záchranný systém je mezinárodně propojen na místní, regionální i státní úrovni. Mezinárodní účast je ustanovena zákonem č. 239/2000 Sb. O integrovaném záchranném systému, Česká republika uzavřela smlouvy se všemi sousedními státy (Rakousko, Polsko, Německo, Slovensko). Hasiči ČR jsou členy komplexního evropského systému, jeden člen tohoto systému FRB je zastoupen v NATO. Speciální záchranné služby existují i pro řeky Dunaj, Labe a Odru. Mezi Českou a Slovenskou republikou existuje dvoustranná smlouva z 23. listopadu 1998 O spolupráci a vzájemné pomoci během krizových situací. Poskytování informací o možných

130

ohroženích nebo existujících haváriích je součástí této smlouvy. NA základě této smlouvy jsou uzavírány individuální dohody hasičů, policie a záchranné služby. 17. Prosím uveďte detaily o účasti vaší země v mezinárodních (globálních, regionálních nebo sub-regionálních) relevantních iniciativách. Česká republika ratifikovala Úmluvu o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států z Helsinek r. 1992. Úmluva byla ratifikována 10. září 2000. Pokud jde o ochranu vod před znečištěním z havárií, v rámci mezinárodních komisí na ochranu Labe, Dunaje a Odry jsou přijata opatření, vycházející z příslušných mezinárodních úmluv, jež Česká republika ratifikovala. Práce komisí je zaměřena na zlepšení podmínek pro ekosystémy, aby se vrátily co nejblíže k přírodnímu stavu, a na snížení zátěže znečištěním jak v povodích řek, tak v příslušných mořích (Severní, Černé a Baltické). Aktivity jsou zaměřeny, inter alia, na spolupráci v oblasti hydrologie a povodňové ochrany, ochranu vodních zdrojů a vodních ekosystémů před znečištěním, plánování vodního managementu, návrhy na koordinované využití vody aj. Protokoly, přijaté na setkáních, vytvářejí mechanismy pro varování nebo hlášení závazných informací v situacích ohrožení vody znečištěním. Integrovaný záchranný systém je mezinárodně propojen na místní, regionální i státní úrovni. Mezinárodní účast je ustanovena zákonem č. 239/2000 Sb. O integrovaném záchranném systému, Česká republika uzavřela smlouvy se všemi sousedními státy (Rakousko, Polsko, Německo, Slovensko). Hasiči ČR jsou členy komplexního evropského systému, jeden člen tohoto systému FRB je zastoupen v NATO Integrované plánované prosazování zákonů o životním prostředí 8. března 2004 byl zahájen twinningový projekt CZ03/IB/EN/01, sponzorovaný Evropskou unií, mezi Českou inspekcí životního prostředí a nizozemskými partnery zastoupenými DCMR (Holandská agentura na ochranu životního prostředí) a InfoMil (InfoMil je organizace, sloužící jako mediátor mezi různými úřady a zájmovými skupinami v Holandsku). Projekt se nazýval ”Integrované plánované prosazování zákonů o životním prostředí” a trval do června roku 2005. Jeho souhrnným cílem bylo, aby ČIŽP splnila podmínky vycházející z komunitárního práva a z členství v Evropské unii. To kromě jiného zahrnuje splnění tzv. Minimálních kritérií EU pro inspekce životního prostředí. (IMPEL network). Projekt byl zaměřen na následující hlavní body: • Vytvoření strategického plánu pro inspekci (ČIŽP). Součástí tohoto procesu byla rozhodnutí zahrnující integrované a plánované inspekce, jak na centrální tak na regionální úrovni; • Možné založení školícího a metodického střediska , včetně vyškolení budoucích školitel • Vyškolení inspektorů ČIŽP a jejich kolegů ze spřízněných organizací; • Vytvoření informačních sítí, které by měly zahrnovat jak elektronickou tak osobní výměnu informací, operativních i neoperativních, mezi organizacemi zapojenými do inspekcí a prosazování práva v životním prostředí. Tématem diskusí byly otázky rozdělení pravomocí a spolupráce v této oblasti. 131

•

Investice do laboratorního a vybavení výpočetní techniky inspekce (ČIŽP)

Tento projekt byl koordinován s řadou dalších projektů. Nejrelevantnější co se týká toho projektu byly: • • •

Twinningový projekt Phare 2002 “Posílení implementace IPPC (CZ02/IB/EN/03). Projekt Phare 2003 “Environmentální a informační manažerský systém (CENIA)” (CZ03/IB/EN/02). Projekt organizace IMPEL “Vytváření kapacit pro implementaci a prosazování práva prostřednictvím sítě AC IMPEL” týkající se instituciálního posouzení České inspekce životního prostředí.

18. Prosím stručně zhodnoťte hlavní úspěchy a překážky a bariéry v oblasti efektivního monitoringu a systémů včasného varování pro relevantní aktivity v karpatském regionu ve vaší zemi. Úspěchy V letech 1997 a 2002 postihly Českou republiku dvě veliké povodně, které napáchaly ohromné škody a přinesly i ztráty na životech. Tyto zkušenosti vedly k vytvoření dobře postaveného a fungujícího systému včasného varování v oblasti povodňových rizik. V dalších oblastech životního prostředí se sbírá řada dat o znečištění vzduchu, vody a půdy a existují různé oddělené varovné systémy. Každá továrna, pracující s nebezpečnými materiály, má vlastní varovný systém, jenž poskytuje informace zodpovědným institucím. Byly učiněny důležité kroky ve zlepšení spolupráce a komunikace v krizových situacích, jako např. integrovaný záchranný systém zahrnující varovné mechanismy, mechanismy na řešení kritických situací a prevenci. Byly vytvořeny i systémy přeshraniční spolupráce ve varovných systémech a pomoci v případě havárií. Překážky a bariéry Trvalým problémem je rozdělení monitoringu a varovných systémů mezi několik ministerstev a institucí. To vede k existenci mnoha různých serverů a jiných informačních zdrojů s informačními databázemi, které nejsou kompatibilní nebo interaktivní. Je velmi obtížné se v nich orientovat. Situaci rovněž komplikuje rozdělení zodpovědnosti za prevenci průmyslových havárií mezi Ministerstvo životního prostředí a další instituce. Mezi veřejností je nedostatek informací a znalostí – monitoring a jeho výsledky jsou často považovány za složité téma pro odborníky.

132

Informační systém o životním prostředí 19. Je vaše země zapojena do nějaké přeshraniční spolupráce zaměřené na výzkumné aktivity a vědecké hodnocení v karpatském regionu? Pokud ano, uveďte příklady spolupráce, do které byla vaše země zapojena. Přeshraniční spolupráce v oblasti výzkumu má v Karpatech dlouhou tradici, částečně proto, že tu dlouho žádná hranice nebyla. Rovně neexistence jazykové bariéry mezi českou a Slovenskou republikou tuto spolupráci usnadňuje. Správy CHKO a NNO organizují pravidelná setkávání vědců, kde si porovnávají a vyměňují výsledky výzkumu. 20. Byl ve vaší zemi vyvinut nějaký soubor standardů pro získávání a uchováváni dat ve vědeckém výzkum, který by směřoval k zajištění „porovnatelnosti, doplňování se a standardizace“ vědeckých metod a souvisejících aktivit na získávání dat? Pokud ano, popište prosím stručně přijatá opatření. Česká republika pravidelně zasílá data Evropské agentuře životního prostředí. Spolupráce se týká především Českého ekologického ústavu, Geofondu, Českého hydrometeorologického ústavu, Výzkumného ústavu vodního hospodářství České inspekce životního prostředí, Agentury ochrany přírody a krajiny a správ CHKO. Cílem spolupráce je lepší monitorování životního prostředí v nových zemích EU. Česká republika rovněž pravidelně zasílá národní zprávy v rámci Úmluvy o biodiverzitě, Ramsarské úmluvy, Bonnské úmluvy, Aarhuské úmluvy a dalších úmluv. 21. Prosím vyjmenujte hlavní datové informační systémy, které zahrnují data o životním prostředí v karpatském regionu ve vaší zemi a vysvětlete, jak spolu tyto systémy souvisí. (prosím uveďte, který úřad je zřizuje). Existuje několik informačních systémů s daty, pokrývajících celou republiku, žádný z nich není specifický pouze pro karpatskou oblast. Fakta a data - Portál životního prostředí ČR Portál nabízí široké zdroje informací, souvisejících s životním prostředím, včetně odkazů na další informační systémy, instituce, indikátory stavu životního prostředí atd. Systém provozuje CENIA. http://portal.env.cz Informační systém o kvalitě ovzduší (ISKO) Systém obsahuje data z monitorovacích stanicí znečištění vzduchu. Obsahuje i data o kvalitě dešťové vody a některá meteorologická data. Systém je provozován českým hydrometeorologickým ústavem. http://www.chmi.cz/uoco Registr emisí a zdrojů znečištění (REZZO) Registr sbírá a poskytuje informace o stálých a mobilních zdrojích znečištění. Je součástí výše jmenovaného ISKO a je provozován Českým hydrometeorologickým ústavem. http://www.chmi.cz/uoco/emise/embil/oez97/97r1.html

133

Hydroekologický informační systém (HEIS) Systém se skládá z několika částí: dva celostátní systémy (IS Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G. Masaryka a IS Českého hydrometeorologického ústavu) a pěti regionálních IS v rámci hlavních povodí řek (Labe, Vltava, Ohře, Morava, Odra). Výše zmíněné ústavy spravují celostátní systémy, Povodí toků regionální systémy. http://hydro.chmi.cz/ojv/ ; http://heis.vuv.cz/ Informační systém odpadového hospodářství - ISOH Systém poskytuje data o produkci odpadů a odpadovém hospodářství. Data jsou sbírána na regionální úrovni a postupována na státní úroveň. Systém má dvě části: 1 – data o produkci odpadů a odpadovém hospodářství 2 – data o zařízeních na skladování, využití a likvidaci odpadu Systém provozuje Výzkumný ústav vodohospodářský T.G. Masaryka. http://ceho.vuv.cz/CeHO/CeHO/Informacni_systemy/CeHO_Informacni_systemy.html Ústřední seznam ochrany přírody Systém shromažďuje informace o dokumentaci o chráněných územích a chráněných stromech. Provozuje jej Agentura ochrany přírody a krajiny. http://www.nature.cz/publik_syst2/ctihtmlpage.php?what=3 Informační systém EIA Systém zaznamenává všechny probíhající i ukončené EIA procesy včetně dokumentace a zveřejňuje je. Provozuje jej CENIA. http://www.ceu.cz/eia/is/ Informační systém SEA Systém zaznamenává všechny probíhající i ukončené SEA procesy včetně dokumentace a zveřejňuje je. Provozuje jej CENIA. http://www.ceu.cz/eia/sea/Koncepce/Default.aspx Integrovaný registr znečišťování (IRZ) Systém shromažďuje data od znečišťovatelů, dodávaná jednou ročně. Data obsahují informace o emisích znečišťujících látek do vzduchu, vody a půdy a přenos látek (v odpadu a odpadní vodě). Systém poskytuje veřejnosti i expertům nezbytná data k hodnocení stavu životního prostředí. Provozuje jej CENIA. www.irz.cz Informační systém o integrované prevenci a omezování znečištění - IPPC Obsahovou náplní webu jsou souhrnné informace z oblasti integrované prevence a omezování znečištění. Systém je provozovaný Ministerstvem průmyslu a obchodu, ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem zemědělství, CENIA, českou informační agenturou životního prostředí, Českou inspekcí životního prostředí. www.ippc.cz Geologický informační systém Systém zajišťuje získávání, zpracovávání, uchovávání, zpřístupňování informací o prováděných a provedených geologických pracích, jejich výsledcích a získaných geologických údajích (datech), o získané písemné a hmotné dokumentaci a o osobách působících v geologii. Provozuje jej Geofond.

134

http://www.geofond.cz/IS/vyvoj.html Registr schválených GMO Registr je provozován Ministerstvem životního prostředí. http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/gmo Aktuální informace o stavu životního prostředí poskytují správy CHKO, včetně konkrétních informací z karpatské oblasti. Jde o data vztahující se k inventarizacím a monitoringu ohrožených druhů a obecné informace o biodiverzitě v CHKO v karpatské oblasti. Některé informace zveřejňují na svých stránkách krajské úřady (Zlínský, Jihomoravský, Moravskoslezský). Na dotázání je možné získat informaci o evidenci odpadů, o znečišťovatelích ovzduší apod. 22. Prosím uveďte detaily o účasti vaší země v relevantních mezinárodních (globálních, regionálních, subregionálních) aktivitách. Natura 2000 V rámci přípravy Natura 2000 bylo prováděno extenzivní mapování. Výsledky jsou k dispozici na agentuře ochrany přírody a krajiny. Celý systém Natura 2000 byl schválen Vládou ČR usnesením č.132/2005 Sb. 15. dubna 2005. Program CORINE (COoRdination of INformation on the Environment) byl vytvořen v roce 1985 Evropskou komisí. Cílem byl sběr, koordinace a zajištění kvalitních informací o životním prostředí a přírodních zdrojích, které jsou srovnatelné v rámci Evropského společenství. Program má několik částí: Land Cover (krajinný pokryv), Biotopes (biotopy) a Air, (ovzduší). V roce 1991 se Evropská komise rozhodla díky programu Phare rozšířit program CORINE i na státy střední a východní Evropy. Databáze byla vytvořena interpretací snímků družice LANDSAT nasnímaných mezi roky 1986 – 1995. Výstupem byla mapa vegetačního pokryvu v měřítku 1:100 000, rozděleného do 44 tříd. V roce 2000 byla iniciována nová verze CLC a výsledky jsou k dispozici na webové stránce http://geoportal.cenia.cz. Připravuje se nová verze CLC 2005, měla by být kompletní v roce 2007.

EGERIS - European Generic Emergency Response Information System - Projekt je zaměřen na řešení on-line vzájemné komunikace mezi subjekty, které se účastní řešení krizových situací vzniklých v důsledku přírodních katastrof. Obyvatelé Evropy jsou si stále více vědomi přírodních a průmyslových rizik a obracejí se na své úřady s žádostí o lepší ochranu a efektivnější záchranné akce v případě katastrofy. Při práci s několika občanskými záchrannými organizacemi se ukázalo, že nemají nyní takové výhody z využití nových informačních a komunikačních technologií jako profesionálové. Řada z nich je špatně vybavena a chce zlepšit svou efektivitu. To se ukázalo jako hlavní priorita. Dalším klíčovým prvkem je součinnost, umožnit různým aktérům, spadajícím pod různé regionální nebo státní evropské instituce, zasahovat v případě rozsáhlých katastrof společně. Cílená EGERSIS struktura spojuje tři úrovně: • Posádky na místě vybavené přenosnou technikou (ruční terminály, např. PDA s GPS příjmem)

135

• •

Mobilní velící centra instalovaná ve vozidlech blízko „hot spotů“ a koordinující několik posádek v místě, vybavené palubními vybaveními jako jsou laptopy a GPS přijímače Funkční speciální řídící centrum, se sídlem místního řízení, spojující pomocné funkce (technická a vědecká podpora, zdravotní asistence, hodnocení škod atd.) včetně hlášení vyšším úrovním řízení.

Je zde rovněž potřeba pro propojení vyšších vrstev systému (aplikační a servisní oblast), aby byla zajištěna komunikace a aplikacemi, které obvykle vyžadují mnoho přizpůsobení. Proto EGERSIS do systému vnáší „Inteligentní řešení“ prostřednictvím jádra, přenášejícího znalosti (KPK). Tyto prvky jsou integrovány do Pohotovostního informačního systému (EIS) prostřednictvím komunikační infrastruktury, podporující hlasovou komunikaci i výměnu dat přes robustní a standardizovanou komunikační službu. EGERSIS podporuje hladký přenos rozkazů, informací, zpráv a požadavků mezi pevnými a mobilními uzly. Důležitým požadavkem je,aby EGERSIS byl dostatečně flexibilní a přizpůsobivý, aby umožnil své funkční rozmístění v individuálních podmínkách zapojených organizací a samozřejmě technických možnostech místních systémů, s nimiž je třeba komunikovat (jako je vlnový rozsah, analogové nebo digitální rádio, další technologie). Koordinátor pro ČR: MEDIUM SOFT a.s., uživatelé z ČR: Český hydrometeorologický ústav, Povodí Odry s.p., Hasičský Záchranný Sbor Města Ostravy. 23. Prosím stručně zhodnoťte hlavní úspěchy a překážky a bariéry v oblasti informačních systémů o životním prostředí v karpatském regionu ve vaší zemi. Úspěchy: Existuje zde celá řada informačních systémů, nabízejících široké spektrum informací o životním prostředí. Některé existují už dlouhou dobu. Většinou nabízejí informace prostřednictvím internetu a pravidelně publikovaných ročenek, dostupných na internetu nebo v příslušných institucích. Několik NNO se zaměřuje na informování veřejnosti a zvyšování povědomí, a využívají tyto internetové zdroje. Pro tyto NNO je k dispozici finanční podpora. Mapování v rámci přípravy Natura 2000 poskytlo České republice široké spektrum dat o stavu biodiversity. Překážky a bariéry: Není zde žádný informační systém, jenž by se zaměřoval přímo na karpatský region. Informace jsou k dispozici na různých úrovních, některé na státní úrovni, jiné na regionálních úrovních řada informací je kompletována za různé územní jednotky takže je nelze sestavit do jednotného souboru, takže je velmi obtížné sestavit všechny potřebné informace pro karpatský region. Existující informační systémy o životním prostředí nejsou propojeny a nekorespondují spolu nebo se přesahují atd. To komplikuje přístup k informacím a odrazuje veřejnost od jejich používání.

136

Reference ke kapitole: -

Politika územního rozvoje, 2005 Vyhláška 353/2004 Sb. o odborné způsobilosti pro oblast posuzování vlivů na veřejné zdraví, postup při jejich ověřování a postup při udělování a odnímání osvědčení Vyhláška 457/2001 Sb. o odborné způsobilosti a o úpravě některých dalších otázek souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí Zákon č. 100/2001 Sb. o EIA ve znění 93/2004 Sb. M. Patrik, Praxe v přeshraničním posuzování vlivů na životní prostředí v zemích nové „10“ EU (vybrané příklady z České republiky), 2005 http://portal.env.cz http://www.chmi.cz/uoco http://www.chmi.cz/uoco/emise/embil/oez97/97r1.html http://hydro.chmi.cz/ojv/ http://heis.vuv.cz/ http://ceho.vuv.cz/CeHO/CeHO/Informacni_systemy/CeHO_Informacni_system y.html http://www.nature.cz/publik_syst2/ctihtmlpage.php?what=3 http://www.ceu.cz/eia/is/ http://www.ceu.cz/eia/sea/Koncepce/Default.aspx www.irz.cz www.ippc.cz http://www.geofond.cz/IS/vyvoj.html http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/gmo http://geoportal.cenia.cz http://www.cenia.cz www.icpdr.org

137

10. Zvyšování uvědomění, vzdělání a účast veřejnosti (článek 13 Karpatské úmluvy) Článek 13 – Zvyšování uvědomění, vzdělání a účast veřejnosti 1. Strany budou sledovat politiky směřující ke zvyšování uvědomění o životním prostředí a ke zlepšení přístupu veřejnosti k informacím o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat, a k podpoře souvisejících vzdělávací studijních oborů a programů. 2. Strany budou sledovat politiky zaručující účast veřejnosti na rozhodování ve vztahu k ochraně a udržitelnému rozvoji Karpat a provádění této Úmluvy.

Účast veřejnosti a přístup k informacím 1.

Prosím vyjmenujte a stručně popište hlavní strategické dokumenty a zákony jež zajišťují právo na informace o životním prostředí a účast veřejnosti v rozhodovacích procesech týkajících se životního prostředí (uveďte název, rok přijetí, legální statut a rozsah). Prosíme uveďte, zda je současný systém v souladu s ustanoveními Aarhuské úmluvy.

Zákon č. 106/1999 ze dne 11. května 1999 o svobodném přístupu k informacím - Zákon upravuje podmínky práva svobodného přístupu k informacím a stanoví základní podmínky, za nichž jsou informace poskytovány. Zákon č. 123/1998 Sb. Ze dne 13. května 1998 o právu na informace o životním prostředí Tento zákon upravuje v souladu s právem Evropských společenství zabezpečení práva na přístup k informacím o životním prostředí a na včasné a úplné informace o životním prostředí, na vytvoření podmínek pro výkon tohoto práva a podporu aktivního zpřístupňování informací o životním prostředí ze strany povinných subjektů. Stanoví podmínky výkonu práva na včasné a úplné informace o životním prostředí, jimiž disponují povinné subjekty podle tohoto zákona nebo které jsou k dispozici pro tyto subjekty, přístup veřejnosti k informacím o životním prostředí, kterými disponují povinné subjekty podle tohoto zákona nebo které jsou k dispozici pro tyto subjekty, základní podmínky a lhůty pro zpřístupňování informací a důvody, pro které mohou povinné subjekty podle tohoto zákona odepřít zpřístupnění informace, aktivní zpřístupňování informací o životním prostředí a podporu používání zařízení umožňující dálkový přístup, vzdělávání, výchovu a osvětu v oblasti ochrany životního prostředí. Principy účasti veřejnosti v rozhodovacích procesech jsou zahrnuty v těchto zákonech: Zákon č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších doplňků a dodatků. Zákon č. 100/2001 Sb. O posuzování vlivů na životní prostředí ve znění pozdějších zákonů Zákon č. 50/1976 Sb. O územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování Zákon č. 254/2001 Sb O vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) Zákon č. 353/1999 Sb. o prevenci velkých havárií

138

Podle české národní zprávy pro Aarhuskou úmluvu byly identifikovány tyto problémy: „Chybí jednotná úprava účasti veřejnosti v řízeních s dopadem na životní prostředí, což v praxi umožňuje různý výklad podle jakého zákona je řízení vedeno a na základě toho účast veřejnosti neumožnit. Např. lesní zákon účast veřejnosti neřeší. Orgány státní správy lesů toho v praxi využívají a řízení vedou bez účasti veřejnosti podle lesního zákona, a to i v případech, kdy se mají kácet desítky mimolesních dřevin a kdy by měl být uplatněn zákon o ochraně přírody a krajiny. Dle českého práva lze rozlišit účast na rozhodování o konkrétních činnostech na konzultativní a „plnoprávnou“ s možností rozhodnutí soudně napadnout. Konzultativní účast platí bez dalšího omezení pro jakékoli fyzické či právnické osoby. Spočívá v tom, že veřejnost může podat připomínky. Konzultativní účast se uplatňuje: - při pořizování územních plánů (§§ 17-31 stavebního zákona) - v procesech EIA a SEA (z. 93/2004 Sb.) - při projednávání bezpečnostních programů a havarijních plánů podle zákona č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií, - v řízeních týkajících se povolení k jednotlivým formám nakládání s GMO podle nového zákona o nakládání s geneticky modifikovanými organismy (78/2004 Sb.) Novela tohoto zákona je od podzimu 2004 projednávána Parlamentem ČR. Plnoprávná účast se týká pouze nevládních organizací ( a ne veřejnosti obecně) a je možná - v procesech, na něž se vztahuje § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (občanské sdružení nebo jeho organizační jednotka, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny ), - v procesech, na něž se vztahuje § 23 odst. 9 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v platném znění („místně příslušná jednotka občanského sdružení nebo obecně prospěšné společnosti, jejímž předmětem činnosti je ochrana veřejných zájmů chráněných podle zvláštních právních předpisů“), - v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci („občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, zaměstnavatelské svazy nebo hospodářské komory, jejichž předmětem činnosti je prosazování a ochrana profesních zájmů nebo veřejných zájmů podle zvláštních právních předpisů“) - ve správních řízeních vedených podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (občanské sdružení, jehož cílem je podle jeho stanov je ochrana životního prostředí). Plnoprávná účast dalších subjektů (jednotlivci, obce, „neorganizovaná veřejnost“) se obecně řídí ust. § 14 ods. 1 správního řádu - tedy účastníkem je každý, kdo je či může být dotčen na svých právech, povinnostech či zájmech (vychází z vlastnického práva), případně kdo toto tvrdí, dokud se neprokáže opak -pokud ovšem zvláštní předpis neobsahuje zvláštní úpravu. Tak je tomu zejména v případě procesů podle stavebního, horního a atomového zákona. V řízení územním, stavebním, o stanovení dobývacího prostoru a o povolení hornické činnosti tvoří okruh účastníků (zjednodušeně) investor, vlastníci dotčených pozemků, obec a případně ti, o nichž to stanoví zvláštní zákony - v podstatě § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/92 Sb. nebo § 23 odst. 9 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí č. 100/2001 Sb., v platném znění.

139

V dalších řízeních - o stanovení chráněného ložiskového území, řízení podle atomového zákona - je účastníkem pouze investor Změny v úpravě účasti veřejnosti přijaté během roku 2003/4 - § 70 z. č. 114/1992 Sb. ochraně přírody a krajiny Po opakované snaze o výrazné omezení nebo úplné vypuštění tohoto ustanovení byla s účinností od 28.4. 2004 schválena novela, podle níž má žádost občanských sdružení o informace o zahajovaných řízeních platnost pouze 1 rok a musí být věcně a místně specifikována. Stavební zákon Návrh stavebního zákona je z pohledu účasti veřejnosti dalším sporným zákonem, především konstrukce zástupce veřejnosti pro účast při schvalování územně plánovací dokumentace. Podle § 24 odst. 2 se veřejnost se může účastnit procesů podle stavebního zákona (ve skutečnosti platí pouze pro územní plánování) prostřednictvím zástupce veřejnosti. Toho zmocňuje nejméně desetina občanů obce s méně než 2000 obyvateli nebo nejméně 200 občanů jiné příslušné obce. Určením minimálního počtu občanů zákon omezuje veřejnost podle něj vedených řízení. Každý sice může podat připomínky, ale jen o připomínkách zástupce veřejnosti bude rozhodováno jako o námitkách účastníka nebo obce. Jen s takovými připomínkami se tedy bude muset orgán územního plánování vypořádat formou rozhodnutí. To není rozhodnutím podle správního řádu, nelze se proti němu odvolat, ale je umožněn jeho soudní přezkum (§ 25). Zákon o místním referendu V roce 2004 nabyl účinnosti nový zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu. Zásadní změnou, která ve svém důsledku omezuje účast veřejnosti na správě věcí veřejných je nově upravená výše volební účasti nutné k platnosti referenda. K platnosti místního referenda se vyžaduje účast alespoň poloviny oprávněných osob zapsaných v seznamech pro danou obec, městskou část či statutárně členěné město. Zvlášť ve velkých městech, ale i městských částech bude obtížné takové účasti dosáhnout. Zákon číslo 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí ve znění zákona č. 93/2004 Sb., Proces posuzování vlivu na životní prostředí má následující nedostatky: - nevhodné časy konání veřejných projednání, kdy termín je určen tak, aby vyhovoval úředníků ale nikoli veřejnosti - nevhodné informování o konání veřejného projednání (úřední deska, internet, rozesílka po úřadech obcí, chybí identifikace zainteresované veřejnosti, přímé oslovení NNO, využití místního tisku apod., což by mohlo vyvolat větší zájem veřejnosti) - špatný sběr a nekvalitní vypořádání připomínek od občanů včetně nestanovené zodpovědnosti za vypořádání připomínek (týká se především územního plánování); - malý zájem veřejnosti o účast v procesu SEA (od 3 do 40 lidí); - nedostatek znalostí veřejné správy o technikách zapojování veřejnosti (neodbornost); - nedostatek informování o výhodách zapojení veřejnosti do procesů. Uvedené příklady pozitivní a negativní praxe jsou získány na základě provedených nebo probíhajících SEA procesů dle zákona č. 93/ 2004 Sb. V oblasti koncepcí je posuzováno

140

5 dokumentů, v oblasti územně plánovacích dokumentů 526 dokumentů, v oblasti územně plánovací dokumentace velkých územních celků 2 dokumenty. Strany zainteresované do realizace záměru nejsou motivovány ani nuceny k včasnému dialogu se širokou veřejností. Nejsou zavedeny metodiky ani standardy pro zajištění vysoké kvality relevantních informací. Nejednoznačný postup při zveřejňování připomínek veřejnosti. Neexistuje kontrolní mechanismus, který by dohlížel na způsob, jakým se veřejná správa vypořádává s připomínkami veřejnosti.Je opomíjeno včasné a dostatečné informování veřejnosti. Z pohledu procesu SEA a zapojení veřejnosti, část zákona je v souladu s Aarhuskou úmluvou a veřejnost se tak může podílet na připomínkování každé fáze projednávání SEA. V současnosti tento zákon nemá závažné nedostatky z pohledu participace veřejnosti na rozhodování. Zbývá jen zavést literu zákona do praxe – ukazovat dobré a špatné příklady z praxe. U přeshraničního posuzování vlivů na životní prostředí je neošetřena zodpovědnost veřejné správy za rozhodnutí. Zákon o nakládání s GMO Zatím posledním a bohužel zatím úspěšným přímým útokem na princip účasti veřejnosti v „ekologicky významných“ řízeních a postupech bylo dle názoru NGO schválení nového zákona č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty. Zákon nejenže zcela zrušil možnost účasti občanských sdružení v řízeních o povolení jednotlivých způsobů nakládání s GMO ale zrušil právo NNO navrhovat své zástupce do České komise pro nakládání s GMO – poradního orgánu MŽP, ale dokonce (v rozporu se zákonem o právu na informace o životním prostředí a s platnou směrnicí EU č. 2003/4/EC, o přístupu veřejnosti k environmentálním informacím) omezuje právo veřejnosti na informace o nakládání s GMO.Vláda již schválila novelu příslušného zákona, která problém řeší, a tato novela je v současné době projednávána Poslaneckou sněmovnou.“ (Citace z Národní zprávy pro Aarhuskou úmluvu, 2005) Aarhuská úmluva Legislativa ČR je plně v souladu s úmluvou. Česká republika přistoupila ke úmluvě v roce 1998. Ratifikaci úmluvy předcházelo neustálé odkládání vzhledem k odmítavému postoji větší části českého parlamentu. Díky tomu došlo k její ratifikaci až o tři roky později – v červenci 2004. Přesto tento akt neznamená jednoznačnou garanci zavedení ustanovení úmluvy do praxe. V roce 2005 zpracovaly české NNO první zprávu o implementaci Aarhuské úmluvy v naší republice. Zpráva je založena na každodenních zkušenostech a poukazují na obtíže, kterým jsou NNO a veřejnost vystavovaní při prosazování práva na informace, práva na účast ve rozhodovacích procesech, práva na přezkum. NNO negativně hodnotí pomalý a neefektivní právní procesy, právní přezkum není zakončen nápravou stavu, odmítání poskytovat kopie z dokumentů. Oficiální zpráva ministerstva není o mnoho příznivější. Právo na spravedlnost – třetí pilíř úmluvy – je pravděpodobně největší nedostatek v rámci implementace úmluvy. Tento stav vede k nedostatečné vykonavatelnosti environmentálního práva a pomalému rozhodování soudů. Další komplikací je opakované odročování v souvislosti se správním řádem , který bezprostředně ovlivňuje práci veřejné správy. Ve zprávě MŽP můžeme číst: “nevládní organizace často čelí útokům politiků a médií a jsou označování jako ekoteroristé kvůli tomu, že se aktivně účastní rozhodovacích procesů – uplatňují právo na účast veřejnosti” nebo že

141

„princip zapojování veřejnosti je opakovaně vyžadován směřující k omezování zapojování veřejnosti obecně a NNO a hájení osobních zájmů u potenciálně kontroverzních investic jako obchvat Plzně, stavby dálnic či zákon o vnitrostátní plavbě“. Je třeba zdůraznit, že některá ministerstva odmítla tuto zprávu přijmout jako oficiální stanovisko České republiky pro konferenci smluvních stran. 2.

Je účast veřejnosti v rozhodovacích procesech a právo na informace speciálně garantováno ve státních strategiích a zákonech, vztahujících se ke karpatskému regionu? Prosím uveďte detaily.

V české republice nejsou žádné strategie ani zákony, vztahující se ke karpatskému regionu, účast veřejnosti v rozhodovacích procesech a právo na informace je garantováno na celostátní úrovni. 3.

Která z následujících opatření byla přijata pro zlepšení a usnadnění přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí? Prosím upřesněte, na jaké úrovni státní správy (místní/regionální/státní) byla opatření přijata a uveďte detaily o jednotlivých opatřeních.

Opatření

A/N

Vytvoření speciálních struktur pro přístup veřejnosti k informacím o životním prostředí Zlepšení elektronických a informačních technologií Zřízení informačních center Pravidelné publikování stavu životního prostředí Ostatní

A A A A A

Místní/regionální/státní úroveň Na všech úrovních Na všech úrovních Regionální Na všech úrovních

Všechny relevantní informace včetně informací z následujících oblastí, jsou zveřejněny na internetu, viz otázka 22. kap. 10. Ministerstvo životního prostředí pravidelně publikuje rovněž Průvodce po veřejných informačních službách resortu MŽP a spolupracujících organizací. Na internetu je vystaven na adrese http://www.env.cz/is/publ-pruvodce-2005 Zpráva o stavu životního prostředí se publikuje každý rok. Rovněž se každoročně publikují zprávy o stavu životního prostředí v regionech. Každoročně vychází i Statistická ročenky. Další údaje jsou nepravidelně aktualizovány, podoba zpráv se rok od roku mění stejně jako indikátory. Dodávání informací je garantováno Českým statistickým úřadem, organizacemi v působnosti Ministerstva životního prostředí – tj. Český hydrometeorologický ústav, Česká inspekce životního prostředí a Státní fond životního prostředí, organizacemi v působnosti Ministerstva zemědělství, vnitra, dopravy, průmyslu a obchodu, a dalších, a dalšími centrálními úřady, jako je Státní ústav jaderné bezpečnosti, Státní zdravotní ústav atd. Šíření informací i životním prostředí v případě nebezpečí je upraveno zákonem č. 239/2000 Sb. O integrovaném záchranném systému a zákonem č. 240/2000 Sb. O krizovém řízení. Pro

142

včasné varování obyvatel obce často používají například SMS, vysílání regionálních rádií a další prostředky. 4.

Vytvořila jakákoli vládní instituce na relevantní úrovni procesy, programy, projekty a služby, jež usnadňují a podporují aktivní účast v rozhodovacích procesech zainteresovaných osob, především žen, mladých lidí, původních obyvatel a jejich společenství a ostatních místních společenství? Pokud ano, uveďte detaily.

Ministerstvo životního prostředí finančně podporuje NNO, aktivní v zapojení veřejnosti do rozhodovacích procesů, ačkoli tyto granty nejsou cíleně určeny pro žádnou z uvedených menšin. 5.

Jaké jsou hlavní interní a externí finanční zdroje určené na propagaci účasti veřejnosti a právu na přístup k informacím?

Ministerstvo životního prostředí v rámci grantového programu pro NNO financuje tyto aktivity: • Zapojování veřejnosti do rozhodování v oblasti životního prostředí • Udržitelný rozvoj na regionální úrovni a Místní agendy 21 • Poskytování environmentálních informací • Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta Nadace Partnerství je největší nestátní finanční zdroj orientovaný na podporu životního prostředí. Podporuje následující aktivity: • Informování veřejnosti o závažných tématech, v případě nevyváženosti dostupných informací; vždy v přímé souvislosti s ochranou životního prostředí • Legislativa v životním prostředí • Rozvoj neziskového sektoru a mezisektorové spolupráce • Účast občanů a jejich sdružení na rozhodování o životním prostředí Nadace rozvoje občanské společnosti – NROS Nadace podporuje široké spektrum projektů a aktivit (lidská práva, hendikepovaní občané, genderová tématika, studentské aktivity aj.). Nadace rovněž podporuje účast veřejnosti a právo na přístup k informacím. Další finanční zdroje existují na regionální úrovni, např. granty poskytované kraji a některými městy a obcemi. 6.

Prosím uveďte detaily o účasti vaší země v relevantních mezinárodních (globálních/regionálních/subregionálních) aktivitách.

NNO jsou zapojeny do následujících sítí: Eco-Counselling Europe, Justice & Environment, IUCN.

143

a) Síť ekologických poraden České republiky (STEP) byla založena v září 1997. Ekologické poradny již po tři předcházející roky (1995-1997) spolupracovaly na společném projektu, zaměřeném na vzájemnou komunikaci a společné vzdělávání, a to zejména v oborech komunikativních. Společně rovněž vytvořily publikaci "Ekologické poradenství", popisující některé základní projekty ekologických poraden. Síť ekologických poraden České republiky (STEP) Sídlo - Brno: Panská 9, 602 00 Brno, Česká republika Tel.: +420-5-42 422 758 Sídlo - Ostrava: Ahepjukova 2, 702 00 Ostrava, Česká republika Tel.: +420-59-662 32 12 Fax: +420-59-661 11 58 e-mail: [email protected] web: www.ekoporadna.cz STEP je členem Eco-Counselling Europe (http://www.ecocounselling-urope.org/contact.htm) b) Justice & Environment je síť na veřejnost zaměřených ekologických právních organizací založených v členských státech EU. Ekologický právní servis je nevládní, nekomerční a nepolitická organizace právníků a studentů práv, hájící práva občanů a životního prostředí v České republice právní cestou, ovlivňující připravovanou legislativu, právnickou komunitu a studenty práv směrem k ochraně veřejných zájmů, zejména životního prostředí a lidských práv. ELS Brno Dvořákova 13 602 00 Brno tel.: +420 545 575 229, 545 210 446 fax: +420 545 240 012 e-mail: [email protected] www.eps.cz Justice & Environment European Network of Environmental Law Organisation Plantage Middenlaan 2D 1018 DD Amsterdam The Netherlands email: [email protected] c) Český svaz ochránců přírody (ČSOP) je největší nevládní organizací v České republice sdružující zájemce o ochranu přírody a životní prostředí. V současné době má téměř 10000

144

členů. V řadách ČSOP naleznete profesionální odborníky, zkušené dobrovolníky i ty, kdo prostě jen mají rádi přírodu. ČSOP úzce spolupracuje s orgány státní správy, s místními samosprávami, školami i s dalšími nevládními organizacemi. Český svaz ochránců přírody se snaží působit na občany v duchu odpovědnosti za přírodu a životní prostředí . Vede své členy k úctě a lásce ke všemu živému a jedinečnému . Chápe přírodu jako soubor všech živých organismů včetně člověka, jejich prostředí a vztahů mezi nimi navzájem. V tomto vztahu uznává rovné právo mezi člověkem a přírodou . ČSOP Kancelář Ústřední výkonné rady, Uruguayská 7, Praha 2, 120 00 Tel.: (+420-) 222 516 115, (+420-) 222 511 494; Fax: (+420-) 222 511 496 E-mail: [email protected] Web: http://www.csop.cz ČSOP centrum pro mládež, P.O.Box 447, Praha 1, 111 21 Tel.: (+420-) 224 912 466 Fax: (+420-) 224 921 765 E-mail: [email protected] Web: http://www.smop.cz ČSOP je členem IUCN (Světového svazu ochrany přírody http://www.iucn.org/), Eurosite (http://www.eurosite-nature.org), (sdružení evropských organizací, zaměřených na ochranu přírody) a zakládajícím členem Českého národního komitétu UNEP (Programu OSN pro životní prostředí - http://www.unep.org/). ČSOP jako celek i celá řada základních organizací spolupracují s různými ochranářskými organizacemi v zahraničí. Česká republika předsedá pracovní skupině pro PRTR v rámci Aarhuské úmluvy. 7.

Prosím stručně zhodnoťte hlavní úspěchy a překážky a bariéry v propagaci přístupu k informacím a účasti veřejnosti v karpatském regionu ve vaší zemi.

Úspěchy Účast veřejnosti a přístup k informacím se permanentně zvyšuje, především díky aktivitě NNO. Významnou roli rovněž sehrály vlivy Evropské Unie a implementace evropských právních předpisů, stejně jako implementace Aarhuské úmluvy. V ČR působí NNO, které se specializují na účast veřejnosti a poskytování právního servisu pro veřejnost a další NNO, jako např. Ekologický právní servis. Počet zdrojů informací se zvyšuje: na internetu je k dispozici celá řada databází, data z monitoringů a jiných aktivit. Překážky a bariéry Česká republika ratifikovala Aarhuskou úmluvu v roce 2004, ale veřejné instituce ji ne vždy zcela plní její ustanovení. České NNO mají mnoho zkušeností s malým zájmem úředníků poskytovat veřejnosti informace o životním prostředí: odmítají poskytnout kopie dokumentů,

145

vynechávají veřejnost z rozhodovacích procesů na základě stanoviska, že životní prostředí nebude ovlivněno, úřady zpřístupní dokumentaci v nevhodnou dobu (během prázdnin, v dopoledních hodinách apod.), obcházejí zákony. Přesto že to často znamená porušení platných zákonů, dosáhnout nápravy prostřednictvím soudů je velmi dlouhý proces vzhledem k pomalé práci soudů v ČR. Český právní systém je vcelku v souladu s Aarhuskou úmluvou, ale praxi se objevují malé rozdíly (viz výše). Jeden z největších problémů pramení ze změn v uspořádání státní správy a samosprávy, která během posledních 15 let nastala několikrát. Tento proces vyžaduje několikaletou stabilizaci. Není zde dlouhá tradice účasti veřejnosti v rozhodovacích procesech, takže existují i bariéry na straně veřejnosti, jako je například nedostatek zájmu, pocit bezmoci nebo malé porozumění problémům a legislativě apod. Přestože se počet informačních zdrojů zvyšuje a na internetu je mnoho informačních systémů, vytvářejí neprůhledný labyrint, ve kterém není snadné se orientovat. Systémy nejsou propojeny, nenavazují na sebe ani když jsou provozovány tou samou organizací, a často vyžadují velmi pokročilé schopnosti práce s internetem. 8.

Je vzdělávání veřejnosti a potřeba zvyšování uvědomění zahrnuto do národních strategií pro životní prostředí a pro horské oblasti? /Pokud ano, popište stručně patřičná opatření.

Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice byl schválen usnesením Vlády ČR č. 1048/2000, je doplněn akčním plánem na tříleté období: http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/evvo_program. Hlavními cíli jsou vybudovat komplexní fungující systém environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice, který se pozitivně projeví v šetrnějším přístupu společnosti k životnímu prostředí, a v důsledku toho také snížením nutných nákladů na životní prostředí a zapojení veřejnosti do řešení a odstraňování problémů životního prostředí. • Zabezpečit odpovědnost za realizaci EVVO ve státní správě na všech úrovních řízení a ve všech resortech. • Zabezpečit systematickou a komplexní implementaci environmentálních aspektů do vzdělávacích programů na všech úrovních školství, včetně vysokých škol. • Vytvářet efektivní regionální systémy EVVO a vyhodnocovat jejich účinnost. • Podporovat místní správy v jejich výchovně vzdělávacích a osvětových aktivitách na poli životního prostředí a (trvale) udržitelného rozvoje. • Podporovat environmentální programy rekvalifikace zaměstnanců i nezaměstnaných. • Podporovat vytváření nových pracovních příležitostí v oblasti životního prostředí. • Podporovat environmentálně zaměřené programy ke zvyšování a rozšiřování kvalifikace apod. • Podporovat a motivovat environmentálně vzdělávací a osvětové aktivity a trendy v podnikové sféře. • Zajistit přístupnost informací a poradenství o životním prostředí pro širokou veřejnost a možnost účasti na rozhodování v záležitostech životního prostředí. • Podporovat a motivovat spolupráci odborných institucí a dalších subjektů při realizaci EVVO. • Podporovat výzkum a vývoj v oblasti EVVO.

146

•

Zajistit potřebné finanční prostředky v rozpočtech veřejné správy na všech úrovních nejméně ve výši 0,05 % HDP České republiky.

Každý kraj má vlastní Krajskou koncepci environmentálního vzdělávání,výchovy a osvěty a akční plán environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. http://www.kr-jihomoravsky.cz/urad/ozpz/evvo/evvo902.htm, http://www.ceu.cz/edu/evvo/krajske_koncepce/kraje/zlin_kr.htm, http://www.ceu.cz/edu/evvo/krajske_koncepce/kraje/ms_kr.htm. Tyto dokumenty jsou založeny na podpoře spolupráce mezi kraji, školami, obcemi a NNO. Podporují centra ekologické výchovy a vzdělávání učitelů, úředníků apod. Karpatskému horskému regionu není v těchto dokumentech věnována žádná specifická pozornost, ani horským oblastem obecně. 9.

Přijala vaše země konkrétní opatření pro zvýšení uvědomění veřejnosti o významu ochrany a udržitelného rozvoje Karpat? Pokud ano, specifikujte iniciátora této akce, úroveň (místní/regionální/státní) a uveďte detaily o této akci.

Vláda ČR neuskutečnila žádné kroky, mířené speciálně na Karpaty. Nicméně řada menších konkrétních akcí, zaměřených na zvyšování uvědomění, je organizována především správami CHKO a NNO. Ústav pro ekopolitiku (NNO se sídlem v Praze) se účastní projektu ANPED „Účast veřejnosti v implementaci Karpatské úmluvy“, který v době zpracování tohoto hodnocení nebyl dokončen. NNO v karpatské oblasti, např. základní organizace ČSOP nebo další občanská sdružení organizují řadu akcí pro děti, studenty a učitele, stejně jako pro širokou veřejnost (exkurze, školení, letní tábory, publikace letáků apod.). Zvláštní pozornost byla věnována problematice velkých šelem v CHKO Beskydy, orchidejovým loukám v CHKO Beskydy a Bílé Karpaty, ochraně ptáků v Beskydech a na Pálavě. Několik projektů NNO je zaměřeno na účast veřejnosti (webové stránky – www.ucastverejnosti.cz, www.obcan.ecn.cz, www.cpkp.cz). 10. Která z následujících opatření byla ve vaší zemi přijata na různých úrovních s cílem propagovat širokou znalost témat, týkajících se karpatského regionu? Prosím uveďte příklady opatření nebo akcí. Ministerstvo životního prostředí každý rok vyhlašuje granty pro projekty, zaměřené na environmentální vzdělávání, nejsou žádné specifické programy pro karpatský region. Na krajích je podobná – některé iniciativy a projekty NNO jsou financovány kraji. opatření Distribuce knih a publikací o environmentálních tématech v Karpatech

147

úroveň Ano na všech úrovních – místní a regionální

publikace / ne na státní úrovni Ano na všech úrovních, pouze dílčí problémy a události Ano, krajské, ne národní; existují však na úrovni univerzit Ano, místní aktivity center ekologické výchovy

Komunikace prostřednictvím médií Konference a veřejná setkávání Vzdělávání a školení Ostatní (prosím specifikujte)

11. Prosím popište stručně roli environmentálního vzdělávání v rámci celkového curricula vzdělávacího systému ve vaší zemi. Vzdělávací systém v ČR může být zjednodušeně popsán jako systém o třech úrovních. Základní školy zajišťují základní vzdělání, střední školy jsou buď specializované – odborné a nebo zajišťují vyšší stupeň všeobecného vzdělání a připravují studenty pro studium na univerzitách a vysokých školách, které zajišťují vysoce odborné vzdělání. Na základě školského zákona jsou základní školy povinny mít Rámcový vzdělávací program, který je schválen státem a je základem vzdělávacího programu školy. Environmentální vzdělávání je jedním z tzv. průřezových témat rámcového vzdělávacího programu a objevuje se v mnoha předmětech. Důraz je kladen na environmentálně vhodné postupy. Obecně záleží na řediteli školy, jak a v jaké míře implementuje environmentální vzdělávání do rámcového vzdělávacího programu. Každá základní i střední škola musí mít koordinátora pro environmentální výchovu. Především základní školy mohou využít široké sítě environmentálních vzdělávacích center, většinou provozovaných NNO a podporovaných Ministerstvem životního prostředí a ministerstvem školství. Slabou stránkou environmentální výchovy na základních a středních školách je nedostatek přípravy učitelů, kteří nemají dostatek znalostí tématu ani metodologie. Na vysokých školách je situace odlišná. Neexistuje žádné centrální řízení a každá vysoká škola řeší problém po svém. Technické vysoké školy se obvykle věnují environmentálním souvislostem s oblastmi, které učí, ale objevily se i nové integrované oblasti studia, založené na propojení environmentalistiky a humanitních věd. Několik vysokých škol rovněž poskytuje pedagogické vzdělávání v oblasti environmentální výchovy. Mnoho práce udělají studenti vysokých škol, orientovaní na různé oblasti environmentálních studií, přírody a ochrany přírody, v oblasti výzkumu a monitoringu ve spolupráci se státní správou. 12. Prosím vyjmenujte hlavní vzdělávací instituce a výzkumná centra ve vaší zemi, které se zabývají specifickými aspekty a ochrany a udržitelného rozvoje karpatského regionu, a stručně objasněte cíle jejich aktivit (zkuste je seskupit podle témat, např. biodiverzita, vodní management, plánování využití krajiny apod.) Agentura ochrany přírody a krajiny a správy CHKO: Bílé Karpaty, Pálava, Beskydy poskytují veřejnosti informace na základě zákonů č. 106/1999 Sb. o volném přístupu 148

k informacím a č. 123/1999 Sb. o přístupu k informacím o životním prostředí. Mimo to organizují řadu vzdělávacích akcí pro veřejnost, často se vztahují např. ke Dni Země, Evropském dni parků, Zeleným týdnům, mezinárodnímu dni ptačího zpěvu aj. Další aktivity jsou např. výstavy, přednášky a exkurze. Zaměstnanci správ CHKO se zaměřují na vzdělávání o přírodě. Často organizují přednášky a exkurze pro lidi nejrůznějšího věku a zájmů. V oblasti environmentální výchovy správy CHKO často spolupracují s dalšími subjekty, jako obcemi, NNO, turistickými informačními centry, místními farmáři a společnostmi. AOPK zřizuje 72 naučných stezek ve všech CHKO v ČR, které v roce 2004 navštívilo kolem 1 milionu osob. Zřídila i několik interaktivních informačních panelů s dotykovou obrazovkou, kde si mohou návštěvníci najít informace o ochraně přírody a regionu. Publikace Některé správy CHKO publikují nebo se podílejí na publikacích časopisů (spolupráce při publikaci časopisu Bílé – Biele Karpaty, Beskydy). Stejně tak je důležitá spolupráce s médii. AOPK a regionální úřady často poskytují informace o ochraně přírody regionálnímu tisku, televizím a rozhlasu. Během roku 2004 to byly nejvíce informace o Natuře 2000. Informační a vzdělávací centra AOPK a správy CHKO často spolupracují s místními informačními a vzdělávacími centry, např. centrum ekologické výchovy Pálava, Vzdělávací a informační středisko ve Veselí nad Moravou, viz další otázka. Ústav pro ekopolitiku (NNO se sídlem v Praze) se účastní projektu ANPED „Účast veřejnosti v implementaci Karpatské úmluvy“, který v době zpracování tohoto hodnocení nebyl dokončen. V rámci projektu proběhly dvě setkání se zainteresovanými skupinami. Výstupy z projektu jsou k dispozici na http://www.ekopolitika.cz/default.php. Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický (VUGTK) (detaily viz kapitola 1 – územní plánování) Ústav hospodářské úpravy lesů (UHUL) (detaily viz kapitola 1 – územní plánování a kap. 5 – lesnictví) Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka - Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.Masaryka je státní příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem životního prostředí ČR. Jeho posláním, vyplývajícím ze zřizovací listiny, je vytváření záruk odbornosti řešení ochrany povrchových a podzemních vod a podmínek jejich užívání podle zásad ochrany životního prostředí a zabezpečování některých činností v oblasti správy při nakládání s odpady a obaly. Hlavní činností VÚV T.G.M. je výzkumná, koncepční, odborná a metodická činnost, včetně vytváření a provozování informačních systémů, v oblasti ochrany jakosti a množství povrchových a podzemních vod a jejich užívání v technických, ekonomických a ostatních souvislostech a ve vzájemných interakcích, jako objektivní odborná služba poskytovaná pro veřejnou správu zejména podle vodního zákona a pro tvorbu a uplatňování státní politiky v oblasti vod a výzkumná, odborná a metodická činnost a vytváření informačních subsystémů pro výkon státní správy v oblastech nakládání s odpady a integrovaného přístupu k prevenci znečištění životního prostředí. Český hydrometeorologický ústav (ČMÚ)

149

Základním účelem příspěvkové organizace ČHMÚ je vykonávat funkci ústředního státního ústavu České republiky pro obory čistota ovzduší, hydrologie, jakost vody, klimatologie a meteorologie, jako objektivní odborné služby poskytované přednostně pro státní správu. Centrum dopravního výzkumu – detaily viz kapitola 6 - doprava Národní ústav lidové kultury a Valašské muzeum v přírodě jsou ústavy, které se věnují praktické etnografii, udržují se zde živé tradice řemesel, zvyků, tanců, písní a obřadů. 13. Prosím popište stručně aktivity, vztahující se k článku 13 Karpatské úmluvy, realizované v karpatském regionu ve vaší zemi občanskými organizacemi. V regionu existuje jedenáct center ekologické výchovy, provozované občanskými sdruženími. Realizují širokou škálu projektů a aktivit, zaměřených na environmentální vzdělávání a uvědomění veřejnosti. Řada z nich se i účastní rozhodovacích procesů. 1. Centrum Veronica v Hostětíně V obci Hostětín v Bílých Karpatech se již řadu let rozvíjejí programy a pilotní projekty, které jsou příkladem udržitelného regionálního rozvoje. Veronica se na projektech podílí jako nevládní partner obce, koordinátor, a někdy i jako investor. Soubor úspěšně řešených příkladů, „pilotních projektů“ (kořenová čistírna odpadních vod, solární kolektory, sušírna ovoce, výtopna na biomasu, moštárna), se postupně stává základem Centra modelových ekologických projektů pro venkov – místa, kde se všichni zájemci mohou vzdělávat, získávat zkušenosti a inspiraci pro to, aby ekologické alternativy šířili ve svých obcích či domácnostech. Pilotní projekty ukazují, že vztah k přírodě, místním zdrojům a tradicím a ohleduplné hospodaření může ekonomicky stabilizovat venkov a řešit nezaměstnanost i v poměrně odlehlých oblastech. Vzdělávání a učení se nebude omezovat jen na tradiční školení v budově vzdělávacího centra, která chce být příkladem energeticky uvědomělého stavění budoucnosti a začne se stavět v průběhu roku 2005. V roce 2004 navštívilo Hostětín téměř 1 500 osob, zejména organizované exkurze a jednotlivci z řad veřejnosti. Během roku byla v Hostětíně připravena „naučná stezka“ seznamující návštěvníky se základními informacemi o kořenové čistírně, sušírně ovoce a výtopně na biomasu. Hosty obce o důležitých bodech informuje základní informační tabule umístěná na návsi. 2. Vzdělávací a informační středisko (VIS) Bílé Karpaty ve Veselí nad Moravou Vzdělávací a informační středisko Bílé Karpaty se věnuje následující činnosti: 1. Ekologická výchova a osvěta • osvěta a výchova obyvatel jihovýchodní Moravy v oblasti ochrany přírody a životního prostředí (zejména CHKO Bílé Karpaty a okresy Hodonín a Uherské Hradiště) • výukové programy pro všechny stupně škol v rámci školního vyučování mimoškolní práce s dětmi a mládeží (přírodovědné kroužky, letní tábory, soutěže) • semináře v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků přednášky pro veřejnost 150

•

terénní exkurze s odborným výkladem do chráněných území přírody s důrazem na CHKO Bílé Karpaty 2. Ekoporadenství a informační činnost • turistické a jiné informace o městě Veselí nad Moravou, regionu a Bílých Karpatech • provoz ekologické poradny • půjčovna odborné literatury, videokazet, pomůcek pro ekologickou výchovu poradenství pro rozvoj šetrného cestovního ruchu • zajišťování odborných praxí studentů 3. Ostatní služby • redakce a distribuce časopisu Bílé Karpaty • práce s veřejností a dokumentace pro správu CHKO Bílé Karpaty • pořádání akcí k významným dnům (Den Země, Evropský den parků, Den dětí atd.) • vydávání informačních materiálů a odborných publikací • uskutečňování komunitních projektů v oblasti ochrany přírody, životního prostředí a ekologické výchovy 3. Centrum ekologické výchovy Kosenka – nabízí programy pro všechny úrovně škol, organizuje aktivity pro veřejnost, přednášky, exkurze, kurzy tradičních řemesel atd. Hlavní aktivita je environmentální vzdělávání, rozvoj landtrustů, údržba luk, organizace Mikulášského jarmarku a propagace chovu ovcí. 4. Centrum ekologické výchovy Pálava v Mikulově - Hlavní náplní naší činnost je ekologická výchova, která probíhá většinou v terénu v rezervacích Děvín, Stolová hora, Turold, Svatý kopeček, Křivé jezero a Lednické rybníky. V zimním období nabízíme programy v naší učebně. Jde o programy zaměřené na různé typy biotopů, geologii, paleontologii, problematiku odpadů, globální problémy, vodu, léčivé rostliny a čaje, ptáky apod. 5. Centrum ekologické výchovy Chrpa v Uherském Brodě – nabízí mnoho aktivit pro děti, organizuje vzdělávací aktivity pro veřejnost, provozuje ekologickou poradnu a realizuje některé projekty v oblasti ochrany přírody. 6. Zelená škola – toto centrum ekologické výchovy ve Valašském Meziříčí nabízí široké spektrum vzdělávacích aktivit pro děti, exkurze, letní tábory, zajišťuje záchranné programy a výzkumné aktivity. 7. Centrum ekologické výchovy Planorbis Kroměříž – organizuje přednášky, exkurze, výstavy a další vzdělávací aktivity pro veřejnost a školy, spolupracuje s několika školami na jejich vzdělávacích projektech a nabízí poradenské služby. 8. Centrum ekologické výchovy Čtyřlístek ve Zlíně – organizuje vzdělávací aktivity pro veřejnost, provozuje informační a ekoporadenské centrum. Rovněž se zapojuje do rozhodovacích procesů. 9. Centrum ekologické výchovy v Novém Jičíně – organizuje různé druhy aktivit (semináře, konference, veřejná slyšení, kulaté stoly, panelové diskuse, poradenství), produkuje různé publikace, provozuje ekologickou poradnu, organizuje přednášky a exkurze. 151

10. Centrum ekologické výchovy Štramberk – nabízí programy pro školy od mateřských škol až po vysoké školy, zajišťuje vzdělávací aktivity pro učitele, organizuje akce pro veřejnost, vydává publikace a provozuje knihovnu a ekoporadnu. 11. Centrum ekologické výchovy ALCEDO Vsetín – nabízí široké spektrum vzdělávacích programů pro školy, volnočasové aktivity spojené s environmentálním vzděláváním. Spolupracuje s městem na projektu „Zdravé město“ a na dalších aktivitách. 14. Která z následujících opatření byla přijata v oblasti vzdělávání a školení v horských oblastech? Opatření Základní školství a vzdělávání Dostupnost decentralizovaných vzdělávacích příležitostí Zavedení specifických předmětů vztahujících se ke Karpatům ve školách a vzdělávání Vzdělávání a školící programy pro horské profese Ostatní (prosím specifikujte)

A N A/vysoké školy N

15. Spolupracuje vaše země s ostatními státy a mezinárodními organizacemi při rozvoji relevantních vzdělávacích programů a programů pro zvyšování uvědomění veřejnosti? Pokud ano, uveďte informace o této spolupráci. Dobře funguje spolupráce na úrovni NNO. VIS Bílé Karpaty spolupracuje s Centrem ekologické výchovy v Trenčíně (Slovensko), na publikaci časopisu Bílé – Biele Karpaty. Spolupráce šato probíhá na úrovni obcí, škol a občanských sdružení, ale většinou se nejedená o rozvoj programů pro zvyšování uvědomění veřejnosti. Nicméně společné aktivity mohou ve svém důsledku zvyšovat zapojení veřejnosti a uvědomění veřejnosti. 16. Jaké jsou hlavní vnitřní a vnější finanční zdroje pro vzdělávání v oblasti ochrany a udržitelného rozvoje karpatských hor? Žádné finanční zdroje určené speciálně pro Karpaty neexistují, ale jak na státní, tak na regionální úrovni jsou k dispozici významné finanční zdroje. Pro environmentální vzdělávání je k dispozici řada finančních zdrojů. Některá centra ekologické výchovy jsou financována z Ministerstva školství z příslušné části státního rozpočtu a z obecních rozpočtů, neboť jsou součástí domů dětí a mládeže (zřizované obcemi s příspěvkem státu). Ostatní centra ekologické výchovy, založené NNO, jsou financována prostřednictvím grantů a z plateb za služby, které nabízejí. Finančně mohou rovněž přispívat kraje a obce. Mnoho center ekologické výchovy kombinuje všechny tři zdroje. Evropské fondy, konkrétně Rozvojový program lidských zdrojů z Evropského sociálního fondu umožňoval v roce 2005 financování velkých projektů na rozšíření sítě center ekologické výchovy. Tento program je řízen Ministerstvem životního prostředí.

152

Ministerstvo životního prostředí v rámci programu Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta podporuje tyto aktivity: • Environmentální vzdělávání a vzdělávání k udržitelnému rozvoji (environmentální pilíř) pracovníků samospráv a státní správy, podnikové sféry, NNO, pracovníků kulturně vzdělávacích institucí a zařízení a dalších cílových skupin včetně veřejnosti. • Environmentální poradenství pro veřejnost v regionech, odborná podpora environmentálního poradenství s celorepublikovou působností. • Environmentální vzdělávání a výchova dětí a mládeže. • Environmentálně zaměřené osvětové akce celorepublikového charakteru. • Organizování dobrovolnické pomoci v chráněných územích, podpora systémového zapojení cílových skupin (místní obyvatelé) do aktivit zaměřených na ochranu přírody. 17. Prosím vyjmenujte a stručně popište účast vaší země v jakýchkoli mezinárodních aktivitách, vztahujících se k prosazování vzdělávacích systémů, zaměřených na environmentální vzdělávání (globální, regionální, subregionální). Program GLOBE GLOBE (Global Learning and Observations to Benefit the Environment) je dlouhodobý mezinárodní projekt určený pro 2. stupeň základních škol a pro střední školy. Studenti prostřednictvím měření a pozorování, prováděných v okolí školy, poznávají přírodu kolem sebe, získávají k ní kladný vztah a s tím i potřebu její ochrany. Data, která studenti získají, odesílají ke zpracování do NASA (USA). Zpracované výsledky slouží vědcům a studentům po celém světě k dalšímu využití. Pro učitele Globe zajišťuje asistenci prostřednictvím školení na profesionálně vytvořených workshopech, průvodce pro učitele, videa „jak na to“ a další materiály, trvalou podporu, vědce a partnery a kontakt s dalšími učiteli, studenty a vědci z celého světa. Do projektu je zapojeno 91 škol na všech úrovních, center ekologické výchovy a dalších vzdělávacích institucí, 19 z nich je v karpatském regionu. Projekt Ekoškola Projekt je koordinován FEE (Foundation for Enviromental Education) z Dánska. Financován je z evropského sociálního fondu a státního rozpočtu. Tento program probíhá ve více než třiceti zemích. Jeho cílem je pomoci školám vytvořit vlastní programy environmentálního vzdělávání a vlastní projekty a ekologizovat provoz školy. Nabízí jednoduché metody jak zapojit žáky do života školy a zlepšit provozní podmínky, nejen v oblasti životního prostředí. Školy, které splní mezinárodní kritéria, dostanou titul Ekoškola a smějí používat logo a vlajku. 18. Prosím stručně zhodnoťte hlavní úspěchy a překážky a bariéry v v oblasti environmentální výchovy v karpatském regionu ve vaší zemi. Překážky a bariéry:

153

Učitelé nemají odpovídající vzdělání a tudíž nejsou schopni realizovat environmentální výchovu přímo ve třídách. Je nedostatek vhodných informací, publikací, letáků, učebnic a informací o karpatském regionu. Centra ekologické výchovy provozovaná NNO a další lokální aktivity nemají dostatečnou finanční podporu. Vzdělávání a zvyšování uvědomění, poskytované NNO, je orientováno především na školy a není dostatečné pro dospělou populaci. Úspěchy V zemi je dlouhá tradice environmentální výchovy, Zlínský kraj byl první, který přijal vlastní strategii environmentálního vzdělávání. Ve zlínském kraji je pravidelně organizována stálá oborová konference environmentální výchovy a vzdělávání. Umožňuje komunikaci a koordinaci mezi NNO, obcemi a krajem. Vzdělávací programy, vytvořené v centrech ekologické výchovy, jsou ve školách velmi populární a mají vysokou profesionální úroveň. Každoročně se do nich zapojí stovky dětí. V celém karpatském regionu existuje 11 center ekologické výchovy a další se budují. Environmentální vzdělávání je povinné ze zákona. Ve všech 14 krajích České republiky jsou zpracovány a schváleny strategie a akční plány environmentálního vzdělávání. Reference ke kapitole: -

Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávaní J. Marsák – Registry znečišťování Národní zpráva pro Aarhuskou úmluvu 2005 Zpráva Nno o implementaci Arhuské úmluvy

Anglicky - National Report to the Aarhus Convention, 2005 - NGO Aarhus report of the Czech Republic, 2005

154

SEKCE III - ASPEKTY, KTERÉ NEMOHLY BÝT ANALIZOVÁNY V TOMTO DOTAZNÍKU 1.

Prosím uveďte, co byly hlavní problémy při vyplňování tohoto dotazníku a objasněte vaše metody, jak jste je překonali.

Hlavní obtíže byly tyto: • Česká republika nemá mnoho velkých specifických horských regionů, a tak nemá ani speciální strategie pro horské oblasti, a především pro karpatskou oblast. • Vymezení karpatského regionu bylo provedeno nedávno, pro tuto oficiálně vymezenou oblast neexistují žádná zpracovaná statistická data (pro odpověď na otázky byla využívána nejbližší možná administrativně vymezená území). Vymezení karpatského regionu není oficiální součástí ratifikace ani Sbírky zákonů. 2.

Prosím uveďte informace o jakýchkoli konkrétních okolnostech ve vaší zemi, které jsou důležité pro pochopení odpovědí, uvedených v této zprávě.

•

Vymezení karpatského regionu nekoresponduje s žádnými administrativními jednotkami, což komplikuje (nebo znemožňuje) kompletaci dat a informací. Karpatský region se překrývá s územím čtyř krajů – Moravskoslezský, Zlínský a Jihomoravský a velmi malá část Olomouckého kraje.

•

3.

Prosím uveďte hlediska, o kterých se domníváte, že nebyla zahrnuta do tohoto dotazníku

•

Při porovnání s textem Karpatské úmluvy je zjevné, že není pokryto téma invazních druhů; Praktické aspekty mezinárodní spolupráce; Otázka, zda tu není příliš mnoho mezinárodních úmluv pro malý kousek přírody; Čím se liší Karpatská úmluva pokud všechny ostatní selžou.

• • •

155

SEKCE IV. CELKOVÉ ZHODNOCENÍ V této sekci prosím proveďte hodnocení, založené na informacích, uvedených v předcházejících sekcích. Odpovězte na tyto otázky: 1.

Prosím uveďte hlavní úspěchy v implementaci Karpatské úmluvy.

Karpatská úmluva byla ratifikovány (po schválení oběma komorami Parlamentu České republiky a podpisu presidenta) 28. června 2005 (ratifikační listiny jsou uloženy u ukrajinského depozitáře). Byly zahájeny první kroky v implementaci úmluvy, viz níže. Česká republika se aktivně podílí na přípravě KEO - The Carpathian Environmental Outlook, projektu koordinovaném UNEP GEWA v Ženevě. Na základě požadavku KEO sekretariátu česká republika nominovala vedoucího autora kapitoly, tato nominace nebyla přijata. Česká republika je jedinou karpatskou zemí, kde pozice kontaktního místa pro Karpatskou úmluvu a kontaktního místa pro KEO je v rukou jednoho člověka – výsledkem je značné přetížení osobních kapacit. Nicméně česká republika spolupracuje při přípravě KEO velmi dobře, je schopna dodat většinu požadovaných dat a účastnit se konzultačních meetingů. Byly založeny pracovní skupiny pro přípravu několika protokolů v rámci úmluvy, Česká republika předsedá Pracovní skupině pro udržitelnou turistiku. Práce skupiny je v počáteční fázi. Česká republika se aktivně zúčastnila přípravy CNPA – Karpatské sítě chráněných oblastí. Ve Veselí nad Moravou bylo vytvořeno kontaktní místo sítě. Žádné další aktivity zatím nebyly realizovány. Bylo zahájeno několik aktivit, zaměřených na implementaci úmluvy. Ústav pro ekopolitiku (NNO se sídlem v Praze) se účastní projektu ANPED „Účast veřejnosti v implementaci Karpatské úmluvy“, který v době zpracování tohoto hodnocení nebyl dokončen. V rámci projektu proběhly dvě setkání se zainteresovanými skupinami. Výstupy z projektu jsou k dispozici na http://www.ekopolitika.cz/default.php. Projekt vedl ke dvěma pozitivním výsledkům: • Vznik neformální skupiny zainteresovaných subjektů. Skupina je ochotna nadále spolupracovat na dalších krocích, vedoucích k implementaci úmluvy. • Byl formulován soubor užitečných doporučení, jenž může být využit jako základ pro další kroky. 2.

Prosím uveďte, jaké budou hlavní obtíže při implementaci Karpatské úmluvy a proč.

Vzhledem k tomu, že Karpatská úmluva je rámcovou úmluvou, Česká republika by neměla mít zásadnější potíže při její implementaci. Nicméně lze identifikovat dva hlavní problémy. Vzhledem k tomu, že karpatský region zabírá malou část České republiky, která se navíc při pohledu z centra může zdát poněkud marginální, pozornost, věnovaná Karpatské úmluvě není 156

tak významná, jako pozornost věnovaná jiným úmluvám, jež pokrývají celé území státu. Tento fakt může rovněž ovlivnit institucionální kapacity, poskytnuté pro implementaci úmluvy, která je v současnosti rozhodně poddimenzovaná. Pozici kontaktního místa pro úmluvu a kontaktního místa pro KEO zastává jeden člověk. Na krajské úrovni nebo úrovni správ CHKO není nominována žádná kontaktní osoba mimo jednoho člověka v Bílých Karpatech. Je potřeba vytvořit více kontaktních míst. Dalším problémem je velmi nízké povědomí o úmluvě na všech úrovních, počínaje členy Parlamentu ČR (především díky proběhnuvším parlamentním volbám po ratifikaci úmluvy, někteří poslanci a senátoři jsou ve svých funkcích noví), přes hejtmany krajů, členy krajských zastupitelstev, starosty obcí a obecní zastupitelstva (jako tvůrce krajských a lokálních strategií) až po nevládní organizace a veřejnost. Ve specifické situaci je po parlamentních volbách (další) nová vláda, neboť většina ministrů je ve svých funkcích nová a jejich znalost Karpatské úmluvy je nezbytná pro její implementaci v různých sektorech. Situace se liší při pohledu na různé sektory. Zatímco některé sektorové strategie jsou výborně připraveny i realizovány (jako je ochrana biodiverzity, krajiny a přírody), většina sektorových strategií je dobře formulována, ale jejich realizace je slabší nebo pomalejší nebo je v počáteční fázi (jako je například dopravní strategie nebo strategie vodního managementu). Několik strategií (zemědělství, lesnictví, energetika nebo průmyslová politika), ukazují teoretické pochopení principů udržitelného rozvoje, ale pojímají jej jako jakési výjimečné téma, které se týká pouze oblastí s mimořádnou hodnotou. Národní kulturní politika vůbec nebere v úvahu vazby mezi kulturním dědictvím a hodnotami karpatské krajiny v karpatském regionu. V rámci některých strategií bude těžší řešit požadavky Karpatské úmluvy. 3.

Prosím popište největší mezery v efektivitě implementace a prosazování příslušných strategií a legislativy, uveďte, kde je to možné, konkrétní sektory.

Detaily jsou uvedeny v příslušných částech tohoto dotazníku. Celkově lze říci, že je tu nedostatek koordinace mezi sektorovými strategiemi a legislativou. Některé ze státních dotací mohou mít protichůdné účinky (např. zalesňování versus management luk a mokřadů, regulace řek versus revitalizace řek atd.) První strategický dokument s multisektorálním přístupem ve vztahu k ochraně biodiverzity je Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky (schválená vládním usnesením Vlády ČR č. 620/2005 z 25. května 2005 – detaily viz kapitola 2 sekce II). Kromě samotné biodiverzity se strategie zabývá širokým okruhem témat jako je územní plánování, doprava, energetika, cestovní ruch, globální změny klimatu a mezinárodní spolupráce. Je to rovněž jediný dokument, který bere v úvahu specifika horských oblastí. Na druhé straně všechny ostatní strategie, popsané v tomto dokumentu, (územní plánování, vodní management, zemědělství a lesnictví, doprava a infrastruktura, cestovní ruch, průmysl a energetika, kulturní dědictví, hodnocení vlivů na životní prostředí, informování, monitoring, včasné varování, zvyšování povědomí, vzdělávání a účast veřejnosti) se vůbec nezabývají specifiky horských oblastí a bude třeba je upravit podle požadavků Karpatské úmluvy. Některé ze sektorových strategií – především územní plánování, stejně jako cestovní ruch a zemědělství – nerespektují plně principy udržitelného rozvoje.

157

Ostatní strategie, (jako vodní management a lesnictví, ale i dopravní strategie) deklarují udržitelný rozvoj jak hlavní východisko strategie. Některé z nich rovněž implementují tyto principy vcelku dobře, stejně jako legislativa, ačkoli při praktické realizaci se pak konkrétní projekty liší. Především je to proto, že strategické dokumenty jsou poměrně nové a většina projektů a aktivit, vycházejících z těchto strategií jsou dlouhodobé projekty (např. lesní management nebo výstavba) a ještě nebyl dostatek času po konkrétní výsledky v praxi. Nicméně většinu existujících strategií lze považovat za dobrý základ pro budoucí změny. Vzhledem k tomu, že Karpatská úmluva pokrývá území tří krajů (a minimální část čtvrtého), jak krajští politici tak krajští úředníci by se měli s úmluvou dobře seznámit, aby znali své závazky když navrhují nebo připravují krajské strategie. Některé strategie na regionálních úrovních (např. Strategie rozvoje cestovního ruchu v regionu Beskydy) jsou v rozporu s cíli úmluvy. V některých sektorech zcela chybí strategie na krajské úrovni, například v zemědělství, energetice a průmyslovém sektoru. Na druhé straně existující legislativa – díky nutnosti přijmout environmentální acquis a díky tomu, že Česká republika přistoupila k dalším mezinárodním úmluvám (jako je Úmluva o biologické rozmanitosti, Ramsarská úmluva, Rámcová úmluva o vodách, Espoo úmluva, Aarhuská úmluva a další) – je kompatibilní s požadavky Karpatské úmluvy. Jediným slabým místem pokud jde o legislativu, je neúplná implementace Evropské úmluvy o krajině, ratifikované v roce 2004, neboť problematika krajinného plánování nebyla zahrnuta do nového zákona o územním plánování. Další nedokončený proces je ratifikace Aarhuského PRTR, ale vzhledem k plné implementaci evropského PRTR toto zpoždění nezpůsobí žádnou škodu. 4.

Prosím specifikujte jaká technická a finanční pomoc je především potřeba pro implementaci Karpatské úmluvy, ve vztahu k obtížím, uvedeným v otázce č. 2.

Na všech úrovních je třeba podpora pro zvyšování povědomí o Karpatské úmluvě, od vlády až po veřejnost, Kromě místních a krajských zastupitelstev to jsou pravděpodobně NNO, které by mohly o Karpatské úmluvě nejlépe informovat mezi veřejností, ale samotné NNO nejsou o úmluvě příliš dobře informované. Klíčovou roli ve zvýšení povědomí zainteresovaných subjektů hraje české kontaktní místo a mezinárodní organizace. Budou potřebné finanční zdroje na informační kampaň, orientovanou na různé sektory – NNO, krajská zastupitelstva, veřejnost. Specifické potřeby budou nutné pro informační kampaň o zvýšení povědomí o Karpatské úmluvě, mířenou přímo na obyvatele karpatského regionu, neboť oni mohou být považováni za nositele tradičního karpatského kulturního dědictví a zároveň jsou těmi, kdo ovlivňují svými aktivitami charakter krajiny (zemědělství, management krajiny). Zároveň ale je možné je považovat za nejobtížněji oslovitelnou skupinu lidí. Další silnou potřebou je posílení institucionálního zázemí pro implementaci úmluvy. Přestože ve většině karpatských zemí je několik osob, které plní všechny nezbytné funkce, jako je kontaktní místo pro úmluvu, kontaktní místo pro KEO atd., v České republice jsou všechny tyto aktivity v rukou jediné osoby, což vede k přetížení osobní kapacity. Rovněž by bylo užitečné mít regionální koordinátory pro zajištění podpory úmluvy. Česká republika má dostatek znalostí a zkušeností, jež může poskytovat ostatním Karpatským zemím, díky využití několika programů EU a implementaci evropské legislativy, mapování a

158

schválení Natury 2000, vývoji a využití programu LEADER+ atd. stejně jako díky realizaci širokého spektra projektů vztahujících se k tématům, jimiž se zabývá Karpatská úmluva. Více potřeb je možné identifikovat v mezisektorové komunikaci, ve většině případů jsou sektorové aktivity založeny na monitoringu, který je kompletní a je dobře zajištěn, ale výsledky nejsou využívány v komplexních propojeních. Například kulturní dědictví v Karpatech je dobře dokumentováno a chráněno, ale informace o něm se neobjevují nikde jinde než v sektoru kultury. 5.

Prosím proveďte celkové hodnocení zapojení vaší země do přeshraniční a mezinárodní spolupráce, vztahující se ke Karpatské úmluvě, rozlišujte mezi státní a místní úrovní a mezi úřady a zainteresovanými subjekty.

Mezinárodní spolupráce mezi Českou republikou a ostatními karpatskými zeměmi není příliš rozvinuta, kromě Visegrádského procesu. Tento proces spolupráce mezi Českou republikou, Slovenskem, Polskem a Maďarskem byl zahájen v roce 1991 s cílem shodnout se na společném postupu v procesu integrace do Evropské unie. Kromě několika společných deklarací vedla spolupráce v roce 2000 k vytvoření Višegrádského fondu, jenž nabízí finanční zdroje pro mezinárodní spolupráci mezi Visegrádskými zeměmi. Fond podporuje projekty v oblasti kultury, vědy a výzkumu a vzdělávání . Bohužel fond nebere v úvahu ani principy udržitelného rozvoje ani specifická témata Karpat (nebo horských oblastí obecně.) Přeshraniční spolupráce ve vztahu ke Karpatské úmluvě je rovněž na nízké úrovni. Dokonce vytváření sítě Natura 2000 nebylo koordinováno (neboť státní hranice se Slovenskem a Polskem jsou rovněž hranice biogeografických regionů – Kontinentální x Alpínský – Česká a Polská/slovenská Natura 2000 patří do odlišných biogeografických regionů, takže zde nebyl žádný oficiální požadavek pro koordinaci. Na druhé straně je tu dobře rozvinutá spolupráce na místní úrovni podél česko-slovenské hranice, především spolupráce mezi obcemi a NNO. Se Slovenskem se koordinují monitoring a výzkumné aktivity (jako je botanický a zoologický průzkum), bylo realizováno mnoho přeshraničních aktivit. V karpatském regionu na české, slovenské a polské hranici vznikly dva euroregiony, ale jejich potenciál nebyl ještě plně využit. Žádná ze zemí nerealizuje aktivně projekty, které by korespondovaly s ustanoveními Karpatské úmluvy. V této oblasti alespoň částečně spolupracují nevládní organizace především co se týče sledování procesu implementace směrnic o Natuře 2000 národními státy. Přeshraniční a mezinárodní spolupráce je nejlépe rozvinuta v oblasti kultury a společenského života a vzdělávacích aktivit. V oblasti biodiverzity a ochrany krajiny rovněž funguje dobře, od státní úrovně až po krajskou úroveň a správy CHKO a NNO. Spolupráce v oblasti varovných systémů a monitoringu se rozvíjí. Není zde příliš mnoho spolupráce v oblasti průmyslu nebo energetiky, v dopravě se spolupráce omezuje na společný souhlas na trasách komunikací, překračujících hranice. Velmi slabé je využití mezinárodní SEA, kde je legislativa připravena, ale Česká republika neiniciovala jedinou přeshraniční SEA. 6.

Prosím identifikujte hlavní tlaky, které řídí nebo mohou být využity při implementaci Karpatské úmluvy.

159

Přiblížení se EU environmentálnímu acquis, stejně jako implementace několika dalších mezinárodních úmluv, jsou silnými tlaky, které pomohou implementaci Karpatské úmluvy. Významnou součástí těchto tlaků je finanční podpora přicházející z EU, přestože některé z priorit operačních programů jsou v rozporu s cíli Karpatské úmluvy. Velký důraz, kladený na Karpatskou úmluvu, stejně jako na témata ochrany přírody a udržitelný rozvoj v rámci Visegrádských aktivit, by se mohly stát jedním z klíčových faktorů při implementaci Karpatské úmluvy. Tento směr by mohl být iniciován těsnější spoluprací čtyř ministerstev životního prostředí (českého, polského, slovenského, maďarského). Užitečnost takovéto spolupráce je zjevná např. z projektů na ochranu vlka, jež musí být koordinována (proběhly diskuse s Ministerstvem životního prostředí Slovenské republiky o omezení regulace vlka a medvěda v hraničních Kysuckých horách). Projekt je popsán v kapitole 2, biodiverzita. V rámci české republiky patří karpatský region k oblasti s nejlépe zachovanou tradiční lidovou kulturou. Vědomí tohoto faktu mezi místními lidmi spolu s místní hrdostí a přáním podělit se o tyto typické karpatské hodnoty může být dobrou základnou pro implementaci úmluvy. 7.

Prosím vyjmenujte vaše doporučení pro implementaci Karpatské úmluvy, identifikujte oblast, ke které se vztahují:

Politická opatření Legislativní opatření Institucionální opatření a) Politická opatření Karpatská úmluva by se měla stát jednou z priorit Visegrádské skupiny: • Zajištění finanční podpory pro implementaci Karpatské úmluvy prostřednictvím zařazení témat, obsažených v jejích ustanoveních do Regionálních operačních plánů, které definují priority financování z evropských strukturálních fondů. • Vytvoření fondů pro zvyšování povědomí o Karpatské úmluvě například v rámci grantového programu pro NNO, řízeného Ministerstvem životního prostředí • Posílení mezisektorové spolupráce vztahující se ke Karpatské úmluvě na národní i krajských úrovních. • Integrace ustanovení Karpatské úmluvy stejně jako témat ochrany přírody a ochrany tradiční kultury do všech sektorových politik na národních i krajských úrovní a zahrnutí priorit a opatření definovaných ve Strategii ochrany biologické rozmanitosti České republiky do všech ostatních strategií. b) Legislativní opatření • Přijetí příslušného zákona, jímž by se implementovala Evropská úmluva o krajině integrací témat týkajících se krajinného plánování do zákona o územním plánování. • Sjednocení veškeré legislativy zahrnující odstavce o účasti veřejnosti tak, aby všechny zákony odpovídaly závazkům Aarhuské úmluvy. • Zahrnutí specifických aspektů horských oblastí do sektorové legislativy 160

• Aktualizace zákona č. 114/1992 o ochraně přírody a krajiny tak, aby Ministerstvo životního prostředí bylo příslušné k rozhodování o výjimkách z tohoto zákona. c) Institucionální opatření • Vytvoření institucionálního zázemí pro implementaci úmluvy. S vědomím, že karpatský region nepokrývá velkou část republiky a je vzdálen od Prahy, je nutné ustanovení regionálního koordinátora. • Rozvoj mezisektorové spolupráce, především mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zemědělství v oblasti vodního managementu, udržitelného zemědělství a krajinného managementu; mezi Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem životního prostředí v oblasti udržitelného cestovního ruchu; a mezi Ministerstvem kultury, Ministerstvem místního rozvoje a Ministerstvem životního prostředí v oblasti tradičního kulturního dědictví. Tato mezisektrorová komunikace a spolupráce by se měla rozvíjet i na úrovni odborných institucí, výzkumných ústavů, krajských úřadů a obcí. • Výměna nejlepších postupů, twining mezi NNO, obcemi, kraji a správami CHKO • Bude třeba více možných zdrojů financování pro implementaci Karpatské úmluvy, například fond podporující mezisektorovou komunikaci, fond pro zvyšování povědomí o úmluvě atd.

161