75
Sebeprosazení
Sebeprosazení
81
Jak vypadá rozhodování Cíl – Vím, co je to rozhodování Vím, jak to vypadá, když se člověk rozhoduje
Zahraji teď Evu a vy mi pak řeknete, co dělala. Lektor nebo pomocník zahraje scénku. Situace 1: Eva se rozhoduje, jestli jít s kamarádkou do kavárny nebo raději zůstat doma a koukat na seriál. Eva sedí na židli, má podepřenou bradu a přemýšlí nahlas: Mám dnes volný večer. Že bych šla ke kamarádce na návštěvu? Nebo se budu koukat na seriál? Kamarádku už jsem dlouho neviděla. Venku prší, tak by možná bylo lepší zůstat doma... Ne, dlouho jsem ji neviděla, půjdu jí zavolat a když bude mít čas, vezmu si deštník a půjdu ji navštívit. Po ukončení scénky účastníci popisují, co viděli. Pro většinu je srozumitelnější slovo „vybírání“ a „rozmýšlení“, než „rozhodování“. Při popisování se pojmenuje jednoduchý proces, kdy si při rozhodování nejdříve vybíráme a pak si vybereme – rozhodneme se. Situace 2: Hana se rozmýšlí, co si dnes vezme na sebe. Přemýšlí nahlas: Tak co si dnes vezmu na sebe? Sukni nebo kalhoty? Bude pršet? Nebude mi zima? Dnes jdu s kamarádkou do kina, tak chci, aby mi to slušelo... Vezmu si sukni. Po druhé scénce účastníci popisují, jak Hanka vybírala. Podle čeho se rozhodovala. A pro co se rozhodla.
82
Kde a o čem se rozhoduji Cíl – Vím, kde všude se musím rozhodovat Vím, jaké věci si mohu rozhodovat
Co jste si již dnes rozhodli? V kolik vstanu? (tak abych to stihl do práce, nebo si přispím?) Co si dám k snídani? (kávu nebo čaj?) Co si vezmu na sebe? (tričko, které už nosím tři dny nebo čisté?) Pomocník nápady zapisuje na flipchart. Kde všude se musíte rozhodovat? V práci, v bydlení, v oblékání, ve volném čase, jak se budu chovat ke kamarádům, ke spolubydlícím, … Pomůcky: flipchart, papíry, fixy
76
83
Sebeprosazení
Rozhodnu se sám, někdo mi poradí, někdo za mne rozhodne Cíl – Vím, v jakých situacích se rozhoduji sám a kdy za mne rozhoduje někdo jiný Umím se rozhodnout
Pomocník rozdá jednotlivým účastníkům kartičky s napsanými situacemi: např. Potřebuji nové kalhoty? Co udělám? Chci si najít práci? Co udělám? Ve skupině se lektor doptává, jakou situaci má účastník na kartičce a jak ji bude řešit, ostatní se k tomu také vyjadřují. Projdou se i další možnosti řešení: Potřebuji nové kalhoty: Máma mi je koupí. Jdu si je koupit, ale poprosím sestru, aby šla se mnou. Koupím a vyberu si je sám. Chci si najít práci: Dojdu si na úřad práce. Jdu za asistentem, ať mi poradí, kde mohu najít práci. Řeknu tátovi, ať mi práci najde. Lektor na flipchart shrne, jaké má člověk při rozhodování možnosti. Rozhodnu se sám Rozhodne za mne někdo jiný Někdo mi poradí Pomůcky: předtištěné kartičky se situacemi, flipchart, fixy Lze navázat cvičením 98.
84
Jak požádat o radu, když se neumím rozhodnout sám Cíl – Umím požádat o radu Vím, jak mám postupovat, když si s něčím nevím rady
Lektor s pomocníkem předvedou scénku žádosti o radu. Jedu na víkend na hory, poradil bys mi, co si mám sbalit do batohu? Já už si něco připravil, ale nevím, jestli mám všechno. A nemůžu se rozhodnout, jestli budu potřebovat pláštěnku. Poté účastníci říkají, o co ve scénce šlo. Člověk se může rozhodnout sám, co si vezme s sebou, ale může se poradit, aby si nezapomněl něco důležitého. Při tomto úkolu je dobré dát důraz spíš na formulaci: „Poradíš mi?“, než „Co si mám vybrat? Rozhodni to za mě.“ Poté žádost o radu zkoušejí účastníci ve dvojicích. Lektor rozdělí skupinu na dvě malé. Jedna jde na chodbu, kde dostane zadání: Představte si, že Vás pozve kamarád na narozeniny, ale ten samý den chodíte do kurzu. A Vy se nemůžete rozhodnout, jestli jít ke kamarádovi na narozeniny nebo jít do kurzu, kde se učíte něco nového. Abyste se mohli rozhodnout, co vyberete, můžete se poradit. Jděte do učebny, tam najděte jiného účastníka a poproste ho o radu. Zde doporučujeme doptat se, jak účastníci zadání porozuměli. Co je teď vaším úkolem? Následně se ve velké skupině lektor ptá: Jak se vám dařilo požádat o radu? Co jste dostali za radu? Jak byste se rozhodli?
77
85
Sebeprosazení
Kdo mi s rozhodnutím může pomoci Cíl – Vím, na koho se mohu obrátit
Lektor vyzve všechny účastníky, aby říkali, na koho všeho se mohu obrátit. Na spolubydlícího, kamaráda, rodiče, sourozence, opatrovníka, asistenta... Otázky pro zamyšlení: Radím se s vedoucím v práci, co mám dělat, když si můj spolubydlící pouští večer nahlas rádio? Je třeba se s asistentem radit, zda si mohu dojít na toaletu? Každý dostane papír a tužku a napíše, komu konkrétně on důvěřuje a obracel by se na něj s prosbou o radu, když se nemůže rozhodnout. Možné dát za domácí úkol. Tento list je jen pro něj, nemusí ostatním říkat jména. Pomůcky: papír a tužka pro každého
86
Já vím, co chci, tak mi do toho nemluvte. Rozhodnu se vždy dobře? Cíl – Vím, jaké mohou mít moje rozhodnutí důsledky Chápu, že je důležité se před rozhodnutím zamyslet nad důsledky
Lektor představí pana Pavla (fotografie), který během dne činí různá rozhodnutí. Lektor dá příklady, řekne je účastníkům a ti se nahlas zamyslí, jak tato rozhodnutí mohou dopadnout. Vyprávějte, jak tato jeho rozhodnutí mohou dopadnout. Nechce se mi vstávat. V noci se mi špatně spalo. Dnes tedy do práce nepůjdu... Rozhodl jsem se, že se dnes nebudu sprchovat. Je to moje právo... Moc rád chodím v teplácích, jsou tak pohodlné. Jdeme s kamarády do restaurace a já si tepláky nechám na sobě... Dnes je sobota a mám jet s kamarády na výlet, ale koukám, že prší budu raději doma... Na příkladech se ukáže, že důsledky mohou být dobré i špatné. Např.: V teplácích mi je pohodlně, ale dělám v restauraci kamarádům ostudu. Mám právo se rozhodnout, jak chci, a můžu si dělat, co chci? Moje rozhodnutí pro mne mohou být špatná. Moje rozhodnutí mohou být špatná pro ostatní. Mám sice práva, ale neměl bych se rozhodovat tak, aby to škodilo mně nebo někomu jinému. Pomůcky: fotografie člověka
87
Kdy se rozhoduji sám a kdy za mne rozhodují druzí Cíl – Umím rozlišovat, ve kterých situacích se mohu rozhodovat sám a kdy je důležité se s někým poradit
Lektor připraví na lístečky jednotlivé situace, kdy se člověk rozhoduje: vybírám si oblečení do práce, vybírám si byt, kde budu bydlet, rozhoduji se, co si koupím k snídani, nefunguje mi kohoutek v koupelně, potřebuji být ve 14 hodin na adrese…, přemýšlím, že bych užíval léky na hubnutí, vybírám si dovolenou apod. Účastníci si postupně tahají lístečky a dávají je na dvě hromádky: rozhodnu se sám/ poradím se. Diskutují, proč.
78
Sebeprosazení
Nakonec shrnou na tabuli zásady, kdy je důležité se poradit: Když něčemu nerozumím, když jde o zdraví, když jde o velké peníze, když mám něco podepisovat, když jde o budoucnost. Pomůcky: tabule, fixy, lístečky s připravenými situacemi
88
Říkám si o informace, nenechám se odbýt Cíl – Umím si říct o informace Vím, jak vhodně reagovat v situacích, kdy něco nevím nebo něčemu nerozumím
Lektor si připraví pro účastníky scénky – např. hraje nepříjemného prodavače jízdenek, vstupného do bazénu, úřednici na poště. Účastníci hrají zákazníky a mají za úkol zjišťovat informace, prosadit si žádost o srozumitelnost, vysvětlení, o informace, tak, aby nevznikla hádka. Možné reakce, které mohou někteří účastníci vymyslet: Můžete mi to, prosím, zopakovat? Můžete, prosím, mluvit trochu pomaleji? Promiňte, ale já tomu nerozumím. Potřebuji tyhle informace, prosím. Takhle na mě nemluvte! Nekřičte na mě prosím! Lektor hlídá pasivitu a agresivitu reakcí. Právě odhad vhodné a adekvátní reakce činí účastníkům často potíže. Ihned po scénce je proto důležité reakce účastníků ohodnotit, potvrdit správné reakce. Po cvičení je vhodná návštěva v terénu (pošta), kde si účastníci budou moci vyzkoušet prosbu o informace „naostro“.
89
Prosazuji svůj názor při domlouvání ve skupině Cíl – Umím prosadit svůj názor nebo zájem při domlouvání ve skupině Nebojím se říct, že se mi nějaký návrh nelíbí
S účastníky je vhodné vyzkoušet i neřízené domlouvání. Lektor zasahuje minimálně nebo vůbec a nehlídá, aby všichni projevili svůj názor a domluva proběhla „na férovku“, jako ve cvičení na domlouvání. Toto domlouvání je bližší realitě. Je postaveno na schopnosti každého prosadit svůj názor, přesvědčit ostatní. Lektor zadá účastníkům úkol, aby se na něčem domluvili (např. co budou dělat na společné aktivitě v parku). Před natočením lze instruovat pomocníka lektora, aby zkusil prosadit něco nepopulárního – např. rozcvičku, dlouhou túru nebo třeba něco drahého, co si nemohou všichni dovolit. Lektor do domluvy nezasahuje, natočí ji na video. Na videu je vidět, že při rozhodování byli ve výhodě ti, kteří se přihlásili dříve, aktivněji, hlasitěji, nenechali se odbýt, uměli říct výhody svého názoru. Na základě diskuse nad videem lektor shrne, co lidem pomáhá prosadit se. Účastníci domlouvání zopakují a mají při tom za úkol snažit se prosadit svůj názor. Pomůcky: kamera, počítač, dataprojektor
90
Co je asertivní komunikace Cíl – Vím, jak se domluvit bez hádky
Doporučujeme pouštět video v pořadí: pasivní reakce, agresivní a asertivní.
79
Sebeprosazení
Výstupy Když něco potřebujeme, nepomůže mlčení, nepomůže dělat všechno za ostatní, nepomůže „neobtěžovat“ a nechat si všechno líbit. Naše pasivita může lidi štvát. Naše přílišná aktivita dělat něco za ostatní může vést také k tomu, že nás ostatní začnou využívat. To na videu není, ale je to častá zkušenost, se kterou mohou účastníci přijít a v diskusi ji otevřít. Je potřeba se ozvat, říct, co bychom potřebovali. Když se ozveme, nefunguje vyčítání. Lidé se obrátí proti nám, je to nepříjemné, kazíme si vztahy. Je důležité trvat na domluveném pravidle – svoji žádost třeba několikrát zopakovat. Je důležité vyžadovat pravidlo hezky – je důležitý tón hlasu, nevyčítat, usmát se. Někdy je důležité vysvětlit dotyčnému, proč potřebujeme, aby plnil své povinnosti. Můžeme mluvit o tom, jak se cítíme. Když se problém opakuje, znovu se na pravidle domluvíme. Zase po dobrém. Na cvičení je důležité navázat nácvikem situací. Pomůcky: předtočené výukové video Sebeprosazení – submisivní chování, Sebeprosazení – agresivní chování, Sebeprosazení – asertivní chování
91
Domlouvám se po dobrém Cíl – Umím se asertivně bránit
Účastníci hrají scénky s pomocníkem podle zadání. Mají za úkol asertivně reagovat na porušování svých práv a domluvit si pravidla do budoucna. Domluva se může týkat spolubydlících, ale i asistentů, rodičů, kolegů, které hraje pomocník. V domově je snídaně od 8 do 9 hodin. Asistentka mě budí, abych snídani stihla, ale já chci spát a chci si snídani schovat na později. Asistentka mě přemlouvá, abych vstala. Sprchuji se a spolubydlící vešel do mé koupelny, chce si jen něco vzít. Vadí mi to. Máma chodí kontrolovat do mé kabelky, jestli tam mám doklady a kolik mám peněz. Nelíbí se mi to. Opakují se zásady ze cvičení 90.
92
Co je komandování a jak se proti němu bránit Cíl – Umím rozpoznat, co je komandování Umím se asertivně bránit
Doporučujeme pouštět video v pořadí: Komandování, Komandování s obranou. Výstupy Když mi někdo nadává, vyčítá mi, honí mě, je to nepříjemné, nemá na to právo. Není v pořádku, když v domácnosti jeden dělá všechno a druhý nic. Spravedlivé je, když se podílejí na domácnosti oba. Doporučujeme připomenout, jak to je u žen – že platí totéž. V tomto videu je ukázána silná obrana, která může účastníky motivovat k rozhodným reakcím a může být důležitá zvláště pro účastníky, kteří nejsou moc odvážní. Některé věty však nejsou ukázkou asertivní domluvy, spíše agresivní odvety (věta „Já jsem vařil, ty umeješ nádobí“ je také komandování). Bude tedy důležité správnou scénku doplnit komentářem. Na cvičení je důležité navázat nácvikem situací. Pomůcky: předtočené výukové video Komandování, Komandování s obranou.
80
93
Sebeprosazení
Co to je neuctivé jednání a jak se proti němu můžu bránit Cíl – Rozpoznám neuctivé chování Vím, co mohu dělat, když se ke mně někdo chová neuctivě Vím, co mohu dělat, aby se mi nikdo nesmál
Výstupy Když o mně někdo mluví s druhými, jako bych tam nebyl, nebo když někdo o mně mluví nehezky, je to neuctivé jednání. Není to v pořádku, nemá na to právo, protože mi to ubližuje. Když se mi to stane, je důležité se bránit, říct, že je mi to nepříjemné. Když nad tím ten člověk mávne rukou, bude se to opakovat. Je důležité se domluvit, aby to ten člověk už nedělal. Když mi někdo chce říct, že mu něco vadí, měl by mi to říct o samotě. Když mě někdo ponižuje, zkusím zjistit proč a něco s tím udělat. Video je dobré vztáhnout na situaci účastníků. Zažili jste někdy něco podobného? Jaké to bylo? Jak to chodí u vás doma? A co asistenti? Co můžete dělat ve vaší situaci? Samozřejmě můžete narazit na citlivé téma, které v kurzu nevyřešíte. Můžete nasměrovat účastníky na vyhledání podpory při řešení své situace. Pomůcky: předtočené výukové video Neuctivé jednání
81
Vztahy
Vztahy
94
Moje planeta vztahů Cíl – Vím, kdo je to můj blízký člověk
Účastníci dostanou papíry, na kterých je nakreslená jednoduchá postava a kolem ní soustředné kružnice (jako terč). Je možné pro názornost rozlišit muže a ženu, případně různé postavy dle věku. Na další papírky účastníci napíšou jednotlivé osoby, které jsou v jejich životě nějak důležité. Je dobré předem uvést příklad. Nad postavu na papírech napíše každý své jméno nebo nalepí svou fotografii. Kolem ní pak nalepí papírky s osobami – nejblíže své nejbližší, nejdůležitější lidi. Dále lidi, kteří jsou pro ně důležití méně. Účastníci si navzájem papíry ukážou nebo si mohou udělat výstavu a popsat svoji planetu vztahů. Říkají, proč nalepili některé osoby nejblíže a jiné dále. Lektor se dále může ptát, kde by v planetě bylo místo pro další lidi, ptá se i na lidi cizí. Např. prodavače, souseda apod. Pomůcky: nastříhané papírky, fixy, flipchartové papíry s postavou, lepidlo
95
Rozlišuji různé druhy vztahů Cíl – Vím, jaké vztahy existují, co je pro ně typické a čím se liší
Pomocník rozloží na stůl obrázky různých lidí v různých vztazích. Účastníci si postupně vybírají každý nějaký obrázek a říkají, jaký je mezi lidmi na obrázku vztah. Popisují, podle čeho to poznali. Účastníci dále říkají, podle čeho jde vztahy poznat. Lektor může pomoci. Dívají se ti lidé na sebe? Jak se tváří? Myslíte, že jsou si blízcí? Jak to poznáte? Jak to máte vy? Děláte s někým podobné věci (např. drželi jste se kolem ramen)? S kým? Lektor shrne na tabuli poznávací znaky vztahů. Upozorňujeme, že toto bývá dost těžké cvičení, odpovědi účastníků mohou zaskočit. Jednodušeji: Pro některou skupinu může být tohle cvičení složité, je tedy možné na tabuli napsat předem různé druhy vztahů a účastníci pak magnety přidělávají obrázky ke správnému druhu. V některých skupinách může pomoci začít rozdělením obrázků na dvě hromádky: lidé, kteří se znají, a lidé, kteří se neznají a vysvětlit si, co to znamená. Jak se k sobě chovají rodiče a děti/ kamarádi/ partneři/lidé, kteří se neznají atd.? Jak je to u vás? Jak vy se chováte k řidiči autobusu apod.? Pomůcky: výstřižky z časopisů, obrázky z internetu nebo fotky různých vztahů: partnerské, rodinné, rodičovské, kamarádské, vztahy mezi kolegy, vztahy s cizími lidmi na veřejnosti. Tabule, fix, magnety
82
96
Vztahy
Jaké mám vztahy s rodiči Cíl – Vím, v čem spočívá vztah rodič – dítě Vím, jaký je rozdíl ve vztahu rodičů s malým dítětem a dospělým synem/dcerou Poznám, když se ke mně rodič chová jako k malému dítěti
K čemu jsou rodiče? Co dělají? V čem vám pomáhají? Co od nich potřebujete? Jaký k nim máte vztah? Pomocník zapisuje na flipchart. Co potřebuje od rodičů malé dítě? Opět se zapisuje na flipchart. Pak se srovnávají rozdíly – co potřebuje malé dítě a co dospělá dcera, dospělý syn. Můžou se vyskytnout potřeby, které jsou typické spíše u lidí s postižením a nejsou typické pro lidi bez postižení (rodiče jim vaří, nakupují, mají jejich peníze, vše za ně vyřizují, starají se o to, co si oblečou, zajišťují jim bydlení apod.). Důvodem často nemusí být postižení, ale pomalejší proces osamostatňování. Zde vzniká prostor pro uvědomění si rozdílu. Myslíte, že všichni lidé vašeho věku to mají stejně? Co třeba vaši sourozenci? Co vaši sousedi? Lektor může přidat i svoji zkušenost. Pozor, není prostor pro řešení individuálních problémů. Lektor by neměl hodnotit stav, ve kterém se účastníci nachází. Jen popsat rozdíl. Zážitek, že v jiných rodinách můžou vztahy fungovat jinak, je sám o sobě silný. Pomůcky: flipchart, fixy
97
Jsem dítě nebo dospělý? Cíl – Vím, co to obnáší být dospělý Umím rozlišit dětské a dospělé chování Vím, kdy se chovám jako dítě a kdy jako dospělý
Jak se pozná dospělý člověk? Účastníci jmenují fyzické rozdíly mezi dítětem a dospělým. Lektor může využít pro srovnání fotky dětí a dospělých. Dále zjišťuje rozdíly v chování, v samostatnosti a kompetencích: Jaký je rozdíl mezi životem dítěte a životem dospělého? Co třeba dělají jenom dospělí? Co spíše jen děti? Jaké mají povinnosti v domácnosti dospělí a děti? Odpovědi se sepisují na tabuli do dvou sloupců. Jednodušeji: Lektor má připravené lístečky s příklady aktivit. Např. peru si sám, rodiče mě vodí na kurz, chystám si své oblečení…Účastníci řadí odpovědi do dvou sloupců, podle toho, které jsou typické pro dítě a které pro dospělého. Následně se lektor ptá: Cítíte se jako dítě nebo jako dospělý? Které věci děláte jako dospělý? – odkaz na sloupec dospělého chování. Které věci děláte jako dítě? – odkaz na sloupec dětského chování. Lektor může citlivě otevřít debatu, zda by šlo některé dětské chování, které u sebe účastníci popsali, změnit na dospělé. Vybírá příklady, u kterých by to teoreticky šlo změnit.
83
Vztahy
Co by se muselo stát, abyste si připravoval samostatně svoje oblečení jako dospělý? S čím opravdu potřebujete pomoci a co z toho byste mohl zvládnout sám? Na tohle cvičení lze navázat plánováním změny, je dobré při tom spolupracovat s rodinou, asistenty. Pomůcky: flipchart, fixy, lístečky s příklady, obrázky, fotky dětí, dospělých dětí a rodičů (viz obrázky 40–46)
98
Jak se mám osamostatnit od rodičů v rozhodování Cíl – Umím rozlišovat, kdy se rozhoduji samostatně a kdy za mě rozhoduje někdo jiný Vím, o čem si chci sám rozhodovat
Co to je rozhodování? O čem rozhodují rodiče? Pomáhají vám se rozhodnout, nebo rozhodují za vás? V čem? Do kdy mohou rozhodovat za vás? Je něco, o čem si rozhodujete sami? Lektor s pomocníkem hrají scénky: Scénka 1. Rozhodují za mě rodiče Přijde nabídka na kurz angličtiny, maminka (tatínek) na něj svou dceru (syna) přihlásí, i když ona nechce, chce na kurz Vztahy. Dcera se brání, ale maminka je neústupná. Co se dělo? Kdo rozhodnul, že se dcera přihlásí do angličtiny? Souhlasí s tím dcera? Jak by to mohlo vypadat lépe? Scénka 2. Rodiče mi pomáhají se rozhodnout, ale nakonec se rozhoduji sám za sebe. Přijde nabídka na kurz angličtiny, synovi (dceři) se moc nechce, raději by na kurz Vztahy. Zkouší mámě (tátovi) říct svůj názor a zároveň si nechá poradit (např. jestli bude kurz Vztahy stíhat, co bude muset zařídit, aby tam mohl chodit, např. doprovod). Scénku lze podle potřeby více zaměřit na umění prosadit si názor nebo říct si o radu. Co syn udělal? Co pomohlo? Ostatní si zkouší podobné scénky s lektorem nebo pomocníkem, kteří hrají rodiče. Vybírají si ze situací připravených lektorem. Na cvičení lze navázat domácím úkolem: Zkuste vymyslet, v čem byste se doma chtěli zkusit rozhodovat více samostatně. Účastníci spíše jmenují situace ze svého života, vyměňují si nápady. Příště si řekneme, v čem se vám podařilo rozhodnout se samostatně, v čem za vás dříve rozhodovali rodiče. Na další hodině každý řekne, co se mu povedlo prosadit si u rodičů. Je možné také vytvořit plán některých změn (může být krátkodobý cíl). Zde je důležitá spolupráce s rodiči. Pomůcky: letáček ke kurzu angličtiny a vztahů
99
Jak zmírnit obavy rodičů Cíl – Vím, jak se dá řešit situace, kdy o mne mají rodiče strach Umím najít způsob, jak se s rodiči dohodnout
Chci jít sám večer do kina. Rodiče se o mě bojí, nechtějí mi to dovolit. Co udělám?
84
Vztahy
Zjistím, proč mi to nechtějí dovolit, jaké mají obavy. Jaké mohou mít obavy? Co s tím? Účastníci vymýšlejí možnosti. Např. Naučím se trasu do kina. Požádám asistenta o doprovod. Půjdu s kamarádem až k metru a tam na mě rodiče počkají…. Účastníci zkouší scénky – pomocník hraje rodiče, účastník dceru nebo syna, který přesvědčuje rodiče, že např. zvládne zůstat odpoledne a večer sám doma, nají se, nakoupí si. Pokud to neumí, požádá rodiče, aby jej to naučili.
100
Co je to kamarádství Cíl – Vím, co to znamená a obnáší, když je někdo můj kamarád Vím, co všechno mohu dělat se svým kamarádem Vím, kdo jsou moji kamarádi a přátelé
Zkuste vysvětlit, co znamená: přátelství, známý, parta, spolužák, kámoš, kolegové. Jaký je to vztah? Co je pro něj typické? Lektor může použít flipchartový papír z cvičení Moje planeta vztahů nebo čistý papír, kde doprostřed nakreslí člověka. Pojmy napíše na lístečky. Účastníci je dávají blíž nebo dál k člověku ve středu. Tyto pojmy mohou dělat účastkům potíže. Je dobré ptát se na konkrétní příklady ze života. Kamarádství může být mezi dvěma lidmi nebo mezi více lidmi – parta. Dlouholeté, pevné a silné kamarádství nazýváme přátelství. Jak se pozná, že jsou lidi spolu kamarádi? Lektor má připraveny lístečky s aktivitami nebo pocity, které jsou typické pro různé vztahy. Účastníci si berou a říkají, zda to je nebo není kamarádství. Pokud bude potřeba, vysvětlí se, vyvrátí se mýty. Co může být na lístečcích: Rozumíme si (= máme stejné názory, společné koníčky), chodíme spolu do kina, pomáháme si, telefonujeme si, můžeme se na sebe spolehnout, sedíme v hospůdce nebo kavárně a povídáme si, děláme si ze sebe legraci, zajímáme se jeden o druhého, líbáme se, navštěvujeme se, půjčujeme si věci, věříme si, občas se hádáme, ve všem spolu souhlasíme, říkáme si, když se nám na tom druhém něco nelíbí, občas se potkáme na ulici a prohodíme spolu pár slov, vidíme se jen ve škole, nedostávám odpovědi na mé zprávy… Máte někdo opravdového kamaráda? Co byste nám o něm řekli? Účastníci mohou vyprávět o svých kamarádech i v menších skupinkách. Ostatní mohou zároveň trénovat naslouchání, např. zkusit zopakovat, co si zapamatovali. Pomůcky: tabule, fix, lístečky s pojmy
101
Jak poznám dobrého kamaráda Cíl – Umím rozlišit dobrého a špatného kamaráda
Můžeme dále navázat tématy o vlastnostech z kapitoly Sebeprezentace. Co se nám na našem kamarádovi líbí? Co se nám nelíbí? Pokračovat lze dalšími cvičeními z kapitoly Sebeprezentace a vztáhnout je na téma vztahů. Cvičení pro zopakování dobrých a špatných kamarádských vztahů: 1) Matěj se ptá Pavla, kde byl včera večer, když se měli sejít na volejbale. Pavel říká, že byl doma.
85
Vztahy
Není to pravda, Matěj u něj zvonil a nikdo nebyl doma. Je to v pořádku? 2) Jitka je domluvená s kamarádkou Ivetou, že půjdou zítra na výstavu fotek. Spolužák Petr ji navrhne, ať jdou dneska. Co by podle vás měla Jitka udělat?
102
S kým se chci kamarádit Cíl – Vím, kde bych si mohl najít kamarády. Vím, se kterými lidmi mám chuť a šanci se seznámit. Uvědomuji si, čím já mohu být sympatický pro druhé.
Zkuste každý jmenovat nějakého svého kamaráda. Odkud se znáte? Kde jste se potkali? Kde ještě můžeme potkat kamarády? Brainstorming. Pomocník může zapsat na tabuli. Proč jste se skamarádili zrovna vy dva? Jak se stane, že ze známosti vznikne kamarádství? Co je pro to důležité? Lektor shrnuje, pomocník píše na tabuli: Jsme si sympatičtí, baví nás stejné věci, jsme podobně staří, máme si o čem povídat, bydlíme blízko, hlavně máme chuť se seznámit, poznat nové kamarády. Co to znamená, že je nám někdo sympatický? Co nás dělá sympatickými? Pomocník rozloží na stůl různé obličeje z časopisů, novin. Účastníci vybírají ty, které jsou jim sympatické a nesympatické. Je lepší, když se podaří najít obrázky neznámých lidí, ne herců, zpěváků. Jde o to, jaký na nás člověk dělá dojem a jaký děláme my na něj. Důležité je naše chování, ale i vzhled. Lze navázat cvičeními o hygieně, sebeprezentaci, zaměřit se také na vlastnosti. Pomůcky: tabule, fix, obličeje z novin či časopisů
103
Jak vzniká kamarádství Cíl – Vím, jak vzniká kamarádství Vím, co mohu udělat proto, abych se skamarádil
Nemůžeme se rozhodnout, že hned budeme s někým kamarádit. Můžeme si to přát, snažit se o to, ale nemůžeme to někomu nařídit. Nejdříve se jen seznámíme a pak se uvidí, jestli se z nás kamarádi stanou nebo ne. Kamarádství vzniká postupně. Utváří se. Jak probíhá seznámení, když jsme někde mezi novými lidmi? Co je na začátku? I. Někdo nás představí nebo se sám představím. Navazují cvičení k představování. Pak se začneme bavit – o čem? II. Zeptám se na něco, co se hodí. Co se hodí? Co se hodí: Kam chodíš do školy? Jsi z Prahy? Kde pracuješ? Jezdíš ráda na kole? Jsi tady poprvé? Jak se ti tu líbí? Je tady hezky, že? Co se nehodí: Kde jsi koupila to tričko? Máš kluka/holku? Jak jste starý? A vy máte manželku? Co mám dělat, abych se nehádal s tátou? Kolik si tu vyděláš? Účastníci si ve dvojicích zkouší začít rozhovor. Lektor zadá situaci, ve které se nacházejí, např. přišli do nového kurzu angličtiny, do tanečních, přijeli na pobyt, dovolenou.
86
Vztahy
Které otázky se vám líbily? Co vás nejvíc bavilo? Bylo vám povídání příjemné? Chtěli byste si s tím člověkem zase příště povídat? III. Zjistíme, zda si chceme spolu více povídat, třeba se i více vídat. Když si povídáme, mohu zjistit, zda se mi s tím člověkem dobře povídá, jestli si chce povídat, jestli jsou sympatie vzájemné: Jak to poznám? – když mi odpovídá a ptá se mě taky, usmívá se, pak má zájem se mnou bavit. Můžu pokračovat. Pobavit se zase příště. – když mi odpoví, ale dál se už bavit nechce, nemá zájem, nechám toho. Tím, že si popovídáme, ještě nejsme kamarádi. Kamarády se stanou lidé, až když se déle a často scházejí, tráví spolu čas, píšou si, volají si, myslí na sebe, mají se rádi… Co můžete udělat pro to, abyste se se sympatickým člověkem zase někdy potkali, viděli? Navrhnout nějaké setkání. Lze zařadit cvičení z komunikace (viz kapitoly Základy komunikace, Poslouchám a reaguji, Sebeprosazení) , cvičení na oslovení a rozhovor (viz kapitola Oslovení, rozhovor).
104
Zkouším se seznámit s novými lidmi Cíl – Vím, co mám dělat, když se chci s někým seznámit Umím se představit
Účastníci si domluví společnou schůzku (viz kapitola Domlouváme se). Na schůzku někteří z nich přivedou svého kamaráda, kterého ostatní neznají. Vyzkouší si vzájemné představení a povídání.
105
Můj plán hledání si kamaráda Cíl – Vím, jaké mám kamarádské vztahy a zda je chci rozšiřovat Umím vymyslet, jak si najít reálně nové kamarády
Lektor připraví dotazník Můj plán – jak si najít nového kamaráda. Každý účastník se zamyslí nad tím, co může ve svém životě udělat, aby tohoto cíle dosáhl. Mohou mu v tom pomoci ostatní účastníci a lektor s pomocníkem. Je to cvičení vyžadující alespoň dvě lekce, individuální práci a mnohdy i spolupráci s rodinou nebo asistenty účastníků. Plán by měl obsahovat konkrétní a opravdu reálné kroky vedoucí k možnému nalezení kamaráda; účastník by je měl v dohledné době mít chuť a možnost uskutečnit. Pomůcky: dotazník Můj plán – jak si najít nového kamaráda
106
Co je partnerství Cíl – Vím, co je partnerský vztah Vím, v čem se liší partnerství od kamarádství
V úvodu se lektor zeptá účastníků na jejich zkušenosti s partnerskými vztahy. Je dobré je upozornit, že se teď budeme bavit o intimních/osobních věcech, které nemusí mít chuť sdělovat ostatním. Pokud by tedy o něčem nechtěli mluvit, stačí to říct a ostatní to budou respektovat.
87
Vztahy
Máte partnera/ku? Chodíte s někým? Jste zamilovaní? Jak jste spolu dlouho? Nebo jste to někdy zažili v minulosti? Lektor rozloží na stůl lístečky s různými osobami a účastníci mají za úkol vybrat ty osoby, se kterými jde o partnerský vztah. Např.: holka – manželka – soused – spolužák – sestřenice – přítel. Vysvětlí se pojmy. Lektor opět rozloží lístečky s popisy chování a různými charakteristikami vztahu dvou lidí a účastníci si vytahují a sami i společně přemýšlejí, zda to existuje v kamarádství i partnerství nebo zda se jedná výhradně o partnerství. Rozumíme si, chodíme spolu do kina, líbáme se, pomáháme si, děláme si ze sebe legraci, občas se hádáme, žijeme spolu (bydlíme, spíme v jedné posteli, vaříme, nakupujeme, chodíme spolu do sprchy), objímáme se a hladíme, chceme být spolu pořád, máme spolu děti, půjčujeme si věci, věříme si atd. Vzniknou tak dva sloupce, z nichž by mělo být poznat, že partnerský vztah se liší od kamarádství především v mnohem větší míře intimnosti, ať už fyzické nebo psychické. Pomůcky: lístečky s pojmy
107
Sbližování v partnerství Cíl – Vím, co se děje, když lidé spolu chodí, jak se postupně sbližují.
Pomocník rozdá účastníkům lístečky s obrázky (viz obrázky 47–55) a nápisy: rande, telefonování nebo zamilovaná SMS, držení se za ruce, polibek, objetí-mazlení, milování, návštěva doma a představení partnera rodičům, společné bydlení, společný výlet, případně svatba. Pojmy se vysvětlí. U rande je dobré vysvětlit rozdíl mezi rande a schůzkou – v čem se liší? Účastníci pak obrázky seřazují podle toho, které aktivity se v partnerství objevují dříve a které později a dávají na magnetickou tabuli. Diskutují, proč tomu tak je. Pro zopakování může lektor přidat hru. Všichni se otočí, aby na tabuli neviděli a pomocník dva lístečky přehodí. Účastníci pak hledají, co bylo vyměněno. Na tato cvičení mohou následovat další lekce týkající se plánování společné budoucnosti, sexuality a rodičovství. Tato cvičení se nám do metodiky již nevešla. Přikládáme pouze využitelné obrázky: těhotenství, rodičovství. Pomůcky: magnetická tabule s magnety, obrázky s nápisy 47–55
108
Doteky a komunikace v partnerství Cíl – Vím, jak se k sobě fyzicky chovají zamilovaní lidé a co si říkají Umím rozlišit, co je vhodné v partnerském vztahu a není vhodné ve vztahu s kamarády
Výstupy Na začátku rozlišení, o jaký vztah jde, zda o kamarádský nebo přátelský, vztah s asistentem. (Pozor, může dělat potíže.) Doteky v partnerství – rozlišení, co je vhodné s partnerem a ne s kamarádem. Např. držení se za ruce ano u partnerství, většinou ne u kamarádství apod. Jak poznám, že ten druhý souhlasí, abych se ho takto dotýkal. Např. usmívá se, přiblíží se, odpoví také dotykem. Jak dám naopak najevo, že je mi něco nepříjemné, např. dotyk. Odsunu tomu člověku ruku, řeknu do očí ne, odejdu, o potížích řeknu někomu blízkému. O čem si zamilovaní lidé povídají. Pomůcky: předtočené výukové video Partnerské vztahy případně Nepřiměřený kontakt nebo Obtěžování asistentem
88
109
Vztahy
Nošení dárků Cíl – Umím rozpoznat situace, kdy je a kdy není vhodné dávat dárky Chápu, že nadměrné nošení dárků může být lidem nepříjemné
Cvičení má smysl především u účastníků, kteří mají potíže odhadnout vhodné „dávání dárků“, často v pracovním prostředí, ale i v sociálních službách. Na začátku lekce pomocník přinese a vnutí některému z účastníků neatraktivní dárek, např. noviny bez obrázků nebo nakreslený obrázek, ne moc hezký. Když se účastník bude divit a ptát, proč mu ho dává, řekne „jen tak“. Lektor nechá působit moment překvapení. Potěšil Vás dárek, který jste dostal? Proč Vám přijde divné, že jste dostal dárek? Dostáváte někdy dárky? Dáváte dárky? Kdy? Od koho dostáváme dárky? Dárky si dáváme s blízkými lidmi (rodina, kamarádi). V práci – někdy si dávají kolegové dárky při příležitosti narozenin a nadřízený někdy dává pozornost na Vánoce. Pokud je pro účastníky těžké odhadnout situaci, kdy je vhodné dávat dárky, je možné se domluvit na pravidle: Dárky dáváme a dostáváme, když je k tomu důvod: narozeniny, Vánoce, svátek. Poděkování, gratulace. Bezdůvodně se dárky moc nedávají. Jenom blízkým. Nebo maličkosti (kolega přinese do práce buchtu nebo nabídne čokoládu). Pokud si nejsme jisti, zda je vhodné dát dárek nebo jak by měl být drahý, s někým se můžeme poradit. Pomocník nebo nějaký účastník může přinést svoji zkušenost z práce. Pomůcky: dárek – pomocník nemusí darovat, může si vzít zpět
110
Placení za někoho Cíl – Umím rozpoznat situace, kdy je a kdy není vhodné platit za někoho
Lektor předem probere téma: Stalo se vám někdy, že za vás někdo platil? Kdo? Proč? Někdy zveme své přátele a blízké, protože jim chceme udělat radost. Jak víme, co jim udělá radost? Nevíme. Můžeme se jich zeptat. Když se nezeptáme, může se stát, že lidem objednáme něco, co nechtějí. Následuje aktivita v terénu, např. když jde skupina do kavárny. Účastníci se navzájem zvou. Mají za úkol se zeptat: Můžu Tě pozvat na nějaké pití? Co by sis dal?
