SDĚLENÍ O POLITICKÉ A LIDSKOPRÁVNÍ SITUACI V SÚDÁNU A DÁRFÚRU V Bruselu dne … listopadu 2007
I. Politická situace A. Vývoj situace Občanské války v Súdánu Ačkoli druhá občanská válka v Súdánu vypukla v roce 1983, ve skutečnosti šlo o pokračování první súdánské občanské války z let 1955–1972. Odehrávala se především v jižním Súdánu a šlo o jednu z nejdelších válek druhé poloviny dvacátého století, která měla také jeden z nejvyšších počtů obětí. V jižním Súdánu bylo zabito přibližně 1,9 milionu civilistů a od počátku války musely celkem více než 4 miliony obyvatel uprchnout ze svých domovů. Konflikt oficiálně skončil v lednu 2005 podpisem mírové dohody (tzv. „souhrnné mírové dohody“, Comprehensive Peace Agreement); závažné napětí však přetrvává do dnešního dne a stovky tisíc osob jsou i nadále vnitřně vysídleny. Válka se obvykle popisuje jako boj mezi severní, arabsky mluvící islámskou vládou v Chartúmu a převážně křesťanskými a animistickými černošskými rebely na jihu země. Zeměpisná poloha Dárfúru Oblast Dárfúru, která se nachází na západě Súdánu, se skládá ze tří provincií: severní Dárfúr a západní Dárfúr (které hraničí s Čadem) a jižní Dárfúr (který hraničí se Středoafrickou republikou). Celá oblast má přibližně stejnou rozlohu jako Francie. Jedná se tradičně o jednu z nejchudších oblastí Súdánu, která dlouhodobě pociťuje, že na ni vláda v Chartúmu zapomíná. Její obyvatelstvo je muslimské. Většina obyvatel jsou černošští Afričané, přičemž někteří jsou arabského původu, byť jinak zde dochází ke značnému míšení. Kořeny krize v Dárfúru Kořeny krize v Dárfúru mohou být připsány na vrub kombinaci následujících faktorů: nedostatku zdrojů, který zhoršují extrémní sucha, kmenovým střetům a pocitu obyvatel Dárfúru, že jsou přehlíženi a vyloučeni z podílu na výnosech ze súdánské ropy. 2003: propuknutí konfliktu Konflikt vypukl v roce 2003, když skupiny rebelů, jež se cítily se opomíjeny a přehlíženy v době, kdy Súdán začínal pociťovat přínos těžby ropy, začaly útočit na vládní zařízení. Zpočátku existovaly dvě hlavní seskupení rebelů: Súdánská osvobozenecká armáda / Súdánské osvobozenecké hnutí (SLA/M) a Hnutí pro spravedlnost a rovnost (JEM), DV\696365CS.doc
CS
PE 398.380
CS
přičemž JEM bylo více ovlivněno islámskou ideologií. Odpovědí súdánské vlády bylo zahájení vojenského a policejního tažení v Dárfúru a mobilizace oddílů „domobrany“. Proti SLM/A a JEM vzniklo převážně arabské hnutí, obecně známé pod názvem Džandžauí. Rozdíl mezi milicemi domobrany a Džandžauí je nejasný. Oběma je však vládou v Chartúmu poskytována vojenská a logistická podpora. Povahu vazeb mezi milicemi Džandžauí a súdánskou vládou je obtížné přesně určit. Vláda tvrdí, že milice Džandžauí nepodporuje, avšak ve skutečnosti existují četné důkazy pocházející od mezinárodních pozorovatelů včetně pozorovatelů Africké unie (AU) o tom, že letadla súdánské vlády podporují útoky milicí Džandžauí jak na základny rebelů, tak na vesnice, a že milice Džandžauí používají stejné zbraně i munici jako vládní síly. Situace se značně zhoršila a nyní jde převážně o boj o kontrolu nad nedostatkovými zdroji, především pastvinami a ornou půdou. Situaci také komplikuje tradiční rivalita mezi zpola kočovnými pastýři a již usazenými zemědělci. Tlak na půdu značně zvýšil intenzitu krize. Zintenzívnění války vedlo k šíření zbraní a k ozbrojování milicí, rebelů a rostoucí měrou i banditů a proměnilo Dárfúr v oblast bez práva a pořádku. Souhrnná mírová dohoda (CPA) V lednu 2005 podepsala súdánská vláda s rebely (SLA/M) dohodu CPA, jejímž cílem bylo ukončit občanskou válku trvající již dvě desetiletí. Současný prezident Súdánu Omar al-Bašír sestavil v červenci 2005 vládu národní jednoty, jakožto součást dohody s cílem ukončit nejdéle trvající občanskou válku v Africe. Mírová dohoda vytvořila poloautonomní jižní samosprávu s možností získat plnou nezávislost po referendu v roce 2011, národní koaliční vládu a oddělená vojska severu a jihu země a zajistila přerozdělování ropného bohatství. Proces uplatňování CPA čelí však i nadále vážným výzvám, kterým musí věnovat plnou pozornost Chartúm i jižní Súdán: jedná se o dosažení dohody o přerozdělování výnosů z prodeje ropy a o hranice severu a jihu země. Mírová dohoda o Dárfúru (DPA) a štěpení dárfúrských skupin rebelů Dohoda DPA byla podepsána dne 5. května 2006 súdánskou vládou a frakcí SLA vedenou Minnim Minnawim, avšak zbývající dvě skupiny ji odmítly. Krátce po podpisu dohody DPA však byly nepřátelské útoky obnoveny a bezpečnostní situace se ještě více zhoršila. Podpis dohody DPA měl za následek štěpení dárfúrských skupin rebelů. V červenci 2007 existovalo nejméně 28 skupin rebelů. Tento vývoj způsobuje, že uplatňování dohody DPA, mírová jednání a dodávky humanitární pomoci jsou čím dál tím obtížnější. Dne 5. srpna 2007 se nicméně většině předáků skupin rebelů podařilo dohodnout na společném písemném stanovisku předaném vyslancům AU-OSN v Aruše (Tanzanie). Toto stanovisko se zabývá návratem vnitřně vysídlených osob a uprchlíků, zhoršováním PE 398.380
CS
2/7
DV\696365CS.doc
situace těchto osob v táborech, kompenzací pro jednotlivce a přerozdělováním bohatství. Podle rebelů musí být v souladu s mezinárodními standardy zvážena jak individuální, tak i obecná kompenzace a rozdělení moci. B. Mírové operace AMIS (mise Africké unie pro Súdán) Africká unie vyslala do Dárfúru pozorovatelskou misi, jejímž účelem bylo sledovat dodržování podmínek dočasného příměří uzavřeného v dubnu 2004 s ohledem na podpis dohody CPA. V průběhu roku 2004 byl mandát AMIS posílen tak, aby zahrnoval ochranu civilního obyvatelstva a operace humanitární pomoci. Zástupci Africké unie si nicméně stěžovali na omezené prostředky, jež jim byly pro dosažení těchto cílů vyhrazeny. „Smíšená“ mírová síla Africké unie a Organizace spojených národů (UNAMID) Po měsících intenzivního diplomatického úsilí získalo mezinárodní společenství souhlas Súdánu s vysláním největší mírové mise na světě do Dárfúru. Jejím mandátem bylo podpořit uplatňování mírové dohody o Dárfúru. Smíšená mise OSN a Africké unie byla schválena Radou bezpečnosti Spojených národů dne 31. července 2007. Protože však byla súdánská vláda neústupně proti tomu, aby hráli neAfričané v těchto jednotkách jakoukoli významnější úlohu, budou složeny z 20 000 mírových vojáků a 6 000 civilních policistů „převážně afrického původu“. UNAMID začne fungovat nejpozději v prosinci 2007. C. Politický vývoj situace Dohoda DPA ani četné dohody o příměří včetně poslední z nich, tzv. „konsensu z Tripolisu o politickém postupu ohledně Dárfúru“, který byl přijat dne 20. dubna 2007, nevedly k mírovému řešení. Vnitrodárfúrský dialog a konzultace (DDDC) Dialog DDDC je uveden v „prohlášení zásad“, které podepsala súdánská vláda a příslušná hnutí v červenci 2005, a jedná se také o jeden z hlavních prvků společných mírových jednání a procesu usmíření. Usmíření – kompenzace Dialog DDDC zdůrazňuje význam usmíření a odškodnění obětí a klade také důraz na právo všech vysídlených osob na návrat do místa jejich původu. Vliv Číny Úloha Číny je zásadní – tato zásada se těm, kteří usilují o nalezení řešení situace v Súdánu, i těm, kteří s ním zjevně otálejí, stala mantrou. Čína a Súdán mají silné politické, hospodářské a vojenské vazby. V posledních dvou letech dovážela Čína téměř 50 % celkové súdánské produkce ropy.
DV\696365CS.doc
3/7
PE 398.380
CS
Čína je stálým členem Rady bezpečnosti OSN, a může tudíž použít právo veta na jakékoli odsouzení Súdánu. V nedávné době nicméně Čína zareagovala na mezinárodní kritiku a hrozbu bojkotu olympijských her v roce 2008 a jmenovala zvláštního zástupce pro Dárfúr. Organizace Amnesty International (AI) nedávno odsoudila porušování zbrojního embarga ze strany Číny a Ruska. Organizace AI zmiňuje údaje z roku 2005, které ukazují, že Čína prodala Súdánu vojenský materiál za 24 milionů a Rusko za 21 milionů dolarů. D. Regionální dopady krize v Dárfúru Destabilizační účinky této krize se rozšířily i do Čadu. Etnické skupiny jsou na obou stranách hranice tytéž a prezident Čadu Idris Deby je příslušníkem etnika Zaghawa, což je etnická skupina, která žije také v Dárfúru. Dne 3. května 2007 podepsaly Súdán a Čad mírovou dohodu. Rozhodly se spolupracovat s AU a s OSN s cílem ukončit konflikt v Dárfúru a ve východním Čadu. Také se zavázaly k tomu, že zabrání využití jejich území jako úkrytu nebo výcvikového či podpůrného prostoru pro ozbrojená hnutí opozice druhé strany dohody. Nepokoje se také rozšířily do Středoafrické republiky, kde skupiny rebelů údajně operují z Dárfúru s podporou súdánských úřadů.
II. Otázky spojené s lidskými právy a humanitární pomocí Závazky vůči mezinárodním nástrojům ochrany lidských práv Súdán je stranou následujících úmluv: – Mezinárodní úmluva OSN o odstranění všech forem rasové diskriminace (CERD), – Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech (ICCPR), – Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (CESCR), – Úmluva OSN o právech dítěte (CRC): – Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů (CRC-OP-AC), – Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o obchodu s dětmi, dětské prostituci a dětské pornografii (CRC-OP-SC), – Úmluva z roku 1951 o právním postavení uprchlíků a její protokol z roku 1967, – Úmluva Organizace africké jednoty (OAU), jíž se řídí zvláštní aspekty problémů uprchlíků v Africe. Súdán také nedávno podepsal Úmluvu OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CAT). Ve čtvrtém roce konfliktu se nicméně lidskoprávní situace v Súdánu zhoršuje. Situace v Dárfúru zůstává i nadále extrémně proměnlivá, přičemž vojenský konflikt přetrvává a dochází k únosům, mučení a sexuálnímu násilí. Uprchlíci V červenci 2007 oznámil Úřad OSN pro koordinaci humanitární činnosti (OCHA), že bylo od ledna 2007 vysídleno 160 000 lidí, čímž se celkový počet vysídlených osob zvýšil na 2,2 miliony a celkový počet příjemců humanitární pomoci dosáhl 4,2 milionu, což odpovídá PE 398.380
CS
4/7
DV\696365CS.doc
téměř dvěma třetinám obyvatel Dárfúru. Úřad OCHA oznámil, že mnoho z dárfúrských táborů vnitřně vysídlených osob již nemůže dále pojmout nově příchozí osoby. Súdánská policie, armáda a bezpečnostní síly v posledních měsících několikrát vnikly do táborů a odehrály se tam také násilné střety mezi frakcemi rebelů. Přístup humanitárních pracovníků do oblasti zůstává i nadále omezen a desítky těchto pracovníků byly letos uneseny a fyzicky či sexuálně napadeny. Kruté zacházení a znásilnění jsou velmi rozšířeny. Útoky na vesnice a jejich vyhlazování, vraždění a násilné vysídlování jejich obyvatel, mimosoudní zatýkání, znásilňování a dětská práce i nadále pokračují. Tábory pro vnitřně vysídlené osoby jsou přeplněny a tito lidé nemají vzhledem k bezpečnostní situaci žádné vyhlídky na návrat do svých vesnic. Súdánská vláda sice tvrdí, že podporuje návrat vnitřně vysídlených osob do jejich vesnic, nezajišťuje však jejich bezpečnost. Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) zároveň oznámil, že za poslední dva měsíce bylo až 75 000 Arabů z Čadu a Nigeru přesunuto súdánskou vládou do původních vesnic vysídlených nearabských obyvatel a že jim byly poskytnuty oficiální súdánské občanské průkazy i občanství. Sexuální násilí Znásilňování a sexuální násilí jsou v čím dál tím větším měřítku v Dárfúru využívány jakožto válečné zbraně. Členové milicí pravidelně páchají zločiny ve formě sexuálního násilí vůči ženám a dívkám, které jsou často cílem těchto činů z důvodu jejich etnické příslušnosti, přičemž jsou obviňovány z podpory frakcí rebelů SLA / Abd al-Wáhid. Vládní vojáci a další státní činitelé také páchají sexuální násilí a to jak ve velkých útocích na celé obyvatelstvo, jak tomu bylo v případě Deraibatu, tak v malých útocích na ženy a dívky uvnitř i vně táborů a vesnic. Otázka sexuálního násilí je i nadále zahalena mlčením. Sociální stigmatizace mnoha obětem brání, aby o tom, co se jim stalo, mluvily s příbuznými, s lékaři či s policií. Někteří vládní úředníci popírají, že by znásilňování bylo v Dárfúru závažným problémem a humanitární pracovníci mají obavy, že ohrozí svou práci, pokud o této otázce promluví. Pachatelé jsou postaveni před soud jen zřídka a mnoho ze státních mechanismů, které byly zavedeny za účelem boje proti sexuálnímu násilí, jako např. státní výbory pro boj s pohlavně motivovaným násilím, fungují nedostatečně a mají jen malý dopad. Dětští vojáci V červnu 2007 vyjádřil Výbor OSN pro práva dítěte své znepokojení nad náborem dětí do vojenských jednotek, k němuž v Súdánu i nadále dochází, mimo jiné s příslibem peněz, zboží či služeb nebo výměnou za ně. Beztrestnost a Mezinárodní trestní soud Protože porušování práv a týrání pokračují i nadále se stejnou intenzitou, převládá atmosféra DV\696365CS.doc
5/7
PE 398.380
CS
beztrestnosti. Mezinárodní trestní soud (ICC) vydal dne 2. května 2007 zatýkací rozkaz na Ahmada Hárúna, který byl ministrem vnitra v době, kdy konflikt vrcholil, a na velitele jednotky milice Džandžauí Alího Muhammada Alího Abd ar-Rahmána, také známého pod jménem Alí Kušajb. Dne 27. února 2007 jmenoval hlavní žalobce Mezinárodního trestního soudu obě uvedené osoby jakožto podezřelé ze spáchání válečných zločinů v Dárfúru. Súdán není stranou Římského statutu, kterým byl v roce 2002 ustaven Mezinárodní trestní soud, a neuznává tudíž jeho příslušnost s ohledem na své státní příslušníky. Rezoluce Rady bezpečnosti číslo 1593 z roku 2005 však postupuje případ Dárfúru Mezinárodnímu trestnímu soudu z důvodu rozsáhlého porušování lidských práv, ke kterému v této oblasti západního Súdánu došlo. Tato rezoluce zmocňuje žalobce ICC vyšetřovat a stíhat závažné zločiny, které byly v Dárfúru spáchány. Svévolné zadržování Mechanismy justice a odpovědnosti nedisponují dostatečnými zdroji, jsou politicky kompromitovány a nejsou účinné. Vzhledem k této situaci je mnoho osob zadržováno bez řádného šetření. Mezinárodní sekretariát Světové organizace proti mučení (OMCT) byl Súdánskou organizací proti mučení (SOAT) informován o tom, že po pokojné demonstraci proti vládnímu projektu přehrady Kajabar v Severním státě Súdánu, která se konala dne 13. června 2007, došlo k zadržení osob. Pro jejich zadržení nebyl uveden žádný důvod a byli údajně propuštěni pouze pod podmínkou, že podepíší dokument, ve kterém souhlasí s dodržováním určitých podmínek, především s tím, že upustí od veškerých politických aktivit. Pronásledování novinářů a zastánců lidských práv Dne 8. listopadu 2007 zasáhly súdánské úřady v Chartúmu svévolně do aktivit zastánců lidských práv, čímž porušily mezinárodní úmluvy, které podepsala súdánská vláda, i standardy, jež stanoví Deklarace OSN o zastáncích lidských práv a súdánská prozatímní národní ústava, která zaručuje svobody, včetně svobody shromažďování, sdružování a projevu. Kombinaci svévolného předvolávání osob, jejich zadržování a vyslýchání bez řádného odůvodnění lze považovat za pronásledování dotčených jednotlivců a za kladení překážek organizacím, pro které pracují. Toto pronásledování má právní oporu například v zákoně o národních bezpečnostních silách z roku 1999. Mechanismy na obranu lidských práv, včetně zvláštního zpravodaje OSN pro Súdán, opakovaně vyzývají ke změně těchto zákonů s cílem uvést je v soulad s mezinárodními standardy a se závazky, jež pro súdánskou vládu vyplývají z ústavy. Trest smrti, mučení Dne 10. listopadu 2007 odsoudil chartúmský trestní soud k smrti 10 osob za vraždu novináře Muhammada Tahy. Jednomu z odsouzených k smrti je 16 let. Všichni obžalovaní v této věci byli údajně mučeni s cílem získat jejich doznání, která byla před soudem použita proti nim jako důkaz. PE 398.380
CS
6/7
DV\696365CS.doc
Trest smrti pro mladistvé delikventy (kterým bylo v době spáchání trestného činu méně než 18 let) je mezinárodním právem zakázán. Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech (ICCPR) i Úmluva OSN o právech dítěte (CRC) obsahují ustanovení, která zakazují popravovat osoby z této věkové skupiny. Mezinárodní právo také zakazuje využívání mučení k získání doznání. Používání těchto metod je však v súdánském justičním systému umožněno článkem 10 (i) zákona o důkazním řízení z roku 1993, který stanoví, že: „… důkaz se nestává neplatným pouze proto, že nebyl získán řádným postupem, pokud soud uzná jeho nezávislost a přípustnost“.
Oddělení pro lidská práva
DV\696365CS.doc
7/7
PE 398.380
CS