,A^
^j:/^/..^/S^
'
Digitized by the Internet Archive in
2010 with funding from University of Toronto
littp://www.arcliive.org/details/frantikamataueklOOkl
MÁLA
ENCYKLOPEDIE IV
A U K.
NÁKLADEM ESKÉHO MUSEUM.
íslo
vil.
FRANTIŠKA MATAUŠE RLÁCELA DOBRO WÉDA.
IV W
PRAZE.
KOMMISSi U KRONBERGRA A HIWNÁE.
184Í.
FRAMISKA MATAUSE KLACELA
DOBROWEDA.
SPISU musejních ClSLO
IV A^ KOMAUSSi
XXVT.
PRAZE.
U KRONBERGRA A lUWKÁE.
1847.
w^^-^4^
^
f~
ito
:\-i.i-''^l A
J^ai^^/f/j^
Výra
fb^^OSPÍŠILA
iK
MTONÍNOM
VEITHOA^I,
Pánu na Libchow,
wenuje
SPISOWATEL.
>
»
Dobrowda,
mající na
ele Waše
proslulé
jméno, ukazuje hned smyslné a píkladn, jakowý jest
muž, jenž
w piawd
lowenstwa
a
w
skutku jest
úd dstojný,
JSárodu sivého a
syn
ivlasti
wrný,
Wdy a umni ctitel a podprce inný, Obce mšian šlechetný, SííHsed lashawý a pítel slmtený,
Domácnosti editel poestný,
Wžiwot celém
Wšak nem,
i
myslí a
zewnéjší práwo, ozdobiti se
pikládá
si
skrowné
peutšenau památkau,
w
inem wesmrn statený.
ale
upímné
toto dílo
že poátek swiij
blahé saukromnosti liostinského
chowského.
Waším jméwzalo
zámku Lib-
?:
Pediiiliiwa.
i^lyne národowé
wk
wku,
po
znané zmnila naše
slawných králowstwí;
zem swj
pokolení mrau, a neznámí
na jewišti djstwa, na zíceninách
\vystupují
stárnaucí
rozum wystawili sob po wšech koninách mnoho skwlých pomník ale pi wší obliej
;
smlost
a
:
zmn,
a jakkoliw se namáhali odhodlaní myslitelé,
usilowali
hrdinowé proniknauti kswtlu, ani
pece
hranic se nelekajíce;
zýwá
stará otázka:
Co
Otázka býwá u wšech
jest
a ani
jen vvždy poznowu se oprawda? Kde jest prawda
sama,
ta
me
ale hlas
rozliný.
Bo-
lestným wzdechnutím doprowází ji jeden, a w hejn my•šlének we chrám ducha jeho tlaí se ku pedu vvyzáblá pochybnost, tlaí se drze k oltái,
widauce nemilau rozrytau
twá její,
a družky ostatní,
zakrýwají
oi
swé,
Ušklebn zase jiný wolá: kde jest prawda ? a ohlíží se s hlasitým smíchem po tch, ježto wynakládají žiwot a jmní, aby našli cestu k prawd, ka a láska tajn
slzí.
— Ein
Ist
wie
Kerl,
der speculirt,
ein Thier auf diirrer
Von einem bósen Und
rings
Heide
Geist im Kreis
umher
liegt
herum
gefiihrl,
schOne, griine Weide.
Chowání jejich a úšklebný echtot wyzrazují dostaten, že není poklid w srdcích jejich, ale zakuklená )C
X
Pedmltiwa.
Kde
zaufalost.
b:
Nikde,
prawda? wolá
jest
pak
a
si
pone
tetí,
zpíwati
a
odpowídá so-
weselau, a jde a
Avyhledáwá stopy rozkoše, a prawda ho wíce nehnte. umi-e, a newidt na hrob žádného rozdílu. Kde prawda ? wolá twrtý. Tu jest, já ji mám zapla, kdo chceš, a podlím i tebe. Widíte, jak se stkwí! opowaž se kdo pochybowati, a uhlítof dwody její I
on
—
jest
;
;
dá,
koho chrání prawda,
jdau kolem
mnozí
;
wí,
na kterau se rozhodnauti,
mne
ili jeho.
mnozí a
— Zástupowé
newí, mnozí newdí,
když umi^e
pi-ekiipník,
roz-
padne se krám jeho, a pozstalost jeho rozkaupená umístí se z wtšího dílu u wetešník, kdež se pak pro-
w rozliné
dáwá
když se
wk
cen,
a
mnohý
utrží zas
coco. Mezitím jiní kupci zase již ohlašují du,
a
Tak
se
s
nowau prawdau nastanau zase dje již odjakžiwa totiž co se ;
lo slunce, obíhá
i
dobrý peníz,
potomkm
otoí, a wdechne
lowenstwo
lásku k ro-
nowau prawrozpaky.
staré
zem
toí okoprawdu, a má swé dni
a wždy poznowu nejen po Pilatsku, taužebn prawí nejsrdenjší: Co jest prawda? Arci wdaucnost množí se denn, a mysl lo-
a noci, léta a zimy; ale
i
wí
upímn
a
wznáší se wítzoslawn
swt
kosti
mí
do wýsosti;
a poítá diwné kroky jejich,
weli-
proniká
w
hlaubku a skaumá žiwot a smrt; odmyká záwory pírody, a ukryté mocnosti musí se ukázati. stawil prapory
zelným sklem pemáhá dalekost
sob
strojí
robotníky, stwí
Rozum wy-
swé daleko za meze smysl; i
obrowské samodlníky, jediné až se w^-plní
ducha.
VVšak
ale
oko kau-
drobnost, a hrdá ruka to
budaucí
pone úplné králowzastesknie sob Nedokalo s
dnowé
a
Kwapilem; zaplesejte Cauwalowé, Kaziswti a newsty Duchomrky s celým komonstwem; nebof dale-
jejich,
ko
to ješt,
welmi daleko widí prozetelný
skaumatel
XI
Predmluwn,
djii
nebo prapor ducha, picházejícího, aby
;
již
pejal
swta, objewuje se teprwa co hwézdika, co jiskika malá na obzoru IowenstAva co až dosawáde za ducha máme, jsau jen pedbžní poslowé, piprawující cesty jeho. Za dwa tisíce let uzíte blíže twá jeho, blaženjší potomci! Až s wže chrámu wašeho hledti budete w pošmaurnau minulost, a uzíte bídnau chatr naši, nelajte nám, nesmjte se nám, nýbrž ohlížejíce se po ástkách umlecké jednoty díla swého, rcete „K tomuto krytu pedkowé našili lesy, tyto kawládu
;
:
meny oni lámali, toto zlato oni w báních wykopali a nám zanechali, ano wšechno stawiwo máme od nich, k této chlaub naší, k tomuto žiwému swobodnéano i
mu
slowu, které se rozléhá zde,
a pokoj
pedkowé
tedlného ducha, wytíbili to
tliwé nitky, ušili,
kladnici naší
milé
odwu knze
tkanin na slawném
co oni
sláwu bohu
hlásajíc
k tomuto znaku pána našeho, nepemoži-
lidu,
pedené od otcw ale nitky se
chrámowní
puštné a znowu
w
rozpáralo se
našich;
jest ráz
w té-
wku
sic,
w po-
našeho, ale zla-
a tolikráte již roz-
neb onu podobu uspsobené; kdo
tu
promnu
žíšowa, a kde se zde
i
zachowaly; na penzích
to a stíbro jest staré, jen tolikráte
wypíše, jakau
zwuky;
našeho jsau jedno-
podstaupilo zlaté tele lidu
schowáwá? awšak kam by
Mojby-
se
podlo? musit i ono býti majetností naší." Takto budau mluwiti potomci naši, saudíce snažliwost jednoho každého národu, welebíce piinliwost jednch, nebo
lo
tupíce
nedbalost
a opozdilost
druhých; a
to
právvem,
neb každý powolán jest ku práci, pracuj si pak bu hlawau nebo rukau; na as zdá se, že dlníci sobe odporují,
že rozum a dílo
toto tení jest tíbení,
otruby pomíjející
i
stojí jedno proti
druhému, ale
wylaupne se pak jádro
zawje
wítr
asu.
Jelikož
wné, tento
a
od-
XII
Pfedmluwa.
por jest jako potebné rozwlnní duchowního jezera, do
nhož
praudowé snahy
stékají wšichni
aby neprawá pobídka djstwi. Osoba žiwá, ponwadž nerozdílná jest od skutkw swých, pociuje zajisté nemalé bolesti, když ustálo a nehnilo;
lidské,
nehoršme se nad ním,
se tíbení dotýká smrtedlného srdce.
je-li
Nebo mnohý
od-
newéda co iní, místo by konal skutky, jaké mu káže swdomí a statenost we jménu lowka, wyjíždí a wystupuje na swé bratry jdaucí cestau swau, a iní jim nátisky a nenáwidí je, proto že nejsau, jak se jemu líbí osobn. On sob pikládá práwo saudu, které pináleží lowenstwu, on swau jmenuje práwdu, kteráž jest obecný sklad wšech wzájemností, rostaucí; on saudí, necht sauzen býti; on wiili swau chce powýšiti, aby byla zákonem, ktiež tento jest w^le wšech; on rozum swj stawí na swtlárnu, aby se ním ídili porník,
plawci na
moi
žiw ota,
a neminuli se
pístawu, kdežto
rozum jednotliwý swítí jen na jednu stránku a jen nedaleko sebe. Teprwé wšechen rozum jest prawé swtlo, a tím jsau w šichni podleni. Kdo jsa jednotliwec žádá práwo lowka úplného, posedlý jest starým zlým duchem, pýchau, jenž jest hlawní úkladník našeho pokoKdyž lení od jakžiwa, s bratry swými, otroctwím a lží.
—
pak jeden
nemže
ke
wšemu
sjednotiti se s druhými, jde-li si
prawda co
zum,
i
bud",
stranný,
rozumná
postaiti, co
mu
wrn
býti musí;
má úastenstwí
o
má
uiniti než
prawdu?
Bu
tedy každý ro-
prawdy, pokud
skromn
se chowaje, ani newyluuje jiných ani jen sebe samého
newystawuje za úplnost. lí
se
kdo lásku k
Mžeme tedy snadno poznati, ma-
ili jen
marnau lásku k sob. Kdo
swým rozumem k dobýwání swtlého hradu Wdy, hrd
totiž
puje
prawd
na jiného horší, že
ty sprosláku opowažuješ se?
a s tau
též pistu-
zbraní?
wolaje
:
I
což ne-
;
Fedmluwn. widíš, jak
my jsme
XIII
opateni ? ten pyšný nechce prawdu,
na odiw býti auhledným bleskem swého
ale hledá jen
mee. Kdo po turecku sedí na divanii pohodlnosti, dlaje ped sebau wonný dým omaniu samodostatenosti, a laje každému,
mám prawdu
a ta dokonalá
jest jen jedna,
k prawd,
kdo hledá cestu
co hledáš ? wiz, že já
i
;
ka
Pse,
:
ohrazenu, a prawda
ten
nemže
nikoli
bý-
upímným pítelem prawdy, nemže schopen býti prawé lásky nebo láska newyluuje, nýbrž naopak vvolá na mimojdaucí: „Pojte, powzte mi, kudy jste chodili ti
;
prawdu,
hledat
a
když
jásawé
slyší
plamen
widí
a
fvnr/y.u
pisám pohan, wesele zwolá swé prawd s ním a raduje se z rozmnoženého poctu skaumatel a rozmnožených cest. Kdož by byl tak pošetilý, že by
plápolati
jasný
náší bohyni
zápalu
obti,
kterau
i
žádal, aby wšichni
šli jednau cestau, a sice za ním, na chlum prawdy! Pijte od západu neb od wýchodu, od jihu neb seweru, jen jdte wzhru s chutí upímnau
tam nahoe
sejdeme se wšichni; jdte
s
takowau neb
podpradlem; tam je odložíme. Hleme do pírody, jakétomnožstwí žiwoich, w powtí, na
jinaí
zemi
holí ili
a
we wod; každé
ale žiwot
pírody
jest
má obywalele
místo
toliko jeden.
rozlinosti rozmanitost swých
poet
nesmírný,
jsau stawiwo dy.
Msto
má-li z
této
každá jmá,
jeden duch je rodí a žiwí, a ty
praAvdy.
eho, wystawí ;
Laudy, a wšude
mluwím
Já
pi-íbytek
domy
tu paláce, tu lid,
podruhem. Každý i
si
proto jsau
tu nízké a úzké,
chalupník,
myšlének; o
mst
praw-
sestáwá z rozliných stawení, každý mšfan,
ho krásocilu
a
ale
msta
rozliné,
Pirownejme k
swj
tu
chatre,
když ne pánem,
sob
byt
dle
poteby
a
swé-
nádherné, prostranné,
swj
tu
chrámy
a
tam
aspo nájemníkem tak
zamilowal, že
kdyby mohl, nechtl by do wysokého pa-
XIV
Prcilmhiua,
-
si w teplé svvtnimalým oknem, mechem na zimu obloženým. I e„mám zde wšechno k ememeslník nehnul by se, ka „nemám žádných tramslu pi ruce."^ Podruh ale prawí pot s wlastním domem, wywolím sobe byt swj, kde
lácu neb do welkých swlnic, libuje
ce
s
:
:
Podobn jest we mst prawdy; swdomí jsau ty domy, a kdož by si nepál, chci.
pebýwal
dm
možné
dle
wlastní;
domw
libosti?
podruh
k tomu
Kdo
,
aby každý
sob
wystaw
je s to,
najde se též, ale
aby opustíce
^vlastních,
Hle
hy.
jednotliwá
i
nenu majitel
je, stali se
twými podru-
aby se domy staré píkladem twým
obnowowaly, a nowé aby se stawly svvtlé, zdra\vé a bezpené; hled k tomu, aby se chatre pokryté deskami, "w pádu ohn celému mstu nebezpené, promnimísto jest wždy we mst dosti drahé, af odprodají ly to a najmau si za to byt bezpenjší; hled" k tomu, aby žádný obywatel msta nemeškal we wlhkých a tmawých sklepích, nýbrž aby se každý radowal ze swtla boží;
ho
zwlášt pak
;
a pístupný dí svvém, le
dtem
obstaráwej byt suchý, prostranný
erstwému wzduchu, aby nezakrnly
a nebyly
o celý žiwot a chystajícím zkázu a
tomslwu. Snášej, rad, napomáhej
brého sauseda,
a
w mláw t-
nakaženy neduhem hlodajícím
wru
!
zachowati
zmrzaení po-
tof jest to
prawidlo do-
není ani
obtížné
ani není k uznání jeho zapotebí welkého ducha. Msto, jakým zde jmenujeme prawdu, jest wlast-
n
celá literatura;
nebo k
emu
jest,
w^-
není-li pro
slowení prawdy? Každá kniha jest jedno stawení, a sice tak rozliné, jak o
nco díwe
eské nachází mnoho wymreného
literatury
dost
a
powsiwše do
ní
msté
žadaucí stawby ješt
místa, a tak
zaujali
jedno prázdné místko, a wystawly jsme na ku,
W
jest popsáno.
se pro
jsme
i
my
nm kapli-
obrazy žiwota, nazwali jsme
ji
XV
Pedmhiwit.
Dobrowídu. Jakobychom saudce,
Odpowídáni
slohu ?
wru
a to
widéli
již
piišedše táží se:
ani
nemohu
men, ani kde
stál
a
rozliné
slyšeli
W jakém
slawél
to
jsi
Stawiwo jsem snášel mnohá
:
léta,
odkud jsem wzal který ká-
udati,
strom,
nhož
z
která
jest
tHštka;
wždyf pak k tomuto stawení rozházeno jest stawiwo, kam se ohlédnete já jsem ho sebral a scsíawil, a sice ;
dle wlastního rysu;
ješt newidli.
jste
pro powím mu nelíbí;
:
ekne
Sausede, eihle jinau
!
dle
wda,
Krása jest wzácná paní jí
a já
že na poli roste mnoho,
jedno jest krásné jak druhé,
šaty
Mn
ješt tu místa swého rozumu;
chodit budau do obau na podíwanau, be,
kapliky nikde
této
ten neb onen:
se ale
pak ses mne neptal, jak máš stawti? Od-
mé
wedlé
staw
podobu
aspuii I
a
diwákm
ale
sluší,
a
k
líbí
wy-
;
wšak
lidé
pochwálím te-
mnoho
sob
má mnoho se
dosti
kwítek,
a
jsau nepodobné. šatstwa,
každé
a
jedny wíce druhé mé-
n, totiž dle oka, neb nestejn je každá barwa dojímá. Oboí se na mne, ka: Wšak tu se nejedná o krásu, o prawdu,
ale
swlo
jest,
rozum,
w
plnu.
znáš
a ta jest
na konci žiwota
a
lowenstwa
Podíwcj se sausede jen
w mosaice
jenž se zdaleka pustiw se
již
Odpowím
jen jedna.
mnohobarewné, jedna prawda
ale
w
dosti
:
jedno
a
mnoho
ukáže se ona
ješt
blíže popiln složené nmohý drahý kámen, blíže,
zdál býti sprostau
cihlau.
posuzowání, pokrauje
:
;
Saused
ale,
pro
toto
Ale
kamen ? pro ne nowé, oku našemu oblíbené? a tuto mnohý kámen ostal drsnatý. Jáku: Co jest ped prawdau nowé a co staré ? Oko saudcowo starodáwné hlazení
jest staré,
mladé, daleko- nebo krátkozraké, a
ty
widíš
jen obraz wlastního oka swého, saudíš tedy wlastn se-
be
;
kem
wšak jen pihlédni jedno.
blíže
k sob,
u wnitr
jsi s
cel-
! ;
Prcdmhiwit.
X\'^í
Das Walire war schon lángst gefunden, Hnt edie Geisterschaft verbiinden,
Waare
Als alte
fass" es
an!
So fot nun wende dich nach innen, Als Centrum findest du da drinnen,
Woran
Wšak
známe
krajane!
dy sbírám, ili
dobe,
jenž
ty,
a nejednán
to
wíme kam cílíš. Já bychom wjenž wšudy zrnka praw-
libost není
Wímt wý-
tráwíš z hotovvého.
již
ekl, že ivtda jest
wšech, wím, že staré slo-
jest jen nmdrolibost
Avo Filosojia
wda,
pyšn
jsem
rozum
sledek ^vzájemných
pauhá
ten nápis
se jakž takž,
dli, kdo z nás jest hrdý, já-li,
já
Ano
wdec! — hm!
Avda,
ku: Odpus
^Dohroivída!"
jenž nepeje samostatnému rozumu;
prawí jeden, je hrdost!
kein Edler zweifein kann.
nápis:
ale
ne wéda sama
a
ješt skutek, Avdolibosti
asowá, pominutelná,
skutek
ale
samo sebau rozumí, neb jest to wda má, (arci ne wýhradmá, nýbrž jen slowo jest mé, wc ale sama majetwždyf já nemíním nost obecní), a tedy nedokonalá; skaumání swé ukoniti, aniž samolib sednauti sob, odhoditi hl a šat pocestný, s pyšným wdomím: „Již jsem u cíle, dost wím a wíce wdti nelze." Takowé swdo-
jest
arci jen
tof se
n
mí, mohlo-li
teba kdy
w
skutku a bez pokrytstwí býti,
asu upímné býti nemže, kdež ím wíce mraky pedsudkw a klamu, ím pilnji a sm-
za našeho se trhají leji
protíná se ohrada a
daucnosti,
záwada kolem samostatné
w-
tím wíce otwírá se wyhlídka do šíi-ky a dál-
ky oswícených kraj, jichž má neustálý duch dobýti. Kdo pokrauje s pokornau smlostí, má arci asem takoka odpoinky, když totiž sob klade úty z cesty swé, a obrátiw se hledí s chlumu dostiženého na minulé swé kroky; tehdáž
ale
ducha swého, a
w
swlíká hadí
kži
a
shazuje
knize žiwých wykáže
se
šupiny
mu nowý
;
:
XVII
Pedmlinvít,
Nuže
až jej zase popíše.
list,
nm,
jakoby
šlém,
ti
stál
s
dluhem
arci jsau na omylu,
a capartí
kži, kdežto on wzchopiw se bére se da
již cíl
proto
i
swj
ješté saudí
ktei-í
ti,
!
a zásluhau
na
listu
jenom swrženau
sob
wi-
s chutí dále,
osvícenjší a cestu k nnui
spisowatel této knihy rád
o
pede-
jistjší,
a
opakuje
Stets íreíorscht und stets o-egriindet,
—
Nie geschlossen
oft geriindet,
Zwecke,
Heitere Sinn' und reine
Nua
— man kommt
Než kterak
mže toí se
w
pozná prawdiwý pokrok? Neb se
se
kole,
ru,
pec widti jest,
a
sem tam,
jako mrawenci
w prawo,
dol; komu máme witi?
kterak se av
lewo,
a
hem-
wzh-
lowen-
jdau jednotliwci tak
kojnau svvau zemí toíme ustavvin oko-
neb jinak,
s
lo slunce,
ani a
a piinliwosti
W celku jde
stwo ku pedu, jako se wšichni,
bezpen
chzi
pilné
anebo snad jde nazpt, ješto wšichni
prawí, že pokraují, ží
pi
že pocestný
státi,
wolil eine Strecke.
newdauce. Jednotliwec ale, chtje pímau cestau bez okolk, neswi sob
jíti
sa-
molib jen lampikau swého rozumu, nýbrž pipoj se k swtlu obecnému, tak abys s ním splynul, ale sebe neztratil. Kdo jde o swé hlaw stranau, ten pijde z cesty; kdo ale rozum swj nerozžehl swobodn, poslaužiw sob píležitostn swtlem obecným, chodí na ulici bez úrazu, ale w saukromnosti domu swého tápá we tm; newida rozdíl wcí, man saudí o nich, anmsíwá poprositi sauseda,
aby
swtlu sausedowu,
a
bludiek. Každá
mu
poswítil;
kdo wí, jaké
wí
potom arci jen to swtlo jest, snad
wdomost neswobodná
jest
neblahá
mysl jest tu takoka nádobau cizího zboží, a kdo se tím upokojí, podobá se hladowému, jenžby nose
kapse,
daufal nasycení.
Blázínku
!
pemnit
chleba
w
musíš tuto
a\
PedmJuwa.
III
cizotu
we swau
Toto oswojení obecní ^vé(lauc-
podstatu.
nazýwáme
slowem fdosofia. Wšichni, když dospíwáine k rozumu, nalézáme welké ddictwí duchowní po swých otcích; jest to jako žlautek we wejci, jako maso owocní, prwní potrawa pro nastáwající nowý žiwot. Obec, církew, mraw, hned nás zajme, dománosti
cizím
e
obyeje, spsoby
cí
rodiw
sausedw, zkušenost a a potebách wšed-
a
chowáníse wrozUcnýchpípadnostech
nám
ního žiwota
pomyslí, jak se
na. Takowý
s
lowk
se nabízí;
wší úwahau k nim
se pipautá,
ním
lid,
stalo,
bu hned
ale
a ostane
tak,
pede kdy
aniž
aneb možná-li, aby bylo
ji-
jenž bez powážení iní a smýšlí jako
jeho otcowé, nazýwáme sprostý, k rozeznání od zwedených, kteí, jak slowo samo dáwá na rozum, nebyli zanecháni
pauhému
starších,
nmému
takoka
aby tau
cestu jistau, zí
a
psobení píkladw
nýbrž úmysln od wychowatel wedeni šli,
že prý
po wykázaných stezkách,
Jiní ale
Inu, jdau
di)brá.
na
mno-
šetíce poslušn postran-
wích, bujn skoí nkde pes
ních plot, madel, zábradlí, lidé.
byli
a
slowau dobí
ti
plot pro jablko
pod
kolem wíchu cestau zakázanau, to jsau winníci. Ani tito ani oni newdí pro jedno jest dobré
štpem,
a jdau
swdomí; ale poswdomí kázalo a kámusíme ponkud nedwowati. Co káže swdomí
a druhé zlé.
myslíme-li, že,
Tm'kowi
a
Každému prý
to
prawí
co kdy vvšechno toto
wbec
Nenáwidt
fanatikowi?
dowat jinowrce. Co despotowi
? Zdrtit
a pronásle-
každý
dé ruky, která sahá po znaku dstojnosti
svval
kaž-
lowí. Sw-
domí samo má tedy zapotebí swtla, aby widlo. Toto swtlo jest samostatné, swobodné poznání ili wda. Jest tedy jedna stránka da.
jeme
wdy
samostatnost ili
Ale žiwot, jehož uspoádání zde poznati, jest
welká rozmanitost
swobo-
swobodn usiludj a inu roz-
XIX
Pcihnhiwn.
padlých
jest to sice praiid jeden,
;
ale
wln na
nm mno-
ho rozdílných, ano žiwot není krom tchto wln. Schwalohlídnauce se po lidech zwedených, s tím zámyslem,
n
abychom uvidli, kterak poznáwají žiwot, nacházíme, že wtšího dílu zanecháwají píležitosti, aby wybídla rozum ku posauzení nahodilého skutku. Tu pak saudí kaž-
z
dý,
ani dost
málo se netázaje
w této wci, neuil lub a jest
nco
jen
wcech
se o takowých
»jsem-li
:
pronésti
s to,
nepemýšlel ?" Kdo se
o které jsem
saud
málo skromný, mlí, když o mathematice a
jedná, též
pi
mnohých jiných rozpráwkách; ale když se rozwažuje, 00 je dobré a
swj
každý
zlé,
Toto
hlas.
mlo
skutku poznání žiwota
aspo
wšichni
dobau
wždy
wdli
se stawí, jakoby
mýliti.
osamlém
že by
co a jak,
w
jelikož
a po-
wedau sob. Ale nedejme se tauto Akoli jest rozum obecnost myšlének, wybídnem, tak jako zvvuk
pece
nástroji;
nelze íci,
me, jak se shoduje
s
dwodem, wšeobecné,
býti
jest hotow, kdykoli jej
w hudebním
dy,
pikládá práwo pronésti býti
této znalosti
podobau a
sob
nám zdá
se
s
jestli
jinými,
jako o tomto zwuku
jen,
krásný ili nic, než uslyšíi
rozum nemá ujištní praw-
pokud nepihlídne ke swé saumrnosti. Píí-li se
jiným rozumem,
Stáwá se blízkém
ale,
že
již
dwry,
nezasluhuje
o jistém rozumu,
sausedstwu swém,
srownávvá; tenkráte
již
až se urowná.
dobe shodlém w
newíme,
se
zdali
nelze se bezpeiti.
weskrz
Záleží-li
nám
na prawd, powinni jsme skaumati celau tkaninu jistých
myšlének a poznání; ba každau
ckém celku poznati; má-li s
jednu kost,
nerci-li
k.
wc
p.
poznání
žádá tedy
srownalost, saudobnost
w
organi-
šlechetnjší údy, jestliže nezná
spojení a wzájemnosti tla celého ? sti
lze jen
údozpytec rozum jen
wda
i
Krom
samostatno-
saumrnost,
rzných myšlének.
shodnost,
;
XX
Pcdmluwn.
Máme tedy za to, že wším práwem zasluhuje obecné chwály, kdo se pilné a upímné piiní, aby pí-
w
buzná poznání jakéhokoli druhu uspsobil
nazýwá wéda. Jsauf pak
celek, jenž se
cky zase spolu jen jedno
wšech údech ší
a
télo,
wdectwí
kládá se dstojnost
na
jsme
dobách powažowati jedny za
a
za-
této jednoté
ale jak
;
organický
wdy wše-
arci
u\v^'kli
pi
diistojnéj-
a potebnéjší, jiné za žádaucí sice, ale jen za služeb-
podízené tak i dobrovvd rádi pikneme pednost ped mnohými, aniž obávváme se, že nás z toho kárati bude, kdo vví, oc se jedná, oc we pítomnosti, a w budaucnosti. Mrzké jest opakowati, co se již tolikráte rozbíralo; proež ani slowíkem nechceme roz-
né
a
:
o
dobrowdu;
množiti hojnosti chwály, jíž staí welebili ale widauce,
že to již
má
býti
znamení jakési swobodo-
myslnosli a zdrawého praktického rozumu, myslí od filosofie ší
odwrácenau
piinliwosti
ukládati
uznali
:
sob
jakési jiné
prospšnj-
w této
jsme za powinnost,
vvci
a upímným slowem Kdo jest úhlawní nepítel filosofie od poátku, nemusíme ani napowídati: každý to vví, kdo se jen pon-
poslaužiti pravvd.
též se ohlásiti,
kud
w
ohlídl
podobnost ností
starém
rok píin
rozlinosti
a
nowém
djstwí.
Ach,
pi wší
duchownímu
se oku
tahaun. Tauto wšak jedinkau zkuše-
mlby náš wk filosofii míti u welké ponwadž z nepízniwc lze uhodnauti hod-
mohlby
wážnosti,
a
nost nenáwidného.
náš
wk
mu
pináší
sofii
i
jmen wyskytá
a
Ba
powzme
nejwíce zakládá, jest filosofie,
zkrátka
wno,
ano jedenkííždý
:
na
em
si
které ženichu svvé-
wk
má swau
filo-
za newstu. Ai, kterak mile plynau prAvní léta je-
jich zasnaubení
!
ale
zponenáhla láska wzájemná mine
prwní zanícení chladne, rodila paní,
neznají se
wk
stárne,
dti,
kotci, on nezná se
jež
mu po-
knim;
tím
XXI
Pícdinluun.
w
powstane rznice
dti samy
na slabost stáí,
átku se,
plamen
ní
;
žena jeho
a
Wda, uiníc
sama se wrhne do zápalu;
hranici,
nad
rodin matka se dlí ujímá, ale swau matku. Otec Wék zeme
zapírají zase
šlehá,
klesá, ale
mládne, a
s
šat požírá,
na jeho
ale eihle
!
sama
tím ona
hrob
ím z
wíce
po-
omráena wíce se zas obžiwuje, mní mnohem krásnjším tlem, bystejším
libozwunjším hlasem sestaupí panna s hranice a padne do náruí mladému Wku. Lze uhodnauti, pro kdo hrdá wkem swým a wdau; prawíme jen tolik, že
okem
a
pítel lidstwa není,
ponwadž
brání,
aby samostatn nc-
wždy kaukalo na boží swt jen skrze schwaln barwené. Tmto zajisté use-
prohlídlo, nýbrž
sklo tak neb jinak
dlau nenáwist newywrátí,
aniž
wbec mže pemoženo
býtislowem, co se nezakládá na rozmyslu, nýbrž na vvli. Chtíce
tmto
wyjíti z cesty
(neb neradno jest
s
nimi se
anineuwádíme protiwného slowa filosofia; wšak nám ho teba není; wždy naše ivéc/a docela se hodí,
potkati),
aniž zní tak
dý wí, že
k.
pyšn, jak by se nkomu zdálo; neb kažp. dobrowda, krásowda, dušewda, od
píspwek lowenstwo.
toho neb onoho sepsána, není nic jiného než
ke stawení chrámu
Pi
této píležitosti
Wdy, žádáme
jejž stawí celé
pp. spisowatelvv našich,
wzali na powáženau, užíwáli se k. p. dušesloAví a
né
slowo
).nync
w takowém
j.
jen Ji/ologia
-d
od
smyslu peneslo do eštiny, který
nejmén
psi/(7w/os;ir/, a
tohoto slowa poznáme. slotvo
sluji, a
práwem wýznamu slow i-ecké mnohozna-
Zdá se nám, že se
w tom
složení
aby
jest
rozumný. Pirownejme
hned potutelnau mniwost
Pipomeme sob koen
nehodno nám bude nkoho
se tomuto ^slow' protiwí.
— Prawíme,
našeho
kárati,
jenž
žeby bylo zby-
tené skuteným nepátelm Wdy nepíze tutowymlauwati; neb oni též wdí, co iní; ale jsau jiní, ježto
;
XXII
Picdinhnva.
jsauce milowníci blaha lidského a proto zastawatelé o-
becné oswty, práwé
s
dobrým
tímto
Jsau
swdomím
lají fi-
marné pemyslowé hraky, stawení w oblacích, lapání wtru, strojení ideál žiwotii skutenému nepístupných; jest to maení asu, jehož i nejpilnjší má nedostatek, cht initi, eho jest neprawíce
losofii,
:
to
estn
Avyhnutedln poti-eba miléniu národu, aby se
po-
—
w ad
bratrw swých na bojišti djstwí. Nejbolestnjší jest opowrženu býti tauto wýitkau lidumilownau stawil
sob
ale rowážíme-li tí
se
nám hned we
slowa pozornji, hana obrá-
tato
Wždyf wdomil
chwálu.
co lidomil, powýšení národu, a
nebo kterak
kdyžby
to sice
samo chce
to
oswícením cesty;
chce lidumil rownati cesty
a wésli
lid,
píprawu newidl ? On ale prawí: „Wšak já widím sám dost; nepotebuji k tomu lucerny Diog-enowy." O bláhowý! to twé widní jest práwdomilstwí, jemuž se slowem protiwíš; wždyf da není krom lidí každý rozžatý rozum jest njaká kapitola tétowdy; jen že ten neb onen sestawí wšecky cest neznal a na
w
w-
;
každý erpá z obecného, jako každé oko wiswtlem obecným. Že ale sestawení jest takoka powtrné, tu zase malta welmi ídká, tu zwenku Bude kapitoly
;
dí
neúhledný, tu malá okna, stecha píliš wysoká, úzké,
schody nepohodlné,
položení
nebo na wtru; wšudy nco: stawitelíi,
a
pohle sám
tob; saudíme
o
swtu
w dle
ai,
promi
dwée
na wýsluní
pi-íliš
ty
kehkosti
sebe, zda-li není chyba
oka swého;
w
tom
již
na za-
wdomost swau Žádný lowk, milý brachu, neubrání se wku swému, žádný nemže ostati o sob, a ti, ježto se nám zdají geniowé a takoka samolety, jsau práw jen nejzdailejší ustední wšech rz-
jisté
klameš sebe samého, mníš-li, žes
neurownal
dle
žádné
filosofie.
ných myšlének, takoka saujem swého
wku;
u
tch má
XXIII
PedmlHwn-
wda
lilawní sklad
konin pijíždjí ji;
se
swých poklad
kupci,
sem
;
a rozwážejí zboží
ze wšech
ale
po celém kra-
tito zakladatelé nowého spsobu pemyslil podobají wysokým horám, které jsauce wždy wlažené oblaky,
wláhu nepeschlými praudy
tuto
posílají
do rowiny. Ja-
ký by byl rozum, kdyby obywatel rowiny
lál
horám,
ka K emu waše nepístupná zídla ? wždy •\vody mžeme se napíti pohodln z potoka neb
zdrawé
:
dn.
Arci,
stupních,
ale
odkud
tato
rozwáží literatura
a kolikerau struhau
pipomínkau dotknauti
kolika to,
co
Nechceme pítomného rozwádní, ale
se prýští ze studánky, již nazýwají fdosofii se
ze stu-
Moda? Powažme, po !
ohlédnme se, co se stalo s Kantismem. Jaké to byly kiky jaké hašteení, jaké žaloby a náky ArCi každé !
!
pokolení ušlape
w nm
;
si
takoka
swj
pelíšek
najednau powstane biic a burcuje
nechce zahátého místeka
nádoba pro wíno mladé,
opustiti
;
howí
a
sob
tuf se
;
jeden jest
jim
již stará
druhý jest hrdý swéhlawec,
Jenž od jiného nic nepijme, tetí jest
líný,
aby pokro-
twrtý zabrán myslí we wýdlek, newšimne si wdy bez procent, která ješt k tomu uwodí w neil,
pátý newí na možnost pokrok, ano na prawdu samu; šestý neschopnost svvau ukrýwá hanním nowého díla sedmý má tajné píiny swého protiwenstwí, osmý prawí dobe já neodporuji pihlídnaut k této nowé wci, nezawrhuji bez zkušení, ale kterak mohu pistaupit? Avždy to zataraseno samým náiním
milost;
;
:
že auzko jest lowku po tchto mezi tmito trámy, prowazy, etzy, ebíky
školní maudrosti, tak,
lešeních,
se prodírali na místo píležité k slušnému
wátý zadal úsudek wíce,
swj
jinému wdci,
kteí nehrub se ohhžejíce,
za množstwím,
a newidí-li žádného,
a
pehledu; de-
tch
jest nej-
kudy jdau,
kráí
sednauce ekají
:
XXIV
Pedmluwn.
— Toto
na karawanii. hle
již jest
!
knihy jsau na
pi porodu
Nahlédnmež
,
wdy
wýje-
do historie fdosofie, a wyznejme
cíli
zmny pwod
w
mají
i
se
díti
samé powaze
nikdy nejsaucí dokonalé, ale dokonalosti
lidské,
po ní
a
zmnu
Tuto wšak
taužící.
hrdostí wytýkají wdolibosti,
zase
kteí zakotweni
ti,
sob ukonení
a nepohnutedlní, chwálí
wdaucno-
svvé
ale praud djinv, jenž jest neuprositedlný, neupla-
sti;
wšech wcí,
titedlný kritikus
wymiímjí
mnozí
w swj
jiní,
Na
as.
i
wždy
opowážliwosti jeho
proti
ti
uchystal.
že se tak dalo od jakžiwa a snad
,
powdomé hokau
swému
piedchudci
proslau, nezajatau myslí do
bude, protože tyto
snahy
naše školní
i
;
hlawii sám, jenž se wzpau-
jest
jaký
wiiw rozumowých
upímn
cokoliw se píše
založeny, a tento Kantianismus, jenž
tolik trpl,
osudu
proti
zí
vvšecko zakusil Kantianismus, a
we wšem,
nm
,
ty zanáší
mniwosti
této
af nehledí tak
na rozpory
poru wyšší
pewnjší srstá
a
se
sob
ustrkují se
kteí sice právvo pokroku duchu neupírají
;
i
ale
škol jako na swornost a
jednotu snahy, af pozorují, kterak
bec
a
dále,
durdí a cauwnutí
wždy
a
ano
žiwot,
wšudy ž,e
z
roz-
žiwot
w-
rozpor a saupor. Co kdybychom byli wšickni stejní ? co
jest jen neustálý priiwod
pak by bylo
z nás,
bychom mli za djstwí?
Opakuji, co bylo
eeno pi
jiné píležitosti
Jedno o druhé se musí
Kde má
Není
lowk
z
drobk
powolán k pokoji
wždy pokoje dobýwal. Než práw wyhnutedlnost rozporu, proliwenstwí ; rád slyší
aby mohl jimi
snáší
hlasy
i
swj miti
chvvála wšestranná
títi,
celek býti.
;
ten,
ale
k
kdo
nejpokornji s
boji,
aby
nahlíží
ne-
saupew
druhé a jiné strany,
proto jest chwála ustawiná,
podezelý
jed, jehož
kdo se napo-
XXV
Prcdmhtwn,
u welkém
líkal,
ho
;
nebezpeenstwí,
jest
widíme, že
ztratiti sebe saméwždy jen slávvau se kaWarujme se lowka,
páni, jimž
ti
i
nejmén mohaii se poznati. wšem líbí! wyhnme se ped tím, jenž se wšem chce Ubiti; kdo jest posedlý samolibostí, nehodí se ke skaumání prawdy, a pohoršení jeho, když má krom sebe slyšeti i saiiseda, jest již zpedu dkaz dí,
jenž se
chatrnosti díla jeho.
Der Mensch,
die kleine
(Sích) Gewohnlich
fiir
Narrenwelt
eia
Ganzes
hált.
Totof prawí Faustowi arci Mefistofeles, ale
—
wme
mu, onf jest dobrý znatel srdcí našich. Zmnliwost, neustálost lidské wdy není potupa, nýbrž chwála její, a bylo by rauhání, powažowati sebe neb kteréhokoli clowka za wšewdaucího.
dostaten
poznali,
pístupnost;
w
wláha
Co
aby se jistá
se,
a
slowo
se
nám
jest za
wdy, filosofie
konení wklauzalo to
;
nebo
jednotliwost sluší básni,
a
jest to její
asu
našeho
uwedla
w
jiné
;
w mené ádky, wru protiwí
w prawd
poesie a
pi swém wýjewu. Smyslná duchowní obecnost
básník widí na jednom wšechno, ili wšechno
jednoho uritého
básni-
bohužel dosti zkaušíme.
jakž se shodují
tak se rozcházejí
filosofie,
wždy
odkud chcete,
wažte,
celé literatue.
ctwí bez základu písné
Nežádá
Též jsme
že jest marné naíkání na její ne-
wd;
w podob
(lowka w podob Fausta); wdec aby mu náhodnými rozdíly ne-
nedbá na jednotliwosti,
— Pro
zastínili
wnau
áten
jen smyslem wšecko pojímá, jest
spsob
písma,
swdomí
ejn i
spsob
skutky naše
býwá
ducha
a
jednotu.
i
samo, že
to
filosofský
podobn
lowk
ale i
Tak jako
po skutku oby-
wda
žiwot doprowází a následuje.
po-
poesie prwní
poslední.
doprowází,
nejjasnjší;
i
dje pírody Widíwáme prá2
XXVI
Pedmhtwn.
rozkwt
když pružnost žhvota poíná klesati, když w skutku nelze stawti; neb po welkých bauích žádá sob lowenstwo odpoinutí; tuf o sobe tráwí \vé
její,
w
a zažíwá a
podstatu
ped
zy míhají se
neupewníme,
wnost
rozumem nepromníme u
Wšak arci, proti tomu žádný nic dstojnjší než smyslnost lowka;
jest
nedá wyslowiti
—
emu
tak,
nesmysl.
k
emu
to augurstwí,
ty
„ty
pawuiny
kukle? co se
aby každý rozumný hned pochopil,
Píteli!
zhyn wšecko augurstwí!
zhyn
šejdístwí a zlomyslné zadržowání a zawíjení
vvšecko
prawdy swaté
jí
jen
w
wíce nežli
zanícení
míti
ten
práwo osvvditi
jednau zdrawý rozum, jenž
swém
nepátelé
její
zlý terminus,"
y,pa^Yuina,
Kdo má
ale
!
neuško
upíry,
rychlým praudem
rukau, jestliže jich
pi zdrawém rozumu;
ostaíi
wc
djstwí wnšní. Úka-
dje
myšlénky.
tch termin?" k jest
mní
a pominutelnost jejich
nemá; rozum ale
nám pod
a zmizí
ubíhají,
swau
smyslem,
pro dobrau Zlá to jest
!
twj „zdrawý rozum."
toto zdravví?
wil
Nebyl
jenž zastáwal skipce a hroznjší
to
mry,
na arodjnice,
wci?
JVebyl
Ba co to zdrawý rozum, s nímž ml ptku Galilžei? budeme wyítat, co kde a kdy bylo zdrawým rozumem a nyní nám jest pošetilostí ? wzpomeme jen na postup wlastního rozumu, jak jsme se
mu
uení, a za nkolik
jak bychom byli
ho uení,
a
te
i
žiwot
se sami
nkdy smáli lomu neb ono-
let byli
dali
jsme Pauli ze Saul, a
za prawdu toho neb ono-
tomu smjeme
!
O
píteli
!
ko-
zmnu
mu wždy
bylo
swé
a tato powdomost iní jej skromným, snápi neustálém kýwání mysli klidnjším nežli
mysli,
šeliwým
a
o prawdu,
ten zkusil
jsau usedlí ledowí jeho odprci.
Jen
mnohau
uweme
terminy, jako jest „zdrawý rozum", a již nás
takowé
powedau
na prowázku! Každý rozum powažuje se za zdrawý;
Xa\ II
Pedmluwfi.
ím
wšechno nowé,
neobyejnjší,
jest
rozumu
tím wíce uráží samolibost
me pi každém neoekáwaném že
slím,
i
sami
té
wci
zkušený echtá se a
wynálezu, a proto
zkušení usmíwají se, a
pak
laje,
kauká
arci
méné prawíš
:
„A
lid
myne-
otewenau Ty ale nic
s
anebo tíská do wynálezu dáblowa.
liubau,
wšem
pwodnéjší,
starého, jakož widí-
postupuje rozum, ale af
rozpráwí
srozumitedlné! Populárn mluw, prawda budiž po-
kladem obecným,
we wýhradním nájmu wy-
a nejen
wé
že toto mnohé rozpráwní Každý se odwoláwá na prawdu, a jeden druhého jmenuje bludaem. Kdo zde rozhodne? Kdo má ten zdrawý rozum per excellentiam, jehož zdrawí uznají wšecky strany ? Darmo hledáš. Co tedy init ? ekat, až tito rozumowé otrau swé drsnatoAvolenc.'^
Pi"íteli
!
mi,
o prawdé jest jen šálení.
sti,
až se okulatí, aby
pímru Kde pak
síly
cti
odporníka
prawdu.
jen newolej-
mže jen rozumem uwádní w podezelost, utr-
— Nái-ky,
prostedky mohau
osobní a podobné
piwésti Hranice,
žádná argumentací, a
we swém
se zase rozpadnau;
mocí k rozhodnutí! Rozum
pemožen.
hání na
shodnutí a
W literatue?
jest turnaj jejich?
nie cizích býti
we swém
swé powýšili? wšak
k pádu hl,
,
nauze,
ani pro
býwá ješt na wšech
ani
bolesti
srdce
contra;
tof
když rozum sám
zná, že blaudí,
(ale
nejsau
bpvalo
stranách; muedlnictwí jest
kaz osobní neústupnosti, ale ne prawdy o sob. kráte jen,
sob
sice
nemohau oswditi
ale
d-
— Ten-
odporuje, a sám po-
k tomu musíme
mu
nechati wolnost,
aby wyslowil, co a jak chce), jen tím pijde rozum sám k sob ; ale když nmsí ostati na pl cest, nepozná sebe, ani ho nepozná jiný,
šíky,
a
pibýwá
množí se slowa, a obálky, a
pone
rozbíhati do
ne poznání;
fraseologie
a tu se ale
pak se cesty wedaucí k
prawd
a
XXVIII
Pedniluua.
swobod
na dlauhý
niusmie
as
za maudrost,
jen zanesaii,
tak že již uznati
nkomu
když se
podaí
stásti
odní jazykowé, o em srdce ani málo newdlo. Než pistupme již k té tak zwané
se sebe toto nalípané dost
populárnosti, neb jak oblíbeno jest mluwiti, rodnosti.
— Co žádáte?
„Aby
wda
se
prostoná-
psala slo^\7 sro-
zumitedlnými."
Tof zajisté žádost sprawedliwá ; wžd^i aby se tlo, a prawíme co teš, rozumj,
se píše,
:
kniha nesrozumitedlná mine se se
swým powoláním
ujímajíce
tohoto
se
srozumitedlnosti,
jádro
obadejme,
každé
frasí,
w
w
ale
skutku jaké
wyfintný
jen wylíený, ani
;
samého slowa každému slowu,
adra, má-li
jest
Kdo neml snad
procházeti se si
za
nebo snad
prázdnoch.
mže
wbec obwyknme
sáhnme
jadrné tlo,
i
chuti
ani píležitosti
bazaru skupených slow a slowíek, ne-
pomysliti, jak
mnoho
jest prázdného,
wetché-
má hojný odbyt pro swau úhlednost; ano prawím, my za našeho asu, nemohauce pro pekážky a záwady, zatím nepemožitedlné, notnau pípeží prawd poslaužiti do kopce, aspo jí tím mžeme
ho zboží,
ale
usnadniti cestu, když
jí
z kol
oškrabáme pischlé
bláto.
Nuže pizeme k naší „srozumitedlnosti". „Piš tak, aby ti každý rozuml!" Každý, prawíš? Kterak porozumí ten pojednání mathematickému, kdo ani ješt té
—
práce
nepodstaupil,
nauiti
se
zaátkm potáským,
ba ani nezná cifry? kterak ten uení o žiw newidl k tomu píprawy? kterak
lub, kdo
pauze
uwí
na
smyslné schopnosti,
stupni
astronomw?
Slunce prý netoí se kolem
Avšak to widí na
jak stojí
poítání
zem,
on
—
swé oi, jak wychází a zachází! mezi rozumy, jest rozum dtinský a pro dti piš dtinsky a dosple pro
— rozdíl jest rozum dosplý — dosplé. — Dobe
Nu
kdo
ten,
tak;
jen mi
powz,
kterak
mohu
: ;
XXIX
Pí-edmluu/a.
psáti O
práwním zízení obce, o manželstwí a podobných
wcech
i
:
a jak
mám
mls-
psáti o lautkácli,
perníkowém kopeku pro uobchodníky, lékae a j. Odpowíš o
—
duchovvní,
sedlé,
mi
po dtinsku,
o zlaté karkulce,
cích,
Nezáleží srozumitedlnost jen na tom, jak powíš,
co powíš, pro toho a onoho.
— Nuže,
máme
již
ale tolik
rozdíl mezi rozumy, že poíná slowo srozumitedlnost,
poáten
temnti;
jasné,
jest srozumitedlné,
ekneš-li
mnohé kauce
we
piš
:
popudíš,
Ba,
:
ba
mén w
plnící
ím
odpowd
neb
wždy složenjší
píkladech,
ježto
se
co myslíš
rozwodnní, peníze;
jest
w
proti
s tauto
archy,
na
podobenstwích; hned
twé žádosti wzpírají,
rozwláností?
ale
marn
wru
tof
kradaucí
as
se wíce zahalí spojitost myšlének,
skutku rozumím,
co
to,
a nesnadnjší.
byf bych
A wšak jest ješt jest nco známého,
podobenstwími.
i
a
tím
hlavvu peplnil
na powáženau toto
Podobenstwí jehož podobau neb pipomenutím chci uspsobiti myšlénku novvau neho neznámého, a píklad jest nco jednotliwého, na nmž chci obecnost uiniti pochopitedlnau.
— Ale býwá wc to
nebo
mnohé stupn rozumu, jež jmenujeme eckým slowem kategorie w našem jazyku jest to jako uritelnosti. Jeden nemyslí jina nežli podkládaje wšemu píinu a úinek, a sice wedlé sebe neb po sob. ale dwojí; jmenujme tuto ošemetná, zwlášt
kategorii
prwní,
s
podobenstwím
mechanismus.
obyejný;
jest
wyšší žiwot, jakožto
Kdo
se ale o
žiwot myslí etízek,
a ten
rozum,
jsau
protože jest
wyšší jest chemismus,
samohyb,
pak duše,
podobenstwí jako hodinky;
pak táhne
obhne
;
ta
koleka,
a co to
SwThlo myšlénku o dwa stupn
ješt
pak duch.
tchto stupních nepeswdil, ten
w
mi, až etízek
Tento
;
si k. p.
žiwot jest
a ta hýbají
rafika-
podobenstwí pomohlo ? níž.
Podobenstwí jest
AXa
Pfcdinhlun-
též malowání jsi
duchowních wcí. namaluj božstwí, a co Obmczil si neobmezenost,
uinil Av mysli sprosté?
a tedys prewrátil rozum.
pojem, jest pauhý
K. p. sntí,
rozum, a nemá žádné tlesnosti; nápodobím-ii
to
snad
etízkem neb kruhem, podšaupnu jinau myšlénku, totiž Pomysleme sob spojidlo místo spojení, a to rozdd tof jest jen wedléti wci w spojení mechanickém bylost a+b-^-c; w spojení chemickém jsau abc=D., dle žiwota jsau a, b, c údy inící jedno tlo žiwé; !
;
dle duše jsau to jednotliwé doby, jejichž obecnost jest
Powažme
duše.
na mysl,
co
jiných widí.
smšných
swdomit, a každý uwe sob wci bu na sob zkusil, bu na wezmi ped sebe rozluštní njakých
toto této
ano
mysmjeme jistému matení stup rozumo wýcli Ui kategorií; a wšak
anekdot,
totiž
rozeber je až na pauhost
poznáš, kterak se jen
šlénky,
a smíchání
emu
w
se
w
patrnjších pi-ípadnostech
pi nejwážnjších wcech
smjeme, toho
se
nejwíce dopauštíme, a uvele-
bíme takowý smsek. Tímto rozjímáním wedeni, prawíme, že práw nešetení pi-ísných a uritých "vvýzna-
mw
rozpráwce
wdecké
a pílišné Avklauzání do
po-
dobenst^W jest -matení a zatemování lidského rozu-
mu"
,
a že takowá srozumitedlnost jest jen
zdánliwá,
Prawá srozumitedlnost docílí se jen prozetelným postupem a organickým postawením každé myšlénky tam, kde státi má; najdeme-li ji na swém míst, hned jí rozumíme, a toto prawé rozi-adní jest prawdišalebná.
wá
definicí,
jíž
tedy
nemžeme
míti
jako na
krámu,
každému po hotow, aniž wyhowti mžeme tomu, kdo ex abrupto skoí do stedu wci, a hned chce se, milý brachu, abeced, míti rozum se wšecko. pak mžeš ísti, pak rozumti. Když kdo zbrkle umíní
U
sob
nauiti se astronomii,
a
hned hmátne po knize,
XXaI
Víedmláwa. rozevvi-e ji
w
prostedku, te,
u >vzteku praští knihau,
nerozumí,
nemrzí
se tak na
jako na swau neschopnost (kniha jest srozumi-
knihu,
tedhiá, ale ne pro
a
niemu
te, tajné
ale
nho)
;
což niedle myshte, že
snadnji a
jeho
záležitosti
wyznejme radji, že
jsau poznatedhié ?
lowk
beze wšeho namáhání
lowk
až posa-
wad wšechno wedlé sebe zná wíce nežli sebe samého. Nesume marn, ale ume se díwe sauditi. Jakžkoli zastáwám písnost a takoka nepokalenost wdeckého slohu, nikoli nejsem pítelem jistého nahromadní wšeho náiní, po wšech dílnách vvšech mistru sebranéale
zwlášt mrzké mi jest ono wšech školních termin píiwodn zpotwoených otrocké pewláení w náš jazyk. Oprawdiwý rozum stwoí sob brzo slowo, a jen se tch nástroj w komorách fdosofie až do stropu nahromadných nelekejme. Z wtšího dílu jest zbytené ho
;
již
to
ím jas-
harampátí jen na památku zde uschowáno.
njší
rozum,
tím snadnjší
miluje jednoduchý,
ledajaká
také
jeho
!
Wšak
powahy.
ložení,
Nuže
ponkud
s
o
i
wábiwau Udedností chudoba
wíš
ukrýti a
;
pak
hlasatele a
srozumitedlnosti,
wýkladem,
krása
nawsí na sebe
sob winu swého
hajiteli
tímto
prawda
již
shodubez do-
co wlastn ona welebená populárnost znamená.*
Wda není
kázaní,
není kantorstwí, není obecný peníz,
nýbrž jest pokladnice a co
ale co
ale prostota není
nemj wda sama
ješ-li se
šat,
chtíc tauto
fiflena,
bídu wnitní
sprostý
wýznam;
má skutenau
;
w
ní
platnost;
uloženo jest stíbro,
w obhu
ale jsau
zlato,
bezcenné
sob papírky, na nichž stojí zaruení, že kdo takowý má, každau chwíli mže skutenau cenu u pokladnice sob wymniti. Butež tedy pro lid a pro pohodlí jeho banknoty w bhu; ale hlídai pokladnice bdte, af není wíce wykázáno na papírkách, než wy skutené o
XXaII
Pedmhiua.
platnosti chowáte. Toto hlídání,
toto
množení platnosti budiž pak ale obce; neb na wrnosti tchto
Konen
dúwera obchodu.
též
pepoítáwání, uznáno
úedník
že
Av^znejte,
nazý-
toto
wy-
aby rozumy
která bdí,
filosofie,
rádi
upímn
wáte praktickými, rozwážíce u sebe ložení,
založena jest
\vy, ježto se
i
toto
wdn od
Avšecky organicky se shodowaly, zwlášt jest praktická, a jak teprwa ona, cuje
ježto
samu
marného blaudní mysli;
praxis rozbírá a
osw-
že jest „prawé rejdišt"
neprawte,
iS'elajte jí,
!
že
maení asu,
to
jenž by
lépe mohl býti wynaložen. Filosofia sama jest snášeli-
ona každau stránku wdaucnosti schwaluje,
wa;
jako službiku swítilowu žádá pro sebe. jest
prohledáwati
minulosti hádati
ale
wíce tší Avštiti
hroba
má-li práwo obírati se
s
na
se
poznáty,
jež
žiwotem pítomným a blaženjší
budaucnost? Chwalitebné jest a užitenjší než
wšedm'm potebám lidu; ale žiwot, wywázna z trampot a uspoádati. Krásný jest jest
i
bídy,
zpw
wc
tu jest
básníkvv,
klam smysl, ano,
w podob a rozkoš
co otcowé
fdosofie,
Chwalitebné jest
i
básník
ale
—
wda,
swdomí rozwádjí
ale ki"ása
aby
ím
míti
se
bez
wýtenjší
potomci míwají
w podob
poesie.
pauhau zwdawost
byloby zajisté znectní
ho ducha, kdyby ml zahbení a tu krásu i prawdu uráželo na pozoru
a
mli
skládati písma pro
tená;
wyhowlo
žádaucí,
uml nkdy krásn
tím rozsíwá wíce zrn pemyslowých,
af jest
abychom
tuto lépe
i
horšiti
pedešlé, skaumati, kterakby se nejsnadnji
prawdy
z popele
a
nkdejším žiwot národu,
o
poznajíce tento základ pítonmosti, wali;
Chwalitebné
hroby a mohyly,
staré
jen
na
af bdí
lowí-
nem, wdecká
co by
i
kritika,
aby se struhy, ježto obecné
po wšech údech národ, zachowá-
waly isté, a nezanášely se nedužiwým kalem.
Wy
ale
:
XXIII
Predmluwa.
editelé plavvby po praudech literatury
prozetelné práci
wnowáno
jest
swobodná
wda
její.
Wy
prawíte,
národnímu blahu; s to jest,
neite pi-ekážky piinní Avaše
že
než wizte, že jen
aby byla základem blaha du-
chowního a tlesného; nebo jen ona oswcuje ale odporník její obmýšlí zmatek,
byl
wždy
rozbroj,
a ten
a
nenáwist, rozpadnutí, smrt.
co prawí Mefisto sám k
sob
poádá;
konen
jest a
Wme,
o Faustu
Verachte nur Vernunft und Wissenschaft,
Des Menschen allerhjchste Lass nur
in
Kraft,
Blend und Zauberwerken
Dich von dem Liigengeist bestárken,
So hab
Wšak lo
ich dich schoii unbedingt.
ale již
jsem
napowdl
dosti,
co se mi zdá-
zapotebí pedeslati, aby každý, kdož by chtl o tom-
to
sestavvení
wdl,
to podíwati, lila,
myšlének
o
uspoádání žiwota
sauditi,
ze kterého stanowišt by se pi-ízniw mohl na
aby seznal dobrau
jak mohla.
wíili,
která se zde
wt-
U
W
Dobrowda
^lowk
o D.
a
wda
wuhec.
každý jiný twor
jest jako
w
bytosti
a
wdaucnost jeho nemže býti wšewdaucností, než jen snahau upímnau a neustálau, wždy wíce blížiti se ku prawd. zwlášté tím, že spojuje a sluuje a sjednocuje poznání wšech wcí; mocnosti swé obmezený
a to initi musí,
;
tedy
i
by zadost uinil duchu swému, který ale zawždy jeden. Až dosawáde
též není rozwržen, toto sjednocení
sob
ano rozbíhá se na rozliné strany
pemýšlí, a povvažuje
prawdiwé; když se
wá
to,
domyslm
o
w konené
co za prawdu
že se to
s
Duch
wcech
dmyslem
za
wydá-
jeho ne-
wci
jedné
píí
jiných; též
býwá
jinak
domysly jeho o
w žiwot a toto lowka nespokojeným
duchu a jinak liwého
i
protiwné.
co sám ze sebe wywážil,
ale ohlédne,
zkušenost, nachází,
srownáwá, ano proti
lowku,
wší wdaucnosti nepodailo se
;
neshodowání iní ano
;
witzslwí piwádí
to
slabého
asto
až 1
se
w
cit-
we wíe
k zaufání,
í
Uwoil.
aspo
k naíkání, že kdy poal pemýšleti
se radji tím,
jil
co zddil
takowé neb jinaké. Ale
pedkw
od
to jest
nespoko-
a
swých,
af bylo
hanba muži, jehož úkol
by potomci wíce nalezli po nás, než jsme pewzali od rodi. Prawdiwý zdrawý žiwot pokrauje ku pedu, ne k zadu, aniž stojí. Jest tedy powinnost naše, piiniti se, by námi wdaucnost wíce
jest pispt],
my
i
wdaucnost jestif wejiných ta, kterau zde i ped sebe béeme, totiž nadlé uka o uspoádání prawm žiwota, ili dobrowda. Nejdíwe jest zapotebí ohlídnauti se, na kterém míst stojí w etzowém ostatní a celé wdaucnosti; ehož dojdeme tauto cestau: ekneme-li weda, i musíme si hned pimysliti, o em ili eho hned se nám tedy postawí iveda proti wšemu, co /esf. Jest ale wlasfn dwojí, totiž duch a píroda. Widíme pak, že i se upewnila a sjednotila.
Zwláštní
ad
;
lowk
poáten
jednota obau, kterážto jednota
jest
u každého lowka jest porušena; i chwálíme jen toho, kdo se snaží, tuto jednotu zase uskuteniti we wli swé, a prawíme o nm, že jest mrawný ili dobrý
Dobrowda
lowk.
jest tedy
wda
o tomto ducha a
pírody we wli sjednocení; proež musí
Wda o duchu, Wda o pírod, Wda o lowku
i.
2.
3.
me
jakožto o duchu
lowk má
to
neb ono
žádného, nýbrž jsau
w
tomto
kauce proto
:
mžeme
íci,
že cloioék jest
Jsme tedy jako jedno tlo
wtle; a
protož
rown
žádati,
máme
se
w
,
a
práwowdy.
práwo naše. Jelikož
wtleném. newyjímá-
initi,
slow sati saujem
nemá
býti
wšichni;
lidí
wšech.
roztržitosti
skutku spojowati co lidowé,
se wespolek chowati;
jest
pedcházeti
ji
a toto
pak wespolek
Wchází tedy dobrowda do
pak jen
we lowku wbec
spojení
ó
Vu/od.
jsme
byli wšichni,
zase
w jednotu
k tomuto
cíli
se
potom jsme se
máme
sestawiti:
wede prozetelnost
nazýwáme djstwí,
rozpadli,
a
teprwa
dalekau ceslau nás
boží;
kteraužto
a náležité jeho poznání
cestu
djewdu.
Dobrowda má tedy místo swé wykázáno s jedné strany za wdau o lowku, pokud neuinil nic ze sebe wlí nýbrž jen jak stwoen
wlastní,
jest,
a s druhé
strany
ped djewdau. §.
Maudrost.
i
2.
Náwod
he spsohnosti.
Maudnj a chytrý jsau slowa obsahu rozliného, rozumu sprostému rozeznatedlného, akoli mají též i
w
podobnost, Potkáwají se
bystrém posauzení konce a
prostedk, jen že chytrého konec mže býti prawý nebo lewý, na tom nezáleží, ale cíl maudrého wždy jest
dobrý, prawdiwý.
a konání dobrého,
Maudrost jest tedy poznáwání
kdežto mluwíce o
dobrowd, ohlíwdci šlechet-
žíme se pauze po poznání, neodpírajíce
wšak schwaln k této stránce nepihlížejíce. Kdo maudrý jest, i chytrý býwá míwá totiž rozum se žiwot a rozliné w pomry; chytrý wšak rozaumek nemusí ješt býti maudrost, neb umí se ncmrawnosti stawtike službám. Mže lowk mnohý zamýšleti we wšech skutcích swých konce dobrého, ili mže býti dobrý, mrawný; ale schází-li mu schopnost k wynalezání nejprospšnjších prostedk k nost žiwota,
;
nm
i
wrn
úmysl swých,
dosažení
zkrátka
nedostáwá-li se
mu
jménem mudrce.
i takowého spsobnost podobu mrawnosti, ale welmi by chybowal, kdoby nepoznáwal rozlinosti jejich. Oblíbí si jistý národ, jistá obec ten neb jiný spsob obcowá-
chytrosti,
Má
též
i
nelze
poctíti
4
Vtvod.
wespolného chowání ; tak neb jinak stanowí se
ní a
obyej
;
zachowáwání
a
mraw
obecní slowe slušnost
býwá mezi obcemi že
tak
mže
newdomky
této
w
chowání
asem
snesené
wle
nebo spsobnost. Welká
takowýchto nirawech rozlinost, to
Wáže
samo
býti zde
slušné, jinde
spsobnost na as, na místo a na osoby; ale w prawdiwé mrawnosti neuznáwáme takowého obmezení, nýbrž platnost pro wšechny, wždycky wšude. Má-li spsobnost a slušnost oprawdu býti krásným wýjewem, mrawnost budiž jádrem jejím; wšak arci i každý mrawný pii se odívvati prawdiwý úmysl swj we krásný šat zewnjší slušnosti, a piwykej a jindy neslušné.
se tedy
,
spsobnosti
a
mraw
auhlednosti.
§.
jest poznám mrawni sesiawiti celek wdný.
možno
Kteralt
3.
w
wdný
Celek ní,
jest
že se podobají
takowé jistých poznání sestawe-
údm
skládajícím wzájemností
jedno tlo ; prwotní myšlénka jest
pítomnau
duší.
pedmtu
swého
swau
tle wšudy
Wdaucnost každá jest duchowní otisk dobrowda jest tedy obraz myšlén;
Žiwot nemrawného nemže se ponwadž, pedmtem wdy, jsa rozerwán, a lákán
kowý státi
w tomto
žiwota dobrého.
semotam, každý den chodí po cest posledního konce.
Nemrawný jest
jiné,
bez uritého
modloslužebník, kaž-
pewahy pítomné té neb Kdoby chtl sprawcwati žiwot swj chy-
dý den mnící wíru swau dle jiné
žádosti.
trostí,
hledící jen
na
to,
aby každý skutek
pinášel
nemohlby též úmysl swých poznatky náležitým spsobem wdeckým sestawiti; neb musilby se ohlížeti po okolnostech jednoho každého co nejwíce
užitku,
5
Vwod.
skutku, bez nichž nedá se uriti prospšnost nebo zpozdilost jednání;
mén
tím
dati a seznati,
pak okolnosti nedají se pedwí-
tyto
ný wždy wíc a wíce
lovvk
uspoádati.
sbírá sebe z roztržitosti,
žádosti jeho
poáten
když jakkoli
skutkem wystupuje ze sebe a
zjewuje,
wždy u sebe
se rozbíhaly
ostal;
;
ale
mraw-
we
které
hledíf na to,
w emž
jest
aby
swau
sílu
widitedlná
prawá svvoboda. Duch jeho stane se mocným stedem, wšemi wýjewy swými wládnaucím, nerozpauštjícím je w rozbh swéwolný žiwot dobrého jest útwar krásný, ;
saumrný, w nmž myšlénka každá, skutek každý má wykázané místeko we shodu obecném a niím nežá,
dá býti o
sob, newypíná
wesmírným
blažené.
Kdoby
uadním uml zhotowiti dokonalý opis
takowého žiwota, sestawilby §.
se nad údy jiné
dokonalau dobrowdu.
i
4.
Rozlinost mrawniho poznám sprostého od dobrowdy. Kde
jest
i
jakž takž uspoádaná obec, jest prawi-
dlem swéwolnosti jednoho každého obana, zuje a
w jistý
již
obme-
obor uzawírá ; wšecko okolí jest mrawné,
tak že
kdyby
mže,
protože se
i
chtl kdo ubrániti se
mu
wtírá
té wdomosti, nekaždým takoka smyslem.
Škola, kostel, píklad, est, neest,
odmna,
trest,
napo-
mínání a wýstrahy každého se dotýkají, a poádají
my-
šlénky k posauzcní, kdy a kde co slušné jest nebo neslušné; každý sprostý
w
okamžení wybídnulí ke skutku wí,
má-li se jeho dopustiti nebo nemá-li. Jest tomu
jako rostlý
s
myšlením
a
mluwením.
umí rozumn mluwiti;
— ptej
podobn
Každý zdrawý a odse ho wšak po záko-
nech mysli a jazyka, o tch on newí;
umní
a poznání
6
Vwod.
sprostého jest jen okamžité; nedozráwá k obecnjší swobodné wdaucnosti, ježto by nelpla na jednotli-
wých kohk
Tém
prípadnostech.
i
wdomost
inrawní dále se
ku príslowím, zahrnujícím
nrt-ozšiuje, než
za prawidla. místnau,
3Iají
tedy tyto
prpowdi
a
platnost
asnau, osobnau; proež jim neškodí, když Jinaí
zcela zawrhuje. ká. ježto
ani
wystawila
též jen
jedna druhé se protiwí, jedna druhau
má
býti
umlecké,
dílo
w sob n-
prípadností, jež zkušenost maudrejších
ale jest
smrná
i
zlehuje anebo
mrawní saustawa
wdec-
shoda mrawních zákoníi a jako nedostatku
netrpící ani
ani
díl nenáležité urownání. Dobrowda tedy mrawm; nebo mrawnost musí
náwod ke
peplnní není uení
již pedproež i sloh jiných prostedk
cházeti; není napomínání a wzbuzowání, její
kwt,
nehledá
žiwých obraz a
zajímawých, jež milují
a hledají
eníci; nýbrž
wdy je jasnost rozwinujících a zawinujících praudiwost
wdomosti nikde
wající, jíž
žádný ohled, žádný
stranu, nežli
se neroztrušující, ani ustá-
pwab
kam káže swobodný §.
Wzmk
sloh dobro-
se myšlének,
neodwádí na jinau
duch.
5.
dobrowdy.
dobrowda opis jest dobrého žiwota, bude wzrst její tentýž se žiwotem dobrým; ten
Jelikož i
poátek
we
ale
i
zmn
swé ídí se postupem ducha samého.
Rozwinutí pak ducha poíná citem, smyslem, a pechází rozumem ^\e swdomí a swobodu. Smyslm namítá se jen rozlinost,
sob
a poznání
mrawní
poáten
obsahuje
w
tém jen roz\M'žené pípadnosti, píležitostn událé, w poekadla, pi-íslowí, prpowdi. ím se stá-
a skládaje
wá
žiwot bohatším a
ím
wíce nabvwá stránek, tím se
7
Úwod. •
i
pomry
wíce kižují a zaplétají,
rady se množí,
stedk rodí mže pamt
zmna
Avždy
prpowdi
okolností, místa,
a
mrawní
asu, osob, protolik, zeje ne-
nowé, až jich jest ani rozum porownati, protože
obsáhnauti
mezi sebau se
wždy poznowu
píí
Wšak
a nií.
ale o toto
nemoha
se pokauší,
porownání
nalézti upokojení,
pokud nerownosti a odpory neuhladí. Tauto cestau podobné sebée \v jedno, a tak od jednostranných postaupí k wícestranným ili ke zwláštnostem. Jest ale mladý rozum
w saudu swém rychle hotowém, poznáwá se tím, že jest welmi hádawý a upírawý, na swém neuhnuteln zakotwen, a wždy na ostí jednoho neb druhého samého kraje. Tauto hrdostí nazýwá Avdaucnost swau poátkem a prwkem, z nhož si traufá neomyln prowésti celý etz mrawního poznání. Ale hrdost jedna W7bídne proti sob hrdost druhau, mnohonásobnau, i powstane boj mezi domnlými neomyly a to boj ne o smíení, ale o žiwot. Ochabnutím bojowníkw a nehrdý, a brzo pekypí a
,
dostatkem zbran arci že byl,
ale
že marná
nebo jak se
nkdo
to
nkdy
domnnka,
w^skytne
nau zbraní a smlostí,
i
s
se zdá, jakoby pokoj i
náš
as doswduje;
jakauž takauž obnowe-
hned se krvvaw potýkají
,
a
pi-
celku
wru neoekáZ toho je patrno, že dosawáde lowenstwo w nedosplo až ku prwnímu mraw poátku a pra-
menu
ili
radují se
waní.
pod korauhwe jejich zápasníci
wýwaísku. §.
6.
Rozsah dobrowdy. Kdyby skladatel dobrowdy dobe se neohlédnul po celém wdectwu, a neseznal mezí rozliných wd, snadno by upadl w pokušení, žeby mnohau stránku sem penesl
8 Z i
Úwod.
dušewdy, jakož u mnohých widíwáme Wšak dušewdy zase jim sáhají pes plot a
skladatelé
ale
le-
ehož powsláwá jen zmatek wdecké zbyten protože meze tchto wd dosti jsau patrné; totiž ped swobodau patí wšechno dušewd, svvobodau pone dobrowda, a koní se w djstwí. Tžší již zajisté jest, posauditi, jak daleko má dobrowda sama w sob se šíiti, má-li se držeti jen na wýsostech daco pewlíkají; z saustawy, a
,
obecnosti ili sestaupiti do rowiny zwláštních a jednot-
liwých skutk.
nemže
ili
;
Wšak
kdo by
ale toto si
teba jen jednoho druhu ?
w
w
uloženo býti
wypoísti skutky možné
a jaká
by
to byla
jakoby nedowedl sejmauti
ducha,
zwláštní
písn
druhé
traufal
nedwra
píležitý skutek
jednotu obecnau!
§.
7.
Rozwrh dobroivdy. Cesta, kterau poznání
wowala, býwala
bu
mrawní
sauborná,
wyšších ke srostlejším,
Bu k.
me-li
již o
pwodu
ili k možnosti
dwau
p. widitedlný skutek zápas
wnitní hodnosti skutku toho
?
Cht sob
Odpowd wenku
a
wod
musím se
msty, nápad
wdomost
pro
ptáti, totiž
úmysl ze wnitku. Za úmyslem
možnost mrawní.
Wí-
to býti
zápasu, nebo jen pauhý žert.
mi poskytne dwojí stránku,
zákon, za zákonem jest
w
zhotowiti saud,
lidí.
Mže
boj hrdinský, wlastenecký, nebo sauboj ze
laupežník, nebo cwiení
sesta-
se
od obecnjších,
nižším jdaucí, nebo rozborná,
ježto wedla naopak od skutku k jeho.
obyejn
totiž
ale
leží
jeho a swoboda, a
— Nejlepší wdochod
to?
pobídnutí z
ili
w
ješt
tch
mysle-
jest ten, když spisowatel, postawiw se jako na hrázi praudu myšlének, jen jako pihlíží, nic ze swého nepi-
:
9
tjuod.
dáwaje ani nijak nepekážeje
wem wdochod Náwodem
mohli bychom snad prá-
i
pihhdkau. Zde se nej-
tenlo nazwati
duch a
lépe shoduje
;
pedmt,
jichž jednota
prawda
jest.
nám poádek ástí dobrowdy
tímto udá se
takto
ÁST O
I.
dohru samém, beze wšeho ješt na jiné ohledu.
úel wšeho ^k lánek prwní
Jelikož ale toto dobro jest
wšechno a.
jest poivoláno, jest tedy
O
puwolání.
Dobro
jest tedy
nmuž
edidlo ili pi-a-
widlo wší snahy a mocnosti, základ weškerého konání; b.
O
proež
následující
zákona. Zákon
byl by marný, C.
Puwinnost.
d.
Swédomí
e.
O
ili
i
jest tedy
O b. C.
d,
w
plnn
býti,
každém záwazek
ili
powinnost myšlená,
prawidlii ilí o xvysloivtném swldomí.
ÁST
a.
lánek jedná
jenž by nechtl
ale,
II.
dobru, jak jest již
lowí.
O swohodné wu.li. O jednání. O mrnivním slawu. O piíilce jakožto poznání mrawniho
ÁST O
stawu.
III.
sltuteném wteleni dohra.
Tato ást jest jednota
obau pedešlých ástí, jak
10
Úwod.
totiž
lowk
tenní
Jf^
a.
uwede dobro we swj swt
;
a toto usku-
widitedlné jest
pauze
iili
prosté lowéclm oboru, ili
w lo-
wenstwu wbec. loweí,
zwláštnosli
b.
Jí^e
c.
fV oboru osobním
a
§.
ili
we
spolenosti.
saukromném.
8.
Dohrowéda a dobrowdec. ducha jest jednota ili sobrownost,
Dokonalost
mrzáctwí pak slrannost,
Snaha tedy po do-
roztržitost.
a wšech dob saumrným' porownáwáním, tak že ani myšlénky ani zámyslowé ani skutkowé nestojí sob na odpor. Wdaucnost a jsaucnost, wdaucnost a wle a žiwot mají se shodnauti ehož my arci málo máme píklad, a naopak každý na každé stran jinau podobu a štít wywšuje. Jsauf pak ale i w skutku mnohá poznání, která mohau státi w duši wdce jako o sob, nikoliw nemníce nkdo mže býti slohu jejího mrawního. Na píklad potá welmi dobrý, pitom ale oban saukromník hanebný, wykonáwati jisté obady, pitom ale býti prázden wší
neustálým se kulatním
konalosti jewí se
w sob
;
:
i
wíry duchowní a
moc
t.
samého ztracení,
swau
ale
pece aspo na
konenému chwíli
sebe
podobau
kde se wšak jedná o poznání poádku žiwottu mrawnost osoby rozlauiti se nedá od mraw-
peswdení.
ledaco již
Arci jest tato rozerwanost již ne-
šálí;
ního,
ního
d.
wadnutí duchowní a cesta ku
a
;
ale
Arci mluwit, kázat, psát se
pozná se brzo, kde slowo žiwé
páchne umrlinau;
wati wšelijakau
wní,
ím tím
pak kdo wíce
býwá
he.
to
mže
jest a
kde
chce ukrý-
Widlif jsme
též
11
Vwod.
dnw bídný konec mnohého swatauška, jenž takoka každé slowo posýpáwal sladem lásky kesanwychází ské. Blaudku! láska se nesypa po vvrchu z jádra samého. Kdo w dobrowd chce plodný byli, za našich
,
musí widti
w
sob, eho
opis hodlá podati.
12
ÁST PRWm. DOBRU NA PROSTO.
o
LÁNEK
O
I.
powolání. 9.
§.
tlowJi^ jak postawen jest hi pírod. Otázka
to je
kterau mudrc každý
prastará,
ped-
K
ctma jesl ioivek? Toto k emu? jest ohledem na žiwot, jenž pokrauje, tolik jako: „kam má dojíti," nebo „kde jest konec chze jeho ?" Jest to tedy
kládal
sob:
otázka po konci ili jest,
že konec
ledy sauditi z
po
nemže
žiwota
cíli
býti
dál,
loweího. Patrné
nežli
staí
síla; lze
míry mocnosti pirozené o konci této moc-
Ohlídnme se nkolik krok ku pedu, skaumejme ped wýchodem lowka, we pírod. Tu nacházíme, že
nosti.
wšichni tworowé žiwot wedau wlastn jen jeden, po-
nvvadž jsaucnost jednch druhých
;
možná
jest jen
jsaucností
stáwají jen svvau wzájemnoslí, tak že upustíce
:
o
io
powoláni.
od sebe, pominuli by wšichni. Stojí wšichni do kola, a Ziwlowé zem rostlinstwo, žiwodrží se wespolek ,
,
:
mimo to, že jsau wedlé sebe jako lánky w nesmírném etze, postupují též jako po ebíku tím spisobem, že každý stupe wyšší opakuje w sob a taAle
dišstvvo.
koka
strawuje pedešlý;
dokonalejší
stupn
nám tedy
sluj
pauhé
c,
nýbrž abc, d
Jelikož jest
tworowé pro
nejsrostlejší,
t.
d.
již
ab;
není
c
nejwyšší z=z ab
.
..z.
prawdiwý konec a rozlino-
tenf jest
a
lowk,
pírody jsau jeho rozwržené údy; pro lowka jest on jest pírody saujem; wšech-
tedy tworstwo wšechno
no
si
jedno pro druhé, jsau wšichni
Tento konec jest ale zajisté
jejich. sti
= abcd a
we pírod
Poznamenejme
wlastn
a toto b jest
b,
tím wíce srstají;
dále
srostlejší.
písmeny jedna za druhau. Nuže
tyto tak, jak jdau
tedy jest a pro
tím i
;
on
ke službám jeho, ne wšak naopak;
jest
které se nenachází
w jiném
jest
z,
tworu, on tedy ohledem na
nám již wíce dipánem tworstwa ízeným, žádných nemá mezí, ani pebýwání ani strawy, a že si dwuje silau swau pemoci wšechny mocnosti, ježto mu w cestu sebe ili osoba. Není
pi'írodu jest pro
lowk,
wu, že
jsa
Nemw lowk
kiadau pekážky.
swého
,
wýjew swé
lekal se
síly,
wdomosti panstwí a za kauzehiictwí a již prmyslem wždy nádhernji,
skutky dáblowy wykládal je; nyní wšak a
wdau
wždy
je
tuží
nazýwá,
a
poínaje
w sob dwru,
že neostane žádná myšlénka
by nemohl w teliti
prawdiwá,
jíž
postawení
lowka w pírod
a.
Jestli
lowk
tworm; sti
swt
opowrhujíce
se živvotu
we
skutek.
wyskytují se
pánem pírody,
a z tohoto
hledli na
kteí
si
a
nám
Na tomto ti stránky
se nesnižuje ke
stanowišt pauhé wznešenoa
hledí až
dosawáde mnozí,
wšelikau rozkoší
pauze duchownímu;
,
zaswcují
a prohešili
by-
14
ást
sme
se,
drcw
lánek
kdybychom wykládali wšech tchto mu-
neb widíme, že
stwí;
I.
indických žiwoty za šílenost nebo pokryt-
prawdy, b.
I.
w
to
skutku stránka jest
jen stránka, takjako následující.
ale arci
swj lowka,
zadost
iní powolání swému, když pánu swému
slauží,
Píroda, majíc za konec a
lovvk wede tworstwo k
když jeho užíwá.
cíli,
Jak jsme z hledišt pedešlého pochwálili fakyrkynictwí,
stwí,
druhého
stoictwí a podobné, tak z tohoto
zatratiti
nesmíme hedonictwí, epikurstwí
a podobné. c.
Ale stránka prawdiwé myšlénky není sama prawda,
nýbrž saujem stran wšech a smíení
Sjednoceny jsau
ob
jejich.
w peswdení,
strany
že
lowék, užíwaje wšeho, ostati má pi sob, a tudy w rozkoši hájiti swobodu ili wkládaje se do pírody wždy we skutek uwádti jen ducha ,
swého.
§.
10.
Postawení lowJca he elowhu.
Clowk
jest
záwrek pírody, on
tedy powolán
kauce loivík, na pontí jménem tím-
jest dle tohoto postawení se chowati. Ale
myslíme na lovvka to
znamenané
;
ale
wbec,
ili
pojem má
trojí
obecnost, zwláštnost a osobu
b.
lowk wbec ili lowk zwláštní k.
c.
Osoba
a.
k. p.
;
w sob
jest tedy
u postawení
stupe,
totiž
lowk
lowenstwo, p.
Slowan
— Roman,
Krok, Libuše, Boleslaw, Otakar.
Tímto rozpadnutím pojemu dowek nic
i
lowka
ku pírod
;
nemní
se sice
každý jest pánem
:
o powolání. jejím
ale nastanau
,
15
lowk
otázky, jak
postawen jest
ke lowéku. Wyswítají pak wzhledy následující a.
b. c.
Osoby k osob. Osoby ke zwláštnosti. Osoby k lowenstvvu.
d.
Zwláštnosti ke zwláštnostem.
e.
Zwláštnosti ke
lowenstwu. 11.
§.
Postaivení osoby
osob.
Je
Jelikož každá osoba jest zjewení nalost
pírody; jsau wšichni
lidé
^\
lowka
a
doko-
tomto smyslu
sob
rowni, a mají k samostatnosti práwo nezrušitedlné. Tuto samostatnost a nezáwislost jmenují mnozí, kteí na této
newdauce, že jest to teprwa Na této swobod, která ale
stránce uwázli, swobodau,
jen skrowný poátek
její.
má místo swé jen w myšlénkách, zakládají ucitelowé práwa swé práwo pirozené pozorujíce loM^ka mimo ,
wši spolenost a obec. Arci kdo neuznáwaje, že duch lidský dozráwá wzájemností, zetel obrácen má pauze
k
nezáwislosti, snadno žehrá na zdánliwé
mezowání, a o
sob
radí,
bychom
w
obcích ob-
se wrátili dolesui ajedenkaždý
užíwali pirozené swobody.
Ale swoboda zalo-
mže
se zjewiti, jen když
žena jest na duchu, a tedy
lowenstwa,
duch wychází sám na obloze
a to
není
bez obcowání. 12.
§.
Osoba a
Clowk
beze spolku
skulenau osobau; neb by
s
obec.
jinými ani již
nemže
se státi
brzo po narození musel
16
ást
Cláneli
I.
I.
zahynauli, nemaje pirozeného ponucení jako zwíe, aniž rozumu teprwa budaucího. Nahradil pak to slwontelláskau rodi. Na této lásce pirozené staweno jest poátení obcowání, a pozd teprwa práwo zaslaupilo místo lásky, a založilo obce a ízení zákonní. Nyní každý narozenec nachází se hned pod štítem práwa stanoweného, jsa
údem
obce.
každá též o tí"etí,
a.
Pomr
tento
sob mže
má
státi,
zase dwojí stránku, ježto
nebo
ob
sjednotiti se
a sice:
Osoba
ztratí se
jako pohlcena obcí,
k.
p,
jedná
se jen o est, o blaho rodiny, ne ale o blaho
pi
jakž býwalo
wku, nebo
i
posawáde patrné
wk
jest
we spole-
založených.
Nebo osoby iní jen celek jsaucích wedlé sebe bez proniknutí wzájemného k. p.
snm
každého c.
úd,
šlechtických rodinách stedního
nostech za pedešlých b.
we
Spojme
:
s
wlí
jednotliwých,
neobmezeným jednoho-
^nicpozwaiam.''
tyto stránky, a
wého tla, k. p.
staropolský
oko,
w nmž rulia,
nabude obec podoby zdra-
každý úd
noha,
ale
prawdiwau psobí jednotu, k. želstwí není ani muž pánem
sice jest o
sob,
úel jeden, prawém man-
majíce p.
w
žena paní, ale
ani
odewzdawše se jeden druhému, nacházejí se we newdaucí o wyšší jednot kteráž jest láska wli dwojí wedlebylé, nýbrž jen o wli dwau proniknuli. Nápodobn jest w dobe zízené obci, w jejímž snme wšechny rozumy a wle se slýchají, by setely wzájemn swau wýhradnost. ,
,
i
§. *
13.
Osoba he loweenstwu.
Obyejná jest
láska
manžel, rodi, dtí;
též lásky
;
1<
o powolání.
k obci, již jmenují wlastenectwí, jest hojnost wznešených píklad; zde ale býwá již lásky hranice. Láska k lowenstwu, rozdílná od lidumilstwí, zídka se w skutku wyskytuje, byfby
i
Wíme již
znívvala.
we slowu našem již
údowé jednoho swatého rozdílowé,
dosti dlauho
za-
dáwno, že wšichni jsme bratí, wšichni tla,
ale
ostávvá
pi wdní,
a
kestan, Zid ; katolík, protestant; Slowan,
Némec^ a pewelký poet podobných nejsau pauzí rozdílowé
wdní a pirození, ale
nání;
zkrátka, wyznejme, že náš
i
podntowé rozdílného jed-
wk w
celku o lásce
obecné newí, a uwedení jejímu za prawidlo celého žiwota welmi by se až dosawáde protiwil; má kresfanstwí
wru ješt
úlohu welikau. §.
Postaweni Ale
by
14.
lowha
by byla láska k
šená, nejwyšší to ješt
lowka
wesmmié.
lowenstwu
dosti
wzne-
powolání není. Tauláskau
by ješt nebyl u cíle swého. Wšechno tworstwo zajisté powoláno jest, zjewitiwšechny možnosti swé; wšechny pak w^Jewy saty jmenujeme pojem jistého tworu; se
nu'iže
tedy
i
íci:
Urení tworu každého
jest:
we
skutek uwésti pojem swj, ili dokoniti se dle pirození
em
bylo; koswého; na konci teprwa wyswitne, co w nec ale co jest, než weskrz prowedeny základ ili poátek? nebo každá doba jest jen úkaz základu; sice by
mohla
býti
Jest tedy
doba nkterá úkaz nieho, což jest nesmysl.
konec rowen poátku,
poátkem wzrstu owoci
w
;
jistého
k. p.
zrno, které bylo
stromu, wyjewí se zase
w
zwíe jen zase sob rowné konec; dílo, úmysl poátení jest
tak též plodí dozralé
dílech
lowka
i
které jest na konci jinaí, než dlník chtl, jest nepo-
18
ást
Cíánelc
I.
I.
Pihlédnme již k weškerenstwu. Prawíme Bh stwoil swt; tím jsme wykli, že wle boží jest základ ili poátek swta: „Já jsem Alfa i Omega, poátek i dailé.
:
konec, prawí pán, kterýž pijíti
jest, a
bh; on wnost
prawá; wše co
pomíjející zjewení
wle
powoláno, aby
aby
šlo
plnilo
zase k bohu.
bh
a
není, jest íasoivé^
jsaucí jest tedy
boží, a jakož wyšlo
Uinil
bh wšecko
nepokojné jest srdce wšeho, až najde
kterýž
tedy bytuje jen
Wšechno
jeho.
wli
kterýž byl,
W prawd
má, ten wšemohaucí."
od boha,
dle sebe, a proto
w
nm
odpoinek
swj. Tento nepokoj, toto hýbání smující k bohu jest náhoženstwí.
Náboženswí jest tedy powolání wšehomíra a tudyswobodné w du-
newdomé we pírod, wdomé
Náhoženstwí jest pojem žiwota dobrého,
chovvenstwu.
a konání jeho; wšechny cesty jen wedau k nmu, nebo radji wšechny cesty jen jsau ono, a proto samé jest swtlo, jímž jediným se oswcuje djstwo wšech a národ, tak že mžeme jemu porozumti, by wypadalo jako bludišt a wír a
jest jádro
weškeré snahy, poínání
wk
marné
kololání. §.
O
15.
dosaženi powolání našeho.
ím známjší opatrnjší
nám býwá které pi wýkladu smyslu w
slowo, tím
n
wtší pro nás nebezpeenstwí
máme
býti
wloženého. Jesti
abychom newzali již pichájazyk. nám jako slinau Tak i když pizíwá samo na hlédneme bysteji k slowu poivolúni, neukryje se poteba, abychom rozeznáwali oste, o em wlastn mlutotiž
,
pauhé slowo za jeho rozum, když náwykem
Avíme. Namítají se
totiž
otázky:
a.
Má-li jedenkaždý zwláštní powolání?
b.
ili jen
lowenstwo
celé ?
;
19
o powoláni.
lowenstwo wespolek ? lowenstwo swého powoláni tím, dosáhne jedenkaždý o sob?
c.
ili jedenkaždý pro sebe,
d.
ili dosáhne
když ho
i
e.
Má-li tedy každý jen dílek celého, ili každý celé?
f.
Ano
zdali
dosáhnauti jest
Miuwíwá
wšak
ale jest
se o
i
dobré na rozmyšlenau
ilúnky ili díly nelze poti-ebowati, a
wbec
co ukoniti ili do-
tolik
mnoho jiného žádá odpowdi. powoláni celkowém a lánkowém;
To
plniti úlohu.
,
když
o pojmu. Zwláštnosti a osoby
nejsau díly
lowka,
slow
že
e
jest
w
celek a
o duchu,
pojmu
nýbrž každý jest sám
tloivek
lowk
celý;
obecnost je známka osob, ne wšak celek známka díl k. p.
IVo jtich jest
by
ml
Cech, Cech jest Sloivan,
ale prst není
clowek',
každý wykonati jen
Slowan
jest
Kdyúlohy, ne-
ruka není celé tlo.
ruka,
díl
lowenstwu možno
powoláni ili
konce swého, když by jeden nebo druhý díl se prohešil; neb celek jest jen sauet wedlebylých díl. Nejlépe jest wždy pipomínati sob podobenstwí lowenstwa s tlem žiwým, bylo by
jež jmenují také organismus
dosíci
jsauce o
Mimo
sob
,
pece wedau jeden
to powážiti jest, že
lowka
není
ubýwalo, nebo
liloha, cíl
wždy
ili saudobí, kdežto
patrné jest, že údy nejsau pauhé wedlebylé
ale že
díly,
žiwot wzájemný.
náboženstwí jakožto powoláni
která by se
dala odbýwati,
upcAvnný. k nmuž by se
by
lowk
jí
blí-
pokraowáním jako w prostoe. Jmenujme cíl tento nám lépe wyswítati bude, že milowáním lásku nemenšíme, a že na podlení nelze mysleti, aby totiž každému pipadl díl lásky za úlohu. žil
lásku k bohu, a již
§.
16.
Saujem wšech poznaných dob w powoláni Jelikož powoláni jest
wýkaz
cesty, kterau
jíti
má
;
20
ásl
lowk \ve i
w
swém žiwot,
sjednání tchto
láneJc
1.
pomr
tom
II.
wíce
ale slránek jesl
wyknutí saujemu tohoto bude
a
uyknutí powolání úplného.
lowk
I
tedy jest po-
volán, aby wznášeje se swobodnau wulí nad pírodau,
w
skutek
krom wždy
a
wíili
ale
když
w
sob
na
wli
i
osobní
náboženslwí našla wesmírnost
„Aby wšickni jedno
w
a já
žádosti,
obecnjší primrowal, aby po stupních rodiny,
dle prosby:
snahy
pemáhaje wýhradní
clowenstwa
národu,
mn,
uwádl ducha swého
zjewení
sebe, aby
tob, aby
jest tato
lowí;
i
w
oni
bylí; jako
ty
ote we Wšak
nás jedno byli."
nábožná wesmírnost nejwyšší obecnost
we skutek wchází dobe jest se toho držeti, aby w ýšky wždy sestupowala zase do krajin obecnost ale každá
jen zwláštními wýjewy:
wle
této
s
.
nižších, jewíc se láskau k
k
wlasti
ta
,
laskawým
domácnosti wlastní,
lowenstwu
obcowáním
O
II.
wúhec.
Widauce, ano slunce wychází
býwáme powzbuzeni k
odkud
pro tomu
a
naší,
jest patrná;
prawíme o
a tím
lowka.
17.
O záhonu
sti
—
Zákonu. §.
Zmna
láskau
uspoi^ádáním
to
kolo pojmu
LÁNEK
stáwá?"
ta ale
šlechtním swé osoby,
to
spsobem wždy seweno bude
se stídají,
.
,
tak jest;
nm,
a zapadá,
otázce
:
den
a
noc
-Jak se
to
my wšak chceme wdt, wyloží-li to kdo zwdawo-
že
zná zákony pohybowání
o se
hwzd,
jmenujíce jej
^l
zákonu.
hwzdáem
;
od luebníka žá-
dáme wyswétlení zákonii primíšení a pronikání se tl, od žiwotowdce pak wypsání zákon ili prawidel žiwota zwírecílio. Klade si tedy rozum lidský za úlohu,
zmnu we swt, j. zjadati ili na jádro, w mysli uwésti pomíjitelnost, a doby rozsníti. Dob tchto jest mnoho, w hnutí, lub, w
pochopiti
t.
na základ manité
žiwot, wduši;
my
pak wšech hledáme jednotu, satek,
rozum neodpone sob, pokud nenajde stálosti we zmn, pokud se nedopátrá toho, co je w každé pominutelné dob, wždycky a wšude,
pojem
ili saujem; to jest,
ili obecnosti
dob
;
wnost
lost a
jako
stwa
toto schopení
,
a tato jednota
w
rozlinu
,
tato stá-
pominutelnosti, tento siiatek
dob
,
tento
množ-
saujem innosti
,
tato
obecnost zwláštních wýjewii jmenuje se zákori. §. 18.
Ureni ili powoláni a
Swt jest samá zmna, mžeme si pomysliti trwání
záhon.
a každé bytí jest
bh. Nuže,
každé wci co bžišt, a na tom si rozdliti poátek, od nhož se AV^bhne (jmenujme si jej teba základ, jádro, pwod, jak se nám kde bude zdáti) a pak kam se dobhne, konec ili cíl. Když
pak slyšíme, že jest k tomu neb onomu,
neb ono ureno ili powoláno
to
urení jest, krýti tlo pro rozumjme, že má wykázaný ten neb onen konec; wýkaz cesty k jistému konci jest urení. k.
p. šatu
slušnost a pohodlí;
Jde-li
w
skutku to neb ono tauto cestau, iní zadost po-
Wšak
woláni swému. k. p.
nkdo
chce
ale
wdti
tento
každau
konec byl chwíli,
i
poátek;
jak daleko
již
poátek jistého reysowání na wýsluní, což pak jmenujeme slunení ho-
pokroilo slunce
;
nuže, lato myšlénka jest
22
ást L lánek
wšak
diny; konec ale
je
uskutenní
muselo toto chtní
úprawy setrwati jednota jejich
;
w
každé
powolání a zákon
zákon
to
samo, jen
skutenost
již
samé myšlénky; stáwání
w
jistý
ili
se této
wšech tch dob,
jsme jmenowali zákon. Ai
wolání jest jen poukázání na nost,
této
dob
jest tedy obecnost
již
,
II.
ili
tak jest
!
tom rozdílné, že pokonec, jen ješt
mož-
powolání žiwé, inné.
19.
§.
Zákon wSehomira.
Swt zující
jest
weškerenstwo, wždy se rodící a pero-
(píroda), obsah wšech možností; obecnost wšak
toho rodu,
swt jest
perodu
tedy
a rozenstwa jest
asowá
wšejsaucnost;
asowá proež
jsaucnost;
základ,
p-
wod swta jest wšemohaucí maudrost, kteráž prawí o sob: Když piprawowal nebesa, byla jsem tu; když wymowal okrauhlost nad propastí, když upewowal oblaky u wýsosti, když utwrzowal studnice propasti, když ukládal moi cíl jeho, a wodám, aby nepestupowaly rozkázání jeho, kdyžw ymowal základy zem; hned tehdáž byla sem od nho pstowána, a byla jsem jeho potšení na každý den, anobrž hrám ped ním každého asu. Tato wšemohaucí maudrost widitedlná
jest
w
nej-
wtším a nejmenším, jak na nebesích nezmnitedlných, tak we kapce wody, kteráž zase jest swt nowých diw; wšech zmn a wšech dob jejich, prokonec wšeho ili Omega. Ale základ innosti ili
jest tedy základ
ež
i
obecnost jistých
wýjew
maudrá wšemohaucnost
jest
jest
zákon.
AVle boží
ili
zákon wšehomíra.
§. 20.
Hlawni Jestli
wle
rozdíl
w zákonu
wšehomíra.
boží zákon wšehomíra
,
jest
wšechen
2o
o zákoím-
jeden swatý satek neobsažitedlný, jeden wýjew a jeden
dobe prawí
zákon; proež
A
básník:
swé oko stydí, Zákon kdo množstwí widí; Duchowenstwo, tlstwa wír Zákon jeden má a mír. se za
Sluší básníkowi,
wdci
sluší
toto zírání na tajnau
wšeho jednotu a pinvod peswatý; ale lejší
wdomost
co spojeno nost
we
rozjímati
jest,
práw
skw-
pro
jednoty poteba jest rozluowati,
této
saujem a rozpauštti obec-
zwláštnosti.
Co widíme okem tlesným, jsau již samé rozlinoale jistý mezi nimi poádek, proež to jmenujeme nižším, ono ^\7šším, dokonalejším, srostlejsti;
ším,
pozorujeme
osobnjším, tak že zákon wždy dále upauští od swé
písnosti.
Nejpísnjší zákon wypoítáwá se
se tles nebeských a
we
nežiwé, jest již
we zmnách
w
smíšení a lauení se žiwelních
sil;
wlažnjší
zákon neb zdá se býti pi bylin, pnaucí se
temné matky
zem
k slunci
dobu samohybu
a
swéwole, u wnit pak
Zákon pokraující až k
od
stkwlému; u zwíete
otci
pak zákon písnost swau tím wíce ukrýwá, maje pautá.
otáení
hmoty, jak prawíme,
této
již
po-
ale tím Istiwji
temné swéwoli slowe
zákon perody. Ale ze sna swéwole zwíecí procituje
lowk
a ot-
swdomí swého. Píroda zanecháwá jej nahého, ponaukání a rady w srdci, kauc Mj sám se wše
wírá oko
bez
rozum, wždyf
:
tys pán.
zákonem, podízen
Arci že
wli
i
lowk
wí, že jest
boží; ale nenutí ho
bh,
pod než
wyzýwá jej ku poslušenstwí. Tato druhá stránka zákona wšehoniíra slowe zákon sivohody.
jen
24
ást
I.
Chínel: II.
§. 21.
Zákon swobody.
Wle
boží jest zákon weškera; není pak jenom
wšemohaucnost slowíka je?iom pauze
jest
w
nepíslušná;
/aké jsau
a
tento
ta
rozdíl
konené mysli naší; w bohu nejsau proež smíme íci swatost ili pra-
slabé
žádní rozdílowé,
i
dobro jest základ a
Pradobro
nýbrž také swatost, ano
a maudrost,
nemže
:
konec, tedy
i
zákon wšehomíra.
„Widl bh wše, OIH-tob-dob-r). wšeho, ježto se kluwá we wšem
stwoiti nežli dobro.
což uinil, aai! bylowelmi dobré."
Dobro tedy
jest jádro
psobí wšechno. Jelikož ale clowek jest kwt našeho swta, musí býti i nejskwlejší obraz ili podoba boží, poctn jest nade wšecky twory zemé práwem nazýwati boha otcem swým, a zakládá synowstwí swé na tom, že wdom a swobodn, ne jako tworstwo ostatní nucené, mže plniti wli pán. Na wšjem jiném zákon a
i
se jewí jako zewné, ale duch
lowí,
maje úastenstwí
dechu božího, jest zákon sám inný láskau a pozná-
ním
ne písností newyhnutedlného nutkání.
a
pýchau
odpadl od
swatého a
jádra
sob, zmálomocnl na duchu, a moci cizí nj ale wykaupen jsa smrtí boholowka ;
opýiti se ke Avzletu
pwodnímu
a odpírati
Arci že
zákon
w
wtírají se
w
zakalil
mže
wstáti,
šfastn zlému
pádem samým prwopoátením zúplna ztratil sebe; sice by byl se stal zwíetem a ostal jím; zahazowání neale byfby se i nedalo zapíti otroctAví mluwátek, lidojedstwí, rodiw zabíjení, píkazy w ne-
náwodu,
aniž
i
,
náwisti míti nepátely jiné
i
swé
,
ohawnosti modloslužebné a
dosawáde nachází u surowých wíme wedlé tchto míst w duchu zatemnlých
jiné, co se jich až
národ zase o
:
mnohé skwlosti
w žiwot národ
klassických,
:
35
o zákonu.
nám ruí za to, že nikdy neuhasla božskost lowéího ducha; i pohané, zjewení nemajíce, od pirození
která
inili to
nem
swých.
zákon
co pikazuje
,
We
wšech
ných jewí se
w
srdcích
procitlých a
zwede-
napsané
ponkud
lidech
obecné prawidlo skutkw jejich
jisté
rozliných, ili
takowí sami sobe záko-
;
zákona
ukazujíce dílo
byli,
jistý
pe-
zákon. Jmenujeme-li stálau twárnost
mže
jednání mraw, zákon tento
se nazwati
mrawnim.
22.
§.
Zákon pírodní a záhon swohodný. Mrawní zákon, maje obanského a práwního
i
o
sob nco užší
sluj
,
smysl wedlé
radji zákon swobodný.
Chtíce rozdíl znamenati od zákona stanowného, psaného, usneseného, nazýwali jej též
zákonem pirozeným,
jakož
býwáie
o práwu, o náboženstvví pirozeném. Je-
likož
duch sám
sob
kon
jest
dobe
zákonem, tu
jest
arci
si
uweme
na
to,
co
;
ale
mysl rozdílnost mezi pírodau a
duchem, a pak mezi pírodním a pirozeným
mená
tento zá-
pirozený, a marná by byla hádka o slowo
pwodní, ono
co
ale,
;
w pírod
toto
zna-
založeno
Zákon pírodní jest tedy pirozený, ale naopak není pirozený každý též pírodní; neb mže býti též duchowní ili swobodný mezi nimiž jest rozdíl následující
jest.
;
a.
Zákon pírodní
jest innosti
newyhnutedlnost; ano
zmnu jmenowati inností, nýbrž djem. Zákon pírodní jest w sob rozliný a jinaký pro nelze tuto
b.
i
toho a jiného, pro jindy a nyní, pro zde a jinde,
jakož
i
my
o tom majíce
peswdenost, pokud i nemáme sob za
tomuto zákonu podízeni jsme, zlé,
když
k. p.
nkomu nco
není tak u jiných a
vv
chutná zde a te,
okolnostech jinakých.
emu
26
ást
I
dúnek
II.
dj
Ale zákon mrawní není zákon
nýbrž zákon skutkw, ne
mj,
cizí
lowkem,
s
rukau, jakéžkoli jineno
si
iispusobených, nýbrž swdoniitýni samohnutíni
wo-
Ponwadž pak duch prawda ili bytnost wšech ke lowctwí dosplých, tedy zákon mrawní
není
lených.
takowý pro toho
a jinaký pro onoho,
jest
nýbrž jest obecný,
pro Avšechny, Avždycky, wšudy. 23.
§.
Wýsledky pojmu zákona swobodného. a.
Jelikož zákon swobodný. obecný, prost jest
mezí osobních, místních nad chytrostí
a
wšech casowých wznešený jest :
a užitkem, a takto
twím, akoli ohledem na prawdu
kona nirawního jímž
wnau plnní
jest nejchytejší
lowk práw
k
sob
sobc-
nade wším
zá-
nejužitenjší,
a
pichází
pi sob
a
ostáwá. b.
Zákon mrawní, založen jsa na obecné bytnosti lo-
wí,
rozliných
jest nejen jednota
nýbrž i jednota rozliných dob
wlí, a
jest míra a mír
té
zlé jest
sledná a rázná, zlá jest roztržitá
dobrá
wle
jest
w etkána
rodní, zlá sti-áwí sebe c.
Zákon mrawní
nezmnný
w
ím
jindy;
a
tím
,
mže
w
dobré
býti
a pomíjející
djstwo
obecný, jest
jsa
;
a
;
djen
žiwot ná-
,
i
w
ný a
stálý,
že nebude iinaí zákon
Athénách, jinaí
te
a
jinaí
nežwšechny národy po wšechny wky slauí
wný
nezmnný, a bude wšem jim spolený mistr a wiádce bh, jehož kdo neposlechne, sám sob utee, a zawrhna pi"irozenost lo-
jeden zákon
a
<
osamlá.
spsobem
jinaí
w
dobrých,
wle
odpor a rozwržení
proež jen dobrá wle
a zmatek:
wlí
samé
,
c
o
wí, ubhne w
by
trest tuhý,
skému. (Cic. de rep. d.
Zt
c.íiA"om(.
ušel káráni lid-
i
III,)
1.
lowcí, nemže
Zákon, jsa bytnost
se oku pro-
proež žádný saudce nepijme od zloince, již jakž takž probuzeného k žiwotu lowímu, wýmlmvy, že neml- známosti zákona citlému ukrýti;
mrawního. e.
Wle
boží, ducha
loweího
oswcující, jesti
co jmenujeme zákonem mrawním.
w
prwa
lowím,
duchu
akoli
piinním
i
to,
Nerodí se tejeho
wyswitne. Swítí slunce zawždy, ale musí se otoit
zem
neb
slunce, by tato
dle
ona krajina byla
oswícena. Nepowstáwá tedy zákon ním, wychowáním,
kewním; nýbrž
U
tyto
nm
na
wbec
uecír-
jsau založeny.
poádkem díwe již se jsauc mezi ulí lidskau a
jedné osoby arci tímto
odwalí záclona boží,
díwe
,
která
duchowní dosplosti pekážela;
temnau,
ztratí
barwau;
a
tak
rozliný jest
swtlo wcháze-
ale
lowka
wždy oswcuje
swítilo, a
pdu
swta. Swtlo, padnauc na
jícího do tohoto
istau swau skwlost, stanauci se i
zákon mrawní,
jednohokaždého
Proež mjme dobrý na
to
a
bytn
kalnau
jeden,
osobností.
pozor, abysme, hledíce
na rozdíly, nepohešili jednoty, a
mrawem,
poádkem obanským neb
a co
jest
obecné
pwodní, abychom nemli za wynález pozdjší.
Již
i
pohanský
íman
wíru, že zákon není
chwálil
nejmaudi-ejší
wymyšlen rozumem lidským,
aniž jest to vvdaucnost zwláštní
wného, wšímmírem
co
národw, než
cosi
wládnaucího, rozkazu a zá-
kazu maudrost. f.
Zákon, ponwadž není ustanowen
lowkem, nedá se *
st
28 zrušiti
i.
a wywrátiti
ani tajným 2.
Nedá
wýslowným usnesením
odwykem.
as
aniž na
we swé
odstraniti.
Netrpí též žádné wýjimky; nelze nikoho spro-
záwazku jeho, by zárowe sproštn nebyl
stiti
dstojnosti 4.
ani
II.
se pespsobiti, umenšiti, zlehiti
platnosti, 3.
lánek
1.
Aniž
lowí.
mže utwrditi
a práwa,
se platnost jakéhokoli zákona
obecnému zákonu
se píícího.
pímsek mnoho
osobní
,
w sob
má
g. Jelikož každý wýklad a wyslowení již
není tedy již zákon sám istý, a
bysme
záleží na tom,
jej
wždy rozeznáwali
od slowa a takoka šatu asowého. 24.
§.
Zákon swohodný a Zákon žíme,
emu
w
jest hlas boží
wle
Ale
jící.
zlé.
bytnosti
lowka
nelze odpírati, že
mže
ozýwawylo-
se
boží jest wšemohaucí; jak tedy
si
obstáti zlé, ježto jest
protiwenstwí proti zákonu a tedy proti
wli wšemohaucí?
Arci že odpor tworu proti twrci prowésti se nedá, kdyby powstali
hání
i
i
íci bez okolk, že jest
w
namá-
sebe smlejší a silnjší gyganti; jakéž
w každém wku,
též to
w
našem, spatujeme.
Mžeme
w
tom prá-
wzpauzení marné,
widitedlnájestwšemohaucnost swatá, že
a i
dopauštjíc
swéwolnost, nad ní wládne tím, že zlé poínání samo tak se zaplétá, až pomine wlaslním zaufáním. íkali staí, že
osud poslušného wede a wzpurného wlee; kterážto
pr-
powd
welmi hluboce zakládá se na pirození swobody a
zlého.
W kesanském odvvu prawí nám
gustin
:
„Nikdo nepeskoí
itele; nebo
bu
to samo sw. Auzákon wšemohaucího stwo-
užíwáním dobrým nawrací, co
dostaJ,
o nebo
eho nechce dobe užíwati. Takto nespláceje splácí trpním." — Wždy tedy iní se wšeswaté zadost, ímž jest nejwyšší spra-
ztrátau,
dluhu
2"
záhonu.
inním,
mohaucnosti
i
vedlnost. §.
25.
Samospráivnost a jinospráwnost.
Dáwná jest i
již
hádka, a
má zwlášt
za
dnw
našich
jinau než pauze školní zajímawost: máli se totiž
lo-
wk sprawowati
sám swým rozumem ili zákonem krom majícím pwod swj. Arci, zákon mrawní jest
lowka wle boží,
n
od osoby nezáwislý;
a
že nemohla
i
poznáwali
již staí,
smrtelná pirozenost lidská poroditi záko-
wných,
musí
že
to
býti
maudrost boží, která
stanowuje pirozený poádek, bráníc zmatku. Kladli tedy
samospráwnost tak
proti jinospráwnosti
jest s
že se smíení
nemožné, wšak
ale
odpory wšudy, prawda nachází
se
tohoto smýšlení dwojího zdálo býti
práwe jak
,
\v jejich shodnutí.
W poádku
lidském nedstojné jest osoby, spra-
wowati se jiným než rozumem, ne wšak mým, twým Avýhradn, nýbrž rozumem sjednoceným, usnesením
wšech rozaumk;
když se pak takowým zákonem lo-
wkídí,
jist že neodpírá
nutím se
s
swému pirození, nýbrž shodsetew wle swé náhodnost a pominutelnost, bytný rozum a oprawdiwau wli obecnau uinil swým prawidlem. Ze se chowá tak, jak slušno jest lowku wbec, tím ])ráw o sob a pi sob ostáwá, ili swobodný jest, ješto naopak, íd se okamžitým wnuknutím a žádostí, od wenkowských mocí spsobejinými
odtržen by byl od jádra swého. Twory, pokud jmenujeme pauze pírodní, wždyjsau bez sebe, nemajíce ukonení w sob, nemajíce swdomí. Jinospráw-
nými
je
,
30
ást
poádek
jest
iiost
lánek
I.
11.
pírodní. Jinospráwný jest
i
lowk,
pokud lákán a zawádn jsa z wenku, sebe nenajde, nedospje k istému swdomí swé bytnosti. Co ale nachází na dn bytnosti swé? Jist že základ i konec
swj sebe jest
i
to odblesk wle
;
a
,
prawdy swé,
boží.
ím
tím bližší jest
i
tedy
wle
lásky boží, a láska nií cizost wlí.
lowk
bližší
boží, tím bližší
Na
wýšce,
této
kde samospráwnost a jinospráwnost splýwají, jest založeno kresanstwí; ne na bázni wíce, než na lásce a synowstwí.
Ku podiwu,
smle
jak
sanských jednotu swau
láska
ke-
myslitelw
Tak
wulí boží wyslowowala;
s
mimo to. co se nachází we tení otcw swatých i w jednom rukopise eském ze 14 století takto stojí: „Bože ,
mój, duše swatý! boji
s
a
s
žádám mluwiti tob za tebii, toho nemám sám Jen aby mi dal s, aby sám za m. Protož na poátce
sám z sebe. Neb abych mluwil z
Což tedy mluwiti
sebe.
sob daj
s
mi s, najlepší dawateli, jenž
Neb
jelikož k
bu
tob
jsi
také
dar najlepší.
písluší, ty jsi mój, aniž
móž
co býti
sám budu swój, jeliž ty mój budeš. Promój. a takt swój budu a tak tvvój. Neb nebu-
mého, ani tož
?
mn
we
sebú mluwil,
já
dešli mój, nicf
mé
není
,
ím
bych dobyl tebe
tož
potebie mám toho;
tebe.
A
když
uslyš
we
nm s
zaež pak bych
kiipil
niímž jedné
tobú.
? jist daj
mi
s
wezmu t, wše mluw za
m,
,
t neb A pro;
abych tebú dobyl k
sob
za
m,
upros mi swé dary a uslyš
a
s,
když prosíš za m."^ §.
Bozdtlij
w
26.
záhonu sxcohodticm.
Zákon swobodný jest prawidlo úplné innosti každého lowka. Ta ale jsauc obmezena a pominutelná, jewí se po rozliných
dobách,
a žiwot
má
kolikerau
o zákonu. i
<31
ánku a kolikeré postawení ku konci ili
cíli
swémii,
kž podotknuto, hned když se jednalo o powolání. a.
Strana obecná a jako podkladná hledí k bohu,
nmž
vvšecko jest
w
a zákonní strana tato
a žije;
slowe náboženstiv. b.
W
tomto
kole
postawen jest réž jest tedy c.
W
obecném
lowk osobný w w tomto ohledu i
lowenstwí
d.
We
slowau
uritého jest wlastech
zase
jest
zwláštních, ježto takto
jest již
clowéenstwí, kte-
zákon jeho.
wíce wedlejších kol
wlasti,
a zákon žiwota
ivlasltntctivi.
pak jsau osoby
akoli u wniti-ku
uritjší okres;
swém
již
nerozluitedlné,
též chowají
manitost citíiw, myšlének, žádostí.
welkau roz-
Poádek tchto
a zákon této swobody jmenuje wlastn zákon mrawní. Dobrý tuto pozor mjme na pomr tchto obor innosti, že totiž nejsau wedlé sebe, nýbrž w sob, tím spúsobem, že u lowka mrawného wlastenectwí a náboženstwí se wyrozumíwá, a že náboženstwí prawé
dob jest mraivnost,
se teprwa
plní se
po stupních zde popsaných, jsauc o
prázdné jako každá jiná obecnost mohaucí jen býti
odlauena.
schodech notu, tká
tchto
lowk, wzhru
který dolu
sob
w
jen
mysli
w každém skutku po chod, je snímá w jed-
pojem swého žiwota. Mrawnost
jest tedy
plnní
uskuteowání pojemu osoby, jenž postaupí co úd zdrawý k uskutenní wlasti, ta co saustawa zwláštní k uskutenní pojemu lowenstwí, a to, by se wyplnila ili
weskrz
wle
boží a pišlo králowstwí jeho. §.
27.
Vruvúo.
Zwíata shromažují se we stádech, hejnech,
a
32
Vfíst
I.
láneli
II-
Žádné nemá urité a prowedené osobnosti. Rozdíl mezi
proež poznajíce piroowce wbec, dostatenau již máme známost wšech. Ale zcela jinak jest pi lovvku; každý na podkladu a bytnosti obecné má wlastní swfij ráz a swé nimi jest wíce jen rozdíl ísla; zenost
k. p.
ímž práwé jest osobau. Ale též déjstwo obecaspo celk zwláštních, jež jmenujeme národy,
djstwo, né,
wšechny každý
že snadno jest poznati, jak jeden-
splítá tak,
swé pírodní
strany
dle
i
dušewní
wsichni jsme jen
se;
zkrátka,
toto
tlo wždy se spsobuje,
w
ohlíží se
swj
jiných, aby pípoje se, zakryl nedostatek
po
a docelil
údowé tla jednoho,
žije
a
Jako
se obno>vuje.
a
prwopoátení wzrstá nápodobn w pokolení naše wdechnuto jest dechem božím prawidlo, jímž se poádá a sestawuje, by se uskutenil ili wtlil widitedln pojem jeho ili piivvodní mytedy
\Y
bylin nebo
pratwar skrytý, dle
tle zwíecím
nhož
jest
se wywinuje a
;
i
šlénka twrce.
zákon wzriistu toto
prawidlo ili
prmvo.
práwo na žádné smlauw aneb
nezakládá se na chyti-ostí,
by se
nauzí nebo
w
A toto stawitelní lowenstwa jest
lstí
pewaze
wdomém usnesení,
a mocnosti wiidciiw,
nepowstalo
mocnjšími, nepoalo
lidé
spolením
stali
ani
maudrostí
spráwcw
samém pontí lowka,
pwodní
Nezakládá se
lidu,
nýbrž jest
a proto pirozc7ie,
akoliw
ne pírodní. §.
28.
Rozdíly práivního zákona pirozeného. Jestliže jest to založeno
lowka,
na pirozenosti každého
údem wyššího celku, aniž pak tím zrušil swau osobnost; má práwo toto dwojí stranu, totiž samostatnosti a spolku, jako moc odstrkawau a pitažliwau. Samostatnost následown jen potud má platnost, aby se
stal
o
zúJconu.
pokud nezniuje oné. wšech svvé meze. Práwo Obyejn ti, ježto o práwu
pokud se neprotiwí sjednocení,
Má
tedy svvéwolnost
jednch
rozliných wh'.
jest míra
pirozeném
•J'-'
a to,
i
míwají na mysli jen samostatnost,
jednají,
nezáwislost a jako netenost osob; kládají
práwa na
lowí
ale
ti
patrn neza-
pirozenosti pitažliwé,
spol-
iwé, než
lpí jen na stránce. Toto práwo samostatnosti sluje práwo osobní ili
a.
saukro7}i?ii. b.
Práwo ke sjednocení a naopak jednoty k osob práwní zákon obanský. Práwo obce welké k jiné jest práwo národní.
jest c.
§.
29.
Záhon stanowný. Práwo pirozené není práwo, které by platnost mlo, lowk býwá w stawu pírodním nebo we pírod o práwu swobodném není zmínky; tu wládne žádost a swéwole, a nachází meze swé jen w nemožnosti. Zákon pirozený jest zákon swobodný, ale obecný, pokud
;
pwodn we
w
lowí;
lowk,
maje
skutek uwádti bytnost swau, musí sebe, zákon
swj
založený
bytnosti
ale
poznáwati, musí sebe hledati, a toto poznání sebe samé-
ho
má mnohé stupn
a
wyslowení rozliné.
Není
znání sebe poznání osoby, nýbrž poznání obce jest bytnost
lowí;
;
toto
neb to
proež poznání zákona spsobí
se
usnesením obecným a tmi, kteí nejwíce zaprauce sau-
kromný
Wle
užitek
swj, ducha swého uiní zrcadlem obce.
obecná nachází
asowé
slowo, a
to
wdcowé
jsau
národw, mudrcowé, zákonodárci, knží, básníci, jako byli Mojžíš, Solon, Lykurg, Minos, Numa, Mahomed a jiní
poadatelé národ.
srdce swého, nýbrž
Newzali
tito
zákon
hledwše we hlubokost
z
tsného
lowí byt)C
ást
34
I.
lánek
II.
nosti, a
widauce tam písmo boží, wyiiasnažowali se
peísti
a opsati; ale arci, jakžkoli
istá ruka opisující, nalý, a
wék
pece wždy
swcené
nedoko-
jest otisk jen
následující hledí jej zlepšiti; což nestáwá se
bez mnohého pohoršení, wylmutedlné. Tímto
pohoršení takowé jest ne-
ale
spsobem zákon
wný,
nemnitedl-
pwod-
ný, newiditedlný, obecný, samorostlý, pirozený,
rukau boží
ní,
to
bylo oko a
w
srdce tajn wrytý, stane se pominutel-
ným, dlaným, .s/anuwnúm,
zjewentj/m, zwláštním,
wyná-
lezem lidským, psaným. §.
30.
Porownáni zákona pirozeného a stanowného. Jesti
zákonem pirozeným jako
se
wilbec; wšudy a wždycky jest prawda nás, ale jakž
uletla; jak
kdo myslí, že ji
Pece
úplné.
ež
wlastn
má, tomu
kdo hodlá sewíti
w
w
jest nežli
již
slow
prawdau
,
krom
pod rukau již jí
nemá
prawda neobmezená sama,
obecnosti swé pro
pošetilé jest
s
nás a
slowo skrowné pro loweka obme-
ale toto
zeného dležitjší která
ji
w
ono
jisté
nho
nic není; pro-
wzýwání prawdy
a
tém
odwoláwání se na zákon pirozený, Zjewená prawda, zjewený stanowný zákon jest prawidlo skutené, jehož se máme držeti, ale zase ne bez ustawinétehdy
i
ho ohhžení se po zákonu wném. Tento zákon pirozený, prawda, budiž každého stanowného zákona duší, a tento
tlem onoho
ili literau,
že jen duše obžiwuje a litera
písmenau;
zabíjí.
wzme
ale,
Jsa zákon stanowný
wného, nemže jemu odpírati, a jenž nemže setrwati, nemoha se nikterak posw-
jen zjewenost
by tili
odpíral,
k
platnosti.
Zákon psaný
jest dle osob, nust a jiných
okolností uritý, protož ted tu platný, jinde a jindy a pro
OO
o pouinnosli.
mže
toho neb onoho neplatný;
štn
byli
záwazku psaného,
tedy
ale nikoli
mnohý
také
spro-
pirozeného, jenž
jest nerozdílný.
LÁNEK
O
powinnosti. 31.
§.
Zákon a
ím
III.
poicinnost.
djstwo neb inní njaké sprawuje, ídí a jmenujeme zákon. Jest to jistého hýbání nebo zmny obecnost. Když se ale zeptáme nkoho, se
sjednocuje, jisté
pro iní
neb ono,
to
nám
nosti; tím
ih zákon;
onodpowí:
a
to
iním
z
powin-
též chce jen odhaliti základ innosti swé,
mezi tímto zákonem a oním,
ale jest rozdíl
jenž wládne pírodau; zde se wšecko stáwá tak, že se státi
musí, a newí kámen, že padá, bylina, že roste a woní.
Wšemohaucí praslowo stalo
se.
Wšak
mníwáme k. p.
dnes
se, že
ale
se již ty
:
kde
stan
e
swdomí
a
se, jest
jest o
w sob
již
i
swobody. Prawíme sice též
hodiny nejdau, jak
jist jinak nemohau.
samo
powinnosti, tam do-
By
jíti
mají;
wšak
ale
wí
na nás pes štkal, nebo
nemáme mu za zlé, teba bychom i wdauce, že innost jeho nezakládá se na wli Avdomé. Uiní-li nám dít nco nelibého, wymlauwáme je, kauce Nemá s to ješt rozumu, newí, osel nás ušlápnul,
hl
na
nj
wzali,
:
lowka sluší a nesluší, to jest nezná zákonu pirozenosti lowí. Wšak ale tato pi"irozenost ili co se na
bytnost jesti t^n zákon sám
:
;
bytnost
lowí jest
i
clo-
ást
36
vvk sám
proež
;
swého, nebo
:
lánch
I.
eknu
af
III.
twor tento nezná zákona
:
tento zákon nezná sebe
;
tof jednostejné.
Powinnost jest tedy zákon sibe wtdomý, ili zákon nenutící, ale
doby innosti wybízející. 32.
§.
PowhiHost jest
íkáme
sice:
mám
wtiá
a
krom
osoby.
neb onu powinnost; ale wíme
tu
dobré, že tomu není tak, jako když
si
osobíme
k. p. šat,
knihu a podobné wci. Powinnost jest zákon selxe
domý,
jest tato
jest
lowenstwu
jest prawidlo
pirozené
wdomost w osob, pece jest
wná,
w-
nuže
;
nezáwislá od
af ní;
kdežto osoba dnes jest a zejtra není; po-
ped tauto osobau a ostane po ní; proež osoby picházejí k po>nnnosti ili k úadu; pow^olány
winnost byla
bpvají k jistému stawu, a tak
úad má tuto osobu, ale lowka, ale spíše
ne naopak. Powinnost není wiastnost
wlastností základ, a tedy bytnost; powinnost je to,
w lowku
Ponwadž
ného.
emu samo
wného
jest
,
co
ne ale, co jest pominutel-
jeden každý powolán jest k tomu, k
se hodí, ano tato hodnost a ono powolání jest to
mžeme
,
íci
uskutenní,
žádající
,
že powinnost je pojem
— jest
osud
lowka.
I
lowka,
starým byl
osud nezáwislý od osoby, ne\\7hnutedlné fátum;
ale ji-
tom rozum kesan, jenž wyznáwá prozetelnost boží wším wiádnaucí, ale též i swobodu wle
naí má
o
lowí. §.
33.
Jednota a rozlinost powhmostí.
O
in
i
powinnosti mluwíme spfisobem dwojím, kauce:
ntco
z
poivinnosti,
a
pak,
konali poirinnost.
:
o
W onom smyslu
jest
37
pou-innostt.
powinnost základ,
pwod inní, w
druhém pak obsah skutk. Kdo jedná z powinnosti, není nucen ani z wenku, ani není poslušen pauhé žádosti neb nenáwisti, libosti neb nelibosti; wbec ne\\7luzuje innost nic osobního,
w
že
jest,
nýbrž isté uznání zákona.
host powinnosti; jest jedna obecná,
emu
k
ale to,
liné
Patrné
ohledu tomto nedá se mysleti jen na
tato
powinnost A\7bízí
wná
mno-
powinnost,
wli lowí,
jest; a jmenujíc tyto skutky též powinnosti,
roz-
wyzná-
wáme mnohost
jejich. Množstwí wšak powinnosti nerozwržení a hromadu skutkw, nýbrž netené znamená majíce tyto koen a kmen spolený, iní wespolek pra-
widelnau saustawu, saudobí ili jednotu žiwau, jsauce
pomru
obecnosti, zwláštnosti a jednotliwosti.
w
Na tom
pak záleží možnost statenosti dsledné wle neb jinak by dobrota neb nedstojnost lowka musela se wá;
žili
dle
sautu skutk;
dewt hích
k. p.
in byla by newinnost
brých
rozhodlo by, že
wiuje
proti
lowk
;
a
dewt
do-
ojeden skutek dobrý wíce,
jest dobrý,
Wíme, že
se pro-
zákonu celému, kdo neplní jen jedné stránky. §.
34.
Stránliy myšlénky o powinnosti.
Nemožno newyskytla a.
jest
pemýšleti o powinnosti, by se nám
trojí stránka,
totiž
Uložení powinnosti samo, a «•
Kdo powinnost
jS.
Jak ukládá powinnost.
pi tom
rozeznati jest
ukládá,
Na otázku: kdo ukládá powinnost? snadno se dá již dle pedešlých §§. odpowdti, že s hledišt obecnosti,
zákon jest powinnosti základem, základ
zwláštní pak jest zákon uritjší obce; jednotliwci
38
iisl
spolku
Druhá stránka
nemže
a ten
,
a
pokud nestanowí nic zákon
s jinými,
má smlauwa a obyej. komu se powinnost
obecní, platnost b.
III.
saukromému powinnost ukládá swdomí
pak
we
CláneJ:
I.
jest ten,
ukládá,
rozumný, swobodný
býti jiný nežli
obmezený twor. Že jen swobodný mže býti powinen, zetedlné již a wýslowne wykládá slowo samo, neb se užíwá co opak proti nucenosti, a piítá se jenbytostem duchowním; duch ale jest jen swoboda, tedy i swdomí a rozum. Ponwadž ale zákon swobodný a
wle nenutí, nýbrž jen pobízí, položen jest jistý as mezi dáním a wyplnéním zákona. Powinnost žádá skutek budaucí twor ale, w nmž as jest ;
pominutelný,
rozdílný, jest
Nemže
tedy býti
bh,
wný,
jsa
jest zákonu, c.
e
w
nebytuje
rodní; initi.
ti,
ímž
pak nesnadno
Jest totiž
odpowd
a
pi wší
boží
,
arci jest
s
ío
množ-
wle má
po-
rozmanitostí
pí-
jest íci, co
i
lowka
,
lowk má
co powinen jsi
Proto wšak,
dobrého jeden
koen
rozlinosti obecný, bude snad Jelikož zákon
ten moci udán býti.
wle
podízen
jež wykonati jistý
bez udání obsahu.
že wšichni skutkowé mají a obsah
aniž
kolik jistá
a dotknutí s vdúí jinau a
welmi neiu^itá
jest
asu,
Tchto skutk
zawazuje.
stwí welké, a sice tolik,
mr
obmezený.
tedy
nýbrž sám jest wšeho zákon.
Tetí stránka jsau skutkowé
lowkse
a
o powinnostech božích; nebo
jest tedy
w prawd
poslušenstwí
swé
k bohu
obecný obsah wšech powinností. Ale i toto poPrwní zákona starého, jenž slušenstAví jest dwojí :
kázal
báze
boží.
Jestif
tek maudrosti, ale jen
báze
tato
owšcm poá-
poátek; dokonalost
jest lá-
o
založeno jest kesanstwí.
ska k bohu, na které
Ale láska a
bh
o9
powinnosti,
snadnji se wykne, nežli se roz-
musí zajisté lásku pedejíti poznání boha, a to býwá u každého jinaí, tak že se prawí, a ne bez diiwodu: každý má boha swého. Milowati boha jest tedy zaswíiti wli swau nejwyššímu swému poznání, a tedy wždy šetiti jednoty swého
myslí;
swédomí,
zadostiniti
ili
pak a obec
starej se o to,
sob samému; církew aby swdomí jednoho
každého wždy se lépe wykalowalo, aby se skwlo jasnotau prawdy. §.
35.
Rozlinost powinnosti dle Ukázáno jen
bh
jest,
že prawý ukladatel powinnosti jest
swatá
ili
wle
jeho.
Káboženstwí
powinnost jediná; každý jen bohu
kem. Ale
ultladatele.
swému
jest tedy
jest dlužní-
bh jestwšudypítomný, tedy w duchowenstwu
we piúrod; wci pirozené, nemajíce samostatnosti, jsau lowku k služb, jsau jmní jeho, po kterém on rozšíil wli swau; nemže tedy píroda uwádna býti wedlé duchowenstwa, ili pro nás wlastn lowenstwa, nýbrž mimo náboženstwí ostáwá jen powinnost ke lowenstwu. Jest pak lowk bu obecný celek, nebo i
zwláštní celek (obec jistá), neb osoba; jest tedy cho-
wání osoby
bu
ili saukromné.
obcowání nebo pauze chowání osobní Tímto
spsobcm uwádjíc
powinnosti
náboženské, obanské a osobní, nikoli je nechceme postawiti
nemže
wedlé sebe, nýbrž jednu nikdo
plniti
nemže
anské, a
té
stwí; aniž
mže
w
obanskau
w
druhé a tetí, tak že
powinnosti saukromné nespln obzadosluiniti, zanedbaje
náboženstwí
ostati o soJjc
nábožen-
newllujíc se
a osobní dokonalost, (wiz §. 25.)
40
ást
láneTc
I.
§.
III.
36.
Rozlinost powmnosti dle stupn písnosti. Záwazek w zákonu obsažený má rozliné stupn Sted jednání jest písný, neústupný zákon,
písnosti.
jehož platnost jest obecná, wezdejší a wšudyjsaucí; jest to
na prosto jen dobrá wle, žádnau
ziwého neobmezená. pují, tím
wíce
asu
kraji rozplizne se
záwazek
kowé do wle osobní,
ili
a.
Prosto písné,
Wyjímawé
c.
Neurit
stedu odstu-
ule^\'uje
se totiž
pí-
vvýjimky, až pak
zcela, a dáwají se skut-
dowoluje se
jednostejn. Jsau tedy powinnosti
b.
pedmtu wzpau-
kola
ponau
místa;
a
tíží
ale
býwají wolnjší a lewnjší;
snost dle osob,
na
ím
s
to
neb
ono
této strany:
ili slewující,
dowolené. §.
37.
Rozlinost powinnosti dle wysloweni.
bu
Žádného pozorowatele nemine, že každý zákon wybízí wli, aby wystaupila ze sebe a skutkem se
wyjewila, nebo aby z a zdržela se, nebo
pedmtenstwa ucauwnula do sebe
konen
dílem to a dílem ono. Jest
tedy zákon a.
píkaz,
b.
zákaz,
c.
obojí spolu.
I podobá se, jakoby se tato rozlinost zakládala na pontí zákona samého, na jeho pirozenosti a bytnosti; blíže wšak pihlídnaucímu ukáže se rozdíl tento býti
jen
weslow;
zdržení, nýbrž
nebo žádný zákon nežádá jen inu neb jen
wždycky
obojí, k. p.
Bud praivditvý,
ob-
o saliuje
w sob
a.
41
pouinnosti.
Nelži, b.
Mhiw
most
je
wšak
ale zdržeti
wle
pemže se; i
w prawd
stíd-
stídmý nekoná, nýbrž opauští; se od nelibého jaká to ctnost?! Ná-
zdrželiwost;
chylnost
tedy
Bn siídmý
prawdii.
zdá se býti naprosto jen píkaz; ale
musí
w
býti
wílzstwí
skutku; ale tato náchylnost
toto jest skutek,
akoli wnitní jsau ;
zde obé stránky. ISebudiž marnotratný , není-li
wýslown
zákaz, ale samo \v
dání a slušné nakládání
s
sob
žádá jen
jmním. Zachoivej
se zakazuje
samowraždu, a pikazuje péi míti swého zdrawí.
Dobrá
wle jest jen
mo, protože dobro
jest,
ta,
to
poádek wy-
—
která se snaží o dobro sa-
bez jiného ohledu; skutek tedy,
dosti skwlau ml podobu, není dobrý w jáde swém, když pvvod jeho jest libost neduchowní, neswobodná hlad, žíze, letora, stáí, pohlawí, ctižádost a
by
:
podobné; aniž jest zdrželiwost ctnostná, když se
lowk
zdrží pro strach, nelibost, mrzkost neb jakýkoli odpor
pírodní. Pedchází tedy každý skutek a každé zdržení Avnitní boj jest
dý
i
každá
;
mysl se rozpadáwá a zase sjednocuje,
wle
sprostý
dobrá skutené jednání. Toho
powdomost; neb by
matce milostiwé
písn
ímž
má kaž-
se zasmál, kdyby kdo
pikazowal, aby nezabila dítte
wci
nemožné, neb kdyby za welkau zásluhu pokládal komu, že štdrý jest ke pírodní a pirozená, swéííHi miláku; wždy to
swého, nebo aby se stehl kdo
wc
aniž jaké
w
tom ponaukáni
Jakau chcete míti mzdu za milují?
wždy
to
iní
i
a pokušení, chowati se jinak. to,
že milujete
publikáni!
Pkn
ty,
ježto Avás
prawí sw.
Au-
Žádný nebude korunowán, léby swítzil; swítzitinemže, kdo nebojowal, a bojowat nemže, kdo nemá protiwníka. Jest tedy každý píkaz též zákazem
gustin:
—
a zákaz
píkazem; pi každé powinnosti
jestli již
dokonen
jest,
aspo
byl;
jest boj,
proež
i
to
nebo
dwod.
42 Že
ást
bh
I.
láncl;
powinen není, protože
III.
w
nem nemže myšlen
a zpríení.
býti boj
§.
38.
Rozlinost powinností dle poivinných. Powinnost nachází se jen
lowk ale,
(§. 33. b.):
w
mezech
lowcnslwa welkým
kterýžto pojem se jewí
množstwíni osob, jest jak ukladatelem powinností tak
i
powinným t. j. powinností jsau wzájemné: doby lowéenstwa jsau tedy rozlinosti powinných proež jest ;
powinnost a.
:
Obecná tak
i
totiž
:
wšichni
lowenstwo
celé
má
powinnost, a
nkteré stejn ilí samy we jménu lowka k. p.
mají powinností
jeden a druhý
ty
powinnost oswéty.
pilnosti.
má powinjiná obec nemá; a obané
b. Zwláštní; totiž jistý celek, národ, obec
ností, kterých jiný celek,
wšichni mají ty samy
Némce
winností
a
we jménu obana:
Slowana jsau rozliné,
jsau jisté powinností wšech Avšech c.
Nmc,
Osobní;
ím
totiž
k. p.
tato
Slowan,
§.
po-
a zase stejné
milowatí jazyk SAVj.
ním
osoba N. jest
žádná jiná mimo
k. p.
ale stejné
ní, k. p.
te,
tu,
powinna.
to psáti.
39.
Rozlinost powinností dle pedmtu. Jako jest
lowk jednota
duše a tla. tak jest jed-
nání jeho jednota úmyslu a skutku. Žádá-lise jistau po-
winností jen úmysl, zu. a tuf arci jest
winností;
k.
p.
míwá wyslowení její wárnost
zákai-
zetedlná ára okresu ili rozsahu po-
záwazek VA^yslowený
:
i}ešid,
mlži, od
o
4o
powinnosti.
opaku swého dokonale se rozeznáwá
eho
pochybnost,
nepowstane žádná
;
se držeti, protože tu není rozlinost
wíce možných skutku
;
kde
žádá skutek,
ale se
rozpak o kolikost ili o nu'ru
;
k.
býwá
p.
chudým, jak, kdy, mnoho-li ta se wbec wyknauti. Jsau tedy powinnosti
s této
strany
wdu
pro
w
tu
napomáhej pomoc má obnášeti, nedá
skutku
a.
Wýmrné
b.
Newýmrné,
ili uritedlné,
neurité.
Pro jednající osobu jest arci každá powinnost sama sob uritá, ale ped wédaucností asto se tato míra
ukrýwá. §.
40.
Powinnost, práwo a dowolenost.
Práwo wuje se
jest
w
zákon a})olenosti lidské
j)ráwo osobní pak jest jisté ta
uritost
Avati,
initi).
Jelikož
práwo
a tauto
ní,
lowka
lowk
wli
na
wle, kde íci mohu:
prosto práwo k ale
jímž sesta-
,
jedno žiwé tlo, jest prawidlo obcowání;
jest
lowku
jest
mže rowné
wzájemností obmezcno; každý jest
ukladatelem powinnosti,
s
ili
požado-
pánem pírody, má na
ili bez ohledu
k
neho,
dání
fo síním (míti,
nakládati s ní; s
s
obau
stran,
jedné strany
druhé powinným ili dlužní-
mám zase nco initi w obcowání tedy práwo a powinnost wždy o sob w saukromnosti po sob se ohlížejí. Wšak ale swé každý nco má initi z powinnosti písné, nco pídruležitostn, a nco mže, chce-li, ili smí. Prwním hým jest wle Avázána, pi posledním jest záwazku prokem. Smím-li
nco
od druhého požadowati,
i
;
i
i
se prwní nazwati mrawní newyhnutedlmrawní zkušenost a tetí mrawní možnost, musí býti, 0. má býti, c. múze býti. Myšlénky tyto stojí
sta.
Mohlo by
nost, druhé a.
44
ást
w pomru logickém pak 6 a nejmén «; powinností
Avíce,
lánek
I.
III.
takowém, že to jest,
mén
jest c nejrozsáhlejší,
skutk dowolených
mén
a tím
jednotliwým
s
to s
/3.
i
y-
i
zwláštní; co pro
i
a jest
Klade se tedy
jednotiiwost, b zwláštnost, c obecnost. «
jest nej-
písných;
wždy pikázáno,
píležitostn;
jednotliwým
obecní; co
i
písn mám
initi, to
smím.
se
zwláštností obecnost;
te
smím;
Naopak
mám
co ted
initi,
to
ale,
«.
když neplatí obecnost, neplatí zwláštnost;
P-
když neplatí obecnost, neplatí jednotiiwost;
nesmím
co
nemám te;
wfibec,
nemám
co nesmím nikdy, y.
nikdy.
když neplatí zwláštnost, neplatí jednotiiwost; co nemám, nemusím.
Jmenujíc, co
smím
práwem
ekneme
kde jest práwo tam i práwo mine, tam pestáwá po,
,
powinnost, tam práwo, wšak ale ne kde
powinnost;
kde
ale
:
,
i
winnost. 41.
§.
.
Powinnost a
W pírod wšecko mu swému iní wk, wázne w swau
zadost
plní widi boží, a ale
tento za
cizí,
Dokonalejší
dom poj-
wdomý lo-
osobliwosti ili sobstwí, a poíná-li
a jen
již
new
maje též initi
obecniti a podrobowati
jemu; poslauchá,
pece
;
láslta.
ale
báze
ji
zdržuje
jen jako otrok
obwyká sob
žádal sproštn býti
wli
zákonu, powažuje zákon jej,
s
že se neproliwí
widí wzpauziwau.
poslušnost,
záwazku;
ohlíží
ale
asem by
se
pi pluhu
45
o powhmosti.
nazpt, bojuje proti astému pokušiteli, a asto ješt klesá pod bemenem úlohy nelehkým a pode jhem nesladkým. Prawíf: neád to iním, ale jest to má powinnost
:
widti
notil.
jest,
Dokonalý
že
wli zákona
jest ten,
a wli swau ješt nesjedkdo zákon uiní wli swau, a
ten nekoná již powinnosti jako slauha, nýbrž jako
swobodný, ano nejedná z powinnosti
ale z lásky.
syn Arci
slowem láska mže se znamenati náchylnost pirozená a ta jistá dobrosrdenost, w tle, ne w duchu pwod mající, jakási mkkost powahy; takowá láska, takowé milosrdenstvví dokonalost není, a wším práwem písná ctnost i
proti Avypínawosti lásky této se
pirozené náklonnosti
dobe
sprawedliwý;
z krasocitu zastáwati poi"ádek
ješt dstojnost mrawní; není bosti
swé
postawiti
dlužno uznati
,
se
Bu si pkné, sausedm swým
opírá.
initi
dosti
ale to
z
a
není
na tom, jen dle
li-
do pluku dobrých bojowník;
we jménu zákona
že jsme tím powinni
swatého; nedodáwá mrawní dstojnosti, že tomu chceme
pwodn
a pirozen, ale že to chtít máme duchown, swobodn. Láska (w prwním smyslu) jen tehdy jest do-
konalost, když zákon se za jádro to,
co
IV
pestane
zewnjším,
býti
wle osobní. Teprw na
a
tomto stupni iní
praivdé chce; jindy nechce
w
prawd,
uzná
lowk
co sku-
ten
žádá
jisté,
že ani smrt, ani žiwot, ani andlé, ani knížata,
ani
;
z tohoto
mocnosti,
ani
stupn
slyšeti jest
nastáwající
wci
:
„Jist
jsem za-
ani budaucí,
ani
wysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stwoení, ne-
bude moci nás odlauiti od lásky boží."
nemluwí o zákonu
Láska prawá
sama jest zákon, imc libostí swobodnau, co jest prawé; „zákon jest wychowatel náš, ale jakž pišla wíra, jsme již syjiž
nowé
boží."
—
a o powinnosti, ale
Láska jest plnost zákona, a proto samo
nikde se zákonu neprotiwí;
šeti'í
práwo obce
a osoby,
46
ást
I.
lánek
111.
neiní nic trpkého svvému bližnímu láska k bohu jest i k lowku, a kde není jedna, není i druhá, ný-^ brž jen šílenost nebo pokrytstwí, jako onch Spanél, a
;
láska
kteí z lásky ke 12 apoštolm denn usmrcowali 12 Mexikan. Wšak s takowauto láskau i dosawáde se potká-
wáme
na mnohých cestách, ale snadno jest §.
ji
rozeznati.
42.
Powhmost a rada. Po obojí stran oboru povvinnosti rozprostírá se welké kolo jednání dowoleného, tak že s lewé strany
wypluje
se
konen
jen pauhá písmena zákonu, a duch
pone
láska,
co jest powinna, iní dobrého co
mže,
zchytrale se obchází, s prawé
nemíc,
která
a
nemusí
jeho spí,
Prawí se
tolik.
initi tolik co
mže;
sice
we služb
nebyl
strany ale
že každý powinen jest
arci,
by
w
ducha.
To
jest
koná powinnost, posilnní tla;
enstwo wede žiwot jen protož
má
i
dobách žiwot
jistých
prawda;
ale jelikož
údem
jest,
uritjší,
ím
jeden, a jedenkaždý
uritau swau úlohu, a
to tím
když
i
low-
skuteného úadu. Tauto uritostí se pak stáwá, že pece mnohému zbýwá asu konati , co jest nad powinnost. My arci dle twTdosti srdcí swých s wyplnním powinnosti se spokojujeme, ano již si poníže sestupuje do
,
kládáme za dobré, když se nedopauštíme zlého; ale láska žádá wíce.
mrawní radau
Toto wíce, co jest nad píkaz, jmenují
dle sw. Pawla, jenž s strany manželstwí
prawil, že pikázaní nemá, ale radu stáwající
poteby
neženili se, doložiw
iní, kdo ne, lépe.
—
dáwá :
,
kdo se
K tmto radám
by pro nažem',
dobe
poítají též do-
browolnau chudobu a odeknutí se wlastní wle. Jak
by
ale bylo,
kdyby wšichni
lidé
této
dokonalosti chtli
:
47
o powinuosti.
Známkau dobrého býAvá obecnost;
dosíci ?
chudoba a newolnost patrn
stwí,
nemohau, ba
w
ani nejsaii
bezžen-
ale
obecné
platnosti
obecnosti možné.
míti
Wšichni
chudí, wšichni newolní a bez manželstwí; není-li to
my-
šlénka niící sama sebe? ^yšak ale není se této obecnosti
jest
neb
báti;
býti, lec
nemže
stupe
dokonalejší
pedních,
jdauc po stupních
a
dosažen založeno
lepší
na dobrém. tenief u Štítného dle sw. Augustina
,.Ano lépe, že
každý dráže
i
zlato
i
stíbro
i
železo na swété, a wšak
wáží než železo
zlato
powinností;
ti
pak, kdož
nebo stíbro takéž
krytá ctižádost neb
písnau
s
se býti wywolenci,
cítí
zpytují srdce swá, je-li láska jejich
a
i
powhinosti
jiný
lowha
Zdálo by se, jakoby
podobný samoklam.
43.
§.
li
sob samému.
lowk nemohl býti ukladatew jednom; Mždy by, sám
lem powinnosti
i
dlužníkem
sebe zawazuje,
i
zase rozwázati mohl; pak co by
býti
wk
obsahem
má
žíti
této
powinnosti nežli sobstwí? Kdežto
lowenstwu
a
má
žíti
jsa
zákonem,
sob
jest
powincn.
boží jest zákon wšeho, a proto wšech
powinnost; Avšak
ale
mlo lo-
bohu, uwedla prý
by se záhubná samodostatenost. stanowující, že
swým
dobe
oprawdiwá, nenílisnad
tlesná ochablost, která ráda nosíwá
raušku citw swatých, jako
O
;
Zatím obyejní lidé dost initi mají
jest tuto."
lowk
Arci že
wle
twor swobodných
lowk jest obraz
boží; onf chrám
nm
ducha swatého. tedy zawazuje jej w samém bh, ne on sám podlé swé obmezenosti. Když pak lowk rozmanité doby bytnosti swé,
totiž
dušewné
sjednocuje pod jedním zákonem, jenž jest plní tuto
swatau wli,
a tím
a
tlesné,
wle
boží,
uwádí we skutek možnost
48
íjást
swaii.
Chmel:
lil.
Tento pojem sebe samého jest prawá osoba; neb
bh w lowenst^vu nic
nechoAvá-Ii
zbyteného, a každý údem, má každý na kmene obecném
tohoto tla jest
úad
I.
sob,
zwláštní pro sebe a o
jenž žiwot pri wší
jistý
zmn jen tak a
ráz a
pratwar.
ne jinak spsobuje.
Tento pratwar duchowní zapíti se nedá, a asto, kde se
nj
wíce na
by utuchnul, tím wtší pružností
nakládalo,
mžeme
prolomuje pauta swá, tak že
sám
Pratwar, jejž
Cas
ni
w
boží
twar jmenowali staí
osob,
chal
hodí
s
tento
pojem
tento pra-
,
lowka
demona, který
genia,
i
nkdy temnji
po wšech cestách prowází, tedlnji
wyznati:
duších psobí,
mocnost žádná nerozdrobí.
wli
Tuto
bh yv
jindy zre-
ním rozpráwje. Kdoby nejprospšnji prislé-
wštby swého genia, wždy by stál tam, kam se a kam jest powolán a tak in zadost wli boží ,
zadost inil by
sob,
lowk,
každau:
konej co konej, když jen
wždy uskuteuje obecnému.
a naopak: tak jest s powinností
A jen sebe
samu
krášlí
Kráse celé zahrady
Widt
s
tohoto hledišt,
rže,
též pak
w moi
wedlé
bytnosti
se jen hledištm pozoro-
zdá se nám býti welmi
powinnost k obci, k
i
w
mníce
dležité, že jest totiž powinnost saukromná i
a
že powinnosti,
peswdení
swé, nýbrž jsau jedno,
prawd
jest,
pomže.
sebe se wyslowují, ne tak jen wedlejší jsau watele; kteréžto
dobe
pomáhá žiwotu
sebe, a tím, jsa údem,
lowenst^vu
w a
swé
další
k bohu,
nazpátek, aby osoba nepominula jako pohlcena
obecnosti, aniž osoby byly §.
O zpíení Jestli
zákon w
mimo
toto
moe,
44.
powinnosti.
prawd jen
jeden, a
následown po-
:
o winnost jedna
:
tu
Wšak
o zpíení.
obecná rozlíena
na
arci ale
jest
w
této
lowenstAvo
zdrawém nepíí
nemže
wýšce
býti
e
dolnéjších powinnost
krajích
we množstwí welké akoli wždy nebo celý swt, a blíže ,
rozlinost není protiwenstwí celé
49
fwwiiinosli.
;
jeden žiwot
jest jen
w
,
žiwot pak
dob
se úd proti údu, doba proti
;
když
jedna wypíná se nad rownost, poíná nemoc. Zastáwáme
wšak
tuto jednotu
dokonalau, zdrawau jen
nejwyšším názorem
ili
doby
asowé
w
;
w prawd
w prawd
ale plynau
wšechny
w lowskutenosti w lowk
wnost;
nerozdílnau
tak arci
enstwí není rozpor žádných, ale úkolu swého nedokonal, nýbrž pHchyfuje se teprw úd údu, saustawa saustawy, a stawí se tlo neb saudobí.
Wíme
wšak, že mnohý
stawb
pi^i
se wyskytne
nepoá-
dek mezi rozwrženým stawiwem, a pak se mnohé
mnohému. a.
Jest tedy
zpíení powinností možné,
Powinnost potká se
s
powinností,
dstojnosti swé, ale neshodují se
píí
a sice
a neupírají
s
si
strany místa a
asu. Zde jest jen lehké zpíení a wyhowním se wyrowná. K. p. léka w tu samu chwíli zawolán k wíce nemocným, jde díwe tam, kde se mu ,
zdá býti wtší nebezpeenstwí. b.
Ne
tak snadno jest se rozhodnauti,
nost nastane
s
když pochyb-
strany skutku samého, má-li nebo ne-
má-li býti wykonán. K. sul smrtí potrestati
p.
má-li Brutus jakožto kon-
syny swé prohešiwší se proti
obci, ili jako otec je zachowati. c.
Nejtžší wšak úsudek
jest,
se rozpadne, že když se
skutkowé
tito
naskrze
rozslaupení-se obce žeti,
kde
má
sob
swdomí
to
tak
w sob
neb ono wykonati,
odporují. K. p.
w as
w nkoliko stran, které se pidr-
kdežto jedna prohlašuje za
lež,
za bezpravyí,
3
!
50
lánek
Ciist I.
Uh
za bezbožnost, co druhá drží za prawdu, za práwo
wýhradné prawé
a náboženshví
Dbajíc na rozliidla povinností, jejich setkání udati I.
poetné,
mohau
se
možná
totiž:
Dle ukladatde powinností. Zpríiti se inohau powinnosti náboženské
náboženskými, nábožen-
s
obanskými náboženské s saukromými, obanské s obanskými, obanské s saukromý-
II.
ské
s
mi,
saukromé
,
s
saukromými.
Dle powinných. Obecné zwláštními, obecné zwláštními, zwláštní s
obecnými, obecné se
s
jednotliwými
s s
zwláštní se
,
jednotliwými
,
jednotliwé
jednotliwými.
III.
Dle spúsobii uložení: powinnosti wezdejší a
rV\
Dle pfdmítu
n-
kdejší, powinnosti a práwa. :
neurité
s
uritjšími.
píkazy a zákazy. Krom toho wšak wšechny zase wespolek mohau býti smíšeny, z eho wypadá welký poet zpíení možného; prawíme pauhý poet; nebo prihlédnauc k obsahu, poet píení skuteného o mnoho se umenší k. p. V.
I>\e /o7?íií/
:
;
zákaz
nemže
se píiti proti zákazu; nebo když
dobe
wc
samu, newystaupí na jewo rozeznáme wyslowení a žádný skutek; jakby tedy mohly se sob protiwiti? setká-li se ale zákaz s píkazem, tento má ustaupiti; nebo zdrželiwostí od jistého skutku kázán jest wlasfn obecný dobrý úmysl; nuž, porušením úmyslu dobrého co by mohlo býti kde dobrého we skutcích wšech? K. p. Hleale 7iíší bližde/ žiwnost pro rodinu sunu, to píkaz ního jest zákaz; kdyby kdo staraje se o rodinu pemohl tak w sob dobrého ducha, žeby nešetil práwa, ;
nebylaby
i
starost o rodinu
mrawnost, nýbrž jen cho-
wání se pírodní, jaké se nacházíwá
i
u zwíat.
o
Kde skutek
má
vv
dle
obsahu swého jest uritjší, pednost
ped mén uritým;
setkání
51
fiouinnasli.
k. p.
eský udíwe se nau
študent
znáwaje powinnost uiti se jazyki:lm cizím
mateskému. Taktéž jest powinnost uritjší než práwo; bohá, maje práwo s dlužníkem newinným písn nakládati, že lhta wypršela, uposlechni radji powinnosti šetiti laskaw bližního swého. Powinnost wczdejsí bez wýjimky uritjší jest než na nkdy se wztahující, a pedchází tedy, jak již i ze slowa samého wyswitá. Powinnost obsahu srostlejšího, uritjšího pednost má ped powinností obsahu prostjšího. k. p.
sume
odpowdi, na nichž si mnohý mnoho zakládal; k. p. já byl díwe loAvkem nežli waším služebníkem; nebo: musíme díwe slaužiti bohu než lidem; kdežto pece wíme, že sabat jest pro lowka, Podlé toho
jisté
a ne naopak. Jesti welmi ošemetno stí
pojm
jmu
jisté
;
k. p.
s
tauto obecností a srostlo-
lowtk, oban,
osoby, každý stupe
otec budtež
má swé
stupn po-
powinností; dej-
me tomu, že sezpíí, má-li otec ustaupiti obanu, ten lowku, i jak? Otec jest nejuritjší; má-li tedy i nejwtší práwo ? Zdá se, že otec, jsa obanem a lowkem, když
jest dobrý, plní powinností
také
nebýwá
kteí nejsau
;
w
mi blízký, a
wšak díl
ale
neb té
jest
míe obané
jest
nesnáze
zajisté
se si
dobe
wšechny. Býwá tak, ale mnoho otcw dobrých,
dobí. Blud zde jest weldržeti na
ulewí, kdo
mezi obecností prostau
si
a obcí
hrázi
nawykne
okluzké; initi. roz-
skutenau, wtlenau;
uritjší nežli jednotliwec, jsaucí jen úd a lowenstwo jest uritjší nežli obec, akoli
ta zajisté jest její;
dosawáde ješt není uspoádáno
w
jedno tlo
;
k. p.
wlastenec americký, wida užitek wypadáwající z prodaje
erných otrok, naklonn
jest
zachowati toto otroetwí,
52
ást
IV.
pomysliw na hyzdní lowécenstwa, wolí škodu obce
ale
swé
w
lánek
I.
než jistému kosmopolitismu nahému a jalowému
;
odpor se postawiti, wždy jest hotow. I
pirozená náklonnost, kde wyššího rozdílu není,
smí rozliodnauti rozpak jednajícího;
Wíce osob jest
k. p.
nebezpeenstwí žiwota; spomocník, pokud zná sílu swau, bude moci jen jednu osobu zachowati; jedná se o wolí dle píjemto, kteraumezi neznámými má uchopiti,
\v
i
nosti
twáe;
zdali
nepráw
se
zachowal k ostatním?
poal
Lepší zajisté bylo, než kdyby byl
rozjímati,
který
žiwot as bude dstojnjší; neb jest žiwot jako žiwot, a
nedá se wážiti jako lecjaké zboží.
LÁNEK O
swédomí. §.
Pojem Slowo jsau
swdomí
jest
známa sprostému
most slowa
jest
IV.
i
dwod,
45.
sivdotni.
w potu
onch, která stejn
uenému; že
i
a tato
smysl
obecná zná-
w nm
uložený
pro wšechny musí býti dležitý.
Z toho by se zdálo, že wyswítá wšem jasn i rozum jeho; wšak ale nebýwá tak, nebo práw takowá wšudy známá slowa nejmén wybízejí ku písnému rozbírání. K tomu pichází, že toto
slowo patrn se ohlíží po žiwotu;
mitý a dobrý jest jedno, a býti bez chetný, též jedno.
Kdyby tedy nkdo
lowk swdo-
swdomí
a nešle-
se wyznal z nero-
:
5«^
o swcdomí. zumení lomu slowu, upadl by tosli,
a
zastydl by se
w
podezení neswdomi-
proto se sprostý
;
wdec
i
stawí,
jako by nebylo za potebí znowu o lom pemýšleti. Jest welmi žádaucí, nechceme-li neupímné to ale
wc
klamati sebe.
Každý národ kladnici, totiž
uložil
we mluw
wdomost swau
w
obecné po-
swé. Skaumajíce zde o
swdomí,
nacházíme následující a.
Nikdy neužíwá se toho slowa, když mluvvíme o zwíSlýcháwáme sice o mnohých wýjewech atech. duše zwíecí, že mníme widti píbuznost s námi;
wšak ale to wždy býwá jen chytrost, pýcha, píwtiwost, poslušnost, láska pirozená a podobné, emu se obdiwujeme ani drawá zwíata nejmenují se bezswdomitá, ani krotká, a jak se prawí, wrná, swdomitá. Swdonu' jest tedy nco, co se nenachází w pírod. Krom pírody jest ale duchowenstwo: tedy bytná známka swdomí jest ;
duchownost. b.
Wšak
ale
i
na krajích duchowenstwa, jakož u dtí,
u diwochu, u šílenc, nehledáme swdomí, wymlauwajíce je tím, že nemají rozumu. jest již c.
Bytnost rozumu a duchowenstwa
domost sebe samého. Sebrawše no, prawíme,
že
swdomí
duchowenslwí; wšak d.
Rozum
ale
duchownost rozwinulá.
jest
wbec tyto
jest
doby
w-
w jed-
wdomost swého
ale
Neostáwáme pi pauhé wdomosti, nýbrž ohlížíme se po uskutenní; nezáleží tak na wdaucnosli jako na snažnosti, i jest to swdomím wyslowené pobízení, abychom we skutek uwedli swau duchowní
wdomost;
ili krátce:
powirmostí, tedy
wdomost
swdomí jest wdomost zákona, tedy
i
pwodr
ást
54
lánek
I.
IV.
lowka, a tak w prawém smyslu vvdomost o sob. Tato pirozenost pak, jakožto stwoená, jest wle boží; swédomí tedy mže také ní pirozenosti
wyloženo
býti co
w
zjewení boží
wiile boží
ohlas
loweku; podobné
známému wnuknutí
w
wštba
,
jest
duši zwíecí, jímž
ili
swdomí newdauc
sprawuje se dle pirozenosti swé, jest ale nedo-
stižn wyšší, že je zetedlné a
lowku
boží Av
nutí
jest hledati
wdomé. Že wnukzetedlné
tak
jest
ue swobod, k
lowék
níž
pvvod powo-
pesvvdení, že budaucnost minulosti; pozdjší wýjew jest praw-
dfdežilé totiž jest
lán;
prawidlo jest
da pedešlého;
k.
lowí
p.
tlo
duchu jest tak spoádáno, a jak
w
jde duch na obloze
pírod
jasnosti
íkáme
zajisté
pozd
k
teprwa
wli wy-
swé! Tak jest
w
Ku kterému konci jest neb ono? ímž wyznáwáme, že koncem spra-
celé to
,
jest
wuje se
bh
;
proto
žiwola a djshva wubec; proto krásné
spráwu swta
jest slowo, wyznacující
a
nost.
prawý
:
w
Swoboda tedy, jest základ swdomí.
pozdjší
:
Prozetel-
myšlénkách,
46.
§.
Rozlinost
ice
swdomí.
a.
Jestli sti,
jsa
mže
swdomí jest wdaucnost
se íci, že jest rozwinutý
bytnost
lowí, nemže
kteraužto jinakostí
lowenstwo
býti
o swé duchowno-
duch sám ; duch
ale
u každého jinaí;
i
Ne-
|-
nebylo by jedno.
slušn by se pikládalo k duchu: románský, nmecký, slowanský. Powaha dušewní, a tím wíce tlesná, mže býti wlastní; ale
ducha jako
•
t
lowctwí
nelze nazýwati
f I
55
o swdomí. pauhau wlastností. Jest tedy
peswédenost býwá
swdomí
obecné, a tato
podkladem obyejného posuzo-
i
wání; newymlauvvá se
proheší
i
žádný zwedený, když se
totiž
zákonu obecnému, že newedél o ném.
proti
Každý by mu hned poukázal na swdomí, ka: to má každý psáno prstem božím w srdci swém, ti jen. Mohlo by se tedy i swdomí wyložiti též jako spolené wdomí ili sauwdomí, ale ne umluwené, usnesené, nýbrž pwodní, pi-irozené; jestswtlo, ježto oswcuje každého lowka, picházejícího na tento swt.
Ale toto swtlo zatemnilo se
a
,
mimo
obraženo jest kalnau korau tlesnau, a jako
swtlo tak
toto
i
to
kolem
pírodní
musí wybídnuto býti k swému
wý-
lowk
nemoha se sám zrodit tlesn, nemže téhož ani duchown. Musí se rozžehnauti na swtle píbuzném již hoícím; ucho procitne zwukem, oko swtlem, a duch též jen duchem. Arci nepemohlo by
jewu.
oko zemní noc, kdyby nebylo též sluncem;
nechwla
w
nás
moc
nás; taktéž jest ale
i
boží,
božské
a
kdyby
by neoblažily
naopak. Kdyby neA\7Switlo slunce,
neprobudilo by se oko, a kdyby se stwí,
wci nám
nezjewilo bož-
newzchopil by se duch. Ale toto zjewené božské
není pauhá jasnost diichowního swtla, nýbrž
jisté
již
swtlo a urité barwy, swtlo církwe urité, obce urité, domácnosti urité
;
o swdomí poswdomí wýchodswdomí wdce a spro-
proež mluwíme
hanském, židowském, kesanském, o ních a západních nái'od, stého;
zwlášt
ale
o
církew, jsauc jednotau duchowní,
swdomí; ímž se muže též wyložiti, že wdomosfi církewní; a zde ponkud \^'yswítá práwo církwe k swdomí wících, w ní shromáždných.
jednota jest
jest odblesk
i
56
ást
lowí
Duch
o
lnnek
I.
sob
IV.
arci jest jeden, ale
w
kaž-
we swdomí obecné i w osobách, ímž samo se
dé osobé jest na jiném stupni svvého rozwinutí, a
tém
wšech teprwa rowen sob; zwláštní
w
skutku jewí se
i
i
wdomí
stáwá osobním. Sluší pak pipomenauti, že
bec nemá myšleno
býti jako cos
w-
hotowého, ustydlého
w
clowku, nýbrž wždy jen se rodí setkáváním se duše s i)redmlenstwem tím mén jest, ím wíce proež ustupuje predmtenstwo; k. p. w hlubokém spánku, we mdlobách? swdomí jewí se co okamžitý tedy i
;
Tém
cit,
i
náhled, saud, úsudek,
jednotliwými patrné.
píinau
Swdomí
snažnosti též jen
iny
osobní jest wzbuzení ke
skutku, hlída a saudce skutku.
47.
§.
Rozlinost swdomi osobního, a.
Swdomí,
ozew wle boží
co
ko wnuknutí u zwíete samo klad tohoto písma swatého tak
i
Mže
omylný.
náwá skutek
w lowku,
w sob neomylné; w srdci, jak b^^wá
jest jaale
wý-
rozliný,
pochybný býti úsudek, jenž pirow-
této míe. Widíwáme asto, že lidé zízením obanským, aneb w rozrozliným pod liné jednot církewní proti sob stojí nepátelsky a omlauwají zprotiweuí swé swdomím, eho zwlášt w jistý
k
stojící
djstv^Ti církwe
rozlinost
eské
swdomí
obsaženém
w
až píliš
mnoho
založena jest na
se dowídáme.
rozlinosti
Tato
rozumu
pojmu jeho. b.
Jiná doba
we swdomí
jest
wdomost
sebe samého
5
o sucdomí.
wbec
ili
pamt,
í
ohledem pikládáme svvdomí
a tímto
lidskému uritosti, jinak jemu, co ohlasu božímu nepíslušné, prawíce
swdomí, kdež rozumí
dobré, zlé
dobrých nebo zlých skutk pamet.
Míti
neb nemíti
se
n-
s
co swdomí, znamená osmlení se osoby k jistému skutku,
ne
ale
jakoby záleželo na swéwoli, spsobiti
mí takowé neb
mená
že
,
wdom
což není možné
dtská
ale
;
Nic nemíti na
jinaké.
sob
není o
neb by
,
ani
to byla
swdo-
si
swdomí, nezna-
dobrého ani zlého,
ješt nerozchwlost
smysl jest ten, že newí na sebe nic zlého,
jak widti jest
werše
p. z
k.
Nil conscire
:
nuUa
sibi,
pallescere culpa. c.
w
Jelikož zákon
pirozenost naše
samému,
;
jáde swém
jest sjednocení se
blaho, a to tím sladší,
ím
wle pominutelné Swdomí dobré jest tedy cení
a
tržitosti
erwy nují
s
swdomí
duch sám a tedy
sob
dokonalejší stalo se sjedno-
i
wnau.
prawdiwau,
widí
s
,
sebau, tedy upokojení a
blaženost, a zlé, jsauci
rozporu, jest trápení,
bez ustání
jest
skutek dobrý jest zadostinní
S této sírany
hlodající.
roz-
cit
a skutky zlé jsau ty citliwosti
jme-
stwrdlé, autlé, jemné, nejemné, dle toho,
jak brzo pocítí a jak snáší rozpor mezi tím, co wykonáno jest a co
wykonáno
jedné strany
mlo.
býti
stawu mrawnímu osoby, již hledí
— Toto wšak
widti
a
z toho, jak
již se blíží
swdomí
§.
48.
Swdomí
a osoba.
Pihlížejíce písnau prawdau k myšlénce osoba, sili
bychom
osobau
;
^vyznati,
tím totiž
s
k dobrému osobnímu.
že jen
wywine
swdomím lowk
se ze
mu-
se stane
wšech obálek pírodních
5S
(ítst I.
rimicl-
I v.
pautajících
wli
jeho, a sprostí se wšecli roztržk du^e
swé; wšak
ale
osobu
notliwosti a rozdílnosti
nost ili swoboda jest
jmenujeme lowéka podlé jedswé od jiných, a ona písná osobkonec snažnosti jednotliwce hod-
již
ného, a žiwot jeho jest neustálé jednocení rozliných dob
swé pirozenosti.
Jmenují
statenost ili slowem
wá
dslednost,
snažnost
tuto
eckým
charakter, který nedostá-
asto-
se nemrawnénui, a pokalen bý^^'á a porušen
kráte
w
od sprawedHwého. Jest tedy možno
i
rozdliti
domí, Av
myšlénce
w osob wli wnau od wle náhodné, swnmž jest jednota pirozenosti lowí ped-
spsobená, od skuteného sfawu mrawního a widitedlných roztržk, lowka w prawd a wítzstM í od lowka w kalu a rozmáchání, lowka duchowního od swtského, znowa zrozeného w Kristu od píslušného starému Adamu. Kdo se wíce jednotí,
tuží
mže
Dobrota jest swdomitost, kteráž
až ke zbožnní; hi-íšník pak roztrušuje
mysl swau až k se prawi,
té
swdomí
a celau
k tomu pominutí, kde
roztržitosti a
sám sebe
že
swé swdomí. powýšena býti
že jest bez sebe. Mezi
ztratil,
dokonalostí žiwota a úplnau smrtí jsau ješt
stupn mno-
hé, jako pokrytstwí, široké swdomí, wolnomyslnost,
tsné swdomí, ležejí dílu
§.
49.
Swdomí Má-li
lowk
rozlinosti
notiti
znání swá uwádti
swtlo kau,
bytnosti
má
piná-
a jiné, které ale, jsauce osobní,
druhému.
wždy
wda.
a
Avíce
duchownti,
pirozenosti swé
w jednotu.
lowí,
:
Swdomí,
nemá-li
i
samo
jed-
to jest
powinen
jest
a jest státi
i
po-
pwodní
se
se z okamžitého popudu, pominutelného
bludi-
wnuk-
59
o swdomí. a z
nutí
má
neuritosti
citu
se zasnaubiti
podporu
prawd,
a žiwot
w
pwodn bojm
a o
sob
a
dobro
poznání;
pewnau
otoiti se o
Jen tauto pronienau
widi/.
sebe wšechny barwy rozdílnosti,
bytným, jest
w
promniti
swdomí
setl'e
se
zákonem
jak, jsa
obecné, tak bude obecné
sebeklamm Avnitníin pi-ítrž uinna bude tak jako zewnjšímu protiwenstm a skípání swdomí lidských. Aby se ale wda státi mohla swdomitau a wdomí wdeckým, zapotebí jest úplného a nai
skutku, a
a
hého WTJewení wšech stran nebo wzájemností wšech rozum a na bojišti roste prawda. Nuže kdo tomu pi:
swdí,
powinen
jest
hájiti a zastáwati, a
wod
swobodu zpytowání
w cestu tm,
postawiti se
napowídaných sobstwím wázati by chtli
ení, a
náhled
a
ježto z
d-
peswd-
pechodu swdomí do wdy. Tato
protiwiti se
jednota bude zplnní kesfanstwí založeného na
prawd
a na lásce.
§.
50.
Je-li jisly slíuteJt jen pro toho dobrý neb zlý, hdo jej
za ialiowý powazuje? Tato a podobné otázky
schwaln býwají
ženy, aby se ani nemohlo íci ano ani ne, o
sob
jest
prawda
blud.
i
od osoby pominutelné
:
jednoho neb druhého. tím
Zákon
zajisté
tak polo-
obojí totiž
nezáwislý jest
proež dobré
jest
Drž
nco, za
si
osoba
i
bez uznání chceš,
pirozenosti toho nepromní: bylo by to pro kaž-
dého pohodlné, jeho, co by
býti
mlo
býti
dobrým, kdyby záwiselo od dobré neb
zlé.
Ale
s
libosti
druhé strany
musí se též uznati, že skutek dobrý jen swobodný
swoboda
swj
ale
není bez
nepoznal,
newda
poznání.
— Kdoby
jest,
tedy skutek
co iní, o tom by neslušelo íci,
;
60
ást dobrý ani
ani že jest
Cláiiel:
I.
zlý.
n\ pi rozhodnutí této" patiný rozdíl w po-
Záleží tedy
otázky na tom, bychom uinili znání sauíém. To wšak jest
Zajaté, wnuknuté, citem, sobstwím,
a.
strené, zkrátka ueswobodné
a
nená-
pod-
pauze osobní.
Poznání prawé teba newytíbené,
b.
láskau,
letorau. stáím, pohlawím, pošeptané a
^vistí a
w
duchu samém
zrozené, swobodné a obecné. Jedná-li af se
to
lowék
dle
swobodného poznání, pak
lidem zdá jakékoli,
w
jádi-e
swém dobré
arci
jest;
poznám osobní, podstrené nemže základem býti skutku dobrého, teba by ml wšechnu podobu jeho na zlau stranu wšak tak dalece muže odsauzen býti, ale
w
jak patrná jest se po církwi
nebo
dowoluje;
sauwdomí,
a
by
to
wowal
tom hrdost a lehká mysl, když neohlédl
a obci,
co
ta
w
pípadnosti této káže, neb
jednati mel podlé
a to duch a ten jeden
;
swédomí;
to ale jest
mlel-li tedy
w nm,
bylo ku podiwu. mluwil zajisté av jiných a zje-
se
w
mra^^u obecném. §.
51.
Rozwhiuti swdomí.
Kdoby chtl
wyložiti,
jak se rozwinulo
w lowenstwu,
musil by popsati rozwinutí
wbec
pedmt wdy
stwa
,
a
to jest
swdomí
lowen-
zwlášfní,
kterau
bychom mohli pojmenowati djewdau, rozeznáwajíce
ji
od djeprawy, djepisu a kroniky, kteráž jest pauhé o událostech wyprawowání, bez pojmu djstwa. Zde Avšak
jedná se jen o
by se udaly znamenitjší pestáwky
o powinnostech.
hned o zaátek totiž další
to,
W
tom ohledu wede se wykroení samo dlauhá hádka, byl-li postup po wykroení z prwopoátení jasnoty,
powdomosti
a o
o ili
poátek kalné zwíectwí. jak
me
u jednohokaždého,
lowala ?
Držme
až dosawáde
a dál a dál
se nyní jen
widíwá-
pak cesta se wyswét-
nynjšího
rozwinutí jed-
sebe dbá: sobstwí jsau žá-
Díle jen
notliwých osob.
61
suL'do)iit.
diwnéjestaž ku pohnutí, že jen láska sob-
dosti jeho, a
stwí tomuto ^\Thowuje. Sobec, jenž se neohlíží
w niem
jiném, sfanoAví sebe za sted swéta; což ale iní
každý. Kde se tedy potkají,
nebo nemže kách pak
bu
druhého
w
po
sobec
swádjí skutenau ptku;
jeden uznati druhého wedlé sebe
;
w pt-
oba sebe zhubí, nebo swítezí jeden a zajme
nebo oba, poznawše rounost
otroctwí,
swé, snášejí se wedlé sebe strachem a chytrostí.
síly
Chy-
trost je tedy
prwní obmezení sobstwí ili swéwole; „co
nechceš, by
nkdo
inil tob, neifí
ty
i
jemu,~ bude
prawidlo nejstarší. Jest ale toto chowání jen pauhé zdr-
žowání se
wí,
,
že náboženstwí bytná jest snažnost
a
bráwá na sebe
prwopoátení
lo-
podobu náboženstwí. Prwní swdoraí jest tedy zaklznání swéwole proti sausedu swému. Nauze a pi-irozená spoliwost swádí pak lid již d-
wrnji; zárowe
ale
i
i
w slow
tato
náboženském
„eeno
také nenáwistí.
bližního swého,
Tato láska
a
chytrost
jest tato láska
jest
:
ješt
milowati budeš
nenáwidti budeš nepítele swého."
wyjímající a
wýhradná
jest
až dosawáde
i
mezi námi, zwlášt mezi národy neuznáwajícímise za údy jednoho tla,
a
se nazýwají
kesanstwu žiwém
kesanskými
,
kdežto
w
sobstwí uato jest u samého koi"ínka,
kteíž wás proklínají,
dobroete tm, dobe ite nenáwidícím wás a
modlte se za nepátely
a protivvníky
rozkazem
:
-Milujte
když pemožen
jest
nepátely waše
w
,
waše." Pak teprwa,
nás starý had sobstwí, když se
uznáwá powinnost spoleenská, wystaupí w swdomí powinnost saukromá s dstojenstwím mrawním; kdežto
62
ást
pokud wládlo sobslwí,
Chinclc V.
sebe byla duše wšeho
starost o
nyní wšak práwé
snaženstwí, ale planá:
kwt
I.
powinného jednání,
initi
jest nejlibjší
ze sebe chrám ducha
swatého.
w obci, mrawní swé saukromosti; wšechny pak ale w tom mají nejwtší skwlost že konáním jejich zakládá se a šíi'í po wšech wlastech králowstwí nebeské a tof ono wšeobanstwí, kteréž jest dokonaPowinnost spoleenská dowršuje se
w
krásném uspsobení sebe
a
,
;
lost
swédomí.
LAAEK
O
wyslowení swédomí ili o nirawním prawidlu. §.
O
52.
prawidlech a poáthu dohroivdy wúhec.
Swédomí
jest swetlo
odráží se jinae ode
obecné
wdomost
jednoho
w lowenstwu
stn srdce každé
co je dobré, co zlé; ale každý
U
V.
tato
to
wí
w
wejen we
wyje\Mije se jen blesky píležitostnými
pod podobau
sprostého
rozumu,
sestawenau wdaucností. Arci že
a cit
;
ale
osoby. Každý wí,
jinaí jasnot. skrýši bytnosti,
;
u jiného šeí
zase
u jiného je
plodíwá skutky na
oko obdiwnjší, a chladné uwažowání má twá mrawní wáhawosti ale ponwadž toto jest swobodnjší než ona ;
wraucnost, jest dstojnjší, akoli není nejwyšší, majíc
nad sebau lásku swobodnau, w níž jest i jasnost rozumu Swdomí, poínajíc jako i welost citu sjednocena. daucnosl každá od poznatk jednotliwých, wyslowuje
w-
obsah swuj
z
pr^vu
rozlinými nesauwislými
prpo-
o mrnwním prawidln.
wdmi
ponwadž pak
C§. 5);
t)0
sjednocení jest pirozená
snažnost ducha, rozlinosti tyto sestawují se jejichž
w
jednoty,
wyslowení jmenujeme mrawní prawidla. Tato pra-
widla již dáwají swédectwí, že kdo je wyznáwá,
w
du-
jednáwá popuzen okamžitým wnuknutím nebo pokušením. Miiže i nemrawnost
chovv enstvvu w^^še stojí, nežli kdo
as
konání swé na
uwésti
w
jistá prawidla, která
jako
mrawní welkau moc míwají w žiwoté. Prawidlo jedno, opanowawši wuli, k. p. nrfrp kací w ona
prawidla
obci, s to jest, že
w
jakž widíme
celému
století
djstwu mnohé
podryje blahé obcowání, wlasti.
S druhé strany
prawidlo seti sivobodu sivulomíjtdnoJio každého z pauští
mže bají
Ano, prawidla jsau
wykauzliti ráje.
iswtem;
dušemi
newiditedlné
rodw;
wtlují se
w
krwawé
kdo prohlíží osnowu
a
wota obanského
welkau má
w
a
to,
ježto hý-
jejich boje, wílézstwí a porážky
jejich,
mrawní íše.
a
hluné dje ná-
rozumí tkanin ži-
Ten tedy
zajisté
moc
ruce swé, kdo powolán jest pispíwati k
uspsobení prawidel; wšak ale as by již byl, by se nahlíželo, že zamezowáním, utiskowáním prawidel nelibých
moc
jejich se neumenší,
nýbrž stane se jen tkliwjší.
Když se prawidlm wšem popeje stejná swoboda projewení, wytiíbí se samy mezi sebau; kdežto newasné napomáhání dostatenému wykwašení pekáží. Wdu swobodnau podporowati, jest wytrháwati žíhadla prawidliim jizliwým a
wého
uštknutí.
zachowáwati srdce mládeže od nákažli-
Wytíbená wykalená wdaucnost
snášeliwa, protože sama nikdy se Av
neukoní,
a
jest
rozšíena
národu jest rukojemstwím blahého pokoje, a nedá
padnauti
we hrubé
winy,
we
které se
zawedená slepota
mysli hrubé asto uknitným spiisobem wíže.
Swobodného
báti
se
nemáme.
Otroka wšak, když swá pauta láme.
64
ásf
ím
lánek
I.
T.
swobodnéji dobré se poznáwá, lim wíce od-
krýwá blaženau pirozenost swau, usiluje
o
a
ducha
založení králowstwí nebeského po
wšech
mrzkost zlého, jen
Jasná prawidla jsau
krajinách.
tedy
i
že musí býti samorostlá, žiwá
nemrawník,
a tím lépe.
si
muže
;
slaupowé
pewní
cirkové, obce a žiwota domácího; wšak žiti,
rozncuje
a láskau
o wtélení
diwáka, že maje
powá-
ale sluší
nebo mrtAvé slowo
priwlaslniti
i
piwlast-
uje, by zwukem jeho mohl ukrýti swau niemnost. Proež stáwá se, že ti, ježto nejastji o prawidlech mluwíwají, srdce mají prázdná;
nejmén
dro okusili,
no
této
wci
nebo zwedenými.
filosof,
píše Epiktet
aniž
ti
wšak, ježto prawidel já-
Slušn
se jimi wychlaubají. :
mj ei
ale konej,
Nepraw
nikdy, že
a >Ytip-
jsi
mudrc
široké o prawidlech mezi ne-
co prawidla káží
;
nápodobn ne-
mluwíwáš na hodech, jak se sluší jísti, nýbrž jídáš, jak Ani owce newyblíwají seno, by okázaly pastým, mnoho-li sndly, ale stráwiwše pokrm tajn, dáty neokazuj prawidel, wají hojné mléko a wlnu. Tak ale skutky dle nich wykonané. Prawidla mrawní. pokud ješt jsau mnohá, wdu neupokojí, která se wždy znowu o to pokauší, by je umleji seslawila jakožto údy w jedno tlo jednota jeslušné jest.
i
;
by bylo swdomí wyslowené z úplná a takto nalezen prwek ili koen wší mrawné wdaucnosti, z nhož by se jako z klubíka dala rozwinauti. Toto dokonalé wjTknutí zákona sluj zaklad dohroivtdy nebo poátek
jich
,
mrawní, nebo prawidlo hlawní. §.
53.
Záhon a prawidlo Sluší
a sice:
zákon
a
prawidlo po
hlawní.
wdecku
rozeznáwati,
;
o a.
Zákon této
b.
rozum
boží, prawLdlo
lidský
o
wli; jest pirozenost
Zákon do
c.
wle
jest
OD
prawidlu-
mraivníni
lowí,
prawidlo náhled
ní;
Zákon
pwodní,
jest
uspso-
prawidlo rozmyslem
bené; d.
Zákon
jest obecný, prawidlo poznalost zwlášlní;
e.
Zákon
jest základ skulkií, prawidlo poznání
f.
Zákon
g.
Zákon
jest
rostlo
w asu
Zákon
jest
jest
lowí; wný,
jest dílo
h.
ped lowkem
a nad
ním
skutk;
prawidlo
,
nezmnitedlný, prawidlo wy-
a jest promnitedlné;
neomylný, prawidlo
ale
chybné a zlep-
šitedlné. i.
Zákon
k.
Zákonjestskrytýawnitní, prawidlo zjewné slowo.
jest dostatený, prawidlo jakž takž
54.
§.
Hlawni prawidlo hestanslté. Každé skaumání pokauší se
pedmtu;
jesti
stránku osobní nost,
s
to
pedmtní
;
wdy
ili sjednotiti myšlení a jsauc-
nepe-
wyrownání nazýwáme prawdu. To dobrowda. Ponwadž pak pedmt dobro-
i
jest zákon mrawní,
i
kon tento wyslowiti. Wšak
úel
její jest,
ale že
by zúplna jednotliwec
slušné jest,
slowu,
poznání
kteréžto
samo žádá
mu
w
aby ani jedno ani druhé nepewažowalo a
plýwalo
swého
o pochopení
tedy snažnost, wyrownati
a
dostaten zá-
zákon
jest
obecný,
nedwowal
swé-
na jednoHiwém rozumu sivém nezakládal
wzájemným rozum tiubením mže skromný, co ten neb onen snesl již do obecné pokladnice, a jak zwlášl zde mudrcowé ped námi zákon swobodný wyslowowali. Nej-
wdu,
kteráž
powstati;
jen
proež
ohlíží se
:
66
nst
I.
láncV
V-
dríwe wšak zajisté jest powinnost naše toho, jenž jest cesta naše a prawda,
diného se jde k
prawé,
wle
otci,
w nmž
jedna
s
,
peptati se u
nhož
skrze
jenž sám jest zákon náš
i
je-
sIoavo
jsau wšechny wule jedno, jehož pak
otcovvau. Ptejme se tedy:
pikázaní weliké ?' On wšak prawí na boha swého z
-Miste, které jest
-Milowati budeš pá-
:
celého srdce swého a ze
vvší
duše
swé a ze wší mysli swé. To jest prwní a weliké pikázaní. Druhé pak jest podobné tomu Milowati budeš bližního swého, jako sebe samého. Na tch dwau pikázáních wšecken zákon záleží." Wru jest ku ppdiwu,' že majíce dobrowdci wýslown zde prawidlo prwní, na tom nepestáwali a schwaln wyhýbali se jemu, prawíce, že jest pro wdecké poteby nedostatené, wtndauwajíce Krista tím, že nebyla wule jeho wyknauti prawidlo wdecké, kdež pece doložil Na tch pikázáních wšecken zákon záleží. Ustanowiwše mysl naši na tomto prawidlu lásky, pokusme se o dozvdní jeho M decké Bh jsa základ wšeho jest i konec wšeho; jeho swatá wle jest tedy zákon Avšehomíra, tedy zákon pírody a swobody. Poslušenstwí k bohu jest bytnost každého hnutí: swobodné poslušenstwí powinnost swobodných. Poslušenstwí wšak swobodné jest rozliných wlí sjednocení; wle jedna stane se obsahem druhé, tak že zmizí i ta rozdílnost, která ješt jest w bázni, w nadji a we wážnosti. Takowá pak jednota wnitní jest láska. Láska k bohu jest tedy úplný zákon, jest prawidlo prwní. :
,
:
Pihlížejíc
maje
býti,
ze strany
co
bh
samého. Pojem
mže
tedy
ale
osoba
lowí
chce,
,
pow olán
lowka
íci
sluší jest,
není
:
ze
lowk,
aby uskutenil sebe
w osob
jedné; ne-
zadost uiniti swé pirozenosti, ne-
pipojíc se w ždy k celku wyššímu, až
lowenstwo
po-
:
b<
o mrninihn prawidhi. sud roztržité stane se ale též láska,
stwu, tedy,
Ale
na lásce
a
nemže
\ve smyslu
jiného, ano jest
pece jedna
osoba pipojiti se
w sob
lowen-
s ní.
w prawd
k jednot
rozerwána, nesjednocena; po-
prawém nemiluje
sebe,
jedem každé jednoty.
kázaní druhém obsaženo
nemže
milowati
w
Jest tedy
pi-
tetí, tak že jest
i
boha nade wšecko,
prvvní
:
Miluj
druhé
:
Miluj bližního
tetí:
Toto jednocení jest
jedním.
bohu založená láska k
rozdílná,
wyšší, pokud jest
kud
tlem
.k
swého, jako
Sebe samého.
Náboženstwí, láska k lowenstwu, láska k sob, na ní založené králowstwí boží, obcowání a mrawnost saukromní, jest obsah kesanského prawidla, tedy zá-
a
kon celý žiwota celého
teb wdecké ohlížeti se
i
a náležit
,
prostožiwotní
a
tak
wyslowený ku pože by marné bylo
po dstojnjším. Tím wšak hodnosti
prawidel neupíráme, ano
brého
,
rozumného
jest
každé prawidlo
i
jiných
lowka
do-
prawdiwé, pokud nežádá držáno
dostatené: neb tauto dotírawostí stane se teprwa omylným. Proež nikoli nechceme následowati tch, ježto pistawiwše lo rozumu ke behu jisté
býti za jedinké a
školy, bojují jakauž takauž zbraní proti Avšem jiným,
ný-
brž poznáwáme za slušné obraceti prawidla jiných na wšecky strany, až by se našla stránka platná, ímž wšechna stanau se wýkladem prawého prawidla všestranného. §.
55.
Rozwrh prawidel mrawních. Kant
wyslowil wrchní
Jednej tak, aby
prawidlo
mrawní
spsob wle twé mohl powždy
takto:
býti
zá-
kladem obecného zákonnictwí, a jmenuje prawidlo toto
68
ást
I.
Cínck
r.
nemá žádného wýslowného obsahu, jako wšechna jiná, která pro tu samu obmezenost obsahu swého twarní, protože
nemohau
uení jsau.
se státi obecnými. Tato prawidla Citu
pirozeného podlé Epikura,
I.
a.
b.
Citu
II.
a.
Zwedenosti podlé Montaicrne.
b.
Slanowení obanského podlé Mandeville.
III.
IV.
mrawního podlé Hutchesona.
Dokonalosti podlé Wolfa a Stoikw.
Wule Mimo
boží podlé Crusia a
mnohých theologw.
wíce prý jich býti
tyto
nemže,
a jelikož jsau
nedostatená wšechna, ostávvá jen pidržeti se
pra,widla
formálního.
Wšak vidla
wšech?
materiálních
a
skutku tato jednota a.
o sjednocení pra-
co brání pokusiti se
ale
formálního
dokonána
již
Láska k bohu jest poslušenstAví ale jest
a
zdá se
w prawidlu lásky
zákon obecný wšehomíra
;
wle
w
neboC
;
boží; tato
proež jest
láska
ona od Kanta žádaná spsobnost Avle, ježto by
mohla
býti
zákonem obecným. Wšak
spsobnost
tato
widlo pauze twarní , b.
W lásce lující
neostane
boha
i
ale
ponvvadž
uritá jest co láska, neostáwá pra-
nýbrž
wle
zadost iní
po obsahu se
i
ohlíží.
boží zewnéjší; nýbrž mi-
swé pirozenosti,
a
zdo-
konaluje sebe samého. c.
loweenstwu
práwé ona wazba spowšechny údy w jedno tlo prawidlo lásky má tedy w sob i poslušnost spráwy obanské. Láska k
jest
lenosti bdské, která sestawuje ;
d.
Láska k
mrawního tržitost
sob
jest
a citu
prawidlo citu sama sebau nebo wšechna rozi
pirozeného
dob bytosti jeho
má
;
minauti.
uwedených prawidel jest tedy stránka prawidla lásky, proež každému w jednom ohledu platKaždé
z
o mrawnim
ímž
nost piznejme,
ale
69
prnwidlu.
swTchowanost lásky nade wšemi
tím jasnji wyswitá. 56.
§.
Rozivaha osamlého ili pouhého prawidla dohonalosti.
Každé prawidlo
upímn
rozmyšlené, jsauc praw-
nepvawdiwým stáwá se
diwé, když se k jiným pipojí,
w
Tak prawidlo dokonalosti samotné pro sebe již neuritostí swau nepostauje, aby bylo poátkem mrawní wdaucnosti. Nebo co jest dokonalost? osamlosti.
Zajisté poslední
doba slušného dobrého snaženstwí;
wšak pijde sama; neprawí, a o
to
kdy snažnost
ale
práw
se
prawidlo mrawní
má
huje množst^ví dob
,
býti
Na konci teprwa se
jedná.
díwe
pozná, co dokonalost jest, ale
sluší znáti cestu;
prawidlem žiwota, jenž obsa-
zákon jest jejich obecnost.
a
ta
jest dobrá, to se
Ze
dokonalost sama sebau nepostaí, aby byla prawidlem,
widti se
z toho, že trpí
zbyten
pi sob pídavvek mrawní^
aniž
smysl peplní; míra dokonalosti a nedoko-
nalosti zajisté
wyšší jest myšlénka než ona sama. §.
57.
Rozwážetu prawidla zwedenosii.
lowk trosti
zcela zanechán sob, ani snad by ke chymnohých zwíat nedospl pak arci o swobod a o ;
mrawnosfi nebyla by zmínka. a
Jest tedy
wychowání piíinaii mrawnosti
wod
a základ ani
bídnutí, býti
zákon
její,
náwod zewnjší.
mrawný,
ale
zwedení
;
ale
wru
píina
zwedení není
p-
nýbrž jen napomáhání, po-
lowk jest
i
slušn zwedený oswojení
;
mže
jím nastáwá
70
(Utst J.
možnost
býti
i
lánek
nemrawným, ano
V.
i
náwod sám
mže
býti
záwodeni. Zwedením arci uspsobí se smýšlení a snaž-
mže ostati jen zewnjší, a ješt daleká jest prawdiwé mrawnosti akoli poáteným Avýznamem swým spsobnost a mrawnost nost; ale
tato
spsobnost
takto
,
snad byly nerozdílné již
;
nyní duch národu, editel jazyka,
rozhodnul. §.
58.
Rozwážení prawidla: Jednej
swdomi
dle
sicého.
Prawidlo toto nejlépe se hodí takoi-ka pro potebu
domácí; neb každý mra wný jest upímný, a tak nejedná jinae než shoduje se sám s sebau ili podlé swdomi
swého
;
domi.
Wšak
jen lícomrník a pokrytec iní proti
mén
wíce
swdomi
ale
nehodí se pro
widla swá obecná
jasowati nýbrž
a šíiti
práw
swdomi,
;
s
:
swému
sw-
že jest osobní,
wdu,
kteráž chce míti pra-
wždyf
jest již
se
jest
sauwdomím
wdaucnost
o
Jednej dlé
wdau. Mimo to ne wdaucpedmtu. Tak by
a
nem a
nost na prosto, která nic není bez
prawidlo
,
powinnost obswé swdomi. aby neostalo mým, t^^^m,
stalo
wda
a pak
samým
tím
swdomi swého, bylo jednostejné eho powdom jsi: což když
tím: Jednej podlé toho,
není udáno,
iní
to
pra^vidlo
neurité a tím nehodné
poátkem mrawního poznání. Hledajíce pra\\idlo, ptáme se po tom, co má býti obsahem swdomi; odpowídajícepak: Jednej dle swdomi, patrn toíme se w býti
kruhu. §.
O
59.
prawidht deoniologie Benthamowy.
Anglický mudrc
Bentham zakládá saustawu po-
znání mrawních na rozumnosti ili chyti'osti a prospš-
71
o mritwním prnwidlu. nosti.
Nuže, dohlížejíce na konec, wyznati musíme, že
co dobré
to,
jest,
musí býti nejrozumnjší a nejprospš-
njší; nebo dobré jest zákon obecný, a proto samo jest
w
celku shodné ili wesmírné; a zlé jest nesrownatedlné
následown jsau i myšlénky o dobrém saua osamlé iníce dokonalau jednotu. Tato jednota myšlémrné, nek prázdná odporiiw jest ale rozum proež jest dobrý ;
;
Saumerností pak swau ne-
skutek také nejrozumnjší.
zawadí nikde o prawdiwé zájemnosti sausedw, nikdy dobrých ncAv^zýwá proti sob, a
skutkii
a
neobmezowán dochází
to
a
Wšak
nejprospšnjší.
tak
swého
nejspíše cíle
ale patrno, že tato
nepaután
ili jest
prospšnost, jsauci wýsledkem saumtrnosli, a
spšného. Klade tedy prawidlo
n
za prwní a pvvodní, a
towu prawidlu
ta
wý-
zákonem zákonem rozumného a pro-
sledkem piirozenosti dobrého, není základem dobra, nýbrž dobro zajisté
mu
rozumnost
ta
druhé a následow-
toto,
sama chyba
obecné platnosti;
a
jestif
jest tato
i
Kanznámka
vv
dobrého, ale ne dobro samo. §.
O
60.
prawidlu mrawniho
citu.
Toto prawidlo zjewn samo sob odporuje; chtíc swrchním poznatkem ani se o poznání nepokauší; nebo cit jest jen prwní a kalný koínek wdaucnosti,
býti
poznání pak
již wyti-íbené
myšlení,
oištné od písady
tlesné a pauze osobní. Kdoby zakládal prawidlo jednání
swého na
by sám newdl, ím se sprawuje, mohl s jinými. Ml by též podobu prawidlem: Hle rozkoši swé; nebof i to necitu,
ani
aniž by se shodnauti
welkau
mže
s
ani na den
naped
udati, co dobré jest; rozkoš
smyslná každau dobu jest promenitedlná a pewrhnauti
;
72 se
ást
mže w
w
opak swj,
nemocný nemrawný.
lánek
I.
V,
§.
O
lowék pak
trpkost a bolest;
byl by, jsa rozkoše
starý a
neschopný,
již
i
61.
prawidlu stídmosti.
„Pílišné híšné
aurea mediocritas
omne nimium
:
mcdio
in
;
vertitur in vitium
modus
virtus; est
in rébus,
šunt erti denique fines, quos citra ultraque nequit consistere
moderata
rectum;
chwála
durant,"*
franského
prpowdi oswdují,
že prawidlo
stídmosti jest welmi rozšíené po asích a
národech a
^juste millieu" a jiné
rozum
sebe zajímá, jakož
lidský pro
snášeliwý saud
i
pronášíme o tom, kdo sice ze wšech strom rozkoše požíwá, ale
Má
wždy mírn.
toto prawidlo
welkého za-
prawý mezi
slawatele Aristotela, jenž o ctnosti prawí, že jest
prostedek mezi
dwma
nectnostmi,
k.
p.
šetrnost
Bylby tedy Aristoteles
skrbectwím a marnotratnictwím.
wynálezcem našeho jiis/e millieii JVuže, kdoby odpíral tomu prawidlu platnosti, když se jedná o míru skutk !
majících smyslné wéci za obsah
otázka jest,
Ale jiná
a p.
widlem obecným,
;
jídlo, pití, spaní,
mže-li
smí-li se tauto
mrau miti
jenž jest jádro skutk; smíme-li pijíti lásce tauto
mrau. Co by
to bylo, milowati
ne málo. Jinae zní nali
wšecko
reete
,
:
w
kesfanstwí:
wedlé jiných
ctností,
s
i
úmysl,
kupeckau
dobro ne mnoho a
A
kdybyste wyko-
sluhowé jsme neužitení.
nost, stídmost arci jest dobrá a
práci
swrchním pra-
býti
ctnost;
wbec
—
Mír-
ale je ctnost
a základ
wšech
jiný smysl wznešenjší.
Wle
není dobro
ctností, tedy není prawidlo swrchowané.
Má wšak
mírnost
i
dobrá saukromá jest zajisté
ny doby pirozenosti, nedá
ta,
ani
wšechdruhé pewahy,
která sjednocujíc
jedné ani
:
:
o
ímž docílí se saianmosf ježto Oban dobrý jest ten, jehož wle k ,
pimí;
se
i
to
nxraivnim pra wi Jiti.
jest
mírnost wšech.
snesené
zde tedy mírnost je zákon,
Avnii
zákon žiwota wšeho;
jest wesmír, wesmírnost je
wšech svvt
a jelikož ta
wšak
néco jinaího než ono slawené stednictwí.
arci jest
62.
§.
O
prawidlu: Ží podlé pírody.
„Nalurae convenienter vivere" žádali staí, a zase
„retournons á
mo
la nature''
musil
w
wšak
blíže,
tom
býti
wolal na nás Rousseau; a mi-
eí
o pírod, že se zdá, jakoby welký poklad maudrosli. Pihlédnauce
slýcháwáme
to
tolik
widíme, ana rozlinost
wýznam
slowa to-
píinau jest swélibého užíwání bez jasného pemyšlení. Znamená totiž hoto
a.
Obsah wšeho tworstwa bez ustání se perozují-
b.
Tworstwa pauze smyslného naproti duchowenstwu. Zákon obecný weškerého žiwota, a tedy
cího.
c.
d.
bu
Bytnost wšeho,
si
duch neb tlo; což
my
ro-
zeznáwajíce jmenujeme pirozenost, pirození; pírodní a pirozené jest rozliné. e.
Pírodní
klásti
se
má
proti
duchownímu
a
piro-
zené proti stanownému, zhotowenému, wymyšle-
nému, strojenému, od Znamená-li vive, tolik co:
kau, a ne
ží
pirozen,
menší než
Pl
wiili boží.
co
žíti
né
máme
lidu
tedy prawidlo:
Zíti
ale
:
spsobenému. jVaturae
convenienter
má dstojnost wel-
tof arci
Uskuteuj pojem swj, nebo pírodn znamenalo by jen tolik, ,
jako zwíe.
Uiniwše
rozdíl
posauzení
mezi pírodním
prpowdi:
a
pirozeným, snad-
Naturalia non šunt tur-
4
74 pia.
ást Pírodní samo o
ohawné
;
wšak
ale
n wšechno
lánek
sob arci není škaredé ani mrawn práw proto, že nejsauc duchowClowk ale jest duch; má duchow-
opanowati, aby duch proswítal ze wšeho
pírodního jemu piwtleného
ným, a
a
lowk jest
písn
V.
jen
neswobodné.
ní jest
I-
sluší
;
tím se
toto
chrámem ducha swatého
i
stáwá krás;
což
dobe
pipomínati proti kynismu, jenž se honosí
nahau pírodau bez poswcení duchowního, a nenahlíží, jak mrawnost a dobro
wbec
na nejwyšším stupni za-
snubuje se kráse, jakož byly jedno od wénosti; dokonalost
mrawní
jest živvot krásný.
75
€ÁST O DOBRU SE
Í>IÍUIIÁ.
STRANY
LÁxNEK O
63.
O pojmu
Bh
jest jeden;
musí se proto
wšech
ukulatiti
stran
wle
po
jeho jest jedna,
Jednota,
w sob,
i
zem
pitahuje k
i
Každá
wc
w sob jedna, spoluaudy w celku
naše jest o
sob we
wyšší
obecnost wšoho, co
w
jest
pirozemní
prawíme o tomto jednoty swé hájení:
Zem
ní jest
zemské;
wle
a
smrnost
aby, jsauci
jest jednota,
rozliného
;
nic není samostatné,
zení jiného, nýbrž vvšecko jest a
shodnost,
mohla shodnauti se se
Podobn
saustaw slunení; ní a
swobody.
pirozenost dobrá wšech twor.
jest tedy
se
i
zjewení jest swt.
wyšším.
I.
swobodné wuli. §.
této
OSOBXÍ.
sob wšechny
její,
rozdíly
wšecko
swé
;
a o
tchto pra-
76
(Yist
Avínie
:
stiwost tíže,
n.
Clánel:
Wšechno padá ke stedu zemnímu. Tato neupuzem a wšeho zemního padajicnost jmenuje se
od onoho táhnutí
a
tohoto
tíže jest
sobctwí
jmenují
již
dw
a obecniwost jsau
obec-
wý-
snaha po
její
sivtilo.
jest
tedy nejnižší;
jest
snaha po nízkosti, protiwa
po obecnosti,
Co
tížein'.
zem
njší, nazýwá se wyšší; sted
sosti,
I.
lize a swtlo,
strany ili rozchody, na
nichž založena jest wesmírnost ili shodnost swta.
Píroda
a
duch rozcházejí se
w
mla
by
tedy
cíl
w
zase
nežli
bytnosti
swé;
píiwod: a kde
duchu?
Prawý smysl
neustálého ruchu pírody jest tedy tauha po duchu.
liw oekáwá wše
Pe-
božích;
wšecko stwoení spolu lká a spolu pracuje ku a wšechno nemohaiic zdušewnti,
Avíme, že
porodu až posawád
;
sob aspo
ukazuje na
odtud ona
jak staí;
wle
syn
na zjewení
st^voení
ale
má
jsauc píroila též wúie boží. ducho^vní
podobenstwí ducha, a sice každé služebnost
mocného ducha, které
ona Avtírawost
její
w
pírody
se dÍAvíwáme
poslušnost
a
odtud též
;
i
duchowenstwo, která nám mrzká
jest:
Simia quam similis turpissima bestia nobis.
Toto snaženslwí
a
podobenstwí pírody zjevvuje se
po rozliných stupních, a
ponwadž
duch, jsauc
jest obecnost,
pemáháním
sice.
pinvodem wšeho, nejwyšší tíže. a.
Kámen
leží
bezwládný, zdaje se býti úzkostliw
tulen k lunu
jak
matinu, a
moc mrštná
ustane
.
pi-
wyhodn byw do wyšky, rostaucím spchem pádí
býwá spsobeno jen z wenku, strením, wržením, pádem ruch jest jím, ale není jeho, ano kámen není „on", nejsa o sob. Tlak dol.
Hnutí jeho
;
jest b.
mocnost
Bylina
a
wláda jeho.
zakoenna
jest
w
zemi temné
;
uwadnauc
:
o swohodné
w
zem
se rozpadne
unii.
ale
;
•
pokud
není tlak wlá-
je,
dau a zákonem jejím, nýbrž ona pnauc se
býti,
nhož ne-
jímž ale nabýwá krásy swé.
Tato krása
,
zewnjší, aniž má bylina jakého
jest ale jen
ního stedu swého žiwota; neníf ješt o koli se již
a str-
bez
míc wzliru, obrací se po swtle
mže
•
sob
k
chystá,
w
zwlášt
Avnitr-
sob,
a-
ruchu, jímž
swé semeno. Zwíe, wezmauc koínek žiwota swého
plodí c.
odpadne od matky,
pone
a
býti
w
sebe,
samostatné;
má
ili srdce swé žiwot zwíecí není wíce po obwodu tla jako u byliny, nýbrž jest wnitní a wšudypítomný a tím nerozdílný; ruch jeho není jen tlak, nejen wzrst, ale i samohyb, a ten teprwa wlastn nazýwá se žiwot. Žiwot wždy wíce se usteduje
sted
;
a oswojuje
podoby
až
,
lowí,
dosáhne
swrchowanosti zemské,
která schopná jest býti
ducha swatého. Žiwot pauze zwíecí,
chrámem
a jest proti
bylin mnohostranný, pece jest nedokonený, a prawdu swau má w žiwot wyšším. Hodné jest wyknutí jednoho mudrce, že zwíata jsau jen rozwržené údy lowí. Není tedy ani zwíe ješt o sob; teprwa lowk jest ukonení a takoka saujem ili sntí pírody celé, swt w malé míe, nejsa jen pauhý twor, nýbrž
rod
jedno
wlastn
Clowku dáno a.
býti
a
i
obraz boží; kdežto
jest bez sebe a
krom.
síbe.
jest
pi sob,
jest pro ftho,
od nieho; wšochno
totiž
newiseli
on
ale jen pro
sebe; taulo
rozdwojuje se
prwopoátení
w
sob;
a
ztraliw, hledati
doko-
pírod, jsa duch, wšak jednotu swau ji opt powinen jest,
nalostí a samostatností protiwí se i
w pí-
každé majíc prawdu swau nad sebau,
78
ást
liinel-
II.
I.
smíiti ducha s pírodau
totiž
swtlem,
stwíni, tíži se
duši
s
,
obecnost se sobt-
tlem. Zatím
ale
mže
pidržeti se jedné neb druhé sírany. Každá strana
b.
má
swau moc, swj zákon
zwláštní
a puzení, a
jak widíwáme, brzo jedna brzo druhá pewládá; a
wšak
strana
sob
o
konen
až
wuli k jednot wšech dob, a tenwším práwem mže íci: /á; on
kráte teprvva totiž
zase jest
a krutých bojech
vvítz dowrší
c.
sobe
na tomto stupni jest ne-
wrtkawost a rozwaha,
ustálé kýwání,
po welkých
w
sama
pi"írodní
ímž we wli
rozmanitá,
pi sob
,
neoduslij (a)
,
a pro sebe jest, není jen
jen wolný Cb), nýbrž
i
w
skutku
sivohodný Cc). 64.
§.
Odpory swohody. Když se postawí myšlénka wedlé jedna druhau stáwá se jasnjší,
každá
Av
poznání
saustaw
pojm
a záleží
se umístila, což
sausedních, a toto
jiné
podobné,
pak na tom, aby
nemže
státi
wymení
se bez
místa jest
myšlénky uritost. Poznali jsme ti wislost,
jest oswojení
sobí uritost a.
stupn swobody, ježto jsau neodCo mají obecného,
wolnost a SM^oboda sama. ;
ISiitnost,
možno totiž
z
wenku. Psobnost pak
co
p-
tato jest:
když njaká mocnost zewnjší, které ne-
jest odolati,
twárnosti
swobod w šecko,
odporuje tedy
neho
bu
k. p. násilí,
pipomenauti,
tlu neb mysli dodá
jisté
nemoc, šílenost, blud; slušno že
i
w
mysli
samé myšlénka
osamlá, wytržená ze swazku a žiwé wzájemnosti jest pro duši sanm mocnost zewnjší.
o swohodné b.
nco
Kde psobí šlosti
tlak,
rozdílný jest
;
chází; ale na stupni
záwisí pítomnost od
pwod
od úinku, jejž
wyšším
naopak; budauc-
jest
pijíti
pohodlí picházejícímu pánu; jestif to
úelu
peped-
twoí pítomnost, a jest proto, že nkdy b; pedchází wždy sluha, jenž chystá
nost totiž
má
79
unii.
vve prostedcích.
pedwidní
Toto wyklubáwání konce
úelné samohýbání, tuto prozenazýwáme wzríst. I tento žiwot, a není wíce psoben z wenku, není ješt swobodný,
z
poátku,
toto
telnost žiwotní
nýbrž jen temná tauha po oswojení. €.
Tento prozetelný zákon, toto puení a puzení pirozenosti wnitní u zvvíete, dowršíc se až k jest jako
wnuknutí
wle
citu,
boží již zetedlnjší; kte-
réžto wnukání ale jest rozmanité,
a
zwíe wždy
w
jen jedné stránce zúplna se oddajíc, jest
usta-
winém i
wytržení; není Já ili osoba; a byfby se zdálo u u ps, u slon, že dospíwají ke
ko,
srostlejšímu
wdomí, pomysleme
na pedešlý cwik
obyejem, wždy wnukajícím. Nejjasnjší wdomí zwíecí
dlauhý, jenž innost jistau uinil
znowu ji pipodobnno budiž snu lowímu. i
nejchytejší nejsau ješt osobami,
Jak zwíata,
poznáwáme
i
z toho, že innosti jejich jsau innosti obecné ce-
lého rodu, ne osobní, a tedy neswobodné. d. Jakkoli
pak psobnost nutnosti
,
wzrstu
,
wnuk-
wšeho pírodního nadání není swoboda, pece swoboda není pauhá náhoda a bezzákonná rozpustilost; nebo duch sám sob jest zákonem; nutí
a
není tedy náhled tento do pirozenosti ducha ani determinisnuis ani indeterminismus. e.
Konen rozdíl
slušno
w
ní
rozeznati
swobodu skutenau od
samé obsažených,
totiž
od pauhé
:
80
ást neodwislosti
II.
lánek
1.
od pauhé wolnosti a
ili prostoty,
od dokonalé swobody, jakáž
wná sob-
jest boží,
rownost a neuhnutelnost. §.
Rozliný rozum
jeho
Swoboda
jest
sama,
tedy
a
65.
xce
slow swohoda.
dokonalost ducha
,
tím
i
pi-irozenost
lowí wdomé
úel wší snahy
i
nevvdomé ona jest pravvda wšech wýjew w lowenslwu; tak se arci stáwá, že nejen w djstwu, nýbrž i w jazyku sem tam rozestaweny míwá pomníky. Každý jsa lowékem, úasten jest swobody ale jak bývvá rozliný stupe swobody, tak tém rozliný tohoto slowa ;
;
i
rozum, a sice a.
Znamená pauhau newázanost, sproštnost wazby, neodwislost, neobmezenost;
tiž
k. p.
swobodn
se pro-
swobod, swobodné mluwiti, bez ohled. Tato stránka swobody jest
cházeti, býti
na
tolidu
nejznámjší, postawena jsauc nejwíc na auhled,
ponwadž jest obecná w každém rozumu slowa, wšak ale ne bez doložení, kterému wyhnuw se lid nezwedený, asto rozpustilost krom zákona wyhlašowal za swobodu, kdežto práw, jak pozdji wyswitne, zákonnost jest swoboda. b.
Zwedenjší \\"5'rozumíwá slowem swoboda wolnost nebo snad radji woliwost, totiž tu schopnost lowka, kterau mezi mnohými pedmty skutku budaucího
mže sob
arci jest
wolná
swoboda
;
neb
,
ten neb onen woliti.
ale
naopak není wždy
tato jest
Swoboda wolnost
wypuknutí skutku z ducha
samého, piwolení k jasnému swdomí, kdežto lení
mezi tím neb
oním
mže
býti
wo-
piwedeno
i
o swohodné
píinau zcwnjší;
mže
81
wúli.
nechati na
nutitel
uiniti jedno neb druhé, ale jedno
wli,
neuhnutedln.
Swoboda pak dokonalá, a tak i nejniaudejší, míza nejswtjší jen jedno, a ne na wybranau, proež ona nebývvá woUwostí. Pi woliwosti pak této obyejný rozum ostávvá a z tohoto hledišt bývvá namítáno ledacos proti swobodé co se jí
wá
i
,
,
netýká. c.
JVoliwosl tuto míwají také mnozí na mysli, ježto
nduwíce o svvobod obanské
ného rozumu. Kladauf
kteréž jest
otroctwí,
nosti
nemají
s
ní
pra-
swobod
ili
wol-
,
naproti
arci stísnní
její
rozšíení widí \ve swobode.
ale
musí se
zobecnním
doložiti,
a
tak,
wle státi se má wle má byla wle tisícw,
že rozšíení
tak aby
,
wle,
tomu
Jestif
i
zproštním wšech záwazk, powinností a ohled; tof by arci swoboda úplná byla rozpuštní poádku, a tím zrušení práwa samého, tím pak i nikoli
konec swobody. d.
Naproti této
swobod obanské mluwí
o
swobod
mrawní, jakožto schopnosti ze sebe býti inným,
pwodem
píinau skutk swých, a tof swobodu wbec. Rozeznáwají pak swobodu pirozenau a swobodu doby,
a nejen
díwe
jest,
co
tau.
Wšak
ale
se udalo za
swoboda
,
lowí, wždy
bytnosti
jsauci z ducha a tedy z
jest
pirozená jako duch
sám;
tento není jen wlaslnost
k. p.
letora a
i
,
která
lowka, s
jako jest
námi jest takoka
ale duch se wždy wywinuje, wždy rodí dobýwá sebe samého duch jest dobytý, a tedy swoboda wždy jest dobytá, arci ne zwenku, ný-
zrozena a
powaha
;
brž jest porod
;
lowenslwa w
lidu.
Tímto pak
porodem wzniká mrawnost, práwo, náboženstwí, )C
82
(Jást
prawda
a krása
II.
lánek
proež
;
I.
nelze jmenowati
swobody
jen mravvní; swoboda jest duch nerozdílný a tedy žiwot každé snahy prawé ; pnroky pirozená a dobytá jsau tedy jalowé. 66.
§.
Swoboda a
kauce: ho smrt
;
wtile.
„tento twor dožil, vixit" myslíme na je-
patrn wyznáwáme, že žiwot
tím
jest jen usta-
winý béh, neustálá zmna, pominutelnost; zmny, tu mocnost pirozenosti, jíž stáwá
základ této
se, co býti
w jednotu wšechny doby této pomijmenujeme pud, jenž u zwíete powýšiw se k citu, sluje wnuknutí, a jímž sprawuje se weškerá innost zwíecí. Snaženstwí o uwedení prawdy we skutek ili doplnní pirozenosti swé, nazýwá se chtní. Puí tedy toto chtní arci ze Avnitku, a žiwot jest samohyb, prozetelné wyklubáwání konce z poátku; jest wždy pi sob a wše pepodobuje w sebe má tedy žiwot již podobu swobody; wšak ale žiwot o sob newdaucí nemá wlastn sebe, není o sob, jsa jen žiwot obecné pímá, ili snímají se nutelnosti,
;
rody.
Wdomý
sebe jest osoba
tato
;
pak
wdomost
je
myšlení;
wnuknutí ili zákon temný stane se myšlén-
kau,
ta
a
každá
má
swau
wlastní
twáiwost ili
skuteniwost, kterážto jasná skuteniwost jest zvle, a
nesmí býti
ta
prii-knuta
zwíeti,
mnohých úkaz; neb snu, teba by kdo wstaw
ani
dle
i
zwíe wbec. Prawí
ne swobodnau; tento
neb
tato
dle
má, k
chytré Avci konal;
se sic,
pi-írok již
a tak
má zwíe wli, ale pepluje smysl wle;
že
obecného užíwání nikde se neklade bez
pipojení mysli k swobod.
wle
i
byf by se zdálo slušné
my nemáme wle we
emu
byl
Wždy
nikdo
neekne
pinucen mocí zewnjší.
:
tof
Wle,
:
o suohodné
wýkwt,
vvždy jsauc
83
wuli.
wždy
a ne pHlepek mysli,
jest
swoboda wždy býwá wlí, nebo když jest kdo pi sob, ostáwá pi sob, bydh' w sob, psobí myslí swau; zwíe jest již že jest, lowk ale jest proto, že chce býti, ili ostati; takto jest swoboda hned zpoátku swobodná wle. swobodná.
I
i
Rozííí se tedy
swdomí we
tichau a druhau pohnutau,
Wle, niem
jakož není neswobodná, není
nem w
pece
a
,
po
hnutí mysli
toto
obsahem
akoli
;
mysli sluší rozeznati toto hnutí od onoho ob-
jedno bez druhého
wle zmna býti Není
nemže
by se tím snáze poznalo, jak
sahu, jen proto,
a.
wle žádná; wždy wle plní se jistým
a wiili.
wle
prázdná;
i
zajisté není
jde po
býti
dwojí stránku, jednu
swobodnau wdaucnost
,
a sice
;
kde není piwolení k se zdá naším skutkem,
zmn, a k. p.
tato
wražda
w
šílenosti. b.
Není wšak též wle, kde se niím neuskuteuje,
a
jí, wždy mluwíce o swé swé tauze, oblažiti celý swt, o kosmopolitismu, humanismu a podobné jalowosli
by se
i
mnozí
honosili
lásce wšeobecné, o
wle
beze skutku.
Wle
tedy prawá
tenní
wždy
plynné a neustydlé
swau ili skuteniwost nost swobody neurité,
,
jest uritá, jistá,
každá
wlastní;
wné
;
wždy sku-
myšlénka
wle
jest
má wli
takoka as-
wšak ale že skutky dobré
wyrstajíce z koene jednoho, saudobné jsau, jako údy
jednoho tla, srostau
konen w jednotu wle; i
we
jednota jmenuje se statenost ili dstojnost
smyslu toho slowa;
mrawnost,
w
Jelikož
mohau
w
tato
starém
dsledná statenost osoby
obci sprawedlnost a
swoboda
kterážto
tak
w
píbuzná
sluje
církwi swatost.
jest
wli, že se ne-
skutku rozdliti; není diwu, že se
i
we mluwé
;
84
Ctist
II.
lánek
I.
asto zastáwají beze zmatku; wéda ale, majíc jasnost swau z písného rozliowání pojm neuritosti mluwy ,
obecné musí se warovvati, a protož rozeznáwati:
Swobodu
a.
ncuritau,
prostau
o
sob
jsaucnost,
pauhau osobnost;
Pauhau wli, wolení; Obsah wle, wolcné;
b. c.
d.
Skutky rozliné;
e.
Jednotu skutím, doplnní swobody, dstojnost. §.
67.
Wdaucnost a wle. lpí pi zemi a swj, petwouje swtlo, teplo, wzduch, wláhu w podstatu swau ale tato straAva musí piblížiti a podati se sama nebof slepé wsáwání a tiché twáení jest pirození její. U zwíete rozstaupí se iw a swal; cítí swj nedostatek, a hýbá se samo po swém doplnní; dýchání pak, tráwení a wzrst jest jako u byliny necitedlné snímá se tedy píroda we zwíeti již mnoho-
Bylina,
wázána k místeku swému,
plníc nedostatek
;
;
;
násobnji. Pud
cítná poteba
nkdy
stal
se citem, a co se necítí, nepopauzí
jest puzení, a jen
rozlauiti
cit a
lowk mže
u zwíete
pud, a spsobiti neshodné.
Cit jsa
wyšší nežli pud pauhý, pozdnjšího jest rozwinutí; wšak ale
we pírod
rozwinutí pozdjší pedešlá
wáwá, ano jestkwt jejich; tak jest žen; a
ponwadž pud
nosti, jest
dost.
i
jest
uskuteniwost
Známe tedy již pud a. Pud pwodní, b.
Zwíe
Pud ale
w
uskuteniwost
w sob
citu
scho-
pud obsa-
jisté
piroze-
ili plniwost citu, a sluje žá-
dwojí, totiž
citu, to jest
ije wíce
we
jsaucí citem.
nežli k
zachowání pirození
o
85
swohcdiié wúU.
swého newyhniitedln
tuto
má zapotebí; mno-
chwíli
hého ani nežádajíc ani se newyslíhajíc, newšímaAve netýká, to jest
mnohý
:
nepudí
cit
;
.se
tedy jest
Pud a cit jeden krom druhého Pud opt z citu wypuklý ili žádost. lowk, jsa pirozenosti duchowní, pinvodn od zwíete liší se; ale duch není hned poáten zjewen, nýbrž musí býti probuzen, wylákán, jako kwt nebeský z c.
d.
Zwíe
kmene planého zemního.
stawí duch chrám SAvij, a každý
zwíecí
podobenstwí
jest
Tak
píštího ducha.
wdaucnosti,
nosti
a
wýjew
pedchdce
jest ilí kalný a
podstawa, na níž
jest
a
zámr
duše
rownající cesty
poátek budaucí
pud podkladek wle;
z
jas-
ehož pak
tch dwau
stran
ducha nerozdílného. Hádají se, co by bylo díwe,
w-
snadn poznáwá
se
daucnost ili wle. aniž pak ale jaké
dw
je za
rozlinost
Nemže
wdní
rozliné
jsau jedno, a že
i
síly
wle jest
ka pak nedozralá wle. slyšíwá se též
body
a
s
jemu
jednota
prý býti
bez
wle newdomá,
wle; nkteí
duchowní,
jiní
ale
pokládají
prawí, že
myšlénka jen uritjší, myšlénTato sama rozlinost
náhled swo-
strany obmezenostianeobmezenosti,
neswobody myšlének
hádka poátek
i
a
wle. Wšechna takowá
swj má w nedokonalém
myšlének roz-
a sejmu.
Zwíe, jsauc jen jistau stránkau pírodního žiwota, newšímawé jest toho, po em mu nic není, totiž co neprospje ani ku pokrmu ani nápoji, k teplu ani ochlazení, k pohybowání ani k odpoinutí, co newyzýwá k pojímání. Nezawírá sice oka, ucha swého tmto lhostejným pedmtm, ale není to zwdawost, ježto smysly budí arci probírá též kráwa bedliw trawiky, ale ne pro poznání, ;
nýbrž pro nažrání
ne
ale
by
swl
;
táhne wlašfowka
zkusila,
pes moe
daleké,
nýbrž by sama sebe zachowala.
86 A!e
Vást
lowk,
lánek
II.
wšecko swléká
w lowku
poíná
tím
ztrácí;
zase
w
predmetenstwo pak obojí
toto
wání swé pirozenosti
totiž
,
swtlo podobenstwí
benstwí jednotliwosti, ruka pak
nosti,
obecným;
mže
a toto
dušew-
S druhé strany aniž pak
,
duch se wtluje, a
zewnéjška jest vvle; Jelikož
procitowati duch;
jest jeho Avédaucnost.
wkládá se
wší
snétí
Avšímawostí,
tau
hmotnost swau, a dušewní,
z jednotliwého stáwá se
nní predmétw
práw
wšeho, a
si
kterau nehledá swého pohodlí,
zase on
Noeh,
jsa dokonalejší nežli archa
žiwé pírody, m šímá
totiž
I.
sebe
toto blýskání
jest
do
uskuteo-
jen
jednoty ducha
a
pírody.
jest obecnosti, a tíže
podo-
oko obrazem býti wédauc-
wle. Wédaucnost
ruší
a neupokojí se, až najde odpoinutí
wšechny meze,
w bohu. Ale wle w skutku chce, wolí
obmezowání sebe samého; kdo jedno snaženstwí prawé jest nerozbíhawé. Pascal prawí: Lidské wéci musí díwe býti poznány, než mohau jest
;
býti
milowány; božské pak Avci musí býti milowány,
aby mohly býti poznány
eeno nebo lidské ;
zobecnti, a takto Avjíti
w n;
;
a to jest to samo,
wéci jsau jednotliwé,
pijíti
k duchu
,
,
a
i
w lásce jest
s
mohu
je
po-
a poznání zase lásku
wdaucnost
a "vvle sjed-
slunce, kde swítí tam heje.
Wraucí tedy
rozncuje, tak že nocena. Tak
pwodn
když se wyjewí we
zwláštním \vtlení, od toho teprwa wyjda,
Láska ponauká ku poznání,
musí tedy
aby duch mohl zase
božské pak jest obecné, a tedy
duchem sjednocené, milowané znati.
co nahoi*e
ty
zatmné poiní wdaucnost
budiž poznání, a wraucnost budiž jasná; znání lásku rozpakuje, a wrtkawá láska
nerozhodnotau; rozum tedy psobí na avIí, a >víUe na
rozum swoboda piwádí pravvdu s nebe, a ,,prawda wyswobodí nás." Na neswobodnost skutku odpadlého od ;
jasného poznání okazuje
nám prosba
swatá:
„Odpus jim
;
o swohodnó to
87
uúli,
pane; neb newédí, co iní." Patrno tedy, že kdo jest
nepítel svvobodného poznání ili
wdy,
jest
nepítel
i
lásky; a kdo nemiluje boha, práwo, krásu, neschopen
poznání; kdo snímá
jest
blmo
srdce; kdo šlechtí wli, ostí
s
oí, uwoluje
rozum, a z oswéty
i
a istí
nem-
K snadnjšímu pehledu pomr wdaucnosti opakujeme zkrátka, co o této wci
že wyrsti než blaho.
wle
a
powdíno:
jest
Poáten
a.
duch jen pauhá sebe uskuteniwost,
jest
pud duchowní; b.
tento
c.
toto
pud stane se
wdomím sebe; se w mysli a wli;
wdonu' rozdwojí rozdwojení býwá
rozporem
d.
toto
e.
píležitostn shodují a zase rozcházejí se
i
;
až ko-
nen f.
sjednotí se
w
lásce boží
dokonalost
kteráž jest
,
ducha; nebo nejobecnjší
powdomost každý roz-
liný skutek proniká. 68.
§.
Rozum Uznáno
jest,
a swohoda.
že poznání a
buzné, ano že jsau jedno,
ení
tak
mnoho
ohledávvati,
w
i
swobody
;
swobodný. Arci poznáwající; jest jedno
eno
,
;
welmi jsau pí-
na tomto
pesvvd-
wšech stran je odkrýwati, kdeby se mysliteli nezkušenému
jinakém rauchu slow
a
wle ale
záleží, že slušné jest, se
to
nebo slowem jest
maudrý
Staí íkali, že jen mau-
tajily.
drý jest prawý král; ejhle, sti
Wšak
maudrý jest již
ta
sama jednota maudrowyrozumíwá se zde
král již
wíce nežli jen pauze
dobrý,
a
>v
prawd to
jen dobrý jest swobodný. Tím ale není
e-
žeby se zlému skutkowé jeho nemohli piítati.
88
iist
II.
Clnck
I.
Kdo není swoboden, není zákonem swým ze sebe, neúpln pi sob, n>,'brž bud wle cizí nebo pud aud
jsauc
jeho
jej
pobízí;
pece
ale
wolení jest jeho, a sice
wé-
pedmtenslwa
jest
Pokud kdo sebe
domosli jeho.
a
wdom, jest nezávvislý a wolný, to jest w míre té swobod se blíží. Swoboda jsauc Avywinutí duchowního ,
a
swoboda jedno), jest, kryt, obsažena we wšech stupních pedešlých; a tak w tomto smyslu již ten jest swobodný, kdo citem k inu se povzbuzuje; cit totiž jest prwní stupe poznání, protože konen z nho wykwítá, což u zwíete není. Arci jest hodná powážení že lowk mže initi proti to
stupe
nejvvyšší (duch a
i
wc
swému
,
jest jedno. šlí,
ne jen
a
pesvdení, kdežto poznání a wle Bohužel, každý asem jedná jinae než smý-
nejlepšímu
pekwapen pokušením mocným, nýbrž we že pi prwní píležitosti dopustí se i
chwíli chladné wí,
toho, co
w prawd
Mudrci wšech wkii
zawrhuje, ano za mrzké powažuje. toto
rozdwojéní uznáwali, a wšeli-
sob wykládali. Kiesfan wí na historický toho pwod. Wšak ale u každého býwají až dosawáde ješt
jak to
i
jiné
píiny
toho rozbroje mezi poznáním a konáním.
W myšlení, jakožto sebewdomém, jest lowk práwpi sob;
ale
majíci zwláštní
každá myšlénka jest mocnost obzwláštní,
swau hájiwost
a
uskuteniwost.
lowk,
pedmtenstwem, hledá w jsa tlaí se w nho, a psobí w prawd s ním se sjednati ono nm poznání, jehož uskutenní jest slowo. lowk pak sám w pedmtenstwo se wkládá, a tof je skutek. Poznání, wycházejíc od citu, za podkladek pírodní má iwy,
w
neustálé wzájemnosti
s
;
skutek pak swaly, a tedy jak cit tak skutek tímto pírodním poátkem neswobodným jest obmezen. Již pi samém
wykroení býwají rozliné dle tkliwosti a pružnosti ia swal; každý míwá jinaí schopnost mysliwau a
w
o
89
su-oLodnc uúli.
konawau; jeden proto, onen pro ono jest schopnjší, a poet rowných jest nejskrownjší. Tato nerownost pirozená zwtšuje se pak wychowáním, náwykem, okolna tom záležejí rozdíly staw; wtipnejší bý-
nostmi;
wá k. p. obyejn
uedník emeslnický, ale tento celý národ nkterý ná-
študent nežli
smlejší;
tak jest
i
k uenosti jiný podnikawjší hotowjší k skutku. Tato obmezenost ostáwá wždy záwažím swobody; mimo to každá myšlénka av jiných okolnostech pochylnjší
,
,
ata, zrozena
a odrostlá
lowk
wlastní; odtud
míwá
jistý s
ný, s jiné pak welmi slabý
;
wlastní sílu a jako
twá
nkteré strany jest pewmyšlénka wrnosti mže
k. p.
býti istá a jasná a snadno
skutkem se jewiti
myšlénka istoty zmrzaela. Welký
w
tom
,
kdežto
zajisté rozdíl
poznání samorostle w srdci, neboli piwenku; jedno býwá prhledné, dokonalé, druhému pochybnosti ujímají síly jako pijawky,
zrodiloli se
jest,
wšeno klidné
;
bylo
s
a není pak ku podiwu, když takowé poznání zdánliwé,
sauchotinné newchází
we
skutek,
ano
w
rozporu
stojí
nmu; není
wšechna wdaucnost poznání; smlé slowo šálí posluchae i eníka samého leskem falešným w podob prawdy. Kdo nezná lidí, kteí w mládí bud marností bud bujnjší krwí pohánni, nebo na chwílku njakau knihau, píkladem, nadjí powzbuzeni na okázku proti
wystawov/ali dobrosrdenost a svobodomyslnost; když
pak pišlo ke skutku, a
pružnost tla
Kdo
již
Aví
na
ochabla,
síla
klesla,
i
strašidla, a
upadli
kdo
w
w
nadje
wytratila se,
bídnau niemnost?
srdci
swém
se jich
ne-
Wywracujeme powry slowem, a skutkem se jim poddáwáme. Mnoho jest we swt lícomrnosli mnoho pokrytstwí zlomyslného ješt ^\íce newdomého. bojí?
,
,
Z rozporu pak tohoto poznání a Avle nenásleduje, žeby poznání nebylo koen swobody, nýbrž tím wíce potwrzuje
se.
Jen bud poznání wnitní, žiwé; nebo
my-
90
rst
II.
lánek
šlénka žiwá jest swoboda a cin;
upímn,
aby
swHo
rozžžíti
nábožný
byl
lid
,
I.
prolož kdokoli cliceš
hle
možná pedíkáwáním
co nejwíce
Tutláním
náboženstwí.
,
stranným, nedoložením uwádí se wíra mrtwá, psobící
asem
nákažliwau dušewní nedužiwost. Kdo chceš
,
aby
sprawedliwý, newzdaluj ho od dokonalého po-
lid byl
byl mrawný, newaž mu swedomí tím, co má asem odpadnauti; ano opakuji, že oswta a swoboda ducha jest jedno; proto také Avždy
znání práwa. Kdo chceš, aby
lid
na obzoru ducha osobního
jen spolu se okazují
i
ná-
swobodný jest wždy oswícený, a neníli, brzo sám znií swau swobodu. Nezwedenost jest krutost, a kde ta panuje, tam je weta po práwé a sworodního, ^íárod
i
bod, následowne
wazb
i
weta po blahu, zakládajícím se na
práwní lidské spolenosti.
Z celého
pojednání toho wyswítá
myšlení
mže
Dležité
jest rozbírání tohoto slowa,
wajíc
býti wšelijaké
ním lowéka
loweí
a
ale
že poznání a
není každé rozumné.
protože rozezná-
od zwíete, wyznaujeme bytnost
dosplost jeho.
twor rozumný
,
,
a zwíi'e
íkáme wbec: lowék
nerozumný;
ale
zase
\\
jest
lidstwu
samém
slyšeti: tento jest rozumný, tento ale nerozumy lowék. Dokonalost lowího myšlení jest rozumnost. Co ale jest wlastné rozum? Neohlížejme se po sausedích. a si tak nebo jinak jmenují stupn myšlení. Toto
pimowání
jazyka našeho k jinému splodilo
nám
již
mnohého mrzáka; wždyf pak národ každý swau jde cestau, a prawda není ani nmecká ani latinská. Tímto we slowo naše rozum chce se w pistnhowáním již písm wlauditi neuritost; než držme se rozumu žiwého. Rozum bez pochyby jest to samé co rozjimání, co jest. rozjcni, a již i tímto jediným prizením wíme Poáten wdaucnost naše jest smyslná, smysl pak poi
,
91
o swohoJné uli.
pedmty
skyluje
tené, zjewné
,
sjednocené, jednotliwé, sku-
zjewnost jest pominutelnost ili mí-
prawda wci;
jiwost, a ta není
nám
srostlé,
ale
jest jen
náhodné, co se
okazuje; bytnost se smyslu skrýwá; srostlost musí
se tedy rozebrati, náhodné od bytného odlauiti jest tedy rozjímání ili
wk
od ž^'íete;
že jest
mže
lowk;
rozum,
a tím
toto widí, slyší
práw
liší
pána swého,
Rozum
jest
luebník;
srostlá jednota;
po
prawd
mine se
žiwot
ale
rozum luebník a údozpytec a proto samé mu pod rukau zmizí duše a prawda
je
will
lo-
ale newí,
k této obecnosti nedospje, protož ne-
také promluwiti.
Wer
a tof
,
se
zabíjí, ;
stoje
jí.
was Lebendig"s erkennen und beschreiben,
Sucht erst den Geist lierauszutreiben.
Dann
hat
Felilt
leider
er
die iiur
Theile
iii
seiiier
Hand,
das geistige Band
Encheiresin naturae nennls die Chemie, Spotlet ihrer seibst,
iiiid
weiss nicht wie.
G.
wbec
není tedy
Rozlauení dob žiwola neb celku nda, nýbrž zpytec prawdochtiwý má
dokonalá slauiti
;
rozjímání,
rozum
jest
je
opt
jedna stránka poznáwání,
druhá pak jest zase snímání, saujem, pojem, aby se prwo-
poálení
jednota zase stwoila; neb tím se teprwa
wy-
rowná mysl pedmtu, poznání jsaucnosli, a nabude podobnosti k wdaucnosti smyslné. Poznamenejme si smyslnost duchowní slowem podobným k emuž dobe poslauží slowo zor, ježto jest duchowní widní. Slowo to již i tím samým jest píslušné, že máme píbuzné tvzoji
;
a co nejhlawnjší jest, prozittelnnst boží.
zetehiost základ djstwa,
co na konci wyswitne, jest duch, a tento
podob
lowí
Jsauc tato pro-
poátek wšehomíra,
jest
jest,
chceme poznamenati slowem
i
jehož
zor.
to,
w
Jas-
nji pochopíme slušnost tohoto slowa pomyslíc na njaké dílo umlecké. Predstawte zwíe teba nejchytejšího
;
92
ást
slona
ped
II.
lánek
obraz Madonny; jist
radji po otépce sena, a byfby
i
i
I.
nehladovvý ohlídne se
hledl na
to,
jaký roz-
lowka duchowního. Nebo wšimnte si chlapce, který w Iliad skanduje hexametry, nebo filologa, pokud w rukopisu Králodvordíl jest
mezi widem jeho a widem
i
ském hledá
formy mluwnictwí eského, a porownejjemnau, obdiwující se kráse; oni tau a ten te, a jaký rozdíl mezi pauhým smyslem, rozumem staré
te šije s duší
a
zorem
!
lowk zwedený
hledí, neslýchá, ale
oswduje
nikde již pauze smysln newždy na wšecko zírá duchown. Tof
nezištná libost nebo mrzkost jeho.
Duch po-
znáwající jest tedy a.
Schopnost pauhá ili um, ten pak jest
b.
Rozum
(rozjem).
c.
Pojem
ili saujem.
d.
Jednota wšeho,
totiž zor,
jímž se kolo poznání
otoí, jsauc zase podobné smyslu.
Rozjímáním, rozumem pebírá se každá
wc
podlé
swých dob, rozdíl a pomr; tím se rozeznáwá i, co jest pro mne, pro tebe, a co na prosto, co \v ni wnesla má nadje, strach, láska, nenáwist, klam, nemoc; a zase rozjímaje sebe, nacházím, co jsem já o sob, a co jest psobení odjinud, to jest, rozumem oswobozuji wci ode mne a sebe od wcí; ímž dokopáwám se do bání swé bytnosti, docházím k sob. Rozum jest tedy cesta
k swobod, saujem jest poznání isté sebe a pedmtw, a zor jest swoboda sama, jakožto již stránka ducha samého. Zor hledí k pedmtenslwu, swoboda k sob; zor jest swtlo, obecnost; swoboda jednotliwosl; a w duchu jsau sjednoceny; jest totiž wšech lowenstwí jedno, ale w každém osobn. Rozum, když rozparuje, asto na té
neb oné stránce Ipíwá,
nesnášeliwý
;
ale
w
a proto s jiným se swadí, jest
zoru wšecky rozpory jsau smíeny
o swohodné
mudrc
jest trpéliwý, a odpauští
obecnní
ale jest toto
a
pece
93
wúli.
newdaucím, co iní. Co ostáwání pi sob nežli láskau k
láska, a to láska k bohu, jewící se
Skutenní a
konen
ale lásky této jest manželstwí,
lowku ?
obec, církew
každodenn prosíme,
králowstwí boží, o které
bychom wždy pomnli, jak jcdenkaždý powolán též
jest býti
stawiwem tohoto chrámu wznešeného. Láska tedy
w
nejwyšším smyslu tohoto slowa jest swobodné poznání
wdomá
nebo
s sebau, jest a zakládá,
swoboda jest smíení s celkem tedy i wazba wšehomíra a kdekoli se nco dje ,
,
;
bu
si
manželstwí nebo wtší obec, jestliže
láska není základ toho, suchotiwé jest od poetí, a jíc
na
Co by
sob s
kletbu,
záhubau
jest
sob
i
swému
ma-
okolí.
láskau mohlo býti nejspasitelnjší, bez ní jest
tím bezbožnjší
a tím
,
od boha opuštnjší
,
tak že
i
o
náboženstwí neprawého wyjewení pravví starý werš:
Tantum
relig^io potuit
Proež powinnost na
stráži proti
prawého
w
celé
a
suadere malorum.
jednoho každého
w
pánu, obléci se
abychom mohli státi proti útokm mocnostem lásky nemajícím, bedra pod-
proti
wezmauce lebku spasení
jest slowo boží, a modlíce se, aby
znáwal
stáwati
boží,
pásána majíce prawdau, a obleeni jsauce wedlnosti, a
,
úkladníkm lásky, úkladníkm poznání
samostatného, posilniti se
odní
ábelským,
jest
swobodn
a
smle, jak §.
i
w pancé
me
spra-
ducha, jenž
každý mluwil
a
po-
náleží.
69.
Swoboda a záhon. Obecný
lid.
na bytnost wci,
nemaje oko zosteno
obyejn
omaká, nedrží za prawdu.
,
by hledlo až
jen tápá po vvrchu, a co ne-
Tím twrdší maje
šíji
,
opírá
94
ást
II.
lánek
nebezpen proti téni, ježto we slowech jiných. Tak
se
I.
nahlížejíce hlaub
Avají
se
dje
swobody. Rozum slowa tohoto bývvá swéwolnost. Mimo stí
swau
mí
newda
liwé,
jen dle špatné swé wíilicky jednot-
se \v bytnosti
proež pak
obecný;
tento
zewnjší mocí,
a tak
wle. Ano
sprostému
lidu
lidu nczáwislost,
obecný jako dti nezvvedeno-
to lid
swt
mluwí-
poznáním
též s
i
swé
duchem, jenž jest
býti
duch pozdáwá se jim býti
zákon jeho mezí to
prekážkau
a
wytýkati jest neslušné; ne-
w obcowání obmeswobody, aby prý mohla obstáti swoboda jiných. I tm tedy jest zákon zewnjší a jen chytrostí jemu se podrobuje; pak arci kdoby se nemusel na sausedy slabší ohlížeti, mohl by se pokusiti o rozšíení swéwole aniž dlati si proto pedhzky. Pesvvdení takowé nebýwá blahonosné pro poádek obanský,
bo
i
sami
nkteí
uitelé práwa widí
zenost jednokaždého
:
mohauc psobiti mnohé roztržky nebof nerozpalují lid tak wci samy jako mínní o wcech. Takto zase maudrému i s této strany wyswitá poteba, že jest nejhlawnjší úkol obce wšemožn starati se o swtlau zwe;
denost
mšan;
nebo
zíwá nebezpecenstwí.
ne ze swtla
Kdo
mžeš
obecnau wdaucnost, aby se rozumy
ale z temnosti
hro-
w^rownáwTJ tedy
,
a
wlewšech shodly,
wda si
w
sta se obecným pokladem alidwyzýwán bu, aby wypjcowal z této matice. Peuj pak wda o to, aby pjce nebylo nic kiwého, swodného, nejasného, prázd-
ného, kusého, nýbrž aby poznání a
wc w
prawd
se
i tu, kdeby nerozumní slowa živvotu samému mohlo se státi záhubné. Powažme tedy dostaten znowu, co práw zákon jest. "Wle boží, blíže lowenstvví, blíže bytnost naše
shodowaly, zwiášt
jest
jednohokaždého zákon.
obecná
:
Wšak
ale
zákon není mj, twj, nýbrž já
wle a ty
boží jest
píslušíme
:
o suobodné
95
tvúli.
zákonu, a wule dobrá, jsauc poslušná zákonu, shoduje se s
každau dobrau wlí
obcowání
nestojí tedy
w
Wiile dobrá jest obecná;
jinau.
jeden druhému
w
když
cesté, leda
swéwolnost špatná chce se šíiti; té jest obecnost, zákon protiwný, a nemohauc sausedstwa sob podrobiti, radji jde stranau nesnášeliwá, a zpíwá qui procul negotiis."
že
lowcenstwo,
Zde pak
a blíže
i
ani
každý národ,
a jedenkaždý povvolán, aby byl
:
„Beatus
ilie,
zmínka není o tom, jedno tlo,
jest
zdraw
údem,
picinli-
wýni. Když nechce býti údem, nechce býti
clowkem.
Od clowenstwa odpadaje wzdaluje
bytnosti, a
lowk
tak sebe samého.
nujeme
i
swé
wazba
rozpustilým, protože by píkladem jeho
obcowání se rozpustila
pH sob
není
,
jednau dobau swé pi*irozenosti
w
od celku odwozuje, tím se.
se
swéwolný. jehož zdárn jme-
lowk dobrý,
wšehomíra,
pohlcen
nýbrž
a ím wíce se lauí a porobu zwíectvví wáže
swéwolnost wázaje, stáwá se swobod-
ným, protože wždy hlaub
lowcenstwu
;
tužší
,
a bohu.
w bytnosti swé wle
Jelikož pak
lowk wdom
nachází sebe
w
boží jest zákon
jemu powolný
jest
i
swo-
bodnjší. Swoboda zakládá se tedy zákonem, a sice a.
Zákonem obecným nejwyšší swoboda ili náboženstwí. Swazkem jmenují náboženstwí zwlášt ti, kteí myslí na slowo religio ; wšak ale co nám po slowu cizím?
Tšme
new^Tiujeného.
se z našeho a to wlastního,
Bybychom pak
i
prawili
,
že ná-
lowka
boženstwí jest swazek
k bohu, jist že bysme nemysleli na swazek zwení, nýbrž na naši
bytnost,
stwí jest b.
w
níž
wle
boží se ozýwá, a nábožen-
synowská radost z
Zákonem zwlášiním zakládá wúbec, pak obana rod,
msto, rodina
této a
t.
wle se
této
neb jiné obce, d.
otcowy.
swoboda
lowka
bu
si
ná-
96
Cnst
c.
Konené
lowk w
a osobau, když
by duše
II.
I.
i
nejuzím smyslu
wle
a tla,
("'lánek
pi sob
jest
jeho opanujíc wšechny
do-
pak jest (ich, jenž takto
swým
swoboda
sobe jsa zákonem, jest swoboden, a tato jest mrawnost.
Zde arci až dosawáde rec jest jen o zákonu obecném, pirozeném, a snad tak dalece i odporníci zákoswoboda jest založena; tím nu pikynau, že na wíce wšak odpírati budau, že by i zákon stanowný,
nm
psaný swobody byl podporau.
spsobem
býti
Wšak
nic není, zákon
zwláštním,
ale
wíme, že obec-
obecný musí wyjewen
w
a takto
swé se
plynnosti
stanowiti. Zákon stanowný jest tedy skutenost obecného, pirozeného, a protož i jistý úkaz swobody jistého ná-
rodu.
Zákon u
wnosti
weskrz urité osoby prawidlem
;
;
nebyl by zákon pro nás, asné,
musí býti wyslowen
aby se
,
stal
bez zákona stanowného nemohlo by se spso-
obcowání skutené, uzawené
biti
w jistých
okolnostech.
Kdo se odwoláwá wždy jen na zákon pirozený a wždy mluwíwá o lásce obecné, chce míti jen podobu dobrého, ne
ale
w
skutku
když nenáwidíme
býti.
Jesti to špatná láska k bohu,
lowka,
a láska
k
lowenstwí
jest
když zanedbáwáme národ: též wlasteneclwí jest rauška šáliwá, když neiníme piln to, co te, tu wlast
lež,
žádá ; tato žádost pak jest práwo
její
wazek
Nábožník prawý jest
jest
powinnost stanowná.
syn církwe,
lowk jest
stanowné
,
a
zá-
wlaslenec, wlastenec dlník, a
w
tomto obmezení wyskytá se jeho swoboda. Mizí to-
tiž
wždy wíce
a wíce rozdílnost zákona a
wle
sjednotí; kteréžto sjednocení jest milost.
Tu
wíce nemluwí o zákonu
by
ným slowem
.
psobí úplné sjednocení piroze- H
nosti osobní, a toto
nost pro sebe
;
a o powinnosti,
jich se newzdálila.
Prawí
:
,
až
se
arci láska
ani rozdíl-
Zákon rozhojnil
o
su-ohodiié
9T
wíili.
hích, a kdež se rozhojnil hích, ješt se milosl
w nmž
nmel
ten,
iilí IV
nowoté ducha a ne
jsme držáni
pro náš
wk bídný tento
ký
když
;
ba
wíce rozhojnila
nyní pak oswobozeni jsme od zákona, když
;
stupe
sob
zákonu
ani
byli,
abychom
tah
bychom mohli již míli jednu wli dáwáme, rzníme se, w rozumu
slaii-
Wšak
ivelchosti liltry.
ivc
ale
wyso-
milosti jest píliš
neumíme, jak lásce ? Ješt rozpa-
stanowiti
w
se rozcházíme
;
pozdji
teprw nastane jednocení a pozdji wyswitne swtlo obecné, „zor," jehož wraucnost jest láska prawá.
70.
§.
Suoboda a poznám
sebe samého.
„Poznáwej sebe," radíwali staí mudrcowé, „poznáwej sebe," wolají na nás priipoAvd tato u wšech a \vá.
že
a\
i
pi písmence ncwždy
tlo mají,
duše nemají.
ale
zpytatelé naši, a
sudy,
ímž
se wynachází smysl slowa;
I
jest
wc
slowu obecnjšímu pizíti písnji, jako po smrti ale ten jest
wybóe
co
tolik, ;
mže
bu w si
jen ješt
slow rozum,
jak hluboko
a
mu
si
lze nahlédnauti
prawdu swau zúplna
wyložiti, tauž
sebe samého.
wdy
a rozkládá
wtwiky
swé a
musí se tedy též naskrz promysliti,
stránek;
rozmnožení
pak
každá myšlénka, z mysli žiwé narozená,
má wzrst swj,
též žije, a
poznání
to
welmi žádaucí, k
žijeli ili
pro každý osobní rozaumek jinaí; každý
a dosáhnauti
má mnoho
Mimo
straší.
ozýwá se
snadno se slá-
ale
Poznáwej sebe
swé.
pirozenosti swé dušewní
znáním sebe piwésti
mrau
i
myšlénka o
Zkaumatelé duše rozumjí tím
lid
i
,
totiž
zákony
tlesné; kazatelé daufají po-
ku pukáni a polepšení; rádce
mládeže pi wolení stawu wyzýwá: Poznáwej díwe sebe, bys této
wdl,
prpowdi
k
emu
se hodíš, a takto jiný jinak
podkládá.
5
rozum
98
lnck
Ctist II.
Úkol
proež
wdy
I.
rozluowati
jest nejen
ale
nejdívve potebí jest ustanowiti,
i
sluowati;
co to jest po-
znáwnlí a co sebe samého. Poznání jest urownání, sjednocení mysli a
pedmtu
,
pedmt
myšlénku
sob
la,
ani
mt
pak jest zde
lowk
aby ani mysl nepewažowa-
ale
;
máli
;
w sob
musí zase wyrownati se
lowka
sejmauti se. Jesti pak
tedy
se
ped-
poznati,
pedmtem sob samé-
musí se rozdwojiti a uiniti se
mu
Tento
nepodmanil.
sám
,
pochopiti,
jedna stránka bytná, stálá,
druhá náhodná, jedna pirozená, druhá dobytá, pirostlá,
piwlastnná,
odtud rozlinost
a
smysl onoho
úkolu.
Poznání sebe samého, máli býti prawdiwé, musí obsahowati stránky wšechny, a
konalé
pi
se swdomím w nejauswdomí pak jakožto do-
státi
plnjším smyslu tohoto slowa
;
sobe bylí jest již swoboda, tak že arci jas-
swdomí
a stupe swobody sauwisí. Sebe znáti widti duchovvn wymené místo swé we swatém wšemmíru; poznáwá se tedy lowk d) za obraz, za syna božího, a mocnost tohoto poznání jest ná-
nost
jest tolik 00
boženstwí,
za úda
^)
lowenstwa
,
nmž
na
záleží
sprawedlnost, c) za jednotu dob swé pirozenosti,
we
kteréž widitedlná jest mrawnost.
Ponvvadž jsme jest
bytnosti, tedy pružnost
ale ili pružnost
pirozenosti ili
sluje wle protož pomru swdomí a wle;
pojmu swého,
§ tento tím samým o
jedná
samého
poznali, že poznáni sebe
swdomí, mocnost
:
pi emž pozorliw si rozwažme, že jedno druhé slowo má wýznam welmi obecný. Jsau totiž we swdomí a we wli stupn a rozdíly pemnohé, a neslušn mluwíme o nich jako o wlastnostech stálých; neb jsau wýjewy swi
domí a
a
wle jen
pominutelné wlnky duchowního žiwota,
každá wlnka jest jinaí dle šíky, délky a hlaubky,
dle wylrwalosti
,
rychlosti a
úink
swých.
Na poátku
o snobodné
""
uali.
hled do sebe bývvá jen okamžitý,
a tak
swoboda
i
;
za
lidu rowšak hned se s(ane wíilí jakž widíwánie náš padla roztrzumem ješt nerozvviklaného. Požitost, a wle kulhá daleko a bídn za poznáním. to
ii
;
W
wk
znáwáme sebe, totiž wíme, jaký žiwot náš býti má, co nám náleží ale líní jsme nebo neschopní rukau smlau potom sáhnauti. Swdomí swé bez rozpaku uwádti we ;
skutek, zanecháno jest
wku
šastnjšímu
;
my zemi za-
slíbenau zdaleka widíme, ale snad ani nejmladší z nás
neuzí jí na blízku. Co eeno jest o jednolliwé osob, rozšíeno budiž na celé obce a národy. I ty mají wlastní swé swdonu', totiž poznání sebe a wlastní wle; tím ale ne-
[iiswdujeme tm,
osob
ježto by mysleli, že každé
a
každému národu již piiwodn odmena jest jistá uritá swoboda a tak i swdomí; že od prwopoátku sauzeno jest,
kam
ten neb onen
má
dospti, a nerownost že jest
pamti
pirozená, jako pi smyslu,
neb
onen
pedmt.
jeden se widí silnjší li
jim stejný
cíl,
k.
rownáwání takowé jest saudobí ili
wšichni
p.
a
rozumu pro ten
a
se nedá
Upíti
schopnjší než
tlo jedno,
lowenstwo
nebo
;
wšichni jsau jeho údowé;
a
dohromady mají rozum wšechen
wšechnu, ale proto každý ruka nežli noha, jiný úkol.
ale
ta
wyfkneme-
jiný,
a podobné. Ale pi-
poty, jazyky
jest nenáležité
že od narození
,
Pro
jinší.
nco
a
schopnost
hodnjší jest
schopnjší a silnjší pro
zase
Takto jest u lidu nerownost pwodní, ale ne
w lowenstwí a bytnosti samé, nýbrž jen we prostedcích a w služb, a sice tak, že jest pi stránce silnjší wždy zase
bod
stránka jiná slabší
nejsau
takowé, že
;
we swdomí pak
meze žádné, když duch jen av
nm mže procitnauti
dospélci mnozí,
kterým
w
kulu
;
a
swo-
wbec má
nebo jsau
pirozenosti
arci
tlo ne-
ne/.aswítí
i
00
ást
II.
lánek
I.
nikdy slunce ducha lowéenshví. bytné a
kowé by se
pwodní
mnohých osob chtli nazýwati wywolenými;
lichotí
rádi
Mnozí by
sice
uení
rozdíly mezi lidem uwedli, a
pýše
a hrdosti
a
^všichni
rodina
otce
ta-
národ, ježto
kesanm
ale
dobe
byloby neslušné, náhledy takowé wywraceti, ješto
wdí, že jsme
rádi
jednoho swatého.
Sotwa by nás pi^es^védil luebník o rozlinosti kr\ve me-
Wždyf arci krew husí a owwšak ale co do pwodní dstojnosti ducha nerownému podlení odpíráme.
zi
lidem
í
;
a což
na krwi ?
též jest jinaí,
Mže
wle
se namítnauti otázka, jakby
swobodná, ana záwisí od poznání, kteréž njší, tím Avíce
mohla
ím
býti
jest jas-
zákonu nepromnitedlnému se podro-
Tak aneb onak musím myslit, nelze jinak. Tak netomu arci jest, ale též dobe wíme, že ta pilnost unawnost we hledání pravvdy wychází od Avle mimo to zákon neodpírá swobodé, ano práw myslitel zákonnjší jest též svobodnjší, protože se tím wíce blíží prawd, kteráž jest jádro ducha. Bližší prawdy jest bližší sebe. buje.
,
;
§.
O
TI.
rozUíWsti
icitle.
„Tento Slýcháme asto od posuzowatel ímž chtí íci, že neumí neb
lowk
:
jest píliš dobrý."
nemže
ano prawí se o mnoproti jiným prowésti wle swé hém, že nemá žádné wle, akoliw má dobré náhledy. ,
Zwlášt uení býwají jest
rozdlení
národowé do
podezení
slabé
wle,
lidi
té
neb oné tídy se kladau.
chlaubá se, jak jest
mu
w
w
od slowa a
a
od skutku.
známé I
celí
Nmec wy-
Roman wyítá wle; Slowan jest jim pak
dkladný
peciwálstwí a ochablost
lidi
myslitel, a
trochu wíce nežby se wmstnati
dali
do jedné pihrádky,
101
o swohodné uúU.
a nelze ješt pronésti dostateného o nich úsudku, protože pirozenost svvau dosawáde jen Jest rozdíl tento se strany
wle
ástené
wyjewili.
pirozený a snad
zá-
i
rata
zwlášt utwáení lebky, ili nic ? We pírod jist to každý pozorowal,' že jsau zwínkterá plachá bojácná a pitom chytrá a Istiwá,
jiná
pak neohrožená, smlá, wybízející k
wislý od jistého
téla,
,
nedá pi lowku.
upíti
boji
též stáí,
;
psobí patrnau rozlinost wle,
pohlawí, zdrawí
Plachost,
ka mládeže, pewnost známka
wtiwost
jest
wle mužowy,
a to se
znám-
twrdošíj-
nost pak nepružná starce; plynností, rozwlnností citu a
wle wyznamenáwá wbec ale
jest jen
má
i
swau
;
se
obyejn
ženská.
Toto
eeno
každá osoba, majíc tvvá obzwláštní,
písamém pojmu lowenstwa založený; tlo jedno, každému údu uložilo wli ji-
wlastní wli, jen že to není rozdíl pauze
rodní, nýbrž na
neb jsauc
toto
nau, aby se tak ^^7plnil úkol celý.
Již
tedy
w
pratwaru
osoby, rodiny, národu skrýwá se rozlinost wsitá proale dobe tomu rozumjme zetelností boží že tato rozUnost nikoli nepekáží swobod, nýbrž jsauc píinau wzájemnosti lidské a tak wdcem ke sjednocení ;
lowího
žiwota,
,
wede k swobod prawdiwé, protože
jen ten jest swobodný, kdo
ínek,
O tom máme
též
w
obecné
celku nachází
peswdení,
swj koa jist
ne-
žádáme, aby se ženská wyznamenáwala skutky rekow-
býwá odporná jako muž Wšak ale s druhé strany neohlíží se saudce na wýmluwu zlodje, že má zwlášfní pwodní smr ku krádeži. Spsob skutku, zjewnost úmyslu mže býti jiskými, ano ženská zmužilá tak zženštilý.
naí, ale swoboda wniti-ního úmyslu jest jednostejná. Woják, uitel, úi-edník, i-emeslník, rolník, obchodník stejnau láskau wlast swau milují, ale skutk w rozmanitostí
a cest rozliností.
iíi každý z dobré
wle
to,
co
102
ást
mžeš,
II
hwck
I.
k
nermuf
že nemáš smlosti zacházeti
bo
se.
slowo twé,
Boj
dílo
temnotau a
s
w sob
tím rowen každéiou. Cílíšli svdeckému neb umleckému
a budeš
schopnost
twé
lží
jest též
me,
s
blaubání,
meem
ne-
;
jen pro jinaí boj.
se w poli,
není snadnjší než
a
k
obnažení prawdy není dost na smlosti obyejné, jak
asto widíwáme. Psobení slowa prawdy
dosti
du krásy jest
tišší
ale
nemén
dležité,
né než binkot obhájné zbran,
a tento
než zamstnání
Arci rek bez
prmyslníka.
uwrhující se vv nebezpeenstwí nežli chladný
ky:
body, a dle toho
dstoj-
není wznešenjší
má podobu
rozum, který opatrn wáží
ale pi'izí"eme
a pohle-
nemén
cíl
rozwahy
auhlednjší a
prosted-
do wniti-nosti a zkaušejme stupe swo-
sume
o
§.
dobrot
skutku.
T2.
Siíobodo osoby a dejsiíco.
swobody a uritosti rázu pwodního, jímž jest kdo takowý, jaký
Zdá-li se nesnadná již shoda
osobní ili
jest; tím tžší
né
bude rozhodnutí otázky, kterak
aby jednotliwec
jest,
wlí swobodnau
to
mož-
jednal, kdežto
wném
zákonu. djstwo založeno jest na nezmnném Nkteí pos strany djstwa jest arci rozliné.
Mínní
wažují je za nahrnutí náhodných událostí, které se
náhled jejich náhoda djstwa, byfby si to teba netraufali
hly
i
nestáli
wají, že
:
luwk
jeho, ale bez stu.
dle
prawidlem
jest
jest slepý í'íci.
Jiní
mo-
wdce
wyzná-
djstwa, že toí kolem
koneného wýsledku. Djstwo nemá wzr-
newywinuje se ze žádného jádra, nýbrž jest jen a nerozumné kosil poroAvnání
mechanické rozliných lotání,
ale
Napoleon
widti
jest
ml
iíci,
zwlášt pi
že okolnosti
nm
,
že
dlají
též
lowka.
lowk
tworí
103
o swohodnó uúU.
swé
okolnosti.
uje
lowenstwo
Jiným se zdá, že
w
bytby sem tam
,
jednotliwých
cauwání na zad bylo patrné;
w
w
pokra-
prípadnostech
i
celku jen pokrok jest;
a my tento zákon jmeWšemohaucí to wle jest, se wyklubáwá; následowné která z nesíslných musí, co stáwá; takowé ale presvvdení w státi se se cesté stojí myšlénce o swobodé osoby. Chtíce tyto píky porownati, tak uinili, že wrili sice, že bez wle
uznáwají tedy zákon
nujeme prozetelnost
djstwu,
boží.
dj
vvlas s hlawy lowka nesejde, ani wrabec se stechy nespadne, a píležitostné prozetelností boží tšili zarmaucené ale nikdy a nikde tuto wíru weskrz
boží ani
,
neprowádli ne
píinu
poátkem djewdy, hledajíce déj asto w malicherpolowinost upímnému badateli
a neuinili
ale
pwod
jí
znamenitých
Tato wáhawost a
nosti.
nesluší;
nebo nemže
býti,
dj od
aby nkterý
zetelnosti boží byl zanedbán aneb newšímán.
me
radji, že jako boží
wle nemže
kladem swta, by nepominul, tak že síla jeho, ježto
promuje asy
a ustanowuje krále,
pestati býti zá-
to jest
maudrost a
chwíle, ssazuje krále
i
dáwá maudrost maudrým,
majícím rozum. Miluje
bh
pro-
Wyznej-
a
umní
wšecko, což uinil,
zajisté
a
nemohlo by ostati, kdyby nechtl, neb zachowáno býti, cožby od nho nebylo powoláno on howí wšechnm ;
wcem Wšak
,
protože
jeho, jenž jest
milowník
duší.
pi wší písnosti zákona wšemohaucího we pírodním a w djstwu swoboda osoby obstáti
ale
swt
i
mže nebo ;
a.
jsau
Clowk
:
dobrý iní
lejší jest,
wli
boží, a sice
tím jistji, tak že
možno mu odpadnauli;
jest
w
od poznaného
lowk
swatý je
ím
dokona-
zanícení lásky ne-
dobra nejwyššího
jist,
že ani smrt, ani
žiwot ani andlé ani knížatslwo, ani mocnosti ani
104
ást
wci
nastáwající
lúnck
11
I.
nebudau moci jeho
ani budaucí
W
odlauiti od lásky boží.
tedy swoboda
lásce
osoby a wšemohaucí wláda déjstwa dokonale jest
smíena; jde
totiž
lowek sám
dobrý
wle
ze swé
po cestách božích, po kterých se jiný wlee. b.
O lowku zlém wíme,
ekl sw. Augustin,
co
že powinnostem musí zadostiniti trpním nejskwelejší wítzstwí zákona slauží
proti
i
darmo uiniti
wli swé;
každý zlý
anebo pro
wil,
jemu
zlí
we svvt na-
zlí
bh nemohl nic dobrého bu žije pro to, aby se napra-
jakoby z nich
a ;
božího, že
nejsau
totiž
ano tot
;
to,
aby dobrý jím se cwiil.
Des Menschea Thátigkeit kann allzuleicht erschlaífen, Er liebt sich bald dle unbedingte liuh"; Drum" gibt ilim Gott stets deu Gesellen zu, Der
und
reizt
To
wirlit
und muss
každý na
zajisté
sob
nebi zaswtil. Pichází hodina, sí
als
Teufel schaffen.
kdo
zkauší,
we
swau
sílu
kteréž ochablost pro-
mocwzcho-
o odwrácení trpkosti, a klesl by, kdyby ho temné
nosti pení.
w zaslepení swém
nowému
se
Bojowati jest osud dobrých, a jen prworozenci
kochají se c.
neprobudily k
w
klidné kráse dokonalé.
Psobí-li
lowenstwo
jen
mže w nm
to se
jeden mrawní celek, pak ujmauti, co A\7chází z
rozenosti jeho ili z púwodního jest
dobro
;
zákona:
w
osamlosti
zniemní, nejsa úaslen obecného žiwota
njž
,
mimo
žiwot žáíhiý není. Akoli tedy zlé jest swé-
wolné d.
w dj-
tedy jen skutek dobrý wetká se
stwo, kdežto skutek zlý, wylauen,
pi-
a tenf
a proti
wli
boží,
pece
není
s to,
aby
bh
djstwa zmnilo. Swoboda jest bytí pi sob, jest to prawdiwé swdomí a prawdiwý úmysl; a ten, jsa wnitní, do
o
105
jednání-
dejstwa pedniétného nesahá,
mohau
proež wedlé sebe
w
obstáti; jak ale se utelí
skutek,
ihned
skutek jiný mu wstaupí wstíc, a pone tení a tíbení, a wýsledek wždy jest rozmnožení a oshi-
wení králowstwí božího, wyjewení newywratitedlného zákona, akoli se swobodné wli nikterak každý jak i, sauzen budeš podlé neublíží.
i
swé Avle swobodné ale jen dobrý skutek wytrwá wéjeka a plodným bude w národu; nebo zawje newiditedlná a wyistí humno, a shromáždí pšenici ;
do obilnice národu,
ale
neuhasitedlným, byfby
dy
hasili,
plewy
jej
páliti
bude
ješt wíce hraustawiné wylupo-
a pšenici neupálí, byfby
nic podpalowali.
Djstwo
wání se prawdy,
a tak arci
náhodná, a tak
mže,
jest
ale
mnohá
slupka jest jen
nemusí býti
wyrozumíwáme, že písná zákonnost svvobod
ohnm
wšichni protiwníci praw-
ani
náhod
pak ani
;
neodpírá.
LÁNEK O
ímž
djstwa
II.
jednání. §.
73.
Pojem jednání. Dobro poznáno bylo na poátku neurit co úel swta ím se ale w myšlénkách stáwalo uritjší, blítím se ukazožilo se k swému pojmu a swé skutenosti, '
;
walo býti rozlinjší.
Již
we swdomí poalo )C
býti osobní
106
rás(
jinaí
j.
t.
wbec,
pii
ale
w
II.
lncli
II.
O swobod
každé osob.
swdo-
protože swédonií a swol)oda, nebo lépe stupe nií
a
e
byla zase
skutku swoboda též u každého jest jinaí,
suobody, iní
ano oka-
PKiiná,
rozdíl osobnosti.
mžitá podoba ili wlna swobody na niori mysli, mající též
pítok
odtok swj, jest wule
a
wbec
by se o nékom
stálého,
neb slabau
není ^vle
^vnIi;
síla
jisté
pirozená,
myšlénky, nyní
skwélejší a jindy temnjší, zdá se tedy býti popsati celý postup každé jednotliwé
nic
má pewnau
:
pi-írodní a
nýbrž jest uritá jewící se swoboda
wle
není tedy
:
mohlo íci
wle
a
prospšné znamenati
každau dobu.
lowk
stojí
na mezi. kde poíná zákon wšeobecný
býti osobním, jenž
se
Ví
nmot
lowka,
díwe
jen jako tajeuistwí schowáwal
Že pak
pírody.
protož jest on
již
i
ale
swoboda
tenkráte
když ješt není swobodný, wšak
to
jest
úel
zanechán sob,
bezpochyby proto,
aby se wyjewilo, že se prawá swoboda nachází jen wzájemnosti.
lowk
we
narodí se malomocný a dozráwá
k samostatnosti jen péí jiných, wším stáwá se jen mocí a pilností wlastní; arci wším ne jednotliwec ale lowk wbec: co wywede jeden, wywedeno jest pro wšechny; ruí, wšichni snášejí práce swé k obecnému užitku, a jen spolen zmáhá se žiwot jejich. Cokoliwk wšak iní, jest wýjew lowí pirozenosti. Wýjew tchto jest welká rozlinost hodnost, poína-
jeden za druhého
i
a koníc založením králowstwí jíc božího nebo lépe uskutenním. Píroda líbí se bohu, že jest jak jest, lowk ale to, co bytn jest. má chtít býti, a proto jen on schopen je samowraždy: ale i samo-
na pomezí zwíete
wražda
jest nejhrubší bezbožnost.
n saujem dob mnohých,
lowk
jest
pwod-
má býti wdom, swau wlí, to jest, on, jsauc pwodn jednotau, sám opt má jednotiti se, a to jmenujeme y <:
on tím
:
o
107
jednání.
§.
74.
Stránky jednám. Jak mile
lowek ekne
wdom
a tím nastáwá
mu možnost
a
:
já, již jest /(den,
powinnost, tuto jednotu
má nesísln mnopedmtenstsvem. Žádný t^vor obmezený nemže sám sebau obstáti; jen celek, wesmír jest samodostatený; jednotliwec má doplnní nedostatku swého w jiném ale zas ne w každém jiném ímž zachowáwati. Že ale jest obmezen
ho
,
stran, jimiž se stýká s
;
,
wyskytují se rozdíly
w pedmtenstwu pro
dého takowé, že jest
bu
píjemné,
b.
nepíjemné,
c.
lhostejné.
Tomu lhostejnost.
se
nco
ím se
a.
jednoho kaž-
doplniti
emu
ili
muže, k
emu lne
chuf,
se pirozenost protiwí,
pimuje trojí wle, totiž, chuf, nechu a wle uskutení, stane se zmna w i
Když se
pedmtenstwu,
a
sice:
pírod krom lowka, a. b. w pírod na lowku, na sob, c. we spolenosti lidské. Jelikož lowk má ostati jedním jd, zmna vv
tato
mže jen míli úel, aby lowk pewedl pedmtenstAvo w sebe ili spsobil podlé sebe; promnní wcí pírodních stane se bu zniením nebo petwoením když wšak osoba chce psobili na osobu, s sebau ji sjednotiti, tehdy z /« stane se wy; tato zmna je wzájemnost. ;
Pi
jednání pozoruje se tedy
a.
Stránka osobní ili
b.
Stránka
c.
Jednota obau,
d.
Jednota skutku mnohých jest jednání.
pedmtní,
iviUt, totiž
to jest
co pauhá
wle.
zmna w pedmtenstwu
ili cín pauhý. totiž wiile a
inu,
to jest skutek.
:
108
iistlJ. l.inek
mžeme
Stránku osobní
sob
dlužno jest
hý" smysl jiný
JI.
pojmenowati umilhu;
ale
pipamatowati, že toto slowo ješt mno-
w sob
Obyejn clowk zwe-
skrýwá.
dený jmenuje wnitnost swau mysl,
w
ale
zase jest
té
Co lowk má ki'om sebe, nazýwá že wšak on w prawd jest duch, protož i
rozmanitost patrná.
zewnitrním
;
wlastní tlo jest pro
nho
jako pamt, rozum,
chu
zewnjší, ano a
myslné doby,
i
nechu, jsau jeho, ne
sám. Prawá jednota jest zor a swoboda,
já
;
nebo
wesmír
tenkráte jest
w
práw pi sob,
ale
on
swobodné
ili
jeden se wšíni,
a
malé míe, nábožné já; každé jinéyíž jest jen
jednota zdánliwá, na chwíli. 75.
§.
Píiny
Pwod
jednání.
clowka, jenž má se píiny, pobídky mohau býti rozliné,
jednání jest pojem
uskuteniti. Ale
podlé kalnjšího nebo skwlejšího stupn svvobody, jenž jest
wnitní skrytá tauha jednání každého.
swoboda od pírody, od zevvnjška; jak roda
lowí
wli
sahem? Toto píslušnost jemiwsf, a
dobu
má
pohne
spojení
wci ta
nežli stanauc se
wle
a
pedmtu,
ku pirozenosti
následown musí
lowí
ale
Poíná pak jina pí-
wle
této
ob-
pímrnost, jmenujeme zá-
tuto
lowí
kolikerau
býti tolikerá,
pirozenost; nebo jinae:
pobídka,
wzbuzení, pohnutí k skutku jest rozmanité dle stránek a
lowka w
postup
rozwinutí dob swých ili dle
po kterých pedmtenstAvo
stupowé pak e. zor,
a
a. žádost,
jsau:
a.
cit,
promuje b.
smysl,
c.
se
w
mysl,
tchto stupfi mocnost, pružnost ili b.
libost,
Tolikerá jest tedy
c.
tauha, d.
pobídka
pozorowati následující
wle,
e.
k skutku;
stup,
mysl. d.
Tito
rozum,
wle
sluje
swobodná wle.
pi
emž
sluší
o a.
W
citu,
109
jediunú.
má pedmt,
smyslu a mysli prewahu
a za-
lowka tak, že wiile jeho íili konawost na pedmtu tomto má swé prawidlo, j. wle je ci-
jímá
t.
zospráwná. b.
c.
W
rozmnu má prewahu stránka osobní, a tato prewaha sluje chytrá swéwolnost. Na tetím stupni pedmt a wle se wyrownají, a nabude se jednoty ducha
wle
a
a
§.
Pobídka
cit
Zákon držán býwá
76.
ili mysl neuritá.
poáten
pece
ale
prawda
poátek maudrosti
chodí do školy, že musí,
panem
et circenses až
jej
jen
s
wle
a
nechutí
bázn; proež
plníwá z
se podrobuje,
že
za obmezení
lowk
powažuje se za zewnjší, jemuž
jest,
pírody, wide osobné
obecné ili zákonu.
je báze pán. Dcko nebo že nadji má odmny;
podnes chátra
ku k swému jednání; knut,
hl
a
lidu
metla
má za pobídbýwá prawi-
ehož posauditi lze stupeíi národu, hl wedlé zákona swého, a kde ta nepoádku ponkud brání. Hladem se zwíe krotí
dlem newzdlanc, z
má
který ješt jen a
wycwiuje,
státi
a
hladem ili chlebstwím sprawuje se
pro chleb a za chleb wšecko
se
trpí
a
podstupuje
lid, ,
a
—
mnohé zásluhy wní tauto zawánjí. Jakau widíwáme sem tam pilnost pro dobrau wc Pizeme blíže, chleb !
pro sebe, ženu
a
dti
jest
etízek
a
péro toho jednání;
prawíme pro dubrau wc, ale to arci jen tak dlauho, pokud lež a neprawost nepipowí a nedá pecn wtších
Mnohá horliwost by ustydla a mnohá chwála kdyby strana protiwná slíbila bezpené po-
a blejších.
onmla lepšení;
,
mnohý kací
byl by
prawowrcem, kdyby
se
líO
Cúst
lánek
11.
II.
mnohé wlastenectwí ochabne, jest móda jinaí; nebo wrii dle mody se wlastencuje mnoho. Mnohý eník liberální umlkne když se mu kstka hodí nebo kížek piwésí; mnohý zpytatel odekne se wdy za tak nazwaný pokojný žiwot mnohý zape práwo za milostiwau píze, a mnohý muedníkem stane se pro sláwu. niu zmnožily boží dárky, a
kde žádá obti, nebo když
,
;
wýkroku
Tito jsau teprwa na
stáwá, majíc podobu dobra sluhy a takowý žiwot
w
;
pro
ale konatel
se
citu
znamenáwá
pirozeného dobrého srdce, pi
jest opatrnosti,
neb ono
to
nemá
z toho zá-
knize živvých ješté se nezna-
mená. Jednati na pobídku jednati z
k swatému chrámu
pauti
dobra; pro celek jest arci jedno,
i
emž
jako
tolik
zapotebí
bychom jménem srdce neuwádli jen
okamžitý rozmar a kaln rozwlnnau swéwolnost, chtíce snad mluwiti o mrawnosti. §.
O
W
citu
není tu pro jat,
ení
pobídce smyslem.
lowk a pedmt se neliší, ano pedmt lowka pedmtem; nebo jest úpln za-
nejsa žádný jd,
wolán, aby se
ím
jest
77.
stal
prawdy
dle
k tomuto
cíli
,
Wšak
nýbrž píroda.
duchem,
totiž
a pirozenosti swé.
w
skutku,
Prwní wykro-
prohlédnutí prwní, jest smysl.
na stupni pedešlém, kdež jsme mluwiti mli jen o sáhali
jsme
lze o citu
i
dále do mysli.
wdomost
jednajíce o tom, jak smysl
Arci citu,
To jina nejde, protože ne-
pauhém mluwiti zde, kde
jednání a kde pedchází
po-
ale jest
aby byl tím
se rozpráwí již o
zákonu. Tak
i
nyní,
býwá pobídkau, nemžeme
meze úzkostn šeli-iti. Smysl jest ješt uritelnost zwíecí; proež nemj nám nikdo za zlé, když prawíme,
o Že
111
jednáni.
na tomto stupni jedná jako stádo owec; co iní
lid
wdce,
to za
ním stádo po poádku; cxempla trahunt;
chlapec pilnji se uíwá, wida dobré' o
sob
zkusil toho
lowka
nkterého
wá sob láku,
chu
píklady, a každý
podlé libé neb nelibé íwárnosli
ním nakládal, neb jakau práci dá-
s
swém miswém ne-
rozum, aby osprawedlnil wšechno na
piln wyhledáwá stránky
a jak
píteli.
že
,
Na
zlé
na
skutk by nebylo, kdyby
tisíce
hled,
sluch,
nepobízela. Sprosták nezlehil by obžerstwím
lowí,
stojnosti
díi-
kdyby nebyl padl do spolku mokrých
bratr; mnohý dobrodinec nedbal by o bídného, kdyby ho neuwidl; žebrákovi pítomnému radji podá almužnu, než by podporowal ústaw pro chudé zapírající zloinec wyznal asto winu swau, když se pedstawilo ;
smyslu jeho, na
stran
ochabne, když tuto
powahu
puzowal
em
pozdaleku
a
proti
tekcí jest
byl spáchal
stawí
se
uwidí swého
lidu,
,
protiwníka; znalt
íman
když Caesara mrtwého odhaliw, po-
wrahm
obyejná
swau zlost; mnohý po ale opowážliwým
býti
jeho
praxis
;
;
a to
zná
to
wí každý, kde prouitel každý, jak
tkliwjší jest slowo žiwé než psané
,
a
málo
d-
prospíwá
missioná, když nepsobí na smysly opozdilého národu. §.
78.
Pobídka mysl. smyslowé nepomíjejí, nýbrž iní wzájemswau dušewní poklad, jenž se nazýwá mysl. Tauto wšak wzájemností samau nkterý hled zalemní se, a jiný se wíce objasní, nebo se nowý obraz ulwoi-í proniknutím mnohých; kteréžto dušewní wýjewy jmenují se poátení myšlénky, a býwají pwodem skutku obyejného lidu, nenakaženého pochybností a jedem kritiky. Wíra Hledy
ností
112
ást
II.
lánek
11.
chowání; proto má sprostý národ ráz pewpodobu rownjší, kdežto w ase powstalé kriili rozwahy na každém míst uvidti jest jinau bar-
jest základ
nejší a tiky
wšude pi-eswdení jinaí,
Avu,
tak že jeden
druhému, staec nerozumí mládci,
— Prawowéící Mahomedan bojuje neohrožen,
nému.
nwadž wí,
wného
palma
pewn
jenž
že padna na
inec zatwrzelý pastý wyobrazí napomáhá wíra štítí
se
iní pokání, když
žiw muka
w
smrt málo dsí,
slawnjší žiwoía pokraowání; zlo-
lituje a
swéwoln
w
otewených nebes
s
blahoslawenstwí; toho
wí na
po-
octne se zrowna
bojišti
muenníku nábožnému kyne
nebi;
nerozumí
wk prostední žád-
a
pekelná;
mu duchowní
istot panenské
prowázejícího angela
strážce;
dít
wdauc, že nad tím nesáhá po hnízd wlašto-
zakaliti studánku,
pláe panenka Maria; chlapec Avek, a pokuj dáwá a\ celice, proto že wylítla z boku Krista pána meláka ušák, pro sladkau kapeku bez swdomí petrhuje trápí chrausta, a neublíží tak nazwané berunce. Ano náboženstvví jest nejmocnjší wláda ;
;
—
lidu, a
politici
wdom
átku
wšichni od jak žiwa
od po-
to nahlíželi,
wlády až do nynjších
as,
kdežto
i
w
revolucí francauzské swrženého boha deJvretem zase na
trn wšewlády usadili. Malý lánek wíry mže wíce než pluk ozbrojených šerh. Myšlénky to jsau, ježto wedau kruté boje w lowenstwii, myšlénky teprwa pstem káží. aniž pobauí lid wci, ale o wcech mínní, jakž oswduje nám starý a nowý fanatismus jehož stopy až dosawáde we mnohém národu stáwají. Na tento listek patí též ušecky pedsudky. Pedsudek totiž jest kolik
,
myšlénka každá neswobodná stawu, wštípená
již
strach, nadje, zamilowání,
wost
a
t.
d.
k.
wychowáním
p. o slaAvnosti ;
též
wáše,
rodu neb
náružiwost,
nenáwist, mstiwost, žárli-
Myšlénka, která wíce
w sob
zahrnuje, bý-
o
11 o
jednúní.
mocnjší pobídkau ke skutkm proež peníze, na které se tajn a wtlom každá rozkoš ohlíží, za
wá
tím
;
táhnau za sebau nejwíce.
které se míiže míti ^všechno,
Málo
odoláwá pokušení pocházejícímu od penz, a
lidí
zase
mnoho by nebylo
by
poteb. Dobro by snadno zwítzilo, kdyby protiw-
a
swých,
a
sluh swých
neupláceli
níci
zloininv,
a
kdyby nebylo chudo-
ad
takto do
nelákali
kdyby vvyznawai netrpli nauze. Wšak
a
ale,
nerowností wždy snad ostane dost, a chudých
wždy
smuje
patrn
míti
budeme mezi sebau, genius Ewropy
ku polepšení mnohého w tomto ohledu. Dkazem toho jest prmyslnost den ode dne se zmáhající, a snažení o
wyhoštní žebráctwí
tím, že se
každému obstaráwá práce,
a zahalei k ní se dohánjí; pak dílny, školy prmyslné,
opatrowny, školy nedlní a §.
Rozum Na druhém
pobídka slmthúw.
ihvahy.
další
stupni
stwím. Ale nalé;
79.
stupni citu pobízí ke
jemné, bez
i
d.
t.
skutkm píjemné
a
nepí-
Toto sobtstwí zamezí se na
ponkud píkladem, pak wrau, nábožen-
zde jest wznešení
osoblivvost jen
se rozšíí,
poáten
jen nedoko-
není mezí spatiti
že
nebýwá pemožena. Kévval k. p. není pauhým Kévvalem, jest již Hanákem, ale tak zase jen stojí jtroli Slowákowi, Walachovvi, a byby se stal z Hatak na blízku, ale
již
náka Slowanem, Romanowi. S
—
i
ten
ješt postawen
jiné strany
proli Lulheranowi, kaloiíkowi,
Wšak
ale
Jednocení
rownž
tak
brojí
toto zakládá se
poáten
a
Kalwin
wšichni proti Židu a
ne zwláštnost, nýbrž obecnost jest
sobtstwí ješt wládne,
Nmci
jest proti
úel
t.
d.
náš.
na pauhém rozumu;
ale rozjímá a
powažuje.
eknef
114
lánek
Cástíl.
w
sobec chytrý
nkud
zdržeti;
protože
t
tak též
každým
swém
srdci
potebuji.
a se
musím
:
nebo: musím
nenáwist
I
slednost
t.
mrawm
je
chowej se slušn na
,
wždy
místa,
asu
a
a píklady.
Toto
lowka
kd^/
hledati
prawidel,
a
našim. Ale chy-
ned-
Na oko
ale jsau
tože každé chce míti
i
dle doma osoby. K takowému ulici,
prpowdmi,
príslowími
pro ?
jak budí wšak otázku
dwody
obecnjší,
sob
k
wýhradn
a
u nás chytrost a
I
skutkm
chowání radí rozum rozlinými
poet
uí
a
ona radí dnes tak zejtra jinak.
j.
libosti; šetíi
ší
ta
jen pokrýwání sobtstwí, jest schwalní
zákon konej
nutká
a
stupni jsme my.
Avycwálanost jest pobídkau ke
rozumná a chytrá, wojna wšech s
jest
d.
t.
po-
wli tob,
uiniti k
wšemi mírní sobtstwí
zákonm. Na tomto trost jest
se od skutku toho
to
sama
láska
strach a
,
II.
ímž
se
umenpro-
tím píkejší,
platnost.
Slyšet jen: aut,
Každý takowý wýrok drží sebe za nekaždý jiný protiwný sluje jalowý, klamný, nemrawný, kacíský. Rozum stáwá se zde stranným; tok jeho ustydne, a zamrzne wzájemnost wlnek jeho. Prawí se, že nic není tak pošetilého, aby aut; není jinae.
klamný, plodný a mrawný;
to nebyl nkterý mudrc držel za prawdu a tak jest. Každá myšlénka možná sahá drze po wlád a korun asu, a hodlá celý chrám žiwotní na sob wystawili; ale dozraje wtip jiný, a nemilosrdn rozkotá tento Bude, a zase wede si hrd, až bude též odprawen a odhozen. ;
Diwáci míwají radost z
této
nejsauce žádného poznání
hry
gladiátorské
schopni,
mají každé
nebo
;
w
náwisti, a ukazujíce prstem wolají: Eihle! jak se
peswditi a ukotwme chowání swé
nerwau
mudrci! chtjí nás
sami nic newdí, nech-
me
na
je a
citu.
zase jen tentýž rozum, který bojuje proti
A
wšak
to je
sob; wšude
o
by našel sebe,
rejdí,
sám sebe; wšak
a
11'"'
jelntUit.
když nenachází, sžírá zaufalostí
ale tím se zase
§.
sám porodí.
80.
Zor pobídka jednáni Rozum perojdí upokojil, a dítky
sežíraje,
Wolalsice: „jednej dle
zdailejší.
otázky
brzo
^všechny kraje wedaucnosli, by se
swé jako Saturnus
kritické
sob
^vždy plodí
swého,"
citu
pedkládaje
widla tohoto neuritost. Nebo máli tento
.
ale
sám
poznal pra-
cit býti
rozkoš,
musíme se hned optati, mámeli se sprawowati rozkoší tlesnau? Ano telesnau; prosíme wšak, kterau lélesnau? Máme jídlo, pití wytknauti za cíl nej^^7šší. nebo hru, milkowání? Odpowd: Z eho wyplýwá rozkoš nejwtší. Tedy musíme jiné obmeziti, ale též tu samu, ponwadž každá rozkoš tlesná plnna na nejwýše mrzkau stáwá se. Arci odpowí rozum Wšechno s mírau. Ale jak, když nemáme na to, nebo jsme neschopni, ztuplí? Potom na otroiti žádosti? Bezbolnost jest neji
:
Wšak kdo
lepší!
mže
se
bezbolnost jest poklid
me
wší bolesti Avyhnauti? iVad
duhwn;
bu principem
ten
!
Má-
tedy odhodili od sebe rozkoš pro duše neporušenost?
Odíkejme se wšeho zapírejme sebe samy Ale písn se to nedá prowésti". Nuže, wida rozum wšechno w neustálém pi-ítoku odtoku zanecha\\ obsah jistého jednání prawí -jednej by ses wždy zdo-
Jistjší to jest.
,
!
,
,
:
konalowal."
Ale dokonalost jest
již
wýsledek jednání
piwod? Zdokonaluj se, nebo bu dobrého swdomí. Wšak ale co jest dobré
dobrého; jaký
má
býti
ím mžeš
z
swdomí ?
Jist, ne pauze co
mj
užitek piináší. nýbrž
co wždycky, wšudy a pro wšechny se hodí.
sejmutím
pone zor,
Avidaucí jen to, co stálá
Tím pak prawda jest.
;
116 ne
ást ale
lúnck
II.
i
pominutelnost.
II.
dobe,
jest
tedy tolik
zadost
i
to jest
každý jest uritá obecnost, každý
pirozenosti, bytnosti swé. Každý jest
barewný swetla obecného.
jest paprslek
Paprsky podobné jsau
swazcích zwláštních, a jmenují se národy.
sob we swé
sobe zadost, když pi
zwláštnosti na zá-
„Budiž svvobodným
konené poznání rozumu
jest
w
wota, jest zírání jednoho
,
Na tom
w prawd
lánkem
celku,"
hledajícího pravvidlo ži-
w jednom skutkw. Zde te-
celku, a celku
a tento zor jest tedy nejistší pobídkau
prw poíná
we
Každý uiní
kladu obecném, wyjewí sebe, jednaje ze sebe. ale záleží svvoboda.
co,
lowk,
mrawnost, práwnost a nábožnost.
Žef ale zor nejwyšší jest saujem rozjemu, musí všechna
w
prawidla nn-awní a w šechny pobídky obsahowati
lowk,
chowaje se co prawý úd celku, iní
a stáwá se bohu
podobným
domí zdokonaluj e
wá
jednaje dle obecného
;
sob.
wli
boží,
sw-
zákon obce swé, zachowá-
s(br, plní
inrowy obecné na základu swého loyihoivúní', zadost
in
bytnosti lii-irozmosli swé, zadost
nímu., a tak
uskuteuje
iní
citu
mraw-
sebe, nachází blaženost, poklid
nejpímji k cíli, jedná nejiiiimuže jedince státi se zákonem spoleenského poádku; s ke-
duše nezrnšitcdlný
jda
;
tecniji a nejchyteji: jednání jeho
uli
obcc7uiu a
sfanstwím pak úpln se shoduje, miluje bližního
zárowe
.
§.
81.
O mrawnim
lowk poáten ný, a nelze o
nm
jest
rozpaku.
w
íci, ani že
newinnosti, nerozkýwa-
dobrý jest ani zlý
jedno poukazuje na druhé, každé klonní jest
nní,
boha,
a sebe.
jest
rozpáení.
Wšak
ale jen
dít
jest
i
;
neb
odklo-
newinné; a
o
lowk,
w dob
zwíe
jenž jako
nezwedený; každý
jest
cit
straniti
mže
wle
i
se jmenowati ntrozwážnosti,
zstáwá
ale tak
nýbrž
;
mocností a podobnými
dcerau
trostí a
místa
zmnami
wk
;
tento
nerozchwHosti.
zkušeností,
otrlostí,
její mírností,
žíze není jen
nedostatek tento od-
nemá
rozpak, rozwaha zde
;
17
jednotliwé pomíjí, jest
pud; hlad,
i
nedostatku, ale již hned
cit
i
jcdiuiní.
sytostí,
mysli, zwlášlé
porownáwáníni,
Nene-
pak chy-
oekáwáním
odíkáním se na as pro rozkošnjší budaucnost rozpadáwá se cit a wíjle tak, že newypuká wždy z citu in. Málo hladowý rád chwílku poká na peínku, než aby pítomným nasytil se hned chlebem. Prawí wybératel kausk dobrých: Est modus in rébus; quod diíTertur, sparsam nur non aufertur piano piano si va lontano dle Lippen nass gemacht; dobrý wolek pomalu táhne lepšího,
;
;
a
t.
jeden zamezuje druhý,
d.
Cit
a
wolí
Arci
by
koš; a
lowk
by se
pone
a
nkdy
Wšechny
mu
káže
wide jej
cizí
zákon
jíti
zákon,
bu
se
eká
mu
obyej
jako mravv,
údw jeho, jdeli
teli,
tu jiný
,
Jdeli cestau lewau,
tau a libé stromy nabízejí
wíce toho ubýwá, až
,
musí pemáhali kopiwami, hla-
tu arci poáten riže kwswé owoce ale ím dále tím ;
konen
zmizí cesta
nezážiwné. Stední cesta od každé
strany
we chmue má nco, a
tím nejsauc ani rozkošná ani píkrá, dlauho pautníka
wábí,
Tak
aniž
jdi.
kde
pak hned zpoátku každému jdi,
i
co
klidu wnitnínui ncujdeš. ale
i
Tau
wíra neb
prostední cestau radí chy-
cestau zákona
sebe, pachtit se mezi trním, bodláky a
dowý.
ho
vv rozcestí.
neb jinak spsobený, na druhau stranu láká
Co init ?
trost.
promní
cesty
roz-
omýlil, pro budaucnost bude
i
chytejší; ale když dospje k rozumu, rozpak.
se wážiti.
eká
neb ono, ze wšeho
to
neblažcnosti.
i, Jest
nepokoji to
wk
ne-
jest píslušná.
zewnjšímu a nerozpaitosli,
tím
118
rast
pak diwu, když náš
iVení
rozwahy, že
mle
Clúncl: II.
JI.
cas.
na tomto stupni
jsa
nám ukazuje neblažených rozerwanc,
tolik
o muži nespokojeném
s
okolnostmi swými, mlá-
dež sama brzo odložíc lehkau mysl, metána po wšech
wle, unawena ustydne, a sytá náwykem, bezwnadným se wlee. Neblaženost tato požiwotem chází odtud, že lowek nikdy a w niem není sám sorowen, niím doplnn, wždy jakausi cít prázdnotu w srdci a hlaw swé. Wšechno na nm jest jen jako krajích citu a
b
nalépáno a
pnmi^en
mám
ano
nesrostlé s jeho pirozeností; proto
cizí,
i
prawí: 7/uim wíru, náboženstwí, wdaucnost,
wli;
ducha, swobpdnau
y^múm^ znamená
toto
jen jako spojitost náhodnau a tím rozluiledlnau, tak že
lowk
není duch, ale
má
lowka
Toto rozdrobení iní, že
Wšak
ale jen
náboženstwí
wího. jak
to živvé jest,
když jest
žije,
Nemáli
mnoho mu
ducha, jako teba kabát má.
ale ted již tolik
odíato jest
již
nic weskrz neproniká.
má moc zajímawau k. p. podntem každého hnutí loco
wýjimek, že patrné
pdy
w
stenectwí zajímá jen jeden kautek s
trinu
wného
pro
nás swržena
wšeho wšudy Znamení zdrawého žiwota základem
,
,
srdení
,
duši,
protože nesmí býti
wždycky
jest
jest,
Tak i wlaa prawda je
?
a
pro
wšechny.
dslednost, úplnost,
in-
polowinost pak a vvlažnost jewí chorobu. Zor, cíl náš ale pítomnost jewí jen jako
nost;
úplný zor jest
,
drtiny zoru.
Napomínej jeden každý sebe a
když
to
ženost;
wykroíme
kde zase dobudeme skutku.
Arci
aby též bylo leká a
:
z
pustého
w
Bud jedním
dokážeme, pomine neklid, neswár
a
sob,
nebla-
rozpaku na pole lásky,
prwopoátení jednoty poznání a
w jednolliwci uskutení se w národu a celku, k lomu
to
snadnji; ale
cesta jest da-
w^de pes potoky krwe, pes hory nátisk, pes
o jezera
slzí a
žalostné
jednání.
hbitowy
píes
úpní pautník
i
srdcí uwadlých.
Í9
Slyšeti jest
ochablých, ježto wydali se na
Wšak nmedlníkw
paii, jdauce po prawdé, dríw než powážili síly swé.
slawné chwálozpwy
též ozýwají se
ale
pán, wdaucích, že
zloeí jim
jsau blahoslaweni, když
pro Krista. Nedá se upíti
že
,
asto
fanatikowé pro
i
swau povvru tak podstaupili smrt hrdinskau jako wyznavvai prawdy swobodné, ano míwají obyejn pewnjší
wíili,
w sob
má
prawý mu,
wda,
wdaucnost swobodná,
wšechny stupn pedešlé.
wdec
leka se
w
protože
též
wždy
jsauc plynná, to
samo
jest
snášeliwý, a rád ustaupí hrdé-
že tento newí co iní, tak jako stízliwý zda-
wyhýbá
opilci
baulivvému. Fanatismus jest prá-
opilstwí duševvní a posedlost
lostí
Pro
zlým duchem
hrdým. Fanatismus arci též není
by rozpak byl
w
té
míe
w
osam-
rozpaku, a zde
žádaucí, jak jest nesnesitedlný
pi mnohých, kteí donuu'wali se býti mezi obany msta božího, ale pi prwním nebezpeenství kroku swatého trnau, wáhají, odkládají,
jako bludiky, ustupujíce
na okliky se odchylují, a
ped dechem
každého protiw-
níka po nížinách bainowitých poskakují.
Odkud
tento
rozpak, toto wiklání, než od nedostateného poznání ne-
swobodného? Slowa, íormulky snadno w pamti se uloží; ale co uložení powrchu plátno, když se nemohau zakoeniti a promniti se
w
dušewní pirozenost, nebo
když myšlénky oškádlené dechem cizím, ostanau jalowé, neb na strom poznání wzí jen jako padawky, mající podobu owoce, ješto pi každém otesení opadnau, by chlapci Jimi po sob házeli. Není jiné pomoci proti jalowosti než upímné, žiwé, oswojené poznání. U nkterého národu napomáhá ilost a pružnost wle pirozená; ale co wywádí.
jest jen slupka, ktcrau táž
zruší zase.
pirozená
wle
snad zejtra
Není blaho obecné nikde zarueno,
by
dosti
:
120
ást U. lánek
pewn
JI.
zdálo se ohrazeno, nezakládali ho poznání
bodné.
W
swo-
poznání arci jest obsažen rozpak, protože
jsauc ono úsudek, z rozporu myšlének wyrosHo, kterýžto
rozpor zase sjednocen jest ili urovvnán.
urownání rozporíi jest každý in
lowka
u každého zvvláštní
celý žiwot;
i
Takowií
wšak
ale
spatujeme zwláštní rozpalivvost a
pružnost celé pirozenosti.
iní stáí, a
i
Pi'irozené
rozdíly
býwá tudy základem rozliné rozpaliwosti,
sice a.
W
mládí jest mysl lehká;
mlaoch snadno skáe
od jednoho kraje ke druhému; jest nestálý a tím neustálý; co miluje dnes, zojlra zawrhuje; dychtí
po
nem,
a
dosáhnutí zdá se
mu
býti nejwyšší
blažeností; jak mile dosáhne, lituje a mrzí
sebe,
a
oškliw
ehož ped
si to,
chwílí zdál se
Nelze tedy íci
.
W
mu
žiwot nesnesitedlný.
má
že mlarfoch
jen snažení, dychtní jest b.
se na
odwracuje se od toho, bez
cíl
emu
to,
jistý,
nýbrž
ostáwá Avren.
stáí pružnost ochabuje, a mysl nesnadno roz-
paiwá stwrdne;
jesti známka starce twrdošíjnost
a nenáwist wšeho, co nenachází
w sob
;
proto
b-
bda, koho stáí pekwapí, pokud se w mysli swé ješt neoswobodil. Swoboda totiž jest jedinká pomoc proti ustydnutí, jakož wýwaísko pírodní nezanirzne, ale nejspíše woda zb'audilá od praudu. Nesmrtedlnosti dobýwá se w létech zmužilosti. da,
i
c.
Muž jest smíení
mysli lehké, plaché a tvvrdé, a to
jest ptuiid mysl
znak muže nezralého jest swéwol-
nost,
;
Avzpurnost,
wáliwosf; zjevení muže zra-
lého jest wiile swobodná, neodwralitedlná od prá-
wa, stawitelkyn obanského blaha. Z mládí prawí se
o
nm
;
; :
121
o JeJnáni. Und
und
Niih"
alle
alle
Fenie
die tiefbewegte
Befriedigt nicht
Brust.
nm
w
swobodný starec. Starce jest u swobodného ona Anakreontická /SíOToi; /r^.'?*'?/, jeho nerozpaiwost jest utšenost, ustálost jeho jest tiché modré nebe. Ano S druhé strany dozráwá
pírodní
nepohnutedlnost
rozHný
jest to
w
nauti, a jejž
duch
hrob,
sob
Každý poíná pták peletuje
z
wzhni, dol,
s
poklid, jejž
zase
wý-
poskyt-
žiwot smyslný, jako
jednoho stromu na jiný, sem
tam,
ostane
a
utrhnuw, podal pramalí stromu žiwota podal
na
dobýwá.
myslí lehkau
které had lichotiwý,
jablko,
mže swt
mnohý pitom; twrdošíjných dosti, ale malý poet pewných, swobodných, a za píinau nedozralého poznání. Nezralé bylo
též jest to
žiwota a klid smrti, klid
klid
sluní a pokoj
nám
;
we
naší,
ale jablko zralé,
Kristus
;
jed a
med
prawdu ukrýwající,
lži
a
ten strom stál wedlé
a ze
dewa
w jablku
otesaného,
tom samém,
w
nezralém a zralém. Rozpak mrawní, o kterém zde jest
e,
zpíenost powinprostedk, ale roztržení žiwota samého, nepátelské rozlauení dwau swt, ne není rozstaupení dobra samého,
ností,
nerozhodlanost
zem
a
a zlého.
neb
s
strany
nebe, nýbrž nebe a pekla,
Poáten
cíle
a cíle, dobrého
wšak jsaujednotliwé jen iny dobré
, ale žiwot není ani dobrý ani zlý Fiirwahr er dient euch auf besondere Weise, Nicht irdisch i.st des Thoren Trank und Speise Ihn treibt dle Giihrung iu die Ferne Er ist sich -seiner Tollheit halb bewusst. Vom Himmel fordert er die schonsten Steme, Und von der Erde jede liOchste Lust.
zlé
!
Pozdji teprwa rozhodne se den a noc, prawo a lewo; rozpak pomine, a cíl se upewní; wle se zakotwí w rozumu jen nkdy nastane nejistota s strany ce;
6
:
122
ást k tomuto
sty
cíli
wíme
;
mnohý rmut
pece jen po prawd
ale
Wenn
II.
co chceme, ale newíme, ja/c
,
jest tedy zase
k tomu;
láncl:
11.
;
stojí
a blud
a
snaha,
a oklik,
dosti kalná
er mir jetzt auch nur verworren dient,
So wer ich ihn bald in die Klarheit Tiihren-, Weiss doch der Gártner, wenn das Baumclien griinl, Dass
ábel cíl
Bliith"
und Frucht die kiinfgen Jahre zieren.
není na rozpaku. Zlé pauhé, zlé uznané jest
nho
jeho; u
byl jednau rozpak,
ale
není; on
již
chtw sám
zná boha, a znaje odpadl od nho,
bo-
býti
hem, jednotliwec celkem; pýcha byla pád jeho; wida se již pemožena, není pyšný, ale wzdorn wzpauzí se na
swém etzu;
a
odpor,
marný,
jest žiwot jeho;
ábel zná tuto marnost, a to jest jeho peklo a tím jest áblem; on chce zlé, wda, že zlé jest, a wda, že jen dobro blaží. Jinae u lowka. lovvk, jsa jednotliwec, odpadlec od celku, jest poáten zlý; we híchu jest
poat,
osobn zlý, a jest schopen zlé pewli swau, z jednotliwosti ^vywádti se
ale není
máhati, obecniti
wším w bohu on nábožným prwní hích jest odbožnost, ne bezbožnost, ale ábel jest bezbožný. Rozpak u lowka stáwá se takto Procitne k wdomosti. Píklad, mraw, obec, náboženstwí wyzýwají jej na swau stranu, wybízejí jej nadjí, strachem, láskau, domluwau; nea wraceti se k bohu, jednotiti se se
mže
tedy
býti
;
;
:
mže
se
wplywu
ped psobením
jest
wzpauzí se
cit
tohoto
poátení jeho swdomí. S druhé
strany
w nm
tímto
píroda, netrpící žádného obmezení.
Tímto rozporem pomine newinnost
pone
lowk zwí o híchu w prawd
;
se stydti a lháti; zákon dobra, jenž jest
jeho pirozenost, zdá se chuf tlesná
mu
uchrániti;
býti
,
w
jádrem
prawd a
mu
býti
jsaucí
zákonem.
pautem zewnjším, a
slupka jeho, podobá se
Tyto
dwa zákony
slojí
o
lowk
proti sobe;
prawdhvý chce dobro,
hodný chce swéwoli smyslw
mžeme
wyznati
chceme,
domí
ale
i23
jednání.
ili to
,
ná-
w prawd rozpak sw-
wšichni, že neiníme, co
iníme, co nechceme. Tento
pokušení tlesného podobá
a
lowk
co není dobro, a
se
mechanicke'mu
porownáwání wcí na wáze. Zprwu prewažuje tlo, a tuf má wychowatel úkol, pidati na misku swdomí prí-
wažk
smyslw
tíži
wáha. Píwažky
zlehujících,
tyto,
až se docílí
rowno-
jako jsau boly, trudy nepíjemno-
jmenujeme káze, která wždy k. p. hl, metla zlehuje wáhu swéwolnosti kruté; wýše est, nadje, wýše pemluwa, saucit, libost krasocitu, náwyk, spsobilost, až konen poznání swobodné porodí lásku k zákonu, která rozpory wšechny smíí. Láskau swobodnau proti rozkoši tlesné,
sti
pimena
býti
musí slupni zwedenosti,
pestane zákon dobra
w
býti
zewnjším
a
smyslnost sama
sauhlasné rozmanitosti stane se mrawností. §. 82.
O
lowk nemže nýbrž jen bojišt
úmyslu.
ostati
sob
sil
w rozpaku,
protiwných.
siceby nebyl já,
Máme
za blázna,
kdo nemá wlády nad dobami mysli swé, jako jest ne-
mocen, kdo
nemže
wládnauti
kde
totiž
ten,
kdo rozhoduje a tžce
tam se pomalu se ustanovviti,
zdrawé
til
nemoha na jednom uritém skutku lowk tedy mysli bývvá ku posmchu.
dob
swau
w
sob
se wrací, ili jednotí se
jedné pednost dal
se jen zdánliwe a
tost
sob pewládá. Již i w sob se shoduje, sem a
kloní,
rozpaku k
z
Arci kdo
nkterým údem tla swého,
jedna neb druhá doba o
ped zákonem,
na clnvílku, a wšak
cítí
saukromných chwílkách, kterýžto
opt.
sjednoroztržicit
na-
:
124
ást
zýwáme
lánek IL
II.
piedhzky swdonn'. Teprwa, kda a tlesnau uiní wýjewem zákona,
hryzení a
každau dobu dušewní
w
prawdé
Poáten lowk,
jest jeden.
díno, jedná jen píležitostn,
náhodn
jak již
in
skutek jest pro sebe, a živvot jeho jen sauet
wzájemných; me, a to jest:
to jest
Bu
zetedln
a
urit:
schowej toto
si
bud stídmý;
mu íci te nehej; te
musí se
ted jdi do školy;
na podruhé.
jídlo
—
Skutek dtinský
wždy Optowáním rozmanitých myšlének
tu, te, skutk scho-
smyslný, jednotliwý, mající za obsah:
jest toto.
pují se
podobné
w
jednotu,
most, snášeliwost. Ale i
Dít nerozumí, co
dtinslwí mrawnosti.
poslušný,
ne-
na stupni tomto widí-
a tisíce lidí
tisíce
pow-
pobídnut; každý
tyto zwláštnosti
musí
i
k.
p.
a
w poslušenstwí,
stíd-
zde není ješt prawá jednota; jeden pramen, jednu mysl,
míti
jeden zákon obecný. Tuto jednotu mysli konawé jme-
nujeme úmysl. Jest tedy úmysl na trojím stupni; a. Úmysl w jednotliwé pípadnosti, b.
Úmysl
c.
Úmysl obecný.
zwláštní,
W pípadnosti urité,
jednotliwé, nepozorujeme
w
jednání úmysl o sob, neb tu wšecky doby rychle sply-
nau: již
zákon, rozpak, úmysl, rozmysl,
pi
in;
ale
jina
jest
Jakž jest jednau usmysleno, býti
zwláštnosti.
stídmým, nejedná se již o /o a led a /», ale we wšem, wždycky a wšude. Zahrnuto jest w tomto úmyslu mnoho možných skutk, budaucích, a to tím wíce pi úmyslu obecném, kudyž pak mže býti úmysl beze skutku. Chci býti
dobrým! Jaká
to neuritost,
jaký
to
Úmysl, jsa sjednocení duše, jest arci též wnilní, a proto jádro
,
bytnost
swt možností. již jednání,
ale
wšeho jiného jednání
Úmysl není jen dobau mrawnosti, jako wdomost zákona, rozpak; nýbrž úmysl jest již stupen mrawnosti.
!
o
x25
jednání.
stupn pedcházející ostáwají i o jest sob což jest nejlépe widti w pírod že wšechno spojeno w lovvku, pece jest i o sob; podobn úmysl asto býwá o sob to jest nacházíme a jako se stáwá
,
že
,
a
,
i
,
:
ano snad jsme wšichni takowí, že upokojeni
lidu dosti,
býwáme dobrým úmyslem chwálíme wždy dobrau wli, jsme svvobodní w úmyslu, nábožní w úmyslu, vvlastenci Když prawínie w úmyslu, jest to to samo, >v úmyslu. jako kauce we slow, na papíru ale w skutku za kam;
;
:
Pkn
mluwíme o ny na pohodlné lavvici a pi láhwici. lásce kesanské, jíž jsau wšichni pobrateni: ale jak nepatrné stopy
Uíme
má
tato láska
skutku cílem
skutkw
Bez sebe
nic nejsau
hledni na
jestli
wíme
již,
že ne-
krom jednotliwých wýjew.
wira nic není beze skutk, nejsauce
Úmysl jalowý, newtlující se jest jen ale bez hnutí k nmu. Po cíli nemáme
dwojí. cíl,
jen hledti, ale dati ruka,
;
ale
našich ?
jest obecnost jednání; ale
lze obecnost, bytnost hledati
w prawd
žiwot obanském
snahy naší? a náboženstwí ne-
ohražené, obecné, duší
Úmysl
w
o swatých obcowání,
o náboženstwí,
bh w
zwlášt
máme
jakož
i
ho dosáhnauti.
K oku má
se
pi-
saused náš od Ha?id odwodí Handlung.
Úmysl o sob jest pauhé poznání, chladné swtlo; ale pi swtle budiž teplo, a toto swtlo teplé jest láska swobodná. Láska jest jednota wle a zákona; zákon,
bh,
není lásce
Wda
pedmtný
jako
wd,
není zewnjší.
není dobrá, ale dobro jest obsah její;
láska jest
dobro samo. Láska nesnáší wzdálenosti a pauhé pipo-
mínky
dw jest
;
láska blaží se
pítomným. Prawý úmysl má tedy
strany, poznání cíle a sahání
mezi
lowkem
a cílem, a
po
nm.
Toto sahání
tedy prostedek.
Jako láska pohlawní tak poíná láska dobra. Jinoch cítí
tauhu newyslownau, neuritau, tauhu
wbec;
u muže
426
Ciíst
láneh
11.
dozralého tato tauha se urí
swau,
swé
docelení
muž
;
místo jalowé tauliy a hrawého
se
w
wolí wýhradné
chof
láska skutená, plodná, zastaupí
;
milkowání.
Nápodobn
swt
nosí vv srdci
jest jinoch kosmopolita, lidumil;
swém, kochá
II.
celý
tworí ideály
poesii,
;
muž pak
oban wzájemný
wlastenec skutený, snášeliwý,
obmezující se takým okresem innosti swé, jakau sílu
w
jest
a pilný, cítí
sobe, a role, již wzdlávvá, jest pítomnost, bu-
daucnost piprawující. Gar manches Herz verschwimmt im Allg-emeinen, Doch der Edle widmet sich dem Einen.
83.
§.
O
rozmyslu.
Úmysl jest obecnost
duše jednání
ili
mže býti stálý; iny jsau mže lowku dodati wlastnosti;
lowího;
tedy jen úmysl
pominutelné.
Úmysl
jen jím jest
lowk
dobrý neb zlý
dobí
ani
nmž
jediném
zlí,
láska zákona, cíl, i
wli
a
skutky pak o sob, nejsauce ani
e wdecky
mže býti w té ale dle
§.
;
wle
s
a
w prawd) jest
pedešlého pozorowati jest
prostedek. Jelikož
jednocení
neupokojí
;
jsau jen wTJCAvy úmyslu. Úmysl dobrý, (o
cíl
neskonený, proto
jest
ním nemá konce
a láska
,
nikdy se
úmysl nikdy není z úplná uskutenn. Pro
samo ale uskuteuje k tomuto uskutenní
se
wždy
jest
z nowu.
to
Možností a cest
welmi mnoho, ježto se kaž-
dau chwíU nabízejí a naskytují; ale není každá ani pro každého ani pro každý as a každé místo, nýbrž welký jest
mezi nimi rozdíl
ba poro^^Tiáwati okolnosti a
jmenujeme
je,
býti
dle hodnosti;
nastáwá tedy pote-
posuzowati a wážiti, dbáti na wšecky
opatrným, kteraužto innost dušewní
chytrost,
whlasnost nebo
i
wúbec rozum ko-
o a jak
navvý;
byl
!*•
jednání-
ped úmyslem, jenž jest nejlowka, tak jest zase prwní,
rozum
wyšší stupe dozráwajícího
když
chlumu obecnosti zase sestupujeme do
tohoto
s
skuteností.
údolí jednotliwosti
a
ani zlý, nýbrž jen
swítící
lowk
pamtliwi, že
dý
nemže
wnit kysá, a tím wýjew ištní; o
se
pro-
chybiti, blauditi,
Arci kaž-
zle initi.
protože neustále u powrchu okazuje zakalený
nejwznešenjší charakter
i
,
mže
dobrý
wádeti skutky hlaupé, ale
Rozum není dobrý dobe bume
a toho
sluha,
istí,
,
emž newda pozorowatel sprostý ím mén sám božnost cítí,
saudí plaše, a tím bludnji, a
ím
menší proto
z toho
má míru na wýšku
úad
jak wznešený jest
,
Wyswítá
jiných.
národního djepisce.
Jen se wšech stran swobodný popisuj djstwo
newolný nemá
Wyznáwá
nemže
historika
se
míti
a
obecn, že
nic zlého uiniti,
by
;
národ
nemže.
lowk
úmyslem dobrým
pak dost mnoho protiw-
ného, nešastného. Žádný zákon netrestá toho, jenž bez
úmyslu, náhodau jinému
i
na živvotu uškodil;
k. p.
lé-
kárník bludem jed daje místo léku, netrestá se co zbojník,
ale jen
jmní ale
pro neopatrnost
upímn
se
staraje
a žiwot jej
o duše
piprawil,
se
pokárá;
nezawe
dá se do opatrowny šílenc. Úmysl
brý, a tak
i
ten,
mže ;
se nejen
známo
o
býti
do-
ale
roz-
mysl schází, a jelikož nedostatek tento spsobiti
rozmysl,
,
se do trestnice,
skutek jest píroku tohoto úasten
mnoho neád,
kdoby
spasení bližního swého
mže
má obec písnau powinnost starati o dobrau wli mšan, nýbrž o dostatený a tedy o jasnjší wždy oswtu obecnau; nebo
jest,
protož
i
že blud již wíce protiwenstwí
nežli zloba sama.
pwodem
byl
Zdálo by se, jakoby schwálcním do-
brého úmyslu zastávváno bylo nkdejší uení, dle
nhož
úmysl osprawedluje každý prostedek; chtj jen dobrý
128
ást 11. lánek
II.
konec, ale dále se neohlížej, jaký by byl prostedek; bud" si lež, podwod, wražda a cokoli; to je jedno, jen
když
Wšak
stejné jest cliylre.
Jedná se
tu o
porownání
tomu
a!e
jina.
jest
prosti*edk;
cíle a
cíl jest
bud
konený, asowý nebo wný, poslední. Cíl asowý jest wždy zase prostedkem. U lowka dobrého, to jest usedlého, jest celý žiwot jedno jednání, to jest wšichni jednotliwí skutkowé mají obecný sted, jeden skutek doceluje jest
se
druhým
organismus
a sebau se podporují;
iU
saudobí skutk;
ale
dobrý žiwot žiwot jednot-
liwý zase jen jest dobau dobrého žiwota obce,
nesmí
sob
proež
odporowati. Tento rozum wyslowuje dosta-
ten pomr
konce
a prostedkíi.
Prostedek
totiž jest
zase skutek iji doba jednání, protož musí býti saudobný,
shodný, atak jest
i
žiwot obce jednání jedno, celá histo-
lowenstwa
rie jest jednání
a
wesmír jednání boha.
Skutek prostední nesmí tedy odporowati skutku dobré-
mu a práwu jinému a jiného, nesmí odporowati lowenstwu, bohu. Každý jiný skutek, w odporu
obci,
tomto
skwlust dobrého úmyslu má apowyšuje hodnost jeho; k. p. dobrý
nejsaucí, jest dowolený, a jej
w obsahu swém,
úel
zem
jest initi ráje ze
pusté
,
ale
bez
ublížení
swobody, jmní, zdrawí jiného. Das Widerstehn, der Eigensinn Verkiimmern herrlichsten Gewinn, Dass man zu Ermiideti
Naež Was
wíllst
tiefer,
grimmigfer Pein
muss gerecht zu
sein.
odpowí Mefisto:
du dich denn hier geniren!
Když w obci wypukne ohe, smíme pro odwrácení wtšího neštstí zboiti píbytek sausedw; nebof odstranní toto jest skutek org-anický totiž w celku se shodující.
Krásná
to
wc jest,
kládati, pewniti
a šíiti
peowati o blaho obce swé, zaje nikoli wšak na zíceninách ,
o jiné obce
Krásná
to
wzájemnost
;
wc
129
jednání-
jest prawidlo
jest a na
cowati pochode prawdy a zanášeti nách swta, by wšichni národowé
blud;
ale wiznie, že
ohcowání národw.
wdomost
ji
po wšech koni-
nosti;
wdaucnost
nco
tedy, ježto
z temnosti
procitli
i swoboda k samostat-
bližního jest
jeho. Wésti jej k wedé, jest to samo, jako
se pro
rozsw-
nejwýše chwalitebná,
by lowéka
pautala, hlásá
jiného nežli pro prawdu; kde se
uí meem,
podvvodem, tam neuí láska. Láska je jen organická; každý prostedek se hodí, který holí,
strachem, lákáním,
lží,
rozum tedy prostedky nawržené
láska schwálí;
lásce
pedkládej ku potwrzení. §.
84.
Uzawem. Rozmyslem,
to jest
hledáním a wážením prostedk,
jednota úmyslu se zas rozchwje,
mnohých není
w
skutku
wle
wle wšak
žádná.
meziti jako každé íieco; jen nic jesl
obmezenost nic;
k. p.
Avíra jest
musí býti urité, dobro o sobe ale
ne
w
skutku.
hradní prostedk jednající ukonení, a.
b. c.
d. e.
neobmezené,
a
ne-
newéí o-
bez obsahu.
mže nkdo
Dobro slowem,
Takowé obmezení wle, takowé wyjest uzawení. Ono jest tedy mysli jejíž postup jest:
— in! — Rozpak mámli, ili nemám? Úmysl — mám a Rozmysl — jsau k tomu cesty. Uzawení — tauto pjdu. Pobídka
chci.
tuto
Uzawení jest in, mysli záwírku
chtíti
možností
musí se ob-
wí na wšechno,
kdo
prawdu na nic; takowá
Wle
s
ale
ješt budaucí; jmenujeme
této strany
pcdsavzetí.
tuto
Tato budauc-
X
130
ást
lánek
II.
nost ale musí již býti uritá to jest takowá,
wšak
:
:
nebo jsau
známe našich
a i
Nic není stálého na
85. sJiutek.
swt
le zmna
Zmnu jednotliwau,
uritelnost wšeho.
sob w
praudu obecném jmenujeme
pwod
jest
jen pauhá slo-
podobných prpowídek bohužel
Dj, in,
o
pítomností, jest
cizích. §.
hož
státi
wbec
to
já se jednau polepším, já též chci býti
hrdinau! Takowých dosti
nebo budaucnost neuritá,
která se nemusí
jen pauhost úmyslu
wa, jako
;
II.
wle,
s
ohledem na
in zmna wle
sama;
totiž dfj',
tuto
ta jest
jednu wlnku
dj ale, jewli nazýwá
a když wle tato, zmnau zewnjší wyjevví, se wystaupíc ze swé íkáme tomuto uskutenní wle neb úmyslu skutek. Prwní
in
se
;
jest tedy
i
;
tajnosti,
skutek, totiž wystaupení ze sebe, zjewení duše, jest po-
hled
low ka
wle, ano
a stawení
wli.
proti
i
tla jeho, kteréž
Prwní skutek
ale
býwá
wdomý,
i
bez
prwní
^vyjewení swobody jest petwárení se a pokrytstwí. Arci jest to jen
prwní nástin, ano jen padobenstwí swobody,
widitedlné
i
jest slowo
wšak
optowání a
s
,
u chytrého zwíete.
zwuk
i
to
poáten
Znamenitjší wýjew není skutek, jsauc jen
/f jest již skutek slowní, temné strany dkaz swobody. Slowo samo sebau, cizích; ale
ješt nemní pedmtenslwa,
ale hmat, ruka to
wli do pedmtu, swtem. Tento swt
jezwlášt,
která wnáší
jsauc prostednicí mezi
duchem
a
pak,
má státi,
bu jest hmotný, bud duchownínebo obojí spolu. §.
w nmž
se
zmna
86.
Wina.
Kdy prawíme, že nkdo neho winen jest neb jej uznáwáme za pwod nebo zapi-
není? Jist když
o
131
jednání.
inu njaké události. Když nkdo jest poátkem jisté zmny, tehdy jest ptvodem. Kdo ale jen jest dobau, pomáhaem, kdo jen pispl, sluj jenom píinau. Wšak ale pwod, jakožto wnitní, píina, jakožto zewnjší, jest ivina. íkáme k. p. že školák málo prospíwá, jest i
i
bu on winen neb
Nestídmý
uitel.
jest
nezdrawí swého
winen. Špatná cesta winna jest opoždní. Winiti
ho jest wyhlásiti
pwodce
za
jej
jisté
nko-
innosti neb ob-
Uložiti na nkoho powinmožnost winy. Zawiniti nebo
meškání a jistého následku. nost, jest spolu uložiti
prowiniti se jest
na
winným
se
Kdo nkoho
státi.
winí, jest
kdo se prowinil, jest winník. Obyejn wina a winník wykládá se na zlau stranu toho ale jazyk náš winitel, a
;
dobe na jewo, že wina znamená každau swobodnau zmnu, a tak i každé dáwaje slowem poiuinnost
nežádá,
zmny a.
spsobení, tak že lze rozeznati
Winu bez
newdomau, náhod-
úmyslu, newolnau,
nau, z pobídky a nutnosti zewnjší,
padna se stechy pádem sice
za b.
winen jeho
Wina nejen bez úmyslu,
nmuž
Wina zúmyslná,
kdo
mér dje k
Wýklad jest,
se
:
by Nemohl
dj
tento
ale
i
proti úmyslu, k. p.
jest donucen.
a jen o té
jednati, kterau tedy
stau, hj
eklo by
smrtí, ale
kdo by
k. p.
zabil, byl
to.
podpis, k c.
swým koho
w dobrowd
mžeme
se sluší
wyložiti co jistý
po-
jisté wiíli.
patrn obsahuje
jistý a cj
pomr
w sob
jejich,
jako ekneme-Ii a.
Wina
b.
Prowinní,
c.
Winník.
o
sob,
aj
což také
wli to
ji-
samé
ást
133
Wina
n
stvvu; že ale
pomr
Wina
in
jest
a z
této
wle
že
není
když
jest,
lowk
wolný Cdobrowolný) a tetí
ohlíží sice
bez
jest
po skutku,
Wle,
totiž
u sebe, pi
sob
tak není,
dje
smišc?ii/.
Wina newolná.
zmna osobau, pwodem dje,
jen prostedkem, ne wšak
nejen bez
wle
ale
,
njaká
se
i
se
Jiný skutek tedy jest
88.
§.
asto stáwá
oné,
jeho, nýbrž že
wlí:
s
Kde
a to jest ?iwolnost.
sob. Možná
a tato
pwodem
jednoty cin wychází. násilí,
,
jest záhadná,
jest rozliný.
dj
bez úmyslu, ano spícen
swobodná wle,
lowku
bez wfile
když se
o
tyto
tchto dwau stránek
jest ncwolná.,
ale nachází se,
w pedmten-
ke zméné
ped úplným uznáním
zmna pedmtní
jest
to jest,
wina
možno pozorowati stránky
tím jest totiž
strany, jednu, ježto se ohlíží
druhau obrácenau
a
II.
ohledu na wúli.
IV
Každá wina má dwe po wli,
Wtnel
wli
proti
ale
býwá
když
totiž
nástrojem jest jiného
nebo wýjewem moci, která není
on.
Jmenujeme
tuto
wle
neb
duše uspsobenost ncwulnost.
Newolnost pak se blíží k ní, majíc a.
wíce se wzdaluje od
dle toho
Nejhrubší newolnost
rozliné stupn.
jest,
když
lowka
tlak
zewnjší ná-
prostedkem jisté zmny, k. p. když kdo stren padna na jiného jemu uškodí. Jest i jistý nepemožitedlný tlak dušewní, který nezdaje se býti zewnjším, pi'ece jest, k. p. wzteksiln uiní
b.
bu
lost,
šílenost, úplná
ochablost.
o
Pi
c.
ióo
jednání.
swdomí.
wúli jest zárowen swoboda a
uritá jest
stedk
mže
uritá powédomost sebe,
i
kdykoli
;
powdomosti
této
cíle a
pro-
urité nestáwá,
Newdomost newdomost pak jest
wiúe jen zdánliwá.
býti
newolnost. Tato
Wle
jest
i
bezmyslnosf.
a.
Stálá a úplná
b-
Okamžitá zmámenost 1.
S strany
cíle hlad.
2.
S strany
prostedk
Newdomost. Wšak ale již newdomosti
omyl.
c.
kdy winen
a tím se již ke
býti,
této
mže lowk n-
swobod
blíží,
neb uznati
se musí obligatio ad diligenliam.
§.
Wina
89. ivolná.
swobodné wle, ano
Jelikož poznání jest základ tato
jen pružnost oné
:
protož dle swtlosti
swdomí
jest
wle wyšší neb nižší, a podobn jak nesnadno jest písn udati meze swtla a tmy, protože jsau w tom i
stupe
nenáhlé pechody, nesnadno jest zachází swoboda.
dtinskau,
lost
wá
a)
w
b.
U
opilstwí, b)
t.
d.,
c)
íci,
kde poíná a kde a.
nedosp-
zmámení polowiné. Západní šero bý-
neb ochabnutí, jaké bolest a
i
swítání lze rozeznati
w
we
wášniwosti, náhlém rozbujnní
jest k. p.
pobízení,
w
zdšení, leknutí, strach, pokušení. Postupuje pak
wolnost winy tím, že a.
b. c.
lowk jen náhodn w pokušení. Sám píležitosti newyhýbá se. Schwaln ji wyhledáwá. Schwalnost pak pwod swj míwá w tom, aby Padne
zadost uinilo
se
ást
134
bu
a.
b. c.
d. e.
lánek
II.
— chuti nechuti, neb — neb mysli — prostopášnosti, rozumu — swewolnosti, poznání — swobod písné.
citu
a
smyslu
Pi
libosti
nelibosti,
schwalnosti sluší
to rozdílu ješt a.
JI.
?níti
pi každém tomukonena
strany
s jiné
na pozoru, zdali jest
skutkem jednotliwým,
obyejem
se stáwá, neb
konen
b.
zdali
c.
žiwota celého úkolem, zaswcením. §.
90.
Wina smíšená. Bludn bychom powažowali winu smíšenau za wolnau a newolnau spolu. Arci zdá se pi mnohých pí-
lowk
kladech, že a chce, co
neiní;
chce a nechce, iní k. p.
W baui
to,
co nechce,
powstalé na moi, na
korábu porušeném zahazuje plawec majetnost swau, ale zajisté proti
dy
dosti.
swé wli.
Též
i
Tomu podobných píklad wšu-
pomáhati
mžeme
k inu, jehož nechce-
me, jako iníwá slabá matka, napomáhajíc rozpustilostem syna swého.
Wšak
ale toto
liwé.
Chtíti a nechtíti jest
stane
se
in díwe, než
druhé rozhodne,
slauení
wle jest jen
zdán-
rozpak, z rozpaku pak ne-
se
wle
k stran jedné neb
a tohoto rozhodnutí
zapotebí jest
w
lowka, sice lowek pomáhá
každé pípadnosti. Pomoz mi obrati tohoto
t
zastelím, hrozí laupežník,
mu w
tom, co
w
a
poctiwý
srdci svvém proklíná;
wšak neiní, co
má skutenau wli, ale po jakém boji wnitPrawdiwá to ním láska k žiwotu pohnula wli jeho wle jeho není, ale pro tuto pípadnost pece skutená; in tedy jest wolný, ale jen jako jiskra swtlem jest nechce, on
!
i
o wolnost
naproti slunci,
tak
Nemže-li
wolné
ale
w rychlé
býti
K.
wolný. b. c. d. e.
p.
ivolný,
skutek
swobod
proti
tato
newolné
poslaupnosti.
Poátek
a.
a
lo5
jednáni,
Mže
w inu
totiž býti
pokraowání ntuolné
w
úplné.
w jednom, mže
býti
konec ne-
a
opilstwí spáchaný.
Zaátek wolmj, pokraowání tuolné, konec ncwolný. Zaátek wolvý, pokraowání newolné, konec ivolný. Zaátek netvolný, pokraowání wolné, konec wolníf. Zaátek newolný, pokraowání wolné, konec neivolný.
Zaátek nnvolný
f.
pokraowání
,
newolné,
konec
wolmj.
Znamenité jsau pípadnosti wlastní
wyznaení,
newolná),
wbec
k. p.
poraniti,
nkdo w
d, f,
a zasluhují
po jiném udeí, cht
bez uritého zámyslu, a zabije
to dolus indeterminatus.
no-phwolná)
zlosti
a,
wina dowolná (wolno-
a sice a sluj
k. p.
d
sluj
jej
;
jej
jestif
wina píwolná (newol-
odnesení žen sabinských, se strany
akoh ze zaátku se bránily, f sluj wina powolná, k. p. nkdo stelí do hauštiny po zwi, a zastelí lowka, jenž tam skryt how sob sedl; mrzí to stelce, ale wida, že to nepítel jeho, ekne žen, ježto priwolily,
si
:
dobe se tak stalo. Ponwadž pi saudu
jen na winu zlau se
jmenují saudcowé winu wolnau
wbec
dolus,
hledí,
winu pak
z omylu culpa.
§.
91.
Wina w ohledu na in. Wina, pokud jest pauhau wlí, jest úmysl, zámr,
pedsewzetí;
ale
když se wtlí, nazýwá se innn. Hle-
díme-li zwlášt na tuto zewnjší,
pedmtní
stránku winy
136
(yist II.
lánek IL
nebo skutku, naskytuje se nám hned rozdíl jinaí jest
trojí;
a sice
pak
zmna
in dle twáinosti ili podoby,
a.
b.
dle obsahu,
c.
dle žiwosti
dob swých. §.
92.
.
Podoba inu.
in
zmna w
jest
dwojí jest možná, ti
porušeno;
k.
totiž
zlodj
p.
ruch
ustáti,
tato
neb ustalé bý-
práwo
ruší klidné
majitele, ale
rušení uklidí saudce; prowiní se onen, že se rušení
toto
když od uklidní upustí neb toho ob-
dopustí, a ten,
mešká. Jedno
druhé jest in, wšak podoby rozHné,
i
dopuštní
totiž
a obmeškání.
Wií lowk
ten
ujišuje sebe samého,
sebe samého uznáwaje, chce
iti, to jest
at
pedmétenstwu;
mže
w
sebe pemniti. Jesti
pedmtenstwo to
s
druhým,
jiného podrobiti
známá wšech zwí-
ponwadž každý uznal jen sebe, chce ehož powstáwají boje, a trwají až
a
z
;
do wyrownáyií a do snášeliwosti, když se uzná
sám pokoj swéwolnost swau míti
chtl dle
libosti
Ale nejsau nosti,
:
Chceš-
pokoj dej sausedu swému, zaklsnej
,
,
upus od
toho
neb onoho
,
co bys
pírodní; prawí se: to nesmíš. lidé
powoláni jen ku pauhé wedléjsauc-
nýbrž dle pirozenosti swé mají uspsobiti jedno
tlo, mají se sjednotiti
na tom, aby sausedé
w jednu
sob
swau, nýbrž mají snášeti sti;
zni-
samolibost ili swéwolnost. Ale potká se samolibec
jeden
li
poá-
a proto
obec;
proež
není dosti
neškodili uznáwajíce rownost sily
wedlé nesmíc jest máš
swé k obecné wzájemnoJest tedy in dle swé
initi.
pirozenosti a dle powoláni swého
:
o
137
jednání.
Upustiwý,
a.
b.
Dopustí wý.
c.
Smíšený,
nmž jest jednota donemáš se zniiti, máš krmiti se máš býti stídmý neopowrhuj nikým, waž sám sebe, bud skromným. puštní
mírný, \v
totiž
a
upuštní,
k. p.
,
Dobe prawý in
;
jest powážiti, že
a ne
netenost
mírnost jest prawé dobro,
upauštní,
k.
p.
upuštní, obmeškání jest
i
newšímawost
ili i
w
,
po dobrém; proež
ode híchu,
ale
sprawedliwi, kteí neiní nic zlého
ti
býti
polepšení se híšníka jest sice upuštní
nejsau
již
a jelikož
dopuštní zase musí
to jest již sahání
initi není dobré
;
kdo
jest pro
;
ne-
nic
dobro, nepítel jest zlé-
ho, a kdo není pro dobro, již stojí pod korauhwí zlého.
§.
in Obsah inu kterém se stáwá
swt;
ale
innost
dle swého obsahu.
pedmtenstwo ili swt, we zmna. Obsah inu božího jest
jest to jistá
tworowé potud psobí, pokud síla staí; každá kola k wyjewení sebe jmenují
má wykázaná
;
W
pomry. tomto ohledu jest každý in Prošlo louHi\ když lovvk jedná z isté
tato kola
A.
93.
nosti ili pirozenosti swé,
maje na zeteli
již
osobního, jest iivilj
lowk
byt-
ili duch,
lowenstwo a sob nieho zwláštního,
poslední konec,
boha. Tento in, nemaje na
uspsobeného
co
w jisté prostoe, w jistém asu, w prawd wšeobecný. Píroky
nic
in
ili
zde MÍce
?«///',
nemají místa;
takowýto
skutek jest a.
Nábožný; kvvt
a
náboženslwí
owoce.
>vší
snahy
lowí
jest
ás
138 b.
c.
lowk
Umlecký, když
krom
wtluje
láneli
II.
doby pirozenosti swé
sebe z pauhé nábožné
Wdecký, když lowk,
jehož
libosti.
istá
pirozenost
swt swobodn poádá wdou stane se swt duchem, um-
zduševvnný
jest myšlení,
w mysli swé
II.
;
ním duch zase swtem. B.
in
Není dáno
obca7iský.
chown
lowku,
pauze du-
žíti
nýbrž z nižších, kalnjších kraj wždy
,
jen wznášeti se k duchowenstwu; kteréhož
kmenem
a
tlesnost.
Tlesnost ducha clowéka
a toho
stwo,
kwtu
podkladkem wždycky zstáwá njaká
wtwe
lowenZmna w
jest
jsau národní obce.
tomto obcowání, spoádání, wedení, bránní, rušení, jest
pomru C.
in obanský
Cin prúximL
Obec
jest
ho tla; zase k dy,
ím
a pochází z
jest jednota ili saudobí,
nismus jistého lidstwa.
eno
ili politický,
osoby k obci. Jisté
orga-
množstwí osob slau-
w jedno tlo, a osoby jsau úd pomr není ale jen k
tedy údy tocelku,
spoluaudm swým. Pojem údstwí
nýbrž
jest te-
se mají mezi sebau sprawowati, ili prá-
wo jejich,
kteréž
má
dw
stránky, wedléjsaucnost
Písné práwo, pokud jest poznatedlné wbec co dslednost pojatého údstwí, sluje též pirozené; wšak ale co se týká wzájemnosti, mnohá stránka její neuritedlná zanecháwá se umluw osob, kterážto umluwa iní jejich práwo a
u' z (íj innost.
psané.
Zmna w
D. Cin spoleenský.
wk
tomto práwu sluje
Práwem zawázán
in
jest
práwní.
jeden lo-
druhým; co práwo jednoho každého žádá, tím druhý jest powinen a mže kzachowání býti pidr-
žen
s
a
pinucen, nebof jest zcela urilo. Jest
ale tolik
stýkání a náhodného blížení se jednolliwých osob,
o
*^^
jednáni.
Jak se že se nedá pehlídnauti, a tedy ani uriti. zatedy jednotliwec na mezích tchto má chowali, akoli powážení, jeho dobrowolnému se necháwá
wždy ho
lidu,
proež
ideální jednoty' wšeswobody má sejewiti ochot-
má uznáwání
wyswítati
šeti-íc
nost zniiti píkré o
sob
byte.
Tato ochotnost jest
prawidlo spoleenského obchodu, wylíení pak chowání takowého záwisí od toho, co krasocit národu
upewní za spsobnost a pi-íslušnost. Patrné z toho wnit jest, že spsobnosti této lze se nauiti a u liduprawdiwé we wli nemíti jádra jejího, totiž neobyejn milownosti proež takowáto zmna ;
in, než choivmá spoleenské.
sluje
E.
in jeho
Konená uritost pojmu lowka jest pomr k sob samému, k žiwotu swému osob-
mrawní.
obsah nímu. Utwáení tohoto osobního žiwota jest osobního žiwota inu mrawního. Jelikož prawda
lowenstwo, protož žíti obci a lowenstwu jest též žíti sob prawdiwé obcowání
jest
obec a
;
uskuteowání swé pirozenosti; to jest, in prostolowí. obanský, práwní, spoleenský wejest též w praAvd mrawní; ale jelikož osoba jinde ehož nco, sob w má uritá, jest skrze
jest též
není. a tedy co
mrawní
obanské, akoli
jest,
nemusí býti
též nikdy s
již
ním není
w
i
práwní,
odporu.
Jak daleko zasahá osobnost, tak daleko imrawnost; mrawního inu jest, co jsem já a co jest obsah
mé; proež a.
:
Cokoliw mi
w pedmtenstwu
jsem wložil wli
swau, proto
pináleží ili
k. p.
we
lakomstwí patí
do mrawnictwí. b.
Wlastní tlo
a
pírodní doby jeho; mrawnost jest
140
ást U.
wýjewem
uiniti je
Clnneh
11.
ducha, proto jest
k.
p.
istota
mrawní.
Duše a myslné doby, duch sám, jenž našed sebe, dozráwá av swobod; wšak ale dowršením tímto osobním stane se duch obecným a kolo obecnosti
c.
sewe
a jednotliwosti
w
mraAvnosti,
se.
Nejskwlejší píklad
néniž wšechny doby jsau spojeny, a
tím zase náwrat osoby k spolenosti, práwu, ob-
cowání
lowenstwu wbec
a
94.
§.
inu
Rozdíly
in, jsazmnau, má
owání
a
itá
;
tedy
we
stejné a.
ta
konec
w
míe
b.
b. f.
doby její,
dob se
jest ale
totiž
zaátek, pokra-
úmysl ili
wle
musí býti widitedhiá,
udáwá pehled
a
ur-
ne
asi následující.
bývvá:
t. j.
úmysl a rozmysl zniující, odklá-
a to
bu
2.
nebo strachem následk,
3.
nebo odwedením
odstrašen obtížnostmi,
2.
wle nowau pobídkau. skutené pikroení, a to bud odhodlan a chut, nebo s nechutí,
3.
neb
Dopustiwý,
totiž
wáhaw
a nejist.
Polowiný.
Pi pokraowání
.
i
pauhé zmny.
1.
1.
c.
co
inu
ehož
z
upustiwý dající,
c.
každé
Poátek inu a.
b.
;
duše
;
jest manželstwí.
jest míti na pozoru:
Setrwalost.
Wrtkawost. Ledabylost.
Pi dokonení 1.
uwidí se
bud ducha powýšení,
:
o
141
je (hutní.
2.
nebo ochablost,
3.
neb utšenost mysli. 95.
§.
Winnlk.
Wle
po inu,
ohlíží se
in
jest skutek; ale ten není nikdy
po wli; jednota obau
sob, bez
o
platí též
ník
o winníku.
mže
pwodem
wšak
skutkw,
a tak
jednání jistého
též powážiti, že
i
winníkw.
a
o skutku,
dobau jednání^ kteréž
býti zase jen
dobí ili jednota býti
Sluší
kutila,
eeno
wina není bez winníka. Co tedy bylo
i
win-
jest sau-
Mže
tedy
bu
a) jen winník jeden, neb
b)
winník
Tito pak jsau
mru
i
s
wíce. strany jednání
mže
rozliného a který a.
i
mezi sebau po-
pojmenowán
býti
Píinstwí.
b.
Saudružstwí.
c.
Saudobnost.
d.
Wzájenniost. 96.
§.
O píinstwí winníkw. Piinní winníkowo jest inní, jímž tení se zpíma jistý úmysl, ale usnadní
sice
neusku-
se.
Jednatel
jest
osoba jiná, a piinitel též jiná, oba samostatní;
iny
jsau rozliné, ti-eba
i
zjewení jedno. Usnadniti se
neb
zámry, wýsledek pak
ili
mže bu
in
úmysl nebo
obojí, a sice
Vmysi
Upusliw
:
Nezrazením,
Cín
:
Nebránním,
142
ást
kde wymluwení
a
II.
lánek IL
bránní bylo uritau powinností ;
rodi, wychowatele, pedstaweného
a
t.
k. p.
d.
Dopustiw, a sice na zaátku: Píkladem ponaukawým. Poskytnutím
píležitosti.
Opatením prostedkw.
Schwálením.
Domlauwáním.
Psobením na slabost a wybízením zejmým neb tajným. Pipowídáním a slíbením. Pomoci nabízením. Badau.
Píkazem. Hrozením, dšením.
W
pokracowání.
Obnowením pobídky.
Okolností porownáním.
Protiwenstwí odstranním.
Na
konci.
Potwrzením wýsledk. §.
O
saudružstwí winníkw.
W píinstwí jednání jící,
wýtené
97.
jest skupení
jest,
též
býti.
W
ale wšichni
statní,
widí to mnozí uchránili
nau radí,
:
hlawní
;
b,
nebohého a
a odwážejí a:
a,
wli
jednu, ale sau-
w
nebezpeí utonauti; c, d ; a poprosí schopné b, c, by pipowídá odmnu ; b, c uposlechK. p.
:r
jest
d ze behu napomínaje Zachowání žiwota jest jednání
se do praudu;
šfastn spasí b, c
nichž
teprwa dohromady se sjedmocují ku
sauiní }eáno.
i
nho, bez
saudružstwí jsau winníci též samo-
konci jednomu. Piinitelé mají jen druzi
hlawní
jsau jen doprowáze-
piprawující neb utwrzující kolem
mohlo
w nmž
skutk,
píiny pak
se.
jsau konatelé, saudruzí, a,
d piinitelé.
:
o
býwá
Saudnížstwí pak a.
inní wedléjsauci, penz
b.
dwojí:
jednání spolené,
k.
Saudobné
ili organické
wdce,
p. laupež,
píprawy
k. p.
skládání
ke spolenému úelu.
in, pi emž možno a)
143
jednání.
pi
b^
prostedníky
níž udal jeden
chystá, tetí
sestawení a sjednocení
rozeznati a c) konatele,
zpsob, co
druhý
a jak,
wywede. §. 98.
O
wzájemnosti winnihnw.
W piinní chází na
saudružstwí jednání
a
n jsaucí
pedmt mimo
;
winníkw pe-
ale jsau též jednání,
která se konají wzájemnosti jednajících; jednání jest již
sjednocení initel. Tato wzájemnost jest a.
bu jen jednotliwá,
sprostá, okamžitá, k. p. prodej,
sauboj, cizoložstwí, b.
bu zwláštní i
stálá
urit neb neurit
wzájemnost, ale jen
strany initel, k. c.
Obecná, úplná,
p.
w
wle
a síly
k. p.
wšech
III.
rozlinosti stawu rarawního.
O tím
níž se
pronikají.
§.
Jestli
uený.
wšestranná, jako jest
CLANEK O
se opakující, ano
jedné neb druhé
spolek kupecký,
stálá,
manželstwí nebo obec,
oban
s
newinnosti.
wina wolná
samým eeno,
99.
zmna w pedmtenstwu,
již
co jest newinnost; ale že se slowo
:
144
ást
wina stí
obyejn
wyznauje by
wykládá na zlau stranu, protož newinno-
arci jen
wru jest
III.
se již wlastnost dobrá, akoli hledíce jen
wnm
na slovvo samo, newidíme tuC
lánek
II.
práw
smrt
než smysl bezinnosii;
byla newinná; toto slowo
mnohobarewné; slušno tedy Znamenáwá pak
písn
nmu
k
pihlídnauti. a.
Uplnau newolnost a bezinnost, netenost, newinnost neškodné byliny.
b.
innost,
wle
bez
ale
a
k. p.
powdomosti. Newinnost
nemluwátka. c.
innost,
ale z
wle
již
zase zapadající,
p.-w ší-
k.
lenosti. d.
innost dobrau naproti tiž
a.
win
a tu
zlé,
Na newinnost prwopoátení kterau uznáwají již
b.
win w uzím
smyslu, to-
myslíwá se zas sice za
prvvního
lowka, pece
prirozenau, ale
za swobodnau.
Na newinnost
w
w nmž
smyslu,
jednotliwé pípadnosti,
saudce
wykne
o
nkom
w :
tom Není
winen. c.
Konen
na stálau mrawnost ; wždy ale ohlížíme
se Avíce po zdrželiwosti od
inní
skutkw
zlých, nežli
zwlášt istotu a neporušenost panny poctíwáme slowem newinnosti.
po
Ponwadž
dobrá
pirozené, proto dobrá,
dopustiwém
i
pikládá se
tento lístek náleží
;
wle wždy jewí se w barw wle wle pírodní zdá se býti
naopak
jí pírok zwlášt
e
dobré srdce piíkáwá se
neb navinné. Na dobrém srdci. Toto
xvinné
o
zwíatm,
tím wíce dtem. poíná swítati, nedá se uriti, ale kdo není zajat pedsudkem, snadno rozezná, co je píroda a co duch. Píwtiwost, snášeliwost,
Arci doba
,
Ave které
i
duch dtský
urputnost, bojácnost, chaulostiwost, lakomost, žrawost,
145
o rozlinosti stnuu mrnuního.
býwají wlastnosti pírodní
ctností
šené
ba wšechny ctnosti a ne-
skaupost, štdrost,
mlsnost,
i
po zwíatech roztrau-
dobrowdec wšak rozeznáwá bez
;
swobodné;
je ddictwí a co nabytí
pochybnosti, co
ale ani
wedlé sebe
nehledejme tohoto ddictwí a nabytí; wlastnost pírodní
sama má zdušewnti a se oswoboditi. Clowk pírodní jest planý kmen, a má štpowán býti ze štpnice duchowní; to, co by bylo rostlo plan samo o sob, to samo nese owoce duchowní;
oka
z tla planého
wštipuj, aby
oka
Dobré srdce
mže
kráte o
nm
arci že
se
jen pak zahradníku pozoruj na
pod raubem se
wtší
Ta bedliw
tedy býti
i
pírodn pineseno,
sob
nemají hodno-
ani menší.
§.
100.
O
pádu.
Mluwíce o pádu, dobe rozeznáwejme pád
>vbec, pád Adanmw,
« pád leží
a
w nmž
lowka
osobního.
wdy
dogmatiky.
do
wšechno jen ním
lowk,
prwní že kdo
a ten-
nemluwme jinae než o tichém beránku, nám do spolenosti hodíwá lépe nežli wlk,
jako hrdlika lépe nežli wýr, ale o sti
tlaící.
nad raubem byla wzríjstu bujnjšího.
leží,
jest;
stawše
jest
celé
lowka
lowenstwo,
Onen pád jest ddiný, a náBh je sted celého tworst^va, pýchau odpadli angele, pýchau se
arci nepadá,
niimostedními. ale
Prawí
se,
kdo wykroí, že padne;
jest pád; w newinnosli že lowk ostati nepozdáwá se, že jest píslušnji poíti poznáním ddiné winy swé, totiž: jak lowk bu mrawem na sebe dotírajícím nebo píkladem tre-
nebo krok
mže;
i
,
stem,
škodau,
takovvým
jest,
pouením jakým
býlí
,
pocítí,
že
nemá; nepadne tedy nejsa 7
již
a jakkoli
procitne,
146
ást
pwodn
dobrý,
newzpímiti
a
ale
lánek
II.
pozná, že leží; ostati pak
wdauc
se,
III.
že
,
má
swj
pád swévvolný. Žádný z nás na pnvTií hích se nepamatuje; znali
jsme se
híšnými.
býti
co
snad
nám rozwinulo swdomí, poTak jest i u národ což
jak se
ale
pi zemi
wstáti, jest tolik
,
nám oswdují rozliné prostedky oišfowání a pomcky ku pemáhání jednotlivvých pud; ale pírodní osoba sama starý
pemoh
nowý, šení;
oistiti, spasiti se
padnuw
nemže
smrt,
wede lowenstwo,
a tak rozeznávvejme žiwotdwojí:
sitelowau,
nmž
ném wzkíšení, w a lásky.
lowk
tak
,
ke wzkrí-
ped
smrtí spa-
a žiwot
powýšen
jest
po wítzoslaw-
zákon swobody
Ale akoli synem božím spaseni jsme wšickni,
osobn úastnými
powinni jsme uiniti se
toho spasení,
Kristem trpti, umírati a z mrtwých wstáti. Tajemstwí
wtlení, smrti a wzkíšení jest jádro wíry naší, na
to
newí,
mu
nic
sprawedlnost ani
mže,
a
kdo
wíra ostatní není na plat; ani
mrawnost není pesná
,
která
wíry této za základ. Podoba dobrých skutk ti
Adam
ale
kdež wládl starý zákon strachu, a wždy za-
potebí bylo nowého oišfowání,
s
nýbrž jak
:
strhnul s sebau celé pokolení
ale jádro jest jinaké.
Wdy
nemá
jinde bý-
i
chlum jest poznání
wtleného slowa božího pro žiwota pak spoádání nejpotebnjší jest wíra o smrti a wzkíšení. Wánoní hosanna a jesle, welkononí kíž a hallelujah jsau stežeje duchowního žiwota. Ale wíra tato má mnoho stup, než dosáhne skwlosti swatodušní, a úastenstwí swobodné ;
zásluh spasitelowých nachází se tupostí,
mysli nepružností,
zení málomocnoslí,
uení
nákažliwostí stáwá se, že
w míre rozliné.
píklad
Rozumu wzbu-
netýkawostí,
jalowostí, porušení
we mnohém
mrawního
zásluha spasitele
není inná, že wida a slyše, co jest a co býti má, zpozdilosti
swé pi zemi
se plazí,
we
nezdwíhaje hlawy ke
147
o rozUnosfi stnun mrnwiúho-
swtlu, bez zanícení
bez rozpaku,
a
a tento
staw sluje
nehnétliwost mrawní.
§.
iOl.
O nehntUwost.
W pírodním nehnte,
stawu newinnosti také sice žádný
ale to proto,
wdomá;
obzoru mysli,
ale jako
Staw dobrého
nehntliwce
jest
den
swdomí,
že byl bez
hnétliwost jest
slunce
w
swdomí
tato ale již
wyšlo na
den podzimní zatemnilo
uinný swtlem
in nese.
nebeským, staw
jest hustá mlha, za níž sice slunce swítí, ale
paprsky nemohau proraziti ani k
oswt
ani k
zahrání.
nikde není Nehntliwý jest šedý po wšech stranách patrn wyslowen, nikde ani w rozporu ani w lásce, a má obraz swj we piírod na tworech polowiných, jaké widíwáme na bahnech, nemohauce íci, jsauli byliny ili žiwoichowé. Af si wládne práwo nebo násilí, af slawena jest prawda nebo lež, af zásluha úpí a kiwda wýská, nepohne ním. Wyprawuj powstné iny hrdin, Themisiokles nebude moci spáti, on ale tím lépe a jako ukonaušen usne wyprawuj zanícen, jaké ten neb onen pinášel wlasti obti, on pokrí ramenem a usmje se jako nad marnau pošetilostí. Postaw jej ped twor, jejž ;
;
wykauzlil
on zeptá
umlec zbožnný z hlubokosti bytnosti swé, k emu to má slaužiti; poukaž na neunaw-
se,
né namáhání osmleného dobywatele zahraženého chrámu prawdy, neporozumí tomu. A pitom jistí nehntliwci
hledí na
wdauce
swého sauseda hrd
jak jej
posauditi
a
wážnosti, a jestliže jim štstí wíce
swé
nežli jiným,
sob dostaten,
le po wenku;
w
neznají
necitu
cestu hodilo trusky
k newystání wypínají se; k obádání
148
ást
Uh
chmelí
11.
jádra nemajíce zraku, dle náhodných wlastností posuzují jiné
sebe
i
míry dobra
;
mí,
sebe
prawdy nemajíce, wšecko dle kde tak
a
a zatracují wšecko, co jest jinaí,
beze strachu mohau uiniti
;
wrný
jej kaupí;
pokud
jest,
si
konce, jest toho, kdo co wáže, pochlebník,
jej
podleza ped mocnými, hrdý ped menšími,
newda
dni,
k
emu,
a
ume
Nehn-
jinak jsau nesmlí.
tliwec sprostý, chudý, newšímaje
stopy po
sob
žije
den ke
nezanechaje.
W tuto nehntliwost hnusnau, kterau editel djstwa vyswých, padáwá nkdy míná na bývvalau sláwu a pítomný plije z ust
ku pedu
a šel za
celý národ;
i
zapo-
úkol, místo
by hledl
slaupem nebeského swlla,
ohlíží se
po masitých hrncích otroctwí swého, a neekaje zákona božího,
klaní se
modle
hrozí korábu,
newí;
lid
W
této
bahnné
wrným sob
mnohý
národ,
pomine jako jednotli-
a
setrwati; jinak
sama sebe nií;
práwa ducha nic krom
nebo
nho dsledným
nemže. Nehntliwosti základ, nemže býti nežli sobstwí, pi nepružnosti
dobro, již
i
ostati
má
wru
úadm,
powýšení k tunjším
Sobec musí nehntliwost
zrušiti,
následky:
dobro, nýbrž podoba dobrého.
w
mysli
lež a pokrytstwí.
est,
wážnost u
dlidu.
musí se prohlásiti pro
dobro, ale pro dobro skrze sobstwí, to
se takto
a
nejsa
pirozené. Ale nehntliwost škodíwá sobstwí;
dobré teba jen nápodobnné ,
wír a pekot
nehntliwosti mohau ale jen mlhawé a roz-
mysli
wného
snad
;
maje chleba a hry, na nebezpeenstwí
má jizbu swau zatopenu, nic mu po tom dje na radnici, \v kostele a na námstí. Tauto
cestau pošel již
dle
lunu
když
není, co se
wec.
Chop se wesla kdo
zlaté.
chop, nedbají obywatelé národního
wšak
arci není
Nehntliwost pewrhne
102.
§.
hež a
lowk protože
mu
pohrytstwt.
w
nehntliwec není
mysli
b.
Úel sobský, Powdomost
c.
Zdánliwé smíení obau
Pi
swé rozerwán, ale w po-
pružnost schází k rozkýwání se
krytstwí rozeznati jest již trojí stranu a.
149
rozlittosti stawu mrnwního.
o
;
:
dobra,
w podob
dobrého.
pohromad
pokrytstwí jest znamenité', zeje tu
wzdalowání se
i
pikraowání od
bof maje jasnjší
wdomost
zlého a ke zlému; ne-
dobra,
ukrýwá
se nedobrý,
maje jakéž takéž dobrou wážnosti; že pak bera na sebe
podobu dobrého, jemu odporuje, horší jest než nehntliwec. Wypodobnme si to následown. Pokud manžel nepoádný a newrný ped manželkau se ukrýwá, ješt si jí wáží, ale že se petwauje, jako by jen ona byla pokladem srdce jeho, klame ji dwojnásobn. Pokrytstwí samo w sob jest w odporu, proto se i wlastním jedem musí zniiti. ím híšnjší jest lowk, tím wíce cítit musí swau rozerwanost; tímto pak rozporem roste i neblaženost, a tau snaha jakž takž se zhojiti toto roztržitosti a.
pemáhání
Ukrýwání sebeklamawé. luje
od cesty prawé,
Caro immundus
;
zdánliwé
jest Cítí
lowk,
že se odchy-
ale
spiritus,
satanasque sofista,
Hic logicus, reliqui rhetor uterque bonus.
Rozum, powolný sluha wle, nachází mnohé wýdokazuje, žef to jen prostedek k dobrému cíli, ano že to prawdiwé dobro, proti nmuž jen wyžilý pedantismus se opírá. Piwádí píklady a uení rozumných muž, potebu poznání swta, obnažuje smšnau jiných
mluwy
;
upýpawost,
a
má po ruce
jiných a jiných
dwod
dosti,
450
ást
wí.
II.
lánek
III.
tajn pedce jen cítí newždy wíce, a písnjších; ale rozpaitost wždy jest tím wtší a tím wíce jest poteba ukrýwati se pi-ed swtem. Toho jest kterým rád sám
prawdu, wyhledáwá
a.
Ze
ale
dkaz
jeden spsob, jenž by se mohl nazwati ženským, ne žeby se jen u ženských
nýbrž že
nacházel,
neinný, pauze uki-ýwawý, Clowk žije w saukromí rozmarn, nestrídm, neistotn, nesworn
jest
se swými, bez
žen
a
cíle,
wynášely nad nížinu
jej
wšednosti; ale když ohlásí saused
w
wšecko skwje se jiném slohu
wa
za
;
jiné
barw,
dwema
slyšeti
náwštwu, hned rozpráwí se
a
w
newycwálaná slo-
twá oi uplakané trau se, a wypanáhodau erwené zbra w rozwztek-
cudoprázdná, po zaklepání wšecko jina;
rozsápaná uhladí dají
obna-
dle nadání okamžitého,
bez perutí, ježtoby
jen jako
se,
;
lené ruce stane se jen jako náhodnau hrakau, a ústa, ježto se
medem
pnila
ziwau
zkrátka, jen na
;
nenáwistí,
jen
ulici,
ped
preplýwají
lidmi, to jest
inusí, okazuje se mrawnost a spráwnost. Druhý spsob pokrytstwí, mužský, inný, schwalní
kde na pólo h.
jest Ucomernost. ale
nabízí
Pokrytec
neeká na pedu, by
se, tlaí se ku
jak jest pobožný,
prawowrný,
Co pán napow í, on
otrocký.
píležitost,
widn,
byl
pokorný,
doloží
,
jak
aby dokázal
powolnost; wlastnílio bratra doprowodí ke hranici, pítele zradí; co jen z daleka widí, že jest
mocných, a nad
hled na tlakomr než
jen
to
pes míru hned
milosti,
wýsledky
její,
akoli nechce které
této
lahodí
wle wždy
plní,
samé,
sobstwí
chytrému. c.
Akoli
prawd
oni píležitostní a
tito
od ducha se wzdalují,
schwalní pokrytci
pece w
w
skutku se-
lOl
o rozlinosti sfnwu mrnwního.
weejné zákonno-
tíce opatrn wykázaných mezí, sti
obwykají, a by slabost jedné strany tím spíše
zatajili,
s
druhé tím wíce tak nazwaných dobrých
skutku okazují;
ono
tof jest
kmínu
farizejstvví, z
desátek dáwající a na klobaucích a šatech posty a
newdomky
pokoru okazující. Arci mnozí úprawnosti, že
íé
we
ji
na
Ipejí
sprostot swé pejali
za swaté ddictwí; ale jest to znamení schudnutí
obecného ducha,
pi
sem zasteskne
ano
se,
nalíení otwírá
oi
nmž
duším welejším
sprostým
nebo
;
a-
takowého
vvlastní zaplítání
i
ím
déle
to
trwá, tím hledanjší, nucenjší A^^ypadá tato ducha-
konen
prázdná saustawa, až
podtrhne slaupy chatre,
Tesk pak
rum. s
pijde Simson
w
ana sesype se
probudí
mnohé ze mrákoty,
podiwením patí na Simsona, naslauchají
nowé wštby,
a trwají chwíli
se wzpamatují, již stojí
ích
proti
sob
;
w
když pak
užasnutí;
meem wk
a
a
slowm
we dwau rozporných
ohnm
a
,
marný
tábo-
se istí,
jednotliwec pak po otesení mysli swé rozhodne se bu(f na prawo neb na lewo.
§.
103.
Rozhodnutí mrawni. a.
Ka prawo.
Clowk pozná sebe samého pozná swj blud a bezcestí, uwidí hwzdu spásy swé, která swítí na chod,
níky
žiwota prawého.
ím jasnji
ím
pronikawjší
jest poznání,
nebe skrze mlhu roztržitau probleskne, tím rozpor mysli swé a wzoru swého, tím skrau-
hlaub
cítí
šenji
pone
pykati
hích
jako tlo po nemoci
swých; chce se wzchopit;
již sice
nemocné
není,
ale
ale slabé
152
ást
//.
lánek
UL ped-
tak jest kající duše již dobrá, ale nohy dobrého
sewzetí trnau a
waz dobré wle
klesá;
malomocný zapotebí má podpradla lech
musí wybírati,
si
nesnášeje
sob zdrawých, podobn we
a jako
tlesné
a wodidla, a
krmí
w jíd-
silných,
obrácenec mrawní,
a
o
nedwruje
swau, užíwá mnohých
prostedk podpírawých, schwaln se obmezuje a pautá, podkládaje se wli jiného, odíká se zawádiwé swéwolnosti, slávvau, jmním, pohodlím pohrdá a uzamykáwá se wiili
wyhýbá
se pokušením,
ped swtem
w
záludným, trwá
postech, modlitb, roz-
swého by získal duchu a wli prawdiwé pewahy nad marnau chtiwostí smysl. Tyto prostedky jmenujeme civik mraivní. Tento cwik ale, byAv mnohým náležitým prostedkem mrawního otužení, od jiných uinn jest cílem, a mnozí k nmu i od jiných bývvají pohánni ímž on nejen w marnau hraku pewrátí se nýbrž pautaje samostatnost, zdržuje od prawdiwé mrawnosti, a takto w powrhlosti swé zase zawádí w pokrytstwí, z nhož ml wywádti. ím slabším se kajícný cítí, tím u wlší wážnosti jímání,
trýznní tla
,
;
i
,
má
ty,
které widí nad
sebau; srdce jeho plní pokora
a obdiwowání se šlechetným
ncuje nalosti.
city
tení jeho.
wládne ním. Ale
toto
arci dle možnosti ski-yté ale
uskutenní stáwá
ný pipaután chtiwostí
musí
tyto
;
Swatý pathos
zbožnní
jest
ili
zbožnní
dosawáde jen
we-
úmyslu, a tedy jen ideální stránka, která
poznání,
lost
o nichž slyše, za-
Žiwotopisy swatých a wlastenských hrdin jsau
nejoblíbenjší .
skutkm,
swé, a proléwá slzy tauhy po podobné doko-
jest
má
již
jednání dobré
se jen zponenáhla.
w
Clowk
sob, kajíc-
posud k zemi tuhými swazky sobské
úmyslem arci jest oswobozen, ale w skutku swazky ješt odezáwati, pi emž arci mnohá
rána krwácí a
pálí,
ruka odtrhuje se a upauští na chwíl-
o rozlinosti stawu
lowk
ku,
odkládá,
ohlíží se
rozum,
býti musí;
zdali to
opt pebírá
a
sofista,
smyslný pud sám utichuje a stawí se jako zub pestáwá
new
lovve
áblem
lichotivvým
boleti,
odho
;
má
když
smle
škubni
,
wod jejích w as
nowa
vv mysli,
wymlauwá, ano jako pemoženým, wytržen;
býti
roztrhni
a
,
ale
smlauwu
s
od sebe, co z jeho služby
máš, a nepodáwej se pochybnosti, mohl, kterau wšak z
lo3
mraivního.
již jsi
wdecky pe-
uplácí chtiwost;
neslyš
práw jsau
pokušení, kdežto
d-
nejswod-
njší; lépe jest, když zwítzí chtiwost sama, než aby se
mrawní peswdenost;
zrušila
íši,
ano wypí podanau
wypí až do mrzkosti, a ochabne žár zemský,
wyswítí
hwzda
duchowní úwahy;
dobe si pamatuj mu tuto památku
toto
a
pak okamžení
až pistaupí pokušitel po druhé, ukaž
;
a
,
odstaupí
U lowka
zahanben.
dobrého býwá pád asto líkem homoeopatickým, jímž polepšenec nabude obratnosti
wálená
jednotliwé
úmysl
již
jasnu a
pemáhání
,
jest obecný,
zápasiti se
akoli dobrý
obecná ješt
syny
zem
mysli krásné
ctnosli
,
ano
tu není, s
jedné
hwzdy w modrém
stran ješt chmura sírkowým bleskem zemské opary.
kdežto jest na druhé
mrak erný
se
.§.
b.
zlého, a tato
Jsauf to
poíná;
ale ctnost
mohau na obzoru
swítiti,
lowk
jimiž dobrý
kde se musí hrub strany
w
obratnost jmenuje se cínosL
Rozhodnutí
104. ?ia
stranu lewau.
lowk
otesením mysli jen wíce zkypí pidu we híchu se zakoení. Odwrácen od slunce, roznítí na zíceninách prawdy swé žár swého rozumu, a ulkaw si lesklau saustawu z myJiný
sobské chtiwosti, a hlaub
šlének
sofístických
,
wyhlašuje
smýšlení
odporníkw )C
154
ást U. lánek
swých
za
nedozralé,
pošetilé
putat vitam illorum,) mravvy,
za wynález chytrých pro
její
IlI.
a
nesmlé;
Cinsaniam
práwo, náboženstwí drže
wdcw,
chwálí smyšlenost tuto
užitenost, a zastáwá je sáni horliwéji než jiný,
mysle u sebe
:
bez tchto pohodlných paut nedala by
se luza Avésti, malujme jim nebe a peklo, a
nepotebujeme wodidel dražších a mén bezpených; sám ale po tichu wíru odkládá a odwazuje mysl od každé powinnosti, až se od swdomí obecného odwáže. Tenkráte se ho již žádné powzbuzení nemijže dotknauti, protože již i
Avdecky jiskru boží w sob udusil. Tento staw j,menujeme mrawní ustydlost neb utwrdlost. Wšak jako na druhé stran u polepšence ostáwá málomocnost k wystaupení pcwn jistému, tak zde jako stín býwalého swdomí, jako popel na býwalém ohništi zbožného zántu, ostáwá jakási ostýchawost
hnau se
w nm jedy,
každého;
ale drak si
a zchytralá
saukromnost;
lí-
které had starý whnízdil do srdce
ješt
nedwuje
ze
skuliny, a
korauhew dobra ješt wystawena jest na dom. ano tím zetedlnjším písmem stojí znak dobroty na dweích, na wýložkách, na klobauku, a oko tím pobožnji zawírá a ústa pi^eplpvají swatými
prpowdmi
a
se,
žehráním na
swt; než tím samým zmáhá se w mysli úsmšek ábelský. ironie jest wždy jen dušený wztek, a není
zlý zkažený
horká ironie a Tato
ješt zloba úplná wylaupnuta ze slupky; ješt není prawý ábel, kdo si teba i úsmšn ješt wšímá nebe. Prawý, mželi, chladn,
newšímaw
swt,
poátku, pyšný
a jest, jak byl z
Zatwrzelec ukrýwá cíle
se,
hledí na a
duchowní
bez ohledu.
pokud podobau dobrého nedosáhne
swého; jak dojde, kam chtl, odhodí twáswatauška,
odhalí plášf, a samolib, jak jest, okáže se.
mže
se
nkdo
ukazowati mírným
,
Dlauhá
príwtiwým
,
léta
št-
155
o rozlinosti sfnwu mrawního.
drým
jak
;
má
to,
pro
inil
to
ukrutným, twrdým. Odtud ten
stane
,
nái-ek,
lakomcem,
se
že powýšení
m-
níwá mrawy; honores mutant mores; nemní, ale jen wAJewuje, nebo páni beze strachu mohau okázati se,
ím
Jak mnohý mazliwý milenec msíc po ženu swau! jak mnohá we swobodném
byli a jsau.
swatb
trýzní
w
stawu bywši poádná a poestná,
swau necudnost
ina
!
epci dá na jewo silau, mocí pí-
Jak medle pewahau,
pokrytstwí odpadne,
pestane
pokrýwání samo;
i
jak pomine strach a nadje, pomine stud a ostýchawost.
Nechodíwá ábel nahý, akoliw by to byl nejlibjší sob jeho nebo nejwtší wzdálenost od dobra jest ;
w
zlém až ke sjednocení
spdojíti
sebau. Dowršení zlého není
s
náružiwost ani otroctwí, ale chladná bezbožnost a swoboda,
a pewrácená.
Prawí
nenáwist dobra; wšak ale
w
se,
že zloba nejhlubší jest
neho
wážnost, opowržení pak jest uznání
Tof
ale zlý
úsudek
n
;
dokonalý též
ale
pi swém,
wdt, tof
pemožena
nenáwisti není
nemže;
byl
by
za niemné.
jen bludný
to
že jest nebe a co jest, a ostati pyš-
lowk
bezbožnost úplná; které
schopen není, akoli se zatwrzelec tomu
blíží,
snad
a pádí
k
netený jen zwláštním pobídnutím prozetelnosti boží mže wzbuzen býti. zatracení, kdežto
Ztracení boha,
zpuštm' se boha
jest
i
zpuštní se
ducha swého, jest ztráta sebe samého, a tedy smrt du-
chowní pravvdiwjší
jest pominutí nežli smrt tla;
tedy též národ, jemuž se
mže
íci
:
zemel
Slyšením slyšeti
budete a nesrozumíte, hledíce hledti budete a neuzíte:
Nebo zhrublo srdce a
oi
lidu tohoto,
svvé zamhaurili,
srdcem nerozumli, uzdrawil.
aby snad
a
ušima tžce
newidli
a
slyšeli,
neslyšeli a
a neobrátili se, aby je
bh
ne-
156
ást
II.
§.
-
mrawní
Ustydlec
moi
svvému.
w
ruchu
105.
Doby obrácení k dobrému.
do dlku na hrázi
k
láneTc líh
srdci,
wlnka wyšplauchnutá
jest jako
ona nyje, kdežto walný praud pádí
;
Uslydlost
které jen
pominutí
jest
w
bohu
spasitelného
má prawé
nalézati
odpoinutí. Ustydlost tato jest následek pýchy, chtíc býti
we swatém tle
stwí žiwota obecného, a tak
wadne jako
wtwiky
odpadne od mateské
která
celku o sob, ztratí úasten-
swé.
když
lístek,
Nesnadné
jest
rozwlažení ustydlosti, ale prozetelnost boží dopauštíwá wšelijaké pobídky k rozkýwáníulwrdlé mysli: štstí, ne-
co blesky z wyšších
štstí, lásku, odpor, náhodu, ježto
swt
w led
udeíce
mysli rozwlaží
dech žiwota jarního, rozenosti
lowí,
a
ji
a
wdechnau
w
ní
wzbudí zatarasenau kliku pi-
Wlastní mocí utwrdlec newzchopí se,
dotknauti se jeho musí ruka boží. Obrácení k dobru jest
odwrácení se od zlého a nawrácení; tjší jest doba obratu samého.
mení
Obrat
ale
nejznameni-
wécleckij jest
za-
na jinau stranu; jedna myšlénka žiwá uakwasí
rychle obih wší wdaucnosti, a jeden blesk oswítí celý
chrám
mysli.
Shlédne
bh
na Saula pronásledowníka, a
swta to oswta wdecká. Horliwá wlc nábožná ostala. Kde se naprawiti má wle, tu musí rozwinuté klubko zlého zase býti z wíroposedlého žida stane se apoštol
;
swinuto; nelze na jinau cestu peskoiti, ale wrátiti se
musí kajícný až k wýchodu,
a
náwrat jest ustawiný
boj a zápas s mocnostmi, jimž se
byl híšník
upsal, a
pelézání pes zástawky peklem nahrnuté. Widí rozwla-
žené srdce, an
mu kyne wzor
blahoslawený
též propasti mezi ním a sebau, pozná a jakž bylo hrdé sebe zapomenutí
;
ale widí
swau niemnost,
pwodní
pád, tak jest
:
157
o rozlinosti stawu mrawnlho. toto
pokorné poznání sebe privní doba nawrácení
ím
powstání.
kiwé
jasnji poznáwá
králowstwí božím,
w
w
církwi,
obci a mysli swé,
živvjší jej proniká tauha, aby se naprawil,
nji
hích
lituje
swých,
a
nazpt,
tetí pak jest ivzchopmi
ale kluzká jest cesta,
s
tím skrauše-
swému uskutenní. Wzchopiw
dým krokem nepítel
podob
strojí
w
tím
skrauscnost jest doba
tato
druhá mrawního powstáwání; se této tauhy k
ili
položení swé
a
wle
nowá
ním se potkáwá, ano
i
se,
jde
potácí se, a kaž-
w
a
osidla,
w podob
rozliné
napominatele
a dobrého rádce, powzbuzuje k wýletu, poskytuje sám peruf,
ale
máhá sám
tajn páliti
strojí
osud Ikarvv. Ano
toho neb onoho híchu
bojowníku pozorliwý na wše, a
wz,
nepítel po-
koeny;
že
w
ale
bu
šatu pokory
a zapírání sebe asto daemon pýchy, lakomstwí a wírowzteku Istiw skrýwá se, a na spáleništi náružiwostí
jiných
si
howí;
jsauf
pak nowjší
lowka
posedlosti
horší nežli prwní. Pýchau a faryzejskau samolibostí zrodí
se samodostatenost, a tau zamezí se cesta k
nému
swobod-
proto prawí chyte Mefistofeles sám u
poznání;
sebe Verachte nur Vernunft
iind
Des Menschen allerhochste Lass nur Dich von
So hab
in
Blend und Zauberwerken
dem
ich
Wissenschaft, Krafl;
Líigengeist bestárken,
dich schon
unbedingt.
Poznáwání prawdy, wždy žiwjší, swobodnjší, prawý štít a me proti lsti a násilí pekla; oswícenost zastawuje pád, a okazuje cestu nawrácení k newinnosti. Nawracujíce se, picházíwáme ale zas na ta místa, kde jsme byli padajíce widíme co dobré jest, i chceme to uskuteniti, ale swt tomu nechce tu smlost naše mnohau míwá ptku; ostýcháme se býti zjewn
jest
;
;
;
i
58
ást
a
dobrými,
pokrýwáme zdáli
a
jsme
;
III.
bojíme se wíce
;
bychom
smšnými ped
býti
než jsme
tajné se,
lánek
II.
w
než boha
a sami se
ne-
stawíme se horšími,
jinými,
tof jest pokrytstwí
lidí
pán
neurazili
náwratu, též obrácené.
Tím Avšak rozpak jeden zawádí nás do druhého, a nenacházíme w sob dslednosti wždy ješt býwáme rozpoltni, a ohlížíme se od pluhu swatého nazpt; kterážto ;
rozerwanost welmi nás hojení;
ale
znamení
jest
a setr\váme-li,
sewre se;
smlost mrawní; Avzpauzející se nyní pud a wítzslwí bývvá astjší. Tento boj swého wítzstwí jest clnost.
wzroste
síla a
sobský se jistý
Bolest
bolí.
bolestí swírá se rána,
uklidí,
106.
§.
O Prawé sjednocení
ctnostech. ili
šek dokonalosti; šlechtí se
ale
dobýwá
pírodní nejwíce
ml
ujme,
prawdy swé
piro-
jest
wr-
se jen stránky po stránce;
na stromu mysli naší
a tof arci nejdríwe se
lowí
zduchoAvnní
zenosti ili rownost skutenosti a
wtwika
kde
podobu mrawní
po vvtwice;
podkladek planý,
již ;
tyto
pírodní po-
dobnosti mrawní jmenujeme ctnosti pírodní, stota pírodní, dobrotiwost, útrpnost,
k.
p.
i-
smlost, swornost,
píwtiwost, upímnost a jiné, ježto nacházíme i u zwírat. Každá pak krom swého podobenstwí k dobrému míwá zwláštní skromnost, trpliwost,
štdrota,
šetrnost,
i
též
pirozenau odchylnost
k. p. hrdost,
wost, bojácnost, nelidskost, podlézawost
náhlost,
marni-
a jiné.
Opatrní
wšak bume, abychom nezmátli sob zddné jmní a swobodu; prawá clnost dobyta jest swobodn, tedy wépírodní není jí na ujmu, dom, akoli koínek její nýbrž práw ji iní plodnau a upímnau; k. p. kdo jsi
wpd
o rozlinosli
powahy
rekowskau chtl se
máhání
proti pirozenosti jest
wá shoda ducha
s
lovví jednota,
jest pirozená,
Ponwadž
a
a
poáten mže
že
ne
jsau rozliný, ne-
rozpory jedné snahy,
jsauf
odpory; jedna wyzýwá druhau
ale patrné jest,
ale
duch jest pi-
ale
tedy ctnosti jakožto duchowní
tohoto jednocení,
mohau sob odporowati; ale nejsau
marné, a ctnost jest pra-
pirozeností; ctnost jakožto stálá jest
pírodní, nýbrž duchowní.
jsau stránky
než bys
tuto.
wýteným. Každé na-
státi
náwyk swobody;
též náwyk, ale
rozenosti
pdu
wzdéláwej radji
tiché,
ctností
159
mrnwního.
slnuti
býti
samým
tím
;
jedna bez dru-
stežme se jmenowati nectností; ne slowem ale stanovvným smyslem,
hé, a nedostatek tento
a
nebo nectnost
znamenáwá
zlau dopustiwost, ne ale
nemohau
Ctnosti a nectnosti
meškawost w dobru. wedlé sebe doby
býti
toho samého ducha, ale nemusí již býti rozwinuty ctnojiné.
sti
kwte
Kdež jedna neb druhá
mže
,
jedné neb druhé strany slabau míti ohradu býti
W
uphié wítzstvví,
již slawí se
jest rozhodnuto. ha.
té jest
,
nebo ješt bojowati, kdežto na druhé
nepíteli,
stran
srdce s
pístupné
Jinae
jest
w
a pro nebe
weskrz
mysli odwrácené od bo-
zmatek hrozný, roztržitost a odpory kí-
žem a kížem sob, wzdorná ;
hrdost a otroclwí
k. p.
urputnost a ochablost,
wždy býwají pi chlípnost a ukrut-
nost a tak weskrz. Nemrawnost je neustálý wír každau
wle.
D-
slednost ale jest znak snahy dobré, a kdoby koli
ce-
chwíli jinam obracující
lého zákona
ostíhal,
smr a
jest
winen wšemi. Tenf
níš,
také jest
ekl
:
dobu jsau rozliné, nerozdílné.
wdaucnosti
pcstaupil zajisté,
nezabiješ.
w
bytnosti
a
w
by pak
který
ekl
:
Takto ctnosti, a
w prawd
jediném, nesesmil-
a
na po-
swé jsau
460
áslII. lÁneJc 107.
§.
O
lil.
ctnostech základních ili hlaivních.
Žiwot zlý wždy wíce rozrýwá se a rozplizuje, žiwot prawdiwý wždy wíce se kulatí jednotliwé skutky, na podobu rozdílné, wždy wíce w jádru swém sobe se blíží, až poznají swau jednotu. Tyto jednoty, tito slaupowé, na kterých chrám žiwota dobrého jest založen, tyto stránky prawé wle nazýwají se ctnosti hlawní ili otcowé swatí a katechismus základní. ecká filosofie náš udáwá twero ctností tchto, a sice stídmost, sprawedlnost, maudrost a stálost. Jsauf to prawé stežeje, na nichž otwírá a zawírá se žiwot mrawní. Nebo když ;
,
dobro jest jednota a míra
zajisté ani
wíile,
jedna ani dru-
há doba pro sebe nemá se nad jiné wypínati
má pekypowati a smrné wedlé jiných
jedné strany srdce
nýbrž skroum a
s
aniž s
,
druhé Av^sychati,
má každá
a s nimi
doba pirozenosti lowí míti práwo swé; což jest stídmost neb mírnost. lowk nemá ale ostati o sob,
údem
jsa
zase
má
tu
celku wyššího, malé a welké obce;
skrown
a
smrn
oban
wedlé
on
i
jiných a s nimi
obcowati a se jednotiti; tím pak ídí se dle práwa
jednotliwc
a
obce, a tato ctnost jest spraivullnost.
mírnosti a sprawedlnosti a práwo
;
K
zapotebí jest poznáwati míru
a jelikož to jest
úel, musí se k tomu wyhle-
dáwati také prostedky, to jest, aby byl duch prawau jednotau, musí
wdaucnost
pak wzájemnost
wle
i
a pronikání se
býti sjednocena
wdaucnosti
wosti a konawosti jest maudrost.
Wšak
maudrost o sob, jako se ní
náš
k.
maudrost uskutenná; proti
kážek býti
a
mnoho wzpírá
p.
i
wk
proti
tato
pozna-
jiné jest
ale
honosí, a
mnoho kupí
odbojník;
se
dobrým, powinen jest
ní
ili
;
se
pe-
kdo tedy chce
mocnostem záwisti-
;
wým
smlost
kteraužto
se postawiti,
W lomto
jmenujeme žena jest mrawní dokonalost, stálost.
lost
druhé,
nost
pomry
již
sama
I s
jiné
hlížíme,
w
in sám
O Dobro
wli
swt
obsa-
jedna býti bez
mau-
maudrost pak
twero hlawních
;
:
na-
spra-
maudrost, ndtuz^wvexú: smlost
2l
108.
dokonalé osobnosti.
lowenstwo má
úkol,
w.ystawti z djstwa
nowý
úel swta,
jest
ctností
mírnost a
jednota jejich jest láska.
§.
tuto
wytrwa-
ctností
mírnost a sprawedl-
wzhledem na úmysl:
stálost
:
wcí jest
osob a
strany toto
totiž:
boji
sob.
wedlnost, na rozmysl
na
nemže
záhubná potýkawost;
drost, jest slepá a
rozsuzujíc
a
w
a
tweru
nemajíc po boku sestru swau
p. stálost,
k.
i61
rozli7tosti staivu mrnwního.
o
ideální uskuteniti,
a
duchowní, jehož doby ili stawiwo jsau jednotliwé
wle, aby bh, jak pehlídaje swt nowostwoený ekl, že dobrý jest welmi, na konci
dnw,
pohledná na saustawu djstwa ekl
na obecném saudu, též,
že dobrý jest,
neb radji, protože u boha zaátek a konec jest jedno, aby sauhlasn znlo po wšemmíru DIH. Newystaí te-
dy jen chowání sáhati též
mírné
a
upímné
musí do kol djstwa
;
schwaln lowk mnohé má pt-
;
ale tu
ky.
Kdo
mu,
proto nenachází žádného odporu;
dobrý
jest
lowk,
we
boiti,
tu
se peklo
spáti
sprawedliwý,
jen
nepekáží
žádné-
dospje že má stawti, tu nastane poteba dí-
odwážeti a dobýwati místa k brání
a
wzpauzí welmi.
wedlé hnízda wosího,
ale pichni
ale jak
nowé stawb Pokojn mžeš
do
nho
a
budeš
se muset ohánti.
lowk
dobrý, znaje swau
wli dobrau
a wida,
162
(íást
mu
jak
jiní
n. dáneh
SAvévvoln a hrdé, a
111.
bludn
jiní
kážejí, wida nesnáze úkolu swého, cít
a
pláe,
a
pe-
slep
popedwídaje nauzi a muka a nátisky, jemu a wšem milým jeho zasteskne sob tento plá jest jako onen swatých otc w
chopy a jímati jež chystají
a
již hnáti se
jej,
,
pedsíni pekelné; tak jako
tito,
i
oni ekají na vvyku-
pitele,
jenž by prolomil cestu; rádi
klestiti
cestu a
w
prwním
ad
pjdau
za ním, ale
wydržeti walný
útok
odporníkw, jsau neschopní. Wezmi pane tento kalich, wolají, a jen malý poet pidá odhodlan: ale twá ne má wide sta se. Wtší poet bázliw trnau, a opatrn jdau pozdaleku kohaut; zase
a tikráte zapírají pána, nežli
,
želí sice,
nowé
newdí sob
ale
pokrytstwí, ale na opak
se dobrými jsauce zlí; jsau, klaní a
koí
tito
;
zazpíwá
Zde nastáwá
jiní pokrytci stavví
ubozí stawí se horšími nežli
modlám, jež
se
rady.
w
srdci
swém pro-
prawého; bludná slowa mluwí, majíce uchystaná na jazyku prawdiwá; w adech stojí a pod praporem odporník swých, a bojují proti tm, jež milují, ano ku kíži a hranici doprowázejí, kterým welebíce boha
klínají,
w
srdci
mu
swém
stawí chrámy.
a nedozrají
Tito nedostojí
k dokonalé osobnosti,
duchu swé-
nejsauce sjed-
w sob. Ale jsau též, kteí stojíce w adu prwneohrožen wšechno wzoru pinášejí k obti, berance na se potupu a muka dwojnásobná, jednau za sebe jichž náek nemohl je swésti z a jednau za swé milé noceni
ním,
,
cesty dobra uznaného a zastíniti jim prawdu. Atqui sciebat,
quae sibi
barbarus tortor pararet.
Tuto hrdinskau
stránku ctnosti jmenujeme smlost; druhá jest wytrwalost, stálost, jako smlost jící.
wždy
se
Wšak smlost kwapná neprozetelná práw
že wywésti, proti se
stránka její
státi
emu
se ozbrojila;
stálost
opakuto
m-
pak
mže
w
opak,
twrdošíjnau neústupností a pewrhnauti se
:
163
o rozlinosti stnwu mrawního.
pekážkau dobrého jehož mela byli Smlost a stálost musí býti nadšena duchem podporau. kdež pak bude
,
jenž whlaubiw
pravvým,
lený wzor swj.
Dwra mysli
w
nejohniwéjším
,
prohlídá
widí
wt-
jewí se ulšeností
Tato smlá, mírná,
boji.
jest maudrost,
a
wraucnost
stálá,
její jest
wraucí maudrost a maudrá láska jest doko-
tato
neb chceme-li
nalost osoby, charakter,
našemu
již
má pímések nedwéry.
Náružiwost
utšená obezetnost láska;
sebe samého
budaucnosti
we wšemohaucnost ducha
w
i
w
se
organické swazky celku, a
nawrátiti piiwodní smysl
pknému
slowu
jmenujme charakter
,
lowka, ne práw duchowní poíná prawdiwý swj žiwot.
dstojnost. Tato dstojnost jest dosplost
jakoby byl zde
lowk
Láska k bohu a dobrá
wc jedna
;
ruje k bohu.
konce, nýbrž naopak že
u jejího
již
nebo Kdo
wle
jeho
nkteré jeho neb jest
;
to
w prawd
slovva,
swé jen
ale
sm-
miluje sebe a ne pro boha, jest so-
bec; kdo miluje bližního ale jen
jsau rozliná
každá láska
ne proboha, nemiluje jeho,
a
wlastnosti,
pauhé
lnutí
které zajímají chtiwost
pírodní.
— Každá wle jen
tehdy jest dobrá, když ízena jest bohem, podlé boha a
wda
sama bez boha
pro boha
;
hraka
prawá a swobodná
;
i
wda
jest hrdá
rozumowá
roste z lásky,
a lásky
této,
kteráž jest duše osobní dstojnosti, rozeznáwá se
trojí
stupe
a.
Klidná wznešená mysl,
boženstwí, práwu b.
a
hluboce
mrawu
zakoenná w ná-
wku
pítomného.
Nepokoj swatý a hrdinská tauha po uskutenní wzoru, s
boj
pítomností
apoštolw
a
zaného srdce a
rozpadlého
prorokw, uší,
;
tof jest
powolání a
jež twrdošíjní,
neobe-
protiwíce se duchu swalému,
wyhánli jako otcowé jejich. Mžeme až dosawáde ptáti Kterému proroku neproli-
zabíjeli
se
již
a
:
ást U.
164 wili se ?
Jestif to
(Jlnneh IV.
ptka,
trwající až
dosawáde,
s
tmi, kleí wzali klí umní, sami newešli, a tm, kteíž wcházeli, zabránili jsau, ímž plní se proroctwí,
w
že wšichni,
budau
Kristu,
stojníci ducha,
ceninách
ktei^íž
chtjí
pobožn
míti protiwenstwí.
žiwi býti
Tito jsau
d-
sob chrám swj na zíumuených. Wšak ale jsau též
stawícího
srdcí
wyznawai, c.
nemohau již jinae nežli slaužiti duchu obecnému, dobyli sob w služb této i
kteí, nejen že
ulšcnos/i,
a zmrskáni radují
uinni trpti ce, že
se,
protiwenstwí pro jméno
marné
jest
že jsau hodní
pán, wdau-
namáhání protiwník, wdauce,
že každá kapka krwe jejich jest semeno nowých
wyznawa. stwí
w
božím
Tito jsau ,
a slawí
wítzowé slawní w králowwždy triumfy nepomíjející
djstwu, jež pochopují jejich potomci.
LÁNEK O
IV.
rarawní pícitce. §.
109.
Pojem inrawní piithy.
lowk dle swé pírodní stránky má sjednocené w sob rozliné rozdíly, tlesné dušewné. Dospíwání i
k rozumu jest též jen jednocení swých cit, hled, šlének, žádostí a
skutk; proto
mžeme
my-
osobu nazwati
mrawním saudobím. Toto saudobí pak zase jest jen dobau organism wyšších, rodiny, obce, církwe. Pe-
o mraivní
wahau doby jedné
165
prícHce.
zdrawí, rozum, mrawnost,
zruší se
práwo, což -vYŠe záleží na saudobné smrnosti.
Tato jed-
w
nota, tato míra boží, a ta jsauc
duchowenstwu jest dobro, jest wle zákonem a prawidlem wšehomíra, jest
proti níž žádné práwo býti nemže. pednost a wláda, proež co jest odbojného, zniit musí samo sebe nebo wedlé wšemohaucnosti a proti ní nic státi nemže. Patrné jest toto wítzstwí dobra, tato samowláda jeho jen w celku, w saui
jediné prdivo,
Duchu
náleží
;
w déjsfwu dokonalém. Wšak ale lowk wdomé sám iní, co wle boží jest, a wíducha w jednotliwé mysli a žiwot, we zwlášt-
du obecném,
swobodný tzstwí
ním saudobí obce má
býti
swobodný in osoby
a obce.
Jewí se pak pednost ducha za jedno pokraowáním a druhé naprawowáním poádku zkiweného saumrnosti zrušené. K tomu newyhnutedln potebné jest poznání swého položení. Osoba i obec musí wdt, jde-li ku pedu ili nazpt, poádá-li se ili mate a rozpauští, we které dob poíná porušení aneb zmohlo se. Takowý saud poznání sebe zowe mrawní píitka; a za
,
ponwadž
tato
jednota osoby a obce jest zákon,
dá se
píitka též uriti co wymení píchylky neb odchylky wle k zákonu neb od zákona. §.
110.
Rozlinost piithy. Píitka
ili
písudek mrawní
jest
pimení
skutku
a wle k zákonu, jest saud shodnosti doby s celkem ili se saudobím; jest tedy w píitce jako w
k wli
saudu každém rozeznati a.
kdo pisuzuje, ili saudce,
b.
komu
c.
co se pisuzuje.
se pisuzuje,
sauzenec,
ást II. lánek
166 I,
a.
IV.
Jako newí jeden úd o druhém, neníli,
nýbrž jen celek
mže
zdrawý nebo
w duchowenstwu jen dobrot dob swých. Toto
nost jednotliwých dob, lak
saudobí sauditi
jestli
shodnost neb neshod-
cítí
o
i
saudobí pak jest zaprwé osobni, tak že
w
jedné
sauzenec a saud. Tato prí-
též mysli jest saudce,
itka jest mrawni. b.
Saudobí wyšší, obec, saudí dobu šwau, jednotli-
wého obana, c.
a tof jest
píitka práwní.
Nejwyšší saud ale jest o wesmrnosti ili o
shodnosti s
wlí
boží,
a takto
wle,
jisté
sauzen jest
každý bez pestání. Pozoruje-li sebe, cítí swé odsauzení, a tof jest jeho osud, ona Nemesis, ježto sedí skryta
w
srdci
jest tohoto srdce.
kuje,
zajisté
každého skutku,
shoduje se
umlcowi, jenž
pulsem
ili
Fátum, které ze v/nitku wypu-
stoje
itau obmýšlí pauze
s
prozetelností boží,
nad osobností
lowí
i
a
nad obcí ur-
twory, zwlášt dra-
dobe
matikowi, jako jest Shakespeare, tento osud byl znám. II.
Když píitka založena tedy
nemže
nost
mže
jest na
pednosti ducha,
pednemže; byw pi sob mže
sauzen býti jiný, než kdo tuto
zapírati;
pauhá píroda toho
jest to zase jen duch, který
od sebe odpadnauti. Sauzenec tedy jest swobodný; jen ten jest dobrý neb zlý, a kdokoli až k ducho-
wenstwí nedospl, nemá winy, sebe, nýbrž popauzen z wenku. III.
Jestli
že jen swobodný
zuje se také jen totiž
to,
co
wina, ježto sluje
mže mlo
w
neb
nejedná ze
sauzen býti za
,
pisuwli,
pwod swj
dobrém smyslu zásluha
i67
o mrauni piilce. a
we zlém
udání
— — — —
b. c.
d.
1
e.
Pímr dobrý nebo
práwní.
spoleenská. mrawní.
k zákonu wnbec, jmenujeme jakost jeho;
a
we
ny
jest
roz-
dle
nazwána ko-
a tato rozlinost budiž
dobrém
tžký pestupek
zlém: pestupek,
skutky winníkowy
a zloin.
TFinen tím neb nnvinen,
:
mén
neb
wíce
roze-
dobrý, šlechetný, wznešený skutek,
:
jakosti saudí se
kolikosti:
nhož
ale jsau též
Tento rozdíl iní rozum obecný,
likost skutku.
w
lowí.
skutku
zlý,
tato dle
obanská.
liné stupn winy, znáwaje
smyslu uzím. Wina jest:
Wina pauze
a.
I
we
toína
pedešlého
již
bu
winen, a
strany
porownáwajíc
to
mezi sebau nebo
S stras
s
jinými.
IH.
§. 1
Odmna
a
trest.
Skutek mrawní, maje jewišt swé
w
saukronmosli
pes meze práwa sausedního, krom mysli; nebo saused, nema-
osoby, a nikterak nesáhaje
nemže
saudce míti
je rukowti,
za kterau by se uchytil, nemaje
který by nitku
saudu swého zawsil,
posuzowati jiného mrawnosti. jako kau, ohništ jest jest na jewu, ale jen
musí widt na skutek
wyzná, že a
mu
A
widí skutek zewnitní,
Clowk poznáwá,
skryto.
bh hledí w i
na
wli
;
háku, na a nemá
nemže
srdce.
co
Saudce mrawní
kdo toho nemže,
a
jest neslušné posuzowati mrawnost sauseda
prwní kámen na
nho
Nesluší-li sauseda
zdwiliati.
suzowati, jak by se kdo opowážil jej trfstati z
jeho
mraw.
Arci,
odmowati mu
dobrému neujde
poneb
odm-
168 na
ást IL lánek a
zlému
trest;
každý skutek má
hož puí požehnání neb kletba, ,
shoduje se zlý ale,
žiwot
celkem
s
IV.
w sob jádro,
protože
to jest lásku
,
na wšechny strany odporný,
wku,
z
n-
dobrý skutek
nachází
w
nemže
celku,
wejíti
w
nýbrž uwadne, jsa osamlý, bez koínku a
Odmna
wzájemnosti.
každého skutku skrýwá se
a trest
pwodn w nm samém. Jest to semínko osudní wnitní proto se lowk šlechetný zastydí, když nkdo
již
;
proto samo též zanewe zloinec na saudce a trestatele wenkowského swéwolného. Duch jest jednota, a jednání dobré jest jednocení se vr sob, w obci a w celku wbec; dobrý skutek jest organický; zlé ale jest protiduch a tedy rozwržení, zmatek, GiJYX"<^tí. Dobré jest poádek, a zlé jest neád; na tom zakládá se trest. Wýborn wyslowuje pojem trestu Tomáš Aquinský: Protože jest hích skutek neádný, na jewu jest, že ten, kdo heší, poádek ruší, a z toho následuje, že zaslauží, aby byl potlaen od samého tohoto poádku, kteréžto potlaení jest irtsí. Proež dle trojího poádku, jemuž jest podízena wle lowí, lásku jeho chce zaplatiti
mže lowk
trojím
swého,
2.
trestem trestán býti. Jest ale pod-
lowí:
poádku wyššího rozupoádku lowka sausedního, 3. poádku
ízena pirozenost
mu
;
1.
wšeobecnému wlády boží; každý pak ruší se híchem, proež býwá lowk trestán a. swdomím swým, b. ízením lowím, c. bohem. i
Wda lowí mže
:
puzení
lowího
obcowání;
wli obecné
trest;
;
skryté
práwo
proež každé híšné pro-
rušení zákona, uražení práwa.
liwá protiwí se
bojné jest
jest
jest to prawidlo ili
jeho, a wyslowení jeho zákon,
winní jest
pownitní
se obírati jen s trestem
ádku lowího. Tento poádek
Wle jednot-
porážka pak této
wle
od-
on jest zniení odboje, naprawení po-
o mrawní
169
}ii!ilce.
ádku, poUvrzení práwa. Sprawedlnost a
pwod
Není tedy
trestu.
nní uraženému,
newdomky
saukromé osob
má
kteréž
urazí ,
jest ledy základ
náhrada a zadostui-
trest
místo jen
tehdáž
ní;
saukromé práwo
když se
,
trest nenáleží
nýbrž jest wýjew zdrawého právvní-
ho žiwota obce, jest wítzoslawnost práwa obecného, a teprwa když toto se napravví, sluší se ohlídnauti, nem-
prostedkem wychowatelským
že-li se trest státi
ili
k
naprawení, a wýstrahau pro budaucí zlau wli. Zde pak se obec práwní stýká
církwí,
s
swé wychowáwali, naprawowati
ím
swj odmnu.
wíce bylo utištno
nemá
;
za wznešený skutek
w prawd
lowk nekoná odmnau
ných za mzdu, aniž obec míní
za opak
skutk
k tomu
též nic jiného než slawiti
šlechet-
láká,
wyznamená obana nad
když
a
jiné,
ne-
wítzstwí du-
má
cha a pednost jeho. Když ale trest býti a
spáse.
Jako obec netrestá, jen aby se winníci
tak zase dobrý
odstrašili,
dowádti ke
na pružnosti práwa, které winu tím
Záleží-li trest
wíce odmrští,
jejížto úkol jest dílky
a
wýstrahau,
spolenost teprwa se dochowáwá ku prawému obco-
mže
wání,
dochowatel
i
odmnu
za prostedek;
míti
zwedenoslí pak a zdokonalením pomine jedno
Ze
trest
odmny, uznáwá
není opak
zákonnictwí, kteréž
o
odmn,
wali ctí
,
a
znamenitým
,
druhé.
w
o trestu nežli
národowé
mšanm
sláwau a nesmrtedlností jména
i
obecný rozum
wždy mluwí wíce jen
a namítne-li kdo, že se
odmují
i
až
prawím
odmodosawáde ,
že tato
est, sláwa, nesmrtedlnost nedochází hrdiny z wenku,
jakoby nula,
mu
od
mimo
nkoho mohla
to,
býti
piknuta neb odek-
že národ sám sebe
úd
ctí,
když oslawuje
nebo co jsau wdci jeho nežli oko jeho, co hrdinowé než ruka jeho ? Jak jinae je
jméno wýborných
;
8
170 s
ást
Trestajíc obec powi-helce.
trestem!
brž
tím
i
uíncJ; IV.
II.
clí
O hlaxcmm má
Má-li mi co býti
w
praividlu piitky.
swé jen \ve králowstAví ducha. piteno, bu si zásluha neb wina, musí místo
nejdíwe dokázána
mau wh',
ný-
112.
§.
Príitka
netrestá sebe,
sebe.
skutku sauzeného
býti sauwislost
níž se musí
najíti
pwod
jeho.
s
Clowk
dosplý až ke swobodné wuli sluje osoba, jest Já. a wle má sted swj w mysli, psobení rozšiuje po obwodu Avíce mén rozsáhlém, a jen zponenáhla
Wšak mizí;
wíúe králowa po celém králowstwí jest roz-
k. p.
wle pána žije w poddaných, we wle jejich jest rozeznatedlná;
prostena; osobní
i
i
a zde
od
wlastních
zwíatech se je%YÍ, a to tím wíce, ím schopnjší jsau jemu rozumti k. p. psi, ano w bezžiwotném má Avle i
majitele
swj
stan,
a
mže
odtud
winn
býti
inná,
k. p.
kdo neopatenau puškau lehkomysln uškodí sausedu na tom neb onom. Je-li tedy kdo ím winen
winen neb
jest,
nic,
wle,
záleží
bu
si
dá-li se mu dokázati swobodná sob nebo mimostední na wcech.
na tom,
pak o
Ale k odsauzení k trestu poteba jest též poznati
stupe winy
bo
jestli
;
trest a
wymiti rown ne-
wina musí se
wina wtší než
ti'est,
;
tu práwo porušené ne-
naprawilo se, neukulatilo se dosti
;
pakli je Avtší
ti"est,
není pro obec rány wtší než když pro uskutenní práwa sama práwo ruší, teba na zloinci. Tím podmílá základní kámen, na kterém spoíwá, šije jed u wlastní pdu, nepoádek w poádek, stalo
se
winníkowi bezprawí,
aby se na tomto
wšak pozná
se
odporu
stupeíi
a
konen
winy?
Dle
rozrazila.
eho
Dle
eho
než dle stupn
171
o mniwní prlitce. swoboíly,
a ten dle
wbec.
znání
stupn swdomí
má
Poznání wšak
iii dle jasnosti
po-
jednu
stranu dwojí,
obrácenau k poznawateli a dnihau ku pedmtu, jejž poznáwámc. Mluwíme zde ale o jednání, tedy o jednaaby se jím wyjewila; po-
a o tom, co wíili wybídlo,
teli,
znání tedy hledí na zákon a na skutek.
obecná, a
w skutku
neb rozstaupení se wide obecné wíce neb
mén
Zákon
jewí se wide jednotliwá
a jednotlhvé
wle
winným. Ale
;
jest
wle
wyrownání iní skutek
obecná jest
wyk-
swdomí, wyjewení obecného zoru ili rozumu, ten jest lowí bytnost. Kdo tedy koná wli obecnau, chowá se duchown a dle swé pirozenosti. nuté obecné
Dobrý skutek rozstaupení
sebe samého a zlý skutek
jest ujištní
se
mysli
av
prawdy swé. Zlý
a
k. p, lže,
zapení swé bytnosti ili ale
nechce býti obelhán, to
jest,
ídí se dle prawidla, jehož sám za zákon neuznáwá.
ím
který skutek jest škodliwjší,
tím mén chce ho sám jinému, tím snadnji mohl uwážiti, že to zákonem býti nemže, a že by se samo tu chwíli zniilo, kdyby se stalo wlí obecnau. Zlé stáwá wždy jen na as, a to tím, že panuje dobro; zlodj k. p. krade jen wda, že jiní nekradau; což teprwa laupež a wražda ? Budiž tedy uznáno za prawidlo že skutek tím písnji se má piítati, ím swtlejší již naped bylo poznání zákona, nebo ím snadnji hrubost
sob
kdo na
zkusiti
;
ale
in
to
:
jeho
musila
ob
kde se
powzbuditi tyto
se sjednáwá se jest láska,
ihvahu jednatele,
a nejwíce,
strany spolily. Dobrá Avle jest, která
wšemi prawdiwými. Toto jednocení
odpor
wlí
jest
nenáwist.
wle
Skutek tedy jest
láskau jest wykonán, a s ím wtší wtší spáchán jest nenáwistí a dá se tím mén piísti, ím bhžší jest meze kalné nerozhodlanotím šlechetnjší,
horší,
sti
ani
s
ím
na prawo ani na lewo.
,
1'73
ást
O
lnek
§.
113.
IV.
pitíženíck a úlewách píithy.
Mezi dobrým
nkdy
žitedlná,
11.
a
nkdy
zlým býwá
nemožno
zase
propast newysti-
meze hledem óhy-
jejich
ejným uriti, i podobat' se skutek ku potoku, do nhož se rozliné wody stékají; kdo se odwáží rozeznati, ze kterého pramene jest též
ta
neb ona kapka ?
stupn za mezí prawau
lewau;
a
Nesíslné jsau
ml
i
by každý
posuzowatel Avzpomenauti na Shyloka a rozpak jeho,
aby z Avule winníkowy ani wíce ani
Snadno se
nežli dluh obnáší.
ekne
:
mén
laupežník: ale zlodjstwo a laupež dá se jen
w
swé a
myšlení
padnosti, když
na
pemnoho
skutek.
písn
uriti
má vvymrena
w
jak
dbáti,
Se strany osoby
;
jinak jest
w
pauhosti
urité pí-
býti svvoboda winy.
k.
p.
Sluší
na stáí, pohlawí, ^vycho-
w
bystrost rozumu,
zdrawí, na chowání
a
w
ohledu na osobu tak na sám
wání, dušewnost
inu, náwyk
newýi-íznul
tento jest zlodj,
okamžení skutku,
podobné okolnosti
,
lákání, popuzení,
ped inem a po které swdomí \vy-
swobodu powyšují nebo snižují. Se strany skutku máme uwážiti jeho šíku dle wšech dob totiž prostedk, cíle a následk. Wina jest tím
jasují neb zatemují,
,
hrubší,
dobro,
ím ím
wyšší dobro
wíce se
jest uraženo;
jí
k pojmu
blíží
swému
Avyšší
ili
pak jest
obecnému
zákonu. Znamenitá jest poslaupnost winy, jak jedna do
druhé zawádí a takoka tlaí. nemající, tak chlení k. p.
bude
asi
w
cti
na
podobn
i
tento
Nejwšednjší
a
Jako pád pírodní,
meze
mrawní míwá swé piry-
nejlewnjší wina proti jiným
sprosté nadáwání a znccliní^ kteréž zhrubne
utrháni a pasquill. Tyto urážky, majíce
wod swj astji nedotýkají
se
w
newycwálanosti než
wlastn
osoby,
aniž
w
p-
nenáwisti,
skuten
poruší
li o
o mrnwní píitcc.
nemže i pohann hodnosti swé kdo si práwa wdom kalným smje ^Ten To wšak win ulewuje ale lžím se powstným." winníka newymlauwá. Skutené rušení práwa nastáwá ublížením na jmneb šlechetný
právva; ztratiti.
,
,
,
ní.
Prwní krok je sprostý podivod ili ošizení, wylákáni
piwolení ke swé škod.
prawdiwé
Arci piwolení
toto jest
na
a jen zdánliwé, protože není založeno
daucnosti; ale podwodník šetí
aspo na oko wli
ne-
wbliž-
wtší opatrností mohl se snad proti klamu Podwod o nco powýšený jest faUoxoání wcí
ního, kterýž ohraditi.
zde šibal ješt
nedwhije
a zpronewéení.
I
wli beze wšeho
stínu a okolku; ale jen o
a stane se z podwodníka zlodj.
si
I
uraziti
malý krok
dále,
ten se ješt ostýchá,
práwo zjewn, a zahaluje se w temnost. Zdaením roste drzost, a asto okolnosti a náhoda dohání zlodje státi se Inupežníkcm, který již zjewným ná-
rušiti
a
cwiením
silím
na
jmní
lost hajitele
cizí
swé
doráží; padne-li pak na udatnau
sm-
majetnosti, stane se z laupežníka wrah.
Ublížení ale na tle, kteréž jest již doba osoby samé,
odwedení, uwedení
násilí,
wražda
jest
zloinu
proti
w
otroctwí, lidokupectwí a
práwu osoby jednotliwé do-
wršení.
Wyšší než práwo jednotliwého srostlejších, tedy
manžclstwí,
wcí w
i
jest
porušení tžší wina,
spiknutí
laupežnické,
k.
práwo p.
obcí
porušení
kuplístwí, falšowání
podobných ústawech, šejdístwí lékaské, zawádní, nakažení, bu si na tle neb na mrawech a t. d. Wyšší než toto práwo spolk a obcí jest práwo obce
hospodách, lékárnách a
státní,
a
prohešení
šení duchowního
poádku
proti
tomu
k. p. zlé
jest
i
hrubší poru-
užíwání moci úední,
uplacení za kiúwý saud, protiwenslwí proti zízené
wrch-
174
ást n. lánek IV.
nosti
we wcech
wtší pak wina rauž ideáln
spráwy, odbojnost a wzbaurení; nej-
jednot samé, kte-
jest postawiti se proti
hlawa
jest
poádek zem.
státní obce, a
skuten
>vazba a
Tuto winu jmenujeme zrádu zemskau,
zrádu welebnosti.
Prowinní
lowenstwu samému jest nesnad-
proti
né; neb žádný nemá takowé moci, aby praud djstwa
wedeného prozetelností boží til;
chtl by
to
swobodnau wdu pekupného, aby
odlaudil lásce
brého. Arci co do
by
nkdo
se
kterau by luza se
jí
rozumu
a zoru swtlost,
mohlo by se snadno
peklu,
státi
,
že
a lež ^vyhlásil za swatost,
uenost
podpírala,
klanla;
welost
schopnost ke slídní po stop do-
lidu,
zapsal
moc
aby zniil
to,
a usadil na její místo lesklost
swdomí
>\7rwal ze
zastawil neb jinam obrá-
kdo by se pokaušel o
ale,
strojila
a uplacená
na pauhém množstvví nezáleží,
ale
nebof bdí prozetelnost; ano nebude-li hospodin stawti
domu. nadarmo
usilují
kteíž
ti,
jej
stawí;
nebude-li
hospodin ostíhati msta, nadarmo bdí strážný.
Tedy
hledíc na osobu
há wyskytuje se doba šuje
w
i
na skutek
pedmtný, mno-
jednání, která winu
bud zwy-
neb umensuje. §.
Sauinni
H4.
wiinilkuw mnohých.
e
W
a rozeznali o sauinni §§. 94 a d. byla jsme jeho mnohé spsoby. Z mnohých winníkw má každý s^^'^j jistý podíl winy. Staí jmenowali tento podíl
hích
cizí ,
werších
a
cizí
híchy obsaženy byly
,
w pamtných
:
Jussio, consilium, consensus, palpo,
Participans, mutus,
recursus,
non obstans, non manifestans.
;
:
o
peneseno
to jest
17o
7nrnwní príitce.
w jazyk
náš asi takto
Dewatero
:
kdo
Jest:
welí,
Béire
ekne
kdo
radí, cliwálí, lichotí a
podíl, mlcí, nebrání,
Zjewn
w
pokrýwá,
temnu
necháwá,
nepronese.
se arci snadno, že welitel, rádce a
d.
t.
práwní mluwí jen o
win
a o trestu,
smíme podobné sauinní penésti >vedlé
sauwiny
we jménu
proroka
i
proroka, odplatu
kdož pijímá sprawedliwého
A
:
a
wezme
sprawedliwého,
kdožbykoli dal jed-
tchto nejmenších íši wody studené k
nomu
z
toliko
we jménu
uedlníka,
Ze se wláda obce
zajisté neztratí odplaty
ohlíží
uwé-
„kdo pijímá
proroka
we jménu
wezme.
odplatu sprawedliwého
bez okolk
na zásluhy,
Nebo
sauzásluhy.
i
my wšak
též
Zákon
heší, ale nesnadno jest uriti míru jeho winy.
sti
ci-
híchw
zích
nápoji,
swé."
wíce po winé, Av^yplýwá
pednost práwa a ducha lowped. zlehením; wýslown pak žádá
z jejího úkolu, brániti
enstwa trestní
wbec
zákon náš
„Není winen zloinem jen pítomný konatel, nýbrž kdožkoliwk zloin poruením radau Avyuením, schwálením piprawil, zaumysln wybídnul, k wywedení schwaln prostíedky poskytowal, pekážky odstraowal, i
,
neb jakžkoliw
pispl, k bezpenému dokonání
poslaužil,
napomohl, též kdo se
moc po ukoneném
s
konatelem naped usnesl o po-
skutku nebo podíl zisku a užitku.
Než k urení stupn winy potebí doby písnji rozjímati. §.
O Kdo kdo
toto
vvli
,
jest jednotliwé
115.
poruení, radš a podobném. swau jinému podrobuje,
jest poslušný, a
podrobení žádá, ten porauí. Ale slýcháwáme
176
ást
(Jhinek IV.
nemáš co porauet." Musí tedy ten, poraueti, nad ním býti postawen wrchností jeho; sic tu není poruení, nýbrž „ty mi
odseknutí:
kdo má práwo ili býti
11,
nkomu
jen rada, pobídnutí a podobné.
wtší zásluhu
slušný
a
porauející ili po-
31á-li
winu, ili oba stejnau?
Slušno-li sauditi porauejícího
a poslušného
jako
každého winníka jiného, tedy sume dle obecného zákona píitky, že míra winy jest stupe swobody. Jestli
wle
tedy
podrobeného wlí porauející zcela se zapla-
wí, tak že, ztratiwši samostatnost, stane se
pauhým pro-
stedkem, pak má winu porauející sám, k. p. né pes, než kdo jej poštwe, winen jest jeho uškodním. Tak býwá nkdy u lidu, že jeden druhému oddán jest bez powážení; když ale ten, komu se porauí, tak dalece i
we swdomí
svvém dozraje, že uznáwá powinnost a
boží býti nad
wli panskau
,
k.
p.
w
wli
kesfanstAMi
,
w
nmž
není žádné otroctwí, tuf jsau oba rowní, porau-
ející
i
tiž
poslušný; každý
má jednu
stránku skutku,
to-
porauející wíce úmysl, poslušný pak wíce in, a tak
A
wšak rozumjme tomu mrawníúwahy, podrobením swé pod porauejícího zámysl jeho uiní swým,
spolu iní konafele jednoho. tak,
že poslušný, schopný již
wle
a tím má úmysl i in jest tedy wina i zásluha poslušného tím srostlejší, uritjší, ím bylo toto poslušenstw swobodnjší; a poruení tím mén zawiuje, ím menší má moc nad wlí poddanau, ím mén a slabji ji zajímá; ano jestliže poruení beze strachu a bez nadje neb jakéhokoli oekáwání mže ostati i ne>vj'plnno, newáží wíce nežli pauhé pobídnutí, kteréž mže konen ;
býti také jen
marným slowem neb
žertem. Jestliže
ne-
stejné jest úastenstwí porauejícího, tím mén urité bude pi rad, schwálení, pemlauwání prosb pání, ,
lichocení a podobných, ješto zde
mén
bpvá
pautána.
wle
,
poslauchajícího
1^<
o mrawní pÍíHce» §.
O piitce whiy
116.
saudohné a wzájemné.
Winníci saudobní a wzájemní jsau samostatní konatelé
nebo každý má úmysl,
;
slenstwí
w
jednání
;
ale
w
a wí, co iní,
a
má úa-
ohledu na stupe winy
platí
má winu, kdo dje, powdomost; tato powé-
zase: Jaká swoboda, takowá wina; wétší
má
jasnjší toho, co se
domost pak jasní neb bawau,
díiležitostí
kalí se
zvvedením, stízliwostí, zá-
pedmtu;
tak k.
p.
wtší má winu,
kdo chladn, neciteln kazí žiwot toho, koho chce obrati, než ten, kdo nkde u zadních dwíek hhdá pístup; jestliže ale jen náhodn, snad losem, padlo na toho wraždit, na onoho hlídat, tím jsau sob rownjší; ale jelikož
prawda protož
jest, i
tu,
že
kdo
i
poslední doba
mže lowka
nco pedmtn wtšího
obrátiti,
podnikne,
wtší
w dobrém zlém. Nápodobné jest prawidlo pícitky w sauinní wzájemném, k. p. w bitw, he, cizoložení a t. d. I zde wtší powdomost množí winu k. p. swdce osoby nezkušené wíce heší než ona, lichotní, prosbám, pípowdem jeho konen powolná; proež i zákon náš wzal ohled zwláštní na dwata pod rokem 14tým; co po tomto roku jest pauhý pestupek mrawní, pedtím neuznáwaje u dwete jest zloin. Zdá se, že zákon ped tímto asem procitnutí plodiwého pudu, neuznáwá w smilstwu tom wzájemnosti proto skutek ten trestá na swdci, že osobu uinil pauhým prostedkem swé jest
i
,
,
chtiwosti. §.
O pitení
pauhé
Prawí se je chwalná."
:
117.
wfile beze
,.Jeslliže síly
Owšem wle
shntku a o pohisu.
nemáš, dobrá
jest
pec wle
prawda, bytnost skut-
ást
178 ku, a bez wiile i
lowka,
dostaten dokáže, že
w
i
kdo
a
to
nirawní hodnosti,
k. p.
když se
nic nestane se,
neuinil sclnvaln, nýbrž bez
horké nemoci a šílenosti nebo náhodau.
wina mrawní
Zásluha
ínek
láneJ; IV.
nemá in žádné
tomu. kdoby zabil
wfde, snad
11.
w
má u
wniti'
myšlénkách cizoloží
w s
swj ko-
mysli
ženau, cizolož-
I církew, uznáwáním ktu MTaucí žáuznáwá úmysl, pauhau wli za dostatenau, nemožný-li jest in. Prawím, nemožný-li in, jinak ale newymlauwá bezinnost neb mrtwá jest wíra beze skutku. Skutek prawdiwý jest jednota wále a inu; ale nejsau tyto doby zcela rowné; neb wOle jako hnutí wnitní již též ponkud jest in: proež in bez wúle padá na nižší stupe pirozenosti. Úmysl miže i bez inu býti dobrým neb zlým, ale in bez wle jen užiteným neb neužiteným a podobným, jako pauhá zmna pi-írodní ale do-
stwim jest winen. dostí,
.
:
brota neb zloba
wle
bez
inu
ná, protož jen mrawní, jelikož rušiti,
což
mže jen
nemže
ped
žádného práwa
Wle beze
zjewný in.
leží jen do zpowdnice, ne
saukronmá, ne zjew-
jest
skutku ná-
práwní saud;
práwa
z
ehož
nýbrž jen
rozlauení newypadá mrawnosti a rozeznání. Když se ale Avle k skutku a naopak skutek ,
k wli blíží, zrstá blíženstwím i wina: a toto blížení jmenujeme pokus. Zde již wle neostáwá we swé pauhosti. není marné pání, ale skutené chtní k. p. kdo w skutku pošle pomoc wzícímu w nebezpeenstwí, byf pomoc tato nebyla platná,
má
zásluhu.
Co wšak saudce práwní má rozhodnaut: na udání toto A chce otráwiti B, k tomu cíli nas^-pe mu do nápoje bílého prášku, jejž kaupil za utrých, ale náhodau byl to pauhý cukr. Práwo osoby J se nijak neporušilo. :
Zpowdník uzná hrubau winu,
ale
saudce
jej propustí,
dada jemu drazné napomenutí. Otráwení toto není ani
:
1<9
o mrawní píiice. pokus; ku pokusu žádá
se,
aby se
zde ostalo jen pi zlé >vli. Jina
ohe
loží
na nebezpeném míst,
in
následek. Zde již
njší ubil
jest
rozsauzení
zloinu
Nahánlo muži swaliti
i
,
aby se zdálo, že
si
za-
^jo/í-wj".
to,
sama wzala
muž
Žena ostane
ležet
jak se sebe ji
podezena
pd,
Byla nalezena
žiwot.
ohledání
Nesnad-
Jistý
následující:
ji zabíti.
o
náhodau zmaí se
ale
wzal ženu a powsil
zákonu odnesena k
a dle
ale
nkdo
když
jest již
události
mw úmysl
ženu swau,
za mrtwau. ní
poal, zde
m aspo zaal;
jest,
saudním
lékam.
Lékai žena umela teprw obšením. Jest to wražda, ili jen pokus wraždy, ili jen tžké poranní? Zpowdník bez pochybnosti uzná w tom wraždu; neb wyznáwá zloinec avIí swau a skutek jí pimený; práwník ale mnohý wykne jen winu tžkým poranním, proto že žádná rána nebyla smrtelná, nýbrž že
uznali, že
akoli
obsiti mrtwolu není Avražda,
mže
odpowdíti
muž díwe úmysl ji
Saudce hledí wíc na skutek než na úmysl; nuže zlý obsil ženu
ješt žiwau
a
ml
již
!
ml náhodný blud zmniti bytnost skutku? mže nkdy obecný saud rozumu býti pís-
což by
zabit;
Takto
njší, než zákon psaný; wšak
asowých a místních asto zase pi nmž dobrowda, hledíc na
ale tento
dle okolností
trestáwá skutek písnji,
úmysl, winníka
ponkud
wymlauwá. §.
O piitce Welký
jest rozdíl
náním, kteréž jest sáhnutí
úele
jest
118.
následku.
mezi úelem, následkem a ko-
mstek mezi úmyslem a úelem. Doúel jest pedmt dokonání skutku ;
vvinníkowy vvdaucnosti, následky pak mohau také býti
nepedwídané
k.
p.
jistého
lowka úel
budiž swé-
:
ást
180
lánek IV.
11.
wolné uškodní swému nepíteli. Prostedek jeho jest založení ohne, ale následkem mže býfi neštstí celé obce a zahynutí mnohých žiwot. Úel klamawého stro-
býwá
jení jídla a nápoje
wtší
bráti
následek
zisk, ale
škoda na zdrawí odbratelw. Spojení následk a
Kde wera a.
náhodné,
b.
dwodné.
se rozdíl tento neiní, místo
býti
míwá mnohá po-
d-
nesprawedliwost úsudku. Spojení pak
a nniohá
wodné
mže
skutk
a.
jest zase trojí
Wniíní wšude,
kowý
milné
ili
t.
j.
stáwá se tak wždycky a
wci
pirozené powahy
dle
w inu
zárodek
jest co
asem swým wyklubáwá, k. p. ená nese smrt již s sebau; býti
úel
;
samém,
následek taz
nhož
kule do srdce
se
mmže
pomstíti se,
stelce, ale newyhnutedlný následek jest
Takowýto následek musí wždy býti piten. Býwá tak, leda by nco nejinak pomohlo obrátit, k. p. noobyejného worozené dít, po^^TŽenG na míst saukromném, smrt.
b.
Spojení obyejné.
wc
práw tenkráte mže
pustém,
obyejn
lowk
a nad ubohým se wsak podhoditelka oekáwat? nemá tedy ze šastného skonení míti wý-
smilowati. Nikoli
;
zahyne;
ale
dobromyslný tamtudy
Smla
jíti
to
mluwu, akoli ponkud ulehení. c.
Spojení možné-, to jest druhau,
ale
:
následuje
zmna
mohla též nenásledowat,
k.
jedna na p.
mno-
holikráte byly prach, knihotisk, wíno, peníze
wodem
zlého
!
ale
nebyly též dobrého ?
p-
Wždy
wšechno na swt mže užíwáno býti na tu neb onu stranu, ano dowolil si básník íci: Tantum religio potuit suadere
malorum.
;
181
ÁST O
TRETÍ. wýjew
dobru dle
Ú
W
O
jeho.
D.
119.
§.
Každé poznání má dvv
kdo poznáwá, jmenujeme osobní, dru-
strany, totiž
a co se poznalo; prwni stranu
hau pedmtnau.
I když teba poznáwám sebe samého, rozeznáwám sebe co poznawatele a sebe co pedmt. Na tom rozstaupení a zase sjednocowání mysli záleží wšechna naše wdomost. Shodne-li se poznání úplné s pedmtem, jmenujeme .tuto shodu prawdii. Nápodobn jest s dobrem. Ono jest pedmtn zákon wšehomíra neb jest to wle boží, powolání wšeho ; ale w clowenstwu má swobodnau lowí silau býti uwdomno,
a na podobu
swta
ostatního, jenž poslauchá
wdomky, uspsobeno. Dobro má totiž:
1.
jak jest zákonem swta, ili o
bylo pojednáno
w
ásti
I;
2.
jak
boha ne-
tedy stránku
se
trojí,
sob;
o
emž
lowk
k
nmu
182
(yist II r.
obrátí a po
nm
w
II
byla jevvii
Když jest
i
ásti
;
stojí,
to
a
strana osobní, o které
ostáwá tedy
jebo ili spsobu, jimiž se wthije ale
ec
poznati dobro dle vvý-
3.
w
lowéenstwu.
wle stwoitelowa zákon jest obecný, lowenstwa a každého lowka. Ale zákon,
dobro co
zákon
jenž pichází k powédomosti sebe samého, jenž sám sebe myslí, slowe duch. Má-li tedy
w lowéenstwu uspsobiti
má uskutenn býti duch lowí ili pojem wbec. Jest tedy možný tolikerý spiisob, kolikerý rozdíl ili doba jest we lowku, to jest, spsoby dobra musí míti tlem a podkladem swým pomry spolese dobro;
lowka,
lowk
Známy pak
nosti lidské.
pojmu,
totiž
tedy prwní bec, pak
jsau ti hlawní rozdíly každého
obecnost, zwláštnost a jednotliwost,
spsob
lowk
dobra, když se
uskuteuje
i
zwláštní, jako jest k. p. Francauz,
glian, Slowan, a
konen lowk
Toto prawdiwé wyjewení
jest
lowk wAn-
osobný, jednolliwec.
lowí pirozenosti,
wyplnní swého powolání jest pedmt ásti Illtí. pedešlých dwau ástech doby dobra od sebe se rozluowaly; byla to tedy pojednání rozjímawá ili rozumowá; w této pak tetí sluují se jest tedy ást tato sluná ili pojemiií.
W
,
Zdálo by se, jakoby
poádek
w
této
ásti byl nej-
zaalo s dobrotau jednotliwce, a pak dalším sbíráním pokraowalo se až k saustaw loslušnjší ten, aby se
wenstwa
celého.
Wšak
ale
uwažme náležit
to,
že
jednotliwec jest wlastnjen doba, lánek jednoty wyšší, a že jen
swau saumrností
mže
býti
dobrým. Jednot-
má pirozenost lowí, prawdu swau, zákon swj uskuteniti tu musí tedy wdti, co sluší lowku wlÍAvec
;
bec.
Bez ohledu na saudobnost swau, bez poznání úd-
stwí
swého
jest
jest jednotliwec sobec; tak
i
národ, který
saumrn s jinými stawti chrám lowenstwa, sobecký; lowenstwo pak jen w bohu mže sob
nehledí
H
483
ijwod.
odpoíti. Náboženslwí jest tedy nejwyšší snaha,
proež
prawda každé jiné nábožný jest wesmrný, prawdiwý lid celku, žiwý lánek lowenstvva, inný oban swé obce, wrný milenec swé rodiny, pí-ítet pítele a dstoj;
w
sob. Jen když sestupujeme od prawprawdu stup dolejších; ne naopak, kdežto bychom nesaustawn wždy musili podklá-
ný,
urownaný
dy samé,
nahlížíme
náhledm pítomným wyšší wypjené z budaucTakowé zpátené sestawení psobí toliko spíení pochybnosti w mrawním poznání. Poíti musíme ná-
dati
nosti.
a
boženstwím, abychom widéli, že náboženslwí jest jádro
wšeho jednání. Náboženstwí o sob, co pauhé dobro, co zákon wšeho, náleželo do ásti I; zde budiž pozorowáno co wtlené, zjewné, uspsobené králowstwí boží;
lowenstwo
ukaž se nám jako swatý obecný chrám,
jehožto stawiwo jsme wšichni.
Kdo každým skutkem
nezasahuje až do tohoto chrámu,
nemže
slauti
dobrým;
poswcení skutkw. Žiwot lowí podobný jest ece. Kdo stojí u wýwaiska, nepochopuje, odkud se ta woda bere, pro tee a kam, newí-li nic o welikánském moi. Dobrowda sluná ili pojímací má tedy nejslušnjší poádek tento:
jedince zde stáwá se
I.
O
králowstwí božím, obcowání wšech dobrých, sau-
—
kdežto se
wd
lowenstvva. O a umní, prawda a krása oištná ze wšech slu-
dobí celého
pek náhodných wyjewí we swém panenstwí. II.
O spsobení již
dobra
we
zwláštních saudobích, kde
pírodní rozdílowé, prostorní a
nosti
asowé
se wtírají a podkladem se iní
chowních. Zde se pozná
:
a.
žiwot welko-obanský,
b.
žiwot
c.
žiwot spoleenský.
obanský
a práwní,
okol-
wýjew
du-
184 III.
ást III. lánclcL
O uspsobení
dobra
w
živvot saukromém, osob-
ním ili o mrawiiosti.
Že pak obecnost jen osobami se tyto
wždy k
skutená, musí
jest
obecnosti wraceti; kterýžto náwrat jest
lowenstwa
pátelstwí, a nejlibjší obraz celého
jest
manželstwí a rodina, kdežto odchowáwáním a wedením obnowiije se pHrudní
i
duchowní
LANEK O
dobru
w
Cokoliwk a
w
bohu.
120.
O
hrálowsticl božím.
w
prawdé
Wšeciino
we wýsostech
Avšechno
I.
uspsobení obecném. §.
hem
lowenstwo.
jeho; jeden den
ji
jest,
bh
jest skrze boha,
Onf
jest
a
dech jeho obži-
základ
swta,
a
swt,
Avýjew wšemohaucnosti, wšudy a wždy spoíwá na boží; ta jest tedy zákon
bo-
a hlubokostech hlásá jen sláwu
wští druhému,
wuje weškerenstwo.
s
stwoil jen pro sebe, a
swta; proež
i
swt
jest
wli jed-
pojem wšeho ili saudobí. Každá jednotliwá doba má swé wykázané postawení, swj pomr a úkol, a to sprawedlnost wšemohaucnosti a wláda swta.
nota, jest
Proto jest wesmír prawé králowstwí boží widitedlné, a
wšechna králowstwí, obce a saudobí jsau jasnjší neb kalnjší tohoto wzoru obrazy. Wesmír zajisté jest pojem nejswtjší, a tak náboženstwí jest nej\vyšší pojem weškeré innosti. zwírat,
swdomí
Ruch nebes, plodnost zem, puzení duchu, wše jest zákon boží, a w^še
r
::
:
o dohru w pádí k lit
jednomu. Laiidat alauda deum, dum sese
cíli
wýšky, prawí básník
Což bez wule
my
Cokoliwk
to s wiilí
wdmo
chowá pirozen,
se
wdomá
a
winnost wšech obywatel jsaucností samau; jest
to
wesmrnost
msta
Avšeho
se dosti nadiwiti,
ponwadž
nám
jest uložena prawda, za
našeho
Když weškerenstwo, swt, Každý
a.
jest
jednohokaždého
následující jsau jest
len (doba)
wesmrnemžeme
a
g-enius
newdaucím, že
wku
již
co by ne-
;
hlubokosti
utwoil
je
je na jazyk,
uložená
ke wšemu, a
pomr jiný jest w tomto již obsažen w nm, nemiže býti dobré. Wesmír
národu, a uložil
wšeobanobecná po-
,
každý
nost jsau slowa, kterých smyslu
nábožné, a
cit
jest
božího
pomr
konejme.
jest
nábožnost jest
Tato
stwí, cit wesmernosli.
lowku
naopak radí
a jiný zas
;
je býl,
newdomá
bylo
tol-
altm. Zpíwaje sláwu nebes skiwan tepetá se do
in
lato
Ib5
uspusohcní ohccném.
našeho
w nich
teprwa proswítající.
wesmír a jednota,
swtoobana pomry
celku, a jeho žiwot není
samodostatecný; jsaucnost jeho není osamlá, nýbrž
w
Pece
h.
jednot ale jest
rozdílní jsau
se wšemi.
jeden rozdílný od druhého, a tedy wedlé sebe,
sob
tito
rowni, ale
každý o sob. býti spolený swazek a prostedby jednotu swau mezi sebau a s celkem
Mezi nimi musí
c.
niclwí,
neb to jest pak wšechnch smíení. tchto stran wesmernosli, které se nám
cítili,
Dle
každé
nižší
sprostjší jednot wyskytnau,
w
žádá se od
každého a.
Pokora;
totiž
aby uznáwal, jak hubený a nepatrný swty shívvá
jesttwor, hledíc na boha, jenž wšechny
w
ln svvém.
Pokora jest
cit
doby
nosti a wšeniohaucnosti, a takto
proti
wšejsauc-
prwní uritost ná-
;
186
lánek
CVtsl 111.
1.
proež pýcha dowršení
božnosti,
híšnosti, a úplné
odpadnutí od stedu wšeho živvota. dete jako bh,'^ již
i
Slowa: ,.bu-
wyšší duchy, nežli jest
lo-
Avk, piwedlo ku pádu. Pokora je
b.
wšak s
pauhé dobnosti, záwislé jsaucnosti,
cit
samým wdomost swého
ale tím
wesmrnosti.
celkem ili
ím
uzná vznešenost wšehomíra, tím
líbéji
pocítí
též
údem jeho. Tímto cijmenují wážnost k sob, nachází lowk
swau hodnost, tem, jejž
sebe
sjednocení
pokornji kdo
w
celku
jelikož jest
ujistí a potwrdí
,
zmaení
Utracení sebe samého,
swau osobnost.
a zniení,
jest s
hích nejhrubší, a proto stojí wedlé pýchy samowražda a duchown lež. Jest zajisté znamenité, že nám již písmo swaté tuto pýchu se lží uwádí vv ráji pi prvopoátením pádu lowka z tchto dwau prýští se nám až dosawáde wšecka té
strany
neest. Jednotu pokory a wážení sebe
Dobe
sw. Augustin takto:
sob samému,
ale k
wýborn
jest míti srdce
wypisuje
Avzhru, ne
což by byla pýcha, nýbrž k bohu,
což jest poslušenství, kteréž jest vlastnost jen pokorných. Jest tedy
v
pokoe, divným spsobem
srdce pozdvihuje, a nižuje.
l
Zdá se
a ponížení
a vyššího
nco v
to býti
nic
co
pozdvižení, co srdce po-
protivné, aby povýšení bylo do-
vzhru;
není
nco
ale
nad
pokora podizuje vrchnímu,
boha,
proto povyšuje po-
A
na jiném míst píše:
kora, protože podizuje bohu.
Chceš velkým býti? zani od nejmenšího. Chceš budoAvati
stavení výsosti? rozmýšlej dí*íve o základu nízkosti.
A ím
kdo vyšší chce vyvésti stavbu, tím hlubší vykopává základy. Tedy i stavba ped vyvýšením se ponižuje a po snížení povstává. Wršek stavení našeho
lo7
o dohru w uspsohení obecném.
má
až k uzení boha.
dojíti
mysli na základ, a
korný
w
u se
Takowý wykopej
srdci.
že
Ale
to jest
wysoko,
od toho, jenž jest tichý a po-
w sob
základ po-
kory, a dojdeš wýsosti lásky. c.
Jednota pokory a této šlechetné vysokomyslnosti jest nalézati se
we wšech
a se
wšemi
jest láska, jakožto
obecné wazadlo
mst
mluwíce o lásce
božím.
wdomé
Arci,
sebe nalézání
pedpodobnna
láska
w
w
bohu, což
mšan
we
rozumíme jiném, kterážto wšak ,
we pírod
jest již
dwojí tauhau, jednau po stedu
krom
nmé
sebe a po
w
sob, což se zdá býti smr dwojí, ale wyrownáwá se stedem wšeobecným. Takowauto stedu
tauhau kolují tlesa nebeská okolo slunce, jsauce a wždy ostáwajíce u spsobem každé hnulí stáwá se.
wždy ze sebe Tato
wysokomyslnost (samostatnost)
pokora,
láska opakují se
w
sebe, kterýmžto
každém pomru,
a jsau
a
wšeho cho-
wání šlechetného základem. §.
O
121.
pýše.
Pokora "jest upímné uznání swé nepatrnosti ped bohem; ale ostawena sama sob, byla by rauhání proti twrci samému. K pokoe prawé musí se pipojiti wysokomyslnost, wyrosllá z poznání swé osobní hodnosti w celku. Prawdiwá pokora jest tedy následek swého postawení
w
wc
w i
sebe
wesmrném, a tedy poznání sebe zárowe jest swtozor. Pokora jest ži-
saudobí
samého, ježto
i
znání, a jest nerozdílná
od wážnosti k sobe
pokoe, ale wáž-
mysli dobré. Pýcha neprotiwí se tedy jen
wážnosti k sob, nikoliw ale není pílišnost této
nosti;
nebo
w
pýše jest
práw
nedostatek
jí
a
nedostatek
:
188
í5rts/
a
hrdý býwá proto nej-
když se mocnjší umí
nmu;
postawiti proti
byw jakýmž
trnec,
se nadýmáwá.
znak
Pyšný a
naopak wíme dobe, že cha-
takýniž spiisobem powýšen, nejwíce
Welkomyslnost a
Když jen nábožný znáwající
w
mže
wesmrnost, a po-
posauditi
prawém smyslu sebe
poznati,
sebe býti pokorným a sebe wážiti; patrno
že pojednání o pýše náleží sem, na stupe nábož-
nosti obecné,
ne
skrownost jest stálý
šlechetníka, twrdost a nádhernost wylezlého otroka.
jen wesnirný
jest,
lmeh L
a lízálek prachu,
zapení sebe samého. podlejší otrok
III.
ale
sem jakožto neest we králowstwí božím,
jen tam, kde se mluwí o slušném chowání se
sauseda k sausedu.
Koen
pýchy
jest
bezbožnost
ne-
a
wesmérného citu mšana msta božího w nmž heslo jest Bohu samému est a sláwa Pyšný Avypíná se nad jiné pro nco, co w prawd není jeho, ale boží. Býwají pak wýjewy pýchy dle pomr žiwota dostatek
,
!
:
našeho následující a.
Pýcha na peníze a mohowitost. Tento druh pýchy jest nejhrubší, a
protože
to
,
pro
umístn býwá jen w mysli slepé, se pyšný tak wysoce cení, ani
není dobau jeho osobnosti, nýbrž zcela ské, a b.
wenkow-
samo o sob bez ceny.
Pýcha na urozenost, když
lowk, nemoha
dospti
k poznání ducha a jeho swobody, honosí se tím, za sám nikterak nemže a místo by dkovval prozetelnosti, že jej slavvnjším rodem powolala ,
,
též ke slawnjší innosti, wychlaubaje se
jsaucností
s
opowržením
nkdy
se takto
dol na
pauhau sprosté,
horší jest, pánowitým milosrdenráí milostiw snížiti ke cháte, by tím wíce mohl rozkochati w citu swé
a nebo, co ješt
stwím
hledí
wznešenosti.
se
o dobru c.
Pýcha na krásu tlesnau. bližší osobé, ale
Krása tla
wychlaubati
jí
a jestliže
,
arci jest již
wýjew krásné dušewnosti,
neníli
wíce stydti než
jest ironie pírody, za niž jest se
se
\oy
uspúsohcni ohecnm.
IV
krása zjewení
jest
ducha, jest pýcha nemožná. d.
Pýcha na dary dušewní. Tato arci tak nesmyslná není jako pedešlé, wšak w jáde swém tím záhubnjší wolnosti.
neb
jedowatjší;
a
ím
kdo
jest
Wk, w nmž
njší k despotismu.
wíce zakládají na dary pírody, plodech swých
strkují
na odiw
wdeckých
stránku
a
stínu,
ješto
umleckých wy-
a
jen
w
aby se
tenái
pi
diwáku
a
umní samodo-
obdiwowání se wysokému
budil
nej-
lidé
ješt wzdá-
jest
"vvtipu,
bezjádrnosti leskl powrch,
náchyl-
i
si
od duchowní swobody. Lapají po
len \v
matka swé-
jest
nadanjší, tím
pwodce. Jinae mlmvil syn boží, neníf mé, ale toho, jenž mne pouení Mé
stateného
ka
:
slal.
Kdož sám
wlastní hledá,
od
sebe
mluwí
rýž ho poslal, tenf prawdomluvvný vosti e.
Pýcha
\v
nm
jí
wyskytuje
;
waíc
pokory jed
;
a
by
neb
i
jest,
a
nepra-
pekla
dílo
rozžírající
pojmenowati
si
w
dnw
takowých
i
dosti
w-
pýcha jest nejzname-
Tato
lásky
se
za našich
pejme
ale
cizího.
nitjší mistrowské
slowa
Mohla
farizejská.
cech slowa
swé
není.
nowjším jménem se
chwály
,
kdož hledá chwály toho, kte-
ale
,
twoíc na jazyku
k bližnímu
wazbu
lidské
,
a
w
srdci
spolenosti.
„Pane, dkuji tob, že nejsem jako ten a ten"; tof heslo farizejské, a za taulo
odsuzují bratra
swého
a
rauhawau modlilbau
pronásledují
každého,
jenž není z cechu jejich. Takowílo mají obzwlášt-
190
ást
lil.
ního boha swého
chrám
wdaiícnosti,
zwláštní církew,
a
obady,
a
lánek L
wýhradn
a
smýšlení a jednání
takowáto wýhradnost
obzwláštní
chowají
se proti
jiných.
protiwí obcowání,
Že se nahh'ží
každý skrowný
swdek wcí,
Bezbožnost
pýchy ráda se ukrýwá za skutky
této
se ní udaly.
ježto
majícími podobu nábožnosti. 122.
§.
O Druhá stránka potwrzení swé prírodé,
sehezmaru.
pokory pobožné
Ale
obecný.
lowk
e;
W
wli
skutenost záleží na
když jsau,
boží,
jest býti jen
mu
lowk
;
tím,
pirozená, ale
Pírodní bytosti
jeho.
co jsau
nemže
wšechno wede jen
powolán
co sám ze sebe uiní. Možnost byla
wli
ili
kdež jednotliwci nepicházejí k sob,
o utwrzení bytnosti swé býti žÍAvot
ujištní
hodnosti.
jest
swé
ili uznání
bytnosti
ale
plní
má wli
ím mže býti. Zwíe jest ke spsobu swého lowk jen powolán. lowk jest lo-
býti tím,
žiwota mvázáno,
wkem jestliže jím býti chce on jest jediný, který se sám mže zniiti, zmaiti; tedy již pauhé bytí jeho jest ;
pobožnost; neb jest
mého.
Ponwadž
ale
to
swobodné zachowání sebe sastránku duchowní
lowk má jednu
a druhau tlesnau, rozdílné jest tauž
sebe. Jelikož rozdílná jest
lowk jest
pi
ili blížení se
i
zachowání
nm
možnost a skutenost, a postup tchto rozpor slowe rozwinutí. Tímto
spsobem má žiwot mnoho dob má wždy tentýž sted,
jsa jeden
mrau
asowá, pominutelná,
bytost
,
a jest
rozmanitý, ale
kterýž sluje osobnost.
Tato stálost stedu jest stejnost sebe Ave wšech dobách, a
i
ta jest
duchown swobodná.
Utwrzení sebe samého
:
o dolru w
má
tedy 3 doby.
zachowání,
a.
Wšak
nost (stejnost),
191
uspsolciií ohccncm.
ale
b.
rozwinutí,
swoboda, a
má podobu
utwrzení jsaucnosti swé jest newiditedlná, a jsaucnosti pírodní
;
wyjewí se teprwa, když
a
upím-
c.
mrawnost
ní
s
jest
na-
Sebezmaru bezbožností wyswitne nábožnost zachowání. Sebezmar ili zápor sebe jest bu a. dokonalé bezbožné zniení jsaucnosti, nebo b. zmrzaení a zakrnní, neb c. odpor upímnosti ili lez, neškodnost s opak.
sebau, když
sob
sám
stane se druhým.
§.
O Každému dsiwá
jeho, a
123.
sebezmaru tlesném.
sladký jest jest
obyej
jsaucnosti
nkdo
blaženého událost hrozná, widti an
swéwoln,
zniil
o jehožto prodlaužení
Ponwadž
peují.
ili
o
wci
zajímavvé
žiwot
wyhlašují
zloin,
jiní
za nejvvtší hrdinstwí,
každý rozpráwí,
inu ješt
w
díc
než
w
každém pádu se
wbec,
a.
nkdo
dw
odsau-
úmysl pedmíniti,
a
doby sebezmaru.
Sebezmar
pak lze
pedsewzíti
wli swé
byl zajat, k. p.
mrawn
mysli,
lowk,
bylo rozwážení, když
to
ped
pi sebezmaru nesnadno peswditi. Wda pak, nesau-
Pi takowém uspsobení
*zmar
druzí zatra-
nmž
mže jistý
saudu slauiti tyto
nuiže
Wíme
nkteí
nejhrubší
wšak, že na widitedlném
nezáleží dobrota skutku, že sluší
zením poznati úmysl, o jest
za
jiní
za bláznovvstwí; jedni chvválí,
tetí wymlauwají.
cují,
swj
druzí neustále
jsau mezi lidem saudowé o sebezmaru rozliní; jej
živvot
myšlénka pominutí; protož jest pro
w nmž
nemožné pi sob, we Takowý sebe-
nejsa
w šílenosti.
pipoítati jest neslušné;
skutek swobodný,
neb není
nýbrž pauhý smutný dj,
192
ást
lánek
III.
I.
spsob
jenž pro rozeznání od
následujících sluj
slow
usmrcení sebe, protože Ave
smrt nic není,
co by na zlau winu pipomínalo. b.
Nebo
,
zcela nezaniklo za
neuhasla dokonce jiskra swobody, a ne-
zenosti,
ale pehuen jest bauí rozTakowá zajatost ducha stala se pílišnau bolestí, zdšením, wztekem a p.
doznl
ducha,
hlas
wlnného k. p.
uspsobena že ješt slunce mraky zkalené piro-
jest mysl tak
swdomí
srdce.
Arci ani zde sebezmaitel není wší winy prázden,
ponkud mže býti wymluwen, protože tyto pi každém skutku powažují se za úlewu píilky. K tmto pípadnostem pipoteno budiž, když se kdo zmaí z bludu, nepowažuje sebezmar ale
okolnosti
za zlý in, ano snad maje
za
jej
nco
chwalného,
pi tch-;
jak bylo u pohanských Stoik. Sebezmar to c.
A
píinách
ulewujících
jakási ukázalá
pirozenosti
wku
také
win
odpírá
citliwost
lowí
sluj sebebojstwí.
piswdí,
že
pi úplném rozumu
žiwotem zdejším pohrdnauti.
a
tomu:
znatel
jest
jasné
swobod
Nábožnost jest zá-
Osob-
klad utwrzení jsaucnosti svvé ili osobnosti.
lowka, prawda
nost pak jest pojem zenosti.
lo-
možno
jeho piro-
Udá-li se, že duch a tlo rozpadnau, takže
duchu zadost uiniti nelze jest to zajisté
le pohrdnauc tlem,
nejvznešenjší obt, kterau
lowk
pináší bohu. Takowýto sebezmar jest prawé nalezení sebe broty.
nost ducha d.
samého
w
bohu,
dokonalost do-
jest
Toto podniknutí smrti pro boha, pro sluj
Jen dokonalý
ped-
ohHné.
lowk
jemu swému, prawd asowau obtowati;
schopen
jest,
wnému
pednosti ducha, slabý
jest
po-
jsaucnost
k tomu
lowk
o dohru w
193
obecném.
usjíusohein
obyejný, který na šedých mezích nebe a pekla potácí se. Ale dokonalý odwrácenec od boha jest
wc
opowrhne swým žiwotem. Každá porainutelná, nemajíc dstojnosti w sob, ohlíží se po tom, od eho by ji sobe wypjila. Žiwot dotéž s to. že
brého wáží se pro ducha pirozenosti
lowí,
jenž jest jednota celé
,
žiwot ale nemrawného cení
se dle jednotliwé doby, které jeho wfile otroí tato
jednotliwá
smuje pokojí,
žádost,
na píslušný a
pedmt
zárowe na nowo
smilný, ctižádostiwý,
lakomý
;
a
myslí wládnaucí,
celau
w nmž
wenku, se
rozncuje
pimuje
;
žiwot
se
k.
p.
swj
ku pedmtm swé náružiwosti, a av ty když se ponoí, utone, stana se neswobodným. Když pak že mu ujde pedmt jeho rozse pihodí, koše, nebo pominau prostedky k dosahowání jenebo otupí síla tlesná, rozkoši slaužící, žitrapwot ne jen že cenu wydluženau ztratí, ale ho,
i
ným
stane
se
;
neb žáha,
jejíž
plamen ncwysí-
plápolajíc uwnit, na wenek nechladí se muku wždy obnowuje, tak nesnesitedlnau, že se nebýti. Takotrýznnému widí píhodnjší zisk wýto sebezmar spáchaný za píinau otroctwím zhmoždného, zhnuseného sob žiwota slowe sa-
hající
,
—
moivražda.
Samowraždy ohyzda mrawní
božnost poznáwá se dostaten z píiny;
pímá neb
jest násilná, náhlá, to
nemní
strašné
winy §.
O
rozliná jest
bezsi
pak
okolkující a krytá,
její.
124.
wHdeché platnosti ohyejných dkazu samowraždy. AVelmi
a
a
wc,
o uesluSnosti
neuznati prawdy jisté
9
:
194
ást
w
I.
neuznati platnosti jejího prowedení; jakož
myšlénky, a
widíme
lánek
Jíl.
uení
samowraždé.
o
Každý, jenž nadšen jest duchem pítomné nosti
ewropejské
božnost
,
wdauc-
založené kresfanst^vím, nahlíží bez-
samowraždy
,
ne každý
ale
dostatený toho
dwod. a.
jVkterí pravví nosti
sob
Wzíti
:
žiwol odpírá piroze-
která jsaucnost každého
,
nejsilnjším ohrazuje
žiwoicha pudem
co ale jest proti piroze-
;
Arci píroda a duch
nosti, jest zlé.
we wli bo-
ale pi lowku se býwá powinnost, pírodní stránku swau práw zapírati. Kdyby to býti nemlo, byla by pošk^^Tnau ducha smrt oblná, již powažujem za triumf jeho. Jest tedy toto proweneb se wíe we wznešenost ducha dení pehnané ží,
z níž wyšly, jsau jedno,
asto
rozstupují,
a tuf
i
;
protiwí. b.
prwod zní takto Každá samowražda stane se píinau, že nkterý pírodní pud nawyklý nad za ostatními wítziti, nemoha dojíti upokojení, jako ze wzdoru znií celého lowka. Takowá pak zotroilost wúle jest neádná, a tedy i skutek její, samowražda. To jest arci pravvda, ale zawrhujícc podrobenost jistému pudu, schwalujeme wznešenost Jiný
nad
:
každým;
—
nuže, samowražda jest patrné
opowrhnutí smyslností celau, a kdo wždy rád mlu-
wíwá o usmrcowání pudu, jen nedsledn protiwí se samowražd. Namítneš-li že samowrah utíká ped bolestí a trampotau, kdo wšak utíká, zajisté
wítzem
není.
a
takto
nestojí
nad pudem, nýbrž
se i zniuje we služb jeho; prawíš-li dleMartiala: Snadno hrdat žiwotem, trudná když nauze ho klíí. Kdo hrdá bídau, statnji ten se chowá
o
liulru
odpowí tob tím samým práwem zase to
a
19o
uspnsubeui ohecncm.
tv
že
Stoiciis,
znamená ducha wznešeného, odhoditi obnošený wetchý žiwot, jako šat zpotebowaný zpozdi;
lost pak, ne\v'yjíti
wazby,
se
ze svvtnice
zaadné,
nezprostiti
když wyjití jest možné. Co by
pak odpowdíti
mlo
se
tomu, který nesklíen bolestí,
za neslušné powažuje wysrkat íši žiwota až do poslední kapky, za estné ale,
w
odtrhnauti a ustáti
plné jarosti rozkoše a wylíti dobrý zbytek
by mohl
dwodem
pouen
strany
s této
!
Jak
býti ten,
na zpotwoený žiwot weejný, chtl se dívve úastným státi žiwota pknjšího? Arci jsau již odpowdi hotowé na
jenžby zarmaucen hledem
steré námitky;
mrech tož
zdali ale
prawí: Každý
Jiní
má
s
wzaté z tohoto
lowk
jest
w
dwodu?
rozliných po-
jinými swé rodiny, obce, národu; pro-
powinnosti k nim
oni
a
kdo wšak swéwoln ze žiwota se
nmu;
práwo k
práwo odtáhnuw se od powinného stanowišt. Wšak ale nebýwá-li asto tlu prospšnji, když
jiných
wytratí, ruší
,
odízne lánek nakažený, když se wytrhne k. p. než aby byl celému tlu obtíží? Není tém w každé obci nkdo, že, kdyby se zniil, neporušil by nejen nieho nýbrž ulehil by ? Tímto dwodem by tedy nkterých samowražda práw se
zub,
,
se schwalowala
wot
;
proež
jest
nedostatený.
W
ži-
by se takowáto pípadnost owšem teba tro-
chu lewnji posaudila
;
ale
wda
saudí
obecn
a
písn. Ze stanowišt náboženstwí prawilo se
sob
nedal žiwot,
práwo
jej zniiti.
:
lowk
bh jej stwoil, bh jenom má To jest dowedení opt pílišné;
wždyf by, jak se na
to již
asto odpowdlo, lo-
196
Cláneh
Cásl III.
wk
sice
strihati
:
wlas
ani
dwod má
odeknutí
a
,
pi-írod dle
neht sob nesml o-
ani
ano takovýto
fatalismiis
,
in
musilo by pestati; neb každý tom,
co
bh
stwoi-il;
za patau úplný
wšeho jinaení we ano wšechno inní
se
úel
lidských
I.
jísti,
jest
zmna w by híšné.
bylo
píti
Arci bezbožné jest svvéwolné rušení a kaziswtslwi,
ku
ale
poteb
prawé
má
poddána, a duch
úplné práwo
we služb
práwo, stráwiti tlo
píroda duchu
jest
zmny,
odtud
i
powinnosti.
Tato
obtná smrt
byla by nedowolená, kdyby byl
dwod
tento proti
samowražd prawdiwý. Wšak
ale
dwodu
toto
wyslowení
né
pece samowražda
;
se zawrhnauti.
To
tomu zloinu,
lowk jest
již
náboženského z hledišt
staí
i
toili se
cítili
okolo
bohw,
majetnost
náboženstwí dá ;
té
mluwíce
ostati
wka
s
obanem
že každý žiwot jest
nmž
a jsaucnost
jeho
jest
mu na wli mu zákon do
se íditi
w
dán
cha
boží.
zane-
a
rozumu; jím zná
w nmž
ale
swj
žiwot tedy
nelze
zacho-
w mst božím. Tato záiowka nezáwislost, tato ped-
prwní služba
mtnost powinnosti smrti
wle
neb naopak, wštípen
srdce a do
tomto kráiowstwí,
kona božího od
dwod
kráiowstwí božího,
sob w moc,
initi tak
nic konati bez jsaucnosli; wati, jest
porownáwání loporownání jest prawý
prwní powinnost,
lowk
cháno jest
toío
dlužno
to
lowk oban
jest
Akoliw
a
,
pojem; neb
proti
myšlénky, že
od boha wykázané stanowišt, na až k odwedení. Jest
af
jest neplat-
a
o bezbožnosti
pedbylost jest dostatený
samowraždy
obtné. Namítneš-li, že
swho
wný,
smrtí
a
lowk,
asiiau
pobožnosti jsa dle
neodchází
duod
o
w
dohru
swé powinnosti, odpowd na
sob
Avk, bera pak
aby posaudil, že
pro každého wyskytuje
služb ducha; wáwati tauto
byl
tu jist s to byl,
to,
zatím
w sob
úwahau
když ne
a
aspo
jiná,
nedokawost
s
hluboko padl
w
tento
:
w
odcho-
ta,
sob
bráti
s
rauháním se bohu.
Nesnadnost odsauzeni jednotUwých pípadu zmaru. Snadno íci
zde
125.
§.
chceš-li sauditi
i
práce dosti
se
wíru na to; žiwot
jest
CIo-
budiž tato:
to
úwahy této schopen nuže, nemá wýmluwy; uwážil-
žiwot,
neb nebyl. Nebylli, li
197
iispnsohcní ohecném-
si
wzal žiwot
swdomit,
;
ale
sehe-
nesnadno,
jak dalece se prowinil, jak
bezbožnosti. Krajnosti toho posuzowání
býwají, jedna, držeti každý sebezniar za newolné usmrcení se
w
šílenosti, a druhá,
mowraždu. To jící
i
sob
jest liché,
lowí wbec
známosti ani mysli
obzvvlášf.
zatracowati každý co sa-
ono sauzení o
Jsauf arci lidé, kteí se
w
tisícerém chov^ají
rozumn, ale w jednom neb druhém swém jako Don Ouixote mimo cestu.
chodí
že ani zanechaným psaním hodno není
witi;
nowrný swdek možno-li do
této skrýše nahlédnauti,
men sebezmaru. Zwlášt skaumejme náboženské
Kdo kdy
,
w nmž
poznal,
anem w
jest
se
králowstwí
neopowáží,
duchu nauzi
myšlení
ale
hod-
žiwota;
tam poznáme prajeho
zárodek
pcswdení
každého
skutku.
est býti pilným obúdem duchowního obco-
že jest nejwyšší
božím
wání, k tomu pokušitel pili
w
Jest též prawda,
mrawnost dosawadního
je
nema-
ani náružiwosti
netrpí,
ka a
i
:
a
w nejhnusnjší bíd Odho žiwot trapný
duchowenstwo
;
pistau-
neb na
jest jeho wlast.
:
198
ást
Arci že
tu
III.
baue
jsau boje a
mezí; u wnit
('láncli I.
wné
nejkrutjší,
slunce swítí, a
ale
wéné
jen na po-
jaro kwete.
Prawí se jakýmsi hlasem samolibým
Zda nejwyšší
statek
žiwot jest?
Ne, nejwyšší muži est.
Za est swau
dáti
w
šanc swiij žiwot, jest skwrna
nejkalnjší! Tof arci jest prawda,
est, rozumíme
jen na lují
;
ale
zwunost
a šperk
prpowdi,
a tím sebezmar
sauboj,
když tomu, co je
na rozum a jádro nemyslí, kdo hledí
z
mysli newznikne nikdy uzawení, takto
neb
tato jinak jest
dem, jemuž rozum stranný plodí pochybnosti,
se ironii samožrauta
nému
hájiti
;
stírá
swau est, náro-
a
wraucnost nábo-
schladil
piházejí se samowraždy astji.
ženstwí,
zum
W nábožné
jen mezi lidem
obbájena;
schwa-
a odtud
druhé ruky.
Stranný ro-
krásný lesk žiwota, a klaní
není diwu, když takowému
kwap-
wyžilci zdá se žiwot býti nemastný a nechutný;
wyhýralost a stranný rozum rodí mrzkost žiwota, a ne-
zdá se ku pro
prawd nepodobné
nechu
wyšších
,
že
úel
žiwot mrzký,
jem duchowní piíinau
býti
si
kdos žiw^ot wzal
Ale iní-li prázdnost
z denního se oblíkání.
mže
s
druhé strany
sklamanému
,
i
zá-
že pohrdne
lowk totiž citliwý, jenž nepojal duchownosti wného saudobí, mže se wýhradn zaswtiti jen
žiwotem. dle
jedné stránce. peklem,
a
stáwá
Wede ustawiný se,
že za toho
boj
mezi duchem a
asu
jedna, za onoho
druhá strana bojowník duchowních
mže
býti
poraže-
duchowenstwo kdy a kde zcela býti poteno, ale má tento boj swé wlny. Padne-li na chwíli strana, jíž on se zaswtil, zajde mu spasitelná hwezda žiwota, a on, nemaje oka pro celek, na,
aniž z toho wypadá, by mohlo
cen
žiwota
swého neporušenost panenskau neb manželskau,
násilím
zaufá, k.
p.
ženská, položiwši
za základ
o dohru
poškwrnéna; což
IV
199
uspsoJjcní ohecném.
když
diwii,
w
rozilenosti wrhne k
iiohaum drzého násilníka žiwot zlehený a laciný
!
jako
uinila Lucretia. Nebo když muž zaswétiw weškeru sílu swau swobod swého národu, wida zlroskotanau tuto swau swatyni, i ztroskotá žiwot swuj, dle domnní swého
zbytený, jako uinil Cato a Kleomenes. Není-li bol
již
takowý
nesmírn wywýšen nad chladnau netenost?
Který saudce šlechetný
w
stydliwostl swaté neostýchal
by se bez wýmluwy tyto hrdiny odsauditi? K slzím poschwáliti hnut bude je každý kesan wymlauwati, nebo pehledná bystejším podobného skutku nemže okem, oištným od bludu celé duchowenstwo, widí, ana prozetelnost swatá a wšemohaucí za konené wítzstwí zaruila se. boji, w ptce s otroky, bu pe-
a
;
,
W
bu
klem uplacenými
pohánnými bludem,
wot, jest swatá wysokomyslnost a okrasa ale smrt zaufalá
za
i
nechati ži-
lowenstwa,
úel sebe wznešenjší nemže za
též býti uznána.
§.
O
126.
sebezmaru duchownhn.
Zmaené tlo
w
není znieno; nebo promní se jen stupe jsaucnosti; takowý pak zmar stáwá se sewením, sklíením, zmrzaením žiwota, a známé
nižší
již
i
jest
wždy
píslowí: kdo nepokrauje, cauwá. postup, a kdo
stojí, již
—
Žiwot jest
umírá; kdo tedy swéwol-
swj žiwot zastawuje, již sebe maí. Tento žiwot pírodní jest pedpodobnní žiwota duchowního, který ne
rownž
jest postup a ješt prawdiwjší; neb tlo má wykázaný konec, ale duch, jsa obraz boží, ml by jen w bohu swé odpoinutí. Uinil nás bh dle sebe, a nemá pokoje srdce naše, až odpoine w nm. Když
:!
200
ást
lánek
llI.
I.
odíká se
se tedy duch zaslawí,
obrazem božím,
býti
jenž jest neskonený; a tím poíná sebe maiti, a umírá dle
spsobu sob možného. Duch,
dwru w
jsa
pi sob, maje
sebe, pravví ku pokušiteli
Wer
beruhigt je mich auf ein Faulbett legen,
ich
So sel es gleich um mich gethan Kannst du mich schmeicheind je beliigen, Dass ich mir selbst gefallen mag, Kannst du mich mit Genuss beiriigen,
Das
Werd
sei
mich der
fiir
letzte
Tag!
zum Augenblicke sagen:
ich
Verweile doch, du
so schijn;
bist
Dann magst du mích in Fessein schlagen, Dann will ich gem zu Grunde geha!
Zasláwka jest tedy pro ducha, co je smrt pro tlo. Zastawiti
daje
sebe
mu
mže
ducha osobního
násilník z
i
k swtlu obecnému pristaupiti
mže
zastawiti
nebrán
když
,
ustydne, a „neroztúží se
žen táhnuti k bohu".
w
neswobodný, podízen
žije,
newda
jak, bez
powolán
zenost;
má
jest
ke
se,
staí naši lepší.
:
ale
Žádný
tolik,
swobod
jest to utAvrzení
sebe
ohledem na ducha se ukázal co
in jeho ,
jest to
z nás
,
jest tedy
co nepekážení.
Duch
kteráž jest jeho piro-
wlastní.
sob;
S ohledem na tlo
swé jsaucnosti s wyjewení swého swdomí, aby
zachowání
,
mšan msta božího. Toto náswdomí swého jest písaha.
swobodný
boženské potwrzení
sám
neodolatedlnému zákonu;
jest
se jen ze sebe rozwinauti, aby byl o
utwTzení jeho jest
i
ochabnutím
Žiwot tlesný,
piinní wle swé;
piwolení k jsaucnosti jen ale
wenku, ne-
wšak
tu stranu milosti, jíž jest dlu-
Pravvili
není dobrý, kdož by nechtl býti jsa
;
o dobru
tv
"^^1
uspsolení ohecncm.
127.
§.
O písaze. Dle toho,
které strany se písaha posuzuje, mí-
s
w
saustaw wdecké rozliné místo. Bohowdec uwádí ji, když mluwí o poct dlužné bohu, práwník powažuje ji za prostedek pojištní swdectwí, dušewdce pozornost zajímá potud, pokud obady pi ní býwají takowé, že u jistého národu tak uspsobují mysl, by lnula žiwjší ochotností ku prawd. Toto uspsobení mysli jest náboženské, protože wždy probudí se památka na boha neb cokoli jest osob pisahající swatého a nejvvýše ctihodného a milého. Tímto pipamatowáním povvýší se mysl nad obycejnau pdu myšlének
wá
,
lowk,
wšedních;
wnjším;
jest, stane se
nadíti,
wyjewí
ksob,
svvobodnjším
;
ku
prawd swé,
se,
i
ní jsau
to
od swobodného pak jest se
že místo by se sobecky ukrýwal a zapíral,
smle
swé škod asné.
ke
Jest-li toto
pi
byf jen na chwíli, stane se ducho-
tím piblíží se
pojem písahy, widti
že
jest,
obady
dwod prawWyknutí lowka k
jen prostedek zbytený, když
domluwnosti jinak jest dostatený.
dstojnosti mrawní dosplého každé jest písaha, a upustiti
o(J
takowých
swdectwí
wra w
obad
wyslechnauti,
ctnost bez
i
jenž
má
samého, že jest tu
d-
býwá ke
swdka
cti
toho
,
okolk. Píše Valerius Maximus o Xemuže maudrostí a swatostí stejn
nokratowi, jejž jmenuje
znamenitého, že pedwolán k saudu, by cosi oswdil,
obyeje písahu na to slosaudcowé wšickni, okikujíce
pislaupil k oltái, chtje dle žiti.
jej,
Wšak
ale zdwihli se
aby nepisahal.
ten, jenž
Mohlo by se z toho uzawíli, že by se neostýchal slawn pisahati, nepojal
ješt dstojnost ducha swého
,
jakoby
necítil
)C
neest,
ást ni. lánek I.
202
když se prostému slowu jeho newérí. Kesan prawý, jehož mysli wraucnost cit nábožných nikdy neustyd-
w
ne,
„Já prawím wám,
zná zákona swého wznešenost:
abyste nepisahali
což pak nad
nikoli;
wra
wšelijak, to jest,
e
bu
ale
od zlého
to
waše: jist,
Ned-
jest."
lowéí, písahy drží wšak ale tím samým, jak se na slowo wzatému mflže odpustiti, též by známý nešlechetník a vv
prawdomluwnost,
tedy ohled na híšnost
;
neml
bezbožník
býti
pipuštn, protože jeho zatwrzelá
mysl žádným obiadem se nerozwlaží, než celý jeho ži-
wot jest rauhání se bohu a duchu clowímu. Koen prawdomluwnosti jest wážnost k sob, a kde ta se nea kde ta jest nachází, nenahradí jí ani písaha žádná w prawd nebude žádná muka žádné protiwenstwí ani smrt sama s to, aby jej piwedla k zapení sebe samého. Wznešené píklady neohrožených swdkw ducha swého ukázal nám až dosawáde každý wk, též i dle zewnjší podoby jsau to mén náš, w hojnosti ,
,
,
;
dušewn, snad wtší. krwawé obti, w prawd ale Wážení sebe a prawdomluwnost, dcera její má n^iií wbec krutjší ptku s protiwníky swýnii, protože skry,
,
tjší;
nebo
swt
odložiw
sprostotu
sob
hadí chytrost. Prawdomluwnost
totiž
jednu mluwiti praivdii a druhau
nawykl
holubicí,
má
stranu dwojí,
nelhati.
Tyto powinnosti, na oko jednostejné, jsau tak roz-
má obecnau má wýminky,
liné, že tato druhá
wšudy, prwní nostech
i
po
ale
práwu
toho,
jak
bu, nebo
lží
O Jest sice lež
hanebná
;
po okol-
žádá;
ale o lži platí
:
zde
Nelži,
neb maíš sebe samého.
tratíš
§.
a
vvždy a
totiž
ohlíží se
jenž prawdu
chytrost rozwažuj, co, kde a jak
bu
platnost,
128. lži. i
proto,
že
oklamáwá
bliž-
o
uspsobili mysl jeho
žádá
ního,
úmyslu;
lowék
že se
dwod
hlawní
ale
jí
swého sobelného
dle
opowržliwosti
Lež jednotliwá jest podobna k zmrzaení, wost wyrownáwá se samowraždé. Lež protiwenstwí homíra,
ducha
rozvvrhuje
w msto
Jak
boží.
jest
ode
uwádí prazlé
cíli
jenž byl od
Dospíwání k statenosti jest istní se
Ižiwý.
snaha po dobrém jest milowání prawdy, a
lži;
Nemže
stojnost jest nelžiwost.
swého, kde se
wštcm. Zápowd rozumí
a
prawda základ wše-
samo. Lež jest wynález ducha odporníka,
zaátku
prawd
zakládá se na wážení
lži
d-
tedy dobro míti stanu
rauhají a osidla kladau
sebe
prawdo-
jemuž
,
Slowo dlá muže.
maje píslowí:
lid,
se. Iži-
wýjew
jsauc
pedmt,
a
známka zlého
lež hlawní
tak* jest
tom,
lež ale co
,
proti svvédomí,
má w
zapením duchovvn zmaí
a
ziiectí,
A^jS
ohecném.
(hthnt IV nspusoltcnt
lowk
pený,
we swém slow, podleza, lichotník, zakaukiwý prorok jest ohyzda lowenstwa a zrádce
msta
božího.
nestojící
že,
Wk,
jenž nectí slowa a je
zasluhuje, by se památka jeho w^
aby se studem nepoléwaly twáe po-
stwa smazala,
tomk
otcw
za hanbu
dní nahá,
a
weejn
swé saukromnosti blíží saud,
bude
,
swých. Kde lež chodí na bíle-
w
ani
Takowé a
lak a tak
ale jest se báti
a já
položil za
té nejsa
pláe poctiwý we bezpeen, tam se již
pokolení farizejské,
bylo
podobný
slowo musí se kriti a
násilí,
ím
nad
hlásá,
jímž duch uražený zpotwoilé toto pokolení
sauditi.
káral Kristus,
Mám
w pauta wálowen-
pamti
mluwiti
jest
eník ,
odpowdi,
každý
které
wk, w nmž
wzdechna sob wyznati:
jak káže swaté náboženstwí, jíž
neposkytuje
wda,
nýbrž
nesmlý jsem, bych poklid domácnosti swé obt prawd; nuže chytrost, ukaž mi cestu,
bych jakž takž mohl
prolezli.
Zwlášt kesanu, jenž
wí,
204
ást
ni. lánek
Že jest se wíce báti boha než
nauze protiwné. Již
lidí,
I.
jest zastáwání lži
we píroku widti
jest nectné
z
pe-
možení powinnosti od nauze, která se nepíslušn wtíw duchowenstwo, místa práwního w nemajíc.
nm
rá
lowk,
duchowní, dá
jsa
mže
jen tla se
poraueti od
si
neho,
nohu o kámen, chwálil sob, že stewíce neml, byl mohl porušiti. lowk, žiw poznaw wznešenost ducha, jemu, a nezahodí sebe, stojnost stif
uin
jejž
a
by
dostojí
D-
se otrokem okolností.
mrawní jewí se tedy smlostí,
nesmlost je-
podlá zotrocilost, která sebe tak wáží lacino, že se
nezastane swobody. Lež jest ale nás
we
wlastním
swdomí
wždy
plod nesmlosti; nic
totiž,
nesmlá kiwý; lo-
tak neponíží jako
podlézawost. Jen neodwážliwý jest tichý a
wk
co
dolknauti, jako lakomec, jenž uraziw
nechtje osobnost swau zcela
zahoditi,
se odwážitl za ni tlesného pohodlí
w
weejném
auskon
Istiw a
hledí se
boji,
ani
zastání se o ni a
jakž takž
wywtiti. Nesmlec jest lhá.
Lež držíwali za dowolenau za píinau dobrého úelu, i jmenowali jisté kausky swatau šalbau; wšak o tch slow šíiti bylo by již ostudné již wí každý, že ;
dobro a pravvda takowýchto oklik a auskok nemají zapotebí. Jestif to patrný odpor, lži,
ješto dobro a
Wíf obešly
prawda
horlitel
pro
horlení wíce mate než
wání. Dáwají
nám
borné píklady
též
jest
dobrau
boká.
Mimo
to,
slowo
její
prohlášení se
žádný
wc,
že
to
samo.
nerozumné
i radí k whlasnému chozwstowatelé slowa božího wý-
prozetelnosti;
samo sebe nií;
jáde swém
poádá,
chytrým powážením okolností
již
dobro stawti na
chtíti
w
totiž,
newí;
ale
mezi obezetností,
a lží šklebí se propast hlu-
w
jistých pádech pro lež
musí lež pominauti, kde
tomu wšak
nemže
w
se nikdy
o dohru
205
nspúsohení ohecncm.
ui
wíce piložiti wíra, o kom nemohu
ujistiti,
že tenkráte
mže
lowék, chtjící jipoctiwého, míti za za wýmiuvvu swé lži, nak držán býti Nuže zase jest to ta nežli že ho okolnosti nutí. Co
lež nedrží za dowolenau.
,
nemže
aby dala pednost duchu bez wýjimky. i, co káže powinnost a co nemžeš zmniti zanech pokorn prozetelnosti boží k urownání, kteráž jest wnitní prawidlo djstwí. která se
slabost,
odhodlati
,
;
,
wdecká,
Tato písnost
ena, shoduje
se
do ko-
zatracující lež až
wšak nicmén
s
mírnau snášeliwostí
w
tch pípadnostech, když nkdo pi nepatrnosti pedmtu, ani neuwážiw, co prawí, dopustí se lži. Již to
lowk
samo, že
swého
lowk,
postižen
Takowáto
swj
wíce
lež
w
dobrý tohoto rozporu slowa a
swdomí
napomíná ku posauzení šetrnému, ješto
necítí,
we
lži,
pedmtn
obyejn a
nejwíce se zastydí.
pwod
smysln nepatrná má
neobratném rozumu než
we wli. Tako-
wáto pak nedokonalost a jako neuhlazenost pomíjí w té míe, jak duch wrcn sob, wždy wíce se sjednood
cuje a odlupuje slupky,
na
nm
projití
kalným zwíectwím
Ipjící.
§. 129.
O
duchu
lowenstwa.
Rekneš-li vjt smír neh králowstiví boii\ jest jedno; nebo kde kraluje bh, tam wšechno w jednotu lásky je smíeno. Abys pak uzel tuto jednotu, patiti musíš okem
wným, mu
celek
které
nazýwáme
tento se
zor.
Oku asowému
rozpadáwá; nejdíwe
w
a
rozu-
pírodu a
potom zase w obojím rozliuje se we, škerenstwo na zwlášlnosti a jednotliwosti nesíslné, tak že kdežto wesmír jest blažená ulšenost, poklid,
duchowenstwo
wný
;
206
ást
asowé
oko
lánek L
lII.
jen neustálý ruch, tíbení, rozwaho-
witlí
wání, boj, tu onde na chwíiku mír, a zase za chwíli wír. Zwláštní mocnost, které wýkázána jest
duch lowéí. Zde jest postawen,
jest
w
swé rozwržené
zemé za
bojišt,
aby sbíraje údy
jedno tlo, založil swé králowstwí.
prosted králowstwí božího dokonáno od wnosti, lowk pak musí
Jest tedy králowstwí jeho u ale toto jest
wždy w rozliné podob psobení jeho rznici, wda, že lišení není dobré, nýbrž shoda psobí dobro, a moc dwojitá že je silnjší než ojedinlá. Rznice rozséswé pracn
teprvva zakládati,
a
obchází nepítel, by rozséwal
wá
asem
lži,
tzí nad
w
pomstí se zase prawda,
lidmi,
a
lowk
w lowku swé odpoinutí. Zdá se nemožné, aby lowk Avbec bytowal, ješto mu
uskuteuje jen jednotliwými
se
wru,
jest
widí, oko mysliti,
ne
krom
ale hmatati,
a
obyejn
smysln
nikde
wku
již
mluwil
myšlením poznáme, jak tento
lidu
?
na newí,
neb upálí
jej
;
ale eihle
!
zase tím hlasitji hlásá se stech, kdežto
saukromn
stwí nejwíce
w
ucho,
zdá
i
mu slauží,
jak
ženjší bydlišt šlechetných
sob
i
duch
díwe
že kíže, hranice
se,
pokrm
jeho,
a
protiwen-
nám oswduje píklad roz-
šíení kesfanstwí. Chrám tohoto potách
akoli není
Arci násilníci a bludai líí na nj,
ukižují
a nátisky jsau nejoblíbenjší
w
k sluje
narstá; tento lo\^
duch wíku; a kdož
polapí proroka,
tak to-
;
pauhého neduchowenstwu
w
Musíme
asu.
lowk jednocowáním se
obecnost
rozdíly
asem lowka
že oko pod
ale
na-
arci býti
lézti
wždy
zwí-
jest to jedinká tauha lidu dobrého,
i
lidí,
lowka
jest nejbla-
kdež po denních tram-
odpoíwají; tento chrám pak jest založen
hlubokosti duše jednoho každého
wstupuje, jde
práw
k sob,
w
;
kdo tedy do
práci
asowé
mimo sebe; kdo wšak nemá schod do
této
nho
ostáwaje
swatyn
o dohru w
krom-asowé, wlee trudn nemá
a když wysychá,
207
iispúsolen! ohccncin.
žiwol swiij
ím
se
w
pítomnosti;
Jak se
owlažiti.
pracovvník radowati ze žiwota swého, když
mže
nikdy ne-
nedle u lowka? Roman, Zde již není ani Slowan ani tak neb jinak rozdílný dle spsobu pHrodníiio rozdíl jest jen mezi wtším a menším toho, co jest wšech, úcastenstwím. „Co swlékna wšedního
neslawí
šatu,
ani
;
jeden má,
i
wšem k
jiným
an jiný má, milo jemu již jest
jeho; neb
užitku,
kdož se
nemá
a což
a widí,
že on má, a tak tú milostí
jest,
eho milostí dotkne, jeho nemj za jistau citliwost
bude. Tuto milost pak žádný
mkkého
nebo
srdce;
tato
nemohauci
snésti
pohledu
mukách dušewních kochá se s tím wtší libostí. Láska k lowcnstwu jewí se žiwým úaslenslwím pi wšem, co se týká ducha swleeného ze wší obmezenosti a nesvvobody. Kdo zná jen lásku osobní, rodinnau, národní ješt nedosáhl lowka, a není poswcen. Ale náboženstwí wšeobecné, wda swobodná, krásné umní tof jewišt lásky ist lowí. Arci i tlesné bídy, asto
\v
,
,
wda
wdcem, wywolí sob ten neb wdec, tento národ wyslowuje, není wýhradn jeho, nýbrž množí se tím poklad obecný; není wda nmecká, není umní wtlí se wždy jen
jiný národ
ped
wlaské, nýbrž
dy
a
jinými ; nicmén, co tento
lowí. Kdoby
porušiti, obmeziti její
w-
ohraditi náboženstwí,
by teba jen osobu utiskowal prowinil by se proti celému neb by tento jeho skutek byl po,
lowenstwu kus, aby
mu
tedy chtl panenstwí
swobodu,
zmail
;
lowka wbec.
nepísluší íci
komu
to
pináleží
jsem, a týká se
W
této
wci
žádné-
Nic mi po tom není; af se zde
:
;
nýbrž zde každý wyznej
i
mne, co
jest
lowí.
:
pálí,
lowk
:
208
ást
aúnel:
III.
/.
130.
§.
O icd. Není zde místo stránky
a wypoítati
žiwot obanském a saukromém, civilisací a uwésti známý werš latin-
niluwiti o pohodh'
ský, jenž
wdy
chwálu
hlásati
w
hodnosti
její
peeštn
zní
Kdož znaje krásy libost, nauil se swtle pemýšlet, surowý. Ten nirawy swé zšlechtil, odbuda Bez ohiedu na zisk wédau docílený, bez ohledu 00 s sebau pináší -wyuowání a škola neb zwedenost,
wk
Avyswetliti se
že
duch sám jest
to
w
lowí
jest saudobí
wda
zde má, co je
že jest nábožné
se musí,
sob;
nejslušnjším
a tu uznati
lowího
swém odní
ducha;
wda
;
wdaucnosti, ne pak wýsledek
pil-
nýbrž snesení wšech, celé pítomnosti,
nosti jednoho,
wdaucnost iloueka
jesti to
o
uskutenní
my
Wšichni wšechen
ili
swdomí
rozum,
wdu
ducha
wku:
pírody máme do spolku,
Též
Wdau jednocuje
si
lowí
máme do spolku mní duch pedmtenstwo w
jeden
i
je
jednota pak obau jest prawda.
;
wají se, že byli jedno a tau
Wšak
jakoby se skládali, nýbrž pozná-
ale nejednotí se tak,
wdaucnost,
žiwot.
sebe a pi-
we wli
boží.
Jelikož duch jest
swoboda, tudíž swoboda pirozenost
jeho jako musitelnost pírody; tu upíti se nedá, že
ke
wd takowé
jest
obecná
práwo, jako ke swé bytnosti.
lowenstwa
picházeje wypiijuje s
úroky pak
wen
jsi
mi
úastenstwí nikoho
splácí.
si
wdy
platn
na
jiných
jest
býti
Wda
pokladnice, ze kteréž každý
swj poinek, a mže-li íci pt hi-
duchowní
Blaze jemu,
dal, eihle
má
:
pt jsem
získal.
obecné práwo, které
porušeno,
aniž
mže
Jakož pak
nemže
od
zastarati;
,
:
309
o dohru w uspsohení ohecném. tauž
mrau
úastnu,
jest
každého powinnost,
inn
stáwati se
nemá nikdo obírati se s
mohl zaneprázdnn
žeby nezbýwala chwíika
tak,
býti
pro pravvdu, kteráž jest jedinký pokrm ducha. se wšak od každého uenost
má
wýhradní, a zapotebí sti
a
jí
nemže žádnému platn býti odpuštno, a íci: Mám práci dležitjší, nemám asu wdau. Wždyf má as na jídlo a pití, jakby
což
Nežádá
dobýwá
se prací
zwláštní schopnosti,
okolno-
;
ta
arci
píprawy, ano pi wšem tom nemusí býti prawé
uspsobení ducha, nýbrž, jak widíwáme, slauena býwá s mnohau krutostí, surowostí a neswobodau. Spsobilost lowí obecnau widti jest w libosti nade wším co wští sláwu ducha, na ilém saudu a píchylnosti k ,
dobru,
prawd
pitulení k
a kráse,
aspo
pro každého,
sob wšeho,
O tom newdt,
pedpowídá budaucnost.
jest
co
hanba
pro tu obec, ježto se nestará, aby
každý o tom "vvdl; jiná pak -wdaucnost
af
rozdlí se
každému dle poteby, úadu a powolání budiž chwalné mnoho wdt, akoli >víme, že mnohá wdaucnost ;
jest
pauhá a neužitená chlauba. Jelikož
díly a.
wda lowí
mezi úastníky,
následown
a sice
Jedni jsau prawí pokladníci a množitelé, kteí sestupují až k
samým matkám
wšech moích
jsaucnosti,
slawného ducha jsau
to
to
;
jsauf
welkokupci
každý wymniti
b.
musí býti roz-
jest saudobí,
;
,
postawení jejich
s
smnky
jsau pak prostedníci
uspsobilo na wýsostech,
a
;
sebau pináší.
nasbíralo
zanášejí do
nemže úhon tak
arci
nebudiž jim k
K wymnní
potky
po
archiv wzdlanosti Avku,
jichž
ale to
a plawají
poznání,
aby zwstowali wítzo-
,
kteí
,
co se
tisícerými
wšech konin. To jsau prawí
210
Cast
lánek
III.
I.
kteí jsauce wýmluwní, mají
obchodníci ducha,
šastný odbyt, a pistihují každému dle poteby, Tito potebující zkaušejí pak
c.
dkladnost
a wytrwalost
w
žiwot hodnost,
nakaupeného zboží, pi-
wybídnau k po-
drží se jednoho, odkládají druhé,
na potebu
naprawení tetího, okáží t.
d.
tím pak
;
mraw
powstáwá
a
podstatný žiwot obanstwa, jehož
tv^Ttého a
wku
práwo
swdomí
wné
obnowená wda; lowk na swé pokroí, a angel djstwa poznamená
jest
to
a
zase
dráze
nowým
vvraubkem.
Z toho se dá snadno poznati a powinnosti
ducha.
W
wda
ducha, myslitele
b.
králowstwí
a žiwota,
lowího
zwláštní pak jsau následující:
Jest-li
proti
pomr wdy
wdce w
základu jsau to prawdomilownost a smlost
we prawd; a.
se strany
nemá nižádný ohled zainezowati zraku každé wtírání se jakéhokoli wpl^^wu jest
;
práwu
Wdec,
nábožnost a wyjewení pirozenosti
a sobecké.
lowenstwa, powolán služb od boha, nepobízen k ní žádným ziskem, jak by mohl nenáwidti tch, ježto jemu na tom samém poli pomáhají pracowati? wždyf práce jest dosti. Zpytatel swé wdy ped jiným k
jsa organ ducha
této
,
c.
tající, jest
sobec a zrádce ducha.
Wdauce,
že teprwé wšichni
chen, musíme
uznati, že jen
docházíme prawdy,
a
že
máme rozum wšewzájemným
ti-íbením
blud jest jen
hledání
prawdy. Kdo tedy záwistiwým wztekem a hrdostí, pro .marnost nebo ctižádost zatracuje, kaceuje, utiskuje bratra swého, tenf nenáleží
lowstwí
lowího
dýmá, nyje
ducha, nýbrž,
w temnici,
ješt do krá-
a se pyšn
a kdo wí, oistí-li se.
na-
Tako-
1
o dohru w uspsolení
21
obecném,
smlý
upímný bluda Aupraw Ješto hledají péí obezretnau gustin prawdu, hotowi jsauce k naprawení, když by wynašli, nemají nikoli piteni býti ku kacím. wýto odsuzovvatl, ne
ale
wzdaluje se od prawdy.
a
Ujímá se tohoto sw.
:
,
Když
wda
jest
snaha ducha, aby se wyrownal
pedmtenstwem, žádného úsudku,
swé osobní
zvláštnosti,
nýbrž
nostmi,
má
Upímný
jednotliwec bude arci
stran, jen tak,
zetel míti
práw
s
nemá wdec, posuzowatel, do žádné úwahy, pimešowati ze nad rozli-
stoje
na
jen
prawdu
wždy
státi
samu.
na jedné
že jest jednotliwec a prawda
proto,
wýrok snmu, a wšak nezadá se této stran aby se odekl wšeho badání dalšího, a nesml
Dslednost není zkamenlost; jen pilnost a snaha budiž ta sama, ale myšlénky wždy se perozujte. Zwlášt setrwání w bludu za studem jest wyznání nešlechetpestaupiti, když najde, že blaudil.
né.
Píliš
pewrácen
jiní také blaudili,
Konen
aby
niím ani
lání,
,
kdo chce
nebyli
nauzí
,
aby
jeho blud byl utajen.
powinnost jest obecenstwa
ku pijímání prawdy niatelé
se miluje
chystati
,
se
péi aby skauwytrhowáni we swém powoa
ani
o to míti
strachem
,
ani
utiskowáním.
smlého pro prawdu, kdo pihlížeti musí ku potebám tlesným a záwiseti od jiných. Stanef se asem, že bude obec
Nemáf istého
wdc
o pohodlí s
plody swými.
tel;
neb
oka, ani dosti
i
peowati, I
níkw.
nedá jim kramaiti
uitelstwí budiž sprošln bada-
uitel se
den, ješto pekáží
a
ohlíží,
mu
a
není zcela swobo-
schopnost a rozlinost
uen-
:
212
ást
111.
§.
Cláneh
I.
131.
O hrásném umni.
Pwodn chowala w lnu swém
pírodu
;
se, kteréžto
jemné
wšemohaucnost jednotu duchostvvoená rozstaupila, rozepela
póry podržely tauhu po
jich pitulení
wda,
jest
sob
;
prwní wzáAle není na
prawda.
tom dosti; wda jest jen naleznutí se, tauha chce i wzájemné proniknutí; slawnost tohoto satku jest krásné umní. Duch, pojaw pírodu a wdechnuw w ni swj žiwot, uspsobí se w žiwot jejím, a to ze žádné poteby, na žádné ponuknutí z wenku, než z pauhé lásky a maje libost ze swé pirozenosti, proež patí krásné umní do králowstwí pauhého lowcího ducha, a každý i
úastník má powinnost milowání krásy. powinnosti pochopiti
lidé,
ježto sebe
si
Nemohau
této
neoswojili, anobrž
samolib pohlédnauce na pozemské hospodástwí prawí af se zabýwají lidé, kterým asu zbýwá k zahráwání si s takowými hrakami; wšak bude-li co pro naše oko, odkaupíme jim toho. Newdí tito bohatí chu-
Umním
asi, že newšímati íkati se
si
pravvdy a krásy tolik jest jako od-
lowí hodnosti,
a že
samau pýchau
se až ke zwíeti. Nikdo se neomlauwej, že nosti pro
prawdu
bez ohledu
a o
a krásu
sob
;
každý šlechetný,
powážiti, jest
pi-ítel
snižují
nemá schop-
umje nco
a-
a znatel,
píinau posauzení wšestranného jako ke wšemu jinému musí cwien býti. Krásotworstwí jest triumf ducha, jenž wše okolo sebe dle sebe psobí. Wšak wbec ponkud jest to uznáno, protože každý hledí aspo koli za
ped jinými
se chowati píslušn a zakrýti pírodní stránku jsaucnosti swé spsobilostí duchowní. šat, postawení zení jinaí býwá w kostele na ulici we
e
,
spolenostech než
,
w
,
,
saukromné domácnosti; tím se dá-
:
o dohru w nspnsohcní ohecném.
in
dbá na krásu,
rokujeme
ím my
že
,
toto
lowk wíce
lowkem,
i
wíce
ze sebe slušný Avýjevv ducha
;
pro-
na jewo, že kde
w'á
a
co jsme prawili o
neponížili
ímž
braku,
a.
býti
a
budau zase,
bohatc
wdcích,
pée
platí též
o chléb
a pracujíce
,
,
dle
o
aby se
swého
panenskau Musu za služku a že-
mate se krasocit
Dlí pak du; jsau
a krásy,
yalot •/:áyu{oi.
umlcích, že mají sproštni
zaswcení,
i
se potomci naši radost-
ného sjednocení prawdy, dobra
nemusili koiti wášním
krásnjší,
a
spráwnjší; byfbychom
aspo dokají
jak byli pi-edpodobnni,
Konen
jest
bude wždy obecnjší
žiwot bude mravnjší se nedokali,
213
i
saudnost
se lidstwo zase jako
w
i
um.
ohledu na praw-
totiž
Umlci
a
wdcowé
krasomilstwí a saudnosti,
b. Prostedníci, c.
Obecenstwo krasomilcw. §.
132.
Pojem Církew Qr/.y.(dfbi,
dle
cirliwe.
jména eckého
evoco) znamená
tolik
a
latinského
ecdesia
co wywolání, powolání
prawí o lom zajímaw s\v. Jeroným Ecclesia et synagog^a graeca nomina šunt, et unam eandemque rem latine significant, id est conven-
nebo sbor povvolaných,
i
:
tum plurimorum ad invicem. tur,
Si
pretatur.
autem
subtilius distingua-
synagoga congregatio inter-
ecclesia convoca/io et
Et vetus quidem Dei populus ulroque nomine
vocabatur, nunc autem gratia distinctionis
noster ecclesia dicilur.
A
s\v.
iile
synagoga,
Augustin pidal k tomu
Populus veteris testament! proprie dicilur synagoga, congregatio
,
populus
riovi
teslamenli
i.
e.
semper ecclesia
2i4 i.
ást
Congreg-ari enim
e. evoca/io.
cum
bestiis,
lánek
111.
I.
commune
evocari proprium
at
est honiinibus
hominum.
est
Naše
má koen swj w eckém xvQucxog-i^án tolik co sbor neb dm pán; kostel pak w
slowo církew jest tedy
;
býwaly chrámy ohrazeny.
latinském caslellum, snad že
jména swého
Již tedy dle
ská, sjednocení lidu
wenstvva.
nábožen-
jest církew jednota
pod bohem; nuže to pojem lo-
Jestif to ale
smysl slowa obecný
zwlášt-
;
konen
ního smyslu jest církew též zwláštní;
zname-
nkdy
ná také jen sbor pedstawených církewních, též
wšech duch snažících
ideální jednotu
jsau
:
církew wítzoslawná,
rozdíly
se, jejíž
trpící a bojující
nkdy
;
jen
jednotu ili obec zemskau.
Nemže
si
lowk
pomysliti
wznešenjšího obrazu
než boha, kterýž jest sted nesmírného kola, z jehožto
nmu smují
obwodu nesíslné snahy duchw k ni rozliní
asu, národu, pohlawí, umu, sobení,
dle
pojem církwe
lowénstwa
i
pojem
wllený
a spasitel jest
w
na slowo wzaté,
pokorn
a
této
wyznáwajíce,
podrobiti,
Xoyog.
bychom ho nemohli
(Efez. 4.)
Prosím wás, abyste
hodn
šejíce se
wespolek
w
jakož
w
i
lásce, usilujíce
swazku pokoje. Jedno i
powoláni
jste
w
Pawel
chodili na
powosná-
snášeliwostí,
zachowáwati jedjest
tlo
a
jedea
jedné nadji powolání
wašeho. Jeden pán, jedna wíra, jeden kest. Jeden a otec i
ani
sw.
Prawí
slušnji wyslowiti.
waše, se wší pokorau, tichostí
notu ducha
býti
swdky
na
jim wlastní smýšlení svvé
že
ani
:
wci
jehož
,
nám
zdá se
I
pedležité
prawdiwji
duch,
usp-
hlawy a
duchem swatým. To-
slušné, odwolati se
lání
srdce,
a wšichni sjednoceni zase
tof jest
hlawa
wšich-
a wšichni sjednoceni; rozliní dle prostory,
bh
wšech, kterýž jest nade wšecko, a skrze wšecko,
we wšech
wás.
Jednomu pak každému
z
nás dána
o dohru w uspúsohení oheaum. jest milost podlé
míry obdarowání Kristowa, pro spoá-
wzdlání
dání swatých k dílu služebnosti k
wa, abychom se sbhli wšickni mosti syna božího
w
,
wku
stawy plného
215
w
muže dokonalého
—
Kristowa.
Kristo-
téla
jednotu wíry a zná-
w
,
míru po-
Rosme w nj
tlo píslušn spojené
a
sluhowání, podlé moci
swázané po wšech klaubích priw míru jednohokaždého audii,
w lásce.
wzrsttla iní k wzdlání swému Skrze jednoho zajisté ducha
poktni
jsme,
buto
wšeli-
wšecko
kterak, kterýž jest hlawa, Kristus, z kteréhožto
my
(ICor. 12, 13).
w
wšickni
buto ekowé
Židé,
žebníci nebo swobodní, a wšickni
w
,
jedno tlo
buto
slu-
jeden duch zapo-
jeni jsme. I
od swatých
sebius
a
se prohlásilo,
wání naše
koka
a
c.
4)
lowen-
jednota
k.
Eu-
p.
nemžem
odpírali
:
,
že
kesanw jméno wšem
wynasnažíme se dokázati, že
spsob žiwota není wynález
založen a proweden
lowího
tato
Akoli nedáwno toto nowé
hist.
(1. I.
jsme nowí,
otcw býwá
pojem církwe asto opsán. Prawí
stvva, tento
toto
obco-
náš, nýbrž ta-
od stwoení pokolení
již
od mužij bohu miSwatý Augustin píše: Jakožto není nižádný w králowstwí smrti bez Adama, tak i w králowstwí žiwota z poznání pirozeného,
lých.
žádný bez
Krista.
— Wšichni, ježto
ku sprawedliwí, za hlawu mají
nho, a
t.
jenž pijíti
Též jinde
d.
ml, my pak
w
od poátku
Wili
wíme
,
že
pán, nýbrž co
bylo
býti swatí po
díwe
w-
totiž
již
smyslu tom takto mluwí:
jen ty za církew, ježto poali a narození
byli
Krista.
w
pišel;
Nemjte píchodu
swatých, wšichni
náleží k církwi, nebo pijednoceni jsau tlu celému, je-
hož píše
on :
jest
hlawa.
—
Sw.
eho
Welký (hom. 19)
Církew zaíná od Abela sprawcdliwého až k wy-
wolenci poslednímu, jenž narodí se na konci swta.
:
216
Cst
lánek
III.
:
L
Kdo k tmto náhledm piswdí, wyznáwá, že pojem
jest církew
znowu
žiwlo
O
133.
nebo
w
i
že církew
angel jako jedna obec pod jedcelé. Wšak ale má teprwa usku-
obsaženo jest duchowenstwo
ní
zorná,
wná,
která se
Mezi wzorem newiditedlným
dokonením dy
a
,
tehdyf nelze mluwiti o církwích mnohých,
:
to jest církew teniti.
jak dí sw. AugTistin
,
wšech lid
ním králem
ob-
cirJiwi stanovené.
tomu tak
Jestli
ježto
,
synem lowka. §.
wzriistá ze
lowenstwa
saudobí
Kristem,
a uskutenním, djstwo; má te-
prostírá se rozwinowání,
Nemáme
církew swé djstAvo.
lowenstwo
w
sjednotí
pochybnosti,
že se
jednu obec, pod jedním pa-
stýem, duchem swatým, i oswduje lo neustálé šíení kesanstwa, kam djstwo smuje. Až dosawáde ped-
nám
stawuje se
wedléjsaucích
mohau
;
sice
w
skutku wíce církwí widiledlných
ale jelikož
ostatní býti jen
prawá církew
rozpory oné ano
jest jen jedna, i
asowé od-
oswcuje swdomí newTato pak musí míti známky následující
pory, jimiž prozetelnost boží sty prawé. a.
Jednotu, což jím
neb
;
obsaženo
organismus
žiwé tlo Kristowo
sice
roztržitému ivý_;
wýslown
jest
híšnému
,
,
jenž se
lowku
žiwot ale jest jednota
již
w
pojmu jer
saudobí ili tlo, a
nazýwá
starému
úd;
proti
lowk no-
bez jednoty jsau
údy mrtwé. Píše o tom sw. Cyprian následown Církew jest jedna, ježto wzrstem úrodnosti rozšiuje
se;
jako slunce
swtlo jedno,
a
wtwe
mnohé
jsau paprsky ale
stromu mnohé,
ale
strom
pewn zakoenn a jakož z wýwaiska jednoho pemnozí potkowé odlíkají, a se zdá jeden
,
o dohru w
poetnost
pece chowá
rozlitá,
se jednota
Odtrhni paprslek od slunce, a
nici.
317
uspúsohení ohecném.
w
nemže
stud-
obstáti,
od stromu odlom haluzku, odlomek neporoste, od
wýwaiska odlu potok, a odlauen ^^'yschne. Tak církevv pán, rozléwajíc se po celém swte pai prsky swé rozptyluje, a pece swtlo jest jedno, které wšudy rozlévvá se, aniž jednota tla býwá porušena. b.
To, co sjednocuje, stawí, obžiwuje, jest jen dobro;
nebo
zlé
jednota
w
rozptyluje
duchw,
Když církew
rozžírá.
,
jest základ a
dokonalosti swatost;
tato jest
rok celku, aniž
úd musil
býti svvatý
nost celku a i
byla,
ale že
slawná. Nyní ale pro
c.
by každý
,
místa uritel-
snmu
a
pro
se, jisté
íkali
že
nemá skwrny
jakoby
býti,
by
již
neznalosti
takowá
zjewí se
byla, až
a
slabosti
každodenn: Odpus
nám naše
winy.
Ponwadž
swatost jest duch církwe, protož snaha
zproštna
její
w
jest
wšeho zwláštního
a osobního
poznání a žiwot, wywýšena nade wším, jehož
platnost jest jen tu neb onde,
te
neb jindy, pro
toho a pro toho, tedy nezáwislá od prostory, a
osob
;
tato
pak
wlastnosl
Ouod semper, ubique hoc
d.
úd;
Augustin slowy tmito: Kdež-
piprawuje
swých má
tak
nemá
nýbrž obce, tla,
sw.
wrásky, nemá pijato
úd
tu
pipomínal jsem o církwi,
koli
a
dílu,
piswduje
neb
;
a
známswatost jest pí-
tedy druhá
Wšak ale má rozumn býti
ka prawdiwé církwe.
jest
dobro,
její
cíl
est
jest
asu
wšeobccnost.
ab omnibus credilum
et
est,
enim vere proprieque catholicum CVincent.
Ponwadž
Kristus,
bh
a
lowk,
hlawa a základ
10
;
218
lánek
CVist 111.
1.
církwe, jest nepominutelný, jest neomylné
w
vvení jejího žiwota,
zje-
i
némž wšickni rozumowé
jsau sloueni,
Zewnitrní
e.
odwodní církwe od
nutelnost jejího základu
•
Krista
a
nepomi-
slowe poslaupnost
apo-
štolská.
§.
O Jelikož
134.
powhinosti
10
církew obecná
cirhwi.
zajímá
božím
i
powinnost pauze
každý jednotliwý
obana
žiwot weskrz, protož poNvinnost
lowéí
jest tím
w
kewní, neb církew jest náboženský pojem
w
Církew jest jedno tlo,
stwa.
jsau tedy wšichni
narozením že se
nost,
údowé církwe,
a
i
cír-
lowen-
než srstají wšickni a
každý
jest do ní již
swým pijat; i jest to tedy wýborná dsledneeká na piwolení dosplého neb žádný, ;
kdo chce wyplniti swé
becky
králowstwí
samým
osamle mimo
lowí církew.
powolání, neostane soOdštípení od církwe jest
zapení synowslwí a údstwí swého w králowstwí božím. A wšak nemá se aud jen neodšlípnauti od swatého tla, nýbrž má také býti údem žiwým, inným, t. j. úastným se státi prawdy a swatosti, plniti se duchem swatým. Každý, jsa jen dobau
saudobí,
newypínati se nad jiné;
podíditi celku, jest
lowího
má
se
poslušenstwí
powinnost jeho. Církew, jsauci
nemže
wzorn
obec wšech
duchw
a tím
uznati jiné wedle sebe, neb jewila
by samé powažuje i ty, ježto se zjewn k ní nepiznáwají, za swé údy, ale bud nedozralé bud malomocné a nezdrawé, má tedy
jedna, sice
nedwru w
sebe.
Wšak
pro to
i
za powinnost wynasnažowati se, aby se
tito
zhojili
a
o dohru w HSimsolcné
,61"
zwUišInlin.
okáli, a druzí se rozechwli k žiwotii obeciiéinu, na ceniž zakládá se materská
kteréž jest
kwt
ilowenstAva
a
lásky
showíwawost
obžiwowání
déjstwí.
LÁNEK O
w
dobru
a missioiiástwí,
církewní a takoka puls srdce
II.
iispíisobení zwlášíním.
^.
O
žiwoté obanstwa. §.
135i
Pojem ohanstwa. iníme-li wšichni dohromady tcprw uolio
mu,
;
ostati
hned
osamlý.
pwodne
\v
I
jed-
nachází se každý k tomu
konci
piwtelen
swau
spolenosti,
málomocností, a piwázán k ní pi*írodním.
wí,
lowka
nesmí žádný, chce-li zadost uiniti powolání swé-
Nestejnost
powahy, poteb,
umu
síly a
a
jíž
jest
mnohým jiným swazkem
zámru, rozlinost pohla-
schopnosti pohání jej k zjcw-
nému wyznání swé nedostatenosti a strannosti a k hledání s-Nvého docelení s jinými. Takowé pwodní piwtpírodní jest rodina. Dosplostí
lení
úd rodina
se roz-
padne, a wšak jen aby se stala wícenásobnjší. diny
w^Tstá etnjší píbuzenstwo
plemene
sluje národ.
Každá strana
dina, každý jednolliwec
hledí
,
w
množstwí
Z rojistého
národu, každá ro-
pírodn
jen na sebe,
obmýšlí zisk swj, pracuje pro sebe, ale tím samým, že
má
hojnost
neho
a nedostatek jiného, ohlíží se
po
ji-
220
ást
ml
ných, by
staí ke
wšem swým potebám,
swá, a eihle
díla
síly a
Jeden ne-
též druhý a tetí,
i
se-
jsau sta-
již
!
Takto poteba a chytrost zakládá spolky; a
tenjší.
innost jednoho
protože
obcowání
každého stýkáním se
a jistý okres a
poet obcujících
wšak nazýwá
Píina tlesnému,
jinými
spolu obec.
rodina neb domácnost jest obec;
i
s
jmenuje se vvzájemné sauinní
obecnjší,
stáwá se toto
11.
za odbyt swého nabytí cizího.
jdau se a snesau
Již tedy
lánek
111.
obyejn
se tak sausedstwo etnjší.
toho, co se
w
obcowání lidském namítá oku
jest arci jen hlad
a láska a
sobctwí;
po-
máhá též návvyk a strach ale pozorn odlaupnme tuto wrstwu wšední, a uzíme, an jest to duch lowí sám, jenž pod tauto krau piprawuje swé králowstwí, jenž tuto wzájemnost pírodní iní swau kolébkau. Kde jest ;
žiwot, tam již ustaupí pauhý mechanismus,
dlebudauc-
a
prozeteln pítomnost; konec jest již základem. Duch tedy, jenž wždy jest kwt obcowání, jako duše zwíccí kwt obcowání úd, jest také ten, jenž we shromáždní lidu tajn wane, jenž we swaté ironii wyklubáwá se z wejce na hnízd sobctvví; on, len budowatel skrytý, jenž z bláta, hlíny a sprostého kamene stawí peskwostnau swatyni duchu. Duch jest ona ornosti ídí se
ganická,
stawící
prawidlo
údw,
twáiwost
,
w
síla
žiwot
spolenosti
nhož
dle
lidské
duše wzájemnosti
lidské.
rozwrhuje a samotní, a co wystawí za dne, noci roznesau
as
;
proto
spoádati, musí
i
aspo mezi pi
babíhnw neb kopiwa
wnitní prawidlo
?
Duch
jest
Protiduch strašidla
w
sebau uznati zákon obec-
jiných protiwí,
podíditi ostatní. Jak by na šípku
nikdy
a žiwotné
spolek laupežnický, chtje se na
ný, kterému se jinde a
wli
,
obec se poádá.
nebo
pro
,
musí jedné
wykwtla rže
a
kdyby toho nepsobilo
z toho
wejce líhne se sla-
;
o dohru w nspnsolcní
221
zwlnSfnítn.
wík, Z onoho wrabec, wždyf pak luebník nenachází
co by
nic,
Mže-li
býti
w
tom bylo zwláštního a nebylo
píina
toho
jiná,
nežli
lowk ?
stwí,
lidu
než
lowí
onom ? wtluje
má
býti zá-
rozliná idea, rozliný zákon? Nuže! co
kladem obcowání
w
že se
lowen-
g-enius,
Tento zor ili prozetelnost obcowání,
tento žiwot, toto tušení lorozum obecný a wle obecná jest prdwo. Když práwo jest pirozenost a wzriist lowenstwa má platnost bez wýminky, a duch jest powinen, wšecko sobe podíditi; protož má býti pinucen, kdoby toto prawidlo saudobující,
wMct, tento
,
se pipojiti nechtl;
nebo protiwowáním
se
lowí
odíká se toho, by se s ním nakládalo, jak na swobodného a na osobu. ekneš-li tedy, že
pirozenosti se sluší
práwo záleží na nutnosti, prawíš w tomto smyslu dobe nebo práwo, jsauc podstata spolenosti, nesmí trpti od žádného jednotliwce porušení nebo záwisení od jeho libosti. Tímto neiní se wšak spráwné smýšlení oban nežádaucím; ústrojí
neb nemá spolenost
musitelnosti,
býti
mechanismus,
nýbrž org-anismus,
saudobí žiwé
swobody, žiwot lánkowitý.
Práwo
nenutí,
ale spojuje
a klaubí. Tento žiwot práwa, jeho uskutenní a widitedlnost,
toto klaubení
obcí,
tato
jednota pírodní rozlinosti národu
lowím
swdomá ,
,
duchowní
národ sjednocený
duchem, národ duchowní jmenuje se
stwo. Toto jest tedy založeno na duchu národu a ní jeho
psobiwosti
;
ne na swélibé smlauw,
diwné bylo by smlauwati se o
to,
obanwnit-
nebo po-
co pirozenost a po-
jem lowéka sám sebau pináší; proež není na wli jednoho neb druhého obcowati neb nic; kdo se narodil
lowkem, úasten
žila
jeho pirozenost.
Obanstwo
jest
wšeho, co zakládá a zalo-
není jen pauhý ústaw chytrosti a
wze-
;
223
ást
lánek
III.
II.
jemného pojištní. Jest tím také ale ne dle hlawního úelu, lak jako lowek, není tlo, pece jest po,
a
nkud. Obanstwo li
jednotliwec o
mocnosti o
to,
nejedná se tu o docelení formální, nýbrž
ale
;
arci wywede wíce a dosáhne dále nežsob; jesti ono docelení osobní málo-
jehož prostedek jest toto docelení; to jest duch,
Obanstwo
ili wzrist tíowéka.
ní a pohodlí,
Nemluwí swtské, rodnosti
wážn
se dosti
je moc-
podkladek pírodní, strany
sob, ale wtlený w jisté názemském položení a jiných okolnostech
w
,
tlo
jewištm
jest jen skrze ducha
Proež
tohoto.
pednji každá newidíme
widíme
ji
i
jísti,
jelikož tohoto
píti
dle
tla
jest jen
nádobau
péi obanstwa
duchowní,
starosti jsau
akoli
a
nej-
prmysl, nápo-
patrnjší;
osobu pemýšleti neb býti pobožnau,
dobrého pece jen k
Obanstwo
,
zaujímá
záležitost
obchod a podobné jeho ale
obanstwu, jmenujíc
sice
a není duch o
ale toto
dobn
o
Má ono
nosli swíiskaii.
jm-
est,
hájí žiwoty,
jen následek hlawního úelu.
ale jest toto
a
tlesn
wi:di
se pohybowati, což u
duchu stáwá
wtlení
nemže
swého
se.
jest rozmanité,
se sprostiti,
nemže
a
nikdy
založeno býti obanstwo obecné ili wšeobec; sice by se,
ale
odporujíc pojmu swému, promnilo av církew. i
toto
zde dlužno pipomenauti, že
tlo není prawdau
ani
tyto okolnosti
Wšak
zjewné,
základem obanstwa,
ako-
píinau neb wybídnutím. Wždyf i mnohá spolen, by se stateneji bránila, nebo wzá-
liw mohly býti
zwíata
jemn
žijí
pracowala, jako
ádá pirozená
žádný neprawí, žeby
wly
weliky;
i
ty
tedy swádí a po-
chytrost a tajné posauzení užitku, to byla
obanstwa,
ani že
ale
by sta-
swobodné djstwí; jen swdomý a obecný duch mní wystawti saudobí ze swobodných avIí údu jed-
o dohru
nspsohcní
IV
Komu se myšlení toto podobn twoí pojem jeho,
obanstwu podobá,
notliwých.
o
kdo
že
si
lowího
wýjew
bude
a
vjílbcc,
mezi lotvéhtm osobním
pro
bylo jako ptáti se jest,
poteb
po užitku a
ptáti
bh
že ráil
i
Obanstwo,
ten se již ne-
:
obcovvání,
neb by jest,
to
že
ním wyjewili swau wšemohaucnost.
Pomry ohanstwa
a.
pirozený
emu lowk. On
k
a
136.
§.
lowka,
totiž jest
wtlený clowlk ne swé uprosted mezi pauhým duchem, loducha, že jest to
zívláUnosti, stoje
ivíkim
333
zívláštííhn.
a poivinnosti jimi založené. národu
jsauc sjednocení
w
jednoho
stojí:
S jedné strany pod bohem a pod
lowkem
ího obecného lowstwí
prawda a úel krá-
jest základ,
lowka
w-
low-
bec; králowstwí boží a králowstwí ducha
Jest tedy snaha pra-
zwláštního.
w
praw-
wého obanstwa, wždy wíce
a hlaub
du swau se
omlazowati asowost
zapauštti,
a
tuto
swau pramenem wnosti swého základu. Toto omlazení duchem obecnjším jest tedy prwní ob-
anstwa powinnost. Obanstwo má a
wíce nábožné a
lowí,
jakož
býti i
wždy wíce
naopak osoba
oprawdu nábožná, wždy jest nejlepší a nejwrnjší oban. Kdo není jedním, není dru-
nábožná liým
;
,
newme
mu
,
by
se
wíce. Hledíme-li s této strany,
petwaowal neuzíme
sebe
nikterak
možnosti neswáru mezi církwí a obanstwem. b.
Obanstwo
jakožto
ných, a
sob
to
lowk
zwlášlní jest wedlé ji-
rowných. Powinné tedy wzájem-
né chowání má se íditi obecným zákonem, jenž platí
w
králowstwí božím
i
w
králowstwí ducha
224
ást
lowího;
III.
lánek
I
II.
wci
když pak se jedná o
zwláštní,
býwá prawidlo smlauwau. Tito duchowé zwláštní arci se nkdy spíí a musí zápasiti o swau samostatnost, Avšak ale w Ewrop již se naklouje cloweccnstwo k wymczení boje a proléurito
vvání krvve, c.
íd
se náboženstAvim.
Obanstwo, jsauc saudobí zdrawé, musí míti wšudy pítomnau duši, kteráž jest práwo. Sprawedlnost jest tedy zdrawi obanstwa, a proto jest práw králowská
prpowed:
wysloweno.
jest
Justitia
w
norum. Práwo jest
fundamentm reg-
obci potud skutené,
Práwa wyslowení
Písná a wšestranná zákonnost anská. d.
Ponwadž obanstwo se
k
obanm
jednotliwostem
jest
jest dobrota
jest jednota
dob swých
jednotliwým tak jako ;
wšak
to
mající stránku dwojí,
jest
totiž
:
wznešenost nad osobami;
pokud zákon.
pomr
Jednota
ob-
,
má
obecnost k wzájemnosti,
má dokonalau
powinnost tchto jest
tedy podízenost, poslušnost, wrnost. Ale jednota, obec,
nemže
bez osob, jimiž se
býti
je; musí tedy uznána býti osobnost,
uskuteu-
samostatnost,
swoboda oban. Tauto swobodnau podízeností a swobodnau wznešeností zacliránno jest s jedné strany
ped
meclianismem,
a s druhé
ped
des-
potismem. e.
Obané jsau údowé jednoho tla; jedna duše a krew probíhá wšechny jest tedy jeden úd stejné ;
hodnosti jak druhý;
a
tato rovvnost není
newší-
mawost, rozwrženost, nýbrž wzújdnnost. Swoboda
má
zajisté
býti též
láskau.
nejhlawnjší
,
Myšlénka organismu jest
hledíc
spolenosti, a ku podiwu, že
na uspsobení lidské si jí
dobrowdci
tak
o doh-H w
23o
íispnsohení zwUišlnlm.
již sw. Pawel zetedln není jeden úd, ale „Tlo 12.) ponwadž nejsem rukau ne-
málo wšímali, kdež pece ji
(I Cor.
prowedl
noha,
Díli
mnozí.
z tla,
jsem
,
zdaliž proto není z
tla
?
A
díli
ucho,
z tla, zdaliž proto není
když nejsem oko, nejsem oko, kde pak z tla? Jestli že wšecko tlo jest Ale sluch? Pakli wšecko sluch, kde powonní? audy jedenkaždý z nich w tle, tak wšickni jejakž jest on chtl. Nebo kdyby byli mnozí údonyní Ale ? tlo bylo kdeby aud, den oko íci nemž tak A tlo jedno wšak jsau,
bh
zídil
wé
:
noruce Nepotebí mi tebe, a nebo opt hlawa auwíce mnohem Nýbrž wás. Nepotebuji hám býti, potle w nejmdlejší zdají se dowé, kteíž tební jsau: A kteréž máme za nejnepoctiwjší audy w tle, tím wtší poctiwost iníme, a ne:
:
poctiwí audovvé
ozdobu
naši hojnjší
mají,
po-
bh
Ale ctiwí pak audowé naší toho nepotebují pohojnjší tak spsobil tlo, poslednjšímu daw :
ctiwost
:
Aby nebyla
roztržitost
w
tle
,
audowé jedni o druhé wespolek peowali.
ale
A
aby pro-
ním trpí tož jestli že trpí co jeden aud, spolu s sláw jeden aud, pakli jest wšickni audowé
w
:
radují se spolu wšickni audowé.
Kristowo a
audowé §.
Wy pak jste
tlo
ástky.
s
137.
Ústawa obanská.
Obanstwo nota osob
;
jest
jest
tedy
saudobná jednota obcí, obec jedi
obec co
W
lowk
zwláštní proti
když jest dobrá,
osob, jiným též welká osoba. wšechny žádosti podrobeny jsau jedné
wli )C
ili srostlé
226
w
ást
jednu wuli. Tak
osobní
w
jedné
i
wli
ni. aáneJ:
welké
\v té
se
11.
osob wšechny wle
pronikají,
a
tato jest
obanstwa, Weliestwo. Wiile Weliestwa,
hlawa
a widiledl-
w jedné osob, pece jest dle pojmu svvého wle obecná, w níž uložena jest wšecka moc obanstwa, jest wšud^^pítomná w každé mocnosti. Jak rozeznáwáníe pH osobé malé swédomí a wli, tak se w ln Wená
i
liestwa, a tím zetedlnji widí tato mocnost dwojí, jižlo
jmenujeme
zákonodárstwí
Zákonodárstwí
spráwu.
a
wli stanow-
^vyslowuje a stanowí práwo, spráwa tuto
nau uwádí we skutek.
mr
jejich jest
Uritost swédomí a
mrawní powaha osoby,
mysli, twárnost dobroty: tak
pomr
a spráwy a
mžeme
již
i
wle a pouspsobenost
uritost zákonodárstwí
iní uspsobenost obanskau,
jejich
jmenowati ústawu.
Hlawa obanstwa
jest
w ní a z ní wychází žiwot sted obanského žiwota lid hlawa udluje usnesení rozum a wli teprwa platnost potwrzením a naízením^ i mže Weliest^vo tuto ;
;
mocnost
w
jistých
okolnostech zase jako
sebe neb napomoci duchu zákona
na
emž
záleží
zdálo, zrušení,
práwo
milosti^
proti
w
jeho,
které tedy není, jakby se
nýbrž doplnní zákona
domím Weliestwa. Spsoby mohau býti rozliné. , §.
zawinauti
písmen
asowého
zákonodárstva'
i
sw-
spráwy
138.
Wesmrnost a
wlastenectwi.
Kdo we wšem poínání a jednání obmýšlí jen swých a prospch, nazýwá se sobec, a jelikož každý powolán jest snahu swau obecniti a pipojowati se celku jesti sobctwí koen wší nešlechetnosti, aneb jest ješt nedosplost, protože powaha zwíecí býwá takozisk
;
o dohru
wá, aniž
pée
.c-iní
matek
retinu,
sobéctwí
úd rodiny zamezu-
Již co
pone
a
,
íkati
u nás; tím
7«y,
w národu, když maje lásku k nmu, sroste s milliony w jednu osobu. Tato láska toto srdce rozšíené, jež národ celý w sob nosí sluje ivlastenewíce
w
227
zwJáŠtním.
wýjimku hnutí a pítulnost nkterých a horliwost samc. Clowk prokluwaw zwí-
swau rozšiuje.
Avli
ponkud
je
a
usjnisoljcií
U'
obci a
,
,
diví.
Národ wšak má swé
sláwy a triumfy jeho jest
swé boly
stálé sídlo,
mly
a mají místa swá,
a strasti;
celá
zem
pomník národu, proto se penáší láska národu
i
na
zemi samu, kterau wládne, a od toho se nazýwá wlast.
Když tedy básníci welebí hory a doly, luhy a lesy, ježe jim záleží práw na tch, zera a eky, nemnme jemnému pipomínky na místa dtinstwí akoli srdci swého jsau milé; prawý básník hmotu nám sice ped,
i
stawuje, ale ducha míní, jenž skrze ni se jewí.
duchownímu ko
jest
lowk i
osoba
\v
zwláštní,
,
:
obec, národ,
a sice:
wlastenect>ví jest
a
trojí,
rozliné mohau srsti
w
zem; podobn
zbytené by bylo wykládati, neb wíme, že
které jest mezi nimi nejhodnjší;
jedno obanstwo.
wšak tomu dobe, že jak se IoAvk osobní státi
zu,
duchem, nýbrž postupowati totiž
duševvn,
lowku
jewišl ducha jeho národu. Jasobe trojí duch duše a tlo, tak i
jest wlast
nejdíwe tlesn
konen
osoba welká
a
oswítiti
se
národy
pirozeného wýka-
dle
ztužiti
i
Rozumjme nemže hned
se,
pak se uspsobiti
duchown;
tau
wzdlá nejdíwe swau zemi,
mrau a
i
hledí
prmyslu, pak šlechtiž národnost, aby prawé obanstwo našlo piprawenau pdu, na níž by chrám swj wystawilo. Když wlastenectwí ostane pi stránce pírodní, není di>Mi, že
takowá
býwá
jest zase jen
Peskoiti
se
nenáwistí wlaslí
národnost
nemže;
cizích;
wýhrada
autlejší.
—
lidumil bez lásky
k
sobctwí, byf o
nco
228
ást
lánek
lil.
národu obelháwá sebe a jiné;
lowenshví
nýbrž
není,
platný aud
konec náš národnost
ale
w
;
tom se jakožto žiwý a
lowka.
powolání
umístiti jest
k lowenstwí,
11.
Tato láska
snaha psobiti na celek nazýivá se
tato
kosmopolitismus ili slowem domácím ivesmémost ; kte-
wesnirnost
rážto
zajisté
protiwí se
pí-
wlastenectwí
rodnímu, wýhradnímu, a nemohau se snésti wedlé sebe,
odkudž snadno
ti,
a wlastenectwí
wbec
omyl.
Nebo
písn
ježto
nejen že
nejsau proti
wedlé sebe, nýbrž jsau nerozdílné.
lowkem,
zajisté býti
tedy a
tedy
to jest
wesmrným, takowé
lowí.
Ale smýšlení,
sob,
nejsau
ani
Každý
lowk
má
údem lowenstwa,
smýšlení jediné jest nábožné
wle, ješt
není dostatená,
než musí se wyplniti skutkem. Tu hned
mocnáiowé.
býti jen
Oni
lowk
pozná,
Wesmrní mohau w
že musí snahu swau ohraditi.
ku
wesmrnost
nerozjímají,
kladau proti sob, což jest hrubý
skut-
mohau králowstwí ducha lo-
co hlawy národ,
,
w^wádti uspiisobení má každý užší a užší kolo swého psobení, až mnohý newysahuje ani ze swé domácnosti. Pihlídnme wšak, bychom poznali, že se obecné smý-
zamýšleti a
wího
;
po nich
šlení jen skutky jednotliwými
nic není, když není
b
i
jeden
i
po skutku
též že
plní;
zakoenn w dobrém
úmyslu
Tak nechce
druhý jest neplatný.
;
o so-
wesmr-
nost ostati pauhau myšlénkau, jalowau citliwostí, musí býti wlastenectwím, a to nemá-li
ním sobctwím, tek
wesmrný
mj
wždy za
jest wlastenecký,
wesmrný. Oko
jest
poškwrnno
býti
základ wesmrnost.
wesmrné
a jen
národ-
Sku-
wlastenecký jest
nemajíc nikde mezí
w
swtlosti; ruka jest wlastenecká; ale co oko bez ruky,
co ruka nectwí,
bez oka? wlastenectwí
Wesmrnost
Avtlená jest wlaste-
zduchownlé
jest
wesmrnost;
wlastenecUví
zduchownlá
o dohru
w
wtlené
jest pilnost
229
uspúsohení zwjáštním.
we swém
stawu, a tato
jest wlastenectwí.
A jen
sama sebe rže,
krášlí
Kráse zahrady
Marn
srdce
Rázný k
cíli
napomže.
již
mnohé w celku pluje, pewnému wesluje. §. 139.
ClátiJtoivitost
Ziwot osobní
wka
obatistwa.
wždy podobenstwí žiwota loŽiwot zaíná tlesné, wzáwítzný s pírodau wenkowskau jest jest
zwláštního ili obce.
jemnost
úd
zdrawí tla;
a boj
jisté ústroje
dobýwají,
piosobují
nápoj, swtlo, teplo a zkrátka vvšechny žiwly; jiní tworují, jiní
žiwné ástky rozwážejí po celém tle; wšak
byl by to pauhý mechanismus,
zeteln wšudyprítomná domí se
w
krm, pe-
citu,
cit
duše.
stane
se
kdyby jím newládla proTato
tajná
swdomím,
Avláda
a
uw-
swdomi
erwánky již od wýchodu ducha. Duch oswítiw we wšem sebe, a tím uzná wše za swé a uiní to swým pírokem, ka Já dýchám, já jím, já myslím, já iádám a t. d. Nápodobn stawí sob duch
jsau
žiwot, pozná
národu swé tlo
—
swé králowstwí. Bída, nauze, poteba piwádí lidi k sob jedna poteba zrodí jich wždy wíce, pohodlí, zhýralost rozmnoží je ješt wíc; tím wším wáží se wždy tužeji na sebe; jeden neb málo jich a
;
nestaí, než jen wzájeninost welkého spolku, aby každý obíraje se jednau prací, hotowil dokonalejší dílo,
již
a
si
za to od jiných
Mymowal
Z poteby rozadí se lidé takto ce a swého piinní; rozadí
jejich
též
dle rozlinosti
se pak,
dokonalé.
swé prá-
aby psobili ce-
230
ást
lek tím dokonalejší,
III.
lánek
II.
ili télo jedno.
lánky
tohoto tla
jmenují se stawowé; kteíž jsau: a.
dobywa.
Staw
Ti zápasí se zewnejší
pírodau,
Píroda se na oko wzpauzí, aby wybízela rozum koistník, ale w prawd ráda swé poklady otwírá, ímž sama slaužíc duchu plní swé powolání. Dobýwá tedy koistník s wta chodí
po
koisti.
ším wždy ziskem, jak
s
vvtším rozumem, stáwaje
se horníkem, lowcem, pastýem, rolníkem;
w
zwlášt
pemáhá prozetelným rozumem píwzdláwá pdu a nutí ji pinášeti úrodu ne rodu dle náhody ale dle poteb jeho, proež také rolrolnictwí ;
nictwí
býwá prwní znamení národu
procitlého
k
wyššímu swédomí, b.
Staw emeslník ili petwoujících. Koist ze pírody jest jen
lowk
látka, již
dle
musí pedlati ili petwoiti. Tímto
poteb swých
pedláwáním
poíná lowk myšlénky swé zapauštti w pedmtenstwo; emeslo jest takoka zárodek umní, kteréž samo zjewuje se
emeslích
i
w as
dosplosU ducha.
poet pewelký, proež w wíce rozlinosti než pi dobýwání.
Útwor možných
jest
Dobywai, zwlášt
rolníci,
majíce
ím
lesný žiwot jakožto prwní potebu,
od jiných, a proto též mýšlení
t-
puzeni býwají k ob-
spoleenské jednoty; tím wíce
jest
pi emeslnících, kterým nejen žiwnost poskytowána býwá od dobywa, nýbrž i emeslo samo neobstojí jedno bez druhého. emesla založila msta, i jsau poátek saudobného obcowání. emeslník potebuje emeslníka, ti dobywae, dobywa pak zase náiní utwoeného z látky, k snadnjšímu dobýwání. Wšak mají-li ti s prosptoho
c.
bližší
mén
obhájiti
mén záwisejí
o dohru w uspsolení
23Í
zu-láštním.
chem dobýwati, oni pedláwati, nemohau dl swých obmeškáwati wyhledáwánírn sebe. Wzá-
má
jemnost jejich
roznasew, stredníkw
w
swtleji
Tento
staw
pro-
ohchodnichvo.
sluje
wdomý
Obchodník,
d.
tedy zapofi-ebí prosli-edníkuw,
wyméiiitelw.
wzájemných poteb, widí
žiwot národa,
již
a dle powolání a posta-
wení swého musí mezi wšemi býti i nejwzdlawždy ješt náleží jen k tlu národu. njší,
a
Nad tmi stojí áicdnici zákona a konatelé obecné wle, jsauce jako pamt a rozum národu. Jedenkaždý, busi stawu jakéhokoli, rolník, emeslník, obchodník, úedník, woják, jest clowk; má tedy weden býti nejen k povvolání swému
e.
zwláštnímu
chránn
\\ obci.
ped
býti
nýbrž
i
stawu a cechu swého.
lostí
jichž práce
býti lidé,
náboženstwí
a
má zkamen-
k clowcenstwí,
ustydnutím a takoka
jest,
clowcenstwí,
Musí tedy
w
i
a
wždy znoAvu roze-
híwati je a dowádti na cestu wdaucnosti
ku
roztržitostí iiostí
opozdilciiw a odpadlcíjw:
Tento staw jest
fdslwo.
jímž wychází
staw
obstáti
již
:
jest
swdomí
Tof jest
nedo-
ui-
národu, jest duch,
do obecnosti duchowní wiíbec.
obanský jen
žiwot
Jelikož
mže
oban, množstwím
uspsobení myslí
splcw,
w-
uchránn ped nebezpecnau swého swdomí, jež zakládá se nerow-
byl národ
aby
,
obci
powzbuzowati jiné k
každý powinen
se zaswtiti, jen tím jsa
tauto ,
údem
lánkowitostí
jednomu obce.
z
tchto
Poáten,
swdomí obanské w národech rozwinulo, uroúad osoby již narození; syn nastaupil powinnost
nežli se
walo
otcowu
a
zddil jeho
Co wšak národowé dospli k uznání swobody, wolí staw, saud dle swých schop-
práci.
k smýšlení duchownjšímu každý samowoln
swj
a
232
ást
lnncJc
JII.
emu
11.
ností a náklonností,
k
nosti boží powolán.
Wywoliw sob
posauzení a
stawiti obci k
tedy saukromní nýbrž
by byl kynutím prozetel-
má
staw,
ped-
se
in
Tento
powolání.
není
obanský, ponwadž newolí úd
powinnost swau pro svvé pohodlí, nýbrž pro dobro obce, aniž nic
má
,
wým
býti na
nm,
w
nebo jsa
obci,
i
a
má
úd obce,
jaký slaw neb
údem
býti
ži-
ne ale mrtwým, neb jako' mýlí a hmyz, tla obce
bez >yzájemnosti a
mže
w
chce-li wstaupiti
íci
Ty
:
jsi
obtížný obci,
Kdo sob
srostlosti se pichycující.
zbytený, byl
ten
ano snad
a budeš,
jsi
stojí nejnížeji,
jakkoliwk by se
wypínalj jinak ale slaw wyššíjest ten, který
stojí blíže
stedu obanského, ducha národního, sebe wdomébo, a tedy mén již prostedkem jest jiných. Co ale do hodnosti wnitní, wyšší jest ten, jehož láska a wlaste-
pi tom jasnjší. Tlo jest newe kterém pewahu má ta neb ona doba; jest smrnost úd, totiž jednota pi rozlinosti;
nectwí jest Avraucnjší a
zdrawé, zdrawí
podízen
mže
býti ten
otrocky prwní, ani
wládnauti
a
hrd
samot.
Uznawše powolání jednohokaždého cowání
a
piinní, aby uskutenn
národu jeho,
již
máme
wíme, jak
dwodu
jakéhokoli
wšak ne
140.
§.
O
onen,
druhý.
a
lowka
wTplnn
posauditi
ty,
k ob-
byl úkol
ježto z
pauze osobního, wyhnuwše se spo-
swj o samot, zbytený. Osamprostedek mrawního utužení budiž arci do takowé panšt wodí duch aby upewnil
lenosti, tráwí žiwot lost
jakožt.0
schwálena
;
,
swé swdomí, poznáwaje sebe; osamlost wšak co wylauení se ze wzájemnosti
údw
jest auhonná.
Chce-li
:
o dohru w
lowk kdy zmužile
2ióó
uspúsohcni ztvláštním.
na jewišl djstwí wystaupiti, wzdal
um
se
díwe swétského
w
neroztržité osamélosti, naslauchej zde hlasu, jenž se
w
ozýwá
hluku,
a sbírej
a wši sílu
swau
padaje s nebes, wybízeje k wznešemarný štbet vv tichosti, w které se blíží k tob duchowé dob minulých a budaucích. Seti zde s srdci,
nosli; udus
duše swé, co se nachytalo na ni wšedního prachu,
wyswitne jádro bytnosti twé,
kteréž jest
w
jehož pohledem okeješ, když
m ochabne
síla
a
smlost
wra
mysle cesty žiwota platného,
nech ducha swého
w
estný
se
klíiti
zápasu se synem ze-
Zaswt
twá.
,
a
twj wzor,
se takto a roz-
se do spolenosti,
a
aby wyrostl a byl strom
zahrad lowenstwa.
n,
O
žiwot obanském §.
éili
mezi sehau.
a powinnosti, ježto wypadají z
anské jednoty
a
oban,
oban.
14i.
Pomry oban Práwa
poméiech
jmenují
pomr
nkteí práwa
ob-
lueej-
ná, založená pak obcowáním oban mezi sebau saukromá. Tímto slowem lépe jest poznamenati mrawnost, kdežto se lowk pauze o sob ili saukromn chowá;
mšan
žiwot pak jest obcowání. Zákon a prawidlo wzájemného chowání uložen jest w pojmu jejich pomru. Wíme-li dle rozumu, co jsau mšané, wíme již tím samým, co býti mají dle skutk. Mšané jsau údowé jednoho tla hledíme-li tedy na celek, jsau
mšan ;
jedno,
ale
jest jejich
mezi sebau rozliní.
Dostáti
swému pojmu
práwo a powinnost, slowo pak na
to jest
234
lánek
Ctist lll.
II,
Samostatnost,
a.
Wzájemnost a saiiinnost, druhému pipojiti, Takowá rownost wzájemnosti jest b.
totiž
má
zadati.
mšanská
jest ledy duše a
zákon
ne
Láska
mšanského
žiwota.
:
Že se zdržuje od protiwenstAví, která by se mohla initi, to jest
an
zápor nenáwisti
newšímawosti. Ob-
a
laskawý neruší práwa jiných. Tato šetrnost na-
zýwá
se spraiiH(llnos(,
mezení
in,
jistých
stanowných zákon, nesesniilníš a
a proto že
jest
wy-
nepokradeš
k. p.
i
obyejným obsahem ,
nezabiješ,
d.
t.
Druhá stránka lásky naproti pauhé piinliwost,
jen
jest
dá se weskrz uriti a tak
proež
wynutiti obranau,
b.
ale
láska.
Každá láska jewí se spsobem dwojím a.
wšak
se jeden ke
podporowáním, chránním ní dobrotiwosti jest
šetrnosti jest
zjewná napomáháním,
dobrotiwost, a
t.
d.
Možnost zjewe-
neuritedlná a zmitedlná av
každé pípadnosti jen zwláštním swdomím, protož nehodí se za obsah zákona, jest
wšak dopl-
nní jeho
písmeny, jsauc neustálý duch jeho.
doplnní
a
zdušewnní zákona psaného
Toto
jest sluš-
Aequitas cst correctio ejus, in quo lex de-
nost.
ab universalitate.
ficit
Když sprawedlnost
a dobrotiwost,
šetrnost a sluš-
rozluopoctn jménem dobrého obana,
nost jsau jen strany pojmu jednoho, nemají se wati, a tedy
nemá
býti
—
ano takowéto chokdo jen nelaupí, nekrade, nešidí wání není ani prawé plnní zákona ili zákonnost; neb
zákon nechce
písmen bau, ano
býti
bez ducha
uzawíti, tak že i
protiwí se,
,
nkdy
jen
že ho
nemže w
ostane prázdnau nádo-
odkudž powstalo píslowí
:
Sum-
o dohru w
mum
jus
zákona
summasaepe a
zcela,
>iS]msohi'ní
wzdej se písmen
to jest:
injuria,
odpadneš asto od práwa zcela.
K úplnjšímu
poznání náležité šetrnosti
wosti poti-ebí jest poznati doby osobnosti, titi a
a piinli-
které se še-
podporowati mají; kteréž jsau:
Doba prwní jsaucnost wiibec
a.
<6o5
zwlŠtním.
ili závot iHcsjuj,
,
pírodní jewišt ducha. Dašavnost^ kteráž, jsauc prostednictwí mezi
b.
lem
Dnchoivnost
c.
s
t-
jest jen rozwíjení.
duchem,
a
jedné strany co wdaucnost,
s
dru-
hé co wle. d.
Jednota wšech dob ili osoba, samost.
e.
Osoba
f.
Mimo
w
pedmtenstwu,
osoby usnésti nostech,
ímž
s
jestymw/ její.
ježto
toto jednání wiibec
mohly se
poznanliwé
strany chovvání se
jedna zawáže
w
wle
jistých okol-
druhau, a sta-
nowí práwo a powinnost. Takowé usnesení widí jmenuje se smlamva. §.
Powinná wzájemnost
s
142.
strany žiwota tlesného.
Žiwot obanstwa jest žiwot wšech tedy hlawní záležitost obecní,
ped
hájiti
zniením, úrazem, nákazau;
i
oban.
Jest
žiwoty jednotliwé
iní
to
každé ob-
anstwo zízením spráwného léitelstwa, ustanowením obhájc zdrawí a hrožením trest na proAvinní proti tomu. Wšecko toto jest dle pirozenosti obanstwa též wesmsné, ale nebezpeí jest urité místem osobau, ,
náhodau
;
protož nuisí se nejbližší obec malá, též oso-
piinliwé pcswditi. Zdrželiwá stránka: ^Nezabiješ, neuškodíš", newystaí; každý se ba o powinnosli
má
piiniti,
této
aby co žádá pro sebe,
stalo se
i
druhému.
236
ást
Kdoby prawil páh',
ni. láneh
si
ne-
Na tle nemže žádný
druhých, neb bolest jednoho jest
w
rawost druhého. Zachowání sebe samého jiného
t
každý hled na sebe, a nehas, kde
:
neznal by swého powolání.
úd newšímati
11.
i
obci
chu-
nemá
Já a ty jsme
základu než zachowání bližního.
rowní lidowé celku, a není hodnost naše pro celek rozliná;
pro kterau
zdrawí swé, pro chrániti.
píinu tu
samu máš
Widí-li kdo,
neb zloba
strojí
i
bližního
ana nezkušenost,
žiwotm
swj
chráníš žiwot
tedy
a
neb obana newdomost
nebez-
a neporušenosti jejich
peí, a nepispje k pouení, uchránní jest nešlechetník; kdo wí o prosledcích, aby bud umenšil nebez,
peí
nákazy, nebo powýšil statenost tlesnau, a
jewí
weejn,
jest nešlechetník.
jest pozorowati kroje šat, tance,
newy-
Zdrawowdec powinen hry a
t.
d.,
luebník
wšímati si strojení lék, pokrm, nápoj, pírodowdci >A^bec rozšiowati známost pírody, by sprostý dl, eho se má wystíhati; zwlášt lékae powinnost
w-
istjší jest,
nemoci pedcházeti šíením
píslušné spráwy žiwota, seznámením se
sti-ídmosti
s tím,
a
jak se
nemoc oznamuje, jakých prostedk prwních má se užíwati pi náhlém nebezpeenstwí. Obce pak jsau powinny, zíditi ústawy pro
uzdrawení a rozmnožení zdrawí: ne-
šermowny, weejné uení pro lékae, báby, obsluhowae a podobné, i starati se o to, aby rodie chudobní, šatem, pokrmem, bytem namáháním neuškodili plodu swému a nezlehowali po-
mocnice, lázn, plawárny,
tomstwo. §.
Powinná wzájemmst
143. s
strany dušewnosti.
Powinnost peowati o žiwot a
o
zdrawí jest na
o dohru w uspsohcní zwlšlním.
podobu nejhlavvnjší,
znien
a wražcia
lowk zcela;
jí
me, že prawá
lowí
ale
wina nejhrubší, protože
pihlédneme-li
pozná-
blížeji,
bytnost jest duchownost, a
prostedek;
tlesný jen
237
živvot
zmaiti tedy duchownost jest
Ducha usmrtiti jest nemožno ale možno zabrániti wzrst jeho. Jest tedy wtší zásluha peowati o rozwinutí ducha než zachowání tla. Dít obmeškáno tlesn, musilo by zahynauti, ponkud ale jest pece možné, že by se shodly tak šastné okolnosti zloin ješt wtší.
,
pírodní, jimiž by mohl osielý žiwot powrženého nc-
mluwátka
uchowán;
býti
než k žiwotu duchownímu
procitnauti bez spolenosti lidské
Pokrm
a teplo
mže
zhola
jest
dítti poskytnauti
i
nemožno.
howád-
útrpné
píroda pi wšem bohatstwí není
aby koho wybídla k duchowenstwí. Duch jen duchem procituje, spolenost duchown powzbuzených jest kolébka
ko
ale
;
celá
naopak jen duch spolenosti
jeho,
a
woch
taulá se o
je
samot neb
s
její
zase jen duch.
pedmtným. Prwní Proto
swádí,
Di-
ím
kdo
rodinau swau;
duchownjší, tím pítulnji má se k
osobní iní se
s to,
obci,
tau duch
dležitost ducha jest
dbá církew,
obanstvvo
,
obec,
rodina a každá oswícená osoba nejwíce na wychowání
mládeže ili na rozwinutí ducha k samostatnosti.
Toto
odchowání, wycwiení jest záležitost a powinnost obecní,
ne pauze saukromá. Církew wzbuzuje ducha nábož-
nosti a
lowenstwí, a odchowáwá k samostatnosti w Obanstwo stará se zízením uitel-
králowstwí božím. stwa,
aby
býti žiwé i
si
mládež piosobila schopnosti, by z
údy loiveka zívlášiního
dle rozlinosti jednotliwých
dy zwláštních obcí, pro
úely
zwláštní,
prmyslné,
dle
ní
obanstwa
mohly
wbec
staw. Powinnost jest tepro zwedení wbec a
založiti školy
školy úednické,
hospodáské,
i
školy obchodnické,
musí každý pinucen býti
238
ást
CUnch
lil.
II.
krom wule swé Avlastní s\vé rodiny, aby se úasten sfal tohoto pouení, ponwadž toto pinucení jest wlastochránní osobnosti, mající na swéwohiém neroi
n
zumu úhlawního nohokaždého ností osob
nepítele.
jest
záležitost
nabýwá obec
má
obecní záležitost
Prawíme, že zwedenost jed-
ji
neb jen zwede-
obecní;
duchownosti,
takowau
a za
jedenkaždý powažowati, a uznati
powinnost, šíiti oswetu bez ohledu zisku dle swé dosplosti. ale
bda
oban
„Káži-li
dobré,
za swé prawidio.
w
klestila cestu
zarueno znání
uení
se
dobrému
bylo
Když by
samostatného
wítzstwí
i
Zatemtiihtwí.
we swau
chlubiti,
uznej každý
oswta obecná proúd, tenkráte by
i
w' obci,
ale
bez po-
mnohému
záhubu.
144.
Oswta. PewabHelsiwi
jakkoli k
a to platí
ím
podáwají se zástupowé
§.
Bud kdo
si
to
srdce a hlawy wšech
peludu, jdauce za ním
jiný,
nemám
by mi bylo, kdybych nekázal,"
druhému podobný, pece jest Kde wšak se uspso-
o wdaucnosti.
bení myslí stalo záležitostí obecní, tu jsau rozpory daucnosti welmi prospšné, jsauce též
w-
znamení zdrawé-
ponwadž rozwahau weejnau rozwdaucnost a otírají se plewy od jádra. Tato rozwaha a rozepe jest wýjew smlosti prawdy. Kde wšak uspsobení mysli zanecháwá se jednohokaždého soblibé sauki"omé péi, odlauí se wdaucnost osobní ho národního ducha, mílá se
od praudu obecního, národního swdomi, a toto rozw rozlinosti ízené náhodau, powzbuzení,
padne se
pedsudkw,
marnosti, leskniwosti, peludu, zištnosti a
podobných osobliwostí;
na místo rozpor zdrawých,
schopných ke spojení se
w
saudobí jedno, naslaupí ne-
o dohru w uspusoleuí
kých
sob
o
usiluje
wýhradn opanowati
a
každá
nepátelské strany, ježto
prothvy a
snášeliwé
ioy
zwhislitím
sauw-
lilawy
každá wyhlasuje se za jedinkau majitelkyni prajiné pak smýšlení za temné a temnocliti-
;
wúho swtla, \vé.
Tenkráte wšak, jelikož prawdu mají za hotowau,
nemožná,
jest shodnost
a
skaumáni ^vcí bez ohledu na
osoby uslaupí pemlauwání osvvétu a pi-ewabifelstwí.
asu
wírem jistého znam jiný, a
wábení
,
wádní wyznawa. Úkazy Z
wyvvýšeného, mají Zatemnilci jsau
sice:
zateninilstvví,
nestranného
liledište
pe-
násilnému
a
nazýwají
tyto
nad
,
slowa
tato
wý-
kteí se pro ja-
ti,
kýž takýž zisk wynasnažují porušiti rozum a swobodu má každému záležeti, a tímto spupoznání toho, na
em
sobem roziliti ducha, by se obrátil sám proti sob a mail sebe. Do slow náboženstwí, ctnosti, práwa, hod-
lowí, wdy
nosti
zuinný to
wc
rozladní a pošmaurnosti
w
wede-li se jim, jest stejný, a
tajn porušený,
dwru w
samu jedno, iní-li ze sobctwí, z otroctwí nebo
pak jest pro
lidstvva,
umní nalévvají swdomí a
a
aby zmátli
obsah,
wýsledek, po-
mysli swé; i
chorawého
z
i
sebe;
z nenáwisti
to
powinnost obce
jesli to
jíMlnohokaždého obana, stáwati proti lakowým odboj-
duchowniho
uíkúm pruti
nim Aveejnau
obcowání a
na
stráži
wdu
svvobodnau
wybídnauti
a
upímné
a
její
slowo; žádá se. by každý dobromyslný chodil na bíledni,
aby wídán a rozpaití, lo
byl,
a
aby se píkladem jeho
aby cestu nalézali
zblaudilí,
posilnili
slabí
aby se zmarni-
pohoršení dobrých a nakažení nedosplých. Proto se
má weejn rozsvvcowati kbelec,
jsau
ale
na swícen,
w dom.
prawdu
Zvvlášl
ten staw,
swíce
,
powolán
jemuž bylo
nestawti se pod
a
aby swítila
wšechnm k boji
jest
eeno
:
Wy
,
kteíž
tomu pro
jste
swtlo
240
ást
lánek
III.
II,
lidmi Wy jsle sl sl zmaena bude, ím bude osolen? SIowo oswffa má rozliný smysl, a kdo saudíš,
swtlo waše ped
svvta, tak swéf
zem;
rozwaž a.
dobi*e tuto rozlinost:
si
Oswta ale
jest
wesms pokroení swdomí. Aby
se
mohlo íci, že pokroilo, musíme wdéti, kde
díwe
Co
na prázdno mluwíme.
sice jen
stálo;
oswtau ped 400 šli bychom
bylo
zatemnní; b.
!
že
jest-li
to
léty,
by pro nás bylo
o tolik nazpátek.
Oswta jmenuje se též ten stupe národního \ osobswdomí, když rozum mudráek wýskoný,
ního
poínaje
na wlastních nohau,
státi
k pedmtenstwu,
a nenalézaje
pimuje sebe býti, za je
ho
mnohé
díwe
držíwal,
a nahlížeje s
nost,
pone
lehkomyslnau hrdostí a wšeteno-
s
strany chatr-
wšemu slanownému, rauhaw po tom hmatá a to nectí, co jest nejswtjší, a nemoha toho pochopiti, ponwadž lpí na stí
boiti
a
se opírati proti
wšechno hází mezi hamparátí a strannostech znamená oblíbeným jménem powry. Stizliwjší potomní mnohé opowržené wci zase na ,
,
wk
swtlo c.
Oswta
a ke
cti
uwádí.
smyslu stálého jest samostatné, prawdiwé
poznání wcí, zwlášt tch, ježto se týkají záležitostí
ducha
králowstwí
swobodné,
smýšlení
w
podobenstwích,
lowího.
pojem,
obrazech a
naproti
Oswta
je
myšlení
w
píležitostnému há-
dání.
Nahlídneme-li
w
djstwí,
uwidíme u každého ná-
rodu, že jedno pokolení hospodaí pro se zdálo,
že
mnohé
bu
jen chudobu zanechalo potomstwu,
tilo
ddictwí,
me
opatrn, a skaumejme
a
druhé;
by
a
prohýilo bud nešastn potra-
w
su-
celosti, jest-Ii se jinde
ne-
341
o dohru w uspúsoheut zuláštním.
wyskytuje náhrada. To jest
by
co kdo rozžehl,
za to byl teba sám upálen, swítí potomstwu, a
wtliw ší,
že,
jisté,
a
iní plamen wždy
se plamínek ku plamínku,
marn
zakrýwají
co nechtí, ono
pece
nepízniwci oi,
Když pak
plápolá.
pi-
wt-
aby newidli, tyto
wci wždy
wk
hlasatele swtla znowu, rodí každý jasnjšího. Až posawáde každý Avk proroky swé pronásledowal, a žádný, by pak byl potlail osoby, swtlu
se opakují
prchodu
nezabránil.
Nuže
jest to
!
wc
podiwná, že
i
w
tchto našich dobách mnozí této ironie djstwí neArci nepochopili, a propjují se marné horliwosti.
bezpeenstwí jsau pi oswt mnohá, akoli ne snad takowá, by se nemohla pedejíti. Zdá se, že w^puknutí proto jest tak hmotné a otasné, že nemla duchowní síla wolného prchodu, a píwal z protržených nebeských oblak neml dost široko pipraweného eišt.
wda je praud obecného swdomí, sléwají se w wšechny potky swdomí osobních w jednotu, a mže každý pijíti, by se omyl w tomto swatém Gangesu, Pro by se kdo bauil a wzpaui aby se napil do sytosti. Kde ale každý tajn zel proti jiným a ti proti nmu?
Kde
toto
kupuje wdaucnosl u pekupník, býwá ošizen a né,
a stáwá se pohoršení
bodná
jest slunce
národu
osobliwé bludné swtélko slunci
pemnohé. ;
weejné zhíwá,
dewné
ped
,
šidí ji-
Wda obecná
nímž
swo-
zbledne každé
není škodný, kdo se na tomto ale
kdo tajn
chalaupce roštím naplnné,
tutlá
plamen
w
ten jest nebez-
pený swým sausedm. §.
145.
Powinná iczájemnost
Tlo
s
strany osobnosti.
a duše jsau jen strany
skuteného 11
lowka;
;
342 on
ást
jest jejich jednota.
nutí
lánek
111.
II.
Každý wšak
jest
ukonení, shod-
dob rozwižených po pírod. Tauto swau dokona-
býti
nesmírn wywýšen nade wšechny wci pírowen každému spolulowku. Nesmí tedy nikdy pauhým prostedkem, sic by se zapelo posfawení
jeho
w
lostí jest
rodní, a
králowstwí božím;
jest,
to
dle swé pirozenosti osoba
a toto jeho
,
není tedy má,
,
žádný pro sebe nesmí se ani druhý
a zbožím,
jí
twá jí
,
lowí
nýbrž obecná
odíci,
a
;
piproež
se otrokem
státi
pánem a maneb ono iní, neheší proti sob porušiti a
státi
se
Kdo to jednomu jistému, 'nýbrž tupí lowenstwí samo, neb od kohokoliw býti naprawen nebo potlaen
jitelem bratra.
jest
powolání jest
osobnost ili samost. Tato osobnost, jsauc rozenost
lowk
každý
a
;
i
má
se tu
stejn; každý, kdo mže íci ,.já", jest samým, když kdo hájí samostatnost swau osoba, a tím we jménu osobnosti, musí hájiti z toho samého dwodu swobodu každého. i Sám kdo hoden swobody, swobodu zná wážiti každau Ten kdo do pant jímá otroky, sám je otrok. Takowé chowání pikazuje kesfanslwí zetedln; týká každého
prawíf: sebe,
j\liluj
bližního jako sebe
a miluj tak
bližního.
i
samého;
to jest miluj
Milowati pak sebe,
'nemže
swého zisku a ohražowati se Tauto cestau nemohl by miloproti jiným. sobctwím wati jiného; neb láska k jinému jest zamezení sobctwí; láska ke wšem tedy jest zniení sobctwí; láska býti tolik, jako jen hledti
ke
wšem
i
k
sob
musí
pwod
míli
w nem
,
w em
jsau wšichni rowni, a co zasluhuje lásku ili uznání bez
wýminky; i
duch neb osobnost ili samost. Tato
tof jest
žádaucí láska k
dwi-ujeme
lowenslwu
se,
jest tedy
milowání sebe,
že po wyložení prawého
most žádný nebude
w
pojmu sa-
milowání sebe hledati sobctwí.
:
:
o dohru w uspúsohcní
243
ziclúšlnlin.
Když každý jest osoba ili sám, a tato samust celé lowenstwo jest w wšudy jednostejná, tedy i
prawd
sjednotiti;
k
emuž
manželstwí,
w
obci,
civis
má
jedna osoba, a
Romanus sum,
w
se
w
jednu osobu
w
iní píprawy
se
Poiiané,
církwi.
i
w
skutku
pátelstwí,
w
a bylo wdonií
pece ku pochopení
dosti široké',
osoby nedospli; neb wedlé swobodných drželi otroky.
Pokud se neuzná swoboda Avšech lidí a neuiní se prawidlem obcowání, nemže žádný práwem nazwán býti swobodný, a to se upowdomilo w kesfanstvví, i usku-
teuje
se
w
obcích ki^esfanských, ježto jsau rozšíení
wtší menší snmosti lowí. Tato samost jest základ a piiwod wšeho práwa a práwních powinností. Kde
jen
se samost
rody; kde
neuznáwá od se
jiných,
osobnost
wládne a panuje
tam
jest
wálka mezi ná-
wbec nkterým
svvélibost a úpí otroctwí.
osobnost stránku nkolikerau
,
odpírá, tam
Má pak
kterau sluší znáti
,
lato
aby
se jedna neb druhá neporušila a.
Stránka obecná wnitní, ili est.
b.
Stránka obecná zewnitní ili swohoda zewnitní.
c.
Osobnost
w pedmtenstwu
d.
Osobnost
we smlauw. §.
146.
O
u
neb
we jméní.
Každý lowk jest duch neb osoba; a má tuto osobnau již od pirození ili pwodn; kdo wšak i w skutku duchown jest žiw, chováním sauplatnost
kromým
a obcowáním swobodu swau hájí, jest osobau dwojnásobn; koho neznáme, o tom musíme sauditi, že
této osobní dstojnosti
sob
Ouilibet praesumitur bonus,
dobyl, dle starého prawidla:
donec probetur contrarium.
244
ást
lánel:
III.
II.
iní se tedy bezprawí, když nkdo chowáním swým dáwá na jewo, že osobnosti jiného neuznáwá a nešetí
;
tu
pak prawíme
:
na
urazil jej
jednohokaždého právvo pirozené
we jménu
osobnosti od jiného slušné
mže
d.
býti
Swdomí
rozliná.
tedy jest
totiž
,
sob
k
wku
kterážto slušnost arci dle národu, t.
est
cti.
dobyté
i
žádati
chowání,
zwedenosti a
,
tohoto
práwa
jest
poctiwost, poestnost, a slušné chowání jest uctiwost.
Pedmtn je kož obec
est wýjevv wážnosti k sob, a jeliuskutenní samosli, jest zaruení se
tedy
jest
i
est není záležitost saukromá, nýbrž obecná; není nco, eho by se kdo sml odíci, nebo ím se wýhradn wyznamenáw á, není tedy pauze mrawní za est každého.
est žádati, ani powinnost pauze k tomu neb onomu co jednotliwci, est wzdáwati, nýbrž powinnost obana; hanobí obec, kdo si newšimne zlehení swé
powinnost,
platnosti,
Poníženost
ním. obci;
pyšn
nebo kdo
nebof ponížený
jiní
pošlapání,
prawidla.
po
i
pyšný,
zapírají základ
se zrády nad samostí.
když
nm
aby se jiný
neuznáwajíce rownost
„Kdo se iní erwem, dobe mu, kdo wšak šlapá, uznáwaje
šlapají";
hoden jest, aby se mu též stalo, dle jeho Když jest est následek osobnosti, tedy cítní neb žiwot jest jen
prostedek osobnosti;
proež wražedník,
a
hrubší winu spáchá widitedln,
jest winník menší, ctil,
a tato
cti;
hodnjší než láska k žiwotu;
podkladek
a
ped
obcowání, a dopauštjí
sebe jest poctiwost, milowání sebe milowání jest
plazil
pýcha jsau stejná provvinní proti
i
lowí hodnosti,
žádá,
to jest,
než-li ten,
zrušil
samost jeho,
nictwí jej zajal. Nedosáhne
ka krwawá až do
té
strany wnitní
k. p.
w
wšak žádného
hlaubky,
osobný; žádný ukrutník
s
wle
kdoby jiného zúplna zneúplné
newol-
násilníka ru-
kde bytuje duch samo-
nemže
zrušiti
ctihodnost, a
;
o dohru w CO pohaní, poškwrní, co
práw
hledá
swé
zhanobí, zlehí a znií
není
,
to,
neb míní ducha, a trýzní chatrné tlo,
;
bez toho wadnaucí tyni
245
uspúsolení zwláslnim.
a pominutelné
slawí triumfy, ješto
;
duch wšak
hanobitel
we swa-
po wenku
se
wzteká. Powolawše apoštol a zmrskawše
je,
aby wíce nemluwiii we jménu Ježíšowu,
propustili je
oni pak
z toho jejich
šli
jsau hodni
uinni
i
pikázali,
shromáždní, radujíce
se,
Na každý pak den neprestáwali w chrám domích uiti a zwstowati Ježíše Krista. Ježíše.
Kde
že
pro jméno pána
trpti protivvenstwí
násilník jest nepi-emožitedlný,
musí se
i
i
po
duch
potšiti jen swau nepemožitedlností; ale bojowati jakž takž
chytrau smlostí, jest powinnost; útuln podati
s
swau ste
to prawá
a plazili se,
w
est
obec, tu písluší této
hájiti;
odboj a msta
nemá již místa. Jen surowý sebecit uražení sebe; znectný znectí zase, ubitý bije
jednotliwce
ale
w
jen
této
šíji
hanba. Jak ale osoba sro-
obci zastání takowé sebe
mstí zase,
samého byla by urážka
obce samé, jsauc jako wyznání, že obec nechce
nemže práwa obhájiti; takowé wyznání jest zráda. Zwíata nemajíce zákona obecného mstí a bijí se, když jsau uražena, ale obana znectní jest znectní neb
,
obce,
a tato Cit
má sebe
zastati,
uražené poctiwosti,
ujma osobnosti
a platnosti,
úd
swj
zastupujíc.
to jest cítní,
že se stala
že ponížena jest osoba,
ma-
jiným rowna, jest stydliwost. Poctiwý se stydí, když se mu kdo W7smíwá, jej pohaní, potupí, w zlau
jíc býti
powst uwede, ano
i když trpí zanedbání, nebo když se obmešká proukázání uctiwosti. Hrubý stydí se ped jinými šlechetný sám ped sebau když se zachowá proti duchu, a panenský již, i když pipomínka na nco, co není proniknuto duchem, zakalí jasnost mysli, a sníží swdomí pílonmé s wrchu pauhého ducha do údolí ,
i
,
246
ást
zwírecí wšednosti.
Kdo by
ni. lánek
JI.
se docela nestydl,
stál
by
bu ped branau, kterau se wchází Avdom do chrámu lowenstwí, nebo by dokonal dráhu lowí až k
ješt
weduchownosti; wšak tch
úplne'mu wítzstwí ducha, tak že by skrz se promnila \v
píklad bude wrácen že
jest
málo, spíše se najde takowý, jenž tak od-
odporu skutenosti
samau
strany zpustlá
této
nešlechetnost,
prawdy swé a zna-
zkázu mrawní,
nestydatost jest
a
lowího. Zwlášt u ženské ponwadž u ní
ztráty dstojenstwí
podporowán
w
od duchownosti a zaryt
již ani necítí
mená
obraz
tlesnost jeho
i
býwá
již
stud
proto ženská s
pirozeností;
schopna každé nešlechet-
nosti.
§.
147.
Pocta a znectní.
Pokud kdo
jest
hodnost osobnau a se
s
lowkem,
s ní
jest
i
má
osobau;
ním nikdy nakládati jako
s
tedy
nemá
jakauž takauž ctihodnost;
úpln nepoctiwým
ani
;
zloinec, jejž wedau ku popravv, k wywržení ze spolenosti lidské, cení na
nemže zbawen
lowenstwí,
mrchu neb za
Clowk již obecná,
wc,
proto,
a proto
widitedlná jest
bu pímým
we
že
kteráby nezashihowala jest,
má ctn
nemohauc
býti;
šetrností.
est
tato
míti zwláštního
jest
wyjewení,
zdržení se od znectní; ruší pak se
ublížením, naknutím, zhanobením
schwalním obmeškáním est. Tato est obecná, tajná, jest
pwodního poswpowažowán za
býti
a nesmí tedy býti
dostatená,
lowku,
blíží
jen co
k. p.
na procházkách,
neho,
co se
to jest,
ta
když
a na
w
,
nebo
mlo
i
pro
uctiwost zdrželiwá,
lowk
pomry
státi
k jinému
též
se
stanowné nehledí
se,
hospodách, na trhu a
t.
d.
;
pro-
o dohru w
ež lowék
247
ttspusohení zulástníin.
pi tchto
skroAvný odkládá
píležitostech
wšechna znamení, aby nerozeznán wšem byl rowen. obci wšak nepotkáwá se jeden s druhým co pauhý lowek, nýbrž co úd s údem. Tuf každý, jak má swé
W
postawení, platnost,
jest
i
úad
zwláštní, tak
i
swau úední hodnost a
musí býti rozeznáwán.
jeden neb druhý úd, nemohau
swdomí
Wšak tito
ale
jak platný
posauditi, nýbrž
Obec tedy urí stupn hodnosti est jistého stawu, kteréž požadowati nesluší wíce we jménu swé osoby, nýbrž we jménu svvého stawu; proto samo nezáleží na osob, chce-li
úední
;
celého tla.
to pak
jest
uinnau sob kriwdu na cti nebo hledati práwa swého každý k tomu pro swj staw jest zawázán. Když základ cti jest obec, hlawa obce shromažuje w sob wšechnu ctihodnost. Znectní hla^vy jest znectní obce, tedy zráda nad obcí. Jelikož staw co údstwí záleží na potebné lánkowitosti obce nemže žádný staw býti nepoestný, aniž jest emeslník mén poestný nežli úedník, a sedlák mép než oni obojí. Rozdíly jejich poestnosti jsau jen zewnitní a takoka jen jiné spsoby; co do wnitní ctihodnosti, jest w^šší trpti
;
,
Wšak
ten,
kdo je šlechetnjší.
tuto
hodnost wnitní wymriti, ijestprawda,
ale Avelmi
nesnadno jest co
ekl
máme pes rameno wiseti dwa pytle, jeden ku pedu,Jenž máw sob chyby bratrw, druhý na zad, do kterého newidíme, chyby naše Avlastní. Wšak dejme tomu, žebychom mohli swdomí bližního poznati, Aesop, že každý
nejsme-li k tomu zwlášt powoláni a ustanoweni swaz-
kem powinnosti, jako k. p. otec, uitel, pedstawený a t. d. nemáme práwa saukromý žiwot ní obnažowati, nahlížeti okem zwdawým do skrýše domácnosti a odta,
howati oponu
Kdo
jsi,
aby
,
jíž
kdo tajemstwí srdce swého
tupil cizího
služebníka? Pánu
zastírá.
swému
stojí
:
248
ást
líh lánek
11,
aneb padá; slanef pak; mocen jest
Každý má práwo
jej.
saudil dle jednoty a
zajisté
když
bh
utwrditi
jej
kdo posuzuje,
pojmu žiwota celého
a platnosti je-
žádati, aby,
ho, ne ale dle otrus mysli istící se.
Spsobení mysli žádný uknutím a
tomu wšak a nepríwtiwým nepekáží ani skaumáním farizejským, které asto piswduje a schwaluje, ale kdo chwálí, musí wýše státi nežli chwálený stáwá se tím, chwála nkdy wíce zhanobí zlé nežli že naknutí, a mnohých nenáwisl ruí "za naši poestnost. Když jest posuzowání jiných samo w sob pode-
podobá se kwašení; shlížením
i
;
zelé, tím
mén mže
paškwily
nebylo dost
facile dixeris,
jenž jiného
pomlauwá,
jej
se mu,
ježto ho rádi poslauchají
lidí,
Bernard: Haud lius sit,
lowk,
se wymluwiti
nm
kiwé powsti roznáší, wywšuje a t. d. Nedailo by
potupuje, o
;
utrum horum
i
kdyby
prawí sw. detestabi-
an detrahere an vero detrahentem audire.
sob
pomlauwání
je vv
tchto pamínikách
jest
Imponens, augens, manifestans,
Sp-
obyejn uwádli
welký poet;
in
malavertens,
Oui negat aut minuit, reticet laudatve remisse.
Kdož
nalézá, wtší,
odkrýwá,
w
zlau stranu krautí.
Odpírá, menší, zamlí, chwálí potuteln.
§.
148.
O sláw. est obecná
wk,
est
pináleží
zwláštní proto,
skutenost uwádí
to,
co
lowku
proto, že jest
má samo
sebau platnost.
tek totiž dostáwá od cíle swau uritost, rok. ta,
w umní
neb
wd,
w
a konatel
w
Sku-
pí-
uspoádání žiwowysíhajíc z mysli na jewo,
Skutek dobrý, snaha šlechetná
bud
lo-
že šlechetným konáním
sláwá se
o
dolru
ped
lidmi.
U)
Byf záwist, lenost a neschopnost, ona pece náleži-
chtíce se zakrýti, Zleho^yaly zásluhu;
ped
tého uznání
249
uspúsolcní zwhišinim.
jinými dochází. Tato známost
nazýwá
se dobré jméno, dobrá powést, slowutnost; razhlášenost
pak po zemi a po celém národu, jemuž se tato snaha zasvvetila, jest proslulost, sláwa. Ona jest tedy následek stateného jednání, a pijde sama sebau. Kdož by ji ale hledal nebo pikládal sobe
ne bohu, jehož jméno je-
a
,
diné jednáním dobrým se oslawuje, ten nestojí
o dobré, ale o marný lesk. Neiní
aby
ale proto,
dobrý,
recte
a
debet recte facientem, ut
etiam imitari possunt, quod laudant.
mu
Proto není
,
sed
proficiant,
qui
faciente
Proto
CAugustin).
newšímawý dobrého jména, ano naopak
není šlechetný, milá
illi
w prawd pro dobro,
hanba jeho.
a proslulost jest
Laus humana non appeti debet subsequi
dobe
jméno jeho.
lidé roznášeli
ale leskochtiwý,
totiž
mu
jest sláwa, protože
záleží na tom, aby osla-
weno bylo, emu on slauží. Tím totiž se rozmnoží poet délníkw a wyznawaw. Ti, ježto pohrdají sláwau, af sebe dobe zpytují, zdali sebe neswádéjí, neb jest-li si
že
posmch neiní z nich podwodník dábel. Stáwáf se, práw nkdo slowem zawrhuje sláwu, aby, že to
iní, o
nm
se daleko široko roznášelo, jakož
drawý
i
Sokra-
widl marnost Antisthenowu. Prawí sw. Augustin Et saepe homo de ipso vanae gloriae contemptu gloriatur, ideoque nonjam eam contemnit, cum gloriatur intus. Smíil též wyborným wtipem úlohy tes
skrze
plášf :
biblické na oko
sob
odporné,
ped
pak
„Neite
lidmi*,
lidmi." byli
Prawí
a
totiž
:
takto
skulkowé jeho od
nhož
to,
co se na
:
,
„Swif swtlo waše
ped
sprawedlnost waši
Kdožkoli
:
lidu
nm
totiž
žádá
,
by wídáni
aby oslawen byl ten
,
od
widí, dostal, a tak aby wybídli
)C
:
ást
250
pobožn
se
bro
;
i
li,
ni. lánek
ježto widí,
toho swetlo
samým pak wystíhá
tím
následowati
prawdiw
dem, aby byl
widn
se
ped
swítí
milosti blýská se, aniž
swtlo
JI.
aby byl poznán
,
protože
dým pýchy wywaluje
initi sprawedlnost
se
ped
li-
od nich, jelikož nepowažuje spra-
wedlnost za swau, aniž byl uinil pro ale
samé do-
to
lidmi
to,
by byl widn,
lowku
jenž slawí se na
ten,
sprawedlnéném, by uinil
i
w
chwálícím
,
o-
co chwálí se
na druhém, to jest chwálícího uinil chwalitebným. Že žádný lowk slávvy není newšímawý, založeno
jest
w
samocitu,
protiwí se a býti
mu
dle
nhož
zmizeti a
žádá osobní platnost,
ztratiti
se
w
i
praudu obecném,
pauhým druhem, jak býwají zwíata
w
stádech,
hejnách, hromadách.
Clowk
samostatn
swobodným údem má lowk býti jest wyznaení osobní,
proslauti
obecného tla;
;
chce býti osobau, a tak
swoboda pak
I poznáwá tedy šlechetswého wynasnažení; a wida potebnost neb aspo nezbytenost swau, chut si pi-
kteréž záleží jen na platnosti. ník ze slá^vy
swé
platnost
pílí.
Excitat auditor studium, laudataque virtus Crescit, et
Swdci
immensum
rodí wraucnost,
gloria calcar habet. Ovid.
zrstá pochwálena
statnost,
Nesmírnau srdcí sláwa chowá budiwost.
A
jen z hledišt toho slowa Horatia budtež uwedena:
Paulm
sepultae distat
inertiae
Celata virtus. Jest skoro ctnost tajená jako hnící
Tato sláwa jest nesmrtedlnost
w
marn
zahálka.
djstwí,
ne jen
nepominutelnost jména, ale prawé zaklinowání skutk
swých we
wazb
djstwí.
A je
kdo rozeznáwá nebo
:
o dohru w nic,
každý skutek dobrý
budow,
kterau
si
jest ne\^7wržitedlný
stawí duch lovvenstvva.
a Herostrat zachowali
inu
251
zwlášlnínu
tisjíusolení
jména,
a
kámen I
w
Efialtes
wšak skutená stopa
zlého brzo se zaweje, ale
Facta vivent operosaque gloria rerum, Heec manet, haec avidos eíTugit una rogos. Qvid.
Skutky
žijí,
a žiwot jich
Ostane, záwistných
žílách
temnot
§.
Samostatnost
w
slawn potomstwa
ujda
hrob.
149.
O
samoswojstwi.
w
obci,
zachowání osobnosti
w
sau-
obanském jmenujeme swobodu; když pak k této každý má práwo pirozené, založené na pojmu údstwí dobí
tím wíce powinen jest jedenkaždý hájiti nezáwislost
od jiného jednoho
i
a jiných
od sebe;
swau
neb bez samostatnosti
druhého neuznal by se
lowk
za osobu, a
lovvéenstwo nebylo by jedno, kdyžby jedni byli samowolní, druzí wšak jen prostedkem; zwlášt kresfanstvví nemohlo by obstáti, ježto uí bratrstwí wšechnch. Za píinau rozeznání swobody ohledem na obanstvvo sluj tato swoboda oban co wzájemná nezáwislost samoswojstwi. Wšak ale rozumí se samo sebau, že toto samoswojstwi, jsauci wzájemné, nost,
initi,
prawd
co kdo nahodile chce,
není dowole-
nýbrž jen, co
w
Nicmén nechwálíme i tch, ježto prawí, že lowk má wli a swobodu swau obmejiný mohl obstáti wedlé nho; neb zajisté ziti, aby jen ten w prawd jewí wli swau, kdo se swélibosti a chtíti
má
a
smí.
i
sobctvví odíká. Prawá swoboda jest odwázání ducha od
253
ást
náhodné
lil.
('lánch II.
swoboda
wýhradní chtiwosti;
a
jest
odpor prostopášnosti, swoboda jest zákonnost. swojstwí jest tedy jea práwo pohybowati se
tom okresu, jenž
lowím
a
obmezen
jest
sob
Jmenují
oswojcnost
wle swobodu
ale
ohledem na swobodu ducha
jest
zewnitní; než dlužno
zewnitní; wšak
swoboda obanská
i
doložiti,
že
obojí tato sa-
mostatnost na oné duchowní jest založena.
lowk i
jednotliwý
i
národ
w mysli
Jak mile se
oswobodil, nemine ho
zewnitní swoboda. protože mechanismus jeho obco-
wání wždy wíce se zdušewní
dle^
w
Prawdu uhodl non habet. Má-li ohledem na sausedy každý býti swým, tedy wšech dob swé pirozenosti, dle ducha, tla i wše-
Martial,
i
woln w
jedné strany zákonem
obanským wbec a s druhé zákonem, usnesením wh' swých ili smlauwau.
jejž stanoAvili tuto
s
prawý
Samo-
ka
:
Dominos habere
lásku.
debet, qui se
ho, což jest jeho. Jest arci powinnost, aby jeden dru-
hému napomáhal se
w
radau,
wšemožn
a k tomu
mysl jiného
swdomí
wíe
donucowati k
,
a zawazowati
jeho jakýmkoli násilným spsobem, jest urážka
samostatnosti
upímné
,
ponauením, oswcowat ducha,
poskytowal píležitost, ale wtírati
a
pijednání
w
uwedení zmatku
a samostatné poznání a
sob wdaucnosti
Milowání prawdy jest
obec;
obecní a wylíbení se
co žádá samostatnost
to,
neb
jen
wyjewení postauje k
w
ní.
swdo-
wšak newšímawost. Milowání prawdy zawrhuje tsnní wíry a peswdení a wšetené wyšetowání náhled bratrw swých, nesnášeliwost jinaího uení a pronásledowání upímného skaumání. Neruší se nýbrž uwádí se nebezpeentím jen práwo saukromé mí, nikoli
,
slwí
i
w^e
spolenost; nebo fanatismus jest zlý rak
tle národu, jak nám na mnohém
dosawáde každého
wku.
S strany
listu
w
hlásá djstwí až
wle
a tla bližního
:
o dohru
253
uspúsolen( zwlstním,
iv
práwo wším swéwolným zamezowáním dosplé jest w mezích slušného a zákonného chowání, každau wšeteností wtírající se do živvota domáuwéznéním násihni, nuceným odwodem a pocího ruší se
wle, pokudž
,
,
dobnau neestí. 150.
§.
Pojem
Wle býti
sob
zešly;
boží jest jedna,
ale proto jsauce
w
wnosti
W
pírod aby
jest pro druhé,
lowka
a
w nm
nhož
jest jako wejce, z
we pírod wesms
tedy
cestách,
se potkají
a pojímají, I
Jedsebe
konen
vvšechno
Tlo
w
w
jako
lowí takoka
duchu zase snaha,
uspsobiti dle sebe.
a
wotwornosli.
jsau.
nic není pro
widitedlné puzení ku pod-
wtliti se
ji
se ro-
sjednoco-
uiní tlo swým obra-
robení a pijednocení se duchu, a
we pírod k sob na wšech
jedno,
smíilo.
se
co z ní wyšlo,
w asu
se duch wyklubáwá, a
jeho kolébka; ale jak dospje,
zem. Jest
to,
w prawd
asu, by byly co
sob; jedno pro
dle
lowk.
nota jejich jest
bylo
nemže
i
odporné. Duch a píroda jen
wati se musí
a o
wlasteustwí.
i
Blíží se
diwíme se tomu, když
dušewnosti,
když se píroda wzpauzí,
umní,
jest ten
di-
odpor
jen zdánliwý, ana jen tím wraucnji chce wybídnauti ducha,
i
zdá se mi
wybídnutí.
to
Ona durdí
prawdiwá píbuznost slow bída a se,
wzdoruje, nahrnuje pekážky,
chystá protiwenstwí, a kazí duchowní útwory, jako by jich nejwíce
nenáwidla, plamenem, wodau, pádem;
co je wýsledek toho wšeho ?
Otužení ducha,
rozkwt
a oswobození rozumu. Proto prawí Hesiod
Wle bohw,
aby pot pedcházel wítzosláwu.
Ardua per praeceps
gloria vadit iter.
ale
254
ást
III.
Hectora qui nosset,
lánek
II.
felix si Trója fuisset?
Publica virtutis per malá facla via
Ouse
est.
Louis cessat non cog-nita rébus,
latet inqiie
Apparet virtus arguiturque malis. Ovid.
Pes
hlubokau pHkrost sláwa
cesiu robí.
si
Hektora kdožby znal, když šastná
by Trója? zhubenau zastkwla ctnost se jeho. klidných ctnosti wecech spí, w bauích chrabro
Nad
W
stála
wlastí
procitnau,
Jak
w kemeli
Sílu
chladném jiskra wyswitne
mnohau žiwot má,
lowka
Není
tirením.
nic
mocnjší,
An pes hrzorodé wlny Moské jihu na wzdor hrdý Se bére, wesluje chrabro
Po dráze huivvé. Nejwyšší paní též
Wnrodau
i
zmáhá,
zemi, nikdy neustálaii,
Plauhaje rádlo po ní znovvu rok ob rok
Mocným potahem
prorýwá.
Ptactwa plachého lehký rod,
zwe
Taulawé
Též co
w
sbor diwý,
hlaubi plují
moské,
Chytrý zchystaje low na
n.
Chylá do sít a spletky
Rozumný
lowk
pán.
swau ducha dwtipností
Krotí
Wolnobhý po horách dobytek, hebec Híwolibý hrd uzd podá swj krok. šíji jamu biiwol. Též i
(Sofokles Antigone.)
:
o dohru w
255
tispsohcní zwhtštuim.
Takto wšecko na zemi hledí k lowku jakožto k pánu swému, oekáwajíc we služb jeho swau promnu a jen tenkráte takoka okíwá k platnosti, když lowk pojmenowáním jako potwr(h' jsaucnost jeho. lowk jest wdom panstwí swého, wdom, že bh ekl Uime lowka k obrazu našemu podlé podobenstwí ,
moskými
našeho, a af panují nad rybami
a nad ptac-
twem nebeským i nad howady, a nade wší zemí i nad wšelikým zemplazem. I dal lowk jména wšechnm ptactwu nebeskému a wšeliké zwi polní. Co má pro lowka platnost, on si poznamenal prwním znamením ducha swého slowem. Co jest wysloweno, náleží již duchu jeho. Proto se tato duchem opanowaná jsaucnost nazýwá: res od ?««,
howadm
i
,
wc
Swt vvenkowský wem,
i
jest
stane se
poádek wcí
mau myšíénkau neb mým slotentýž co poádek myšlének.
Wc jest wšechno, co se dá wyslowiti nebo pojmenowati, tedy
to,
jeho.
co není
Osoba a
lowk sám,
nýbrž co náleží wdaucnosti
wc nemohau
žejí se
po sob, jsau
dní
nem jest jen
býti
bez sebe, nýbrž ohlí-
we wzájemném pomru.
pomr
Ale
w-
Pomr
skutený jest dokonalé a hmotné podrobení wci wli swé ili osob; tento pomr sluje se strany osoby jmní, se strany wci majetnost. Mluwíce tedy o jmní, rozeznáwáme a.
o
Jsaucnost,
která není
mna
jmním,
wle,
b.
Osoba,
c.
Obau k sob
která
proež
mže
býti
mže
býti majitelem.
když se jedna neb druhá strana
a) pauze jednotliwá neb se
,
náležitost.
neb odstaupí. Majitel
nco, protože
osoba
ili majetná.
Jmní pestáwá, ztratí
myslný.
mn
tak
ale ili
b) líbí,
wle neb
wle mže obecná;
mám
to,
býti bud"
totiž
mám
že tomu tak
256
ást IIL lánek
chce
wle
které
jmní krom zákona ano
obecná, kteráž
podlé zákona;
ho
majitel
držím
k.
krom
p.
zákona
jsem toho
to,
když
Wc lidí;
wle
i
si
náleží
wle
že, co
wci
jiná,
ale jest
w
to
mnoho wcí
ale to
pak
mé
mno-
a
Když
a nemásti se.
wle, nesmí jí wíce donýbrž musí k jmní jiného priswdtéto tato
má, jest Avýhradn jeho, Toto
to náleží, a
když
obci tlo jedno, musí se
každý ubezpeen,
tímto pi-iswdcením jest
Avládnauti.
komu
to pii*kne, jest
osobní wedlé sebe snášeti,
a jen
iti,
clowku;
ale,
zákonu;
proti
držitel
n-
jest
naleznu, jsem zatím to-
wím-li
;
Tedy
zákonu, jiné pak
proti
i
nco
protože wšak iní
tedy dobyla
býwati
zákon.
jest
nemlo majitele, a obec mi jmní dle zákona. ho
11.
jmní
a že tím
weejn mže
jímž kdo dle zákona wládne,
,
jmenujeme rvlasf£?isíiv. Widitedlnost wle obecné, skutené uspoádání práwa, uspsobení osob drobných w jednu welkau osobu, jmenuje se obanstwo, a toto jest
zem, jmní pak
tedy základ wlastenstwí; a proto ta st>vo
wládne, nazwána jest wlas,
statek, protože majitel za to
tak statený, jak
stojí,
sjednocowaly se
av
jest
tam jist též
wle
obec.
nco
dle
151.
swé pirozenosti,
ustanoweni. Zdálo by se jest
;
wlasti,
wlastenstwí a wýhradnost wlastenstwí saultromého.
Ustanoweni
jmní,
ili základ toho jest,
Obanstwo tedy není jen nýbrž k uskutenní jeho neb
§.
ím
oban-
osob sluje
mnoho má.
k obhájení wlastenstwí, kde se poali poádati a dliti již
jíž
arci, že
to jest
i
jeho
mohowitost, statek,
k tomu, aby se mohly upokojiti žádosti a
o dohru w uspsolent nedostatky a poteby.
plniti
pro žiwot tlesný, a ten
nemoha
w
býti
skuteností.
pauhosti swé, ní se wyjewil a
Swt
Tedy
lowí,
aby duch
,
Zajisté
tyto ?
ducha ?
nežli pro
ustanowena k tomu
jest majetnost
emu
Ale k
pro
357
zwlnšlnim,
tedy náleží duchu, aby se
stal
stal
se
jeho
jewištm. Duch
ale jest rozliný, a každý, maje práwo k swé jsaucnosti, k wyjewení swému, má i práwo k majetnosti; kterýmžto práwem stejným a swau rozli-
ností jeden jest
Toto wymezení
od druhého wymezen.
není ale prawda majetnosti, a eknemeli,
wc,
stenstwí každá nauti,
jíž
smím
wyslowíme jen, co
s
že jest wlawyhražením jiných wlád-
jest následek pojmu,
ne ale
pojem sám. Prawda wlastenstwí jest, býti zjewením ducha. Kdyby majetnost byla k nemu jinému, pak by nemusel majitel
opaten
proti
stawených, jak jest
swými potebami,
we
od
ped-
poádek chtl uwádti
tento
by
ten nepojal prawdy, že
pece
mohlby za-
k. p.
klášteích založených na úplném
Wšak kdoby
spoleenstwí.
wbec,
jiným býti ohradn;
býti od jiných
každý úd tla byl
i
sob, a na této osobnosti j.á\eží rozdíl mezi mechanismem a organismem. Každý má býti swoboden, a nejen obec. Jednota wšech wlí pro tlo,
wle
osobních jest notliwá míti
kromní.
jest také o
Wšak
ale již
jewil, totiž wkládal se
w n,
jest
stranu,
s
ale
aby se nimi
:
Obrame
widíme powin-
a
sw.
druhé
cowati, af nejí. Nacházíme sice
píklad statkw spoleenstwí.
wících
wlastenstwí sau-
pracowal o nich.
w písm
nebudiž žebrák mezi wámi, a
stwí
j.
wci ml,
práwo wlastenstwí na druhau
Psáno
t.
rozumu wyswítá, že
dle tohoto
nezáleží na tom, aby duch
nost práce.
wle jed-
obecná; proto musí každá
swé ohrazené jewišt,
s
jedné strany:
kdo nechce pra-
w písm
wznešený 32. Množ-
též
Skut. Ap. 4.
bylo jedno srdce a jedna duse,
a aniž
kdo
258
ást
III.
lánek
II.
tch wcí, kteréž ml, swým wlastníin býti prawil, ale mli wšecky wci obecné, a žádný mezi nimi nebyl nuzný; nebo kteížkoli mli pole nebo domy, prodáza kteréž prodáwali,
Avajíce pinášeli peníze,
ped nohy
apoštolské,
a
kladli
rozdlowáno bylo jednomu kaž-
i
dému, jak komu potebí bylo. Wšak
ale zwláštní okol-
nemohau býti prawidlem nynjšího žiwota obanského, ponwadž i nejbližší díižiwota
nosti
apoštolského
stujnosti apoštolské
jen na
to,
této
dokonalosti se odekli, dbajíce
spsob
aby se zachowal §.
O
tento \v klášteích.
152.
dobrotiícosti.
Diogenes Lartius wyprawuje
,
že pátelé Epiku-
rowi chtli uwésti mezi sebau spoleenství statk, zradil je z toho Epikur,
mohlo wykládati co
ale
žeby se takowé spoleenstwí
nedwra
mezi nimi; myslil snad,
že kde jest prawé pátelstwí, zbytené jest toto strhnutí mezí, protože láska ráda je
hledišt
státi
munismus, wlauditi
ky,
w
Zdá se nám
pelítá.
na vvyšší mrawnosti nežli podezelý
který by mysli,
swíraje jej
w
se rád leskem ^vznešenosti chtl
skutku ale
stírá se
w nedwiwau
žiwota lesk lás-
powinnost.
Od
sestupowati k powinnosti jest menšiti swobodu.
ohledem na majetnost, z uznalosti jest
láska, ježto
wnitní udluje bližnímu,
lásky
Láska
bez práwní pobídky a mírní nedostatek,
(lohroiiwost.
O swau ale
toto
kom-
nikoli o
majetnost
mže lowk
práwo dobýwati
sob
wšelijak pijíti,
statku.
Obanstwo
wšak, jsauc základ wlastenstwí wýhradního a swobody,
nemže
widti, an úd jeden neb druhý jest beze wšeho
wlastenstwí; neb kdo od nikud newj^mezuje jiného, ne-
;
o dohru
uznáwá swého odewšad wyhražení,
i
ehož
pochází jen
sob mohl dobýti jakéž Ponwadž dležitost obce
po kterých by každý
dati cesty,
jest
z
Náleží tedy obcanstvvu wyhle-
protiwowání se právvu. mohowitosti
takéž
359
zwlšlnlm.
iisptisohe7ií
tv
vvlastní.
dležitost wšech
býti dobrotiwi;
wšak
oban ale
powinni jsme
,
wšichni
nemá potebný práwa,
žádati
od toho neb onoho urit pomoc, nýbrž jen k obci práwo, kteráž jest základ wlastenstwí.
ím má
howitý, kde, komu, jak,
]Vewí též
nejlépe pomoci;
má moza-
swdomí obecnému. Prawé lásce záleží úiew bližnímu, ne wšak na chlaub a na
nechej to tedy
na
zajisté jen
wzbuzení ano
lowku,
enstwa
w
citu odwislosti a poníženosti
jenž umí
posaudili
wšech nás jednotu,
a
pohled než na žebráctwí
,
mysli bratra
low-
dstojenstwí
nemže
býti protiwnjší
kteréž jest auhona celé obci.
Tato ohawnost pak udržuje se onau farizejskau almuž-
nau na
ulici,
rozumjme;
tím
posmchem
Dobe
tajné lásky prawé.
láska schopná každé
upímné obti almužnu
uliní zavvrhuje, proto že se za ni
stydí.
se tedy na ni skaupý a nemilosrdný
wýjew
Neodvvoláwej
odbywa chudowysoko
by.
Jelikož dobrotivvost jest
jest
nad každým ustanowením uritého práwa, proto se
též
nedá uriti zjevvnosl
její.
lásky, a ta
Zde napomže radau, zde
zde poskytnutím práce,
tu odkaupením díla, zaopatením w as nemoci a jinými spsoby, které jen láska umí wynalézati, nedbajíc na kraniáské wypoí-
skutkem,
táwání a
mení. Ona sama
jest
zákonem swým
a
m-
rau swau. Láska nejlépe smiuje obecnau podstatnost a osobní swobodu, a kde se usadí ona, není se obáwati,
aby se
lidé
museli utéci pod ochranu kommunistického
mechanismu.
—
:
260
ást
lánek
III.
II.
153.
§.
Rozlinost wlastenstwí. Duch, osoba, swobodná
sob
wle má
piwlastniti, co není též osobau,
mže
práwo wšechno
co je
wc,
se
jíž
Wšecko, co nemže íci já, má býti jeho. Toto wšak jest jemu zewnjší; proež nelze íci,
wyjevviti.
lowk
že
lowk
lowí. Wšak tato bytnost jedna w jednotliwosti swé nejsau
jest on sám, bytnost já
— má
yV/,
sám sob, aniž má užíwáno býti má ducha, swobodu; neb to
náleží
spsobu mluwení: mnoho
dob, kteréž
nýbrž jen jeho píroky. Duše není y<, tlo též
brž já
jewím
mám se
w n;
;
duši,
mám
tlo;
ale já
nabýwám
jen jimi
;
ný-
jen tmito dobami
skutenosti, wkládaje se
což jest pojem wlastenstwí.
Tedy mohau wla-
stenstwím býti a.
b.
Doby dušewní Doby tlesné k. ;
a
t.
k. p.
zewnjší
doby dušewní
a
i
a
t.
d.
obratnost
zdrawí,
jest poznamenati, že wlastenstwí
pro každého jiného jest zjewné
tlesné rozluitedlné jsau jen
mé w swdomí,
lowka
,
osob
ale
sa-
totiž
osobu;
wždy proež kdyby si
na tle jeho
uraziti,
nebyloby
nikoli widitedlné pro jiného, jenž
jen widí jejich jednotu, dowolil
krása,
d.
Zde wšak dlužno zcela
pamt, rozum, umlost
p. síla,
to
jen
znectní samé osoby. To samo sjednocení tchto dob, bez nichž by osoba nebyla, iní, že jako sebezmar jest hích, i swéwolné zmaení tchto dob jest hích odtud widti hanebnost
ublížení na wlastenstwí, ale
;
sebeprodaje c.
,
pronajmutí sebe, a podobného.
Wlastenstwí jest dle pojmu swého
hu jiného wymeziti; ani
smyslných
wcí
to, z
nemžeme sob
ehož mopiwlastniti
tch, které se nedají
ohraditi,
:
o dohru w
jsauce potebau obecnau
woda
^Ol
uspúsolcní zívláštnim.
k.
p.
swtlo
wzduch,
,
(pokudž není rybník, polok a jinak uritá.) bez uritého pána moi^e, jezera wšak a
Proto jest
pnstawy
wéku
i
jiné zwláštnosli pináleží též zase
zwláštnímu, totiž
jisté obci, národu.
dlení a ohrazení schopna
jest
pda
lo-
— Roz-
zemská
a co
ona rodí, jakož zwíata, byliny a zeminy, d.
Wlastenstwí
jest náležitost
wci wenkowské k wle swobodné; tyto
wli, jewišt a prostedek pak prostedky máme rozliné,
i
dle jakosti
i
dle
wíce mén píslušné. rownáwati statky jeden s druhým. Uritý stupe hodnosti takowého jmní jest ««« jeho; newážíme wci jedné, jak jest sama pro sebe, nýbrž dle Dají se tedy po-
kolikosti
ohledem na jiné, to jest dle ustanowiti cenu wšeobecceny její. míti wšecko dle poteby. mžeme nau, za kterau jsau peníze. Kde znamení ceny Této wšeobecné
míry
její
hodnosti
s
Možno tedy
tam musí lidé již býti sjednoceni w obec, mající již swau lánkowitost stawu a rozdlenau napráci, tak že možné jest wšechno za wšechno
ty jsau,
jíti,
a pro to
znamení.
pro wšechno míti obecné
Pozadu jsau, kde se nepohodln skutená wymuje za skutenau. §.
O "Wlastenstwí
wc
154.
Získání wlastenstwí.
mžeme sob
rozliným spsobem do-
býwati a sice a.
Získáním ili nabytím
b.
Wydláním
ili
pwodním.
rozmnožením nabytého
,
a to sice
262
c. a.
Cist III
lúnel:
II.
a.
dle
potu, neb
b.
dle
síly
Promniním
a hodnosti,
pepodobnením. Dušewní a tlesné doby pirozen pináleží wli, aniž tedy mže zde býti mluweno o zisku a uvvázání se w držení jich, le w tom smyslu, že loa
wk
uzná powinnost nezmaiti
mím
stane se jako
a
ujme wedomau
w rozwinutí, mna pak w tlesné
síly
mzdu
pi
;
Tímto
se.
swdo-
prawým wlastníkem swých dob,
jich wiádu.
Wýdlek
záleží zde
posilnní, zwedení a vvycvvicní, protom, že za
jistý
wýjew dušewní neb
ku prospchu jiného obdržíme
emž
to jest
jistau
zde dlužno piponlenauti,
že nelze uiniti se prostedkem jiného,
celého
totiž
se zadati cizí wli. b.
Žiwot tlesný jest
wli mé
že pi-
tak pipojen,
samau každý jiný jest wylauen. Ale píroda zewnjší náleží duchu wbec, chtíc slaužiti k jeho uskutenní. Nezáleží tedy nic na tom, rozeností
komu wloží lání.
to
neb ono pipadne,
která
wle
w
se
n
osob wbec jest jeho powoTím pak samým jest doplnno, když se stane ;
náležitost k
proež odpíral by pojmu wlastenkdoby sob piwiastowal wc, we kterau jiný wli swau wložil. Každá wle jest již lovvía
wlastenstwím; stwí, již
osobná, tedy se jednotliwé
wzájemn
wymezují.
neho prostého piosobení nazýwáme uwázání se w to nebo ujmuii se toho. Kdekoli
Takowé obec
jest již tímto
práwem pwodním uspoádaná,
stáwá se zídka, by kdo njakau leda
c.
nalezením
wc
pokladu a lowem;
opanowal,
wšak
spsoby býwají opateny zákonem. Rozmnožení wcí pírodních sláwá se
bu
i
tyto
priro-
o dohru w
263
nsinisobení zu-Iáštnhn.
zeným žiwota jejich prostednictvvíin, jako u bylin, u zwíat neb i piinním rozumným neb náhodau samau, jako k. p. nánosem, píplawkem pi roli a podobnými, pi emž ale práwo wždy asem swým se ustanowí. d.
Zwláštní
spiisob
Wc,
nabytí
piwlastnní
a
jest
d-
odemel, zdá se býti prostá a iijaledlná, tedy náležitá tomu, kdoby si ji prwní pivvlastnil. Snad by to mohlo býti krom obce, wšak zde pekážejí dti, jsauce omladní a takoka pokraowání žiwota rodiw. obci ale, dictwí.
které wlastník
i
W
kteráž jest
neume
základ
uskutenní wšeho práwa,
a
pwod wlastenstwí, w obecné widi. Každá wide osobní w osob obanstwa, a toto jest ži-
osobau saukromau
i
jenž jest ukryt jest
wá
obsažena
Obanstwu
jejich jednota.
umírající náleží wlast celá;
pozstalost, ale
jakožto
tedy
práw, že jen
jí
osnb ne-
pi-ipadá
každá
celek jest její, musí
drobnost náležeti osobám; sice by byla obec wedlé
oban,
což jest proti jejímu pojmu.
odkáže tedy pozstalosti osobám, toho musí býti uritý zákon
má píinu,
ohlížeti se
a
Obecná wle odkazowání
který zajisté
,
Avtší
po píbuzenstwu nežli po
a dbáti na wli zemelého pokud neodžádnému práwu. Mohlf za žiwa darowati statek swj, komu chtl, pro by se mu nestalo po wli po smrti jeho ? wždyf se stalo jen náhodau, cizích
,
,
pírá
i
že darowání wstaupila smrt
w
cestu,
konalo. Toto práwníuwázání se
ho slowe ddictwí,
i
jestif
než se wy-
w pozstalost jiné-
patrno,
že
spsoby
toho zakládají se na stanowném zákonu. e.
Nejastjší spsob
promnní
swého býwá smiauwa.
a
wymnní
statku
:
264
ást
III.
Cláneh
II.
§. 155.
Usliutenni wlastenstwi.
Wlastnní každý
dj
trojí
wle
wkládání
ili
dobu,
totiž
do
poátek
,
wci má
jako
pechod
jenž jest
z možnosti ke skutku, skuteném' a dokonalost.
wc
wci; mže wšak práwním uwedením uiní
A, Wlastnní poíná ujmutím býti držána, aniž
ji
držitel
wždy
wlastenstwím, neb toto
obecné. Ujniutí jewí se
Wzalkem tlesným, lowem, chycením, se-
a.
bráním, obstaupením a
Pipsobením
b.
se zakládá na vvli
:
k. p.
t.
d.
wzdláním
zkroce-
role,
ním zwírete, chowáním, príprawau a
Znamenáním, kteréž
c.
jest
w prawd
d.
t.
pauhost
wýznamu spsob pedešlých; jedná se tože tuto tiž o to, aby widly wšechny osoby wc jistá wle drží, a proto se již wy,
mezily. B.
Když
wle
libosti
swé
wc swau, zapauští w ni úely a wc stane se prostedkem, a pimí,
uiní ;
pichystá se k jistému konci, kterážto
poteb o wání
stenstwi; neb
wci, nýbrž
by
i
wc
ale jest a.
zmna
slowe
ili užíwání, a jest úplný Avýjew wla-
widti
jest,
aby skrze ni
jak nezáleží na držení
w
skutek wešla
wle,
sama musila pominauti. Na každé
wci
pozorowati
Podstatu
wci,
co trwá, pokud
nco
jest,
ím
jest.
b.
c.
Pípadky wci, jednotliwé doby o sob, rozdíly a takoka drobnosti její. Rozwažujme ale wždy z nowu, zdali jest pod-
365
o dohru w uspsohení zwWištulm. stata
co jiného nežli jednota, wzájemnost,
pro-
wšech dob ili rozdíl. Má-Ii kdo úplné práwo k jisté wci, smí samoniknutí
statnost
wide prokázati
na podstat
i
její,
ili
má
])rá-
\\ o spoteboivúní swého wlastenstwí. Mže wšak nkterá pináležeti wli také jen dle nkterých dob a stran, když podstata jest wlastenstwí jiného, a jisté pípadky
wc
také jiného;
toto
jest Avlastenstwí
mže býti bud stálé, wezdejší, ale ml nkdo úplné a wezdejší
požiik,
a to zase
Kdyby
nebo jen asné.
práwo ke wšem pípada požitkm wci pominutelné, tuf by si marn jiný neb by ji hledal krom wšech dob wlastnil podstatu
km
;
(w.
jejích, to
mé,
jest
c.)
eho
a
nemže
smím
užíwati
tedy wlastenstwí držením,
užíwáním
le
mžeme
schowána, užíwána,
od
této
wci
,
wci nazýwá se wci promlené jest od
neb
ztracení
a
spotebowáním. není znamená-
se domníwati,
a že je
upustila,
a
owšem musí domnní, jež uriti má
tedlná
také spotebowati,
wc
Kde není widti toho nieho, kde na,
i
zároweii býti též jiného. Jewí se
wc
dwody
toho
Takowé upuštní
wle
dostatené
býti
zákon.
promleni, uwedení pak uydriem,
Avlastenstwí
a
w-
že
prostá a uja-
a
prošlý
wšelikého
w
držení
as k nabytí práwa wbec
wysazený nazýwali staí léia zemská neb meslská. C. Jelikož doby dušewné a tlesné jsau doby osobnosti
samé, nelze
wli od
nich upustiti,
pon-
wadž by se zrušila osobnost sama; ale od jistého wenkowského jmní smí se odtáhnauti a na jiné penésti; neb i takto jewí swau swobodu; a
to jest
Akoli nesmím se zadati,
totiž
zbytí
ani
dle
práwa ili
duše ani dle tla jinému
dle innosti jejich
prodati náboženstwí,
oclcizoií.
wesmsné,
k. p.
sprawedlnost, neb kramaiti s
12
od-
t-
266
ást
lem
a krásau jeho,
kau
pece
:
statek,
se
státi
II.
otrokem a podnožpokud se mohau od osoby
uiniti se
aniž
obzwláštní
odlauiti a
ný
lánek
III.
díla,
pedmtnými,
jsau jako každý ji-
nímž dowoleno jest dle
s
nakládati,
libosti
um-
pokud neodpírá žádnému právvu, k. p. wynálezy, lecká, wédccká, emeslnická díla, služba, pomoc
Wšak
a
t.
d.
pow-
nesmíme opomenauti uwésti zase k
ale
wdecká
mají dwojí stra-
nu, jednu duchowní, krásu a prawdu,
druhau tlesnau,
domosti,
arci
že díla
nemohau
strany
jetností;
a
nerozlun pijcdnocenau.
prwní
k
umlecká
býti
zajisté
ist
neb jsauce
lowí
zjewnost
ducha,
Umní
jsau osobné a tak nad každau cenu wznešené.
wda
jsau záležitost obecná;
jsau obecní úedníci, opatiti je tím kládajícc
as
,
a
i
proež umlci
a
Avdci
a
powinno jest obecenstwo zawydlati nemohli wyna-
eho sob pilnost
prwní
Dle
jednoho neb druhého ma-
na
,
záležitost
obecní
a
pro ni
snadno
sob
uspíisobíme saud o tom, co nazýwají wlastenstwí
um-
tráwíce
lecké
sílu
swau.
Toto
a spisowatelské
Prodáwání
úedník
a
,
o
obchodnické
ducha národního
rozwážiwše
,
patisku
knh
pée
nemají
kaliti a
se
asowé
libosti
dokonalosti duchowních tworii,
podobném. mysl
obkliowati
kowé ohledy pekážejí swobcd snahy je podkládati
a
a
jejich,
nelibosti
tchto neb ta-
;
a
nutí
na ujmu
na ujmu krásy, prawdy
kdyby zobecnní jejich. Co by z toho wypadlo úedníci obanského práwa a zákonu mli odmnu bráti za jednotliwé kusy swých prací? Nebylo by zadkladnjší díla uwidl jisté ku prospchu práwa. by národ k ozdob a sláw swé, kdyby umlci a skaumatelé nemusili pracowati na trh. Mnohé dílo wyplnilo by celý žiwot; ale poteba každodenního wýuwázati. Kdyby je obec zaopadlku nedá se w a
,
O
n
267
o dobru w uspúsohcní zwláštním-
asnými potebami,
tila
by
pracovvali
z
hypokrene;
a jen to jest pravvá
zení,
wnitního puumenšil by se
poet nepowolaných, a rownjší by byla zwedeméné odpor w obcowání. Co by kdo kde-
též
nost lidu,
wyvvedl a wyskauinal, rychle by se stalo
koli wynalezl,
wlastenstwím obecným, a
sejití se wíce rozšiowatel by jen ku pohodlí obecenstvva. Tak se stalo s wynálezem Daguerrowým. Obec jemu za nj odpla-
slaužilo
a podala jej
tila,
znáním lék
celému swtu. Tak býwá též
Tak by toho
prawda
každá
knh
odmn
sice
spisowatele
ne
;
možno
tolik
uriti,
co by
by
mlo
mže
býti
ale tento
;
wýhradní;
a
platiti
práwa
dle
a
prostedek jest
nedá
Snad
slušnosti.
zanecháno býti zwláštní porot, aby
w
zde
i
wbec
rozliných okolností, že se
mlo
ale
ujmu initi zaslaužené jakoby myšlénky byly
wýhradním nkoho wlastenstwím jejich
Zatím
zasluhowala.
ostane neslušné, patiskem
roznesení
po-
s
nákažlivvým a rozšíeným nemocem.
proti
každé
jednotlivvé pípadnosti rozsaudila.
156.
§.
O smlauw.
lowk we
skutek
cha,
aby se
ducha. le,
jest
jest
aby žiwotem
powolán,
uwádl na zemi s
králowstwí
jinými spojowal
Tento duch obecný,
zákon wšechnch
totiž
a
notliwé jest zde wylauena.
nechceš-Ii
w sob
obecná.
Wšak
mže
míti
du-
jedno tlo jednoho
obecný rozum
wšude;
libost
a
wle
wjed-
Takto musíš se chowati,
lowenstwí; tato powinpirozenost lowka, a proto
porušiti
nost jest wyslowená bytná
ny
w
wzájemnýni
lowího
ale tato
stejnost powinností
na zeteli jen
konec
;
pro wšech-
smr má
býti
:
:
st JIL
268 wšecli
úd
smr
Jeden
stejný.
lánek
JI.
ne-
ale jen
jest
míti,
pekážeti sob, nepotkáwati se,
což jest jen wiile a
žádné inní. Kde wšak toto pone, nedá se, ponwadž perozliné jest, uriti. Zde má libost šíré je-
wišt, arci obmezené oním zákonem obecným. Když pak se chowání wzájemné w tomto okresu wle newyrozumíwá samo sebau, musí lidé ustanowiti sob
inní
prawidla pro swé
Toto usnesení
wlí
,
we kterém
žení widí jmenuje se smlauwa.
pi smlauw rozeznati a. Na základu obecném, b.
Wzájemnost.
c.
Pedmt, w nmž Tento
sjíti.
libost
se
tedy
Jest
wéc
trojí
wolná smlauwajících.
wle
wzájemné
po-
mají
usnésti.
a
tkati
chtjí
se
SAVobodných, toto srownání a slo-
pedmt, w njž
wlastenstwí,
w
proež
smlauwa wyložiti:
wle
se
tomto ohledu
wkládá,
že jest usnesení o
jest
se
mže
promn
wla-
takto
i
stenstwí. Jest-li
w
smlauwa
tom
záleží, jsau
tu
obsaženy
myšlénky následující 1.
Smlauwa má s jedné strany zákon, z nhož wymezena jest swéwole ili libost, a s druhé strany
wlí
jsauc úplné
lásku,
která,
knutí,
zwláštní usnesení a
tebí.
Proež
s
oné
obecný wýjew pirozenosti wa, ani
akoli
s
osobních
proni-
smlauwy nemá zapostrany obcowání jakožto
lowí
není smlau-
druhé strany manželstwí a pátelstwf,
pi obau
mže
smlauwa
býti
jako
po
stíhan. 3.
Co
se protiwí
jest proti
mtem
obecné
práwu
smlauwy.
wh
a mrawnosti,
a
rozumu, co tedy
nemže
býti
ped-
o dobru 3.
tv
269
vspsohem zuláštním.
proež
Kde není wzájemnost, není smlauwa; darowání
žádné
nežádáine-li
,
uznalosti
,
i
není
smlauwa. 4.
Smlauwé odpírá mušení, též i wylákání wle ili podwod. Úplná wdomost, co základ pravvé wol-
newy hnuté dlná smlauwy poteba. Osobnost a práwa od ní nerozluitediná nemo-
nosti, jest 5.
hau
pedmtem
býti
srozumní, jakoby 6.
Smlauwa innost
jmní 7.
neplatí,
sic by se dalo na samy o sob.
smlauwy,
neplatily
nkdo
by
jíž
duševvni neb
tlesnau
zadal
celau sw^au
neb
,
se
wšeho
odíkal.
Smlauwa
mže
uinna
býti
wolnost; tedy ne o
wota swx'ho
,
cizí
,
daleko zasahá
pes as
ani
bez
za jiného
ani
jak
jmní
ži-
jeho plnomo-
censtwí. 8.
Nedá
ml
se
smluwiti,
poznání nezáwisí od 9.
nkdo o tom neb onom peswdení; nebo prawda
aby
takowé neb jinaké
S nerozumnými
10. Usnesení
wlí
a
Ave
mé
twé
a
libosti.
nedosplými smlauwa
smlauw musí
býti
neplatí.
zejmé
a
poznatedlné.
§.
157.
Powinnosti náležité
Je
smlauw.
Kdo se s jiným smlauwa, odíká se w tomto uritém pedmtu svvé samostatnosti a wolnosti, protože pipauští byl Avládl.
i
wiíli
druhého
we
wlastní stalo
se pak
swobodn,
tím dalo se práwo druhému,
jsme
wc
Toto pipuštní wfúe
kterau di"íwe sám
a proto
mn
sob wle swé wzájemn.
,
cizí a
zamezení swé i
rozumn,
a
powinnost; zawázali Tato powinnost
wubec
270
iist
wyslowí se takto
škod.
S
lánek
III.
11.
Dostj slowu swému, byf
:
druhé pak strany
zakazuje
i
ke wlaslní
walchowati
se
n
w rozum wlastní; neb se iní smlauwy ke wzájemnému napomáhání, ne wšak k snadnjšímu ukiwdní. Zwlášt musíme se písné poslovva siiilauwy a wkládati
oí kluzké prpowdi „Volenti non fit injuwe slow vdlc ukrýwá nepráwník swá osidla, že se trojí žádá k wli prawdiwé. By neodpírala wli obecné, náboženstwí, práwu a
díwati do ria"
;
taje, a.
:
neb
mra\\u. b.
By nebylo snad
wdomost
jen pauhé slowo,
wle
a
skutená
k.
jež
nezakládá
slowo blázna,
p.
opilého. c.
By smluwce
ml
práwo,
které urité
wci
snésti s jiným,
splý, neb záwislý od
wli swau
s
strany
n-
aby nebyl nedo-
wle rodi, pedstawených
a podobných.
Kdyby wšak byl kdo wešel we smlauwu takto nepatrn powinen jest jí nedostáti, nýbrž zrušiti
platnau, ji
ím
dríw tím
lip.
§.
O
158.
rozlinosti smluw.
Práwníci, ježto o smlauwách mluwili,
widauce ta-
kowau rozmanitost, chtli je sei-aditi do jistých tíd; ale mníce wždy hledišt, jsaucí jim dlidlem, nezdá se žeby byli dostaten k obecnému uspokojení wywedli, co sob uložili. Dlili pak smlauwy w slovvní a skutené, odmnné a neodmnné, jednostranné a wzájemné, Avýslowné, zejmé a mleliwé, dary, wýmny a jistoty, prodaje, nájmy,
pjky,
služby, spolky, jednotliwé a
obecné. Zanechajíce libstky škol
mu smlauwa
;
wždyf
tyto
hleme
doby jsau
i
na doby pojprawé rozdíly.
i
:
o dohru
Ty pak
27
u nspíisoheni zwláslnlin-
jsau piwolení, wzájemnost a
pedmt
sinlauwy.
Co do pnwolení a wzájemnosti není u jedné smlauwy jina nežli u druhé, když jest prawá, aniž na tom záleží, díl
jen
jeli
pípowd
neb skutek; neb jest
to
jen roz-
budaucnosti a pítomnosti; ani na tom, stane-li se
wýslown neb wyrozumíwá mlenliw; prawau rozlinost iní tedy jen pedmt, w nmž se wle porownáwají,
a ten jest
A. innost jednotliwá,
B.
bu
b.
tlesná.
Pedmt vv
C.
a.
pak
ta
dušewní nebo
zewnjší
náležitý k
užším smyslu, a a.
Dle podstaty swé a
b.
Dle
pípadk
wli, ili wlaslenstwí
to
pípadk,
— požitk.
Znamení obecné ceny
ili peníze.
Sestawiwše po dwau k
sob, seteme wšechny
jednoduché smlauwy takto 1.
wle
Usnesau se
sebau zjewnost
esky, nauím wají 2.
3.
m
a já
a já
ti
k. p.
m
u
Takowá smlauwa bý-
spolenosti.
innosti
U
k. p.
roli.
innosti dušewní za jislau
dám pecen
Wýmna
dušewní innosti,
nmecky.
dle podstaty a ti
wíce wymniti mezi
jich
budu wzdláwat
padk, za 5.
jisté
t
neb
innosti dušewní za tlesnau, ti
Wýmna nau
4.
uené
Wýmna
dw
pípadk,
k. p.
wc
pedmt-
Wymysli mi
to
chleba.
wc
dušewní za
požitky, k. p.
U
mé
jen
dle
pí-
dli, a pepustím
užitek této role.
innost dušewní wykonána za peníze, které obyejn nazýwáme poclau a ne mzdau, protože se ona
innost
nedá
dle
ceny
swé docela
uriti.
272
ást
lánek IL
III.
a za porownání s wécí hmotnau se stydí.
Zde se asto za tau samau píinau wymení pocty zanecháwá swdonií druhého, a tof jest jako smlau-
wa 6.
nilceliwá.
Wýmna k.
p.
\vy 7.
za podobnau innost, wás od nepátelského wpádu,
wšak budete Avzdláwati
Práce tlesná za tuto
8.
innosti tlesné chci brániti
já
roli,
ty
wc
niau polnost,
pedmtnau,
pak mi za
budeš
to
Práce tlesná, wynaložení
p. já
k.
ti
dám
slaužiti*.
asu
za peníze, služ-
ba za mzdu, 9.
10. 11.
Wc za "vvc wýmna, pjka, náhrada. Wc dle podstaty swé za peníze; kaup, prodej. Wc dle požitk za peníze, nájem. k. p,
k.
12. Požitky jedné 13. Peníze
wci
p.
za požitky druhé wci.
za peníze, to jest užíwání
nžitý užitek; takowá smlauwa
penz
jest
za pe-
pjka
na
úroky, pojištní.
Darowání, pi
mže
nmž
wlasln piteno
ten smysl,
že jeden od
ujme, a uiní swau,
mnnkau,
býti
není žádná wzájemnost, ne-
ke smlauwám
neho
Wšak
ale
wli iníwá
,
a
má
jen
upustí a druhý
se dar
s
ji
tau do-
že obdarowaný uzná tuto pí-íwtiwost na ten neb
spsob, jenž se snadno wyrozumíwá. Takowé jsau dary mezi milenci. Zdá se, že by obdarowaný, necht neb nemoha chowáním swým wyjewiti uznalost za dar, ml jej nawrátiti, wšak ale saudce nemže ho k tomu pinutiti, protože wnitní lnutí lásky tetímu nemožno jest posuzowaíi. Dary wšak za píinau porušení powinnosti, úplatky, nejsau smlauwy; že ale ten, kdo darowal, upustil od skutku, a druhý ho nesmí pijmauti, komu pipadá práwem než obci ? nehledíc ani k trestu, jenž náleží na jiný list. každé smlauw zawazuje se wle k uritému wzájemnému inní; když jiný
k. p.
W
o dohru w ale
nkdo
plníli se
ale
373
uspítsolcní zívláštnim.
pripowí druhému tak neb jinak uiniti
,
wy-
neb ono, není sice zde wzájemnost inní,
to
pece wzájemnost wlí,
mže ponkud býti
a
wau. Když toto wyplnní jest jen náhodné a
smlau-
nejisté
a
pípowd z obojí strany stejná, nazývvá se takowé umluwení a inní sázka a hra. Zde dlužno jen pipomenauti, že jest lowka nehodné, aby se wle jeho ídila
—
Obce mezi sebau býwají zase w tch samých pomrech jako osoby, imohautedy initi podobné smlauwy a zawazowati wle swé w nem wzájemn. náhodau.
§.
159.
Obrana.
Obanstwo jest zjewnost právva; jím se uskuteuje wšerozumná wle, a w pojmu obanstwa nenalézá se žádné bezprawí, má tedy w skutku zmizeti, a každá obec má kiwdu niiti, kdy a kde ji pozná, aby wšude a wždy šeteno bylo práwo samosti. Má tedy wle obecní býti wšemohaucí we swém okresu, aby po-
Wle
tlaila neest.
heší
platí síla, a
n
a srstají nalézají
nápodobn stáwá
k duchownosti;
w
ale
se,
kde
pemáhá
když se potkají
procitli,
jednu osobu welkau,
pírod mé-
slabší,
lidé
poznají sebe,
obecnau,
zde pak
swobodu we wzájemném rukojemstwí; kiwda
uinná osob
jest
zlehení obce, a té písluší wyrowneb jen obec jedná we jménu
co se porušilo;
ducha a jeho samosti,
osoba pak
uražená,
nameno.
— Nelze
postawené na jiném se
tedy
mstíti
mlo
rozilena
kiwosob saukromé w obci a práwa swémocn do-
mstau, snadno peplní míru, kterau by diteli
W
ústaw práwní.
mocnjší, Istiwjší twor
obratný;
neprocitlí
nati,
iníc tomu neb onomu kiwdu,
zlá,
proti obci samé, jsauc
)C
býti
274 býwati
W
iistaw,
obci
mže
ni. láneh
JI.
neb by se tím dalo na jewo
;
práwní
má
ást
'
spoádané
právvne
Wšak
místa.
bu
kde
ale
,
w
a bytnost.
kdež
,
ani obrana
,
obec zmálomocnéla
nemže
dle okolností a pro náhlost
že obec není
pípadnostech
práwní ruka
-Nvinníka dostihnauti
,
by se obci est
totiž upírala
ne-
neb
pikroiti, aby wzala
obana pod ochranu dle žiwota, cti, jmní jeho, má jedenkaždý práwo osobn se brániti. Tato obrana má základ na uznání, že jen dobro, prawda, duch má proti wšemu práwo nepominutelné, zwlášt pak proti zlému, šalb,
telem náhle, smí a
znien
býti
w
této
má
se brániti,
byfby odprce
ptce. Nerozpakujeme se
který nás chce ukausnauti,
zabíti psa, steliti
i
s
on bez okolku
býti zhuben,
naším statkem,
qui pro
i
je
í
je,
když kiwditel wyknauti, že by
když by nám ucházeti
isti
a
rébus, quas contemni oportet,
iis
šunt? Jak by
ti
byli
se poškwrnili wraždau za tratil
si
prawí sw. Aug^ustin
providentiam šunt
apud divinam
polluti
i
ale
lowk, wáháme
neb nápadník jest
chtl
a
ml
zajisté nic,
po strace, která by nám odnášela prsten, a po
holubích, ježto škodu dlají na poli;
sml
takowým nepí-
Setká-li se tedy osoba s
násilí.
papež
Innocent XI
ped bohem
:
Quomodo
peccato
humana
liberi,
caede
bezwinuí, když
to, ím mli hrdati? zaprpowd Possum occidere i
:
furem pro conservatione unius aurei.
lowk mu
má
práwo, potlaiti
uinilo kiwdu; ale
též osoba, a
k
co powstáwá, aby
to,
kiwditel krom swé zloby jest
té pistaupiti
práwa nemám
,
proež
w
obran nuzné nikdy nesmím míti úmysl a úel, protiwa jen nešfastnau níka zhubiti, nýbrž jen ubrániti sebe ;
náhodau stane se utrží
než
,
zaslaužil.
jestliže
takowýto wýtržník wíce
si
Ohled tento pi obran wlastní jme-
nowali moderamen inculpatae
tutelíe,
to jest
jako
mír-
o dohru w uspusohcm zwláštnlm. nost bezwinné brániti,
smím
mám
Že
ochrany. užíti
2 5 <
práwo wfibec sebe
nejpísnjšího prostedku;
i
obrana
zakládá se na tom, ne pak na úmyslu wýtržníka; pro to
samo
uinnli wpád na mne
jest jednostejné,
telstwí
nebo z omylu nebo z
šílenstvví
a
z
nepá-
pomatení ro-
zumu; práwo obrany tím se nezmní. Wšak musí se ješt doložiti, že když nám hrozí náhlé nebezpeenstwí SG strany pírodní, práwo obrany jest sebau i powinnost, ale proti osobám
koli
mám
videtur,
nemusí
a
rozlauiti,
práwo. Za
quod
ne,
mote
powinnost
debeat, utpote qui,
dum
se, :
aNon
etiamsi
referire
non
salutem defendit, pietatem contaminet,
odpírá sw. Augustin tomu, ut
propriae
a
ruí sw. Ambrož, praw
lo
latronem armatum incidat, ferientem
possit, i
práwo
se
vir christianus et justus et sapiens quae-
rere sibi vitam aliena in
mohau
powinnost má, brániti
býti
defensione
quemquam
quis
privatus pro vitae
occidat.
Obrana národu proti národu jest wálka, a ta jsauc pod tím samým prawidlem, zmizí, když wyjde w obcích slunce
duchownosti
,
tak
jako
pomíjí
w
obcích
dobe sprawowaných poteba wlastní obrany. Netrpí jí obecné swdomí a zatracuje ji, jakož widíme pi saubojích,
které,
již již potrácí
jsauce též jen jistý
swau
spsob obrany
cti,
lesklost.
§.
O
160.
dwauhoji.
Ziwobylí a jmní mviže piwedeno býti w takowé nebezpeenstwí, žeby prodléwáním musilo utrpli škodu. Jen okamžité pedejití mže je uchrániti. Ale est, nemohauc býti od stateného ducha odtržena , nemá po-
dobného kwapu zapotebí k obhájení.
Žádné naknutí
276
ást
nemže
spsobiti
lU. lánek IL
zmny w
Obrana náhlá z nauze
prawd
Arci proto
míti místa.
ani umenšiti hodnosti.
mysli,
est nemže w nemá znectný nikoli
ohledem na
s
ani utrha zlehka býti posuzowán; newšímawost osobnosti jest zráda nad dstojenstwím dujiž nadáwání ješto znectní, zhanobení chowním každé ten má rozum, že chce lowka z duchowní \výsosti snížiti w podlost zwíete neb pauhé wci. Ale
netený,
byli
i
,
zastati
osobnau hodnost ducha
jest
právvo a powinnost
wezdejší. Proti osobnosti jest wšecko, co né, a bez swobody ducha
hai
a snižiteli
i
mám, nepatr-
bezcenné. Dokáži tedy utr-
swému nejdkladnji,
že jsem osoba,
když se o est swau zasadím až do ztráty jakékoli, i žiwota. Kdo dá žiwot w šanc na dkaz osobnosti, toho
dkaz tedy
i
jest
wru
zniení
není, a pro
Znectní
dostatený.
lowka;
est odwážiti
jest ponížení a
poctivvý musí zjewiti, že
se žiwota.
Wždyf
i
znien
nmé zvvíe
swému proti vvníku. Non solum taurus ferit uncis cornibus hostem, Verum etiam instanti laesa resistit ovis. Býk nejenom oboí se rohem na nepítele swého, Osmlená protiwí škdci se owce tichá. Tato láska pírodní k sob, zduchownwší u lo-
brání se
wka,
stane se cítním sebe, swélibost milowáním sebe.
Útulnost a zotroilost jest zapení sw obody,
samého. Kdo se
mže mu
peswdil
prodati tohoto
nabízel
marný
swatyn
swdomí
ne-
za žádnau cenu, kterau by
lesk lahodných okolností.
jest
chtl
šlápnauti, musil
Toto
sw-
jest
by podstaupiti boj o žiwot. Takoprawý pojem dwauboje , a jeho
mrawiií stránka krásná
ten
ducha
mysli jeho; kdo by tam hrubau nohau
domí
wýto boj za est
a tím
o wznešenosti ducha,
;
totiž
zlehenau odwážiti se
za pmivdíivau est skužiwota.
Powažujíce
ale
o dohru w
Z tohoto hledišt,
dwauboj
ikuteným
éltl
uspítsoleni zwláštním.
stojíme
žhvoteni, a nehledíme na
w myšlénkách nad zízené obanstwo,
jehož úkol jest rozvvinulí osobnosti národu;
toho pak
nelze dosáhnauti jinae než uwedením wšech jednotli-
vých osob we
Nemže
platnost
utwrzením jejich osobnosti.
a
est
se tedy uraziti
jednotliwce, aby se neura-
est obce samé kdo by pak chtl zastati sám sebe, nepowažowal by se za úd celku, a skutkem by wytýzila
;
kal obci její nedostatenost;
a která
obec by trpla,
aby jednotliwec sám est swau zastal, dala by na jewo, že jest nedozralá
ím
a
prawd
nedostáwá pojmu a
swé.
tedy jest sauboj wznešenjší, když národ zastáwá
wálkau swau est a swobodu, tím odpornjší
jest ctiteli
obce a prawému Avlastenci takowý boj mezi obany,
zwlášt
w tch tídách,
a
které iní takoika hoejší wrstvMi
spolenosti, a zdají se obyejných
rwaek
hrubého
lidu
wzdálenjší. Dwauboj tedy toho spsobu, jak sem tam
doslýcháme,
kterýž jest pozstatek bídnjších
když ješt obcowání bylo chatrnjší,
wk,
prowinní proti vvlád zemské, pestaupení obecné wle, prohešení obanské, není-li jen pauhý wýjew hrubé mysli a chrapaunské rwaky, nadšen duchem ustrknuté marnodráždící ke mstiwému wzteku, nemnoho jinaí, sti, nežli widíwáme pi rozwzteklených a štwaných zwíatech, jen že se dje wíc pípraw a obad, tím smšnjších, ím se stawí rozumnjšími. Zídka pak míwá jest
dwauboj
pwod we
Ewrop
co obanské prowinní opowržitedlný.
Neslušnost
statené mysli,
dwauboj již
wku, swdowali
ale
zení
inu
tohoto
nemže
se
tenkrát
w
aspo
wywázli z husté mlhy sted-
když panowalo práwo psti newinnost:
i
dáwno,
nahlíží se již
ode wšech, kteí šastn ního
a jest
,
a ordalie
swdomí obecné w ustáliti,
a z
o-
posau-
jedné pepia-
;
278
ást
tosti klátí se
M lažda,
lánek IL
IlI.
na druhau. Tu se prawí, že dvvauboj jest
newinný pedsudek onen bduje, posmíwá hraky; zde saudí jej jako ji-
tu že bláznovvstwí,
tento plnau hubau laje,
ttwrtý newšimne
si
ného winníka
wýsledk
dle
tu že
teu se
této
,
sauboje
jinde jej zawírají
,
za blázna, a jinde nechwálí ho, ale pod rukau nedlají
pekážky,
když ukryti neniohau, radí k uprchnutí;
a
zkrátka duell jest in, jehož neniohau
nkdy
daucnosti umístiti. Jsau prý
muž
by
poctiwý,
boji odhodlati.
jinak byl
w
obecné wé-
okolnosti takowé, že
pi-eswden, musí
Arci zní takowé slowo jako
se k sau*
ozwna
na-'
wku, kdež wšickni, jak jsme, jednáme proti peswdení; Avšickni jsme lhái a lícomrníci. Pro takowé šeho
prý pípadnosti mají se zídili estné saudy, jimžby se
píiny rozepi'e, a ty mají místo pipuštní boje, wc rozsauditi. Ku podiwu! jakoby neml každý iowk zwedený saud estný we s\a ém swdonií, a jakoby obec co swdomí wšech a jednota wlí mohla dopustiti pedložily
takowé saudy wedlé sebe držáni za nepoestné,
w
bojují pro
est,
Radí
?
ale jak to
a
se,
aby saubojníci
byli
možná, když oni prá-
lehko wáží žiwot proti
cti;
za
blázny pak držeti nemohu muže, kteí jinak poctiw a
maude
se chovvají.
Že by
mysleti a dle toho jednati,
to
byla náramná hlaupost,
že skwrna na
cti
jen krwí
se dá smýti, že tedy záwisí od obratnosti, kterau
umím
zacházeti se zbraní, jsemli poctiwý neb nic, to se upíti
nedá ale na této myšlénce sauboj se nazakládá, nýbrž prawda jeho jest mrawní síla, která sob wáží wíce cti nežli žiwota; wšechno druhé jsau jen pípadky. Arci žef mnozí, ano wtší díl saubojník drží pípadky tyto za ;
hlawní proti
wc,
ale to se
netýká duellu samého.
tomu zwyku neprospje,
ani se strany obecenstwa,
ani
Nic jiného
se strany saubojník
než co jest plátno proti
win
o dohru w
2<9
tispusolení zwláš(n/m.
obanské >vbec totiž aby mveden byl we -vvážnost zákon obanský, a každý úd jednotliwý s tímto tlem swého národa srostl; k emuž wšak newyhnutedlne ,
sob
teba, aby
jedenkaždý uspsobil jasné náhledy
\v
co jest obec, co zákon, co osobnost, práwo, swo-
to,
boda a est. Kalné wývvaisko, kalný potok; jaké swdomí takowé jednání; ím jasnjší si kdo rozžehl swtlo
w
této ^vci,
to
wraucnji zaswlí
tím
oswta,
zajisté
ježto se
nýbrž spozdilost a sestra de,
že
konu
jest
mích ízení despotického,
snad
pro
osoba takoka pohltna byla obcí,
jurgio
diari solent.
Podiwné, že
za potebu uznal jej
orb
wrstw
insurg-ere
práw w
we zwyk,
zaklíti
:
penilus
píkaz jen tenkráte
prostední
tchto pak osobnost
nco
et
po-
causa ex
ex pro-
jacturam aestimantes inter se digla-
dwauboj tak uweden ex Christiano
w
starých
w zew onch
že
to,
zá-
i
ani
Galii inter ipsas epulas
quomodocumque accepta vitae
to avšu-
we
že
Diodorus Siculus našel
píše:
Gallii;
vocatione nihil
tento
"Widíme
opírá,
obanskau uedaucnost,
píklad duauboje nenacházíme,
ani nedošla platnosti.
Není
sílu.
obecní
Avíili
Znamenité jest,
poslušnjší.
republikách
dobného u
suau
jí
její hrubost.
mající jasnjší
lid,
proti
,
zemích kesanských
že
snm
Tridenlinský
Detestabilis duellorum usus
eliminetur.
Wyplní se
když oswta
spolenosti
na
ob
plápolající
ale
w
strany zasíhne
swými jazyky a spálí w srdcích koeny sobctwí, mstia zaheje k žiwotu weskrz a weskrz obecnému.
wosti,
Jak se kdo
peswdí,
že jednotliwcc jen tenkráte
wede
prawdiwý žiwot, když se pipojí k celku, že swoboda prawdiwá jest zákon, nebude nikdy w rozpaku, máli we dwauboji ukázati, že sám sob jest dostatený. Clowk oswícený nemže se snížiti k tomu inu, již již welmi chatrnému. My zde dwauboj z hledišt oban-
280
Cnst
lánek
III.
ského tím písnji odsuzujeme, hodnost a prawdu jeho usnesl
w
II.
ím
uprímji jsme wyrklí
kdeby se byl Hd ješté ne-
tu,
W
zákonné obcowání.
pak zákonnost
obci
jest hlawní ctnost.
C.
O
žiwot spoleenském. §.
161.
Pojem spolenosti. Zákon obanstwa panuje s neodbytnau písností; každému tažena jest ára, jíž nelze pestaupitibez trestu; písné jest zde práwo povinnost. Obanstwo jest jako i
kostra tla,
w nž
lowenstwo; obané pak saukromé 'svle swé wzájemn smlau-
mezi sebau Maží
wami
má
srsti
tyto zakládají pewná práwa a powinnosti. Toto uspsobení práwní jest takoka prwní otesáwání hrubého špalku, z nhož se má státi podoba boha, jest dílo emeslnické a widt namáhání. Ale na dílu umleckém jest pachtní hotovvitele tím mén patrné, ím jest i
;
dokonalejší, jakoby bez potu, bez pilowání jako Minerva
Zeusowy
z hlawy
má
býti
winnost
k tomu
i
lowenstwo,
zautlí cíli
w
lásku;
a bude
wždy
tím,
ale,
tím
tuší,
i
a pojinae zdálo, swítí
zwedenjší tím wíce
radji
se
dílo
až práwo
byf se
pokrauje, tak že wždy budaucnost
každé pítomnosti; a národ budaucnost
Takowé umlecké
se narodilo.
wyhíwá
w
do
tuto
tomto
as mozolowé péi úmaunné w nmž twšednosti. Každý národ má njaký as lesnau práci odloží, zawe swau dílnu, zakryje, co jest swtle, wyhýbaje se na
,
pauze užiteného,
a
na powrchu žiwota nedlního
se lesk duhy smíení ducha a píi'ody.
W
tpytí
šalstwu,
w
2ol
o dohru w uspúsohení zwlštním.
w
jídle,
domácnosti,
vvk we
swálcích,
platnost,
pokud
již
w
zábaw, we wšem ukazuje lo-
že wšechno smyslné
slauží duchu,
zwítzil nad pnrodau, a že užíwá
Wšak
wílzstwí.
w
nejen
sob lowk nkdy
to,
co
enské schzce chowá
se
jen potud
pijíti,
tak,
již
že
,
pokojn swého
na pírodu podobní
ohledu
má
má
chce, aby se zdálo
i
nýbrž
we spolepemožen
i
jakoby byl
úhlawní ducha odporník, sobctvví. Stránka slabá a zwí-
oko hosta
lowen-
rozdíly a nerownosti
obanské
ecí
se ukryje, a pedstawí se
stwí
oištné; wšechny
wšechna nechu ucauwne ústech hrá jen pi*íwtiwost; na
se wyhladí, jakoby
nebyly,
we
w
skrýše srdce, a
ped
když se umí tak chowati aby tom každý si zakládá žádného neurazil, a ukazowal se wšem tak, aby w ninewyzradil newycwálanost neb nezwedenost; každé ,
,
em
slowo a každé hnutí se rozwáží, nic;
slušíli
nežli libost
štítí
upínniost zde nebýwá takowá,
dwauma, temi pátely,
ale
nost spolenosti powinné a
lowka
ili
stawiti
bawu, hru, obweselení; spolenost
lowí
na
njaký jiný úel za spoleností, na samé wzájemnosti. Schzka jest pro zá-
každý se
;
osobná;
jest
arci
možná mezi není také chladnost a píszde platí jen obecné práwo jaká jest
powinnost uznati je a chowati se dle nho.
Tato Uenost píslušného chowání jest pojem spsobilosti
spoleenské,
wdci
s
sice s té strany,
na kterau dobro-
málo pamatují; ustrkují se na tom, že
Ue-
tato
nost jest lež a pokrylstwí a pauhý lesk. Lesk to je, sice lesk budaucnosti;
pokrýwá také,
a surowosti
není
lowka
;
ale lež
to
nežli hrubost a
,
nýbrž wíce prawda
wšední skutenost.
Arci
spolenost asto jen prázdný wýjew marnosti
mnohý wyhýbal
])obožník ;
i
míti
swj dwod,
píkré slowo
:
a
wšednosti
totiž
,
i
pro
býwá
mže
aby se spolenosti
„quoties inter homines
fui,
282
ást
minor homo
pece jest
redii~,
neupe
ale
má swau
dwodn
ukrýti
i
hlaubku dobrého rozumu;
žádný,
že slušná spolenost
z\víi'e,
lowka
této
a
wci jsau Kantowa
Die Menschen sind insg-esammt je
:
sie
uwá-
an
\v
An-
civilisir-
nehmen den Schein
der Zuneio-una, der Achtung- vor andern der
neb každý se
;
uznáwaje pednost ducha.
mehr Schauspieler;
desto
má
odiw wyslawowati
Znamenitá slowa o thropolooii ter,
II.
nojhlawnjší škola toho, co býti
nutí co nejwíce na zati
aúncl
III.
ohne
der Sittsam-
,
irg-end
Jeniand
dadurch zu betriigen, weil ein jeder Andere,
dass es
keit,
Uneio^enniitzig^keit
,
hiemit eben nicht herzlich gemeint sei,
dabei einver-
und es ist auch sehr gut, dass es so in der Welt zugeht, denn dadurch, dass Menschen diese werden zuletzt die Tugenden deren Rolle spielen stándigt
ist,
,
,
geraume Zeit hindurch nur gekiinstelt haben, nach und nach wohl wirklich erweckt, und gehen in die Gesinnung iiber. Es ist schuldlose TáuMit Gewalt ist wider die schung unserer selbst Sinnlichkeit in den Neigungen nichfs ausgerichtet, man Schein
sie
eine
—
muss eine
wie Swift
iiberlisten und,
sie
dem
sagt,
Tonne zuin Spiele hingeben um das
Wallfisch
SchiíF zu retten.
Die Nátur hat don Hang, sich gerne táuschen zu lassen,
dem 3Ienschen gend zu
weislich eingepflanzt, selbst
retten,
ehrbare Anstand
Achtung
um
die
Tu-
oder doch zu ihr hinzuleiten. Der gute ist
einflusst,
ein
iiusserer Schein,
(sich
nicht
gemein
der anderen
zu
machen).
Siltsamkeit (pudicitia), ein Selbstzwang, der die Leidenschaít versteckt,
ist
doch
als Illusion
sehr heilsam
,
um
zwischen einem und dem anderen Geschlecht den Abstand zu bewirken, der nothig
blossen
ist,
um
nicht das eine
zum
Werkzeuge des Genusses des anderen abzuUeberhaupt ist alles, was man Wohlanstándig-
wiirdigen.
o
w
dolrii
keit (decoriim) nennt, als
283
uspsolení zwláštním.
von derselben
Art, náhmlich nichts
schoner Schein. Hoflichkeit (Politesse)
der Herablassiing, der Liebe
Schein
ist eiii
Die Verbeugun-
einflosst.
gen (Compliniente) iind die ganze hofliche Galanterie sammt den heissesten Freundschaftsversicherungen mit Worten, sind zwar nicht eben immer Wahrheit (Meine lieben Freunde
darm
weiss, woftir er sie
darm,
gibt keinen Freund.
es
:
aber sie betriigen
doch auch
nehmen
Aristoteles)
weil ein jeder
nicht,
und dann vornehndich
soli,
WohlwoUens und der Achtung- nach und nach zu wirklichen wéil diese anfánglich leeren Zeichen des
Gesinnungen
Tugend im Yerkehr welcher
Art
dieser
sie
ist
Scheidemiinze
besser
Umlauf zu haben gleich mit
ein Kind
Scheideniiinze,
echtes Gold
fiir
Es
nimmt.
gar kein
als
menschliche
Alle
hinleiten.
ansehnlicheni Verlust, in
im
solches Mittel
wenn baares Gold umge-
und endlich kann es duch
,
der,
ist
aber doch
ist
,
werden.
setzt
Widéti tedy, že Kant nezawrhuje tuto zdwoilost a
spoleenskau spsobilost, aniž wydáwá
hraky,
pece
maje za
to
staupí
,
nkdy
mrawnosti prawdiwé.
každé pokolení
wzor,
po
a tu
jest
to
zapudí
se líiti
jen
míli
nmž
pítomnosti,
za pauhé
jí
neuznáwá jejího prawého jádra, že jsauc jen prostedek a líenost, uale
ped
bude sáhati,
jest,
nowé
powrchní,
a
bude
,
a
každá
tedy
a
,
míti
swau noc,
pi'ílomnost
Toto lesklé uhlazení není
zajisté
jeho lesk uwádti do
každý den bude
slunce
budaucností.
Ale
sebau budaucnost
neprawdiwé;
bude
mraw,
neb
jde
a za
skutené ješt není, jest jako básnický wýmysl, který sice též není skutený ale wru pece prawdiwjší než chatrná skutenost; mythus jest prawda celá, a skutenost jen polowiná w onom není žádné prawdau,
ale
,
;
284
ástlII.
wšednosti,
kwt,
pauhý
jest
CláneT: 11.
skutenost pak jest
dflo
nedokonalé, neuhlazené, a proto ješt sem tam drsnaté, kalné.
i
§.
O
62.
swáfetwsti a slawnostech.
Kdo chce poznati powahu a mrawnost nkterého nehle na lid, jak se ukazuje w díln a wšed-
národu,
nýbrž pozoruj jej we swálek, když shodiw se umaunný šat, a omyvv pot namáhání, pijde takoika k sob samému a slawí. Slawnosti jsau poetické wýjewy národního žiwota ale má žiwot tento strany nosti,
sebe
;
mnohé,
a
mén
libosti
k
duch národu dochází
tu a
onde bud wíce bud
samým; rozhné
rozkoši nad sebau
a
jsau proto též swátky a slawnosti. Slawnost církewDÚ
a.
Nejblíže stojí
boha
nejblíže
,
lowk w náboženstwí;
postawení swé oslawiti, iní
lowk tedy,
má boha
eho
síla
proež
dobyla,
weejn
sama,
že náboženstwí
pojmu swého
národ, chtje toto
síly
musí
swé;
wšechno
pijíti
na odiw,
Wšak osoba wywauje z nejhlubšího jábohu swému nejdražší obt ped-
slawí
dra swé pirozenosti,
a
to se stkwostností nejwyšší.
milowati ze wší
lowí
když národ cítíc,
prawdy
boha swého.
wádí sebe; proto se pobožnému nehodí nádherný, lesklý šat;
skwostnost
a nádhera
úplného pohraužení
lowk ped
w
nesrownáwá
nesmírnosti božské;
twáí boží
zacloniti
se
s
citem
nechcef se
leskem pírody; jed-
noduchost, jednobarewnost a nejwyšší istota tla jest
odw pobožného, ale za pedmtn ustanowil
co
to
tím stkwostnji wyšperkuje,
k zwelebení boha.
VVšechna
!
o dohru w uspsohcní zwhištním.
umlost musí
welebn musí
se
nm
w
služby boží.
oltá a šat
býti okrášlen
každý cizinec íci,
dm
wystawti, ozdobiti
sjíti,
konati
285
Co
pán
a
nejbohatji
sluhw
co básník Siller
jeho, aby mohl jednomu klade w
ústa:
Wie ward
—
niir
Als mír der Sáulen Pracht und Sieg-esbogen
Kolosseums Herrlichkeit
Entgegenslieg, des
Den
Wie wurde
Bildiieigeist
Wunderwelt mich schloss
In seine heitre mir,
Der Kirchen
liolder
eiu
umfiiig,
Staiineiideii
trat,
als
Innre iiun
ins
icli
und die Musik der Hímmel
Herunterstieg, und der Gestalten
Fiille
Verschwenderisch aus Wand und Decke quoll, Das Herrlichste und Hochste gegenvvártig
Vor den
enlziickten Sinnen sich bewegte,
Als ich sie selbst nnn sah, die Gdttlichen,
Den Gruss des Engels,
die
Geburt des Herm,
Die heilige Mutter, die herabgestiegene Dreifaltigkeit,
die
—
leuchtende Verklárung
Als ich den Papst drauf sah
seiner Prachl
in
Das Hochnmt halten und die Voiker segnen. O was ist Goldes was Juweleu Schein,
Womit
der Erde Konige sich schmiicken!
Nur er
ist
mit
dem
Gtittlichen
umgeben
Eíh wahrhaft Reich, der Himmel
Denn
iiicht
b.
W
ist
sein
Haus,
von dieser Welt sind diese Formen. Siawnost národni.
církwi se každá zwláštnost rozplizne, pomíjejí
wšechny rozdíly, žádný není powýšen a žádný ponížen; nebo bh nehledí na líce ale národ má swau zvvláštní pírodní stranu, a proto jeho swátení wyjewení i tuto ;
zwláštnost musí oslawiti. dý,
co
mže
wtipnost,
slaužiti
Na siawnost národní snes kaž-
k sláw národu,
nejwýbornjší wýrobky
co dobyla
pilnosti a
d-
prmyslu, co
286
ást
rodí a pináší wlast
co
wost,
wdci,
lánek
III.
II.
wzdláwaná, co wynalezla skaiimaumlci iitwoili, co se zjewilo
básníci a
dobrého a krásného, co se wyskytlo užiteného a obto snes národe, bys poznal sebe sa-
diwy hodného;
mého a rozkochal se we sláw swé. Nesnadno bude powdíti nco, co by MÍce powzbudilo sílu národu, co by wíce wybídlo snažnost oban, než takowé slawnosti, pi kterých saudí národ sám nad sebau a weejným uznáním ctí údy swé nejvvýtenjší bu krásau, ,
silau,
obratností,
wdau,
umloslí,
ctností.
Uwésli zase
ek,
takowé slawnosti, jaké byly u starých byl by nejjistjší podnt ndadých srdcí k wyhledáwání cest sláwy a k dospíwání k statenosti
;
semeništ nejwznešenjšího by
hnusná ustálost,
tato
takowé slawnosti byly by wlastenectwí, a pominula
zakyslost a
zasmušilost
naší
mládeže. c.
Hledíme-li na
swé
zwláštnosti,
Slawnost obanská.
národ jen co wtlení
lowka we
poznávváme wšechny jakožto údy row-
né hodnosti; myslíce jen na celek, nemyslíme na roz-
proež pi slawnosti národní nebyloby oddlomíst swém wšichni jsau jeden, a mají jednu korauhew, swj jazyk ddiný. Ale hledíc na obanskau lánkowitost, má každý zwláštní platnost stawowé se od sebe liší; protož když obanstwo slawí, wystawuje na obdiw wýjewy swé mocnosti, a jina již ubere se uitel, jina úedník a bojowník, jinaí znamení wy-
linosti
;
w^ání na
;
;
strí každý emeslník. básnictwí,
pi oné
w
hledí se
mocnost.
W
slawnosti národní pewládalo
obanské kazatelská eniwost; na krásu, pi této na stkwoslnau wel-
slawnosti
o il.
ím
w
dobru,
287
uspsohení zuhiSttilm.
Swálenost spoleenosli saukromé.
lowenstwa
sestupujeme od celku
nížeji
k
lowku jednotliwému,
tím wíce drobíme prawdu pojmu poetická lesklost ubýwáním temní se žiwota, a proto wyjewení její, totiž slawnost, bledne a ídne, ím jest saukromnjší. Poíná tato slawnost ili swátenost saukromní se swátky stawu, cechu, rodiny, a konci se liostinst\^ím, náwšlewau a náliodnau schzkau. Když se sejde \víc lidí k sobe, nehledajíc sjitím swým nic krom sebe, poAvýší wšichni swé swdomí, jeden pí-ed a Avezmau swátený odn- a swátenau druhým se stydí nebyli prawým lowkem, a proto jest
dowek;
tímto
i
e;
tato
na sebe pozorliwost,
má
tato
ostýchawost wítézosláwa
wždy a wšudy; kdo se tomuto stesnení chowání swého schwaln wyhýbá, dáwá na jeMO, že neuznal prawého spsobu, we kterém se mrawtoho,
co býti
na
nost nejslušnji ukazuje, a že nechtje zamezili rozpustilost
ule
swé,
obecné wide; jednota
wlí obau
wýhradné cit
toho,
nost jen
nco
mlo ,
my pak pítsliúnost. Wšak ale,
se ukrýti, a schop-
cn je záležitost
guter í^on, gcfeíhgcr
co
práw jest
ješt myslí swau nedosáhli
lowenstwí, též
Jelikož tedy ani obecné
lenost se nehodí, Pauhá
wda jest
jako
^vypínání
ani jednotliwé
ostane jen
píliš
obec-
nedospli
,
až k libosti ducha
samého, a proto by bylo mluwení o tchto
náhodné spolenosti
a
býti
em
tomu pomáhati k wýjewu,
až na wršek pauhého
má
a má to, po jen tomu neb onomu. Takowý
co by, jsauc osobní,
né, toho wšichni
již
jejich prawidlo,
jest, ustaupiti
wšech, jmenují sausedé bon ton XoXt,
mraw
krásných
necítí dstojnosti
nebo kde se dwa scjdau,
wccch w
se nad
wci
jiné.
pro spo-
zájemnost zwláštnosti.
písná a wážná, než by se hodila
;
288
ást
lónek
III.
k lehkému rozmlauwání,
stál
i
II.
by takowý bakalá, jenž
by chtl každaii spolenost promniti mc školu, brzo samoten. S druhé strany jest
phlišná
to
swélibost
mno-
hého, když se domníwá, že by mnoho záleželo na jeho
osbce,
a
rozpráwí wždy jen o o
okolnostech, pi-edse\vzetích, atd.
K
newystání pak
jest,
sob a swých osudech, swých dtech a koních
kdo
s
sebau do spolenosti
pináší swé saukromé radosti a žalosti,
dje
lásky a nenáwisti
,
rozpustilost
,
strachy a naa
zasmušilost,
chlauby a naíkání, Avyzwdawost a ukrýwawost wtip, jenž
práw
ohništi to,
co je pauze osobní,
musí se pozorn
ohlížeti,
neb se pewrhnul
w
wod
swiij
w
;
i
sám
powolán jest, rozpauštti na swém
ironii a
hrdosti,
w
zajímavvost obecnjší,
aby body swé píliš neostil,
hokost, kteráž majíc
bu na
statky,
p-
na peníze neb na
krásu, na rod, na uninost atd,, jiné welmi uráží, po-
Zwlášt pamatujme, co prawil Quinctilian: Apud miseros inhumanus est jocus. Když obsah rozmluwy spoleenské má býti wíce mén obecný, má i sloh a spsob mluwení nad místní a
nižujíc je.
asný
rozdíl se powýšiti,
hau stranu
widti
jest
diwá, aniž pak
což
aniž pak pepadnauti na dru-
w pepínawau líenost a wážnost, w každém hnutí a slow, jak jest
nemže
chowejme
býti obecné.
na které
neprawpítuln a po domácku Upímnost nikdy se nespau-
se tuze
wzorné obecniwosti, jest hlawní prawidlo píslušnosti. Máli každý spoleník ke twái jiných obraceti nejpknjší stránky swé bytnosti, a zase oko míti jen pro štjící
nejkrásnjší na nich; proto musí píslušný,
a
nikoli nádherný,
w spolenosti
ponwadž
i
šat býti
by pipomínal
Jen w^e shromáždní walném wyrowná se stkwostnost. Také nemá býti úednický, proto že též znamená rozlinost obanské hodnosti. istota pk-
na nerownost.
:
o dohru Ziwotn
ných podob saukromé. nost,
budiž jedinké prawidlo
Wbec
pak
jsau ctnosti
odwu
zdwoilost, príw tiwost, ustupnost, wlídnost, po-
nedá
i
jistá
stránka platná, budiž
wdí,
leností tch, ježto
a ctnosti, a že stydlivvá
jakkoli upíti se
wyhoštn ze spo-
že krása jest sestra prawdy
upímnost není
pi sob. Nikdo
wru
nic
wýjew
býwá jen zástrkau.
nemusí
newymlauwej, že záleží jen na
se
dobrém jáde, na slupce jednota základu a
upýpawost
ani
ani pitvvoení, a že genialnost a surowost býti
spolenosti
spoleenské skrom-
wolnost a vveselá mysl; kynismus pak,
mu
289
jednotliuého.
takowáto
a že
,
Mže
Avímef, že dokonalost jest
;
se
prpowídka
zde pipomenauti werš
i
Šillervv
darm
Gott nur siehet das Herz;
eben weii Gott nur das Herz síeht,
Sorge doch auch, dass wir etwas Ertrágliches sehn.
Bh w
duši jen zírá.
Hle
W
Ai
bh
že jenom
nco
klaudného by náš zrak
w
duši zírá,
též uvvidl.
tom patrn chybujeme a jeAAime jakausi ne-
wážnost k osobnosti, že se
w
oslowení jiného, chtíce
zdwodí >\^'hýbáme slowíku ti/, kteréž práw mnohem jest dstojnjší nežli každá jiná dstojnost jež jmenujeme klassické, pípadná. Tomu národowé býti
,
jinae rozumli.
LÁNEK O
III.
dobru žiwota jcdnotliwého ili saukromého. §.
163.
Rozdleni žiwota
sauhrotného.
Mluwíce o žiwot weejném, díl
jeho od žiwota saukromého.
máme
Weejn
na mysli rozžije
13
lowk
290
w
ástlII. lánek UI.
w
celku,
sebau
ohci;
ponkud
pomry oban mezi
i
Averejné,
w
osobu a jednotliwce.
Jednolliwost jest stránka pírodní;
i
osoba jest duchovní stránka
wíce jednotliwc
srsti
w
w
zwíe
jest jednot-
Mže
lowka.
osobnost jednu
lowka,
jednota zwláštnost pojmu
tato
in-
dle
okresu swé osobnosti, bez ohledu na osobnost
Arci musíme rozeznávati
jinau.
liwé;
saukromost poíná
a
když se osoba jednotliwá powažuje jen
teprw, ností
w
církwí,
jsaii též
k. p.
,
pak
aniž jest
muž, žena
lowenstwa nýbrž jen rozjest tedy díly pírodní manželstwí pomr pauze saukromní, a základ obecnní a wýchod k nmu, taktéž pátelstwí. Jsau zde dw wle již jako pwodn jedna,
nejsau rozdíly
pojmu
,
i
;
i
sjednoceny jsau
ale
ké jen jedna vle,
w
sobena,
notliwá, ní,
ta jest
i
uspoádání
nost
w
ale
a
W obci jest
we smlauw.
rozwahau
w
manželstwí pak a
Když se
láska.
k. p.
ale
pátelstwí jest jednotau
skuten powažuje
jen osoba jed-
shodném uspsobení jejich w^ tom,
mraw-
záleží
který jest nejobyejnjší,
Žiwot saukromý, jsa uskutenní mrawností
íná tedy teprwa
,
když jednotliwce dospje k
,
ale
není
ješt osoba;
poíná prawé jewení neb
zapírání
mrawnosti jsau
tolikeré,
soby
této
kromého žiwota; ten pak
;
dít
osobností
sebe samého. kolikeré
po-
Sp-
doby sau-
jest
A. jednoduchý, který ale a.
s
,*
swdo-
mí a postawí se samostatn we swém jednáni jest jednotliwce
íze-
jednota rozdíl mnohých, a na
užším smyslu a
ta-
sp-
wšech
a tiubením
nám
stránky pedstawuje:
Tlesnau.
b.
Dušewní.
c.
Pohfewní, která jest proniknutí onch.
d. Hledící
na wenek k
jmní
a wlastenstwí.
:
o dohru ziwota B. složený,
291
jediiotliiiLho.
a sice
pomr —
íi.
Zwláštní
0.
Wšestranná wzájemnost
c.
Wedléjsaucnost obau §.
pátelshví.
— manželstwí. — rodina.
164.
Mrawnost saultromá žiwota jednoduchého
se strany
tlesné.
w nmž
Jako žiwot zwíecí na žlautku wejce, zrodil, nachází
i
hned prwní látku
swé potrawy, a
se ži-
wot bylinný též w semenu swém, tak jest i pro ducha tlo nejen rodišt ale i hned jevvišt , wykázaný swt, w nmž má wládnauti. Poteby tlesné jsau w prawdé swé jen budidla síly duchowní; rozmanité píhody tlesné tolikeréž
wodní
wot
smry
píiny
jest innost,
iniwost.
procitnutí a utwrzení jeho.
pírodního
a proto jest
Zwláštní
jest krmiwost,
žiwota jmenujeme
w
wost; uspoádání pak a shoda,
PŽi-
hlawní a základní pud
pud zachowati se
zachowati se
pudy.
w
pokolení
tudyž
i
jednolliwosti
swém
plodi-
zwláštní twar
jednohokaždého pirozenosti nazýwá se složení, powaha neb i letora. §.
O
165.
iniwostL
Mluwíce zde o iniwosti, nemyslíme na petwaowání pedmtenstvva na iny psobící do wenku, nýbrž ukonené w mezech osobnosti. innost jest obrácena na sebe, proež její prwní wyjewení mrawní jest wynasnažení, zachowati tlu swému pednost pede ,
wším cizím
a uiniti je
obrazem ducha.
Tuto
snahu,
zachowati tlu neporušenau prostotu, jmenujeme istotu.
292
ást
III.
ClneTi IIL
Tím samým, že tlu co jewišti chrámu ducha, nápednost ped pírodau celau, jejíž ono jest kwt dokonalost zadost uiní lowk swé pirozenosti,
leží a
,
zem,
když ukáže, že wšechno, co rodí naše
norodé
s
tlem,
pípadkem. Tof
jest
mrawní wýznam
tla a bohatého hodowání, ano a marnosti, ježto
není
row-
ke služb jeho, jsauc pauhým
ale jen
šatu a
pekraují meze
ozdobowání
pwod
tajný
i
plýtwání
pewThují se na
a
stranu druhau; neb jest to ironie pírody,
že sice slauží
pánu swému jako BucefaUis Alexandrowi
ale
ného swrhne
a
uiní swým otrokem
a
,
nestate-
posmchem á-
bl, ježto íhají na nejrozkošnjší jim tento odiw, když lowk, pán, stane se pípadkem a náiním krmu' a bidlem, na nmž krejí wywšuje swé útwory.
Když má tlo lowí pednost Ave pírod, má a to tím když se nauí cwitaké hledt ji utwrditi ením pemáhati protiwenstwí, která mu na wšech cestách strojí Istiwá pírodní síla, pitahujíc jej jako wše jiné k sob; tato iniwost pemáhání Xile ]es\, llocivik. Rozum jest základ swta rozumu nemže nic býti píliš píkré a wysoké, nic píliš kluzké a daleké, nic nesnadné; arci pomalu to chodí, ale wždy se wítzstwí rozmáhá; woda, wítr, zem poslauchá wle rozumné, ,
,
;
a
ne každé
neb onen
íká
,
;
ale to je
wždy
jedno
umí-li to neb ono
;
ten
do obecného pokladu, a
se to uloží
lowk piwedl
samo pak wzdoruje praudu, lu lowec pemáhá líté šelmy, tu jezdec wládne diwokostí bujného oe ano byf wítzstwí takowé nese
:
každého
tak daleko to to
zajímá, widti,
;
proto
an zde plawec
;
mlo nám
žádného užitku, aneb ani krásné nebylo, pece se líbí
díwati se na Klišníkyady,
nau znamenitau obratnost tla.
K
kejklístwí,
a
podob-
tomuto tlocwiku, ja-
kožto wynasnažení podrobiti tlo Avli, náleží také
pi-
;
293
o dohru ziwota jcdnotUwcho-
wykání a odwykání i wznešenost nad potebami neb k jistému poádku.
jich uwázání
§.
166.
Mrawnost hrmiwosti. Bylina
w
ssáwá
a zažívvá bez citu;
citu,
tráwí pak
žízní,
zwíe sprawuje
krmiwo jako
koen
lowék, poínaje od zwíete ale
maje býti
jest puzení
jednotliwého
žití
asem
,
se hladem a
Tato krmiwost co
bylina.
zachowawost podkladného žiwota a takoka
swtlo, teplo bez
sebe wlhkost,
proto
,
i
nejhlubší
sobéctwí.
poíná i tímto pudem býwá od wnukání
samostatným,
pírody opuštn, a proto by se oddal této stránce žiwota ješt wíce než zwíe. Mají tedy již wychowatelé na tak aby loto dbáti, aby se toto puzení uspoádalo ,
neml tžké
wék, když dospje, taeem
nebof jest
;
tlaenu
nejwtší zhanobení, jím
to
jest
hodnost
jest nejprotiwnjší
úkaz opilstwí kára
lowí.
stanowný zákon,
twouje nejen saukromau mysl nýbrž "samo, totiž
obraz
boží,
a
tu
po-
pe-
Obžerstwí a opilstwí
wýjew nemrawnosli, i
býti
ponwadž
a pohled na to nejoškliwjší,
;
wrácena
An-
s tímto
zápasení
tak že weejný ponwadž zpolowenstwí i
wznešenost
postawy tla
lowího tato
zohyzuje ke hnusnému odiwu. Wšak nejen nesti"ídmost nýbrž mlsawost jest nemrawná, i
,
protože též jest zráda nad swobodau duchowní
a za-
mén
widi-
rytost tedlná,
we pírodní
rozkoš:
arci
že jest
neplodí té ostudy co žrawost
,
ale
uwnit ne-
snadno jest uriti, která je špatnjší; jen okolnosti dáwají té samé chtiwosti rozlinau podobu. Jelikož jedení
a
pití
má pwod swj
až
wzdálenjší od ducha než
w
bylin
jiná,
,
jest
poteba
a proto se nesluší,
tato
aby
294 se wtírala tu,
lánek líh
CVtst III.
kde je
kostele,
w tluchownost; lowk takoka
we
škole ano
i
na
proto bližší ulici.
nepíslušné
jest
swého pojmu píti,
Jísti,
pírodní; tedy nezáleží na tom, aby
je
lowk
jísti
w
k. p.
wc zcela
jako zapí-
swau potebu, nýbrž jen na tom, aby swobo-
ral tuto
dy swé nezadal. Proto nkdy dobe iní, když tuto swobodu zkauší, což se stáwá spsobem dvvojím, zcela
rozliným, a sice: a.
Postem
w b.
chu
Hoduwáním, když tlesné
Práw
starání,
i
na
jídle a
aby
sejdau hosti,
se
na
pití
na množstwí.
na elo znak ducha
Avtiskli
krásy.
sob
utrhnutím
totiž
,
ohledu na libau
poteb
swobody a k jehož uspoádání a ob-
za stolem,
,
tedy k možnosti jeho, zapotebí bylo ta-
kowého uspoádání lowenstwa, jaké nyní jest, lowk mrawný, že, má ped sebau lahdky celého swta našeho, jest pánem jeho, a že mu slauží jen, aby docházel powdomosti swé wznešenosti, Takowý jest rozdíl mezi žrádlem zwíecím a hodem lowím; zwíe w okamžité chtiwosti celé pomine, lowk pak uiní ji píinau
a
ukazuje
krásných dle
wýjew
besednictwí;
lowk
žrádla,
tší se
w
zwíe užíwá jídle
w žrá-
ze swé swo-
ducha, tedy jako
wše
jiné
k oslawení boha. Každý mrawný
lowk
jest
toho
wdom
ale že
pod
body, a
žádné
jí
tedy
wci
umí také
we jménu
mu
wšechno moc poddán nebude umí ,
míti
že
sluší
,
;
i
hojnost,
wcech, nasycenu
býti
jest i
býti snížen,
cwien we wšech
lanti,
hojnost míti
i
nauzi trpti.
Tato swoboda náboženská jest
post cenu,
i
hodowání. Jewí a pepiatost,
základ
to nedozralost
,
stídmosti,
upírati
postm
neuznáwati mrawnost besednictwí,
295
o dohru zhvola jcdnoUiwího.
newolniclwí pak a podwázanost a opaiitání mysli prozrazuje, kdo na prosto k.
Židé
p.
a
Turci.
wznešenost mysli prawí, že
w
iní rozdíly
dle
slow
s\v.
w
mknvících, a
pokrytstwí
lež
pokrm,
ceychowané majících
tm,
pikazujících zdr-
se,
bh
kteréž a
nkteí od
bludných a uení ábelských,
swé, zbraujících ženiti
dík inním wícím
jako
:
duch
žowati se od
jídle a pití,
posledních asích odwrátí se
wíry, poslauchajíce
swdomí
w
uznáwá swoLodu a Pawla Duch swtle
Ki-esfanstvvo
stwoil k užíwání,
s
jenž poznali prawdu; nebo
nemá zamítáno dík inním pijímá, poswcuje se za-
wšeliké stwoení boží dobré jest, a nic býti; což se s jisté
skrze slowo boží a modlitbu. §.
O Jakž se
167.
plodiwosti.
w mysli lowí
wdaucnost jasný
obraz
zrodí duch, wštípí
wzoru,
w jeho
jenž jest pojem
a
prawda lowka. Tato wdaucnost swdomí, mrawní cit, neb jak to kdo chce jmenowati, jest pak mírau každého jednání; když pak powdomost jiná se spíí s tauto duchowní,
probleskne pirozenost
ím
hoto spíení, a ten jest siiuL zenosti ní,
lowí jest hodnjší
ili
lowí
cit
to-
njaká doba piro-
schopnjší zduchown-
tím citelnjší musí býti její odpor;
takowá pak noj-
wyššího ušlechtní schopná doba jest plodiwost, proež se stud nejwíce ohlíží na toto puzení.
wost ješt zwíecí, wost již obecnní,
ale již
a proto
u
Nestráwí se rozkoš plodiwá její jest
umírá
lowka w
Jest sice
nebo
dokonání;
plodi-
jest plodi-
zaátek duchowní.
jednotliwci;
nýbrž
plém, rod; wychází tedy jednotliwec ze
sob
a žije
swému plemenu iU
cíl
sebe,
obecnosti; proto
296
ást III. lánek III. že puzení toto
jest,
swé
duch jest prawá
plodiwo^t jest podobenstwí ducha,
nost,
we
když dozráwá tlo
procitne,
Ale jelikož
jednotlivvosti.
obec-
wyswítají duch
i
a plodiwost pospolu na obzoru mysli, to jest poznáwání
a obecnní.
Když
plodiwost již
záleží
pochopitedlné
liwce,
mocnjší
práw
a rozkoš
tím
lowk,
dlí prawdu
na dokonalosti jednot-
pro
býwá nejwšak ale wolný, býwá zawádn, že roz-
jest,
puzení
toto
upokojení nej^YTaucnjší jsa
:
konec toho puzení od rozkoše samé.
ili
Tato od prawdy swé odlaupnutá rozkoš jest smilstwo,
pojmu
ili pauhost
peliwost
stydliwosti,
jest upokojení plodiwosti proti jejímu
Setení pak prawdy
plodiwosti.
a
aby wšecko spíení se plodiwosti jest panenstwí ili istota
ducha
a
zamezila,
(w užším smyslu). Kdo hledá
užíwá druhého za prostedek swé
pauhau rozkoš,
hodnost jeho;
ponižuje
bosti,
a
skutek
nejen nemrawný,
ale
i
tedy
jest
li-
takowýto
nesprawedliwý.
Plo-
zduchownlá jest prawdiwé obecnjií nejen tl, nýbrž i wlí; takowau pak jednotu dwojího pohlawí rozUného, když se zadá jeden druhému tak že w prawd tím dochází teprwa k uskutenní swého pojmu, diwost
,
a takto láska ní,
w
ztrát
prawá
nachází sebe,
nemže
lána, a proto
muže
wesmsná
a stálá,
jest
ženská mysl chlípností a nestydatostí nej-
nemysleme
;
netýkala
,
jen že to
protože se jeho mysl
péí
,
že by se powinnost tato tak nebije
tauto
w oi
stránce otroí.
Prawí sw. Augustin:
tom ohledu mnohá žena
u muže,
Wšak tím wýhradn této
málo naplní.
samým jest muž hanebnjší, když wile jeho
w
manpowo-
a ta jest
Akoli ženská obzwláštn k istot
wíce zpustne
ale
býti jen okamžitá, na chwíli, zwlášt-
nýbrž wzájemnost
želstwí.
Wšak
jest láska.
Žalostiwé jest, že
pedí mnohého
muže.
Cho-
j
;
wají se ženy
ist,
a
muži ne
tak,
297
-
o dolru ziwotajcdnotliwého.
ano powažují za zmu-
že se takto nezachowají, jako by proto bylo po-
žilost,
mocnjší aby je nepítel snadnji podmanil. Zwlášt pak powážení hodná jsau slowa téhož církewChcete-li se ženit, zachowáwejte se ženám ního otce hlavví
,
:
wašim. Jaké chcete
wy
nalézati ženy, tak
wás. Který mládenec nežádá
lézají
sob
af
ony na-
ženu cistau?
A
když sob bere pannu, netauží-li, by nalezl nepoškwrnnau. Hledáš neporušenau? bud i sám neporušen. istau hledáš, nebu neist. Jak by mohla ona, co bys ty nemohl? Kdyby bylo nemožné, ani ona by nemohla. 168.
§.
O
ím
wýše
mrawnosti
stojí jistý
twor
letory.
we pírod,
njší, to jest tím wíce se jeden
ného.
U lowka
liší
tím jest osob-
od druhého píbuz-
tedy dowrší se rozlinost tak, že jen
nm
zwlášt se užíwá slowa osoba. Ale lowenstwo jest tlo jedno, a wšichni jsau této jednoty údowé, tím pak údstwím samým jedenkaždý jest jinaí než druhý, maje jinau úlohu. Rozlinost naše není tedy náo
hodná, nýbrž založena
W
newídané,
pwodn w
bylo
w
naší pirozenosti.
lowenstwo
potomkm každému
a tyto stránky ku.
již
Adamu shromáždno
celé,
sejmutí teprwa se zase rownají
low-
Prozetelnost boží jest tedy poátek rozlinosti
Zwíata
a
ješt
se dostala jen stránka,
lidu.
wšechny twory pírodní mají jen podobu osob-
nosti, jsauce
jen
newdomé
rozdíly pírodního žiwota.
Hejna, stáda, roje nejsau obce jsau wedlébylé,
docelowání se
ale
obcowání
w lowka
není jednotliwec
pl
,
to jest
lowí
jednoty osob jest
wzájemné
dokonalejšího, plnjšího. Arci
neb lwrt neb njaký jiný )(
díl
lo-
298
ást
wka,
lowék
nýbrž každý jest
wího
lánek
III.
swau tvvá,
wlastní
není tlo jen pauhý
sob
na
píbuzní k.
jest
každý
dušewn
;
nebof
slauha neb druh duše
,
nýbrž
a
i
wbec.
od pírody
zwláštního a stejného
p. to,
Slowana od náleží,
a mír;
To, co jest obecné wšech, cím se roze-
a.
:
znáwá lowék od opice
má
u každého
nežli jiná;
a to tlesné
šat,
lo-
nic
neb ona stránka
Každý dosplý jednotliwec rozeznáwá na
obraz duše. trojí
ta
lowích jiné složení, porownání
wlastností
sob
nemže mu
a
nýbrž jen
zcela scházeti,
býwá patrnjší, statenjší
má
III.
s
b.
To
,
co
jinými, ježto slowau
Mauenína od Ewropana, c. To, co jen jemu pi'iTato powaha wýhradní, a p-
co rozeznáwá
Nmce
a Wlacha.
co jest on sám.
wod prawdiwý má w pojmu lowenstwa, píiny zewniti"ní má rozliné poetí, okolnost thotnosti matiny, doba porodu, na kterauž naši pedkowé welmi ,
od toho takto uritau powahu nazwali
drželi,
a snad
letoru,
jako záwislost od
i
práw
která
planety,
letem
Takowé okolnosti wšeswtské, zemské a místní míwají zajisté wtší wplyw na powahu lo\^ ka, než my wládla.
již
chceme witi
;
ale
zdá se, že
asem swým wda
o-
sprawedlní mnohé, co nyní zawrhujemejakopowru. Tyto
píiny zí
nejsau wedlé sebe, nýbrž
lidé
jen jako obrazy
jiní
lowka
w oko, konen jsau
i
tak splynau,
a
prawíme o
nich,
takowí, u kterých
udati paterá rozlinost osobní,
U nkterých doby ,
ale
mno-
že
se
každému
že jsau znamenání,
lowina,
že jsau. weskrz urownáni.
rownowáze
se proni-
totiž
obecného, bez ur-
mají takowý znak wýhradní,
wtírají
a.
Jsau
obecné obrazy jistého národu,
itosti osobní; jiní jsau
opt
wzájemn
jen že to neb ono pewažuje.
kají,
a sice
rod a osoba
Mže
se pak
:
pirozenosti jsau wšechny
w
wíc jen wedlébylé nežli sjed-
o dolru
ímž
299
žiivota jednotliwéko.
že brzo jedna
wy-
býwá
usta-
winé tepetání a wáhání. U druhých prewládá žiwot dusewní. U tetích žiwot swal a síly tlesné. U twrtých obojí žiwot wázne takoka w
kalu;
nocené,
se pak stáwá,
nikne a druhá se zastíní, a ^Yiditedlné
b. c.
d.
žádná doba nikdy nepewládá e.
Pátých jest
poet nejmenší
ny doby urownali hau,
ale
a žádná newyniká.
,
w sob
ježto
:
ne ochablostí
,
wzájemným proniknutím;
lowí
nalost
,
wšechrownowáne jest to
doko-
pirozenosti.
Tyto jsau pewné formy jednotliwého žiwota, bud
bu
asem
jest to sloh ili powaha Známé slowo poivaha zdá se nejpíslušnjší wýznam spsobu, kterým se žiwot
pirozené
již
usedlé
;
osoby neb temperament. býti
jednohokaždého jewí; žádný není dwakráte, nýbrž po-
waha jednohokaždého
jest
pauze jednotliwá;
ale
žádný
nemže býti takowý, aby se jiným nepodobal, sic by nebyl lowkem, Ewropanem, Slowanem, Cechem. Takowé podobnosti jisté tídy,
a píbuznosti
kteréž jsau tedy
i
mohau
se rozdliti
rozdíly powah.
Od
w
staro-
dáwna udáwaly se tyry, dle potu známých žiwl, a jmenowaly se a. powaha krewnatá (krewák) b. žlupn\Tiím natá Cžluák), c. ernožlunatá, d. kalowitá. prý pewažuje wzduch, w druhém ohe, w tetím zem, we twrtém woda. Máme-li pi této twerce ostati, plachý, mohli bychom poznamenati tyto powahy slowy náhlý, zasmušilý, wáhawý; ale mžeme rozlinost powah rozjímati jinae. Co se jewí, musí míti proti sob nco ,
:
W :
rozliného, na
em se jewí,
tedy osoba musí míti
ped-
mtenstwo. Jest ale pomr osob ku pedmtm rozliný k, p. zdrawí jest dokonalá rownowáha tla a psobení z wcnku, nemoc pak jest zrušení této rowno;
.
300
ást in. lánek Ih
wáliy;
zdrawý žaludek pemáhá
Wbec
pemožen. a.
Osoba moc,
a
pak jest
tak,
pedmtenstwo
nemocný býwá
mají rownau wzájemnau
pedmt
dotýká se
totiž:
jídlo,
že
osoby a osoba
náhlém ruchu ili otesení zawzní; jest rychlé
jest
a proto
též
žiwot
brzo pomíjející;
i
každau chwílí rozkýwán; brzo pewažuje
pedmtní
osobní brzo doby,
poet
;
spoteme-li
ponížení a
ale
síla
wšechny
poet powýšení bude
obau stran rowný. Proménliwost
a
w
spojení obau
s
tedy plachost
žiwota jest tato powaha. b.
osobní, a pi snadné pedmtenstwo, wždy hotowa k skutku, smle a hrd. Nebo se pedmt tiskne w osobní mysl, a lowk newystupuje ze sebe, nýbrž žiwot ucauwne
Nebo pewažuje
stále síla
dtkiiwosti tiskne se
0.
do
^^^liti•ku
w
zde hustne
;
a
,
zde wsáknutý
swt
wenkowský po znowu se stawí; podobá se takowý lowk domu Orientalw, w nmž nejsau okna na d.
ulici.
Naproti plachosti a jest jiná
prmrné rownowáze
rownowáha, která není
nýbrž z ochablosti,
to jesí
prwního
z pružnosti pošlá,
wáhawost, ili netkli-
wost. e.
Tyto powahy jsau pirozené a wyrostlé mimo
wli
lowí; ale lowk nemá býti jen pirozeným útworem, jen synem matky nýbrž i samorodem; jedenkaždý pak jest
zase celek,
a tedy
žádný
twáe úplného lowka nesmí jednotliwci scházeti jest tedy každý diitkliwý, plachý, aspo byl we swém dtinstwí, každý hrdý a k skutku sklontah
;
ný,
nejwíce
w
mládenectwí, každý se
sebe obrátí, každý ochabne;
ale
asem w
lowk
dozrá-
o
duhrií
oOl
žiwotn jedtiotUwého,
wždy wíce dobýwá sebe sob, aby byl což není pokud wždy pi sob ili swoboden pewládá jakákoli powaha pirozená mimo wli. Swobodný tedy sjednotí wšechny doby swé pi-
wající
,
w
zase
swtu
celému
rozenosti;
,
otwírá,
se
a
skutku. Letora
nemá swobodu zamezowati,
swoboda nemá
a
nemže pwodní
duše zniiti, nýbrž
pojnm
a
prawdy
kladkeni,
pantem.
tak jako s
Z toho
ke
i
ale
i
složení tla a
rozwi powahu pirozenau
její.
Každá poAvaha
mže
dle
býti
i
pirozeným poddruhé strany též záwažím a
spsobem mrawnosti
zwláštním
pak
též
dmyslu
sebe se uzawírá, hotow k
a
wyswítá powinnost
šlechtní a
mohauc dowršiti se až k roztržitosti, býwá pekážkau statenosti, ale s druhé strany cwikem stáwá se nejsrdenjší zwedení swé
letory.
Plachost,
obecniwosti a wšestrannau snažliwostí,
jíž
ustá-
a wždy znowu se rozwluje led pítomnosti rozhíwá se. Tato powaha jest píina že pokolení naše powažuje za hnusné, pokrauje prese ostati na tom samém míst wšechny pekážky wždy blíže k prawd. Plachý newynalézá sice nowých bání we wdách, prowající tok djstwí
,
,
,
tože nehlaubá, ky,
a
ale
nho
že u
piwlastní
sob
nic nestárne
snadno wýsled-
proto
,
i
M'decké
náhledy wždy se obnowují. Tato pirozená nestálost
mže
býti
koínkem wšestranné
bez mrawního pak cwiku
naklonn k
rozpustilostí.
marnotratnictwí,
ale též
swobody, Plachý jest
ochránn ped
mrawní prostedek jest weselá a rychlá štdrost. Srdenost jeho míwá pi sob skrblictwím
;
sestru chlípnost,
ale
nezná mstiwosti a nenáwisti.
Plachost jest bojácnost,
a tedy
i
ustupnost,
kde
302
ást
nemá
se
ni. aáneli IIL
ustaupiti
u mrawného pak jest
;
tato
o-
sfýchawost mírností a snášelivvostí.
smlost cholerika nezwedená stáwá se
Prchlost a
ukrutenstwím, pýchau, wzdornoslí a despotismem
,
ale
zešlechllý býwá cholerik stateným hrdinau, naprawitelem
zniemnné
pítomnosti; co sanguinik rozbaural,
cholerik prowádí.
Zasmušilý melancholik
tAvái obrácenau do \vnit,
s
pírodn
jest nepíwtiwý, domnnliwý, nepíjemný a od sebe odrážející; ale iišlechtna jest tato powaha matkau nejpronikawjší Avdy, umní a nábožnosti; mysl melancholika býwá
uzawíraje se pedmétenst^vu,
nejskwostnjší chrám
když sanguinik otásá a cholerik
;
baurá, melancholik rozwažuje a hlaubá
a
zákony pí-
rody a djstwí skaumá; zdaje se býti záwažím pokro-
On
ku, jest jen editel jeho.
mže
se
státi
píkladem
nejostejšího rozdwojení mysli, rozstaupení srdce a hla-
wy, on propadnauti jen až na spodek zloby,
on jen
dowede pekelnau mstu a nenáwist dowršiti, on wymyslil ona muka a trýzn, jimiž lidé wzájemn se utiskují; ale
též zase
ství,
on
hotow
žitostem,
jest
jest,
schopen nejwraucnjšího nábožen>všecko
obtowati
swatým zále-
on má na prawo chlum dokonalosti, na iewo
propast zaufalosti.
Powaha kalowitá
dle
swé stránky pírodní
a minio-
vvolné plodí lenost, newšímawost, kynismus, sklonnost k
obžerstwí a nepoádku, ale se podkladem
rozumné
nosti a šlechetné
wlády nad
milostiwost a ušlechtilost sanguinika,
hluboká
s
druhé strany mrawní stáwá
mírnosti,
snášeliwosti,
mraw
krášlí
Když
dobromyslného
smlost a statenost wyznamenáwá
wda a
skrom-
sebau a dobrotiwosti.
cholerika,
nábožnost wnit oswcuje melancholika;
303
o dohru ziwota jcdnotliwho. podíl Šlechetného flegmatika jest swatý
poklid a wytr-
walost mysli.
Není tedy jedna powaha špatnjší než druhá; každá
mže a
podporau mrawnosti, jen že jiného spiisobu,
býti
nemže
žádný naíkati
wahau; každá
w
jest
jak oswícená s druhé. již w djw;
založena nitosti
swau po-
ani wychlaubati se
míe tmawá
té
jedné strany
s
Nerovvnost a nestejnost jejich,
pojmu lowenstwí, jest pi-íinau rozmawšechny pak dje jsau teprwé zjewnost
„lowka." Keiner
gleich
sei
dem
aiidern
,
doch gleich
sei
Jeder dem
Hoclisten,
Wie
das zu machen? Es sei Jeder vollendet
Každý Jak
to
bu
in
sich.
jinaký wzoru bumež wšichni podobní. wywést? Každý bu w sob dostateen. ,
169.
§.
Mrawnost poicahy dušewni. Píroda nižší jest
jest podobenstvví ducha, a
podobenstwí wyššího;
w
tak jest
duše, a jelikož osoba jest jedna,
pírod i
nemže
twor
tlo obraz
býti
pírodní
powaha tla jiná než duše; na tom záleží fysiognomika tle wšechny saustawy jsau ili pohledowda.
W
a
pece jedna neb druhá doba pedí jiné, nerw, neb swal a podobn jinak; tak jest w duši smr
smrné
,
i
jeden patrnjší než druhý,
a
jmenujeme jej wtip neb schop-
nost, jenž se rozstupuje na
daucnost a
wli
,
jakž
tenstwo, neb sebe wkládá
pwodní znamená jak theoretická listky,
totiž
i
a
totiž
w-
n. Dobe tuto schopnost um neb widti jest, stránka puí z nho jako dwa vv
též naše slowo
praktická
rozum
dw hlawní strany,
bu promuje w sebe pedm;
umní. Znamenitá uritost neb sp-
304
ástULVAáiiehlII.
sobilost duše
nemže
rozený; aniž
k jistému
sob muže
a tedy
smru
jest arci též jen dar
žádný ze sebe uiniti, co
má
ale to, co jest,
utéci,
swobodn; pirozenost má
se
a.
pi-
chtél,
wdomé
býti
mrawností.
státi
3Irawnost dušewního umu, poínajíc od stala
by
doby, kde na-
lé
samostatnost, jewí se tím, že
Hledí osoba poznati sebe bez marnosti a bez
ma-
lomyslnosti. b.
Poznaw lowk sebe dary swé dle swaté
rozdáwá
ježto
a milost boží, libosti,
uznej swé powolání,
a tedy c.
Powinnost k wynakládání wšemožné
cítnau umnost jewil sebe
;
pilnosti , aby uwedl we skutek, a wypráw tu, kde wtší wtip p-
w sob
neb jest
wodní, také wtší nebezpeenstwí zmrzaení neb
zblaudní
z cesty, a není
pohledu smutnjšího než
Clowk
na zpaustu hojného požehnání.
,
když
i
bude doweden péí jiného až na rozcestí a odchowán až k sesilnní, musí na dokonání swém pracowati samostatn, Služebnice zlý a leniwý
aby
mu nemohl
wdl
!
pán íci:
že žnu, kdež
jsi,
jsem nerozséwal, a sbírám, kdež jsem nerozsýpal. Protož
ml
jsi ty
mé
peníze
a já
mého
Nu Avezmtež od nho hiwnu, rýž má deset hiwen.
a dejte tomu, kte-
Poznání zwláštní
swé
pdy; ale wýtená, pece jest
bu
si
jakkoli
s
požitkem.
zawazuje ke
schopnosti
wždy
zwláštnímu wzdlání této že
mncm,
dáti
pijda, wzalbych byl, což jest
si
pamatujme,
jen jedna
duše, a jednota jest wyšší, nežli doba
;
a
zase
strana
mjme
na mysli, že wzdlání a cwiení obecné jest nemožné bez cwiení jednotliwých dob, a pak že osoba jsauc ob-
mezená stránka
lowka
též
se
má
obmeziti,
aby na
305
o dohru žiwotn jedtiotliwého. této
síly
nati
Není tedy chwalitebné
stran dosáhla dokonalosti.
zaswcení
ani wýhradní
se jedné
stran
ani rozpliznutí
po wšech stranách, nýbrž každý se hled wyznamejedním neb druhým na Es glánzen Viele
pd
obecné.
der Welt,
von AUem zu sagen,
Sie wissen
Und wo was Man kann es dáchle,
ílan
in
reizet,
wo was
hcirt
gefállt
erfragen.
bei ihnen
man
sie
reden
laut,
Sie hátten wiiklich erobert die Braut.
Doch gehn Itir
aus der
sie
Welt ganz
still,
Leben war verloren,
Wer Hát
etwas
treffliches
leisten
vili,
gern was Grosses geboren.
Der sammie gern und uneršchlafft
Im
kleinsten
Punkt die hOchste Kraft.
§.
170.
Mužstwi a
zenstwi.
Wšechny dary tla a duše, wšechny povvahy rozdleny jsau mezi nás wšechny dle kmenu, národu, rodu, osoby. Ale tyto rozdíly musí se wždy sbírati aby se ,
zase plodily; neb to jest pojem neustálé perody. Musí se tedy k
sob
piblížiti až
k bezpostední wzájemnosti;
proež pokolení naše rozpadá wg dw hlawní ásti; muž a žena jsau póly lowenstwa, póly jednoho tla. Pošetilá jest proto hádka, zdali on ili ona má wyšší hodnost w pírod. Arci jest potupa muži chowati se jako ženská; ale takto saudíc neponižujeme ženu, neb jí
když se chowá jako muž; obojí
též pináší jen hanu,
jsauc nepirozené jest
i
protiwné duchu
jsaucnosti duchowní budiž dokonalý o
konán
lowk;
na
to
;
obojí
sob
spsob
a
bude do-
hle pstaunstwí, mraw
a krásné
306
Ciist III.
umní. Powolání muže
lnc^
111.
wyjewiti se
jest,
w
a wtisknauti
pedmutenstwo, in, wle jest muž a dobýwání, zamstnání a síla znak jeho žena powolána jest pijímati ,
;
w
pedmtenstwo
sebe,
ona jest
cit,
chowání
láska;
rozum pak jest obecné jejich swtlo, samo sebau, že rozumí se muž má •\v sob doby ženské a žena doby mužské; neb jsauce osoby, nejsau jen plky lowka jen wýtenost jest s jedné a druhé strany, nikoli wýhradnost a prostý nejest
zábawa, a krása znak
její;
a
i
;
dostatek.
Wo Wo Da
das Slreng^e mit
dem
Zarteii,
Starkes sich und Míldes paarten gibt
es
einen
guten Klang.
Der Mann muss hinaus
,
Ins feindliche Leben,
Muss wirken und strehen
Und pflanzen und Erlisten,
schaffen,
erraffeii,
Muss wetten und wagen Das
Gliick
zu erjagen.
Drinnen waltet Die ziichtige Hausfrau,
Die Mutter der Kinder,
Und herrscbet weise Im háuslichen Kreise,
Und fuget zum Guten den Glanz und den Schimmer Und ruhet nimmer.
Tento názor Šillerw o rozlinosti muže a ženy co dwojí uspsobilosli duchowenstwí jest zajisté nejjasnjší.
Djslwí jest weejné jewište muže, domácnost ženy; práwo a prawda jeho cíl, krásné uspoádání žiwota osvobozeného úkol ženy; co dobyl a wywedl muž, žena zachowáwá, a moc
petwory
chlazení jest
její jest
trpliwost;
si
muž,
zmnného
pée
ženy;
co
libuje
a
muž chce
zmny
a
petwoeného wiUí
mocnau,
;
:
307
o dolrn žiwotn jcdnotliwého.
ona widí
zbožnným. Z
citem
a hlídá
toho, jak
který
národ poznáwá dstojnost ženy, lze uzawírati na wýš-
ku jeho dosplosti
a znamenité
,
jest
slowo maudrosli syna Syrachowa žena stydliwá a wrná, aniž zdrželiwá duše
má
co tak
Jako slunce
její.
ohledu
tomto
nad milost jest
wáženo
býti jako
kteréž wychází
,
wýsostech pán, tak
i
domu
jejího.
w
ženy
a sláwa nejznamenitjší dwojí
Zwlášt
w
3Iilost
:
krása ženy dobré jest k
na
ozdob
kesfanstwí wyswitla dstojnost
doby ženského ži-
wota, panenstwí a matestwí. Jednotu jejich wyobraziti, jest dávvná snaha
wu,
že se
kesanských umlc,
nalézají,
rownž
jakoby nebyla žena pošetilost
by owšem
byla,
i
jest
ku podi-
mluwí o oswobození žen,
ježto
tak
kdyby
i
swobodná jako muž spsob této swobody
chtli pi'enésti; následovalo by zajisté jen zpotwoi"ení
kdyby bylo možno
mrawnosti,
hlasatelé emancipací žen chtjí.
zwláštnosti
na
základu
Tu
Stimme des Gauzen
ist
uskuteniti,
obecném možná
mrawnost; tento obecný základ zwláštnost pak srdce.
to
platí,
co
tito
Jen šetením pirozené jest zor ili
jest krásná
wesrozum,
co prawí básník
deine Vernunft, dein Herz bist du selber,
Wohl Hlas jest
dir,
wenn
dle
Vernunft immer
w
twém wždy plane §.
spoiwosii a
lowk má
Herzen
celku rozum twj, vvšak twé srdce
Tys blažený, když
O
ini
dle
wohnt.
sám
jseš.
srdci rozum.
171.
mrawném
prawdy
ty
dir
s
ivcmi nahlúdáni.
svvé jest duch.
Ten
ale
zapo-
zphma na žiwot; žiwot pak stáwá jen wzájemností osoby a pedmtenstwa w tebí
jevvišt, a to nachází
;
lo tedy
wkládá
lowk
swau wli, aby sebe zachowal a
308
ást
wyjewil; toto náležité
III.
láncl:
III.
pedmtenstwo
jest majetnost, a
jelikož osobnost tak daleko zasahuje jak
wle,
tedy
i
majetnost jest zjevvnost osobnosti, a kdo tuto chce upewa rozšíiti, žádá
niti
dostateného nábytku. Rozumná
si
jest tedy dychtiwost po statcích a
emž
nowaný podkladekjest hé skaiipost
pée
Pírodní toho
záleží spoiwost. s
a skrhcctivi.
zachowati
jedné strany lakomosi a I
je,
w
swobodn neopas
dru-
zvvíata býwají lakomá neb
skaupá, ale spoiwost jest rozum a svvoboda tohoto pu-
Mluwíwalo
zení.
ml
o powinnostech, ježto by
se
ohledem na
plniti
wci wenkowské jemu
lowk
náležité;
nemohau býti jiné nežli máme k bližnímu a k sowci, do kterých lowk nemohl wložit we které ale mohl li, jsau netené ili nedostižitedlné; wtisknaut widi, uinil to, a tedy každá wc jest bud
wšak
b,
ty
w-
protože
moje neb twoje,
totiž
mé; ší
neb
mám wci
bych se
dný
i
wci
jetnosti jest, že
wle
wc swéwoln zmail; maení sebe samého. Dojem ma-
mají slaužiti wiili; ale neslauží
zbyten zmaí,
mn
mých
nemám
jewišt
poddal, aneb
ponkud
to jest
když se
to
wážiti sebe, tak s jedné strany neslu-
a jakž
se,
wlastenstwí; když twoje,
když moje, tedy jest
s ní co nakládati,
sice
brániti,
když slaužím
já jim.
jí,
Žá-
nemá co poraueti ani se strany wci wci samy mohau mi odporowati;
aniž
lowka
proto se ale
ani
mrawnost nejlépe poznáwá
z toho,
swým nábytkem. Spoádaná wle uwádí poádek krásný we swé okolí; wide duchowní umí wjimi pohrdati, proež ani w štstí ani w wážiti ci
jak nakládá se
i
i
i
neštstí a ztrát nezruší swého poklidu. Kdo
welký
mým
cíl,
žádá
sob
si
wysadil
welké prostedky; wšak tím sa-
že jen prostedky hledá,
cíle si jimi
nezacloní.
—
oOv
o dobru ziuotn jednoiliwého. §.
O Slowo
as než
sto
zase po
becwk
w
již
ale
slyšeti,
býwá, kde se
to
nezdá
slowo ozýwá.
že
se,
Za sta-
pohanských zaujímalo pátelstwí estnjší míkesanských, kde uslaupilo bratrské
za
as
W
obecné.
lásce
pátelstwí.
piul jest wšudy
pátelslwí tam
rých
172.
nm
pedešlém
století
srdce rozilenjší
w-
opwali byl to sentimentalnosli; náš pakwk „epigonw", taužila, a básníci je
se citu jako na odpor k
telstwí rozpráwí,
;
wli rozumu, neád
aspo zde u
nás.
Národowé
o
sta-
pá-
mladší,
jako k. p. srbský, mají ješt dosawáde swé pobratymy, a z nás každý w mládenectwí zahoel láskau k píteli, a weejn tajn snad si peje tchto dní až dosawáde,
a
Slowem pítel neskaupí žádný; s kým se scházíme a komu dopisujem, mluwíme na tak, ale zrowna pro tuto štdrost a wesmsnost není se
wyznati.
ostýchá to
pátelstwí mezi námi. íti
d,
wžiwot, newdí a kde
jest,
mu
Newdauce
s
pátelstwím co po-
též, mají-li je uznati
w dobrow-
wykázati místeko, a když wykáží, widti
že se stalo wíce jen k
wli starému obyeji,
a že
držáno jest jen jako po hostinnu, aniž podízeno wiád powinnosti. My wšak, powažujíce dobrý žiwot za cestu
od obecného pojmu
lowenstwa
k
osob
a odtud za-
se nazpt ke lowenstwu, w idíme zejm pátelstw státi tu, kde poíná náwrat, a nemžeme se jemu wyhnauti. í
Prwní známka pátelstwí
jest,
že jest spolek;
ale
Spolek nemrawný
patrn není každý spolek pátelstwí. nazýwá se banda, rota, sbr, spiknutí,
ale nikoli
pátel-
mezi sebau íkali pátelé. Wšak ale i mrawný spolek není ješt pátelstwí, k. p. spolek kupecký, spolenost uená, towaryšstwo, a wbec, kde zástwí,
tebas by
si
;
310
ástlII. lánek
III.
klad spolení jest krom spoleník. Pátelé tedy jsau spoleni beze wšeho ohledu po úelích wenkowských
sob
jsau tedy sami
dostatení;
pauze osobní, beze wšeho
takowé sjednocení
a
užitku
a zisku,
jmenujeme
Láska jest tedy základ prátelstwí. Láska pak má též smysl rozliný, jsauc také jisté pírodní lnutí k sob,
lásku.
bud
si
asem
nebo wzrostlá obyejem a
tauha pinvodní
tato
ano
na
i
tajné plodiwosti založena.
proto též o prátelstwí mezi zwíat}', ale
každý národ podržel
slowo jen pro poznamenání
toto
pomru lowího. Nicmén, wyšší, toto
lnutí
tlesné
a
jest pátelstAví láska
nepekáží, ano býwá prá-
jí
telstwí
ídké
tam, kde stáí, letora a jiné
welmi
sob
stojí
duchowní se
liší
pedu, na
na odpor.
tlesná láska
i
,
I
wšak od
kterau se
w prátelstwí
dé manželstwí jest prátelstwí, stwí tedy, byf byli pátelé
i
doby tlesné
manželstwí jest takowá
že plodiwost Avyslaupí
tím,
Mluwívvali
neujalo se to;
ale
prátelstwí
w
patrn
tomto pojmu ku
docela nemyslí. Kaž-
ne naopak.
W prátel-
rozliného pohlawí, mužstwí
a ženstwí se nejednotí, a jelikož tyto strany obsahují
sob
rozdíly wšechny, tedy manželstwí jest jednota
plná,
a žádná
wesmsné
wýjimka nemá
místa.
w ú-
Prátelstwí, nejsauc
sjednocení, jest spolení jen zwláštní, to jest
laskawé sjednocení jistých stran; wšak toto jednocení
obmezených
kowé
jest
doplowání, docelení,
zajisté ^^7trwá,
a prátelstwí ta-
když jeden pítel nedostatek dru-
hého dopluje. Musí tedy
w jednot
býti rozdíl,
a
w
rozdílu jednota.
§.
173.
Náshdlíy pojmu prátelstwí. a.
Jelikož ku prátelstwí žádá se duchowní sjednocení,
;
o
doljrn
ne\rj'staí jen píchylnost tlesná.
swobodné, není
ho
sted
mající
srdce,
jsauc
PhítelstAví,
co zamilowání se do
tolik
pírodní sklon
a
311
ziwota jednotliuho-
nko-
krom
sebe.
pátelstwí jest
b. Jelikož
pomr
beckými úely wznešený;
pátel Když s
docelili;
pátelé maudrý
dák,
w niemž
nemohau
w této
kde
druhé,
prawí a chu-
a
wlí
svvých
a
poddaným.
platí
wesmsná;
jsau
neb oné zwláštnosti jeden, jinak
zcela samostatní.
mrawní;
s
bohá
^\^mnní
Pátelstwí jest wzájemnost, ale ne tedy jen
býti
býti,
rownost; wrtkawé jest proto pátelstwí
mezi pedstaweným e.
ne též
a
býti docelení onoho.
Pátelstwí jest láska, tedy a úplná
nemže
a zcela hlaupý,
nemohaucí
wle
se
platí sta-
bonos.
nisi inter
jedné strany byl nedostatek
stálí
emu
obecnjší;
wzájcmnost,
jest pátelstwí
aby se obapoln
d.
non
Aniicitia
:
k
to,
obrací, jest záležitost
ré slowo c.
duchowní, a nad so-
Tato zwláštnost pak musí býti
tedy:
Ami-
amici usque ad aram.
cus Cato, magis amica verilas. f.
jest
mluwiti
o pátelských powinnostech;
jest
pátelstwí láska, nelze
nad povvinností a nad právvem
o wzájemných p4)W!nnostech,
wle, g.
oprawdow
Protože
ale pátelstwí jest jen
neb
láska
kde se mluwí
;
musí býti rozliné
jedna wle.
Milowati nemohu, kde a kdy a koho bych
chtl
láska není založena na wolnosti, ani duchowní lá-
ska ani saucit dušewní ani náchylnost tlesná ní tedy pátelstwí titi
ani wylákati ani,
když prchá, udržeti
se tedy jako jiný spolek
mže
míti
;
ne-
žádná smlauwa, nedá se wynu-
swéwoln
;
;
neiní
jen poátek
widitediný a též pominutí; když tedy
312
ást ni.
Cláneh
pán
pobratymi Ave chrámu ní toto
zaswcení
jen wyjewení *
slawí
satek swj, ne-
se iimluwení pátelství,
ped swtem,
prospšné
ní-li
Uh
a
nýbrž nesnadno íci, ne-
weejné vdti,
dáti
Avli swau sjednotil, a nabízí zajisté roctvví,
wk w
že
asem
k pro-
zahne wojí SAvau na dráhu zelenjší; nebof
jewená strana
každá pro-
býti strany;
jest pátelstwo.
docelení >vlí, ježto byly
h. PátelsíAví, jelikož jest
ponkud nerowné,
n
kým jsem
zase nastaflau pátelsvví, až náš
žiwot weejném musí
a
wúbec sjednocené, nemže
mezi píliš mnohými,^
býti
s
nco
a jsau též
pátelstwí, aniž musí býti
rozliné stup-
A pítelem
C, proto-
že oba mají pítele B; neb každá osoba
liné strany, jedním,
s
mže
a
má
roz-
se tedy s této strany doceliti
druhé druhým a
rozlin
se odchylowati
a pichyloAvati. i.
Pátel^t^ví jest powýšení duchownosti, tedy
w nmž
body. Spolek,
zovali než uwolowali.
W
i
swo-
by se spolení wíce zame-
nemže
slauti
pátelstwím.
prawá samostatnost nepomine, ano sje-
lásce
dnoceni jsau samostatnjší nežli byli sami pro Se-
kdo toho nenahlíží, nerozumí, co
be;
jest
swo-
boda. k.
Když ti,
se jen
k. p.
wbec
urí
strana, kterau
k wýchodu, k západu,
to arci
chceme jímnozí jdau
ješt nejde k jistému, uritému cíli takowí chudáci, newdaucí, kam asi jejich puzení a tauha wede , jsme w mládí wšichni, a následown nacházíme mnohé, ježto
na naší stran;
ale tenkrát se ;
chtí jíti s
námi
;
cení, ale jak se
snadné jest tu pátelské sjednow žiwot písnjším ce-
ponau
sty rozcházeti, a city
mládenecké poínají odkwé-
oio
o dobru ^íwofn jednotliwho-
wadnau
tatí,
tato
i
pátelstwí a ídnau; málo
jich udrží po celý žiwot;
né,
w
kdežto se
neb
díwe k sobe
odporu.
Než práw
sob
nepi"ítele, a
wle
a cíle
podobaly, spatují se
táuto zjewnosfí
tu
se
wyjewe-
wybídneme
tím wíce zapotebí
nátakoka hustnauti; muži prospíwá prawý pítel wíce než mládenci, a pi"átelstwí mužiiw jest uritjší, barewnjší a stálejší. proti
sobniti a
1.
Pátelstwí, jsauc násobnost samosti, powýšení o-
a we
sobnosti,
potebnjší
obcích swobodných žádaucí,
když se osobnost
jest,
ješt swé dobýwati, k jiným pro upew nm' této plat-
neuznáwá. Osoba musí protož pipojowati se
Kde
nosti.
tato proti
pece
weejn
se lidstwo
platnosti
w jednu
obec spoádalo, jest
jiným pátelstwo jedno, a když
bylow-
swé powolání a sjednotilo se w jedno tlo, bylo by celé pátelstwem jedním. Než akoli wšichni audowé jsau spáteleni; pece w bližším spojení jsau jedni a we wzdálenjším druzí; tedy akoliw se w kesanstwu žádá láska o-
enstwo
wyplnilo
becná,, a zwláštní pátelstwí se zdá zbytené,
w
skutku jest jen pátelstwí uritost lásky obecné.
Prawí
se,
že dobí jsau w^šickni pátelé
bec tomu tak hau se
jest,
dobí
ale
;
arci
w-
wjednotliwých pádech mo-
widíwáme na kažbýti musí; bez nich nemohlo by se státi wdomé sjednocení, a nebylo by žádné poznání, žádná prawda zjewená. I pi lásce obecné mohau pátelstwí kesanská obstáti, owšem na tom základu jsau jinaí než byla w pohanstwu. Pátelstwí a wlastenstwí bylo díi
rozstaupiti, jak
dém národním snmu.
Rozpory
a
we
wýhradní,
nyní ale jest pátelstwí
14
založeno
314
ást
III.
lánek ni.
bratrskau láskau obecnaii,
a wlastenstwí
kosmo-
politismem, tedy obojí wesmérností.
ml práwé
m. Aby kdo
toho neb onoho za pítele, ne-
dá se mxiti; ale býti pi-átelstwí neschopným, jest
neschopným býti duchowního docelení, a to mže míti trojí píinu. a. Že ješt zcela neprocitnul k duchownosti, k. p. dít; aneb již zase zašlo swtlo swdomí k. p. u blázna. b.
Ze wsobct^ví že jest
a
nemrawnosti tak se propadnul,
neschopný
lásky, kteráž jest obcowání,
a tím pautání sobctwí.
Když by kdo byl tak úplný a stál tak wysoko, že by žádným nemohl býti docelen; tak k. p. Kristus, hlawa celého tla církwe, nemohl míti pítele w našem smyslu; též mocná wywýšenost ku pátelstwí jest nepíslušná. Pátelstwí, jsauc duchowní doplnní, zakládá se c.
n.
na
pwodní
Jeden
podobnosti spátelených pirozeností.
jest g-enius
pátel
;
jsau pátelé takoka
pl-
ky jedné duše, neb radji jedna duše dwojím po-
rodem rozliná, jak
již starý
mythus wykládá a
Aristoteles uznáwá. o.
Pátelstwí rozžaté mezi osobami rozliného pohlawí, majíc za
cíl
úplnau wzájemnost, pecházívvá
želstwí neb se
wman-
poddáwá nepirozenému sebeklamu,
a wíce zrodí trapliwé tauhy nežli oblaží.
§.
Pojem
pud
174.
rodiny.
Duch lovvenstwa wšudy stawí chrámy swé na w králowstvví swé tlem. Do-
pírodní, a uwádí se
o dohru ziwotn
oló
jednofliwého.
by pojmu lowéka jsau samy sebau též rozdíly pírodní; i náwrat samostatné osoby k jednot s celkem má swé podobenstwí w sjednocení pírodním, jež jmenuje-
me
Odtud wychází osoba, a sem se dosplá za-
rodinu.
koen lowenstwa; zde
se >vrací; zde jest
dnoty
wosli swírá
a
diležitost
a.
;
obanský, církewní
a
w žiwot
w sob
dobu
i
ta
má
:
sjednocení mužstwí a ženslwí, a
Manželstwí,
totiž
jelikož tyto
wšechny
pírody
spole-
odtud
Rodina
manželstwí pro církew a obec.
rozpírá
jiné rozdíly
wsob
obsahují,
lowenstwa
se
proto jest manželstwo podobenstwí celé
;
a tajemstwí jejích.
Šastné manželstwo, rozwinauc
mrem rodiw c.
duchowní je-
clowenský;
jsau póly, mezi nimiž celý žiwot
b.
i
neb rodina, jsauc dokonání
saukromého, wždy se peléwá
žiwota
enský
tlesné
se kolo obecnosti ajednotli-
sebe; proto jest také pojednání o rodin
dobrowdy záwrek
slušný
trojí
w
kwt
i
se,
stane se po-
a dlí.
Bratrstwo a sesterstwo iní spolu píbuzenstwo.
§.
175.
O manželstwi. Mluwíce o pátelstwí, udali jsme stwí; jen rozdíl pohlawí jest
rá
w
doba, kte-
Pátelstwí jest tedy wzájemnosí
neb oné strany, manželstwí
stranná.
Pátelé mají ješt místka
pronikají; jsau lé
pojem manžel-
pátelstwí není, a sice rozdíl a rozpor takowý, jenž
hledá swé sjednocení. s té
i
pi manželstwí
ale
wzájemnost wše-
we wli, kde
sem tam ješt dwa neb
ti, ale
se ne-
manže-
mají wuli weskrz jednu; jsau jedna mocnost, jeden
žiwot, jedna samost,
a proto jen jedno jméno.
Tato je-
316
ást
III.
Cnáncl
III.
dnota není pauze pírodní, nýbrž jednota ducha
rody; není založena pauze na plodnosti, nýbrž
pí-
i
doba jest též jen wedlé jiných. Manželstwí jest wzájemné proniknutí, ducho-pírodní jednota, sebe wedomá, a tetato
dy láska swobodná, ne slepé puzení, shoda magnetická, zadání to
sebe nepowédomé,
se, lnutí
jmenowati
mnoho rozpráwí
ježto
ti,
a jakžkoli oblibují si
o zamilowání.
Jelikož tato láska manželská jest duchowní, musí se též
shodowati ší,
nemže
w
spsob mrawnosti nejsrostlejobanskému a církewnímu poád-
obci, a jsauc
se prof iwiti
ku, nýbrž musí tyto spiisoby míti za vvyšší to jest,
swé známky,
musí též býti obanská a náboženská.
— Poá-
dek pak jest zákon; tedy musí láska býti zákonná. Zákonné sjednocení muže a ženy, laskawé, úplné a wšestranné jest manželstwí.
§.
176.
Wýsledeli pojmu manželstwí. a.
Chybn
wykládají manželstAví, kteí prawí, že jest
zákonné spojení nmže a ženy k plození a wychowání dtí.
Tu
se místo
duchovního wyrozumní
rozporu mužstwí a ženstwí hledí na pauze pírodní rozdíl
pohlawí; manželstwí bylo by tu jen do-
wolené zjewení plodiwosti, ná nesmla by
píina
jen
býti.
a
manželstwí neplod-
Plodiwost není základ, nýbrž
manželstwí,
a
wezdejší.
Plodiwost
wystawená o samot byla by jako každá doba chtíi o sob panowati, nemrawná. Wyplnní takto
tohoto puzení jest následek úplné jednoty, a ani wíce ani
mén
jejich pirozenosti; ale
jedno tlo.
nemá
práwa než každá jiná stránka neb manželé
již
nejsau
dw
o b.
317
dohru žiwota jednoiliwého.
saumrná a w úplném shodnutí wšemi dobami žiwota manželského, jest zorná tak zduchownlá, že bytn jest rozliná od smil-
Plodiwost, jsauc se a
stwí. c.
jest
pro
církew po wšechny
manželstwí
staw wážila d.
upewnní asy
Když
,
ano ustanowila
Manželstwí, jsauc
widti
jest,
totiž ani
nemže
w téch
že
za swátost.
wzorn
mužstwí a ženstwí, jest
swého jen jednoduché;
tak ^\Tsoko tento
jej
wzájemnost
a wezdejší
úplná
wíceženstwí sauasné
istoty, nahlížíme,
pojmu wícemužstwí ani ili
dle
schwáleno,
býti
i
zemích, kde jest dowoleno,
nepišla osobnost a rowná swoboda k náležitému uznání. e.
Když
sob sic
jest
míti
manželstwí dokonalá láska,
nedwry
dwra
;
bys strany tchto nebyla již
nemže w
pak netrpí wýjimky,
wle jedna,
ale
dw.
Manželstwí dokonalé jest wzájemnost celé jsaucnosti, ímž bytn se we kterém pewládá
nost dokonalau
jtn
w
liší
od pauhého sauložniclwí,
plodiwost.
možná
jest
Pro tuto wzájem-
spolenost
jmní úpln
manželstwí; neb mezi manžely, ježto jsau
osobnost jedna, není žádný rozdíl mého a twého. f.
Láska
nemže mysliti na nedwra, kteráž
byla by
pominutí; zapírá
tato
úwaha
Manžel-
lásku.
w prawd swé nerozluné smšné každému sprostému rozumu, mluwiti o lásce na nkolik msíc. Wšak ale láska, majíc w
stwí jest tedy
;
jest již
sob
i
stránku pírodní, newolnau, promnitedlnau,
a jsauc mezi lidem též nestálým a wrtkawým, jenž se
mže
nitedlná.
lásky,
milosti stáli
Ano
nehodným,
lnutí a tauha
mže newdom
i
jest
též
prom-
tlesná, majíc podobu
wdom
klamati; pro-
318
ást IIL lánek
ež be
lil.
nestaí k manželstwí jen wyznání tato láska
;"
„miluji te-
:
musí býti mrawná a istá, aniž od-
porowati smí mocnostem wyšším, práwuanáboženstwí.
osobám saukromým,
Posauditi to nepiináleží
milencm samým, nýbrž poátené nestrann saudícím rodim, poruníkm, konen pak obanstwu a církwi. Zákon provvází lásku k manželstwí.
eho
Welký prawí: Quos Deus
conjunxit,
homo
non separet, subaudi violenter, sine lege absque
Non enim homo
ratione.
poena da-
separat, quos
quos reatus accusat,
mnat,
quos maleficium co-
arctat. g.
Láska rozumná jest duše manželstwí;
ta
w sak jest
tím istjší, tím swobodnjší, duchownjší,
ím
wí-
ce stásla se sebe náhodnost a kal pírodního citu.
Zdá se tedy
býti dokonalejší,
kdo wzdálen pe-
w mannazwaným zami-
dantismu a pauze chytré úwahy, newchází želstwí,
dohánn
náružiwostí a tak
lowáním, nýbrž pobídnut §.
swdomím.
177.
Rodie
a dti.
Láska jest sice jednota manžel, jen to
w mysli
;
ale
poáten
uskutenní, widitedlnost této jednoty
požehnání manželstwí jsau dti;
tmi
se
a tak-
pomry man-
žel roznmoží, neb jsau pak rodie. Rodie jsau sice píina jsaucnosti dtí, ale zbytené jest pripomenauti, že dti nejsau jejich majetnost, jak za to mli pohané, kteí dti podwrhowali a prodáwali. Dti poáten nejsau od rodi, zwlášt widitedln od matky, rozliné celá ;
rodina jest jen jedna osoba
swobod, k
;
ale
dti jsau powolány k
samostatnosti, jako byli
rodie
;
dle tohoto
o
319
dohrti z,iwota jcdnotliwého.
powolání mají je rodie chowati
to jest, cíl wychowáWychowáním odpadnau dti owoce od podstatného kmene rodicíiw; ale ;
ní jest samostatnost dtí.
jako zralé
wždy ostanau
tyto jim nejbližší, a jak se
ny
býti
rodnímu že
i
nejprotivvnjší zpustlost srdce.
citu, jest
pomr rodiw duchowní
sladší,
wru
rodie nejwí-
swým dtem, tak dti mají nejspíše rodim. Newdnost dtí, odpírající
ce zawdcili
k
dtem
swazek
jest
a poslušnost,
oddanost a
lowku
boha k
razem
w kesfanstwí,
,
i
má
píinau
jest za tau
kteréž jest
a lásku,
d-
jednotu a rozdíl;
jistotu,
tedy se zwlášt hodí za píklad, když se
pomr
pí-
Proto
nejsilnjší, nej-
báze
tlesný, obsahuje
i
wdi
wyswtliti stálým ob-
náboženstwí lásky.
178.
§.
Pibuzenstwi Rodina založena wot, tedy
da rodiny, jíc
i
a
by
na lásce
jest
duše wšech
;
údw. To
pezwd
saudil
podkladek pírodní, sama
láska jest její žijest
w sob jest
jednot;
schwalowalo stech,
;
neb by se
a
praw-
duchowní, a ne-
lze tedy powinnosli píbuzenstvva stawti
rodní
wzor
jinae. Tato láska, ma-
tím
1
na této pí-
rodinné
sobctwí
také jest nepíslušné, mluwiti o povvinno-
kde wládne
láska, kterauž kalí ohled
na jakýkoli
záwazek. Jen kde se setela láska, prohlídne písnost powinnosti; ale tato láska newáže, nýbrž osvvobozuje.
byejn milují je
býwá, že rodie, shledajíce se
w
0-
dtech swých,
wíce láskau pírodní než naopak dti je; tím
wíce rozwazuje se sw?*zek pírodní jednoty mezi dtmi samými. Dosplost dtí jest rozchod rodiny, rozpadnutí jednoty pírodní , podstatný
pomr promní se w osobní,
stni.
320
lánehJII,
píbuzenstwí stane se pátelstwím, Wzájemností odrostlých dtí. Takto
to jest,
wla
swobodnau
žiwota
low-
enstwa,
dorazivvši až ke hrázi rodiny, podáwající dru-
hau ruku
již
pírod,
wrátí se
dosplostí
dtí
w
praud
spoleenský, obanský, náboženský, aby se z toho swatého stedu zase wrátila a wzrstala wjednotliwce, osobu,
muže
a ženu, ježto
saudobné jednoty
w
satku
lowenstwa.
swém
jsau
obraz stálé
Obsah. IJWOd ^.
1.
^.
2.
^.
3. ti
§.
§.
^ 5. 5.
Dobrowda
wbec
a •vsJa
Maudrost. IXáwod ke spiisobnosti Kterak možno jest poznáni mrawni seslawi.
.
w
celek
..... ........ ..... ....
wdn\
.
Slránka 1
3 4
Rozlinost mrawniho poznáni sproslého od
4.
dobrowdy 5. Wznik dobrowdy 6. Pvozsah dobrowdy. 7. Rozwrh dobrowdy. 8. Dobrowda a dobrowdec •
ást
...
prwiií.
O
...
.
.
5 6 7 8
lO
dobru na prosto.
lánek ^.
I. O powolání. lowk, jak postawen jest ku pirod 10. Postawení lowka kelowku.
^.
11.
§.
12.
^.
9.
^.
l3.
^.
l4.
^.
15.
^.
16.
... ..... ...
Postawení osoby k osob Osoba a obec Osoba ke lowenstwu Poslaweni lowka wesniirné O dosažení powoláni našeho Saujena wšech poznaných dob
lánek
II.
O
zákonu.
O
^.
19.
17.
Zákon wšehoujíra
.
.
.
i .
w powolání.
.....
^.
zákonu wiibec 18. Ureni ili powoláni
5,
•
.
.
a
zákon .
.
12 14 15
—
16 17 18 19
20
.
.
21
•
.
22
Stránka §.
§. §.
5.
20. Hlawni rozdíl
w
zákonu wšehomira.
21. Zákon swobody 22. Zákon pírodní a zákon swobodný 23. Wýsledky pojmu zákona swobodnélio
§.
24.
§.
25.
§.
26.
'§.
27.
5.
28.
§.
29.
§.
30.
Zákon swobodný a zlé Samospráwnost a jinospráwnost Rozdíly w zákonu swobodnéni Práwo Rozdíly práwního zákona pirozeného Zákon slanowný Porownání zákona pirozeného a stanow .
....
.......
ného
lánek
O
III.
31. Zákon
powinnosti.
powinnost 32. Powinnost jest
...
a
wná
krom
a
osoby
22 24 25 26 28 20 30 31
32 33
35 36
33. Jednota a rozlinost powinnosti
34. Stránky myšlénky o powinnosti 35. Rozlinost powinnosti dle ukladatele
36. Rozlinost powinnosti dle stupn písnosti 3T. Rozlinost powinnosti dle wyslowení 38. Rozlinost powinnosti dle powinnych 39. Rozlinost powinnosti dle
práwo
40. Powinnost,
....
41. Powinnost a láska 42. Powinnost a rada
43. 44.
O powinnosti lowka O zpíení powinnosti
lánek §.
^.
O
IV.
k
sob samému
.
..... ..... .....
swdomi
osobního
47. R.ozlinost
§.
48.
Swdonii
§.
49.
Swdomi
§.
50. Je-li jisty skutek jen pro toho dobrý neb zlý,
kdo
lánek
V.
mrawním §. §,
jej
za
51. Rozwinuti
O
osoba
a
a
wda
....
lakowý powažuje
swdomi
?
O wyslowení swdomi
52 54 56 57 58 59 60
ili o
prawidlu.
prawidlecha poátku dobrowdy 53, Zákon a prawidlo hlawni 52.
43 44 46 47 48
swedomí.
Pojem swdomi 46. Rozlinost we swdomi.
4.5.
§.
§.
42
pedmt
dowolenost
a
37 39 40
wbec
62 64
.
Stránka ^.
54. Hlawní piawidlo
^.
55. 56.
§.
kesanské
.
Rozwrh prawidel airawnich Rozwalia osamlého ili pauhého prawi
.... .
dla dokonalosli
57. Rozwáženi prawidla zwedenosli 58. Rozwaieni prawidla: Jednej dle
^. §.
mi swého ^.
59.
^.
60.
^.
61.
§.
62.
ást
O O O O
...... .
:
O
69
swedo-
prawidlu deonlologie Benlharaowy prawidlu mrawního cilu prawidlu slidmosli prawidlu Ží podlé pírody
drwhá.
65 67
70 71
72 73
dobru se strany osobní.
lánek
I. O swobodné wli O pojmu swobody
^.
63.
^.
64.
^.
65.
^.
66.
Odpory swobody Rozliný rozum we slow swoboda Swoboda a wle
^.
67.
Wdaucnost
^.
68.
^.
69.
.
.
a wiilc
^.
70.
Rozum a swoboda Swoboda a zákon. Swoboda a poznání
^.
71.
O
§.
72.
Swoboda osoby
lánek
II.
O
^.
74. Stránky jednání
^.
75.
^.
76. Pobídka
^.
77.
§.
78. 79.
80.
^.
81.
§.
82.
§.
83.
§.
84.
§.
85.
§.
86.
§.
87.
^.
88.
§.
89.
djstwo
jednání.
73.
^.
a
Pojem jednání
^.
^.
sebe samého
rozlinosti wide
Píiny
jednání
cíl ili mysl neuritá pobídce smyslem Pobídka mysl Rozum pobídka skutkúw Zor pobídka jednání O mrawním rozpaku
O
O O
75 78 80 82 84 87 93 97 100 102
úmyslu rozmyslu
Uzaweni Dj, in,
.
.
.... .skutek
Wina Wina w ohledu Wina newolná Wina woloá
.
na wúli
105 107 108 109 110 111 113 115 116 123 127 129 130 132 133
Stránka §.
90.
§.
91. 92.
§.
93.
§.
94. Rozdily
in
inu
§.
95. Winnik.
5.
96.
§.
97,
§.
98.
O O O
^. §.
§. §.
§. ^.
§, §. §.
.
.
.
.
.
O O O
161
.
O mrawni píitce.
IV.
Odmna
il8.
ást
a trest
.
O hlawnim prawidiu píitky O pitíženích a úlewách piitky Sauinni winníkw mnohých O porueni, rad a podobném
O O
—
142 143
ctnostech základních ili hlawnich
ctnostech
109. Pojem mrawni píitky 110. Rozlinost pniiky 111. 112. 113. 114. 115. II6. Il7-
137
140 141
dokonalé osobnosti
.... .
106. 107. 108.
134 135 136
143 145 147 149 151 153 156 158 160
píitce winy saudobné a wzájemné pitení pauhé wle beze skutku a o
......
pokusu §.
winnikuw
-.
.... ..... ....
lánek §.
.
102. Lež a pokrvtstwí. IO3. Rozhodnutí mrawni. a) Na prawo. 104. b) Rozhodnutí na stranu lewau 105. Doby obráceni k dobrému
§.
§.
§.
zmny.
III. O rozlinosti slawu mrawního. O newinnosti 100. O pádu lOl. O nehntliwosti
^.
§.
co pauhé
wzájeranosti
99.
§.
§.
in
priinstwi winnikiiw saudružstwi winbikw
lánek
§.
na
Podoba inu. dle swého obsahu
§.
§.
.... ..... .... ....
Wina smíšená Wina w ohledu
O píitce
tetí.
O
164 165 167 170 172 174 175 177
179
následku
wyjew jeho
dobru dle
Úwo d. 181
§.119
lánek §.
120.
§.
121.
^.
122.
I.
O O O
O
dobru
w uspsobení
králowslwí božím pVše sebezmarn .
.
.J
obecném .
.
..... .
.
;
.
'
.
184 187 190
Stránka 23. 24.
O sebezmarii tlesném. O wdecké plalnosli obyejných dka-
o neslušnosti
\
samowraždy
..... ..... .....
25. Nesnadnost odsauzení jednotliwých
ad
103
pí197 199 301 202 205 208 2|2 2i3 2l6 2l8
sebezmaru sebezmaru duchowníra 27. O písaze 26.
O
^•
28.
§•
29.
O O O O
30.
lži
duchu
wd
lowenstwa
....
krásném umní Pojem cirkvve 33. O cirkwi slanowné
31.
i
32.
5-
34.
lá
e
A.
'
k
O II.
w
powinnosti
cirkwi
w uspsobení
O dobru
35. Pojem obanstwa.
.
Pomry obanstwa
37.
Ustawa obanská
38.
Wesmrnost
O
O samot
....
...
obanstwa
žiwot obanském
ili
Pomry oban
42.
Powinná wzájemnost
.
.
233
.
strany žiwota
s
s
145. Powinná wzájemnost
§.
147. Pocta a znectní
t-
strany dušewnosti
Oswta.
§.
O
.
.
.
.
.
mezi sebau
Powinná wzájemnost
44. Zatemnilstwí.
4fi.
.
223 225 226 229 232
.......
esného
O sláw
49.
O
samoswojstwi
strany osobnosti.
s
..... ....
50. Pojem wlaslenstwi 51. Ustanowení wlastenstwi a wjhradnost lastenstwí saukromého
O
....
robrotiwosti 53- Rozlinost wlastenstwi 54. O získáni wlastenstwi 55. Uskutenni wlastenstwi 52.
235 236
Prewabitelstwi.
Cli
48.
2l9
pomrech oban.
41.
43.
.
.
wlastenectwi
a
39. lánkowilost
140.
.
powinnosti jimi
a
aložené
B.
zwláštním.
žiwot obanstwa. 36.
§.
191
.
.
.
.
.
,
.
.
.
.
238 241
243 246 248 251
253 256 258 260 261 264
Stránka
O smlauw
§.
156.
§. §.
157- Powinnosli náležité k 158- O roiiinosti smluw
§.
159. Obrana
§.
C.
160.
O
O
§.
161. Pojem spolenosti
§.
162.
lánek
swátenosli
III,
O
.
,
.
.
.
.....
dwauboji
žiwot spoleenském.
O
smlauw
a
....
slawnoslech
.
.
267 269 270 273 275 280 284
dobru žiwota jednotliwého
ili saukromého. §. §.
§. §.
§. §.
§. §. §.
§. §. §.
163. Rozdlení žiwota saukromého
289
164. INIrawnost saukromá žiwota jednoduchého se strany tlesné.
165. O iniwosli 166- ^Nlrawnost krmiwosti 167. O plodiwosti
293 295 297 303 305
168. O mrawnosti letory 169. Mrawnost powahy dušewní 170. IMužstwi a ženstwi 171. O kládaní 172.
O
....
spoiwosii a
mrawném
291
s
prátelstwi
173. Následky pojmu prátelstwi 174. Pojem rodiny 175. O manželstwi
wcmi
na
307 309 310 314
176.
§.
WVsledek pojmu manželstwi 177. Rodie a dti
315 316 318
§.
178. Pnbuienstwi
319
^.
^.
DO NOT REMOVE CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET PLEASE
UNIVERSITY OF
TORONTO
LIBRARY
BJ
Klácel, František MatouS
1405 C9K55
FrantiSka MatauSe Kllcela DobrowSda