s^

,A^

^j:/^/..^/S^
'

Digitized by the Internet Archive in

2010 with funding from University of Toronto

littp://www.arcliive.org/details/frantikamataueklOOkl

MÁLA

ENCYKLOPEDIE IV

A U K.

NÁKLADEM ESKÉHO MUSEUM.

íslo

vil.

FRANTIŠKA MATAUŠE RLÁCELA DOBRO WÉDA.

IV W

PRAZE.

KOMMISSi U KRONBERGRA A HIWNÁE.

184Í.

FRAMISKA MATAUSE KLACELA

DOBROWEDA.

SPISU musejních ClSLO

IV A^ KOMAUSSi

XXVT.

PRAZE.

U KRONBERGRA A lUWKÁE.

1847.

w^^-^4^

^

f~

ito

:\-i.i-''^l A

J^ai^^/f/j^

Výra

fb^^OSPÍŠILA

iK

MTONÍNOM

VEITHOA^I,

Pánu na Libchow,

wenuje

SPISOWATEL.

>

»

Dobrowda,

mající na

ele Waše

proslulé

jméno, ukazuje hned smyslné a píkladn, jakowý jest

muž, jenž

w piawd

lowenstwa

a

w

skutku jest

úd dstojný,

JSárodu sivého a

syn

ivlasti

wrný,

Wdy a umni ctitel a podprce inný, Obce mšian šlechetný, SííHsed lashawý a pítel slmtený,

Domácnosti editel poestný,

Wžiwot celém

Wšak nem,

i

myslí a

zewnéjší práwo, ozdobiti se

pikládá

si

skrowné

peutšenau památkau,

w

inem wesmrn statený.

ale

upímné

toto dílo

že poátek swiij

blahé saukromnosti liostinského

chowského.

Waším jméwzalo

zámku Lib-

?:

Pediiiliiwa.

i^lyne národowé

wk

wku,

po

znané zmnila naše

slawných králowstwí;

zem swj

pokolení mrau, a neznámí

na jewišti djstwa, na zíceninách

\vystupují

stárnaucí

rozum wystawili sob po wšech koninách mnoho skwlých pomník ale pi wší obliej

;

smlost

a

:

zmn,

a jakkoliw se namáhali odhodlaní myslitelé,

usilowali

hrdinowé proniknauti kswtlu, ani

pece

hranic se nelekajíce;

zýwá

stará otázka:

Co

Otázka býwá u wšech

jest

a ani

jen vvždy poznowu se oprawda? Kde jest prawda

sama,

ta

me

ale hlas

rozliný.

Bo-

lestným wzdechnutím doprowází ji jeden, a w hejn my•šlének we chrám ducha jeho tlaí se ku pedu vvyzáblá pochybnost, tlaí se drze k oltái,

widauce nemilau rozrytau

twá její,

a družky ostatní,

zakrýwají

oi

swé,

Ušklebn zase jiný wolá: kde jest prawda ? a ohlíží se s hlasitým smíchem po tch, ježto wynakládají žiwot a jmní, aby našli cestu k prawd, ka a láska tajn

slzí.

— Ein

Ist

wie

Kerl,

der speculirt,

ein Thier auf diirrer

Von einem bósen Und

rings

Heide

Geist im Kreis

umher

liegt

herum

gefiihrl,

schOne, griine Weide.

Chowání jejich a úšklebný echtot wyzrazují dostaten, že není poklid w srdcích jejich, ale zakuklená )C

X

Pedmltiwa.

Kde

zaufalost.

b:

Nikde,

prawda? wolá

jest

pak

a

si

pone

tetí,

zpíwati

a

odpowídá so-

weselau, a jde a

Avyhledáwá stopy rozkoše, a prawda ho wíce nehnte. umi-e, a newidt na hrob žádného rozdílu. Kde prawda ? wolá twrtý. Tu jest, já ji mám zapla, kdo chceš, a podlím i tebe. Widíte, jak se stkwí! opowaž se kdo pochybowati, a uhlítof dwody její I

on

—

jest

;

;

dá,

koho chrání prawda,

jdau kolem

mnozí

;

wí,

na kterau se rozhodnauti,

mne

ili jeho.

mnozí a

— Zástupowé

newí, mnozí newdí,

když umi^e

pi-ekiipník,

roz-

padne se krám jeho, a pozstalost jeho rozkaupená umístí se z wtšího dílu u wetešník, kdež se pak pro-

w rozliné

dáwá

když se

wk

cen,

a

mnohý

utrží zas

coco. Mezitím jiní kupci zase již ohlašují du,

a

Tak

se

s

nowau prawdau nastanau zase dje již odjakžiwa totiž co se ;

lo slunce, obíhá

i

dobrý peníz,

potomkm

otoí, a wdechne

lowenstwo

lásku k ro-

nowau prawrozpaky.

staré

zem

toí okoprawdu, a má swé dni

a wždy poznowu nejen po Pilatsku, taužebn prawí nejsrdenjší: Co jest prawda? Arci wdaucnost množí se denn, a mysl lo-

a noci, léta a zimy; ale

i

wí

upímn

a

wznáší se wítzoslawn

swt

kosti

mí

do wýsosti;

a poítá diwné kroky jejich,

weli-

proniká

w

hlaubku a skaumá žiwot a smrt; odmyká záwory pírody, a ukryté mocnosti musí se ukázati. stawil prapory

zelným sklem pemáhá dalekost

sob

strojí

robotníky, stwí

Rozum wy-

swé daleko za meze smysl; i

obrowské samodlníky, jediné až se w^-plní

ducha.

VVšak

ale

oko kau-

drobnost, a hrdá ruka to

budaucí

pone úplné králowzastesknie sob Nedokalo s

dnowé

a

Kwapilem; zaplesejte Cauwalowé, Kaziswti a newsty Duchomrky s celým komonstwem; nebof dale-

jejich,

ko

to ješt,

welmi daleko widí prozetelný

skaumatel

XI

Predmluwn,

djii

nebo prapor ducha, picházejícího, aby

;

již

pejal

swta, objewuje se teprwa co hwézdika, co jiskika malá na obzoru IowenstAva co až dosawáde za ducha máme, jsau jen pedbžní poslowé, piprawující cesty jeho. Za dwa tisíce let uzíte blíže twá jeho, blaženjší potomci! Až s wže chrámu wašeho hledti budete w pošmaurnau minulost, a uzíte bídnau chatr naši, nelajte nám, nesmjte se nám, nýbrž ohlížejíce se po ástkách umlecké jednoty díla swého, rcete „K tomuto krytu pedkowé našili lesy, tyto kawládu

;

:

meny oni lámali, toto zlato oni w báních wykopali a nám zanechali, ano wšechno stawiwo máme od nich, k této chlaub naší, k tomuto žiwému swobodnéano i

mu

slowu, které se rozléhá zde,

a pokoj

pedkowé

tedlného ducha, wytíbili to

tliwé nitky, ušili,

kladnici naší

milé

odwu knze

tkanin na slawném

co oni

sláwu bohu

hlásajíc

k tomuto znaku pána našeho, nepemoži-

lidu,

pedené od otcw ale nitky se

chrámowní

puštné a znowu

w

rozpáralo se

našich;

jest ráz

w té-

wku

sic,

w po-

našeho, ale zla-

a tolikráte již roz-

neb onu podobu uspsobené; kdo

tu

promnu

žíšowa, a kde se zde

i

zachowaly; na penzích

to a stíbro jest staré, jen tolikráte

wypíše, jakau

zwuky;

našeho jsau jedno-

podstaupilo zlaté tele lidu

schowáwá? awšak kam by

Mojby-

se

podlo? musit i ono býti majetností naší." Takto budau mluwiti potomci naši, saudíce snažliwost jednoho každého národu, welebíce piinliwost jednch, nebo

lo

tupíce

nedbalost

a opozdilost

druhých; a

to

právvem,

neb každý powolán jest ku práci, pracuj si pak bu hlawau nebo rukau; na as zdá se, že dlníci sobe odporují,

že rozum a dílo

toto tení jest tíbení,

otruby pomíjející

i

stojí jedno proti

druhému, ale

wylaupne se pak jádro

zawje

wítr

asu.

Jelikož

wné, tento

a

od-

XII

Pfedmluwa.

por jest jako potebné rozwlnní duchowního jezera, do

nhož

praudowé snahy

stékají wšichni

aby neprawá pobídka djstwi. Osoba žiwá, ponwadž nerozdílná jest od skutkw swých, pociuje zajisté nemalé bolesti, když ustálo a nehnilo;

lidské,

nehoršme se nad ním,

se tíbení dotýká smrtedlného srdce.

je-li

Nebo mnohý

od-

newéda co iní, místo by konal skutky, jaké mu káže swdomí a statenost we jménu lowka, wyjíždí a wystupuje na swé bratry jdaucí cestau swau, a iní jim nátisky a nenáwidí je, proto že nejsau, jak se jemu líbí osobn. On sob pikládá práwo saudu, které pináleží lowenstwu, on swau jmenuje práwdu, kteráž jest obecný sklad wšech wzájemností, rostaucí; on saudí, necht sauzen býti; on wiili swau chce powýšiti, aby byla zákonem, ktiež tento jest w^le wšech; on rozum swj stawí na swtlárnu, aby se ním ídili porník,

plawci na

moi

žiw ota,

a neminuli se

pístawu, kdežto

rozum jednotliwý swítí jen na jednu stránku a jen nedaleko sebe. Teprwé wšechen rozum jest prawé swtlo, a tím jsau w šichni podleni. Kdo jsa jednotliwec žádá práwo lowka úplného, posedlý jest starým zlým duchem, pýchau, jenž jest hlawní úkladník našeho pokoKdyž lení od jakžiwa, s bratry swými, otroctwím a lží.

—

pak jeden

nemže

ke

wšemu

sjednotiti se s druhými, jde-li si

prawda co

zum,

i

bud",

stranný,

rozumná

postaiti, co

mu

wrn

býti musí;

má úastenstwí

o

má

uiniti než

prawdu?

Bu

tedy každý ro-

prawdy, pokud

skromn

se chowaje, ani newyluuje jiných ani jen sebe samého

newystawuje za úplnost. lí

se

kdo lásku k

Mžeme tedy snadno poznati, ma-

ili jen

marnau lásku k sob. Kdo

swým rozumem k dobýwání swtlého hradu Wdy, hrd

totiž

puje

prawd

na jiného horší, že

ty sprosláku opowažuješ se?

a s tau

též pistu-

zbraní?

wolaje

:

I

což ne-

;

Fedmluwn. widíš, jak

my jsme

XIII

opateni ? ten pyšný nechce prawdu,

na odiw býti auhledným bleskem swého

ale hledá jen

mee. Kdo po turecku sedí na divanii pohodlnosti, dlaje ped sebau wonný dým omaniu samodostatenosti, a laje každému,

mám prawdu

a ta dokonalá

jest jen jedna,

k prawd,

kdo hledá cestu

co hledáš ? wiz, že já

i

;

ka

Pse,

:

ohrazenu, a prawda

ten

nemže

nikoli

bý-

upímným pítelem prawdy, nemže schopen býti prawé lásky nebo láska newyluuje, nýbrž naopak vvolá na mimojdaucí: „Pojte, powzte mi, kudy jste chodili ti

;

prawdu,

hledat

a

když

jásawé

slyší

plamen

widí

a

fvnr/y.u

pisám pohan, wesele zwolá swé prawd s ním a raduje se z rozmnoženého poctu skaumatel a rozmnožených cest. Kdož by byl tak pošetilý, že by

plápolati

jasný

náší bohyni

zápalu

obti,

kterau

i

žádal, aby wšichni

šli jednau cestau, a sice za ním, na chlum prawdy! Pijte od západu neb od wýchodu, od jihu neb seweru, jen jdte wzhru s chutí upímnau

tam nahoe

sejdeme se wšichni; jdte

s

takowau neb

podpradlem; tam je odložíme. Hleme do pírody, jakétomnožstwí žiwoich, w powtí, na

jinaí

zemi

holí ili

a

we wod; každé

ale žiwot

pírody

jest

má obywalele

místo

toliko jeden.

rozlinosti rozmanitost swých

poet

nesmírný,

jsau stawiwo dy.

Msto

má-li z

této

každá jmá,

jeden duch je rodí a žiwí, a ty

praAvdy.

eho, wystawí ;

Laudy, a wšude

mluwím

Já

pi-íbytek

domy

tu paláce, tu lid,

podruhem. Každý i

si

proto jsau

tu nízké a úzké,

chalupník,

myšlének; o

mst

praw-

sestáwá z rozliných stawení, každý mšfan,

ho krásocilu

a

ale

msta

rozliné,

Pirownejme k

swj

tu

chatre,

když ne pánem,

sob

byt

dle

poteby

a

swé-

nádherné, prostranné,

swj

tu

chrámy

a

tam

aspo nájemníkem tak

zamilowal, že

kdyby mohl, nechtl by do wysokého pa-

XIV

Prcilmhiua,

-

si w teplé svvtnimalým oknem, mechem na zimu obloženým. I e„mám zde wšechno k ememeslník nehnul by se, ka „nemám žádných tramslu pi ruce."^ Podruh ale prawí pot s wlastním domem, wywolím sobe byt swj, kde

lácu neb do welkých swlnic, libuje

ce

s

:

:

Podobn jest we mst prawdy; swdomí jsau ty domy, a kdož by si nepál, chci.

pebýwal

dm

možné

dle

wlastní;

domw

libosti?

podruh

k tomu

Kdo

,

aby každý

sob

wystaw

je s to,

najde se též, ale

aby opustíce

^vlastních,

Hle

hy.

jednotliwá

i

nenu majitel

je, stali se

twými podru-

aby se domy staré píkladem twým

obnowowaly, a nowé aby se stawly svvtlé, zdra\vé a bezpené; hled k tomu, aby se chatre pokryté deskami, "w pádu ohn celému mstu nebezpené, promnimísto jest wždy we mst dosti drahé, af odprodají ly to a najmau si za to byt bezpenjší; hled" k tomu, aby žádný obywatel msta nemeškal we wlhkých a tmawých sklepích, nýbrž aby se každý radowal ze swtla boží;

ho

zwlášt pak

;

a pístupný dí svvém, le

dtem

obstaráwej byt suchý, prostranný

erstwému wzduchu, aby nezakrnly

a nebyly

o celý žiwot a chystajícím zkázu a

tomslwu. Snášej, rad, napomáhej

brého sauseda,

a

w mláw t-

nakaženy neduhem hlodajícím

wru

!

zachowati

zmrzaení po-

tof jest to

prawidlo do-

není ani

obtížné

ani není k uznání jeho zapotebí welkého ducha. Msto, jakým zde jmenujeme prawdu, jest wlast-

n

celá literatura;

nebo k

emu

jest,

w^-

není-li pro

slowení prawdy? Každá kniha jest jedno stawení, a sice tak rozliné, jak o

nco díwe

eské nachází mnoho wymreného

literatury

dost

a

powsiwše do

ní

msté

žadaucí stawby ješt

místa, a tak

zaujali

jedno prázdné místko, a wystawly jsme na ku,

W

jest popsáno.

se pro

jsme

i

my

nm kapli-

obrazy žiwota, nazwali jsme

ji

XV

Pedmhiwit.

Dobrowídu. Jakobychom saudce,

Odpowídáni

slohu ?

wru

a to

widéli

již

piišedše táží se:

ani

nemohu

men, ani kde

stál

a

rozliné

slyšeli

W jakém

slawél

to

jsi

Stawiwo jsem snášel mnohá

:

léta,

odkud jsem wzal který ká-

udati,

strom,

nhož

z

která

jest

tHštka;

wždyf pak k tomuto stawení rozházeno jest stawiwo, kam se ohlédnete já jsem ho sebral a scsíawil, a sice ;

dle wlastního rysu;

ješt newidli.

jste

pro powím mu nelíbí;

:

ekne

Sausede, eihle jinau

!

dle

wda,

Krása jest wzácná paní jí

a já

že na poli roste mnoho,

jedno jest krásné jak druhé,

šaty

Mn

ješt tu místa swého rozumu;

chodit budau do obau na podíwanau, be,

kapliky nikde

této

ten neb onen:

se ale

pak ses mne neptal, jak máš stawti? Od-

mé

wedlé

staw

podobu

aspuii I

a

diwákm

ale

sluší,

a

k

líbí

wy-

;

wšak

lidé

pochwálím te-

mnoho

sob

má mnoho se

dosti

kwítek,

a

jsau nepodobné. šatstwa,

každé

a

jedny wíce druhé mé-

n, totiž dle oka, neb nestejn je každá barwa dojímá. Oboí se na mne, ka: Wšak tu se nejedná o krásu, o prawdu,

ale

swlo

jest,

rozum,

w

plnu.

znáš

a ta jest

na konci žiwota

a

lowenstwa

Podíwcj se sausede jen

w mosaice

jenž se zdaleka pustiw se

již

Odpowím

jen jedna.

mnohobarewné, jedna prawda

ale

w

dosti

:

jedno

a

mnoho

ukáže se ona

ješt

blíže popiln složené nmohý drahý kámen, blíže,

zdál býti sprostau

cihlau.

posuzowání, pokrauje

:

;

Saused

ale,

pro

toto

Ale

kamen ? pro ne nowé, oku našemu oblíbené? a tuto mnohý kámen ostal drsnatý. Jáku: Co jest ped prawdau nowé a co staré ? Oko saudcowo starodáwné hlazení

jest staré,

mladé, daleko- nebo krátkozraké, a

ty

widíš

jen obraz wlastního oka swého, saudíš tedy wlastn se-

be

;

kem

wšak jen pihlédni jedno.

blíže

k sob,

u wnitr

jsi s

cel-

! ;

Prcdmhiwit.

X\'^í

Das Walire war schon lángst gefunden, Hnt edie Geisterschaft verbiinden,

Waare

Als alte

fass" es

an!

So fot nun wende dich nach innen, Als Centrum findest du da drinnen,

Woran

Wšak

známe

krajane!

dy sbírám, ili

dobe,

jenž

ty,

a nejednán

to

wíme kam cílíš. Já bychom wjenž wšudy zrnka praw-

libost není

Wímt wý-

tráwíš z hotovvého.

již

ekl, že ivtda jest

wšech, wím, že staré slo-

jest jen nmdrolibost

Avo Filosojia

wda,

pyšn

jsem

rozum

sledek ^vzájemných

pauhá

ten nápis

se jakž takž,

dli, kdo z nás jest hrdý, já-li,

já

Ano

wdec! — hm!

Avda,

ku: Odpus

^Dohroivída!"

jenž nepeje samostatnému rozumu;

prawí jeden, je hrdost!

kein Edler zweifein kann.

nápis:

ale

ne wéda sama

a

ješt skutek, Avdolibosti

asowá, pominutelná,

skutek

ale

samo sebau rozumí, neb jest to wda má, (arci ne wýhradmá, nýbrž jen slowo jest mé, wc ale sama majetwždyf já nemíním nost obecní), a tedy nedokonalá; skaumání swé ukoniti, aniž samolib sednauti sob, odhoditi hl a šat pocestný, s pyšným wdomím: „Již jsem u cíle, dost wím a wíce wdti nelze." Takowé swdo-

jest

arci jen

tof se

n

mí, mohlo-li

teba kdy

w

skutku a bez pokrytstwí býti,

asu upímné býti nemže, kdež ím wíce mraky pedsudkw a klamu, ím pilnji a sm-

za našeho se trhají leji

protíná se ohrada a

daucnosti,

záwada kolem samostatné

w-

tím wíce otwírá se wyhlídka do šíi-ky a dál-

ky oswícených kraj, jichž má neustálý duch dobýti. Kdo pokrauje s pokornau smlostí, má arci asem takoka odpoinky, když totiž sob klade úty z cesty swé, a obrátiw se hledí s chlumu dostiženého na minulé swé kroky; tehdáž

ale

ducha swého, a

w

swlíká hadí

kži

a

shazuje

knize žiwých wykáže

se

šupiny

mu nowý

;

:

XVII

Pedmlinvít,

Nuže

až jej zase popíše.

list,

nm,

jakoby

šlém,

ti

stál

s

dluhem

arci jsau na omylu,

a capartí

kži, kdežto on wzchopiw se bére se da

již cíl

proto

i

swj

ješté saudí

ktei-í

ti,

!

a zásluhau

na

listu

jenom swrženau

sob

wi-

s chutí dále,

osvícenjší a cestu k nnui

spisowatel této knihy rád

o

pede-

jistjší,

a

opakuje

Stets íreíorscht und stets o-egriindet,

—

Nie geschlossen

oft geriindet,

Zwecke,

Heitere Sinn' und reine

Nua

— man kommt

Než kterak

mže toí se

w

pozná prawdiwý pokrok? Neb se

se

kole,

ru,

pec widti jest,

a

sem tam,

jako mrawenci

w prawo,

dol; komu máme witi?

kterak se av

lewo,

a

hem-

wzh-

lowen-

jdau jednotliwci tak

kojnau svvau zemí toíme ustavvin oko-

neb jinak,

s

lo slunce,

ani a

a piinliwosti

W celku jde

stwo ku pedu, jako se wšichni,

bezpen

chzi

pilné

anebo snad jde nazpt, ješto wšichni

prawí, že pokraují, ží

pi

že pocestný

státi,

wolil eine Strecke.

newdauce. Jednotliwec ale, chtje pímau cestau bez okolk, neswi sob

jíti

sa-

molib jen lampikau swého rozumu, nýbrž pipoj se k swtlu obecnému, tak abys s ním splynul, ale sebe neztratil. Kdo jde o swé hlaw stranau, ten pijde z cesty; kdo ale rozum swj nerozžehl swobodn, poslaužiw sob píležitostn swtlem obecným, chodí na ulici bez úrazu, ale w saukromnosti domu swého tápá we tm; newida rozdíl wcí, man saudí o nich, anmsíwá poprositi sauseda,

aby

swtlu sausedowu,

a

bludiek. Každá

mu

poswítil;

kdo wí, jaké

wí

potom arci jen to swtlo jest, snad

wdomost neswobodná

jest

neblahá

mysl jest tu takoka nádobau cizího zboží, a kdo se tím upokojí, podobá se hladowému, jenžby nose

kapse,

daufal nasycení.

Blázínku

!

pemnit

chleba

w

musíš tuto

a\

PedmJuwa.

III

cizotu

we swau

Toto oswojení obecní ^vé(lauc-

podstatu.

nazýwáme

slowem fdosofia. Wšichni, když dospíwáine k rozumu, nalézáme welké ddictwí duchowní po swých otcích; jest to jako žlautek we wejci, jako maso owocní, prwní potrawa pro nastáwající nowý žiwot. Obec, církew, mraw, hned nás zajme, dománosti

cizím

e

obyeje, spsoby

cí

rodiw

sausedw, zkušenost a a potebách wšed-

a

chowáníse wrozUcnýchpípadnostech

nám

ního žiwota

pomyslí, jak se

na. Takowý

s

lowk

se nabízí;

wší úwahau k nim

se pipautá,

ním

lid,

stalo,

bu hned

ale

a ostane

tak,

pede kdy

aniž

aneb možná-li, aby bylo

ji-

jenž bez powážení iní a smýšlí jako

jeho otcowé, nazýwáme sprostý, k rozeznání od zwedených, kteí, jak slowo samo dáwá na rozum, nebyli zanecháni

pauhému

starších,

nmému

takoka

aby tau

cestu jistau, zí

a

psobení píkladw

nýbrž úmysln od wychowatel wedeni šli,

že prý

po wykázaných stezkách,

Jiní ale

Inu, jdau

di)brá.

na

mno-

šetíce poslušn postran-

wích, bujn skoí nkde pes

ních plot, madel, zábradlí, lidé.

byli

a

slowau dobí

ti

plot pro jablko

pod

kolem wíchu cestau zakázanau, to jsau winníci. Ani tito ani oni newdí pro jedno jest dobré

štpem,

a jdau

swdomí; ale poswdomí kázalo a kámusíme ponkud nedwowati. Co káže swdomí

a druhé zlé.

myslíme-li, že,

Tm'kowi

a

Každému prý

to

prawí

co kdy vvšechno toto

wbec

Nenáwidt

fanatikowi?

dowat jinowrce. Co despotowi

? Zdrtit

a pronásle-

každý

dé ruky, která sahá po znaku dstojnosti

svval

kaž-

lowí. Sw-

domí samo má tedy zapotebí swtla, aby widlo. Toto swtlo jest samostatné, swobodné poznání ili wda. Jest tedy jedna stránka da.

jeme

wdy

samostatnost ili

Ale žiwot, jehož uspoádání zde poznati, jest

welká rozmanitost

swobo-

swobodn usiludj a inu roz-

XIX

Pcihnhiwn.

padlých

jest to sice praiid jeden,

;

ale

wln na

nm mno-

ho rozdílných, ano žiwot není krom tchto wln. Schwalohlídnauce se po lidech zwedených, s tím zámyslem,

n

abychom uvidli, kterak poznáwají žiwot, nacházíme, že wtšího dílu zanecháwají píležitosti, aby wybídla rozum ku posauzení nahodilého skutku. Tu pak saudí kaž-

z

dý,

ani dost

málo se netázaje

w této wci, neuil lub a jest

nco

jen

wcech

se o takowých

»jsem-li

:

pronésti

s to,

nepemýšlel ?" Kdo se

o které jsem

saud

málo skromný, mlí, když o mathematice a

jedná, též

pi

mnohých jiných rozpráwkách; ale když se rozwažuje, 00 je dobré a

swj

každý

zlé,

Toto

hlas.

mlo

skutku poznání žiwota

aspo

wšichni

dobau

wždy

wdli

se stawí, jakoby

mýliti.

osamlém

že by

co a jak,

w

jelikož

a po-

wedau sob. Ale nedejme se tauto Akoli jest rozum obecnost myšlének, wybídnem, tak jako zvvuk

pece

nástroji;

nelze íci,

me, jak se shoduje

s

dwodem, wšeobecné,

býti

jest hotow, kdykoli jej

w hudebním

dy,

pikládá práwo pronésti býti

této znalosti

podobau a

sob

nám zdá

se

s

jestli

jinými,

jako o tomto zwuku

jen,

krásný ili nic, než uslyšíi

rozum nemá ujištní praw-

pokud nepihlídne ke swé saumrnosti. Píí-li se

jiným rozumem,

Stáwá se blízkém

ale,

že

již

dwry,

nezasluhuje

o jistém rozumu,

sausedstwu swém,

srownávvá; tenkráte

již

až se urowná.

dobe shodlém w

newíme,

se

zdali

nelze se bezpeiti.

weskrz

Záleží-li

nám

na prawd, powinni jsme skaumati celau tkaninu jistých

myšlének a poznání; ba každau

ckém celku poznati; má-li s

jednu kost,

nerci-li

k.

wc

p.

poznání

žádá tedy

srownalost, saudobnost

w

organi-

šlechetnjší údy, jestliže nezná

spojení a wzájemnosti tla celého ? sti

lze jen

údozpytec rozum jen

wda

i

Krom

samostatno-

saumrnost,

rzných myšlének.

shodnost,

;

XX

Pcdmluwn.

Máme tedy za to, že wším práwem zasluhuje obecné chwály, kdo se pilné a upímné piiní, aby pí-

w

buzná poznání jakéhokoli druhu uspsobil

nazýwá wéda. Jsauf pak

celek, jenž se

cky zase spolu jen jedno

wšech údech ší

a

télo,

wdectwí

kládá se dstojnost

na

jsme

dobách powažowati jedny za

a

za-

této jednoté

ale jak

;

organický

wdy wše-

arci

u\v^'kli

pi

diistojnéj-

a potebnéjší, jiné za žádaucí sice, ale jen za služeb-

podízené tak i dobrovvd rádi pikneme pednost ped mnohými, aniž obávváme se, že nás z toho kárati bude, kdo vví, oc se jedná, oc we pítomnosti, a w budaucnosti. Mrzké jest opakowati, co se již tolikráte rozbíralo; proež ani slowíkem nechceme roz-

né

a

:

o

dobrowdu;

množiti hojnosti chwály, jíž staí welebili ale widauce,

že to již

má

býti

znamení jakési swobodo-

myslnosli a zdrawého praktického rozumu, myslí od filosofie ší

odwrácenau

piinliwosti

ukládati

uznali

:

sob

jakési jiné

prospšnj-

w této

jsme za powinnost,

vvci

a upímným slowem Kdo jest úhlawní nepítel filosofie od poátku, nemusíme ani napowídati: každý to vví, kdo se jen pon-

poslaužiti pravvd.

též se ohlásiti,

kud

w

ohlídl

podobnost ností

starém

rok píin

rozlinosti

a

nowém

djstwí.

Ach,

pi wší

duchownímu

se oku

tahaun. Tauto wšak jedinkau zkuše-

mlby náš wk filosofii míti u welké ponwadž z nepízniwc lze uhodnauti hod-

mohlby

wážnosti,

a

nost nenáwidného.

náš

wk

mu

pináší

sofii

i

jmen wyskytá

a

Ba

powzme

nejwíce zakládá, jest filosofie,

zkrátka

wno,

ano jedenkííždý

:

na

em

si

které ženichu svvé-

wk

má swau

filo-

za newstu. Ai, kterak mile plynau prAvní léta je-

jich zasnaubení

!

ale

zponenáhla láska wzájemná mine

prwní zanícení chladne, rodila paní,

neznají se

wk

stárne,

dti,

kotci, on nezná se

jež

mu po-

knim;

tím

XXI

Pícdinluun.

w

powstane rznice

dti samy

na slabost stáí,

átku se,

plamen

ní

;

žena jeho

a

Wda, uiníc

sama se wrhne do zápalu;

hranici,

nad

rodin matka se dlí ujímá, ale swau matku. Otec Wék zeme

zapírají zase

šlehá,

klesá, ale

mládne, a

s

šat požírá,

na jeho

ale eihle

!

sama

tím ona

hrob

ím z

wíce

po-

omráena wíce se zas obžiwuje, mní mnohem krásnjším tlem, bystejším

libozwunjším hlasem sestaupí panna s hranice a padne do náruí mladému Wku. Lze uhodnauti, pro kdo hrdá wkem swým a wdau; prawíme jen tolik, že

okem

a

pítel lidstwa není,

ponwadž

brání,

aby samostatn nc-

wždy kaukalo na boží swt jen skrze schwaln barwené. Tmto zajisté use-

prohlídlo, nýbrž

sklo tak neb jinak

dlau nenáwist newywrátí,

aniž

wbec mže pemoženo

býtislowem, co se nezakládá na rozmyslu, nýbrž na vvli. Chtíce

tmto

wyjíti z cesty

(neb neradno jest

s

nimi se

anineuwádíme protiwného slowa filosofia; wšak nám ho teba není; wždy naše ivéc/a docela se hodí,

potkati),

aniž zní tak

dý wí, že

k.

pyšn, jak by se nkomu zdálo; neb kažp. dobrowda, krásowda, dušewda, od

píspwek lowenstwo.

toho neb onoho sepsána, není nic jiného než

ke stawení chrámu

Pi

této píležitosti

Wdy, žádáme

jejž stawí celé

pp. spisowatelvv našich,

wzali na powáženau, užíwáli se k. p. dušesloAví a

né

slowo

).nync

w takowém

j.

jen Ji/ologia

-d

od

smyslu peneslo do eštiny, který

nejmén

psi/(7w/os;ir/, a

tohoto slowa poznáme. slotvo

sluji, a

práwem wýznamu slow i-ecké mnohozna-

Zdá se nám, že se

w tom

složení

aby

jest

rozumný. Pirownejme

hned potutelnau mniwost

Pipomeme sob koen

nehodno nám bude nkoho

se tomuto ^slow' protiwí.

— Prawíme,

našeho

kárati,

jenž

žeby bylo zby-

tené skuteným nepátelm Wdy nepíze tutowymlauwati; neb oni též wdí, co iní; ale jsau jiní, ježto

;

XXII

Picdinhnva.

jsauce milowníci blaha lidského a proto zastawatelé o-

becné oswty, práwé

s

dobrým

tímto

Jsau

swdomím

lají fi-

marné pemyslowé hraky, stawení w oblacích, lapání wtru, strojení ideál žiwotii skutenému nepístupných; jest to maení asu, jehož i nejpilnjší má nedostatek, cht initi, eho jest neprawíce

losofii,

:

to

estn

Avyhnutedln poti-eba miléniu národu, aby se

po-

—

w ad

bratrw swých na bojišti djstwí. Nejbolestnjší jest opowrženu býti tauto wýitkau lidumilownau stawil

sob

ale rowážíme-li tí

se

nám hned we

slowa pozornji, hana obrá-

tato

Wždyf wdomil

chwálu.

co lidomil, powýšení národu, a

nebo kterak

kdyžby

to sice

samo chce

to

oswícením cesty;

chce lidumil rownati cesty

a wésli

lid,

píprawu newidl ? On ale prawí: „Wšak já widím sám dost; nepotebuji k tomu lucerny Diog-enowy." O bláhowý! to twé widní jest práwdomilstwí, jemuž se slowem protiwíš; wždyf da není krom lidí každý rozžatý rozum jest njaká kapitola tétowdy; jen že ten neb onen sestawí wšecky cest neznal a na

w

w-

;

každý erpá z obecného, jako každé oko wiswtlem obecným. Že ale sestawení jest takoka powtrné, tu zase malta welmi ídká, tu zwenku Bude kapitoly

;

dí

neúhledný, tu malá okna, stecha píliš wysoká, úzké,

schody nepohodlné,

položení

nebo na wtru; wšudy nco: stawitelíi,

a

pohle sám

tob; saudíme

o

swtu

w dle

ai,

promi

dwée

na wýsluní

pi-íliš

ty

kehkosti

sebe, zda-li není chyba

oka swého;

w

tom

již

na za-

wdomost swau Žádný lowk, milý brachu, neubrání se wku swému, žádný nemže ostati o sob, a ti, ježto se nám zdají geniowé a takoka samolety, jsau práw jen nejzdailejší ustední wšech rz-

jisté

klameš sebe samého, mníš-li, žes

neurownal

dle

žádné

filosofie.

ných myšlének, takoka saujem swého

wku;

u

tch má

XXIII

PedmlHwn-

wda

lilawní sklad

konin pijíždjí ji;

se

swých poklad

kupci,

sem

;

a rozwážejí zboží

ze wšech

ale

po celém kra-

tito zakladatelé nowého spsobu pemyslil podobají wysokým horám, které jsauce wždy wlažené oblaky,

wláhu nepeschlými praudy

tuto

posílají

do rowiny. Ja-

ký by byl rozum, kdyby obywatel rowiny

lál

horám,

ka K emu waše nepístupná zídla ? wždy •\vody mžeme se napíti pohodln z potoka neb

zdrawé

:

dn.

Arci,

stupních,

ale

odkud

tato

rozwáží literatura

a kolikerau struhau

pipomínkau dotknauti

kolika to,

co

Nechceme pítomného rozwádní, ale

se prýští ze studánky, již nazýwají fdosofii se

ze stu-

Moda? Powažme, po !

ohlédnme se, co se stalo s Kantismem. Jaké to byly kiky jaké hašteení, jaké žaloby a náky ArCi každé !

!

pokolení ušlape

w nm

;

si

takoka

swj

pelíšek

najednau powstane biic a burcuje

nechce zahátého místeka

nádoba pro wíno mladé,

opustiti

;

howí

a

sob

tuf se

;

jeden jest

jim

již stará

druhý jest hrdý swéhlawec,

Jenž od jiného nic nepijme, tetí jest

líný,

aby pokro-

twrtý zabrán myslí we wýdlek, newšimne si wdy bez procent, která ješt k tomu uwodí w neil,

pátý newí na možnost pokrok, ano na prawdu samu; šestý neschopnost svvau ukrýwá hanním nowého díla sedmý má tajné píiny swého protiwenstwí, osmý prawí dobe já neodporuji pihlídnaut k této nowé wci, nezawrhuji bez zkušení, ale kterak mohu pistaupit? Avždy to zataraseno samým náiním

milost;

;

:

že auzko jest lowku po tchto mezi tmito trámy, prowazy, etzy, ebíky

školní maudrosti, tak,

lešeních,

se prodírali na místo píležité k slušnému

wátý zadal úsudek wíce,

swj

jinému wdci,

kteí nehrub se ohhžejíce,

za množstwím,

a newidí-li žádného,

a

pehledu; de-

tch

jest nej-

kudy jdau,

kráí

sednauce ekají

:

XXIV

Pedmluwn.

— Toto

na karawanii. hle

již jest

!

knihy jsau na

pi porodu

Nahlédnmež

,

wdy

wýje-

do historie fdosofie, a wyznejme

cíli

zmny pwod

w

mají

i

se

díti

samé powaze

nikdy nejsaucí dokonalé, ale dokonalosti

lidské,

po ní

a

zmnu

Tuto wšak

taužící.

hrdostí wytýkají wdolibosti,

zase

kteí zakotweni

ti,

sob ukonení

a nepohnutedlní, chwálí

wdaucno-

svvé

ale praud djinv, jenž jest neuprositedlný, neupla-

sti;

wšech wcí,

titedlný kritikus

wymiímjí

mnozí

w swj

jiní,

Na

as.

i

wždy

opowážliwosti jeho

proti

ti

uchystal.

že se tak dalo od jakžiwa a snad

,

powdomé hokau

swému

piedchudci

proslau, nezajatau myslí do

bude, protože tyto

snahy

naše školní

i

;

hlawii sám, jenž se wzpau-

jest

jaký

wiiw rozumowých

upímn

cokoliw se píše

založeny, a tento Kantianismus, jenž

tolik trpl,

osudu

proti

zí

vvšecko zakusil Kantianismus, a

we wšem,

nm

,

ty zanáší

mniwosti

této

af nehledí tak

na rozpory

poru wyšší

pewnjší srstá

a

se

sob

ustrkují se

kteí sice právvo pokroku duchu neupírají

;

i

ale

škol jako na swornost a

jednotu snahy, af pozorují, kterak

bec

a

dále,

durdí a cauwnutí

wždy

a

ano

žiwot,

wšudy ž,e

z

roz-

žiwot

w-

rozpor a saupor. Co kdybychom byli wšickni stejní ? co

jest jen neustálý priiwod

pak by bylo

z nás,

bychom mli za djstwí?

Opakuji, co bylo

eeno pi

jiné píležitosti

Jedno o druhé se musí

Kde má

Není

lowk

z

drobk

powolán k pokoji

wždy pokoje dobýwal. Než práw wyhnutedlnost rozporu, proliwenstwí ; rád slyší

aby mohl jimi

snáší

hlasy

i

swj miti

chvvála wšestranná

títi,

celek býti.

;

ten,

ale

k

kdo

nejpokornji s

boji,

aby

nahlíží

ne-

saupew

druhé a jiné strany,

proto jest chwála ustawiná,

podezelý

jed, jehož

kdo se napo-

XXV

Prcdmhtwn,

u welkém

líkal,

ho

;

nebezpeenstwí,

jest

widíme, že

ztratiti sebe saméwždy jen slávvau se kaWarujme se lowka,

páni, jimž

ti

i

nejmén mohaii se poznati. wšem líbí! wyhnme se ped tím, jenž se wšem chce Ubiti; kdo jest posedlý samolibostí, nehodí se ke skaumání prawdy, a pohoršení jeho, když má krom sebe slyšeti i saiiseda, jest již zpedu dkaz dí,

jenž se

chatrnosti díla jeho.

Der Mensch,

die kleine

(Sích) Gewohnlich

fiir

Narrenwelt

eia

Ganzes

hált.

Totof prawí Faustowi arci Mefistofeles, ale

—

wme

mu, onf jest dobrý znatel srdcí našich. Zmnliwost, neustálost lidské wdy není potupa, nýbrž chwála její, a bylo by rauhání, powažowati sebe neb kteréhokoli clowka za wšewdaucího.

dostaten

poznali,

pístupnost;

w

wláha

Co

aby se jistá

se,

a

slowo

se

nám

jest za

wdy, filosofie

konení wklauzalo to

;

nebo

jednotliwost sluší básni,

a

jest to její

asu

našeho

uwedla

w

jiné

;

w mené ádky, wru protiwí

w prawd

poesie a

pi swém wýjewu. Smyslná duchowní obecnost

básník widí na jednom wšechno, ili wšechno

jednoho uritého

básni-

bohužel dosti zkaušíme.

jakž se shodují

tak se rozcházejí

filosofie,

wždy

odkud chcete,

wažte,

celé literatue.

ctwí bez základu písné

Nežádá

Též jsme

že jest marné naíkání na její ne-

wd;

w podob

(lowka w podob Fausta); wdec aby mu náhodnými rozdíly ne-

nedbá na jednotliwosti,

— Pro

zastínili

wnau

áten

jen smyslem wšecko pojímá, jest

spsob

písma,

swdomí

ejn i

spsob

skutky naše

býwá

ducha

a

jednotu.

i

samo, že

to

filosofský

podobn

lowk

ale i

Tak jako

po skutku oby-

wda

žiwot doprowází a následuje.

po-

poesie prwní

poslední.

doprowází,

nejjasnjší;

i

dje pírody Widíwáme prá2

XXVI

Pedmhtwn.

rozkwt

když pružnost žhvota poíná klesati, když w skutku nelze stawti; neb po welkých bauích žádá sob lowenstwo odpoinutí; tuf o sobe tráwí \vé

její,

w

a zažíwá a

podstatu

ped

zy míhají se

neupewníme,

wnost

rozumem nepromníme u

Wšak arci, proti tomu žádný nic dstojnjší než smyslnost lowka;

jest

nedá wyslowiti

—

emu

tak,

nesmysl.

k

emu

to augurstwí,

ty

„ty

pawuiny

kukle? co se

aby každý rozumný hned pochopil,

Píteli!

zhyn wšecko augurstwí!

zhyn

šejdístwí a zlomyslné zadržowání a zawíjení

vvšecko

prawdy swaté

jí

jen

w

wíce nežli

zanícení

míti

ten

práwo osvvditi

jednau zdrawý rozum, jenž

swém

nepátelé

její

zlý terminus,"

y,pa^Yuina,

Kdo má

ale

!

neuško

upíry,

rychlým praudem

rukau, jestliže jich

pi zdrawém rozumu;

ostaíi

wc

djstwí wnšní. Úka-

dje

myšlénky.

tch termin?" k jest

mní

a pominutelnost jejich

nemá; rozum ale

nám pod

a zmizí

ubíhají,

swau

smyslem,

pro dobrau Zlá to jest

!

twj „zdrawý rozum."

toto zdravví?

wil

Nebyl

jenž zastáwal skipce a hroznjší

to

mry,

na arodjnice,

wci?

JVebyl

Ba co to zdrawý rozum, s nímž ml ptku Galilžei? budeme wyítat, co kde a kdy bylo zdrawým rozumem a nyní nám jest pošetilostí ? wzpomeme jen na postup wlastního rozumu, jak jsme se

mu

uení, a za nkolik

jak bychom byli

ho uení,

a

te

i

žiwot

se sami

nkdy smáli lomu neb ono-

let byli

dali

jsme Pauli ze Saul, a

za prawdu toho neb ono-

tomu smjeme

!

O

píteli

!

ko-

zmnu

mu wždy

bylo

swé

a tato powdomost iní jej skromným, snápi neustálém kýwání mysli klidnjším nežli

mysli,

šeliwým

a

o prawdu,

ten zkusil

jsau usedlí ledowí jeho odprci.

Jen

mnohau

uweme

terminy, jako jest „zdrawý rozum", a již nás

takowé

powedau

na prowázku! Každý rozum powažuje se za zdrawý;

Xa\ II

Pedmluwfi.

ím

wšechno nowé,

neobyejnjší,

jest

rozumu

tím wíce uráží samolibost

me pi každém neoekáwaném že

slím,

i

sami

té

wci

zkušený echtá se a

wynálezu, a proto

zkušení usmíwají se, a

pak

laje,

kauká

arci

méné prawíš

:

„A

lid

myne-

otewenau Ty ale nic

s

anebo tíská do wynálezu dáblowa.

liubau,

wšem

pwodnéjší,

starého, jakož widí-

postupuje rozum, ale af

rozpráwí

srozumitedlné! Populárn mluw, prawda budiž po-

kladem obecným,

we wýhradním nájmu wy-

a nejen

wé

že toto mnohé rozpráwní Každý se odwoláwá na prawdu, a jeden druhého jmenuje bludaem. Kdo zde rozhodne? Kdo má ten zdrawý rozum per excellentiam, jehož zdrawí uznají wšecky strany ? Darmo hledáš. Co tedy init ? ekat, až tito rozumowé otrau swé drsnatoAvolenc.'^

Pi"íteli

!

mi,

o prawdé jest jen šálení.

sti,

až se okulatí, aby

pímru Kde pak

síly

cti

odporníka

prawdu.

jen newolej-

mže jen rozumem uwádní w podezelost, utr-

— Nái-ky,

prostedky mohau

osobní a podobné

piwésti Hranice,

žádná argumentací, a

we swém

se zase rozpadnau;

mocí k rozhodnutí! Rozum

pemožen.

hání na

shodnutí a

W literatue?

jest turnaj jejich?

nie cizích býti

we swém

swé powýšili? wšak

k pádu hl,

,

nauze,

ani pro

býwá ješt na wšech

ani

bolesti

srdce

contra;

tof

když rozum sám

zná, že blaudí,

(ale

nejsau

bpvalo

stranách; muedlnictwí jest

kaz osobní neústupnosti, ale ne prawdy o sob. kráte jen,

sob

sice

nemohau oswditi

ale

d-

— Ten-

odporuje, a sám po-

k tomu musíme

mu

nechati wolnost,

aby wyslowil, co a jak chce), jen tím pijde rozum sám k sob ; ale když nmsí ostati na pl cest, nepozná sebe, ani ho nepozná jiný,

šíky,

a

pibýwá

množí se slowa, a obálky, a

pone

rozbíhati do

ne poznání;

fraseologie

a tu se ale

pak se cesty wedaucí k

prawd

a

XXVIII

Pedniluua.

swobod

na dlauhý

niusmie

as

za maudrost,

jen zanesaii,

tak že již uznati

nkomu

když se

podaí

stásti

odní jazykowé, o em srdce ani málo newdlo. Než pistupme již k té tak zwané

se sebe toto nalípané dost

populárnosti, neb jak oblíbeno jest mluwiti, rodnosti.

— Co žádáte?

„Aby

wda

se

prostoná-

psala slo^\7 sro-

zumitedlnými."

Tof zajisté žádost sprawedliwá ; wžd^i aby se tlo, a prawíme co teš, rozumj,

se píše,

:

kniha nesrozumitedlná mine se se

swým powoláním

ujímajíce

tohoto

se

srozumitedlnosti,

jádro

obadejme,

každé

frasí,

w

w

ale

skutku jaké

wyfintný

jen wylíený, ani

;

samého slowa každému slowu,

adra, má-li

jest

Kdo neml snad

procházeti se si

za

nebo snad

prázdnoch.

mže

wbec obwyknme

sáhnme

jadrné tlo,

i

chuti

ani píležitosti

bazaru skupených slow a slowíek, ne-

pomysliti, jak

mnoho

jest prázdného,

wetché-

má hojný odbyt pro swau úhlednost; ano prawím, my za našeho asu, nemohauce pro pekážky a záwady, zatím nepemožitedlné, notnau pípeží prawd poslaužiti do kopce, aspo jí tím mžeme

ho zboží,

ale

usnadniti cestu, když

jí

z kol

oškrabáme pischlé

bláto.

Nuže pizeme k naší „srozumitedlnosti". „Piš tak, aby ti každý rozuml!" Každý, prawíš? Kterak porozumí ten pojednání mathematickému, kdo ani ješt té

—

práce

nepodstaupil,

nauiti

se

zaátkm potáským,

ba ani nezná cifry? kterak ten uení o žiw newidl k tomu píprawy? kterak

lub, kdo

pauze

uwí

na

smyslné schopnosti,

stupni

astronomw?

Slunce prý netoí se kolem

Avšak to widí na

jak stojí

poítání

zem,

on

—

swé oi, jak wychází a zachází! mezi rozumy, jest rozum dtinský a pro dti piš dtinsky a dosple pro

— rozdíl jest rozum dosplý — dosplé. — Dobe

Nu

kdo

ten,

tak;

jen mi

powz,

kterak

mohu

: ;

XXIX

Pí-edmluu/a.

psáti O

práwním zízení obce, o manželstwí a podobných

wcech

i

:

a jak

mám

mls-

psáti o lautkácli,

perníkowém kopeku pro uobchodníky, lékae a j. Odpowíš o

—

duchovvní,

sedlé,

mi

po dtinsku,

o zlaté karkulce,

cích,

Nezáleží srozumitedlnost jen na tom, jak powíš,

co powíš, pro toho a onoho.

— Nuže,

máme

již

ale tolik

rozdíl mezi rozumy, že poíná slowo srozumitedlnost,

poáten

temnti;

jasné,

jest srozumitedlné,

ekneš-li

mnohé kauce

we

piš

:

popudíš,

Ba,

:

ba

mén w

plnící

ím

odpowd

neb

wždy složenjší

píkladech,

ježto

se

co myslíš

rozwodnní, peníze;

jest

w

proti

s tauto

archy,

na

podobenstwích; hned

twé žádosti wzpírají,

rozwláností?

ale

marn

wru

tof

kradaucí

as

se wíce zahalí spojitost myšlének,

skutku rozumím,

co

to,

a nesnadnjší.

byf bych

A wšak jest ješt jest nco známého,

podobenstwími.

i

a

tím

hlavvu peplnil

na powáženau toto

Podobenstwí jehož podobau neb pipomenutím chci uspsobiti myšlénku novvau neho neznámého, a píklad jest nco jednotliwého, na nmž chci obecnost uiniti pochopitedlnau.

— Ale býwá wc to

nebo

mnohé stupn rozumu, jež jmenujeme eckým slowem kategorie w našem jazyku jest to jako uritelnosti. Jeden nemyslí jina nežli podkládaje wšemu píinu a úinek, a sice wedlé sebe neb po sob. ale dwojí; jmenujme tuto ošemetná, zwlášt

kategorii

prwní,

s

podobenstwím

mechanismus.

obyejný;

jest

wyšší žiwot, jakožto

Kdo

se ale o

žiwot myslí etízek,

a ten

rozum,

jsau

protože jest

wyšší jest chemismus,

samohyb,

pak duše,

podobenstwí jako hodinky;

pak táhne

obhne

;

ta

koleka,

a co to

SwThlo myšlénku o dwa stupn

ješt

pak duch.

tchto stupních nepeswdil, ten

w

mi, až etízek

Tento

;

si k. p.

žiwot jest

a ta hýbají

rafika-

podobenstwí pomohlo ? níž.

Podobenstwí jest

AXa

Pfcdinhlun-

též malowání jsi

duchowních wcí. namaluj božstwí, a co Obmczil si neobmezenost,

uinil Av mysli sprosté?

a tedys prewrátil rozum.

pojem, jest pauhý

K. p. sntí,

rozum, a nemá žádné tlesnosti; nápodobím-ii

to

snad

etízkem neb kruhem, podšaupnu jinau myšlénku, totiž Pomysleme sob spojidlo místo spojení, a to rozdd tof jest jen wedléti wci w spojení mechanickém bylost a+b-^-c; w spojení chemickém jsau abc=D., dle žiwota jsau a, b, c údy inící jedno tlo žiwé; !

;

dle duše jsau to jednotliwé doby, jejichž obecnost jest

Powažme

duše.

na mysl,

co

jiných widí.

smšných

swdomit, a každý uwe sob wci bu na sob zkusil, bu na wezmi ped sebe rozluštní njakých

toto této

ano

mysmjeme jistému matení stup rozumo wýcli Ui kategorií; a wšak

anekdot,

totiž

rozeber je až na pauhost

poznáš, kterak se jen

šlénky,

a smíchání

emu

w

se

w

patrnjších pi-ípadnostech

pi nejwážnjších wcech

smjeme, toho

se

nejwíce dopauštíme, a uvele-

bíme takowý smsek. Tímto rozjímáním wedeni, prawíme, že práw nešetení pi-ísných a uritých "vvýzna-

mw

rozpráwce

wdecké

a pílišné Avklauzání do

po-

dobenst^W jest -matení a zatemování lidského rozu-

mu"

,

a že takowá srozumitedlnost jest jen

zdánliwá,

Prawá srozumitedlnost docílí se jen prozetelným postupem a organickým postawením každé myšlénky tam, kde státi má; najdeme-li ji na swém míst, hned jí rozumíme, a toto prawé rozi-adní jest prawdišalebná.

wá

definicí,

jíž

tedy

nemžeme

míti

jako na

krámu,

každému po hotow, aniž wyhowti mžeme tomu, kdo ex abrupto skoí do stedu wci, a hned chce se, milý brachu, abeced, míti rozum se wšecko. pak mžeš ísti, pak rozumti. Když kdo zbrkle umíní

U

sob

nauiti se astronomii,

a

hned hmátne po knize,

XXaI

Víedmláwa. rozevvi-e ji

w

prostedku, te,

u >vzteku praští knihau,

nerozumí,

nemrzí

se tak na

jako na swau neschopnost (kniha jest srozumi-

knihu,

tedhiá, ale ne pro

a

niemu

te, tajné

ale

nho)

;

což niedle myshte, že

snadnji a

jeho

záležitosti

wyznejme radji, že

jsau poznatedhié ?

lowk

beze wšeho namáhání

lowk

až posa-

wad wšechno wedlé sebe zná wíce nežli sebe samého. Nesume marn, ale ume se díwe sauditi. Jakžkoli zastáwám písnost a takoka nepokalenost wdeckého slohu, nikoli nejsem pítelem jistého nahromadní wšeho náiní, po wšech dílnách vvšech mistru sebranéale

zwlášt mrzké mi jest ono wšech školních termin píiwodn zpotwoených otrocké pewláení w náš jazyk. Oprawdiwý rozum stwoí sob brzo slowo, a jen se tch nástroj w komorách fdosofie až do stropu nahromadných nelekejme. Z wtšího dílu jest zbytené ho

;

již

to

ím jas-

harampátí jen na památku zde uschowáno.

njší

rozum,

tím snadnjší

miluje jednoduchý,

ledajaká

také

jeho

!

Wšak

powahy.

ložení,

Nuže

ponkud

s

o

i

wábiwau Udedností chudoba

wíš

ukrýti a

;

pak

hlasatele a

srozumitedlnosti,

wýkladem,

krása

nawsí na sebe

sob winu swého

hajiteli

tímto

prawda

již

shodubez do-

co wlastn ona welebená populárnost znamená.*

Wda není

kázaní,

není kantorstwí, není obecný peníz,

nýbrž jest pokladnice a co

ale co

ale prostota není

nemj wda sama

ješ-li se

šat,

chtíc tauto

fiflena,

bídu wnitní

sprostý

wýznam;

má skutenau

;

w

ní

platnost;

uloženo jest stíbro,

w obhu

ale jsau

zlato,

bezcenné

sob papírky, na nichž stojí zaruení, že kdo takowý má, každau chwíli mže skutenau cenu u pokladnice sob wymniti. Butež tedy pro lid a pro pohodlí jeho banknoty w bhu; ale hlídai pokladnice bdte, af není wíce wykázáno na papírkách, než wy skutené o

XXaII

Pedmhiua.

platnosti chowáte. Toto hlídání,

toto

množení platnosti budiž pak ale obce; neb na wrnosti tchto

Konen

dúwera obchodu.

též

pepoítáwání, uznáno

úedník

že

Av^znejte,

nazý-

toto

wy-

aby rozumy

která bdí,

filosofie,

rádi

upímn

wáte praktickými, rozwážíce u sebe ložení,

založena jest

\vy, ježto se

i

toto

wdn od

Avšecky organicky se shodowaly, zwlášt jest praktická, a jak teprwa ona, cuje

ježto

samu

marného blaudní mysli;

praxis rozbírá a

osw-

že jest „prawé rejdišt"

neprawte,

iS'elajte jí,

!

že

maení asu,

to

jenž by

lépe mohl býti wynaložen. Filosofia sama jest snášeli-

ona každau stránku wdaucnosti schwaluje,

wa;

jako službiku swítilowu žádá pro sebe. jest

prohledáwati

minulosti hádati

ale

wíce tší Avštiti

hroba

má-li práwo obírati se

s

na

se

poznáty,

jež

žiwotem pítomným a blaženjší

budaucnost? Chwalitebné jest a užitenjší než

wšedm'm potebám lidu; ale žiwot, wywázna z trampot a uspoádati. Krásný jest jest

i

bídy,

zpw

wc

tu jest

básníkvv,

klam smysl, ano,

w podob a rozkoš

co otcowé

fdosofie,

Chwalitebné jest

i

básník

ale

—

wda,

swdomí rozwádjí

ale ki"ása

aby

ím

míti

se

bez

wýtenjší

potomci míwají

w podob

poesie.

pauhau zwdawost

byloby zajisté znectní

ho ducha, kdyby ml zahbení a tu krásu i prawdu uráželo na pozoru

a

mli

skládati písma pro

tená;

wyhowlo

žádaucí,

uml nkdy krásn

tím rozsíwá wíce zrn pemyslowých,

af jest

abychom

tuto lépe

i

horšiti

pedešlé, skaumati, kterakby se nejsnadnji

prawdy

z popele

a

nkdejším žiwot národu,

o

poznajíce tento základ pítonmosti, wali;

Chwalitebné

hroby a mohyly,

staré

jen

na

af bdí

lowí-

nem, wdecká

co by

i

kritika,

aby se struhy, ježto obecné

po wšech údech národ, zachowá-

waly isté, a nezanášely se nedužiwým kalem.

Wy

ale

:

XXIII

Predmluwa.

editelé plavvby po praudech literatury

prozetelné práci

wnowáno

jest

swobodná

wda

její.

Wy

prawíte,

národnímu blahu; s to jest,

neite pi-ekážky piinní Avaše

že

než wizte, že jen

aby byla základem blaha du-

chowního a tlesného; nebo jen ona oswcuje ale odporník její obmýšlí zmatek,

byl

wždy

rozbroj,

a ten

a

nenáwist, rozpadnutí, smrt.

co prawí Mefisto sám k

sob

poádá;

konen

jest a

Wme,

o Faustu

Verachte nur Vernunft und Wissenschaft,

Des Menschen allerhjchste Lass nur

in

Kraft,

Blend und Zauberwerken

Dich von dem Liigengeist bestárken,

So hab

Wšak lo

ich dich schoii unbedingt.

ale již

jsem

napowdl

dosti,

co se mi zdá-

zapotebí pedeslati, aby každý, kdož by chtl o tom-

to

sestavvení

wdl,

to podíwati, lila,

myšlének

o

uspoádání žiwota

sauditi,

ze kterého stanowišt by se pi-ízniw mohl na

aby seznal dobrau

jak mohla.

wíili,

která se zde

wt-

U

W

Dobrowda

^lowk

o D.

a

wda

wuhec.

každý jiný twor

jest jako

w

bytosti

a

wdaucnost jeho nemže býti wšewdaucností, než jen snahau upímnau a neustálau, wždy wíce blížiti se ku prawd. zwlášté tím, že spojuje a sluuje a sjednocuje poznání wšech wcí; mocnosti swé obmezený

a to initi musí,

;

tedy

i

by zadost uinil duchu swému, který ale zawždy jeden. Až dosawáde

též není rozwržen, toto sjednocení

sob

ano rozbíhá se na rozliné strany

pemýšlí, a povvažuje

prawdiwé; když se

wá

to,

domyslm

o

w konené

co za prawdu

že se to

s

Duch

wcech

dmyslem

za

wydá-

jeho ne-

wci

jedné

píí

jiných; též

býwá

jinak

domysly jeho o

w žiwot a toto lowka nespokojeným

duchu a jinak liwého

i

protiwné.

co sám ze sebe wywážil,

ale ohlédne,

zkušenost, nachází,

srownáwá, ano proti

lowku,

wší wdaucnosti nepodailo se

;

neshodowání iní ano

;

witzslwí piwádí

to

slabého

asto

až 1

se

w

cit-

we wíe

k zaufání,

í

Uwoil.

aspo

k naíkání, že kdy poal pemýšleti

se radji tím,

jil

co zddil

takowé neb jinaké. Ale

pedkw

od

to jest

nespoko-

a

swých,

af bylo

hanba muži, jehož úkol

by potomci wíce nalezli po nás, než jsme pewzali od rodi. Prawdiwý zdrawý žiwot pokrauje ku pedu, ne k zadu, aniž stojí. Jest tedy powinnost naše, piiniti se, by námi wdaucnost wíce

jest pispt],

my

i

wdaucnost jestif wejiných ta, kterau zde i ped sebe béeme, totiž nadlé uka o uspoádání prawm žiwota, ili dobrowda. Nejdíwe jest zapotebí ohlídnauti se, na kterém míst stojí w etzowém ostatní a celé wdaucnosti; ehož dojdeme tauto cestau: ekneme-li weda, i musíme si hned pimysliti, o em ili eho hned se nám tedy postawí iveda proti wšemu, co /esf. Jest ale wlasfn dwojí, totiž duch a píroda. Widíme pak, že i se upewnila a sjednotila.

Zwláštní

ad

;

lowk

poáten

jednota obau, kterážto jednota

jest

u každého lowka jest porušena; i chwálíme jen toho, kdo se snaží, tuto jednotu zase uskuteniti we wli swé, a prawíme o nm, že jest mrawný ili dobrý

Dobrowda

lowk.

jest tedy

wda

o tomto ducha a

pírody we wli sjednocení; proež musí

Wda o duchu, Wda o pírod, Wda o lowku

i.

2.

3.

me

jakožto o duchu

lowk má

to

neb ono

žádného, nýbrž jsau

w

tomto

kauce proto

:

mžeme

íci,

že cloioék jest

Jsme tedy jako jedno tlo

wtle; a

protož

rown

žádati,

máme

se

w

,

a

práwowdy.

práwo naše. Jelikož

wtleném. newyjímá-

initi,

slow sati saujem

nemá

býti

wšichni;

lidí

wšech.

roztržitosti

skutku spojowati co lidowé,

se wespolek chowati;

jest

pedcházeti

ji

a toto

pak wespolek

Wchází tedy dobrowda do

pak jen

we lowku wbec

spojení

ó

Vu/od.

jsme

byli wšichni,

zase

w jednotu

k tomuto

cíli

se

potom jsme se

máme

sestawiti:

wede prozetelnost

nazýwáme djstwí,

rozpadli,

a

teprwa

dalekau ceslau nás

boží;

kteraužto

a náležité jeho poznání

cestu

djewdu.

Dobrowda má tedy místo swé wykázáno s jedné strany za wdau o lowku, pokud neuinil nic ze sebe wlí nýbrž jen jak stwoen

wlastní,

jest,

a s druhé

strany

ped djewdau. §.

Maudrost.

i

2.

Náwod

he spsohnosti.

Maudnj a chytrý jsau slowa obsahu rozliného, rozumu sprostému rozeznatedlného, akoli mají též i

w

podobnost, Potkáwají se

bystrém posauzení konce a

prostedk, jen že chytrého konec mže býti prawý nebo lewý, na tom nezáleží, ale cíl maudrého wždy jest

dobrý, prawdiwý.

a konání dobrého,

Maudrost jest tedy poznáwání

kdežto mluwíce o

dobrowd, ohlíwdci šlechet-

žíme se pauze po poznání, neodpírajíce

wšak schwaln k této stránce nepihlížejíce. Kdo maudrý jest, i chytrý býwá míwá totiž rozum se žiwot a rozliné w pomry; chytrý wšak rozaumek nemusí ješt býti maudrost, neb umí se ncmrawnosti stawtike službám. Mže lowk mnohý zamýšleti we wšech skutcích swých konce dobrého, ili mže býti dobrý, mrawný; ale schází-li mu schopnost k wynalezání nejprospšnjších prostedk k nost žiwota,

;

nm

i

wrn

úmysl swých,

dosažení

zkrátka

nedostáwá-li se

mu

jménem mudrce.

i takowého spsobnost podobu mrawnosti, ale welmi by chybowal, kdoby nepoznáwal rozlinosti jejich. Oblíbí si jistý národ, jistá obec ten neb jiný spsob obcowá-

chytrosti,

Má

též

i

nelze

poctíti

4

Vtvod.

wespolného chowání ; tak neb jinak stanowí se

ní a

obyej

;

zachowáwání

a

mraw

obecní slowe slušnost

býwá mezi obcemi že

tak

mže

newdomky

této

w

chowání

asem

snesené

wle

nebo spsobnost. Welká

takowýchto nirawech rozlinost, to

Wáže

samo

býti zde

slušné, jinde

spsobnost na as, na místo a na osoby; ale w prawdiwé mrawnosti neuznáwáme takowého obmezení, nýbrž platnost pro wšechny, wždycky wšude. Má-li spsobnost a slušnost oprawdu býti krásným wýjewem, mrawnost budiž jádrem jejím; wšak arci i každý mrawný pii se odívvati prawdiwý úmysl swj we krásný šat zewnjší slušnosti, a piwykej a jindy neslušné.

se tedy

,

spsobnosti

a

mraw

auhlednosti.

§.

jest poznám mrawni sesiawiti celek wdný.

možno

Kteralt

3.

w

wdný

Celek ní,

jest

že se podobají

takowé jistých poznání sestawe-

údm

skládajícím wzájemností

jedno tlo ; prwotní myšlénka jest

pítomnau

duší.

pedmtu

swého

swau

tle wšudy

Wdaucnost každá jest duchowní otisk dobrowda jest tedy obraz myšlén;

Žiwot nemrawného nemže se ponwadž, pedmtem wdy, jsa rozerwán, a lákán

kowý státi

w tomto

žiwota dobrého.

semotam, každý den chodí po cest posledního konce.

Nemrawný jest

jiné,

bez uritého

modloslužebník, kaž-

pewahy pítomné té neb Kdoby chtl sprawcwati žiwot swj chy-

dý den mnící wíru swau dle jiné

žádosti.

trostí,

hledící jen

na

to,

aby každý skutek

pinášel

nemohlby též úmysl swých poznatky náležitým spsobem wdeckým sestawiti; neb musilby se ohlížeti po okolnostech jednoho každého co nejwíce

užitku,

5

Vwod.

skutku, bez nichž nedá se uriti prospšnost nebo zpozdilost jednání;

mén

tím

dati a seznati,

pak okolnosti nedají se pedwí-

tyto

ný wždy wíc a wíce

lovvk

uspoádati.

sbírá sebe z roztržitosti,

žádosti jeho

poáten

když jakkoli

skutkem wystupuje ze sebe a

zjewuje,

wždy u sebe

se rozbíhaly

ostal;

;

ale

mraw-

we

které

hledíf na to,

w emž

jest

aby

swau

sílu

widitedlná

prawá svvoboda. Duch jeho stane se mocným stedem, wšemi wýjewy swými wládnaucím, nerozpauštjícím je w rozbh swéwolný žiwot dobrého jest útwar krásný, ;

saumrný, w nmž myšlénka každá, skutek každý má wykázané místeko we shodu obecném a niím nežá,

dá býti o

sob, newypíná

wesmírným

blažené.

Kdoby

uadním uml zhotowiti dokonalý opis

takowého žiwota, sestawilby §.

se nad údy jiné

dokonalau dobrowdu.

i

4.

Rozlinost mrawniho poznám sprostého od dobrowdy. Kde

jest

i

jakž takž uspoádaná obec, jest prawi-

dlem swéwolnosti jednoho každého obana, zuje a

w jistý

již

obme-

obor uzawírá ; wšecko okolí jest mrawné,

tak že

kdyby

mže,

protože se

i

chtl kdo ubrániti se

mu

wtírá

té wdomosti, nekaždým takoka smyslem.

Škola, kostel, píklad, est, neest,

odmna,

trest,

napo-

mínání a wýstrahy každého se dotýkají, a poádají

my-

šlénky k posauzcní, kdy a kde co slušné jest nebo neslušné; každý sprostý

w

okamžení wybídnulí ke skutku wí,

má-li se jeho dopustiti nebo nemá-li. Jest tomu

jako rostlý

s

myšlením

a

mluwením.

umí rozumn mluwiti;

— ptej

podobn

Každý zdrawý a odse ho wšak po záko-

nech mysli a jazyka, o tch on newí;

umní

a poznání

6

Vwod.

sprostého jest jen okamžité; nedozráwá k obecnjší swobodné wdaucnosti, ježto by nelpla na jednotli-

wých kohk

Tém

prípadnostech.

i

wdomost

inrawní dále se

ku príslowím, zahrnujícím

nrt-ozšiuje, než

za prawidla. místnau,

3Iají

tedy tyto

prpowdi

a

platnost

asnau, osobnau; proež jim neškodí, když Jinaí

zcela zawrhuje. ká. ježto

ani

wystawila

též jen

jedna druhé se protiwí, jedna druhau

má

býti

umlecké,

dílo

w sob n-

prípadností, jež zkušenost maudrejších

ale jest

smrná

i

zlehuje anebo

mrawní saustawa

wdec-

shoda mrawních zákoníi a jako nedostatku

netrpící ani

ani

díl nenáležité urownání. Dobrowda tedy mrawm; nebo mrawnost musí

náwod ke

peplnní není uení

již pedproež i sloh jiných prostedk

cházeti; není napomínání a wzbuzowání, její

kwt,

nehledá

žiwých obraz a

zajímawých, jež milují

a hledají

eníci; nýbrž

wdy je jasnost rozwinujících a zawinujících praudiwost

wdomosti nikde

wající, jíž

žádný ohled, žádný

stranu, nežli

se neroztrušující, ani ustá-

pwab

kam káže swobodný §.

Wzmk

sloh dobro-

se myšlének,

neodwádí na jinau

duch.

5.

dobrowdy.

dobrowda opis jest dobrého žiwota, bude wzrst její tentýž se žiwotem dobrým; ten

Jelikož i

poátek

we

ale

i

zmn

swé ídí se postupem ducha samého.

Rozwinutí pak ducha poíná citem, smyslem, a pechází rozumem ^\e swdomí a swobodu. Smyslm namítá se jen rozlinost,

sob

a poznání

mrawní

poáten

obsahuje

w

tém jen roz\M'žené pípadnosti, píležitostn událé, w poekadla, pi-íslowí, prpowdi. ím se stá-

a skládaje

wá

žiwot bohatším a

ím

wíce nabvwá stránek, tím se

7

Úwod. •

i

pomry

wíce kižují a zaplétají,

rady se množí,

stedk rodí mže pamt

zmna

Avždy

prpowdi

okolností, místa,

a

mrawní

asu, osob, protolik, zeje ne-

nowé, až jich jest ani rozum porownati, protože

obsáhnauti

mezi sebau se

wždy poznowu

píí

Wšak

a nií.

ale o toto

nemoha

se pokauší,

porownání

nalézti upokojení,

pokud nerownosti a odpory neuhladí. Tauto cestau podobné sebée \v jedno, a tak od jednostranných postaupí k wícestranným ili ke zwláštnostem. Jest ale mladý rozum

w saudu swém rychle hotowém, poznáwá se tím, že jest welmi hádawý a upírawý, na swém neuhnuteln zakotwen, a wždy na ostí jednoho neb druhého samého kraje. Tauto hrdostí nazýwá Avdaucnost swau poátkem a prwkem, z nhož si traufá neomyln prowésti celý etz mrawního poznání. Ale hrdost jedna W7bídne proti sob hrdost druhau, mnohonásobnau, i powstane boj mezi domnlými neomyly a to boj ne o smíení, ale o žiwot. Ochabnutím bojowníkw a nehrdý, a brzo pekypí a

,

dostatkem zbran arci že byl,

ale

že marná

nebo jak se

nkdo

to

nkdy

domnnka,

w^skytne

nau zbraní a smlostí,

i

s

se zdá, jakoby pokoj i

náš

as doswduje;

jakauž takauž obnowe-

hned se krvvaw potýkají

,

a

pi-

celku

wru neoekáZ toho je patrno, že dosawáde lowenstwo w nedosplo až ku prwnímu mraw poátku a pra-

menu

ili

radují se

waní.

pod korauhwe jejich zápasníci

wýwaísku. §.

6.

Rozsah dobrowdy. Kdyby skladatel dobrowdy dobe se neohlédnul po celém wdectwu, a neseznal mezí rozliných wd, snadno by upadl w pokušení, žeby mnohau stránku sem penesl

8 Z i

Úwod.

dušewdy, jakož u mnohých widíwáme Wšak dušewdy zase jim sáhají pes plot a

skladatelé

ale

le-

ehož powsláwá jen zmatek wdecké zbyten protože meze tchto wd dosti jsau patrné; totiž ped swobodau patí wšechno dušewd, svvobodau pone dobrowda, a koní se w djstwí. Tžší již zajisté jest, posauditi, jak daleko má dobrowda sama w sob se šíiti, má-li se držeti jen na wýsostech daco pewlíkají; z saustawy, a

,

obecnosti ili sestaupiti do rowiny zwláštních a jednot-

liwých skutk.

nemže

ili

;

Wšak

kdo by

ale toto si

teba jen jednoho druhu ?

w

w

uloženo býti

wypoísti skutky možné

a jaká

by

to byla

jakoby nedowedl sejmauti

ducha,

zwláštní

písn

druhé

traufal

nedwra

píležitý skutek

jednotu obecnau!

§.

7.

Rozwrh dobroivdy. Cesta, kterau poznání

wowala, býwala

bu

mrawní

sauborná,

wyšších ke srostlejším,

Bu k.

me-li

již o

pwodu

ili k možnosti

dwau

p. widitedlný skutek zápas

wnitní hodnosti skutku toho

?

Cht sob

Odpowd wenku

a

wod

musím se

msty, nápad

wdomost

pro

ptáti, totiž

úmysl ze wnitku. Za úmyslem

možnost mrawní.

Wí-

to býti

zápasu, nebo jen pauhý žert.

mi poskytne dwojí stránku,

zákon, za zákonem jest

w

zhotowiti saud,

lidí.

Mže

boj hrdinský, wlastenecký, nebo sauboj ze

laupežník, nebo cwiení

sesta-

se

od obecnjších,

nižším jdaucí, nebo rozborná,

ježto wedla naopak od skutku k jeho.

obyejn

totiž

ale

leží

jeho a swoboda, a

— Nejlepší wdochod

to?

pobídnutí z

ili

w

ješt

tch

mysle-

jest ten, když spisowatel, postawiw se jako na hrázi praudu myšlének, jen jako pihlíží, nic ze swého nepi-

:

9

tjuod.

dáwaje ani nijak nepekážeje

wem wdochod Náwodem

mohli bychom snad prá-

i

pihhdkau. Zde se nej-

tenlo nazwati

duch a

lépe shoduje

;

pedmt,

jichž jednota

prawda

jest.

nám poádek ástí dobrowdy

tímto udá se

takto

ÁST O

I.

dohru samém, beze wšeho ješt na jiné ohledu.

úel wšeho ^k lánek prwní

Jelikož ale toto dobro jest

wšechno a.

jest poivoláno, jest tedy

O

puwolání.

Dobro

jest tedy

nmuž

edidlo ili pi-a-

widlo wší snahy a mocnosti, základ weškerého konání; b.

O

proež

následující

zákona. Zákon

byl by marný, C.

Puwinnost.

d.

Swédomí

e.

O

ili

i

jest tedy

O b. C.

d,

w

plnn

býti,

každém záwazek

ili

powinnost myšlená,

prawidlii ilí o xvysloivtném swldomí.

ÁST

a.

lánek jedná

jenž by nechtl

ale,

II.

dobru, jak jest již

lowí.

O swohodné wu.li. O jednání. O mrnivním slawu. O piíilce jakožto poznání mrawniho

ÁST O

stawu.

III.

sltuteném wteleni dohra.

Tato ást jest jednota

obau pedešlých ástí, jak

10

Úwod.

totiž

lowk

tenní

Jf^

a.

uwede dobro we swj swt

;

a toto usku-

widitedlné jest

pauze

iili

prosté lowéclm oboru, ili

w lo-

wenstwu wbec. loweí,

zwláštnosli

b.

Jí^e

c.

fV oboru osobním

a

§.

ili

we

spolenosti.

saukromném.

8.

Dohrowéda a dobrowdec. ducha jest jednota ili sobrownost,

Dokonalost

mrzáctwí pak slrannost,

Snaha tedy po do-

roztržitost.

a wšech dob saumrným' porownáwáním, tak že ani myšlénky ani zámyslowé ani skutkowé nestojí sob na odpor. Wdaucnost a jsaucnost, wdaucnost a wle a žiwot mají se shodnauti ehož my arci málo máme píklad, a naopak každý na každé stran jinau podobu a štít wywšuje. Jsauf pak ale i w skutku mnohá poznání, která mohau státi w duši wdce jako o sob, nikoliw nemníce nkdo mže býti slohu jejího mrawního. Na píklad potá welmi dobrý, pitom ale oban saukromník hanebný, wykonáwati jisté obady, pitom ale býti prázden wší

neustálým se kulatním

konalosti jewí se

w sob

;

:

i

wíry duchowní a

moc

t.

samého ztracení,

swau

ale

pece aspo na

konenému chwíli

sebe

podobau

kde se wšak jedná o poznání poádku žiwottu mrawnost osoby rozlauiti se nedá od mraw-

peswdení.

ledaco již

Arci jest tato rozerwanost již ne-

šálí;

ního,

ního

d.

wadnutí duchowní a cesta ku

a

;

ale

Arci mluwit, kázat, psát se

pozná se brzo, kde slowo žiwé

páchne umrlinau;

wati wšelijakau

wní,

ím tím

pak kdo wíce

býwá

he.

to

mže

jest a

kde

chce ukrý-

Widlif jsme

též

11

Vwod.

dnw bídný konec mnohého swatauška, jenž takoka každé slowo posýpáwal sladem lásky kesanwychází ské. Blaudku! láska se nesypa po vvrchu z jádra samého. Kdo w dobrowd chce plodný byli, za našich

,

musí widti

w

sob, eho

opis hodlá podati.

12

ÁST PRWm. DOBRU NA PROSTO.

o

LÁNEK

O

I.

powolání. 9.

§.

tlowJi^ jak postawen jest hi pírod. Otázka

to je

kterau mudrc každý

prastará,

ped-

K

ctma jesl ioivek? Toto k emu? jest ohledem na žiwot, jenž pokrauje, tolik jako: „kam má dojíti," nebo „kde jest konec chze jeho ?" Jest to tedy

kládal

sob:

otázka po konci ili jest,

že konec

ledy sauditi z

po

nemže

žiwota

cíli

býti

dál,

loweího. Patrné

nežli

staí

síla; lze

míry mocnosti pirozené o konci této moc-

Ohlídnme se nkolik krok ku pedu, skaumejme ped wýchodem lowka, we pírod. Tu nacházíme, že

nosti.

wšichni tworowé žiwot wedau wlastn jen jeden, po-

nvvadž jsaucnost jednch druhých

;

možná

jest jen

jsaucností

stáwají jen svvau wzájemnoslí, tak že upustíce

:

o

io

powoláni.

od sebe, pominuli by wšichni. Stojí wšichni do kola, a Ziwlowé zem rostlinstwo, žiwodrží se wespolek ,

,

:

mimo to, že jsau wedlé sebe jako lánky w nesmírném etze, postupují též jako po ebíku tím spisobem, že každý stupe wyšší opakuje w sob a taAle

dišstvvo.

koka

strawuje pedešlý;

dokonalejší

stupn

nám tedy

sluj

pauhé

c,

nýbrž abc, d

Jelikož jest

tworowé pro

nejsrostlejší,

t.

d.

již

ab;

není

c

nejwyšší z=z ab

.

..z.

prawdiwý konec a rozlino-

tenf jest

a

lowk,

pírody jsau jeho rozwržené údy; pro lowka jest on jest pírody saujem; wšech-

tedy tworstwo wšechno

no

si

jedno pro druhé, jsau wšichni

Tento konec jest ale zajisté

jejich. sti

= abcd a

we pírod

Poznamenejme

wlastn

a toto b jest

b,

tím wíce srstají;

dále

srostlejší.

písmeny jedna za druhau. Nuže

tyto tak, jak jdau

tedy jest a pro

tím i

;

on

ke službám jeho, ne wšak naopak;

jest

které se nenachází

w jiném

jest

z,

tworu, on tedy ohledem na

nám již wíce dipánem tworstwa ízeným, žádných nemá mezí, ani pebýwání ani strawy, a že si dwuje silau swau pemoci wšechny mocnosti, ježto mu w cestu sebe ili osoba. Není

pi'írodu jest pro

lowk,

wu, že

jsa

Nemw lowk

kiadau pekážky.

swého

,

wýjew swé

lekal se

síly,

wdomosti panstwí a za kauzehiictwí a již prmyslem wždy nádhernji,

skutky dáblowy wykládal je; nyní wšak a

wdau

wždy

je

tuží

nazýwá,

a

poínaje

w sob dwru,

že neostane žádná myšlénka

by nemohl w teliti

prawdiwá,

jíž

postawení

lowka w pírod

a.

Jestli

lowk

tworm; sti

swt

opowrhujíce

se živvotu

we

skutek.

wyskytují se

pánem pírody,

a z tohoto

hledli na

kteí

si

a

nám

Na tomto ti stránky

se nesnižuje ke

stanowišt pauhé wznešenoa

hledí až

dosawáde mnozí,

wšelikau rozkoší

pauze duchownímu;

,

zaswcují

a prohešili

by-

14

ást

sme

se,

drcw

lánek

kdybychom wykládali wšech tchto mu-

neb widíme, že

stwí;

I.

indických žiwoty za šílenost nebo pokryt-

prawdy, b.

I.

w

to

skutku stránka jest

jen stránka, takjako následující.

ale arci

swj lowka,

zadost

iní powolání swému, když pánu swému

slauží,

Píroda, majíc za konec a

lovvk wede tworstwo k

když jeho užíwá.

cíli,

Jak jsme z hledišt pedešlého pochwálili fakyrkynictwí,

stwí,

druhého

stoictwí a podobné, tak z tohoto

zatratiti

nesmíme hedonictwí, epikurstwí

a podobné. c.

Ale stránka prawdiwé myšlénky není sama prawda,

nýbrž saujem stran wšech a smíení

Sjednoceny jsau

ob

jejich.

w peswdení,

strany

že

lowék, užíwaje wšeho, ostati má pi sob, a tudy w rozkoši hájiti swobodu ili wkládaje se do pírody wždy we skutek uwádti jen ducha ,

swého.

§.

10.

Postawení lowJca he elowhu.

Clowk

jest

záwrek pírody, on

tedy powolán

kauce loivík, na pontí jménem tím-

jest dle tohoto postawení se chowati. Ale

myslíme na lovvka to

znamenané

;

ale

wbec,

ili

pojem má

trojí

obecnost, zwláštnost a osobu

b.

lowk wbec ili lowk zwláštní k.

c.

Osoba

a.

k. p.

;

w sob

jest tedy

u postawení

stupe,

totiž

lowk

lowenstwo, p.

Slowan

— Roman,

Krok, Libuše, Boleslaw, Otakar.

Tímto rozpadnutím pojemu dowek nic

i

lowka

ku pírod

;

nemní

se sice

každý jest pánem

:

o powolání. jejím

ale nastanau

,

15

lowk

otázky, jak

postawen jest

ke lowéku. Wyswítají pak wzhledy následující a.

b. c.

Osoby k osob. Osoby ke zwláštnosti. Osoby k lowenstvvu.

d.

Zwláštnosti ke zwláštnostem.

e.

Zwláštnosti ke

lowenstwu. 11.

§.

Postaivení osoby

osob.

Je

Jelikož každá osoba jest zjewení nalost

pírody; jsau wšichni

lidé

^\

lowka

a

doko-

tomto smyslu

sob

rowni, a mají k samostatnosti práwo nezrušitedlné. Tuto samostatnost a nezáwislost jmenují mnozí, kteí na této

newdauce, že jest to teprwa Na této swobod, která ale

stránce uwázli, swobodau,

jen skrowný poátek

její.

má místo swé jen w myšlénkách, zakládají ucitelowé práwa swé práwo pirozené pozorujíce loM^ka mimo ,

wši spolenost a obec. Arci kdo neuznáwaje, že duch lidský dozráwá wzájemností, zetel obrácen má pauze

k

nezáwislosti, snadno žehrá na zdánliwé

mezowání, a o

sob

radí,

bychom

w

obcích ob-

se wrátili dolesui ajedenkaždý

užíwali pirozené swobody.

Ale swoboda zalo-

mže

se zjewiti, jen když

žena jest na duchu, a tedy

lowenstwa,

duch wychází sám na obloze

a to

není

bez obcowání. 12.

§.

Osoba a

Clowk

beze spolku

skulenau osobau; neb by

s

obec.

jinými ani již

nemže

se státi

brzo po narození musel

16

ást

Cláneli

I.

I.

zahynauli, nemaje pirozeného ponucení jako zwíe, aniž rozumu teprwa budaucího. Nahradil pak to slwontelláskau rodi. Na této lásce pirozené staweno jest poátení obcowání, a pozd teprwa práwo zaslaupilo místo lásky, a založilo obce a ízení zákonní. Nyní každý narozenec nachází se hned pod štítem práwa stanoweného, jsa

údem

obce.

každá též o tí"etí,

a.

Pomr

tento

sob mže

má

státi,

zase dwojí stránku, ježto

nebo

ob

sjednotiti se

a sice:

Osoba

ztratí se

jako pohlcena obcí,

k.

p,

jedná

se jen o est, o blaho rodiny, ne ale o blaho

pi

jakž býwalo

wku, nebo

i

posawáde patrné

wk

jest

we spole-

založených.

Nebo osoby iní jen celek jsaucích wedlé sebe bez proniknutí wzájemného k. p.

snm

každého c.

úd,

šlechtických rodinách stedního

nostech za pedešlých b.

we

Spojme

:

s

wlí

jednotliwých,

neobmezeným jednoho-

^nicpozwaiam.''

tyto stránky, a

wého tla, k. p.

staropolský

oko,

w nmž rulia,

nabude obec podoby zdra-

každý úd

noha,

ale

prawdiwau psobí jednotu, k. želstwí není ani muž pánem

sice jest o

sob,

úel jeden, prawém man-

majíce p.

w

žena paní, ale

ani

odewzdawše se jeden druhému, nacházejí se we newdaucí o wyšší jednot kteráž jest láska wli dwojí wedlebylé, nýbrž jen o wli dwau proniknuli. Nápodobn jest w dobe zízené obci, w jejímž snme wšechny rozumy a wle se slýchají, by setely wzájemn swau wýhradnost. ,

,

i

§. *

13.

Osoba he loweenstwu.

Obyejná jest

láska

manžel, rodi, dtí;

též lásky

;

1<

o powolání.

k obci, již jmenují wlastenectwí, jest hojnost wznešených píklad; zde ale býwá již lásky hranice. Láska k lowenstwu, rozdílná od lidumilstwí, zídka se w skutku wyskytuje, byfby

i

Wíme již

znívvala.

we slowu našem již

údowé jednoho swatého rozdílowé,

dosti dlauho

za-

dáwno, že wšichni jsme bratí, wšichni tla,

ale

ostávvá

pi wdní,

a

kestan, Zid ; katolík, protestant; Slowan,

Némec^ a pewelký poet podobných nejsau pauzí rozdílowé

wdní a pirození, ale

nání;

zkrátka, wyznejme, že náš

i

podntowé rozdílného jed-

wk w

celku o lásce

obecné newí, a uwedení jejímu za prawidlo celého žiwota welmi by se až dosawáde protiwil; má kresfanstwí

wru ješt

úlohu welikau. §.

Postaweni Ale

by

14.

lowha

by byla láska k

šená, nejwyšší to ješt

lowka

wesmmié.

lowenstwu

dosti

wzne-

powolání není. Tauláskau

by ješt nebyl u cíle swého. Wšechno tworstwo zajisté powoláno jest, zjewitiwšechny možnosti swé; wšechny pak w^Jewy saty jmenujeme pojem jistého tworu; se

nu'iže

tedy

i

íci:

Urení tworu každého

jest:

we

skutek uwésti pojem swj, ili dokoniti se dle pirození

em

bylo; koswého; na konci teprwa wyswitne, co w nec ale co jest, než weskrz prowedeny základ ili poátek? nebo každá doba jest jen úkaz základu; sice by

mohla

býti

Jest tedy

doba nkterá úkaz nieho, což jest nesmysl.

konec rowen poátku,

poátkem wzrstu owoci

w

;

jistého

k. p.

zrno, které bylo

stromu, wyjewí se zase

w

zwíe jen zase sob rowné konec; dílo, úmysl poátení jest

tak též plodí dozralé

dílech

lowka

i

které jest na konci jinaí, než dlník chtl, jest nepo-

18

ást

Cíánelc

I.

I.

Pihlédnme již k weškerenstwu. Prawíme Bh stwoil swt; tím jsme wykli, že wle boží jest základ ili poátek swta: „Já jsem Alfa i Omega, poátek i dailé.

:

konec, prawí pán, kterýž pijíti

jest, a

bh; on wnost

prawá; wše co

pomíjející zjewení

wle

powoláno, aby

aby

šlo

plnilo

zase k bohu.

bh

a

není, jest íasoivé^

jsaucí jest tedy

boží, a jakož wyšlo

Uinil

bh wšecko

nepokojné jest srdce wšeho, až najde

kterýž

tedy bytuje jen

Wšechno

jeho.

wli

kterýž byl,

W prawd

má, ten wšemohaucí."

od boha,

dle sebe, a proto

w

nm

odpoinek

swj. Tento nepokoj, toto hýbání smující k bohu jest náhoženstwí.

Náboženswí jest tedy powolání wšehomíra a tudyswobodné w du-

newdomé we pírod, wdomé

Náhoženstwí jest pojem žiwota dobrého,

chovvenstwu.

a konání jeho; wšechny cesty jen wedau k nmu, nebo radji wšechny cesty jen jsau ono, a proto samé jest swtlo, jímž jediným se oswcuje djstwo wšech a národ, tak že mžeme jemu porozumti, by wypadalo jako bludišt a wír a

jest jádro

weškeré snahy, poínání

wk

marné

kololání. §.

O

15.

dosaženi powolání našeho.

ím známjší opatrnjší

nám býwá které pi wýkladu smyslu w

slowo, tím

n

wtší pro nás nebezpeenstwí

máme

býti

wloženého. Jesti

abychom newzali již pichájazyk. nám jako slinau Tak i když pizíwá samo na hlédneme bysteji k slowu poivolúni, neukryje se poteba, abychom rozeznáwali oste, o em wlastn mlutotiž

,

pauhé slowo za jeho rozum, když náwykem

Avíme. Namítají se

totiž

otázky:

a.

Má-li jedenkaždý zwláštní powolání?

b.

ili jen

lowenstwo

celé ?

;

19

o powoláni.

lowenstwo wespolek ? lowenstwo swého powoláni tím, dosáhne jedenkaždý o sob?

c.

ili jedenkaždý pro sebe,

d.

ili dosáhne

když ho

i

e.

Má-li tedy každý jen dílek celého, ili každý celé?

f.

Ano

zdali

dosáhnauti jest

Miuwíwá

wšak

ale jest

se o

i

dobré na rozmyšlenau

ilúnky ili díly nelze poti-ebowati, a

wbec

co ukoniti ili do-

tolik

mnoho jiného žádá odpowdi. powoláni celkowém a lánkowém;

To

plniti úlohu.

,

když

o pojmu. Zwláštnosti a osoby

nejsau díly

lowka,

slow

že

e

jest

w

celek a

o duchu,

pojmu

nýbrž každý jest sám

tloivek

lowk

celý;

obecnost je známka osob, ne wšak celek známka díl k. p.

IVo jtich jest

by

ml

Cech, Cech jest Sloivan,

ale prst není

clowek',

každý wykonati jen

Slowan

jest

Kdyúlohy, ne-

ruka není celé tlo.

ruka,

díl

lowenstwu možno

powoláni ili

konce swého, když by jeden nebo druhý díl se prohešil; neb celek jest jen sauet wedlebylých díl. Nejlépe jest wždy pipomínati sob podobenstwí lowenstwa s tlem žiwým, bylo by

jež jmenují také organismus

dosíci

jsauce o

Mimo

sob

,

pece wedau jeden

to powážiti jest, že

lowka

není

ubýwalo, nebo

liloha, cíl

wždy

ili saudobí, kdežto

patrné jest, že údy nejsau pauhé wedlebylé

ale že

díly,

žiwot wzájemný.

náboženstwí jakožto powoláni

která by se

dala odbýwati,

upcAvnný. k nmuž by se

by

lowk

jí

blí-

pokraowáním jako w prostoe. Jmenujme cíl tento nám lépe wyswítati bude, že milowáním lásku nemenšíme, a že na podlení nelze mysleti, aby totiž každému pipadl díl lásky za úlohu. žil

lásku k bohu, a již

§.

16.

Saujem wšech poznaných dob w powoláni Jelikož powoláni jest

wýkaz

cesty, kterau

jíti

má

;

20

ásl

lowk \ve i

w

swém žiwot,

sjednání tchto

láneJc

1.

pomr

tom

II.

wíce

ale slránek jesl

wyknutí saujemu tohoto bude

a

uyknutí powolání úplného.

lowk

I

tedy jest po-

volán, aby wznášeje se swobodnau wulí nad pírodau,

w

skutek

krom wždy

a

wíili

ale

když

w

sob

na

wli

i

osobní

náboženslwí našla wesmírnost

„Aby wšickni jedno

w

a já

žádosti,

obecnjší primrowal, aby po stupních rodiny,

dle prosby:

snahy

pemáhaje wýhradní

clowenstwa

národu,

mn,

uwádl ducha swého

zjewení

sebe, aby

tob, aby

jest tato

lowí;

i

w

oni

bylí; jako

ty

ote we Wšak

nás jedno byli."

nábožná wesmírnost nejwyšší obecnost

we skutek wchází dobe jest se toho držeti, aby w ýšky wždy sestupowala zase do krajin obecnost ale každá

jen zwláštními wýjewy:

wle

této

s

.

nižších, jewíc se láskau k

k

wlasti

ta

,

laskawým

domácnosti wlastní,

lowenstwu

obcowáním

O

II.

wúhec.

Widauce, ano slunce wychází

býwáme powzbuzeni k

odkud

pro tomu

a

naší,

jest patrná;

prawíme o

a tím

lowka.

17.

O záhonu

sti

—

Zákonu. §.

Zmna

láskau

uspoi^ádáním

to

kolo pojmu

LÁNEK

stáwá?"

ta ale

šlechtním swé osoby,

to

spsobem wždy seweno bude

se stídají,

.

,

tak jest;

nm,

a zapadá,

otázce

:

den

a

noc

-Jak se

to

my wšak chceme wdt, wyloží-li to kdo zwdawo-

že

zná zákony pohybowání

o se

hwzd,

jmenujíce jej

^l

zákonu.

hwzdáem

;

od luebníka žá-

dáme wyswétlení zákonii primíšení a pronikání se tl, od žiwotowdce pak wypsání zákon ili prawidel žiwota zwírecílio. Klade si tedy rozum lidský za úlohu,

zmnu we swt, j. zjadati ili na jádro, w mysli uwésti pomíjitelnost, a doby rozsníti. Dob tchto jest mnoho, w hnutí, lub, w

pochopiti

t.

na základ manité

žiwot, wduši;

my

pak wšech hledáme jednotu, satek,

rozum neodpone sob, pokud nenajde stálosti we zmn, pokud se nedopátrá toho, co je w každé pominutelné dob, wždycky a wšude,

pojem

ili saujem; to jest,

ili obecnosti

dob

;

wnost

lost a

jako

stwa

toto schopení

,

a tato jednota

w

rozlinu

,

tato stá-

pominutelnosti, tento siiatek

dob

,

tento

množ-

saujem innosti

,

tato

obecnost zwláštních wýjewii jmenuje se zákori. §. 18.

Ureni ili powoláni a

Swt jest samá zmna, mžeme si pomysliti trwání

záhon.

a každé bytí jest

bh. Nuže,

každé wci co bžišt, a na tom si rozdliti poátek, od nhož se AV^bhne (jmenujme si jej teba základ, jádro, pwod, jak se nám kde bude zdáti) a pak kam se dobhne, konec ili cíl. Když

pak slyšíme, že jest k tomu neb onomu,

neb ono ureno ili powoláno

to

urení jest, krýti tlo pro rozumjme, že má wykázaný ten neb onen konec; wýkaz cesty k jistému konci jest urení. k.

p. šatu

slušnost a pohodlí;

Jde-li

w

skutku to neb ono tauto cestau, iní zadost po-

Wšak

woláni swému. k. p.

nkdo

chce

ale

wdti

tento

každau

konec byl chwíli,

i

poátek;

jak daleko

již

poátek jistého reysowání na wýsluní, což pak jmenujeme slunení ho-

pokroilo slunce

;

nuže, lato myšlénka jest

22

ást L lánek

wšak

diny; konec ale

je

uskutenní

muselo toto chtní

úprawy setrwati jednota jejich

;

w

každé

powolání a zákon

zákon

to

samo, jen

skutenost

již

samé myšlénky; stáwání

w

jistý

ili

se této

wšech tch dob,

jsme jmenowali zákon. Ai

wolání jest jen poukázání na nost,

této

dob

jest tedy obecnost

již

,

II.

ili

tak jest

!

tom rozdílné, že pokonec, jen ješt

mož-

powolání žiwé, inné.

19.

§.

Zákon wSehomira.

Swt zující

jest

weškerenstwo, wždy se rodící a pero-

(píroda), obsah wšech možností; obecnost wšak

toho rodu,

swt jest

perodu

tedy

a rozenstwa jest

asowá

wšejsaucnost;

asowá proež

jsaucnost;

základ,

p-

wod swta jest wšemohaucí maudrost, kteráž prawí o sob: Když piprawowal nebesa, byla jsem tu; když wymowal okrauhlost nad propastí, když upewowal oblaky u wýsosti, když utwrzowal studnice propasti, když ukládal moi cíl jeho, a wodám, aby nepestupowaly rozkázání jeho, kdyžw ymowal základy zem; hned tehdáž byla sem od nho pstowána, a byla jsem jeho potšení na každý den, anobrž hrám ped ním každého asu. Tato wšemohaucí maudrost widitedlná

jest

w

nej-

wtším a nejmenším, jak na nebesích nezmnitedlných, tak we kapce wody, kteráž zase jest swt nowých diw; wšech zmn a wšech dob jejich, prokonec wšeho ili Omega. Ale základ innosti ili

jest tedy základ

ež

i

obecnost jistých

wýjew

maudrá wšemohaucnost

jest

jest

zákon.

AVle boží

ili

zákon wšehomíra.

§. 20.

Hlawni Jestli

wle

rozdíl

w zákonu

wšehomíra.

boží zákon wšehomíra

,

jest

wšechen

2o

o zákoím-

jeden swatý satek neobsažitedlný, jeden wýjew a jeden

dobe prawí

zákon; proež

A

básník:

swé oko stydí, Zákon kdo množstwí widí; Duchowenstwo, tlstwa wír Zákon jeden má a mír. se za

Sluší básníkowi,

wdci

sluší

toto zírání na tajnau

wšeho jednotu a pinvod peswatý; ale lejší

wdomost

co spojeno nost

we

rozjímati

jest,

práw

skw-

pro

jednoty poteba jest rozluowati,

této

saujem a rozpauštti obec-

zwláštnosti.

Co widíme okem tlesným, jsau již samé rozlinoale jistý mezi nimi poádek, proež to jmenujeme nižším, ono ^\7šším, dokonalejším, srostlejsti;

ším,

pozorujeme

osobnjším, tak že zákon wždy dále upauští od swé

písnosti.

Nejpísnjší zákon wypoítáwá se

se tles nebeských a

we

nežiwé, jest již

we zmnách

w

smíšení a lauení se žiwelních

sil;

wlažnjší

zákon neb zdá se býti pi bylin, pnaucí se

temné matky

zem

k slunci

dobu samohybu

a

swéwole, u wnit pak

Zákon pokraující až k

od

stkwlému; u zwíete

otci

pak zákon písnost swau tím wíce ukrýwá, maje pautá.

otáení

hmoty, jak prawíme,

této

již

po-

ale tím Istiwji

temné swéwoli slowe

zákon perody. Ale ze sna swéwole zwíecí procituje

lowk

a ot-

swdomí swého. Píroda zanecháwá jej nahého, ponaukání a rady w srdci, kauc Mj sám se wše

wírá oko

bez

rozum, wždyf

:

tys pán.

zákonem, podízen

Arci že

wli

i

lowk

wí, že jest

boží; ale nenutí ho

bh,

pod než

wyzýwá jej ku poslušenstwí. Tato druhá stránka zákona wšehoniíra slowe zákon sivohody.

jen

24

ást

I.

Chínel: II.

§. 21.

Zákon swobody.

Wle

boží jest zákon weškera; není pak jenom

wšemohaucnost slowíka je?iom pauze

jest

w

nepíslušná;

/aké jsau

a

tento

ta

rozdíl

konené mysli naší; w bohu nejsau proež smíme íci swatost ili pra-

slabé

žádní rozdílowé,

i

dobro jest základ a

Pradobro

nýbrž také swatost, ano

a maudrost,

nemže

:

konec, tedy

i

zákon wšehomíra.

„Widl bh wše, OIH-tob-dob-r). wšeho, ježto se kluwá we wšem

stwoiti nežli dobro.

což uinil, aai! bylowelmi dobré."

Dobro tedy

jest jádro

psobí wšechno. Jelikož ale clowek jest kwt našeho swta, musí býti i nejskwlejší obraz ili podoba boží, poctn jest nade wšecky twory zemé práwem nazýwati boha otcem swým, a zakládá synowstwí swé na tom, že wdom a swobodn, ne jako tworstwo ostatní nucené, mže plniti wli pán. Na wšjem jiném zákon a

i

se jewí jako zewné, ale duch

lowí,

maje úastenstwí

dechu božího, jest zákon sám inný láskau a pozná-

ním

ne písností newyhnutedlného nutkání.

a

pýchau

odpadl od

swatého a

jádra

sob, zmálomocnl na duchu, a moci cizí nj ale wykaupen jsa smrtí boholowka ;

opýiti se ke Avzletu

pwodnímu

a odpírati

Arci že

zákon

w

wtírají se

w

zakalil

mže

wstáti,

šfastn zlému

pádem samým prwopoátením zúplna ztratil sebe; sice by byl se stal zwíetem a ostal jím; zahazowání neale byfby se i nedalo zapíti otroctAví mluwátek, lidojedstwí, rodiw zabíjení, píkazy w ne-

náwodu,

aniž

i

,

náwisti míti nepátely jiné

i

swé

,

ohawnosti modloslužebné a

dosawáde nachází u surowých wíme wedlé tchto míst w duchu zatemnlých

jiné, co se jich až

národ zase o

:

mnohé skwlosti

w žiwot národ

klassických,

:

35

o zákonu.

nám ruí za to, že nikdy neuhasla božskost lowéího ducha; i pohané, zjewení nemajíce, od pirození

která

inili to

nem

swých.

zákon

co pikazuje

,

We

wšech

ných jewí se

w

srdcích

procitlých a

zwede-

napsané

ponkud

lidech

obecné prawidlo skutkw jejich

jisté

rozliných, ili

takowí sami sobe záko-

;

zákona

ukazujíce dílo

byli,

jistý

pe-

zákon. Jmenujeme-li stálau twárnost

mže

jednání mraw, zákon tento

se nazwati

mrawnim.

22.

§.

Zákon pírodní a záhon swohodný. Mrawní zákon, maje obanského a práwního

i

o

sob nco užší

sluj

,

smysl wedlé

radji zákon swobodný.

Chtíce rozdíl znamenati od zákona stanowného, psaného, usneseného, nazýwali jej též

zákonem pirozeným,

jakož

býwáie

o práwu, o náboženstvví pirozeném. Je-

likož

duch sám

sob

kon

jest

dobe

zákonem, tu

jest

arci

si

uweme

na

to,

co

;

ale

mysl rozdílnost mezi pírodau a

duchem, a pak mezi pírodním a pirozeným

mená

tento zá-

pirozený, a marná by byla hádka o slowo

pwodní, ono

co

ale,

;

w pírod

toto

zna-

založeno

Zákon pírodní jest tedy pirozený, ale naopak není pirozený každý též pírodní; neb mže býti též duchowní ili swobodný mezi nimiž jest rozdíl následující

jest.

;

a.

Zákon pírodní

jest innosti

newyhnutedlnost; ano

zmnu jmenowati inností, nýbrž djem. Zákon pírodní jest w sob rozliný a jinaký pro nelze tuto

b.

i

toho a jiného, pro jindy a nyní, pro zde a jinde,

jakož

i

my

o tom majíce

peswdenost, pokud i nemáme sob za

tomuto zákonu podízeni jsme, zlé,

když

k. p.

nkomu nco

není tak u jiných a

vv

chutná zde a te,

okolnostech jinakých.

emu

26

ást

I

dúnek

II.

dj

Ale zákon mrawní není zákon

nýbrž zákon skutkw, ne

mj,

cizí

lowkem,

s

rukau, jakéžkoli jineno

si

iispusobených, nýbrž swdoniitýni samohnutíni

wo-

Ponwadž pak duch prawda ili bytnost wšech ke lowctwí dosplých, tedy zákon mrawní

není

lených.

takowý pro toho

a jinaký pro onoho,

jest

nýbrž jest obecný,

pro Avšechny, Avždycky, wšudy. 23.

§.

Wýsledky pojmu zákona swobodného. a.

Jelikož zákon swobodný. obecný, prost jest

mezí osobních, místních nad chytrostí

a

wšech casowých wznešený jest :

a užitkem, a takto

twím, akoli ohledem na prawdu

kona nirawního jímž

wnau plnní

jest nejchytejší

lowk práw

k

sob

sobc-

nade wším

zá-

nejužitenjší,

a

pichází

pi sob

a

ostáwá. b.

Zákon mrawní, založen jsa na obecné bytnosti lo-

wí,

rozliných

jest nejen jednota

nýbrž i jednota rozliných dob

wlí, a

jest míra a mír

té

zlé jest

sledná a rázná, zlá jest roztržitá

dobrá

wle

jest

w etkána

rodní, zlá sti-áwí sebe c.

Zákon mrawní

nezmnný

w

ím

jindy;

a

tím

,

mže

w

dobré

býti

a pomíjející

djstwo

obecný, jest

jsa

;

a

;

djen

žiwot ná-

,

i

w

ný a

stálý,

že nebude iinaí zákon

Athénách, jinaí

te

a

jinaí

nežwšechny národy po wšechny wky slauí

wný

nezmnný, a bude wšem jim spolený mistr a wiádce bh, jehož kdo neposlechne, sám sob utee, a zawrhna pi"irozenost lo-

jeden zákon

a

<

osamlá.

spsobem

jinaí

w

dobrých,

wle

odpor a rozwržení

proež jen dobrá wle

a zmatek:

wlí

samé

,

c

o

wí, ubhne w

by

trest tuhý,

skému. (Cic. de rep. d.

Zt

c.íiA"om(.

ušel káráni lid-

i

III,)

1.

lowcí, nemže

Zákon, jsa bytnost

se oku pro-

proež žádný saudce nepijme od zloince, již jakž takž probuzeného k žiwotu lowímu, wýmlmvy, že neml- známosti zákona citlému ukrýti;

mrawního. e.

Wle

boží, ducha

loweího

oswcující, jesti

co jmenujeme zákonem mrawním.

w

prwa

lowím,

duchu

akoli

piinním

i

to,

Nerodí se tejeho

wyswitne. Swítí slunce zawždy, ale musí se otoit

zem

neb

slunce, by tato

dle

ona krajina byla

oswícena. Nepowstáwá tedy zákon ním, wychowáním,

kewním; nýbrž

U

tyto

nm

na

wbec

uecír-

jsau založeny.

poádkem díwe již se jsauc mezi ulí lidskau a

jedné osoby arci tímto

odwalí záclona boží,

díwe

,

která

duchowní dosplosti pekážela;

temnau,

ztratí

barwau;

a

tak

rozliný jest

swtlo wcháze-

ale

lowka

wždy oswcuje

swítilo, a

pdu

swta. Swtlo, padnauc na

jícího do tohoto

istau swau skwlost, stanauci se i

zákon mrawní,

jednohokaždého

Proež mjme dobrý na

to

a

bytn

kalnau

jeden,

osobností.

pozor, abysme, hledíce

na rozdíly, nepohešili jednoty, a

mrawem,

poádkem obanským neb

a co

jest

obecné

pwodní, abychom nemli za wynález pozdjší.

Již

i

pohanský

íman

wíru, že zákon není

chwálil

nejmaudi-ejší

wymyšlen rozumem lidským,

aniž jest to vvdaucnost zwláštní

wného, wšímmírem

co

národw, než

cosi

wládnaucího, rozkazu a zá-

kazu maudrost. f.

Zákon, ponwadž není ustanowen

lowkem, nedá se *

st

28 zrušiti

i.

a wywrátiti

ani tajným 2.

Nedá

wýslowným usnesením

odwykem.

as

aniž na

we swé

odstraniti.

Netrpí též žádné wýjimky; nelze nikoho spro-

záwazku jeho, by zárowe sproštn nebyl

stiti

dstojnosti 4.

ani

II.

se pespsobiti, umenšiti, zlehiti

platnosti, 3.

lánek

1.

Aniž

lowí.

mže utwrditi

a práwa,

se platnost jakéhokoli zákona

obecnému zákonu

se píícího.

pímsek mnoho

osobní

,

w sob

má

g. Jelikož každý wýklad a wyslowení již

není tedy již zákon sám istý, a

bysme

záleží na tom,

jej

wždy rozeznáwali

od slowa a takoka šatu asowého. 24.

§.

Zákon swohodný a Zákon žíme,

emu

w

jest hlas boží

wle

Ale

jící.

zlé.

bytnosti

lowka

nelze odpírati, že

mže

ozýwawylo-

se

boží jest wšemohaucí; jak tedy

si

obstáti zlé, ježto jest

protiwenstwí proti zákonu a tedy proti

wli wšemohaucí?

Arci že odpor tworu proti twrci prowésti se nedá, kdyby powstali

hání

i

i

íci bez okolk, že jest

w

namá-

sebe smlejší a silnjší gyganti; jakéž

w každém wku,

též to

w

našem, spatujeme.

Mžeme

w

tom prá-

wzpauzení marné,

widitedlnájestwšemohaucnost swatá, že

a i

dopauštjíc

swéwolnost, nad ní wládne tím, že zlé poínání samo tak se zaplétá, až pomine wlaslním zaufáním. íkali staí, že

osud poslušného wede a wzpurného wlee; kterážto

pr-

powd

welmi hluboce zakládá se na pirození swobody a

zlého.

W kesanském odvvu prawí nám

gustin

:

„Nikdo nepeskoí

itele; nebo

bu

to samo sw. Auzákon wšemohaucího stwo-

užíwáním dobrým nawrací, co

dostaJ,

o nebo

eho nechce dobe užíwati. Takto nespláceje splácí trpním." — Wždy tedy iní se wšeswaté zadost, ímž jest nejwyšší spra-

ztrátau,

dluhu

2"

záhonu.

inním,

mohaucnosti

i

vedlnost. §.

25.

Samospráivnost a jinospráwnost.

Dáwná jest i

již

hádka, a

má zwlášt

za

dnw

našich

jinau než pauze školní zajímawost: máli se totiž

lo-

wk sprawowati

sám swým rozumem ili zákonem krom majícím pwod swj. Arci, zákon mrawní jest

lowka wle boží,

n

od osoby nezáwislý;

a

že nemohla

i

poznáwali

již staí,

smrtelná pirozenost lidská poroditi záko-

wných,

musí

že

to

býti

maudrost boží, která

stanowuje pirozený poádek, bráníc zmatku. Kladli tedy

samospráwnost tak

proti jinospráwnosti

jest s

že se smíení

nemožné, wšak

ale

odpory wšudy, prawda nachází

se

tohoto smýšlení dwojího zdálo býti

práwe jak

,

\v jejich shodnutí.

W poádku

lidském nedstojné jest osoby, spra-

wowati se jiným než rozumem, ne wšak mým, twým Avýhradn, nýbrž rozumem sjednoceným, usnesením

wšech rozaumk;

když se pak takowým zákonem lo-

wkídí,

jist že neodpírá

nutím se

s

swému pirození, nýbrž shodsetew wle swé náhodnost a pominutelnost, bytný rozum a oprawdiwau wli obecnau uinil swým prawidlem. Ze se chowá tak, jak slušno jest lowku wbec, tím ])ráw o sob a pi sob ostáwá, ili swobodný jest, ješto naopak, íd se okamžitým wnuknutím a žádostí, od wenkowských mocí spsobejinými

odtržen by byl od jádra swého. Twory, pokud jmenujeme pauze pírodní, wždyjsau bez sebe, nemajíce ukonení w sob, nemajíce swdomí. Jinospráw-

nými

je

,

30

ást

poádek

jest

iiost

lánek

I.

11.

pírodní. Jinospráwný jest

i

lowk,

pokud lákán a zawádn jsa z wenku, sebe nenajde, nedospje k istému swdomí swé bytnosti. Co ale nachází na dn bytnosti swé? Jist že základ i konec

swj sebe jest

i

to odblesk wle

;

a

,

prawdy swé,

boží.

ím

tím bližší jest

i

tedy

wle

lásky boží, a láska nií cizost wlí.

lowk

bližší

boží, tím bližší

Na

wýšce,

této

kde samospráwnost a jinospráwnost splýwají, jest založeno kresanstwí; ne na bázni wíce, než na lásce a synowstwí.

Ku podiwu,

smle

jak

sanských jednotu swau

láska

ke-

myslitelw

Tak

wulí boží wyslowowala;

s

mimo to. co se nachází we tení otcw swatých i w jednom rukopise eském ze 14 století takto stojí: „Bože ,

mój, duše swatý! boji

s

a

s

žádám mluwiti tob za tebii, toho nemám sám Jen aby mi dal s, aby sám za m. Protož na poátce

sám z sebe. Neb abych mluwil z

Což tedy mluwiti

sebe.

sob daj

s

mi s, najlepší dawateli, jenž

Neb

jelikož k

bu

tob

jsi

také

dar najlepší.

písluší, ty jsi mój, aniž

móž

co býti

sám budu swój, jeliž ty mój budeš. Promój. a takt swój budu a tak tvvój. Neb nebu-

mého, ani tož

?

mn

we

sebú mluwil,

já

dešli mój, nicf

mé

není

,

ím

bych dobyl tebe

tož

potebie mám toho;

tebe.

A

když

uslyš

we

nm s

zaež pak bych

kiipil

niímž jedné

tobú.

? jist daj

mi

s

wezmu t, wše mluw za

m,

,

t neb A pro;

abych tebú dobyl k

sob

za

m,

upros mi swé dary a uslyš

a

s,

když prosíš za m."^ §.

Bozdtlij

w

26.

záhonu sxcohodticm.

Zákon swobodný jest prawidlo úplné innosti každého lowka. Ta ale jsauc obmezena a pominutelná, jewí se po rozliných

dobách,

a žiwot

má

kolikerau

o zákonu. i

<31

ánku a kolikeré postawení ku konci ili

cíli

swémii,

kž podotknuto, hned když se jednalo o powolání. a.

Strana obecná a jako podkladná hledí k bohu,

nmž

vvšecko jest

w

a zákonní strana tato

a žije;

slowe náboženstiv. b.

W

tomto

kole

postawen jest réž jest tedy c.

W

obecném

lowk osobný w w tomto ohledu i

lowenstwí

d.

We

slowau

uritého jest wlastech

zase

jest

zwláštních, ježto takto

jest již

clowéenstwí, kte-

zákon jeho.

wíce wedlejších kol

wlasti,

a zákon žiwota

ivlasltntctivi.

pak jsau osoby

akoli u wniti-ku

uritjší okres;

swém

již

nerozluitedlné,

též chowají

manitost citíiw, myšlének, žádostí.

welkau roz-

Poádek tchto

a zákon této swobody jmenuje wlastn zákon mrawní. Dobrý tuto pozor mjme na pomr tchto obor innosti, že totiž nejsau wedlé sebe, nýbrž w sob, tím spúsobem, že u lowka mrawného wlastenectwí a náboženstwí se wyrozumíwá, a že náboženstwí prawé

dob jest mraivnost,

se teprwa

plní se

po stupních zde popsaných, jsauc o

prázdné jako každá jiná obecnost mohaucí jen býti

odlauena.

schodech notu, tká

tchto

lowk, wzhru

který dolu

sob

w

jen

mysli

w každém skutku po chod, je snímá w jed-

pojem swého žiwota. Mrawnost

jest tedy

plnní

uskuteowání pojemu osoby, jenž postaupí co úd zdrawý k uskutenní wlasti, ta co saustawa zwláštní k uskutenní pojemu lowenstwí, a to, by se wyplnila ili

weskrz

wle

boží a pišlo králowstwí jeho. §.

27.

Vruvúo.

Zwíata shromažují se we stádech, hejnech,

a

32

Vfíst

I.

láneli

II-

Žádné nemá urité a prowedené osobnosti. Rozdíl mezi

proež poznajíce piroowce wbec, dostatenau již máme známost wšech. Ale zcela jinak jest pi lovvku; každý na podkladu a bytnosti obecné má wlastní swfij ráz a swé nimi jest wíce jen rozdíl ísla; zenost

k. p.

ímž práwé jest osobau. Ale též déjstwo obecaspo celk zwláštních, jež jmenujeme národy,

djstwo, né,

wšechny každý

že snadno jest poznati, jak jeden-

splítá tak,

swé pírodní

strany

dle

i

dušewní

wsichni jsme jen

se;

zkrátka,

toto

tlo wždy se spsobuje,

w

ohlíží se

swj

jiných, aby pípoje se, zakryl nedostatek

po

a docelil

údowé tla jednoho,

žije

a

Jako

se obno>vuje.

a

prwopoátení wzrstá nápodobn w pokolení naše wdechnuto jest dechem božím prawidlo, jímž se poádá a sestawuje, by se uskutenil ili wtlil widitedln pojem jeho ili piivvodní mytedy

\Y

bylin nebo

pratwar skrytý, dle

tle zwíecím

nhož

jest

se wywinuje a

;

i

šlénka twrce.

zákon wzriistu toto

prawidlo ili

prmvo.

práwo na žádné smlauw aneb

nezakládá se na chyti-ostí,

by se

nauzí nebo

w

A toto stawitelní lowenstwa jest

lstí

pewaze

wdomém usnesení,

a mocnosti wiidciiw,

nepowstalo

mocnjšími, nepoalo

lidé

spolením

stali

ani

maudrostí

spráwcw

samém pontí lowka,

pwodní

Nezakládá se

lidu,

nýbrž jest

a proto pirozc7ie,

akoliw

ne pírodní. §.

28.

Rozdíly práivního zákona pirozeného. Jestliže jest to založeno

lowka,

na pirozenosti každého

údem wyššího celku, aniž pak tím zrušil swau osobnost; má práwo toto dwojí stranu, totiž samostatnosti a spolku, jako moc odstrkawau a pitažliwau. Samostatnost následown jen potud má platnost, aby se

stal

o

zúJconu.

pokud nezniuje oné. wšech svvé meze. Práwo Obyejn ti, ježto o práwu

pokud se neprotiwí sjednocení,

Má

tedy svvéwolnost

jednch

rozliných wh'.

jest míra

pirozeném

•J'-'

a to,

i

míwají na mysli jen samostatnost,

jednají,

nezáwislost a jako netenost osob; kládají

práwa na

lowí

ale

ti

patrn neza-

pirozenosti pitažliwé,

spol-

iwé, než

lpí jen na stránce. Toto práwo samostatnosti sluje práwo osobní ili

a.

saukro7}i?ii. b.

Práwo ke sjednocení a naopak jednoty k osob práwní zákon obanský. Práwo obce welké k jiné jest práwo národní.

jest c.

§.

29.

Záhon stanowný. Práwo pirozené není práwo, které by platnost mlo, lowk býwá w stawu pírodním nebo we pírod o práwu swobodném není zmínky; tu wládne žádost a swéwole, a nachází meze swé jen w nemožnosti. Zákon pirozený jest zákon swobodný, ale obecný, pokud

;

pwodn we

w

lowí;

lowk,

maje

skutek uwádti bytnost swau, musí sebe, zákon

swj

založený

bytnosti

ale

poznáwati, musí sebe hledati, a toto poznání sebe samé-

ho

má mnohé stupn

a

wyslowení rozliné.

Není

znání sebe poznání osoby, nýbrž poznání obce jest bytnost

lowí;

;

toto

neb to

proež poznání zákona spsobí

se

usnesením obecným a tmi, kteí nejwíce zaprauce sau-

kromný

Wle

užitek

swj, ducha swého uiní zrcadlem obce.

obecná nachází

asowé

slowo, a

to

wdcowé

jsau

národw, mudrcowé, zákonodárci, knží, básníci, jako byli Mojžíš, Solon, Lykurg, Minos, Numa, Mahomed a jiní

poadatelé národ.

srdce swého, nýbrž

Newzali

tito

zákon

hledwše we hlubokost

z

tsného

lowí byt)C

ást

34

I.

lánek

II.

nosti, a

widauce tam písmo boží, wyiiasnažowali se

peísti

a opsati; ale arci, jakžkoli

istá ruka opisující, nalý, a

wék

pece wždy

swcené

nedoko-

jest otisk jen

následující hledí jej zlepšiti; což nestáwá se

bez mnohého pohoršení, wylmutedlné. Tímto

pohoršení takowé jest ne-

ale

spsobem zákon

wný,

nemnitedl-

pwod-

ný, newiditedlný, obecný, samorostlý, pirozený,

rukau boží

ní,

to

bylo oko a

w

srdce tajn wrytý, stane se pominutel-

ným, dlaným, .s/anuwnúm,

zjewentj/m, zwláštním,

wyná-

lezem lidským, psaným. §.

30.

Porownáni zákona pirozeného a stanowného. Jesti

zákonem pirozeným jako

se

wilbec; wšudy a wždycky jest prawda nás, ale jakž

uletla; jak

kdo myslí, že ji

Pece

úplné.

ež

wlastn

má, tomu

kdo hodlá sewíti

w

w

jest nežli

již

slow

prawdau

,

krom

pod rukau již jí

nemá

prawda neobmezená sama,

obecnosti swé pro

pošetilé jest

s

nás a

slowo skrowné pro loweka obme-

ale toto

zeného dležitjší která

ji

w

ono

jisté

nho

nic není; pro-

wzýwání prawdy

a

tém

odwoláwání se na zákon pirozený, Zjewená prawda, zjewený stanowný zákon jest prawidlo skutené, jehož se máme držeti, ale zase ne bez ustawinétehdy

i

ho ohhžení se po zákonu wném. Tento zákon pirozený, prawda, budiž každého stanowného zákona duší, a tento

tlem onoho

ili literau,

že jen duše obžiwuje a litera

písmenau;

zabíjí.

wzme

ale,

Jsa zákon stanowný

wného, nemže jemu odpírati, a jenž nemže setrwati, nemoha se nikterak posw-

jen zjewenost

by tili

odpíral,

k

platnosti.

Zákon psaný

jest dle osob, nust a jiných

okolností uritý, protož ted tu platný, jinde a jindy a pro

OO

o pouinnosli.

mže

toho neb onoho neplatný;

štn

byli

záwazku psaného,

tedy

ale nikoli

mnohý

také

spro-

pirozeného, jenž

jest nerozdílný.

LÁNEK

O

powinnosti. 31.

§.

Zákon a

ím

III.

poicinnost.

djstwo neb inní njaké sprawuje, ídí a jmenujeme zákon. Jest to jistého hýbání nebo zmny obecnost. Když se ale zeptáme nkoho, se

sjednocuje, jisté

pro iní

neb ono,

to

nám

nosti; tím

ih zákon;

onodpowí:

a

to

iním

z

powin-

též chce jen odhaliti základ innosti swé,

mezi tímto zákonem a oním,

ale jest rozdíl

jenž wládne pírodau; zde se wšecko stáwá tak, že se státi

musí, a newí kámen, že padá, bylina, že roste a woní.

Wšemohaucí praslowo stalo

se.

Wšak

mníwáme k. p.

dnes

se, že

ale

se již ty

:

kde

stan

e

swdomí

a

se, jest

jest o

w sob

již

i

swobody. Prawíme sice též

hodiny nejdau, jak

jist jinak nemohau.

samo

powinnosti, tam do-

By

jíti

mají;

wšak

ale

wí

na nás pes štkal, nebo

nemáme mu za zlé, teba bychom i wdauce, že innost jeho nezakládá se na wli Avdomé. Uiní-li nám dít nco nelibého, wymlauwáme je, kauce Nemá s to ješt rozumu, newí, osel nás ušlápnul,

hl

na

nj

wzali,

:

lowka sluší a nesluší, to jest nezná zákonu pirozenosti lowí. Wšak ale tato pi"irozenost ili co se na

bytnost jesti t^n zákon sám

:

;

bytnost

lowí jest

i

clo-

ást

36

vvk sám

proež

;

swého, nebo

:

lánch

I.

eknu

af

III.

twor tento nezná zákona

:

tento zákon nezná sebe

;

tof jednostejné.

Powinnost jest tedy zákon sibe wtdomý, ili zákon nenutící, ale

doby innosti wybízející. 32.

§.

PowhiHost jest

íkáme

sice:

mám

wtiá

a

krom

osoby.

neb onu powinnost; ale wíme

tu

dobré, že tomu není tak, jako když

si

osobíme

k. p. šat,

knihu a podobné wci. Powinnost jest zákon selxe

domý,

jest tato

jest

lowenstwu

jest prawidlo

pirozené

wdomost w osob, pece jest

wná,

w-

nuže

;

nezáwislá od

af ní;

kdežto osoba dnes jest a zejtra není; po-

ped tauto osobau a ostane po ní; proež osoby picházejí k po>nnnosti ili k úadu; pow^olány

winnost byla

bpvají k jistému stawu, a tak

úad má tuto osobu, ale lowka, ale spíše

ne naopak. Powinnost není wiastnost

wlastností základ, a tedy bytnost; powinnost je to,

w lowku

Ponwadž

ného.

emu samo

wného

jest

,

co

ne ale, co jest pominutel-

jeden každý powolán jest k tomu, k

se hodí, ano tato hodnost a ono powolání jest to

mžeme

,

íci

uskutenní,

žádající

,

že powinnost je pojem

— jest

osud

lowka.

I

lowka,

starým byl

osud nezáwislý od osoby, ne\\7hnutedlné fátum;

ale ji-

tom rozum kesan, jenž wyznáwá prozetelnost boží wším wiádnaucí, ale též i swobodu wle

naí má

o

lowí. §.

33.

Jednota a rozlinost powhmostí.

O

in

i

powinnosti mluwíme spfisobem dwojím, kauce:

ntco

z

poivinnosti,

a

pak,

konali poirinnost.

:

o

W onom smyslu

jest

37

pou-innostt.

powinnost základ,

pwod inní, w

druhém pak obsah skutk. Kdo jedná z powinnosti, není nucen ani z wenku, ani není poslušen pauhé žádosti neb nenáwisti, libosti neb nelibosti; wbec ne\\7luzuje innost nic osobního,

w

že

jest,

nýbrž isté uznání zákona.

host powinnosti; jest jedna obecná,

emu

k

ale to,

liné

Patrné

ohledu tomto nedá se mysleti jen na

tato

powinnost A\7bízí

wná

mno-

powinnost,

wli lowí,

jest; a jmenujíc tyto skutky též powinnosti,

roz-

wyzná-

wáme mnohost

jejich. Množstwí wšak powinnosti nerozwržení a hromadu skutkw, nýbrž netené znamená majíce tyto koen a kmen spolený, iní wespolek pra-

widelnau saustawu, saudobí ili jednotu žiwau, jsauce

pomru

obecnosti, zwláštnosti a jednotliwosti.

w

Na tom

pak záleží možnost statenosti dsledné wle neb jinak by dobrota neb nedstojnost lowka musela se wá;

žili

dle

sautu skutk;

dewt hích

k. p.

in byla by newinnost

brých

rozhodlo by, že

wiuje

proti

lowk

;

a

dewt

do-

ojeden skutek dobrý wíce,

jest dobrý,

Wíme, že

se pro-

zákonu celému, kdo neplní jen jedné stránky. §.

34.

Stránliy myšlénky o powinnosti.

Nemožno newyskytla a.

jest

pemýšleti o powinnosti, by se nám

trojí stránka,

totiž

Uložení powinnosti samo, a «•

Kdo powinnost

jS.

Jak ukládá powinnost.

pi tom

rozeznati jest

ukládá,

Na otázku: kdo ukládá powinnost? snadno se dá již dle pedešlých §§. odpowdti, že s hledišt obecnosti,

zákon jest powinnosti základem, základ

zwláštní pak jest zákon uritjší obce; jednotliwci

38

iisl

spolku

Druhá stránka

nemže

a ten

,

a

pokud nestanowí nic zákon

s jinými,

má smlauwa a obyej. komu se powinnost

obecní, platnost b.

III.

saukromému powinnost ukládá swdomí

pak

we

CláneJ:

I.

jest ten,

ukládá,

rozumný, swobodný

býti jiný nežli

obmezený twor. Že jen swobodný mže býti powinen, zetedlné již a wýslowne wykládá slowo samo, neb se užíwá co opak proti nucenosti, a piítá se jenbytostem duchowním; duch ale jest jen swoboda, tedy i swdomí a rozum. Ponwadž ale zákon swobodný a

wle nenutí, nýbrž jen pobízí, položen jest jistý as mezi dáním a wyplnéním zákona. Powinnost žádá skutek budaucí twor ale, w nmž as jest ;

pominutelný,

rozdílný, jest

Nemže

tedy býti

bh,

wný,

jsa

jest zákonu, c.

e

w

nebytuje

rodní; initi.

ti,

ímž

pak nesnadno

Jest totiž

odpowd

a

pi wší

boží

,

arci jest

s

ío

množ-

wle má

po-

rozmanitostí

pí-

jest íci, co

i

lowka

,

lowk má

co powinen jsi

Proto wšak,

dobrého jeden

koen

rozlinosti obecný, bude snad Jelikož zákon

ten moci udán býti.

wle

podízen

jež wykonati jistý

bez udání obsahu.

že wšichni skutkowé mají a obsah

aniž

kolik jistá

a dotknutí s vdúí jinau a

welmi neiu^itá

jest

asu,

Tchto skutk

zawazuje.

stwí welké, a sice tolik,

mr

obmezený.

tedy

nýbrž sám jest wšeho zákon.

Tetí stránka jsau skutkowé

lowkse

a

o powinnostech božích; nebo

jest tedy

w prawd

poslušenstwí

swé

k bohu

obecný obsah wšech powinností. Ale i toto poPrwní zákona starého, jenž slušenstAví jest dwojí :

kázal

báze

boží.

Jestif

tek maudrosti, ale jen

báze

tato

owšcm poá-

poátek; dokonalost

jest lá-

o

založeno jest kesanstwí.

ska k bohu, na které

Ale láska a

bh

o9

powinnosti,

snadnji se wykne, nežli se roz-

musí zajisté lásku pedejíti poznání boha, a to býwá u každého jinaí, tak že se prawí, a ne bez diiwodu: každý má boha swého. Milowati boha jest tedy zaswíiti wli swau nejwyššímu swému poznání, a tedy wždy šetiti jednoty swého

myslí;

swédomí,

zadostiniti

ili

pak a obec

starej se o to,

sob samému; církew aby swdomí jednoho

každého wždy se lépe wykalowalo, aby se skwlo jasnotau prawdy. §.

35.

Rozlinost powinnosti dle Ukázáno jen

bh

jest,

že prawý ukladatel powinnosti jest

swatá

ili

wle

jeho.

Káboženstwí

powinnost jediná; každý jen bohu

kem. Ale

ultladatele.

swému

jest tedy

jest dlužní-

bh jestwšudypítomný, tedy w duchowenstwu

we piúrod; wci pirozené, nemajíce samostatnosti, jsau lowku k služb, jsau jmní jeho, po kterém on rozšíil wli swau; nemže tedy píroda uwádna býti wedlé duchowenstwa, ili pro nás wlastn lowenstwa, nýbrž mimo náboženstwí ostáwá jen powinnost ke lowenstwu. Jest pak lowk bu obecný celek, nebo i

zwláštní celek (obec jistá), neb osoba; jest tedy cho-

wání osoby

bu

ili saukromné.

obcowání nebo pauze chowání osobní Tímto

spsobcm uwádjíc

powinnosti

náboženské, obanské a osobní, nikoli je nechceme postawiti

nemže

wedlé sebe, nýbrž jednu nikdo

plniti

nemže

anské, a

té

stwí; aniž

mže

w

obanskau

w

druhé a tetí, tak že

powinnosti saukromné nespln obzadosluiniti, zanedbaje

náboženstwí

ostati o soJjc

nábožen-

newllujíc se

a osobní dokonalost, (wiz §. 25.)

40

ást

láneTc

I.

§.

III.

36.

Rozlinost powmnosti dle stupn písnosti. Záwazek w zákonu obsažený má rozliné stupn Sted jednání jest písný, neústupný zákon,

písnosti.

jehož platnost jest obecná, wezdejší a wšudyjsaucí; jest to

na prosto jen dobrá wle, žádnau

ziwého neobmezená. pují, tím

wíce

asu

kraji rozplizne se

záwazek

kowé do wle osobní,

ili

a.

Prosto písné,

Wyjímawé

c.

Neurit

stedu odstu-

ule^\'uje

se totiž

pí-

vvýjimky, až pak

zcela, a dáwají se skut-

dowoluje se

jednostejn. Jsau tedy powinnosti

b.

pedmtu wzpau-

kola

ponau

místa;

a

tíží

ale

býwají wolnjší a lewnjší;

snost dle osob,

na

ím

s

to

neb

ono

této strany:

ili slewující,

dowolené. §.

37.

Rozlinost powinnosti dle wysloweni.

bu

Žádného pozorowatele nemine, že každý zákon wybízí wli, aby wystaupila ze sebe a skutkem se

wyjewila, nebo aby z a zdržela se, nebo

pedmtenstwa ucauwnula do sebe

konen

dílem to a dílem ono. Jest

tedy zákon a.

píkaz,

b.

zákaz,

c.

obojí spolu.

I podobá se, jakoby se tato rozlinost zakládala na pontí zákona samého, na jeho pirozenosti a bytnosti; blíže wšak pihlídnaucímu ukáže se rozdíl tento býti

jen

weslow;

zdržení, nýbrž

nebo žádný zákon nežádá jen inu neb jen

wždycky

obojí, k. p.

Bud praivditvý,

ob-

o saliuje

w sob

a.

41

pouinnosti.

Nelži, b.

Mhiw

most

je

wšak

ale zdržeti

wle

pemže se; i

w prawd

stíd-

stídmý nekoná, nýbrž opauští; se od nelibého jaká to ctnost?! Ná-

zdrželiwost;

chylnost

tedy

Bn siídmý

prawdii.

zdá se býti naprosto jen píkaz; ale

musí

w

býti

wílzstwí

skutku; ale tato náchylnost

toto jest skutek,

akoli wnitní jsau ;

zde obé stránky. ISebudiž marnotratný , není-li

wýslown

zákaz, ale samo \v

dání a slušné nakládání

s

sob

žádá jen

jmním. Zachoivej

se zakazuje

samowraždu, a pikazuje péi míti swého zdrawí.

Dobrá

wle jest jen

mo, protože dobro

jest,

ta,

to

poádek wy-

—

která se snaží o dobro sa-

bez jiného ohledu; skutek tedy,

dosti skwlau ml podobu, není dobrý w jáde swém, když pvvod jeho jest libost neduchowní, neswobodná hlad, žíze, letora, stáí, pohlawí, ctižádost a

by

:

podobné; aniž jest zdrželiwost ctnostná, když se

lowk

zdrží pro strach, nelibost, mrzkost neb jakýkoli odpor

pírodní. Pedchází tedy každý skutek a každé zdržení Avnitní boj jest

dý

i

každá

;

mysl se rozpadáwá a zase sjednocuje,

wle

sprostý

dobrá skutené jednání. Toho

powdomost; neb by

matce milostiwé

písn

ímž

má kaž-

se zasmál, kdyby kdo

pikazowal, aby nezabila dítte

wci

nemožné, neb kdyby za welkau zásluhu pokládal komu, že štdrý jest ke pírodní a pirozená, swéííHi miláku; wždy to

swého, nebo aby se stehl kdo

wc

aniž jaké

w

tom ponaukáni

Jakau chcete míti mzdu za milují?

wždy

to

iní

i

a pokušení, chowati se jinak. to,

že milujete

publikáni!

Pkn

ty,

ježto Avás

prawí sw.

Au-

Žádný nebude korunowán, léby swítzil; swítzitinemže, kdo nebojowal, a bojowat nemže, kdo nemá protiwníka. Jest tedy každý píkaz též zákazem

gustin:

—

a zákaz

píkazem; pi každé powinnosti

jestli již

dokonen

jest,

aspo

byl;

jest boj,

proež

i

to

nebo

dwod.

42 Že

ást

bh

I.

láncl;

powinen není, protože

III.

w

nem nemže myšlen

a zpríení.

býti boj

§.

38.

Rozlinost powinností dle poivinných. Powinnost nachází se jen

lowk ale,

(§. 33. b.):

w

mezech

lowcnslwa welkým

kterýžto pojem se jewí

množstwíni osob, jest jak ukladatelem powinností tak

i

powinným t. j. powinností jsau wzájemné: doby lowéenstwa jsau tedy rozlinosti powinných proež jest ;

powinnost a.

:

Obecná tak

i

totiž

:

wšichni

lowenstwo

celé

má

powinnost, a

nkteré stejn ilí samy we jménu lowka k. p.

mají powinností

jeden a druhý

ty

powinnost oswéty.

pilnosti.

má powinjiná obec nemá; a obané

b. Zwláštní; totiž jistý celek, národ, obec

ností, kterých jiný celek,

wšichni mají ty samy

Némce

winností

a

we jménu obana:

Slowana jsau rozliné,

jsau jisté powinností wšech Avšech c.

Nmc,

Osobní;

ím

totiž

k. p.

tato

Slowan,

§.

po-

a zase stejné

milowatí jazyk SAVj.

ním

osoba N. jest

žádná jiná mimo

k. p.

ale stejné

ní, k. p.

te,

tu,

powinna.

to psáti.

39.

Rozlinost powinností dle pedmtu. Jako jest

lowk jednota

duše a tla. tak jest jed-

nání jeho jednota úmyslu a skutku. Žádá-lise jistau po-

winností jen úmysl, zu. a tuf arci jest

winností;

k.

p.

míwá wyslowení její wárnost

zákai-

zetedlná ára okresu ili rozsahu po-

záwazek VA^yslowený

:

i}ešid,

mlži, od

o

4o

powinnosti.

opaku swého dokonale se rozeznáwá

eho

pochybnost,

nepowstane žádná

;

se držeti, protože tu není rozlinost

wíce možných skutku

;

kde

žádá skutek,

ale se

rozpak o kolikost ili o nu'ru

;

k.

býwá

p.

chudým, jak, kdy, mnoho-li ta se wbec wyknauti. Jsau tedy powinnosti

s této

strany

wdu

pro

w

tu

napomáhej pomoc má obnášeti, nedá

skutku

a.

Wýmrné

b.

Newýmrné,

ili uritedlné,

neurité.

Pro jednající osobu jest arci každá powinnost sama sob uritá, ale ped wédaucností asto se tato míra

ukrýwá. §.

40.

Powinnost, práwo a dowolenost.

Práwo wuje se

jest

w

zákon a})olenosti lidské

j)ráwo osobní pak jest jisté ta

uritost

Avati,

initi).

Jelikož

práwo

a tauto

ní,

lowka

lowk

wli

na

wle, kde íci mohu:

prosto práwo k ale

jímž sesta-

,

jedno žiwé tlo, jest prawidlo obcowání;

jest

lowku

jest

mže rowné

wzájemností obmezcno; každý jest

ukladatelem powinnosti,

s

ili

požado-

pánem pírody, má na

ili bez ohledu

k

neho,

dání

fo síním (míti,

nakládati s ní; s

s

obau

stran,

jedné strany

druhé powinným ili dlužní-

mám zase nco initi w obcowání tedy práwo a powinnost wždy o sob w saukromnosti po sob se ohlížejí. Wšak ale swé každý nco má initi z powinnosti písné, nco pídruležitostn, a nco mže, chce-li, ili smí. Prwním hým jest wle Avázána, pi posledním jest záwazku prokem. Smím-li

nco

od druhého požadowati,

i

;

i

i

se prwní nazwati mrawní newyhnutedlmrawní zkušenost a tetí mrawní možnost, musí býti, 0. má býti, c. múze býti. Myšlénky tyto stojí

sta.

Mohlo by

nost, druhé a.

44

ást

w pomru logickém pak 6 a nejmén «; powinností

Avíce,

lánek

I.

III.

takowém, že to jest,

mén

jest c nejrozsáhlejší,

skutk dowolených

mén

a tím

jednotliwým

s

to s

/3.

i

y-

i

zwláštní; co pro

i

a jest

Klade se tedy

jednotiiwost, b zwláštnost, c obecnost. «

jest nej-

písných;

wždy pikázáno,

píležitostn;

jednotliwým

obecní; co

i

písn mám

initi, to

smím.

se

zwláštností obecnost;

te

smím;

Naopak

mám

co ted

initi,

to

ale,

«.

když neplatí obecnost, neplatí zwláštnost;

P-

když neplatí obecnost, neplatí jednotiiwost;

nesmím

co

nemám te;

wfibec,

nemám

co nesmím nikdy, y.

nikdy.

když neplatí zwláštnost, neplatí jednotiiwost; co nemám, nemusím.

Jmenujíc, co

smím

práwem

ekneme

kde jest práwo tam i práwo mine, tam pestáwá po,

,

powinnost, tam práwo, wšak ale ne kde

powinnost;

kde

ale

:

,

i

winnost. 41.

§.

.

Powinnost a

W pírod wšecko mu swému iní wk, wázne w swau

zadost

plní widi boží, a ale

tento za

cizí,

Dokonalejší

dom poj-

wdomý lo-

osobliwosti ili sobstwí, a poíná-li

a jen

již

new

maje též initi

obecniti a podrobowati

jemu; poslauchá,

pece

;

láslta.

ale

báze

ji

zdržuje

jen jako otrok

obwyká sob

žádal sproštn býti

wli

zákonu, powažuje zákon jej,

s

že se neproliwí

widí wzpauziwau.

poslušnost,

záwazku;

ohlíží

ale

asem by

se

pi pluhu

45

o powhmosti.

nazpt, bojuje proti astému pokušiteli, a asto ješt klesá pod bemenem úlohy nelehkým a pode jhem nesladkým. Prawíf: neád to iním, ale jest to má powinnost

:

widti

notil.

jest,

Dokonalý

že

wli zákona

jest ten,

a wli swau ješt nesjedkdo zákon uiní wli swau, a

ten nekoná již powinnosti jako slauha, nýbrž jako

swobodný, ano nejedná z powinnosti

ale z lásky.

syn Arci

slowem láska mže se znamenati náchylnost pirozená a ta jistá dobrosrdenost, w tle, ne w duchu pwod mající, jakási mkkost powahy; takowá láska, takowé milosrdenstvví dokonalost není, a wším práwem písná ctnost i

proti Avypínawosti lásky této se

pirozené náklonnosti

dobe

sprawedliwý;

z krasocitu zastáwati poi"ádek

ješt dstojnost mrawní; není bosti

swé

postawiti

dlužno uznati

,

se

Bu si pkné, sausedm swým

opírá.

initi

dosti

ale to

z

a

není

na tom, jen dle

li-

do pluku dobrých bojowník;

we jménu zákona

že jsme tím powinni

swatého; nedodáwá mrawní dstojnosti, že tomu chceme

pwodn

a pirozen, ale že to chtít máme duchown, swobodn. Láska (w prwním smyslu) jen tehdy jest do-

konalost, když zákon se za jádro to,

co

IV

pestane

zewnjším,

býti

wle osobní. Teprw na

a

tomto stupni iní

praivdé chce; jindy nechce

w

prawd,

uzná

lowk

co sku-

ten

žádá

jisté,

že ani smrt, ani žiwot, ani andlé, ani knížata,

ani

;

z tohoto

mocnosti,

ani

stupn

slyšeti jest

nastáwající

wci

:

„Jist

jsem za-

ani budaucí,

ani

wysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stwoení, ne-

bude moci nás odlauiti od lásky boží."

nemluwí o zákonu

Láska prawá

sama jest zákon, imc libostí swobodnau, co jest prawé; „zákon jest wychowatel náš, ale jakž pišla wíra, jsme již syjiž

nowé

boží."

—

a o powinnosti, ale

Láska jest plnost zákona, a proto samo

nikde se zákonu neprotiwí;

šeti'í

práwo obce

a osoby,

46

ást

I.

lánek

111.

neiní nic trpkého svvému bližnímu láska k bohu jest i k lowku, a kde není jedna, není i druhá, ný-^ brž jen šílenost nebo pokrytstwí, jako onch Spanél, a

;

láska

kteí z lásky ke 12 apoštolm denn usmrcowali 12 Mexikan. Wšak s takowauto láskau i dosawáde se potká-

wáme

na mnohých cestách, ale snadno jest §.

ji

rozeznati.

42.

Powhmost a rada. Po obojí stran oboru povvinnosti rozprostírá se welké kolo jednání dowoleného, tak že s lewé strany

wypluje

se

konen

jen pauhá písmena zákonu, a duch

pone

láska,

co jest powinna, iní dobrého co

mže,

zchytrale se obchází, s prawé

nemíc,

která

a

nemusí

jeho spí,

Prawí se

tolik.

initi tolik co

mže;

sice

we služb

nebyl

strany ale

že každý powinen jest

arci,

by

w

ducha.

To

jest

koná powinnost, posilnní tla;

enstwo wede žiwot jen protož

má

i

dobách žiwot

jistých

prawda;

ale jelikož

údem

jest,

uritjší,

ím

jeden, a jedenkaždý

uritau swau úlohu, a

to tím

když

i

low-

skuteného úadu. Tauto uritostí se pak stáwá, že pece mnohému zbýwá asu konati , co jest nad powinnost. My arci dle twTdosti srdcí swých s wyplnním powinnosti se spokojujeme, ano již si poníže sestupuje do

,

kládáme za dobré, když se nedopauštíme zlého; ale láska žádá wíce.

mrawní radau

Toto wíce, co jest nad píkaz, jmenují

dle sw. Pawla, jenž s strany manželstwí

prawil, že pikázaní nemá, ale radu stáwající

poteby

neženili se, doložiw

iní, kdo ne, lépe.

—

dáwá :

,

kdo se

K tmto radám

by pro nažem',

dobe

poítají též do-

browolnau chudobu a odeknutí se wlastní wle. Jak

by

ale bylo,

kdyby wšichni

lidé

této

dokonalosti chtli

:

47

o powinuosti.

Známkau dobrého býAvá obecnost;

dosíci ?

chudoba a newolnost patrn

stwí,

nemohau, ba

w

ani nejsaii

bezžen-

ale

obecné

platnosti

obecnosti možné.

míti

Wšichni

chudí, wšichni newolní a bez manželstwí; není-li to

my-

šlénka niící sama sebe? ^yšak ale není se této obecnosti

jest

neb

báti;

býti, lec

nemže

stupe

dokonalejší

pedních,

jdauc po stupních

a

dosažen založeno

lepší

na dobrém. tenief u Štítného dle sw. Augustina

,.Ano lépe, že

každý dráže

i

zlato

i

stíbro

i

železo na swété, a wšak

wáží než železo

zlato

powinností;

ti

pak, kdož

nebo stíbro takéž

krytá ctižádost neb

písnau

s

se býti wywolenci,

cítí

zpytují srdce swá, je-li láska jejich

a

i

powhinosti

jiný

lowha

Zdálo by se, jakoby

podobný samoklam.

43.

§.

li

sob samému.

lowk nemohl býti ukladatew jednom; Mždy by, sám

lem powinnosti

i

dlužníkem

sebe zawazuje,

i

zase rozwázati mohl; pak co by

býti

wk

obsahem

má

žíti

této

powinnosti nežli sobstwí? Kdežto

lowenstwu

a

má

žíti

jsa

zákonem,

sob

jest

powincn.

boží jest zákon wšeho, a proto wšech

powinnost; Avšak

ale

mlo lo-

bohu, uwedla prý

by se záhubná samodostatenost. stanowující, že

swým

dobe

oprawdiwá, nenílisnad

tlesná ochablost, která ráda nosíwá

raušku citw swatých, jako

O

;

Zatím obyejní lidé dost initi mají

jest tuto."

lowk

Arci že

wle

twor swobodných

lowk jest obraz

boží; onf chrám

nm

ducha swatého. tedy zawazuje jej w samém bh, ne on sám podlé swé obmezenosti. Když pak lowk rozmanité doby bytnosti swé,

totiž

dušewné

sjednocuje pod jedním zákonem, jenž jest plní tuto

swatau wli,

a tím

a

tlesné,

wle

boží,

uwádí we skutek možnost

48

íjást

swaii.

Chmel:

lil.

Tento pojem sebe samého jest prawá osoba; neb

bh w lowenst^vu nic

nechoAvá-Ii

zbyteného, a každý údem, má každý na kmene obecném

tohoto tla jest

úad

I.

sob,

zwláštní pro sebe a o

jenž žiwot pri wší

jistý

zmn jen tak a

ráz a

pratwar.

ne jinak spsobuje.

Tento pratwar duchowní zapíti se nedá, a asto, kde se

nj

wíce na

by utuchnul, tím wtší pružností

nakládalo,

mžeme

prolomuje pauta swá, tak že

sám

Pratwar, jejž

Cas

ni

w

boží

twar jmenowali staí

osob,

chal

hodí

s

tento

pojem

tento pra-

,

lowka

demona, který

genia,

i

nkdy temnji

po wšech cestách prowází, tedlnji

wyznati:

duších psobí,

mocnost žádná nerozdrobí.

wli

Tuto

bh yv

jindy zre-

ním rozpráwje. Kdoby nejprospšnji prislé-

wštby swého genia, wždy by stál tam, kam se a kam jest powolán a tak in zadost wli boží ,

zadost inil by

sob,

lowk,

každau:

konej co konej, když jen

wždy uskuteuje obecnému.

a naopak: tak jest s powinností

A jen sebe

samu

krášlí

Kráse celé zahrady

Widt

s

tohoto hledišt,

rže,

též pak

w moi

wedlé

bytnosti

se jen hledištm pozoro-

zdá se nám býti welmi

powinnost k obci, k

i

w

mníce

dležité, že jest totiž powinnost saukromná i

a

že powinnosti,

peswdení

swé, nýbrž jsau jedno,

prawd

jest,

pomže.

sebe se wyslowují, ne tak jen wedlejší jsau watele; kteréžto

dobe

pomáhá žiwotu

sebe, a tím, jsa údem,

lowenst^vu

w a

swé

další

k bohu,

nazpátek, aby osoba nepominula jako pohlcena

obecnosti, aniž osoby byly §.

O zpíení Jestli

zákon w

mimo

toto

moe,

44.

powinnosti.

prawd jen

jeden, a

následown po-

:

o winnost jedna

:

tu

Wšak

o zpíení.

obecná rozlíena

na

arci ale

jest

w

této

lowenstAvo

zdrawém nepíí

nemže

wýšce

býti

e

dolnéjších powinnost

krajích

we množstwí welké akoli wždy nebo celý swt, a blíže ,

rozlinost není protiwenstwí celé

49

fwwiiinosli.

;

jeden žiwot

jest jen

w

,

žiwot pak

dob

se úd proti údu, doba proti

;

když

jedna wypíná se nad rownost, poíná nemoc. Zastáwáme

wšak

tuto jednotu

dokonalau, zdrawau jen

nejwyšším názorem

ili

doby

asowé

w

;

w prawd

w prawd

ale plynau

wšechny

w lowskutenosti w lowk

wnost;

nerozdílnau

tak arci

enstwí není rozpor žádných, ale úkolu swého nedokonal, nýbrž pHchyfuje se teprw úd údu, saustawa saustawy, a stawí se tlo neb saudobí.

Wíme

wšak, že mnohý

stawb

pi^i

se wyskytne

nepoá-

dek mezi rozwrženým stawiwem, a pak se mnohé

mnohému. a.

Jest tedy

zpíení powinností možné,

Powinnost potká se

s

powinností,

dstojnosti swé, ale neshodují se

píí

a sice

a neupírají

s

si

strany místa a

asu. Zde jest jen lehké zpíení a wyhowním se wyrowná. K. p. léka w tu samu chwíli zawolán k wíce nemocným, jde díwe tam, kde se mu ,

zdá býti wtší nebezpeenstwí. b.

Ne

tak snadno jest se rozhodnauti,

nost nastane

s

když pochyb-

strany skutku samého, má-li nebo ne-

má-li býti wykonán. K. sul smrtí potrestati

p.

má-li Brutus jakožto kon-

syny swé prohešiwší se proti

obci, ili jako otec je zachowati. c.

Nejtžší wšak úsudek

jest,

se rozpadne, že když se

skutkowé

tito

naskrze

rozslaupení-se obce žeti,

kde

má

sob

swdomí

to

tak

w sob

neb ono wykonati,

odporují. K. p.

w as

w nkoliko stran, které se pidr-

kdežto jedna prohlašuje za

lež,

za bezpravyí,

3

!

50

lánek

Ciist I.

Uh

za bezbožnost, co druhá drží za prawdu, za práwo

wýhradné prawé

a náboženshví

Dbajíc na rozliidla povinností, jejich setkání udati I.

poetné,

mohau

se

možná

totiž:

Dle ukladatde powinností. Zpríiti se inohau powinnosti náboženské

náboženskými, nábožen-

s

obanskými náboženské s saukromými, obanské s obanskými, obanské s saukromý-

II.

ské

s

mi,

saukromé

,

s

saukromými.

Dle powinných. Obecné zwláštními, obecné zwláštními, zwláštní s

obecnými, obecné se

s

jednotliwými

s s

zwláštní se

,

jednotliwými

,

jednotliwé

jednotliwými.

III.

Dle spúsobii uložení: powinnosti wezdejší a

rV\

Dle pfdmítu

n-

kdejší, powinnosti a práwa. :

neurité

s

uritjšími.

píkazy a zákazy. Krom toho wšak wšechny zase wespolek mohau býti smíšeny, z eho wypadá welký poet zpíení možného; prawíme pauhý poet; nebo prihlédnauc k obsahu, poet píení skuteného o mnoho se umenší k. p. V.

I>\e /o7?íií/

:

;

zákaz

nemže

se píiti proti zákazu; nebo když

dobe

wc

samu, newystaupí na jewo rozeznáme wyslowení a žádný skutek; jakby tedy mohly se sob protiwiti? setká-li se ale zákaz s píkazem, tento má ustaupiti; nebo zdrželiwostí od jistého skutku kázán jest wlasfn obecný dobrý úmysl; nuž, porušením úmyslu dobrého co by mohlo býti kde dobrého we skutcích wšech? K. p. Hleale 7iíší bližde/ žiwnost pro rodinu sunu, to píkaz ního jest zákaz; kdyby kdo staraje se o rodinu pemohl tak w sob dobrého ducha, žeby nešetil práwa, ;

nebylaby

i

starost o rodinu

mrawnost, nýbrž jen cho-

wání se pírodní, jaké se nacházíwá

i

u zwíat.

o

Kde skutek

má

vv

dle

obsahu swého jest uritjší, pednost

ped mén uritým;

setkání

51

fiouinnasli.

k. p.

eský udíwe se nau

študent

znáwaje powinnost uiti se jazyki:lm cizím

mateskému. Taktéž jest powinnost uritjší než práwo; bohá, maje práwo s dlužníkem newinným písn nakládati, že lhta wypršela, uposlechni radji powinnosti šetiti laskaw bližního swého. Powinnost wczdejsí bez wýjimky uritjší jest než na nkdy se wztahující, a pedchází tedy, jak již i ze slowa samého wyswitá. Powinnost obsahu srostlejšího, uritjšího pednost má ped powinností obsahu prostjšího. k. p.

sume

odpowdi, na nichž si mnohý mnoho zakládal; k. p. já byl díwe loAvkem nežli waším služebníkem; nebo: musíme díwe slaužiti bohu než lidem; kdežto pece wíme, že sabat jest pro lowka, Podlé toho

jisté

a ne naopak. Jesti welmi ošemetno stí

pojm

jmu

jisté

;

k. p.

s

tauto obecností a srostlo-

lowtk, oban,

osoby, každý stupe

otec budtež

má swé

stupn po-

powinností; dej-

me tomu, že sezpíí, má-li otec ustaupiti obanu, ten lowku, i jak? Otec jest nejuritjší; má-li tedy i nejwtší práwo ? Zdá se, že otec, jsa obanem a lowkem, když

jest dobrý, plní powinností

také

nebýwá

kteí nejsau

;

w

mi blízký, a

wšak díl

ale

neb té

jest

míe obané

jest

nesnáze

zajisté

se si

dobe

wšechny. Býwá tak, ale mnoho otcw dobrých,

dobí. Blud zde jest weldržeti na

ulewí, kdo

mezi obecností prostau

si

a obcí

hrázi

nawykne

okluzké; initi. roz-

skutenau, wtlenau;

uritjší nežli jednotliwec, jsaucí jen úd a lowenstwo jest uritjší nežli obec, akoli

ta zajisté jest její;

dosawáde ješt není uspoádáno

w

jedno tlo

;

k. p.

wlastenec americký, wida užitek wypadáwající z prodaje

erných otrok, naklonn

jest

zachowati toto otroetwí,

52

ást

IV.

pomysliw na hyzdní lowécenstwa, wolí škodu obce

ale

swé

w

lánek

I.

než jistému kosmopolitismu nahému a jalowému

;

odpor se postawiti, wždy jest hotow. I

pirozená náklonnost, kde wyššího rozdílu není,

smí rozliodnauti rozpak jednajícího;

Wíce osob jest

k. p.

nebezpeenstwí žiwota; spomocník, pokud zná sílu swau, bude moci jen jednu osobu zachowati; jedná se o wolí dle píjemto, kteraumezi neznámými má uchopiti,

\v

i

nosti

twáe;

zdali

nepráw

se

zachowal k ostatním?

poal

Lepší zajisté bylo, než kdyby byl

rozjímati,

který

žiwot as bude dstojnjší; neb jest žiwot jako žiwot, a

nedá se wážiti jako lecjaké zboží.

LÁNEK O

swédomí. §.

Pojem Slowo jsau

swdomí

jest

známa sprostému

most slowa

jest

IV.

i

dwod,

45.

sivdotni.

w potu

onch, která stejn

uenému; že

i

a tato

smysl

obecná zná-

w nm

uložený

pro wšechny musí býti dležitý.

Z toho by se zdálo, že wyswítá wšem jasn i rozum jeho; wšak ale nebýwá tak, nebo práw takowá wšudy známá slowa nejmén wybízejí ku písnému rozbírání. K tomu pichází, že toto

slowo patrn se ohlíží po žiwotu;

mitý a dobrý jest jedno, a býti bez chetný, též jedno.

Kdyby tedy nkdo

lowk swdo-

swdomí

a nešle-

se wyznal z nero-

:

5«^

o swcdomí. zumení lomu slowu, upadl by tosli,

a

zastydl by se

w

podezení neswdomi-

proto se sprostý

;

wdec

i

stawí,

jako by nebylo za potebí znowu o lom pemýšleti. Jest welmi žádaucí, nechceme-li neupímné to ale

wc

klamati sebe.

Každý národ kladnici, totiž

uložil

we mluw

wdomost swau

w

obecné po-

swé. Skaumajíce zde o

swdomí,

nacházíme následující a.

Nikdy neužíwá se toho slowa, když mluvvíme o zwíSlýcháwáme sice o mnohých wýjewech atech. duše zwíecí, že mníme widti píbuznost s námi;

wšak ale to wždy býwá jen chytrost, pýcha, píwtiwost, poslušnost, láska pirozená a podobné, emu se obdiwujeme ani drawá zwíata nejmenují se bezswdomitá, ani krotká, a jak se prawí, wrná, swdomitá. Swdonu' jest tedy nco, co se nenachází w pírod. Krom pírody jest ale duchowenstwo: tedy bytná známka swdomí jest ;

duchownost. b.

Wšak

ale

i

na krajích duchowenstwa, jakož u dtí,

u diwochu, u šílenc, nehledáme swdomí, wymlauwajíce je tím, že nemají rozumu. jest již c.

Bytnost rozumu a duchowenstwa

domost sebe samého. Sebrawše no, prawíme,

že

swdomí

duchowenslwí; wšak d.

Rozum

ale

duchownost rozwinulá.

jest

wbec tyto

jest

doby

w-

w jed-

wdomost swého

ale

Neostáwáme pi pauhé wdomosti, nýbrž ohlížíme se po uskutenní; nezáleží tak na wdaucnosli jako na snažnosti, i jest to swdomím wyslowené pobízení, abychom we skutek uwedli swau duchowní

wdomost;

ili krátce:

powirmostí, tedy

wdomost

swdomí jest wdomost zákona, tedy

i

pwodr

ást

54

lánek

I.

IV.

lowka, a tak w prawém smyslu vvdomost o sob. Tato pirozenost pak, jakožto stwoená, jest wle boží; swédomí tedy mže také ní pirozenosti

wyloženo

býti co

w

zjewení boží

wiile boží

ohlas

loweku; podobné

známému wnuknutí

w

wštba

,

jest

duši zwíecí, jímž

ili

swdomí newdauc

sprawuje se dle pirozenosti swé, jest ale nedo-

stižn wyšší, že je zetedlné a

lowku

boží Av

nutí

jest hledati

wdomé. Že wnukzetedlné

tak

jest

ue swobod, k

lowék

níž

pvvod powo-

pesvvdení, že budaucnost minulosti; pozdjší wýjew jest praw-

dfdežilé totiž jest

lán;

prawidlo jest

da pedešlého;

k.

lowí

p.

tlo

duchu jest tak spoádáno, a jak

w

jde duch na obloze

pírod

jasnosti

íkáme

zajisté

pozd

k

teprwa

wli wy-

swé! Tak jest

w

Ku kterému konci jest neb ono? ímž wyznáwáme, že koncem spra-

celé to

,

jest

wuje se

bh

;

proto

žiwola a djshva wubec; proto krásné

spráwu swta

jest slowo, wyznacující

a

nost.

prawý

:

w

Swoboda tedy, jest základ swdomí.

pozdjší

:

Prozetel-

myšlénkách,

46.

§.

Rozlinost

ice

swdomí.

a.

Jestli sti,

jsa

mže

swdomí jest wdaucnost

se íci, že jest rozwinutý

bytnost

lowí, nemže

kteraužto jinakostí

lowenstwo

býti

o swé duchowno-

duch sám ; duch

ale

u každého jinaí;

i

Ne-

|-

nebylo by jedno.

slušn by se pikládalo k duchu: románský, nmecký, slowanský. Powaha dušewní, a tím wíce tlesná, mže býti wlastní; ale

ducha jako

•

t

lowctwí

nelze nazýwati

f I

55

o swdomí. pauhau wlastností. Jest tedy

peswédenost býwá

swdomí

obecné, a tato

podkladem obyejného posuzo-

i

wání; newymlauvvá se

proheší

i

žádný zwedený, když se

totiž

zákonu obecnému, že newedél o ném.

proti

Každý by mu hned poukázal na swdomí, ka: to má každý psáno prstem božím w srdci swém, ti jen. Mohlo by se tedy i swdomí wyložiti též jako spolené wdomí ili sauwdomí, ale ne umluwené, usnesené, nýbrž pwodní, pi-irozené; jestswtlo, ježto oswcuje každého lowka, picházejícího na tento swt.

Ale toto swtlo zatemnilo se

a

,

mimo

obraženo jest kalnau korau tlesnau, a jako

swtlo tak

toto

i

to

kolem

pírodní

musí wybídnuto býti k swému

wý-

lowk

nemoha se sám zrodit tlesn, nemže téhož ani duchown. Musí se rozžehnauti na swtle píbuzném již hoícím; ucho procitne zwukem, oko swtlem, a duch též jen duchem. Arci nepemohlo by

jewu.

oko zemní noc, kdyby nebylo též sluncem;

nechwla

w

nás

moc

nás; taktéž jest ale

i

boží,

božské

a

kdyby

by neoblažily

naopak. Kdyby neA\7Switlo slunce,

neprobudilo by se oko, a kdyby se stwí,

wci nám

nezjewilo bož-

newzchopil by se duch. Ale toto zjewené božské

není pauhá jasnost diichowního swtla, nýbrž

jisté

již

swtlo a urité barwy, swtlo církwe urité, obce urité, domácnosti urité

;

o swdomí poswdomí wýchodswdomí wdce a spro-

proež mluwíme

hanském, židowském, kesanském, o ních a západních nái'od, stého;

zwlášt

ale

o

církew, jsauc jednotau duchowní,

swdomí; ímž se muže též wyložiti, že wdomosfi církewní; a zde ponkud \^'yswítá práwo církwe k swdomí wících, w ní shromáždných.

jednota jest

jest odblesk

i

56

ást

lowí

Duch

o

lnnek

I.

sob

IV.

arci jest jeden, ale

w

kaž-

we swdomí obecné i w osobách, ímž samo se

dé osobé jest na jiném stupni svvého rozwinutí, a

tém

wšech teprwa rowen sob; zwláštní

w

skutku jewí se

i

i

wdomí

stáwá osobním. Sluší pak pipomenauti, že

bec nemá myšleno

býti jako cos

w-

hotowého, ustydlého

w

clowku, nýbrž wždy jen se rodí setkáváním se duše s i)redmlenstwem tím mén jest, ím wíce proež ustupuje predmtenstwo; k. p. w hlubokém spánku, we mdlobách? swdomí jewí se co okamžitý tedy i

;

Tém

cit,

i

náhled, saud, úsudek,

jednotliwými patrné.

píinau

Swdomí

snažnosti též jen

iny

osobní jest wzbuzení ke

skutku, hlída a saudce skutku.

47.

§.

Rozlinost swdomi osobního, a.

Swdomí,

ozew wle boží

co

ko wnuknutí u zwíete samo klad tohoto písma swatého tak

i

Mže

omylný.

náwá skutek

w lowku,

w sob neomylné; w srdci, jak b^^wá

jest jaale

wý-

rozliný,

pochybný býti úsudek, jenž pirow-

této míe. Widíwáme asto, že lidé zízením obanským, aneb w rozrozliným pod liné jednot církewní proti sob stojí nepátelsky a omlauwají zprotiweuí swé swdomím, eho zwlášt w jistý

k

stojící

djstv^Ti církwe

rozlinost

eské

swdomí

obsaženém

w

až píliš

mnoho

založena jest na

se dowídáme.

rozlinosti

Tato

rozumu

pojmu jeho. b.

Jiná doba

we swdomí

jest

wdomost

sebe samého

5

o sucdomí.

wbec

ili

pamt,

í

ohledem pikládáme svvdomí

a tímto

lidskému uritosti, jinak jemu, co ohlasu božímu nepíslušné, prawíce

swdomí, kdež rozumí

dobré, zlé

dobrých nebo zlých skutk pamet.

Míti

neb nemíti

se

n-

s

co swdomí, znamená osmlení se osoby k jistému skutku,

ne

ale

jakoby záleželo na swéwoli, spsobiti

mí takowé neb

mená

že

,

wdom

což není možné

dtská

ale

;

Nic nemíti na

jinaké.

sob

není o

neb by

,

ani

to byla

swdo-

si

swdomí, nezna-

dobrého ani zlého,

ješt nerozchwlost

smysl jest ten, že newí na sebe nic zlého,

jak widti jest

werše

p. z

k.

Nil conscire

:

nuUa

sibi,

pallescere culpa. c.

w

Jelikož zákon

pirozenost naše

samému,

;

jáde swém

jest sjednocení se

blaho, a to tím sladší,

ím

wle pominutelné Swdomí dobré jest tedy cení

a

tržitosti

erwy nují

s

swdomí

duch sám a tedy

sob

dokonalejší stalo se sjedno-

i

wnau.

prawdiwau,

widí

s

,

sebau, tedy upokojení a

blaženost, a zlé, jsauci

rozporu, jest trápení,

bez ustání

jest

skutek dobrý jest zadostinní

S této sírany

hlodající.

roz-

cit

a skutky zlé jsau ty citliwosti

jme-

stwrdlé, autlé, jemné, nejemné, dle toho,

jak brzo pocítí a jak snáší rozpor mezi tím, co wykonáno jest a co

wykonáno

jedné strany

mlo.

býti

stawu mrawnímu osoby, již hledí

— Toto wšak

widti

a

z toho, jak

již se blíží

swdomí

§.

48.

Swdomí

a osoba.

Pihlížejíce písnau prawdau k myšlénce osoba, sili

bychom

osobau

;

^vyznati,

tím totiž

s

k dobrému osobnímu.

že jen

wywine

swdomím lowk

se ze

mu-

se stane

wšech obálek pírodních

5S

(ítst I.

rimicl-

I v.

pautajících

wli

jeho, a sprostí se wšecli roztržk du^e

swé; wšak

ale

osobu

notliwosti a rozdílnosti

nost ili swoboda jest

jmenujeme lowéka podlé jedswé od jiných, a ona písná osobkonec snažnosti jednotliwce hod-

již

ného, a žiwot jeho jest neustálé jednocení rozliných dob

swé pirozenosti.

Jmenují

statenost ili slowem

wá

dslednost,

snažnost

tuto

eckým

charakter, který nedostá-

asto-

se nemrawnénui, a pokalen bý^^'á a porušen

kráte

w

od sprawedHwého. Jest tedy možno

i

rozdliti

domí, Av

myšlénce

w osob wli wnau od wle náhodné, swnmž jest jednota pirozenosti lowí ped-

spsobená, od skuteného sfawu mrawního a widitedlných roztržk, lowka w prawd a wítzstM í od lowka w kalu a rozmáchání, lowka duchowního od swtského, znowa zrozeného w Kristu od píslušného starému Adamu. Kdo se wíce jednotí,

tuží

mže

Dobrota jest swdomitost, kteráž

až ke zbožnní; hi-íšník pak roztrušuje

mysl swau až k se prawi,

té

swdomí

a celau

k tomu pominutí, kde

roztržitosti a

sám sebe

že

swé swdomí. powýšena býti

že jest bez sebe. Mezi

ztratil,

dokonalostí žiwota a úplnau smrtí jsau ješt

stupn mno-

hé, jako pokrytstwí, široké swdomí, wolnomyslnost,

tsné swdomí, ležejí dílu

§.

49.

Swdomí Má-li

lowk

rozlinosti

notiti

znání swá uwádti

swtlo kau,

bytnosti

má

piná-

a jiné, které ale, jsauce osobní,

druhému.

wždy

wda.

a

Avíce

duchownti,

pirozenosti swé

w jednotu.

lowí,

:

Swdomí,

nemá-li

i

samo

jed-

to jest

powinen

jest

a jest státi

i

po-

pwodní

se

se z okamžitého popudu, pominutelného

bludi-

wnuk-

59

o swdomí. a z

nutí

má

neuritosti

citu

se zasnaubiti

podporu

prawd,

a žiwot

w

pwodn bojm

a o

sob

a

dobro

poznání;

pewnau

otoiti se o

Jen tauto pronienau

widi/.

sebe wšechny barwy rozdílnosti,

bytným, jest

w

promniti

swdomí

setl'e

se

zákonem

jak, jsa

obecné, tak bude obecné

sebeklamm Avnitníin pi-ítrž uinna bude tak jako zewnjšímu protiwenstm a skípání swdomí lidských. Aby se ale wda státi mohla swdomitau a wdomí wdeckým, zapotebí jest úplného a nai

skutku, a

a

hého WTJewení wšech stran nebo wzájemností wšech rozum a na bojišti roste prawda. Nuže kdo tomu pi:

swdí,

powinen

jest

hájiti a zastáwati, a

wod

swobodu zpytowání

w cestu tm,

postawiti se

napowídaných sobstwím wázati by chtli

ení, a

náhled

a

ježto z

d-

peswd-

pechodu swdomí do wdy. Tato

protiwiti se

jednota bude zplnní kesfanstwí založeného na

prawd

a na lásce.

§.

50.

Je-li jisly slíuteJt jen pro toho dobrý neb zlý, hdo jej

za ialiowý powazuje? Tato a podobné otázky

schwaln býwají

ženy, aby se ani nemohlo íci ano ani ne, o

sob

jest

prawda

blud.

i

od osoby pominutelné

:

jednoho neb druhého. tím

Zákon

zajisté

tak polo-

obojí totiž

nezáwislý jest

proež dobré

jest

Drž

nco, za

si

osoba

i

bez uznání chceš,

pirozenosti toho nepromní: bylo by to pro kaž-

dého pohodlné, jeho, co by

býti

mlo

býti

dobrým, kdyby záwiselo od dobré neb

zlé.

Ale

s

libosti

druhé strany

musí se též uznati, že skutek dobrý jen swobodný

swoboda

swj

ale

není bez

nepoznal,

newda

poznání.

— Kdoby

jest,

tedy skutek

co iní, o tom by neslušelo íci,

;

60

ást dobrý ani

ani že jest

Cláiiel:

I.

zlý.

n\ pi rozhodnutí této" patiný rozdíl w po-

Záleží tedy

otázky na tom, bychom uinili znání sauíém. To wšak jest

Zajaté, wnuknuté, citem, sobstwím,

a.

strené, zkrátka ueswobodné

a

nená-

pod-

pauze osobní.

Poznání prawé teba newytíbené,

b.

láskau,

letorau. stáím, pohlawím, pošeptané a

^vistí a

w

duchu samém

zrozené, swobodné a obecné. Jedná-li af se

to

lowék

dle

swobodného poznání, pak

lidem zdá jakékoli,

w

jádi-e

swém dobré

arci

jest;

poznám osobní, podstrené nemže základem býti skutku dobrého, teba by ml wšechnu podobu jeho na zlau stranu wšak tak dalece muže odsauzen býti, ale

w

jak patrná jest se po církwi

nebo

dowoluje;

sauwdomí,

a

by

to

wowal

tom hrdost a lehká mysl, když neohlédl

a obci,

co

ta

w

pípadnosti této káže, neb

jednati mel podlé

a to duch a ten jeden

;

swédomí;

to ale jest

mlel-li tedy

w nm,

bylo ku podiwu. mluwil zajisté av jiných a zje-

se

w

mra^^u obecném. §.

51.

Rozwhiuti swdomí.

Kdoby chtl

wyložiti,

jak se rozwinulo

w lowenstwu,

musil by popsati rozwinutí

wbec

pedmt wdy

stwa

,

a

to jest

swdomí

lowen-

zwlášfní,

kterau

bychom mohli pojmenowati djewdau, rozeznáwajíce

ji

od djeprawy, djepisu a kroniky, kteráž jest pauhé o událostech wyprawowání, bez pojmu djstwa. Zde Avšak

jedná se jen o

by se udaly znamenitjší pestáwky

o powinnostech.

hned o zaátek totiž další

to,

W

tom ohledu wede se wykroení samo dlauhá hádka, byl-li postup po wykroení z prwopoátení jasnoty,

powdomosti

a o

o ili

poátek kalné zwíectwí. jak

me

u jednohokaždého,

lowala ?

Držme

až dosawáde

a dál a dál

se nyní jen

widíwá-

pak cesta se wyswét-

nynjšího

rozwinutí jed-

sebe dbá: sobstwí jsau žá-

Díle jen

notliwých osob.

61

suL'do)iit.

diwnéjestaž ku pohnutí, že jen láska sob-

dosti jeho, a

stwí tomuto ^\Thowuje. Sobec, jenž se neohlíží

w niem

jiném, sfanoAví sebe za sted swéta; což ale iní

každý. Kde se tedy potkají,

nebo nemže kách pak

bu

druhého

w

po

sobec

swádjí skutenau ptku;

jeden uznati druhého wedlé sebe

;

w pt-

oba sebe zhubí, nebo swítezí jeden a zajme

nebo oba, poznawše rounost

otroctwí,

swé, snášejí se wedlé sebe strachem a chytrostí.

síly

Chy-

trost je tedy

prwní obmezení sobstwí ili swéwole; „co

nechceš, by

nkdo

inil tob, neifí

ty

i

jemu,~ bude

prawidlo nejstarší. Jest ale toto chowání jen pauhé zdr-

žowání se

wí,

,

že náboženstwí bytná jest snažnost

a

bráwá na sebe

prwopoátení

lo-

podobu náboženstwí. Prwní swdoraí jest tedy zaklznání swéwole proti sausedu swému. Nauze a pi-irozená spoliwost swádí pak lid již d-

wrnji; zárowe

ale

i

i

w slow

tato

náboženském

„eeno

také nenáwistí.

bližního swého,

Tato láska

a

chytrost

jest tato láska

jest

:

ješt

milowati budeš

nenáwidti budeš nepítele swého."

wyjímající a

wýhradná

jest

až dosawáde

i

mezi námi, zwlášt mezi národy neuznáwajícímise za údy jednoho tla,

a

se nazýwají

kesanstwu žiwém

kesanskými

,

kdežto

w

sobstwí uato jest u samého koi"ínka,

kteíž wás proklínají,

dobroete tm, dobe ite nenáwidícím wás a

modlte se za nepátely

a protivvníky

rozkazem

:

-Milujte

když pemožen

jest

nepátely waše

w

,

waše." Pak teprwa,

nás starý had sobstwí, když se

uznáwá powinnost spoleenská, wystaupí w swdomí powinnost saukromá s dstojenstwím mrawním; kdežto

62

ást

pokud wládlo sobslwí,

Chinclc V.

sebe byla duše wšeho

starost o

nyní wšak práwé

snaženstwí, ale planá:

kwt

I.

powinného jednání,

initi

jest nejlibjší

ze sebe chrám ducha

swatého.

w obci, mrawní swé saukromosti; wšechny pak ale w tom mají nejwtší skwlost že konáním jejich zakládá se a šíi'í po wšech wlastech králowstwí nebeské a tof ono wšeobanstwí, kteréž jest dokonaPowinnost spoleenská dowršuje se

w

krásném uspsobení sebe

a

,

;

lost

swédomí.

LAAEK

O

wyslowení swédomí ili o nirawním prawidlu. §.

O

52.

prawidlech a poáthu dohroivdy wúhec.

Swédomí

jest swetlo

odráží se jinae ode

obecné

wdomost

jednoho

w lowenstwu

stn srdce každé

co je dobré, co zlé; ale každý

U

V.

tato

to

wí

w

wejen we

wyje\Mije se jen blesky píležitostnými

pod podobau

sprostého

rozumu,

sestawenau wdaucností. Arci že

a cit

;

ale

osoby. Každý wí,

jinaí jasnot. skrýši bytnosti,

;

u jiného šeí

zase

u jiného je

plodíwá skutky na

oko obdiwnjší, a chladné uwažowání má twá mrawní wáhawosti ale ponwadž toto jest swobodnjší než ona ;

wraucnost, jest dstojnjší, akoli není nejwyšší, majíc

nad sebau lásku swobodnau, w níž jest i jasnost rozumu Swdomí, poínajíc jako i welost citu sjednocena. daucnosl každá od poznatk jednotliwých, wyslowuje

w-

obsah swuj

z

pr^vu

rozlinými nesauwislými

prpo-

o mrnwním prawidln.

wdmi

ponwadž pak

C§. 5);

t)0

sjednocení jest pirozená

snažnost ducha, rozlinosti tyto sestawují se jejichž

w

jednoty,

wyslowení jmenujeme mrawní prawidla. Tato pra-

widla již dáwají swédectwí, že kdo je wyznáwá,

w

du-

jednáwá popuzen okamžitým wnuknutím nebo pokušením. Miiže i nemrawnost

chovv enstvvu w^^še stojí, nežli kdo

as

konání swé na

uwésti

w

jistá prawidla, která

jako

mrawní welkau moc míwají w žiwoté. Prawidlo jedno, opanowawši wuli, k. p. nrfrp kací w ona

prawidla

obci, s to jest, že

w

jakž widíme

celému

století

djstwu mnohé

podryje blahé obcowání, wlasti.

S druhé strany

prawidlo seti sivobodu sivulomíjtdnoJio každého z pauští

mže bají

Ano, prawidla jsau

wykauzliti ráje.

iswtem;

dušemi

newiditedlné

rodw;

wtlují se

w

krwawé

kdo prohlíží osnowu

a

wota obanského

welkau má

w

a

to,

ježto hý-

jejich boje, wílézstwí a porážky

jejich,

mrawní íše.

a

hluné dje ná-

rozumí tkanin ži-

Ten tedy

zajisté

moc

ruce swé, kdo powolán jest pispíwati k

uspsobení prawidel; wšak ale as by již byl, by se nahlíželo, že zamezowáním, utiskowáním prawidel nelibých

moc

jejich se neumenší,

nýbrž stane se jen tkliwjší.

Když se prawidlm wšem popeje stejná swoboda projewení, wytiíbí se samy mezi sebau; kdežto newasné napomáhání dostatenému wykwašení pekáží. Wdu swobodnau podporowati, jest wytrháwati žíhadla prawidliim jizliwým a

wého

uštknutí.

zachowáwati srdce mládeže od nákažli-

Wytíbená wykalená wdaucnost

snášeliwa, protože sama nikdy se Av

neukoní,

a

jest

rozšíena

národu jest rukojemstwím blahého pokoje, a nedá

padnauti

we hrubé

winy,

we

které se

zawedená slepota

mysli hrubé asto uknitným spiisobem wíže.

Swobodného

báti

se

nemáme.

Otroka wšak, když swá pauta láme.

64

ásf

ím

lánek

I.

T.

swobodnéji dobré se poznáwá, lim wíce od-

krýwá blaženau pirozenost swau, usiluje

o

a

ducha

založení králowstwí nebeského po

wšech

mrzkost zlého, jen

Jasná prawidla jsau

krajinách.

tedy

i

že musí býti samorostlá, žiwá

nemrawník,

a tím lépe.

si

muže

;

slaupowé

pewní

cirkové, obce a žiwota domácího; wšak žiti,

rozncuje

a láskau

o wtélení

diwáka, že maje

powá-

ale sluší

nebo mrtAvé slowo

priwlaslniti

i

piwlast-

uje, by zwukem jeho mohl ukrýti swau niemnost. Proež stáwá se, že ti, ježto nejastji o prawidlech mluwíwají, srdce mají prázdná;

nejmén

dro okusili,

no

této

wci

nebo zwedenými.

filosof,

píše Epiktet

aniž

ti

wšak, ježto prawidel já-

Slušn

se jimi wychlaubají. :

mj ei

ale konej,

Nepraw

nikdy, že

a >Ytip-

jsi

mudrc

široké o prawidlech mezi ne-

co prawidla káží

;

nápodobn ne-

mluwíwáš na hodech, jak se sluší jísti, nýbrž jídáš, jak Ani owce newyblíwají seno, by okázaly pastým, mnoho-li sndly, ale stráwiwše pokrm tajn, dáty neokazuj prawidel, wají hojné mléko a wlnu. Tak ale skutky dle nich wykonané. Prawidla mrawní. pokud ješt jsau mnohá, wdu neupokojí, která se wždy znowu o to pokauší, by je umleji seslawila jakožto údy w jedno tlo jednota jeslušné jest.

i

;

by bylo swdomí wyslowené z úplná a takto nalezen prwek ili koen wší mrawné wdaucnosti, z nhož by se jako z klubíka dala rozwinauti. Toto dokonalé wjTknutí zákona sluj zaklad dohroivtdy nebo poátek

jich

,

mrawní, nebo prawidlo hlawní. §.

53.

Záhon a prawidlo Sluší

a sice:

zákon

a

prawidlo po

hlawní.

wdecku

rozeznáwati,

;

o a.

Zákon této

b.

rozum

boží, prawLdlo

lidský

o

wli; jest pirozenost

Zákon do

c.

wle

jest

OD

prawidlu-

mraivníni

lowí,

prawidlo náhled

ní;

Zákon

pwodní,

jest

uspso-

prawidlo rozmyslem

bené; d.

Zákon

jest obecný, prawidlo poznalost zwlášlní;

e.

Zákon

jest základ skulkií, prawidlo poznání

f.

Zákon

g.

Zákon

jest

rostlo

w asu

Zákon

jest

jest

lowí; wný,

jest dílo

h.

ped lowkem

a nad

ním

skutk;

prawidlo

,

nezmnitedlný, prawidlo wy-

a jest promnitedlné;

neomylný, prawidlo

ale

chybné a zlep-

šitedlné. i.

Zákon

k.

Zákonjestskrytýawnitní, prawidlo zjewné slowo.

jest dostatený, prawidlo jakž takž

54.

§.

Hlawni prawidlo hestanslté. Každé skaumání pokauší se

pedmtu;

jesti

stránku osobní nost,

s

to

pedmtní

;

wdy

ili sjednotiti myšlení a jsauc-

nepe-

wyrownání nazýwáme prawdu. To dobrowda. Ponwadž pak pedmt dobro-

i

jest zákon mrawní,

i

kon tento wyslowiti. Wšak

úel

její jest,

ale že

by zúplna jednotliwec

slušné jest,

slowu,

poznání

kteréžto

samo žádá

mu

w

aby ani jedno ani druhé nepewažowalo a

plýwalo

swého

o pochopení

tedy snažnost, wyrownati

a

dostaten zá-

zákon

jest

obecný,

nedwowal

swé-

na jednoHiwém rozumu sivém nezakládal

wzájemným rozum tiubením mže skromný, co ten neb onen snesl již do obecné pokladnice, a jak zwlášl zde mudrcowé ped námi zákon swobodný wyslowowali. Nej-

wdu,

kteráž

powstati;

jen

proež

ohlíží se

:

66

nst

I.

láncV

V-

dríwe wšak zajisté jest powinnost naše toho, jenž jest cesta naše a prawda,

diného se jde k

prawé,

wle

otci,

w nmž

jedna

s

,

peptati se u

nhož

skrze

jenž sám jest zákon náš

i

je-

sIoavo

jsau wšechny wule jedno, jehož pak

otcovvau. Ptejme se tedy:

pikázaní weliké ?' On wšak prawí na boha swého z

-Miste, které jest

-Milowati budeš pá-

:

celého srdce swého a ze

vvší

duše

swé a ze wší mysli swé. To jest prwní a weliké pikázaní. Druhé pak jest podobné tomu Milowati budeš bližního swého, jako sebe samého. Na tch dwau pikázáních wšecken zákon záleží." Wru jest ku ppdiwu,' že majíce dobrowdci wýslown zde prawidlo prwní, na tom nepestáwali a schwaln wyhýbali se jemu, prawíce, že jest pro wdecké poteby nedostatené, wtndauwajíce Krista tím, že nebyla wule jeho wyknauti prawidlo wdecké, kdež pece doložil Na tch pikázáních wšecken zákon záleží. Ustanowiwše mysl naši na tomto prawidlu lásky, pokusme se o dozvdní jeho M decké Bh jsa základ wšeho jest i konec wšeho; jeho swatá wle jest tedy zákon Avšehomíra, tedy zákon pírody a swobody. Poslušenstwí k bohu jest bytnost každého hnutí: swobodné poslušenstwí powinnost swobodných. Poslušenstwí wšak swobodné jest rozliných wlí sjednocení; wle jedna stane se obsahem druhé, tak že zmizí i ta rozdílnost, která ješt jest w bázni, w nadji a we wážnosti. Takowá pak jednota wnitní jest láska. Láska k bohu jest tedy úplný zákon, jest prawidlo prwní. :

,

:

Pihlížejíc

maje

býti,

ze strany

co

bh

samého. Pojem

mže

tedy

ale

osoba

lowí

chce,

,

pow olán

lowka

íci

sluší jest,

není

:

ze

lowk,

aby uskutenil sebe

w osob

jedné; ne-

zadost uiniti swé pirozenosti, ne-

pipojíc se w ždy k celku wyššímu, až

lowenstwo

po-

:

b<

o mrninihn prawidhi. sud roztržité stane se ale též láska,

stwu, tedy,

Ale

na lásce

a

nemže

\ve smyslu

jiného, ano jest

pece jedna

osoba pipojiti se

w sob

lowen-

s ní.

w prawd

k jednot

rozerwána, nesjednocena; po-

prawém nemiluje

sebe,

jedem každé jednoty.

kázaní druhém obsaženo

nemže

milowati

w

Jest tedy

pi-

tetí, tak že jest

i

boha nade wšecko,

prvvní

:

Miluj

druhé

:

Miluj bližního

tetí:

Toto jednocení jest

jedním.

bohu založená láska k

rozdílná,

wyšší, pokud jest

kud

tlem

.k

swého, jako

Sebe samého.

Náboženstwí, láska k lowenstwu, láska k sob, na ní založené králowstwí boží, obcowání a mrawnost saukromní, jest obsah kesanského prawidla, tedy zá-

a

kon celý žiwota celého

teb wdecké ohlížeti se

i

a náležit

,

prostožiwotní

a

tak

wyslowený ku pože by marné bylo

po dstojnjším. Tím wšak hodnosti

prawidel neupíráme, ano

brého

,

rozumného

jest

každé prawidlo

i

jiných

lowka

do-

prawdiwé, pokud nežádá držáno

dostatené: neb tauto dotírawostí stane se teprwa omylným. Proež nikoli nechceme následowati tch, ježto pistawiwše lo rozumu ke behu jisté

býti za jedinké a

školy, bojují jakauž takauž zbraní proti Avšem jiným,

ný-

brž poznáwáme za slušné obraceti prawidla jiných na wšecky strany, až by se našla stránka platná, ímž wšechna stanau se wýkladem prawého prawidla všestranného. §.

55.

Rozwrh prawidel mrawních. Kant

wyslowil wrchní

Jednej tak, aby

prawidlo

mrawní

spsob wle twé mohl powždy

takto:

býti

zá-

kladem obecného zákonnictwí, a jmenuje prawidlo toto

68

ást

I.

Cínck

r.

nemá žádného wýslowného obsahu, jako wšechna jiná, která pro tu samu obmezenost obsahu swého twarní, protože

nemohau

uení jsau.

se státi obecnými. Tato prawidla Citu

pirozeného podlé Epikura,

I.

a.

b.

Citu

II.

a.

Zwedenosti podlé Montaicrne.

b.

Slanowení obanského podlé Mandeville.

III.

IV.

mrawního podlé Hutchesona.

Dokonalosti podlé Wolfa a Stoikw.

Wule Mimo

boží podlé Crusia a

mnohých theologw.

wíce prý jich býti

tyto

nemže,

a jelikož jsau

nedostatená wšechna, ostávvá jen pidržeti se

pra,widla

formálního.

Wšak vidla

wšech?

materiálních

a

skutku tato jednota a.

o sjednocení pra-

co brání pokusiti se

ale

formálního

dokonána

již

Láska k bohu jest poslušenstAví ale jest

a

zdá se

w prawidlu lásky

zákon obecný wšehomíra

;

wle

w

neboC

;

boží; tato

proež jest

láska

ona od Kanta žádaná spsobnost Avle, ježto by

mohla

býti

zákonem obecným. Wšak

spsobnost

tato

widlo pauze twarní , b.

W lásce lující

neostane

boha

i

ale

ponvvadž

uritá jest co láska, neostáwá pra-

nýbrž

wle

zadost iní

po obsahu se

i

ohlíží.

boží zewnéjší; nýbrž mi-

swé pirozenosti,

a

zdo-

konaluje sebe samého. c.

loweenstwu

práwé ona wazba spowšechny údy w jedno tlo prawidlo lásky má tedy w sob i poslušnost spráwy obanské. Láska k

jest

lenosti bdské, která sestawuje ;

d.

Láska k

mrawního tržitost

sob

jest

a citu

prawidlo citu sama sebau nebo wšechna rozi

pirozeného

dob bytosti jeho

má

;

minauti.

uwedených prawidel jest tedy stránka prawidla lásky, proež každému w jednom ohledu platKaždé

z

o mrawnim

ímž

nost piznejme,

ale

69

prnwidlu.

swTchowanost lásky nade wšemi

tím jasnji wyswitá. 56.

§.

Rozivaha osamlého ili pouhého prawidla dohonalosti.

Každé prawidlo

upímn

rozmyšlené, jsauc praw-

nepvawdiwým stáwá se

diwé, když se k jiným pipojí,

w

Tak prawidlo dokonalosti samotné pro sebe již neuritostí swau nepostauje, aby bylo poátkem mrawní wdaucnosti. Nebo co jest dokonalost? osamlosti.

Zajisté poslední

doba slušného dobrého snaženstwí;

wšak pijde sama; neprawí, a o

to

kdy snažnost

ale

práw

se

prawidlo mrawní

má

huje množst^ví dob

,

býti

Na konci teprwa se

jedná.

díwe

pozná, co dokonalost jest, ale

sluší znáti cestu;

prawidlem žiwota, jenž obsa-

zákon jest jejich obecnost.

a

ta

jest dobrá, to se

Ze

dokonalost sama sebau nepostaí, aby byla prawidlem,

widti se

z toho, že trpí

zbyten

pi sob pídavvek mrawní^

aniž

smysl peplní; míra dokonalosti a nedoko-

nalosti zajisté

wyšší jest myšlénka než ona sama. §.

57.

Rozwážetu prawidla zwedenosii.

lowk trosti

zcela zanechán sob, ani snad by ke chymnohých zwíat nedospl pak arci o swobod a o ;

mrawnosfi nebyla by zmínka. a

Jest tedy

wychowání piíinaii mrawnosti

wod

a základ ani

bídnutí, býti

zákon

její,

náwod zewnjší.

mrawný,

ale

zwedení

;

ale

wru

píina

zwedení není

p-

nýbrž jen napomáhání, po-

lowk jest

i

slušn zwedený oswojení

;

mže

jím nastáwá

70

(Utst J.

možnost

býti

i

lánek

nemrawným, ano

V.

i

náwod sám

mže

býti

záwodeni. Zwedením arci uspsobí se smýšlení a snaž-

mže ostati jen zewnjší, a ješt daleká jest prawdiwé mrawnosti akoli poáteným Avýznamem swým spsobnost a mrawnost nost; ale

tato

spsobnost

takto

,

snad byly nerozdílné již

;

nyní duch národu, editel jazyka,

rozhodnul. §.

58.

Rozwážení prawidla: Jednej

swdomi

dle

sicého.

Prawidlo toto nejlépe se hodí takoi-ka pro potebu

domácí; neb každý mra wný jest upímný, a tak nejedná jinae než shoduje se sám s sebau ili podlé swdomi

swého

;

domi.

Wšak

jen lícomrník a pokrytec iní proti

mén

wíce

swdomi

ale

nehodí se pro

widla swá obecná

jasowati nýbrž

a šíiti

práw

swdomi,

;

s

:

swému

sw-

že jest osobní,

wdu,

kteráž chce míti pra-

wždyf

jest již

se

jest

sauwdomím

wdaucnost

o

Jednej dlé

wdau. Mimo to ne wdaucpedmtu. Tak by

a

nem a

nost na prosto, která nic není bez

prawidlo

,

powinnost obswé swdomi. aby neostalo mým, t^^^m,

stalo

wda

a pak

samým

tím

swdomi swého, bylo jednostejné eho powdom jsi: což když

tím: Jednej podlé toho,

není udáno,

iní

to

pra^vidlo

neurité a tím nehodné

poátkem mrawního poznání. Hledajíce pra\\idlo, ptáme se po tom, co má býti obsahem swdomi; odpowídajícepak: Jednej dle swdomi, patrn toíme se w býti

kruhu. §.

O

59.

prawidht deoniologie Benthamowy.

Anglický mudrc

Bentham zakládá saustawu po-

znání mrawních na rozumnosti ili chyti'osti a prospš-

71

o mritwním prnwidlu. nosti.

Nuže, dohlížejíce na konec, wyznati musíme, že

co dobré

to,

jest,

musí býti nejrozumnjší a nejprospš-

njší; nebo dobré jest zákon obecný, a proto samo jest

w

celku shodné ili wesmírné; a zlé jest nesrownatedlné

následown jsau i myšlénky o dobrém saua osamlé iníce dokonalau jednotu. Tato jednota myšlémrné, nek prázdná odporiiw jest ale rozum proež jest dobrý ;

;

Saumerností pak swau ne-

skutek také nejrozumnjší.

zawadí nikde o prawdiwé zájemnosti sausedw, nikdy dobrých ncAv^zýwá proti sob, a

skutkii

a

neobmezowán dochází

to

a

Wšak

nejprospšnjší.

tak

swého

nejspíše cíle

ale patrno, že tato

nepaután

ili jest

prospšnost, jsauci wýsledkem saumtrnosli, a

spšného. Klade tedy prawidlo

n

za prwní a pvvodní, a

towu prawidlu

ta

wý-

zákonem zákonem rozumného a pro-

sledkem piirozenosti dobrého, není základem dobra, nýbrž dobro zajisté

mu

rozumnost

ta

druhé a následow-

toto,

sama chyba

obecné platnosti;

a

jestif

jest tato

i

Kanznámka

vv

dobrého, ale ne dobro samo. §.

O

60.

prawidlu mrawniho

citu.

Toto prawidlo zjewn samo sob odporuje; chtíc swrchním poznatkem ani se o poznání nepokauší; nebo cit jest jen prwní a kalný koínek wdaucnosti,

býti

poznání pak

již wyti-íbené

myšlení,

oištné od písady

tlesné a pauze osobní. Kdoby zakládal prawidlo jednání

swého na

by sám newdl, ím se sprawuje, mohl s jinými. Ml by též podobu prawidlem: Hle rozkoši swé; nebof i to necitu,

ani

aniž by se shodnauti

welkau

mže

s

ani na den

naped

udati, co dobré jest; rozkoš

smyslná každau dobu jest promenitedlná a pewrhnauti

;

72 se

ást

mže w

w

opak swj,

nemocný nemrawný.

lánek

I.

V,

§.

O

lowék pak

trpkost a bolest;

byl by, jsa rozkoše

starý a

neschopný,

již

i

61.

prawidlu stídmosti.

„Pílišné híšné

aurea mediocritas

omne nimium

:

mcdio

in

;

vertitur in vitium

modus

virtus; est

in rébus,

šunt erti denique fines, quos citra ultraque nequit consistere

moderata

rectum;

chwála

durant,"*

franského

prpowdi oswdují,

že prawidlo

stídmosti jest welmi rozšíené po asích a

národech a

^juste millieu" a jiné

rozum

sebe zajímá, jakož

lidský pro

snášeliwý saud

i

pronášíme o tom, kdo sice ze wšech strom rozkoše požíwá, ale

Má

wždy mírn.

toto prawidlo

welkého za-

prawý mezi

slawatele Aristotela, jenž o ctnosti prawí, že jest

prostedek mezi

dwma

nectnostmi,

k.

p.

šetrnost

Bylby tedy Aristoteles

skrbectwím a marnotratnictwím.

wynálezcem našeho jiis/e millieii JVuže, kdoby odpíral tomu prawidlu platnosti, když se jedná o míru skutk !

majících smyslné wéci za obsah

otázka jest,

Ale jiná

a p.

widlem obecným,

;

jídlo, pití, spaní,

mže-li

smí-li se tauto

mrau miti

jenž jest jádro skutk; smíme-li pijíti lásce tauto

mrau. Co by

to bylo, milowati

ne málo. Jinae zní nali

wšecko

reete

,

:

w

kesfanstwí:

wedlé jiných

ctností,

s

i

úmysl,

kupeckau

dobro ne mnoho a

A

kdybyste wyko-

sluhowé jsme neužitení.

nost, stídmost arci jest dobrá a

práci

swrchním pra-

býti

ctnost;

wbec

—

Mír-

ale je ctnost

a základ

wšech

jiný smysl wznešenjší.

Wle

není dobro

ctností, tedy není prawidlo swrchowané.

Má wšak

mírnost

i

dobrá saukromá jest zajisté

ny doby pirozenosti, nedá

ta,

ani

wšechdruhé pewahy,

která sjednocujíc

jedné ani

:

:

o

ímž docílí se saianmosf ježto Oban dobrý jest ten, jehož wle k ,

pimí;

se

i

to

nxraivnim pra wi Jiti.

jest

mírnost wšech.

snesené

zde tedy mírnost je zákon,

Avnii

zákon žiwota wšeho;

jest wesmír, wesmírnost je

wšech svvt

a jelikož ta

wšak

néco jinaího než ono slawené stednictwí.

arci jest

62.

§.

O

prawidlu: Ží podlé pírody.

„Nalurae convenienter vivere" žádali staí, a zase

„retournons á

mo

la nature''

musil

w

wšak

blíže,

tom

býti

wolal na nás Rousseau; a mi-

eí

o pírod, že se zdá, jakoby welký poklad maudrosli. Pihlédnauce

slýcháwáme

to

tolik

widíme, ana rozlinost

wýznam

slowa to-

píinau jest swélibého užíwání bez jasného pemyšlení. Znamená totiž hoto

a.

Obsah wšeho tworstwa bez ustání se perozují-

b.

Tworstwa pauze smyslného naproti duchowenstwu. Zákon obecný weškerého žiwota, a tedy

cího.

c.

d.

bu

Bytnost wšeho,

si

duch neb tlo; což

my

ro-

zeznáwajíce jmenujeme pirozenost, pirození; pírodní a pirozené jest rozliné. e.

Pírodní

klásti

se

má

proti

duchownímu

a

piro-

zené proti stanownému, zhotowenému, wymyšle-

nému, strojenému, od Znamená-li vive, tolik co:

kau, a ne

ží

pirozen,

menší než

Pl

wiili boží.

co

žíti

né

máme

lidu

tedy prawidlo:

Zíti

ale

:

spsobenému. jVaturae

convenienter

má dstojnost wel-

tof arci

Uskuteuj pojem swj, nebo pírodn znamenalo by jen tolik, ,

jako zwíe.

Uiniwše

rozdíl

posauzení

mezi pírodním

prpowdi:

a

pirozeným, snad-

Naturalia non šunt tur-

4

74 pia.

ást Pírodní samo o

ohawné

;

wšak

ale

n wšechno

lánek

sob arci není škaredé ani mrawn práw proto, že nejsauc duchowClowk ale jest duch; má duchow-

opanowati, aby duch proswítal ze wšeho

pírodního jemu piwtleného

ným, a

a

lowk jest

písn

V.

jen

neswobodné.

ní jest

I-

sluší

;

tím se

toto

chrámem ducha swatého

i

stáwá krás;

což

dobe

pipomínati proti kynismu, jenž se honosí

nahau pírodau bez poswcení duchowního, a nenahlíží, jak mrawnost a dobro

wbec

na nejwyšším stupni za-

snubuje se kráse, jakož byly jedno od wénosti; dokonalost

mrawní

jest živvot krásný.

75

€ÁST O DOBRU SE

Í>IÍUIIÁ.

STRANY

LÁxNEK O

63.

O pojmu

Bh

jest jeden;

musí se proto

wšech

ukulatiti

stran

wle

po

jeho jest jedna,

Jednota,

w sob,

i

zem

pitahuje k

i

Každá

wc

w sob jedna, spoluaudy w celku

naše jest o

sob we

wyšší

obecnost wšoho, co

w

jest

pirozemní

prawíme o tomto jednoty swé hájení:

Zem

ní jest

zemské;

wle

a

smrnost

aby, jsauci

jest jednota,

rozliného

;

nic není samostatné,

zení jiného, nýbrž vvšecko jest a

shodnost,

mohla shodnauti se se

Podobn

saustaw slunení; ní a

swobody.

pirozenost dobrá wšech twor.

jest tedy

se

i

zjewení jest swt.

wyšším.

I.

swobodné wuli. §.

této

OSOBXÍ.

sob wšechny

její,

rozdíly

wšecko

swé

;

a o

tchto pra-

76

(Yist

Avínie

:

stiwost tíže,

n.

Clánel:

Wšechno padá ke stedu zemnímu. Tato neupuzem a wšeho zemního padajicnost jmenuje se

od onoho táhnutí

a

tohoto

tíže jest

sobctwí

jmenují

již

dw

a obecniwost jsau

obec-

wý-

snaha po

její

sivtilo.

jest

tedy nejnižší;

jest

snaha po nízkosti, protiwa

po obecnosti,

Co

tížein'.

zem

njší, nazýwá se wyšší; sted

sosti,

I.

lize a swtlo,

strany ili rozchody, na

nichž založena jest wesmírnost ili shodnost swta.

Píroda

a

duch rozcházejí se

w

mla

by

tedy

cíl

w

zase

nežli

bytnosti

swé;

píiwod: a kde

duchu?

Prawý smysl

neustálého ruchu pírody jest tedy tauha po duchu.

liw oekáwá wše

Pe-

božích;

wšecko stwoení spolu lká a spolu pracuje ku a wšechno nemohaiic zdušewnti,

Avíme, že

porodu až posawád

;

sob aspo

ukazuje na

odtud ona

jak staí;

wle

syn

na zjewení

st^voení

ale

má

jsauc píroila též wúie boží. ducho^vní

podobenstwí ducha, a sice každé služebnost

mocného ducha, které

ona Avtírawost

její

w

pírody

se dÍAvíwáme

poslušnost

a

odtud též

;

i

duchowenstwo, která nám mrzká

jest:

Simia quam similis turpissima bestia nobis.

Toto snaženslwí

a

podobenstwí pírody zjevvuje se

po rozliných stupních, a

ponwadž

duch, jsauc

jest obecnost,

pemáháním

sice.

pinvodem wšeho, nejwyšší tíže. a.

Kámen

leží

bezwládný, zdaje se býti úzkostliw

tulen k lunu

jak

matinu, a

moc mrštná

ustane

.

pi-

wyhodn byw do wyšky, rostaucím spchem pádí

býwá spsobeno jen z wenku, strením, wržením, pádem ruch jest jím, ale není jeho, ano kámen není „on", nejsa o sob. Tlak dol.

Hnutí jeho

;

jest b.

mocnost

Bylina

a

wláda jeho.

zakoenna

jest

w

zemi temné

;

uwadnauc

:

o swohodné

w

zem

se rozpadne

unii.

ale

;

•

pokud

není tlak wlá-

je,

dau a zákonem jejím, nýbrž ona pnauc se

býti,

nhož ne-

jímž ale nabýwá krásy swé.

Tato krása

,

zewnjší, aniž má bylina jakého

jest ale jen

ního stedu swého žiwota; neníf ješt o koli se již

a str-

bez

míc wzliru, obrací se po swtle

mže

•

sob

k

chystá,

w

zwlášt

Avnitr-

sob,

a-

ruchu, jímž

swé semeno. Zwíe, wezmauc koínek žiwota swého

plodí c.

odpadne od matky,

pone

a

býti

w

sebe,

samostatné;

má

ili srdce swé žiwot zwíecí není wíce po obwodu tla jako u byliny, nýbrž jest wnitní a wšudypítomný a tím nerozdílný; ruch jeho není jen tlak, nejen wzrst, ale i samohyb, a ten teprwa wlastn nazýwá se žiwot. Žiwot wždy wíce se usteduje

sted

;

a oswojuje

podoby

až

,

lowí,

dosáhne

swrchowanosti zemské,

která schopná jest býti

ducha swatého. Žiwot pauze zwíecí,

chrámem

a jest proti

bylin mnohostranný, pece jest nedokonený, a prawdu swau má w žiwot wyšším. Hodné jest wyknutí jednoho mudrce, že zwíata jsau jen rozwržené údy lowí. Není tedy ani zwíe ješt o sob; teprwa lowk jest ukonení a takoka saujem ili sntí pírody celé, swt w malé míe, nejsa jen pauhý twor, nýbrž

rod

jedno

wlastn

Clowku dáno a.

býti

a

i

obraz boží; kdežto

jest bez sebe a

krom.

síbe.

jest

pi sob,

jest pro ftho,

od nieho; wšochno

totiž

newiseli

on

ale jen pro

sebe; taulo

rozdwojuje se

prwopoátení

w

sob;

a

ztraliw, hledati

doko-

pírod, jsa duch, wšak jednotu swau ji opt powinen jest,

nalostí a samostatností protiwí se i

w pí-

každé majíc prawdu swau nad sebau,

78

ást

liinel-

II.

I.

smíiti ducha s pírodau

totiž

swtlem,

stwíni, tíži se

duši

s

,

obecnost se sobt-

tlem. Zatím

ale

mže

pidržeti se jedné neb druhé sírany. Každá strana

b.

má

swau moc, swj zákon

zwláštní

a puzení, a

jak widíwáme, brzo jedna brzo druhá pewládá; a

wšak

strana

sob

o

konen

až

wuli k jednot wšech dob, a tenwším práwem mže íci: /á; on

kráte teprvva totiž

zase jest

a krutých bojech

vvítz dowrší

c.

sobe

na tomto stupni jest ne-

wrtkawost a rozwaha,

ustálé kýwání,

po welkých

w

sama

pi"írodní

ímž we wli

rozmanitá,

pi sob

,

neoduslij (a)

,

a pro sebe jest, není jen

jen wolný Cb), nýbrž

i

w

skutku

sivohodný Cc). 64.

§.

Odpory swohody. Když se postawí myšlénka wedlé jedna druhau stáwá se jasnjší,

každá

Av

poznání

saustaw

pojm

a záleží

se umístila, což

sausedních, a toto

jiné

podobné,

pak na tom, aby

nemže

státi

wymení

se bez

místa jest

myšlénky uritost. Poznali jsme ti wislost,

jest oswojení

sobí uritost a.

stupn swobody, ježto jsau neodCo mají obecného,

wolnost a SM^oboda sama. ;

ISiitnost,

možno totiž

z

wenku. Psobnost pak

co

p-

tato jest:

když njaká mocnost zewnjší, které ne-

jest odolati,

twárnosti

swobod w šecko,

odporuje tedy

neho

bu

k. p. násilí,

pipomenauti,

tlu neb mysli dodá

jisté

nemoc, šílenost, blud; slušno že

i

w

mysli

samé myšlénka

osamlá, wytržená ze swazku a žiwé wzájemnosti jest pro duši sanm mocnost zewnjší.

o swohodné b.

nco

Kde psobí šlosti

tlak,

rozdílný jest

;

chází; ale na stupni

záwisí pítomnost od

pwod

od úinku, jejž

wyšším

naopak; budauc-

jest

pijíti

pohodlí picházejícímu pánu; jestif to

úelu

peped-

twoí pítomnost, a jest proto, že nkdy b; pedchází wždy sluha, jenž chystá

nost totiž

má

79

unii.

vve prostedcích.

pedwidní

Toto wyklubáwání konce

úelné samohýbání, tuto prozenazýwáme wzríst. I tento žiwot, a není wíce psoben z wenku, není ješt swobodný,

z

poátku,

toto

telnost žiwotní

nýbrž jen temná tauha po oswojení. €.

Tento prozetelný zákon, toto puení a puzení pirozenosti wnitní u zvvíete, dowršíc se až k jest jako

wnuknutí

wle

citu,

boží již zetedlnjší; kte-

réžto wnukání ale jest rozmanité,

a

zwíe wždy

w

jen jedné stránce zúplna se oddajíc, jest

usta-

winém i

wytržení; není Já ili osoba; a byfby se zdálo u u ps, u slon, že dospíwají ke

ko,

srostlejšímu

wdomí, pomysleme

na pedešlý cwik

obyejem, wždy wnukajícím. Nejjasnjší wdomí zwíecí

dlauhý, jenž innost jistau uinil

znowu ji pipodobnno budiž snu lowímu. i

nejchytejší nejsau ješt osobami,

Jak zwíata,

poznáwáme

i

z toho, že innosti jejich jsau innosti obecné ce-

lého rodu, ne osobní, a tedy neswobodné. d. Jakkoli

pak psobnost nutnosti

,

wzrstu

,

wnuk-

wšeho pírodního nadání není swoboda, pece swoboda není pauhá náhoda a bezzákonná rozpustilost; nebo duch sám sob jest zákonem; nutí

a

není tedy náhled tento do pirozenosti ducha ani determinisnuis ani indeterminismus. e.

Konen rozdíl

slušno

w

ní

rozeznati

swobodu skutenau od

samé obsažených,

totiž

od pauhé

:

80

ást neodwislosti

II.

lánek

1.

od pauhé wolnosti a

ili prostoty,

od dokonalé swobody, jakáž

wná sob-

jest boží,

rownost a neuhnutelnost. §.

Rozliný rozum

jeho

Swoboda

jest

sama,

tedy

a

65.

xce

slow swohoda.

dokonalost ducha

,

tím

i

pi-irozenost

lowí wdomé

úel wší snahy

i

nevvdomé ona jest pravvda wšech wýjew w lowenslwu; tak se arci stáwá, že nejen w djstwu, nýbrž i w jazyku sem tam rozestaweny míwá pomníky. Každý jsa lowékem, úasten jest swobody ale jak bývvá rozliný stupe swobody, tak tém rozliný tohoto slowa ;

;

i

rozum, a sice a.

Znamená pauhau newázanost, sproštnost wazby, neodwislost, neobmezenost;

tiž

k. p.

swobodn

se pro-

swobod, swobodné mluwiti, bez ohled. Tato stránka swobody jest

cházeti, býti

na

tolidu

nejznámjší, postawena jsauc nejwíc na auhled,

ponwadž jest obecná w každém rozumu slowa, wšak ale ne bez doložení, kterému wyhnuw se lid nezwedený, asto rozpustilost krom zákona wyhlašowal za swobodu, kdežto práw, jak pozdji wyswitne, zákonnost jest swoboda. b.

Zwedenjší \\"5'rozumíwá slowem swoboda wolnost nebo snad radji woliwost, totiž tu schopnost lowka, kterau mezi mnohými pedmty skutku budaucího

mže sob

arci jest

wolná

swoboda

;

neb

,

ten neb onen woliti.

ale

naopak není wždy

tato jest

Swoboda wolnost

wypuknutí skutku z ducha

samého, piwolení k jasnému swdomí, kdežto lení

mezi tím neb

oním

mže

býti

wo-

piwedeno

i

o swohodné

píinau zcwnjší;

mže

81

wúli.

nechati na

nutitel

uiniti jedno neb druhé, ale jedno

wli,

neuhnutedln.

Swoboda pak dokonalá, a tak i nejniaudejší, míza nejswtjší jen jedno, a ne na wybranau, proež ona nebývvá woUwostí. Pi woliwosti pak této obyejný rozum ostávvá a z tohoto hledišt bývvá namítáno ledacos proti swobodé co se jí

wá

i

,

,

netýká. c.

JVoliwosl tuto míwají také mnozí na mysli, ježto

nduwíce o svvobod obanské

ného rozumu. Kladauf

kteréž jest

otroctwí,

nosti

nemají

s

ní

pra-

swobod

ili

wol-

,

naproti

arci stísnní

její

rozšíení widí \ve swobode.

ale

musí se

zobecnním

doložiti,

a

tak,

wle státi se má wle má byla wle tisícw,

že rozšíení

tak aby

,

wle,

tomu

Jestif

i

zproštním wšech záwazk, powinností a ohled; tof by arci swoboda úplná byla rozpuštní poádku, a tím zrušení práwa samého, tím pak i nikoli

konec swobody. d.

Naproti této

swobod obanské mluwí

o

swobod

mrawní, jakožto schopnosti ze sebe býti inným,

pwodem

píinau skutk swých, a tof swobodu wbec. Rozeznáwají pak swobodu pirozenau a swobodu doby,

a nejen

díwe

jest,

co

tau.

Wšak

ale

se udalo za

swoboda

,

lowí, wždy

bytnosti

jsauci z ducha a tedy z

jest

pirozená jako duch

sám;

tento není jen wlaslnost

k. p.

letora a

i

,

která

lowka, s

jako jest

námi jest takoka

ale duch se wždy wywinuje, wždy rodí dobýwá sebe samého duch jest dobytý, a tedy swoboda wždy jest dobytá, arci ne zwenku, ný-

zrozena a

powaha

;

brž jest porod

;

lowenslwa w

lidu.

Tímto pak

porodem wzniká mrawnost, práwo, náboženstwí, )C

82

(Jást

prawda

a krása

II.

lánek

proež

;

I.

nelze jmenowati

swobody

jen mravvní; swoboda jest duch nerozdílný a tedy žiwot každé snahy prawé ; pnroky pirozená a dobytá jsau tedy jalowé. 66.

§.

Swoboda a

kauce: ho smrt

;

wtile.

„tento twor dožil, vixit" myslíme na je-

patrn wyznáwáme, že žiwot

tím

jest jen usta-

winý béh, neustálá zmna, pominutelnost; zmny, tu mocnost pirozenosti, jíž stáwá

základ této

se, co býti

w jednotu wšechny doby této pomijmenujeme pud, jenž u zwíete powýšiw se k citu, sluje wnuknutí, a jímž sprawuje se weškerá innost zwíecí. Snaženstwí o uwedení prawdy we skutek ili doplnní pirozenosti swé, nazýwá se chtní. Puí tedy toto chtní arci ze Avnitku, a žiwot jest samohyb, prozetelné wyklubáwání konce z poátku; jest wždy pi sob a wše pepodobuje w sebe má tedy žiwot již podobu swobody; wšak ale žiwot o sob newdaucí nemá wlastn sebe, není o sob, jsa jen žiwot obecné pímá, ili snímají se nutelnosti,

;

rody.

Wdomý

sebe jest osoba

tato

;

pak

wdomost

je

myšlení;

wnuknutí ili zákon temný stane se myšlén-

kau,

ta

a

každá

má

swau

wlastní

twáiwost ili

skuteniwost, kterážto jasná skuteniwost jest zvle, a

nesmí býti

ta

prii-knuta

zwíeti,

mnohých úkaz; neb snu, teba by kdo wstaw

ani

dle

i

zwíe wbec. Prawí

ne swobodnau; tento

neb

tato

dle

má, k

chytré Avci konal;

se sic,

pi-írok již

a tak

má zwíe wli, ale pepluje smysl wle;

že

obecného užíwání nikde se neklade bez

pipojení mysli k swobod.

wle

i

byf by se zdálo slušné

my nemáme wle we

emu

byl

Wždy

nikdo

neekne

pinucen mocí zewnjší.

:

tof

Wle,

:

o suohodné

wýkwt,

vvždy jsauc

83

wuli.

wždy

a ne pHlepek mysli,

jest

swoboda wždy býwá wlí, nebo když jest kdo pi sob, ostáwá pi sob, bydh' w sob, psobí myslí swau; zwíe jest již že jest, lowk ale jest proto, že chce býti, ili ostati; takto jest swoboda hned zpoátku swobodná wle. swobodná.

I

i

Rozííí se tedy

swdomí we

tichau a druhau pohnutau,

Wle, niem

jakož není neswobodná, není

nem w

pece

a

,

po

hnutí mysli

toto

obsahem

akoli

;

mysli sluší rozeznati toto hnutí od onoho ob-

jedno bez druhého

wle zmna býti Není

nemže

by se tím snáze poznalo, jak

sahu, jen proto,

a.

wle žádná; wždy wle plní se jistým

a wiili.

wle

prázdná;

i

zajisté není

jde po

býti

dwojí stránku, jednu

swobodnau wdaucnost

,

a sice

;

kde není piwolení k se zdá naším skutkem,

zmn, a k. p.

tato

wražda

w

šílenosti. b.

Není wšak též wle, kde se niím neuskuteuje,

a

jí, wždy mluwíce o swé swé tauze, oblažiti celý swt, o kosmopolitismu, humanismu a podobné jalowosli

by se

i

mnozí

honosili

lásce wšeobecné, o

wle

beze skutku.

Wle

tedy prawá

tenní

wždy

plynné a neustydlé

swau ili skuteniwost nost swobody neurité,

,

jest uritá, jistá,

každá

wlastní;

wné

;

wždy sku-

myšlénka

wle

jest

má wli

takoka as-

wšak ale že skutky dobré

wyrstajíce z koene jednoho, saudobné jsau, jako údy

jednoho tla, srostau

konen w jednotu wle; i

we

jednota jmenuje se statenost ili dstojnost

smyslu toho slowa;

mrawnost,

w

Jelikož

mohau

w

tato

starém

dsledná statenost osoby

obci sprawedlnost a

swoboda

kterážto

tak

w

píbuzná

sluje

církwi swatost.

jest

wli, že se ne-

skutku rozdliti; není diwu, že se

i

we mluwé

;

84

Ctist

II.

lánek

I.

asto zastáwají beze zmatku; wéda ale, majíc jasnost swau z písného rozliowání pojm neuritosti mluwy ,

obecné musí se warovvati, a protož rozeznáwati:

Swobodu

a.

ncuritau,

prostau

o

sob

jsaucnost,

pauhau osobnost;

Pauhau wli, wolení; Obsah wle, wolcné;

b. c.

d.

Skutky rozliné;

e.

Jednotu skutím, doplnní swobody, dstojnost. §.

67.

Wdaucnost a wle. lpí pi zemi a swj, petwouje swtlo, teplo, wzduch, wláhu w podstatu swau ale tato straAva musí piblížiti a podati se sama nebof slepé wsáwání a tiché twáení jest pirození její. U zwíete rozstaupí se iw a swal; cítí swj nedostatek, a hýbá se samo po swém doplnní; dýchání pak, tráwení a wzrst jest jako u byliny necitedlné snímá se tedy píroda we zwíeti již mnoho-

Bylina,

wázána k místeku swému,

plníc nedostatek

;

;

;

násobnji. Pud

cítná poteba

nkdy

stal

se citem, a co se necítí, nepopauzí

jest puzení, a jen

rozlauiti

cit a

lowk mže

u zwíete

pud, a spsobiti neshodné.

Cit jsa

wyšší nežli pud pauhý, pozdnjšího jest rozwinutí; wšak ale

we pírod

rozwinutí pozdjší pedešlá

wáwá, ano jestkwt jejich; tak jest žen; a

ponwadž pud

nosti, jest

dost.

i

jest

uskuteniwost

Známe tedy již pud a. Pud pwodní, b.

Zwíe

Pud ale

w

uskuteniwost

w sob

citu

scho-

pud obsa-

jisté

piroze-

ili plniwost citu, a sluje žá-

dwojí, totiž

citu, to jest

ije wíce

we

jsaucí citem.

nežli k

zachowání pirození

o

85

swohcdiié wúU.

swého newyhniitedln

tuto

má zapotebí; mno-

chwíli

hého ani nežádajíc ani se newyslíhajíc, newšímaAve netýká, to jest

mnohý

:

nepudí

cit

;

.se

tedy jest

Pud a cit jeden krom druhého Pud opt z citu wypuklý ili žádost. lowk, jsa pirozenosti duchowní, pinvodn od zwíete liší se; ale duch není hned poáten zjewen, nýbrž musí býti probuzen, wylákán, jako kwt nebeský z c.

d.

Zwíe

kmene planého zemního.

stawí duch chrám SAvij, a každý

zwíecí

podobenstwí

jest

Tak

píštího ducha.

wdaucnosti,

nosti

a

wýjew

pedchdce

jest ilí kalný a

podstawa, na níž

jest

a

zámr

duše

rownající cesty

poátek budaucí

pud podkladek wle;

z

jas-

ehož pak

tch dwau

stran

ducha nerozdílného. Hádají se, co by bylo díwe,

w-

snadn poznáwá

se

daucnost ili wle. aniž pak ale jaké

dw

je za

rozlinost

Nemže

wdní

rozliné

jsau jedno, a že

i

síly

wle jest

ka pak nedozralá wle. slyšíwá se též

body

a

s

jemu

jednota

prý býti

bez

wle newdomá,

wle; nkteí

duchowní,

jiní

ale

pokládají

prawí, že

myšlénka jen uritjší, myšlénTato sama rozlinost

náhled swo-

strany obmezenostianeobmezenosti,

neswobody myšlének

hádka poátek

i

a

wle. Wšechna takowá

swj má w nedokonalém

myšlének roz-

a sejmu.

Zwíe, jsauc jen jistau stránkau pírodního žiwota, newšímawé jest toho, po em mu nic není, totiž co neprospje ani ku pokrmu ani nápoji, k teplu ani ochlazení, k pohybowání ani k odpoinutí, co newyzýwá k pojímání. Nezawírá sice oka, ucha swého tmto lhostejným pedmtm, ale není to zwdawost, ježto smysly budí arci probírá též kráwa bedliw trawiky, ale ne pro poznání, ;

nýbrž pro nažrání

ne

ale

by

swl

;

táhne wlašfowka

zkusila,

pes moe

daleké,

nýbrž by sama sebe zachowala.

86 A!e

Vást

lowk,

lánek

II.

wšecko swléká

w lowku

poíná

tím

ztrácí;

zase

w

predmetenstwo pak obojí

toto

wání swé pirozenosti

totiž

,

swtlo podobenstwí

benstwí jednotliwosti, ruka pak

nosti,

obecným;

mže

a toto

dušew-

S druhé strany aniž pak

,

duch se wtluje, a

zewnéjška jest vvle; Jelikož

procitowati duch;

jest jeho Avédaucnost.

wkládá se

wší

snétí

Avšímawostí,

tau

hmotnost swau, a dušewní,

z jednotliwého stáwá se

nní predmétw

práw

wšeho, a

si

kterau nehledá swého pohodlí,

zase on

Noeh,

jsa dokonalejší nežli archa

žiwé pírody, m šímá

totiž

I.

sebe

toto blýskání

jest

do

uskuteo-

jen

jednoty ducha

a

pírody.

jest obecnosti, a tíže

podo-

oko obrazem býti wédauc-

wle. Wédaucnost

ruší

a neupokojí se, až najde odpoinutí

wšechny meze,

w bohu. Ale wle w skutku chce, wolí

obmezowání sebe samého; kdo jedno snaženstwí prawé jest nerozbíhawé. Pascal prawí: Lidské wéci musí díwe býti poznány, než mohau jest

;

býti

milowány; božské pak Avci musí býti milowány,

aby mohly býti poznány

eeno nebo lidské ;

zobecnti, a takto Avjíti

w n;

;

a to jest to samo,

wéci jsau jednotliwé,

pijíti

k duchu

,

,

a

i

w lásce jest

s

mohu

je

po-

a poznání zase lásku

wdaucnost

a "vvle sjed-

slunce, kde swítí tam heje.

Wraucí tedy

rozncuje, tak že nocena. Tak

pwodn

když se wyjewí we

zwláštním \vtlení, od toho teprwa wyjda,

Láska ponauká ku poznání,

musí tedy

aby duch mohl zase

božské pak jest obecné, a tedy

duchem sjednocené, milowané znati.

co nahoi*e

ty

zatmné poiní wdaucnost

budiž poznání, a wraucnost budiž jasná; znání lásku rozpakuje, a wrtkawá láska

nerozhodnotau; rozum tedy psobí na avIí, a >víUe na

rozum swoboda piwádí pravvdu s nebe, a ,,prawda wyswobodí nás." Na neswobodnost skutku odpadlého od ;

jasného poznání okazuje

nám prosba

swatá:

„Odpus jim

;

o swohodnó to

87

uúli,

pane; neb newédí, co iní." Patrno tedy, že kdo jest

nepítel svvobodného poznání ili

wdy,

jest

nepítel

i

lásky; a kdo nemiluje boha, práwo, krásu, neschopen

poznání; kdo snímá

jest

blmo

srdce; kdo šlechtí wli, ostí

s

oí, uwoluje

rozum, a z oswéty

i

a istí

nem-

K snadnjšímu pehledu pomr wdaucnosti opakujeme zkrátka, co o této wci

že wyrsti než blaho.

wle

a

powdíno:

jest

Poáten

a.

duch jen pauhá sebe uskuteniwost,

jest

pud duchowní; b.

tento

c.

toto

pud stane se

wdomím sebe; se w mysli a wli;

wdonu' rozdwojí rozdwojení býwá

rozporem

d.

toto

e.

píležitostn shodují a zase rozcházejí se

i

;

až ko-

nen f.

sjednotí se

w

lásce boží

dokonalost

kteráž jest

,

ducha; nebo nejobecnjší

powdomost každý roz-

liný skutek proniká. 68.

§.

Rozum Uznáno

jest,

a swohoda.

že poznání a

buzné, ano že jsau jedno,

ení

tak

mnoho

ohledávvati,

w

i

swobody

;

swobodný. Arci poznáwající; jest jedno

eno

,

;

welmi jsau pí-

na tomto

pesvvd-

wšech stran je odkrýwati, kdeby se mysliteli nezkušenému

jinakém rauchu slow

a

wle ale

záleží, že slušné jest, se

to

nebo slowem jest

maudrý

Staí íkali, že jen mau-

tajily.

drý jest prawý král; ejhle, sti

Wšak

maudrý jest již

ta

sama jednota maudrowyrozumíwá se zde

král již

wíce nežli jen pauze

dobrý,

a

>v

prawd to

jen dobrý jest swobodný. Tím ale není

e-

žeby se zlému skutkowé jeho nemohli piítati.

88

iist

II.

Clnck

I.

Kdo není swoboden, není zákonem swým ze sebe, neúpln pi sob, n>,'brž bud wle cizí nebo pud aud

jsauc

jeho

jej

pobízí;

pece

ale

wolení jest jeho, a sice

wé-

pedmtenslwa

jest

Pokud kdo sebe

domosli jeho.

a

wdom, jest nezávvislý a wolný, to jest w míre té swobod se blíží. Swoboda jsauc Avywinutí duchowního ,

a

swoboda jedno), jest, kryt, obsažena we wšech stupních pedešlých; a tak w tomto smyslu již ten jest swobodný, kdo citem k inu se povzbuzuje; cit totiž jest prwní stupe poznání, protože konen z nho wykwítá, což u zwíete není. Arci jest hodná powážení že lowk mže initi proti to

stupe

nejvvyšší (duch a

i

wc

swému

,

jest jedno. šlí,

ne jen

a

pesvdení, kdežto poznání a wle Bohužel, každý asem jedná jinae než smý-

nejlepšímu

pekwapen pokušením mocným, nýbrž we že pi prwní píležitosti dopustí se i

chwíli chladné wí,

toho, co

w prawd

Mudrci wšech wkii

zawrhuje, ano za mrzké powažuje. toto

rozdwojéní uznáwali, a wšeli-

sob wykládali. Kiesfan wí na historický toho pwod. Wšak ale u každého býwají až dosawáde ješt

jak to

i

jiné

píiny

toho rozbroje mezi poznáním a konáním.

W myšlení, jakožto sebewdomém, jest lowk práwpi sob;

ale

majíci zwláštní

každá myšlénka jest mocnost obzwláštní,

swau hájiwost

a

uskuteniwost.

lowk,

pedmtenstwem, hledá w jsa tlaí se w nho, a psobí w prawd s ním se sjednati ono nm poznání, jehož uskutenní jest slowo. lowk pak sám w pedmtenstwo se wkládá, a tof je skutek. Poznání, wycházejíc od citu, za podkladek pírodní má iwy,

w

neustálé wzájemnosti

s

;

skutek pak swaly, a tedy jak cit tak skutek tímto pírodním poátkem neswobodným jest obmezen. Již pi samém

wykroení býwají rozliné dle tkliwosti a pružnosti ia swal; každý míwá jinaí schopnost mysliwau a

w

o

89

su-oLodnc uúli.

konawau; jeden proto, onen pro ono jest schopnjší, a poet rowných jest nejskrownjší. Tato nerownost pirozená zwtšuje se pak wychowáním, náwykem, okolna tom záležejí rozdíly staw; wtipnejší bý-

nostmi;

wá k. p. obyejn

uedník emeslnický, ale tento celý národ nkterý ná-

študent nežli

smlejší;

tak jest

i

k uenosti jiný podnikawjší hotowjší k skutku. Tato obmezenost ostáwá wždy záwažím swobody; mimo to každá myšlénka av jiných okolnostech pochylnjší

,

,

ata, zrozena

a odrostlá

lowk

wlastní; odtud

míwá

jistý s

ný, s jiné pak welmi slabý

;

wlastní sílu a jako

twá

nkteré strany jest pewmyšlénka wrnosti mže

k. p.

býti istá a jasná a snadno

skutkem se jewiti

myšlénka istoty zmrzaela. Welký

w

tom

,

kdežto

zajisté rozdíl

poznání samorostle w srdci, neboli piwenku; jedno býwá prhledné, dokonalé, druhému pochybnosti ujímají síly jako pijawky,

zrodiloli se

jest,

wšeno klidné

;

bylo

s

a není pak ku podiwu, když takowé poznání zdánliwé,

sauchotinné newchází

we

skutek,

ano

w

rozporu

stojí

nmu; není

wšechna wdaucnost poznání; smlé slowo šálí posluchae i eníka samého leskem falešným w podob prawdy. Kdo nezná lidí, kteí w mládí bud marností bud bujnjší krwí pohánni, nebo na chwílku njakau knihau, píkladem, nadjí powzbuzeni na okázku proti

wystawov/ali dobrosrdenost a svobodomyslnost; když

pak pišlo ke skutku, a

pružnost tla

Kdo

již

Aví

na

ochabla,

síla

klesla,

i

strašidla, a

upadli

kdo

w

w

nadje

wytratila se,

bídnau niemnost?

srdci

swém

se jich

ne-

Wywracujeme powry slowem, a skutkem se jim poddáwáme. Mnoho jest we swt lícomrnosli mnoho pokrytstwí zlomyslného ješt ^\íce newdomého. bojí?

,

,

Z rozporu pak tohoto poznání a Avle nenásleduje, žeby poznání nebylo koen swobody, nýbrž tím wíce potwrzuje

se.

Jen bud poznání wnitní, žiwé; nebo

my-

90

rst

II.

lánek

šlénka žiwá jest swoboda a cin;

upímn,

aby

swHo

rozžžíti

nábožný

byl

lid

,

I.

prolož kdokoli cliceš

hle

možná pedíkáwáním

co nejwíce

Tutláním

náboženstwí.

,

stranným, nedoložením uwádí se wíra mrtwá, psobící

asem

nákažliwau dušewní nedužiwost. Kdo chceš

,

aby

sprawedliwý, newzdaluj ho od dokonalého po-

lid byl

byl mrawný, newaž mu swedomí tím, co má asem odpadnauti; ano opakuji, že oswta a swoboda ducha jest jedno; proto také Avždy

znání práwa. Kdo chceš, aby

lid

na obzoru ducha osobního

jen spolu se okazují

i

ná-

swobodný jest wždy oswícený, a neníli, brzo sám znií swau swobodu. Nezwedenost jest krutost, a kde ta panuje, tam je weta po práwé a sworodního, ^íárod

i

bod, následowne

wazb

i

weta po blahu, zakládajícím se na

práwní lidské spolenosti.

Z celého

pojednání toho wyswítá

myšlení

mže

Dležité

jest rozbírání tohoto slowa,

wajíc

býti wšelijaké

ním lowéka

loweí

a

ale

že poznání a

není každé rozumné.

protože rozezná-

od zwíete, wyznaujeme bytnost

dosplost jeho.

twor rozumný

,

,

a zwíi'e

íkáme wbec: lowék

nerozumný;

ale

zase

\\

jest

lidstwu

samém

slyšeti: tento jest rozumný, tento ale nerozumy lowék. Dokonalost lowího myšlení jest rozumnost. Co ale jest wlastné rozum? Neohlížejme se po sausedích. a si tak nebo jinak jmenují stupn myšlení. Toto

pimowání

jazyka našeho k jinému splodilo

nám

již

mnohého mrzáka; wždyf pak národ každý swau jde cestau, a prawda není ani nmecká ani latinská. Tímto we slowo naše rozum chce se w pistnhowáním již písm wlauditi neuritost; než držme se rozumu žiwého. Rozum bez pochyby jest to samé co rozjimání, co jest. rozjcni, a již i tímto jediným prizením wíme Poáten wdaucnost naše jest smyslná, smysl pak poi

,

91

o swohoJné uli.

pedmty

skyluje

tené, zjewné

,

sjednocené, jednotliwé, sku-

zjewnost jest pominutelnost ili mí-

prawda wci;

jiwost, a ta není

nám

srostlé,

ale

jest jen

náhodné, co se

okazuje; bytnost se smyslu skrýwá; srostlost musí

se tedy rozebrati, náhodné od bytného odlauiti jest tedy rozjímání ili

wk

od ž^'íete;

že jest

mže

lowk;

rozum,

a tím

toto widí, slyší

práw

liší

pána swého,

Rozum

jest

luebník;

srostlá jednota;

po

prawd

mine se

žiwot

ale

rozum luebník a údozpytec a proto samé mu pod rukau zmizí duše a prawda

je

will

lo-

ale newí,

k této obecnosti nedospje, protož ne-

také promluwiti.

Wer

a tof

,

se

zabíjí, ;

stoje

jí.

was Lebendig"s erkennen und beschreiben,

Sucht erst den Geist lierauszutreiben.

Dann

hat

Felilt

leider

er

die iiur

Theile

iii

seiiier

Hand,

das geistige Band

Encheiresin naturae nennls die Chemie, Spotlet ihrer seibst,

iiiid

weiss nicht wie.

G.

wbec

není tedy

Rozlauení dob žiwola neb celku nda, nýbrž zpytec prawdochtiwý má

dokonalá slauiti

;

rozjímání,

rozum

jest

je

opt

jedna stránka poznáwání,

druhá pak jest zase snímání, saujem, pojem, aby se prwo-

poálení

jednota zase stwoila; neb tím se teprwa

wy-

rowná mysl pedmtu, poznání jsaucnosli, a nabude podobnosti k wdaucnosti smyslné. Poznamenejme si smyslnost duchowní slowem podobným k emuž dobe poslauží slowo zor, ježto jest duchowní widní. Slowo to již i tím samým jest píslušné, že máme píbuzné tvzoji

;

a co nejhlawnjší jest, prozittelnnst boží.

zetehiost základ djstwa,

co na konci wyswitne, jest duch, a tento

podob

lowí

Jsauc tato pro-

poátek wšehomíra,

jest

jest,

chceme poznamenati slowem

i

jehož

zor.

to,

w

Jas-

nji pochopíme slušnost tohoto slowa pomyslíc na njaké dílo umlecké. Predstawte zwíe teba nejchytejšího

;

92

ást

slona

ped

II.

lánek

obraz Madonny; jist

radji po otépce sena, a byfby

i

i

I.

nehladovvý ohlídne se

hledl na

to,

jaký roz-

lowka duchowního. Nebo wšimnte si chlapce, který w Iliad skanduje hexametry, nebo filologa, pokud w rukopisu Králodvordíl jest

mezi widem jeho a widem

i

ském hledá

formy mluwnictwí eského, a porownejjemnau, obdiwující se kráse; oni tau a ten te, a jaký rozdíl mezi pauhým smyslem, rozumem staré

te šije s duší

a

zorem

!

lowk zwedený

hledí, neslýchá, ale

oswduje

nikde již pauze smysln newždy na wšecko zírá duchown. Tof

nezištná libost nebo mrzkost jeho.

Duch po-

znáwající jest tedy a.

Schopnost pauhá ili um, ten pak jest

b.

Rozum

(rozjem).

c.

Pojem

ili saujem.

d.

Jednota wšeho,

totiž zor,

jímž se kolo poznání

otoí, jsauc zase podobné smyslu.

Rozjímáním, rozumem pebírá se každá

wc

podlé

swých dob, rozdíl a pomr; tím se rozeznáwá i, co jest pro mne, pro tebe, a co na prosto, co \v ni wnesla má nadje, strach, láska, nenáwist, klam, nemoc; a zase rozjímaje sebe, nacházím, co jsem já o sob, a co jest psobení odjinud, to jest, rozumem oswobozuji wci ode mne a sebe od wcí; ímž dokopáwám se do bání swé bytnosti, docházím k sob. Rozum jest tedy cesta

k swobod, saujem jest poznání isté sebe a pedmtw, a zor jest swoboda sama, jakožto již stránka ducha samého. Zor hledí k pedmtenslwu, swoboda k sob; zor jest swtlo, obecnost; swoboda jednotliwosl; a w duchu jsau sjednoceny; jest totiž wšech lowenstwí jedno, ale w každém osobn. Rozum, když rozparuje, asto na té

neb oné stránce Ipíwá,

nesnášeliwý

;

ale

w

a proto s jiným se swadí, jest

zoru wšecky rozpory jsau smíeny

o swohodné

mudrc

jest trpéliwý, a odpauští

obecnní

ale jest toto

a

pece

93

wúli.

newdaucím, co iní. Co ostáwání pi sob nežli láskau k

láska, a to láska k bohu, jewící se

Skutenní a

konen

ale lásky této jest manželstwí,

lowku ?

obec, církew

každodenn prosíme,

králowstwí boží, o které

bychom wždy pomnli, jak jcdenkaždý powolán též

jest býti

stawiwem tohoto chrámu wznešeného. Láska tedy

w

nejwyšším smyslu tohoto slowa jest swobodné poznání

wdomá

nebo

s sebau, jest a zakládá,

swoboda jest smíení s celkem tedy i wazba wšehomíra a kdekoli se nco dje ,

,

;

bu

si

manželstwí nebo wtší obec, jestliže

láska není základ toho, suchotiwé jest od poetí, a jíc

na

Co by

sob s

kletbu,

záhubau

jest

sob

i

swému

ma-

okolí.

láskau mohlo býti nejspasitelnjší, bez ní jest

tím bezbožnjší

a tím

,

od boha opuštnjší

,

tak že

i

o

náboženstwí neprawého wyjewení pravví starý werš:

Tantum

relig^io potuit

Proež powinnost na

stráži proti

prawého

w

celé

a

suadere malorum.

jednoho každého

w

pánu, obléci se

abychom mohli státi proti útokm mocnostem lásky nemajícím, bedra pod-

proti

wezmauce lebku spasení

jest slowo boží, a modlíce se, aby

znáwal

stáwati

boží,

pásána majíce prawdau, a obleeni jsauce wedlnosti, a

,

úkladníkm lásky, úkladníkm poznání

samostatného, posilniti se

odní

ábelským,

jest

swobodn

a

smle, jak §.

i

w pancé

me

spra-

ducha, jenž

každý mluwil

a

po-

náleží.

69.

Swoboda a záhon. Obecný

lid.

na bytnost wci,

nemaje oko zosteno

obyejn

omaká, nedrží za prawdu.

,

by hledlo až

jen tápá po vvrchu, a co ne-

Tím twrdší maje

šíji

,

opírá

94

ást

II.

lánek

nebezpen proti téni, ježto we slowech jiných. Tak

se

I.

nahlížejíce hlaub

Avají

se

dje

swobody. Rozum slowa tohoto bývvá swéwolnost. Mimo stí

swau

mí

newda

liwé,

jen dle špatné swé wíilicky jednot-

se \v bytnosti

proež pak

obecný;

tento

zewnjší mocí,

a tak

wle. Ano

sprostému

lidu

lidu nczáwislost,

obecný jako dti nezvvedeno-

to lid

swt

mluwí-

poznáním

též s

i

swé

duchem, jenž jest

býti

duch pozdáwá se jim býti

zákon jeho mezí to

prekážkau

a

wytýkati jest neslušné; ne-

w obcowání obmeswobody, aby prý mohla obstáti swoboda jiných. I tm tedy jest zákon zewnjší a jen chytrostí jemu se podrobuje; pak arci kdoby se nemusel na sausedy slabší ohlížeti, mohl by se pokusiti o rozšíení swéwole aniž dlati si proto pedhzky. Pesvvdení takowé nebýwá blahonosné pro poádek obanský,

bo

i

sami

nkteí

uitelé práwa widí

zenost jednokaždého

:

mohauc psobiti mnohé roztržky nebof nerozpalují lid tak wci samy jako mínní o wcech. Takto zase maudrému i s této strany wyswitá poteba, že jest nejhlawnjší úkol obce wšemožn starati se o swtlau zwe;

denost

mšan;

nebo

zíwá nebezpecenstwí.

ne ze swtla

Kdo

mžeš

obecnau wdaucnost, aby se rozumy

ale z temnosti

hro-

w^rownáwTJ tedy

,

a

wlewšech shodly,

wda si

w

sta se obecným pokladem alidwyzýwán bu, aby wypjcowal z této matice. Peuj pak wda o to, aby pjce nebylo nic kiwého, swodného, nejasného, prázd-

ného, kusého, nýbrž aby poznání a

wc w

prawd

se

i tu, kdeby nerozumní slowa živvotu samému mohlo se státi záhubné. Powažme tedy dostaten znowu, co práw zákon jest. "Wle boží, blíže lowenstvví, blíže bytnost naše

shodowaly, zwiášt

jest

jednohokaždého zákon.

obecná

:

Wšak

ale

zákon není mj, twj, nýbrž já

wle a ty

boží jest

píslušíme

:

o suobodné

95

tvúli.

zákonu, a wule dobrá, jsauc poslušná zákonu, shoduje se s

každau dobrau wlí

obcowání

nestojí tedy

w

Wiile dobrá jest obecná;

jinau.

jeden druhému

w

když

cesté, leda

swéwolnost špatná chce se šíiti; té jest obecnost, zákon protiwný, a nemohauc sausedstwa sob podrobiti, radji jde stranau nesnášeliwá, a zpíwá qui procul negotiis."

že

lowcenstwo,

Zde pak

a blíže

i

ani

každý národ,

a jedenkaždý povvolán, aby byl

:

„Beatus

ilie,

zmínka není o tom, jedno tlo,

jest

zdraw

údem,

picinli-

wýni. Když nechce býti údem, nechce býti

clowkem.

Od clowenstwa odpadaje wzdaluje

bytnosti, a

lowk

tak sebe samého.

nujeme

i

swé

wazba

rozpustilým, protože by píkladem jeho

obcowání se rozpustila

pH sob

není

,

jednau dobau swé pi*irozenosti

w

od celku odwozuje, tím se.

se

swéwolný. jehož zdárn jme-

lowk dobrý,

wšehomíra,

pohlcen

nýbrž

a ím wíce se lauí a porobu zwíectvví wáže

swéwolnost wázaje, stáwá se swobod-

ným, protože wždy hlaub

lowcenstwu

;

tužší

,

a bohu.

w bytnosti swé wle

Jelikož pak

lowk wdom

nachází sebe

w

boží jest zákon

jemu powolný

jest

i

swo-

bodnjší. Swoboda zakládá se tedy zákonem, a sice a.

Zákonem obecným nejwyšší swoboda ili náboženstwí. Swazkem jmenují náboženstwí zwlášt ti, kteí myslí na slowo religio ; wšak ale co nám po slowu cizím?

Tšme

new^Tiujeného.

se z našeho a to wlastního,

Bybychom pak

i

prawili

,

že ná-

lowka

boženstwí jest swazek

k bohu, jist že bysme nemysleli na swazek zwení, nýbrž na naši

bytnost,

stwí jest b.

w

níž

wle

boží se ozýwá, a nábožen-

synowská radost z

Zákonem zwlášiním zakládá wúbec, pak obana rod,

msto, rodina

této a

t.

wle se

této

neb jiné obce, d.

otcowy.

swoboda

lowka

bu

si

ná-

96

Cnst

c.

Konené

lowk w

a osobau, když

by duše

II.

I.

i

nejuzím smyslu

wle

a tla,

("'lánek

pi sob

jest

jeho opanujíc wšechny

do-

pak jest (ich, jenž takto

swým

swoboda

sobe jsa zákonem, jest swoboden, a tato jest mrawnost.

Zde arci až dosawáde rec jest jen o zákonu obecném, pirozeném, a snad tak dalece i odporníci zákoswoboda jest založena; tím nu pikynau, že na wíce wšak odpírati budau, že by i zákon stanowný,

nm

psaný swobody byl podporau.

spsobem

býti

Wšak

nic není, zákon

zwláštním,

ale

wíme, že obec-

obecný musí wyjewen

w

a takto

swé se

plynnosti

stanowiti. Zákon stanowný jest tedy skutenost obecného, pirozeného, a protož i jistý úkaz swobody jistého ná-

rodu.

Zákon u

wnosti

weskrz urité osoby prawidlem

;

;

nebyl by zákon pro nás, asné,

musí býti wyslowen

aby se

,

stal

bez zákona stanowného nemohlo by se spso-

obcowání skutené, uzawené

biti

w jistých

okolnostech.

Kdo se odwoláwá wždy jen na zákon pirozený a wždy mluwíwá o lásce obecné, chce míti jen podobu dobrého, ne

ale

w

skutku

když nenáwidíme

býti.

Jesti to špatná láska k bohu,

lowka,

a láska

k

lowenstwí

jest

když zanedbáwáme národ: též wlasteneclwí jest rauška šáliwá, když neiníme piln to, co te, tu wlast

lež,

žádá ; tato žádost pak jest práwo

její

wazek

Nábožník prawý jest

jest

powinnost stanowná.

syn církwe,

lowk jest

stanowné

,

a

zá-

wlaslenec, wlastenec dlník, a

w

tomto obmezení wyskytá se jeho swoboda. Mizí to-

tiž

wždy wíce

a wíce rozdílnost zákona a

wle

sjednotí; kteréžto sjednocení jest milost.

Tu

wíce nemluwí o zákonu

by

ným slowem

.

psobí úplné sjednocení piroze- H

nosti osobní, a toto

nost pro sebe

;

a o powinnosti,

jich se newzdálila.

Prawí

:

,

až

se

arci láska

ani rozdíl-

Zákon rozhojnil

o

su-ohodiié

9T

wíili.

hích, a kdež se rozhojnil hích, ješt se milosl

w nmž

nmel

ten,

iilí IV

nowoté ducha a ne

jsme držáni

pro náš

wk bídný tento

ký

když

;

ba

wíce rozhojnila

nyní pak oswobozeni jsme od zákona, když

;

stupe

sob

zákonu

ani

byli,

abychom

tah

bychom mohli již míli jednu wli dáwáme, rzníme se, w rozumu

slaii-

Wšak

ivelchosti liltry.

ivc

ale

wyso-

milosti jest píliš

neumíme, jak lásce ? Ješt rozpa-

stanowiti

w

se rozcházíme

;

pozdji

teprw nastane jednocení a pozdji wyswitne swtlo obecné, „zor," jehož wraucnost jest láska prawá.

70.

§.

Suoboda a poznám

sebe samého.

„Poznáwej sebe," radíwali staí mudrcowé, „poznáwej sebe," wolají na nás priipoAvd tato u wšech a \vá.

že

a\

i

pi písmence ncwždy

tlo mají,

duše nemají.

ale

zpytatelé naši, a

sudy,

ímž

se wynachází smysl slowa;

I

jest

wc

slowu obecnjšímu pizíti písnji, jako po smrti ale ten jest

wybóe

co

tolik, ;

mže

bu w si

jen ješt

slow rozum,

jak hluboko

a

mu

si

lze nahlédnauti

prawdu swau zúplna

wyložiti, tauž

sebe samého.

wdy

a rozkládá

wtwiky

swé a

musí se tedy též naskrz promysliti,

stránek;

rozmnožení

pak

každá myšlénka, z mysli žiwé narozená,

má wzrst swj,

též žije, a

poznání

to

welmi žádaucí, k

žijeli ili

pro každý osobní rozaumek jinaí; každý

a dosáhnauti

má mnoho

Mimo

straší.

ozýwá se

snadno se slá-

ale

Poznáwej sebe

swé.

pirozenosti swé dušewní

znáním sebe piwésti

mrau

i

myšlénka o

Zkaumatelé duše rozumjí tím

lid

i

,

totiž

zákony

tlesné; kazatelé daufají po-

ku pukáni a polepšení; rádce

mládeže pi wolení stawu wyzýwá: Poznáwej díwe sebe, bys této

wdl,

prpowdi

k

emu

se hodíš, a takto jiný jinak

podkládá.

5

rozum

98

lnck

Ctist II.

Úkol

proež

wdy

I.

rozluowati

jest nejen

ale

nejdívve potebí jest ustanowiti,

i

sluowati;

co to jest po-

znáwnlí a co sebe samého. Poznání jest urownání, sjednocení mysli a

pedmtu

,

pedmt

myšlénku

sob

la,

ani

mt

pak jest zde

lowk

aby ani mysl nepewažowa-

ale

;

máli

;

w sob

musí zase wyrownati se

lowka

sejmauti se. Jesti pak

tedy

se

ped-

poznati,

pedmtem sob samé-

musí se rozdwojiti a uiniti se

mu

Tento

nepodmanil.

sám

,

pochopiti,

jedna stránka bytná, stálá,

druhá náhodná, jedna pirozená, druhá dobytá, pirostlá,

piwlastnná,

odtud rozlinost

a

smysl onoho

úkolu.

Poznání sebe samého, máli býti prawdiwé, musí obsahowati stránky wšechny, a

konalé

pi

se swdomím w nejauswdomí pak jakožto do-

státi

plnjším smyslu tohoto slowa

;

sobe bylí jest již swoboda, tak že arci jas-

swdomí

a stupe swobody sauwisí. Sebe znáti widti duchovvn wymené místo swé we swatém wšemmíru; poznáwá se tedy lowk d) za obraz, za syna božího, a mocnost tohoto poznání jest ná-

nost

jest tolik 00

boženstwí,

za úda

^)

lowenstwa

,

nmž

na

záleží

sprawedlnost, c) za jednotu dob swé pirozenosti,

we

kteréž widitedlná jest mrawnost.

Ponvvadž jsme jest

bytnosti, tedy pružnost

ale ili pružnost

pirozenosti ili

sluje wle protož pomru swdomí a wle;

pojmu swého,

§ tento tím samým o

jedná

samého

poznali, že poznáni sebe

swdomí, mocnost

:

pi emž pozorliw si rozwažme, že jedno druhé slowo má wýznam welmi obecný. Jsau totiž we swdomí a we wli stupn a rozdíly pemnohé, a neslušn mluwíme o nich jako o wlastnostech stálých; neb jsau wýjewy swi

domí a

a

wle jen

pominutelné wlnky duchowního žiwota,

každá wlnka jest jinaí dle šíky, délky a hlaubky,

dle wylrwalosti

,

rychlosti a

úink

swých.

Na poátku

o snobodné

""

uali.

hled do sebe bývvá jen okamžitý,

a tak

swoboda

i

;

za

lidu rowšak hned se s(ane wíilí jakž widíwánie náš padla roztrzumem ješt nerozvviklaného. Požitost, a wle kulhá daleko a bídn za poznáním. to

ii

;

W

wk

znáwáme sebe, totiž wíme, jaký žiwot náš býti má, co nám náleží ale líní jsme nebo neschopní rukau smlau potom sáhnauti. Swdomí swé bez rozpaku uwádti we ;

skutek, zanecháno jest

wku

šastnjšímu

;

my zemi za-

slíbenau zdaleka widíme, ale snad ani nejmladší z nás

neuzí jí na blízku. Co eeno jest o jednolliwé osob, rozšíeno budiž na celé obce a národy. I ty mají wlastní swé swdonu', totiž poznání sebe a wlastní wle; tím ale ne-

[iiswdujeme tm,

osob

ježto by mysleli, že každé

a

každému národu již piiwodn odmena jest jistá uritá swoboda a tak i swdomí; že od prwopoátku sauzeno jest,

kam

ten neb onen

má

dospti, a nerownost že jest

pamti

pirozená, jako pi smyslu,

neb

onen

pedmt.

jeden se widí silnjší li

jim stejný

cíl,

k.

rownáwání takowé jest saudobí ili

wšichni

p.

a

rozumu pro ten

a

se nedá

Upíti

schopnjší než

tlo jedno,

lowenstwo

nebo

;

wšichni jsau jeho údowé;

a

dohromady mají rozum wšechen

wšechnu, ale proto každý ruka nežli noha, jiný úkol.

ale

ta

wyfkneme-

jiný,

a podobné. Ale pi-

poty, jazyky

jest nenáležité

že od narození

,

Pro

jinší.

nco

a

schopnost

hodnjší jest

schopnjší a silnjší pro

zase

Takto jest u lidu nerownost pwodní, ale ne

w lowenstwí a bytnosti samé, nýbrž jen we prostedcích a w služb, a sice tak, že jest pi stránce silnjší wždy zase

bod

stránka jiná slabší

nejsau

takowé, že

;

we swdomí pak

meze žádné, když duch jen av

nm mže procitnauti

dospélci mnozí,

kterým

w

kulu

;

a

swo-

wbec má

nebo jsau

pirozenosti

arci

tlo ne-

ne/.aswítí

i

00

ást

II.

lánek

I.

nikdy slunce ducha lowéenshví. bytné a

kowé by se

pwodní

mnohých osob chtli nazýwati wywolenými;

lichotí

rádi

Mnozí by

sice

uení

rozdíly mezi lidem uwedli, a

pýše

a hrdosti

a

^všichni

rodina

otce

ta-

národ, ježto

kesanm

ale

dobe

byloby neslušné, náhledy takowé wywraceti, ješto

wdí, že jsme

rádi

jednoho swatého.

Sotwa by nás pi^es^védil luebník o rozlinosti kr\ve me-

Wždyf arci krew husí a owwšak ale co do pwodní dstojnosti ducha nerownému podlení odpíráme.

zi

lidem

í

;

a což

na krwi ?

též jest jinaí,

Mže

wle

se namítnauti otázka, jakby

swobodná, ana záwisí od poznání, kteréž njší, tím Avíce

mohla

ím

býti

jest jas-

zákonu nepromnitedlnému se podro-

Tak aneb onak musím myslit, nelze jinak. Tak netomu arci jest, ale též dobe wíme, že ta pilnost unawnost we hledání pravvdy wychází od Avle mimo to zákon neodpírá swobodé, ano práw myslitel zákonnjší jest též svobodnjší, protože se tím wíce blíží prawd, kteráž jest jádro ducha. Bližší prawdy jest bližší sebe. buje.

,

;

§.

O

TI.

rozUíWsti

icitle.

„Tento Slýcháme asto od posuzowatel ímž chtí íci, že neumí neb

lowk

:

jest píliš dobrý."

nemže

ano prawí se o mnoproti jiným prowésti wle swé hém, že nemá žádné wle, akoliw má dobré náhledy. ,

Zwlášt uení býwají jest

rozdlení

národowé do

podezení

slabé

wle,

lidi

té

neb oné tídy se kladau.

chlaubá se, jak jest

mu

w

w

od slowa a

a

od skutku.

známé I

celí

Nmec wy-

Roman wyítá wle; Slowan jest jim pak

dkladný

peciwálstwí a ochablost

lidi

myslitel, a

trochu wíce nežby se wmstnati

dali

do jedné pihrádky,

101

o swohodné uúU.

a nelze ješt pronésti dostateného o nich úsudku, protože pirozenost svvau dosawáde jen Jest rozdíl tento se strany

wle

ástené

wyjewili.

pirozený a snad

zá-

i

rata

zwlášt utwáení lebky, ili nic ? We pírod jist to každý pozorowal,' že jsau zwínkterá plachá bojácná a pitom chytrá a Istiwá,

jiná

pak neohrožená, smlá, wybízející k

wislý od jistého

téla,

,

nedá pi lowku.

upíti

boji

též stáí,

;

psobí patrnau rozlinost wle,

pohlawí, zdrawí

Plachost,

ka mládeže, pewnost známka

wtiwost

jest

wle mužowy,

a to se

znám-

twrdošíj-

nost pak nepružná starce; plynností, rozwlnností citu a

wle wyznamenáwá wbec ale

jest jen

má

i

swau

;

se

obyejn

ženská.

Toto

eeno

každá osoba, majíc tvvá obzwláštní,

písamém pojmu lowenstwa založený; tlo jedno, každému údu uložilo wli ji-

wlastní wli, jen že to není rozdíl pauze

rodní, nýbrž na

neb jsauc

toto

nau, aby se tak ^^7plnil úkol celý.

Již

tedy

w

pratwaru

osoby, rodiny, národu skrýwá se rozlinost wsitá proale dobe tomu rozumjme zetelností boží že tato rozUnost nikoli nepekáží swobod, nýbrž jsauc píinau wzájemnosti lidské a tak wdcem ke sjednocení ;

lowího

žiwota,

,

wede k swobod prawdiwé, protože

jen ten jest swobodný, kdo

ínek,

O tom máme

též

w

obecné

celku nachází

peswdení,

swj koa jist

ne-

žádáme, aby se ženská wyznamenáwala skutky rekow-

býwá odporná jako muž Wšak ale s druhé strany neohlíží se saudce na wýmluwu zlodje, že má zwlášfní pwodní smr ku krádeži. Spsob skutku, zjewnost úmyslu mže býti jiskými, ano ženská zmužilá tak zženštilý.

naí, ale swoboda wniti-ního úmyslu jest jednostejná. Woják, uitel, úi-edník, i-emeslník, rolník, obchodník stejnau láskau wlast swau milují, ale skutk w rozmanitostí

a cest rozliností.

iíi každý z dobré

wle

to,

co

102

ást

mžeš,

II

hwck

I.

k

nermuf

že nemáš smlosti zacházeti

bo

se.

slowo twé,

Boj

dílo

temnotau a

s

w sob

tím rowen každéiou. Cílíšli svdeckému neb umleckému

a budeš

schopnost

twé

lží

jest též

me,

s

blaubání,

meem

ne-

;

jen pro jinaí boj.

se w poli,

není snadnjší než

a

k

obnažení prawdy není dost na smlosti obyejné, jak

asto widíwáme. Psobení slowa prawdy

dosti

du krásy jest

tišší

ale

nemén

dležité,

né než binkot obhájné zbran,

a tento

než zamstnání

Arci rek bez

prmyslníka.

uwrhující se vv nebezpeenstwí nežli chladný

ky:

body, a dle toho

dstoj-

není wznešenjší

má podobu

rozum, který opatrn wáží

ale pi'izí"eme

a pohle-

nemén

cíl

rozwahy

auhlednjší a

prosted-

do wniti-nosti a zkaušejme stupe swo-

sume

o

§.

dobrot

skutku.

T2.

Siíobodo osoby a dejsiíco.

swobody a uritosti rázu pwodního, jímž jest kdo takowý, jaký

Zdá-li se nesnadná již shoda

osobní ili

jest; tím tžší

né

bude rozhodnutí otázky, kterak

aby jednotliwec

jest,

wlí swobodnau

to

mož-

jednal, kdežto

wném

zákonu. djstwo založeno jest na nezmnném Nkteí pos strany djstwa jest arci rozliné.

Mínní

wažují je za nahrnutí náhodných událostí, které se

náhled jejich náhoda djstwa, byfby si to teba netraufali

hly

i

nestáli

wají, že

:

luwk

jeho, ale bez stu.

dle

prawidlem

jest

jest slepý í'íci.

Jiní

mo-

wdce

wyzná-

djstwa, že toí kolem

koneného wýsledku. Djstwo nemá wzr-

newywinuje se ze žádného jádra, nýbrž jest jen a nerozumné kosil poroAvnání

mechanické rozliných lotání,

ale

Napoleon

widti

jest

ml

iíci,

zwlášt pi

že okolnosti

nm

,

že

dlají

též

lowka.

lowk

tworí

103

o swohodnó uúU.

swé

okolnosti.

uje

lowenstwo

Jiným se zdá, že

w

bytby sem tam

,

jednotliwých

cauwání na zad bylo patrné;

w

w

pokra-

prípadnostech

i

celku jen pokrok jest;

a my tento zákon jmeWšemohaucí to wle jest, se wyklubáwá; následowné která z nesíslných musí, co stáwá; takowé ale presvvdení w státi se se cesté stojí myšlénce o swobodé osoby. Chtíce tyto píky porownati, tak uinili, že wrili sice, že bez wle

uznáwají tedy zákon

nujeme prozetelnost

djstwu,

boží.

dj

vvlas s hlawy lowka nesejde, ani wrabec se stechy nespadne, a píležitostné prozetelností boží tšili zarmaucené ale nikdy a nikde tuto wíru weskrz

boží ani

,

neprowádli ne

píinu

poátkem djewdy, hledajíce déj asto w malicherpolowinost upímnému badateli

a neuinili

ale

pwod

jí

znamenitých

Tato wáhawost a

nosti.

nesluší;

nebo nemže

býti,

dj od

aby nkterý

zetelnosti boží byl zanedbán aneb newšímán.

me

radji, že jako boží

wle nemže

kladem swta, by nepominul, tak že síla jeho, ježto

promuje asy

a ustanowuje krále,

pestati býti zá-

to jest

maudrost a

chwíle, ssazuje krále

i

dáwá maudrost maudrým,

majícím rozum. Miluje

bh

pro-

Wyznej-

a

umní

wšecko, což uinil,

zajisté

a

nemohlo by ostati, kdyby nechtl, neb zachowáno býti, cožby od nho nebylo powoláno on howí wšechnm ;

wcem Wšak

,

protože

jeho, jenž jest

milowník

duší.

pi wší písnosti zákona wšemohaucího we pírodním a w djstwu swoboda osoby obstáti

ale

swt

i

mže nebo ;

a.

jsau

Clowk

:

dobrý iní

lejší jest,

wli

boží, a sice

tím jistji, tak že

možno mu odpadnauli;

jest

w

od poznaného

lowk

swatý je

ím

dokona-

zanícení lásky ne-

dobra nejwyššího

jist,

že ani smrt, ani

žiwot ani andlé ani knížatslwo, ani mocnosti ani

104

ást

wci

nastáwající

lúnck

11

I.

nebudau moci jeho

ani budaucí

W

odlauiti od lásky boží.

tedy swoboda

lásce

osoby a wšemohaucí wláda déjstwa dokonale jest

smíena; jde

totiž

lowek sám

dobrý

wle

ze swé

po cestách božích, po kterých se jiný wlee. b.

O lowku zlém wíme,

ekl sw. Augustin,

co

že powinnostem musí zadostiniti trpním nejskwelejší wítzstwí zákona slauží

proti

i

darmo uiniti

wli swé;

každý zlý

anebo pro

wil,

jemu

zlí

we svvt na-

zlí

bh nemohl nic dobrého bu žije pro to, aby se napra-

jakoby z nich

a ;

božího, že

nejsau

totiž

ano tot

;

to,

aby dobrý jím se cwiil.

Des Menschea Thátigkeit kann allzuleicht erschlaífen, Er liebt sich bald dle unbedingte liuh"; Drum" gibt ilim Gott stets deu Gesellen zu, Der

und

reizt

To

wirlit

und muss

každý na

zajisté

sob

nebi zaswtil. Pichází hodina, sí

als

Teufel schaffen.

kdo

zkauší,

we

swau

sílu

kteréž ochablost pro-

mocwzcho-

o odwrácení trpkosti, a klesl by, kdyby ho temné

nosti pení.

w zaslepení swém

nowému

se

Bojowati jest osud dobrých, a jen prworozenci

kochají se c.

neprobudily k

w

klidné kráse dokonalé.

Psobí-li

lowenstwo

jen

mže w nm

to se

jeden mrawní celek, pak ujmauti, co A\7chází z

rozenosti jeho ili z púwodního jest

dobro

;

zákona:

w

osamlosti

zniemní, nejsa úaslen obecného žiwota

njž

,

mimo

žiwot žáíhiý není. Akoli tedy zlé jest swé-

wolné d.

w dj-

tedy jen skutek dobrý wetká se

stwo, kdežto skutek zlý, wylauen,

pi-

a tenf

a proti

wli

boží,

pece

není

s to,

aby

bh

djstwa zmnilo. Swoboda jest bytí pi sob, jest to prawdiwé swdomí a prawdiwý úmysl; a ten, jsa wnitní, do

o

105

jednání-

dejstwa pedniétného nesahá,

mohau

proež wedlé sebe

w

obstáti; jak ale se utelí

skutek,

ihned

skutek jiný mu wstaupí wstíc, a pone tení a tíbení, a wýsledek wždy jest rozmnožení a oshi-

wení králowstwí božího, wyjewení newywratitedlného zákona, akoli se swobodné wli nikterak každý jak i, sauzen budeš podlé neublíží.

i

swé Avle swobodné ale jen dobrý skutek wytrwá wéjeka a plodným bude w národu; nebo zawje newiditedlná a wyistí humno, a shromáždí pšenici ;

do obilnice národu,

ale

neuhasitedlným, byfby

dy

hasili,

plewy

jej

páliti

bude

ješt wíce hraustawiné wylupo-

a pšenici neupálí, byfby

nic podpalowali.

Djstwo

wání se prawdy,

a tak arci

náhodná, a tak

mže,

jest

ale

mnohá

slupka jest jen

nemusí býti

wyrozumíwáme, že písná zákonnost svvobod

ohnm

wšichni protiwníci praw-

ani

náhod

pak ani

;

neodpírá.

LÁNEK O

ímž

djstwa

II.

jednání. §.

73.

Pojem jednání. Dobro poznáno bylo na poátku neurit co úel swta ím se ale w myšlénkách stáwalo uritjší, blítím se ukazožilo se k swému pojmu a swé skutenosti, '

;

walo býti rozlinjší.

Již

we swdomí poalo )C

býti osobní

106

rás(

jinaí

j.

t.

wbec,

pii

ale

w

II.

lncli

II.

O swobod

každé osob.

swdo-

protože swédonií a swol)oda, nebo lépe stupe nií

a

e

byla zase

skutku swoboda též u každého jest jinaí,

suobody, iní

ano oka-

PKiiná,

rozdíl osobnosti.

mžitá podoba ili wlna swobody na niori mysli, mající též

pítok

odtok swj, jest wule

a

wbec

by se o nékom

stálého,

neb slabau

není ^vle

^vnIi;

síla

jisté

pirozená,

myšlénky, nyní

skwélejší a jindy temnjší, zdá se tedy býti popsati celý postup každé jednotliwé

nic

má pewnau

:

pi-írodní a

nýbrž jest uritá jewící se swoboda

wle

není tedy

:

mohlo íci

wle

a

prospšné znamenati

každau dobu.

lowk

stojí

na mezi. kde poíná zákon wšeobecný

býti osobním, jenž

se

Ví

nmot

lowka,

díwe

jen jako tajeuistwí schowáwal

Že pak

pírody.

protož jest on

již

i

ale

swoboda

tenkráte

když ješt není swobodný, wšak

to

jest

úel

zanechán sob,

bezpochyby proto,

aby se wyjewilo, že se prawá swoboda nachází jen wzájemnosti.

lowk

we

narodí se malomocný a dozráwá

k samostatnosti jen péí jiných, wším stáwá se jen mocí a pilností wlastní; arci wším ne jednotliwec ale lowk wbec: co wywede jeden, wywedeno jest pro wšechny; ruí, wšichni snášejí práce swé k obecnému užitku, a jen spolen zmáhá se žiwot jejich. Cokoliwk wšak iní, jest wýjew lowí pirozenosti. Wýjew tchto jest welká rozlinost hodnost, poína-

jeden za druhého

i

a koníc založením králowstwí jíc božího nebo lépe uskutenním. Píroda líbí se bohu, že jest jak jest, lowk ale to, co bytn jest. má chtít býti, a proto jen on schopen je samowraždy: ale i samo-

na pomezí zwíete

wražda

jest nejhrubší bezbožnost.

n saujem dob mnohých,

lowk

jest

pwod-

má býti wdom, swau wlí, to jest, on, jsauc pwodn jednotau, sám opt má jednotiti se, a to jmenujeme y <:
on tím

:

o

107

jednání.

§.

74.

Stránky jednám. Jak mile

lowek ekne

wdom

a tím nastáwá

mu možnost

a

:

já, již jest /(den,

powinnost, tuto jednotu

má nesísln mnopedmtenstsvem. Žádný t^vor obmezený nemže sám sebau obstáti; jen celek, wesmír jest samodostatený; jednotliwec má doplnní nedostatku swého w jiném ale zas ne w každém jiném ímž zachowáwati. Že ale jest obmezen

ho

,

stran, jimiž se stýká s

;

,

wyskytují se rozdíly

w pedmtenstwu pro

dého takowé, že jest

bu

píjemné,

b.

nepíjemné,

c.

lhostejné.

Tomu lhostejnost.

se

nco

ím se

a.

jednoho kaž-

doplniti

emu

ili

muže, k

emu lne

chuf,

se pirozenost protiwí,

pimuje trojí wle, totiž, chuf, nechu a wle uskutení, stane se zmna w i

Když se

pedmtenstwu,

a

sice:

pírod krom lowka, a. b. w pírod na lowku, na sob, c. we spolenosti lidské. Jelikož lowk má ostati jedním jd, zmna vv

tato

mže jen míli úel, aby lowk pewedl pedmtenstAvo w sebe ili spsobil podlé sebe; promnní wcí pírodních stane se bu zniením nebo petwoením když wšak osoba chce psobili na osobu, s sebau ji sjednotiti, tehdy z /« stane se wy; tato zmna je wzájemnost. ;

Pi

jednání pozoruje se tedy

a.

Stránka osobní ili

b.

Stránka

c.

Jednota obau,

d.

Jednota skutku mnohých jest jednání.

pedmtní,

iviUt, totiž

to jest

co pauhá

wle.

zmna w pedmtenstwu

ili cín pauhý. totiž wiile a

inu,

to jest skutek.

:

108

iistlJ. l.inek

mžeme

Stránku osobní

sob

dlužno jest

hý" smysl jiný

JI.

pojmenowati umilhu;

ale

pipamatowati, že toto slowo ješt mno-

w sob

Obyejn clowk zwe-

skrýwá.

dený jmenuje wnitnost swau mysl,

w

ale

zase jest

té

Co lowk má ki'om sebe, nazýwá že wšak on w prawd jest duch, protož i

rozmanitost patrná.

zewnitrním

;

wlastní tlo jest pro

nho

jako pamt, rozum,

chu

zewnjší, ano a

myslné doby,

i

nechu, jsau jeho, ne

sám. Prawá jednota jest zor a swoboda,

já

;

nebo

wesmír

tenkráte jest

w

práw pi sob,

ale

on

swobodné

ili

jeden se wšíni,

a

malé míe, nábožné já; každé jinéyíž jest jen

jednota zdánliwá, na chwíli. 75.

§.

Píiny

Pwod

jednání.

clowka, jenž má se píiny, pobídky mohau býti rozliné,

jednání jest pojem

uskuteniti. Ale

podlé kalnjšího nebo skwlejšího stupn svvobody, jenž jest

wnitní skrytá tauha jednání každého.

swoboda od pírody, od zevvnjška; jak roda

lowí

wli

sahem? Toto píslušnost jemiwsf, a

dobu

má

pohne

spojení

wci ta

nežli stanauc se

wle

a

pedmtu,

ku pirozenosti

následown musí

lowí

ale

Poíná pak jina pí-

wle

této

ob-

pímrnost, jmenujeme zá-

tuto

lowí

kolikerau

býti tolikerá,

pirozenost; nebo jinae:

pobídka,

wzbuzení, pohnutí k skutku jest rozmanité dle stránek a

lowka w

postup

rozwinutí dob swých ili dle

po kterých pedmtenstAvo

stupowé pak e. zor,

a

a. žádost,

jsau:

a.

cit,

promuje b.

smysl,

c.

se

w

mysl,

tchto stupfi mocnost, pružnost ili b.

libost,

Tolikerá jest tedy

c.

tauha, d.

pobídka

pozorowati následující

wle,

e.

k skutku;

stup,

mysl. d.

Tito

rozum,

wle

sluje

swobodná wle.

pi

emž

sluší

o a.

W

citu,

109

jediunú.

má pedmt,

smyslu a mysli prewahu

a za-

lowka tak, že wiile jeho íili konawost na pedmtu tomto má swé prawidlo, j. wle je ci-

jímá

t.

zospráwná. b.

c.

W

rozmnu má prewahu stránka osobní, a tato prewaha sluje chytrá swéwolnost. Na tetím stupni pedmt a wle se wyrownají, a nabude se jednoty ducha

wle

a

a

§.

Pobídka

cit

Zákon držán býwá

76.

ili mysl neuritá.

poáten

pece

ale

prawda

poátek maudrosti

chodí do školy, že musí,

panem

et circenses až

jej

jen

s

wle

a

nechutí

bázn; proež

plníwá z

se podrobuje,

že

za obmezení

lowk

powažuje se za zewnjší, jemuž

jest,

pírody, wide osobné

obecné ili zákonu.

je báze pán. Dcko nebo že nadji má odmny;

podnes chátra

ku k swému jednání; knut,

hl

a

lidu

metla

má za pobídbýwá prawi-

ehož posauditi lze stupeíi národu, hl wedlé zákona swého, a kde ta nepoádku ponkud brání. Hladem se zwíe krotí

dlem newzdlanc, z

má

který ješt jen a

wycwiuje,

státi

a

hladem ili chlebstwím sprawuje se

pro chleb a za chleb wšecko

se

trpí

a

podstupuje

lid, ,

a

—

mnohé zásluhy wní tauto zawánjí. Jakau widíwáme sem tam pilnost pro dobrau wc Pizeme blíže, chleb !

pro sebe, ženu

a

dti

jest

etízek

a

péro toho jednání;

prawíme pro dubrau wc, ale to arci jen tak dlauho, pokud lež a neprawost nepipowí a nedá pecn wtších

Mnohá horliwost by ustydla a mnohá chwála kdyby strana protiwná slíbila bezpené po-

a blejších.

onmla lepšení;

,

mnohý kací

byl by

prawowrcem, kdyby

se

líO

Cúst

lánek

11.

II.

mnohé wlastenectwí ochabne, jest móda jinaí; nebo wrii dle mody se wlastencuje mnoho. Mnohý eník liberální umlkne když se mu kstka hodí nebo kížek piwésí; mnohý zpytatel odekne se wdy za tak nazwaný pokojný žiwot mnohý zape práwo za milostiwau píze, a mnohý muedníkem stane se pro sláwu. niu zmnožily boží dárky, a

kde žádá obti, nebo když

,

;

wýkroku

Tito jsau teprwa na

stáwá, majíc podobu dobra sluhy a takowý žiwot

w

;

pro

ale konatel

se

citu

znamenáwá

pirozeného dobrého srdce, pi

jest opatrnosti,

neb ono

to

nemá

z toho zá-

knize živvých ješté se nezna-

mená. Jednati na pobídku jednati z

k swatému chrámu

pauti

dobra; pro celek jest arci jedno,

i

emž

jako

tolik

zapotebí

bychom jménem srdce neuwádli jen

okamžitý rozmar a kaln rozwlnnau swéwolnost, chtíce snad mluwiti o mrawnosti. §.

O

W

citu

není tu pro jat,

ení

pobídce smyslem.

lowk a pedmt se neliší, ano pedmt lowka pedmtem; nebo jest úpln za-

nejsa žádný jd,

wolán, aby se

ím

jest

77.

stal

prawdy

dle

k tomuto

cíli

,

Wšak

nýbrž píroda.

duchem,

totiž

a pirozenosti swé.

w

skutku,

Prwní wykro-

prohlédnutí prwní, jest smysl.

na stupni pedešlém, kdež jsme mluwiti mli jen o sáhali

jsme

lze o citu

i

dále do mysli.

wdomost

jednajíce o tom, jak smysl

Arci citu,

To jina nejde, protože ne-

pauhém mluwiti zde, kde

jednání a kde pedchází

po-

ale jest

aby byl tím

se rozpráwí již o

zákonu. Tak

i

nyní,

býwá pobídkau, nemžeme

meze úzkostn šeli-iti. Smysl jest ješt uritelnost zwíecí; proež nemj nám nikdo za zlé, když prawíme,

o Že

111

jednáni.

na tomto stupni jedná jako stádo owec; co iní

lid

wdce,

to za

ním stádo po poádku; cxempla trahunt;

chlapec pilnji se uíwá, wida dobré' o

sob

zkusil toho

lowka

nkterého

wá sob láku,

chu

píklady, a každý

podlé libé neb nelibé íwárnosli

ním nakládal, neb jakau práci dá-

s

swém miswém ne-

rozum, aby osprawedlnil wšechno na

piln wyhledáwá stránky

a jak

píteli.

že

,

Na

zlé

na

skutk by nebylo, kdyby

tisíce

hled,

sluch,

nepobízela. Sprosták nezlehil by obžerstwím

lowí,

stojnosti

díi-

kdyby nebyl padl do spolku mokrých

bratr; mnohý dobrodinec nedbal by o bídného, kdyby ho neuwidl; žebrákovi pítomnému radji podá almužnu, než by podporowal ústaw pro chudé zapírající zloinec wyznal asto winu swau, když se pedstawilo ;

smyslu jeho, na

stran

ochabne, když tuto

powahu

puzowal

em

pozdaleku

a

proti

tekcí jest

byl spáchal

stawí

se

uwidí swého

lidu,

,

protiwníka; znalt

íman

když Caesara mrtwého odhaliw, po-

wrahm

obyejná

swau zlost; mnohý po ale opowážliwým

býti

jeho

praxis

;

;

a to

zná

to

wí každý, kde prouitel každý, jak

tkliwjší jest slowo žiwé než psané

,

a

málo

d-

prospíwá

missioná, když nepsobí na smysly opozdilého národu. §.

78.

Pobídka mysl. smyslowé nepomíjejí, nýbrž iní wzájemswau dušewní poklad, jenž se nazýwá mysl. Tauto wšak wzájemností samau nkterý hled zalemní se, a jiný se wíce objasní, nebo se nowý obraz ulwoi-í proniknutím mnohých; kteréžto dušewní wýjewy jmenují se poátení myšlénky, a býwají pwodem skutku obyejného lidu, nenakaženého pochybností a jedem kritiky. Wíra Hledy

ností

112

ást

II.

lánek

11.

chowání; proto má sprostý národ ráz pewpodobu rownjší, kdežto w ase powstalé kriili rozwahy na každém míst uvidti jest jinau bar-

jest základ

nejší a tiky

wšude pi-eswdení jinaí,

Avu,

tak že jeden

druhému, staec nerozumí mládci,

— Prawowéící Mahomedan bojuje neohrožen,

nému.

nwadž wí,

wného

palma

pewn

jenž

že padna na

inec zatwrzelý pastý wyobrazí napomáhá wíra štítí

se

iní pokání, když

žiw muka

w

smrt málo dsí,

slawnjší žiwoía pokraowání; zlo-

lituje a

swéwoln

w

otewených nebes

s

blahoslawenstwí; toho

wí na

po-

octne se zrowna

bojišti

muenníku nábožnému kyne

nebi;

nerozumí

wk prostední žád-

a

pekelná;

mu duchowní

istot panenské

prowázejícího angela

strážce;

dít

wdauc, že nad tím nesáhá po hnízd wlašto-

zakaliti studánku,

pláe panenka Maria; chlapec Avek, a pokuj dáwá a\ celice, proto že wylítla z boku Krista pána meláka ušák, pro sladkau kapeku bez swdomí petrhuje trápí chrausta, a neublíží tak nazwané berunce. Ano náboženstvví jest nejmocnjší wláda ;

;

—

lidu, a

politici

wdom

átku

wšichni od jak žiwa

od po-

to nahlíželi,

wlády až do nynjších

as,

kdežto

i

w

revolucí francauzské swrženého boha deJvretem zase na

trn wšewlády usadili. Malý lánek wíry mže wíce než pluk ozbrojených šerh. Myšlénky to jsau, ježto wedau kruté boje w lowenstwii, myšlénky teprwa pstem káží. aniž pobauí lid wci, ale o wcech mínní, jakž oswduje nám starý a nowý fanatismus jehož stopy až dosawáde we mnohém národu stáwají. Na tento listek patí též ušecky pedsudky. Pedsudek totiž jest kolik

,

myšlénka každá neswobodná stawu, wštípená

již

strach, nadje, zamilowání,

wost

a

t.

d.

k.

wychowáním

p. o slaAvnosti ;

též

wáše,

rodu neb

náružiwost,

nenáwist, mstiwost, žárli-

Myšlénka, která wíce

w sob

zahrnuje, bý-

o

11 o

jednúní.

mocnjší pobídkau ke skutkm proež peníze, na které se tajn a wtlom každá rozkoš ohlíží, za

wá

tím

;

táhnau za sebau nejwíce.

které se míiže míti ^všechno,

Málo

odoláwá pokušení pocházejícímu od penz, a

lidí

zase

mnoho by nebylo

by

poteb. Dobro by snadno zwítzilo, kdyby protiw-

a

swých,

a

sluh swých

neupláceli

níci

zloininv,

a

kdyby nebylo chudo-

ad

takto do

nelákali

kdyby vvyznawai netrpli nauze. Wšak

a

ale,

nerowností wždy snad ostane dost, a chudých

wždy

smuje

patrn

míti

budeme mezi sebau, genius Ewropy

ku polepšení mnohého w tomto ohledu. Dkazem toho jest prmyslnost den ode dne se zmáhající, a snažení o

wyhoštní žebráctwí

tím, že se

každému obstaráwá práce,

a zahalei k ní se dohánjí; pak dílny, školy prmyslné,

opatrowny, školy nedlní a §.

Rozum Na druhém

pobídka slmthúw.

ihvahy.

další

stupni

stwím. Ale nalé;

79.

stupni citu pobízí ke

jemné, bez

i

d.

t.

skutkm píjemné

a

nepí-

Toto sobtstwí zamezí se na

ponkud píkladem, pak wrau, nábožen-

zde jest wznešení

osoblivvost jen

se rozšíí,

poáten

jen nedoko-

není mezí spatiti

že

nebýwá pemožena. Kévval k. p. není pauhým Kévvalem, jest již Hanákem, ale tak zase jen stojí jtroli Slowákowi, Walachovvi, a byby se stal z Hatak na blízku, ale

již

náka Slowanem, Romanowi. S

—

i

ten

ješt postawen

jiné strany

proli Lulheranowi, kaloiíkowi,

Wšak

ale

Jednocení

rownž

tak

brojí

toto zakládá se

poáten

a

Kalwin

wšichni proti Židu a

ne zwláštnost, nýbrž obecnost jest

sobtstwí ješt wládne,

Nmci

jest proti

úel

t.

d.

náš.

na pauhém rozumu;

ale rozjímá a

powažuje.

eknef

114

lánek

Cástíl.

w

sobec chytrý

nkud

zdržeti;

protože

t

tak též

každým

swém

srdci

potebuji.

a se

musím

:

nebo: musím

nenáwist

I

slednost

t.

mrawm

je

chowej se slušn na

,

wždy

místa,

asu

a

a píklady.

Toto

lowka

kd^/

hledati

prawidel,

a

našim. Ale chy-

ned-

Na oko

ale jsau

tože každé chce míti

i

dle doma osoby. K takowému ulici,

prpowdmi,

príslowími

pro ?

jak budí wšak otázku

dwody

obecnjší,

sob

k

wýhradn

a

u nás chytrost a

I

skutkm

chowání radí rozum rozlinými

poet

uí

a

ona radí dnes tak zejtra jinak.

j.

libosti; šetíi

ší

ta

jen pokrýwání sobtstwí, jest schwalní

zákon konej

nutká

a

stupni jsme my.

Avycwálanost jest pobídkau ke

rozumná a chytrá, wojna wšech s

jest

d.

t.

po-

wli tob,

uiniti k

wšemi mírní sobtstwí

zákonm. Na tomto trost jest

se od skutku toho

to

sama

láska

strach a

,

II.

ímž

se

umenpro-

tím píkejší,

platnost.

Slyšet jen: aut,

Každý takowý wýrok drží sebe za nekaždý jiný protiwný sluje jalowý, klamný, nemrawný, kacíský. Rozum stáwá se zde stranným; tok jeho ustydne, a zamrzne wzájemnost wlnek jeho. Prawí se, že nic není tak pošetilého, aby aut; není jinae.

klamný, plodný a mrawný;

to nebyl nkterý mudrc držel za prawdu a tak jest. Každá myšlénka možná sahá drze po wlád a korun asu, a hodlá celý chrám žiwotní na sob wystawili; ale dozraje wtip jiný, a nemilosrdn rozkotá tento Bude, a zase wede si hrd, až bude též odprawen a odhozen. ;

Diwáci míwají radost z

této

nejsauce žádného poznání

hry

gladiátorské

schopni,

mají každé

nebo

;

w

náwisti, a ukazujíce prstem wolají: Eihle! jak se

peswditi a ukotwme chowání swé

nerwau

mudrci! chtjí nás

sami nic newdí, nech-

me

na

je a

citu.

zase jen tentýž rozum, který bojuje proti

A

wšak

to je

sob; wšude

o

by našel sebe,

rejdí,

sám sebe; wšak

a

11'"'

jelntUit.

když nenachází, sžírá zaufalostí

ale tím se zase

§.

sám porodí.

80.

Zor pobídka jednáni Rozum perojdí upokojil, a dítky

sežíraje,

Wolalsice: „jednej dle

zdailejší.

otázky

brzo

^všechny kraje wedaucnosli, by se

swé jako Saturnus

kritické

sob

^vždy plodí

swého,"

citu

pedkládaje

widla tohoto neuritost. Nebo máli tento

.

ale

sám

poznal pra-

cit býti

rozkoš,

musíme se hned optati, mámeli se sprawowati rozkoší tlesnau? Ano telesnau; prosíme wšak, kterau lélesnau? Máme jídlo, pití wytknauti za cíl nej^^7šší. nebo hru, milkowání? Odpowd: Z eho wyplýwá rozkoš nejwtší. Tedy musíme jiné obmeziti, ale též tu samu, ponwadž každá rozkoš tlesná plnna na nejwýše mrzkau stáwá se. Arci odpowí rozum Wšechno s mírau. Ale jak, když nemáme na to, nebo jsme neschopni, ztuplí? Potom na otroiti žádosti? Bezbolnost jest neji

:

Wšak kdo

lepší!

mže

se

bezbolnost jest poklid

me

wší bolesti Avyhnauti? iVad

duhwn;

bu principem

ten

!

Má-

tedy odhodili od sebe rozkoš pro duše neporušenost?

Odíkejme se wšeho zapírejme sebe samy Ale písn se to nedá prowésti". Nuže, wida rozum wšechno w neustálém pi-ítoku odtoku zanecha\\ obsah jistého jednání prawí -jednej by ses wždy zdo-

Jistjší to jest.

,

!

,

,

:

konalowal."

Ale dokonalost jest

již

wýsledek jednání

piwod? Zdokonaluj se, nebo bu dobrého swdomí. Wšak ale co jest dobré

dobrého; jaký

má

býti

ím mžeš

z

swdomí ?

Jist, ne pauze co

mj

užitek piináší. nýbrž

co wždycky, wšudy a pro wšechny se hodí.

sejmutím

pone zor,

Avidaucí jen to, co stálá

Tím pak prawda jest.

;

116 ne

ást ale

lúnck

II.

i

pominutelnost.

II.

dobe,

jest

tedy tolik

zadost

i

to jest

každý jest uritá obecnost, každý

pirozenosti, bytnosti swé. Každý jest

barewný swetla obecného.

jest paprslek

Paprsky podobné jsau

swazcích zwláštních, a jmenují se národy.

sob we swé

sobe zadost, když pi

zwláštnosti na zá-

„Budiž svvobodným

konené poznání rozumu

jest

w

wota, jest zírání jednoho

,

Na tom

w prawd

lánkem

celku,"

hledajícího pravvidlo ži-

w jednom skutkw. Zde te-

celku, a celku

a tento zor jest tedy nejistší pobídkau

prw poíná

we

Každý uiní

kladu obecném, wyjewí sebe, jednaje ze sebe. ale záleží svvoboda.

co,

lowk,

mrawnost, práwnost a nábožnost.

Žef ale zor nejwyšší jest saujem rozjemu, musí všechna

w

prawidla nn-awní a w šechny pobídky obsahowati

lowk,

chowaje se co prawý úd celku, iní

a stáwá se bohu

podobným

domí zdokonaluj e

wá

jednaje dle obecného

;

sob.

wli

boží,

sw-

zákon obce swé, zachowá-

s(br, plní

inrowy obecné na základu swého loyihoivúní', zadost

in

bytnosti lii-irozmosli swé, zadost

nímu., a tak

uskuteuje

iní

citu

mraw-

sebe, nachází blaženost, poklid

nejpímji k cíli, jedná nejiiiimuže jedince státi se zákonem spoleenského poádku; s ke-

duše nezrnšitcdlný

jda

;

tecniji a nejchyteji: jednání jeho

uli

obcc7uiu a

sfanstwím pak úpln se shoduje, miluje bližního

zárowe

.

§.

81.

O mrawnim

lowk poáten ný, a nelze o

nm

jest

rozpaku.

w

íci, ani že

newinnosti, nerozkýwa-

dobrý jest ani zlý

jedno poukazuje na druhé, každé klonní jest

nní,

boha,

a sebe.

jest

rozpáení.

Wšak

ale jen

dít

jest

i

;

neb

odklo-

newinné; a

o

lowk,

w dob

zwíe

jenž jako

nezwedený; každý

jest

cit

straniti

mže

wle

i

se jmenowati ntrozwážnosti,

zstáwá

ale tak

nýbrž

;

mocností a podobnými

dcerau

trostí a

místa

zmnami

wk

;

tento

nerozchwHosti.

zkušeností,

otrlostí,

její mírností,

žíze není jen

nedostatek tento od-

nemá

rozpak, rozwaha zde

;

17

jednotliwé pomíjí, jest

pud; hlad,

i

nedostatku, ale již hned

cit

i

jcdiuiní.

sytostí,

mysli, zwlášlé

porownáwáníni,

Nene-

pak chy-

oekáwáním

odíkáním se na as pro rozkošnjší budaucnost rozpadáwá se cit a wíjle tak, že newypuká wždy z citu in. Málo hladowý rád chwílku poká na peínku, než aby pítomným nasytil se hned chlebem. Prawí wybératel kausk dobrých: Est modus in rébus; quod diíTertur, sparsam nur non aufertur piano piano si va lontano dle Lippen nass gemacht; dobrý wolek pomalu táhne lepšího,

;

;

a

t.

jeden zamezuje druhý,

d.

Cit

a

wolí

Arci

by

koš; a

lowk

by se

pone

a

nkdy

Wšechny

mu

káže

wide jej

cizí

zákon

jíti

zákon,

bu

se

eká

mu

obyej

jako mravv,

údw jeho, jdeli

teli,

tu jiný

,

Jdeli cestau lewau,

tau a libé stromy nabízejí

wíce toho ubýwá, až

,

musí pemáhali kopiwami, hla-

tu arci poáten riže kwswé owoce ale ím dále tím ;

konen

zmizí cesta

nezážiwné. Stední cesta od každé

strany

we chmue má nco, a

tím nejsauc ani rozkošná ani píkrá, dlauho pautníka

wábí,

Tak

aniž

jdi.

kde

pak hned zpoátku každému jdi,

i

co

klidu wnitnínui ncujdeš. ale

i

Tau

wíra neb

prostední cestau radí chy-

cestau zákona

sebe, pachtit se mezi trním, bodláky a

dowý.

ho

vv rozcestí.

neb jinak spsobený, na druhau stranu láká

Co init ?

trost.

promní

cesty

roz-

omýlil, pro budaucnost bude

i

chytejší; ale když dospje k rozumu, rozpak.

se wážiti.

eká

neb ono, ze wšeho

to

neblažcnosti.

i, Jest

nepokoji to

wk

ne-

jest píslušná.

zewnjšímu a nerozpaitosli,

tím

118

rast

pak diwu, když náš

iVení

rozwahy, že

mle

Clúncl: II.

JI.

cas.

na tomto stupni

jsa

nám ukazuje neblažených rozerwanc,

tolik

o muži nespokojeném

s

okolnostmi swými, mlá-

dež sama brzo odložíc lehkau mysl, metána po wšech

wle, unawena ustydne, a sytá náwykem, bezwnadným se wlee. Neblaženost tato požiwotem chází odtud, že lowek nikdy a w niem není sám sorowen, niím doplnn, wždy jakausi cít prázdnotu w srdci a hlaw swé. Wšechno na nm jest jen jako krajích citu a

b

nalépáno a

pnmi^en

mám

ano

nesrostlé s jeho pirozeností; proto

cizí,

i

prawí: 7/uim wíru, náboženstwí, wdaucnost,

wli;

ducha, swobpdnau

y^múm^ znamená

toto

jen jako spojitost náhodnau a tím rozluiledlnau, tak že

lowk

není duch, ale

má

lowka

Toto rozdrobení iní, že

Wšak

ale jen

náboženstwí

wího. jak

to živvé jest,

když jest

žije,

Nemáli

mnoho mu

ducha, jako teba kabát má.

ale ted již tolik

odíato jest

již

nic weskrz neproniká.

má moc zajímawau k. p. podntem každého hnutí loco

wýjimek, že patrné

pdy

w

stenectwí zajímá jen jeden kautek s

trinu

wného

pro

nás swržena

wšeho wšudy Znamení zdrawého žiwota základem

,

,

srdení

,

duši,

protože nesmí býti

wždycky

jest

jest,

Tak i wlaa prawda je

?

a

pro

wšechny.

dslednost, úplnost,

in-

polowinost pak a vvlažnost jewí chorobu. Zor, cíl náš ale pítomnost jewí jen jako

nost;

úplný zor jest

,

drtiny zoru.

Napomínej jeden každý sebe a

když

to

ženost;

wykroíme

kde zase dobudeme skutku.

Arci

aby též bylo leká a

:

z

pustého

w

Bud jedním

dokážeme, pomine neklid, neswár

a

sob,

nebla-

rozpaku na pole lásky,

prwopoátení jednoty poznání a

w jednolliwci uskutení se w národu a celku, k lomu

to

snadnji; ale

cesta jest da-

w^de pes potoky krwe, pes hory nátisk, pes

o jezera

slzí a

žalostné

jednání.

hbitowy

píes

úpní pautník

i

srdcí uwadlých.

Í9

Slyšeti jest

ochablých, ježto wydali se na

Wšak nmedlníkw

paii, jdauce po prawdé, dríw než powážili síly swé.

slawné chwálozpwy

též ozýwají se

ale

pán, wdaucích, že

zloeí jim

jsau blahoslaweni, když

pro Krista. Nedá se upíti

že

,

asto

fanatikowé pro

i

swau povvru tak podstaupili smrt hrdinskau jako wyznavvai prawdy swobodné, ano míwají obyejn pewnjší

wíili,

w sob

má

prawý mu,

wda,

wdaucnost swobodná,

wšechny stupn pedešlé.

wdec

leka se

w

protože

též

wždy

jsauc plynná, to

samo

jest

snášeliwý, a rád ustaupí hrdé-

že tento newí co iní, tak jako stízliwý zda-

wyhýbá

opilci

baulivvému. Fanatismus jest prá-

opilstwí duševvní a posedlost

lostí

Pro

zlým duchem

hrdým. Fanatismus arci též není

by rozpak byl

w

té

míe

w

osam-

rozpaku, a zde

žádaucí, jak jest nesnesitedlný

pi mnohých, kteí donuu'wali se býti mezi obany msta božího, ale pi prwním nebezpeenství kroku swatého trnau, wáhají, odkládají,

jako bludiky, ustupujíce

na okliky se odchylují, a

ped dechem

každého protiw-

níka po nížinách bainowitých poskakují.

Odkud

tento

rozpak, toto wiklání, než od nedostateného poznání ne-

swobodného? Slowa, íormulky snadno w pamti se uloží; ale co uložení powrchu plátno, když se nemohau zakoeniti a promniti se

w

dušewní pirozenost, nebo

když myšlénky oškádlené dechem cizím, ostanau jalowé, neb na strom poznání wzí jen jako padawky, mající podobu owoce, ješto pi každém otesení opadnau, by chlapci Jimi po sob házeli. Není jiné pomoci proti jalowosti než upímné, žiwé, oswojené poznání. U nkterého národu napomáhá ilost a pružnost wle pirozená; ale co wywádí.

jest jen slupka, ktcrau táž

zruší zase.

pirozená

wle

snad zejtra

Není blaho obecné nikde zarueno,

by

dosti

:

120

ást U. lánek

pewn

JI.

zdálo se ohrazeno, nezakládali ho poznání

bodné.

W

swo-

poznání arci jest obsažen rozpak, protože

jsauc ono úsudek, z rozporu myšlének wyrosHo, kterýžto

rozpor zase sjednocen jest ili urovvnán.

urownání rozporíi jest každý in

lowka

u každého zvvláštní

celý žiwot;

i

Takowií

wšak

ale

spatujeme zwláštní rozpalivvost a

pružnost celé pirozenosti.

iní stáí, a

i

Pi'irozené

rozdíly

býwá tudy základem rozliné rozpaliwosti,

sice a.

W

mládí jest mysl lehká;

mlaoch snadno skáe

od jednoho kraje ke druhému; jest nestálý a tím neustálý; co miluje dnes, zojlra zawrhuje; dychtí

po

nem,

a

dosáhnutí zdá se

mu

býti nejwyšší

blažeností; jak mile dosáhne, lituje a mrzí

sebe,

a

oškliw

ehož ped

si to,

chwílí zdál se

Nelze tedy íci

.

W

mu

žiwot nesnesitedlný.

má

že mlarfoch

jen snažení, dychtní jest b.

se na

odwracuje se od toho, bez

cíl

emu

to,

jistý,

nýbrž

ostáwá Avren.

stáí pružnost ochabuje, a mysl nesnadno roz-

paiwá stwrdne;

jesti známka starce twrdošíjnost

a nenáwist wšeho, co nenachází

w sob

;

proto

b-

bda, koho stáí pekwapí, pokud se w mysli swé ješt neoswobodil. Swoboda totiž jest jedinká pomoc proti ustydnutí, jakož wýwaísko pírodní nezanirzne, ale nejspíše woda zb'audilá od praudu. Nesmrtedlnosti dobýwá se w létech zmužilosti. da,

i

c.

Muž jest smíení

mysli lehké, plaché a tvvrdé, a to

jest ptuiid mysl

znak muže nezralého jest swéwol-

nost,

;

Avzpurnost,

wáliwosf; zjevení muže zra-

lého jest wiile swobodná, neodwralitedlná od prá-

wa, stawitelkyn obanského blaha. Z mládí prawí se

o

nm

;

; :

121

o JeJnáni. Und

und

Niih"

alle

alle

Fenie

die tiefbewegte

Befriedigt nicht

Brust.

nm

w

swobodný starec. Starce jest u swobodného ona Anakreontická /SíOToi; /r^.'?*'?/, jeho nerozpaiwost jest utšenost, ustálost jeho jest tiché modré nebe. Ano S druhé strany dozráwá

pírodní

nepohnutedlnost

rozHný

jest to

w

nauti, a jejž

duch

hrob,

sob

Každý poíná pták peletuje

z

wzhni, dol,

s

poklid, jejž

zase

wý-

poskyt-

žiwot smyslný, jako

jednoho stromu na jiný, sem

tam,

ostane

a

utrhnuw, podal pramalí stromu žiwota podal

na

dobýwá.

myslí lehkau

které had lichotiwý,

jablko,

mže swt

mnohý pitom; twrdošíjných dosti, ale malý poet pewných, swobodných, a za píinau nedozralého poznání. Nezralé bylo

též jest to

žiwota a klid smrti, klid

klid

sluní a pokoj

nám

;

we

naší,

ale jablko zralé,

Kristus

;

jed a

med

prawdu ukrýwající,

lži

a

ten strom stál wedlé

a ze

dewa

w jablku

otesaného,

tom samém,

w

nezralém a zralém. Rozpak mrawní, o kterém zde jest

e,

zpíenost powinprostedk, ale roztržení žiwota samého, nepátelské rozlauení dwau swt, ne není rozstaupení dobra samého,

ností,

nerozhodlanost

zem

a

a zlého.

neb

s

strany

nebe, nýbrž nebe a pekla,

Poáten

cíle

a cíle, dobrého

wšak jsaujednotliwé jen iny dobré

, ale žiwot není ani dobrý ani zlý Fiirwahr er dient euch auf besondere Weise, Nicht irdisch i.st des Thoren Trank und Speise Ihn treibt dle Giihrung iu die Ferne Er ist sich -seiner Tollheit halb bewusst. Vom Himmel fordert er die schonsten Steme, Und von der Erde jede liOchste Lust.

zlé

!

Pozdji teprwa rozhodne se den a noc, prawo a lewo; rozpak pomine, a cíl se upewní; wle se zakotwí w rozumu jen nkdy nastane nejistota s strany ce;

6

:

122

ást k tomuto

sty

cíli

wíme

;

mnohý rmut

pece jen po prawd

ale

Wenn

II.

co chceme, ale newíme, ja/c

,

jest tedy zase

k tomu;

láncl:

11.

;

stojí

a blud

a

snaha,

a oklik,

dosti kalná

er mir jetzt auch nur verworren dient,

So wer ich ihn bald in die Klarheit Tiihren-, Weiss doch der Gártner, wenn das Baumclien griinl, Dass

ábel cíl

Bliith"

und Frucht die kiinfgen Jahre zieren.

není na rozpaku. Zlé pauhé, zlé uznané jest

nho

jeho; u

byl jednau rozpak,

ale

není; on

již

chtw sám

zná boha, a znaje odpadl od nho,

bo-

býti

hem, jednotliwec celkem; pýcha byla pád jeho; wida se již pemožena, není pyšný, ale wzdorn wzpauzí se na

swém etzu;

a

odpor,

marný,

jest žiwot jeho;

ábel zná tuto marnost, a to jest jeho peklo a tím jest áblem; on chce zlé, wda, že zlé jest, a wda, že jen dobro blaží. Jinae u lowka. lovvk, jsa jednotliwec, odpadlec od celku, jest poáten zlý; we híchu jest

poat,

osobn zlý, a jest schopen zlé pewli swau, z jednotliwosti ^vywádti se

ale není

máhati, obecniti

wším w bohu on nábožným prwní hích jest odbožnost, ne bezbožnost, ale ábel jest bezbožný. Rozpak u lowka stáwá se takto Procitne k wdomosti. Píklad, mraw, obec, náboženstwí wyzýwají jej na swau stranu, wybízejí jej nadjí, strachem, láskau, domluwau; nea wraceti se k bohu, jednotiti se se

mže

tedy

býti

;

;

:

mže

se

wplywu

ped psobením

jest

wzpauzí se

cit

tohoto

poátení jeho swdomí. S druhé

strany

w nm

tímto

píroda, netrpící žádného obmezení.

Tímto rozporem pomine newinnost

pone

lowk zwí o híchu w prawd

;

se stydti a lháti; zákon dobra, jenž jest

jeho pirozenost, zdá se chuf tlesná

mu

uchrániti;

býti

,

w

jádrem

prawd a

mu

býti

jsaucí

zákonem.

pautem zewnjším, a

slupka jeho, podobá se

Tyto

dwa zákony

slojí

o

lowk

proti sobe;

prawdhvý chce dobro,

hodný chce swéwoli smyslw

mžeme

wyznati

chceme,

domí

ale

i23

jednání.

ili to

,

ná-

w prawd rozpak sw-

wšichni, že neiníme, co

iníme, co nechceme. Tento

pokušení tlesného podobá

a

lowk

co není dobro, a

se

mechanicke'mu

porownáwání wcí na wáze. Zprwu prewažuje tlo, a tuf má wychowatel úkol, pidati na misku swdomí prí-

wažk

smyslw

tíži

wáha. Píwažky

zlehujících,

tyto,

až se docílí

rowno-

jako jsau boly, trudy nepíjemno-

jmenujeme káze, která wždy k. p. hl, metla zlehuje wáhu swéwolnosti kruté; wýše est, nadje, wýše pemluwa, saucit, libost krasocitu, náwyk, spsobilost, až konen poznání swobodné porodí lásku k zákonu, která rozpory wšechny smíí. Láskau swobodnau proti rozkoši tlesné,

sti

pimena

býti

musí slupni zwedenosti,

pestane zákon dobra

w

býti

zewnjším

a

smyslnost sama

sauhlasné rozmanitosti stane se mrawností. §. 82.

O

lowk nemže nýbrž jen bojišt

úmyslu.

ostati

sob

sil

w rozpaku,

protiwných.

siceby nebyl já,

Máme

za blázna,

kdo nemá wlády nad dobami mysli swé, jako jest ne-

mocen, kdo

nemže

wládnauti

kde

totiž

ten,

kdo rozhoduje a tžce

tam se pomalu se ustanovviti,

zdrawé

til

nemoha na jednom uritém skutku lowk tedy mysli bývvá ku posmchu.

dob

swau

w

sob

se wrací, ili jednotí se

jedné pednost dal

se jen zdánliwe a

tost

sob pewládá. Již i w sob se shoduje, sem a

kloní,

rozpaku k

z

Arci kdo

nkterým údem tla swého,

jedna neb druhá doba o

ped zákonem,

na clnvílku, a wšak

cítí

saukromných chwílkách, kterýžto

opt.

sjednoroztržicit

na-

:

124

ást

zýwáme

lánek IL

II.

piedhzky swdonn'. Teprwa, kda a tlesnau uiní wýjewem zákona,

hryzení a

každau dobu dušewní

w

prawdé

Poáten lowk,

jest jeden.

díno, jedná jen píležitostn,

náhodn

jak již

in

skutek jest pro sebe, a živvot jeho jen sauet

wzájemných; me, a to jest:

to jest

Bu

zetedln

a

urit:

schowej toto

si

bud stídmý;

mu íci te nehej; te

musí se

ted jdi do školy;

na podruhé.

jídlo

—

Skutek dtinský

wždy Optowáním rozmanitých myšlének

tu, te, skutk scho-

smyslný, jednotliwý, mající za obsah:

jest toto.

pují se

podobné

w

jednotu,

most, snášeliwost. Ale i

Dít nerozumí, co

dtinslwí mrawnosti.

poslušný,

ne-

na stupni tomto widí-

a tisíce lidí

tisíce

pow-

pobídnut; každý

tyto zwláštnosti

musí

i

k.

p.

a

w poslušenstwí,

stíd-

zde není ješt prawá jednota; jeden pramen, jednu mysl,

míti

jeden zákon obecný. Tuto jednotu mysli konawé jme-

nujeme úmysl. Jest tedy úmysl na trojím stupni; a. Úmysl w jednotliwé pípadnosti, b.

Úmysl

c.

Úmysl obecný.

zwláštní,

W pípadnosti urité,

jednotliwé, nepozorujeme

w

jednání úmysl o sob, neb tu wšecky doby rychle sply-

nau: již

zákon, rozpak, úmysl, rozmysl,

pi

in;

ale

jina

jest

Jakž jest jednau usmysleno, býti

zwláštnosti.

stídmým, nejedná se již o /o a led a /», ale we wšem, wždycky a wšude. Zahrnuto jest w tomto úmyslu mnoho možných skutk, budaucích, a to tím wíce pi úmyslu obecném, kudyž pak mže býti úmysl beze skutku. Chci býti

dobrým! Jaká

to neuritost,

jaký

to

Úmysl, jsa sjednocení duše, jest arci též wnilní, a proto jádro

,

bytnost

swt možností. již jednání,

ale

wšeho jiného jednání

Úmysl není jen dobau mrawnosti, jako wdomost zákona, rozpak; nýbrž úmysl jest již stupen mrawnosti.

!

o

x25

jednání.

stupn pedcházející ostáwají i o jest sob což jest nejlépe widti w pírod že wšechno spojeno w lovvku, pece jest i o sob; podobn úmysl asto býwá o sob to jest nacházíme a jako se stáwá

,

že

,

a

,

i

,

:

ano snad jsme wšichni takowí, že upokojeni

lidu dosti,

býwáme dobrým úmyslem chwálíme wždy dobrau wli, jsme svvobodní w úmyslu, nábožní w úmyslu, vvlastenci Když prawínie w úmyslu, jest to to samo, >v úmyslu. jako kauce we slow, na papíru ale w skutku za kam;

;

:

Pkn

mluwíme o ny na pohodlné lavvici a pi láhwici. lásce kesanské, jíž jsau wšichni pobrateni: ale jak nepatrné stopy

Uíme

má

tato láska

skutku cílem

skutkw

Bez sebe

nic nejsau

hledni na

jestli

wíme

již,

že ne-

krom jednotliwých wýjew.

wira nic není beze skutk, nejsauce

Úmysl jalowý, newtlující se jest jen ale bez hnutí k nmu. Po cíli nemáme

dwojí. cíl,

jen hledti, ale dati ruka,

;

ale

našich ?

jest obecnost jednání; ale

lze obecnost, bytnost hledati

w prawd

žiwot obanském

snahy naší? a náboženstwí ne-

ohražené, obecné, duší

Úmysl

w

o swatých obcowání,

o náboženstwí,

bh w

zwlášt

máme

jakož

i

ho dosáhnauti.

K oku má

se

pi-

saused náš od Ha?id odwodí Handlung.

Úmysl o sob jest pauhé poznání, chladné swtlo; ale pi swtle budiž teplo, a toto swtlo teplé jest láska swobodná. Láska jest jednota wle a zákona; zákon,

bh,

není lásce

Wda

pedmtný

jako

wd,

není zewnjší.

není dobrá, ale dobro jest obsah její;

láska jest

dobro samo. Láska nesnáší wzdálenosti a pauhé pipo-

mínky

dw jest

;

láska blaží se

pítomným. Prawý úmysl má tedy

strany, poznání cíle a sahání

mezi

lowkem

a cílem, a

po

nm.

Toto sahání

tedy prostedek.

Jako láska pohlawní tak poíná láska dobra. Jinoch cítí

tauhu newyslownau, neuritau, tauhu

wbec;

u muže

426

Ciíst

láneh

11.

dozralého tato tauha se urí

swau,

swé

docelení

muž

;

místo jalowé tauliy a hrawého

se

w

wolí wýhradné

chof

láska skutená, plodná, zastaupí

;

milkowání.

Nápodobn

swt

nosí vv srdci

jest jinoch kosmopolita, lidumil;

swém, kochá

II.

celý

tworí ideály

poesii,

;

muž pak

oban wzájemný

wlastenec skutený, snášeliwý,

obmezující se takým okresem innosti swé, jakau sílu

w

jest

a pilný, cítí

sobe, a role, již wzdlávvá, jest pítomnost, bu-

daucnost piprawující. Gar manches Herz verschwimmt im Allg-emeinen, Doch der Edle widmet sich dem Einen.

83.

§.

O

rozmyslu.

Úmysl jest obecnost

duše jednání

ili

mže býti stálý; iny jsau mže lowku dodati wlastnosti;

lowího;

tedy jen úmysl

pominutelné.

Úmysl

jen jím jest

lowk

dobrý neb zlý

dobí

ani

nmž

jediném

zlí,

láska zákona, cíl, i

wli

a

skutky pak o sob, nejsauce ani

e wdecky

mže býti w té ale dle

§.

;

wle

s

a

w prawd) jest

pedešlého pozorowati jest

prostedek. Jelikož

jednocení

neupokojí

;

jsau jen wTJCAvy úmyslu. Úmysl dobrý, (o

cíl

neskonený, proto

jest

ním nemá konce

a láska

,

nikdy se

úmysl nikdy není z úplná uskutenn. Pro

samo ale uskuteuje k tomuto uskutenní

se

wždy

jest

z nowu.

to

Možností a cest

welmi mnoho, ježto se kaž-

dau chwíU nabízejí a naskytují; ale není každá ani pro každého ani pro každý as a každé místo, nýbrž welký jest

mezi nimi rozdíl

ba poro^^Tiáwati okolnosti a

jmenujeme

je,

býti

dle hodnosti;

nastáwá tedy pote-

posuzowati a wážiti, dbáti na wšecky

opatrným, kteraužto innost dušewní

chytrost,

whlasnost nebo

i

wúbec rozum ko-

o a jak

navvý;

byl

!*•

jednání-

ped úmyslem, jenž jest nejlowka, tak jest zase prwní,

rozum

wyšší stupe dozráwajícího

když

chlumu obecnosti zase sestupujeme do

tohoto

s

skuteností.

údolí jednotliwosti

a

ani zlý, nýbrž jen

swítící

lowk

pamtliwi, že

dý

nemže

wnit kysá, a tím wýjew ištní; o

se

pro-

chybiti, blauditi,

Arci kaž-

zle initi.

protože neustále u powrchu okazuje zakalený

nejwznešenjší charakter

i

,

mže

dobrý

wádeti skutky hlaupé, ale

Rozum není dobrý dobe bume

a toho

sluha,

istí,

,

emž newda pozorowatel sprostý ím mén sám božnost cítí,

saudí plaše, a tím bludnji, a

ím

menší proto

z toho

má míru na wýšku

úad

jak wznešený jest

,

Wyswítá

jiných.

národního djepisce.

Jen se wšech stran swobodný popisuj djstwo

newolný nemá

Wyznáwá

nemže

historika

se

míti

a

obecn, že

nic zlého uiniti,

by

;

národ

nemže.

lowk

úmyslem dobrým

pak dost mnoho protiw-

ného, nešastného. Žádný zákon netrestá toho, jenž bez

úmyslu, náhodau jinému

i

na živvotu uškodil;

k. p.

lé-

kárník bludem jed daje místo léku, netrestá se co zbojník,

ale jen

jmní ale

pro neopatrnost

upímn

se

staraje

a žiwot jej

o duše

piprawil,

se

pokárá;

nezawe

dá se do opatrowny šílenc. Úmysl

brý, a tak

i

ten,

mže ;

se nejen

známo

o

býti

do-

ale

roz-

mysl schází, a jelikož nedostatek tento spsobiti

rozmysl,

,

se do trestnice,

skutek jest píroku tohoto úasten

mnoho neád,

kdoby

spasení bližního swého

mže

má obec písnau powinnost starati o dobrau wli mšan, nýbrž o dostatený a tedy o jasnjší wždy oswtu obecnau; nebo

jest,

protož

i

že blud již wíce protiwenstwí

nežli zloba sama.

pwodem

byl

Zdálo by se, jakoby schwálcním do-

brého úmyslu zastávváno bylo nkdejší uení, dle

nhož

úmysl osprawedluje každý prostedek; chtj jen dobrý

128

ást 11. lánek

II.

konec, ale dále se neohlížej, jaký by byl prostedek; bud" si lež, podwod, wražda a cokoli; to je jedno, jen

když

Wšak

stejné jest cliylre.

Jedná se

tu o

porownání

tomu

a!e

jina.

jest

prosti*edk;

cíle a

cíl jest

bud

konený, asowý nebo wný, poslední. Cíl asowý jest wždy zase prostedkem. U lowka dobrého, to jest usedlého, jest celý žiwot jedno jednání, to jest wšichni jednotliwí skutkowé mají obecný sted, jeden skutek doceluje jest

se

druhým

organismus

a sebau se podporují;

iU

saudobí skutk;

ale

dobrý žiwot žiwot jednot-

liwý zase jen jest dobau dobrého žiwota obce,

nesmí

sob

proež

odporowati. Tento rozum wyslowuje dosta-

ten pomr

konce

a prostedkíi.

Prostedek

totiž jest

zase skutek iji doba jednání, protož musí býti saudobný,

shodný, atak jest

i

žiwot obce jednání jedno, celá histo-

lowenstwa

rie jest jednání

a

wesmír jednání boha.

Skutek prostední nesmí tedy odporowati skutku dobré-

mu a práwu jinému a jiného, nesmí odporowati lowenstwu, bohu. Každý jiný skutek, w odporu

obci,

tomto

skwlust dobrého úmyslu má apowyšuje hodnost jeho; k. p. dobrý

nejsaucí, jest dowolený, a jej

w obsahu swém,

úel

zem

jest initi ráje ze

pusté

,

ale

bez

ublížení

swobody, jmní, zdrawí jiného. Das Widerstehn, der Eigensinn Verkiimmern herrlichsten Gewinn, Dass man zu Ermiideti

Naež Was

wíllst

tiefer,

grimmigfer Pein

muss gerecht zu

sein.

odpowí Mefisto:

du dich denn hier geniren!

Když w obci wypukne ohe, smíme pro odwrácení wtšího neštstí zboiti píbytek sausedw; nebof odstranní toto jest skutek org-anický totiž w celku se shodující.

Krásná

to

wc jest,

kládati, pewniti

a šíiti

peowati o blaho obce swé, zaje nikoli wšak na zíceninách ,

o jiné obce

Krásná

to

wzájemnost

;

wc

129

jednání-

jest prawidlo

jest a na

cowati pochode prawdy a zanášeti nách swta, by wšichni národowé

blud;

ale wiznie, že

ohcowání národw.

wdomost

ji

po wšech koni-

nosti;

wdaucnost

nco

tedy, ježto

z temnosti

procitli

i swoboda k samostat-

bližního jest

jeho. Wésti jej k wedé, jest to samo, jako

se pro

rozsw-

nejwýše chwalitebná,

by lowéka

pautala, hlásá

jiného nežli pro prawdu; kde se

uí meem,

podvvodem, tam neuí láska. Láska je jen organická; každý prostedek se hodí, který holí,

strachem, lákáním,

lží,

rozum tedy prostedky nawržené

láska schwálí;

lásce

pedkládej ku potwrzení. §.

84.

Uzawem. Rozmyslem,

to jest

hledáním a wážením prostedk,

jednota úmyslu se zas rozchwje,

mnohých není

w

skutku

wle

wle wšak

žádná.

meziti jako každé íieco; jen nic jesl

obmezenost nic;

k. p.

Avíra jest

musí býti urité, dobro o sobe ale

ne

w

skutku.

hradní prostedk jednající ukonení, a.

b. c.

d. e.

neobmezené,

a

ne-

newéí o-

bez obsahu.

mže nkdo

Dobro slowem,

Takowé obmezení wle, takowé wyjest uzawení. Ono jest tedy mysli jejíž postup jest:

— in! — Rozpak mámli, ili nemám? Úmysl — mám a Rozmysl — jsau k tomu cesty. Uzawení — tauto pjdu. Pobídka

chci.

tuto

Uzawení jest in, mysli záwírku

chtíti

možností

musí se ob-

wí na wšechno,

kdo

prawdu na nic; takowá

Wle

s

ale

ješt budaucí; jmenujeme

této strany

pcdsavzetí.

tuto

Tato budauc-

X

130

ást

lánek

II.

nost ale musí již býti uritá to jest takowá,

wšak

:

:

nebo jsau

známe našich

a i

Nic není stálého na

85. sJiutek.

swt

le zmna

Zmnu jednotliwau,

uritelnost wšeho.

sob w

praudu obecném jmenujeme

pwod

jest

jen pauhá slo-

podobných prpowídek bohužel

Dj, in,

o

pítomností, jest

cizích. §.

hož

státi

wbec

to

já se jednau polepším, já též chci býti

hrdinau! Takowých dosti

nebo budaucnost neuritá,

která se nemusí

jen pauhost úmyslu

wa, jako

;

II.

wle,

s

ohledem na

in zmna wle

sama;

totiž dfj',

tuto

ta jest

jednu wlnku

dj ale, jewli nazýwá

a když wle tato, zmnau zewnjší wyjevví, se wystaupíc ze swé íkáme tomuto uskutenní wle neb úmyslu skutek. Prwní

in

se

;

jest tedy

i

;

tajnosti,

skutek, totiž wystaupení ze sebe, zjewení duše, jest po-

hled

low ka

wle, ano

a stawení

wli.

proti

i

tla jeho, kteréž

Prwní skutek

ale

býwá

wdomý,

i

bez

prwní

^vyjewení swobody jest petwárení se a pokrytstwí. Arci jest to jen

prwní nástin, ano jen padobenstwí swobody,

widitedlné

i

jest slowo

wšak

optowání a

s

,

u chytrého zwíete.

zwuk

i

to

poáten

Znamenitjší wýjew není skutek, jsauc jen

/f jest již skutek slowní, temné strany dkaz swobody. Slowo samo sebau, cizích; ale

ješt nemní pedmtenslwa,

ale hmat, ruka to

wli do pedmtu, swtem. Tento swt

jezwlášt,

která wnáší

jsauc prostednicí mezi

duchem

a

pak,

má státi,

bu jest hmotný, bud duchownínebo obojí spolu. §.

w nmž

se

zmna

86.

Wina.

Kdy prawíme, že nkdo neho winen jest neb jej uznáwáme za pwod nebo zapi-

není? Jist když

o

131

jednání.

inu njaké události. Když nkdo jest poátkem jisté zmny, tehdy jest ptvodem. Kdo ale jen jest dobau, pomáhaem, kdo jen pispl, sluj jenom píinau. Wšak ale pwod, jakožto wnitní, píina, jakožto zewnjší, jest ivina. íkáme k. p. že školák málo prospíwá, jest i

i

bu on winen neb

Nestídmý

uitel.

jest

nezdrawí swého

winen. Špatná cesta winna jest opoždní. Winiti

ho jest wyhlásiti

pwodce

za

jej

jisté

nko-

innosti neb ob-

Uložiti na nkoho powinmožnost winy. Zawiniti nebo

meškání a jistého následku. nost, jest spolu uložiti

prowiniti se jest

na

winným

se

Kdo nkoho

státi.

winí, jest

kdo se prowinil, jest winník. Obyejn wina a winník wykládá se na zlau stranu toho ale jazyk náš winitel, a

;

dobe na jewo, že wina znamená každau swobodnau zmnu, a tak i každé dáwaje slowem poiuinnost

nežádá,

zmny a.

spsobení, tak že lze rozeznati

Winu bez

newdomau, náhod-

úmyslu, newolnau,

nau, z pobídky a nutnosti zewnjší,

padna se stechy pádem sice

za b.

winen jeho

Wina nejen bez úmyslu,

nmuž

Wina zúmyslná,

kdo

mér dje k

Wýklad jest,

se

:

by Nemohl

dj

tento

ale

i

proti úmyslu, k. p.

jest donucen.

a jen o té

jednati, kterau tedy

stau, hj

eklo by

smrtí, ale

kdo by

k. p.

zabil, byl

to.

podpis, k c.

swým koho

w dobrowd

mžeme

se sluší

wyložiti co jistý

po-

jisté wiíli.

patrn obsahuje

jistý a cj

pomr

w sob

jejich,

jako ekneme-Ii a.

Wina

b.

Prowinní,

c.

Winník.

o

sob,

aj

což také

wli to

ji-

samé

ást

133

Wina

n

stvvu; že ale

pomr

Wina

in

jest

a z

této

wle

že

není

když

jest,

lowk

wolný Cdobrowolný) a tetí

ohlíží sice

bez

jest

po skutku,

Wle,

totiž

u sebe, pi

sob

tak není,

dje

smišc?ii/.

Wina newolná.

zmna osobau, pwodem dje,

jen prostedkem, ne wšak

nejen bez

wle

ale

,

njaká

se

i

se

Jiný skutek tedy jest

88.

§.

asto stáwá

oné,

jeho, nýbrž že

wlí:

s

Kde

a to jest ?iwolnost.

sob. Možná

a tato

pwodem

jednoty cin wychází. násilí,

,

jest záhadná,

jest rozliný.

dj

bez úmyslu, ano spícen

swobodná wle,

lowku

bez wfile

když se

o

tyto

tchto dwau stránek

jest ncwolná.,

ale nachází se,

w pedmten-

ke zméné

ped úplným uznáním

zmna pedmtní

jest

to jest,

wina

možno pozorowati stránky

tím jest totiž

strany, jednu, ježto se ohlíží

druhau obrácenau

a

II.

ohledu na wúli.

IV

Každá wina má dwe po wli,

Wtnel

wli

proti

ale

býwá

když

totiž

nástrojem jest jiného

nebo wýjewem moci, která není

on.

Jmenujeme

tuto

wle

neb

duše uspsobenost ncwulnost.

Newolnost pak se blíží k ní, majíc a.

wíce se wzdaluje od

dle toho

Nejhrubší newolnost

rozliné stupn.

jest,

když

lowka

tlak

zewnjší ná-

prostedkem jisté zmny, k. p. když kdo stren padna na jiného jemu uškodí. Jest i jistý nepemožitedlný tlak dušewní, který nezdaje se býti zewnjším, pi'ece jest, k. p. wzteksiln uiní

b.

bu

lost,

šílenost, úplná

ochablost.

o

Pi

c.

ióo

jednání.

swdomí.

wúli jest zárowen swoboda a

uritá jest

stedk

mže

uritá powédomost sebe,

i

kdykoli

;

powdomosti

této

cíle a

pro-

urité nestáwá,

Newdomost newdomost pak jest

wiúe jen zdánliwá.

býti

newolnost. Tato

Wle

jest

i

bezmyslnosf.

a.

Stálá a úplná

b-

Okamžitá zmámenost 1.

S strany

cíle hlad.

2.

S strany

prostedk

Newdomost. Wšak ale již newdomosti

omyl.

c.

kdy winen

a tím se již ke

býti,

této

mže lowk n-

swobod

blíží,

neb uznati

se musí obligatio ad diligenliam.

§.

Wina

89. ivolná.

swobodné wle, ano

Jelikož poznání jest základ tato

jen pružnost oné

:

protož dle swtlosti

swdomí

jest

wle wyšší neb nižší, a podobn jak nesnadno jest písn udati meze swtla a tmy, protože jsau w tom i

stupe

nenáhlé pechody, nesnadno jest zachází swoboda.

dtinskau,

lost

wá

a)

w

b.

U

opilstwí, b)

t.

d.,

c)

íci,

kde poíná a kde a.

nedosp-

zmámení polowiné. Západní šero bý-

neb ochabnutí, jaké bolest a

i

swítání lze rozeznati

w

we

wášniwosti, náhlém rozbujnní

jest k. p.

pobízení,

w

zdšení, leknutí, strach, pokušení. Postupuje pak

wolnost winy tím, že a.

b. c.

lowk jen náhodn w pokušení. Sám píležitosti newyhýbá se. Schwaln ji wyhledáwá. Schwalnost pak pwod swj míwá w tom, aby Padne

zadost uinilo

se

ást

134

bu

a.

b. c.

d. e.

lánek

II.

— chuti nechuti, neb — neb mysli — prostopášnosti, rozumu — swewolnosti, poznání — swobod písné.

citu

a

smyslu

Pi

libosti

nelibosti,

schwalnosti sluší

to rozdílu ješt a.

JI.

?níti

pi každém tomukonena

strany

s jiné

na pozoru, zdali jest

skutkem jednotliwým,

obyejem

se stáwá, neb

konen

b.

zdali

c.

žiwota celého úkolem, zaswcením. §.

90.

Wina smíšená. Bludn bychom powažowali winu smíšenau za wolnau a newolnau spolu. Arci zdá se pi mnohých pí-

lowk

kladech, že a chce, co

neiní;

chce a nechce, iní k. p.

W baui

to,

co nechce,

powstalé na moi, na

korábu porušeném zahazuje plawec majetnost swau, ale zajisté proti

dy

dosti.

swé wli.

Též

i

Tomu podobných píklad wšu-

pomáhati

mžeme

k inu, jehož nechce-

me, jako iníwá slabá matka, napomáhajíc rozpustilostem syna swého.

Wšak

ale toto

liwé.

Chtíti a nechtíti jest

stane

se

in díwe, než

druhé rozhodne,

slauení

wle jest jen

zdán-

rozpak, z rozpaku pak ne-

se

wle

k stran jedné neb

a tohoto rozhodnutí

zapotebí jest

w

lowka, sice lowek pomáhá

každé pípadnosti. Pomoz mi obrati tohoto

t

zastelím, hrozí laupežník,

mu w

tom, co

w

a

poctiwý

srdci svvém proklíná;

wšak neiní, co

má skutenau wli, ale po jakém boji wnitPrawdiwá to ním láska k žiwotu pohnula wli jeho wle jeho není, ale pro tuto pípadnost pece skutená; in tedy jest wolný, ale jen jako jiskra swtlem jest nechce, on

!

i

o wolnost

naproti slunci,

tak

Nemže-li

wolné

ale

w rychlé

býti

K.

wolný. b. c. d. e.

p.

ivolný,

skutek

swobod

proti

tato

newolné

poslaupnosti.

Poátek

a.

a

lo5

jednáni,

Mže

w inu

totiž býti

pokraowání ntuolné

w

úplné.

w jednom, mže

býti

konec ne-

a

opilstwí spáchaný.

Zaátek wolmj, pokraowání tuolné, konec ncwolný. Zaátek wolvý, pokraowání newolné, konec ivolný. Zaátek netvolný, pokraowání wolné, konec wolníf. Zaátek newolný, pokraowání wolné, konec neivolný.

Zaátek nnvolný

f.

pokraowání

,

newolné,

konec

wolmj.

Znamenité jsau pípadnosti wlastní

wyznaení,

newolná),

wbec

k. p.

poraniti,

nkdo w

d, f,

a zasluhují

po jiném udeí, cht

bez uritého zámyslu, a zabije

to dolus indeterminatus.

no-phwolná)

zlosti

a,

wina dowolná (wolno-

a sice a sluj

k. p.

d

sluj

jej

;

jej

jestif

wina píwolná (newol-

odnesení žen sabinských, se strany

akoh ze zaátku se bránily, f sluj wina powolná, k. p. nkdo stelí do hauštiny po zwi, a zastelí lowka, jenž tam skryt how sob sedl; mrzí to stelce, ale wida, že to nepítel jeho, ekne žen, ježto priwolily,

si

:

dobe se tak stalo. Ponwadž pi saudu

jen na winu zlau se

jmenují saudcowé winu wolnau

wbec

dolus,

hledí,

winu pak

z omylu culpa.

§.

91.

Wina w ohledu na in. Wina, pokud jest pauhau wlí, jest úmysl, zámr,

pedsewzetí;

ale

když se wtlí, nazýwá se innn. Hle-

díme-li zwlášt na tuto zewnjší,

pedmtní

stránku winy

136

(yist II.

lánek IL

nebo skutku, naskytuje se nám hned rozdíl jinaí jest

trojí;

a sice

pak

zmna

in dle twáinosti ili podoby,

a.

b.

dle obsahu,

c.

dle žiwosti

dob swých. §.

92.

.

Podoba inu.

in

zmna w

jest

dwojí jest možná, ti

porušeno;

k.

totiž

zlodj

p.

ruch

ustáti,

tato

neb ustalé bý-

práwo

ruší klidné

majitele, ale

rušení uklidí saudce; prowiní se onen, že se rušení

toto

když od uklidní upustí neb toho ob-

dopustí, a ten,

mešká. Jedno

druhé jest in, wšak podoby rozHné,

i

dopuštní

totiž

a obmeškání.

Wií lowk

ten

ujišuje sebe samého,

sebe samého uznáwaje, chce

iti, to jest

at

pedmétenstwu;

mže

w

sebe pemniti. Jesti

pedmtenstwo to

s

druhým,

jiného podrobiti

známá wšech zwí-

ponwadž každý uznal jen sebe, chce ehož powstáwají boje, a trwají až

a

z

;

do wyrownáyií a do snášeliwosti, když se uzná

sám pokoj swéwolnost swau míti

chtl dle

libosti

Ale nejsau nosti,

:

Chceš-

pokoj dej sausedu swému, zaklsnej

,

,

upus od

toho

neb onoho

,

co bys

pírodní; prawí se: to nesmíš. lidé

powoláni jen ku pauhé wedléjsauc-

nýbrž dle pirozenosti swé mají uspsobiti jedno

tlo, mají se sjednotiti

na tom, aby sausedé

w jednu

sob

swau, nýbrž mají snášeti sti;

zni-

samolibost ili swéwolnost. Ale potká se samolibec

jeden

li

poá-

a proto

obec;

proež

není dosti

neškodili uznáwajíce rownost sily

wedlé nesmíc jest máš

swé k obecné wzájemnoJest tedy in dle swé

initi.

pirozenosti a dle powoláni swého

:

o

137

jednání.

Upustiwý,

a.

b.

Dopustí wý.

c.

Smíšený,

nmž jest jednota donemáš se zniiti, máš krmiti se máš býti stídmý neopowrhuj nikým, waž sám sebe, bud skromným. puštní

mírný, \v

totiž

a

upuštní,

k. p.

,

Dobe prawý in

;

jest powážiti, že

a ne

netenost

mírnost jest prawé dobro,

upauštní,

k.

p.

upuštní, obmeškání jest

i

newšímawost

ili i

w

,

po dobrém; proež

ode híchu,

ale

sprawedliwi, kteí neiní nic zlého

ti

býti

polepšení se híšníka jest sice upuštní

nejsau

již

a jelikož

dopuštní zase musí

to jest již sahání

initi není dobré

;

kdo

jest pro

;

ne-

nic

dobro, nepítel jest zlé-

ho, a kdo není pro dobro, již stojí pod korauhwí zlého.

§.

in Obsah inu kterém se stáwá

swt;

ale

innost

dle swého obsahu.

pedmtenstwo ili swt, we zmna. Obsah inu božího jest

jest to jistá

tworowé potud psobí, pokud síla staí; každá kola k wyjewení sebe jmenují

má wykázaná

;

W

pomry. tomto ohledu jest každý in Prošlo louHi\ když lovvk jedná z isté

tato kola

A.

93.

nosti ili pirozenosti swé,

maje na zeteli

již

osobního, jest iivilj

lowk

byt-

ili duch,

lowenstwo a sob nieho zwláštního,

poslední konec,

boha. Tento in, nemaje na

uspsobeného

co

w jisté prostoe, w jistém asu, w prawd wšeobecný. Píroky

nic

in

ili

zde MÍce

?«///',

nemají místa;

takowýto

skutek jest a.

Nábožný; kvvt

a

náboženslwí

owoce.

>vší

snahy

lowí

jest

ás

138 b.

c.

lowk

Umlecký, když

krom

wtluje

láneli

II.

doby pirozenosti swé

sebe z pauhé nábožné

Wdecký, když lowk,

jehož

libosti.

istá

pirozenost

swt swobodn poádá wdou stane se swt duchem, um-

zduševvnný

jest myšlení,

w mysli swé

II.

;

ním duch zase swtem. B.

in

Není dáno

obca7iský.

chown

lowku,

pauze du-

žíti

nýbrž z nižších, kalnjších kraj wždy

,

jen wznášeti se k duchowenstwu; kteréhož

kmenem

a

tlesnost.

Tlesnost ducha clowéka

a toho

stwo,

kwtu

podkladkem wždycky zstáwá njaká

wtwe

lowenZmna w

jest

jsau národní obce.

tomto obcowání, spoádání, wedení, bránní, rušení, jest

pomru C.

in obanský

Cin prúximL

Obec

jest

ho tla; zase k dy,

ím

a pochází z

jest jednota ili saudobí,

nismus jistého lidstwa.

eno

ili politický,

osoby k obci. Jisté

orga-

množstwí osob slau-

w jedno tlo, a osoby jsau úd pomr není ale jen k

tedy údy tocelku,

spoluaudm swým. Pojem údstwí

nýbrž

jest te-

se mají mezi sebau sprawowati, ili prá-

wo jejich,

kteréž

má

dw

stránky, wedléjsaucnost

Písné práwo, pokud jest poznatedlné wbec co dslednost pojatého údstwí, sluje též pirozené; wšak ale co se týká wzájemnosti, mnohá stránka její neuritedlná zanecháwá se umluw osob, kterážto umluwa iní jejich práwo a

u' z (íj innost.

psané.

Zmna w

D. Cin spoleenský.

wk

tomto práwu sluje

Práwem zawázán

in

jest

práwní.

jeden lo-

druhým; co práwo jednoho každého žádá, tím druhý jest powinen a mže kzachowání býti pidr-

žen

s

a

pinucen, nebof jest zcela urilo. Jest

ale tolik

stýkání a náhodného blížení se jednolliwých osob,

o

*^^

jednáni.

Jak se že se nedá pehlídnauti, a tedy ani uriti. zatedy jednotliwec na mezích tchto má chowali, akoli powážení, jeho dobrowolnému se necháwá

wždy ho

lidu,

proež

ideální jednoty' wšeswobody má sejewiti ochot-

má uznáwání

wyswítati

šeti-íc

nost zniiti píkré o

sob

byte.

Tato ochotnost jest

prawidlo spoleenského obchodu, wylíení pak chowání takowého záwisí od toho, co krasocit národu

upewní za spsobnost a pi-íslušnost. Patrné z toho wnit jest, že spsobnosti této lze se nauiti a u liduprawdiwé we wli nemíti jádra jejího, totiž neobyejn milownosti proež takowáto zmna ;

in, než choivmá spoleenské.

sluje

E.

in jeho

Konená uritost pojmu lowka jest pomr k sob samému, k žiwotu swému osob-

mrawní.

obsah nímu. Utwáení tohoto osobního žiwota jest osobního žiwota inu mrawního. Jelikož prawda

lowenstwo, protož žíti obci a lowenstwu jest též žíti sob prawdiwé obcowání

jest

obec a

;

uskuteowání swé pirozenosti; to jest, in prostolowí. obanský, práwní, spoleenský wejest též w praAvd mrawní; ale jelikož osoba jinde ehož nco, sob w má uritá, jest skrze

jest též

není. a tedy co

mrawní

obanské, akoli

jest,

nemusí býti

též nikdy s

již

ním není

w

i

práwní,

odporu.

Jak daleko zasahá osobnost, tak daleko imrawnost; mrawního inu jest, co jsem já a co jest obsah

mé; proež a.

:

Cokoliw mi

w pedmtenstwu

jsem wložil wli

swau, proto

pináleží ili

k. p.

we

lakomstwí patí

do mrawnictwí. b.

Wlastní tlo

a

pírodní doby jeho; mrawnost jest

140

ást U.

wýjewem

uiniti je

Clnneh

11.

ducha, proto jest

k.

p.

istota

mrawní.

Duše a myslné doby, duch sám, jenž našed sebe, dozráwá av swobod; wšak ale dowršením tímto osobním stane se duch obecným a kolo obecnosti

c.

sewe

a jednotliwosti

w

mraAvnosti,

se.

Nejskwlejší píklad

néniž wšechny doby jsau spojeny, a

tím zase náwrat osoby k spolenosti, práwu, ob-

cowání

lowenstwu wbec

a

94.

§.

inu

Rozdíly

in, jsazmnau, má

owání

a

itá

;

tedy

we

stejné a.

ta

konec

w

míe

b.

b. f.

doby její,

dob se

jest ale

totiž

zaátek, pokra-

úmysl ili

wle

musí býti widitedhiá,

udáwá pehled

a

ur-

ne

asi následující.

bývvá:

t. j.

úmysl a rozmysl zniující, odklá-

a to

bu

2.

nebo strachem následk,

3.

nebo odwedením

odstrašen obtížnostmi,

2.

wle nowau pobídkau. skutené pikroení, a to bud odhodlan a chut, nebo s nechutí,

3.

neb

Dopustiwý,

totiž

wáhaw

a nejist.

Polowiný.

Pi pokraowání

.

i

pauhé zmny.

1.

1.

c.

co

inu

ehož

z

upustiwý dající,

c.

každé

Poátek inu a.

b.

;

duše

;

jest manželstwí.

jest míti na pozoru:

Setrwalost.

Wrtkawost. Ledabylost.

Pi dokonení 1.

uwidí se

bud ducha powýšení,

:

o

141

je (hutní.

2.

nebo ochablost,

3.

neb utšenost mysli. 95.

§.

Winnlk.

Wle

po inu,

ohlíží se

in

jest skutek; ale ten není nikdy

po wli; jednota obau

sob, bez

o

platí též

ník

o winníku.

mže

pwodem

wšak

skutkw,

a tak

jednání jistého

též powážiti, že

i

winníkw.

a

o skutku,

dobau jednání^ kteréž

býti zase jen

dobí ili jednota býti

Sluší

kutila,

eeno

wina není bez winníka. Co tedy bylo

i

win-

jest sau-

Mže

tedy

bu

a) jen winník jeden, neb

b)

winník

Tito pak jsau

mru

i

s

wíce. strany jednání

mže

rozliného a který a.

i

mezi sebau po-

pojmenowán

býti

Píinstwí.

b.

Saudružstwí.

c.

Saudobnost.

d.

Wzájenniost. 96.

§.

O píinstwí winníkw. Piinní winníkowo jest inní, jímž tení se zpíma jistý úmysl, ale usnadní

sice

neusku-

se.

Jednatel

jest

osoba jiná, a piinitel též jiná, oba samostatní;

iny

jsau rozliné, ti-eba

i

zjewení jedno. Usnadniti se

neb

zámry, wýsledek pak

ili

mže bu

in

úmysl nebo

obojí, a sice

Vmysi

Upusliw

:

Nezrazením,

Cín

:

Nebránním,

142

ást

kde wymluwení

a

II.

lánek IL

bránní bylo uritau powinností ;

rodi, wychowatele, pedstaweného

a

t.

k. p.

d.

Dopustiw, a sice na zaátku: Píkladem ponaukawým. Poskytnutím

píležitosti.

Opatením prostedkw.

Schwálením.

Domlauwáním.

Psobením na slabost a wybízením zejmým neb tajným. Pipowídáním a slíbením. Pomoci nabízením. Badau.

Píkazem. Hrozením, dšením.

W

pokracowání.

Obnowením pobídky.

Okolností porownáním.

Protiwenstwí odstranním.

Na

konci.

Potwrzením wýsledk. §.

O

saudružstwí winníkw.

W píinstwí jednání jící,

wýtené

97.

jest skupení

jest,

též

býti.

W

ale wšichni

statní,

widí to mnozí uchránili

nau radí,

:

hlawní

;

b,

nebohého a

a odwážejí a:

a,

wli

jednu, ale sau-

w

nebezpeí utonauti; c, d ; a poprosí schopné b, c, by pipowídá odmnu ; b, c uposlechK. p.

:r

jest

d ze behu napomínaje Zachowání žiwota jest jednání

se do praudu;

šfastn spasí b, c

nichž

teprwa dohromady se sjedmocují ku

sauiní }eáno.

i

nho, bez

saudružstwí jsau winníci též samo-

konci jednomu. Piinitelé mají jen druzi

hlawní

jsau jen doprowáze-

piprawující neb utwrzující kolem

mohlo

w nmž

skutk,

píiny pak

se.

jsau konatelé, saudruzí, a,

d piinitelé.

:

o

býwá

Saudnížstwí pak a.

inní wedléjsauci, penz

b.

dwojí:

jednání spolené,

k.

Saudobné

ili organické

wdce,

p. laupež,

píprawy

k. p.

skládání

ke spolenému úelu.

in, pi emž možno a)

143

jednání.

pi

b^

prostedníky

níž udal jeden

chystá, tetí

sestawení a sjednocení

rozeznati a c) konatele,

zpsob, co

druhý

a jak,

wywede. §. 98.

O

wzájemnosti winnihnw.

W piinní chází na

saudružstwí jednání

a

n jsaucí

pedmt mimo

;

winníkw pe-

ale jsau též jednání,

která se konají wzájemnosti jednajících; jednání jest již

sjednocení initel. Tato wzájemnost jest a.

bu jen jednotliwá,

sprostá, okamžitá, k. p. prodej,

sauboj, cizoložstwí, b.

bu zwláštní i

stálá

urit neb neurit

wzájemnost, ale jen

strany initel, k. c.

Obecná, úplná,

p.

w

wle

a síly

k. p.

wšech

III.

rozlinosti stawu rarawního.

O tím

níž se

pronikají.

§.

Jestli

uený.

wšestranná, jako jest

CLANEK O

se opakující, ano

jedné neb druhé

spolek kupecký,

stálá,

manželstwí nebo obec,

oban

s

newinnosti.

wina wolná

samým eeno,

99.

zmna w pedmtenstwu,

již

co jest newinnost; ale že se slowo

:

144

ást

wina stí

obyejn

wyznauje by

wykládá na zlau stranu, protož newinno-

arci jen

wru jest

III.

se již wlastnost dobrá, akoli hledíce jen

wnm

na slovvo samo, newidíme tuC

lánek

II.

práw

smrt

než smysl bezinnosii;

byla newinná; toto slowo

mnohobarewné; slušno tedy Znamenáwá pak

písn

nmu

k

pihlídnauti. a.

Uplnau newolnost a bezinnost, netenost, newinnost neškodné byliny.

b.

innost,

wle

bez

ale

a

k. p.

powdomosti. Newinnost

nemluwátka. c.

innost,

ale z

wle

již

zase zapadající,

p.-w ší-

k.

lenosti. d.

innost dobrau naproti tiž

a.

win

a tu

zlé,

Na newinnost prwopoátení kterau uznáwají již

b.

win w uzím

smyslu, to-

myslíwá se zas sice za

prvvního

lowka, pece

prirozenau, ale

za swobodnau.

Na newinnost

w

w nmž

smyslu,

jednotliwé pípadnosti,

saudce

wykne

o

nkom

w :

tom Není

winen. c.

Konen

na stálau mrawnost ; wždy ale ohlížíme

se Avíce po zdrželiwosti od

inní

skutkw

zlých, nežli

zwlášt istotu a neporušenost panny poctíwáme slowem newinnosti.

po

Ponwadž

dobrá

pirozené, proto dobrá,

dopustiwém

i

pikládá se

tento lístek náleží

;

wle wždy jewí se w barw wle wle pírodní zdá se býti

naopak

jí pírok zwlášt

e

dobré srdce piíkáwá se

neb navinné. Na dobrém srdci. Toto

xvinné

o

zwíatm,

tím wíce dtem. poíná swítati, nedá se uriti, ale kdo není zajat pedsudkem, snadno rozezná, co je píroda a co duch. Píwtiwost, snášeliwost,

Arci doba

,

Ave které

i

duch dtský

urputnost, bojácnost, chaulostiwost, lakomost, žrawost,

145

o rozlinosti stnuu mrnuního.

býwají wlastnosti pírodní

ctností

šené

ba wšechny ctnosti a ne-

skaupost, štdrost,

mlsnost,

i

po zwíatech roztrau-

dobrowdec wšak rozeznáwá bez

;

swobodné;

je ddictwí a co nabytí

pochybnosti, co

ale ani

wedlé sebe

nehledejme tohoto ddictwí a nabytí; wlastnost pírodní

sama má zdušewnti a se oswoboditi. Clowk pírodní jest planý kmen, a má štpowán býti ze štpnice duchowní; to, co by bylo rostlo plan samo o sob, to samo nese owoce duchowní;

oka

z tla planého

wštipuj, aby

oka

Dobré srdce

mže

kráte o

nm

arci že

se

jen pak zahradníku pozoruj na

pod raubem se

wtší

Ta bedliw

tedy býti

i

pírodn pineseno,

sob

nemají hodno-

ani menší.

§.

100.

O

pádu.

Mluwíce o pádu, dobe rozeznáwejme pád

>vbec, pád Adanmw,

« pád leží

a

w nmž

lowka

osobního.

wdy

dogmatiky.

do

wšechno jen ním

lowk,

prwní že kdo

a ten-

nemluwme jinae než o tichém beránku, nám do spolenosti hodíwá lépe nežli wlk,

jako hrdlika lépe nežli wýr, ale o sti

tlaící.

nad raubem byla wzríjstu bujnjšího.

leží,

jest;

stawše

jest

celé

lowka

lowenstwo,

Onen pád jest ddiný, a náBh je sted celého tworst^va, pýchau odpadli angele, pýchau se

arci nepadá,

niimostedními. ale

Prawí

se,

kdo wykroí, že padne;

jest pád; w newinnosli že lowk ostati nepozdáwá se, že jest píslušnji poíti poznáním ddiné winy swé, totiž: jak lowk bu mrawem na sebe dotírajícím nebo píkladem tre-

nebo krok

mže;

i

,

stem,

škodau,

takovvým

jest,

pouením jakým

býlí

,

pocítí,

že

nemá; nepadne tedy nejsa 7

již

a jakkoli

procitne,

146

ást

pwodn

dobrý,

newzpímiti

a

ale

lánek

II.

pozná, že leží; ostati pak

wdauc

se,

III.

že

,

má

swj

pád swévvolný. Žádný z nás na pnvTií hích se nepamatuje; znali

jsme se

híšnými.

býti

co

snad

nám rozwinulo swdomí, poTak jest i u národ což

jak se

ale

pi zemi

wstáti, jest tolik

,

nám oswdují rozliné prostedky oišfowání a pomcky ku pemáhání jednotlivvých pud; ale pírodní osoba sama starý

pemoh

nowý, šení;

oistiti, spasiti se

padnuw

nemže

smrt,

wede lowenstwo,

a tak rozeznávvejme žiwotdwojí:

sitelowau,

nmž

ném wzkíšení, w a lásky.

lowk

tak

,

ke wzkrí-

ped

smrtí spa-

a žiwot

powýšen

jest

po wítzoslaw-

zákon swobody

Ale akoli synem božím spaseni jsme wšickni,

osobn úastnými

powinni jsme uiniti se

toho spasení,

Kristem trpti, umírati a z mrtwých wstáti. Tajemstwí

wtlení, smrti a wzkíšení jest jádro wíry naší, na

to

newí,

mu

nic

sprawedlnost ani

mže,

a

kdo

wíra ostatní není na plat; ani

mrawnost není pesná

,

která

wíry této za základ. Podoba dobrých skutk ti

Adam

ale

kdež wládl starý zákon strachu, a wždy za-

potebí bylo nowého oišfowání,

s

nýbrž jak

:

strhnul s sebau celé pokolení

ale jádro jest jinaké.

Wdy

nemá

jinde bý-

i

chlum jest poznání

wtleného slowa božího pro žiwota pak spoádání nejpotebnjší jest wíra o smrti a wzkíšení. Wánoní hosanna a jesle, welkononí kíž a hallelujah jsau stežeje duchowního žiwota. Ale wíra tato má mnoho stup, než dosáhne skwlosti swatodušní, a úastenstwí swobodné ;

zásluh spasitelowých nachází se tupostí,

mysli nepružností,

zení málomocnoslí,

uení

nákažliwostí stáwá se, že

w míre rozliné.

píklad

Rozumu wzbu-

netýkawostí,

jalowostí, porušení

we mnohém

mrawního

zásluha spasitele

není inná, že wida a slyše, co jest a co býti má, zpozdilosti

swé pi zemi

se plazí,

we

nezdwíhaje hlawy ke

147

o rozUnosfi stnun mrnwiúho-

swtlu, bez zanícení

bez rozpaku,

a

a tento

staw sluje

nehnétliwost mrawní.

§.

iOl.

O nehntUwost.

W pírodním nehnte,

stawu newinnosti také sice žádný

ale to proto,

wdomá;

obzoru mysli,

ale jako

Staw dobrého

nehntliwce

jest

den

swdomí,

že byl bez

hnétliwost jest

slunce

w

swdomí

tato ale již

wyšlo na

den podzimní zatemnilo

uinný swtlem

in nese.

nebeským, staw

jest hustá mlha, za níž sice slunce swítí, ale

paprsky nemohau proraziti ani k

oswt

ani k

zahrání.

nikde není Nehntliwý jest šedý po wšech stranách patrn wyslowen, nikde ani w rozporu ani w lásce, a má obraz swj we piírod na tworech polowiných, jaké widíwáme na bahnech, nemohauce íci, jsauli byliny ili žiwoichowé. Af si wládne práwo nebo násilí, af slawena jest prawda nebo lež, af zásluha úpí a kiwda wýská, nepohne ním. Wyprawuj powstné iny hrdin, Themisiokles nebude moci spáti, on ale tím lépe a jako ukonaušen usne wyprawuj zanícen, jaké ten neb onen pinášel wlasti obti, on pokrí ramenem a usmje se jako nad marnau pošetilostí. Postaw jej ped twor, jejž ;

;

wykauzlil

on zeptá

umlec zbožnný z hlubokosti bytnosti swé, k emu to má slaužiti; poukaž na neunaw-

se,

né namáhání osmleného dobywatele zahraženého chrámu prawdy, neporozumí tomu. A pitom jistí nehntliwci

hledí na

wdauce

swého sauseda hrd

jak jej

posauditi

a

wážnosti, a jestliže jim štstí wíce

swé

nežli jiným,

sob dostaten,

le po wenku;

w

neznají

necitu

cestu hodilo trusky

k newystání wypínají se; k obádání

148

ást

Uh

chmelí

11.

jádra nemajíce zraku, dle náhodných wlastností posuzují jiné

sebe

i

míry dobra

;

mí,

sebe

prawdy nemajíce, wšecko dle kde tak

a

a zatracují wšecko, co jest jinaí,

beze strachu mohau uiniti

;

wrný

jej kaupí;

pokud

jest,

si

konce, jest toho, kdo co wáže, pochlebník,

jej

podleza ped mocnými, hrdý ped menšími,

newda

dni,

k

emu,

a

ume

Nehn-

jinak jsau nesmlí.

tliwec sprostý, chudý, newšímaje

stopy po

sob

žije

den ke

nezanechaje.

W tuto nehntliwost hnusnau, kterau editel djstwa vyswých, padáwá nkdy míná na bývvalau sláwu a pítomný plije z ust

ku pedu

a šel za

celý národ;

i

zapo-

úkol, místo

by hledl

slaupem nebeského swlla,

ohlíží se

po masitých hrncích otroctwí swého, a neekaje zákona božího,

klaní se

modle

hrozí korábu,

newí;

lid

W

této

bahnné

wrným sob

mnohý

národ,

pomine jako jednotli-

a

setrwati; jinak

sama sebe nií;

práwa ducha nic krom

nebo

nho dsledným

nemže. Nehntliwosti základ, nemže býti nežli sobstwí, pi nepružnosti

dobro, již

i

ostati

má

wru

úadm,

powýšení k tunjším

Sobec musí nehntliwost

zrušiti,

následky:

dobro, nýbrž podoba dobrého.

w

mysli

lež a pokrytstwí.

est,

wážnost u

dlidu.

musí se prohlásiti pro

dobro, ale pro dobro skrze sobstwí, to

se takto

a

nejsa

pirozené. Ale nehntliwost škodíwá sobstwí;

dobré teba jen nápodobnné ,

wír a pekot

nehntliwosti mohau ale jen mlhawé a roz-

mysli

wného

snad

;

maje chleba a hry, na nebezpeenstwí

má jizbu swau zatopenu, nic mu po tom dje na radnici, \v kostele a na námstí. Tauto

cestau pošel již

dle

lunu

když

není, co se

wec.

Chop se wesla kdo

zlaté.

chop, nedbají obywatelé národního

wšak

arci není

Nehntliwost pewrhne

102.

§.

hež a

lowk protože

mu

pohrytstwt.

w

nehntliwec není

mysli

b.

Úel sobský, Powdomost

c.

Zdánliwé smíení obau

Pi

swé rozerwán, ale w po-

pružnost schází k rozkýwání se

krytstwí rozeznati jest již trojí stranu a.

149

rozlittosti stawu mrnwního.

o

;

:

dobra,

w podob

dobrého.

pohromad

pokrytstwí jest znamenité', zeje tu

wzdalowání se

i

pikraowání od

bof maje jasnjší

wdomost

zlého a ke zlému; ne-

dobra,

ukrýwá

se nedobrý,

maje jakéž takéž dobrou wážnosti; že pak bera na sebe

podobu dobrého, jemu odporuje, horší jest než nehntliwec. Wypodobnme si to následown. Pokud manžel nepoádný a newrný ped manželkau se ukrýwá, ješt si jí wáží, ale že se petwauje, jako by jen ona byla pokladem srdce jeho, klame ji dwojnásobn. Pokrytstwí samo w sob jest w odporu, proto se i wlastním jedem musí zniiti. ím híšnjší jest lowk, tím wíce cítit musí swau rozerwanost; tímto pak rozporem roste i neblaženost, a tau snaha jakž takž se zhojiti toto roztržitosti a.

pemáhání

Ukrýwání sebeklamawé. luje

od cesty prawé,

Caro immundus

;

zdánliwé

jest Cítí

lowk,

že se odchy-

ale

spiritus,

satanasque sofista,

Hic logicus, reliqui rhetor uterque bonus.

Rozum, powolný sluha wle, nachází mnohé wýdokazuje, žef to jen prostedek k dobrému cíli, ano že to prawdiwé dobro, proti nmuž jen wyžilý pedantismus se opírá. Piwádí píklady a uení rozumných muž, potebu poznání swta, obnažuje smšnau jiných

mluwy

;

upýpawost,

a

má po ruce

jiných a jiných

dwod

dosti,

450

ást

wí.

II.

lánek

III.

tajn pedce jen cítí newždy wíce, a písnjších; ale rozpaitost wždy jest tím wtší a tím wíce jest poteba ukrýwati se pi-ed swtem. Toho jest kterým rád sám

prawdu, wyhledáwá

a.

Ze

ale

dkaz

jeden spsob, jenž by se mohl nazwati ženským, ne žeby se jen u ženských

nýbrž že

nacházel,

neinný, pauze uki-ýwawý, Clowk žije w saukromí rozmarn, nestrídm, neistotn, nesworn

jest

se swými, bez

žen

a

cíle,

wynášely nad nížinu

jej

wšednosti; ale když ohlásí saused

w

wšecko skwje se jiném slohu

wa

za

;

jiné

barw,

dwema

slyšeti

náwštwu, hned rozpráwí se

a

w

newycwálaná slo-

twá oi uplakané trau se, a wypanáhodau erwené zbra w rozwztek-

cudoprázdná, po zaklepání wšecko jina;

rozsápaná uhladí dají

obna-

dle nadání okamžitého,

bez perutí, ježtoby

jen jako

se,

;

lené ruce stane se jen jako náhodnau hrakau, a ústa, ježto se

medem

pnila

ziwau

zkrátka, jen na

;

nenáwistí,

jen

ulici,

ped

preplýwají

lidmi, to jest

inusí, okazuje se mrawnost a spráwnost. Druhý spsob pokrytstwí, mužský, inný, schwalní

kde na pólo h.

jest Ucomernost. ale

nabízí

Pokrytec

neeká na pedu, by

se, tlaí se ku

jak jest pobožný,

prawowrný,

Co pán napow í, on

otrocký.

píležitost,

widn,

byl

pokorný,

doloží

,

jak

aby dokázal

powolnost; wlastnílio bratra doprowodí ke hranici, pítele zradí; co jen z daleka widí, že jest

mocných, a nad

hled na tlakomr než

jen

to

pes míru hned

milosti,

wýsledky

její,

akoli nechce které

této

lahodí

wle wždy

plní,

samé,

sobstwí

chytrému. c.

Akoli

prawd

oni píležitostní a

tito

od ducha se wzdalují,

schwalní pokrytci

pece w

w

skutku se-

lOl

o rozlinosti sfnwu mrnwního.

weejné zákonno-

tíce opatrn wykázaných mezí, sti

obwykají, a by slabost jedné strany tím spíše

zatajili,

s

druhé tím wíce tak nazwaných dobrých

skutku okazují;

ono

tof jest

kmínu

farizejstvví, z

desátek dáwající a na klobaucích a šatech posty a

newdomky

pokoru okazující. Arci mnozí úprawnosti, že

íé

we

ji

na

Ipejí

sprostot swé pejali

za swaté ddictwí; ale jest to znamení schudnutí

obecného ducha,

pi

sem zasteskne

ano

se,

nalíení otwírá

oi

nmž

duším welejším

sprostým

nebo

;

a-

takowého

vvlastní zaplítání

i

ím

déle

to

trwá, tím hledanjší, nucenjší A^^ypadá tato ducha-

konen

prázdná saustawa, až

podtrhne slaupy chatre,

Tesk pak

rum. s

pijde Simson

w

ana sesype se

probudí

mnohé ze mrákoty,

podiwením patí na Simsona, naslauchají

nowé wštby,

a trwají chwíli

se wzpamatují, již stojí

ích

proti

sob

;

w

když pak

užasnutí;

meem wk

a

a

slowm

we dwau rozporných

ohnm

a

,

marný

tábo-

se istí,

jednotliwec pak po otesení mysli swé rozhodne se bu(f na prawo neb na lewo.

§.

103.

Rozhodnutí mrawni. a.

Ka prawo.

Clowk pozná sebe samého pozná swj blud a bezcestí, uwidí hwzdu spásy swé, která swítí na chod,

níky

žiwota prawého.

ím jasnji

ím

pronikawjší

jest poznání,

nebe skrze mlhu roztržitau probleskne, tím rozpor mysli swé a wzoru swého, tím skrau-

hlaub

cítí

šenji

pone

pykati

hích

jako tlo po nemoci

swých; chce se wzchopit;

již sice

nemocné

není,

ale

ale slabé

152

ást

//.

lánek

UL ped-

tak jest kající duše již dobrá, ale nohy dobrého

sewzetí trnau a

waz dobré wle

klesá;

malomocný zapotebí má podpradla lech

musí wybírati,

si

nesnášeje

sob zdrawých, podobn we

a jako

tlesné

a wodidla, a

krmí

w jíd-

silných,

obrácenec mrawní,

a

o

nedwruje

swau, užíwá mnohých

prostedk podpírawých, schwaln se obmezuje a pautá, podkládaje se wli jiného, odíká se zawádiwé swéwolnosti, slávvau, jmním, pohodlím pohrdá a uzamykáwá se wiili

wyhýbá

se pokušením,

ped swtem

w

záludným, trwá

postech, modlitb, roz-

swého by získal duchu a wli prawdiwé pewahy nad marnau chtiwostí smysl. Tyto prostedky jmenujeme civik mraivní. Tento cwik ale, byAv mnohým náležitým prostedkem mrawního otužení, od jiných uinn jest cílem, a mnozí k nmu i od jiných bývvají pohánni ímž on nejen w marnau hraku pewrátí se nýbrž pautaje samostatnost, zdržuje od prawdiwé mrawnosti, a takto w powrhlosti swé zase zawádí w pokrytstwí, z nhož ml wywádti. ím slabším se kajícný cítí, tím u wlší wážnosti jímání,

trýznní tla

,

;

i

,

má

ty,

které widí nad

sebau; srdce jeho plní pokora

a obdiwowání se šlechetným

ncuje nalosti.

city

tení jeho.

wládne ním. Ale

toto

arci dle možnosti ski-yté ale

uskutenní stáwá

ný pipaután chtiwostí

musí

tyto

;

Swatý pathos

zbožnní

jest

ili

zbožnní

dosawáde jen

we-

úmyslu, a tedy jen ideální stránka, která

poznání,

lost

o nichž slyše, za-

Žiwotopisy swatých a wlastenských hrdin jsau

nejoblíbenjší .

skutkm,

swé, a proléwá slzy tauhy po podobné doko-

jest

má

již

jednání dobré

se jen zponenáhla.

w

Clowk

sob, kajíc-

posud k zemi tuhými swazky sobské

úmyslem arci jest oswobozen, ale w skutku swazky ješt odezáwati, pi emž arci mnohá

rána krwácí a

pálí,

ruka odtrhuje se a upauští na chwíl-

o rozlinosti stawu

lowk

ku,

odkládá,

ohlíží se

rozum,

býti musí;

zdali to

opt pebírá

a

sofista,

smyslný pud sám utichuje a stawí se jako zub pestáwá

new

lovve

áblem

lichotivvým

boleti,

odho

;

má

když

smle

škubni

,

wod jejích w as

nowa

vv mysli,

wymlauwá, ano jako pemoženým, wytržen;

býti

roztrhni

a

,

ale

smlauwu

s

od sebe, co z jeho služby

máš, a nepodáwej se pochybnosti, mohl, kterau wšak z

lo3

mraivního.

již jsi

wdecky pe-

uplácí chtiwost;

neslyš

práw jsau

pokušení, kdežto

d-

nejswod-

njší; lépe jest, když zwítzí chtiwost sama, než aby se

mrawní peswdenost;

zrušila

íši,

ano wypí podanau

wypí až do mrzkosti, a ochabne žár zemský,

wyswítí

hwzda

duchowní úwahy;

dobe si pamatuj mu tuto památku

toto

a

pak okamžení

až pistaupí pokušitel po druhé, ukaž

;

a

,

odstaupí

U lowka

zahanben.

dobrého býwá pád asto líkem homoeopatickým, jímž polepšenec nabude obratnosti

wálená

jednotliwé

úmysl

již

jasnu a

pemáhání

,

jest obecný,

zápasiti se

akoli dobrý

obecná ješt

syny

zem

mysli krásné

ctnosli

,

ano

tu není, s

jedné

hwzdy w modrém

stran ješt chmura sírkowým bleskem zemské opary.

kdežto jest na druhé

mrak erný

se

.§.

b.

zlého, a tato

Jsauf to

poíná;

ale ctnost

mohau na obzoru

swítiti,

lowk

jimiž dobrý

kde se musí hrub strany

w

obratnost jmenuje se cínosL

Rozhodnutí

104. ?ia

stranu lewau.

lowk

otesením mysli jen wíce zkypí pidu we híchu se zakoení. Odwrácen od slunce, roznítí na zíceninách prawdy swé žár swého rozumu, a ulkaw si lesklau saustawu z myJiný

sobské chtiwosti, a hlaub

šlének

sofístických

,

wyhlašuje

smýšlení

odporníkw )C

154

ást U. lánek

swých

za

nedozralé,

pošetilé

putat vitam illorum,) mravvy,

za wynález chytrých pro

její

IlI.

a

nesmlé;

Cinsaniam

práwo, náboženstwí drže

wdcw,

chwálí smyšlenost tuto

užitenost, a zastáwá je sáni horliwéji než jiný,

mysle u sebe

:

bez tchto pohodlných paut nedala by

se luza Avésti, malujme jim nebe a peklo, a

nepotebujeme wodidel dražších a mén bezpených; sám ale po tichu wíru odkládá a odwazuje mysl od každé powinnosti, až se od swdomí obecného odwáže. Tenkráte se ho již žádné powzbuzení nemijže dotknauti, protože již i

Avdecky jiskru boží w sob udusil. Tento staw j,menujeme mrawní ustydlost neb utwrdlost. Wšak jako na druhé stran u polepšence ostáwá málomocnost k wystaupení pcwn jistému, tak zde jako stín býwalého swdomí, jako popel na býwalém ohništi zbožného zántu, ostáwá jakási ostýchawost

hnau se

w nm jedy,

každého;

ale drak si

a zchytralá

saukromnost;

lí-

které had starý whnízdil do srdce

ješt

nedwuje

ze

skuliny, a

korauhew dobra ješt wystawena jest na dom. ano tím zetedlnjším písmem stojí znak dobroty na dweích, na wýložkách, na klobauku, a oko tím pobožnji zawírá a ústa pi^eplpvají swatými

prpowdmi

a

se,

žehráním na

swt; než tím samým zmáhá se w mysli úsmšek ábelský. ironie jest wždy jen dušený wztek, a není

zlý zkažený

horká ironie a Tato

ješt zloba úplná wylaupnuta ze slupky; ješt není prawý ábel, kdo si teba i úsmšn ješt wšímá nebe. Prawý, mželi, chladn,

newšímaw

swt,

poátku, pyšný

a jest, jak byl z

Zatwrzelec ukrýwá cíle

se,

hledí na a

duchowní

bez ohledu.

pokud podobau dobrého nedosáhne

swého; jak dojde, kam chtl, odhodí twáswatauška,

odhalí plášf, a samolib, jak jest, okáže se.

mže

se

nkdo

ukazowati mírným

,

Dlauhá

príwtiwým

,

léta

št-

155

o rozlinosti sfnwu mrawního.

drým

jak

;

má

to,

pro

inil

to

ukrutným, twrdým. Odtud ten

stane

,

nái-ek,

lakomcem,

se

že powýšení

m-

níwá mrawy; honores mutant mores; nemní, ale jen wAJewuje, nebo páni beze strachu mohau okázati se,

ím

Jak mnohý mazliwý milenec msíc po ženu swau! jak mnohá we swobodném

byli a jsau.

swatb

trýzní

w

stawu bywši poádná a poestná,

swau necudnost

ina

!

epci dá na jewo silau, mocí pí-

Jak medle pewahau,

pokrytstwí odpadne,

pestane

pokrýwání samo;

i

jak pomine strach a nadje, pomine stud a ostýchawost.

Nechodíwá ábel nahý, akoliw by to byl nejlibjší sob jeho nebo nejwtší wzdálenost od dobra jest ;

w

zlém až ke sjednocení

spdojíti

sebau. Dowršení zlého není

s

náružiwost ani otroctwí, ale chladná bezbožnost a swoboda,

a pewrácená.

Prawí

nenáwist dobra; wšak ale

w

se,

že zloba nejhlubší jest

neho

wážnost, opowržení pak jest uznání

Tof

ale zlý

úsudek

n

;

dokonalý též

ale

pi swém,

wdt, tof

pemožena

nenáwisti není

nemže;

byl

by

za niemné.

jen bludný

to

že jest nebe a co jest, a ostati pyš-

lowk

bezbožnost úplná; které

schopen není, akoli se zatwrzelec tomu

blíží,

snad

a pádí

k

netený jen zwláštním pobídnutím prozetelnosti boží mže wzbuzen býti. zatracení, kdežto

Ztracení boha,

zpuštm' se boha

jest

i

zpuštní se

ducha swého, jest ztráta sebe samého, a tedy smrt du-

chowní pravvdiwjší

jest pominutí nežli smrt tla;

tedy též národ, jemuž se

mže

íci

:

zemel

Slyšením slyšeti

budete a nesrozumíte, hledíce hledti budete a neuzíte:

Nebo zhrublo srdce a

oi

lidu tohoto,

svvé zamhaurili,

srdcem nerozumli, uzdrawil.

aby snad

a

ušima tžce

newidli

a

slyšeli,

neslyšeli a

a neobrátili se, aby je

bh

ne-

156

ást

II.

§.

-

mrawní

Ustydlec

moi

svvému.

w

ruchu

105.

Doby obrácení k dobrému.

do dlku na hrázi

k

láneTc líh

srdci,

wlnka wyšplauchnutá

jest jako

ona nyje, kdežto walný praud pádí

;

Uslydlost

které jen

pominutí

jest

w

bohu

spasitelného

má prawé

nalézati

odpoinutí. Ustydlost tato jest následek pýchy, chtíc býti

we swatém tle

stwí žiwota obecného, a tak

wadne jako

wtwiky

odpadne od mateské

která

celku o sob, ztratí úasten-

swé.

když

lístek,

Nesnadné

jest

rozwlažení ustydlosti, ale prozetelnost boží dopauštíwá wšelijaké pobídky k rozkýwáníulwrdlé mysli: štstí, ne-

co blesky z wyšších

štstí, lásku, odpor, náhodu, ježto

swt

w led

udeíce

mysli rozwlaží

dech žiwota jarního, rozenosti

lowí,

a

ji

a

wdechnau

w

ní

wzbudí zatarasenau kliku pi-

Wlastní mocí utwrdlec newzchopí se,

dotknauti se jeho musí ruka boží. Obrácení k dobru jest

odwrácení se od zlého a nawrácení; tjší jest doba obratu samého.

mení

Obrat

ale

nejznameni-

wécleckij jest

za-

na jinau stranu; jedna myšlénka žiwá uakwasí

rychle obih wší wdaucnosti, a jeden blesk oswítí celý

chrám

mysli.

Shlédne

bh

na Saula pronásledowníka, a

swta to oswta wdecká. Horliwá wlc nábožná ostala. Kde se naprawiti má wle, tu musí rozwinuté klubko zlého zase býti z wíroposedlého žida stane se apoštol

;

swinuto; nelze na jinau cestu peskoiti, ale wrátiti se

musí kajícný až k wýchodu,

a

náwrat jest ustawiný

boj a zápas s mocnostmi, jimž se

byl híšník

upsal, a

pelézání pes zástawky peklem nahrnuté. Widí rozwla-

žené srdce, an

mu kyne wzor

blahoslawený

též propasti mezi ním a sebau, pozná a jakž bylo hrdé sebe zapomenutí

;

ale widí

swau niemnost,

pwodní

pád, tak jest

:

157

o rozlinosti stawu mrawnlho. toto

pokorné poznání sebe privní doba nawrácení

ím

powstání.

kiwé

jasnji poznáwá

králowstwí božím,

w

w

církwi,

obci a mysli swé,

živvjší jej proniká tauha, aby se naprawil,

nji

hích

lituje

swých,

a

nazpt,

tetí pak jest ivzchopmi

ale kluzká jest cesta,

s

tím skrauše-

swému uskutenní. Wzchopiw

dým krokem nepítel

podob

strojí

w

tím

skrauscnost jest doba

tato

druhá mrawního powstáwání; se této tauhy k

ili

položení swé

a

wle

nowá

ním se potkáwá, ano

i

se,

jde

potácí se, a kaž-

w

a

osidla,

w podob

rozliné

napominatele

a dobrého rádce, powzbuzuje k wýletu, poskytuje sám peruf,

ale

máhá sám

tajn páliti

strojí

osud Ikarvv. Ano

toho neb onoho híchu

bojowníku pozorliwý na wše, a

wz,

nepítel po-

koeny;

že

w

ale

bu

šatu pokory

a zapírání sebe asto daemon pýchy, lakomstwí a wírowzteku Istiw skrýwá se, a na spáleništi náružiwostí

jiných

si

howí;

jsauf

pak nowjší

lowka

posedlosti

horší nežli prwní. Pýchau a faryzejskau samolibostí zrodí

se samodostatenost, a tau zamezí se cesta k

nému

swobod-

proto prawí chyte Mefistofeles sám u

poznání;

sebe Verachte nur Vernunft

iind

Des Menschen allerhochste Lass nur Dich von

So hab

in

Blend und Zauberwerken

dem

ich

Wissenschaft, Krafl;

Líigengeist bestárken,

dich schon

unbedingt.

Poznáwání prawdy, wždy žiwjší, swobodnjší, prawý štít a me proti lsti a násilí pekla; oswícenost zastawuje pád, a okazuje cestu nawrácení k newinnosti. Nawracujíce se, picházíwáme ale zas na ta místa, kde jsme byli padajíce widíme co dobré jest, i chceme to uskuteniti, ale swt tomu nechce tu smlost naše mnohau míwá ptku; ostýcháme se býti zjewn

jest

;

;

;

i

58

ást

a

dobrými,

pokrýwáme zdáli

a

jsme

;

III.

bojíme se wíce

;

bychom

smšnými ped

býti

než jsme

tajné se,

lánek

II.

w

než boha

a sami se

ne-

stawíme se horšími,

jinými,

tof jest pokrytstwí

lidí

pán

neurazili

náwratu, též obrácené.

Tím Avšak rozpak jeden zawádí nás do druhého, a nenacházíme w sob dslednosti wždy ješt býwáme rozpoltni, a ohlížíme se od pluhu swatého nazpt; kterážto ;

rozerwanost welmi nás hojení;

ale

znamení

jest

a setr\váme-li,

sewre se;

smlost mrawní; Avzpauzející se nyní pud a wítzslwí bývvá astjší. Tento boj swého wítzstwí jest clnost.

wzroste

síla a

sobský se jistý

Bolest

bolí.

bolestí swírá se rána,

uklidí,

106.

§.

O Prawé sjednocení

ctnostech. ili

šek dokonalosti; šlechtí se

ale

dobýwá

pírodní nejwíce

ml

ujme,

prawdy swé

piro-

jest

wr-

se jen stránky po stránce;

na stromu mysli naší

a tof arci nejdríwe se

lowí

zduchoAvnní

zenosti ili rownost skutenosti a

wtwika

kde

podobu mrawní

po vvtwice;

podkladek planý,

již ;

tyto

pírodní po-

dobnosti mrawní jmenujeme ctnosti pírodní, stota pírodní, dobrotiwost, útrpnost,

k.

p.

i-

smlost, swornost,

píwtiwost, upímnost a jiné, ježto nacházíme i u zwírat. Každá pak krom swého podobenstwí k dobrému míwá zwláštní skromnost, trpliwost,

štdrota,

šetrnost,

i

též

pirozenau odchylnost

k. p. hrdost,

wost, bojácnost, nelidskost, podlézawost

náhlost,

marni-

a jiné.

Opatrní

wšak bume, abychom nezmátli sob zddné jmní a swobodu; prawá clnost dobyta jest swobodn, tedy wépírodní není jí na ujmu, dom, akoli koínek její nýbrž práw ji iní plodnau a upímnau; k. p. kdo jsi

wpd

o rozlinosli

powahy

rekowskau chtl se

máhání

proti pirozenosti jest

wá shoda ducha

s

lovví jednota,

jest pirozená,

Ponwadž

a

a

poáten mže

že

ne

jsau rozliný, ne-

rozpory jedné snahy,

jsauf

odpory; jedna wyzýwá druhau

ale patrné jest,

ale

duch jest pi-

ale

tedy ctnosti jakožto duchowní

tohoto jednocení,

mohau sob odporowati; ale nejsau

marné, a ctnost jest pra-

pirozeností; ctnost jakožto stálá jest

pírodní, nýbrž duchowní.

jsau stránky

než bys

tuto.

wýteným. Každé na-

státi

náwyk swobody;

též náwyk, ale

rozenosti

pdu

wzdéláwej radji

tiché,

ctností

159

mrnwního.

slnuti

býti

samým

tím

;

jedna bez dru-

stežme se jmenowati nectností; ne slowem ale stanovvným smyslem,

hé, a nedostatek tento

a

nebo nectnost

znamenáwá

zlau dopustiwost, ne ale

nemohau

Ctnosti a nectnosti

meškawost w dobru. wedlé sebe doby

býti

toho samého ducha, ale nemusí již býti rozwinuty ctnojiné.

sti

kwte

Kdež jedna neb druhá

mže

,

jedné neb druhé strany slabau míti ohradu býti

W

uphié wítzstvví,

již slawí se

jest rozhodnuto. ha.

té jest

,

nebo ješt bojowati, kdežto na druhé

nepíteli,

stran

srdce s

pístupné

Jinae

jest

w

a pro nebe

weskrz

mysli odwrácené od bo-

zmatek hrozný, roztržitost a odpory kí-

žem a kížem sob, wzdorná ;

hrdost a otroclwí

k. p.

urputnost a ochablost,

wždy býwají pi chlípnost a ukrut-

nost a tak weskrz. Nemrawnost je neustálý wír každau

wle.

D-

slednost ale jest znak snahy dobré, a kdoby koli

ce-

chwíli jinam obracující

lého zákona

ostíhal,

smr a

jest

winen wšemi. Tenf

níš,

také jest

ekl

:

dobu jsau rozliné, nerozdílné.

wdaucnosti

pcstaupil zajisté,

nezabiješ.

w

bytnosti

a

w

by pak

který

ekl

:

Takto ctnosti, a

w prawd

jediném, nesesmil-

a

na po-

swé jsau

460

áslII. lÁneJc 107.

§.

O

lil.

ctnostech základních ili hlaivních.

Žiwot zlý wždy wíce rozrýwá se a rozplizuje, žiwot prawdiwý wždy wíce se kulatí jednotliwé skutky, na podobu rozdílné, wždy wíce w jádru swém sobe se blíží, až poznají swau jednotu. Tyto jednoty, tito slaupowé, na kterých chrám žiwota dobrého jest založen, tyto stránky prawé wle nazýwají se ctnosti hlawní ili otcowé swatí a katechismus základní. ecká filosofie náš udáwá twero ctností tchto, a sice stídmost, sprawedlnost, maudrost a stálost. Jsauf to prawé stežeje, na nichž otwírá a zawírá se žiwot mrawní. Nebo když ;

,

dobro jest jednota a míra

zajisté ani

wíile,

jedna ani dru-

há doba pro sebe nemá se nad jiné wypínati

má pekypowati a smrné wedlé jiných

jedné strany srdce

nýbrž skroum a

s

aniž s

,

druhé Av^sychati,

má každá

a s nimi

doba pirozenosti lowí míti práwo swé; což jest stídmost neb mírnost. lowk nemá ale ostati o sob,

údem

jsa

zase

má

tu

celku wyššího, malé a welké obce;

skrown

a

smrn

oban

wedlé

on

i

jiných a s nimi

obcowati a se jednotiti; tím pak ídí se dle práwa

jednotliwc

a

obce, a tato ctnost jest spraivullnost.

mírnosti a sprawedlnosti a práwo

;

K

zapotebí jest poznáwati míru

a jelikož to jest

úel, musí se k tomu wyhle-

dáwati také prostedky, to jest, aby byl duch prawau jednotau, musí

wdaucnost

pak wzájemnost

wle

i

a pronikání se

býti sjednocena

wdaucnosti

wosti a konawosti jest maudrost.

Wšak

maudrost o sob, jako se ní

náš

k.

maudrost uskutenná; proti

kážek býti

a

mnoho wzpírá

p.

i

wk

proti

tato

pozna-

jiné jest

ale

honosí, a

mnoho kupí

odbojník;

se

dobrým, powinen jest

ní

ili

;

se

pe-

kdo tedy chce

mocnostem záwisti-

;

wým

smlost

kteraužto

se postawiti,

W lomto

jmenujeme žena jest mrawní dokonalost, stálost.

lost

druhé,

nost

pomry

již

sama

I s

jiné

hlížíme,

w

in sám

O Dobro

wli

swt

obsa-

jedna býti bez

mau-

maudrost pak

twero hlawních

;

:

na-

spra-

maudrost, ndtuz^wvexú: smlost

2l

108.

dokonalé osobnosti.

lowenstwo má

úkol,

w.ystawti z djstwa

nowý

úel swta,

jest

ctností

mírnost a

jednota jejich jest láska.

§.

tuto

wytrwa-

ctností

mírnost a sprawedl-

wzhledem na úmysl:

stálost

:

wcí jest

osob a

strany toto

totiž:

boji

sob.

wedlnost, na rozmysl

na

nemže

záhubná potýkawost;

drost, jest slepá a

rozsuzujíc

a

w

a

tweru

nemajíc po boku sestru swau

p. stálost,

k.

i61

rozli7tosti staivu mrnwního.

o

ideální uskuteniti,

a

duchowní, jehož doby ili stawiwo jsau jednotliwé

wle, aby bh, jak pehlídaje swt nowostwoený ekl, že dobrý jest welmi, na konci

dnw,

pohledná na saustawu djstwa ekl

na obecném saudu, též,

že dobrý jest,

neb radji, protože u boha zaátek a konec jest jedno, aby sauhlasn znlo po wšemmíru DIH. Newystaí te-

dy jen chowání sáhati též

mírné

a

upímné

musí do kol djstwa

;

schwaln lowk mnohé má pt-

;

ale tu

ky.

Kdo

mu,

proto nenachází žádného odporu;

dobrý

jest

lowk,

we

boiti,

tu

se peklo

spáti

sprawedliwý,

jen

nepekáží

žádné-

dospje že má stawti, tu nastane poteba dí-

odwážeti a dobýwati místa k brání

a

wzpauzí welmi.

wedlé hnízda wosího,

ale pichni

ale jak

nowé stawb Pokojn mžeš

do

nho

a

budeš

se muset ohánti.

lowk

dobrý, znaje swau

wli dobrau

a wida,

162

(íást

mu

jak

jiní

n. dáneh

SAvévvoln a hrdé, a

111.

bludn

jiní

kážejí, wida nesnáze úkolu swého, cít

a

pláe,

a

pe-

slep

popedwídaje nauzi a muka a nátisky, jemu a wšem milým jeho zasteskne sob tento plá jest jako onen swatých otc w

chopy a jímati jež chystají

a

již hnáti se

jej,

,

pedsíni pekelné; tak jako

tito,

i

oni ekají na vvyku-

pitele,

jenž by prolomil cestu; rádi

klestiti

cestu a

w

prwním

ad

pjdau

za ním, ale

wydržeti walný

útok

odporníkw, jsau neschopní. Wezmi pane tento kalich, wolají, a jen malý poet pidá odhodlan: ale twá ne má wide sta se. Wtší poet bázliw trnau, a opatrn jdau pozdaleku kohaut; zase

a tikráte zapírají pána, nežli

,

želí sice,

nowé

newdí sob

ale

pokrytstwí, ale na opak

se dobrými jsauce zlí; jsau, klaní a

koí

tito

;

zazpíwá

Zde nastáwá

jiní pokrytci stavví

ubozí stawí se horšími nežli

modlám, jež

se

rady.

w

srdci

swém pro-

prawého; bludná slowa mluwí, majíce uchystaná na jazyku prawdiwá; w adech stojí a pod praporem odporník swých, a bojují proti tm, jež milují, ano ku kíži a hranici doprowázejí, kterým welebíce boha

klínají,

w

srdci

mu

swém

stawí chrámy.

a nedozrají

Tito nedostojí

k dokonalé osobnosti,

duchu swé-

nejsauce sjed-

w sob. Ale jsau též, kteí stojíce w adu prwneohrožen wšechno wzoru pinášejí k obti, berance na se potupu a muka dwojnásobná, jednau za sebe jichž náek nemohl je swésti z a jednau za swé milé noceni

ním,

,

cesty dobra uznaného a zastíniti jim prawdu. Atqui sciebat,

quae sibi

barbarus tortor pararet.

Tuto hrdinskau

stránku ctnosti jmenujeme smlost; druhá jest wytrwalost, stálost, jako smlost jící.

wždy

se

Wšak smlost kwapná neprozetelná práw

že wywésti, proti se

stránka její

státi

emu

se ozbrojila;

stálost

opakuto

m-

pak

mže

w

opak,

twrdošíjnau neústupností a pewrhnauti se

:

163

o rozlinosti stnwu mrawního.

pekážkau dobrého jehož mela byli Smlost a stálost musí býti nadšena duchem podporau. kdež pak bude

,

jenž whlaubiw

pravvým,

lený wzor swj.

Dwra mysli

w

nejohniwéjším

,

prohlídá

widí

wt-

jewí se ulšeností

Tato smlá, mírná,

boji.

jest maudrost,

a

wraucnost

stálá,

její jest

wraucí maudrost a maudrá láska jest doko-

tato

neb chceme-li

nalost osoby, charakter,

našemu

již

má pímések nedwéry.

Náružiwost

utšená obezetnost láska;

sebe samého

budaucnosti

we wšemohaucnost ducha

w

i

w

se

organické swazky celku, a

nawrátiti piiwodní smysl

pknému

slowu

jmenujme charakter

,

lowka, ne práw duchowní poíná prawdiwý swj žiwot.

dstojnost. Tato dstojnost jest dosplost

jakoby byl zde

lowk

Láska k bohu a dobrá

wc jedna

;

ruje k bohu.

konce, nýbrž naopak že

u jejího

již

nebo Kdo

wle

jeho

nkteré jeho neb jest

;

to

w prawd

slovva,

swé jen

ale

sm-

miluje sebe a ne pro boha, jest so-

bec; kdo miluje bližního ale jen

jsau rozliná

každá láska

ne proboha, nemiluje jeho,

a

wlastnosti,

pauhé

lnutí

které zajímají chtiwost

pírodní.

— Každá wle jen

tehdy jest dobrá, když ízena jest bohem, podlé boha a

wda

sama bez boha

pro boha

;

hraka

prawá a swobodná

;

i

wda

jest hrdá

rozumowá

roste z lásky,

a lásky

této,

kteráž jest duše osobní dstojnosti, rozeznáwá se

trojí

stupe

a.

Klidná wznešená mysl,

boženstwí, práwu b.

a

hluboce

mrawu

zakoenná w ná-

wku

pítomného.

Nepokoj swatý a hrdinská tauha po uskutenní wzoru, s

boj

pítomností

apoštolw

a

zaného srdce a

rozpadlého

prorokw, uší,

;

tof jest

powolání a

jež twrdošíjní,

neobe-

protiwíce se duchu swalému,

wyhánli jako otcowé jejich. Mžeme až dosawáde ptáti Kterému proroku neproli-

zabíjeli

se

již

a

:

ást U.

164 wili se ?

Jestif to

(Jlnneh IV.

ptka,

trwající až

dosawáde,

s

tmi, kleí wzali klí umní, sami newešli, a tm, kteíž wcházeli, zabránili jsau, ímž plní se proroctwí,

w

že wšichni,

budau

Kristu,

stojníci ducha,

ceninách

ktei^íž

chtjí

pobožn

míti protiwenstwí.

žiwi býti

Tito jsau

d-

sob chrám swj na zíumuených. Wšak ale jsau též

stawícího

srdcí

wyznawai, c.

nemohau již jinae nežli slaužiti duchu obecnému, dobyli sob w služb této i

kteí, nejen že

ulšcnos/i,

a zmrskáni radují

uinni trpti ce, že

se,

protiwenstwí pro jméno

marné

jest

že jsau hodní

pán, wdau-

namáhání protiwník, wdauce,

že každá kapka krwe jejich jest semeno nowých

wyznawa. stwí

w

božím

Tito jsau ,

a slawí

wítzowé slawní w králowwždy triumfy nepomíjející

djstwu, jež pochopují jejich potomci.

LÁNEK O

IV.

rarawní pícitce. §.

109.

Pojem inrawní piithy.

lowk dle swé pírodní stránky má sjednocené w sob rozliné rozdíly, tlesné dušewné. Dospíwání i

k rozumu jest též jen jednocení swých cit, hled, šlének, žádostí a

skutk; proto

mžeme

my-

osobu nazwati

mrawním saudobím. Toto saudobí pak zase jest jen dobau organism wyšších, rodiny, obce, církwe. Pe-

o mraivní

wahau doby jedné

165

prícHce.

zdrawí, rozum, mrawnost,

zruší se

práwo, což -vYŠe záleží na saudobné smrnosti.

Tato jed-

w

nota, tato míra boží, a ta jsauc

duchowenstwu jest dobro, jest wle zákonem a prawidlem wšehomíra, jest

proti níž žádné práwo býti nemže. pednost a wláda, proež co jest odbojného, zniit musí samo sebe nebo wedlé wšemohaucnosti a proti ní nic státi nemže. Patrné jest toto wítzstwí dobra, tato samowláda jeho jen w celku, w saui

jediné prdivo,

Duchu

náleží

;

w déjsfwu dokonalém. Wšak ale lowk wdomé sám iní, co wle boží jest, a wíducha w jednotliwé mysli a žiwot, we zwlášt-

du obecném,

swobodný tzstwí

ním saudobí obce má

býti

swobodný in osoby

a obce.

Jewí se pak pednost ducha za jedno pokraowáním a druhé naprawowáním poádku zkiweného saumrnosti zrušené. K tomu newyhnutedln potebné jest poznání swého položení. Osoba i obec musí wdt, jde-li ku pedu ili nazpt, poádá-li se ili mate a rozpauští, we které dob poíná porušení aneb zmohlo se. Takowý saud poznání sebe zowe mrawní píitka; a za

,

ponwadž

tato

jednota osoby a obce jest zákon,

dá se

píitka též uriti co wymení píchylky neb odchylky wle k zákonu neb od zákona. §.

110.

Rozlinost piithy. Píitka

ili

písudek mrawní

jest

pimení

skutku

a wle k zákonu, jest saud shodnosti doby s celkem ili se saudobím; jest tedy w píitce jako w

k wli

saudu každém rozeznati a.

kdo pisuzuje, ili saudce,

b.

komu

c.

co se pisuzuje.

se pisuzuje,

sauzenec,

ást II. lánek

166 I,

a.

IV.

Jako newí jeden úd o druhém, neníli,

nýbrž jen celek

mže

zdrawý nebo

w duchowenstwu jen dobrot dob swých. Toto

nost jednotliwých dob, lak

saudobí sauditi

jestli

shodnost neb neshod-

cítí

o

i

saudobí pak jest zaprwé osobni, tak že

w

jedné

sauzenec a saud. Tato prí-

též mysli jest saudce,

itka jest mrawni. b.

Saudobí wyšší, obec, saudí dobu šwau, jednotli-

wého obana, c.

a tof jest

píitka práwní.

Nejwyšší saud ale jest o wesmrnosti ili o

shodnosti s

wlí

boží,

a takto

wle,

jisté

sauzen jest

každý bez pestání. Pozoruje-li sebe, cítí swé odsauzení, a tof jest jeho osud, ona Nemesis, ježto sedí skryta

w

srdci

jest tohoto srdce.

kuje,

zajisté

každého skutku,

shoduje se

umlcowi, jenž

pulsem

ili

Fátum, které ze v/nitku wypu-

stoje

itau obmýšlí pauze

s

prozetelností boží,

nad osobností

lowí

i

a

nad obcí ur-

twory, zwlášt dra-

dobe

matikowi, jako jest Shakespeare, tento osud byl znám. II.

Když píitka založena tedy

nemže

nost

mže

jest na

pednosti ducha,

pednemže; byw pi sob mže

sauzen býti jiný, než kdo tuto

zapírati;

pauhá píroda toho

jest to zase jen duch, který

od sebe odpadnauti. Sauzenec tedy jest swobodný; jen ten jest dobrý neb zlý, a kdokoli až k ducho-

wenstwí nedospl, nemá winy, sebe, nýbrž popauzen z wenku. III.

Jestli

že jen swobodný

zuje se také jen totiž

to,

co

wina, ježto sluje

mže mlo

w

neb

nejedná ze

sauzen býti za

,

pisuwli,

pwod swj

dobrém smyslu zásluha

i67

o mrauni piilce. a

we zlém

udání

— — — —

b. c.

d.

1

e.

Pímr dobrý nebo

práwní.

spoleenská. mrawní.

k zákonu wnbec, jmenujeme jakost jeho;

a

we

ny

jest

roz-

dle

nazwána ko-

a tato rozlinost budiž

dobrém

tžký pestupek

zlém: pestupek,

skutky winníkowy

a zloin.

TFinen tím neb nnvinen,

:

mén

neb

wíce

roze-

dobrý, šlechetný, wznešený skutek,

:

jakosti saudí se

kolikosti:

nhož

ale jsau též

Tento rozdíl iní rozum obecný,

likost skutku.

w

lowí.

skutku

zlý,

tato dle

obanská.

liné stupn winy, znáwaje

smyslu uzím. Wina jest:

Wina pauze

a.

I

we

toína

pedešlého

již

bu

winen, a

strany

porownáwajíc

to

mezi sebau nebo

S stras

s

jinými.

IH.

§. 1

Odmna

a

trest.

Skutek mrawní, maje jewišt swé

w

saukronmosli

pes meze práwa sausedního, krom mysli; nebo saused, nema-

osoby, a nikterak nesáhaje

nemže

saudce míti

je rukowti,

za kterau by se uchytil, nemaje

který by nitku

saudu swého zawsil,

posuzowati jiného mrawnosti. jako kau, ohništ jest jest na jewu, ale jen

musí widt na skutek

wyzná, že a

mu

A

widí skutek zewnitní,

Clowk poznáwá,

skryto.

bh hledí w i

na

wli

;

háku, na a nemá

nemže

srdce.

co

Saudce mrawní

kdo toho nemže,

a

jest neslušné posuzowati mrawnost sauseda

prwní kámen na

nho

Nesluší-li sauseda

zdwiliati.

suzowati, jak by se kdo opowážil jej trfstati z

jeho

mraw.

Arci,

odmowati mu

dobrému neujde

poneb

odm-

168 na

ást IL lánek a

zlému

trest;

každý skutek má

hož puí požehnání neb kletba, ,

shoduje se zlý ale,

žiwot

celkem

s

IV.

w sob jádro,

protože

to jest lásku

,

na wšechny strany odporný,

wku,

z

n-

dobrý skutek

nachází

w

nemže

celku,

wejíti

w

nýbrž uwadne, jsa osamlý, bez koínku a

Odmna

wzájemnosti.

každého skutku skrýwá se

a trest

pwodn w nm samém. Jest to semínko osudní wnitní proto se lowk šlechetný zastydí, když nkdo

již

;

proto samo též zanewe zloinec na saudce a trestatele wenkowského swéwolného. Duch jest jednota, a jednání dobré jest jednocení se vr sob, w obci a w celku wbec; dobrý skutek jest organický; zlé ale jest protiduch a tedy rozwržení, zmatek, GiJYX"<^tí. Dobré jest poádek, a zlé jest neád; na tom zakládá se trest. Wýborn wyslowuje pojem trestu Tomáš Aquinský: Protože jest hích skutek neádný, na jewu jest, že ten, kdo heší, poádek ruší, a z toho následuje, že zaslauží, aby byl potlaen od samého tohoto poádku, kteréžto potlaení jest irtsí. Proež dle trojího poádku, jemuž jest podízena wle lowí, lásku jeho chce zaplatiti

mže lowk

trojím

swého,

2.

trestem trestán býti. Jest ale pod-

lowí:

poádku wyššího rozupoádku lowka sausedního, 3. poádku

ízena pirozenost

mu

;

1.

wšeobecnému wlády boží; každý pak ruší se híchem, proež býwá lowk trestán a. swdomím swým, b. ízením lowím, c. bohem. i

Wda lowí mže

:

puzení

lowího

obcowání;

wli obecné

trest;

;

skryté

práwo

proež každé híšné pro-

rušení zákona, uražení práwa.

liwá protiwí se

bojné jest

jest

jest to prawidlo ili

jeho, a wyslowení jeho zákon,

winní jest

pownitní

se obírati jen s trestem

ádku lowího. Tento poádek

Wle jednot-

porážka pak této

wle

od-

on jest zniení odboje, naprawení po-

o mrawní

169

}ii!ilce.

ádku, poUvrzení práwa. Sprawedlnost a

pwod

Není tedy

trestu.

nní uraženému,

newdomky

saukromé osob

má

kteréž

urazí ,

jest ledy základ

náhrada a zadostui-

trest

místo jen

tehdáž

ní;

saukromé práwo

když se

,

trest nenáleží

nýbrž jest wýjew zdrawého právvní-

ho žiwota obce, jest wítzoslawnost práwa obecného, a teprwa když toto se napravví, sluší se ohlídnauti, nem-

prostedkem wychowatelským

že-li se trest státi

ili

k

naprawení, a wýstrahau pro budaucí zlau wli. Zde pak se obec práwní stýká

církwí,

s

swé wychowáwali, naprawowati

ím

swj odmnu.

wíce bylo utištno

nemá

;

za wznešený skutek

w prawd

lowk nekoná odmnau

ných za mzdu, aniž obec míní

za opak

skutk

k tomu

též nic jiného než slawiti

šlechet-

láká,

wyznamená obana nad

když

a

jiné,

ne-

wítzstwí du-

má

cha a pednost jeho. Když ale trest býti a

spáse.

Jako obec netrestá, jen aby se winníci

tak zase dobrý

odstrašili,

dowádti ke

na pružnosti práwa, které winu tím

Záleží-li trest

wíce odmrští,

jejížto úkol jest dílky

a

wýstrahau,

spolenost teprwa se dochowáwá ku prawému obco-

mže

wání,

dochowatel

i

odmnu

za prostedek;

míti

zwedenoslí pak a zdokonalením pomine jedno

Ze

trest

odmny, uznáwá

není opak

zákonnictwí, kteréž

o

odmn,

wali ctí

,

a

znamenitým

,

druhé.

w

o trestu nežli

národowé

mšanm

sláwau a nesmrtedlností jména

i

obecný rozum

wždy mluwí wíce jen

a namítne-li kdo, že se

odmují

i

až

prawím

odmodosawáde ,

že tato

est, sláwa, nesmrtedlnost nedochází hrdiny z wenku,

jakoby nula,

mu

od

mimo

nkoho mohla

to,

býti

piknuta neb odek-

že národ sám sebe

úd

ctí,

když oslawuje

nebo co jsau wdci jeho nežli oko jeho, co hrdinowé než ruka jeho ? Jak jinae je

jméno wýborných

;

8

170 s

ást

Trestajíc obec powi-helce.

trestem!

brž

tím

i

uíncJ; IV.

II.

clí

O hlaxcmm má

Má-li mi co býti

w

praividlu piitky.

swé jen \ve králowstAví ducha. piteno, bu si zásluha neb wina, musí místo

nejdíwe dokázána

mau wh',

ný-

112.

§.

Príitka

netrestá sebe,

sebe.

skutku sauzeného

býti sauwislost

níž se musí

najíti

pwod

jeho.

s

Clowk

dosplý až ke swobodné wuli sluje osoba, jest Já. a wle má sted swj w mysli, psobení rozšiuje po obwodu Avíce mén rozsáhlém, a jen zponenáhla

Wšak mizí;

wíúe králowa po celém králowstwí jest roz-

k. p.

wle pána žije w poddaných, we wle jejich jest rozeznatedlná;

prostena; osobní

i

i

a zde

od

wlastních

zwíatech se je%YÍ, a to tím wíce, ím schopnjší jsau jemu rozumti k. p. psi, ano w bezžiwotném má Avle i

majitele

swj

stan,

a

mže

odtud

winn

býti

inná,

k. p.

kdo neopatenau puškau lehkomysln uškodí sausedu na tom neb onom. Je-li tedy kdo ím winen

winen neb

jest,

nic,

wle,

záleží

bu

si

dá-li se mu dokázati swobodná sob nebo mimostední na wcech.

na tom,

pak o

Ale k odsauzení k trestu poteba jest též poznati

stupe winy

bo

jestli

;

trest a

wymiti rown ne-

wina musí se

wina wtší než

ti'est,

;

tu práwo porušené ne-

naprawilo se, neukulatilo se dosti

;

pakli je Avtší

ti"est,

není pro obec rány wtší než když pro uskutenní práwa sama práwo ruší, teba na zloinci. Tím podmílá základní kámen, na kterém spoíwá, šije jed u wlastní pdu, nepoádek w poádek, stalo

se

winníkowi bezprawí,

aby se na tomto

wšak pozná

se

odporu

stupeíi

a

konen

winy?

Dle

rozrazila.

eho

Dle

eho

než dle stupn

171

o mniwní prlitce. swoboíly,

a ten dle

wbec.

znání

stupn swdomí

má

Poznání wšak

iii dle jasnosti

po-

jednu

stranu dwojí,

obrácenau k poznawateli a dnihau ku pedmtu, jejž poznáwámc. Mluwíme zde ale o jednání, tedy o jednaaby se jím wyjewila; po-

a o tom, co wíili wybídlo,

teli,

znání tedy hledí na zákon a na skutek.

obecná, a

w skutku

neb rozstaupení se wide obecné wíce neb

mén

Zákon

jewí se wide jednotliwá

a jednotlhvé

wle

winným. Ale

;

jest

wle

wyrownání iní skutek

obecná jest

wyk-

swdomí, wyjewení obecného zoru ili rozumu, ten jest lowí bytnost. Kdo tedy koná wli obecnau, chowá se duchown a dle swé pirozenosti. nuté obecné

Dobrý skutek rozstaupení

sebe samého a zlý skutek

jest ujištní

se

mysli

av

prawdy swé. Zlý

a

k. p, lže,

zapení swé bytnosti ili ale

nechce býti obelhán, to

jest,

ídí se dle prawidla, jehož sám za zákon neuznáwá.

ím

který skutek jest škodliwjší,

tím mén chce ho sám jinému, tím snadnji mohl uwážiti, že to zákonem býti nemže, a že by se samo tu chwíli zniilo, kdyby se stalo wlí obecnau. Zlé stáwá wždy jen na as, a to tím, že panuje dobro; zlodj k. p. krade jen wda, že jiní nekradau; což teprwa laupež a wražda ? Budiž tedy uznáno za prawidlo že skutek tím písnji se má piítati, ím swtlejší již naped bylo poznání zákona, nebo ím snadnji hrubost

sob

kdo na

zkusiti

;

ale

in

to

:

jeho

musila

ob

kde se

powzbuditi tyto

se sjednáwá se jest láska,

ihvahu jednatele,

a nejwíce,

strany spolily. Dobrá Avle jest, která

wšemi prawdiwými. Toto jednocení

odpor

wlí

jest

nenáwist.

wle

Skutek tedy jest

láskau jest wykonán, a s ím wtší wtší spáchán jest nenáwistí a dá se tím mén piísti, ím bhžší jest meze kalné nerozhodlanotím šlechetnjší,

horší,

sti

ani

s

ím

na prawo ani na lewo.

,

1'73

ást

O

lnek

§.

113.

IV.

pitíženíck a úlewách píithy.

Mezi dobrým

nkdy

žitedlná,

11.

a

nkdy

zlým býwá

nemožno

zase

propast newysti-

meze hledem óhy-

jejich

ejným uriti, i podobat' se skutek ku potoku, do nhož se rozliné wody stékají; kdo se odwáží rozeznati, ze kterého pramene jest též

ta

neb ona kapka ?

stupn za mezí prawau

lewau;

a

Nesíslné jsau

ml

i

by každý

posuzowatel Avzpomenauti na Shyloka a rozpak jeho,

aby z Avule winníkowy ani wíce ani

Snadno se

nežli dluh obnáší.

ekne

:

mén

laupežník: ale zlodjstwo a laupež dá se jen

w

swé a

myšlení

padnosti, když

na

pemnoho

skutek.

písn

uriti

má vvymrena

w

jak

dbáti,

Se strany osoby

;

jinak jest

w

pauhosti

urité pí-

býti svvoboda winy.

k.

p.

Sluší

na stáí, pohlawí, ^vycho-

w

bystrost rozumu,

zdrawí, na chowání

a

w

ohledu na osobu tak na sám

wání, dušewnost

inu, náwyk

newýi-íznul

tento jest zlodj,

okamžení skutku,

podobné okolnosti

,

lákání, popuzení,

ped inem a po které swdomí \vy-

swobodu powyšují nebo snižují. Se strany skutku máme uwážiti jeho šíku dle wšech dob totiž prostedk, cíle a následk. Wina jest tím

jasují neb zatemují,

,

hrubší,

dobro,

ím ím

wyšší dobro

wíce se

jest uraženo;

jí

k pojmu

blíží

swému

Avyšší

ili

pak jest

obecnému

zákonu. Znamenitá jest poslaupnost winy, jak jedna do

druhé zawádí a takoka tlaí. nemající, tak chlení k. p.

bude

asi

w

cti

na

podobn

i

tento

Nejwšednjší

a

Jako pád pírodní,

meze

mrawní míwá swé piry-

nejlewnjší wina proti jiným

sprosté nadáwání a znccliní^ kteréž zhrubne

utrháni a pasquill. Tyto urážky, majíce

wod swj astji nedotýkají

se

w

newycwálanosti než

wlastn

osoby,

aniž

w

p-

nenáwisti,

skuten

poruší

li o

o mrnwní píitcc.

nemže i pohann hodnosti swé kdo si práwa wdom kalným smje ^Ten To wšak win ulewuje ale lžím se powstným." winníka newymlauwá. Skutené rušení práwa nastáwá ublížením na jmneb šlechetný

právva; ztratiti.

,

,

,

ní.

Prwní krok je sprostý podivod ili ošizení, wylákáni

piwolení ke swé škod.

prawdiwé

Arci piwolení

toto jest

na

a jen zdánliwé, protože není založeno

daucnosti; ale podwodník šetí

aspo na oko wli

ne-

wbliž-

wtší opatrností mohl se snad proti klamu Podwod o nco powýšený jest faUoxoání wcí

ního, kterýž ohraditi.

zde šibal ješt

nedwhije

a zpronewéení.

I

wli beze wšeho

stínu a okolku; ale jen o

a stane se z podwodníka zlodj.

si

I

uraziti

malý krok

dále,

ten se ješt ostýchá,

práwo zjewn, a zahaluje se w temnost. Zdaením roste drzost, a asto okolnosti a náhoda dohání zlodje státi se Inupežníkcm, který již zjewným ná-

rušiti

a

cwiením

silím

na

jmní

lost hajitele

cizí

swé

doráží; padne-li pak na udatnau

sm-

majetnosti, stane se z laupežníka wrah.

Ublížení ale na tle, kteréž jest již doba osoby samé,

odwedení, uwedení

násilí,

wražda

jest

zloinu

proti

w

otroctwí, lidokupectwí a

práwu osoby jednotliwé do-

wršení.

Wyšší než práwo jednotliwého srostlejších, tedy

manžclstwí,

wcí w

i

jest

porušení tžší wina,

spiknutí

laupežnické,

k.

práwo p.

obcí

porušení

kuplístwí, falšowání

podobných ústawech, šejdístwí lékaské, zawádní, nakažení, bu si na tle neb na mrawech a t. d. Wyšší než toto práwo spolk a obcí jest práwo obce

hospodách, lékárnách a

státní,

a

prohešení

šení duchowního

poádku

proti

tomu

k. p. zlé

jest

i

hrubší poru-

užíwání moci úední,

uplacení za kiúwý saud, protiwenslwí proti zízené

wrch-

174

ást n. lánek IV.

nosti

we wcech

wtší pak wina rauž ideáln

spráwy, odbojnost a wzbaurení; nej-

jednot samé, kte-

jest postawiti se proti

hlawa

jest

poádek zem.

státní obce, a

skuten

>vazba a

Tuto winu jmenujeme zrádu zemskau,

zrádu welebnosti.

Prowinní

lowenstwu samému jest nesnad-

proti

né; neb žádný nemá takowé moci, aby praud djstwa

wedeného prozetelností boží til;

chtl by

to

swobodnau wdu pekupného, aby

odlaudil lásce

brého. Arci co do

by

nkdo

se

kterau by luza se

jí

rozumu

a zoru swtlost,

mohlo by se snadno

peklu,

státi

,

že

a lež ^vyhlásil za swatost,

uenost

podpírala,

klanla;

welost

schopnost ke slídní po stop do-

lidu,

zapsal

moc

aby zniil

to,

a usadil na její místo lesklost

swdomí

>\7rwal ze

zastawil neb jinam obrá-

kdo by se pokaušel o

ale,

strojila

a uplacená

na pauhém množstvví nezáleží,

ale

nebof bdí prozetelnost; ano nebude-li hospodin stawti

domu. nadarmo

usilují

kteíž

ti,

jej

stawí;

nebude-li

hospodin ostíhati msta, nadarmo bdí strážný.

Tedy

hledíc na osobu

há wyskytuje se doba šuje

w

i

na skutek

pedmtný, mno-

jednání, která winu

bud zwy-

neb umensuje. §.

Sauinni

H4.

wiinilkuw mnohých.

e

W

a rozeznali o sauinni §§. 94 a d. byla jsme jeho mnohé spsoby. Z mnohých winníkw má každý s^^'^j jistý podíl winy. Staí jmenowali tento podíl

hích

cizí ,

werších

a

cizí

híchy obsaženy byly

,

w pamtných

:

Jussio, consilium, consensus, palpo,

Participans, mutus,

recursus,

non obstans, non manifestans.

;

:

o

peneseno

to jest

17o

7nrnwní príitce.

w jazyk

náš asi takto

Dewatero

:

kdo

Jest:

welí,

Béire

ekne

kdo

radí, cliwálí, lichotí a

podíl, mlcí, nebrání,

Zjewn

w

pokrýwá,

temnu

necháwá,

nepronese.

se arci snadno, že welitel, rádce a

d.

t.

práwní mluwí jen o

win

a o trestu,

smíme podobné sauinní penésti >vedlé

sauwiny

we jménu

proroka

i

proroka, odplatu

kdož pijímá sprawedliwého

A

:

a

wezme

sprawedliwého,

kdožbykoli dal jed-

tchto nejmenších íši wody studené k

nomu

z

toliko

we jménu

uedlníka,

Ze se wláda obce

zajisté neztratí odplaty

ohlíží

uwé-

„kdo pijímá

proroka

we jménu

wezme.

odplatu sprawedliwého

bez okolk

na zásluhy,

Nebo

sauzásluhy.

i

my wšak

též

Zákon

heší, ale nesnadno jest uriti míru jeho winy.

sti

ci-

híchw

zích

nápoji,

swé."

wíce po winé, Av^yplýwá

pednost práwa a ducha lowped. zlehením; wýslown pak žádá

z jejího úkolu, brániti

enstwa trestní

wbec

zákon náš

„Není winen zloinem jen pítomný konatel, nýbrž kdožkoliwk zloin poruením radau Avyuením, schwálením piprawil, zaumysln wybídnul, k wywedení schwaln prostíedky poskytowal, pekážky odstraowal, i

,

neb jakžkoliw

pispl, k bezpenému dokonání

poslaužil,

napomohl, též kdo se

moc po ukoneném

s

konatelem naped usnesl o po-

skutku nebo podíl zisku a užitku.

Než k urení stupn winy potebí doby písnji rozjímati. §.

O Kdo kdo

toto

vvli

,

jest jednotliwé

115.

poruení, radš a podobném. swau jinému podrobuje,

jest poslušný, a

podrobení žádá, ten porauí. Ale slýcháwáme

176

ást

(Jhinek IV.

nemáš co porauet." Musí tedy ten, poraueti, nad ním býti postawen wrchností jeho; sic tu není poruení, nýbrž „ty mi

odseknutí:

kdo má práwo ili býti

11,

nkomu

jen rada, pobídnutí a podobné.

wtší zásluhu

slušný

a

porauející ili po-

31á-li

winu, ili oba stejnau?

Slušno-li sauditi porauejícího

a poslušného

jako

každého winníka jiného, tedy sume dle obecného zákona píitky, že míra winy jest stupe swobody. Jestli

wle

tedy

podrobeného wlí porauející zcela se zapla-

wí, tak že, ztratiwši samostatnost, stane se

pauhým pro-

stedkem, pak má winu porauející sám, k. p. né pes, než kdo jej poštwe, winen jest jeho uškodním. Tak býwá nkdy u lidu, že jeden druhému oddán jest bez powážení; když ale ten, komu se porauí, tak dalece i

we swdomí

svvém dozraje, že uznáwá powinnost a

boží býti nad

wli panskau

,

k.

p.

w

wli

kesfanstAMi

,

w

nmž

není žádné otroctwí, tuf jsau oba rowní, porau-

ející

i

tiž

poslušný; každý

má jednu

stránku skutku,

to-

porauející wíce úmysl, poslušný pak wíce in, a tak

A

wšak rozumjme tomu mrawníúwahy, podrobením swé pod porauejícího zámysl jeho uiní swým,

spolu iní konafele jednoho. tak,

že poslušný, schopný již

wle

a tím má úmysl i in jest tedy wina i zásluha poslušného tím srostlejší, uritjší, ím bylo toto poslušenstw swobodnjší; a poruení tím mén zawiuje, ím menší má moc nad wlí poddanau, ím mén a slabji ji zajímá; ano jestliže poruení beze strachu a bez nadje neb jakéhokoli oekáwání mže ostati i ne>vj'plnno, newáží wíce nežli pauhé pobídnutí, kteréž mže konen ;

býti také jen

marným slowem neb

žertem. Jestliže

ne-

stejné jest úastenstwí porauejícího, tím mén urité bude pi rad, schwálení, pemlauwání prosb pání, ,

lichocení a podobných, ješto zde

mén

bpvá

pautána.

wle

,

poslauchajícího

1^<

o mrawní pÍíHce» §.

O piitce whiy

116.

saudohné a wzájemné.

Winníci saudobní a wzájemní jsau samostatní konatelé

nebo každý má úmysl,

;

slenstwí

w

jednání

;

ale

w

a wí, co iní,

a

má úa-

ohledu na stupe winy

platí

má winu, kdo dje, powdomost; tato powé-

zase: Jaká swoboda, takowá wina; wétší

má

jasnjší toho, co se

domost pak jasní neb bawau,

díiležitostí

kalí se

zvvedením, stízliwostí, zá-

pedmtu;

tak k.

p.

wtší má winu,

kdo chladn, neciteln kazí žiwot toho, koho chce obrati, než ten, kdo nkde u zadních dwíek hhdá pístup; jestliže ale jen náhodn, snad losem, padlo na toho wraždit, na onoho hlídat, tím jsau sob rownjší; ale jelikož

prawda protož

jest, i

tu,

že

kdo

i

poslední doba

mže lowka

nco pedmtn wtšího

obrátiti,

podnikne,

wtší

w dobrém zlém. Nápodobné jest prawidlo pícitky w sauinní wzájemném, k. p. w bitw, he, cizoložení a t. d. I zde wtší powdomost množí winu k. p. swdce osoby nezkušené wíce heší než ona, lichotní, prosbám, pípowdem jeho konen powolná; proež i zákon náš wzal ohled zwláštní na dwata pod rokem 14tým; co po tomto roku jest pauhý pestupek mrawní, pedtím neuznáwaje u dwete jest zloin. Zdá se, že zákon ped tímto asem procitnutí plodiwého pudu, neuznáwá w smilstwu tom wzájemnosti proto skutek ten trestá na swdci, že osobu uinil pauhým prostedkem swé jest

i

,

,

chtiwosti. §.

O pitení

pauhé

Prawí se je chwalná."

:

117.

wfile beze

,.Jeslliže síly

Owšem wle

shntku a o pohisu.

nemáš, dobrá

jest

pec wle

prawda, bytnost skut-

ást

178 ku, a bez wiile i

lowka,

dostaten dokáže, že

w

i

kdo

a

to

nirawní hodnosti,

k. p.

když se

nic nestane se,

neuinil sclnvaln, nýbrž bez

horké nemoci a šílenosti nebo náhodau.

wina mrawní

Zásluha

ínek

láneJ; IV.

nemá in žádné

tomu. kdoby zabil

wfde, snad

11.

w

má u

wniti'

myšlénkách cizoloží

w s

swj ko-

mysli

ženau, cizolož-

I církew, uznáwáním ktu MTaucí žáuznáwá úmysl, pauhau wli za dostatenau, nemožný-li jest in. Prawím, nemožný-li in, jinak ale newymlauwá bezinnost neb mrtwá jest wíra beze skutku. Skutek prawdiwý jest jednota wále a inu; ale nejsau tyto doby zcela rowné; neb wOle jako hnutí wnitní již též ponkud jest in: proež in bez wúle padá na nižší stupe pirozenosti. Úmysl miže i bez inu býti dobrým neb zlým, ale in bez wle jen užiteným neb neužiteným a podobným, jako pauhá zmna pi-írodní ale do-

stwim jest winen. dostí,

.

:

brota neb zloba

wle

bez

inu

ná, protož jen mrawní, jelikož rušiti,

což

mže jen

nemže

ped

žádného práwa

Wle beze

zjewný in.

leží jen do zpowdnice, ne

saukronmá, ne zjew-

jest

skutku ná-

práwní saud;

práwa

z

ehož

nýbrž jen

rozlauení newypadá mrawnosti a rozeznání. Když se ale Avle k skutku a naopak skutek ,

k wli blíží, zrstá blíženstwím i wina: a toto blížení jmenujeme pokus. Zde již wle neostáwá we swé pauhosti. není marné pání, ale skutené chtní k. p. kdo w skutku pošle pomoc wzícímu w nebezpeenstwí, byf pomoc tato nebyla platná,

má

zásluhu.

Co wšak saudce práwní má rozhodnaut: na udání toto A chce otráwiti B, k tomu cíli nas^-pe mu do nápoje bílého prášku, jejž kaupil za utrých, ale náhodau byl to pauhý cukr. Práwo osoby J se nijak neporušilo. :

Zpowdník uzná hrubau winu,

ale

saudce

jej propustí,

dada jemu drazné napomenutí. Otráwení toto není ani

:

1<9

o mrawní píiice. pokus; ku pokusu žádá

se,

aby se

zde ostalo jen pi zlé >vli. Jina

ohe

loží

na nebezpeném míst,

in

následek. Zde již

njší ubil

jest

rozsauzení

zloinu

Nahánlo muži swaliti

i

,

aby se zdálo, že

si

za-

^jo/í-wj".

to,

sama wzala

muž

Žena ostane

ležet

jak se sebe ji

podezena

pd,

Byla nalezena

žiwot.

ohledání

Nesnad-

Jistý

následující:

ji zabíti.

o

náhodau zmaí se

ale

wzal ženu a powsil

zákonu odnesena k

a dle

ale

nkdo

když

jest již

události

mw úmysl

ženu swau,

za mrtwau. ní

poal, zde

m aspo zaal;

jest,

saudním

lékam.

Lékai žena umela teprw obšením. Jest to wražda, ili jen pokus wraždy, ili jen tžké poranní? Zpowdník bez pochybnosti uzná w tom wraždu; neb wyznáwá zloinec avIí swau a skutek jí pimený; práwník ale mnohý wykne jen winu tžkým poranním, proto že žádná rána nebyla smrtelná, nýbrž že

uznali, že

akoli

obsiti mrtwolu není Avražda,

mže

odpowdíti

muž díwe úmysl ji

Saudce hledí wíc na skutek než na úmysl; nuže zlý obsil ženu

ješt žiwau

a

ml

již

!

ml náhodný blud zmniti bytnost skutku? mže nkdy obecný saud rozumu býti pís-

což by

zabit;

Takto

njší, než zákon psaný; wšak

asowých a místních asto zase pi nmž dobrowda, hledíc na

ale tento

dle okolností

trestáwá skutek písnji,

úmysl, winníka

ponkud

wymlauwá. §.

O piitce Welký

jest rozdíl

náním, kteréž jest sáhnutí

úele

jest

118.

následku.

mezi úelem, následkem a ko-

mstek mezi úmyslem a úelem. Doúel jest pedmt dokonání skutku ;

vvinníkowy vvdaucnosti, následky pak mohau také býti

nepedwídané

k.

p.

jistého

lowka úel

budiž swé-

:

ást

180

lánek IV.

11.

wolné uškodní swému nepíteli. Prostedek jeho jest založení ohne, ale následkem mže býfi neštstí celé obce a zahynutí mnohých žiwot. Úel klamawého stro-

býwá

jení jídla a nápoje

wtší

bráti

následek

zisk, ale

škoda na zdrawí odbratelw. Spojení následk a

Kde wera a.

náhodné,

b.

dwodné.

se rozdíl tento neiní, místo

býti

míwá mnohá po-

d-

nesprawedliwost úsudku. Spojení pak

a nniohá

wodné

mže

skutk

a.

jest zase trojí

Wniíní wšude,

kowý

milné

ili

t.

j.

stáwá se tak wždycky a

wci

pirozené powahy

dle

w inu

zárodek

jest co

asem swým wyklubáwá, k. p. ená nese smrt již s sebau; býti

úel

;

samém,

následek taz

nhož

kule do srdce

se

mmže

pomstíti se,

stelce, ale newyhnutedlný následek jest

Takowýto následek musí wždy býti piten. Býwá tak, leda by nco nejinak pomohlo obrátit, k. p. noobyejného worozené dít, po^^TŽenG na míst saukromném, smrt.

b.

Spojení obyejné.

wc

práw tenkráte mže

pustém,

obyejn

lowk

a nad ubohým se wsak podhoditelka oekáwat? nemá tedy ze šastného skonení míti wý-

smilowati. Nikoli

;

zahyne;

ale

dobromyslný tamtudy

Smla

jíti

to

mluwu, akoli ponkud ulehení. c.

Spojení možné-, to jest druhau,

ale

:

následuje

zmna

mohla též nenásledowat,

k.

jedna na p.

mno-

holikráte byly prach, knihotisk, wíno, peníze

wodem

zlého

!

ale

nebyly též dobrého ?

p-

Wždy

wšechno na swt mže užíwáno býti na tu neb onu stranu, ano dowolil si básník íci: Tantum religio potuit suadere

malorum.

;

181

ÁST O

TRETÍ. wýjew

dobru dle

Ú

W

O

jeho.

D.

119.

§.

Každé poznání má dvv

kdo poznáwá, jmenujeme osobní, dru-

strany, totiž

a co se poznalo; prwni stranu

hau pedmtnau.

I když teba poznáwám sebe samého, rozeznáwám sebe co poznawatele a sebe co pedmt. Na tom rozstaupení a zase sjednocowání mysli záleží wšechna naše wdomost. Shodne-li se poznání úplné s pedmtem, jmenujeme .tuto shodu prawdii. Nápodobn jest s dobrem. Ono jest pedmtn zákon wšehomíra neb jest to wle boží, powolání wšeho ; ale w clowenstwu má swobodnau lowí silau býti uwdomno,

a na podobu

swta

ostatního, jenž poslauchá

wdomky, uspsobeno. Dobro má totiž:

1.

jak jest zákonem swta, ili o

bylo pojednáno

w

ásti

I;

2.

jak

boha ne-

tedy stránku

se

trojí,

sob;

o

emž

lowk

k

nmu

182

(yist II r.

obrátí a po

nm

w

II

byla jevvii

Když jest

i

ásti

;

stojí,

to

a

strana osobní, o které

ostáwá tedy

jebo ili spsobu, jimiž se wthije ale

ec

poznati dobro dle vvý-

3.

w

lowéenstwu.

wle stwoitelowa zákon jest obecný, lowenstwa a každého lowka. Ale zákon,

dobro co

zákon

jenž pichází k powédomosti sebe samého, jenž sám sebe myslí, slowe duch. Má-li tedy

w lowéenstwu uspsobiti

má uskutenn býti duch lowí ili pojem wbec. Jest tedy možný tolikerý spiisob, kolikerý rozdíl ili doba jest we lowku, to jest, spsoby dobra musí míti tlem a podkladem swým pomry spolese dobro;

lowka,

lowk

Známy pak

nosti lidské.

pojmu,

totiž

tedy prwní bec, pak

jsau ti hlawní rozdíly každého

obecnost, zwláštnost a jednotliwost,

spsob

lowk

dobra, když se

uskuteuje

i

zwláštní, jako jest k. p. Francauz,

glian, Slowan, a

konen lowk

Toto prawdiwé wyjewení

jest

lowk wAn-

osobný, jednolliwec.

lowí pirozenosti,

wyplnní swého powolání jest pedmt ásti Illtí. pedešlých dwau ástech doby dobra od sebe se rozluowaly; byla to tedy pojednání rozjímawá ili rozumowá; w této pak tetí sluují se jest tedy ást tato sluná ili pojemiií.

W

,

Zdálo by se, jakoby

poádek

w

této

ásti byl nej-

zaalo s dobrotau jednotliwce, a pak dalším sbíráním pokraowalo se až k saustaw loslušnjší ten, aby se

wenstwa

celého.

Wšak

ale

uwažme náležit

to,

že

jednotliwec jest wlastnjen doba, lánek jednoty wyšší, a že jen

swau saumrností

mže

býti

dobrým. Jednot-

má pirozenost lowí, prawdu swau, zákon swj uskuteniti tu musí tedy wdti, co sluší lowku wlÍAvec

;

bec.

Bez ohledu na saudobnost swau, bez poznání úd-

stwí

swého

jest

jest jednotliwec sobec; tak

i

národ, který

saumrn s jinými stawti chrám lowenstwa, sobecký; lowenstwo pak jen w bohu mže sob

nehledí

H

483

ijwod.

odpoíti. Náboženslwí jest tedy nejwyšší snaha,

proež

prawda každé jiné nábožný jest wesmrný, prawdiwý lid celku, žiwý lánek lowenstvva, inný oban swé obce, wrný milenec swé rodiny, pí-ítet pítele a dstoj;

w

sob. Jen když sestupujeme od prawprawdu stup dolejších; ne naopak, kdežto bychom nesaustawn wždy musili podklá-

ný,

urownaný

dy samé,

nahlížíme

náhledm pítomným wyšší wypjené z budaucTakowé zpátené sestawení psobí toliko spíení pochybnosti w mrawním poznání. Poíti musíme ná-

dati

nosti.

a

boženstwím, abychom widéli, že náboženslwí jest jádro

wšeho jednání. Náboženstwí o sob, co pauhé dobro, co zákon wšeho, náleželo do ásti I; zde budiž pozorowáno co wtlené, zjewné, uspsobené králowstwí boží;

lowenstwo

ukaž se nám jako swatý obecný chrám,

jehožto stawiwo jsme wšichni.

Kdo každým skutkem

nezasahuje až do tohoto chrámu,

nemže

slauti

dobrým;

poswcení skutkw. Žiwot lowí podobný jest ece. Kdo stojí u wýwaiska, nepochopuje, odkud se ta woda bere, pro tee a kam, newí-li nic o welikánském moi. Dobrowda sluná ili pojímací má tedy nejslušnjší poádek tento:

jedince zde stáwá se

I.

O

králowstwí božím, obcowání wšech dobrých, sau-

—

kdežto se

wd

lowenstvva. O a umní, prawda a krása oištná ze wšech slu-

dobí celého

pek náhodných wyjewí we swém panenstwí. II.

O spsobení již

dobra

we

zwláštních saudobích, kde

pírodní rozdílowé, prostorní a

nosti

asowé

se wtírají a podkladem se iní

chowních. Zde se pozná

:

a.

žiwot welko-obanský,

b.

žiwot

c.

žiwot spoleenský.

obanský

a práwní,

okol-

wýjew

du-

184 III.

ást III. lánclcL

O uspsobení

dobra

w

živvot saukromém, osob-

ním ili o mrawiiosti.

Že pak obecnost jen osobami se tyto

wždy k

skutená, musí

jest

obecnosti wraceti; kterýžto náwrat jest

lowenstwa

pátelstwí, a nejlibjší obraz celého

jest

manželstwí a rodina, kdežto odchowáwáním a wedením obnowiije se pHrudní

i

duchowní

LANEK O

dobru

w

Cokoliwk a

w

bohu.

120.

O

hrálowsticl božím.

w

prawdé

Wšeciino

we wýsostech

Avšechno

I.

uspsobení obecném. §.

hem

lowenstwo.

jeho; jeden den

ji

jest,

bh

jest skrze boha,

Onf

jest

a

dech jeho obži-

základ

swta,

a

swt,

Avýjew wšemohaucnosti, wšudy a wždy spoíwá na boží; ta jest tedy zákon

bo-

a hlubokostech hlásá jen sláwu

wští druhému,

wuje weškerenstwo.

s

stwoil jen pro sebe, a

swta; proež

i

swt

jest

wli jed-

pojem wšeho ili saudobí. Každá jednotliwá doba má swé wykázané postawení, swj pomr a úkol, a to sprawedlnost wšemohaucnosti a wláda swta.

nota, jest

Proto jest wesmír prawé králowstwí boží widitedlné, a

wšechna králowstwí, obce a saudobí jsau jasnjší neb kalnjší tohoto wzoru obrazy. Wesmír zajisté jest pojem nejswtjší, a tak náboženstwí jest nej\vyšší pojem weškeré innosti. zwírat,

swdomí

Ruch nebes, plodnost zem, puzení duchu, wše jest zákon boží, a w^še

r

::

:

o dohru w pádí k lit

jednomu. Laiidat alauda deum, dum sese

cíli

wýšky, prawí básník

Což bez wule

my

Cokoliwk

to s wiilí

wdmo

chowá pirozen,

se

wdomá

a

winnost wšech obywatel jsaucností samau; jest

to

wesmrnost

msta

Avšeho

se dosti nadiwiti,

ponwadž

nám

jest uložena prawda, za

našeho

Když weškerenstwo, swt, Každý

a.

jest

jednohokaždého

následující jsau jest

len (doba)

wesmrnemžeme

a

g-enius

newdaucím, že

wku

již

co by ne-

;

hlubokosti

utwoil

je

je na jazyk,

uložená

ke wšemu, a

pomr jiný jest w tomto již obsažen w nm, nemiže býti dobré. Wesmír

národu, a uložil

wšeobanobecná po-

,

každý

nost jsau slowa, kterých smyslu

nábožné, a

cit

jest

božího

pomr

konejme.

jest

nábožnost jest

Tato

stwí, cit wesmernosli.

lowku

naopak radí

a jiný zas

;

je býl,

newdomá

bylo

tol-

altm. Zpíwaje sláwu nebes skiwan tepetá se do

in

lato

Ib5

uspusohcní ohccném.

našeho

w nich

teprwa proswítající.

wesmír a jednota,

swtoobana pomry

celku, a jeho žiwot není

samodostatecný; jsaucnost jeho není osamlá, nýbrž

w

Pece

h.

jednot ale jest

rozdílní jsau

se wšemi.

jeden rozdílný od druhého, a tedy wedlé sebe,

sob

tito

rowni, ale

každý o sob. býti spolený swazek a prostedby jednotu swau mezi sebau a s celkem

Mezi nimi musí

c.

niclwí,

neb to jest pak wšechnch smíení. tchto stran wesmernosli, které se nám

cítili,

Dle

každé

nižší

sprostjší jednot wyskytnau,

w

žádá se od

každého a.

Pokora;

totiž

aby uznáwal, jak hubený a nepatrný swty shívvá

jesttwor, hledíc na boha, jenž wšechny

w

ln svvém.

Pokora jest

cit

doby

nosti a wšeniohaucnosti, a takto

proti

wšejsauc-

prwní uritost ná-

;

186

lánek

CVtsl 111.

1.

proež pýcha dowršení

božnosti,

híšnosti, a úplné

odpadnutí od stedu wšeho živvota. dete jako bh,'^ již

i

Slowa: ,.bu-

wyšší duchy, nežli jest

lo-

Avk, piwedlo ku pádu. Pokora je

b.

wšak s

pauhé dobnosti, záwislé jsaucnosti,

cit

samým wdomost swého

ale tím

wesmrnosti.

celkem ili

ím

uzná vznešenost wšehomíra, tím

líbéji

pocítí

též

údem jeho. Tímto cijmenují wážnost k sob, nachází lowk

swau hodnost, tem, jejž

sebe

sjednocení

pokornji kdo

w

celku

jelikož jest

ujistí a potwrdí

,

zmaení

Utracení sebe samého,

swau osobnost.

a zniení,

jest s

hích nejhrubší, a proto stojí wedlé pýchy samowražda a duchown lež. Jest zajisté znamenité, že nám již písmo swaté tuto pýchu se lží uwádí vv ráji pi prvopoátením pádu lowka z tchto dwau prýští se nám až dosawáde wšecka té

strany

neest. Jednotu pokory a wážení sebe

Dobe

sw. Augustin takto:

sob samému,

ale k

wýborn

jest míti srdce

wypisuje

Avzhru, ne

což by byla pýcha, nýbrž k bohu,

což jest poslušenství, kteréž jest vlastnost jen pokorných. Jest tedy

v

pokoe, divným spsobem

srdce pozdvihuje, a nižuje.

l

Zdá se

a ponížení

a vyššího

nco v

to býti

nic

co

pozdvižení, co srdce po-

protivné, aby povýšení bylo do-

vzhru;

není

nco

ale

nad

pokora podizuje vrchnímu,

boha,

proto povyšuje po-

A

na jiném míst píše:

kora, protože podizuje bohu.

Chceš velkým býti? zani od nejmenšího. Chceš budoAvati

stavení výsosti? rozmýšlej dí*íve o základu nízkosti.

A ím

kdo vyšší chce vyvésti stavbu, tím hlubší vykopává základy. Tedy i stavba ped vyvýšením se ponižuje a po snížení povstává. Wršek stavení našeho

lo7

o dohru w uspsohení obecném.

má

až k uzení boha.

dojíti

mysli na základ, a

korný

w

u se

Takowý wykopej

srdci.

že

Ale

to jest

wysoko,

od toho, jenž jest tichý a po-

w sob

základ po-

kory, a dojdeš wýsosti lásky. c.

Jednota pokory a této šlechetné vysokomyslnosti jest nalézati se

we wšech

a se

wšemi

jest láska, jakožto

obecné wazadlo

mst

mluwíce o lásce

božím.

wdomé

Arci,

sebe nalézání

pedpodobnna

láska

w

w

bohu, což

mšan

we

rozumíme jiném, kterážto wšak ,

we pírod

jest již

dwojí tauhau, jednau po stedu

krom

nmé

sebe a po

w

sob, což se zdá býti smr dwojí, ale wyrownáwá se stedem wšeobecným. Takowauto stedu

tauhau kolují tlesa nebeská okolo slunce, jsauce a wždy ostáwajíce u spsobem každé hnulí stáwá se.

wždy ze sebe Tato

wysokomyslnost (samostatnost)

pokora,

láska opakují se

w

sebe, kterýmžto

každém pomru,

a jsau

a

wšeho cho-

wání šlechetného základem. §.

O

121.

pýše.

Pokora "jest upímné uznání swé nepatrnosti ped bohem; ale ostawena sama sob, byla by rauhání proti twrci samému. K pokoe prawé musí se pipojiti wysokomyslnost, wyrosllá z poznání swé osobní hodnosti w celku. Prawdiwá pokora jest tedy následek swého postawení

w

wc

w i

sebe

wesmrném, a tedy poznání sebe zárowe jest swtozor. Pokora jest ži-

saudobí

samého, ježto

i

znání, a jest nerozdílná

od wážnosti k sobe

pokoe, ale wáž-

mysli dobré. Pýcha neprotiwí se tedy jen

wážnosti k sob, nikoliw ale není pílišnost této

nosti;

nebo

w

pýše jest

práw

nedostatek

jí

a

nedostatek

:

188

í5rts/

a

hrdý býwá proto nej-

když se mocnjší umí

nmu;

postawiti proti

byw jakýmž

trnec,

se nadýmáwá.

znak

Pyšný a

naopak wíme dobe, že cha-

takýniž spiisobem powýšen, nejwíce

Welkomyslnost a

Když jen nábožný znáwající

w

mže

wesmrnost, a po-

posauditi

prawém smyslu sebe

poznati,

sebe býti pokorným a sebe wážiti; patrno

že pojednání o pýše náleží sem, na stupe nábož-

nosti obecné,

ne

skrownost jest stálý

šlechetníka, twrdost a nádhernost wylezlého otroka.

jen wesnirný

jest,

lmeh L

a lízálek prachu,

zapení sebe samého. podlejší otrok

III.

ale

sem jakožto neest we králowstwí božím,

jen tam, kde se mluwí o slušném chowání se

sauseda k sausedu.

Koen

pýchy

jest

bezbožnost

ne-

a

wesmérného citu mšana msta božího w nmž heslo jest Bohu samému est a sláwa Pyšný Avypíná se nad jiné pro nco, co w prawd není jeho, ale boží. Býwají pak wýjewy pýchy dle pomr žiwota dostatek

,

!

:

našeho následující a.

Pýcha na peníze a mohowitost. Tento druh pýchy jest nejhrubší, a

protože

to

,

pro

umístn býwá jen w mysli slepé, se pyšný tak wysoce cení, ani

není dobau jeho osobnosti, nýbrž zcela ské, a b.

wenkow-

samo o sob bez ceny.

Pýcha na urozenost, když

lowk, nemoha

dospti

k poznání ducha a jeho swobody, honosí se tím, za sám nikterak nemže a místo by dkovval prozetelnosti, že jej slavvnjším rodem powolala ,

,

též ke slawnjší innosti, wychlaubaje se

jsaucností

s

opowržením

nkdy

se takto

dol na

pauhau sprosté,

horší jest, pánowitým milosrdenráí milostiw snížiti ke cháte, by tím wíce mohl rozkochati w citu swé

a nebo, co ješt

stwím

hledí

wznešenosti.

se

o dobru c.

Pýcha na krásu tlesnau. bližší osobé, ale

Krása tla

wychlaubati

jí

a jestliže

,

arci jest již

wýjew krásné dušewnosti,

neníli

wíce stydti než

jest ironie pírody, za niž jest se

se

\oy

uspúsohcni ohecnm.

IV

krása zjewení

jest

ducha, jest pýcha nemožná. d.

Pýcha na dary dušewní. Tato arci tak nesmyslná není jako pedešlé, wšak w jáde swém tím záhubnjší wolnosti.

neb

jedowatjší;

a

ím

kdo

jest

Wk, w nmž

njší k despotismu.

wíce zakládají na dary pírody, plodech swých

strkují

na odiw

wdeckých

stránku

a

stínu,

ješto

umleckých wy-

a

jen

w

aby se

tenái

pi

diwáku

a

umní samodo-

obdiwowání se wysokému

budil

nej-

lidé

ješt wzdá-

jest

"vvtipu,

bezjádrnosti leskl powrch,

náchyl-

i

si

od duchowní swobody. Lapají po

len \v

matka swé-

jest

nadanjší, tím

pwodce. Jinae mlmvil syn boží, neníf mé, ale toho, jenž mne pouení Mé

stateného

ka

:

slal.

Kdož sám

wlastní hledá,

od

sebe

mluwí

rýž ho poslal, tenf prawdomluvvný vosti e.

Pýcha

\v

nm

jí

wyskytuje

;

waíc

pokory jed

;

a

by

neb

i

jest,

a

nepra-

pekla

dílo

rozžírající

pojmenowati

si

w

dnw

takowých

i

dosti

w-

pýcha jest nejzname-

Tato

lásky

se

za našich

pejme

ale

cizího.

nitjší mistrowské

slowa

Mohla

farizejská.

cech slowa

swé

není.

nowjším jménem se

chwály

,

kdož hledá chwály toho, kte-

ale

,

twoíc na jazyku

k bližnímu

wazbu

lidské

,

a

w

srdci

spolenosti.

„Pane, dkuji tob, že nejsem jako ten a ten"; tof heslo farizejské, a za taulo

odsuzují bratra

swého

a

rauhawau modlilbau

pronásledují

každého,

jenž není z cechu jejich. Takowílo mají obzwlášt-

190

ást

lil.

ního boha swého

chrám

wdaiícnosti,

zwláštní církew,

a

obady,

a

lánek L

wýhradn

a

smýšlení a jednání

takowáto wýhradnost

obzwláštní

chowají

se proti

jiných.

protiwí obcowání,

Že se nahh'ží

každý skrowný

swdek wcí,

Bezbožnost

pýchy ráda se ukrýwá za skutky

této

se ní udaly.

ježto

majícími podobu nábožnosti. 122.

§.

O Druhá stránka potwrzení swé prírodé,

sehezmaru.

pokory pobožné

Ale

obecný.

lowk

e;

W

wli

skutenost záleží na

když jsau,

boží,

jest býti jen

mu

lowk

;

tím,

pirozená, ale

Pírodní bytosti

jeho.

co jsau

nemže

wšechno wede jen

powolán

co sám ze sebe uiní. Možnost byla

wli

ili

kdež jednotliwci nepicházejí k sob,

o utwrzení bytnosti swé býti žÍAvot

ujištní

hodnosti.

jest

swé

ili uznání

bytnosti

ale

plní

má wli

ím mže býti. Zwíe jest ke spsobu swého lowk jen powolán. lowk jest lo-

býti tím,

žiwota mvázáno,

wkem jestliže jím býti chce on jest jediný, který se sám mže zniiti, zmaiti; tedy již pauhé bytí jeho jest ;

pobožnost; neb jest

mého.

Ponwadž

ale

to

swobodné zachowání sebe sastránku duchowní

lowk má jednu

a druhau tlesnau, rozdílné jest tauž

sebe. Jelikož rozdílná jest

lowk jest

pi

ili blížení se

i

zachowání

nm

možnost a skutenost, a postup tchto rozpor slowe rozwinutí. Tímto

spsobem má žiwot mnoho dob má wždy tentýž sted,

jsa jeden

mrau

asowá, pominutelná,

bytost

,

a jest

rozmanitý, ale

kterýž sluje osobnost.

Tato stálost stedu jest stejnost sebe Ave wšech dobách, a

i

ta jest

duchown swobodná.

Utwrzení sebe samého

:

o dolru w

má

tedy 3 doby.

zachowání,

a.

Wšak

nost (stejnost),

191

uspsolciií ohccncm.

ale

b.

rozwinutí,

swoboda, a

má podobu

utwrzení jsaucnosti swé jest newiditedlná, a jsaucnosti pírodní

;

wyjewí se teprwa, když

a

upím-

c.

mrawnost

ní

s

jest

na-

Sebezmaru bezbožností wyswitne nábožnost zachowání. Sebezmar ili zápor sebe jest bu a. dokonalé bezbožné zniení jsaucnosti, nebo b. zmrzaení a zakrnní, neb c. odpor upímnosti ili lez, neškodnost s opak.

sebau, když

sob

sám

stane se druhým.

§.

O Každému dsiwá

jeho, a

123.

sebezmaru tlesném.

sladký jest jest

obyej

jsaucnosti

nkdo

blaženého událost hrozná, widti an

swéwoln,

zniil

o jehožto prodlaužení

Ponwadž

peují.

ili

o

wci

zajímavvé

žiwot

wyhlašují

zloin,

jiní

za nejvvtší hrdinstwí,

každý rozpráwí,

inu ješt

w

díc

než

w

každém pádu se

wbec,

a.

nkdo

dw

odsau-

úmysl pedmíniti,

a

doby sebezmaru.

Sebezmar

pak lze

pedsewzíti

wli swé

byl zajat, k. p.

mrawn

mysli,

lowk,

bylo rozwážení, když

to

ped

pi sebezmaru nesnadno peswditi. Wda pak, nesau-

Pi takowém uspsobení

*zmar

druzí zatra-

nmž

mže jistý

saudu slauiti tyto

nuiže

Wíme

nkteí

nejhrubší

wšak, že na widitedlném

nezáleží dobrota skutku, že sluší

zením poznati úmysl, o jest

za

jiní

za bláznovvstwí; jedni chvválí,

tetí wymlauwají.

cují,

swj

druzí neustále

jsau mezi lidem saudowé o sebezmaru rozliní; jej

živvot

myšlénka pominutí; protož jest pro

w nmž

nemožné pi sob, we Takowý sebe-

nejsa

w šílenosti.

pipoítati jest neslušné;

skutek swobodný,

neb není

nýbrž pauhý smutný dj,

192

ást

lánek

III.

I.

spsob

jenž pro rozeznání od

následujících sluj

slow

usmrcení sebe, protože Ave

smrt nic není,

co by na zlau winu pipomínalo. b.

Nebo

,

zcela nezaniklo za

neuhasla dokonce jiskra swobody, a ne-

zenosti,

ale pehuen jest bauí rozTakowá zajatost ducha stala se pílišnau bolestí, zdšením, wztekem a p.

doznl

ducha,

hlas

wlnného k. p.

uspsobena že ješt slunce mraky zkalené piro-

jest mysl tak

swdomí

srdce.

Arci ani zde sebezmaitel není wší winy prázden,

ponkud mže býti wymluwen, protože tyto pi každém skutku powažují se za úlewu píilky. K tmto pípadnostem pipoteno budiž, když se kdo zmaí z bludu, nepowažuje sebezmar ale

okolnosti

za zlý in, ano snad maje

za

jej

nco

chwalného,

pi tch-;

jak bylo u pohanských Stoik. Sebezmar to c.

A

píinách

ulewujících

jakási ukázalá

pirozenosti

wku

také

win

odpírá

citliwost

lowí

sluj sebebojstwí.

piswdí,

že

pi úplném rozumu

žiwotem zdejším pohrdnauti.

a

tomu:

znatel

jest

jasné

swobod

Nábožnost jest zá-

Osob-

klad utwrzení jsaucnosti svvé ili osobnosti.

lowka, prawda

nost pak jest pojem zenosti.

lo-

možno

jeho piro-

Udá-li se, že duch a tlo rozpadnau, takže

duchu zadost uiniti nelze jest to zajisté

le pohrdnauc tlem,

nejvznešenjší obt, kterau

lowk

pináší bohu. Takowýto sebezmar jest prawé nalezení sebe broty.

nost ducha d.

samého

w

bohu,

dokonalost do-

jest

Toto podniknutí smrti pro boha, pro sluj

Jen dokonalý

ped-

ohHné.

lowk

jemu swému, prawd asowau obtowati;

schopen

jest,

wnému

pednosti ducha, slabý

jest

po-

jsaucnost

k tomu

lowk

o dohru w

193

obecném.

usjíusohein

obyejný, který na šedých mezích nebe a pekla potácí se. Ale dokonalý odwrácenec od boha jest

wc

opowrhne swým žiwotem. Každá porainutelná, nemajíc dstojnosti w sob, ohlíží se po tom, od eho by ji sobe wypjila. Žiwot dotéž s to. že

brého wáží se pro ducha pirozenosti

lowí,

jenž jest jednota celé

,

žiwot ale nemrawného cení

se dle jednotliwé doby, které jeho wfile otroí tato

jednotliwá

smuje pokojí,

žádost,

na píslušný a

pedmt

zárowe na nowo

smilný, ctižádostiwý,

lakomý

;

a

myslí wládnaucí,

celau

w nmž

wenku, se

rozncuje

pimuje

;

žiwot

se

k.

p.

swj

ku pedmtm swé náružiwosti, a av ty když se ponoí, utone, stana se neswobodným. Když pak že mu ujde pedmt jeho rozse pihodí, koše, nebo pominau prostedky k dosahowání jenebo otupí síla tlesná, rozkoši slaužící, žitrapwot ne jen že cenu wydluženau ztratí, ale ho,

i

ným

stane

se

;

neb žáha,

jejíž

plamen ncwysí-

plápolajíc uwnit, na wenek nechladí se muku wždy obnowuje, tak nesnesitedlnau, že se nebýti. Takotrýznnému widí píhodnjší zisk wýto sebezmar spáchaný za píinau otroctwím zhmoždného, zhnuseného sob žiwota slowe sa-

hající

,

—

moivražda.

Samowraždy ohyzda mrawní

božnost poznáwá se dostaten z píiny;

pímá neb

jest násilná, náhlá, to

nemní

strašné

winy §.

O

rozliná jest

bezsi

pak

okolkující a krytá,

její.

124.

wHdeché platnosti ohyejných dkazu samowraždy. AVelmi

a

a

wc,

o uesluSnosti

neuznati prawdy jisté

9

:

194

ást

w

I.

neuznati platnosti jejího prowedení; jakož

myšlénky, a

widíme

lánek

Jíl.

uení

samowraždé.

o

Každý, jenž nadšen jest duchem pítomné nosti

ewropejské

božnost

,

wdauc-

založené kresfanst^vím, nahlíží bez-

samowraždy

,

ne každý

ale

dostatený toho

dwod. a.

jVkterí pravví nosti

sob

Wzíti

:

žiwol odpírá piroze-

která jsaucnost každého

,

nejsilnjším ohrazuje

žiwoicha pudem

co ale jest proti piroze-

;

Arci píroda a duch

nosti, jest zlé.

we wli bo-

ale pi lowku se býwá powinnost, pírodní stránku swau práw zapírati. Kdyby to býti nemlo, byla by pošk^^Tnau ducha smrt oblná, již powažujem za triumf jeho. Jest tedy toto proweneb se wíe we wznešenost ducha dení pehnané ží,

z níž wyšly, jsau jedno,

asto

rozstupují,

a tuf

i

;

protiwí. b.

prwod zní takto Každá samowražda stane se píinau, že nkterý pírodní pud nawyklý nad za ostatními wítziti, nemoha dojíti upokojení, jako ze wzdoru znií celého lowka. Takowá pak zotroilost wúle jest neádná, a tedy i skutek její, samowražda. To jest arci pravvda, ale zawrhujícc podrobenost jistému pudu, schwalujeme wznešenost Jiný

nad

:

každým;

—

nuže, samowražda jest patrné

opowrhnutí smyslností celau, a kdo wždy rád mlu-

wíwá o usmrcowání pudu, jen nedsledn protiwí se samowražd. Namítneš-li že samowrah utíká ped bolestí a trampotau, kdo wšak utíká, zajisté

wítzem

není.

a

takto

nestojí

nad pudem, nýbrž

se i zniuje we služb jeho; prawíš-li dleMartiala: Snadno hrdat žiwotem, trudná když nauze ho klíí. Kdo hrdá bídau, statnji ten se chowá

o

liulru

odpowí tob tím samým práwem zase to

a

19o

uspnsubeui ohecncm.

tv

že

Stoiciis,

znamená ducha wznešeného, odhoditi obnošený wetchý žiwot, jako šat zpotebowaný zpozdi;

lost pak, ne\v'yjíti

wazby,

se

ze svvtnice

zaadné,

nezprostiti

když wyjití jest možné. Co by

pak odpowdíti

mlo

se

tomu, který nesklíen bolestí,

za neslušné powažuje wysrkat íši žiwota až do poslední kapky, za estné ale,

w

odtrhnauti a ustáti

plné jarosti rozkoše a wylíti dobrý zbytek

by mohl

dwodem

pouen

strany

s této

!

Jak

býti ten,

na zpotwoený žiwot weejný, chtl se dívve úastným státi žiwota pknjšího? Arci jsau již odpowdi hotowé na

jenžby zarmaucen hledem

steré námitky;

mrech tož

zdali ale

prawí: Každý

Jiní

má

s

wzaté z tohoto

lowk

jest

w

dwodu?

rozliných po-

jinými swé rodiny, obce, národu; pro-

powinnosti k nim

oni

a

kdo wšak swéwoln ze žiwota se

nmu;

práwo k

práwo odtáhnuw se od powinného stanowišt. Wšak ale nebýwá-li asto tlu prospšnji, když

jiných

wytratí, ruší

,

odízne lánek nakažený, když se wytrhne k. p. než aby byl celému tlu obtíží? Není tém w každé obci nkdo, že, kdyby se zniil, neporušil by nejen nieho nýbrž ulehil by ? Tímto dwodem by tedy nkterých samowražda práw se

zub,

,

se schwalowala

wot

;

proež

jest

nedostatený.

W

ži-

by se takowáto pípadnost owšem teba tro-

chu lewnji posaudila

;

ale

wda

saudí

obecn

a

písn. Ze stanowišt náboženstwí prawilo se

sob

nedal žiwot,

práwo

jej zniiti.

:

lowk

bh jej stwoil, bh jenom má To jest dowedení opt pílišné;

wždyf by, jak se na

to již

asto odpowdlo, lo-

196

Cláneh

Cásl III.

wk

sice

strihati

:

wlas

ani

dwod má

odeknutí

a

,

pi-írod dle

neht sob nesml o-

ani

ano takovýto

fatalismiis

,

in

musilo by pestati; neb každý tom,

co

bh

stwoi-il;

za patau úplný

wšeho jinaení we ano wšechno inní

se

úel

lidských

I.

jísti,

jest

zmna w by híšné.

bylo

píti

Arci bezbožné jest svvéwolné rušení a kaziswtslwi,

ku

ale

poteb

prawé

má

poddána, a duch

úplné práwo

we služb

práwo, stráwiti tlo

píroda duchu

jest

zmny,

odtud

i

powinnosti.

Tato

obtná smrt

byla by nedowolená, kdyby byl

dwod

tento proti

samowražd prawdiwý. Wšak

ale

dwodu

toto

wyslowení

né

pece samowražda

;

se zawrhnauti.

To

tomu zloinu,

lowk jest

již

náboženského z hledišt

staí

i

toili se

cítili

okolo

bohw,

majetnost

náboženstwí dá ;

té

mluwíce

ostati

wka

s

obanem

že každý žiwot jest

nmž

a jsaucnost

jeho

jest

mu na wli mu zákon do

se íditi

w

dán

cha

boží.

zane-

a

rozumu; jím zná

w nmž

ale

swj

žiwot tedy

nelze

zacho-

w mst božím. Tato záiowka nezáwislost, tato ped-

prwní služba

mtnost powinnosti smrti

wle

neb naopak, wštípen

srdce a do

tomto kráiowstwí,

kona božího od

dwod

kráiowstwí božího,

sob w moc,

initi tak

nic konati bez jsaucnosli; wati, jest

porownáwání loporownání jest prawý

prwní powinnost,

lowk

cháno jest

toío

dlužno

to

lowk oban

jest

Akoliw

a

,

pojem; neb

proti

myšlénky, že

od boha wykázané stanowišt, na až k odwedení. Jest

af

jest neplat-

a

o bezbožnosti

pedbylost jest dostatený

samowraždy

obtné. Namítneš-li, že

swho

wný,

smrtí

a

lowk,

asiiau

pobožnosti jsa dle

neodchází

duod

o

w

dohru

swé powinnosti, odpowd na

sob

Avk, bera pak

aby posaudil, že

pro každého wyskytuje

služb ducha; wáwati tauto

byl

tu jist s to byl,

to,

zatím

w sob

úwahau

když ne

a

aspo

jiná,

nedokawost

s

hluboko padl

w

tento

:

w

odcho-

ta,

sob

bráti

s

rauháním se bohu.

Nesnadnost odsauzeni jednotUwých pípadu zmaru. Snadno íci

zde

125.

§.

chceš-li sauditi

i

práce dosti

se

wíru na to; žiwot

jest

CIo-

budiž tato:

to

úwahy této schopen nuže, nemá wýmluwy; uwážil-

žiwot,

neb nebyl. Nebylli, li

197

iispnsohcní ohecném-

si

wzal žiwot

swdomit,

;

ale

sehe-

nesnadno,

jak dalece se prowinil, jak

bezbožnosti. Krajnosti toho posuzowání

býwají, jedna, držeti každý sebezniar za newolné usmrcení se

w

šílenosti, a druhá,

mowraždu. To jící

i

sob

jest liché,

lowí wbec

známosti ani mysli

obzvvlášf.

zatracowati každý co sa-

ono sauzení o

Jsauf arci lidé, kteí se

w

tisícerém chov^ají

rozumn, ale w jednom neb druhém swém jako Don Ouixote mimo cestu.

chodí

že ani zanechaným psaním hodno není

witi;

nowrný swdek možno-li do

této skrýše nahlédnauti,

men sebezmaru. Zwlášt skaumejme náboženské

Kdo kdy

,

w nmž

poznal,

anem w

jest

se

králowstwí

neopowáží,

duchu nauzi

myšlení

ale

hod-

žiwota;

tam poznáme prajeho

zárodek

pcswdení

každého

skutku.

est býti pilným obúdem duchowního obco-

že jest nejwyšší

božím

wání, k tomu pokušitel pili

w

Jest též prawda,

mrawnost dosawadního

je

nema-

ani náružiwosti

netrpí,

ka a

i

:

a

w nejhnusnjší bíd Odho žiwot trapný

duchowenstwo

;

pistau-

neb na

jest jeho wlast.

:

198

ást

Arci že

tu

III.

baue

jsau boje a

mezí; u wnit

('láncli I.

wné

nejkrutjší,

slunce swítí, a

ale

wéné

jen na po-

jaro kwete.

Prawí se jakýmsi hlasem samolibým

Zda nejwyšší

statek

žiwot jest?

Ne, nejwyšší muži est.

Za est swau

dáti

w

šanc swiij žiwot, jest skwrna

nejkalnjší! Tof arci jest prawda,

est, rozumíme

jen na lují

;

ale

zwunost

a šperk

prpowdi,

a tím sebezmar

sauboj,

když tomu, co je

na rozum a jádro nemyslí, kdo hledí

z

mysli newznikne nikdy uzawení, takto

neb

tato jinak jest

dem, jemuž rozum stranný plodí pochybnosti,

se ironii samožrauta

nému

hájiti

;

stírá

swau est, náro-

a

wraucnost nábo-

schladil

piházejí se samowraždy astji.

ženstwí,

zum

W nábožné

jen mezi lidem

obbájena;

schwa-

a odtud

druhé ruky.

Stranný ro-

krásný lesk žiwota, a klaní

není diwu, když takowému

kwap-

wyžilci zdá se žiwot býti nemastný a nechutný;

wyhýralost a stranný rozum rodí mrzkost žiwota, a ne-

zdá se ku pro

prawd nepodobné

nechu

wyšších

,

že

úel

žiwot mrzký,

jem duchowní piíinau

býti

si

kdos žiw^ot wzal

Ale iní-li prázdnost

z denního se oblíkání.

mže

s

druhé strany

sklamanému

,

i

zá-

že pohrdne

lowk totiž citliwý, jenž nepojal duchownosti wného saudobí, mže se wýhradn zaswtiti jen

žiwotem. dle

jedné stránce. peklem,

a

stáwá

Wede ustawiný se,

že za toho

boj

mezi duchem a

asu

jedna, za onoho

druhá strana bojowník duchowních

mže

býti

poraže-

duchowenstwo kdy a kde zcela býti poteno, ale má tento boj swé wlny. Padne-li na chwíli strana, jíž on se zaswtil, zajde mu spasitelná hwezda žiwota, a on, nemaje oka pro celek, na,

aniž z toho wypadá, by mohlo

cen

žiwota

swého neporušenost panenskau neb manželskau,

násilím

zaufá, k.

p.

ženská, položiwši

za základ

o dohru

poškwrnéna; což

IV

199

uspsoJjcní ohecném.

když

diwii,

w

rozilenosti wrhne k

iiohaum drzého násilníka žiwot zlehený a laciný

!

jako

uinila Lucretia. Nebo když muž zaswétiw weškeru sílu swau swobod swého národu, wida zlroskotanau tuto swau swatyni, i ztroskotá žiwot swuj, dle domnní swého

zbytený, jako uinil Cato a Kleomenes. Není-li bol

již

takowý

nesmírn wywýšen nad chladnau netenost?

Který saudce šlechetný

w

stydliwostl swaté neostýchal

by se bez wýmluwy tyto hrdiny odsauditi? K slzím poschwáliti hnut bude je každý kesan wymlauwati, nebo pehledná bystejším podobného skutku nemže okem, oištným od bludu celé duchowenstwo, widí, ana prozetelnost swatá a wšemohaucí za konené wítzstwí zaruila se. boji, w ptce s otroky, bu pe-

a

;

,

W

bu

klem uplacenými

pohánnými bludem,

wot, jest swatá wysokomyslnost a okrasa ale smrt zaufalá

za

i

nechati ži-

lowenstwa,

úel sebe wznešenjší nemže za

též býti uznána.

§.

O

126.

sebezmaru duchownhn.

Zmaené tlo

w

není znieno; nebo promní se jen stupe jsaucnosti; takowý pak zmar stáwá se sewením, sklíením, zmrzaením žiwota, a známé

nižší

již

i

jest

wždy

píslowí: kdo nepokrauje, cauwá. postup, a kdo

stojí, již

—

Žiwot jest

umírá; kdo tedy swéwol-

swj žiwot zastawuje, již sebe maí. Tento žiwot pírodní jest pedpodobnní žiwota duchowního, který ne

rownž

jest postup a ješt prawdiwjší; neb tlo má wykázaný konec, ale duch, jsa obraz boží, ml by jen w bohu swé odpoinutí. Uinil nás bh dle sebe, a nemá pokoje srdce naše, až odpoine w nm. Když

:!

200

ást

lánek

llI.

I.

odíká se

se tedy duch zaslawí,

obrazem božím,

býti

jenž jest neskonený; a tím poíná sebe maiti, a umírá dle

spsobu sob možného. Duch,

dwru w

jsa

pi sob, maje

sebe, pravví ku pokušiteli

Wer

beruhigt je mich auf ein Faulbett legen,

ich

So sel es gleich um mich gethan Kannst du mich schmeicheind je beliigen, Dass ich mir selbst gefallen mag, Kannst du mich mit Genuss beiriigen,

Das

Werd

sei

mich der

fiir

letzte

Tag!

zum Augenblicke sagen:

ich

Verweile doch, du

so schijn;

bist

Dann magst du mích in Fessein schlagen, Dann will ich gem zu Grunde geha!

Zasláwka jest tedy pro ducha, co je smrt pro tlo. Zastawiti

daje

sebe

mu

mže

ducha osobního

násilník z

i

k swtlu obecnému pristaupiti

mže

zastawiti

nebrán

když

,

ustydne, a „neroztúží se

žen táhnuti k bohu".

w

neswobodný, podízen

žije,

newda

jak, bez

powolán

zenost;

má

jest

ke

se,

staí naši lepší.

:

ale

Žádný

tolik,

swobod

jest to utAvrzení

sebe

ohledem na ducha se ukázal co

in jeho ,

jest to

z nás

,

jest tedy

co nepekážení.

Duch

kteráž jest jeho piro-

wlastní.

sob;

S ohledem na tlo

swé jsaucnosti s wyjewení swého swdomí, aby

zachowání

,

mšan msta božího. Toto náswdomí swého jest písaha.

swobodný

boženské potwrzení

sám

neodolatedlnému zákonu;

jest

se jen ze sebe rozwinauti, aby byl o

utwTzení jeho jest

i

ochabnutím

Žiwot tlesný,

piinní wle swé;

piwolení k jsaucnosti jen ale

wenku, ne-

wšak

tu stranu milosti, jíž jest dlu-

Pravvili

není dobrý, kdož by nechtl býti jsa

;

o dobru

tv

"^^1

uspsolení ohecncm.

127.

§.

O písaze. Dle toho,

které strany se písaha posuzuje, mí-

s

w

saustaw wdecké rozliné místo. Bohowdec uwádí ji, když mluwí o poct dlužné bohu, práwník powažuje ji za prostedek pojištní swdectwí, dušewdce pozornost zajímá potud, pokud obady pi ní býwají takowé, že u jistého národu tak uspsobují mysl, by lnula žiwjší ochotností ku prawd. Toto uspsobení mysli jest náboženské, protože wždy probudí se památka na boha neb cokoli jest osob pisahající swatého a nejvvýše ctihodného a milého. Tímto pipamatowáním povvýší se mysl nad obycejnau pdu myšlének

wá

,

lowk,

wšedních;

wnjším;

jest, stane se

nadíti,

wyjewí

ksob,

svvobodnjším

;

ku

prawd swé,

se,

i

ní jsau

to

od swobodného pak jest se

že místo by se sobecky ukrýwal a zapíral,

smle

swé škod asné.

ke

Jest-li toto

pi

byf jen na chwíli, stane se ducho-

tím piblíží se

pojem písahy, widti

že

jest,

obady

dwod prawWyknutí lowka k

jen prostedek zbytený, když

domluwnosti jinak jest dostatený.

dstojnosti mrawní dosplého každé jest písaha, a upustiti

o(J

takowých

swdectwí

wra w

obad

wyslechnauti,

ctnost bez

i

jenž

má

samého, že jest tu

d-

býwá ke

swdka

cti

toho

,

okolk. Píše Valerius Maximus o Xemuže maudrostí a swatostí stejn

nokratowi, jejž jmenuje

znamenitého, že pedwolán k saudu, by cosi oswdil,

obyeje písahu na to slosaudcowé wšickni, okikujíce

pislaupil k oltái, chtje dle žiti.

jej,

Wšak

ale zdwihli se

aby nepisahal.

ten, jenž

Mohlo by se z toho uzawíli, že by se neostýchal slawn pisahati, nepojal

ješt dstojnost ducha swého

,

jakoby

necítil

)C

neest,

ást ni. lánek I.

202

když se prostému slowu jeho newérí. Kesan prawý, jehož mysli wraucnost cit nábožných nikdy neustyd-

w

ne,

„Já prawím wám,

zná zákona swého wznešenost:

abyste nepisahali

což pak nad

nikoli;

wra

wšelijak, to jest,

e

bu

ale

od zlého

to

waše: jist,

Ned-

jest."

lowéí, písahy drží wšak ale tím samým, jak se na slowo wzatému mflže odpustiti, též by známý nešlechetník a vv

prawdomluwnost,

tedy ohled na híšnost

;

neml

bezbožník

býti

pipuštn, protože jeho zatwrzelá

mysl žádným obiadem se nerozwlaží, než celý jeho ži-

wot jest rauhání se bohu a duchu clowímu. Koen prawdomluwnosti jest wážnost k sob, a kde ta se nea kde ta jest nachází, nenahradí jí ani písaha žádná w prawd nebude žádná muka žádné protiwenstwí ani smrt sama s to, aby jej piwedla k zapení sebe samého. Wznešené píklady neohrožených swdkw ducha swého ukázal nám až dosawáde každý wk, též i dle zewnjší podoby jsau to mén náš, w hojnosti ,

,

,

;

dušewn, snad wtší. krwawé obti, w prawd ale Wážení sebe a prawdomluwnost, dcera její má n^iií wbec krutjší ptku s protiwníky swýnii, protože skry,

,

tjší;

nebo

swt

odložiw

sprostotu

sob

hadí chytrost. Prawdomluwnost

totiž

jednu mluwiti praivdii a druhau

nawykl

holubicí,

má

stranu dwojí,

nelhati.

Tyto powinnosti, na oko jednostejné, jsau tak roz-

má obecnau má wýminky,

liné, že tato druhá

wšudy, prwní nostech

i

po

ale

práwu

toho,

jak

bu, nebo

lží

O Jest sice lež

hanebná

;

po okol-

žádá;

ale o lži platí

:

zde

Nelži,

neb maíš sebe samého.

tratíš

§.

a

vvždy a

totiž

ohlíží se

jenž prawdu

chytrost rozwažuj, co, kde a jak

bu

platnost,

128. lži. i

proto,

že

oklamáwá

bliž-

o

uspsobili mysl jeho

žádá

ního,

úmyslu;

lowék

že se

dwod

hlawní

ale

jí

swého sobelného

dle

opowržliwosti

Lež jednotliwá jest podobna k zmrzaení, wost wyrownáwá se samowraždé. Lež protiwenstwí homíra,

ducha

rozvvrhuje

w msto

Jak

boží.

jest

ode

uwádí prazlé

cíli

jenž byl od

Dospíwání k statenosti jest istní se

Ižiwý.

snaha po dobrém jest milowání prawdy, a

lži;

Nemže

stojnost jest nelžiwost.

swého, kde se

wštcm. Zápowd rozumí

a

prawda základ wše-

samo. Lež jest wynález ducha odporníka,

zaátku

prawd

zakládá se na wážení

lži

d-

tedy dobro míti stanu

rauhají a osidla kladau

sebe

prawdo-

jemuž

,

Slowo dlá muže.

maje píslowí:

lid,

se. Iži-

wýjew

jsauc

pedmt,

a

známka zlého

lež hlawní

tak* jest

tom,

lež ale co

,

proti svvédomí,

má w

zapením duchovvn zmaí

a

ziiectí,

A^jS

ohecném.

(hthnt IV nspusoltcnt

lowk

pený,

we swém slow, podleza, lichotník, zakaukiwý prorok jest ohyzda lowenstwa a zrádce

msta

božího.

nestojící

že,

Wk,

jenž nectí slowa a je

zasluhuje, by se památka jeho w^

aby se studem nepoléwaly twáe po-

stwa smazala,

tomk

otcw

za hanbu

dní nahá,

a

weejn

swé saukromnosti blíží saud,

bude

,

swých. Kde lež chodí na bíle-

w

ani

Takowé a

lak a tak

ale jest se báti

a já

položil za

té nejsa

pláe poctiwý we bezpeen, tam se již

pokolení farizejské,

bylo

podobný

slowo musí se kriti a

násilí,

ím

nad

hlásá,

jímž duch uražený zpotwoilé toto pokolení

sauditi.

káral Kristus,

Mám

w pauta wálowen-

pamti

mluwiti

jest

eník ,

odpowdi,

každý

které

wk, w nmž

wzdechna sob wyznati:

jak káže swaté náboženstwí, jíž

neposkytuje

wda,

nýbrž

nesmlý jsem, bych poklid domácnosti swé obt prawd; nuže chytrost, ukaž mi cestu,

bych jakž takž mohl

prolezli.

Zwlášt kesanu, jenž

wí,

204

ást

ni. lánek

Že jest se wíce báti boha než

nauze protiwné. Již

lidí,

I.

jest zastáwání lži

we píroku widti

jest nectné

z

pe-

možení powinnosti od nauze, která se nepíslušn wtíw duchowenstwo, místa práwního w nemajíc.

nm

rá

lowk,

duchowní, dá

jsa

mže

jen tla se

poraueti od

si

neho,

nohu o kámen, chwálil sob, že stewíce neml, byl mohl porušiti. lowk, žiw poznaw wznešenost ducha, jemu, a nezahodí sebe, stojnost stif

uin

jejž

a

by

dostojí

D-

se otrokem okolností.

mrawní jewí se tedy smlostí,

nesmlost je-

podlá zotrocilost, která sebe tak wáží lacino, že se

nezastane swobody. Lež jest ale nás

we

wlastním

swdomí

wždy

plod nesmlosti; nic

totiž,

nesmlá kiwý; lo-

tak neponíží jako

podlézawost. Jen neodwážliwý jest tichý a

wk

co

dolknauti, jako lakomec, jenž uraziw

nechtje osobnost swau zcela

zahoditi,

se odwážitl za ni tlesného pohodlí

w

weejném

auskon

Istiw a

hledí se

boji,

ani

zastání se o ni a

jakž takž

wywtiti. Nesmlec jest lhá.

Lež držíwali za dowolenau za píinau dobrého úelu, i jmenowali jisté kausky swatau šalbau; wšak o tch slow šíiti bylo by již ostudné již wí každý, že ;

dobro a pravvda takowýchto oklik a auskok nemají zapotebí. Jestif to patrný odpor, lži,

ješto dobro a

Wíf obešly

prawda

horlitel

pro

horlení wíce mate než

wání. Dáwají

nám

borné píklady

též

jest

dobrau

boká.

Mimo

to,

slowo

její

prohlášení se

žádný

wc,

že

to

samo.

nerozumné

i radí k whlasnému chozwstowatelé slowa božího wý-

prozetelnosti;

samo sebe nií;

jáde swém

poádá,

chytrým powážením okolností

již

dobro stawti na

chtíti

w

totiž,

newí;

ale

mezi obezetností,

a lží šklebí se propast hlu-

w

jistých pádech pro lež

musí lež pominauti, kde

tomu wšak

nemže

w

se nikdy

o dohru

205

nspúsohení ohecncm.

ui

wíce piložiti wíra, o kom nemohu

ujistiti,

že tenkráte

mže

lowék, chtjící jipoctiwého, míti za za wýmiuvvu swé lži, nak držán býti Nuže zase jest to ta nežli že ho okolnosti nutí. Co

lež nedrží za dowolenau.

,

nemže

aby dala pednost duchu bez wýjimky. i, co káže powinnost a co nemžeš zmniti zanech pokorn prozetelnosti boží k urownání, kteráž jest wnitní prawidlo djstwí. která se

slabost,

odhodlati

,

;

,

wdecká,

Tato písnost

ena, shoduje

se

do ko-

zatracující lež až

wšak nicmén

s

mírnau snášeliwostí

w

tch pípadnostech, když nkdo pi nepatrnosti pedmtu, ani neuwážiw, co prawí, dopustí se lži. Již to

lowk

samo, že

swého

lowk,

postižen

Takowáto

swj

wíce

lež

w

dobrý tohoto rozporu slowa a

swdomí

napomíná ku posauzení šetrnému, ješto

necítí,

we

lži,

pedmtn

obyejn a

nejwíce se zastydí.

pwod

smysln nepatrná má

neobratném rozumu než

we wli. Tako-

wáto pak nedokonalost a jako neuhlazenost pomíjí w té míe, jak duch wrcn sob, wždy wíce se sjednood

cuje a odlupuje slupky,

na

nm

projití

kalným zwíectwím

Ipjící.

§. 129.

O

duchu

lowenstwa.

Rekneš-li vjt smír neh králowstiví boii\ jest jedno; nebo kde kraluje bh, tam wšechno w jednotu lásky je smíeno. Abys pak uzel tuto jednotu, patiti musíš okem

wným, mu

celek

které

nazýwáme

tento se

zor.

Oku asowému

rozpadáwá; nejdíwe

w

a

rozu-

pírodu a

potom zase w obojím rozliuje se we, škerenstwo na zwlášlnosti a jednotliwosti nesíslné, tak že kdežto wesmír jest blažená ulšenost, poklid,

duchowenstwo

wný

;

206

ást

asowé

oko

lánek L

lII.

jen neustálý ruch, tíbení, rozwaho-

witlí

wání, boj, tu onde na chwíiku mír, a zase za chwíli wír. Zwláštní mocnost, které wýkázána jest

duch lowéí. Zde jest postawen,

jest

w

swé rozwržené

zemé za

bojišt,

aby sbíraje údy

jedno tlo, založil swé králowstwí.

prosted králowstwí božího dokonáno od wnosti, lowk pak musí

Jest tedy králowstwí jeho u ale toto jest

wždy w rozliné podob psobení jeho rznici, wda, že lišení není dobré, nýbrž shoda psobí dobro, a moc dwojitá že je silnjší než ojedinlá. Rznice rozséswé pracn

teprvva zakládati,

a

obchází nepítel, by rozséwal

wá

asem

lži,

tzí nad

w

pomstí se zase prawda,

lidmi,

a

lowk

w lowku swé odpoinutí. Zdá se nemožné, aby lowk Avbec bytowal, ješto mu

uskuteuje jen jednotliwými

se

wru,

jest

widí, oko mysliti,

ne

krom

ale hmatati,

a

obyejn

smysln

nikde

wku

již

mluwil

myšlením poznáme, jak tento

lidu

?

na newí,

neb upálí

jej

;

ale eihle

!

zase tím hlasitji hlásá se stech, kdežto

saukromn

stwí nejwíce

w

ucho,

zdá

i

mu slauží,

jak

ženjší bydlišt šlechetných

sob

i

duch

díwe

že kíže, hranice

se,

pokrm

jeho,

a

protiwen-

nám oswduje píklad roz-

šíení kesfanstwí. Chrám tohoto potách

akoli není

Arci násilníci a bludai líí na nj,

ukižují

a nátisky jsau nejoblíbenjší

w

k sluje

narstá; tento lo\^

duch wíku; a kdož

polapí proroka,

tak to-

;

pauhého neduchowenstwu

w

Musíme

asu.

lowk jednocowáním se

obecnost

rozdíly

asem lowka

že oko pod

ale

na-

arci býti

lézti

wždy

zwí-

jest to jedinká tauha lidu dobrého,

i

lidí,

lowka

jest nejbla-

kdež po denních tram-

odpoíwají; tento chrám pak jest založen

hlubokosti duše jednoho každého

wstupuje, jde

práw

k sob,

w

;

kdo tedy do

práci

asowé

mimo sebe; kdo wšak nemá schod do

této

nho

ostáwaje

swatyn

o dohru w

krom-asowé, wlee trudn nemá

a když wysychá,

207

iispúsolen! ohccncin.

žiwol swiij

ím

se

w

pítomnosti;

Jak se

owlažiti.

pracovvník radowati ze žiwota swého, když

mže

nikdy ne-

nedle u lowka? Roman, Zde již není ani Slowan ani tak neb jinak rozdílný dle spsobu pHrodníiio rozdíl jest jen mezi wtším a menším toho, co jest wšech, úcastenstwím. „Co swlékna wšedního

neslawí

šatu,

ani

;

jeden má,

i

wšem k

jiným

an jiný má, milo jemu již jest

jeho; neb

užitku,

kdož se

nemá

a což

a widí,

že on má, a tak tú milostí

jest,

eho milostí dotkne, jeho nemj za jistau citliwost

bude. Tuto milost pak žádný

mkkého

nebo

srdce;

tato

nemohauci

snésti

pohledu

mukách dušewních kochá se s tím wtší libostí. Láska k lowcnstwu jewí se žiwým úaslenslwím pi wšem, co se týká ducha swleeného ze wší obmezenosti a nesvvobody. Kdo zná jen lásku osobní, rodinnau, národní ješt nedosáhl lowka, a není poswcen. Ale náboženstwí wšeobecné, wda swobodná, krásné umní tof jewišt lásky ist lowí. Arci i tlesné bídy, asto

\v

,

,

wda

wdcem, wywolí sob ten neb wdec, tento národ wyslowuje, není wýhradn jeho, nýbrž množí se tím poklad obecný; není wda nmecká, není umní wtlí se wždy jen

jiný národ

ped

wlaské, nýbrž

dy

a

jinými ; nicmén, co tento

lowí. Kdoby

porušiti, obmeziti její

w-

ohraditi náboženstwí,

by teba jen osobu utiskowal prowinil by se proti celému neb by tento jeho skutek byl po,

lowenstwu kus, aby

mu

tedy chtl panenstwí

swobodu,

zmail

;

lowka wbec.

nepísluší íci

komu

to

pináleží

jsem, a týká se

W

této

wci

žádné-

Nic mi po tom není; af se zde

:

;

nýbrž zde každý wyznej

i

mne, co

jest

lowí.

:

pálí,

lowk

:

208

ást

aúnel:

III.

/.

130.

§.

O icd. Není zde místo stránky

a wypoítati

žiwot obanském a saukromém, civilisací a uwésti známý werš latin-

niluwiti o pohodh'

ský, jenž

wdy

chwálu

hlásati

w

hodnosti

její

peeštn

zní

Kdož znaje krásy libost, nauil se swtle pemýšlet, surowý. Ten nirawy swé zšlechtil, odbuda Bez ohiedu na zisk wédau docílený, bez ohledu 00 s sebau pináší -wyuowání a škola neb zwedenost,

wk

Avyswetliti se

že

duch sám jest

to

w

lowí

jest saudobí

wda

zde má, co je

že jest nábožné

se musí,

sob;

nejslušnjším

a tu uznati

lowího

swém odní

ducha;

wda

;

wdaucnosti, ne pak wýsledek

pil-

nýbrž snesení wšech, celé pítomnosti,

nosti jednoho,

wdaucnost iloueka

jesti to

o

uskutenní

my

Wšichni wšechen

ili

swdomí

rozum,

wdu

ducha

wku:

pírody máme do spolku,

Též

Wdau jednocuje

si

lowí

máme do spolku mní duch pedmtenstwo w

jeden

i

je

jednota pak obau jest prawda.

;

wají se, že byli jedno a tau

Wšak

jakoby se skládali, nýbrž pozná-

ale nejednotí se tak,

wdaucnost,

žiwot.

sebe a pi-

we wli

boží.

Jelikož duch jest

swoboda, tudíž swoboda pirozenost

jeho jako musitelnost pírody; tu upíti se nedá, že

ke

wd takowé

jest

obecná

práwo, jako ke swé bytnosti.

lowenstwa

picházeje wypiijuje s

úroky pak

wen

jsi

mi

úastenstwí nikoho

splácí.

si

wdy

platn

na

jiných

jest

býti

Wda

pokladnice, ze kteréž každý

swj poinek, a mže-li íci pt hi-

duchowní

Blaze jemu,

dal, eihle

má

:

pt jsem

získal.

obecné práwo, které

porušeno,

aniž

mže

Jakož pak

nemže

od

zastarati;

,

:

309

o dohru w uspsohení ohecném. tauž

mrau

úastnu,

jest

každého powinnost,

inn

stáwati se

nemá nikdo obírati se s

mohl zaneprázdnn

žeby nezbýwala chwíika

tak,

býti

pro pravvdu, kteráž jest jedinký pokrm ducha. se wšak od každého uenost

má

wýhradní, a zapotebí sti

a

jí

nemže žádnému platn býti odpuštno, a íci: Mám práci dležitjší, nemám asu wdau. Wždyf má as na jídlo a pití, jakby

což

Nežádá

dobýwá

se prací

zwláštní schopnosti,

okolno-

;

ta

arci

píprawy, ano pi wšem tom nemusí býti prawé

uspsobení ducha, nýbrž, jak widíwáme, slauena býwá s mnohau krutostí, surowostí a neswobodau. Spsobilost lowí obecnau widti jest w libosti nade wším co wští sláwu ducha, na ilém saudu a píchylnosti k ,

dobru,

prawd

pitulení k

a kráse,

aspo

pro každého,

sob wšeho,

O tom newdt,

pedpowídá budaucnost.

jest

co

hanba

pro tu obec, ježto se nestará, aby

každý o tom "vvdl; jiná pak -wdaucnost

af

rozdlí se

každému dle poteby, úadu a powolání budiž chwalné mnoho wdt, akoli >víme, že mnohá wdaucnost ;

jest

pauhá a neužitená chlauba. Jelikož

díly a.

wda lowí

mezi úastníky,

následown

a sice

Jedni jsau prawí pokladníci a množitelé, kteí sestupují až k

samým matkám

wšech moích

jsaucnosti,

slawného ducha jsau

to

to

;

jsauf

welkokupci

každý wymniti

b.

musí býti roz-

jest saudobí,

;

,

postawení jejich

s

smnky

jsau pak prostedníci

uspsobilo na wýsostech,

a

;

sebau pináší.

nasbíralo

zanášejí do

nemže úhon tak

arci

nebudiž jim k

K wymnní

potky

po

archiv wzdlanosti Avku,

jichž

ale to

a plawají

poznání,

aby zwstowali wítzo-

,

kteí

,

co se

tisícerými

wšech konin. To jsau prawí

210

Cast

lánek

III.

I.

kteí jsauce wýmluwní, mají

obchodníci ducha,

šastný odbyt, a pistihují každému dle poteby, Tito potebující zkaušejí pak

c.

dkladnost

a wytrwalost

w

žiwot hodnost,

nakaupeného zboží, pi-

wybídnau k po-

drží se jednoho, odkládají druhé,

na potebu

naprawení tetího, okáží t.

d.

tím pak

;

mraw

powstáwá

a

podstatný žiwot obanstwa, jehož

tv^Ttého a

wku

práwo

swdomí

wné

obnowená wda; lowk na swé pokroí, a angel djstwa poznamená

jest

to

a

zase

dráze

nowým

vvraubkem.

Z toho se dá snadno poznati a powinnosti

ducha.

W

wda

ducha, myslitele

b.

králowstwí

a žiwota,

lowího

zwláštní pak jsau následující:

Jest-li

proti

pomr wdy

wdce w

základu jsau to prawdomilownost a smlost

we prawd; a.

se strany

nemá nižádný ohled zainezowati zraku každé wtírání se jakéhokoli wpl^^wu jest

;

práwu

Wdec,

nábožnost a wyjewení pirozenosti

a sobecké.

lowenstwa, powolán služb od boha, nepobízen k ní žádným ziskem, jak by mohl nenáwidti tch, ježto jemu na tom samém poli pomáhají pracowati? wždyf práce jest dosti. Zpytatel swé wdy ped jiným k

jsa organ ducha

této

,

c.

tající, jest

sobec a zrádce ducha.

Wdauce,

že teprwé wšichni

chen, musíme

uznati, že jen

docházíme prawdy,

a

že

máme rozum wšewzájemným

ti-íbením

blud jest jen

hledání

prawdy. Kdo tedy záwistiwým wztekem a hrdostí, pro .marnost nebo ctižádost zatracuje, kaceuje, utiskuje bratra swého, tenf nenáleží

lowstwí

lowího

dýmá, nyje

ducha, nýbrž,

w temnici,

ješt do krá-

a se pyšn

a kdo wí, oistí-li se.

na-

Tako-

1

o dohru w uspsolení

21

obecném,

smlý

upímný bluda Aupraw Ješto hledají péí obezretnau gustin prawdu, hotowi jsauce k naprawení, když by wynašli, nemají nikoli piteni býti ku kacím. wýto odsuzovvatl, ne

ale

wzdaluje se od prawdy.

a

Ujímá se tohoto sw.

:

,

Když

wda

jest

snaha ducha, aby se wyrownal

pedmtenstwem, žádného úsudku,

swé osobní

zvláštnosti,

nýbrž

nostmi,

má

Upímný

jednotliwec bude arci

stran, jen tak,

zetel míti

práw

s

nemá wdec, posuzowatel, do žádné úwahy, pimešowati ze nad rozli-

stoje

na

jen

prawdu

wždy

státi

samu.

na jedné

že jest jednotliwec a prawda

proto,

wýrok snmu, a wšak nezadá se této stran aby se odekl wšeho badání dalšího, a nesml

Dslednost není zkamenlost; jen pilnost a snaha budiž ta sama, ale myšlénky wždy se perozujte. Zwlášt setrwání w bludu za studem jest wyznání nešlechetpestaupiti, když najde, že blaudil.

né.

Píliš

pewrácen

jiní také blaudili,

Konen

aby

niím ani

lání,

,

kdo chce

nebyli

nauzí

,

aby

jeho blud byl utajen.

powinnost jest obecenstwa

ku pijímání prawdy niatelé

se miluje

chystati

,

se

péi aby skauwytrhowáni we swém powoa

ani

o to míti

strachem

,

ani

utiskowáním.

smlého pro prawdu, kdo pihlížeti musí ku potebám tlesným a záwiseti od jiných. Stanef se asem, že bude obec

Nemáf istého

wdc

o pohodlí s

plody swými.

tel;

neb

oka, ani dosti

i

peowati, I

níkw.

nedá jim kramaiti

uitelstwí budiž sprošln bada-

uitel se

den, ješto pekáží

a

ohlíží,

mu

a

není zcela swobo-

schopnost a rozlinost

uen-

:

212

ást

111.

§.

Cláneh

I.

131.

O hrásném umni.

Pwodn chowala w lnu swém

pírodu

;

se, kteréžto

jemné

wšemohaucnost jednotu duchostvvoená rozstaupila, rozepela

póry podržely tauhu po

jich pitulení

wda,

jest

sob

;

prwní wzáAle není na

prawda.

tom dosti; wda jest jen naleznutí se, tauha chce i wzájemné proniknutí; slawnost tohoto satku jest krásné umní. Duch, pojaw pírodu a wdechnuw w ni swj žiwot, uspsobí se w žiwot jejím, a to ze žádné poteby, na žádné ponuknutí z wenku, než z pauhé lásky a maje libost ze swé pirozenosti, proež patí krásné umní do králowstwí pauhého lowcího ducha, a každý i

úastník má powinnost milowání krásy. powinnosti pochopiti

lidé,

ježto sebe

si

Nemohau

této

neoswojili, anobrž

samolib pohlédnauce na pozemské hospodástwí prawí af se zabýwají lidé, kterým asu zbýwá k zahráwání si s takowými hrakami; wšak bude-li co pro naše oko, odkaupíme jim toho. Newdí tito bohatí chu-

Umním

asi, že newšímati íkati se

si

pravvdy a krásy tolik jest jako od-

lowí hodnosti,

a že

samau pýchau

se až ke zwíeti. Nikdo se neomlauwej, že nosti pro

prawdu

bez ohledu

a o

a krásu

sob

;

každý šlechetný,

powážiti, jest

pi-ítel

snižují

nemá schop-

umje nco

a-

a znatel,

píinau posauzení wšestranného jako ke wšemu jinému musí cwien býti. Krásotworstwí jest triumf ducha, jenž wše okolo sebe dle sebe psobí. Wšak wbec ponkud jest to uznáno, protože každý hledí aspo koli za

ped jinými

se chowati píslušn a zakrýti pírodní stránku jsaucnosti swé spsobilostí duchowní. šat, postawení zení jinaí býwá w kostele na ulici we

e

,

spolenostech než

,

w

,

,

saukromné domácnosti; tím se dá-

:

o dohru w nspnsohcní ohecném.

in

dbá na krásu,

rokujeme

ím my

že

,

toto

lowk wíce

lowkem,

i

wíce

ze sebe slušný Avýjevv ducha

;

pro-

na jewo, že kde

w'á

a

co jsme prawili o

neponížili

ímž

braku,

a.

býti

a

budau zase,

bohatc

wdcích,

pée

platí též

o chléb

a pracujíce

,

,

dle

o

aby se

swého

panenskau Musu za služku a že-

mate se krasocit

Dlí pak du; jsau

a krásy,

yalot •/:áyu{oi.

umlcích, že mají sproštni

zaswcení,

i

se potomci naši radost-

ného sjednocení prawdy, dobra

nemusili koiti wášním

krásnjší,

a

spráwnjší; byfbychom

aspo dokají

jak byli pi-edpodobnni,

Konen

jest

bude wždy obecnjší

žiwot bude mravnjší se nedokali,

213

i

saudnost

se lidstwo zase jako

w

i

um.

ohledu na praw-

totiž

Umlci

a

wdcowé

krasomilstwí a saudnosti,

b. Prostedníci, c.

Obecenstwo krasomilcw. §.

132.

Pojem Církew Qr/.y.(dfbi,

dle

cirliwe.

jména eckého

evoco) znamená

tolik

a

latinského

ecdesia

co wywolání, powolání

prawí o lom zajímaw s\v. Jeroným Ecclesia et synagog^a graeca nomina šunt, et unam eandemque rem latine significant, id est conven-

nebo sbor povvolaných,

i

:

tum plurimorum ad invicem. tur,

Si

pretatur.

autem

subtilius distingua-

synagoga congregatio inter-

ecclesia convoca/io et

Et vetus quidem Dei populus ulroque nomine

vocabatur, nunc autem gratia distinctionis

noster ecclesia dicilur.

A

s\v.

iile

synagoga,

Augustin pidal k tomu

Populus veteris testament! proprie dicilur synagoga, congregatio

,

populus

riovi

teslamenli

i.

e.

semper ecclesia

2i4 i.

ást

Congreg-ari enim

e. evoca/io.

cum

bestiis,

lánek

111.

I.

commune

evocari proprium

at

est honiinibus

hominum.

est

Naše

má koen swj w eckém xvQucxog-i^án tolik co sbor neb dm pán; kostel pak w

slowo církew jest tedy

;

býwaly chrámy ohrazeny.

latinském caslellum, snad že

jména swého

Již tedy dle

ská, sjednocení lidu

wenstvva.

nábožen-

jest církew jednota

pod bohem; nuže to pojem lo-

Jestif to ale

smysl slowa obecný

zwlášt-

;

konen

ního smyslu jest církew též zwláštní;

zname-

nkdy

ná také jen sbor pedstawených církewních, též

wšech duch snažících

ideální jednotu

jsau

:

církew wítzoslawná,

rozdíly

se, jejíž

trpící a bojující

nkdy

;

jen

jednotu ili obec zemskau.

Nemže

si

lowk

pomysliti

wznešenjšího obrazu

než boha, kterýž jest sted nesmírného kola, z jehožto

nmu smují

obwodu nesíslné snahy duchw k ni rozliní

asu, národu, pohlawí, umu, sobení,

dle

pojem církwe

lowénstwa

i

pojem

wllený

a spasitel jest

w

na slowo wzaté,

pokorn

a

této

wyznáwajíce,

podrobiti,

Xoyog.

bychom ho nemohli

(Efez. 4.)

Prosím wás, abyste

hodn

šejíce se

wespolek

w

jakož

w

i

lásce, usilujíce

swazku pokoje. Jedno i

powoláni

jste

w

Pawel

chodili na

powosná-

snášeliwostí,

zachowáwati jedjest

tlo

a

jedea

jedné nadji powolání

wašeho. Jeden pán, jedna wíra, jeden kest. Jeden a otec i

ani

sw.

Prawí

slušnji wyslowiti.

waše, se wší pokorau, tichostí

notu ducha

býti

swdky

na

jim wlastní smýšlení svvé

že

ani

:

wci

jehož

,

nám

zdá se

I

pedležité

prawdiwji

duch,

usp-

hlawy a

duchem swatým. To-

slušné, odwolati se

lání

srdce,

a wšichni sjednoceni zase

tof jest

hlawa

wšich-

a wšichni sjednoceni; rozliní dle prostory,

bh

wšech, kterýž jest nade wšecko, a skrze wšecko,

we wšech

wás.

Jednomu pak každému

z

nás dána

o dohru w uspúsohení oheaum. jest milost podlé

míry obdarowání Kristowa, pro spoá-

wzdlání

dání swatých k dílu služebnosti k

wa, abychom se sbhli wšickni mosti syna božího

w

,

wku

stawy plného

215

w

muže dokonalého

—

Kristowa.

Kristo-

téla

jednotu wíry a zná-

w

,

míru po-

Rosme w nj

tlo píslušn spojené

a

sluhowání, podlé moci

swázané po wšech klaubích priw míru jednohokaždého audii,

w lásce.

wzrsttla iní k wzdlání swému Skrze jednoho zajisté ducha

poktni

jsme,

buto

wšeli-

wšecko

kterak, kterýž jest hlawa, Kristus, z kteréhožto

my

(ICor. 12, 13).

w

wšickni

buto ekowé

Židé,

žebníci nebo swobodní, a wšickni

w

,

jedno tlo

buto

slu-

jeden duch zapo-

jeni jsme. I

od swatých

sebius

a

se prohlásilo,

wání naše

koka

a

c.

4)

lowen-

jednota

k.

Eu-

p.

nemžem

odpírali

:

,

že

kesanw jméno wšem

wynasnažíme se dokázati, že

spsob žiwota není wynález

založen a proweden

lowího

tato

Akoli nedáwno toto nowé

hist.

(1. I.

jsme nowí,

otcw býwá

pojem církwe asto opsán. Prawí

stvva, tento

toto

obco-

náš, nýbrž ta-

od stwoení pokolení

již

od mužij bohu miSwatý Augustin píše: Jakožto není nižádný w králowstwí smrti bez Adama, tak i w králowstwí žiwota z poznání pirozeného,

lých.

žádný bez

Krista.

— Wšichni, ježto

ku sprawedliwí, za hlawu mají

nho, a

t.

jenž pijíti

Též jinde

d.

ml, my pak

w

od poátku

Wili

wíme

,

že

pán, nýbrž co

bylo

býti swatí po

díwe

w-

totiž

již

smyslu tom takto mluwí:

jen ty za církew, ježto poali a narození

byli

Krista.

w

pišel;

Nemjte píchodu

swatých, wšichni

náleží k církwi, nebo pijednoceni jsau tlu celému, je-

hož píše

on :

jest

hlawa.

—

Sw.

eho

Welký (hom. 19)

Církew zaíná od Abela sprawcdliwého až k wy-

wolenci poslednímu, jenž narodí se na konci swta.

:

216

Cst

lánek

III.

:

L

Kdo k tmto náhledm piswdí, wyznáwá, že pojem

jest církew

znowu

žiwlo

O

133.

nebo

w

i

že církew

angel jako jedna obec pod jedcelé. Wšak ale má teprwa usku-

obsaženo jest duchowenstwo

ní

zorná,

wná,

která se

Mezi wzorem newiditedlným

dokonením dy

a

,

tehdyf nelze mluwiti o církwích mnohých,

:

to jest církew teniti.

jak dí sw. AugTistin

,

wšech lid

ním králem

ob-

cirJiwi stanovené.

tomu tak

Jestli

ježto

,

synem lowka. §.

wzriistá ze

lowenstwa

saudobí

Kristem,

a uskutenním, djstwo; má te-

prostírá se rozwinowání,

Nemáme

církew swé djstAvo.

lowenstwo

w

sjednotí

pochybnosti,

že se

jednu obec, pod jedním pa-

stýem, duchem swatým, i oswduje lo neustálé šíení kesanstwa, kam djstwo smuje. Až dosawáde ped-

nám

stawuje se

wedléjsaucích

mohau

;

sice

w

skutku wíce církwí widiledlných

ale jelikož

ostatní býti jen

prawá církew

rozpory oné ano

jest jen jedna, i

asowé od-

oswcuje swdomí newTato pak musí míti známky následující

pory, jimiž prozetelnost boží sty prawé. a.

Jednotu, což jím

neb

;

obsaženo

organismus

žiwé tlo Kristowo

sice

roztržitému ivý_;

wýslown

jest

híšnému

,

,

jenž se

lowku

žiwot ale jest jednota

již

w

pojmu jer

saudobí ili tlo, a

nazýwá

starému

úd;

proti

lowk no-

bez jednoty jsau

údy mrtwé. Píše o tom sw. Cyprian následown Církew jest jedna, ježto wzrstem úrodnosti rozšiuje

se;

jako slunce

swtlo jedno,

a

wtwe

mnohé

jsau paprsky ale

stromu mnohé,

ale

strom

pewn zakoenn a jakož z wýwaiska jednoho pemnozí potkowé odlíkají, a se zdá jeden

,

o dohru w

poetnost

pece chowá

rozlitá,

se jednota

Odtrhni paprslek od slunce, a

nici.

317

uspúsohení ohecném.

w

nemže

stud-

obstáti,

od stromu odlom haluzku, odlomek neporoste, od

wýwaiska odlu potok, a odlauen ^^'yschne. Tak církevv pán, rozléwajíc se po celém swte pai prsky swé rozptyluje, a pece swtlo jest jedno, které wšudy rozlévvá se, aniž jednota tla býwá porušena. b.

To, co sjednocuje, stawí, obžiwuje, jest jen dobro;

nebo

zlé

jednota

w

rozptyluje

duchw,

Když církew

rozžírá.

,

jest základ a

dokonalosti swatost;

tato jest

rok celku, aniž

úd musil

býti svvatý

nost celku a i

byla,

ale že

slawná. Nyní ale pro

c.

by každý

,

místa uritel-

snmu

a

pro

se, jisté

íkali

že

nemá skwrny

jakoby

býti,

by

již

neznalosti

takowá

zjewí se

byla, až

a

slabosti

každodenn: Odpus

nám naše

winy.

Ponwadž

swatost jest duch církwe, protož snaha

zproštna

její

w

jest

wšeho zwláštního

a osobního

poznání a žiwot, wywýšena nade wším, jehož

platnost jest jen tu neb onde,

te

neb jindy, pro

toho a pro toho, tedy nezáwislá od prostory, a

osob

;

tato

pak

wlastnosl

Ouod semper, ubique hoc

d.

úd;

Augustin slowy tmito: Kdež-

piprawuje

swých má

tak

nemá

nýbrž obce, tla,

sw.

wrásky, nemá pijato

úd

tu

pipomínal jsem o církwi,

koli

a

dílu,

piswduje

neb

;

a

známswatost jest pí-

tedy druhá

Wšak ale má rozumn býti

ka prawdiwé církwe.

jest

dobro,

její

cíl

est

jest

asu

wšeobccnost.

ab omnibus credilum

et

est,

enim vere proprieque catholicum CVincent.

Ponwadž

Kristus,

bh

a

lowk,

hlawa a základ

10

;

218

lánek

CVist 111.

1.

církwe, jest nepominutelný, jest neomylné

w

vvení jejího žiwota,

zje-

i

némž wšickni rozumowé

jsau sloueni,

Zewnitrní

e.

odwodní církwe od

nutelnost jejího základu

•

Krista

a

nepomi-

slowe poslaupnost

apo-

štolská.

§.

O Jelikož

134.

powhinosti

10

církew obecná

cirhwi.

zajímá

božím

i

powinnost pauze

každý jednotliwý

obana

žiwot weskrz, protož poNvinnost

lowéí

jest tím

w

kewní, neb církew jest náboženský pojem

w

Církew jest jedno tlo,

stwa.

jsau tedy wšichni

narozením že se

nost,

údowé církwe,

a

i

cír-

lowen-

než srstají wšickni a

každý

jest do ní již

swým pijat; i jest to tedy wýborná dsledneeká na piwolení dosplého neb žádný, ;

kdo chce wyplniti swé

becky

králowstwí

samým

osamle mimo

lowí církew.

powolání, neostane soOdštípení od církwe jest

zapení synowslwí a údstwí swého w králowstwí božím. A wšak nemá se aud jen neodšlípnauti od swatého tla, nýbrž má také býti údem žiwým, inným, t. j. úastným se státi prawdy a swatosti, plniti se duchem swatým. Každý, jsa jen dobau

saudobí,

newypínati se nad jiné;

podíditi celku, jest

lowího

má

se

poslušenstwí

powinnost jeho. Církew, jsauci

nemže

wzorn

obec wšech

duchw

a tím

uznati jiné wedle sebe, neb jewila

by samé powažuje i ty, ježto se zjewn k ní nepiznáwají, za swé údy, ale bud nedozralé bud malomocné a nezdrawé, má tedy

jedna, sice

nedwru w

sebe.

Wšak

pro to

i

za powinnost wynasnažowati se, aby se

tito

zhojili

a

o dohru w HSimsolcné

,61"

zwUišInlin.

okáli, a druzí se rozechwli k žiwotii obeciiéinu, na ceniž zakládá se materská

kteréž jest

kwt

ilowenstAva

a

lásky

showíwawost

obžiwowání

déjstwí.

LÁNEK O

w

dobru

a missioiiástwí,

církewní a takoka puls srdce

II.

iispíisobení zwlášíním.

^.

O

žiwoté obanstwa. §.

135i

Pojem ohanstwa. iníme-li wšichni dohromady tcprw uolio

mu,

;

ostati

hned

osamlý.

pwodne

\v

I

jed-

nachází se každý k tomu

konci

piwtelen

swau

spolenosti,

málomocností, a piwázán k ní pi*írodním.

wí,

lowka

nesmí žádný, chce-li zadost uiniti powolání swé-

Nestejnost

powahy, poteb,

umu

síly a

a

jíž

jest

mnohým jiným swazkem

zámru, rozlinost pohla-

schopnosti pohání jej k zjcw-

nému wyznání swé nedostatenosti a strannosti a k hledání s-Nvého docelení s jinými. Takowé pwodní piwtpírodní jest rodina. Dosplostí

lení

úd rodina

se roz-

padne, a wšak jen aby se stala wícenásobnjší. diny

w^Tstá etnjší píbuzenstwo

plemene

sluje národ.

Každá strana

dina, každý jednolliwec

hledí

,

w

množstwí

Z rojistého

národu, každá ro-

pírodn

jen na sebe,

obmýšlí zisk swj, pracuje pro sebe, ale tím samým, že

má

hojnost

neho

a nedostatek jiného, ohlíží se

po

ji-

220

ást

ml

ných, by

staí ke

wšem swým potebám,

swá, a eihle

díla

síly a

Jeden ne-

též druhý a tetí,

i

se-

jsau sta-

již

!

Takto poteba a chytrost zakládá spolky; a

tenjší.

innost jednoho

protože

obcowání

každého stýkáním se

a jistý okres a

poet obcujících

wšak nazýwá

Píina tlesnému,

jinými

spolu obec.

rodina neb domácnost jest obec;

i

s

jmenuje se vvzájemné sauinní

obecnjší,

stáwá se toto

11.

za odbyt swého nabytí cizího.

jdau se a snesau

Již tedy

lánek

111.

obyejn

se tak sausedstwo etnjší.

toho, co se

w

obcowání lidském namítá oku

jest arci jen hlad

a láska a

sobctwí;

po-

máhá též návvyk a strach ale pozorn odlaupnme tuto wrstwu wšední, a uzíme, an jest to duch lowí sám, jenž pod tauto krau piprawuje swé králowstwí, jenž tuto wzájemnost pírodní iní swau kolébkau. Kde jest ;

žiwot, tam již ustaupí pauhý mechanismus,

dlebudauc-

a

prozeteln pítomnost; konec jest již základem. Duch tedy, jenž wždy jest kwt obcowání, jako duše zwíccí kwt obcowání úd, jest také ten, jenž we shromáždní lidu tajn wane, jenž we swaté ironii wyklubáwá se z wejce na hnízd sobctvví; on, len budowatel skrytý, jenž z bláta, hlíny a sprostého kamene stawí peskwostnau swatyni duchu. Duch jest ona ornosti ídí se

ganická,

stawící

prawidlo

údw,

twáiwost

,

w

síla

žiwot

spolenosti

nhož

dle

lidské

duše wzájemnosti

lidské.

rozwrhuje a samotní, a co wystawí za dne, noci roznesau

as

;

proto

spoádati, musí

i

aspo mezi pi

babíhnw neb kopiwa

wnitní prawidlo

?

Duch

jest

Protiduch strašidla

w

sebau uznati zákon obec-

jiných protiwí,

podíditi ostatní. Jak by na šípku

nikdy

a žiwotné

spolek laupežnický, chtje se na

ný, kterému se jinde a

wli

,

obec se poádá.

nebo

pro

,

musí jedné

wykwtla rže

a

kdyby toho nepsobilo

z toho

wejce líhne se sla-

;

o dohru w nspnsolcní

221

zwlnSfnítn.

wík, Z onoho wrabec, wždyf pak luebník nenachází

co by

nic,

Mže-li

býti

w

tom bylo zwláštního a nebylo

píina

toho

jiná,

nežli

lowk ?

stwí,

lidu

než

lowí

onom ? wtluje

má

býti zá-

rozliná idea, rozliný zákon? Nuže! co

kladem obcowání

w

že se

lowen-

g-enius,

Tento zor ili prozetelnost obcowání,

tento žiwot, toto tušení lorozum obecný a wle obecná jest prdwo. Když práwo jest pirozenost a wzriist lowenstwa má platnost bez wýminky, a duch jest powinen, wšecko sobe podíditi; protož má býti pinucen, kdoby toto prawidlo saudobující,

wMct, tento

,

se pipojiti nechtl;

nebo protiwowáním

se

lowí

odíká se toho, by se s ním nakládalo, jak na swobodného a na osobu. ekneš-li tedy, že

pirozenosti se sluší

práwo záleží na nutnosti, prawíš w tomto smyslu dobe nebo práwo, jsauc podstata spolenosti, nesmí trpti od žádného jednotliwce porušení nebo záwisení od jeho libosti. Tímto neiní se wšak spráwné smýšlení oban nežádaucím; ústrojí

neb nemá spolenost

musitelnosti,

býti

mechanismus,

nýbrž org-anismus,

saudobí žiwé

swobody, žiwot lánkowitý.

Práwo

nenutí,

ale spojuje

a klaubí. Tento žiwot práwa, jeho uskutenní a widitedlnost,

toto klaubení

obcí,

tato

jednota pírodní rozlinosti národu

lowím

swdomá ,

,

duchowní

národ sjednocený

duchem, národ duchowní jmenuje se

stwo. Toto jest tedy založeno na duchu národu a ní jeho

psobiwosti

;

ne na swélibé smlauw,

diwné bylo by smlauwati se o

to,

obanwnit-

nebo po-

co pirozenost a po-

jem lowéka sám sebau pináší; proež není na wli jednoho neb druhého obcowati neb nic; kdo se narodil

lowkem, úasten

žila

jeho pirozenost.

Obanstwo

jest

wšeho, co zakládá a zalo-

není jen pauhý ústaw chytrosti a

wze-

;

223

ást

lánek

III.

II.

jemného pojištní. Jest tím také ale ne dle hlawního úelu, lak jako lowek, není tlo, pece jest po,

a

nkud. Obanstwo li

jednotliwec o

mocnosti o

to,

nejedná se tu o docelení formální, nýbrž

ale

;

arci wywede wíce a dosáhne dále nežsob; jesti ono docelení osobní málo-

jehož prostedek jest toto docelení; to jest duch,

Obanstwo

ili wzrist tíowéka.

ní a pohodlí,

Nemluwí swtské, rodnosti

wážn

se dosti

je moc-

podkladek pírodní, strany

sob, ale wtlený w jisté názemském položení a jiných okolnostech

w

,

tlo

jewištm

jest jen skrze ducha

Proež

tohoto.

pednji každá newidíme

widíme

ji

i

jísti,

jelikož tohoto

píti

dle

tla

jest jen

nádobau

péi obanstwa

duchowní,

starosti jsau

akoli

a

nej-

prmysl, nápo-

patrnjší;

osobu pemýšleti neb býti pobožnau,

dobrého pece jen k

Obanstwo

,

zaujímá

záležitost

obchod a podobné jeho ale

obanstwu, jmenujíc

sice

a není duch o

ale toto

dobn

o

Má ono

nosli swíiskaii.

jm-

est,

hájí žiwoty,

jen následek hlawního úelu.

ale jest toto

a

tlesn

wi:di

se pohybowati, což u

duchu stáwá

wtlení

nemže

swého

se.

jest rozmanité,

se sprostiti,

nemže

a

nikdy

založeno býti obanstwo obecné ili wšeobec; sice by se,

ale

odporujíc pojmu swému, promnilo av církew. i

toto

zde dlužno pipomenauti, že

tlo není prawdau

ani

tyto okolnosti

Wšak

zjewné,

základem obanstwa,

ako-

píinau neb wybídnutím. Wždyf i mnohá spolen, by se stateneji bránila, nebo wzá-

liw mohly býti

zwíata

jemn

žijí

pracowala, jako

ádá pirozená

žádný neprawí, žeby

wly

weliky;

i

ty

tedy swádí a po-

chytrost a tajné posauzení užitku, to byla

obanstwa,

ani že

ale

by sta-

swobodné djstwí; jen swdomý a obecný duch mní wystawti saudobí ze swobodných avIí údu jed-

o dohru

nspsohcní

IV

Komu se myšlení toto podobn twoí pojem jeho,

obanstwu podobá,

notliwých.

o

kdo

že

si

lowího

wýjew

bude

a

vjílbcc,

mezi lotvéhtm osobním

pro

bylo jako ptáti se jest,

poteb

po užitku a

ptáti

bh

že ráil

i

Obanstwo,

ten se již ne-

:

obcovvání,

neb by jest,

to

že

ním wyjewili swau wšemohaucnost.

Pomry ohanstwa

a.

pirozený

emu lowk. On

k

a

136.

§.

lowka,

totiž jest

wtlený clowlk ne swé uprosted mezi pauhým duchem, loducha, že jest to

zívláUnosti, stoje

ivíkim

333

zívláštííhn.

a poivinnosti jimi založené. národu

jsauc sjednocení

w

jednoho

stojí:

S jedné strany pod bohem a pod

lowkem

ího obecného lowstwí

prawda a úel krá-

jest základ,

lowka

w-

low-

bec; králowstwí boží a králowstwí ducha

Jest tedy snaha pra-

zwláštního.

w

praw-

wého obanstwa, wždy wíce

a hlaub

du swau se

omlazowati asowost

zapauštti,

a

tuto

swau pramenem wnosti swého základu. Toto omlazení duchem obecnjším jest tedy prwní ob-

anstwa powinnost. Obanstwo má a

wíce nábožné a

lowí,

jakož

býti i

wždy wíce

naopak osoba

oprawdu nábožná, wždy jest nejlepší a nejwrnjší oban. Kdo není jedním, není dru-

nábožná liým

;

,

newme

mu

,

by

se

wíce. Hledíme-li s této strany,

petwaowal neuzíme

sebe

nikterak

možnosti neswáru mezi církwí a obanstwem. b.

Obanstwo

jakožto

ných, a

sob

to

lowk

zwlášlní jest wedlé ji-

rowných. Powinné tedy wzájem-

né chowání má se íditi obecným zákonem, jenž platí

w

králowstwí božím

i

w

králowstwí ducha

224

ást

lowího;

III.

lánek

I

II.

wci

když pak se jedná o

zwláštní,

býwá prawidlo smlauwau. Tito duchowé zwláštní arci se nkdy spíí a musí zápasiti o swau samostatnost, Avšak ale w Ewrop již se naklouje cloweccnstwo k wymczení boje a proléurito

vvání krvve, c.

íd

se náboženstAvim.

Obanstwo, jsauc saudobí zdrawé, musí míti wšudy pítomnau duši, kteráž jest práwo. Sprawedlnost jest tedy zdrawi obanstwa, a proto jest práw králowská

prpowed:

wysloweno.

jest

Justitia

w

norum. Práwo jest

fundamentm reg-

obci potud skutené,

Práwa wyslowení

Písná a wšestranná zákonnost anská. d.

Ponwadž obanstwo se

k

obanm

jednotliwostem

jest

jest dobrota

jest jednota

dob swých

jednotliwým tak jako ;

wšak

to

mající stránku dwojí,

jest

totiž

:

wznešenost nad osobami;

pokud zákon.

pomr

Jednota

ob-

,

má

obecnost k wzájemnosti,

má dokonalau

powinnost tchto jest

tedy podízenost, poslušnost, wrnost. Ale jednota, obec,

nemže

bez osob, jimiž se

býti

je; musí tedy uznána býti osobnost,

uskuteu-

samostatnost,

swoboda oban. Tauto swobodnau podízeností a swobodnau wznešeností zacliránno jest s jedné strany

ped

meclianismem,

a s druhé

ped

des-

potismem. e.

Obané jsau údowé jednoho tla; jedna duše a krew probíhá wšechny jest tedy jeden úd stejné ;

hodnosti jak druhý;

a

tato rovvnost není

newší-

mawost, rozwrženost, nýbrž wzújdnnost. Swoboda

má

zajisté

býti též

láskau.

nejhlawnjší

,

Myšlénka organismu jest

hledíc

spolenosti, a ku podiwu, že

na uspsobení lidské si jí

dobrowdci

tak

o doh-H w

23o

íispnsohení zwUišlnlm.

již sw. Pawel zetedln není jeden úd, ale „Tlo 12.) ponwadž nejsem rukau ne-

málo wšímali, kdež pece ji

(I Cor.

prowedl

noha,

Díli

mnozí.

z tla,

jsem

,

zdaliž proto není z

tla

?

A

díli

ucho,

z tla, zdaliž proto není

když nejsem oko, nejsem oko, kde pak z tla? Jestli že wšecko tlo jest Ale sluch? Pakli wšecko sluch, kde powonní? audy jedenkaždý z nich w tle, tak wšickni jejakž jest on chtl. Nebo kdyby byli mnozí údonyní Ale ? tlo bylo kdeby aud, den oko íci nemž tak A tlo jedno wšak jsau,

bh

zídil

wé

:

noruce Nepotebí mi tebe, a nebo opt hlawa auwíce mnohem Nýbrž wás. Nepotebuji hám býti, potle w nejmdlejší zdají se dowé, kteíž tební jsau: A kteréž máme za nejnepoctiwjší audy w tle, tím wtší poctiwost iníme, a ne:

:

poctiwí audovvé

ozdobu

naši hojnjší

mají,

po-

bh

Ale ctiwí pak audowé naší toho nepotebují pohojnjší tak spsobil tlo, poslednjšímu daw :

ctiwost

:

Aby nebyla

roztržitost

w

tle

,

audowé jedni o druhé wespolek peowali.

ale

A

aby pro-

ním trpí tož jestli že trpí co jeden aud, spolu s sláw jeden aud, pakli jest wšickni audowé

w

:

radují se spolu wšickni audowé.

Kristowo a

audowé §.

Wy pak jste

tlo

ástky.

s

137.

Ústawa obanská.

Obanstwo nota osob

;

jest

jest

tedy

saudobná jednota obcí, obec jedi

obec co

W

lowk

zwláštní proti

když jest dobrá,

osob, jiným též welká osoba. wšechny žádosti podrobeny jsau jedné

wli )C

ili srostlé

226

w

ást

jednu wuli. Tak

osobní

w

jedné

i

wli

ni. aáneJ:

welké

\v té

se

11.

osob wšechny wle

pronikají,

a

tato jest

obanstwa, Weliestwo. Wiile Weliestwa,

hlawa

a widiledl-

w jedné osob, pece jest dle pojmu svvého wle obecná, w níž uložena jest wšecka moc obanstwa, jest wšud^^pítomná w každé mocnosti. Jak rozeznáwáníe pH osobé malé swédomí a wli, tak se w ln Wená

i

liestwa, a tím zetedlnji widí tato mocnost dwojí, jižlo

jmenujeme

zákonodárstwí

Zákonodárstwí

spráwu.

a

wli stanow-

^vyslowuje a stanowí práwo, spráwa tuto

nau uwádí we skutek.

mr

jejich jest

Uritost swédomí a

mrawní powaha osoby,

mysli, twárnost dobroty: tak

pomr

a spráwy a

mžeme

již

i

wle a pouspsobenost

uritost zákonodárstwí

iní uspsobenost obanskau,

jejich

jmenowati ústawu.

Hlawa obanstwa

jest

w ní a z ní wychází žiwot sted obanského žiwota lid hlawa udluje usnesení rozum a wli teprwa platnost potwrzením a naízením^ i mže Weliest^vo tuto ;

;

mocnost

w

jistých

okolnostech zase jako

sebe neb napomoci duchu zákona

na

emž

záleží

zdálo, zrušení,

práwo

milosti^

proti

w

jeho,

které tedy není, jakby se

nýbrž doplnní zákona

domím Weliestwa. Spsoby mohau býti rozliné. , §.

zawinauti

písmen

asowého

zákonodárstva'

i

sw-

spráwy

138.

Wesmrnost a

wlastenectwi.

Kdo we wšem poínání a jednání obmýšlí jen swých a prospch, nazýwá se sobec, a jelikož každý powolán jest snahu swau obecniti a pipojowati se celku jesti sobctwí koen wší nešlechetnosti, aneb jest ješt nedosplost, protože powaha zwíecí býwá takozisk

;

o dohru

wá, aniž

pée

.c-iní

matek

retinu,

sobéctwí

úd rodiny zamezu-

Již co

pone

a

,

íkati

u nás; tím

7«y,

w národu, když maje lásku k nmu, sroste s milliony w jednu osobu. Tato láska toto srdce rozšíené, jež národ celý w sob nosí sluje ivlastenewíce

w

227

zwJáŠtním.

wýjimku hnutí a pítulnost nkterých a horliwost samc. Clowk prokluwaw zwí-

swau rozšiuje.

Avli

ponkud

je

a

usjnisoljcií

U'

obci a

,

,

diví.

Národ wšak má swé

sláwy a triumfy jeho jest

swé boly

stálé sídlo,

mly

a mají místa swá,

a strasti;

celá

zem

pomník národu, proto se penáší láska národu

i

na

zemi samu, kterau wládne, a od toho se nazýwá wlast.

Když tedy básníci welebí hory a doly, luhy a lesy, ježe jim záleží práw na tch, zera a eky, nemnme jemnému pipomínky na místa dtinstwí akoli srdci swého jsau milé; prawý básník hmotu nám sice ped,

i

stawuje, ale ducha míní, jenž skrze ni se jewí.

duchownímu ko

jest

lowk i

osoba

\v

zwláštní,

,

:

obec, národ,

a sice:

wlastenect>ví jest

a

trojí,

rozliné mohau srsti

w

zem; podobn

zbytené by bylo wykládati, neb wíme, že

které jest mezi nimi nejhodnjší;

jedno obanstwo.

wšak tomu dobe, že jak se IoAvk osobní státi

zu,

duchem, nýbrž postupowati totiž

duševvn,

lowku

jewišl ducha jeho národu. Jasobe trojí duch duše a tlo, tak i

jest wlast

nejdíwe tlesn

konen

osoba welká

a

oswítiti

se

národy

pirozeného wýka-

dle

ztužiti

i

Rozumjme nemže hned

se,

pak se uspsobiti

duchown;

tau

wzdlá nejdíwe swau zemi,

mrau a

i

hledí

prmyslu, pak šlechtiž národnost, aby prawé obanstwo našlo piprawenau pdu, na níž by chrám swj wystawilo. Když wlastenectwí ostane pi stránce pírodní, není di>Mi, že

takowá

býwá

jest zase jen

Peskoiti

se

nenáwistí wlaslí

národnost

nemže;

cizích;

wýhrada

autlejší.

—

lidumil bez lásky

k

sobctwí, byf o

nco

228

ást

lánek

lil.

národu obelháwá sebe a jiné;

lowenshví

nýbrž

není,

platný aud

konec náš národnost

ale

w

;

tom se jakožto žiwý a

lowka.

powolání

umístiti jest

k lowenstwí,

11.

Tato láska

snaha psobiti na celek nazýivá se

tato

kosmopolitismus ili slowem domácím ivesmémost ; kte-

wesnirnost

rážto

zajisté

protiwí se

pí-

wlastenectwí

rodnímu, wýhradnímu, a nemohau se snésti wedlé sebe,

odkudž snadno

ti,

a wlastenectwí

wbec

omyl.

Nebo

písn

ježto

nejen že

nejsau proti

wedlé sebe, nýbrž jsau nerozdílné.

lowkem,

zajisté býti

tedy a

tedy

to jest

wesmrným, takowé

lowí.

Ale smýšlení,

sob,

nejsau

ani

Každý

lowk

má

údem lowenstwa,

smýšlení jediné jest nábožné

wle, ješt

není dostatená,

než musí se wyplniti skutkem. Tu hned

mocnáiowé.

býti jen

Oni

lowk

pozná,

Wesmrní mohau w

že musí snahu swau ohraditi.

ku

wesmrnost

nerozjímají,

kladau proti sob, což jest hrubý

skut-

mohau králowstwí ducha lo-

co hlawy národ,

,

w^wádti uspiisobení má každý užší a užší kolo swého psobení, až mnohý newysahuje ani ze swé domácnosti. Pihlídnme wšak, bychom poznali, že se obecné smý-

zamýšleti a

wího

;

po nich

šlení jen skutky jednotliwými

nic není, když není

b

i

jeden

i

po skutku

též že

plní;

zakoenn w dobrém

úmyslu

Tak nechce

druhý jest neplatný.

;

o so-

wesmr-

nost ostati pauhau myšlénkau, jalowau citliwostí, musí býti wlastenectwím, a to nemá-li

ním sobctwím, tek

wesmrný

mj

wždy za

jest wlastenecký,

wesmrný. Oko

jest

poškwrnno

býti

základ wesmrnost.

wesmrné

a jen

národ-

Sku-

wlastenecký jest

nemajíc nikde mezí

w

swtlosti; ruka jest wlastenecká; ale co oko bez ruky,

co ruka nectwí,

bez oka? wlastenectwí

Wesmrnost

Avtlená jest wlaste-

zduchownlé

jest

wesmrnost;

wlastenecUví

zduchownlá

o dohru

w

wtlené

jest pilnost

229

uspúsohení zwjáštním.

we swém

stawu, a tato

jest wlastenectwí.

A jen

sama sebe rže,

krášlí

Kráse zahrady

Marn

srdce

Rázný k

cíli

napomže.

již

mnohé w celku pluje, pewnému wesluje. §. 139.

ClátiJtoivitost

Ziwot osobní

wka

obatistwa.

wždy podobenstwí žiwota loŽiwot zaíná tlesné, wzáwítzný s pírodau wenkowskau jest jest

zwláštního ili obce.

jemnost

úd

zdrawí tla;

a boj

jisté ústroje

dobýwají,

piosobují

nápoj, swtlo, teplo a zkrátka vvšechny žiwly; jiní tworují, jiní

žiwné ástky rozwážejí po celém tle; wšak

byl by to pauhý mechanismus,

zeteln wšudyprítomná domí se

w

krm, pe-

citu,

cit

duše.

stane

se

kdyby jím newládla proTato

tajná

swdomím,

Avláda

a

uw-

swdomi

erwánky již od wýchodu ducha. Duch oswítiw we wšem sebe, a tím uzná wše za swé a uiní to swým pírokem, ka Já dýchám, já jím, já myslím, já iádám a t. d. Nápodobn stawí sob duch

jsau

žiwot, pozná

národu swé tlo

—

swé králowstwí. Bída, nauze, poteba piwádí lidi k sob jedna poteba zrodí jich wždy wíce, pohodlí, zhýralost rozmnoží je ješt wíc; tím wším wáží se wždy tužeji na sebe; jeden neb málo jich a

;

nestaí, než jen wzájeninost welkého spolku, aby každý obíraje se jednau prací, hotowil dokonalejší dílo,

již

a

si

za to od jiných

Mymowal

Z poteby rozadí se lidé takto ce a swého piinní; rozadí

jejich

též

dle rozlinosti

se pak,

dokonalé.

swé prá-

aby psobili ce-

230

ást

lek tím dokonalejší,

III.

lánek

II.

ili télo jedno.

lánky

tohoto tla

jmenují se stawowé; kteíž jsau: a.

dobywa.

Staw

Ti zápasí se zewnejší

pírodau,

Píroda se na oko wzpauzí, aby wybízela rozum koistník, ale w prawd ráda swé poklady otwírá, ímž sama slaužíc duchu plní swé powolání. Dobýwá tedy koistník s wta chodí

po

koisti.

ším wždy ziskem, jak

s

vvtším rozumem, stáwaje

se horníkem, lowcem, pastýem, rolníkem;

w

zwlášt

pemáhá prozetelným rozumem píwzdláwá pdu a nutí ji pinášeti úrodu ne rodu dle náhody ale dle poteb jeho, proež také rolrolnictwí ;

nictwí

býwá prwní znamení národu

procitlého

k

wyššímu swédomí, b.

Staw emeslník ili petwoujících. Koist ze pírody jest jen

lowk

látka, již

dle

musí pedlati ili petwoiti. Tímto

poteb swých

pedláwáním

poíná lowk myšlénky swé zapauštti w pedmtenstwo; emeslo jest takoka zárodek umní, kteréž samo zjewuje se

emeslích

i

w as

dosplosU ducha.

poet pewelký, proež w wíce rozlinosti než pi dobýwání.

Útwor možných

jest

Dobywai, zwlášt

rolníci,

majíce

ím

lesný žiwot jakožto prwní potebu,

od jiných, a proto též mýšlení

t-

puzeni býwají k ob-

spoleenské jednoty; tím wíce

jest

pi emeslnících, kterým nejen žiwnost poskytowána býwá od dobywa, nýbrž i emeslo samo neobstojí jedno bez druhého. emesla založila msta, i jsau poátek saudobného obcowání. emeslník potebuje emeslníka, ti dobywae, dobywa pak zase náiní utwoeného z látky, k snadnjšímu dobýwání. Wšak mají-li ti s prosptoho

c.

bližší

mén

obhájiti

mén záwisejí

o dohru w uspsolení

23Í

zu-láštním.

chem dobýwati, oni pedláwati, nemohau dl swých obmeškáwati wyhledáwánírn sebe. Wzá-

má

jemnost jejich

roznasew, stredníkw

w

swtleji

Tento

staw

pro-

ohchodnichvo.

sluje

wdomý

Obchodník,

d.

tedy zapofi-ebí prosli-edníkuw,

wyméiiitelw.

wzájemných poteb, widí

žiwot národa,

již

a dle powolání a posta-

wení swého musí mezi wšemi býti i nejwzdlawždy ješt náleží jen k tlu národu. njší,

a

Nad tmi stojí áicdnici zákona a konatelé obecné wle, jsauce jako pamt a rozum národu. Jedenkaždý, busi stawu jakéhokoli, rolník, emeslník, obchodník, úedník, woják, jest clowk; má tedy weden býti nejen k povvolání swému

e.

zwláštnímu

chránn

\\ obci.

ped

býti

nýbrž

i

stawu a cechu swého.

lostí

jichž práce

býti lidé,

náboženstwí

a

má zkamen-

k clowcenstwí,

ustydnutím a takoka

jest,

clowcenstwí,

Musí tedy

w

i

a

wždy znoAvu roze-

híwati je a dowádti na cestu wdaucnosti

ku

roztržitostí iiostí

opozdilciiw a odpadlcíjw:

Tento staw jest

fdslwo.

jímž wychází

staw

obstáti

již

:

jest

swdomí

Tof jest

nedo-

ui-

národu, jest duch,

do obecnosti duchowní wiíbec.

obanský jen

žiwot

Jelikož

mže

oban, množstwím

uspsobení myslí

splcw,

w-

uchránn ped nebezpecnau swého swdomí, jež zakládá se nerow-

byl národ

aby

,

obci

powzbuzowati jiné k

každý powinen

se zaswtiti, jen tím jsa

tauto ,

údem

lánkowitostí

jednomu obce.

z

tchto

Poáten,

swdomí obanské w národech rozwinulo, uroúad osoby již narození; syn nastaupil powinnost

nežli se

walo

otcowu

a

zddil jeho

Co wšak národowé dospli k uznání swobody, wolí staw, saud dle swých schop-

práci.

k smýšlení duchownjšímu každý samowoln

swj

a

232

ást

lnncJc

JII.

emu

11.

ností a náklonností,

k

nosti boží powolán.

Wywoliw sob

posauzení a

stawiti obci k

tedy saukromní nýbrž

by byl kynutím prozetel-

má

staw,

ped-

se

in

Tento

powolání.

není

obanský, ponwadž newolí úd

powinnost swau pro svvé pohodlí, nýbrž pro dobro obce, aniž nic

má

,

wým

býti na

nm,

w

nebo jsa

obci,

i

a

má

úd obce,

jaký slaw neb

údem

býti

ži-

ne ale mrtwým, neb jako' mýlí a hmyz, tla obce

bez >yzájemnosti a

mže

w

chce-li wstaupiti

íci

Ty

:

jsi

obtížný obci,

Kdo sob

srostlosti se pichycující.

zbytený, byl

ten

ano snad

a budeš,

jsi

stojí nejnížeji,

jakkoliwk by se

wypínalj jinak ale slaw wyššíjest ten, který

stojí blíže

stedu obanského, ducha národního, sebe wdomébo, a tedy mén již prostedkem jest jiných. Co ale do hodnosti wnitní, wyšší jest ten, jehož láska a wlaste-

pi tom jasnjší. Tlo jest newe kterém pewahu má ta neb ona doba; jest smrnost úd, totiž jednota pi rozlinosti;

nectwí jest Avraucnjší a

zdrawé, zdrawí

podízen

mže

býti ten

otrocky prwní, ani

wládnauti

a

hrd

samot.

Uznawše powolání jednohokaždého cowání

a

piinní, aby uskutenn

národu jeho,

již

máme

wíme, jak

dwodu

jakéhokoli

wšak ne

140.

§.

O

onen,

druhý.

a

lowka

wTplnn

posauditi

ty,

k ob-

byl úkol

ježto z

pauze osobního, wyhnuwše se spo-

swj o samot, zbytený. Osamprostedek mrawního utužení budiž arci do takowé panšt wodí duch aby upewnil

lenosti, tráwí žiwot lost

jakožt.0

schwálena

;

,

swé swdomí, poznáwaje sebe; osamlost wšak co wylauení se ze wzájemnosti

údw

jest auhonná.

Chce-li

:

o dohru w

lowk kdy zmužile

2ióó

uspúsohcni ztvláštním.

na jewišl djstwí wystaupiti, wzdal

um

se

díwe swétského

w

neroztržité osamélosti, naslauchej zde hlasu, jenž se

w

ozýwá

hluku,

a sbírej

a wši sílu

swau

padaje s nebes, wybízeje k wznešemarný štbet vv tichosti, w které se blíží k tob duchowé dob minulých a budaucích. Seti zde s srdci,

nosli; udus

duše swé, co se nachytalo na ni wšedního prachu,

wyswitne jádro bytnosti twé,

kteréž jest

w

jehož pohledem okeješ, když

m ochabne

síla

a

smlost

wra

mysle cesty žiwota platného,

nech ducha swého

w

estný

se

klíiti

zápasu se synem ze-

Zaswt

twá.

,

a

twj wzor,

se takto a roz-

se do spolenosti,

a

aby wyrostl a byl strom

zahrad lowenstwa.

n,

O

žiwot obanském §.

éili

mezi sehau.

a powinnosti, ježto wypadají z

anské jednoty

a

oban,

oban.

14i.

Pomry oban Práwa

poméiech

jmenují

pomr

nkteí práwa

ob-

lueej-

ná, založená pak obcowáním oban mezi sebau saukromá. Tímto slowem lépe jest poznamenati mrawnost, kdežto se lowk pauze o sob ili saukromn chowá;

mšan

žiwot pak jest obcowání. Zákon a prawidlo wzájemného chowání uložen jest w pojmu jejich pomru. Wíme-li dle rozumu, co jsau mšané, wíme již tím samým, co býti mají dle skutk. Mšané jsau údowé jednoho tla hledíme-li tedy na celek, jsau

mšan ;

jedno,

ale

jest jejich

mezi sebau rozliní.

Dostáti

swému pojmu

práwo a powinnost, slowo pak na

to jest

234

lánek

Ctist lll.

II,

Samostatnost,

a.

Wzájemnost a saiiinnost, druhému pipojiti, Takowá rownost wzájemnosti jest b.

totiž

má

zadati.

mšanská

jest ledy duše a

zákon

ne

Láska

mšanského

žiwota.

:

Že se zdržuje od protiwenstAví, která by se mohla initi, to jest

an

zápor nenáwisti

newšímawosti. Ob-

a

laskawý neruší práwa jiných. Tato šetrnost na-

zýwá

se spraiiH(llnos(,

mezení

in,

jistých

stanowných zákon, nesesniilníš a

a proto že

jest

wy-

nepokradeš

k. p.

i

obyejným obsahem ,

nezabiješ,

d.

t.

Druhá stránka lásky naproti pauhé piinliwost,

jen

jest

dá se weskrz uriti a tak

proež

wynutiti obranau,

b.

ale

láska.

Každá láska jewí se spsobem dwojím a.

wšak

se jeden ke

podporowáním, chránním ní dobrotiwosti jest

šetrnosti jest

zjewná napomáháním,

dobrotiwost, a

t.

d.

Možnost zjewe-

neuritedlná a zmitedlná av

každé pípadnosti jen zwláštním swdomím, protož nehodí se za obsah zákona, jest

wšak dopl-

nní jeho

písmeny, jsauc neustálý duch jeho.

doplnní

a

zdušewnní zákona psaného

Toto

jest sluš-

Aequitas cst correctio ejus, in quo lex de-

nost.

ab universalitate.

ficit

Když sprawedlnost

a dobrotiwost,

šetrnost a sluš-

rozluopoctn jménem dobrého obana,

nost jsau jen strany pojmu jednoho, nemají se wati, a tedy

nemá

býti

—

ano takowéto chokdo jen nelaupí, nekrade, nešidí wání není ani prawé plnní zákona ili zákonnost; neb

zákon nechce

písmen bau, ano

býti

bez ducha

uzawíti, tak že i

protiwí se,

,

nkdy

jen

že ho

nemže w

ostane prázdnau nádo-

odkudž powstalo píslowí

:

Sum-

o dohru w

mum

jus

zákona

summasaepe a

zcela,

>iS]msohi'ní

wzdej se písmen

to jest:

injuria,

odpadneš asto od práwa zcela.

K úplnjšímu

poznání náležité šetrnosti

wosti poti-ebí jest poznati doby osobnosti, titi a

a piinli-

které se še-

podporowati mají; kteréž jsau:

Doba prwní jsaucnost wiibec

a.

<6o5

zwlŠtním.

ili závot iHcsjuj,

,

pírodní jewišt ducha. Dašavnost^ kteráž, jsauc prostednictwí mezi

b.

lem

Dnchoivnost

c.

s

t-

jest jen rozwíjení.

duchem,

a

jedné strany co wdaucnost,

s

dru-

hé co wle. d.

Jednota wšech dob ili osoba, samost.

e.

Osoba

f.

Mimo

w

pedmtenstwu,

osoby usnésti nostech,

ímž

s

jestymw/ její.

ježto

toto jednání wiibec

mohly se

poznanliwé

strany chovvání se

jedna zawáže

w

wle

jistých okol-

druhau, a sta-

nowí práwo a powinnost. Takowé usnesení widí jmenuje se smlamva. §.

Powinná wzájemnost

s

142.

strany žiwota tlesného.

Žiwot obanstwa jest žiwot wšech tedy hlawní záležitost obecní,

ped

hájiti

zniením, úrazem, nákazau;

i

oban.

Jest

žiwoty jednotliwé

iní

to

každé ob-

anstwo zízením spráwného léitelstwa, ustanowením obhájc zdrawí a hrožením trest na proAvinní proti tomu. Wšecko toto jest dle pirozenosti obanstwa též wesmsné, ale nebezpeí jest urité místem osobau, ,

náhodau

;

protož nuisí se nejbližší obec malá, též oso-

piinliwé pcswditi. Zdrželiwá stránka: ^Nezabiješ, neuškodíš", newystaí; každý se ba o powinnosli

má

piiniti,

této

aby co žádá pro sebe,

stalo se

i

druhému.

236

ást

Kdoby prawil páh',

ni. láneh

si

ne-

Na tle nemže žádný

druhých, neb bolest jednoho jest

w

rawost druhého. Zachowání sebe samého jiného

t

každý hled na sebe, a nehas, kde

:

neznal by swého powolání.

úd newšímati

11.

i

obci

chu-

nemá

Já a ty jsme

základu než zachowání bližního.

rowní lidowé celku, a není hodnost naše pro celek rozliná;

pro kterau

zdrawí swé, pro chrániti.

píinu tu

samu máš

Widí-li kdo,

neb zloba

strojí

i

bližního

ana nezkušenost,

žiwotm

swj

chráníš žiwot

tedy

a

neb obana newdomost

nebez-

a neporušenosti jejich

peí, a nepispje k pouení, uchránní jest nešlechetník; kdo wí o prosledcích, aby bud umenšil nebez,

peí

nákazy, nebo powýšil statenost tlesnau, a

jewí

weejn,

jest nešlechetník.

jest pozorowati kroje šat, tance,

newy-

Zdrawowdec powinen hry a

t.

d.,

luebník

wšímati si strojení lék, pokrm, nápoj, pírodowdci >A^bec rozšiowati známost pírody, by sprostý dl, eho se má wystíhati; zwlášt lékae powinnost

w-

istjší jest,

nemoci pedcházeti šíením

píslušné spráwy žiwota, seznámením se

sti-ídmosti

s tím,

a

jak se

nemoc oznamuje, jakých prostedk prwních má se užíwati pi náhlém nebezpeenstwí. Obce pak jsau powinny, zíditi ústawy pro

uzdrawení a rozmnožení zdrawí: ne-

šermowny, weejné uení pro lékae, báby, obsluhowae a podobné, i starati se o to, aby rodie chudobní, šatem, pokrmem, bytem namáháním neuškodili plodu swému a nezlehowali po-

mocnice, lázn, plawárny,

tomstwo. §.

Powinná wzájemmst

143. s

strany dušewnosti.

Powinnost peowati o žiwot a

o

zdrawí jest na

o dohru w uspsohcní zwlšlním.

podobu nejhlavvnjší,

znien

a wražcia

lowk zcela;

jí

me, že prawá

lowí

ale

wina nejhrubší, protože

pihlédneme-li

pozná-

blížeji,

bytnost jest duchownost, a

prostedek;

tlesný jen

237

živvot

zmaiti tedy duchownost jest

Ducha usmrtiti jest nemožno ale možno zabrániti wzrst jeho. Jest tedy wtší zásluha peowati o rozwinutí ducha než zachowání tla. Dít obmeškáno tlesn, musilo by zahynauti, ponkud ale jest pece možné, že by se shodly tak šastné okolnosti zloin ješt wtší.

,

pírodní, jimiž by mohl osielý žiwot powrženého nc-

mluwátka

uchowán;

býti

než k žiwotu duchownímu

procitnauti bez spolenosti lidské

Pokrm

a teplo

mže

zhola

jest

dítti poskytnauti

i

nemožno.

howád-

útrpné

píroda pi wšem bohatstwí není

aby koho wybídla k duchowenstwí. Duch jen duchem procituje, spolenost duchown powzbuzených jest kolébka

ko

ale

;

celá

naopak jen duch spolenosti

jeho,

a

woch

taulá se o

je

samot neb

s

její

zase jen duch.

pedmtným. Prwní Proto

swádí,

Di-

ím

kdo

rodinau swau;

duchownjší, tím pítulnji má se k

osobní iní se

s to,

obci,

tau duch

dležitost ducha jest

dbá církew,

obanstvvo

,

obec,

rodina a každá oswícená osoba nejwíce na wychowání

mládeže ili na rozwinutí ducha k samostatnosti.

Toto

odchowání, wycwiení jest záležitost a powinnost obecní,

ne pauze saukromá. Církew wzbuzuje ducha nábož-

nosti a

lowenstwí, a odchowáwá k samostatnosti w Obanstwo stará se zízením uitel-

králowstwí božím. stwa,

aby

býti žiwé i

si

mládež piosobila schopnosti, by z

údy loiveka zívlášiního

dle rozlinosti jednotliwých

dy zwláštních obcí, pro

úely

zwláštní,

prmyslné,

dle

ní

obanstwa

mohly

wbec

staw. Powinnost jest tepro zwedení wbec a

založiti školy

školy úednické,

hospodáské,

i

školy obchodnické,

musí každý pinucen býti

238

ást

CUnch

lil.

II.

krom wule swé Avlastní s\vé rodiny, aby se úasten sfal tohoto pouení, ponwadž toto pinucení jest wlastochránní osobnosti, mající na swéwohiém neroi

n

zumu úhlawního nohokaždého ností osob

nepítele.

jest

záležitost

nabýwá obec

má

obecní záležitost

Prawíme, že zwedenost jed-

ji

neb jen zwede-

obecní;

duchownosti,

takowau

a za

jedenkaždý powažowati, a uznati

powinnost, šíiti oswetu bez ohledu zisku dle swé dosplosti. ale

bda

oban

„Káži-li

dobré,

za swé prawidio.

w

klestila cestu

zarueno znání

uení

se

dobrému

bylo

Když by

samostatného

wítzstwí

i

Zatemtiihtwí.

we swau

chlubiti,

uznej každý

oswta obecná proúd, tenkráte by

i

w' obci,

ale

bez po-

mnohému

záhubu.

144.

Oswta. PewabHelsiwi

jakkoli k

a to platí

ím

podáwají se zástupowé

§.

Bud kdo

si

to

srdce a hlawy wšech

peludu, jdauce za ním

jiný,

nemám

by mi bylo, kdybych nekázal,"

druhému podobný, pece jest Kde wšak se uspso-

o wdaucnosti.

bení myslí stalo záležitostí obecní, tu jsau rozpory daucnosti welmi prospšné, jsauce též

w-

znamení zdrawé-

ponwadž rozwahau weejnau rozwdaucnost a otírají se plewy od jádra. Tato rozwaha a rozepe jest wýjew smlosti prawdy. Kde wšak uspsobení mysli zanecháwá se jednohokaždého soblibé sauki"omé péi, odlauí se wdaucnost osobní ho národního ducha, mílá se

od praudu obecního, národního swdomi, a toto rozw rozlinosti ízené náhodau, powzbuzení,

padne se

pedsudkw,

marnosti, leskniwosti, peludu, zištnosti a

podobných osobliwostí;

na místo rozpor zdrawých,

schopných ke spojení se

w

saudobí jedno, naslaupí ne-

o dohru w uspusoleuí

kých

sob

o

usiluje

wýhradn opanowati

a

každá

nepátelské strany, ježto

prothvy a

snášeliwé

ioy

zwhislitím

sauw-

lilawy

každá wyhlasuje se za jedinkau majitelkyni prajiné pak smýšlení za temné a temnocliti-

;

wúho swtla, \vé.

Tenkráte wšak, jelikož prawdu mají za hotowau,

nemožná,

jest shodnost

a

skaumáni ^vcí bez ohledu na

osoby uslaupí pemlauwání osvvétu a pi-ewabifelstwí.

asu

wírem jistého znam jiný, a

wábení

,

wádní wyznawa. Úkazy Z

wyvvýšeného, mají Zatemnilci jsau

sice:

zateninilstvví,

nestranného

liledište

pe-

násilnému

a

nazýwají

tyto

nad

,

slowa

tato

wý-

kteí se pro ja-

ti,

kýž takýž zisk wynasnažují porušiti rozum a swobodu má každému záležeti, a tímto spupoznání toho, na

em

sobem roziliti ducha, by se obrátil sám proti sob a mail sebe. Do slow náboženstwí, ctnosti, práwa, hod-

lowí, wdy

nosti

zuinný to

wc

rozladní a pošmaurnosti

w

wede-li se jim, jest stejný, a

tajn porušený,

dwru w

samu jedno, iní-li ze sobctwí, z otroctwí nebo

pak jest pro

lidstvva,

umní nalévvají swdomí a

a

aby zmátli

obsah,

wýsledek, po-

mysli swé; i

chorawého

z

i

sebe;

z nenáwisti

to

powinnost obce

jesli to

jíMlnohokaždého obana, stáwati proti lakowým odboj-

duchowniho

uíkúm pruti

nim Aveejnau

obcowání a

na

stráži

wdu

svvobodnau

wybídnauti

a

upímné

a

její

slowo; žádá se. by každý dobromyslný chodil na bíledni,

aby wídán a rozpaití, lo

byl,

a

aby se píkladem jeho

aby cestu nalézali

zblaudilí,

posilnili

slabí

aby se zmarni-

pohoršení dobrých a nakažení nedosplých. Proto se

má weejn rozsvvcowati kbelec,

jsau

ale

na swícen,

w dom.

prawdu

Zvvlášl

ten staw,

swíce

,

powolán

jemuž bylo

nestawti se pod

a

aby swítila

wšechnm k boji

jest

eeno

:

Wy

,

kteíž

tomu pro

jste

swtlo

240

ást

lánek

III.

II,

lidmi Wy jsle sl sl zmaena bude, ím bude osolen? SIowo oswffa má rozliný smysl, a kdo saudíš,

swtlo waše ped

svvta, tak swéf

zem;

rozwaž a.

dobi*e tuto rozlinost:

si

Oswta ale

jest

wesms pokroení swdomí. Aby

se

mohlo íci, že pokroilo, musíme wdéti, kde

díwe

Co

na prázdno mluwíme.

sice jen

stálo;

oswtau ped 400 šli bychom

bylo

zatemnní; b.

!

že

jest-li

to

léty,

by pro nás bylo

o tolik nazpátek.

Oswta jmenuje se též ten stupe národního \ osobswdomí, když rozum mudráek wýskoný,

ního

poínaje

na wlastních nohau,

státi

k pedmtenstwu,

a nenalézaje

pimuje sebe býti, za je

ho

mnohé

díwe

držíwal,

a nahlížeje s

nost,

pone

lehkomyslnau hrdostí a wšeteno-

s

strany chatr-

wšemu slanownému, rauhaw po tom hmatá a to nectí, co jest nejswtjší, a nemoha toho pochopiti, ponwadž lpí na stí

boiti

a

se opírati proti

wšechno hází mezi hamparátí a strannostech znamená oblíbeným jménem powry. Stizliwjší potomní mnohé opowržené wci zase na ,

,

wk

swtlo c.

Oswta

a ke

cti

uwádí.

smyslu stálého jest samostatné, prawdiwé

poznání wcí, zwlášt tch, ježto se týkají záležitostí

ducha

králowstwí

swobodné,

smýšlení

w

podobenstwích,

lowího.

pojem,

obrazech a

naproti

Oswta

je

myšlení

w

píležitostnému há-

dání.

Nahlídneme-li

w

djstwí,

uwidíme u každého ná-

rodu, že jedno pokolení hospodaí pro se zdálo,

že

mnohé

bu

jen chudobu zanechalo potomstwu,

tilo

ddictwí,

me

opatrn, a skaumejme

a

druhé;

by

a

prohýilo bud nešastn potra-

w

su-

celosti, jest-Ii se jinde

ne-

341

o dohru w uspúsoheut zuláštním.

wyskytuje náhrada. To jest

by

co kdo rozžehl,

za to byl teba sám upálen, swítí potomstwu, a

wtliw ší,

že,

jisté,

a

iní plamen wždy

se plamínek ku plamínku,

marn

zakrýwají

co nechtí, ono

pece

nepízniwci oi,

Když pak

plápolá.

pi-

wt-

aby newidli, tyto

wci wždy

wk

hlasatele swtla znowu, rodí každý jasnjšího. Až posawáde každý Avk proroky swé pronásledowal, a žádný, by pak byl potlail osoby, swtlu

se opakují

prchodu

nezabránil.

Nuže

jest to

!

wc

podiwná, že

i

w

tchto našich dobách mnozí této ironie djstwí neArci nepochopili, a propjují se marné horliwosti.

bezpeenstwí jsau pi oswt mnohá, akoli ne snad takowá, by se nemohla pedejíti. Zdá se, že w^puknutí proto jest tak hmotné a otasné, že nemla duchowní síla wolného prchodu, a píwal z protržených nebeských oblak neml dost široko pipraweného eišt.

wda je praud obecného swdomí, sléwají se w wšechny potky swdomí osobních w jednotu, a mže každý pijíti, by se omyl w tomto swatém Gangesu, Pro by se kdo bauil a wzpaui aby se napil do sytosti. Kde ale každý tajn zel proti jiným a ti proti nmu?

Kde

toto

kupuje wdaucnosl u pekupník, býwá ošizen a né,

a stáwá se pohoršení

bodná

jest slunce

národu

osobliwé bludné swtélko slunci

pemnohé. ;

weejné zhíwá,

dewné

ped

,

šidí ji-

Wda obecná

nímž

swo-

zbledne každé

není škodný, kdo se na tomto ale

kdo tajn

chalaupce roštím naplnné,

tutlá

plamen

w

ten jest nebez-

pený swým sausedm. §.

145.

Powinná iczájemnost

Tlo

s

strany osobnosti.

a duše jsau jen strany

skuteného 11

lowka;

;

342 on

ást

jest jejich jednota.

nutí

lánek

111.

II.

Každý wšak

jest

ukonení, shod-

dob rozwižených po pírod. Tauto swau dokona-

býti

nesmírn wywýšen nade wšechny wci pírowen každému spolulowku. Nesmí tedy nikdy pauhým prostedkem, sic by se zapelo posfawení

jeho

w

lostí jest

rodní, a

králowstwí božím;

jest,

to

dle swé pirozenosti osoba

a toto jeho

,

není tedy má,

,

žádný pro sebe nesmí se ani druhý

a zbožím,

jí

twá jí

,

lowí

nýbrž obecná

odíci,

a

;

piproež

se otrokem

státi

pánem a maneb ono iní, neheší proti sob porušiti a

státi

se

Kdo to jednomu jistému, 'nýbrž tupí lowenstwí samo, neb od kohokoliw býti naprawen nebo potlaen

jitelem bratra.

jest

powolání jest

osobnost ili samost. Tato osobnost, jsauc rozenost

lowk

každý

a

;

i

má

se tu

stejn; každý, kdo mže íci ,.já", jest samým, když kdo hájí samostatnost swau osoba, a tím we jménu osobnosti, musí hájiti z toho samého dwodu swobodu každého. i Sám kdo hoden swobody, swobodu zná wážiti každau Ten kdo do pant jímá otroky, sám je otrok. Takowé chowání pikazuje kesfanslwí zetedln; týká každého

prawíf: sebe,

j\liluj

bližního jako sebe

a miluj tak

bližního.

i

samého;

to jest miluj

Milowati pak sebe,

'nemže

swého zisku a ohražowati se Tauto cestau nemohl by miloproti jiným. sobctwím wati jiného; neb láska k jinému jest zamezení sobctwí; láska ke wšem tedy jest zniení sobctwí; láska býti tolik, jako jen hledti

ke

wšem

i

k

sob

musí

pwod

míli

w nem

,

w em

jsau wšichni rowni, a co zasluhuje lásku ili uznání bez

wýminky; i

duch neb osobnost ili samost. Tato

tof jest

žádaucí láska k

dwi-ujeme

lowenslwu

se,

jest tedy

milowání sebe,

že po wyložení prawého

most žádný nebude

w

pojmu sa-

milowání sebe hledati sobctwí.

:

:

o dohru w uspúsohcní

243

ziclúšlnlin.

Když každý jest osoba ili sám, a tato samust celé lowenstwo jest w wšudy jednostejná, tedy i

prawd

sjednotiti;

k

emuž

manželstwí,

w

obci,

civis

má

jedna osoba, a

Romanus sum,

w

se

w

jednu osobu

w

iní píprawy

se

Poiiané,

církwi.

i

w

skutku

pátelstwí,

w

a bylo wdonií

pece ku pochopení

dosti široké',

osoby nedospli; neb wedlé swobodných drželi otroky.

Pokud se neuzná swoboda Avšech lidí a neuiní se prawidlem obcowání, nemže žádný práwem nazwán býti swobodný, a to se upowdomilo w kesfanstvví, i usku-

teuje

se

w

obcích ki^esfanských, ježto jsau rozšíení

wtší menší snmosti lowí. Tato samost jest základ a piiwod wšeho práwa a práwních powinností. Kde

jen

se samost

rody; kde

neuznáwá od se

jiných,

osobnost

wládne a panuje

tam

jest

wálka mezi ná-

wbec nkterým

svvélibost a úpí otroctwí.

osobnost stránku nkolikerau

,

odpírá, tam

Má pak

kterau sluší znáti

,

lato

aby

se jedna neb druhá neporušila a.

Stránka obecná wnitní, ili est.

b.

Stránka obecná zewnitní ili swohoda zewnitní.

c.

Osobnost

w pedmtenstwu

d.

Osobnost

we smlauw. §.

146.

O

u

neb

we jméní.

Každý lowk jest duch neb osoba; a má tuto osobnau již od pirození ili pwodn; kdo wšak i w skutku duchown jest žiw, chováním sauplatnost

kromým

a obcowáním swobodu swau hájí, jest osobau dwojnásobn; koho neznáme, o tom musíme sauditi, že

této osobní dstojnosti

sob

Ouilibet praesumitur bonus,

dobyl, dle starého prawidla:

donec probetur contrarium.

244

ást

lánel:

III.

II.

iní se tedy bezprawí, když nkdo chowáním swým dáwá na jewo, že osobnosti jiného neuznáwá a nešetí

;

tu

pak prawíme

:

na

urazil jej

jednohokaždého právvo pirozené

we jménu

osobnosti od jiného slušné

mže

d.

býti

Swdomí

rozliná.

tedy jest

totiž

,

sob

k

wku

kterážto slušnost arci dle národu, t.

est

cti.

dobyté

i

žádati

chowání,

zwedenosti a

,

tohoto

práwa

jest

poctiwost, poestnost, a slušné chowání jest uctiwost.

Pedmtn je kož obec

est wýjevv wážnosti k sob, a jeliuskutenní samosli, jest zaruení se

tedy

jest

i

est není záležitost saukromá, nýbrž obecná; není nco, eho by se kdo sml odíci, nebo ím se wýhradn wyznamenáw á, není tedy pauze mrawní za est každého.

est žádati, ani powinnost pauze k tomu neb onomu co jednotliwci, est wzdáwati, nýbrž powinnost obana; hanobí obec, kdo si newšimne zlehení swé

powinnost,

platnosti,

Poníženost

ním. obci;

pyšn

nebo kdo

nebof ponížený

jiní

pošlapání,

prawidla.

po

i

pyšný,

zapírají základ

se zrády nad samostí.

když

nm

aby se jiný

neuznáwajíce rownost

„Kdo se iní erwem, dobe mu, kdo wšak šlapá, uznáwaje

šlapají";

hoden jest, aby se mu též stalo, dle jeho Když jest est následek osobnosti, tedy cítní neb žiwot jest jen

prostedek osobnosti;

proež wražedník,

a

hrubší winu spáchá widitedln,

jest winník menší, ctil,

a tato

cti;

hodnjší než láska k žiwotu;

podkladek

a

ped

obcowání, a dopauštjí

sebe jest poctiwost, milowání sebe milowání jest

plazil

pýcha jsau stejná provvinní proti

i

lowí hodnosti,

žádá,

to jest,

než-li ten,

zrušil

samost jeho,

nictwí jej zajal. Nedosáhne

ka krwawá až do

té

strany wnitní

k. p.

w

wšak žádného

hlaubky,

osobný; žádný ukrutník

s

wle

kdoby jiného zúplna zneúplné

newol-

násilníka ru-

kde bytuje duch samo-

nemže

zrušiti

ctihodnost, a

;

o dohru w CO pohaní, poškwrní, co

práw

hledá

swé

zhanobí, zlehí a znií

není

,

to,

neb míní ducha, a trýzní chatrné tlo,

;

bez toho wadnaucí tyni

245

uspúsolení zwláslnim.

a pominutelné

slawí triumfy, ješto

;

duch wšak

hanobitel

we swa-

po wenku

se

wzteká. Powolawše apoštol a zmrskawše

je,

aby wíce nemluwiii we jménu Ježíšowu,

propustili je

oni pak

z toho jejich

šli

jsau hodni

uinni

i

pikázali,

shromáždní, radujíce

se,

Na každý pak den neprestáwali w chrám domích uiti a zwstowati Ježíše Krista. Ježíše.

Kde

že

pro jméno pána

trpti protivvenstwí

násilník jest nepi-emožitedlný,

musí se

i

i

po

duch

potšiti jen swau nepemožitedlností; ale bojowati jakž takž

chytrau smlostí, jest powinnost; útuln podati

s

swau ste

to prawá

a plazili se,

w

est

obec, tu písluší této

hájiti;

odboj a msta

nemá již místa. Jen surowý sebecit uražení sebe; znectný znectí zase, ubitý bije

jednotliwce

ale

w

jen

této

šíji

hanba. Jak ale osoba sro-

obci zastání takowé sebe

mstí zase,

samého byla by urážka

obce samé, jsauc jako wyznání, že obec nechce

nemže práwa obhájiti; takowé wyznání jest zráda. Zwíata nemajíce zákona obecného mstí a bijí se, když jsau uražena, ale obana znectní jest znectní neb

,

obce,

a tato Cit

má sebe

zastati,

uražené poctiwosti,

ujma osobnosti

a platnosti,

úd

swj

zastupujíc.

to jest cítní,

že se stala

že ponížena jest osoba,

ma-

jiným rowna, jest stydliwost. Poctiwý se stydí, když se mu kdo W7smíwá, jej pohaní, potupí, w zlau

jíc býti

powst uwede, ano

i když trpí zanedbání, nebo když se obmešká proukázání uctiwosti. Hrubý stydí se ped jinými šlechetný sám ped sebau když se zachowá proti duchu, a panenský již, i když pipomínka na nco, co není proniknuto duchem, zakalí jasnost mysli, a sníží swdomí pílonmé s wrchu pauhého ducha do údolí ,

i

,

246

ást

zwírecí wšednosti.

Kdo by

ni. lánek

JI.

se docela nestydl,

stál

by

bu ped branau, kterau se wchází Avdom do chrámu lowenstwí, nebo by dokonal dráhu lowí až k

ješt

weduchownosti; wšak tch

úplne'mu wítzstwí ducha, tak že by skrz se promnila \v

píklad bude wrácen že

jest

málo, spíše se najde takowý, jenž tak od-

odporu skutenosti

samau

strany zpustlá

této

nešlechetnost,

prawdy swé a zna-

zkázu mrawní,

nestydatost jest

a

lowího. Zwlášt u ženské ponwadž u ní

ztráty dstojenstwí

podporowán

w

od duchownosti a zaryt

již ani necítí

mená

obraz

tlesnost jeho

i

býwá

již

stud

proto ženská s

pirozeností;

schopna každé nešlechet-

nosti.

§.

147.

Pocta a znectní.

Pokud kdo

jest

hodnost osobnau a se

s

lowkem,

s ní

jest

i

má

osobau;

ním nikdy nakládati jako

s

tedy

nemá

jakauž takauž ctihodnost;

úpln nepoctiwým

ani

;

zloinec, jejž wedau ku popravv, k wywržení ze spolenosti lidské, cení na

nemže zbawen

lowenstwí,

mrchu neb za

Clowk již obecná,

wc,

proto,

a proto

widitedlná jest

bu pímým

we

že

kteráby nezashihowala jest,

má ctn

nemohauc

býti;

šetrností.

est

tato

míti zwláštního

jest

wyjewení,

zdržení se od znectní; ruší pak se

ublížením, naknutím, zhanobením

schwalním obmeškáním est. Tato est obecná, tajná, jest

pwodního poswpowažowán za

býti

a nesmí tedy býti

dostatená,

lowku,

blíží

jen co

k. p.

na procházkách,

neho,

co se

to jest,

ta

když

a na

w

,

nebo

mlo

i

pro

uctiwost zdrželiwá,

lowk

pomry

státi

k jinému

též

se

stanowné nehledí

se,

hospodách, na trhu a

t.

d.

;

pro-

o dohru w

ež lowék

247

ttspusohení zulástníin.

pi tchto

skroAvný odkládá

píležitostech

wšechna znamení, aby nerozeznán wšem byl rowen. obci wšak nepotkáwá se jeden s druhým co pauhý lowek, nýbrž co úd s údem. Tuf každý, jak má swé

W

postawení, platnost,

jest

i

úad

zwláštní, tak

i

swau úední hodnost a

musí býti rozeznáwán.

jeden neb druhý úd, nemohau

swdomí

Wšak tito

ale

jak platný

posauditi, nýbrž

Obec tedy urí stupn hodnosti est jistého stawu, kteréž požadowati nesluší wíce we jménu swé osoby, nýbrž we jménu svvého stawu; proto samo nezáleží na osob, chce-li

úední

;

celého tla.

to pak

jest

uinnau sob kriwdu na cti nebo hledati práwa swého každý k tomu pro swj staw jest zawázán. Když základ cti jest obec, hlawa obce shromažuje w sob wšechnu ctihodnost. Znectní hla^vy jest znectní obce, tedy zráda nad obcí. Jelikož staw co údstwí záleží na potebné lánkowitosti obce nemže žádný staw býti nepoestný, aniž jest emeslník mén poestný nežli úedník, a sedlák mép než oni obojí. Rozdíly jejich poestnosti jsau jen zewnitní a takoka jen jiné spsoby; co do wnitní ctihodnosti, jest w^šší trpti

;

,

Wšak

ten,

kdo je šlechetnjší.

tuto

hodnost wnitní wymriti, ijestprawda,

ale Avelmi

nesnadno jest co

ekl

máme pes rameno wiseti dwa pytle, jeden ku pedu,Jenž máw sob chyby bratrw, druhý na zad, do kterého newidíme, chyby naše Avlastní. Wšak dejme tomu, žebychom mohli swdomí bližního poznati, Aesop, že každý

nejsme-li k tomu zwlášt powoláni a ustanoweni swaz-

kem powinnosti, jako k. p. otec, uitel, pedstawený a t. d. nemáme práwa saukromý žiwot ní obnažowati, nahlížeti okem zwdawým do skrýše domácnosti a odta,

howati oponu

Kdo

jsi,

aby

,

jíž

kdo tajemstwí srdce swého

tupil cizího

služebníka? Pánu

zastírá.

swému

stojí

:

248

ást

líh lánek

11,

aneb padá; slanef pak; mocen jest

Každý má práwo

jej.

saudil dle jednoty a

zajisté

když

bh

utwrditi

jej

kdo posuzuje,

pojmu žiwota celého

a platnosti je-

žádati, aby,

ho, ne ale dle otrus mysli istící se.

Spsobení mysli žádný uknutím a

tomu wšak a nepríwtiwým nepekáží ani skaumáním farizejským, které asto piswduje a schwaluje, ale kdo chwálí, musí wýše státi nežli chwálený stáwá se tím, chwála nkdy wíce zhanobí zlé nežli že naknutí, a mnohých nenáwisl ruí "za naši poestnost. Když jest posuzowání jiných samo w sob pode-

podobá se kwašení; shlížením

i

;

zelé, tím

mén mže

paškwily

nebylo dost

facile dixeris,

jenž jiného

pomlauwá,

jej

se mu,

ježto ho rádi poslauchají

lidí,

Bernard: Haud lius sit,

lowk,

se wymluwiti

nm

kiwé powsti roznáší, wywšuje a t. d. Nedailo by

potupuje, o

;

utrum horum

i

kdyby

prawí sw. detestabi-

an detrahere an vero detrahentem audire.

sob

pomlauwání

je vv

tchto pamínikách

jest

Imponens, augens, manifestans,

Sp-

obyejn uwádli

welký poet;

in

malavertens,

Oui negat aut minuit, reticet laudatve remisse.

Kdož

nalézá, wtší,

odkrýwá,

w

zlau stranu krautí.

Odpírá, menší, zamlí, chwálí potuteln.

§.

148.

O sláw. est obecná

wk,

est

pináleží

zwláštní proto,

skutenost uwádí

to,

co

lowku

proto, že jest

má samo

sebau platnost.

tek totiž dostáwá od cíle swau uritost, rok. ta,

w umní

neb

wd,

w

a konatel

w

Sku-

pí-

uspoádání žiwowysíhajíc z mysli na jewo,

Skutek dobrý, snaha šlechetná

bud

lo-

že šlechetným konáním

sláwá se

o

dolru

ped

lidmi.

U)

Byf záwist, lenost a neschopnost, ona pece náleži-

chtíce se zakrýti, Zleho^yaly zásluhu;

ped

tého uznání

249

uspúsolcní zwhišinim.

jinými dochází. Tato známost

nazýwá

se dobré jméno, dobrá powést, slowutnost; razhlášenost

pak po zemi a po celém národu, jemuž se tato snaha zasvvetila, jest proslulost, sláwa. Ona jest tedy následek stateného jednání, a pijde sama sebau. Kdož by ji ale hledal nebo pikládal sobe

ne bohu, jehož jméno je-

a

,

diné jednáním dobrým se oslawuje, ten nestojí

o dobré, ale o marný lesk. Neiní

aby

ale proto,

dobrý,

recte

a

debet recte facientem, ut

etiam imitari possunt, quod laudant.

mu

Proto není

,

sed

proficiant,

qui

faciente

Proto

CAugustin).

newšímawý dobrého jména, ano naopak

není šlechetný, milá

illi

w prawd pro dobro,

hanba jeho.

a proslulost jest

Laus humana non appeti debet subsequi

dobe

jméno jeho.

lidé roznášeli

ale leskochtiwý,

totiž

mu

jest sláwa, protože

záleží na tom, aby osla-

weno bylo, emu on slauží. Tím totiž se rozmnoží poet délníkw a wyznawaw. Ti, ježto pohrdají sláwau, af sebe dobe zpytují, zdali sebe neswádéjí, neb jest-li si

že

posmch neiní z nich podwodník dábel. Stáwáf se, práw nkdo slowem zawrhuje sláwu, aby, že to

iní, o

nm

se daleko široko roznášelo, jakož

drawý

i

Sokra-

widl marnost Antisthenowu. Prawí sw. Augustin Et saepe homo de ipso vanae gloriae contemptu gloriatur, ideoque nonjam eam contemnit, cum gloriatur intus. Smíil též wyborným wtipem úlohy tes

skrze

plášf :

biblické na oko

sob

odporné,

ped

pak

„Neite

lidmi*,

lidmi." byli

Prawí

a

totiž

:

takto

skulkowé jeho od

nhož

to,

co se na

:

,

„Swif swtlo waše

ped

sprawedlnost waši

Kdožkoli

:

lidu

nm

totiž

žádá

,

by wídáni

aby oslawen byl ten

,

od

widí, dostal, a tak aby wybídli

)C

:

ást

250

pobožn

se

bro

;

i

li,

ni. lánek

ježto widí,

toho swetlo

samým pak wystíhá

tím

následowati

prawdiw

dem, aby byl

widn

se

ped

swítí

milosti blýská se, aniž

swtlo

JI.

aby byl poznán

,

protože

dým pýchy wywaluje

initi sprawedlnost

se

ped

li-

od nich, jelikož nepowažuje spra-

wedlnost za swau, aniž byl uinil pro ale

samé do-

to

lidmi

to,

by byl widn,

lowku

jenž slawí se na

ten,

sprawedlnéném, by uinil

i

w

chwálícím

,

o-

co chwálí se

na druhém, to jest chwálícího uinil chwalitebným. Že žádný lowk slávvy není newšímawý, založeno

jest

w

samocitu,

protiwí se a býti

mu

dle

nhož

zmizeti a

žádá osobní platnost,

ztratiti

se

w

i

praudu obecném,

pauhým druhem, jak býwají zwíata

w

stádech,

hejnách, hromadách.

Clowk

samostatn

swobodným údem má lowk býti jest wyznaení osobní,

proslauti

obecného tla;

;

chce býti osobau, a tak

swoboda pak

I poznáwá tedy šlechetswého wynasnažení; a wida potebnost neb aspo nezbytenost swau, chut si pi-

kteréž záleží jen na platnosti. ník ze slá^vy

swé

platnost

pílí.

Excitat auditor studium, laudataque virtus Crescit, et

Swdci

immensum

rodí wraucnost,

gloria calcar habet. Ovid.

zrstá pochwálena

statnost,

Nesmírnau srdcí sláwa chowá budiwost.

A

jen z hledišt toho slowa Horatia budtež uwedena:

Paulm

sepultae distat

inertiae

Celata virtus. Jest skoro ctnost tajená jako hnící

Tato sláwa jest nesmrtedlnost

w

marn

zahálka.

djstwí,

ne jen

nepominutelnost jména, ale prawé zaklinowání skutk

swých we

wazb

djstwí.

A je

kdo rozeznáwá nebo

:

o dohru w nic,

každý skutek dobrý

budow,

kterau

si

jest ne\^7wržitedlný

stawí duch lovvenstvva.

a Herostrat zachowali

inu

251

zwlášlnínu

tisjíusolení

jména,

a

kámen I

w

Efialtes

wšak skutená stopa

zlého brzo se zaweje, ale

Facta vivent operosaque gloria rerum, Heec manet, haec avidos eíTugit una rogos. Qvid.

Skutky

žijí,

a žiwot jich

Ostane, záwistných

žílách

temnot

§.

Samostatnost

w

slawn potomstwa

ujda

hrob.

149.

O

samoswojstwi.

w

obci,

zachowání osobnosti

w

sau-

obanském jmenujeme swobodu; když pak k této každý má práwo pirozené, založené na pojmu údstwí dobí

tím wíce powinen jest jedenkaždý hájiti nezáwislost

od jiného jednoho

i

a jiných

od sebe;

swau

neb bez samostatnosti

druhého neuznal by se

lowk

za osobu, a

lovvéenstwo nebylo by jedno, kdyžby jedni byli samowolní, druzí wšak jen prostedkem; zwlášt kresfanstvví nemohlo by obstáti, ježto uí bratrstwí wšechnch. Za píinau rozeznání swobody ohledem na obanstvvo sluj tato swoboda oban co wzájemná nezáwislost samoswojstwi. Wšak ale rozumí se samo sebau, že toto samoswojstwi, jsauci wzájemné, nost,

initi,

prawd

co kdo nahodile chce,

není dowole-

nýbrž jen, co

w

Nicmén nechwálíme i tch, ježto prawí, že lowk má wli a swobodu swau obmejiný mohl obstáti wedlé nho; neb zajisté ziti, aby jen ten w prawd jewí wli swau, kdo se swélibosti a chtíti

má

a

smí.

i

sobctvví odíká. Prawá swoboda jest odwázání ducha od

253

ást

náhodné

lil.

('lánch II.

swoboda

wýhradní chtiwosti;

a

jest

odpor prostopášnosti, swoboda jest zákonnost. swojstwí jest tedy jea práwo pohybowati se

tom okresu, jenž

lowím

a

obmezen

jest

sob

Jmenují

oswojcnost

wle swobodu

ale

ohledem na swobodu ducha

jest

zewnitní; než dlužno

zewnitní; wšak

swoboda obanská

i

doložiti,

že

obojí tato sa-

mostatnost na oné duchowní jest založena.

lowk i

jednotliwý

i

národ

w mysli

Jak mile se

oswobodil, nemine ho

zewnitní swoboda. protože mechanismus jeho obco-

wání wždy wíce se zdušewní

dle^

w

Prawdu uhodl non habet. Má-li ohledem na sausedy každý býti swým, tedy wšech dob swé pirozenosti, dle ducha, tla i wše-

Martial,

i

woln w

jedné strany zákonem

obanským wbec a s druhé zákonem, usnesením wh' swých ili smlauwau.

jejž stanoAvili tuto

s

prawý

Samo-

ka

:

Dominos habere

lásku.

debet, qui se

ho, což jest jeho. Jest arci powinnost, aby jeden dru-

hému napomáhal se

w

radau,

wšemožn

a k tomu

mysl jiného

swdomí

wíe

donucowati k

,

a zawazowati

jeho jakýmkoli násilným spsobem, jest urážka

samostatnosti

upímné

,

ponauením, oswcowat ducha,

poskytowal píležitost, ale wtírati

a

pijednání

w

uwedení zmatku

a samostatné poznání a

sob wdaucnosti

Milowání prawdy jest

obec;

obecní a wylíbení se

co žádá samostatnost

to,

neb

jen

wyjewení postauje k

w

ní.

swdo-

wšak newšímawost. Milowání prawdy zawrhuje tsnní wíry a peswdení a wšetené wyšetowání náhled bratrw swých, nesnášeliwost jinaího uení a pronásledowání upímného skaumání. Neruší se nýbrž uwádí se nebezpeentím jen práwo saukromé mí, nikoli

,

slwí

i

w^e

spolenost; nebo fanatismus jest zlý rak

tle národu, jak nám na mnohém

dosawáde každého

wku.

S strany

listu

w

hlásá djstwí až

wle

a tla bližního

:

o dohru

253

uspúsolen( zwlstním,

iv

práwo wším swéwolným zamezowáním dosplé jest w mezích slušného a zákonného chowání, každau wšeteností wtírající se do živvota domáuwéznéním násihni, nuceným odwodem a pocího ruší se

wle, pokudž

,

,

dobnau neestí. 150.

§.

Pojem

Wle býti

sob

zešly;

boží jest jedna,

ale proto jsauce

w

wnosti

W

pírod aby

jest pro druhé,

lowka

a

w nm

nhož

jest jako wejce, z

we pírod wesms

tedy

cestách,

se potkají

a pojímají, I

Jedsebe

konen

vvšechno

Tlo

w

w

jako

lowí takoka

duchu zase snaha,

uspsobiti dle sebe.

a

wotwornosli.

jsau.

nic není pro

widitedlné puzení ku pod-

wtliti se

ji

se ro-

sjednoco-

uiní tlo swým obra-

robení a pijednocení se duchu, a

we pírod k sob na wšech

jedno,

smíilo.

se

co z ní wyšlo,

w asu

se duch wyklubáwá, a

jeho kolébka; ale jak dospje,

zem. Jest

to,

w prawd

asu, by byly co

sob; jedno pro

dle

lowk.

nota jejich jest

bylo

nemže

i

odporné. Duch a píroda jen

wati se musí

a o

wlasteustwí.

i

Blíží se

diwíme se tomu, když

dušewnosti,

když se píroda wzpauzí,

umní,

jest ten

di-

odpor

jen zdánliwý, ana jen tím wraucnji chce wybídnauti ducha,

i

zdá se mi

wybídnutí.

to

Ona durdí

prawdiwá píbuznost slow bída a se,

wzdoruje, nahrnuje pekážky,

chystá protiwenstwí, a kazí duchowní útwory, jako by jich nejwíce

nenáwidla, plamenem, wodau, pádem;

co je wýsledek toho wšeho ?

Otužení ducha,

rozkwt

a oswobození rozumu. Proto prawí Hesiod

Wle bohw,

aby pot pedcházel wítzosláwu.

Ardua per praeceps

gloria vadit iter.

ale

254

ást

III.

Hectora qui nosset,

lánek

II.

felix si Trója fuisset?

Publica virtutis per malá facla via

Ouse

est.

Louis cessat non cog-nita rébus,

latet inqiie

Apparet virtus arguiturque malis. Ovid.

Pes

hlubokau pHkrost sláwa

cesiu robí.

si

Hektora kdožby znal, když šastná

by Trója? zhubenau zastkwla ctnost se jeho. klidných ctnosti wecech spí, w bauích chrabro

Nad

W

stála

wlastí

procitnau,

Jak

w kemeli

Sílu

chladném jiskra wyswitne

mnohau žiwot má,

lowka

Není

tirením.

nic

mocnjší,

An pes hrzorodé wlny Moské jihu na wzdor hrdý Se bére, wesluje chrabro

Po dráze huivvé. Nejwyšší paní též

Wnrodau

i

zmáhá,

zemi, nikdy neustálaii,

Plauhaje rádlo po ní znovvu rok ob rok

Mocným potahem

prorýwá.

Ptactwa plachého lehký rod,

zwe

Taulawé

Též co

w

sbor diwý,

hlaubi plují

moské,

Chytrý zchystaje low na

n.

Chylá do sít a spletky

Rozumný

lowk

pán.

swau ducha dwtipností

Krotí

Wolnobhý po horách dobytek, hebec Híwolibý hrd uzd podá swj krok. šíji jamu biiwol. Též i

(Sofokles Antigone.)

:

o dohru w

255

tispsohcní zwhtštuim.

Takto wšecko na zemi hledí k lowku jakožto k pánu swému, oekáwajíc we služb jeho swau promnu a jen tenkráte takoka okíwá k platnosti, když lowk pojmenowáním jako potwr(h' jsaucnost jeho. lowk jest wdom panstwí swého, wdom, že bh ekl Uime lowka k obrazu našemu podlé podobenstwí ,

moskými

našeho, a af panují nad rybami

a nad ptac-

twem nebeským i nad howady, a nade wší zemí i nad wšelikým zemplazem. I dal lowk jména wšechnm ptactwu nebeskému a wšeliké zwi polní. Co má pro lowka platnost, on si poznamenal prwním znamením ducha swého slowem. Co jest wysloweno, náleží již duchu jeho. Proto se tato duchem opanowaná jsaucnost nazýwá: res od ?««,
howadm

i

,

wc

Swt vvenkowský wem,

i

jest

stane se

poádek wcí

mau myšíénkau neb mým slotentýž co poádek myšlének.

Wc jest wšechno, co se dá wyslowiti nebo pojmenowati, tedy

to,

jeho.

co není

Osoba a

lowk sám,

nýbrž co náleží wdaucnosti

wc nemohau

žejí se

po sob, jsau

dní

nem jest jen

býti

bez sebe, nýbrž ohlí-

we wzájemném pomru.

pomr

Ale

w-

Pomr

skutený jest dokonalé a hmotné podrobení wci wli swé ili osob; tento pomr sluje se strany osoby jmní, se strany wci majetnost. Mluwíce tedy o jmní, rozeznáwáme a.

o

Jsaucnost,

která není

mna

jmním,

wle,

b.

Osoba,

c.

Obau k sob

která

proež

mže

býti

mže

býti majitelem.

když se jedna neb druhá strana

a) pauze jednotliwá neb se

,

náležitost.

neb odstaupí. Majitel

nco, protože

osoba

ili majetná.

Jmní pestáwá, ztratí

myslný.

mn

tak

ale ili

b) líbí,

wle neb

wle mže obecná;

mám

to,

býti bud"

totiž

mám

že tomu tak

256

ást IIL lánek

chce

wle

které

jmní krom zákona ano

obecná, kteráž

podlé zákona;

ho

majitel

držím

k.

krom

p.

zákona

jsem toho

to,

když

Wc lidí;

wle

i

si

náleží

wle

že, co

wci

jiná,

ale jest

w

to

mnoho wcí

ale to

pak

mé

mno-

a

Když

a nemásti se.

wle, nesmí jí wíce donýbrž musí k jmní jiného priswdtéto tato

má, jest Avýhradn jeho, Toto

to náleží, a

když

obci tlo jedno, musí se

každý ubezpeen,

tímto pi-iswdcením jest

Avládnauti.

komu

to pii*kne, jest

osobní wedlé sebe snášeti,

a jen

iti,

clowku;

ale,

zákonu;

proti

držitel

n-

jest

naleznu, jsem zatím to-

wím-li

;

Tedy

zákonu, jiné pak

proti

i

nco

protože wšak iní

tedy dobyla

býwati

zákon.

jest

nemlo majitele, a obec mi jmní dle zákona. ho

11.

jmní

a že tím

weejn mže

jímž kdo dle zákona wládne,

,

jmenujeme rvlasf£?isíiv. Widitedlnost wle obecné, skutené uspoádání práwa, uspsobení osob drobných w jednu welkau osobu, jmenuje se obanstwo, a toto jest

zem, jmní pak

tedy základ wlastenstwí; a proto ta st>vo

wládne, nazwána jest wlas,

statek, protože majitel za to

tak statený, jak

stojí,

sjednocowaly se

av

jest

tam jist též

wle

obec.

nco

dle

151.

swé pirozenosti,

ustanoweni. Zdálo by se jest

;

wlasti,

wlastenstwí a wýhradnost wlastenstwí saultromého.

Ustanoweni

jmní,

ili základ toho jest,

Obanstwo tedy není jen nýbrž k uskutenní jeho neb

§.

ím

oban-

osob sluje

mnoho má.

k obhájení wlastenstwí, kde se poali poádati a dliti již

jíž

arci, že

to jest

i

jeho

mohowitost, statek,

k tomu, aby se mohly upokojiti žádosti a

o dohru w uspsolent nedostatky a poteby.

plniti

pro žiwot tlesný, a ten

nemoha

w

býti

skuteností.

pauhosti swé, ní se wyjewil a

Swt

Tedy

lowí,

aby duch

,

Zajisté

tyto ?

ducha ?

nežli pro

ustanowena k tomu

jest majetnost

emu

Ale k

pro

357

zwlnšlnim,

tedy náleží duchu, aby se

stal

stal

se

jeho

jewištm. Duch

ale jest rozliný, a každý, maje práwo k swé jsaucnosti, k wyjewení swému, má i práwo k majetnosti; kterýmžto práwem stejným a swau rozli-

ností jeden jest

Toto wymezení

od druhého wymezen.

není ale prawda majetnosti, a eknemeli,

wc,

stenstwí každá nauti,

jíž

smím

wyslowíme jen, co

s

že jest wlawyhražením jiných wlád-

jest následek pojmu,

ne ale

pojem sám. Prawda wlastenstwí jest, býti zjewením ducha. Kdyby majetnost byla k nemu jinému, pak by nemusel majitel

opaten

proti

stawených, jak jest

swými potebami,

we

od

ped-

poádek chtl uwádti

tento

by

ten nepojal prawdy, že

pece

mohlby za-

k. p.

klášteích založených na úplném

Wšak kdoby

spoleenstwí.

wbec,

jiným býti ohradn;

býti od jiných

každý úd tla byl

i

sob, a na této osobnosti j.á\eží rozdíl mezi mechanismem a organismem. Každý má býti swoboden, a nejen obec. Jednota wšech wlí pro tlo,

wle

osobních jest notliwá míti

kromní.

jest také o

Wšak

ale již

jewil, totiž wkládal se

w n,

jest

stranu,

s

ale

aby se nimi

:

Obrame

widíme powin-

a

sw.

druhé

cowati, af nejí. Nacházíme sice

píklad statkw spoleenstwí.

wících

wlastenstwí sau-

pracowal o nich.

w písm

nebudiž žebrák mezi wámi, a

stwí

j.

wci ml,

práwo wlastenstwí na druhau

Psáno

t.

rozumu wyswítá, že

dle tohoto

nezáleží na tom, aby duch

nost práce.

wle jed-

obecná; proto musí každá

swé ohrazené jewišt,

s

jedné strany:

kdo nechce pra-

w písm

wznešený 32. Množ-

též

Skut. Ap. 4.

bylo jedno srdce a jedna duse,

a aniž

kdo

258

ást

III.

lánek

II.

tch wcí, kteréž ml, swým wlastníin býti prawil, ale mli wšecky wci obecné, a žádný mezi nimi nebyl nuzný; nebo kteížkoli mli pole nebo domy, prodáza kteréž prodáwali,

Avajíce pinášeli peníze,

ped nohy

apoštolské,

a

kladli

rozdlowáno bylo jednomu kaž-

i

dému, jak komu potebí bylo. Wšak

ale zwláštní okol-

nemohau býti prawidlem nynjšího žiwota obanského, ponwadž i nejbližší díižiwota

nosti

apoštolského

stujnosti apoštolské

jen na

to,

této

dokonalosti se odekli, dbajíce

spsob

aby se zachowal §.

O

tento \v klášteích.

152.

dobrotiícosti.

Diogenes Lartius wyprawuje

,

že pátelé Epiku-

rowi chtli uwésti mezi sebau spoleenství statk, zradil je z toho Epikur,

mohlo wykládati co

ale

žeby se takowé spoleenstwí

nedwra

mezi nimi; myslil snad,

že kde jest prawé pátelstwí, zbytené jest toto strhnutí mezí, protože láska ráda je

hledišt

státi

munismus, wlauditi

ky,

w

Zdá se nám

pelítá.

na vvyšší mrawnosti nežli podezelý

který by mysli,

swíraje jej

w

se rád leskem ^vznešenosti chtl

skutku ale

stírá se

w nedwiwau

žiwota lesk lás-

powinnost.

Od

sestupowati k powinnosti jest menšiti swobodu.

ohledem na majetnost, z uznalosti jest

láska, ježto

wnitní udluje bližnímu,

lásky

Láska

bez práwní pobídky a mírní nedostatek,

(lohroiiwost.

O swau ale

toto

kom-

nikoli o

majetnost

mže lowk

práwo dobýwati

sob

wšelijak pijíti,

statku.

Obanstwo

wšak, jsauc základ wlastenstwí wýhradního a swobody,

nemže

widti, an úd jeden neb druhý jest beze wšeho

wlastenstwí; neb kdo od nikud newj^mezuje jiného, ne-

;

o dohru

uznáwá swého odewšad wyhražení,

i

ehož

pochází jen

sob mohl dobýti jakéž Ponwadž dležitost obce

po kterých by každý

dati cesty,

jest

z

Náleží tedy obcanstvvu wyhle-

protiwowání se právvu. mohowitosti

takéž

359

zwlšlnlm.

iisptisohe7ií

tv

vvlastní.

dležitost wšech

býti dobrotiwi;

wšak

oban ale

powinni jsme

,

wšichni

nemá potebný práwa,

žádati

od toho neb onoho urit pomoc, nýbrž jen k obci práwo, kteráž jest základ wlastenstwí.

ím má

howitý, kde, komu, jak,

]Vewí též

nejlépe pomoci;

má moza-

swdomí obecnému. Prawé lásce záleží úiew bližnímu, ne wšak na chlaub a na

nechej to tedy

na

zajisté jen

wzbuzení ano

lowku,

enstwa

w

citu odwislosti a poníženosti

jenž umí

posaudili

wšech nás jednotu,

a

pohled než na žebráctwí

,

mysli bratra

low-

dstojenstwí

nemže

býti protiwnjší

kteréž jest auhona celé obci.

Tato ohawnost pak udržuje se onau farizejskau almuž-

nau na

ulici,

rozumjme;

tím

posmchem

Dobe

tajné lásky prawé.

láska schopná každé

upímné obti almužnu

uliní zavvrhuje, proto že se za ni

stydí.

se tedy na ni skaupý a nemilosrdný

wýjew

Neodvvoláwej

odbywa chudowysoko

by.

Jelikož dobrotivvost jest

jest

nad každým ustanowením uritého práwa, proto se

též

nedá uriti zjevvnosl

její.

lásky, a ta

Zde napomže radau, zde

zde poskytnutím práce,

tu odkaupením díla, zaopatením w as nemoci a jinými spsoby, které jen láska umí wynalézati, nedbajíc na kraniáské wypoí-

skutkem,

táwání a

mení. Ona sama

jest

zákonem swým

a

m-

rau swau. Láska nejlépe smiuje obecnau podstatnost a osobní swobodu, a kde se usadí ona, není se obáwati,

aby se

lidé

museli utéci pod ochranu kommunistického

mechanismu.

—

:

260

ást

lánek

III.

II.

153.

§.

Rozlinost wlastenstwí. Duch, osoba, swobodná

sob

wle má

piwlastniti, co není též osobau,

mže

práwo wšechno

co je

wc,

se

jíž

Wšecko, co nemže íci já, má býti jeho. Toto wšak jest jemu zewnjší; proež nelze íci,

wyjevviti.

lowk

že

lowk

lowí. Wšak tato bytnost jedna w jednotliwosti swé nejsau

jest on sám, bytnost já

— má

yV/,

sám sob, aniž má užíwáno býti má ducha, swobodu; neb to

náleží

spsobu mluwení: mnoho

dob, kteréž

nýbrž jen jeho píroky. Duše není y<, tlo též

brž já

jewím

mám se

w n;

;

duši,

mám

tlo;

ale já

nabýwám

jen jimi

;

ný-

jen tmito dobami

skutenosti, wkládaje se

což jest pojem wlastenstwí.

Tedy mohau wla-

stenstwím býti a.

b.

Doby dušewní Doby tlesné k. ;

a

t.

k. p.

zewnjší

doby dušewní

a

i

a

t.

d.

obratnost

zdrawí,

jest poznamenati, že wlastenstwí

pro každého jiného jest zjewné

tlesné rozluitedlné jsau jen

mé w swdomí,

lowka

,

osob

ale

sa-

totiž

osobu;

wždy proež kdyby si

na tle jeho

uraziti,

nebyloby

nikoli widitedlné pro jiného, jenž

jen widí jejich jednotu, dowolil

krása,

d.

Zde wšak dlužno zcela

pamt, rozum, umlost

p. síla,

to

jen

znectní samé osoby. To samo sjednocení tchto dob, bez nichž by osoba nebyla, iní, že jako sebezmar jest hích, i swéwolné zmaení tchto dob jest hích odtud widti hanebnost

ublížení na wlastenstwí, ale

;

sebeprodaje c.

,

pronajmutí sebe, a podobného.

Wlastenstwí jest dle pojmu swého

hu jiného wymeziti; ani

smyslných

wcí

to, z

nemžeme sob

ehož mopiwlastniti

tch, které se nedají

ohraditi,

:

o dohru w

jsauce potebau obecnau

woda

^Ol

uspúsolcní zívláštnim.

k.

p.

swtlo

wzduch,

,

(pokudž není rybník, polok a jinak uritá.) bez uritého pána moi^e, jezera wšak a

Proto jest

pnstawy

wéku

i

jiné zwláštnosli pináleží též zase

zwláštnímu, totiž

jisté obci, národu.

dlení a ohrazení schopna

jest

pda

lo-

— Roz-

zemská

a co

ona rodí, jakož zwíata, byliny a zeminy, d.

Wlastenstwí

jest náležitost

wci wenkowské k wle swobodné; tyto

wli, jewišt a prostedek pak prostedky máme rozliné,

i

dle jakosti

i

dle

wíce mén píslušné. rownáwati statky jeden s druhým. Uritý stupe hodnosti takowého jmní jest ««« jeho; newážíme wci jedné, jak jest sama pro sebe, nýbrž dle Dají se tedy po-

kolikosti

ohledem na jiné, to jest dle ustanowiti cenu wšeobecceny její. míti wšecko dle poteby. mžeme nau, za kterau jsau peníze. Kde znamení ceny Této wšeobecné

míry

její

hodnosti

s

Možno tedy

tam musí lidé již býti sjednoceni w obec, mající již swau lánkowitost stawu a rozdlenau napráci, tak že možné jest wšechno za wšechno

ty jsau,

jíti,

a pro to

znamení.

pro wšechno míti obecné

Pozadu jsau, kde se nepohodln skutená wymuje za skutenau. §.

O "Wlastenstwí

wc

154.

Získání wlastenstwí.

mžeme sob

rozliným spsobem do-

býwati a sice a.

Získáním ili nabytím

b.

Wydláním

ili

pwodním.

rozmnožením nabytého

,

a to sice

262

c. a.

Cist III

lúnel:

II.

a.

dle

potu, neb

b.

dle

síly

Promniním

a hodnosti,

pepodobnením. Dušewní a tlesné doby pirozen pináleží wli, aniž tedy mže zde býti mluweno o zisku a uvvázání se w držení jich, le w tom smyslu, že loa

wk

uzná powinnost nezmaiti

mím

stane se jako

a

ujme wedomau

w rozwinutí, mna pak w tlesné

síly

mzdu

pi

;

Tímto

se.

swdo-

prawým wlastníkem swých dob,

jich wiádu.

Wýdlek

záleží zde

posilnní, zwedení a vvycvvicní, protom, že za

jistý

wýjew dušewní neb

ku prospchu jiného obdržíme

emž

to jest

jistau

zde dlužno piponlenauti,

že nelze uiniti se prostedkem jiného,

celého

totiž

se zadati cizí wli. b.

Žiwot tlesný jest

wli mé

že pi-

tak pipojen,

samau každý jiný jest wylauen. Ale píroda zewnjší náleží duchu wbec, chtíc slaužiti k jeho uskutenní. Nezáleží tedy nic na tom, rozeností

komu wloží lání.

to

neb ono pipadne,

která

wle

w

se

n

osob wbec jest jeho powoTím pak samým jest doplnno, když se stane ;

náležitost k

proež odpíral by pojmu wlastenkdoby sob piwiastowal wc, we kterau jiný wli swau wložil. Každá wle jest již lovvía

wlastenstwím; stwí, již

osobná, tedy se jednotliwé

wzájemn

wymezují.

neho prostého piosobení nazýwáme uwázání se w to nebo ujmuii se toho. Kdekoli

Takowé obec

jest již tímto

práwem pwodním uspoádaná,

stáwá se zídka, by kdo njakau leda

c.

nalezením

wc

pokladu a lowem;

opanowal,

wšak

spsoby býwají opateny zákonem. Rozmnožení wcí pírodních sláwá se

bu

i

tyto

priro-

o dohru w

263

nsinisobení zu-Iáštnhn.

zeným žiwota jejich prostednictvvíin, jako u bylin, u zwíat neb i piinním rozumným neb náhodau samau, jako k. p. nánosem, píplawkem pi roli a podobnými, pi emž ale práwo wždy asem swým se ustanowí. d.

Zwláštní

spiisob

Wc,

nabytí

piwlastnní

a

jest

d-

odemel, zdá se býti prostá a iijaledlná, tedy náležitá tomu, kdoby si ji prwní pivvlastnil. Snad by to mohlo býti krom obce, wšak zde pekážejí dti, jsauce omladní a takoka pokraowání žiwota rodiw. obci ale, dictwí.

které wlastník

i

W

kteráž jest

neume

základ

uskutenní wšeho práwa,

a

pwod wlastenstwí, w obecné widi. Každá wide osobní w osob obanstwa, a toto jest ži-

osobau saukromau

i

jenž jest ukryt jest

wá

obsažena

Obanstwu

jejich jednota.

umírající náleží wlast celá;

pozstalost, ale

jakožto

tedy

práw, že jen

jí

osnb ne-

pi-ipadá

každá

celek jest její, musí

drobnost náležeti osobám; sice by byla obec wedlé

oban,

což jest proti jejímu pojmu.

odkáže tedy pozstalosti osobám, toho musí býti uritý zákon

má píinu,

ohlížeti se

a

Obecná wle odkazowání

který zajisté

,

Avtší

po píbuzenstwu nežli po

a dbáti na wli zemelého pokud neodžádnému práwu. Mohlf za žiwa darowati statek swj, komu chtl, pro by se mu nestalo po wli po smrti jeho ? wždyf se stalo jen náhodau, cizích

,

,

pírá

i

že darowání wstaupila smrt

w

cestu,

konalo. Toto práwníuwázání se

ho slowe ddictwí,

i

jestif

než se wy-

w pozstalost jiné-

patrno,

že

spsoby

toho zakládají se na stanowném zákonu. e.

Nejastjší spsob

promnní

swého býwá smiauwa.

a

wymnní

statku

:

264

ást

III.

Cláneh

II.

§. 155.

Usliutenni wlastenstwi.

Wlastnní každý

dj

trojí

wle

wkládání

ili

dobu,

totiž

do

poátek

,

wci má

jako

pechod

jenž jest

z možnosti ke skutku, skuteném' a dokonalost.

wc

wci; mže wšak práwním uwedením uiní

A, Wlastnní poíná ujmutím býti držána, aniž

ji

držitel

wždy

wlastenstwím, neb toto

obecné. Ujniutí jewí se

Wzalkem tlesným, lowem, chycením, se-

a.

bráním, obstaupením a

Pipsobením

b.

se zakládá na vvli

:

k. p.

t.

d.

wzdláním

zkroce-

role,

ním zwírete, chowáním, príprawau a

Znamenáním, kteréž

c.

jest

w prawd

d.

t.

pauhost

wýznamu spsob pedešlých; jedná se tože tuto tiž o to, aby widly wšechny osoby wc jistá wle drží, a proto se již wy,

mezily. B.

Když

wle

libosti

swé

wc swau, zapauští w ni úely a wc stane se prostedkem, a pimí,

uiní ;

pichystá se k jistému konci, kterážto

poteb o wání

stenstwi; neb

wci, nýbrž

by

i

wc

ale jest a.

zmna

slowe

ili užíwání, a jest úplný Avýjew wla-

widti

jest,

aby skrze ni

jak nezáleží na držení

w

skutek wešla

wle,

sama musila pominauti. Na každé

wci

pozorowati

Podstatu

wci,

co trwá, pokud

nco

jest,

ím

jest.

b.

c.

Pípadky wci, jednotliwé doby o sob, rozdíly a takoka drobnosti její. Rozwažujme ale wždy z nowu, zdali jest pod-

365

o dohru w uspsohení zwWištulm. stata

co jiného nežli jednota, wzájemnost,

pro-

wšech dob ili rozdíl. Má-Ii kdo úplné práwo k jisté wci, smí samoniknutí

statnost

wide prokázati

na podstat

i

její,

ili

má

])rá-

\\ o spoteboivúní swého wlastenstwí. Mže wšak nkterá pináležeti wli také jen dle nkterých dob a stran, když podstata jest wlastenstwí jiného, a jisté pípadky

wc

také jiného;

toto

jest Avlastenstwí

mže býti bud stálé, wezdejší, ale ml nkdo úplné a wezdejší

požiik,

a to zase

Kdyby

nebo jen asné.

práwo ke wšem pípada požitkm wci pominutelné, tuf by si marn jiný neb by ji hledal krom wšech dob wlastnil podstatu

km

;

(w.

jejích, to

mé,

jest

c.)

eho

a

nemže

smím

užíwati

tedy wlastenstwí držením,

užíwáním

le

mžeme

schowána, užíwána,

od

této

wci

,

wci nazýwá se wci promlené jest od

neb

ztracení

a

spotebowáním. není znamená-

se domníwati,

a že je

upustila,

a

owšem musí domnní, jež uriti má

tedlná

také spotebowati,

wc

Kde není widti toho nieho, kde na,

i

zároweii býti též jiného. Jewí se

wc

dwody

toho

Takowé upuštní

wle

dostatené

býti

zákon.

promleni, uwedení pak uydriem,

Avlastenstwí

a

w-

že

prostá a uja-

a

prošlý

wšelikého

w

držení

as k nabytí práwa wbec

wysazený nazýwali staí léia zemská neb meslská. C. Jelikož doby dušewné a tlesné jsau doby osobnosti

samé, nelze

wli od

nich upustiti,

pon-

wadž by se zrušila osobnost sama; ale od jistého wenkowského jmní smí se odtáhnauti a na jiné penésti; neb i takto jewí swau swobodu; a

to jest

Akoli nesmím se zadati,

totiž

zbytí

ani

dle

práwa ili

duše ani dle tla jinému

dle innosti jejich

prodati náboženstwí,

oclcizoií.

wesmsné,

k. p.

sprawedlnost, neb kramaiti s

12

od-

t-

266

ást

lem

a krásau jeho,

kau

pece

:

statek,

se

státi

II.

otrokem a podnožpokud se mohau od osoby

uiniti se

aniž

obzwláštní

odlauiti a

ný

lánek

III.

díla,

pedmtnými,

jsau jako každý ji-

nímž dowoleno jest dle

s

nakládati,

libosti

um-

pokud neodpírá žádnému právvu, k. p. wynálezy, lecká, wédccká, emeslnická díla, služba, pomoc

Wšak

a

t.

d.

pow-

nesmíme opomenauti uwésti zase k

ale

wdecká

mají dwojí stra-

nu, jednu duchowní, krásu a prawdu,

druhau tlesnau,

domosti,

arci

že díla

nemohau

strany

jetností;

a

nerozlun pijcdnocenau.

prwní

k

umlecká

býti

zajisté

ist

neb jsauce

lowí

zjewnost

ducha,

Umní

jsau osobné a tak nad každau cenu wznešené.

wda

jsau záležitost obecná;

jsau obecní úedníci, opatiti je tím kládajícc

as

,

a

i

proež umlci

a

Avdci

a

powinno jest obecenstwo zawydlati nemohli wyna-

eho sob pilnost

prwní

Dle

jednoho neb druhého ma-

na

,

záležitost

obecní

a

pro ni

snadno

sob

uspíisobíme saud o tom, co nazýwají wlastenstwí

um-

tráwíce

lecké

sílu

swau.

Toto

a spisowatelské

Prodáwání

úedník

a

,

o

obchodnické

ducha národního

rozwážiwše

,

patisku

knh

pée

nemají

kaliti a

se

asowé

libosti

dokonalosti duchowních tworii,

podobném. mysl

obkliowati

kowé ohledy pekážejí swobcd snahy je podkládati

a

a

jejich,

nelibosti

tchto neb ta-

;

a

nutí

na ujmu

na ujmu krásy, prawdy

kdyby zobecnní jejich. Co by z toho wypadlo úedníci obanského práwa a zákonu mli odmnu bráti za jednotliwé kusy swých prací? Nebylo by zadkladnjší díla uwidl jisté ku prospchu práwa. by národ k ozdob a sláw swé, kdyby umlci a skaumatelé nemusili pracowati na trh. Mnohé dílo wyplnilo by celý žiwot; ale poteba každodenního wýuwázati. Kdyby je obec zaopadlku nedá se w a

,

O

n

267

o dobru w uspúsohcní zwláštním-

asnými potebami,

tila

by

pracovvali

z

hypokrene;

a jen to jest pravvá

zení,

wnitního puumenšil by se

poet nepowolaných, a rownjší by byla zwedeméné odpor w obcowání. Co by kdo kde-

též

nost lidu,

wyvvedl a wyskauinal, rychle by se stalo

koli wynalezl,

wlastenstwím obecným, a

sejití se wíce rozšiowatel by jen ku pohodlí obecenstvva. Tak se stalo s wynálezem Daguerrowým. Obec jemu za nj odpla-

slaužilo

a podala jej

tila,

znáním lék

celému swtu. Tak býwá též

Tak by toho

prawda

každá

knh

odmn

sice

spisowatele

ne

;

možno

tolik

uriti,

co by

by

mlo

mže

býti

ale tento

;

wýhradní;

a

platiti

práwa

dle

a

prostedek jest

nedá

Snad

slušnosti.

zanecháno býti zwláštní porot, aby

w

zde

i

wbec

rozliných okolností, že se

mlo

ale

ujmu initi zaslaužené jakoby myšlénky byly

wýhradním nkoho wlastenstwím jejich

Zatím

zasluhowala.

ostane neslušné, patiskem

roznesení

po-

s

nákažlivvým a rozšíeným nemocem.

proti

každé

jednotlivvé pípadnosti rozsaudila.

156.

§.

O smlauw.

lowk we

skutek

cha,

aby se

ducha. le,

jest

jest

aby žiwotem

powolán,

uwádl na zemi s

králowstwí

jinými spojowal

Tento duch obecný,

zákon wšechnch

totiž

a

notliwé jest zde wylauena.

nechceš-Ii

w sob

obecná.

Wšak

mže

míti

du-

jedno tlo jednoho

obecný rozum

wšude;

libost

a

wle

wjed-

Takto musíš se chowati,

lowenstwí; tato powinpirozenost lowka, a proto

porušiti

nost jest wyslowená bytná

ny

w

wzájemnýni

lowího

ale tato

stejnost powinností

na zeteli jen

konec

;

pro wšech-

smr má

býti

:

:

st JIL

268 wšecli

úd

smr

Jeden

stejný.

lánek

JI.

ne-

ale jen

jest

míti,

pekážeti sob, nepotkáwati se,

což jest jen wiile a

žádné inní. Kde wšak toto pone, nedá se, ponwadž perozliné jest, uriti. Zde má libost šíré je-

wišt, arci obmezené oním zákonem obecným. Když pak se chowání wzájemné w tomto okresu wle newyrozumíwá samo sebau, musí lidé ustanowiti sob

inní

prawidla pro swé

Toto usnesení

wlí

,

we kterém

žení widí jmenuje se smlauwa.

pi smlauw rozeznati a. Na základu obecném, b.

Wzájemnost.

c.

Pedmt, w nmž Tento

sjíti.

libost

se

tedy

Jest

wéc

trojí

wolná smlauwajících.

wle

wzájemné

po-

mají

usnésti.

a

tkati

chtjí

se

SAVobodných, toto srownání a slo-

pedmt, w njž

wlastenstwí,

w

proež

smlauwa wyložiti:

wle

se

tomto ohledu

wkládá,

že jest usnesení o

jest

se

mže

promn

wla-

takto

i

stenstwí. Jest-li

w

smlauwa

tom

záleží, jsau

tu

obsaženy

myšlénky následující 1.

Smlauwa má s jedné strany zákon, z nhož wymezena jest swéwole ili libost, a s druhé strany

wlí

jsauc úplné

lásku,

která,

knutí,

zwláštní usnesení a

tebí.

Proež

s

oné

obecný wýjew pirozenosti wa, ani

akoli

s

osobních

proni-

smlauwy nemá zapostrany obcowání jakožto

lowí

není smlau-

druhé strany manželstwí a pátelstwf,

pi obau

mže

smlauwa

býti

jako

po

stíhan. 3.

Co

se protiwí

jest proti

mtem

obecné

práwu

smlauwy.

wh

a mrawnosti,

a

rozumu, co tedy

nemže

býti

ped-

o dobru 3.

tv

269

vspsohem zuláštním.

proež

Kde není wzájemnost, není smlauwa; darowání

žádné

nežádáine-li

,

uznalosti

,

i

není

smlauwa. 4.

Smlauwé odpírá mušení, též i wylákání wle ili podwod. Úplná wdomost, co základ pravvé wol-

newy hnuté dlná smlauwy poteba. Osobnost a práwa od ní nerozluitediná nemo-

nosti, jest 5.

hau

pedmtem

býti

srozumní, jakoby 6.

Smlauwa innost

jmní 7.

neplatí,

sic by se dalo na samy o sob.

smlauwy,

neplatily

nkdo

by

jíž

duševvni neb

tlesnau

zadal

celau sw^au

neb

,

se

wšeho

odíkal.

Smlauwa

mže

uinna

býti

wolnost; tedy ne o

wota swx'ho

,

cizí

,

daleko zasahá

pes as

ani

bez

za jiného

ani

jak

jmní

ži-

jeho plnomo-

censtwí. 8.

Nedá

ml

se

smluwiti,

poznání nezáwisí od 9.

nkdo o tom neb onom peswdení; nebo prawda

aby

takowé neb jinaké

S nerozumnými

10. Usnesení

wlí

a

Ave

mé

twé

a

libosti.

nedosplými smlauwa

smlauw musí

býti

neplatí.

zejmé

a

poznatedlné.

§.

157.

Powinnosti náležité

Je

smlauw.

Kdo se s jiným smlauwa, odíká se w tomto uritém pedmtu svvé samostatnosti a wolnosti, protože pipauští byl Avládl.

i

wiíli

druhého

we

wlastní stalo

se pak

swobodn,

tím dalo se práwo druhému,

jsme

wc

Toto pipuštní wfúe

kterau di"íwe sám

a proto

mn

sob wle swé wzájemn.

,

cizí a

zamezení swé i

rozumn,

a

powinnost; zawázali Tato powinnost

wubec

270

iist

wyslowí se takto

škod.

S

lánek

III.

11.

Dostj slowu swému, byf

:

druhé pak strany

zakazuje

i

ke wlaslní

walchowati

se

n

w rozum wlastní; neb se iní smlauwy ke wzájemnému napomáhání, ne wšak k snadnjšímu ukiwdní. Zwlášt musíme se písné poslovva siiilauwy a wkládati

oí kluzké prpowdi „Volenti non fit injuwe slow vdlc ukrýwá nepráwník swá osidla, že se trojí žádá k wli prawdiwé. By neodpírala wli obecné, náboženstwí, práwu a

díwati do ria"

;

taje, a.

:

neb

mra\\u. b.

By nebylo snad

wdomost

jen pauhé slowo,

wle

a

skutená

k.

jež

nezakládá

slowo blázna,

p.

opilého. c.

By smluwce

ml

práwo,

které urité

wci

snésti s jiným,

splý, neb záwislý od

wli swau

s

strany

n-

aby nebyl nedo-

wle rodi, pedstawených

a podobných.

Kdyby wšak byl kdo wešel we smlauwu takto nepatrn powinen jest jí nedostáti, nýbrž zrušiti

platnau, ji

ím

dríw tím

lip.

§.

O

158.

rozlinosti smluw.

Práwníci, ježto o smlauwách mluwili,

widauce ta-

kowau rozmanitost, chtli je sei-aditi do jistých tíd; ale mníce wždy hledišt, jsaucí jim dlidlem, nezdá se žeby byli dostaten k obecnému uspokojení wywedli, co sob uložili. Dlili pak smlauwy w slovvní a skutené, odmnné a neodmnné, jednostranné a wzájemné, Avýslowné, zejmé a mleliwé, dary, wýmny a jistoty, prodaje, nájmy,

pjky,

služby, spolky, jednotliwé a

obecné. Zanechajíce libstky škol

mu smlauwa

;

wždyf

tyto

hleme

doby jsau

i

na doby pojprawé rozdíly.

i

:

o dohru

Ty pak

27

u nspíisoheni zwláslnlin-

jsau piwolení, wzájemnost a

pedmt

sinlauwy.

Co do pnwolení a wzájemnosti není u jedné smlauwy jina nežli u druhé, když jest prawá, aniž na tom záleží, díl

jen

jeli

pípowd

neb skutek; neb jest

to

jen roz-

budaucnosti a pítomnosti; ani na tom, stane-li se

wýslown neb wyrozumíwá mlenliw; prawau rozlinost iní tedy jen pedmt, w nmž se wle porownáwají,

a ten jest

A. innost jednotliwá,

B.

bu

b.

tlesná.

Pedmt vv

C.

a.

pak

ta

dušewní nebo

zewnjší

náležitý k

užším smyslu, a a.

Dle podstaty swé a

b.

Dle

pípadk

wli, ili wlaslenstwí

to

pípadk,

— požitk.

Znamení obecné ceny

ili peníze.

Sestawiwše po dwau k

sob, seteme wšechny

jednoduché smlauwy takto 1.

wle

Usnesau se

sebau zjewnost

esky, nauím wají 2.

3.

m

a já

a já

ti

k. p.

m

u

Takowá smlauwa bý-

spolenosti.

innosti

U

k. p.

roli.

innosti dušewní za jislau

dám pecen

Wýmna

dušewní innosti,

nmecky.

dle podstaty a ti

wíce wymniti mezi

jich

budu wzdláwat

padk, za 5.

jisté

t

neb

innosti dušewní za tlesnau, ti

Wýmna nau

4.

uené

Wýmna

dw

pípadk,

k. p.

wc

pedmt-

Wymysli mi

to

chleba.

wc

dušewní za

požitky, k. p.

U

mé

jen

dle

pí-

dli, a pepustím

užitek této role.

innost dušewní wykonána za peníze, které obyejn nazýwáme poclau a ne mzdau, protože se ona

innost

nedá

dle

ceny

swé docela

uriti.

272

ást

lánek IL

III.

a za porownání s wécí hmotnau se stydí.

Zde se asto za tau samau píinau wymení pocty zanecháwá swdonií druhého, a tof jest jako smlau-

wa 6.

nilceliwá.

Wýmna k.

p.

\vy 7.

za podobnau innost, wás od nepátelského wpádu,

wšak budete Avzdláwati

Práce tlesná za tuto

8.

innosti tlesné chci brániti

já

roli,

ty

wc

niau polnost,

pedmtnau,

pak mi za

budeš

to

Práce tlesná, wynaložení

p. já

k.

ti

dám

slaužiti*.

asu

za peníze, služ-

ba za mzdu, 9.

10. 11.

Wc za "vvc wýmna, pjka, náhrada. Wc dle podstaty swé za peníze; kaup, prodej. Wc dle požitk za peníze, nájem. k. p,

k.

12. Požitky jedné 13. Peníze

wci

p.

za požitky druhé wci.

za peníze, to jest užíwání

nžitý užitek; takowá smlauwa

penz

jest

za pe-

pjka

na

úroky, pojištní.

Darowání, pi

mže

nmž

wlasln piteno

ten smysl,

že jeden od

ujme, a uiní swau,

mnnkau,

býti

není žádná wzájemnost, ne-

ke smlauwám

neho

Wšak

ale

wli iníwá

,

a

má

jen

upustí a druhý

se dar

s

ji

tau do-

že obdarowaný uzná tuto pí-íwtiwost na ten neb

spsob, jenž se snadno wyrozumíwá. Takowé jsau dary mezi milenci. Zdá se, že by obdarowaný, necht neb nemoha chowáním swým wyjewiti uznalost za dar, ml jej nawrátiti, wšak ale saudce nemže ho k tomu pinutiti, protože wnitní lnutí lásky tetímu nemožno jest posuzowaíi. Dary wšak za píinau porušení powinnosti, úplatky, nejsau smlauwy; že ale ten, kdo darowal, upustil od skutku, a druhý ho nesmí pijmauti, komu pipadá práwem než obci ? nehledíc ani k trestu, jenž náleží na jiný list. každé smlauw zawazuje se wle k uritému wzájemnému inní; když jiný

k. p.

W

o dohru w ale

nkdo

plníli se

ale

373

uspítsolcní zívláštnim.

pripowí druhému tak neb jinak uiniti

,

wy-

neb ono, není sice zde wzájemnost inní,

to

pece wzájemnost wlí,

mže ponkud býti

a

wau. Když toto wyplnní jest jen náhodné a

smlau-

nejisté

a

pípowd z obojí strany stejná, nazývvá se takowé umluwení a inní sázka a hra. Zde dlužno jen pipomenauti, že jest lowka nehodné, aby se wle jeho ídila

—

Obce mezi sebau býwají zase w tch samých pomrech jako osoby, imohautedy initi podobné smlauwy a zawazowati wle swé w nem wzájemn. náhodau.

§.

159.

Obrana.

Obanstwo jest zjewnost právva; jím se uskuteuje wšerozumná wle, a w pojmu obanstwa nenalézá se žádné bezprawí, má tedy w skutku zmizeti, a každá obec má kiwdu niiti, kdy a kde ji pozná, aby wšude a wždy šeteno bylo práwo samosti. Má tedy wle obecní býti wšemohaucí we swém okresu, aby po-

Wle

tlaila neest.

heší

platí síla, a

n

a srstají nalézají

nápodobn stáwá

k duchownosti;

w

ale

se,

kde

pemáhá

když se potkají

procitli,

jednu osobu welkau,

pírod mé-

slabší,

lidé

poznají sebe,

obecnau,

zde pak

swobodu we wzájemném rukojemstwí; kiwda

uinná osob

jest

zlehení obce, a té písluší wyrowneb jen obec jedná we jménu

co se porušilo;

ducha a jeho samosti,

osoba pak

uražená,

nameno.

— Nelze

postawené na jiném se

tedy

mstíti

mlo

rozilena

kiwosob saukromé w obci a práwa swémocn do-

mstau, snadno peplní míru, kterau by diteli

W

ústaw práwní.

mocnjší, Istiwjší twor

obratný;

neprocitlí

nati,

iníc tomu neb onomu kiwdu,

zlá,

proti obci samé, jsauc

)C

býti

274 býwati

W

iistaw,

obci

mže

ni. láneh

JI.

neb by se tím dalo na jewo

;

práwní

má

ást

'

spoádané

právvne

Wšak

místa.

bu

kde

ale

,

w

a bytnost.

kdež

,

ani obrana

,

obec zmálomocnéla

nemže

dle okolností a pro náhlost

že obec není

pípadnostech

práwní ruka

-Nvinníka dostihnauti

,

by se obci est

totiž upírala

ne-

neb

pikroiti, aby wzala

obana pod ochranu dle žiwota, cti, jmní jeho, má jedenkaždý práwo osobn se brániti. Tato obrana má základ na uznání, že jen dobro, prawda, duch má proti wšemu práwo nepominutelné, zwlášt pak proti zlému, šalb,

telem náhle, smí a

znien

býti

w

této

má

se brániti,

byfby odprce

ptce. Nerozpakujeme se

který nás chce ukausnauti,

zabíti psa, steliti

i

s

on bez okolku

býti zhuben,

naším statkem,

qui pro

i

je

í

je,

když kiwditel wyknauti, že by

když by nám ucházeti

isti

a

rébus, quas contemni oportet,

iis

šunt? Jak by

ti

byli

se poškwrnili wraždau za tratil

si

prawí sw. Aug^ustin

providentiam šunt

apud divinam

polluti

i

ale

lowk, wáháme

neb nápadník jest

chtl

a

ml

zajisté nic,

po strace, která by nám odnášela prsten, a po

holubích, ježto škodu dlají na poli;

sml

takowým nepí-

Setká-li se tedy osoba s

násilí.

papež

Innocent XI

ped bohem

:

Quomodo

peccato

humana

liberi,

caede

bezwinuí, když

to, ím mli hrdati? zaprpowd Possum occidere i

:

furem pro conservatione unius aurei.

lowk mu

má

práwo, potlaiti

uinilo kiwdu; ale

též osoba, a

k

co powstáwá, aby

to,

kiwditel krom swé zloby jest

té pistaupiti

práwa nemám

,

proež

w

obran nuzné nikdy nesmím míti úmysl a úel, protiwa jen nešfastnau níka zhubiti, nýbrž jen ubrániti sebe ;

náhodau stane se utrží

než

,

zaslaužil.

jestliže

takowýto wýtržník wíce

si

Ohled tento pi obran wlastní jme-

nowali moderamen inculpatae

tutelíe,

to jest

jako

mír-

o dohru w uspusohcm zwláštnlm. nost bezwinné brániti,

smím

mám

Že

ochrany. užíti

2 5 <

práwo wfibec sebe

nejpísnjšího prostedku;

i

obrana

zakládá se na tom, ne pak na úmyslu wýtržníka; pro to

samo

uinnli wpád na mne

jest jednostejné,

telstwí

nebo z omylu nebo z

šílenstvví

a

z

nepá-

pomatení ro-

zumu; práwo obrany tím se nezmní. Wšak musí se ješt doložiti, že když nám hrozí náhlé nebezpeenstwí SG strany pírodní, práwo obrany jest sebau i powinnost, ale proti osobám

koli

mám

videtur,

nemusí

a

rozlauiti,

práwo. Za

quod

ne,

mote

powinnost

debeat, utpote qui,

dum

se, :

aNon

etiamsi

referire

non

salutem defendit, pietatem contaminet,

odpírá sw. Augustin tomu, ut

propriae

a

ruí sw. Ambrož, praw

lo

latronem armatum incidat, ferientem

possit, i

práwo

se

vir christianus et justus et sapiens quae-

rere sibi vitam aliena in

mohau

powinnost má, brániti

býti

defensione

quemquam

quis

privatus pro vitae

occidat.

Obrana národu proti národu jest wálka, a ta jsauc pod tím samým prawidlem, zmizí, když wyjde w obcích slunce

duchownosti

,

tak

jako

pomíjí

w

obcích

dobe sprawowaných poteba wlastní obrany. Netrpí jí obecné swdomí a zatracuje ji, jakož widíme pi saubojích,

které,

již již potrácí

jsauce též jen jistý

swau

spsob obrany

cti,

lesklost.

§.

O

160.

dwauhoji.

Ziwobylí a jmní mviže piwedeno býti w takowé nebezpeenstwí, žeby prodléwáním musilo utrpli škodu. Jen okamžité pedejití mže je uchrániti. Ale est, nemohauc býti od stateného ducha odtržena , nemá po-

dobného kwapu zapotebí k obhájení.

Žádné naknutí

276

ást

nemže

spsobiti

lU. lánek IL

zmny w

Obrana náhlá z nauze

prawd

Arci proto

míti místa.

ani umenšiti hodnosti.

mysli,

est nemže w nemá znectný nikoli

ohledem na

s

ani utrha zlehka býti posuzowán; newšímawost osobnosti jest zráda nad dstojenstwím dujiž nadáwání ješto znectní, zhanobení chowním každé ten má rozum, že chce lowka z duchowní \výsosti snížiti w podlost zwíete neb pauhé wci. Ale

netený,

byli

i

,

zastati

osobnau hodnost ducha

jest

právvo a powinnost

wezdejší. Proti osobnosti jest wšecko, co né, a bez swobody ducha

hai

a snižiteli

i

mám, nepatr-

bezcenné. Dokáži tedy utr-

swému nejdkladnji,

že jsem osoba,

když se o est swau zasadím až do ztráty jakékoli, i žiwota. Kdo dá žiwot w šanc na dkaz osobnosti, toho

dkaz tedy

i

jest

wru

zniení

není, a pro

Znectní

dostatený.

lowka;

est odwážiti

jest ponížení a

poctivvý musí zjewiti, že

se žiwota.

Wždyf

i

znien

nmé zvvíe

swému proti vvníku. Non solum taurus ferit uncis cornibus hostem, Verum etiam instanti laesa resistit ovis. Býk nejenom oboí se rohem na nepítele swého, Osmlená protiwí škdci se owce tichá. Tato láska pírodní k sob, zduchownwší u lo-

brání se

wka,

stane se cítním sebe, swélibost milowáním sebe.

Útulnost a zotroilost jest zapení sw obody,

samého. Kdo se

mže mu

peswdil

prodati tohoto

nabízel

marný

swatyn

swdomí

ne-

za žádnau cenu, kterau by

lesk lahodných okolností.

jest

chtl

šlápnauti, musil

Toto

sw-

jest

by podstaupiti boj o žiwot. Takoprawý pojem dwauboje , a jeho

mrawiií stránka krásná

ten

ducha

mysli jeho; kdo by tam hrubau nohau

domí

wýto boj za est

a tím

o wznešenosti ducha,

;

totiž

zlehenau odwážiti se

za pmivdíivau est skužiwota.

Powažujíce

ale

o dohru w

Z tohoto hledišt,

dwauboj

ikuteným

éltl

uspítsoleni zwláštním.

stojíme

žhvoteni, a nehledíme na

w myšlénkách nad zízené obanstwo,

jehož úkol jest rozvvinulí osobnosti národu;

toho pak

nelze dosáhnauti jinae než uwedením wšech jednotli-

vých osob we

Nemže

platnost

utwrzením jejich osobnosti.

a

est

se tedy uraziti

jednotliwce, aby se neura-

est obce samé kdo by pak chtl zastati sám sebe, nepowažowal by se za úd celku, a skutkem by wytýzila

;

kal obci její nedostatenost;

a která

obec by trpla,

aby jednotliwec sám est swau zastal, dala by na jewo, že jest nedozralá

ím

a

prawd

nedostáwá pojmu a

swé.

tedy jest sauboj wznešenjší, když národ zastáwá

wálkau swau est a swobodu, tím odpornjší

jest ctiteli

obce a prawému Avlastenci takowý boj mezi obany,

zwlášt

w tch tídách,

a

které iní takoika hoejší wrstvMi

spolenosti, a zdají se obyejných

rwaek

hrubého

lidu

wzdálenjší. Dwauboj tedy toho spsobu, jak sem tam

doslýcháme,

kterýž jest pozstatek bídnjších

když ješt obcowání bylo chatrnjší,

wk,

prowinní proti vvlád zemské, pestaupení obecné wle, prohešení obanské, není-li jen pauhý wýjew hrubé mysli a chrapaunské rwaky, nadšen duchem ustrknuté marnodráždící ke mstiwému wzteku, nemnoho jinaí, sti, nežli widíwáme pi rozwzteklených a štwaných zwíatech, jen že se dje wíc pípraw a obad, tím smšnjších, ím se stawí rozumnjšími. Zídka pak míwá jest

dwauboj

pwod we

Ewrop

co obanské prowinní opowržitedlný.

Neslušnost

statené mysli,

dwauboj již

wku, swdowali

ale

zení

inu

tohoto

nemže

se

tenkrát

w

aspo

wywázli z husté mlhy sted-

když panowalo práwo psti newinnost:

i

dáwno,

nahlíží se již

ode wšech, kteí šastn ního

a jest

,

a ordalie

swdomí obecné w ustáliti,

a z

o-

posau-

jedné pepia-

;

278

ást

tosti klátí se

M lažda,

lánek IL

IlI.

na druhau. Tu se prawí, že dvvauboj jest

newinný pedsudek onen bduje, posmíwá hraky; zde saudí jej jako ji-

tu že bláznovvstwí,

tento plnau hubau laje,

ttwrtý newšimne

si

ného winníka

wýsledk

dle

tu že

teu se

této

,

sauboje

jinde jej zawírají

,

za blázna, a jinde nechwálí ho, ale pod rukau nedlají

pekážky,

když ukryti neniohau, radí k uprchnutí;

a

zkrátka duell jest in, jehož neniohau

nkdy

daucnosti umístiti. Jsau prý

muž

by

poctiwý,

boji odhodlati.

jinak byl

w

obecné wé-

okolnosti takowé, že

pi-eswden, musí

Arci zní takowé slowo jako

se k sau*

ozwna

na-'

wku, kdež wšickni, jak jsme, jednáme proti peswdení; Avšickni jsme lhái a lícomrníci. Pro takowé šeho

prý pípadnosti mají se zídili estné saudy, jimžby se

píiny rozepi'e, a ty mají místo pipuštní boje, wc rozsauditi. Ku podiwu! jakoby neml každý iowk zwedený saud estný we s\a ém swdonií, a jakoby obec co swdomí wšech a jednota wlí mohla dopustiti pedložily

takowé saudy wedlé sebe držáni za nepoestné,

w

bojují pro

est,

Radí

?

ale jak to

a

se,

aby saubojníci

byli

možná, když oni prá-

lehko wáží žiwot proti

cti;

za

blázny pak držeti nemohu muže, kteí jinak poctiw a

maude

se chovvají.

Že by

mysleti a dle toho jednati,

to

byla náramná hlaupost,

že skwrna na

cti

jen krwí

se dá smýti, že tedy záwisí od obratnosti, kterau

umím

zacházeti se zbraní, jsemli poctiwý neb nic, to se upíti

nedá ale na této myšlénce sauboj se nazakládá, nýbrž prawda jeho jest mrawní síla, která sob wáží wíce cti nežli žiwota; wšechno druhé jsau jen pípadky. Arci žef mnozí, ano wtší díl saubojník drží pípadky tyto za ;

hlawní proti

wc,

ale to se

netýká duellu samého.

tomu zwyku neprospje,

ani se strany obecenstwa,

ani

Nic jiného

se strany saubojník

než co jest plátno proti

win

o dohru w

2<9

tispusolení zwláš(n/m.

obanské >vbec totiž aby mveden byl we -vvážnost zákon obanský, a každý úd jednotliwý s tímto tlem swého národa srostl; k emuž wšak newyhnutedlne ,

sob

teba, aby

jedenkaždý uspsobil jasné náhledy

\v

co jest obec, co zákon, co osobnost, práwo, swo-

to,

boda a est. Kalné wývvaisko, kalný potok; jaké swdomí takowé jednání; ím jasnjší si kdo rozžehl swtlo

w

této ^vci,

to

wraucnji zaswlí

tím

oswta,

zajisté

ježto se

nýbrž spozdilost a sestra de,

že

konu

jest

mích ízení despotického,

snad

pro

osoba takoka pohltna byla obcí,

jurgio

diari solent.

Podiwné, že

za potebu uznal jej

orb

wrstw

insurg-ere

práw w

we zwyk,

zaklíti

:

penilus

píkaz jen tenkráte

prostední

tchto pak osobnost

nco

et

po-

causa ex

ex pro-

jacturam aestimantes inter se digla-

dwauboj tak uweden ex Christiano

w

starých

w zew onch

že

to,

zá-

i

ani

Galii inter ipsas epulas

quomodocumque accepta vitae

to avšu-

we

že

Diodorus Siculus našel

píše:

Gallii;

vocatione nihil

tento

"Widíme

opírá,

obanskau uedaucnost,

píklad duauboje nenacházíme,

ani nedošla platnosti.

Není

sílu.

obecní

Avíili

Znamenité jest,

poslušnjší.

republikách

dobného u

suau

jí

její hrubost.

mající jasnjší

lid,

proti

,

zemích kesanských

že

snm

Tridenlinský

Detestabilis duellorum usus

eliminetur.

Wyplní se

když oswta

spolenosti

na

ob

plápolající

ale

w

strany zasíhne

swými jazyky a spálí w srdcích koeny sobctwí, mstia zaheje k žiwotu weskrz a weskrz obecnému.

wosti,

Jak se kdo

peswdí,

že jednotliwcc jen tenkráte

wede

prawdiwý žiwot, když se pipojí k celku, že swoboda prawdiwá jest zákon, nebude nikdy w rozpaku, máli we dwauboji ukázati, že sám sob jest dostatený. Clowk oswícený nemže se snížiti k tomu inu, již již welmi chatrnému. My zde dwauboj z hledišt oban-

280

Cnst

lánek

III.

ského tím písnji odsuzujeme, hodnost a prawdu jeho usnesl

w

II.

ím

uprímji jsme wyrklí

kdeby se byl Hd ješté ne-

tu,

W

zákonné obcowání.

pak zákonnost

obci

jest hlawní ctnost.

C.

O

žiwot spoleenském. §.

161.

Pojem spolenosti. Zákon obanstwa panuje s neodbytnau písností; každému tažena jest ára, jíž nelze pestaupitibez trestu; písné jest zde práwo povinnost. Obanstwo jest jako i

kostra tla,

w nž

lowenstwo; obané pak saukromé 'svle swé wzájemn smlau-

mezi sebau Maží

wami

má

srsti

tyto zakládají pewná práwa a powinnosti. Toto uspsobení práwní jest takoka prwní otesáwání hrubého špalku, z nhož se má státi podoba boha, jest dílo emeslnické a widt namáhání. Ale na dílu umleckém jest pachtní hotovvitele tím mén patrné, ím jest i

;

dokonalejší, jakoby bez potu, bez pilowání jako Minerva

Zeusowy

z hlawy

má

býti

winnost

k tomu

i

lowenstwo,

zautlí cíli

w

lásku;

a bude

wždy

tím,

ale,

tím

tuší,

i

a pojinae zdálo, swítí

zwedenjší tím wíce

radji

se

dílo

až práwo

byf se

pokrauje, tak že wždy budaucnost

každé pítomnosti; a národ budaucnost

Takowé umlecké

se narodilo.

wyhíwá

w

do

tuto

tomto

as mozolowé péi úmaunné w nmž twšednosti. Každý národ má njaký as lesnau práci odloží, zawe swau dílnu, zakryje, co jest swtle, wyhýbaje se na

,

pauze užiteného,

a

na powrchu žiwota nedlního

se lesk duhy smíení ducha a píi'ody.

W

tpytí

šalstwu,

w

2ol

o dohru w uspúsohení zwlštním.

w

jídle,

domácnosti,

vvk we

swálcích,

platnost,

pokud

již

w

zábaw, we wšem ukazuje lo-

že wšechno smyslné

slauží duchu,

zwítzil nad pnrodau, a že užíwá

Wšak

wílzstwí.

w

nejen

sob lowk nkdy

to,

co

enské schzce chowá

se

jen potud

pijíti,

tak,

již

že

,

pokojn swého

na pírodu podobní

ohledu

má

má

chce, aby se zdálo

i

nýbrž

we spolepemožen

i

jakoby byl

úhlawní ducha odporník, sobctvví. Stránka slabá a zwí-

oko hosta

lowen-

rozdíly a nerownosti

obanské

ecí

se ukryje, a pedstawí se

stwí

oištné; wšechny

wšechna nechu ucauwne ústech hrá jen pi*íwtiwost; na

se wyhladí, jakoby

nebyly,

we

w

skrýše srdce, a

ped

když se umí tak chowati aby tom každý si zakládá žádného neurazil, a ukazowal se wšem tak, aby w ninewyzradil newycwálanost neb nezwedenost; každé ,

,

em

slowo a každé hnutí se rozwáží, nic;

slušíli

nežli libost

štítí

upínniost zde nebýwá takowá,

dwauma, temi pátely,

ale

nost spolenosti powinné a

lowka

ili

stawiti

bawu, hru, obweselení; spolenost

lowí

na

njaký jiný úel za spoleností, na samé wzájemnosti. Schzka jest pro zá-

každý se

;

osobná;

jest

arci

možná mezi není také chladnost a píszde platí jen obecné práwo jaká jest

powinnost uznati je a chowati se dle nho.

Tato Uenost píslušného chowání jest pojem spsobilosti

spoleenské,

wdci

s

sice s té strany,

na kterau dobro-

málo pamatují; ustrkují se na tom, že

Ue-

tato

nost jest lež a pokrylstwí a pauhý lesk. Lesk to je, sice lesk budaucnosti;

pokrýwá také,

a surowosti

není

lowka

;

ale lež

to

nežli hrubost a

,

nýbrž wíce prawda

wšední skutenost.

Arci

spolenost asto jen prázdný wýjew marnosti

mnohý wyhýbal

])obožník ;

i

míti

swj dwod,

píkré slowo

:

a

wšednosti

totiž

,

i

pro

býwá

mže

aby se spolenosti

„quoties inter homines

fui,

282

ást

minor homo

pece jest

redii~,

neupe

ale

má swau

dwodn

ukrýti

i

hlaubku dobrého rozumu;

žádný,

že slušná spolenost

z\víi'e,

lowka

této

a

wci jsau Kantowa

Die Menschen sind insg-esammt je

:

sie

uwá-

an

\v

An-

civilisir-

nehmen den Schein

der Zuneio-una, der Achtung- vor andern der

neb každý se

;

uznáwaje pednost ducha.

mehr Schauspieler;

desto

má

odiw wyslawowati

Znamenitá slowa o thropolooii ter,

II.

nojhlawnjší škola toho, co býti

nutí co nejwíce na zati

aúncl

III.

ohne

der Sittsam-

,

irg-end

Jeniand

dadurch zu betriigen, weil ein jeder Andere,

dass es

keit,

Uneio^enniitzig^keit

,

hiemit eben nicht herzlich gemeint sei,

dabei einver-

und es ist auch sehr gut, dass es so in der Welt zugeht, denn dadurch, dass Menschen diese werden zuletzt die Tugenden deren Rolle spielen stándigt

ist,

,

,

geraume Zeit hindurch nur gekiinstelt haben, nach und nach wohl wirklich erweckt, und gehen in die Gesinnung iiber. Es ist schuldlose TáuMit Gewalt ist wider die schung unserer selbst Sinnlichkeit in den Neigungen nichfs ausgerichtet, man Schein

sie

eine

—

muss eine

wie Swift

iiberlisten und,

sie

dem

sagt,

Tonne zuin Spiele hingeben um das

Wallfisch

SchiíF zu retten.

Die Nátur hat don Hang, sich gerne táuschen zu lassen,

dem 3Ienschen gend zu

weislich eingepflanzt, selbst

retten,

ehrbare Anstand

Achtung

um

die

Tu-

oder doch zu ihr hinzuleiten. Der gute ist

einflusst,

ein

iiusserer Schein,

(sich

nicht

gemein

der anderen

zu

machen).

Siltsamkeit (pudicitia), ein Selbstzwang, der die Leidenschaít versteckt,

ist

doch

als Illusion

sehr heilsam

,

um

zwischen einem und dem anderen Geschlecht den Abstand zu bewirken, der nothig

blossen

ist,

um

nicht das eine

zum

Werkzeuge des Genusses des anderen abzuUeberhaupt ist alles, was man Wohlanstándig-

wiirdigen.

o

w

dolrii

keit (decoriim) nennt, als

283

uspsolení zwláštním.

von derselben

Art, náhmlich nichts

schoner Schein. Hoflichkeit (Politesse)

der Herablassiing, der Liebe

Schein

ist eiii

Die Verbeugun-

einflosst.

gen (Compliniente) iind die ganze hofliche Galanterie sammt den heissesten Freundschaftsversicherungen mit Worten, sind zwar nicht eben immer Wahrheit (Meine lieben Freunde

darm

weiss, woftir er sie

darm,

gibt keinen Freund.

es

:

aber sie betriigen

doch auch

nehmen

Aristoteles)

weil ein jeder

nicht,

und dann vornehndich

soli,

WohlwoUens und der Achtung- nach und nach zu wirklichen wéil diese anfánglich leeren Zeichen des

Gesinnungen

Tugend im Yerkehr welcher

Art

dieser

sie

ist

Scheidemiinze

besser

Umlauf zu haben gleich mit

ein Kind

Scheideniiinze,

echtes Gold

fiir

Es

nimmt.

gar kein

als

menschliche

Alle

hinleiten.

ansehnlicheni Verlust, in

im

solches Mittel

wenn baares Gold umge-

und endlich kann es duch

,

der,

ist

aber doch

ist

,

werden.

setzt

Widéti tedy, že Kant nezawrhuje tuto zdwoilost a

spoleenskau spsobilost, aniž wydáwá

hraky,

pece

maje za

to

staupí

,

nkdy

mrawnosti prawdiwé.

každé pokolení

wzor,

po

a tu

jest

to

zapudí

se líiti

jen

míli

nmž

pítomnosti,

za pauhé

jí

neuznáwá jejího prawého jádra, že jsauc jen prostedek a líenost, uale

ped

bude sáhati,

jest,

nowé

powrchní,

a

bude

,

a

každá

tedy

a

,

míti

swau noc,

pi'ílomnost

Toto lesklé uhlazení není

zajisté

jeho lesk uwádti do

každý den bude

slunce

budaucností.

Ale

sebau budaucnost

neprawdiwé;

bude

mraw,

neb

jde

a za

skutené ješt není, jest jako básnický wýmysl, který sice též není skutený ale wru pece prawdiwjší než chatrná skutenost; mythus jest prawda celá, a skutenost jen polowiná w onom není žádné prawdau,

ale

,

;

284

ástlII.

wšednosti,

kwt,

pauhý

jest

CláneT: 11.

skutenost pak jest

dflo

nedokonalé, neuhlazené, a proto ješt sem tam drsnaté, kalné.

i

§.

O

62.

swáfetwsti a slawnostech.

Kdo chce poznati powahu a mrawnost nkterého nehle na lid, jak se ukazuje w díln a wšed-

národu,

nýbrž pozoruj jej we swálek, když shodiw se umaunný šat, a omyvv pot namáhání, pijde takoika k sob samému a slawí. Slawnosti jsau poetické wýjewy národního žiwota ale má žiwot tento strany nosti,

sebe

;

mnohé,

a

mén

libosti

k

duch národu dochází

tu a

onde bud wíce bud

samým; rozhné

rozkoši nad sebau

a

jsau proto též swátky a slawnosti. Slawnost církewDÚ

a.

Nejblíže stojí

boha

nejblíže

,

lowk w náboženstwí;

postawení swé oslawiti, iní

lowk tedy,

má boha

eho

síla

proež

dobyla,

weejn

sama,

že náboženstwí

pojmu swého

národ, chtje toto

síly

musí

swé;

wšechno

pijíti

na odiw,

Wšak osoba wywauje z nejhlubšího jábohu swému nejdražší obt ped-

slawí

dra swé pirozenosti,

a

to se stkwostností nejwyšší.

milowati ze wší

lowí

když národ cítíc,

prawdy

boha swého.

wádí sebe; proto se pobožnému nehodí nádherný, lesklý šat;

skwostnost

a nádhera

úplného pohraužení

lowk ped

w

nesrownáwá

nesmírnosti božské;

twáí boží

zacloniti

se

s

citem

nechcef se

leskem pírody; jed-

noduchost, jednobarewnost a nejwyšší istota tla jest

odw pobožného, ale za pedmtn ustanowil

co

to

tím stkwostnji wyšperkuje,

k zwelebení boha.

VVšechna

!

o dohru w uspsohcní zwhištním.

umlost musí

welebn musí

se

nm

w

služby boží.

oltá a šat

býti okrášlen

každý cizinec íci,

dm

wystawti, ozdobiti

sjíti,

konati

285

Co

pán

a

nejbohatji

sluhw

co básník Siller

jeho, aby mohl jednomu klade w

ústa:

Wie ward

—

niir

Als mír der Sáulen Pracht und Sieg-esbogen

Kolosseums Herrlichkeit

Entgegenslieg, des

Den

Wie wurde

Bildiieigeist

Wunderwelt mich schloss

In seine heitre mir,

Der Kirchen

liolder

eiu

umfiiig,

Staiineiideii

trat,

als

Innre iiun

ins

icli

und die Musik der Hímmel

Herunterstieg, und der Gestalten

Fiille

Verschwenderisch aus Wand und Decke quoll, Das Herrlichste und Hochste gegenvvártig

Vor den

enlziickten Sinnen sich bewegte,

Als ich sie selbst nnn sah, die Gdttlichen,

Den Gruss des Engels,

die

Geburt des Herm,

Die heilige Mutter, die herabgestiegene Dreifaltigkeit,

die

—

leuchtende Verklárung

Als ich den Papst drauf sah

seiner Prachl

in

Das Hochnmt halten und die Voiker segnen. O was ist Goldes was Juweleu Schein,

Womit

der Erde Konige sich schmiicken!

Nur er

ist

mit

dem

Gtittlichen

umgeben

Eíh wahrhaft Reich, der Himmel

Denn

iiicht

b.

W

ist

sein

Haus,

von dieser Welt sind diese Formen. Siawnost národni.

církwi se každá zwláštnost rozplizne, pomíjejí

wšechny rozdíly, žádný není powýšen a žádný ponížen; nebo bh nehledí na líce ale národ má swau zvvláštní pírodní stranu, a proto jeho swátení wyjewení i tuto ;

zwláštnost musí oslawiti. dý,

co

mže

wtipnost,

slaužiti

Na siawnost národní snes kaž-

k sláw národu,

nejwýbornjší wýrobky

co dobyla

pilnosti a

d-

prmyslu, co

286

ást

rodí a pináší wlast

co

wost,

wdci,

lánek

III.

II.

wzdláwaná, co wynalezla skaiimaumlci iitwoili, co se zjewilo

básníci a

dobrého a krásného, co se wyskytlo užiteného a obto snes národe, bys poznal sebe sa-

diwy hodného;

mého a rozkochal se we sláw swé. Nesnadno bude powdíti nco, co by MÍce powzbudilo sílu národu, co by wíce wybídlo snažnost oban, než takowé slawnosti, pi kterých saudí národ sám nad sebau a weejným uznáním ctí údy swé nejvvýtenjší bu krásau, ,

silau,

obratností,

wdau,

umloslí,

ctností.

Uwésli zase

ek,

takowé slawnosti, jaké byly u starých byl by nejjistjší podnt ndadých srdcí k wyhledáwání cest sláwy a k dospíwání k statenosti

;

semeništ nejwznešenjšího by

hnusná ustálost,

tato

takowé slawnosti byly by wlastenectwí, a pominula

zakyslost a

zasmušilost

naší

mládeže. c.

Hledíme-li na

swé

zwláštnosti,

Slawnost obanská.

národ jen co wtlení

lowka we

poznávváme wšechny jakožto údy row-

né hodnosti; myslíce jen na celek, nemyslíme na roz-

proež pi slawnosti národní nebyloby oddlomíst swém wšichni jsau jeden, a mají jednu korauhew, swj jazyk ddiný. Ale hledíc na obanskau lánkowitost, má každý zwláštní platnost stawowé se od sebe liší; protož když obanstwo slawí, wystawuje na obdiw wýjewy swé mocnosti, a jina již ubere se uitel, jina úedník a bojowník, jinaí znamení wy-

linosti

;

w^ání na

;

;

strí každý emeslník. básnictwí,

pi oné

w

hledí se

mocnost.

W

slawnosti národní pewládalo

obanské kazatelská eniwost; na krásu, pi této na stkwoslnau wel-

slawnosti

o il.

ím

w

dobru,

287

uspsohení zuhiSttilm.

Swálenost spoleenosli saukromé.

lowenstwa

sestupujeme od celku

nížeji

k

lowku jednotliwému,

tím wíce drobíme prawdu pojmu poetická lesklost ubýwáním temní se žiwota, a proto wyjewení její, totiž slawnost, bledne a ídne, ím jest saukromnjší. Poíná tato slawnost ili swátenost saukromní se swátky stawu, cechu, rodiny, a konci se liostinst\^ím, náwšlewau a náliodnau schzkau. Když se sejde \víc lidí k sobe, nehledajíc sjitím swým nic krom sebe, poAvýší wšichni swé swdomí, jeden pí-ed a Avezmau swátený odn- a swátenau druhým se stydí nebyli prawým lowkem, a proto jest

dowek;

tímto

i

e;

tato

na sebe pozorliwost,

má

tato

ostýchawost wítézosláwa

wždy a wšudy; kdo se tomuto stesnení chowání swého schwaln wyhýbá, dáwá na jeMO, že neuznal prawého spsobu, we kterém se mrawtoho,

co býti

na

nost nejslušnji ukazuje, a že nechtje zamezili rozpustilost

ule

swé,

obecné wide; jednota

wlí obau

wýhradné cit

toho,

nost jen

nco

mlo ,

my pak pítsliúnost. Wšak ale,

se ukrýti, a schop-

cn je záležitost

guter í^on, gcfeíhgcr

co

práw jest

ješt myslí swau nedosáhli

lowenstwí, též

Jelikož tedy ani obecné

lenost se nehodí, Pauhá

wda jest

jako

^vypínání

ani jednotliwé

ostane jen

píliš

obec-

nedospli

,

až k libosti ducha

samého, a proto by bylo mluwení o tchto

náhodné spolenosti

a

býti

em

tomu pomáhati k wýjewu,

až na wršek pauhého

má

a má to, po jen tomu neb onomu. Takowý

co by, jsauc osobní,

né, toho wšichni

již

jejich prawidlo,

jest, ustaupiti

wšech, jmenují sausedé bon ton XoXt,

mraw

krásných

necítí dstojnosti

nebo kde se dwa scjdau,

wccch w

se nad

wci

jiné.

pro spo-

zájemnost zwláštnosti.

písná a wážná, než by se hodila

;

288

ást

lónek

III.

k lehkému rozmlauwání,

stál

i

II.

by takowý bakalá, jenž

by chtl každaii spolenost promniti mc školu, brzo samoten. S druhé strany jest

phlišná

to

swélibost

mno-

hého, když se domníwá, že by mnoho záleželo na jeho

osbce,

a

rozpráwí wždy jen o o

okolnostech, pi-edse\vzetích, atd.

K

newystání pak

jest,

sob a swých osudech, swých dtech a koních

kdo

s

sebau do spolenosti

pináší swé saukromé radosti a žalosti,

dje

lásky a nenáwisti

,

rozpustilost

,

strachy a naa

zasmušilost,

chlauby a naíkání, Avyzwdawost a ukrýwawost wtip, jenž

práw

ohništi to,

co je pauze osobní,

musí se pozorn

ohlížeti,

neb se pewrhnul

w

wod

swiij

w

;

i

sám

powolán jest, rozpauštti na swém

ironii a

hrdosti,

w

zajímavvost obecnjší,

aby body swé píliš neostil,

hokost, kteráž majíc

bu na

statky,

p-

na peníze neb na

krásu, na rod, na uninost atd,, jiné welmi uráží, po-

Zwlášt pamatujme, co prawil Quinctilian: Apud miseros inhumanus est jocus. Když obsah rozmluwy spoleenské má býti wíce mén obecný, má i sloh a spsob mluwení nad místní a

nižujíc je.

asný

rozdíl se powýšiti,

hau stranu

widti

jest

diwá, aniž pak

což

aniž pak pepadnauti na dru-

w pepínawau líenost a wážnost, w každém hnutí a slow, jak jest

nemže

chowejme

býti obecné.

na které

neprawpítuln a po domácku Upímnost nikdy se nespau-

se tuze

wzorné obecniwosti, jest hlawní prawidlo píslušnosti. Máli každý spoleník ke twái jiných obraceti nejpknjší stránky swé bytnosti, a zase oko míti jen pro štjící

nejkrásnjší na nich; proto musí píslušný,

a

nikoli nádherný,

w spolenosti

ponwadž

i

šat býti

by pipomínal

Jen w^e shromáždní walném wyrowná se stkwostnost. Také nemá býti úednický, proto že též znamená rozlinost obanské hodnosti. istota pk-

na nerownost.

:

o dohru Ziwotn

ných podob saukromé. nost,

budiž jedinké prawidlo

Wbec

pak

jsau ctnosti

odwu

zdwoilost, príw tiwost, ustupnost, wlídnost, po-

nedá

i

jistá

stránka platná, budiž

wdí,

leností tch, ježto

a ctnosti, a že stydlivvá

jakkoli upíti se

wyhoštn ze spo-

že krása jest sestra prawdy

upímnost není

pi sob. Nikdo

wru

nic

wýjew

býwá jen zástrkau.

nemusí

newymlauwej, že záleží jen na

se

dobrém jáde, na slupce jednota základu a

upýpawost

ani

ani pitvvoení, a že genialnost a surowost býti

spolenosti

spoleenské skrom-

wolnost a vveselá mysl; kynismus pak,

mu

289

jednotliuého.

takowáto

a že

,

Mže

Avímef, že dokonalost jest

;

se

prpowídka

zde pipomenauti werš

i

Šillervv

darm

Gott nur siehet das Herz;

eben weii Gott nur das Herz síeht,

Sorge doch auch, dass wir etwas Ertrágliches sehn.

Bh w

duši jen zírá.

Hle

W

Ai

bh

že jenom

nco

klaudného by náš zrak

w

duši zírá,

též uvvidl.

tom patrn chybujeme a jeAAime jakausi ne-

wážnost k osobnosti, že se

w

oslowení jiného, chtíce

zdwodí >\^'hýbáme slowíku ti/, kteréž práw mnohem jest dstojnjší nežli každá jiná dstojnost jež jmenujeme klassické, pípadná. Tomu národowé býti

,

jinae rozumli.

LÁNEK O

III.

dobru žiwota jcdnotliwého ili saukromého. §.

163.

Rozdleni žiwota

sauhrotného.

Mluwíce o žiwot weejném, díl

jeho od žiwota saukromého.

máme

Weejn

na mysli rozžije

13

lowk

290

w

ástlII. lánek UI.

w

celku,

sebau

ohci;

ponkud

pomry oban mezi

i

Averejné,

w

osobu a jednotliwce.

Jednolliwost jest stránka pírodní;

i

osoba jest duchovní stránka

wíce jednotliwc

srsti

w

w

zwíe

jest jednot-

Mže

lowka.

osobnost jednu

lowka,

jednota zwláštnost pojmu

tato

in-

dle

okresu swé osobnosti, bez ohledu na osobnost

Arci musíme rozeznávati

jinau.

liwé;

saukromost poíná

a

když se osoba jednotliwá powažuje jen

teprw, ností

w

církwí,

jsaii též

k. p.

,

pak

aniž jest

muž, žena

lowenstwa nýbrž jen rozjest tedy díly pírodní manželstwí pomr pauze saukromní, a základ obecnní a wýchod k nmu, taktéž pátelstwí. Jsau zde dw wle již jako pwodn jedna,

nejsau rozdíly

pojmu

,

i

;

i

sjednoceny jsau

ale

ké jen jedna vle,

w

sobena,

notliwá, ní,

ta jest

i

uspoádání

nost

w

ale

a

W obci jest

we smlauw.

rozwahau

w

manželstwí pak a

Když se

láska.

k. p.

ale

pátelstwí jest jednotau

skuten powažuje

jen osoba jed-

shodném uspsobení jejich w^ tom,

mraw-

záleží

který jest nejobyejnjší,

Žiwot saukromý, jsa uskutenní mrawností

íná tedy teprwa

,

když jednotliwce dospje k

,

ale

není

ješt osoba;

poíná prawé jewení neb

zapírání

mrawnosti jsau

tolikeré,

soby

této

kromého žiwota; ten pak

;

dít

osobností

sebe samého. kolikeré

po-

Sp-

doby sau-

jest

A. jednoduchý, který ale a.

s

,*

swdo-

mí a postawí se samostatn we swém jednáni jest jednotliwce

íze-

jednota rozdíl mnohých, a na

užším smyslu a

ta-

sp-

wšech

a tiubením

nám

stránky pedstawuje:

Tlesnau.

b.

Dušewní.

c.

Pohfewní, která jest proniknutí onch.

d. Hledící

na wenek k

jmní

a wlastenstwí.

:

o dohru ziwota B. složený,

291

jediiotliiiLho.

a sice

pomr —

íi.

Zwláštní

0.

Wšestranná wzájemnost

c.

Wedléjsaucnost obau §.

pátelshví.

— manželstwí. — rodina.

164.

Mrawnost saultromá žiwota jednoduchého

se strany

tlesné.

w nmž

Jako žiwot zwíecí na žlautku wejce, zrodil, nachází

i

hned prwní látku

swé potrawy, a

se ži-

wot bylinný též w semenu swém, tak jest i pro ducha tlo nejen rodišt ale i hned jevvišt , wykázaný swt, w nmž má wládnauti. Poteby tlesné jsau w prawdé swé jen budidla síly duchowní; rozmanité píhody tlesné tolikeréž

wodní

wot

smry

píiny

jest innost,

iniwost.

procitnutí a utwrzení jeho.

pírodního

a proto jest

Zwláštní

jest krmiwost,

žiwota jmenujeme

w

wost; uspoádání pak a shoda,

PŽi-

hlawní a základní pud

pud zachowati se

zachowati se

pudy.

w

pokolení

tudyž

i

jednolliwosti

swém

plodi-

zwláštní twar

jednohokaždého pirozenosti nazýwá se složení, powaha neb i letora. §.

O

165.

iniwostL

Mluwíce zde o iniwosti, nemyslíme na petwaowání pedmtenstvva na iny psobící do wenku, nýbrž ukonené w mezech osobnosti. innost jest obrácena na sebe, proež její prwní wyjewení mrawní jest wynasnažení, zachowati tlu swému pednost pede ,

wším cizím

a uiniti je

obrazem ducha.

Tuto

snahu,

zachowati tlu neporušenau prostotu, jmenujeme istotu.

292

ást

III.

ClneTi IIL

Tím samým, že tlu co jewišti chrámu ducha, nápednost ped pírodau celau, jejíž ono jest kwt dokonalost zadost uiní lowk swé pirozenosti,

leží a

,

zem,

když ukáže, že wšechno, co rodí naše

norodé

s

tlem,

pípadkem. Tof

jest

mrawní wýznam

tla a bohatého hodowání, ano a marnosti, ježto

není

row-

ke služb jeho, jsauc pauhým

ale jen

šatu a

pekraují meze

ozdobowání

pwod

tajný

i

plýtwání

pewThují se na

a

stranu druhau; neb jest to ironie pírody,

že sice slauží

pánu swému jako BucefaUis Alexandrowi

ale

ného swrhne

a

uiní swým otrokem

a

,

nestate-

posmchem á-

bl, ježto íhají na nejrozkošnjší jim tento odiw, když lowk, pán, stane se pípadkem a náiním krmu' a bidlem, na nmž krejí wywšuje swé útwory.

Když má tlo lowí pednost Ave pírod, má a to tím když se nauí cwitaké hledt ji utwrditi ením pemáhati protiwenstwí, která mu na wšech cestách strojí Istiwá pírodní síla, pitahujíc jej jako wše jiné k sob; tato iniwost pemáhání Xile ]es\, llocivik. Rozum jest základ swta rozumu nemže nic býti píliš píkré a wysoké, nic píliš kluzké a daleké, nic nesnadné; arci pomalu to chodí, ale wždy se wítzstwí rozmáhá; woda, wítr, zem poslauchá wle rozumné, ,

,

;

a

ne každé

neb onen

íká

,

;

ale to je

wždy

jedno

umí-li to neb ono

;

ten

do obecného pokladu, a

se to uloží

lowk piwedl

samo pak wzdoruje praudu, lu lowec pemáhá líté šelmy, tu jezdec wládne diwokostí bujného oe ano byf wítzstwí takowé nese

:

každého

tak daleko to to

zajímá, widti,

;

proto

an zde plawec

;

mlo nám

žádného užitku, aneb ani krásné nebylo, pece se líbí

díwati se na Klišníkyady,

nau znamenitau obratnost tla.

K

kejklístwí,

a

podob-

tomuto tlocwiku, ja-

kožto wynasnažení podrobiti tlo Avli, náleží také

pi-

;

293

o dohru ziwota jcdnotUwcho-

wykání a odwykání i wznešenost nad potebami neb k jistému poádku.

jich uwázání

§.

166.

Mrawnost hrmiwosti. Bylina

w

ssáwá

a zažívvá bez citu;

citu,

tráwí pak

žízní,

zwíe sprawuje

krmiwo jako

koen

lowék, poínaje od zwíete ale

maje býti

jest puzení

jednotliwého

žití

asem

,

se hladem a

Tato krmiwost co

bylina.

zachowawost podkladného žiwota a takoka

swtlo, teplo bez

sebe wlhkost,

proto

,

i

nejhlubší

sobéctwí.

poíná i tímto pudem býwá od wnukání

samostatným,

pírody opuštn, a proto by se oddal této stránce žiwota ješt wíce než zwíe. Mají tedy již wychowatelé na tak aby loto dbáti, aby se toto puzení uspoádalo ,

neml tžké

wék, když dospje, taeem

nebof jest

;

tlaenu

nejwtší zhanobení, jím

to

jest

hodnost

jest nejprotiwnjší

úkaz opilstwí kára

lowí.

stanowný zákon,

twouje nejen saukromau mysl nýbrž "samo, totiž

obraz

boží,

a

tu

po-

pe-

Obžerstwí a opilstwí

wýjew nemrawnosli, i

býti

ponwadž

a pohled na to nejoškliwjší,

;

wrácena

An-

s tímto

zápasení

tak že weejný ponwadž zpolowenstwí i

wznešenost

postawy tla

lowího tato

zohyzuje ke hnusnému odiwu. Wšak nejen nesti"ídmost nýbrž mlsawost jest nemrawná, i

,

protože též jest zráda nad swobodau duchowní

a za-

mén

widi-

rytost tedlná,

we pírodní

rozkoš:

arci

že jest

neplodí té ostudy co žrawost

,

ale

uwnit ne-

snadno jest uriti, která je špatnjší; jen okolnosti dáwají té samé chtiwosti rozlinau podobu. Jelikož jedení

a

pití

má pwod swj

až

wzdálenjší od ducha než

w

bylin

jiná,

,

jest

poteba

a proto se nesluší,

tato

aby

294 se wtírala tu,

lánek líh

CVtst III.

kde je

kostele,

w tluchownost; lowk takoka

we

škole ano

i

na

proto bližší ulici.

nepíslušné

jest

swého pojmu píti,

Jísti,

pírodní; tedy nezáleží na tom, aby

je

lowk

jísti

w

k. p.

wc zcela

jako zapí-

swau potebu, nýbrž jen na tom, aby swobo-

ral tuto

dy swé nezadal. Proto nkdy dobe iní, když tuto swobodu zkauší, což se stáwá spsobem dvvojím, zcela

rozliným, a sice: a.

Postem

w b.

chu

Hoduwáním, když tlesné

Práw

starání,

i

na

jídle a

aby

sejdau hosti,

se

na

pití

na množstwí.

na elo znak ducha

Avtiskli

krásy.

sob

utrhnutím

totiž

,

ohledu na libau

poteb

swobody a k jehož uspoádání a ob-

za stolem,

,

tedy k možnosti jeho, zapotebí bylo ta-

kowého uspoádání lowenstwa, jaké nyní jest, lowk mrawný, že, má ped sebau lahdky celého swta našeho, jest pánem jeho, a že mu slauží jen, aby docházel powdomosti swé wznešenosti, Takowý jest rozdíl mezi žrádlem zwíecím a hodem lowím; zwíe w okamžité chtiwosti celé pomine, lowk pak uiní ji píinau

a

ukazuje

krásných dle

wýjew

besednictwí;

lowk

žrádla,

tší se

w

zwíe užíwá jídle

w žrá-

ze swé swo-

ducha, tedy jako

wše

jiné

k oslawení boha. Každý mrawný

lowk

jest

toho

wdom

ale že

pod

body, a

žádné

jí

tedy

wci

umí také

we jménu

mu

wšechno moc poddán nebude umí ,

míti

že

sluší

,

;

i

hojnost,

wcech, nasycenu

býti

jest i

býti snížen,

cwien we wšech

lanti,

hojnost míti

i

nauzi trpti.

Tato swoboda náboženská jest

post cenu,

i

hodowání. Jewí a pepiatost,

základ

to nedozralost

,

stídmosti,

upírati

postm

neuznáwati mrawnost besednictwí,

295

o dohru zhvola jcdnoUiwího.

newolniclwí pak a podwázanost a opaiitání mysli prozrazuje, kdo na prosto k.

Židé

p.

a

Turci.

wznešenost mysli prawí, že

w

iní rozdíly

dle

slow

s\v.

w

mknvících, a

pokrytstwí

lež

pokrm,

ceychowané majících

tm,

pikazujících zdr-

se,

bh

kteréž a

nkteí od

bludných a uení ábelských,

swé, zbraujících ženiti

dík inním wícím

jako

:

duch

žowati se od

jídle a pití,

posledních asích odwrátí se

wíry, poslauchajíce

swdomí

w

uznáwá swoLodu a Pawla Duch swtle

Ki-esfanstvvo

stwoil k užíwání,

s

jenž poznali prawdu; nebo

nemá zamítáno dík inním pijímá, poswcuje se za-

wšeliké stwoení boží dobré jest, a nic býti; což se s jisté

skrze slowo boží a modlitbu. §.

O Jakž se

167.

plodiwosti.

w mysli lowí

wdaucnost jasný

obraz

zrodí duch, wštípí

wzoru,

w jeho

jenž jest pojem

a

prawda lowka. Tato wdaucnost swdomí, mrawní cit, neb jak to kdo chce jmenowati, jest pak mírau každého jednání; když pak powdomost jiná se spíí s tauto duchowní,

probleskne pirozenost

ím

hoto spíení, a ten jest siiuL zenosti ní,

lowí jest hodnjší

ili

lowí

cit

to-

njaká doba piro-

schopnjší zduchown-

tím citelnjší musí býti její odpor;

takowá pak noj-

wyššího ušlechtní schopná doba jest plodiwost, proež se stud nejwíce ohlíží na toto puzení.

wost ješt zwíecí, wost již obecnní,

ale již

a proto

u

Nestráwí se rozkoš plodiwá její jest

umírá

lowka w

Jest sice

nebo

dokonání;

plodi-

jest plodi-

zaátek duchowní.

jednotliwci;

nýbrž

plém, rod; wychází tedy jednotliwec ze

sob

a žije

swému plemenu iU

cíl

sebe,

obecnosti; proto

296

ást III. lánek III. že puzení toto

jest,

swé

duch jest prawá

plodiwo^t jest podobenstwí ducha,

nost,

we

když dozráwá tlo

procitne,

Ale jelikož

jednotlivvosti.

obec-

wyswítají duch

i

a plodiwost pospolu na obzoru mysli, to jest poznáwání

a obecnní.

Když

plodiwost již

záleží

pochopitedlné

liwce,

mocnjší

práw

a rozkoš

tím

lowk,

dlí prawdu

na dokonalosti jednot-

pro

býwá nejwšak ale wolný, býwá zawádn, že roz-

jest,

puzení

toto

upokojení nej^YTaucnjší jsa

:

konec toho puzení od rozkoše samé.

ili

Tato od prawdy swé odlaupnutá rozkoš jest smilstwo,

pojmu

ili pauhost

peliwost

stydliwosti,

jest upokojení plodiwosti proti jejímu

Setení pak prawdy

plodiwosti.

a

aby wšecko spíení se plodiwosti jest panenstwí ili istota

ducha

a

zamezila,

(w užším smyslu). Kdo hledá

užíwá druhého za prostedek swé

pauhau rozkoš,

hodnost jeho;

ponižuje

bosti,

a

skutek

nejen nemrawný,

ale

i

tedy

jest

li-

takowýto

nesprawedliwý.

Plo-

zduchownlá jest prawdiwé obecnjií nejen tl, nýbrž i wlí; takowau pak jednotu dwojího pohlawí rozUného, když se zadá jeden druhému tak že w prawd tím dochází teprwa k uskutenní swého pojmu, diwost

,

a takto láska ní,

w

ztrát

prawá

nachází sebe,

nemže

lána, a proto

muže

wesmsná

a stálá,

jest

ženská mysl chlípností a nestydatostí nej-

nemysleme

;

netýkala

,

jen že to

protože se jeho mysl

péí

,

že by se powinnost tato tak nebije

tauto

w oi

stránce otroí.

Prawí sw. Augustin:

tom ohledu mnohá žena

u muže,

Wšak tím wýhradn této

málo naplní.

samým jest muž hanebnjší, když wile jeho

w

manpowo-

a ta jest

Akoli ženská obzwláštn k istot

wíce zpustne

ale

býti jen okamžitá, na chwíli, zwlášt-

nýbrž wzájemnost

želstwí.

Wšak

jest láska.

Žalostiwé jest, že

pedí mnohého

muže.

Cho-

j

;

wají se ženy

ist,

a

muži ne

tak,

297

-

o dolru ziwotajcdnotliwého.

ano powažují za zmu-

že se takto nezachowají, jako by proto bylo po-

žilost,

mocnjší aby je nepítel snadnji podmanil. Zwlášt pak powážení hodná jsau slowa téhož církewChcete-li se ženit, zachowáwejte se ženám ního otce hlavví

,

:

wašim. Jaké chcete

wy

nalézati ženy, tak

wás. Který mládenec nežádá

lézají

sob

af

ony na-

ženu cistau?

A

když sob bere pannu, netauží-li, by nalezl nepoškwrnnau. Hledáš neporušenau? bud i sám neporušen. istau hledáš, nebu neist. Jak by mohla ona, co bys ty nemohl? Kdyby bylo nemožné, ani ona by nemohla. 168.

§.

O

ím

wýše

mrawnosti

stojí jistý

twor

letory.

we pírod,

njší, to jest tím wíce se jeden

ného.

U lowka

liší

tím jest osob-

od druhého píbuz-

tedy dowrší se rozlinost tak, že jen

nm

zwlášt se užíwá slowa osoba. Ale lowenstwo jest tlo jedno, a wšichni jsau této jednoty údowé, tím pak údstwím samým jedenkaždý jest jinaí než druhý, maje jinau úlohu. Rozlinost naše není tedy náo

hodná, nýbrž založena

W

newídané,

pwodn w

bylo

w

naší pirozenosti.

lowenstwo

potomkm každému

a tyto stránky ku.

již

Adamu shromáždno

celé,

sejmutí teprwa se zase rownají

low-

Prozetelnost boží jest tedy poátek rozlinosti

Zwíata

a

ješt

se dostala jen stránka,

lidu.

wšechny twory pírodní mají jen podobu osob-

nosti, jsauce

jen

newdomé

rozdíly pírodního žiwota.

Hejna, stáda, roje nejsau obce jsau wedlébylé,

docelowání se

ale

obcowání

w lowka

není jednotliwec

pl

,

to jest

lowí

jednoty osob jest

wzájemné

dokonalejšího, plnjšího. Arci

neb lwrt neb njaký jiný )(

díl

lo-

298

ást

wka,

lowék

nýbrž každý jest

wího

lánek

III.

swau tvvá,

wlastní

není tlo jen pauhý

sob

na

píbuzní k.

jest

každý

dušewn

;

nebof

slauha neb druh duše

,

nýbrž

a

i

wbec.

od pírody

zwláštního a stejného

p. to,

Slowana od náleží,

a mír;

To, co jest obecné wšech, cím se roze-

a.

:

znáwá lowék od opice

má

u každého

nežli jiná;

a to tlesné

šat,

lo-

nic

neb ona stránka

Každý dosplý jednotliwec rozeznáwá na

obraz duše. trojí

ta

lowích jiné složení, porownání

wlastností

sob

nemže mu

a

nýbrž jen

zcela scházeti,

býwá patrnjší, statenjší

má

III.

s

b.

To

,

co

jinými, ježto slowau

Mauenína od Ewropana, c. To, co jen jemu pi'iTato powaha wýhradní, a p-

co rozeznáwá

Nmce

a Wlacha.

co jest on sám.

wod prawdiwý má w pojmu lowenstwa, píiny zewniti"ní má rozliné poetí, okolnost thotnosti matiny, doba porodu, na kterauž naši pedkowé welmi ,

od toho takto uritau powahu nazwali

drželi,

a snad

letoru,

jako záwislost od

i

práw

která

planety,

letem

Takowé okolnosti wšeswtské, zemské a místní míwají zajisté wtší wplyw na powahu lo\^ ka, než my wládla.

již

chceme witi

;

ale

zdá se, že

asem swým wda

o-

sprawedlní mnohé, co nyní zawrhujemejakopowru. Tyto

píiny zí

nejsau wedlé sebe, nýbrž

lidé

jen jako obrazy

jiní

lowka

w oko, konen jsau

i

tak splynau,

a

prawíme o

nich,

takowí, u kterých

udati paterá rozlinost osobní,

U nkterých doby ,

ale

mno-

že

se

každému

že jsau znamenání,

lowina,

že jsau. weskrz urownáni.

rownowáze

se proni-

totiž

obecného, bez ur-

mají takowý znak wýhradní,

wtírají

a.

Jsau

obecné obrazy jistého národu,

itosti osobní; jiní jsau

opt

wzájemn

jen že to neb ono pewažuje.

kají,

a sice

rod a osoba

Mže

se pak

:

pirozenosti jsau wšechny

w

wíc jen wedlébylé nežli sjed-

o dolru

ímž

299

žiivota jednotliwéko.

že brzo jedna

wy-

býwá

usta-

winé tepetání a wáhání. U druhých prewládá žiwot dusewní. U tetích žiwot swal a síly tlesné. U twrtých obojí žiwot wázne takoka w

kalu;

nocené,

se pak stáwá,

nikne a druhá se zastíní, a ^Yiditedlné

b. c.

d.

žádná doba nikdy nepewládá e.

Pátých jest

poet nejmenší

ny doby urownali hau,

ale

a žádná newyniká.

,

w sob

ježto

:

ne ochablostí

,

wzájemným proniknutím;

lowí

nalost

,

wšechrownowáne jest to

doko-

pirozenosti.

Tyto jsau pewné formy jednotliwého žiwota, bud

bu

asem

jest to sloh ili powaha Známé slowo poivaha zdá se nejpíslušnjší wýznam spsobu, kterým se žiwot

pirozené

již

usedlé

;

osoby neb temperament. býti

jednohokaždého jewí; žádný není dwakráte, nýbrž po-

waha jednohokaždého

jest

pauze jednotliwá;

ale

žádný

nemže býti takowý, aby se jiným nepodobal, sic by nebyl lowkem, Ewropanem, Slowanem, Cechem. Takowé podobnosti jisté tídy,

a píbuznosti

kteréž jsau tedy

i

mohau

se rozdliti

rozdíly powah.

Od

w

staro-

dáwna udáwaly se tyry, dle potu známých žiwl, a jmenowaly se a. powaha krewnatá (krewák) b. žlupn\Tiím natá Cžluák), c. ernožlunatá, d. kalowitá. prý pewažuje wzduch, w druhém ohe, w tetím zem, we twrtém woda. Máme-li pi této twerce ostati, plachý, mohli bychom poznamenati tyto powahy slowy náhlý, zasmušilý, wáhawý; ale mžeme rozlinost powah rozjímati jinae. Co se jewí, musí míti proti sob nco ,

:

W :

rozliného, na

em se jewí,

tedy osoba musí míti

ped-

mtenstwo. Jest ale pomr osob ku pedmtm rozliný k, p. zdrawí jest dokonalá rownowáha tla a psobení z wcnku, nemoc pak jest zrušení této rowno;

.

300

ást in. lánek Ih

wáliy;

zdrawý žaludek pemáhá

Wbec

pemožen. a.

Osoba moc,

a

pak jest

tak,

pedmtenstwo

nemocný býwá

mají rownau wzájemnau

pedmt

dotýká se

totiž:

jídlo,

že

osoby a osoba

náhlém ruchu ili otesení zawzní; jest rychlé

jest

a proto

též

žiwot

brzo pomíjející;

i

každau chwílí rozkýwán; brzo pewažuje

pedmtní

osobní brzo doby,

poet

;

spoteme-li

ponížení a

ale

síla

wšechny

poet powýšení bude

obau stran rowný. Proménliwost

a

w

spojení obau

s

tedy plachost

žiwota jest tato powaha. b.

osobní, a pi snadné pedmtenstwo, wždy hotowa k skutku, smle a hrd. Nebo se pedmt tiskne w osobní mysl, a lowk newystupuje ze sebe, nýbrž žiwot ucauwne

Nebo pewažuje

stále síla

dtkiiwosti tiskne se

0.

do

^^^liti•ku

w

zde hustne

;

a

,

zde wsáknutý

swt

wenkowský po znowu se stawí; podobá se takowý lowk domu Orientalw, w nmž nejsau okna na d.

ulici.

Naproti plachosti a jest jiná

prmrné rownowáze

rownowáha, která není

nýbrž z ochablosti,

to jesí

prwního

z pružnosti pošlá,

wáhawost, ili netkli-

wost. e.

Tyto powahy jsau pirozené a wyrostlé mimo

wli

lowí; ale lowk nemá býti jen pirozeným útworem, jen synem matky nýbrž i samorodem; jedenkaždý pak jest

zase celek,

a tedy

žádný

twáe úplného lowka nesmí jednotliwci scházeti jest tedy každý diitkliwý, plachý, aspo byl we swém dtinstwí, každý hrdý a k skutku sklontah

;

ný,

nejwíce

w

mládenectwí, každý se

sebe obrátí, každý ochabne;

ale

asem w

lowk

dozrá-

o

duhrií

oOl

žiwotn jedtiotUwého,

wždy wíce dobýwá sebe sob, aby byl což není pokud wždy pi sob ili swoboden pewládá jakákoli powaha pirozená mimo wli. Swobodný tedy sjednotí wšechny doby swé pi-

wající

,

w

zase

swtu

celému

rozenosti;

,

otwírá,

se

a

skutku. Letora

nemá swobodu zamezowati,

swoboda nemá

a

nemže pwodní

duše zniiti, nýbrž

pojnm

a

prawdy

kladkeni,

pantem.

tak jako s

Z toho

ke

i

ale

i

složení tla a

rozwi powahu pirozenau

její.

Každá poAvaha

mže

dle

býti

i

pirozeným poddruhé strany též záwažím a

spsobem mrawnosti

zwláštním

pak

též

dmyslu

sebe se uzawírá, hotow k

a

wyswítá powinnost

šlechtní a

mohauc dowršiti se až k roztržitosti, býwá pekážkau statenosti, ale s druhé strany cwikem stáwá se nejsrdenjší zwedení swé

letory.

Plachost,

obecniwosti a wšestrannau snažliwostí,

jíž

ustá-

a wždy znowu se rozwluje led pítomnosti rozhíwá se. Tato powaha jest píina že pokolení naše powažuje za hnusné, pokrauje prese ostati na tom samém míst wšechny pekážky wždy blíže k prawd. Plachý newynalézá sice nowých bání we wdách, prowající tok djstwí

,

,

,

tože nehlaubá, ky,

a

ale

nho

že u

piwlastní

sob

nic nestárne

snadno wýsled-

proto

,

i

M'decké

náhledy wždy se obnowují. Tato pirozená nestálost

mže

býti

koínkem wšestranné

bez mrawního pak cwiku

naklonn k

rozpustilostí.

marnotratnictwí,

ale též

swobody, Plachý jest

ochránn ped

mrawní prostedek jest weselá a rychlá štdrost. Srdenost jeho míwá pi sob skrblictwím

;

sestru chlípnost,

ale

nezná mstiwosti a nenáwisti.

Plachost jest bojácnost,

a tedy

i

ustupnost,

kde

302

ást

nemá

se

ni. aáneli IIL

ustaupiti

u mrawného pak jest

;

tato

o-

sfýchawost mírností a snášelivvostí.

smlost cholerika nezwedená stáwá se

Prchlost a

ukrutenstwím, pýchau, wzdornoslí a despotismem

,

ale

zešlechllý býwá cholerik stateným hrdinau, naprawitelem

zniemnné

pítomnosti; co sanguinik rozbaural,

cholerik prowádí.

Zasmušilý melancholik

tAvái obrácenau do \vnit,

s

pírodn

jest nepíwtiwý, domnnliwý, nepíjemný a od sebe odrážející; ale iišlechtna jest tato powaha matkau nejpronikawjší Avdy, umní a nábožnosti; mysl melancholika býwá

uzawíraje se pedmétenst^vu,

nejskwostnjší chrám

když sanguinik otásá a cholerik

;

baurá, melancholik rozwažuje a hlaubá

a

zákony pí-

rody a djstwí skaumá; zdaje se býti záwažím pokro-

On

ku, jest jen editel jeho.

mže

se

státi

píkladem

nejostejšího rozdwojení mysli, rozstaupení srdce a hla-

wy, on propadnauti jen až na spodek zloby,

on jen

dowede pekelnau mstu a nenáwist dowršiti, on wymyslil ona muka a trýzn, jimiž lidé wzájemn se utiskují; ale

též zase

ství,

on

hotow

žitostem,

jest

jest,

schopen nejwraucnjšího nábožen>všecko

obtowati

swatým zále-

on má na prawo chlum dokonalosti, na iewo

propast zaufalosti.

Powaha kalowitá

dle

swé stránky pírodní

a minio-

vvolné plodí lenost, newšímawost, kynismus, sklonnost k

obžerstwí a nepoádku, ale se podkladem

rozumné

nosti a šlechetné

wlády nad

milostiwost a ušlechtilost sanguinika,

hluboká

s

druhé strany mrawní stáwá

mírnosti,

snášeliwosti,

mraw

krášlí

Když

dobromyslného

smlost a statenost wyznamenáwá

wda a

skrom-

sebau a dobrotiwosti.

cholerika,

nábožnost wnit oswcuje melancholika;

303

o dohru ziwota jcdnotliwho. podíl Šlechetného flegmatika jest swatý

poklid a wytr-

walost mysli.

Není tedy jedna powaha špatnjší než druhá; každá

mže a

podporau mrawnosti, jen že jiného spiisobu,

býti

nemže

žádný naíkati

wahau; každá

w

jest

jak oswícená s druhé. již w djw;

založena nitosti

swau po-

ani wychlaubati se

míe tmawá

té

jedné strany

s

Nerovvnost a nestejnost jejich,

pojmu lowenstwí, jest pi-íinau rozmawšechny pak dje jsau teprwé zjewnost

„lowka." Keiner

gleich

sei

dem

aiidern

,

doch gleich

sei

Jeder dem

Hoclisten,

Wie

das zu machen? Es sei Jeder vollendet

Každý Jak

to

bu

in

sich.

jinaký wzoru bumež wšichni podobní. wywést? Každý bu w sob dostateen. ,

169.

§.

Mrawnost poicahy dušewni. Píroda nižší jest

jest podobenstvví ducha, a

podobenstwí wyššího;

w

tak jest

duše, a jelikož osoba jest jedna,

pírod i

nemže

twor

tlo obraz

býti

pírodní

powaha tla jiná než duše; na tom záleží fysiognomika tle wšechny saustawy jsau ili pohledowda.

W

a

pece jedna neb druhá doba pedí jiné, nerw, neb swal a podobn jinak; tak jest w duši smr

smrné

,

i

jeden patrnjší než druhý,

a

jmenujeme jej wtip neb schop-

nost, jenž se rozstupuje na

daucnost a

wli

,

jakž

tenstwo, neb sebe wkládá

pwodní znamená jak theoretická listky,

totiž

i

a

totiž

w-

n. Dobe tuto schopnost um neb widti jest, stránka puí z nho jako dwa vv

též naše slowo

praktická

rozum

dw hlawní strany,

bu promuje w sebe pedm;

umní. Znamenitá uritost neb sp-

304

ástULVAáiiehlII.

sobilost duše

nemže

rozený; aniž

k jistému

sob muže

a tedy

smru

jest arci též jen dar

žádný ze sebe uiniti, co

má

ale to, co jest,

utéci,

swobodn; pirozenost má

se

a.

pi-

chtél,

wdomé

býti

mrawností.

státi

3Irawnost dušewního umu, poínajíc od stala

by

doby, kde na-

lé

samostatnost, jewí se tím, že

Hledí osoba poznati sebe bez marnosti a bez

ma-

lomyslnosti. b.

Poznaw lowk sebe dary swé dle swaté

rozdáwá

ježto

a milost boží, libosti,

uznej swé powolání,

a tedy c.

Powinnost k wynakládání wšemožné

cítnau umnost jewil sebe

;

pilnosti , aby uwedl we skutek, a wypráw tu, kde wtší wtip p-

w sob

neb jest

wodní, také wtší nebezpeenstwí zmrzaení neb

zblaudní

z cesty, a není

pohledu smutnjšího než

Clowk

na zpaustu hojného požehnání.

,

když

i

bude doweden péí jiného až na rozcestí a odchowán až k sesilnní, musí na dokonání swém pracowati samostatn, Služebnice zlý a leniwý

aby

mu nemohl

wdl

!

pán íci:

že žnu, kdež

jsi,

jsem nerozséwal, a sbírám, kdež jsem nerozsýpal. Protož

ml

jsi ty

mé

peníze

a já

mého

Nu Avezmtež od nho hiwnu, rýž má deset hiwen.

a dejte tomu, kte-

Poznání zwláštní

swé

pdy; ale wýtená, pece jest

bu

si

jakkoli

s

požitkem.

zawazuje ke

schopnosti

wždy

zwláštnímu wzdlání této že

mncm,

dáti

pijda, wzalbych byl, což jest

si

pamatujme,

jen jedna

duše, a jednota jest wyšší, nežli doba

;

a

zase

strana

mjme

na mysli, že wzdlání a cwiení obecné jest nemožné bez cwiení jednotliwých dob, a pak že osoba jsauc ob-

mezená stránka

lowka

též

se

má

obmeziti,

aby na

305

o dohru žiwotn jedtiotliwého. této

síly

nati

Není tedy chwalitebné

stran dosáhla dokonalosti.

zaswcení

ani wýhradní

se jedné

stran

ani rozpliznutí

po wšech stranách, nýbrž každý se hled wyznamejedním neb druhým na Es glánzen Viele

pd

obecné.

der Welt,

von AUem zu sagen,

Sie wissen

Und wo was Man kann es dáchle,

ílan

in

reizet,

wo was

hcirt

gefállt

erfragen.

bei ihnen

man

sie

reden

laut,

Sie hátten wiiklich erobert die Braut.

Doch gehn Itir

aus der

sie

Welt ganz

still,

Leben war verloren,

Wer Hát

etwas

treffliches

leisten

vili,

gern was Grosses geboren.

Der sammie gern und uneršchlafft

Im

kleinsten

Punkt die hOchste Kraft.

§.

170.

Mužstwi a

zenstwi.

Wšechny dary tla a duše, wšechny povvahy rozdleny jsau mezi nás wšechny dle kmenu, národu, rodu, osoby. Ale tyto rozdíly musí se wždy sbírati aby se ,

zase plodily; neb to jest pojem neustálé perody. Musí se tedy k

sob

piblížiti až

k bezpostední wzájemnosti;

proež pokolení naše rozpadá wg dw hlawní ásti; muž a žena jsau póly lowenstwa, póly jednoho tla. Pošetilá jest proto hádka, zdali on ili ona má wyšší hodnost w pírod. Arci jest potupa muži chowati se jako ženská; ale takto saudíc neponižujeme ženu, neb jí

když se chowá jako muž; obojí

též pináší jen hanu,

jsauc nepirozené jest

i

protiwné duchu

jsaucnosti duchowní budiž dokonalý o

konán

lowk;

na

to

;

obojí

sob

spsob

a

bude do-

hle pstaunstwí, mraw

a krásné

306

Ciist III.

umní. Powolání muže

lnc^

111.

wyjewiti se

jest,

w

a wtisknauti

pedmutenstwo, in, wle jest muž a dobýwání, zamstnání a síla znak jeho žena powolána jest pijímati ,

;

w

pedmtenstwo

sebe,

ona jest

cit,

chowání

láska;

rozum pak jest obecné jejich swtlo, samo sebau, že rozumí se muž má •\v sob doby ženské a žena doby mužské; neb jsauce osoby, nejsau jen plky lowka jen wýtenost jest s jedné a druhé strany, nikoli wýhradnost a prostý nejest

zábawa, a krása znak

její;

a

i

;

dostatek.

Wo Wo Da

das Slreng^e mit

dem

Zarteii,

Starkes sich und Míldes paarten gibt

es

einen

guten Klang.

Der Mann muss hinaus

,

Ins feindliche Leben,

Muss wirken und strehen

Und pflanzen und Erlisten,

schaffen,

erraffeii,

Muss wetten und wagen Das

Gliick

zu erjagen.

Drinnen waltet Die ziichtige Hausfrau,

Die Mutter der Kinder,

Und herrscbet weise Im háuslichen Kreise,

Und fuget zum Guten den Glanz und den Schimmer Und ruhet nimmer.

Tento názor Šillerw o rozlinosti muže a ženy co dwojí uspsobilosli duchowenstwí jest zajisté nejjasnjší.

Djslwí jest weejné jewište muže, domácnost ženy; práwo a prawda jeho cíl, krásné uspoádání žiwota osvobozeného úkol ženy; co dobyl a wywedl muž, žena zachowáwá, a moc

petwory

chlazení jest

její jest

trpliwost;

si

muž,

zmnného

pée

ženy;

co

libuje

a

muž chce

zmny

a

petwoeného wiUí

mocnau,

;

:

307

o dolrn žiwotn jcdnotliwého.

ona widí

zbožnným. Z

citem

a hlídá

toho, jak

který

národ poznáwá dstojnost ženy, lze uzawírati na wýš-

ku jeho dosplosti

a znamenité

,

jest

slowo maudrosli syna Syrachowa žena stydliwá a wrná, aniž zdrželiwá duše

má

co tak

Jako slunce

její.

ohledu

tomto

nad milost jest

wáženo

býti jako

kteréž wychází

,

wýsostech pán, tak

i

domu

jejího.

w

ženy

a sláwa nejznamenitjší dwojí

Zwlášt

w

3Iilost

:

krása ženy dobré jest k

na

ozdob

kesfanstwí wyswitla dstojnost

doby ženského ži-

wota, panenstwí a matestwí. Jednotu jejich wyobraziti, jest dávvná snaha

wu,

že se

kesanských umlc,

nalézají,

rownž

jakoby nebyla žena pošetilost

by owšem

byla,

i

jest

ku podi-

mluwí o oswobození žen,

ježto

tak

kdyby

i

swobodná jako muž spsob této swobody

chtli pi'enésti; následovalo by zajisté jen zpotwoi"ení

kdyby bylo možno

mrawnosti,

hlasatelé emancipací žen chtjí.

zwláštnosti

na

základu

Tu

Stimme des Gauzen

ist

uskuteniti,

obecném možná

mrawnost; tento obecný základ zwláštnost pak srdce.

to

platí,

co

tito

Jen šetením pirozené jest zor ili

jest krásná

wesrozum,

co prawí básník

deine Vernunft, dein Herz bist du selber,

Wohl Hlas jest

dir,

wenn

dle

Vernunft immer

w

twém wždy plane §.

spoiwosii a

lowk má

Herzen

celku rozum twj, vvšak twé srdce

Tys blažený, když

O

ini

dle

wohnt.

sám

jseš.

srdci rozum.

171.

mrawném

prawdy

ty

dir

s

ivcmi nahlúdáni.

svvé jest duch.

Ten

ale

zapo-

zphma na žiwot; žiwot pak stáwá jen wzájemností osoby a pedmtenstwa w tebí

jevvišt, a to nachází

;

lo tedy

wkládá

lowk

swau wli, aby sebe zachowal a

308

ást

wyjewil; toto náležité

III.

láncl:

III.

pedmtenstwo

jest majetnost, a

jelikož osobnost tak daleko zasahuje jak

wle,

tedy

i

majetnost jest zjevvnost osobnosti, a kdo tuto chce upewa rozšíiti, žádá

niti

dostateného nábytku. Rozumná

si

jest tedy dychtiwost po statcích a

emž

nowaný podkladekjest hé skaiipost

pée

Pírodní toho

záleží spoiwost. s

a skrhcctivi.

zachowati

jedné strany lakomosi a I

je,

w

swobodn neopas

dru-

zvvíata býwají lakomá neb

skaupá, ale spoiwost jest rozum a svvoboda tohoto pu-

Mluwíwalo

zení.

ml

o powinnostech, ježto by

se

ohledem na

plniti

wci wenkowské jemu

lowk

náležité;

nemohau býti jiné nežli máme k bližnímu a k sowci, do kterých lowk nemohl wložit we které ale mohl li, jsau netené ili nedostižitedlné; wtisknaut widi, uinil to, a tedy každá wc jest bud

wšak

b,

ty

w-

protože

moje neb twoje,

totiž

mé; ší

neb

mám wci

bych se

dný

i

wci

jetnosti jest, že

wle

wc swéwoln zmail; maení sebe samého. Dojem ma-

mají slaužiti wiili; ale neslauží

zbyten zmaí,

mn

mých

nemám

jewišt

poddal, aneb

ponkud

to jest

když se

to

wážiti sebe, tak s jedné strany neslu-

a jakž

se,

wlastenstwí; když twoje,

když moje, tedy jest

s ní co nakládati,

sice

brániti,

když slaužím

já jim.

jí,

Žá-

nemá co poraueti ani se strany wci wci samy mohau mi odporowati;

aniž

lowka

proto se ale

ani

mrawnost nejlépe poznáwá

z toho,

swým nábytkem. Spoádaná wle uwádí poádek krásný we swé okolí; wide duchowní umí wjimi pohrdati, proež ani w štstí ani w wážiti ci

jak nakládá se

i

i

i

neštstí a ztrát nezruší swého poklidu. Kdo

welký

mým

cíl,

žádá

sob

si

wysadil

welké prostedky; wšak tím sa-

že jen prostedky hledá,

cíle si jimi

nezacloní.

—

oOv

o dobru ziuotn jednoiliwého. §.

O Slowo

as než

sto

zase po

becwk

w

již

ale

slyšeti,

býwá, kde se

to

nezdá

slowo ozýwá.

že

se,

Za sta-

pohanských zaujímalo pátelstwí estnjší míkesanských, kde uslaupilo bratrské

za

as

W

obecné.

lásce

pátelstwí.

piul jest wšudy

pátelslwí tam

rých

172.

nm

pedešlém

století

srdce rozilenjší

w-

opwali byl to sentimentalnosli; náš pakwk „epigonw", taužila, a básníci je

se citu jako na odpor k

telstwí rozpráwí,

;

wli rozumu, neád

aspo zde u

nás.

Národowé

o

sta-

pá-

mladší,

jako k. p. srbský, mají ješt dosawáde swé pobratymy, a z nás každý w mládenectwí zahoel láskau k píteli, a weejn tajn snad si peje tchto dní až dosawáde,

a

Slowem pítel neskaupí žádný; s kým se scházíme a komu dopisujem, mluwíme na tak, ale zrowna pro tuto štdrost a wesmsnost není se

wyznati.

ostýchá to

pátelstwí mezi námi. íti

d,

wžiwot, newdí a kde

jest,

mu

Newdauce

s

pátelstwím co po-

též, mají-li je uznati

w dobrow-

wykázati místeko, a když wykáží, widti

že se stalo wíce jen k

wli starému obyeji,

a že

držáno jest jen jako po hostinnu, aniž podízeno wiád powinnosti. My wšak, powažujíce dobrý žiwot za cestu

od obecného pojmu

lowenstwa

k

osob

a odtud za-

se nazpt ke lowenstwu, w idíme zejm pátelstw státi tu, kde poíná náwrat, a nemžeme se jemu wyhnauti. í

Prwní známka pátelstwí

jest,

že jest spolek;

ale

Spolek nemrawný

patrn není každý spolek pátelstwí. nazýwá se banda, rota, sbr, spiknutí,

ale nikoli

pátel-

mezi sebau íkali pátelé. Wšak ale i mrawný spolek není ješt pátelstwí, k. p. spolek kupecký, spolenost uená, towaryšstwo, a wbec, kde zástwí,

tebas by

si

;

310

ástlII. lánek

III.

klad spolení jest krom spoleník. Pátelé tedy jsau spoleni beze wšeho ohledu po úelích wenkowských

sob

jsau tedy sami

dostatení;

pauze osobní, beze wšeho

takowé sjednocení

a

užitku

a zisku,

jmenujeme

Láska jest tedy základ prátelstwí. Láska pak má též smysl rozliný, jsauc také jisté pírodní lnutí k sob,

lásku.

bud

si

asem

nebo wzrostlá obyejem a

tauha pinvodní

tato

ano

na

i

tajné plodiwosti založena.

proto též o prátelstwí mezi zwíat}', ale

každý národ podržel

slowo jen pro poznamenání

toto

pomru lowího. Nicmén, wyšší, toto

lnutí

tlesné

a

jest pátelstAví láska

nepekáží, ano býwá prá-

jí

telstwí

ídké

tam, kde stáí, letora a jiné

welmi

sob

stojí

duchowní se

liší

pedu, na

na odpor.

tlesná láska

i

,

I

wšak od

kterau se

w prátelstwí

dé manželstwí jest prátelstwí, stwí tedy, byf byli pátelé

i

doby tlesné

manželstwí jest takowá

že plodiwost Avyslaupí

tím,

Mluwívvali

neujalo se to;

ale

prátelstwí

w

patrn

tomto pojmu ku

docela nemyslí. Kaž-

ne naopak.

W prátel-

rozliného pohlawí, mužstwí

a ženstwí se nejednotí, a jelikož tyto strany obsahují

sob

rozdíly wšechny, tedy manželstwí jest jednota

plná,

a žádná

wesmsné

wýjimka nemá

místa.

w ú-

Prátelstwí, nejsauc

sjednocení, jest spolení jen zwláštní, to jest

laskawé sjednocení jistých stran; wšak toto jednocení

obmezených

kowé

jest

doplowání, docelení,

zajisté ^^7trwá,

a prátelstwí ta-

když jeden pítel nedostatek dru-

hého dopluje. Musí tedy

w jednot

býti rozdíl,

a

w

rozdílu jednota.

§.

173.

Náshdlíy pojmu prátelstwí. a.

Jelikož ku prátelstwí žádá se duchowní sjednocení,

;

o

doljrn

ne\rj'staí jen píchylnost tlesná.

swobodné, není

ho

sted

mající

srdce,

jsauc

PhítelstAví,

co zamilowání se do

tolik

pírodní sklon

a

311

ziwota jednotliuho-

nko-

krom

sebe.

pátelstwí jest

b. Jelikož

pomr

beckými úely wznešený;

pátel Když s

docelili;

pátelé maudrý

dák,

w niemž

nemohau

w této

kde

druhé,

prawí a chu-

a

wlí

svvých

a

poddaným.

platí

wesmsná;

jsau

neb oné zwláštnosti jeden, jinak

zcela samostatní.

mrawní;

s

bohá

^\^mnní

Pátelstwí jest wzájemnost, ale ne tedy jen

býti

býti,

rownost; wrtkawé jest proto pátelstwí

mezi pedstaweným e.

ne též

a

býti docelení onoho.

Pátelstwí jest láska, tedy a úplná

nemže

a zcela hlaupý,

nemohaucí

wle

se

platí sta-

bonos.

nisi inter

jedné strany byl nedostatek

stálí

emu

obecnjší;

wzájcmnost,

jest pátelstwí

aby se obapoln

d.

non

Aniicitia

:

k

to,

obrací, jest záležitost

ré slowo c.

duchowní, a nad so-

Tato zwláštnost pak musí býti

tedy:

Ami-

amici usque ad aram.

cus Cato, magis amica verilas. f.

jest

mluwiti

o pátelských powinnostech;

jest

pátelstwí láska, nelze

nad povvinností a nad právvem

o wzájemných p4)W!nnostech,

wle, g.

oprawdow

Protože

ale pátelstwí jest jen

neb

láska

kde se mluwí

;

musí býti rozliné

jedna wle.

Milowati nemohu, kde a kdy a koho bych

chtl

láska není založena na wolnosti, ani duchowní lá-

ska ani saucit dušewní ani náchylnost tlesná ní tedy pátelstwí titi

ani wylákati ani,

když prchá, udržeti

se tedy jako jiný spolek

mže

míti

;

ne-

žádná smlauwa, nedá se wynu-

swéwoln

;

;

neiní

jen poátek

widitediný a též pominutí; když tedy

312

ást ni.

Cláneh

pán

pobratymi Ave chrámu ní toto

zaswcení

jen wyjewení *

slawí

satek swj, ne-

se iimluwení pátelství,

ped swtem,

prospšné

ní-li

Uh

a

nýbrž nesnadno íci, ne-

weejné vdti,

dáti

Avli swau sjednotil, a nabízí zajisté roctvví,

wk w

že

asem

k pro-

zahne wojí SAvau na dráhu zelenjší; nebof

jewená strana

každá pro-

býti strany;

jest pátelstwo.

docelení >vlí, ježto byly

h. PátelsíAví, jelikož jest

ponkud nerowné,

n

kým jsem

zase nastaflau pátelsvví, až náš

žiwot weejném musí

a

wúbec sjednocené, nemže

mezi píliš mnohými,^

býti

s

nco

a jsau též

pátelstwí, aniž musí býti

rozliné stup-

A pítelem

C, proto-

že oba mají pítele B; neb každá osoba

liné strany, jedním,

s

mže

a

má

roz-

se tedy s této strany doceliti

druhé druhým a

rozlin

se odchylowati

a pichyloAvati. i.

Pátel^t^ví jest powýšení duchownosti, tedy

w nmž

body. Spolek,

zovali než uwolowali.

W

i

swo-

by se spolení wíce zame-

nemže

slauti

pátelstwím.

prawá samostatnost nepomine, ano sje-

lásce

dnoceni jsau samostatnjší nežli byli sami pro Se-

kdo toho nenahlíží, nerozumí, co

be;

jest

swo-

boda. k.

Když ti,

se jen

k. p.

wbec

urí

strana, kterau

k wýchodu, k západu,

to arci

chceme jímnozí jdau

ješt nejde k jistému, uritému cíli takowí chudáci, newdaucí, kam asi jejich puzení a tauha wede , jsme w mládí wšichni, a následown nacházíme mnohé, ježto

na naší stran;

ale tenkrát se ;

chtí jíti s

námi

;

cení, ale jak se

snadné jest tu pátelské sjednow žiwot písnjším ce-

ponau

sty rozcházeti, a city

mládenecké poínají odkwé-

oio

o dobru ^íwofn jednotliwho-

wadnau

tatí,

tato

i

pátelstwí a ídnau; málo

jich udrží po celý žiwot;

né,

w

kdežto se

neb

díwe k sobe

odporu.

Než práw

sob

nepi"ítele, a

wle

a cíle

podobaly, spatují se

táuto zjewnosfí

tu

se

wyjewe-

wybídneme

tím wíce zapotebí

nátakoka hustnauti; muži prospíwá prawý pítel wíce než mládenci, a pi"átelstwí mužiiw jest uritjší, barewnjší a stálejší. proti

sobniti a

1.

Pátelstwí, jsauc násobnost samosti, powýšení o-

a we

sobnosti,

potebnjší

obcích swobodných žádaucí,

když se osobnost

jest,

ješt swé dobýwati, k jiným pro upew nm' této plat-

neuznáwá. Osoba musí protož pipojowati se

Kde

nosti.

tato proti

pece

weejn

se lidstwo

platnosti

w jednu

obec spoádalo, jest

jiným pátelstwo jedno, a když

bylow-

swé powolání a sjednotilo se w jedno tlo, bylo by celé pátelstwem jedním. Než akoli wšichni audowé jsau spáteleni; pece w bližším spojení jsau jedni a we wzdálenjším druzí; tedy akoliw se w kesanstwu žádá láska o-

enstwo

wyplnilo

becná,, a zwláštní pátelstwí se zdá zbytené,

w

skutku jest jen pátelstwí uritost lásky obecné.

Prawí

se,

že dobí jsau w^šickni pátelé

bec tomu tak hau se

jest,

dobí

ale

;

arci

w-

wjednotliwých pádech mo-

widíwáme na kažbýti musí; bez nich nemohlo by se státi wdomé sjednocení, a nebylo by žádné poznání, žádná prawda zjewená. I pi lásce obecné mohau pátelstwí kesanská obstáti, owšem na tom základu jsau jinaí než byla w pohanstwu. Pátelstwí a wlastenstwí bylo díi

rozstaupiti, jak

dém národním snmu.

Rozpory

a

we

wýhradní,

nyní ale jest pátelstwí

14

založeno

314

ást

III.

lánek ni.

bratrskau láskau obecnaii,

a wlastenstwí

kosmo-

politismem, tedy obojí wesmérností.

ml práwé

m. Aby kdo

toho neb onoho za pítele, ne-

dá se mxiti; ale býti pi-átelstwí neschopným, jest

neschopným býti duchowního docelení, a to mže míti trojí píinu. a. Že ješt zcela neprocitnul k duchownosti, k. p. dít; aneb již zase zašlo swtlo swdomí k. p. u blázna. b.

Ze wsobct^ví že jest

a

nemrawnosti tak se propadnul,

neschopný

lásky, kteráž jest obcowání,

a tím pautání sobctwí.

Když by kdo byl tak úplný a stál tak wysoko, že by žádným nemohl býti docelen; tak k. p. Kristus, hlawa celého tla církwe, nemohl míti pítele w našem smyslu; též mocná wywýšenost ku pátelstwí jest nepíslušná. Pátelstwí, jsauc duchowní doplnní, zakládá se c.

n.

na

pwodní

Jeden

podobnosti spátelených pirozeností.

jest g-enius

pátel

;

jsau pátelé takoka

pl-

ky jedné duše, neb radji jedna duše dwojím po-

rodem rozliná, jak

již starý

mythus wykládá a

Aristoteles uznáwá. o.

Pátelstwí rozžaté mezi osobami rozliného pohlawí, majíc za

cíl

úplnau wzájemnost, pecházívvá

želstwí neb se

wman-

poddáwá nepirozenému sebeklamu,

a wíce zrodí trapliwé tauhy nežli oblaží.

§.

Pojem

pud

174.

rodiny.

Duch lovvenstwa wšudy stawí chrámy swé na w králowstvví swé tlem. Do-

pírodní, a uwádí se

o dohru ziwotn

oló

jednofliwého.

by pojmu lowéka jsau samy sebau též rozdíly pírodní; i náwrat samostatné osoby k jednot s celkem má swé podobenstwí w sjednocení pírodním, jež jmenuje-

me

Odtud wychází osoba, a sem se dosplá za-

rodinu.

koen lowenstwa; zde

se >vrací; zde jest

dnoty

wosli swírá

a

diležitost

a.

;

obanský, církewní

a

w žiwot

w sob

dobu

i

ta

má

:

sjednocení mužstwí a ženslwí, a

Manželstwí,

totiž

jelikož tyto

wšechny

pírody

spole-

odtud

Rodina

manželstwí pro církew a obec.

rozpírá

jiné rozdíly

wsob

obsahují,

lowenstwa

se

proto jest manželstwo podobenstwí celé

;

a tajemstwí jejích.

Šastné manželstwo, rozwinauc

mrem rodiw c.

duchowní je-

clowenský;

jsau póly, mezi nimiž celý žiwot

b.

i

neb rodina, jsauc dokonání

saukromého, wždy se peléwá

žiwota

enský

tlesné

se kolo obecnosti ajednotli-

sebe; proto jest také pojednání o rodin

dobrowdy záwrek

slušný

trojí

w

kwt

i

se,

stane se po-

a dlí.

Bratrstwo a sesterstwo iní spolu píbuzenstwo.

§.

175.

O manželstwi. Mluwíce o pátelstwí, udali jsme stwí; jen rozdíl pohlawí jest

rá

w

doba, kte-

Pátelstwí jest tedy wzájemnosí

neb oné strany, manželstwí

stranná.

Pátelé mají ješt místka

pronikají; jsau lé

pojem manžel-

pátelstwí není, a sice rozdíl a rozpor takowý, jenž

hledá swé sjednocení. s té

i

pi manželstwí

ale

wzájemnost wše-

we wli, kde

sem tam ješt dwa neb

ti, ale

se ne-

manže-

mají wuli weskrz jednu; jsau jedna mocnost, jeden

žiwot, jedna samost,

a proto jen jedno jméno.

Tato je-

316

ást

III.

Cnáncl

III.

dnota není pauze pírodní, nýbrž jednota ducha

rody; není založena pauze na plodnosti, nýbrž

pí-

i

doba jest též jen wedlé jiných. Manželstwí jest wzájemné proniknutí, ducho-pírodní jednota, sebe wedomá, a tetato

dy láska swobodná, ne slepé puzení, shoda magnetická, zadání to

sebe nepowédomé,

se, lnutí

jmenowati

mnoho rozpráwí

ježto

ti,

a jakžkoli oblibují si

o zamilowání.

Jelikož tato láska manželská jest duchowní, musí se též

shodowati ší,

nemže

w

spsob mrawnosti nejsrostlejobanskému a církewnímu poád-

obci, a jsauc

se prof iwiti

ku, nýbrž musí tyto spiisoby míti za vvyšší to jest,

swé známky,

musí též býti obanská a náboženská.

— Poá-

dek pak jest zákon; tedy musí láska býti zákonná. Zákonné sjednocení muže a ženy, laskawé, úplné a wšestranné jest manželstwí.

§.

176.

Wýsledeli pojmu manželstwí. a.

Chybn

wykládají manželstAví, kteí prawí, že jest

zákonné spojení nmže a ženy k plození a wychowání dtí.

Tu

se místo

duchovního wyrozumní

rozporu mužstwí a ženstwí hledí na pauze pírodní rozdíl

pohlawí; manželstwí bylo by tu jen do-

wolené zjewení plodiwosti, ná nesmla by

píina

jen

býti.

a

manželstwí neplod-

Plodiwost není základ, nýbrž

manželstwí,

a

wezdejší.

Plodiwost

wystawená o samot byla by jako každá doba chtíi o sob panowati, nemrawná. Wyplnní takto

tohoto puzení jest následek úplné jednoty, a ani wíce ani

mén

jejich pirozenosti; ale

jedno tlo.

nemá

práwa než každá jiná stránka neb manželé

již

nejsau

dw

o b.

317

dohru žiwota jednoiliwého.

saumrná a w úplném shodnutí wšemi dobami žiwota manželského, jest zorná tak zduchownlá, že bytn jest rozliná od smil-

Plodiwost, jsauc se a

stwí. c.

jest

pro

církew po wšechny

manželstwí

staw wážila d.

upewnní asy

Když

,

ano ustanowila

Manželstwí, jsauc

widti

jest,

totiž ani

nemže

w téch

že

za swátost.

wzorn

mužstwí a ženstwí, jest

swého jen jednoduché;

tak ^\Tsoko tento

jej

wzájemnost

a wezdejší

úplná

wíceženstwí sauasné

istoty, nahlížíme,

pojmu wícemužstwí ani ili

dle

schwáleno,

býti

i

zemích, kde jest dowoleno,

nepišla osobnost a rowná swoboda k náležitému uznání. e.

Když

sob sic

jest

míti

manželstwí dokonalá láska,

nedwry

dwra

;

bys strany tchto nebyla již

nemže w

pak netrpí wýjimky,

wle jedna,

ale

dw.

Manželstwí dokonalé jest wzájemnost celé jsaucnosti, ímž bytn se we kterém pewládá

nost dokonalau

jtn

w

liší

od pauhého sauložniclwí,

plodiwost.

možná

jest

Pro tuto wzájem-

spolenost

jmní úpln

manželstwí; neb mezi manžely, ježto jsau

osobnost jedna, není žádný rozdíl mého a twého. f.

Láska

nemže mysliti na nedwra, kteráž

byla by

pominutí; zapírá

tato

úwaha

Manžel-

lásku.

w prawd swé nerozluné smšné každému sprostému rozumu, mluwiti o lásce na nkolik msíc. Wšak ale láska, majíc w

stwí jest tedy

;

jest již

sob

i

stránku pírodní, newolnau, promnitedlnau,

a jsauc mezi lidem též nestálým a wrtkawým, jenž se

mže

nitedlná.

lásky,

milosti stáli

Ano

nehodným,

lnutí a tauha

mže newdom

i

jest

též

prom-

tlesná, majíc podobu

wdom

klamati; pro-

318

ást IIL lánek

ež be

lil.

nestaí k manželstwí jen wyznání tato láska

;"

„miluji te-

:

musí býti mrawná a istá, aniž od-

porowati smí mocnostem wyšším, práwuanáboženstwí.

osobám saukromým,

Posauditi to nepiináleží

milencm samým, nýbrž poátené nestrann saudícím rodim, poruníkm, konen pak obanstwu a církwi. Zákon provvází lásku k manželstwí.

eho

Welký prawí: Quos Deus

conjunxit,

homo

non separet, subaudi violenter, sine lege absque

Non enim homo

ratione.

poena da-

separat, quos

quos reatus accusat,

mnat,

quos maleficium co-

arctat. g.

Láska rozumná jest duše manželstwí;

ta

w sak jest

tím istjší, tím swobodnjší, duchownjší,

ím

wí-

ce stásla se sebe náhodnost a kal pírodního citu.

Zdá se tedy

býti dokonalejší,

kdo wzdálen pe-

w mannazwaným zami-

dantismu a pauze chytré úwahy, newchází želstwí,

dohánn

náružiwostí a tak

lowáním, nýbrž pobídnut §.

swdomím.

177.

Rodie

a dti.

Láska jest sice jednota manžel, jen to

w mysli

;

ale

poáten

uskutenní, widitedlnost této jednoty

požehnání manželstwí jsau dti;

tmi

se

a tak-

pomry man-

žel roznmoží, neb jsau pak rodie. Rodie jsau sice píina jsaucnosti dtí, ale zbytené jest pripomenauti, že dti nejsau jejich majetnost, jak za to mli pohané, kteí dti podwrhowali a prodáwali. Dti poáten nejsau od rodi, zwlášt widitedln od matky, rozliné celá ;

rodina jest jen jedna osoba

swobod, k

;

ale

dti jsau powolány k

samostatnosti, jako byli

rodie

;

dle tohoto

o

319

dohrti z,iwota jcdnotliwého.

powolání mají je rodie chowati

to jest, cíl wychowáWychowáním odpadnau dti owoce od podstatného kmene rodicíiw; ale ;

ní jest samostatnost dtí.

jako zralé

wždy ostanau

tyto jim nejbližší, a jak se

ny

býti

rodnímu že

i

nejprotivvnjší zpustlost srdce.

citu, jest

pomr rodiw duchowní

sladší,

wru

rodie nejwí-

swým dtem, tak dti mají nejspíše rodim. Newdnost dtí, odpírající

ce zawdcili

k

dtem

swazek

jest

a poslušnost,

oddanost a

lowku

boha k

razem

w kesfanstwí,

,

i

má

píinau

jest za tau

kteréž jest

a lásku,

d-

jednotu a rozdíl;

jistotu,

tedy se zwlášt hodí za píklad, když se

pomr

pí-

Proto

nejsilnjší, nej-

báze

tlesný, obsahuje

i

wdi

wyswtliti stálým ob-

náboženstwí lásky.

178.

§.

Pibuzenstwi Rodina založena wot, tedy

da rodiny, jíc

i

a

by

na lásce

jest

duše wšech

;

údw. To

pezwd

saudil

podkladek pírodní, sama

láska jest její žijest

w sob jest

jednot;

schwalowalo stech,

;

neb by se

a

praw-

duchowní, a ne-

lze tedy powinnosli píbuzenstvva stawti

rodní

wzor

jinae. Tato láska, ma-

tím

1

na této pí-

rodinné

sobctwí

také jest nepíslušné, mluwiti o povvinno-

kde wládne

láska, kterauž kalí ohled

na jakýkoli

záwazek. Jen kde se setela láska, prohlídne písnost powinnosti; ale tato láska newáže, nýbrž osvvobozuje.

byejn milují je

býwá, že rodie, shledajíce se

w

0-

dtech swých,

wíce láskau pírodní než naopak dti je; tím

wíce rozwazuje se sw?*zek pírodní jednoty mezi dtmi samými. Dosplost dtí jest rozchod rodiny, rozpadnutí jednoty pírodní , podstatný

pomr promní se w osobní,

stni.

320

lánehJII,

píbuzenstwí stane se pátelstwím, Wzájemností odrostlých dtí. Takto

to jest,

wla

swobodnau

žiwota

low-

enstwa,

dorazivvši až ke hrázi rodiny, podáwající dru-

hau ruku

již

pírod,

wrátí se

dosplostí

dtí

w

praud

spoleenský, obanský, náboženský, aby se z toho swatého stedu zase wrátila a wzrstala wjednotliwce, osobu,

muže

a ženu, ježto

saudobné jednoty

w

satku

lowenstwa.

swém

jsau

obraz stálé

Obsah. IJWOd ^.

1.

^.

2.

^.

3. ti

§.

§.

^ 5. 5.

Dobrowda

wbec

a •vsJa

Maudrost. IXáwod ke spiisobnosti Kterak možno jest poznáni mrawni seslawi.

.

w

celek

..... ........ ..... ....

wdn\

.

Slránka 1

3 4

Rozlinost mrawniho poznáni sproslého od

4.

dobrowdy 5. Wznik dobrowdy 6. Pvozsah dobrowdy. 7. Rozwrh dobrowdy. 8. Dobrowda a dobrowdec •

ást

...

prwiií.

O

...

.

.

5 6 7 8

lO

dobru na prosto.

lánek ^.

I. O powolání. lowk, jak postawen jest ku pirod 10. Postawení lowka kelowku.

^.

11.

§.

12.

^.

9.

^.

l3.

^.

l4.

^.

15.

^.

16.

... ..... ...

Postawení osoby k osob Osoba a obec Osoba ke lowenstwu Poslaweni lowka wesniirné O dosažení powoláni našeho Saujena wšech poznaných dob

lánek

II.

O

zákonu.

O

^.

19.

17.

Zákon wšehoujíra

.

.

.

i .

w powolání.

.....

^.

zákonu wiibec 18. Ureni ili powoláni

5,

•

.

.

a

zákon .

.

12 14 15

—

16 17 18 19

20

.

.

21

•

.

22

Stránka §.

§. §.

5.

20. Hlawni rozdíl

w

zákonu wšehomira.

21. Zákon swobody 22. Zákon pírodní a zákon swobodný 23. Wýsledky pojmu zákona swobodnélio

§.

24.

§.

25.

§.

26.

'§.

27.

5.

28.

§.

29.

§.

30.

Zákon swobodný a zlé Samospráwnost a jinospráwnost Rozdíly w zákonu swobodnéni Práwo Rozdíly práwního zákona pirozeného Zákon slanowný Porownání zákona pirozeného a stanow .

....

.......

ného

lánek

O

III.

31. Zákon

powinnosti.

powinnost 32. Powinnost jest

...

a

wná

krom

a

osoby

22 24 25 26 28 20 30 31

32 33

35 36

33. Jednota a rozlinost powinnosti

34. Stránky myšlénky o powinnosti 35. Rozlinost powinnosti dle ukladatele

36. Rozlinost powinnosti dle stupn písnosti 3T. Rozlinost powinnosti dle wyslowení 38. Rozlinost powinnosti dle powinnych 39. Rozlinost powinnosti dle

práwo

40. Powinnost,

....

41. Powinnost a láska 42. Powinnost a rada

43. 44.

O powinnosti lowka O zpíení powinnosti

lánek §.

^.

O

IV.

k

sob samému

.

..... ..... .....

swdomi

osobního

47. R.ozlinost

§.

48.

Swdonii

§.

49.

Swdomi

§.

50. Je-li jisty skutek jen pro toho dobrý neb zlý,

kdo

lánek

V.

mrawním §. §,

jej

za

51. Rozwinuti

O

osoba

a

a

wda

....

lakowý powažuje

swdomi

?

O wyslowení swdomi

52 54 56 57 58 59 60

ili o

prawidlu.

prawidlecha poátku dobrowdy 53, Zákon a prawidlo hlawni 52.

43 44 46 47 48

swedomí.

Pojem swdomi 46. Rozlinost we swdomi.

4.5.

§.

§.

42

pedmt

dowolenost

a

37 39 40

wbec

62 64

.

Stránka ^.

54. Hlawní piawidlo

^.

55. 56.

§.

kesanské

.

Rozwrh prawidel airawnich Rozwalia osamlého ili pauhého prawi

.... .

dla dokonalosli

57. Rozwáženi prawidla zwedenosli 58. Rozwaieni prawidla: Jednej dle

^. §.

mi swého ^.

59.

^.

60.

^.

61.

§.

62.

ást

O O O O

...... .

:

O

69

swedo-

prawidlu deonlologie Benlharaowy prawidlu mrawního cilu prawidlu slidmosli prawidlu Ží podlé pírody

drwhá.

65 67

70 71

72 73

dobru se strany osobní.

lánek

I. O swobodné wli O pojmu swobody

^.

63.

^.

64.

^.

65.

^.

66.

Odpory swobody Rozliný rozum we slow swoboda Swoboda a wle

^.

67.

Wdaucnost

^.

68.

^.

69.

.

.

a wiilc

^.

70.

Rozum a swoboda Swoboda a zákon. Swoboda a poznání

^.

71.

O

§.

72.

Swoboda osoby

lánek

II.

O

^.

74. Stránky jednání

^.

75.

^.

76. Pobídka

^.

77.

§.

78. 79.

80.

^.

81.

§.

82.

§.

83.

§.

84.

§.

85.

§.

86.

§.

87.

^.

88.

§.

89.

djstwo

jednání.

73.

^.

a

Pojem jednání

^.

^.

sebe samého

rozlinosti wide

Píiny

jednání

cíl ili mysl neuritá pobídce smyslem Pobídka mysl Rozum pobídka skutkúw Zor pobídka jednání O mrawním rozpaku

O

O O

75 78 80 82 84 87 93 97 100 102

úmyslu rozmyslu

Uzaweni Dj, in,

.

.

.... .skutek

Wina Wina w ohledu Wina newolná Wina woloá

.

na wúli

105 107 108 109 110 111 113 115 116 123 127 129 130 132 133

Stránka §.

90.

§.

91. 92.

§.

93.

§.

94. Rozdily

in

inu

§.

95. Winnik.

5.

96.

§.

97,

§.

98.

O O O

^. §.

§. §.

§. ^.

§, §. §.

.

.

.

.

.

O O O

161

.

O mrawni píitce.

IV.

Odmna

il8.

ást

a trest

.

O hlawnim prawidiu píitky O pitíženích a úlewách piitky Sauinni winníkw mnohých O porueni, rad a podobném

O O

—

142 143

ctnostech základních ili hlawnich

ctnostech

109. Pojem mrawni píitky 110. Rozlinost pniiky 111. 112. 113. 114. 115. II6. Il7-

137

140 141

dokonalé osobnosti

.... .

106. 107. 108.

134 135 136

143 145 147 149 151 153 156 158 160

píitce winy saudobné a wzájemné pitení pauhé wle beze skutku a o

......

pokusu §.

winnikuw

-.

.... ..... ....

lánek §.

.

102. Lež a pokrvtstwí. IO3. Rozhodnutí mrawni. a) Na prawo. 104. b) Rozhodnutí na stranu lewau 105. Doby obráceni k dobrému

§.

§.

§.

zmny.

III. O rozlinosti slawu mrawního. O newinnosti 100. O pádu lOl. O nehntliwosti

^.

§.

co pauhé

wzájeranosti

99.

§.

§.

in

priinstwi winnikiiw saudružstwi winbikw

lánek

§.

na

Podoba inu. dle swého obsahu

§.

§.

.... ..... .... ....

Wina smíšená Wina w ohledu

O píitce

tetí.

O

164 165 167 170 172 174 175 177

179

následku

wyjew jeho

dobru dle

Úwo d. 181

§.119

lánek §.

120.

§.

121.

^.

122.

I.

O O O

O

dobru

w uspsobení

králowslwí božím pVše sebezmarn .

.

.J

obecném .

.

..... .

.

;

.

'

.

184 187 190

Stránka 23. 24.

O sebezmarii tlesném. O wdecké plalnosli obyejných dka-

o neslušnosti

\

samowraždy

..... ..... .....

25. Nesnadnost odsauzení jednotliwých

ad

103

pí197 199 301 202 205 208 2|2 2i3 2l6 2l8

sebezmaru sebezmaru duchowníra 27. O písaze 26.

O

^•

28.

§•

29.

O O O O

30.

lži

duchu

wd

lowenstwa

....

krásném umní Pojem cirkvve 33. O cirkwi slanowné

31.

i

32.

5-

34.

lá

e

A.

'

k

O II.

w

powinnosti

cirkwi

w uspsobení

O dobru

35. Pojem obanstwa.

.

Pomry obanstwa

37.

Ustawa obanská

38.

Wesmrnost

O

O samot

....

...

obanstwa

žiwot obanském

ili

Pomry oban

42.

Powinná wzájemnost

.

.

233

.

strany žiwota

s

s

145. Powinná wzájemnost

§.

147. Pocta a znectní

t-

strany dušewnosti

Oswta.

§.

O

.

.

.

.

.

mezi sebau

Powinná wzájemnost

44. Zatemnilstwí.

4fi.

.

223 225 226 229 232

.......

esného

O sláw

49.

O

samoswojstwi

strany osobnosti.

s

..... ....

50. Pojem wlaslenstwi 51. Ustanowení wlastenstwi a wjhradnost lastenstwí saukromého

O

....

robrotiwosti 53- Rozlinost wlastenstwi 54. O získáni wlastenstwi 55. Uskutenni wlastenstwi 52.

235 236

Prewabitelstwi.

Cli

48.

2l9

pomrech oban.

41.

43.

.

.

wlastenectwi

a

39. lánkowilost

140.

.

powinnosti jimi

a

aložené

B.

zwláštním.

žiwot obanstwa. 36.

§.

191

.

.

.

.

.

,

.

.

.

.

238 241

243 246 248 251

253 256 258 260 261 264

Stránka

O smlauw

§.

156.

§. §.

157- Powinnosli náležité k 158- O roiiinosti smluw

§.

159. Obrana

§.

C.

160.

O

O

§.

161. Pojem spolenosti

§.

162.

lánek

swátenosli

III,

O

.

,

.

.

.

.....

dwauboji

žiwot spoleenském.

O

smlauw

a

....

slawnoslech

.

.

267 269 270 273 275 280 284

dobru žiwota jednotliwého

ili saukromého. §. §.

§. §.

§. §.

§. §. §.

§. §. §.

163. Rozdlení žiwota saukromého

289

164. INIrawnost saukromá žiwota jednoduchého se strany tlesné.

165. O iniwosli 166- ^Nlrawnost krmiwosti 167. O plodiwosti

293 295 297 303 305

168. O mrawnosti letory 169. Mrawnost powahy dušewní 170. IMužstwi a ženstwi 171. O kládaní 172.

O

....

spoiwosii a

mrawném

291

s

prátelstwi

173. Následky pojmu prátelstwi 174. Pojem rodiny 175. O manželstwi

wcmi

na

307 309 310 314

176.

§.

WVsledek pojmu manželstwi 177. Rodie a dti

315 316 318

§.

178. Pnbuienstwi

319

^.

^.

DO NOT REMOVE CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET PLEASE

UNIVERSITY OF

TORONTO

LIBRARY

BJ

Klácel, František MatouS

1405 C9K55

FrantiSka MatauSe Kllcela DobrowSda