Schola cantorum dříve a dnes

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Hra na flétnu

Schola cantorum dříve a dnes Bakalářská práce

Autor práce: Martina Lavičková, DiS. Vedoucí práce: Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph. D. Oponent práce: prof. MgA. Václav Kunt

Brno 2011 -1-

Bibliografický záznam LAVIČKOVÁ, Martina. Schola cantorum dříve a dnes [Schola cantorum formerly and nowadays]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Hatedra dechových nástrojů, 2011. 30 s. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph. D.

Anotace Bakalářská práce „Schola cantorum dříve a dnes“ pojednává o nejstarších chrámových sborech křesťanské církve. Nejprve se zaměřuje na samotný význam pojmu schola s jeho mnohoznačností v minulosti i přítomnosti. Podtrhuje upřednostnění liturgické funkce scholy a gregoriánského chorálu. Zabývá se problematikou jejích proměn v historii a otázkou různosti dnešního uplatnění scholy cantorum. Ve své stěţejní části představuje dvě nejznámější brněnské gregoriánské scholy. Vyzdvihuje stálou nadčasovost a aktuálnost dlouholeté tradice pěstování gregoriánského chorálu.

Annotation The bachelor´s thesis “Schola Cantorum Formerly and Nowadays” deals with the oldest Christian church choirs. First it is focusing on the meaning of the term schola in itself along with its ambiguities in the past and at present. The thesis underlines preference of schola liturgical function and that of Gregorian chant. It deals with the matters of schola metamorphosis through the history and diversity of schola cantorum assertion. In its fundamental part it is introducing the two most popular Gregorian scholas of Brno and accentuating timelessness and relevance of the longstanding tradition in fostering Gregorian chant.

Klíčová slova Schola cantorum, chrámový sbor, gregoriánský chorál, liturgie, modlitba, církevní hudba, Brno.

Keywords Schola cantorum, church choir, Gregorian chant, liturgy, prayer, sacred music, Brno.

-2-

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jsem uvedené informační zdroje. V Brně, dne 16. května 2011

Martina Lavičková

-3-

Poděkování

Imprimis Deo gratias.

Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí bakalářské práce Mgr. Janě Michálkové Slimáčkové, Ph. D. a svým konzultantům br. Ludvíkovi Kolkovi, RNDr. Josefu Gerbrichovi a Jindrovi Lavičkovi za jejich ochotu a vstřícnost, poskytnuté informace i věnovaný čas a svým příbuzným za podporu a pomoc.

-4-

Obsah 1. Úvod ....................................................................................................................................... 1 2. Pojem schola dříve a dnes ...................................................................................................... 3 2.1 Scholy – zřízení mimoškolská.......................................................................................... 4 2.2 Schola cantorum jako hudební těleso ............................................................................... 5 2.2.1 Na počátku nebyla schola... ....................................................................................... 5 2.2.2 Schola cantorum v pravém slova smyslu – její rozmanitost v současnosti ............... 6 2.2.3 Repertoár – názory na moderní scholy ...................................................................... 6 2.2.4 Gregoriánská schola v současnosti ............................................................................ 7 3. Současné gregoriánské scholy v Brně .................................................................................... 9 3.1 Svatotomská schola .......................................................................................................... 9 3.1.1 Studentská iniciativa a její následky ....................................................................... 10 3.1.2 Významné osobnosti ............................................................................................... 10 3.1.3 Studium chorálu a styl jeho interpretace ................................................................. 12 3.1.4 Vznik gregoriánské scholy ...................................................................................... 13 3.1.5 Peripetie padesátileté existence scholy ................................................................... 14 3.1.6 Svatotomská schola v současnosti........................................................................... 14 3.2 Svatomichalská gregoriánská schola .............................................................................. 15 3.2.1 Kurzy gregoriánského chorálu v Brně .................................................................... 16 3.2.2 Problematika chorálního rytmu ............................................................................... 17 3.2.3 Nová gregoriánská schola na Petrově ..................................................................... 17 3.2.4 Vznik Svatomichalské gregoriánské scholy ............................................................ 18 3.2.5 Vedoucí SGS ........................................................................................................... 19 3.2.6 „Chorální ţivot“ Svatomichalské gregoriánské scholy ........................................... 20 Závěr......................................................................................................................................... 26 Pouţité informační zdroje ........................................................................................................ 28 Prameny ................................................................................................................................ 28 Literatura .............................................................................................................................. 28 Webové stránky....................................................................................................................28

1. Úvod S pojmem schola jsem se setkala poprvé přibliţně před třinácti lety a jiţ tenkrát ve mně vzbudil zájem. Tehdy jsem začala navštěvovat dívčí chrámový sbor, který nesl ono pro mě jaksi tajemně znějící označení. Zpívalo se převáţně s doprovodem varhan; někdy byly varhany vystřídány kytarami a liturgické zpěvy svěţími náboţenskými písničkami ze speciálních zpěvníků. Po téměř patnáctiletém působení se sice naše schola na nějaký čas rozpadla (scházela se jen jednou za rok), avšak záliba v kostelním zpěvu mě neopustila, právě naopak. Začala jsem při mších zpívat sólově, později jsem vstoupila do „velkého“ chrámového sboru. Svět liturgického zpěvu a hudby se pozvolna staly hudební oblastí mně nejbliţší. Avšak tento vztah k duchovní hudbě u mě zůstával mnohdy ve stínu mého vědění o prioritě hry na flétnu, kterou studuji jako hlavní obor. Zlom v této věci pro mě nastal ve druhém ročníku na HF JAMU, kdy jsem se přihlásila do předmětu gregoriánský chorál a poprvé vkročila do místnosti označené DUCHOVNÍ HUDBA. S gregoriánským chorálem jsem se seznámila poprvé jiţ v hudební výchově na gymnáziu; poprvé mě zaujal v prvním ročníku konzervatoře v dějinách hudby, kdy na mě zapůsobily latinské pojmy z oblasti denní modlitby církve a představa atmosféry nočních modliteb mnichů. V posledních letech konzervatoře můj zájem rostl a nyní si mě jiţ zmíněný svět liturgie, varhan a povznášejících latinských zpěvů zcela přivlastnil. Časem jsem shledala, ţe se název schola v dnešní době váţe i k různým jiným chrámovým tělesům, která nemusí mít nic společného se zpěvem gregoriánského chorálu jako prvotní schola cantorum v Římě. Tyto novodobé „scholy“ se mohou zaměřovat na různé hudební ţánry, mnohdy jsou takto pojmenovány soubory, jeţ lze díky jejich modernímu repertoáru přirovnat k rytmickým aţ rockovým skupinám. Toto přizpůsobení pojmu dnešní době a populární hudbě jsem vzhledem k mému zalíbení v chorálu nesla s nelibostí. Přesto jiţ několik let působím v orchestru jedné takové „moderní scholy“. Poslední dobou jsem začala věnovat zvýšenou pozornost otázce vhodnosti toho kterého hudebního stylu v liturgii. Vedly mě k tomu četné bouřlivé diskuse kolem vystoupení našeho souboru na mládeţnickém setkání se Svatým otcem ve Staré Boleslavi v září roku 2009. Byla jsem zaskočena skutečností, ţe naše hudba má tolik svých odpůrců a navíc v řadách umělců a odborníků, kteří jako já preferují pro liturgii váţnou hudbu v čele s gregoriánským chorálem, hudební mateřštinou církve! Vţdy jsem ke svěřenému úkolu hudebnice přistupovala s vděčností za kaţdou příleţitost moci vyuţít svých darů a rozdávat kolem sebe pozitivní hodnoty, a dozvídám se, ţe svým uměním mohu docílit i opaku. Tato problematika mi nemůţe být lhostejná. 1

Základní otázka, která liturgická hudba je ta správná a která už ne, zůstává pro mě v mnoţství originálních názorů zatím nedořešenou. V této bakalářské práci se ji však pokouším alespoň částečně zodpovědět. Chci zde pouvaţovat nad původem termínu schola a přihlédnout k původu tohoto jednoho z nejstarších hudebních seskupení. Ráda bych vystihla hlavní smysl jeho vzniku a činnosti a zamyslila se nad posláním scholy jak dříve, tak také v dnešní době a upozornila na její proměny v čase, naznačené jiţ na předchozích řádcích. Druhou část práce zaujímá prezentace konkrétních příkladných souborů, provozujících gregoriánský chorál. Představuji zde jejich zakladatele a vedoucí, jejich osobní přístup k této činnosti a zběţně porovnávám rozdílná pojetí interpretace. Lokálně jsem se zaměřila na Brno – avšak nejedná se zde o průzkum situace pěstování chorálu v našem městě, leč hlavně o profil dnešních gregoriánských schol. Vedle toho chci s nadějí poukázat na to, ţe prastará tradice gregoriánského zpěvu ţije i dnes, a povzbudit k podpoře jejího dalšího rozvoje.

2

2. Pojem schola dříve a dnes Co si kaţdý pod tímto pojmem představí? Ačkoli se názory různí, většina se pravděpodobně shodne na nejjednodušším vysvětlení: slovo schola pochází z latiny a znamená v češtině škola (nebo také přednáška, rozprava). Ti, kdo se nepohybují v prostředí církve nebo v hudebním světě, mají výhodu bez váhání zodpovědět tuto otázku nejpřesněji. Představitelům zmíněných vybraných oblastí se často vybaví skupina zpívajících řeholníků nebo hudební těleso, podobné chrámovému sboru. Všichni přitom budou mít svým způsobem pravdu. Pojem schola cantorum v první řadě představuje nejstarší muţský chrámový sbor, který přibliţně od 5. století zajišťoval zpívanou sloţku liturgií v Římě, časem i na dalších místech, kam se rozvíjející se kultura bohosluţebného zpěvu raného křesťanství šířila. Dříve, neţ se budeme věnovat těmto dávným sborům, soustřeďme se na jejich samotný název a jeho mnohoznačnost, která mu byla v průběhu dějin dána. Českým výrazem, který můţe nahradit latinské schola v jeho dnes nejčastějším pouţití, je slovo sbor. Příbuznost těchto dvou do jisté míry synonym je patrna nejen v tom, ţe obě ve zmíněném smyslu značí pěvecké těleso, ale i v podobnosti kategorií objektů, ke kterým se tato dvě hesla dále vztahují: jde většinou o určité společenství lidí, příp. o místo nebo budovu, tomu kterému společenství určenou. Zatímco české označení sbor ve většině případů (sbor pedagogů, hasičů, pěvecký, armádní sbor, Husův sbor) více méně vystihuje obsah svého znění, latinský termín schola se svým vlastním významem škola byl v historii rozšířen do oblastí, které neměly se školou a vzděláváním nic společného. Omezením se na scholy coby organizace „mimoškolské“ vyvstává otázka, zda je moţné pokládat takové scholy za skutečné školy (viz níţe doslovný překlad „palácové školy“ římského vojska1). Ovšemţe nemohu vyloučit, ţe např. v řadách vojsk docházelo k nezbytným výcvikům, či snad ţe některá z výše zmíněných lidských seskupení plnila tuto funkci v přenesenějším slova smyslu, jak je tomu třeba v dějinách hudby u školy mannheimské, paříţské, nebo druhé vídeňské. Ale přesto se v těchto pedagogicky nevyhraněných významech pojem schola jeví být vázán k institucím, kterým by dnes mohl odpovídat právě náš ekvivalent sbor. Rozhodně se tedy nejedná o výrazivo přísně uzavřené pouze do hudebních sfér, ale zdá se, jako by tato dvě slova při nahlédnutí do dávné minulosti spolu významově souvisela mnohem úţeji.

1

DYER, Joseph. Schola cantorum. In BLUME, Friedrich Ludwig. MGG, Sachteil 8, s. 1119

3

2.1 Scholy – zřízení mimoškolská Uţití pojmu schola lze zaznamenat jiţ na konci starověku. V architektuře označoval buď odlehlé místo v lázeňských domech, určené ke chvílím společného odpočinku, nebo také místnost ke shromáţdění společnosti hájící zájmy veřejnosti. Jednalo se údajně o menší čtvercový či pravoúhlý prostor nebo o polokruhové stavební rozšíření (exedra) připojené k některé větší budově. Termín exedra se váţe ve starokřesťanském a pozdějším stavitelství také k apsidě (v kostele nebo kapli výklenek pro hlavní oltář), z čehoţ je pravděpodobné, ţe přední prostor některých římských středověkých kostelů vyhrazený duchovenstvu (tj. včetně zpěváků) není historiky umění nazýván schola (cantorum) dle stejnojmenného vokálního souboru, ale na základě odvození pojmu ze stavebnictví. Mnohem častěji se však v souvislosti s tímto chrámovým prostorem setkáme s označením chór (z lat. chorus), nebo také kněžiště neboli presbyterium, presbytář. Jak je známo, chór původně představoval tančící a zpívající skupinu herců raného antického dramatu i místo v nejstarších divadlech pro ni vyhrazené. Z toho vyplývá mnohem spíše pozdější přiřazení termínu chór prostorám na poli církevním podle účelu, ke kterému byly a jsou určeny. Schola cantorum můţe být (a do nedávných časů často byla) rovněţ domem, poskytnutým původně k potřebám sdruţení zvaného schola, příp. slouţícím třeba jako ubytovna pro zpěváky nebo ministranty z chudých rodin.2 Další význam pojmu schola pochází z oblasti vojenské. Císařské osobní stráţe v Římě byly známy jako scholae palatinae (dosl. palácové školy); taktéţ jednotky milice rozdělené dle sedmi krajů města se ještě ve středověku nazývaly scholae. Scholae se říkalo také cizineckým enklávám na území Říma: Sasové, Frankové, Frísané a Lombarďané ţijící v blízkosti baziliky sv. Petra a schola graeca (řecká) na druhé straně řeky v sousedství dnešního kostela Santa Maria in Cosmedin (P. Marie Zdobené). Konečně na papeţském dvoře vznikaly sbory různých úředníků, organizované do schol. Sám papeţ Řehoř I. (590–604) vytvořil takovou scholu ze sedmi defensorů (tedy obhájců; úřednictvo vysoké hodnosti právních povinností); v dopise prvnímu defensorovi (598) jmenuje další dvě, scholu notářů a subdiakonů (podjáhnů – dříve kleriků prvního vyššího svěcení), ale ani jednu scholu pěveckou. V záznamech papeţských peněţních darů z 12. století jsou zmiňovány skupiny pracovníků, kteří Svatému otci při speciálních příleţitostech prokazovali své sluţby; i na ty se vztahovalo ono označení schola.3 2 3

www.saletini.cz/bozkov/indexa.htm DYER, Joseph. Schola cantorum. In BLUME, Friedrich Ludwig. MGG, Sachteil 8, s. 1119

4

Existuje však ještě jeden pohled na věc – pěvecká účast scholy v liturgii byla samozřejmou součástí denní sluţby kléru, a tak se pod označením schola nemuselo rozumět na prvním místě chrámový sbor, jako je tomu dnes. Proto se také moţná papeţ Řehoř I. o hudební činnosti svých pomocníků nezmiňuje a vyzdvihuje spíše jejich další funkce, ve kterých je ustanovil.

2.2 Schola cantorum jako hudební těleso 2.2.1 Na počátku nebyla schola... „Když uplynulo čtyři sta třicet let, přesně na den vyšly všechny Hospodinovy zástupy z egyptské země. Byla to jejich noc bdění pro Hospodina, když je vyváděl z egyptské země. Tato noc je všem synům Izraele po všechna pokolení nocí bdění pro Hospodina.“ (Ex 12,41–42). Takto zpravuje Druhá kniha Mojţíšova (Exodus; řec. exodos = vyjití) o jedné z nejvýznamnějších událostí Starého zákona. Velikonoce, nejstarší a největší ţidovské svátky, jsou pro Izraelity trvalou připomínkou na vyvedení z Egypta Rudým mořem. „Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraele Hospodinu tuto píseň: ‚Hospodinu chci zpívat, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem.‘“ (Ex 15,1–18). Po doznění tohoto chvalozpěvu vzala prorokyně Mirjam do ruky bubínek „a všechny ženy vyšly za ní s bubínky v tanečním reji. A Mirjam střídavě s muži prozpěvovala: ‚Zpívejte Hospodinu, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem.‘“ (Ex 15,20–21). Z těchto řádků zjišťujeme, ţe jiţ k prvním Velikonocům patřil oslavný zpěv. Mojţíš s izraelským národem nevědomky vytvořil (v rámci ţidovského, později křesťanského náboţenství) první předobraz něčeho, čemu dnes říkáme schola. O tom, zda byl zpěv řízený nebo spontánní (tj. jestli Mojţíš zpěv začal a všichni jej následovali, nebo zda ona píseň vděčnosti samovolně vytryskla ze všech zároveň a bez přípravy), se Bible přímo nezmiňuje; ale vzhledem k závaţnosti toho, co se právě událo, je zcela jasné, ţe Mojţíšova chvála byla upřímným projevem radosti a srdečným díkůvzdáním Hospodinu. Mojţíš pravděpodobně nebyl kantorem, a přesto se zdá, ţe zpěv vedl. Synové Izraele zdaleka nebyli pěveckým sborem, který se vypravil na oslavné procesí vzdávat chválu svému Bohu, ale shromáţdění vyhnanců, zpívajících mu svoji nezměrnou vděčnost. I kdyţ pozdější obřady konané pro památku světových událostí jsou včetně svých zpěvů jiţ organizované, měly by se chrámové sbory, jakoţ i všechna obdobná hudební tělesa snaţit přistupovat ke své úloze se stejnou upřímností a vděčností zástupů jako v dobách oněch klíčových okamţiků dějin lidstva (coţ platí o celkovém postoji k liturgii).

5

Z těchto skutečností lze vyvodit, ţe na počátku (ještě) nebyla schola, jak ji dnes chápeme, ale shromáţdění, příkladné pro všechna budoucí církevní hudební uskupení. Podle Bible tento zástup vedl Mojţíš, který k tomu dostal pokyny od Hospodina, jenţ chtěl jeho prostřednictvím vyvést izraelský národ z otroctví do země zaslíbené. Tímto zásahem dal ve Starém zákoně podnět ke vzniku posvátné liturgie a tedy i společenství všech, kdo ji tvoří.

2.2.2 Schola cantorum v pravém slova smyslu – její rozmanitost v současnosti Vyjdeme-li z doslovného překladu, znamená schola cantorum především školu zpěváků, ale také hráčů (cantor = lat. zpěvák, hráč i herec). V této souvislosti se vybaví dvě, zřejmě nejznámější hudební školy, které nesou ve svém názvu toto latinské slovní spojení, Schola Cantorum de Paris (zaloţena r. 1894), která byla zaměřena na výchovu chrámových hudebníků, a Schola Cantorum Basiliensis (zaloţena r. 1933), která je součástí Hudební akademie města Basileje a která se soustřeďuje na starou hudbu. Avšak vraťme se ke starým gregoriánským školám zpěvu. Budeme-li chtít o nich hovořit v pravém slova smyslu, zjistíme, ţe se na základě jejich proměn v čase (funkce, repertoár, místo působení, obsazení) vyhranily odlišné pohledy a názory na to, zda některé novodobě vznikající soubory lze ještě povaţovat za scholy, či nikoli. Jak by asi mělo znít hlavní kritérium posuzování správnosti pouţívání názvu schola? V prvé řadě bychom se asi měli ptát, za jakým účelem původní schola cantorum vznikla a komu, čemu měla slouţit. Její zpěv se stal nedílnou součástí obřadů západní křesťanské

liturgie.

Ta

však

byla

během

následujícího

staletého

církevního

i hudebního vývoje podrobena mnoha reformám. Od nejstarších dob se liturgická hudba rozšířila i mimo zdi církevních institucí a stala se profánním zboţím. V dnešní době se setkáváme se situacemi, kdy je nejstarší křesťanský bohosluţebný zpěv – gregoriánský chorál – v některých případech zařazen mezi hudbu pro publikum, nikoli pro Boha. Na místo zasvěcených osob v klášterech, pro něţ byly tyto zpěvy jako modlitba na denním pořádku, přicházejí dnes nadšení umělci, kteří konají zásluţnou kulturní činnost tím, ţe oţivují prastaré památky koncertní činností (u nás zvl. Schola Gregoriana Pragensis). A podobně dnes dochází také naopak k pronikání světské a populární hudby do náboţenských obřadů.

2.2.3 Repertoár – názory na moderní scholy Zvláštní kategorii mezi dnešními scholami zaujímá početná skupina chrámových sborů, které si říkají schola, třebaţe se nevěnují přímo gregoriánskému chorálu, ale paradoxně 6

nejčastěji repertoáru, který se svým charakterem chorálu nejvíce vzdaluje: taková schola je tvořena většinou mladými lidmi, kterým je blízký styl rytmických křesťanských písní, jímţ tak mohou lépe vyjádřit svůj náboţenský postoj, radost ze ţivota ve víře apod. Sbory bývají jedno aţ vícehlasé (nejčastěji SATB) a často jsou doprovázeny skupinou rytmických nástrojů (bicí, elektrické klávesy, kytary), v mírnějším případě orchestrem. Vzdělaní lidé v oblasti hudby nebo liturgiky a nadšenci pro gregoriánský chorál (včetně mě) pojmenování schola pro tyto soubory neschvalují. Avšak je-li zachována funkce „školy“ a dobrý úmysl chválit Boha a slouţit, pak i pro tento typ současných sborů není z hlediska jejich funkce nemoţné pouţívat označení schola. Závaţnější otázkou ovšem je, které zpěvy a která hudba má právo být nazývána liturgickou. Kolem tohoto tématu se jiţ nějaký čas rozvíjí jisté spory mezi věřícími, různě vzdělanými hudebníky, liturgy i duchovními. Protoţe mám přátele na obou názorových stranách, je pro mě téměř nemoţné zaujmout k této věci jednoznačný postoj. Jisté je, ţe hlavním účelem církevní hudby má být oslava Boha a posvěcení věřících. Dle tohoto pravidla by podle mě liturgická hudba měla korespondovat s obsahem, který hlásá, a to tak, aby jej ţivě a pravdivě vyjadřovala a tak vedla její posluchače i interprety ke kontaktu s Bohem.

2.2.4 Gregoriánská schola v současnosti Poněvadţ gregoriánský chorál v průběhu dějin prošel mnohými peripetiemi a stal se něčím pro dnešní dobu ojedinělým, mění také schola cantorum svou dřívější úlohu a štěpí se na více druhů podle toho, pod jakou instituci spadá a zda slouţí při liturgii nebo vystupuje na koncertech (či jestli zmíněné praktiky v různé míře kombinuje): existují scholy klášterní, chrámové, školní a dnes tedy i koncertní. Scholy liturgické lze podrobněji rozeznávat dle toho, zda slouţí pouze pro svůj domovský chrám nebo klášter (tyto se nejblíţe podobají svým historickým prapředchůdcům); či jestli mimo něj účinkují i na místech jiných. Z hlediska funkce tedy rozlišujeme scholy na církevní a koncertní. Díky liturgické schole gregoriánský chorál oţívá ve svém prvotním poslání, kdeţto schola koncertní tento zpěv prezentuje publiku produkcí čistě hudební. Gregoriánský chorál tím ztrácí svoji funkci hudby liturgické a je přiřazován k širokému okruhu hudby duchovní. Tento ţivý zpěv církve nabývá dnes podoby hudební staroţitnosti, kterou je hodno vystavovat na odiv v „koncertních muzeích“. Povaţujeme-li účel sluţby scholy cantorum za rozhodující, pak koncertní scholy jsou scholami určenými především k poslechu, příp. pro pohled. Mohou konat uţitečnou činnost propagace této staré hudby pro širší publikum i mimo hranice církevních institucí.

7

Jejich aktivita je sice v tomto ohledu velmi zásluţná, avšak z hlediska podstaty gregoriánského chorálu lze tento způsob jeho pěstování právem označit za nedostačující. V budoucnosti by se mohlo stát, ţe by se jednou na koncertních programech objevilo třeba některé ordinarium, které dnes běţně zpíváme na bohosluţbách (K. Bříza, J. Olejník...). To se v případě dřívější liturgické hudby jiţ stalo – na koncertech slýcháme beze všeho prokomponovaná mistrovská díla (od renesance po 20. století) s textem Kyrie eleison, Gloria in excelsis Deo, Credo in unum Deum atd. Mnoho běţných posluchačů je zasaţeno nádhernou hudbou, aniţ si stačí uvědomit, na jakých základech byla vystavěna a co jí dodává takový ţivot, lesk a hloubku. Dalo by se říci, ţe zde moc hudby předčila obsah, jako se to stává u hudby scénické a jako se dnes podobně děje také s gregoriánským chorálem. Případ chorálu a ostatní liturgické hudby však tvoří na rozdíl od hudby filmové výjimku, neboť upřednostňuje svoji náboţenskou funkci. V dnešním světě uplatnění gregoriánských schol existuje ještě moţnost, která v sobě spojuje znaky koncertního vystupování a zároveň slouţí pravému účelu chorálních zpěvů. Nejedná se sice přímo o liturgii, ale o koncert, který není záleţitostí jen čistě poslechovou, nýbrţ je určen k modlitbě a rozjímání. Pásmo zpěvů bývá tematicky zaměřeno a můţe být pro zpřístupnění všem zúčastněným prokládáno čtením vhodných textů či průvodním slovem. Podobně jako při poboţnostech nenásleduje u těchto zvláštních koncertů po jejich skončení klanění se publiku, potlesk, předávání kytic apod. Je taktéţ protismyslné za tyto kulturní akce poţadovat drahé vstupné. Tak jako věřící v kostele dle své moţnosti přispívají na hmotné potřeby své farnosti nebo do různých sbírek, mohou být dobrovolným vstupným pokryty náklady uspořádání akce (provoz kostela, cestovné vystupujících...). Všechny tyto odlišnosti od obyčejných koncertů jako by vycházely z ducha prostředí, v němţ se chorál od dávných dob pěstoval. Pravdou je, ţe se změnou doby po tak dlouhém čase přestal platit chorál za běţně uţívaný zpěv v liturgii a pro svoji současnou nezvyklost získal onen „staroţitný“ hudební nádech a z toho vyplývající potřebu být uváděn na koncertech. Myslím, ţe kdybychom se s ním při bohosluţbě i po Druhém vatikánském koncilu setkávali odjakţiva, ani by nás nenapadlo uvaţovat o tom, kam jej zařadit, podobně jako takto dnes neuvaţujeme o responsoriálních ţalmech a ostatních mešních zpěvech.

8

3. Současné gregoriánské scholy v Brně Před dobou církevní reformy Druhého vatikánského koncilu byla mateřským jazykem římskokatolické církve latina. Gregoriánský chorál platil nejen za vlastní a výhradní zpěv liturgie, ale byl přímo její integrální součástí. Pro katedrály bylo předepsáno slouţit alespoň jednu z nedělních mší s gregoriánským chorálem. Ve zmíněném období se v Brně na Petrově se slavila chorální mše v 9 hodin,4 navíc se zde kaţdodenně v 6 hodin ráno konala kanovníky v latině zpívaná modlitba hodinek (liturgia horarum)5. Ačkoli pokoncilním ústupem latiny byla původní liturgie značně zredukována, gregoriánský chorál u nás oţívá i nadále. Brno v posledních desetiletích má tu čest být domovem hned dvěma dlouhodobě a pravidelně fungujícím chorálním souborům. Ve farnosti sv. Tomáše působí Svatotomská schola gregoriánského chorálu. Je nejstarší gregoriánskou scholou nejen v Brně, ale i v celé České republice. Druhá, mladší Svatomichalská gregoriánská schola (SGS) nese název dle kostela sv. Michala, kde se schází ke zkouškám. Kromě těchto v některých brněnských farnostech (Komín, Ţidenice) lze zaznamenat zatím krátkodobou existenci dalších menších uskupení, podílejících se na chorálním slavení mešních liturgií. Vedle toho stojí za zmínku příklady vokálních těles, zaměřených na interpretaci duchovních děl renesanční polyfonie. Komorní sbory Capella Moraviae a Jakubák se sice nevěnují výlučně chorálnímu zpěvu, ale jimi zvolený hudební sloh a jeho historicky poučená interpretace s chorálem velmi úzce souvisí. V čele souborů stojí přední brněnské osobnosti gregoriánského chorálu Josef Gerbrich a Ondřej Múčka.

3.1 Svatotomská schola Dlouholetá tradice zpěvu chorálu v kostele sv. Tomáše v Brně spadá aţ do poloviny minulého století. Gregoriánská schola zde nevznikla na základě nadšení pro hudbu, její zaloţení bylo vlastně jen součástí záměru obnovit původní podobu slavení liturgie. Ve farnosti sv. Tomáše se objevilo několik nadšenců s úctou a zájmem o zmíněnou ryzí liturgii, kteří chtěli umoţnit věřícím aktivní účast na důstojném slavení mše a postarat se o to, aby byla bohosluţba lidu srozumitelná. Proti takovým záměrům neměl děkan František Kulhánek, správce farnosti, námitek a dovolil, aby u sv. Tomáše byla jedna nedělní mše sv. ustanovena jako chorální.

4 5

KOLEK, Ludvík. Osobní sdělení, 15. 12. 2009 GERBRICH, Josef. Osobní sdělení, 13. 4. 2011

9

Spolu s touto intencí vznikala iniciativa aktivně do tohoto plánu zapojit mládeţ Studentské katolické akce, aby si vzala na starosti školáky, naučila je kázni a zasvětila do pořádků liturgické sluţby.6

3.1.1 Studentská iniciativa a její následky V napjatých poměrech počátku padesátých let vzkvétají na půdě farnosti sv. Tomáše ušlechtilé snahy vybudovat při kostele společenství ministrantů, tzv. ministrantského konventu, ve kterém budou ministranti dle způsobu řeholníků podobně vychováváni ke sluţbě při obnovené liturgii. Označení ministrantský konvent bylo sice myšleno nadneseně a trochu s humorem, ale během krátké doby zde vzniklo početné uskupení školáků a studentů, ze kterých se prostřednictvím všestranně promyšleného poctivého vedení starších stávali řádní sluţebníci církve. Hlavním iniciátorem tohoto záměru byl Česlav Novotný, důleţitou úlohu měl kaplan Václav Razik, který se staral o mládeţ v diecézi. V důsledku zrušení seminářů (byl zřízen státní, generální seminář v Litoměřicích) zde na přechodnou dobu našla útočiště asi desítka bohoslovců. Projevy nevole ze strany státu však na sebe nenechaly dlouho čekat, objevily se dlouhodobější snahy tyto aktivity studentů zmařit. Kritický bod nastal v roce 1951, kdy byl P. Razik přeloţen do jiné farnosti, kde působil jako kaplan kostela Neposkvrněného početí P. Marie na ul. Křenové. Tomášští chodili o letních prázdninách na Křenovou o slavnostech vypomáhat. Po několika měsících byl P. Razik uvězněn na dobu 18 let; v domovské farnosti probíhaly výslechy, zatýkání, vylučování ze škol. Kdo zůstali nepostiţeni, byli odveleni do neomezené vojenské sluţby PTP (3 roky a více). U sv. Tomáše bylo třeba externích výpomocníků.7

3.1.2 Významné osobnosti Nejdůleţitějšími osobnostmi, stojícími u zrodu ministrantského konventu a následně i gregoriánské scholy byli kromě P. Václava Razika Milan Bezděk, Česlav Novotný a Ludvík Kolek. P. Václav Razik Kaplan kostela sv. Tomáše a profesor na klasickém gymnáziu, organizátor Studentské katolické akce v Brně. Jeho zásluhy při práci s ministranty měly počátek jiţ v první polovině 20. století. Na počátku padesátých let odmítl moţnost vycestovat do zahraničí a dále se věnoval mládeţi. Komunistickému reţimu se zdála jeho činnost příliš aktivní a tím tedy 6 7

KOLEK, Ludvík. Osobní sdělení, 15. 12. 2009 KOLEK, Ludvík. Osobní sdělení, 15. 12. 2009

10

nepřátelská. V červenci roku 1951 byl zatčen a v roce 1952 odsouzen k trestu odnětí svobody na 18 let za tzv. špionáţ ve prospěch Vatikánu.8 Mons. Milan Bezděk Čestný prelát Jeho Svatosti a děkan Katedrální kapituly sv. Štěpána v Litoměřicích. 1949–1956 vystudoval obchodní akademii, v letech 1950–1953 plnil vojenskou základní sluţbu u PTP a v letech 1956–1962 studoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu (CMBF) v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen 24. června 1962 v Litoměřicích. V březnu 1990 ho litoměřický biskup Josef Koukl jmenoval sídelním kanovníkem Katedrální kapituly sv. Štěpána a od 1. července 1990 generálním vikářem pro litoměřickou diecézi. Z tohoto úřadu byl na vlastní ţádost uvolněn 1. prosince 1996. Od března 1998 byl jmenován biskupským vikářem pro obor církevního školství v litoměřické diecézi. Od září 1998 byl ustanoven dómským farářem u sv. Štěpána a v listopadu 2000 se stal děkanem Kapituly v Litoměřicích. Byl také prezidentem Diecézní charity Litoměřice. Zemřel po dlouhé a těţké nemoci 22. prosince 2009 v Městské nemocnici v Litoměřicích.9 Společně s Česlavem Novotným a Ludvíkem Kolkem byl zakladatelem konventu. Disponoval zvláštní dovedností práce s mládeţí, chlapce doslova "sbíral" na ulici; mnoho z nich se pak stalo ministranty, někteří později také kněţími.10 Po návratu z vojenské sluţby v roce 1954 byl děkanem Františkem Kulhánkem pověřen vedením ministrantského sboru a vedl jej (v týmové spolupráci zejména s Č. Novotným a L. Kolkem) aţ do svého odchodu ke studiím teologie v Litoměřicích. P. Česlav Novotný Po přerušeném ročním studiu architektury byl v projekčním úřadu drah zaměstnán jako návrhář pro vlečky. To bylo jeho povoláním aţ do emigrace. Po návratu z vojenské sluţby r. 1954 (z ní byl po půl roce propuštěn pro zdravotní indispozici) se stal jedním ze zakladatelů gregoriánské scholy a ujal se jejího vedení.11 Společně s L. Kolkem také vypracovali řád liturgické sluţby ministrantů a skripta pro jejich vzdělávání.12

8

WEINBERGER, Jan. http://www.svtomas.net/Ministranti.html http://www.dltm.cz/zemrel-mons-milan-bezdek 10 WEINBERGER, Jan. http://www.svtomas.net/Ministranti.html 11 KOLEK, Ludvík. Osobní sdělení, 15. 12. 2009 12 WEINBERGER, Jan. http://www.svtomas.net/Ministranti.html 9

11

V období 60.–70. let Č. Novotný vystudoval teologii v Římě (v Československu nesměl), roku 1973 se stal knězem a v roce 1993 po dlouhé a těţké nemoci zde i zemřel.13 Br. Ludvík Kolek Vystudoval gymnázium na Starém Brně a výtvarné umění na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity,14 později se stal významnou osobností v oblasti sakrálního umění; je zakládajícím členem komunity Emmanuel v Československu. Jako architekt se v Senetářově v roce 1969 podílel na vybudování prvního nového kostela v ČSSR po tehdejším politickém uvolnění. Po roce 1989 se stal autorem nových chrámů v Hustopečích, Břeclavi, Horní Libochové, Sluţovicích u Opavy a ve Slavkovicích u Nového Města. Podílel se na pokoncilních rekonstrukcích desítek chrámových interiérů, vytvořil bezpočet obrazů a plastik s duchovními náměty.15 Do farnosti sv. Tomáše přišel jako ministrant v roce 1949. Na ţádost děkana převzal vedení chorálního sboru (1955). Hudba nebyla jeho profesí, nýbrţ zájmem; často navštěvoval koncerty a kulturní akce. Noty se naučil číst bez pomoci znalosti hry na hudební nástroj. Předem vţdy nastudoval part a svoji představu realizoval nácvikem s choralisty při zkouškách. Spolu s Č. Novotným absolvovali své první hodiny chorální teorie a praxe u profesora konzervatoře Vladimíra Havlíka. 16 Svatotomskou gregoriánskou scholu vede Ludvík Kolek letos jiţ padesátým šestým rokem.

3.1.3 Studium chorálu a styl jeho interpretace Protoţe v nejbliţším okolí nebylo odborníka, snaţili se zakladatelé scholy ještě v době před jejím vznikem společně pátrat a proniknout do tajemství interpretace chorálu. Protoţe hlavním cílem se stala pravá bohosluţba, usilovali o co „nejliturgičtější“ přístup k chorálu: podstatou interpretace se stalo upřednostnění obsahu textu zpěvů před jejich hudební stránkou. V Praze navštívili kostel sv. Vojtěcha, kde pohovořili s vedoucím zdejší scholy Jaroslavem Orlem. Praţská schola se zaměřovala mj. také na polyfonii a chorál v jejím podání tak podléhal „romantickým“ vlivům. Zdál se být tedy odlišným od moţných interpretačních pojetí klášterních; tento směr proto nebyl shledán tím pravým. Od sv. Vojtěcha dále směřovaly kroky našich badatelů za chorálem ke sv. Vítu, kde byl ředitelem kůru Otto Albert Tichý. 13

WEINBERGER, Jan. http://www.svtomas.net/Ministranti.html KOLEK, Ludvík. Osobní sdělení, 15. 12. 2009 15 http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=4172 16 WEINBERGER, Jan. http://www.svtomas.net/Ministranti.html 14

12

Některé poznatky byly získány také ze školy Miroslava Venhody (dva zpěváci, členové praţské Venhodovy scholy se zaslouţili o výpomoc v pozdější Svatotomské schole). V Brně byl významnou osobností Vladimír Havlík, regenschori a kantor katedrální scholy na Petrově, který ze soukromé iniciativy přednášel gregoriánský chorál na konzervatoři. Zde budoucí kantoři absolvovali několik hodin teorie a provozovací praxe. Krom toho se pídili téţ po zvukových záznamech (gramofonové desky); po letech se objevil i záznam z francouzského Solesmes. Styl této školy byl nakonec shledán liturgicky nejpřínosnějším. Po stránce teoretické vycházeli z knihy M. Venhody Úvod do studia gregoriánského chorálu.

17

Zaměřili se tedy na ekvální pojetí chorálního rytmu (všechny noty jsou stejně

dlouhé, pohyb určuje umístění iktů vertikálních v kvadratické notaci), kterým se schola řídí dodnes.

3.1.4 Vznik gregoriánské scholy Podnětem zaloţení scholy bylo zejména přesvědčení, ţe chorál je integrální součástí latinské liturgie. Od roku 1952 byly u sv. Tomáše zavedeny nedělní tiché latinské recitované mše (v 8 hodin), jimţ se říkalo školní a na nichţ si lid osvojoval latinské texty ordinaria. V září 1954 začal nácvik s budoucími choralisty. Přihlásilo se asi 20 mladých muţů. Téměř ţádný z nich neměl hudební vzdělání, ale všichni byli ochotni k oddané sluţbě, a proto pilně na zkouškách pracovali. První chorální mše sv. byla slavena na slavnost sv. Tomáše dne 21. prosince 1954. Mezi zpěváky zde vypomohl např. i Richard Novák, pozdější sólista Národního divadla v Brně. 18 V roce 1955 pak začal spolu se scholou fungovat i tzv. malý sbor sloţený z mladších ministrantů (do čtrnácti let). Sbory se ve zpěvu většinou střídaly; „velká“ schola se uplatňovala v propriu, mladší v ordinariu. Oba sbory řídil nejprve Č. Novotný, později bylo vedení na ţádost děkana Kulhánka svěřeno L. Kolkovi; Novotný se více věnoval ministrantům a malému sboru. Zprvu měli být do zpěvu zapojeni všichni, později je vedoucí rozdělil na dvě skupiny. První z nich byli vybaveni dobrým hudebním sluchem a hlasem – tito se pak stali řádnými členy malého sboru. Ti druzí se účastnili zkoušek, ale při bohosluţbách se sborem nezpívali. Někteří z méně nadaných se však zásluhou usilovné práce Č. Novotného zpívat naučili.19

17

KOLEK, Ludvík. Osobní sdělení, 11. 12. 2009 WEINBERGER, Jan. http://choral.svtomas.net/historie_brevis.html 19 WEINBERGER, Jan. http://www.svtomas.net/Ministranti.html 18

13

3.1.5 Peripetie padesátileté existence scholy Zpočátku schola zpívala na mši jednou, později dvakrát do měsíce; nakonec se svědomitou prací vycvičila na takovou úroveň, ţe na pravidelnou chorální mši neděli co neděli se zájmem docházeli profesoři konzervatoře a některé významné osobnosti. Lid v lavicích měl k dispozici ordinaria (bez českého překladu), mnozí si s sebou nosili českolatinské misálky. Na jaře r. 1962 byli všichni dospělí choralisté předvoláni k výslechu na krajskou správu STB pro podezření, ţe se u sv. Tomáše schází bývalí kněţí nebo bohoslovci, jimţ reţim nepovolil studium teologie, a pod rouškou chorálního sboru se připravují k přijetí kněţského svěcení. Tím byl sbor rozpuštěn. Avšak o prázdninách se skupina některých odváţných zpěváků rozhodla situaci řešit. Začali zpívat na kůru a později utvořili „velkou“ scholu znovu, avšak ta sestávala pouze z ministrantů a ţenatých muţů a její počet klesl na 16 choralistů.20 Ti, kteří se mezitím skutečně připravovali na svá kněţská svěcení, pak zaloţili gregoriánskou scholu u sv. Jakuba (pod sbormistrem Bedřichem Provazníkem, který byl později taktéţ tajně vysvěcen na kněze, později přijal i svěcení biskupské).21 Od roku 1963 doposud zpívá kaţdou neděli u sv. Tomáše jiţ jen „velká“, muţská schola.22 Ve Svatotomské schole se za uplynulých 55 let její existence vystřídaly desítky zpěváků, mezi nimi v době svých studií v Brně, např. Vilém Holáň, pozdější poslanec parlamentu a ministr vlády České republiky,23 který po svém návratu do rodné Ostravy zaloţil dle brněnského vzoru vlastní scholu.24

3.1.6 Svatotomská schola v současnosti Svatotomskou scholu nyní tvoří převáţně choralisté středního věku (průměrně 50 – 55 let), tři z nich jsou jejími zakládajícími členy (z nichţ jsou dva jejími kantoři). Po prvních dvacet let se slavila chorální mše sv. v 8 hodin ráno, později byl její začátek přesunut na 7.45. Kaţdou nedělí (kromě letních prázdnin) v podání scholy oţívá nový repertoár: týdně měnící se zpěvy propria a vţdy některé ze šesti ordinarií, kterých má věřící lid moţnost se aktivně účastnit svým zpěvem z Kyriale simplex. Zvláště náročná je pak sluţba na obřadech Velikonočního tridua (Velký pátek, Bílá sobota a Neděle Zmrtvýchvstání).

20

KOLEK, Ludvík. Osobní sdělení, 11. 12. 2009 WEINBERGER, Jan. http://www.svtomas.net/Ministranti.html 22 WEINBERGER, Jan. http://choral.svtomas.net/historie.html 23 WEINBERGER, Jan. http://www.svtomas.net/Ministranti.html 24 KOLEK, Ludvík. Osobní sdělení, 15. 12. 2009 21

14

Prvních pár let existence se schola účastnila i zpěvu ranních modliteb církve v 6 hodin (matutinum a laudy).25 Ludvík Kolek jako vedoucí scholy po celou dobu jejího trvání přirovnává poslání vedení takové scholy k řeholi a opravdové oběti. Tato náročná sluţba vyţaduje velké odhodlání, oddanost a vytrvalost, které mohou přirozeně vyplývat z neobyčejného zájmu o sluţbu liturgii. O svém budoucím nástupci, na kterého nyní jiţ několik let čeká, prohlašuje, ţe „...to musí být opravdu zapálený člověk, který vstává v neděli dříve než ve všední dny a který si nemůže nikam odjet na víkend.“ 26 Kdo se chce stát členem Svatotomské scholy, musí počítat s jistou újmou na rodinném i profesním ţivotě. Schola nacvičuje pravidelně jedenkrát do týdne. Kaţdá zkouška má dvě části: nejprve docvičení zpěvů na nejbliţší neděli a poté zopakování a intonační připomenutí repertoáru neděle příští. Všeobecnou náročnost zpěvákům usnadňuje fakt, ţe si schola za celá léta svého působení kompletní celoroční soubor zpěvů alespoň vzdáleně pamatuje. Zpívá se z Liber usualis, Graduale romanum a Graduale simplex, obec věřících na mši z jiţ zmíněného Kyriale simplex. Kaţdá zkouška bývá zakončena modlitbou.27 V posledních letech je na internetové adrese stránky Svatotomské chorální scholy kromě informací o schole a zpěvu k dispozici široká knihovna amatérských zvukových záznamů zpěvu sboru z latinských chorálních mší, která slouţí vnitřním potřebám jak choralistům, tak také všem zájemcům o gregoriánský zpěv.28 Svatotomská gregoriánská schola je svou nevídanou mnohaletou tradicí a věrnou vázaností (aţ na výjimky) na svůj domovský chrám názorným příkladem scholy, připomínající podobu a povahu prvotních římských schol cantorum. Chorál v jejím podání si tak díky jejímu výhradně liturgickému zaměření plně uchovává svoji původní funkci – oslavu Boţí a posvěcování věřících.

3.2 Svatomichalská gregoriánská schola „Hle, jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně!“ (Ţ 133) Podle Josefa Gerbricha, zakladatele a vedoucího Svatomichalské gregoriánské scholy v Brně, gregoriánský chorál v liturgii představuje obraz a prostředek sjednocení, a to hned v několika rovinách.29

25

WEINBERGER, Jan. http://choral.svtomas.net/historie.html KOLEK, Ludvík. Osobní sdělení, 11. 12. 2009 27 KOLEK, Ludvík. Osobní sdělení, 11. 12. 2009 28 http://www.svtomas.net/Gregorianska-schola.html 29 KRATKA, Jaroslav - GERBRICH, Josef. http://www.proglas.cz/detail-poradu/2010-11-28-17-00.html 26

15

Tuto skutečnost můţeme připodobnit třeba ke konkrétní orchestrální skladbě v daný čas na daném místě a za daným účelem: národ pořádá při jisté příleţitosti hudební festival– cyklus koncertů. Církev ctí významnou historickou událost liturgickou slavností. Na koncertě zní symfonie řízená dirigentem v podání orchestru, bohosluţbu řídí kněz za aktivní účasti celého shromáţdění. Kaţdý jednotlivec má na koncertě i v liturgii svoji jedinečnou úlohu, přičemţ se stává nezastupitelnou součástí jediného celku. Úvodní myšlenka o jednotě můţe nastínit nebo i výstiţně vyjádřit konkrétní způsob charakteru, uspořádání a fungování hudebního tělesa, jakoţ i charakteristiku a smysl nejednoho hudebního ţánru. Na podzim r. 1994 v kostele sv. Michala v Brně se poprvé sešlo několik neprofesionálních zpěváků, aby sjednocením svých hlasů přispěli k důstojnému slavení liturgie.30

3.2.1 Kurzy gregoriánského chorálu v Brně Na počátku 90. let vzniká občanské sdruţení chrámových hudebníků Musica sacra,31 jehoţ náplní je úsilí o povznesení úrovně hudební sloţky liturgie. Součástí plánů sdruţení byly v neposlední řadě snahy udělat něco přínosného pro oblast gregoriánského chorálu. Výsledkem těchto snah bylo uspořádání dvou týdenních chorálních kurzů v Brně. Ze Štýrského Hradce přijel prof. Franz Karl Prassl, který chorál vyučuje na tamní Universität für Musik und darstellende Kunst. Prof. Prassl přijal pozvání velmi ochotně za netradiční cenu v hodnotě skutečného nadšení zúčastněných pro chorál. První kurz proběhl začátkem července r. 1992 na Biskupském gymnáziu v Brně. Zúčastnilo se zhruba čtyřicet lidí z tehdejšího Československa. Intenzivní lekce trvaly denně šest hodin (tři dopoledne, tři odpoledne), třikrát za tento týden byla zařazena ještě večerní poslechová část. Značná pozornost byla věnována praktickému nácviku, teoreticky byl kladen důraz především na duchovní obsah zpěvů a na rozbor neumové – hlavně svatohavelské notace. Týdenní vzdělávání bylo zakončeno zpěvem většiny účastníků na nedělní mši svaté v kostele sv. Augustina v Brně. O dva roky později se uskutečnil druhý, navazující kurz, jehoţ se jiţ zúčastnilo i několik ţalmistů při kostele sv. Michala, tvořící jádro tehdy se rodící dnešní Svatomichalské gregoriánské scholy.32

30

GERBRICH, Josef. Písemný materiál, 2. 12. 2009 http://www.musicasacra.cz/index.php?m=2 32 GERBRICH, Josef. Osobní sdělení, 25. 11. 2009 31

16

3.2.2 Problematika chorálního rytmu Kurz chorálu upozornil mj. na jednu důleţitou skutečnost – poznání o problematice různosti chápání rytmu chorálu. V době od posledních staletí aţ doposud bylo zvykem chorál zpívat ekválně neboli způsobem zvaným cantus planus (zpěv plochý; všechny noty jsou přibliţně stejně dlouhé, vodorovná čárka (episema horizontální) nad notou ji prodluţuje o polovinu, tečka na dvojnásobek, noty stejné výšky se váţou). V rámci velké obnovy monastického ţivota ve Francii docházelo v 19.–20. století v benediktinském opatství v Solesmes k významným objevům při zkoumání pramenů liturgických zpěvů. Solesmesští mnichové se snaţili zůstavit nějaká jednoznačná pravidla pro rytmus chorálu. Prvním výsledkem bylo vytvoření sloţitého, detailně vypočítaného rytmického systému, který má dát choralistovi představu o rytmu, který se volně vznáší a zároveň opírá o konkrétní body; ty jsou rozmístěny na základě nepravidelného střídání dvou a tříslabičných jednotek, značených v kvadratické notaci drobnou svislou čárkou (ictus verticalis). Tento způsob interpretace je podrobně popsán v Úvodu do studia gregoriánského chorálu M. Venhody. K zásadní změně smýšlení došlo objevem neumatických notací: původní způsob přednesu gregoriánského chorálu z dob 8.–9. století se opírá o rytmus latinské řeči; jeho charakter zůstává někde na hranici mezi recitací a zpěvem (kantilace), přičemţ je ještě obohacen o rozmanité výrazové prostředky, které lze vyčíst právě z neumové notace, jiţ dosavadní chorální knihy postrádaly. Tato interpretace je označována jako sémiologická. Jako výsledek pilné badatelské činnosti solesmeských benediktinů zde r. 1979 vychází mešní zpěvník Graduale triplex, které obsahuje (kromě dosud uţívané kvadratické notace) dvojí jiţ oficiálně tištěnou notaci neumovou a které je dnes povaţováno za základ chorálního repertoáru.33

3.2.3 Nová gregoriánská schola na Petrově Na podzim r. 1993, rok po prvním brněnském kurzu, přišel P. Karel Cikrle s myšlenkou, ţe by bylo ţádoucí nabyté teoretické i praktické vědomosti zúročit. Bylo tedy osloveno několik lidí, ze kterých se vytvořila asi patnáctičlenná smíšená schola; muţi i ţeny nejrůznějšího věku i hlasu. Byli mezi nimi původní petrovští choralisté, F. Reichel (v současnosti varhaník v Jundrově a v Komíně), A. Bezdíčková (vedení sekce

33

GERBRICH, Josef. Osobní sdělení, 25. 11. 2009

17

gregoriánského chorálu v jednotě Musica sacra), J. Slimáčková aj. Vedením scholy byl pověřen RNDr. Josef Gerbrich. Zkoušky probíhaly na Petrově 4. Protoţe obsazení sboru bylo velmi pestré, vyskytovaly se také rozmanité názory na způsob interpretace. Zatímco část zpěváků přivítala nové praktiky s nadšením, jiným bylo kvůli jejich mnohaleté praxi (40 let) a vlastním zkušenostem proti mysli a zatěţko nové poznatky přijmout. Společné nácviky se stávaly dějištěm častých diskusí a sporů. Názorová roztříštěnost byla znát i v hudebním projevu; nejednotnost výkonů byla pro různost hlasového zastoupení i přes mnohé snahy značná. Na zkouškách bylo hodně prostoru věnováno nové teorii a rozboru neumových notací, vzhledem k tomu se pozornost soustředila především na zpěvy proprií, jeţ nabízejí ke zkoumání větší neumatické bohatství neţ povětšinou sylabická ordinaria. Činnost scholy byla završena zpěvem při ranní latinské mši sv. na kůru katedrální kaple v červnu r. 1994. Někteří členové scholy po absolvování této akce vedoucímu nadšeně děkovali, ţe si směli zazpívat chorál v novém pojetí, jiní projevovali stálou nespokojenost s novotami. Celkové názorové napětí ze třičtvrtěročního fungování tohoto souboru nedávalo velké naděje na jeho další úspěšnou budoucnost. Jedním z moţných řešení této situace se nabízelo obnovit původní úmysly zaloţením nějakého nového chorálního tělesa, které by svému ţánrovému zaměření více odpovídalo také svou jednotností.34

3.2.4 Vznik Svatomichalské gregoriánské scholy Kostel sv. Michaela archanděla (sv. Michala) v Brně je poslední dobou jedním z míst s kvetoucí „tradicí ţalmistů“ – ministrantů, kteří přisluhují při mších sólovým zpěvem ţalmů. V období osmdesátých let minulého století se mohlo v sólovém liturgickém zpěvu během jedné mše vystřídat aţ osm zpěváků (responsoriální ţalm, verš před evangeliem, přímluvy lidu a ke sv. přijímání opět zpěv na způsob resp. ţalmu). O takový rozkvět sluţby zpěvem se zaslouţil zdejší varhaník Josef Gerbrich, který se zde o ministranty v tomto ohledu stará – nacvičuje, vychovává a přivádí ke zpěvu další a další. V devadesátých letech zde tedy jiţ existovala početná skupina ţalmových zpěváků, které stačilo sloučit v jedno společenství, které bude dále pěstovat tento způsob sluţby při mši a mimoto zkusí zpívat také gregoriánský chorál. Tak se v polovině září 1994 pod vedením Josefa Gerbricha poprvé sešla Svatomichalská gregoriánská schola.35

34 35

GERBRICH, Josef. Osobní sdělení, 18. a 25. 11. 2009 GERBRICH, Josef. Osobní sdělení, 25. 11. 2009

18

3.2.5 Vedoucí SGS RNDr.

Josef

Gerbrich

je

absolventem

oboru

matematická

informatika

na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně (1980).36 Na této vysoké škole následně také dvanáct let pracoval; v současnosti je zaměstnán na Biskupství brněnském. Patnáct let (1964–1979) navštěvoval hodiny klavíru u Ireny Dobrovolné na ZUŠ Vídeňská (dnešní označení), vedle toho paralelně ještě několik let varhan tamtéţ. Za kostelními varhanami sedává jiţ od svých sedmnácti let – nejprve v Doubravníku (rodiště rodičů), v Tišnově a posledních 32 let v Brně u sv. Michala. Do kostela sv. Michala přichází J. Gerbrich poprvé v roce 1979. Tentýţ rok začíná na zdejším kůru fungovat chrámový sbor Jolly Singers, který od roku 1991 působí při kostele sv. Tomáše. Josef Gerbrich spolupracuje s tímto sborem aţ do roku 2004. Od roku 1990 se stává členem a později i vedoucím (2001) vokálního souboru Capella Moraviae, jenţ se věnuje interpretaci renesanční polyfonie.37 Ansámbl se zrodil po revoluci (1990) z Brněnského akademického sboru, který v té době vedl Petr Šumník a ve kterém J. Gerbrich také zpíval.38 Komorní sbor Capella Moraviae i po dvacetileté existenci stále tvoří většina zakládajících členů.39 S gregoriánským chorálem se J. Gerbrich setkal poprvé přibliţně v polovině osmdesátých let, kdy několik sezón příleţitostně zpíval s katedrálními choralisty a s gregoriánskou scholou u sv. Jakuba (ved. Bedřich Provazník). Obě dvě scholy tvořili převáţně starší zpěváci uvyklí chorálnímu stylu cantus planus. Rok 1992 a první kurz prof. Prassla přinesl náhle něco zcela nového: naprostou změnu chápání chorálního rytmu. J. Gerbrich byl zaskočen shledáním se s výše zmíněnou skutečností ve vývoji interpretačního pojetí chorálu a musel projít nesnadnou přeměnou vnitřního přesvědčení a půlročním obdobím přeučování svého dosavadního chorálního cítění. Druhý kurz r. 1994 posléze vyústil v zaloţení Svatomichalské gregoriánské scholy, scholy se zaměřením na sémiologickou (autentickou) interpretaci.40 Velký význam v prohloubení Gerbrichovy vlastní chorální praxe měl dále třítýdenní pobyt v benediktinských klášterech ve Francii (St. Wandrille, Solesmes) r. 1996. V následujících letech se sám i se svojí scholou zúčastnil řady kurzů, setkání a mezinárodních festivalů gregoriánského chorálu:

36

https://is.muni.cz/auth/osoba/160299 GERBRICH, Josef. Písemný materiál, 2. 12. 2009 38 MICHÁLKOVÁ SLIMÁČKOVÁ, Jana. Osobní sdělení, 13. 5. 2011 39 GERBRICH, Josef. Osobní sdělení, 9. 3. 2011 40 GERBRICH, Josef. Osobní sdělení, 25. 11. 2009 37

19

2002 a 2003 - dvoudenní kurz na Církevní střední varhanické škole v Opavě, fr. Gregor Baumhof OSB 2003 - týdenní kurz v Hradci Králové, Jiří Hodina 2004 - třídenní kurz na Církevní střední varhanické škole v Opavě, fr. Gregor Baumhof OSB 2004 - setkání mladých gregoriánských schol, Bratislava, praktický nácvik, prof. Prassl 2005 - týdenní kurz na Ţelivě, Jiří Hodina 2006 - 1. mezinárodní festival gregoriánského chorálu, Bratislava, praktický nácvik, prof. Prassl 2007 - týdenní návštěva benediktinského kláštera v Solesmes (společně s několika choralisty SGS) 2008 - 2. mezinárodní festival gregoriánského chorálu, Bratislava, praktický nácvik, prof. Prassl 2010 - 3. mezinárodní festival gregoriánského chorálu, Bratislava, praktický nácvik, prof. Prassl Od roku 1996 dosud Josef Gerbrich externě vyučuje gregoriánský chorál na HF JAMU v Brně; krom toho čas od času přednáší na středních školách (Církevní střední škola Lerchova,

Gymnázium

Matyáše

Lercha)41

i

při

různých

jiných

příleţitostech

(pro Vysokoškolské katolické hnutí Brno 21. 4. 2008,42 Diecézní setkání mládeţe 4. 4. 2009...). V letech 2005 a 2006 vede chorální třídu na letní škole duchovní hudby Convivium.43 Z dalších kurzů jmenujme např. Víkend s gregoriánským chorálem na Církevní škole v Odrách (X/2006) nebo vícedílná školení ţalmistů v brněnských farnostech (i mimo Brno).44 Vztah Josefa Gerbricha ke gregoriánskému chorálu je velmi hluboký. Všechny jeho vzdělávací akce jsou jiţ pověstné svojí pozitivní atmosférou, vyvěrající z jeho neskrývaného nadšení. Duchovní hudba na něm zanechává stopy svého vnitřního bohatství, které se dále šíří do okolí: gregoriánský chorál a jeho odkaz je stále aktuální pro všechny.

3.2.6 „Chorální život“ Svatomichalské gregoriánské scholy Gregoriánský chorál v podání SGS Vnitřní přístup Svatomichalské scholy ke zpěvu chorálu se prakticky nijak neliší od pojetí výše uvedeného u scholy Svatotomské. Gregoriánský chorál je zvláštním druhem

41

GERBRICH, Josef. Písemný materiál, 2. 12. 2009 http://www.vkhbrno.cz/multimedia/prezentace_vkh.pdf 43 Pozn. r. 2005 – zastoupení PhDr. M. Horyny, Ph. D. v polyfonní a chorální třídě. http://www.convivium.cz/2006/?a=2. 44 GERBRICH, Josef. Písemný materiál, 2. 12. 2009 42

20

zpěvu, jenţ své hudební umění staví aţ na druhé místo za obsah zpívaného – za modlitbu a její liturgickou funkci. V průběhu dějin aţ dodnes se v hudbě často setkáváme s přístupem opačným: mnohý hudebník, není-li plně poučen o liturgii, můţe prohlásit mši (hudební formu) za nevyváţený kompoziční útvar – hlavní vrchol „předčasně“ představují nejdelší části Gloria a Credo; kdeţto poslední část Agnus přinese místo očekávaného slavnostního závěru spíše uklidnění. Praktikující křesťan můţe s tímto vyjádřením souhlasit – pojímá-li skladatel mši pouze jako koncertní ordinarium, bude formou neúplnou a tedy nevyváţenou. Pro kompletnost mešního celku by bylo ţádoucí doplnit také proprium, které představuje stěţejní úseky bohosluţby, jakými jsou např. introitus (vstup), offertorium a konečně vlastní vrchol mše coby obřadu – communio (přijímání). U některých skladeb bývá mše završena závěrem nebo postludiem; pravý vrchol však tkví v communiu. Dle mého názoru by ovšem neměl být proto pojat bouřlivě a vypjatě, ale dle obsahu textu má působivě vystihnout hlavní myšlenku té které mše. Toto nejlépe splňuje gregoriánský repertoár, který v communiu často cituje myšlenku z příslušného evangelia. Na tomto celém příkladu lze zřetelně zpozorovat přednost pravého původního účelu liturgie. Rozhodneme-li se ji pojmout na prvním místě jako hudební dílo, pravděpodobně bude vţdy něco postrádat; v případě koncertní produkce svoji hlavní funkci. Významnou výjimku tvoří zhudebňování requiem. Dle tohoto pořadí priorit vyplývá také celkový postoj liturgického zpěváka (hudebníka). Choralista není zpěvákem v pravém slova smyslu (z pohledu dnešního světa) – totiţ pěvcem sólovým, suverénně vystupujícím, vyţadujícím okolní uznání jako na koncertě. Vzdáleně podobná je situace instrumentalistů v orchestru, zvláště v jednotlivých sekcích smyčcových: hráč souboru se musí vzdát svých sólistických tendencí a svůj hlas podřídit ansámblu, vytvářejícímu jednolitý proud zvuku. Stejně tak člen sboru (zvláště pak chorálního) by se měl snaţit svůj hlasový projev co nejlépe sjednotit s ostatními, aby ve skupině nebylo znát jednotlivé hlasy, ale aby všichni zněli jako jeden. I sólové partie, jeţ se v chorálu vyskytují, mají být pojímány s vnitřní ukázněností a stejně jako části sborové v co nejuţším sepětí nitra se zpívaným obsahem; „…aby naše mysl byla ve shodě s naším hlasem“, jak radí sv. Benedikt.45 Ovšem choralista je nejen modlícím se jedincem a zpěvákem, je sám také přijímačem; kromě svého hlasu vnímá také sbor jako jednotný celek, jehoţ je součástí a zároveň je spolu s ostatními veden dokonalým souladem slova a hudby k rozjímání,

45

EBEN, David. Prameny živé hudby: II. Liturgická hudba středověku. Hudební rozhledy 2/2007, s. 44-45

21

meditaci a k setkání s Bohem v jeho slově a tak i k duchovnímu obohacování sebe sama i všech těch, kdo naslouchají.46 Proto je pro povolání církevního hudebníka nezbytnou podmínkou jeho výchova ve víře a liturgii.47 Liturgický hudebník by měl být věřící svou podstatou i ţivotem, aby byl schopen svým úsilím Bohu slouţit, vzývat jej a působit k posvěcení věřících. „Tak, jako je v písni důležitý lyrický prvek, v opeře dramatičnost nebo v sólovém koncertu virtuozita, tak pro církevní hudbu musí být určující svatost. Umělecká kvalita, přirozené a pečlivé zacházení s textem a hudbou, postoj plný respektu, to všechno by mohly být definice pravé církevní hudby. Uvědomělý život v liturgii učiní církevní hudebníky i věřící vnímavými k svatému charakteru pravého hudebního umění.“ 48 Počátky veřejného působení Bezprostředně po zaloţení Svatomichalské scholy podrobnější představy o veřejném vystupování neexistovaly. Po prvních zkouškách, na konci listopadu 1994, se objevila první příleţitost: Královská stoliční kapitula sv. Petra a Pavla v Brně, jeţ ze svých osmi titulárních míst postrádala asi polovinu členů, se měla po mnoha letech dočkat svého doplnění. 27. listopadu 1994 se konal slavnostní obřad s chorálními zpěvy. Touto událostí obdrţel brněnský dóm kromě nových kanovníků také novou gregoriánskou scholu. Katedrála sv. Petra a Pavla se opět stala jedním z míst pravidelného pěstování gregoriánského chorálu. Na své první zpívání nacvičovala SGS déle neţ dva měsíce; postupně se tento časový interval zkracoval. Ke mším pak přibývaly další příleţitosti, jako např. kněţská svěcení, svatby, pohřby. Kněţí, kteří se se scholou setkávali, šířili o ní povědomí v dalších farnostech tam, kam byli časem ze svého místa překládáni. Tím se působiště SGS postupně rozrůstalo – zprvu v rozsahu brněnské diecéze, později i dále.49 Hlavní zaměření SGS SGS vznikla především proto, aby svým zpěvem slouţila při liturgických obřadech. Tímto se povaţuje za přísně liturgickou, ovšem ne výhradně. V dalším průběhu její historie se účastní výjimečně i akcí jiného rázu, jako jsou koncerty (ve formě pásma chorálních zpěvů s rozjímáním nad liturgickými texty), festivaly, vernisáţe, výchovné akce nebo přednášky.50 Působení SGS není vázáno úzce na domovský kostel ani na některou farnost. Rektorátní kostel sv. Michala, spadající pod správu petrovské katedrály, poskytuje 46

LAVIČKA, Jindřich. Osobní sdělení, 8. 12. 2009 BAROFFIO, Bonifacio G. Církevní hudba mezi teologickou výchovou hudebníků a hudební výchovou teologů. In Musicae sacrae ministerium: symposium musicae sacrae, s. 194 48 WEBER, Erich. Instrukce „Musicam sacram“ z 5. 3. 1967. In Musicae sacrae ministerium: symposium musicae sacrae, s. 42-43 49 GERBRICH, Josef. Osobní sdělení, 25. 11. 2009 50 GERBRICH, Josef. Písemný materiál, 2. 12. 2009 47

22

choralistům především místo ke zkouškám. Svatomichalská gregoriánská schola představuje (dle svého vytíţení a lokalizace působení) zvláštní typ putovní scholy, která aktivně slouţí, „kde je jen moţno“: téměř kaţdou neděli (víkend) opouští Brno a zpívá někdy i na dvou či třech mších v různých kostelích, někdy se křtinami, koncertem nebo třeba sluţbou při adoraci či jiné poboţnosti jiţ předcházející sobotu večer.51 Významnými a náročnými událostmi v roce bývají tradičně Svatý týden, Noc kostelů, letní soustředění nebo také netradičně např. setkání se Sv. otcem (2009). Nejvýznamnější činnost Schola zpívá pravidelně jednou aţ dvakrát měsíčně v brněnské katedrále – latinská mše v 10.30, krom toho při jiţ zmíněných příleţitostech, jako jsou kněţská svěcení a řeholní sliby, dále pak svatby, pohřby apod.52 Kromě zpěvů v katedrále můţeme SGS slyšet v Brně hlavně o Velikonocích. Letos o Květné neděli zněly v podání scholy ze třech brněnských chrámů Pašije sv. Matouše: dvakrát u sv. Michala, u sv. Janů (česky s čtyřhlasými sbory) a o latinské mši v katedrále (latinsky), k tomu na dvou z těchto čtyř mší proprium Květné neděle. Gregoriánský chorál oslav Velikonočního tridua zazníval z jezuitského kostela Nanebevzetí P. Marie. Schola zpívá v katedrále velkopáteční Pašije sv. Jana, pokračuje obřady u jezuitů a končí půlhodinovým bděním u minoritů (kostel sv. Janů). Tak tomu bylo právě o letošním Svatém týdnu, kdy SGS absolvovala celkem jedenáct (větších či menších) jednotlivých akcí. Mezi nejznámější pravidelně navštěvovaná místa patří např. Rajhrad (kaţdoroční oslava posvěcení kostela; řádové sliby), Třebíč (a okolí), Velké Meziříčí, dále farnosti převáţně v blízkosti Brna, ale téţ na Vysočině a vzácně i v jiţních Čechách.53 Kaţdé dva roky v říjnu se SGS aktivně účastní Mezinárodního festivalu gregoriánského chorálu v Bratislavě. Loňský třetí ročník tohoto nesoutěţního festivalu uvítal devět evropských gregoriánských schol. Větší polovinu tvořily scholy slovenské, Svatomichalská byla mezi nimi jediným reprezentantem naší země. Soubory vystoupily na řadě koncertů a mší; program vyvrcholil slavnou latinskou bohosluţbou se zpěvem všech zúčastněných ansámblů pod vedením prof. F. K. Prassla. Od počátku svého trvání pořádá SGS kaţdoročně v létě své soustředění. Je to týdenní výjezd (většinou na některou moravskou faru), jehoţ hlavní náplní je kaţdodenní intenzivní dopolední nácvik. Téměř kaţdý den schola zpívá na večerní mši v místním či vzdálenějším kostele v okolí. Odpolední program je variabilní; je tu stálá moţnost k diskusi nad chorální

51

http://www.volny.cz/biskbrno/choral/choral.htm GERBRICH, Josef. Písemný materiál, 2. 12. 2009 53 http://www.volny.cz/biskbrno/choral/choral.htm 52

23

tematikou a individuálního doučování. Denní reţim je orámován zpívanou modlitbou ranních a večerních chval, někdy i kompletáře. Završením celého týdne je nedělní zpěv (dvě aţ tři mše), v posledních dvou letech se zavítáním do sousedního Rakouska.54 Vyjmenovávat zde všechny akce SGS za dobu jejího téměř sedmnáctiletého působení by mohlo být velice přínosné a obohacující, avšak zároveň moţná téţ nevhodně propagační a příliš zdlouhavé. Dle statistických údajů fungování SGS zpívá rok od roku častěji. V posledních dvou letech celkový počet absolvovaných vystoupení za rok přesáhl jedno sto; přitom většina zpěvů doprovází liturgii, koncerty tvoří sotva desetinu všech vystoupení.55 Pochopíme-li SGS více jako hudební těleso, pak můţeme vyjmenovat a popsat největší události její existence, které nazveme „úspěchy“. To by však nebylo přesné vyjádření týkající se liturgického tělesa, kterým je SGS. Liturgická schola nehledá úspěch v lidském uznání, ale v jiţ zmíněné oslavě Boha a posvěcení věřících. Právě aţ při splnění tohoto základního poţadavku je docíleno onoho ohlasu, přičemţ je tento povaţován ovšem aţ jako druhotný projev dosaţeného úspěchu posvěcení posluchačů. Moţný získaný obdiv zůstává známkou úspěchu, nemá se však stát hlavním cílem církevní hudby. Současný portrét SGS V kostele sv. Michala právě skončily nešpory. Dominikáni jsou na odchodu, v lavicích se k modlitbě shromaţďuje komunita sv. Jiljí (Sant´ Egidio) a vpředu za hlavním oltářem v sakristii se chystá zkouška Svatomichalské gregoriánské scholy. Jednou týdně je v Brně „u Michala“ opravdu rušno. Choralisté se pomalu scházejí, v předsíni někdo z nich nacvičuje zpěv ţalmu k příští sluţbě, po stole jsou rozmístěny zpěvníky Graduale triplex. Ačkoli mnohé ze zpěvních projevů, které (mimo SGS) dnes večer v kostele zaznívají, působí po hudební stránce velmi amatérsky, vzniká zde dojem, ţe jste se ocitli uprostřed brněnského střediska chorálního zpěvu: dominikáni dozpívají své závěrečné Salve Regina a O lumen ecclesiae, asi po půlhodině vyjde před oltář schola se svojí modlitbou a po doznění úvodních zpěvů komunity Sant´ Egidio začne čtení z Písma, jeţ je podbarveno kulisou čistého gregoriánského jednohlasu, jenţ se line zpoza oltáře. Svatomichalská gregoriánská schola zkouší jednou týdně průměrně 90 minut. Začíná se společným rozezpíváním, modlitbou se zpěvem před svatostánkem a (po návratu do sakristie) můţe začít nácvik na nejbliţší akci. Repertoár je pro některé zpěváky opakováním, pro někoho zpěvy více či méně povědomými a pro nově příchozí něčím naprosto neznámým.56

54

LAVIČKA, Jindřich. Osobní sdělení, 8. 12. 2009 GERBRICH, Josef. Osobní sdělení, 11. 5. 2011 56 GERBRICH, Josef. Osobní sdělení, 18. 11. 2009 55

24

V současnosti zpívá ve schole kolem 25 hochů (a muţů) ve věkovém rozpětí 15–55 let. Jsou to většinou současní či bývalí ministranti z různých (nejen) brněnských farností. Choralisté zpívají pokaţdé v jiné sestavě, obvykle se jich sejde 6–12. Rekordní počet (14–16) choralistů zpívává zpravidla o Velikonocích. Svatomichalskou scholou prošlo za celou její historii jiţ na osmdesát muţů. 57 Dveře do scholy jsou otevřeny kaţdému. Kdo pozná, ţe v ní nezakotví, můţe v dobrém zase odejít. Na druhou stranu existují případy lidí, kteří díky svému zájmu o chorální zpěv poznali i nový, hodnotný způsob ţivota, kdyţ přišli do tohoto společenství dnešní scholy cantorum.58 „Pro mne – a věřím, že i pro nejednoho člena Svatomichalské gregoriánské scholy – je gregoriánský chorál způsobem života,“59 říká Josef Gerbrich.

57

GERBRICH, Josef. Písemný materiál, 2. 12. 2009 KRATKA, Jaroslav - GERBRICH, Josef. http://www.proglas.cz/detail-poradu/2010-11-28-17-00.html 59 MACANOVÁ, Aneta - GERBRICH, Josef. http://duchovnizivot.signaly.cz/1008/duchovni-zivotgregoriansky-choral 58

25

Závěr Ve své bakalářské práci o scholách cantorum jsem se snaţila definovat a zdůraznit původ a pravé poslání, náplň činnosti těchto souborů. Zaměřila jsem se však více neţ na jejich obecnou historii na jejich současný vzhled, a to hlavně pak v prezentaci konkrétních brněnských chorálních uskupení. Svatotomská i Svatomichalská gregoriánská schola preferují jako stěţejní náplň své činnosti sluţbu liturgii. Pro obě dvě gregoriánský chorál představuje vlastní zpěv církve a přednostně modlitbu na prvním místě před zpěvem. Rozdíly mezi nimi nalezneme ve způsobu interpretace chorálu, ve stálosti obsazení, v průměrném věku členů, lokalizaci působení a v jejich výkonném nasazení (v jistém slova smyslu). Zatímco neměnnou, ale věrnou sluţbu Svatotomské scholy můţe charakterizovat citát „O jedno Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl bydlet v Hospodinově domě po všechny dny svého života,...“ (Ţ 27,4), z nadšené mnohostranné aktivity SGS sálá „Chci zpívat Hospodinu, pokud žiji, opěvovat chci svého Boha, dokud budu.“ (Ţ 104,33). Za téma pro svou bakalářskou práci jsem si zvolila hudební oblast, která se v posledních letech stala středem mých zájmů – oblast liturgické hudby a gregoriánského chorálu. Poněvadţ je to okruh velmi široký, nebylo moţno zpracovat ve své plném rozsahu ani jeho část, která z něho byla vyjmuta. Budeme-li pátrat po původu gregoriánského chorálu, můţeme být překvapeni skutečností, ţe papeţ Řehoř Veliký, který chorálu „propůjčil“ své jméno, pravděpodobně neměl s reformou církevního zpěvu nic společného. Tradice jeho jméno sice po staletí v tomto ohledu proslavila, avšak přímé doklady těchto údajů nám chybí. Důleţité je, ţe zpěv scholy cantorum nám zní nejméně 1500 let a zní dodnes. Gregoriánský chorál je nesporně pozoruhodným dědictvím hudební historie, mající neobyčejný význam v rámci celého hudebního vývoje. Víme, ţe je jakýmsi počátečním pramenem, jenţ vyvěrá v mohutný proud veškeré evropské (zejména duchovní) hudby, jejíţ tvorbu po léta a stále rozhodujícím způsobem ovlivňuje (melodika, forma, improvizace...). Gregoriánskému chorálu je dnes věnováno mnoho pozornosti hlavně po jeho vnější či hudebně-teoretické stránce, méně však nadčasovosti toho, co ve skutečnosti přináší. V dějinách hudby jsme slýchali myšlenku, ţe skrze dlouholetou tradici církve jsme obdrţeli hojnost uměleckého bohatství. Je to pravda, ale je třeba se na tomto místě zamyslet, proč zde tolik hodnotného umění vzniklo. Aniţ bychom byli zastánci některého náboţenství, můţeme si všimnout, ţe duchovní rozměr zmiňované hudby má moc proměňovat a zušlechťovat lidi, kteří s ní přicházejí 26

do kontaktu, ať uţ jako interprety nebo posluchače. Kolektivy lidí, zabývající se tímto uměním, přinášejí do současnosti navíc další velmi potřebný prvek – pozitivní hodnoty a přátelské vztahy tak potřebné v dnešním rozděleném světě. Gregoriánský zpěv se svým meditativním charakterem a obsahem blahodárně působí na dnešního člověka, zápasícího se stresem a hnaného prudkým tempem současného ţivota. Nabízí moţnost uklidnění, duševního odpočinku a povznesení nad zmatky kaţdodenního shonu.60 „Pohyb, který uklidňuje a konejší, hudba hovořící o nevyslovitelném. Svět potřebuje ticho, které se podobá možná gregoriánskému chorálu.“61 (Louis-Marie Vigne)

60

Pozn. O pozitivním působení a konkrétních léčivých účincích chorálního zpěvu též na http://choral.svtomas.net/historie.htm 61 http://www.sdh.cz/sdh_htm/choral/hodina.html

27

Použité informační zdroje Prameny BIBLE : Písmo svaté Starého a Nového zákona. 6. přepracované vydání. Praha : Česká biblická společnost, 1985. 1301 s. ISBN 80-85810-08-5. BAROFFIO, Bonifacio G. OSB. Církevní hudba mezi teologickou výchovou hudebníků a hudební výchovou teologů. In Canonia Strahoviensis Ordinis Praemonstratensis. Musicae sacrae ministerium : symposium musicae sacrae. Roma : Consociatio Internationalis Musicae Sacrae, 1994. 224 s. GERBRICH, Josef, RNDr. Osobní sdělení, 9. 3., 13. 4., 11. 5. 2011, Brno GERBRICH, Josef, RNDr. Osobní sdělení – písemný materiál, 2. 12. 2009, Brno GERBRICH, Josef, RNDr. Osobní sdělení 18. a 25. 11. 2009, Brno KOLEK, Ludvík. Osobní sdělení 11. a 15. 12. 2009, Brno LAVIČKA, Jindřich. Osobní sdělení 8. 12. 2009, Brno MICHÁLKOVÁ SLIMÁČKOVÁ, Jana, Mgr., Ph. D. Osobní sdělení 13. 5. 2011, Brno WEBER, Erich. Instrukce „Musicam sacram“ z 5. 3. 1967. In Canonia Strahoviensis Ordinis Praemonstratensis. Musicae sacrae ministerium : symposium musicae sacrae. Roma : Consociatio Internationalis Musicae Sacrae, 1994. 224 s.

Literatura DYER, Joseph. Schola cantorum. In BLUME, Friedrich Ludwig. Die Musik in Geschichte und Gegenwart : allgemeine Enzyklopädie der Musik. Sachteil 8, Quer-Swi. 2., neubearb. Ausg. . Kassel ; Stuttgart : Bärenreiter : Metzler, 1998. 2079 s. ISBN 3-7618-1100-4 (Bärenreiter), 3-476-41022-6 (Metzler). EBEN, David, Doc. PhDr. Ph. D. Prameny živé hudby : II. Liturgická hudba středověku. Hudební rozhledy. 2007, 2, s. 44-45. ISSN [0018-6996]. VENHODA, Miroslav. Úvod do studia gregoriánského chorálu, Praha : Vyšehrad, 1946. 125 s.

Webové stránky GERBRICH, Josef, RNDr. Svatomichalská gregoriánská schola (Brno) : přehled liturgických akcí [online]. Brno : 2010, 24. 4. 2011 [cit. 2011-05-16]. Dostupné z WWW: .

28

KRATKA, Jaroslav; GERBRICH, Josef, RNDr. Gregoriánský chorál : od poslušnosti k jednotě. Pořad Křesťan a svět [online], vysílání radia Proglas 28. 11. 2010 17.00 [cit. 201105-16]. Dostupný z WWW: . KURASIEWICZ, Ryszard, MS. Misionáři Saletini v Bozkově : Poutní chrám [online]. Bozkov

2005.

[cit.

2011-05-16].

http://www.saletini.cz/.

Dostupné

z

WWW:

http://www.saletini.cz/bozkov/indexa.htm MACANOVÁ, Aneta; GERBRICH, Josef, RNDr. Duchovní život : gregoriánský chorál. Rubrika

CSA

[online].

18.

8.

2010,

[cit.

2011-05-16].

Dostupný

z

WWW:

. MICHÁLKOVÁ, Jana. Zemřel Mons. Milan Bezděk. In Biskupství litoměřické [online]. 22. 12. 2009 [cit. 2011-05-16]. Dostupné z WWW: . ŠTAUD, Václav; KOLEK, Ludvík; VOTAVA, Jaromír. Stavitelé chrámů: Ludvík Kolek a Jaromír Votava : Stavitelé duchovních chrámů. Katolický týdeník : Příloha Doma 42/2005 [online]. [cit. 2011-05-16]. Dostupný z WWW: . VIGNE, Louis-Marie. Gregoriánský chorál. In HODINA, Jiří. Společnost pro duchovní hudbu : Gregoriánský seminář Canta et ambula [online]. Praha : [s.n.], 2003, 2003 [cit. 201105-16]. Dostupné z WWW: . WEINBERGER, Jan, PhDr. Gregoriánský chorál v kostele sv. Tomáše v Brně. [online]. [cit.16. 5. 2011]. Dostupné z: http://choral.svtomas.net/historie_brevis.html WEINBERGER, Jan, PhDr. Ministrantský konvent při kostele sv. Tomáše v Brně. [online]. [cit.16. 5. 2011]. Dostupné z: http://www.svtomas.net/Ministranti.html WEINBERGER, Jan, PhDr. Z historie scholy gregoriánského chorálu u sv. Tomáše v Brně. [online]. [cit.16. 5. 2011]. Dostupné z: http://choral.svtomas.net/historie.html Convivium : Mezinárodní letní škola duchovní hudby [online]. Praha 2006. [cit. 2011-05-16]. Dostupné z WWW: http://www.convivium.cz/2006/?a=9 Informační systém Masarykovy univerzity : Osobní stránka – RNDr. Josef Gerbrich [online]. Brno.

[cit.

2011-05-16].

www.is.muni.cz.

Dostupné

z

WWW:

<;https://is.muni.cz/auth/osoba/160299 Musica sacra : Občanské sdružení chrámových hudebníků [online]. Brno. [cit. 2011-05-16]. Dostupné z WWW: . 29

Římskokatolická farnost u kostela sv. Tomáše v Brně : Gregoriánská schola [online]. Brno 2008. [cit. 2011-05-16]. Dostupné z WWW: http://www.svtomas.net/Gregorianskaschola.html Vysokoškolské katolické hnutí Brno : Přednášky (s.20/23) [online]. Brno 2008. [cit. 2011-0516]. Dostupné z WWW: http://www.vkhbrno.cz/multimedia/prezentace_vkh.pdf

30