SCÉNICKÉ ČTENÍ: THE FIRST SEAL

„THE FIRST SEAL“

V den svých sedmadvacátých narozenin učiní Lucas další stěžejní krok v boji proti svému prokletí. Jeden z mnoha fragmentů ze života uprchlíka a zločince.

SCÉNICKÉ ČTENÍ: „THE FIRST SEAL“

Vypravěč nejprve naprosto civilně představí jmenovitě všechny postavy a jejich představitele. Medailonky postav jsou vyvěšeny nebo promítány. Čtení je jednoduché, s důrazem na slovo a atmosféru, včetně hudby.

VYPRAVĚČ. Čtvrtého srpna 2089. HNP Manor, Blaise Hamlet. Lucasův potemnělý pokoj, vyprávějící ve zkomírajícím světle jediné lucerny další z jeho příběhů. Hodiny tiše odbíjejí jedenáctou večerní. Lucas stojí u okna v černých kalhotách a stejně tak sametově černé košili, z níž již serval několik vrchních knoflíčků. Ztěžka oddechuje, hledí do noční zahrady. Většina pokoje, od postele přes celou podlahu až po velký stůl je zaplněna rozházenými, opoznámkovanými pergameny a knihami. Některé mapují rodokmen rodin Laurie nebo Nott, jiné se věnují dost okultním záležitostem, další seznamují se symbolikou a magickými pečetěmi. Démonologie, Nitrozpyt, Černá magie, jedno přes druhé a druhé přes první. Nad stovku různých nákresů – symboly, magické kruhy, značky. A v neposlední řadě jedna stále se opakující kresba... Na stole, na tom ubrusu z pergamenů a změti poznámek, leží celkem tři ampulky. Dvě jsou již prázdné, poslední stále čeká na svůj vhodný okamžik. Uprostřed pokoje, na zemi, je kamenná miska, připomínající svými symbolickýmy ozdobami myslánku, jen je prázdná. Vedle ní tři objekty – část býčího rohu, orlí pírko a něco, co připomíná vlasy, ale je spíše kouskem ze lví hřívy. [01 – PERFUME: LT_01.mp3]

LAURIE. (Trhavým pohybem se otočí od okna a rozejde se energicky, přesvědčeně ke stolu. Z očí mu před malou chvilkou ještě tekly slzy, které do jeho tváře zjevně vtlačila jakási bolest. Uzme poslední ampulku, odzátkuje a roztřesenou levačkou ji do sebe vyklopí. Pak se oběma rukama zapře o stůl a úzkostlivě zavře oči. Začíná zhluboka dýchat, aby účinky lektvaru nebyly natolik fatální. Se značnými problémy, kdy látka působí na jeho mysl, odkládá poslední z fiol.) A poté, čtvrtého dne, vzejde na Svět ten... (Procedí skrze zuby, když se mu podaří otevřít oči.) ...Ten, kdož bude svým vlastním nepřítelem... Chlapec, který přijde na Svět dne čtvrtého... (Odříkává bolestným odsekáváním různé části své Věštby, když si pomalu sundavá košili. Obnažen se v podivném stavu, připomínající začátek transu nebo snad účinky tripu, kácí k věcem na podlaze.) Všechno nejlepší, Lucasi... (Popřeje si chladně, ve snaze srozumět svou mysl s prostorem a tím, co má právě nastat.) ...s darem temným jako ta nejjasnější noc... nechť se figurky na šachovnici dají do pohybu.

[1]


(Křečovitý pohyb hlavou. Tři cizí látky již plně atakují jeho tělo.) Strach, který sám Král temnot zasadil v jeho nitru, bude vzkvétat v zahradách děsů, jakožto ten největší... (Z kapsy vyjme hůlku, kterou odloží vedle misky. Roztřesenou rukou, pravou, vezme býčí roh, který si lehce zastřenýma očima začne prohlížet.) Ugh... dělej, musíš. Nebuď zbabělec, došel jsi až sem... (Syčí sám k sobě, když roh pevně sevře v ruce. Jeho oči vyhledají nejbližší nákres předpřipravené démonické pečetě. Poté, zpočátku roztřeseně a ve velké bolesti, byť ztlumené jedním z lektvarů; a později již sebevědoměji, otupěný výrývá špičkou rohu do svého levého předloktí symbol tak, aby rudá, stékající krev odkapávala přímo do připravené misky.) Uh...-argh... (Sýpe a části značky vykresluje do své paže skoro poslepu, jak bojuje s bolestí.) VYPRAVĚČ. Netrvá dlouho, ačkoliv Lucasovi se to mohlo zdát delší než ten nejnepříjemnější den, a značka je opravdu v jeho kůži, tkáních i mase vyryta. Zkrvavený roh padá s dutým zvukem do misky s krví, která nyní zdobí i celé jeho předloktí. Žíly kolem znamení mu pulzují a s každým dalším nádechem vytlačí nový proud krve. Záblesk. Bílé světlo, hlava se mu zamotá... LAURIE. Takhle naše dohoda nezněla... LAURIE. (Snaží se nevnímat hlas ve své hlavě, ani příznaky, které způsobuje stále trvající ztráta krve, jež se brodí cestičkami skrze vyryté znamení.) Ne... nezněla. (Odtuší slabě, ale rázně a sáhne pravou rukou po hůlce, kterou též hnedle zamaže svou krví.) Ale... je to... snazší... než... Viteál. (S těmito slovy pak přiloží špičku hůlky na své znamení a začne cosi potichu odříkávat v latině.) VYPRAVĚČ. Kouzlo na okamžik potlačí vytlačovanou krev, neboť celou značku slabě rozzáří do jakési namodralé, místy bílé barvy. Lucas se úpěnlivě soustředí, než jej začne přemáhat bolest, protože tato část jakéhosi rituálu způsobuje, jakoby mu někdo značku do ruky vpaloval cejchem. A to nepřestane ani poté, kdy hůlku odloží zpět vedle misky. LAURIE. (Roztřesenou pravou rukou uzme orlí pírko a hřívu, které vhodí do misky s krví.) Argh... zatraceně. (Nejraději by si ocejchovanou a teplotou pulzující ruku pevně stiskl a na okamžik tak zahnal bolest, ale neučiní tak. Zvedne ruku nad misku, v jakémsi striktně čarodějnickém gestu.) Infera diabolica!

[2]


VYPRAVĚČ. Obsah misky vzplane smaragdovým plamenem, jehož obrysy zhmotní jakousi démonickou nicotu, kterou pak pohltí plamen černý. V misce zůstane šedočerný popel. LAURIE. Ty hajzle, tohle ti nedovolím! LAURIE. Ale dovolíš... (Zajíkne se, když polkne další slzy bolesti, přičemž už to nevydrží a jeho pravá ruka prudce vystřelí k levému předloktí, které silně stiskne.) VYPRAVĚČ. Znamení stále pulzuje slabým žárem a krev si stále pokračuje svou svobodnou cestou, po zákrutech značky... V tu chvíli se Lucasovi panenky ztratí. Propadnou se do nicoty a jeho oční bělmo zaplaví temnota. LAURIE. Copak se nikdy nepoučíš, bratříčku? Copak si myslíš, že mě tahle malá záplata přiváže jako psa k boudě? *Hlasitě se zasměje.* Ale uznávám... nadopovat své tělo, potlačit značnou část fyzických vjemů... to chce kuráž. Dokonce i tvá mysl, je překvapivě klidná... až na tu bolest, co? LAURIE. Bolest mě nepřekvapuje... ta je vždycky v hlavě. (Odvětí sýpavě, drtíc si svou zraněnou ruku.) Nemůžeš po mně chtít Viteál... nemůžeš mi pořád jen vyhrožovat. Už nebudu hrát tu tvojí pitomou hru... (Oddechuje a cukáním hlavy jakoby se jej snažil setřást.) LAURIE. *Pateticky zatleská.* Vzpoura. Další. A zase zbytečná! Nechceš-li hrát mou hru, pak věz, bratříčku, že všichni tvoji blízcí – ti, co ti zbyli i ti, co už tě dávno opustili, se sotva dožíjí lepších zítřků. LAURIE. Ty už nikdy nikomu neublížíš... o to se postarám. (Prodere se mu ze zakrvácených úst, neboť se již k slzám přidala i krev z nosu.) A teď mě pusť, musím tu něco dokončit!

[3]


VYPRAVĚČ. Dost možná Lucas ani sám netuší, jak se mu to podařilo, ale temnota skutečně opustí jeho oči, které opět nabydou své pronikavě zelené barvy. Neváhá. Bere misku s popelem a celou ji, dost nemotorně, zvrhne na své rozpálené a zkrvavené předloktí. Dříve než si stačí uvědomit všechnu tu bolest, kterou tím vytvořil, začne tónem, připomínajícím exorcistu, odříkavat dlouhou latinskou mantru. LAURIE. (S posledními slovy omdlí a bezvládně se svalí na zem.) VYPRAVĚČ. Lucasovo předloktí již nekrvácí. Vše se povedlo. Zatím. Vystouplé žíly lemují démonickou pečeť, která by teď někomu mohla připomínat čerstvý, spáleně vyhlížející cejch a jinému zase velmi neurvale a nešetrně vytvořené tetování... [02 – WITCHER: DT.mp3]

LAURIE. Pohodlná klícka. Myslím, že si tu na tu chvilku zvyknu... VYPRAVĚČ. Záblesk. Prudké bílé světlo a pak tma. Nicota. Ticho. LAURIE. Haló? Je tu někdo?! ... Kde to jsem? LAURIE. Já jsem tady... pojď dál... LAURIE. Haló?! Kdo to- (Odmlčí se a zastaví se na místě, neboť jeho oči spočinou na něčem, o čem doposud jen slyšel.) VYPRAVĚČ. Temnota, v níž se Lucas právě nachází – kdesi, básnicky řečeno na cestě mezi jeho myslí a duší; je pro každého člověka jiná. Ta Lucasova je zatím velmi nekonkrétní, rozmazaná a proto stěží popsatelná. Jemu však v tuto první chvíli připomíná kruhovou mýtinu v jejímž středu je nevzhledně vyhlížející magická klec... a v ní...

[4]


LAURIE. Vítej doma, bratříčku. Gratuluji! Konečně se ti podařilo nám vytvořit místo, kde můžeme společně trávit čas a plánovat rodinné dovolené. *Rozhovoří se z klece a začne se přibližovat k jejím mřížím, až ze stínu vystoupí úplně.* Ale nemysli si... tenhle tvůj zarach dlouho nevydrží... Stejně sem za mnou budeš chodit a nosit mi jídlo, svěřovat se... *Jeho hlas je nechutně klidný, podmanivý, ďábelský.* LAURIE. Takže pečeť funguje... (Jediné, co ze sebe dostane, neboť se stále marně snaží zmapovat celý nejasný prostor a klec se svým nepřítelem.) LAURIE. Ale ne na dlouho, ne na dlouho, bratříčku! *Vyřkne úlisně a nalepí se na mříže* Tenhle nekonkrétní pokojíček teď budu vylepšovat já... až se sem příště vrátíš, sotva ho poznáš! *Směje se.* Tohle je teď mé Peklo a tvůj budoucí Očistec... až si vyměníme role. Protože zlobivého a pošetilého Lucase musíme odnaučit jistým maličkostem. Jako třeba nedodržení dohody!!! *Zakříčí a div přední mříže své čtyřhranné klece nevyrazí.* LAURIE. (Mlčky se otočí a vydá se směrem od mříže.) Uvidíme, komu se ještě bude stýskat... LAURIE. Moment, moment! *Vypískne jedovatě.* Přeci bys neodešel bez odměny za svůj dnešní výkonek? Snad pro dnešek bych mohl shodit tenhle nechutný hábit a ukázat se ti ve své skutečné podobě, co říkáš?! No táák, bratříčku, copak nejsi ani trochu zvědavý?! Vždyť jsme rodina! VYPRAVĚČ. Lucas se zastaví. Znejistí. V hlavě se mu proti jeho vůli rozezní Věštba Čtvrtého dne, která byla vyřčena při jeho narození. Pak pootočí hlavu. Koutkem oka Ho postřehne. Jeho. Nepřítele. Prokletí. V plné síle, v čiré démonické kráse. Pomalu se otočí a sotva za svůj pevný postoj maskuje upřímně zděšení. Poprvé ho vidí. Svůj Strach. Schnilou část své vlastní Duše, která jej prostupuje, která v něm od malička vyrůstala. Poprvé ho vidí. Svého démona. LAURIE. Sluší mi to, co říkáš?! *Podotkne, když si zpět upravuje svou zmijozelskou kravatu a vypadá již opět jako Lucas ve svých studentských letech. Pak se tlumeným smíchem rozesměje a zmizí kdesi ve stínech své klece.* [5]


VYPRAVĚČ. Záblesk. Tma. Nicota. Lucas se probouzí ve svém pokoji. Sotva může tušit, jak dlouho byl mimo. Sotva si dnes dokáže vše ujasnit. Je vyčerpaný, od krve, slz a třese se zimou. Levé předloktí mu zdobí jeho první démonická pečeť, trochu zastřená zaschlou krví. [03 – JEFF THE KILLER: LT_02.mp3]

LAURIE. (S obtížemi se narovná a posadí se do tureckého sledu. Panenky se mu stále vyděšeně třesou. Dlouho zírá do prázdna. Pravou rukou si jemně přejíždí po předloktí.) Zachránit jej může pouze krásná Valkýra... (Dlouhou dobu trvá, než vezme svou hůlku a malátně se postaví. Několika vyčerpanými kroky dosáhne rohu postele, na níž se posléze svalí. Mračí se – možná proto, že ho zaschlá krev a slzy provokují, možná proto, že není schopen urovnat si své rozházené myšlenky... stále Ho má před očima.) VYPRAVĚČ. Lucasovi se podaří usnout s úderem půlnoci. A přitom, jakoby celý proces trval mnohem déle. Den končí a Lucas si k narozeninám dopřál jeden z nejděsivějších zážitků a k tomu malý dárek v podobě znamení. Dlouho spí klidně. Po několika hodinách se ve spánku rozklepe. Prudce zatíná ruce v pěst, převaluje se. Asi se mu něco zdá. Levá ruka se mu křečovitě třese a žíly pumpují krev ostošest. Křičí ze spánku... nenapadne ho se přikrýt. Pláče... Probudí se. LAURIE. (Posadí se na postel a začne si mnout předloktí.) Čtvrt na tři... (Pomalu vstává, jde do koupelny, opláchne se studenou vodou. Stejně tak ruku.) Chybíš mi... Aliénor. (Odtuší v jakémsi polospánku, při pohledu na svůj zjev v zrcadle. Sveze se pod umyvadlo.) Zatraceně... (Zajede si prsty do havraních vlasů a složí hlavu mezi kolena v nepřirozené poloze.) VYPRAVĚČ. Únava mu už nedovolí víc. Pomalu usíná pod umyvadlem. A bude ještě dlouho spát. Potřebuje nabrat síly. Bude spát tak dlouho, že si sotva všimne a dokonce ani neucítí, že mu někdy k ránu, z jeho znamení – které se v malé části roztrhne jako špatně sešitá jizvička – vyřítí slabá říčka krve. Rudé krve, která jakoby byla s něčím smíchána. S něčím, co je mnohem hustší a má barvu těch nejhorších lidských představ. Když černorudá tekutina odkápne na podlahu, znamení se zacelí. Skoro... jakoby... se... nic... nestalo. Lucasovy sedmadvacáté narozeniny jsou již minulostí... kdežto tato vzpomínka, se mu nepochybně bude vracet ještě dlouho... Vše nejlepší. [6]


POTŘEBNÉ REKVIZITY: obecné / scéna  hrát „malou aranž“ (soustředěné, intonačně hrané čtení)  hudba, Vypravěčův atribut  stůl, židle (2x; popřípadě jedno křesílko), svíčky PŮVODNÍ HNP LOG:  HNP_FRAGMENT_Lucas_10.html

[7]

SCÉNICKÉ ČTENÍ: THE FIRST SEAL

Recommend Documents