Sborový program

Úterý

10:00 setkání maminek (1., 3. a příp. 5. úterý v měsíci) 10:00 biblická hodina v Domě seniorů Hvězda na Bílé Hoře (1x měsíčně) 17:00 konfirmandi 19:30 sbor. diakonie (1x za 2 měsíce) 20:00 třicátníci (1x měsíčně)

Středa 15:00 biblická hodina pro děti 19:00 mládež Čtvrtek 15:00 senioři (1x měsíčně) 17:00 výtvarná dílna po malé děti (2x za měs.) 19:00 biblická hodina Neděle 09:30 bohoslužby souběžně nedělní škola pro děti

. . . . . . . . . . . . . . . . Hledejte . . .především . . .Boží. království . . .a spravedlnost . . . . . a.vše.ostatní . .vám. bude . .přidáno . . . . . . . . Mt. 6,33 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

e va n g e l í K 49 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

v Praze 6–Střešovicích Náměstí Před Bateriemi 22, 162 00 Praha 6

FARNÍ SBOR ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

Sborový program . . . . . . . ......................

Mimořádná setkání 29. března, na Květnou neděli, se bude v rámci nedělních bohoslužeb od 9:30 konat výroční sborové shromáždění (upozorňujeme, že tu neděli se čas mění na letní). Na programu bude zpráva staršovstva o životě sboru a jeho hospodaření. Zveme členy sboru k rozhovoru o našem sboru i o situaci církve, která se stává finančně nezávislou na státu, tím však zároveň odpovědnou za svou existenci. Každý člen sboru, který se chce sborového shromáždění aktivně zúčastnit, nechť si zkontroluje, zda je uveden na seznamu členů s hlasovacím právem. Tento seznam bude k nahlédnutí v kostele tři týdny před shromážděním. Případně se můžete dotázat br. faráře Pokorného, zda jste v něm uvedeni. Zveme vás na bohoslužby o Velikonocích: 29. 3. Květná neděle 19:00 hudební pašijní nešpory – Via Crucis od Ference Liszta 2. 4. Zelený čtvrtek 19:00 pašije s vysluhováním sv. večeře Páně 3. 4. Velký pátek 18:00 bohoslužby s vysluhováním sv. večeře Páně 5. 4. Boží hod velikonoční 9:30 bohoslužby s vysluhováním sv. večeře Páně

Koncert na kopci v pondělí 13. 4. v 19 hodin – „Jak se vdávala cesta“ Kvarteto Hrubý, Svoboda, Hanzlová, Tichý zahraje adaptace písní Karla Reinera (1910–1979) Zuzana Hanzlová – zpěv, flétna Jaroslav Svoboda – harmonium Petr Tichý – kontrabas Michal Hrubý – klarinety Koncert je pořádán s podporou MČ Praha 6. Vstupné dobrovolné – výtěžek věnujeme na opravu varhan. Jan Hus – mučedník, nebo zbytečná oběť? Zveme na komponované pásmo o okolnostech upálení mistra Jana Husa s dobovými texty, faktografickými údaji a hudbou gotiky i pozdější reformace. V roli Jana Husa vystoupí Jan Potměšil, v roli Inkvizitora Oldřich Kříž, doprovázejí Přemysl Vacek (loutna) a Václav Návrat (housle). V našem kostele v pondělí 18. května v 19:30. Noc kostelů V pátek 29. května večer se otevřou dveře mnoha kostelů a modliteben po celé republice a již po několikáté i u nás, ve Střešovicích. Sledujte program na stránkách sboru nebo na speciálním webu Noci kostelů www.nockostelu.cz.

KontaK t y . . . . . . . . . ................. Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 6-Střešovicích Náměstí Před Bateriemi 22, 162 00 Praha 6 Telefon fary a faráře Pavla Pokorného: 224 312 107 farářky Lenky Ridzoňové: 222 361 121, 605 081 279 kurátora Tomáše Fendrycha: 725 594 400 e-mail sboru: [email protected] sborová internetová adresa: http://evangelik.cz/ Osobní setkání a úřední záležitosti po telefonické domluvě

počáteK měSíců . . . . . . . . . . ...................... Biblická úvaha

Tento měsíc počátek měsíců vám bude; první vám bude mezi měsíci ročními. (Exodus 12,2) Kde jsme se vzali, odkud jsme vyšli? Co je pro nás počátkem? Izraelci jsou otroky v Egyptě. Faraon na ně nakládá pořád víc práce a teď je ještě nutí zabíjet novorozené chlapce. Mojžíše pošle Pán Bůh, aby Izraelce z Egypta vyvedl. Vytáhl. Však taky to jméno Mojžíš znamená Vytahující. Faraon se dobrých otroků samozřejmě vzdát nechce. Přijde devět egyptských ran... Známe ten příběh ze začátku knihy Exodus. Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců... Tahle slova slyší vystrašení otroci. Je to teprve začátek. Nebo jinak: to staré končí, nové začíná. Už tady v Egyptě, na dohled a dosah faraona. Zabijete beránka, jeho krví potřete dveře svých domů. Anděl smrti, který bude zabíjet vše prvorozené, vaše domy označené krví přeskočí, v nich nikdo nezemře. To byly první Velikonoce. Židovský pesach. Večeře před odchodem. Takhle to začalo. Počátek měsíců... Tenhle počátek měsíců, počátek velké cesty za svobodou si židé každý rok připomínají. Kde je náš počátek? Nebo je čas lavina, která se valí, nestíháme jej sledovat, řešíme jen to, co aktuálně přijde, to, co „hoří“? Počátku ani konce nevidět? Začínat znovu? Dávat si nějaká novoroční předsevzetí? Vždyť se je stejně nepodaří uskutečnit... Jenže ti Izraelci si žádný nový počátek ani první z měsíců nevymysleli sami. Byli k němu pozváni. V čase, který vypadá beznadějně, mají v noci připravit hostinu, ve spěchu se najíst a vydat na cestu. Počátek netvoří sami, dostávají jej. Budou Velikonoce. Ve valícím se čase nás přepadnou a jsou zase rychle pryč. Nebo – zanechají nějakou stopu? Jsou nám počátkem měsíců? Velikonoční událost, Ježíšovo vzkříšení, je počátkem křesťanství, od Velikonoc se odvíjí naše víra a naděje. V domech, kde se Velikonoce slaví, se žije nadějí, že smrt není mocí poslední a nejmocnější. Díky za ten počátek naděje. Kvůli ní stojí za to se na chvíli zastavit.

Lenka Ridzoňová

pozvání Ke Společným Shromážděním, SetKáním a Ke Spolupráci . . . . . . . . . ...................... Sborová diakonie je skupina asi 10 žen a dvou mužů, kteří jsou ochotni nějakým způsobem pečovat o potřebné lidi ve sboru. K poradě se scházejí s oběma faráři jednou za dva měsíce. Péče a zájem o sebe navzájem není jen věcí organizované sborové diakonie, ale celého sboru. Navštívit, zavolat, dovézt na bohoslužby nebo k lékaři. Jednou za čas vařit polévku pro bezdomovce. Popovídat s někým, koho ještě neznám. Uvařit kávu, umýt nádobí nebo okna. Všimnout si, že někdo už dlouho nepřišel. Je dobře, že to docela „funguje“. Máte-li chuť se (ještě) nějak více života sboru účastnit, jste zváni! Děti V neděli během bohoslužeb je pro děti (4–12 let) nedělní škola. Jsou zvány děti, které chodí pravidelně, i ty, které se v kostele objeví jen občas. Rodiče s miminky a malými dětmi mohou být během (části) bohoslužeb v kanceláři, kde jsou pro děti hračky a rodiče mohou slyšet kázání z kostela z reproduktoru. Neostýchejte se obrátit na službu konajícího presbytera, aby vám ukázal cestu. Ve středu odpoledne je pro děti biblická hodina. Podobně jako v nedělní škole jsou rozděleny podle věku do dvou skupin. Každou skupinu vede jeden z farářů. Dvakrát do měsíce se děti mohou zúčastnit výtvarné dílny. Dětský tábor 2015 Letošní tábor pro děti od 7 (po první třídě) do 12 let plánujeme od 19. do 26. července. Tentokrát budeme na faře v Opatovicích u Zbýšova. Přihlašovat se můžete u faráře Pokorného. Maminky Maminky s malými dětmi se scházejí jednou za 14 dní v úterý dopoledne. Děti si hrají, maminky povídají; také zpíváme, vyprávíme si příběhy z Bible, malujeme.

Mládež Schází se pravidelně každý týden ve středu v 19:00. Zpívá, debatuje nad biblickými texty, hraje hry a věnuje se různé tvůrčí činnosti. Součástí setkání je společná večeře z toho, co účastníci sami přinesou. Závěr obvykle po 21. hodině. Otevřeno všem ve věku cca 15–25 let. Jednou za měsíc se schází skupina třicátníků. Není vymezena ani tak věkem, jako spíš zájmem o dané téma. Zveme vás k účasti i k navržení témat, o kterých bychom mohli mluvit, koho pozvat apod. Senioři se scházejí jednou za měsíc, programem poslouží hosté i domácí. Setkání bývají s občerstvením, sborová diakonie zajišťuje pro zájemce dovoz autem. Biblické hodiny jsou vždy ve čtvrtek od 19 hodin. Probíráme texty kázání na nejbližší neděli. Přibližně jednou za měsíc se konají biblické hodiny v rodině u někoho ze sboru. Setkání jsou otevřena všem, kdo se o Bibli a evangelické vyznání zajímají; bez rozdílu generací, i nečlenům sboru. Partnerství Střešovic se sborem v holandském Oss slaví letos 30. narozeniny! Letos pojedeme do Oss 23.–26. dubna. Jste zváni! Další informace se dozvíte u br. kurátora Tomáše Fendrycha.

zpráva o životě Sboru v roce 2014 . . . ................. O sborovém životě, o církvi a o světě Po řadu let na tomto místě opakujeme, že je nám v tomto sboru dobře. Bohoslužebná setkání jsou nám radostí a povzbuzením. Vážíme si sborového společenství, vzájemného zájmu a podpory, které zde nacházíme. Opakovaně příznivý dojem nás těší a zároveň vyvolává otázky: nenamlouváme si něco? Nejsme slepí vůči skrytým nedostatkům, nenaplněným očekáváním či kritice? A také: je nám tady sice možná dobře, není to však málo? Co přinášíme svému okolí? Církvi? Božímu dílu ve světě? Naše církev je teď spolu s ostatními církvemi v České republice v (nové) situaci – bude se muset hospodářsky osamostatnit, obejít se v budoucnu bez státní podpory, zároveň však v těchto letech dostává k dispozici mnohem více finančních prostředků než dříve (restituční náhradu za nevydaný majetek). Tahle vnější změna působí protikladně: na jednu stranu budí obavy a opatrnost, na druhou stranu vyvolává snahy chopit se příležitosti a pouštět se do nových aktivit. Co je správné? A je vůbec změna vnucená nám zvnějšku důvodem k tomu, aby se církev nějak zásadně měnila? Vnímáme (staršovstvo) tento pohyb a mluvíme o něm. Chceme o něm mluvit v rámci našeho sboru a stojíme o vaše názory a podněty. Zároveň považujeme za nutné nezůstat jen u sboru svého, ale rozhlédnout se po pražském seniorátě a po celé Českobratrské církvi evangelické, mluvit s ostatními a promýšlet, co a jak dál. A přitom neztratit ze zřetele prioritu naslouchat Božímu slovu. Co se ve sboru v roce 2014 dělo – stručný přehled Zvolili jsme nové staršovstvo, kurátorem se stal znovu bratr Tomáš Fendrych. Druhou farářkou sboru byla v opakované volbě na dalších pět let zvolena sestra Lenka Ridzoňová s pracovním úvazkem

70 %. Na roční vikariát v říjnu nastoupil vikář Benjamin Kučera. Sborové shromáždění schválilo vytvoření Sociálního fondu. Staršovstvo napsalo v březnu dopis premiérovi ČR na podporu jasně odmítavého stanoviska k ruské anexi Krymu. Proběhla vizitace seniora a seniorátní kurátorky, která neshledala v našem sboru žádných závad. Konala se dvě mimořádná odpolední bohoslužebná shromáždění – na prvním (11. května) byla synodním seniorem Joelem Rumlem ordinována ke službě slova a svátostí presbyterka Jana Plíšková, na druhém (8. června) byl za přítomnosti celocírkevního kantora Ladislava Moravetze pověřen službou kantora v našem sboru bratr Jiří Schneider. Podvečerní sborová debata byla věnována možnostem dalších aktivit a rozvoje našeho sboru. Děti se scházely v nedělní škole během bohoslužeb a na biblických hodinách v týdnu, nejmenší děti se svými maminkami na zvláštních setkáních. Několikrát děti přespávaly v kostele, v létě jely na týdenní tábor a o adventu hrály vánoční divadlo. V červnu byli při slavnostním bohoslužebném shromáždění konfirmováni Jan Brož, Michal Daneš, Petr Daneš, Theodor Hozák, Františka Keprtová, Petra Klimešová, Daniel Kvapil, Veronika Marunová, Daniel Ridzoň, Magdalena Sobotková, Kateřina Urbánková a Marie Zemánková. Od září se začala scházet nová skupina ke konfirmační přípravě. Pokračovaly pravidelné schůzky mládeže, které vedli bratří Michael Pfann, Jonáš Plíšek a Šimon Pokorný. Mladí se účastnili dětského tábora v roli vedoucích a také putovního tábora s německou a rumunskou mládeží. Jednou za měsíc se scházela skupina třicátníků, na níž jsme se věnovali tématům jako například: Montessori pedagogika; vyprávění o cestování po Altaji; bibliodrama; knihám Vyhnání Gerty Schnirch nebo Vyhoštěná smrt. Senioři se scházeli jednou za měsíc, programem posloužili hosté i domácí: o Pompejích a Nepálu, o písních v Evangelickém zpěvníku a spirituálech ve zpěvníku Svítá, o vulkánech, o Rothmayerově vile nebo o prvním synodním seniorovi Josefu Součkovi. V dubnu vyšlo setkání na Zelený čtvrtek, senioři četli pašije a slavili u stolu večeři Páně. V prosinci bylo setkání vánoční. Letos přibyl ještě společný oběd na Štědrý den. Pravidelná biblická hodina se od září koná pouze ve večerních hodinách. Tato změna se na počtu účastníků výrazně neprojevila (nadále 4–7). Jednou měsíčně též pokračovala biblická hodina

v Domě seniorů Hvězda na Bílé Hoře. Od podzimu se přibližně jednou za měsíc koná biblická hodina v rodině. Sešli jsme se na ekumenické biblické hodině s našimi sousedy římskými katolíky, starokatolíky a československými husity. A jako obvykle, po dvou letech, jsme mezi námi přivítali skupinu sester a bratří z partnerského sboru z nizozemského Oss. Nově se náš sbor přidal k seniorátní sociální pomoci – k vaření polévky a svačin pro bezdomovce a sbírce trvanlivých potravin do Potravinové banky. Opět jsme se zúčastnili Noci kostelů (otvírání kostelů pro veřejnost). Hrála se taky každoroční vánoční pohádka (O strašlivém nenasytovi). Pokračoval projekt Koncerty na kopci s grantovou podporou Městské části Prahy 6 a konal se opět Tříkrálový charitativní koncert žáků Základní umělecké školy Jana Hanuše v Břevnově. Dále se u nás scházeli: sdružení Víra a světlo a skupina bývalých konfirmandů a sdruženců. Mnozí naši členové se účastnili společných pobytů, jako byly zářijový sborový víkend v Chotěboři nebo jarní prázdniny na horách v Sola Fide. Na přelomu roku jsme byli hostitelským společenstvím stovky poutníků z různých zemí Evropy, kteří přijeli na setkání organizované komunitou ve francouzském Taizé; pět dní se u nás scházeli mladí lidé z Polska, Německa, Ukrajiny, Lotyšska, Maďarska, Francie a Itálie. Přehled o roce 2014 – jména a čísla 58x bohoslužby, průměrná účast 114. 43x nedělní škola, průměrná účast 25. 15x večeře Páně, průměrná účast 90. 7 křtů – Johanna Marta Engelhardt, Kristýna Sarma Altmanová, Jan Daneš, Magdalena Sobotková, Marie Hrnčířová, Zuzana Gračková, Vincent Fendrych. 12 pohřbů – Eva Smetanová, Václav Sekera, Pavel Hlavsa, Zdenka Prokošová, Renata Jáklová, Květoslava Knapová, Stanislav Matoušek, Marie Raichová, Jan Bezdíček, Marcela Hetzendorfová, Zdenka Charvátová, Jarmila Zákorová (z toho 4 členové našeho sboru). Dále zesnuli: Václav Diviš, Bohumil Koželuh, František Matějka. 6 svateb – Jan a Kristýna Jiříčkovi, Pavel a Alena Zouzalovi, Michal a Anna Kvirencovi, Matěj a Barbora Schneiderovi, Michal a Rebeka Čejchanovi, Petr a Birgit Syručkovi. Přistoupili a přistěhovali se: Michal Svatuška, Ondřej Gottwald a Alena Gottwaldová-Lomičová, Joel a Hana Pokorní. Vystoupil: Marek Vajchr.

Poděkování Pavlu Gregorovi a Patriku Pospíšilovi za varhanní doprovod • Jiřímu Schneiderovi za vedení pěveckého sboru a hudební doprovody • pěveckému sboru a dalším hudebníkům • Miloši Janáčkovi, Lídě Pospíšilové a Olze Brožové za pokladnickou službu • učitelům Nedělní školy, jimiž v roce 2014 byli: Olga Brožová, Martin Čech, Kristina Karasová, Tomáš Kočnar, Markéta Kočnarová, Romana Kuboňová, Ondřej Lukáš, Věra Matějková, Jonáš Plíšek, Šimon Pokorný, Ráchel Ridzoňová, Ondřej Roskovec, Petr Ryšavý, Benjamin Schneider, Klára Schneiderová, Dora Tichá, Vladimír Urbánek, Anna Zemánková, Viktor Žárský • bratru Petru Ryšavému za vedení sborové kroniky • sestrám ze sborové diakonie za návštěvy a za organizaci setkání seniorů • mnohým dalším, kteří přispěli rozmanitými službami a pomocí sborovému společenství. Staršovstvo střešovického sboru, březen 2015

zpráva o hoSpodaření FS čce praha Střešovice v roce 2014 a rozpočet na roK 2015 . . . . . . . . . . . . . ................. Zpráva o hospodaření v roce 2014 V našem sboru pokračoval celocírkevní rozhovor o budoucím samofinancování církve a o využití restitučních prostředků, které stát začal církvím vyplácet. Z iniciativy některých členů jsme se v této souvislosti nad budoucností našeho sboru začali zamýšlet. Při lednové sborové besedě jsme probírali náměty na rozvíjení dosavadních sborových aktivit zaměřených na službu a pomoc potřebným a zkoumali možnosti nových projektů v této oblasti. V těchto úvahách bychom rádi pokračovali.

V roce 2014 pracovala finanční komise ve složení Tomáš Fendrych, David Kupilík, Luboš Kurnas, Eva Kurnasová, Štěpán Nadrchal, Romana Plischková, Pavel Pokorný a Patrik Pospíšil. O sborovou pokladnu se v loňském roce starali Ludmila Pospíšilová, Miloš Janáček a Olga Brožová. Účetnictví sboru vedl František Kutiš. Hospodaření střešovického sboru v roce 2014 skončilo s přebytkem 228 676 Kč. Náklady činily 688 000 oproti 807 000 v roce 2013. Rozdíl nákladů je způsoben změnou celocírkevní metodiky vykazování, díky které se do nákladů přestaly zahrnovat odvody sbírek určených mimo sbor. Při zachování metodiky by byly náklady přibližně stejné jako vloni. Z obdobných důvodů byly nižší i výnosy: 917 000 oproti 1 055 000 vloni. Finanční obětavost členů sboru – salár, chrámové sbírky a dary – činila 830 000 Kč a byla o 15 000 vyšší než v roce 2013. Dá se říci, že hospodaříme uvážlivě a umírněně a že to odpovídá poměrně klidnému období, které teď náš sbor prožívá. Staršovstvo děkuje všem dárcům, kteří myslí na praktické potřeby našeho sboru. Hlavním zdrojem příjmů sboru je salár. Staršovstvo by uvítalo, kdyby členové sboru postupně dávali více přednost průběžnému placení saláru trvalým měsíčním příkazem před jednorázovou platbou na konci roku v hotovosti. Rádi bychom připomněli několik důvodů ke zvyšování obětavosti členů sboru v nadcházejícím období: - Jsme jedním z nemnoha sborů ČCE, které jsou hospodářsky ve velmi dobré situaci a měly by být v budoucnu ochotny poskytnout solidární pomoc sborům slabším; v období postupné ekonomické odluky církve od státu bude stále více sborů závislých na vnější pomoci. - V rozmezí následujících tří až pěti let nás čeká celková oprava fasády kostela a výměna kotlů na vytápění kostela a fary; očekávané náklady činí skoro 2 milióny Kč. - Proces přechodu k samofinancování církve byl již zahájen. Jedinou rozumnou možností, jak tento proces zvládnout, je začít včas finanční obětavost postupně zvyšovat. Na fondu dostavby kostela, který byl několik let bez pohybu, došlo k nárůstu prostředků na skoro 60 000 Kč. Považujeme to za znamení určitého oživení zájmu o toto téma u některých členů sboru.

mení plynáren o poruše plynové přípojky jsme zajistili její opravu. V roce 2015 chceme adaptovat místnost ve farním suterénu pro další skupinu dětí při nedělní škole. Zajistíme opravu varhan, která bude stát přes 100 000. Zahájíme úpravy okolí kostela podle zpracované studie a připomínek členů sboru.

Péče o sborové budovy Na sborové budovy a nemovitosti dohlíží sborová stavební komise. Vloni jsme zahájili opravu zdi ruzyňského tolerančního hřbitůvku, který je naším majetkem; opravu dokončíme letos. Na základě ozná-

Komentář k rozpočtu: Rozpočet navrhujeme jako mírně přebytkový (68 000). Hlavní část příjmů očekáváme z platby saláru (600 000), sbírek pro sborové potřeby (175 000) a darů (70 000).

Rozpočet na rok 2015 Předkládáme zjednodušený výtah s výsledky hospodaření za rok 2014 a rozpočtem na rok 2015, v němž počítáme s obdobnými výdaji a příjmy jako v minulém roce: Název položky Spotřební materiál, zboží Spotřeba energie Prodané zboží

2013

skutečnost 2014

rozpočet 2015

69 469

44 255

58 500

109 868

143 981

145 000

9 908

24 959

25 500

Běžná údržba

79 142

64 145

350 000

Poskytnuté dary

19 369

22 250

50 000

Odvod repartic seniorátních

15 932

16 891

18 516

Odvod repartic celocírkevních

31 556

33 921

37 377

Odvod do personálního fondu

117 800

125 700

144 840

73 497

66 211

56 000

Ostatní náklady Odvody sbírek

125 544

95 618

Náklady celkem

806 934

688 019

1 081 089

Sborové sbírky

174 382

171 302

175 000

Odvody sbírek

125 544

84 787

Dary

73 883

70 385

70 000

Salár

565 841

587 802

600 000

Příjmy z hospodářské činnosti

37 681

48 975

26 500

Ostatní sborové příjmy

62 926

21 231

260 300

Provozní dotace Výnosy celkem Hospodářský výsledek AKTIVA

15 000

17 000

17 000

1 055 257

916 695

1 148 800

248 323

228 676

67 711

2013

2014

2015

AKTIVA CELKEM

2 565 380

2 855 767

2 655 207

Krátkodobý finanční majetek

1 511 362

1 756 580

1 581 590

Ve sborových výdajích plánujeme výrazně větší rozsah oprav než vloni. Řádek 4 – Běžná údržba – obsahuje náklady na stavební opravy a údržby ve výši 225 000 a náklady na opravu varhan 125 000. Podrobný rozpis oprav je k nahlédnutí ve farní kanceláři a bude vystaven při sborovém shromáždění. Řádek 1 – Spotřební materiál – obsahuje 16 000 sborové mládeži na cestu do Rumunska a na dětský tábor a 10 000 na potravinovou pomoc chudým a bezdomovcům. Řádek 5 – Poskytnuté dary – obsahuje příspěvek sboru v Sedleci- Prčicích na úhradu odvodu do personálního fondu ve výši 30 000, zbylých 20 000 je určeno na solidaritu v rámci církve. Ve sborových příjmech je řádek 27 – Ostatní sborové příjmy – 260 000: z této částky uvažujeme 245 000 vyčerpat ze sborových fondů pro okamžité pokrytí nákladů na stavební údržbu a opravu varhan, přitom budeme průběžně pokračovat ve sbírkách do stavebního fondu i do fondu na varhany. Zůstatky na sborových fondech, návrh úprav Finanční komise sboru provedla hloubkovou inventuru jednotlivých účtů. Na základě této inventury navrhuje staršovstvo na některých účtech úpravy zůstatků. Účetnictví bude po této úpravě lépe vystihovat současnou realitu. Návrh úprav předkládá staršovstvo sborovému shromáždění ke schválení. Stav fondů po provedení úprav je patrný z následujícího přehledu: Stav po inventuře Počáteční stav Konečný stav a rozdělení Pasiva k 1. 1. 2014 k 31. 1. 2014 zisku Hospodářský výsledek 2014

–

228 676

Rezervní fond

–

90 323

Fond na dostavbu kostela Fond oprav Fond na opravu varhan

–

35 542

49 737

20 600

58 600

58 600

204 766

753 687

823 687

1 700

7 700

77 700

140 764

98 804

98 804

Fond potravinové pomoci potřebným Fond Irena Fond solidarity s ostatními sbory ČCE

Závěr 1. Staršovstvo navrhuje sborovému shromáždění, aby schválilo výsledky hospodaření sboru za rok 2014 a rozpočet na rok 2015, včetně úpravy zůstatků na sborových fondech. 2. Staršovstvo navrhuje sborovému shromáždění, aby byl přebytek hospodaření za rok 2014 ve výši 228.676 Kč rozdělen takto: Oprava varhan

70 000

Fond solidarity s ostatními sbory ČCE

70 000

Fond oprav

70 000

Fond potravinové pomoci potřebným

10 000

Rezervní fond Celkem

8 676 228 676

3. Staršovstvo navrhuje sborovému shromáždění, aby jej pověřilo vést jednání a uzavřít dohodu se sborem v Sedleci-Prčici o finanční podpoře a vzájemné spolupráci obou sborů. 4. Staršovstvo navrhuje sborovému shromáždění, aby schválilo návrh na zavedení sbírkových kupónů.

Staršovstvo střešovického sboru, 11. 3. 2015

vaše příSpěvKy na Sborové potřeby . . ................. Do sbírek můžete přispívat při návštěvě kostela, všechny ostatní formy včetně saláru (s výjimkou nedělní chrámové sbírky) je možno vyřídit též individuálně u našich pokladníků (sestry Lída Pospíšilová a Olga Brožová) nebo bankovním příkazem. Číslo účtu: 2000275839/2010 Variabilní symbol (vyjadřuje účel) salár . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 684 Jeronýmova jednota . . . . .. . . . . 911 varhany (údržba, opravy) . . 682 007 fond oprav . . . . . . . . . . . . . 682 008 sborová diakonie . . . . . . . . 682 011 Sociální fond má účet 2500653381/2010 Fond dostavby má účet 2600120515/2010 (účty jsou vedeny u Fio banky, účet u České spořitelny byl zrušen). Salár je dobrovolný příspěvek člena církve; doporučená výše je 5 % celoročních čistých příjmů; doporučený způsob úhrady je měsíční (nebo čtvrtletní) trvalý příkaz z bankovního účtu. Specifický symbol (není nutný, napomáhá však identifikaci dárce) – použijte své osobní číslo (pod kterým jste evidováni jakožto členové našeho sboru); toto osobní číslo najdete na titulní straně velkého Evangelíka na adrese vedle svého jména; také vám je na požádání sdělí bratr farář Pokorný (tel. 224 312 107 nebo 731 314 689 nebo e-mailem na adrese [email protected]).

11 000 70 000

Podrobný rozpis navrhovaných úprav účetních zůstatků je k dispozici ve sborové kanceláři a bude součástí podkladů pro sborové shromáždění.

Autor kresby Karla Kučerová

Sociální fond

480 049

Sbírkové kupóny Staršovstvo připravilo návrh pro zavedení sbírkových kupónů, které umožní uplatnit dary členů sboru věnované při chrámových sbírkách pro odpočet daní. Podrobný popis návrhu je k dispozici ve sborové kanceláři a bude součástí podkladů pro sborové shromáždění.

taizé . . . . . . . . . . . . . . . . . ...................... Na přelomu roku se v Praze konala Pouť důvěry organizovaná komunitou Taizé ve Francii. Do Prahy přijelo ke třiceti tisícům mladých lidí z celé Evropy. Jedním z hostitelských společenství byl také střešovický sbor – díky všem za pomoc a podporu. Za pomoc při organizaci, přijetí v rodinách, pozvání na oběd, přípravu občerstvení, vaření čaje, mytí nádobí, hudební doprovod a další. Během pondělka 29. prosince k nám postupně dorazilo 100 lidí z Polska, Ukrajiny, Maďarska, Lotyšska, Francie, Německa a Itálie. Tito lidé byli ubytováni v okolí našeho kostela – v rodinách, u řádových sester na Petynce a v nedalekém centru Starokatolické církve. Následující dny dopoledne se poutníci scházeli u nás v kostele ke společným modlitbám, zpěvu a diskusím. Na Silvestra před půlnocí se konala modlitba za mír a následoval festival národů; hosté z každé země připravili pro ostatní nějaký program, např. zpěv, hru, tanec... Češi připravili kvíz o naší republice. Vítězná skupina, Poláci, dostali krásnou odměnu: mísu čerstvě uvařených knedlíků. Na Nový rok jsme měli u nás společné bohoslužby. Každý den před polednem mladí lidé ze Střešovic odcházeli do centra, kde se v různých kostelech konaly polední modlitby se zpěvy, večerní program pak byl na výstavišti v Letňanech a v katedrále. Odpoledne se na různých místech v Praze pořádaly tematické přednášky, workshopy, diskuse, koncerty nebo komentované prohlídky. Komunita Taizé je ekumenická a stejně tak evropské setkání, které se na přelomu roku koná v některém evropském městě. Ekumenické bylo i společenství, které se scházelo u nás ve Sřešovicích. Nejen hosté z ciziny, ale i místní, kteří přicházeli nebo ubytovali hosty, byli různých vyznání nebo to byli lidé necírkevní. Pouť důvěry napříč Evropou i napříč Střešovicemi. Několik postřehů od některých z vás: • Měli jsme hosty z Polska a z Ruska. O politice se začalo mluvit až při novoročním obědě, ale stálo to za to. Věra ze Smolenska opravdu věří tomu, že Američané chtějí Rusko okupovat a ožebračit. Ani snad nebyla překvapena tím, že si myslíme něco úplně jiného, a polské návštěvnice taky. Je to pro nás poučné: Mohli jsme se sami přesvědčit, že propaganda ruských médií funguje, Rusové těm nesmyslům o ohrožení ruského národa věří; a nemusí to být hloupí a nevzdělaní lidé. Věra je učitelka angličtiny. (mž)

společenství Střešovic. Jedna věc je modlit se za mír a druhá je mluvit s lidmi, jejichž každodennost je spjata s válkou. S lidmi, kteří by nejraději vytáhli do boje proti obludě, která je svazuje a drtí. Jak mám po ostří dýky jít? Díky, že jsem u vás ve sboru mohla tento neobyčejný týden prožít. (db)

• Setkání Taizé v Praze pro mě bylo důležitou cestou k překonání strachů z mluvení před (cizími) lidmi. Setkala jsem se s bratrem Emmanuelem a on si přál, abych udělala dva odpolední workshopy (v angličtině a pro cca 200 lidí) o tom, co děláme v Auto*Matu. Takovou věc jsem si neuměla představit, neb se veřejných projevů na stupínku bojím a vyhýbám se jim, jak to jen jde. Podařilo se mi pro to přesvědčit kolegu a sama jsem mezitím svolila pro mnohem menší variantu téhož u nás v kostele (má představa bylo povídání s 20–30 lidmi kolem stolu na 10–15 minut, navíc mezi dalšími tématy) – toho bych se odvážit snad ještě mohla. Nakonec se ale vše vyvinulo jinak: kostel byl v podstatě plný a měla jsem mluvit do mikrofonu, ale kupodivu to bylo o tolik snadnější, než jsem myslela, že mi to dodalo odvahu promluvit krátce i na jednom z těch odpoledních workshopů. Myslím, že podstatná pro to byla atmosféra důvěry; rozhodla jsem se nepřipravovat si žádný konkrétní projev, spolehla jsem se, že to dopadne dobře, neboť tam je s námi Bůh, a povzbuzovaly mě i pohledy a úsměvy posluchačů (hodně pomohlo i to, že jsem na začátku své řeči svůj strach přiznala). Vskutku pouť důvěry... (Ubytovat deset poutníků z Litvy a spolehnout se na to, že je můžeme doma nechat a odjet za kamarády na Moravu, bylo také znamením radostné důvěry a jsem za to vděčná.) (kk) • Prosím vás, není tady někdo animátor (pomocník, který má na starosti skupinu)? Ne, já jsem Ital (rr). • Velkým zážitkem byly všechny společné modlitby, síla nezprostředkovatelná televizí, síla, která působí pokoj a mír v srdci. Pak se mě hodně dotkly hovory s Ukrajinci, kteří také patřili do hostitelského

• K večerním modlitbám jsem jezdila na výstaviště Letňany – jak jinak než se stoličkou z Taizé. Na první pohled jsem poznala ty, co tam jedou také; měli podobné stoličky nebo karimatky. Jen jednou se to těžko odhadlo – ti mladí mezi sebou mluvili chvilku francouzsky, pak anglicky a pak arabsky. Při přestupu na Muzeu bylo jasno: jsou to Libanonci a také jedou na výstaviště. Následoval repertoár od Taizé písní přes jejich populární písničky až po holywoodské šlágry. A lidé se všichni usmívali. Byl to velký zážitek, to se fakt běžně nestává! (jš) • Na novoroční oběd jsem u sebe hostila dva Němce: nejdřív jsem byla přesvědčena, že jsou pár, ale mamka mi pořád říkala: ale ne, vždyť se na ně podívej, jsou bratr a sestra! Probrali jsme všechno možné a oni mi moc rádi pomohli při přípravě pravé bosenské kávy. (jš) • Hned první den jsem přijímala skupinu z Ukrajiny. Když jsem je druhý den potkala při výstupu z tramvaje u nás na Bateriích, ptají se mě: prosím tě, kde se tady můžeme za slušnou cenu dobře najíst? Máte tady hrozně draho (3x dráž než u nás na Ukrajině) a my máme hlad (při setkání nebyly totiž teplé obědy). A tak jsem je poslala do jedné lidové jídelny u Václavského náměstí. Dali se knedlo-vepřo-zelo a byli spokojeni. (jš) • Věty bych asi lovila těžko, ale slova mě napadají: radostné očekávání, milé setkání, jiná atmosféra našeho kostela – mezinárodní, otevřená, neoficiální, zdvořilá a slunná, a tak jsem si připadala jako na univerzitě v Helsinkách. Zodpovědné zaujetí všech pro stejnou věc a přitom vše s lehkostí a vyzařovanou radostí. Také vděčnost nás všech jsem tam cítila. (lk)

Sestavila Lenka Ridzoňová

rozmazlení Farníci . . .................

Že se uvidí. Trochu jsme myslel na pedagogickou fakultu; na teologii jsem pomyslel až v posledním ročníku. Najednou to bylo čím dál víc jasné a nakonec jsem podal přihlášku jenom tam.

Většina z nás si musela všimnout, že máme ve sboru letos opět vikáře – Benjamina Kučeru. Pochází z Hradiště u Nasavrk, kde je farářem jeho tatínek. Má tři sourozence; čtvrtý asi před deseti lety tragicky zahynul. Benjamin se svou ženou Karlou zatím žijí v podnájmu na faře evangelického sboru v Praze na Jarově.

Rodiče nějakou roli v tom tvém teologickém zaměření hráli? V některých farářských rodinách jistý tlak bývá – někdo by měl to „řemeslo“ převzít. Naši byli sice jistě potěšeni, ale spíš mě varovali – ať si to řádně rozmyslím; rozhodně nedávali najevo něco ve smyslu čtvrté dítě a pořád žádný teolog...

Tvé kořeny jsou dost jasně evangelické, oba rodiče faráři. Ovlivnilo tě to? Bylo ti už dřív jasné, že chceš být teolog? Já jsem dost dlouho zrovna na tohle nepomýšlel. To že jsou rodiče faráři, jsem jako menší bral spíš jako určitou újmu. Každou neděli v kostele, doma lidi, žádné soukromí, oběd pozdě... Dokonce si pamatuju, že jsem ve svém prvním kázání tady tu rozvahu použil – proč je můj táta farář, proč není třeba řezník. To jsou důvody spíš praktické, je ale známé, že farářské rodinné zázemí bylo dětem na závadu v socialistické škole – jak před spolužáky, tak často i před učiteli; to se ti jako malému nestávalo? To ani ne. Jednak já sám nevyhledávám konflikty, jednak a zároveň jsem byl vždycky jeden z těch větších, robustnějších, asi jsem měl tím pádem respekt, nikdo neměl potřebu si ze mě dělat terč. Vlastně mi to procházelo dobře. Pak na gymnáziu jsem hodně kamarádil s jedním katolíkem a on byl velice oblíben, takový třídní šašek. Že je katolík, se ale přitom vědělo; dělat vtipy na věřící pak už vlastně nějak ani nešlo. Měli jsme dobrou pozici. A já, jak už jsem byl starší, jsem si za tím, že táta je farář, stál docela pevně. A to rozhodnutí pro teologii? Na gymnáziu jsem o tom ještě neuvažoval. Vlastně jsem nevěděl nic, i proto jsme na gymnázium šel.

Hradiště je úplně malá vesnice. Sžít se s venkovany nemusí být vždycky snadné. Tvůj táta přitom působí dojmem, že je s těmi venkovany naprosto srostlý, že ho mají rádi, že tam opravdu bytostně patří. Snad jim ani nevadí jeho dlouhé vlasy. Pochází z vesnice? Je z Kutné Hory, z malého domku až za městem. Hodně tam tenkrát přilnul k našemu faráři Radku Novákovi. To bylo jeho štěstí; nebýt toho, kdo ví, jak by skončil. Znám to jen z vyprávění, ale prostředí mezi mladými tam bylo opravdu dost drsné, leckdo z jeho kamarádů prý skončil v kriminále. A maminka? Ta je z farářské rodiny. Dědeček byl farář, máma má pět sourozenců. Ona ale farářka vlastně není, je jáhenka. Půlka vikariátu je za tebou, máš už představu, do kterého sboru jít? Máš nějakou konkrétní nabídku? Moje představy se drží východních Čech, Vysočiny. Odtamtud už i několik nabídek mám. První přišla už před dvěma lety (!). Definitivně jsem zatím nic neřekl; že tíhnu spíš k vesnicím, je ale jasné. Narodil jsme se tam, nějak jsem to asi od táty převzal. A co tvá žena? Najde tam pro sebe nějaké uplatnění? Kája vystudovala ilustraci a grafiku. S její prací to jistě nebude snadné, v pohledu na budoucnost jsme ale zajedno. Za ideální bychom považovali, kdyby mohla dělat práci „na volné noze“, což se podaří málokomu a ona zrovna průbojná není. Variantou je pro ni dodělat si nějaké to povinné pedagogické minimum a učit někde na „zušce“. Venkovský sbor nebývá početný. Nedělá ti starost jeho schopnost přežít? A potažmo tvoje schopnost se tam vůbec uživit? Vím o tom; je mi jasné, že to bude složité. Na druhou stranu – když vidím, jak je to v Hradišti, beznadějné se mi to nezdá. Tam chodí na

bohoslužby třeba osmdesát lidí, plno je nových. Vidím, že to jde. Bude-li v kostele patnáct lidí, věřím, že to už je základ, na kterém se dá něco postavit. A když budou chodit tři? Jistěže i taková místa jsou. Ale myslím, že ani to není bez naděje. Podstatné je, zda je v okolí vůbec někdo potenciálně oslovitelný. Moje máma je farářkou v Lozicích, pětadvacet kilometrů od Hradiště. Tam byly snad dvě mladší rodiny a pár babiček. Bylo to na zavření. A dnes? V kostele hodně mladých, skupina dětí... Teď už by to bylo pro faráře na plný úvazek. Určitě hodně mámina zásluha. To jistě. Věřím, že něco se dá dělat vždycky a nemusí to být zrovna otevřená misie na náměstí. Jde o poctivou práci, o návštěvy, o rozhovory... To je i věc jistého charismatu toho faráře, ne? Samozřejmě. Dobře kázat je věc jedna, tohle je takový tlak navíc... Tak ještě nějaké dojmy z našeho sboru. A nemusíš říkat jen samou chválu. Nemůžu říct, že bych poznal sborů nějak moc, ale pár ano; i v pražských sborech bývají těžkosti, rozdělení na jednotlivé kliky... A tady všechno funguje, opravdu mě to mile překvapilo. Kdybych měl říct něco kritického, tak možná to, že sbor je trochu rozmazlený. Dva faráři, kteří se dobře starají, žádné nesnáze; pak jakoby občas už to někomu nebylo dost dobré. A nějaký příklad? Třeba ta vaše pohádka. Já jsem ji viděl poprvé, moc se mi to líbilo. Říkal jsem si – to je opravdu úžasné, co tady vzniká. Ale slyšel jsem hlasy – to tady je už kolik let... Jako kdyby si někdo málo vážil toho, jak výjimečné to je. Ale to vlastně ani není přímo kritika. Vaše Hradiště je svým způsobem taky výjimečné. Malá vesnice, a na bohoslužbách nacpáno. Ano, tamní sbor je taky trochu rozmazlený. Když nekáže táta nebo máma, lidí přijde o dost méně. Kázání přitom nemusí být špatné; jsou ale prostě zvyklí na „lepší“. Jako tady... Tak doufejme, že se ti práce bude dařit stejně jako vašim. Věřím, že to nějak půjde. Jednou jsem se pro to rozhodl. Pomocí upřímných rozhovorů se dá dost věcem pomoci. Skoro vždycky a všude. Ale to už jsem říkal. Jana Plíšková

co dneS S huSem? . . . . ................. Vstoupili jsem do husovského jubilejního roku (600 let od upálení mistra Jana Husa v Kostnici 6. července 1415). Chystají se odborné semináře, mezinárodní konference a ekumenické slavnosti – aktuální informace najdete třeba na webových stránkách naší církve www.e-cirkev.cz. Českobratrská církev evangelická se těchto akcí samozřejmě účastní. I v našem sboru se chystáme Husa připomenout, přinejmenším divadelním představením Jan Hus – mučedník, nebo zbytečná oběť?, které se uskuteční v pondělí 18. května. Rád bych, kdybychom nezůstali jen u toho, ale kdyby se nám toto jubileum stalo podnětem k hlubšímu poznání Husových myšlenek a jeho pře a k přemýšlení, zda a jak s námi dnes souvisejí. Husův příběh je dramatický a může zaujmout. Ale nakolik je Hus určující i pro současnou evangelickou identitu? Zdá se, že Husův příběh donedávna nabízel klíč k pochopení toho, kdo jsou evangelíci – totiž ti, kdo jsou proti odpustkům, proti papežství (a posléze: proti katolíkům). Jenže tenhle důvod k naší existenci postupně jaksi vyčpěl. Římské katolictví se tu a tam přece jen „zreformovalo“ (na druhém vatikánském koncilu zejména), s některými jednotlivci si vysloveně rozumíme, některá ekumenická setkání a spolupráce jsou užitečné či dokonce milé, v souladu s římskými katolíky a částečně díky nim jsme přijali restituční peníze, současný papež je sympatický, takže definovat se jako čistý antipod ke katolictví nám už připadá hloupé. I když bychom si měli umět přiznat, že v tom zásadním, totiž v pojetí církve, jsme (alespoň pokud jde o oficiální věrouku) pořád každý jinde. A že nejsme římskými katolíky přijímáni do společenství stolu Páně, taky nelze snadno přejít. Jenže žijeme ve společnosti, která se o historické církevní spory a křesťanskou věrouku vůbec nezajímá. A asi jsme dětmi své doby a součástí této společnosti, takže pro nás to už také není rozhodující. Kromě toho se při bližším pohledu ukazuje, že Hus

byl v mnoha ohledech věrným římským katolíkem až do konce. Třeba jeho úcta k svatým, víra v očistec a respekt k celibátu jsou nám evangelíkům naprosto cizí. Za jakéhosi duchovního otce evangelictví tedy Husa dost dobře považovat nemůžeme, nepotřebujeme dnes ani žádného bijce katolíků či národního buditele, jak byl Hus vnímán koncem 19. a začátkem 20. století, ani kritika sociálních poměrů či socialistického revolucionáře, jak ho prezentovalo komunistické školství. Klesající zájem o mistra Jana mezi námi evangelíky i v české společnosti je proto možná docela pochopitelný. Je mi to trochu líto. Ne proto, že bych chtěl, aby se staré (konfrontační) časy vrátily. Nýbrž proto, že v Husově příběhu vnímám rozměr daleko hlubší a zásadnější. Jde o to, zda je Jan Hus svědkem Kristovým, zda je jeho příběh dobrým příkladem toho, co znamená přijmout plně a osobně nárok evangelia. Zda je výmluvným svědectvím o osvobodivé i odpovědné moci víry. O riskantní i krásné, mnohé obdarovávající cestě následování. Chtěl bych se během letošního jubilejního roku zkusit na Husa podívat právě takto. Zkusit zjistit, zda nám přece jen může být právě v tomto pohledu inspirací, zda přece jen může naše evangelictví oslovit a povzbudit. Přičemž evangelictví by mělo být raději kristovství, totiž mělo by být tím, co stojí na autentické křesťanské víře. V tomhle smyslu bychom mohli být skutečně katolickými křesťany (jak vyznáváme v Apoštolském vyznání víry – „věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou“, tj. katolickou). Jen tak snad bychom mohli od srdce zpívat „Vzbuď nám, ó Pane, jak Hus byl, lidi, by český národ budili zas“ (Evangelický zpěvník, píseň 580). Pavel Pokorný

Dětská vánoční slavnost v prosinci 2014