sborový list Proč potřebujeme druhého kazatele Čtěte na str. 3 Kdo jsou Tabačanovi Rozhovor na str. 4

sborový list OBČASNÍK SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PARDUBICÍCH

04/2008

Proč potřebujeme druhého kazatele Čtěte na str. 3

Kdo jsou Tabačanovi Rozhovor na str. 4

Příchod druhého kazatele: nová výzva Milí přátelé, v polovině dubna jsme v Arše ohlásili nadějnou zprávu: naše hledání druhého kazatele pro náš sbor se dostalo do nové fáze díky ochotě bratra Martina Tabačana v této věci konkrétně jednat. Je dobře si připomenout, ţe před tím jsme rok a půl slýchali z úst starších sboru oznámení jiného druhu: hledáme druhého kazatele, prosíme, modlete se za tuto věc. A tak ti, kteří se řadu měsíců věrně modlili, jistě rozuměli zprávě o bratrovi Tabačanovi jako ujištění o tom, ţe nebeský Otec o našich potřebách dobře ví. Děkujeme všem, kdo se věrně za tuto věc modlili. Celý proces není samozřejmě uzavřen. Ochota Martina a Jindřišky Tabačanových přijít do Pardubic je podstatným krokem, ale zároveň jen jedním z řady dalších, které jsou před námi. Především je třeba, aby Tabačanovi měli moţnost seznámit se se společenstvím Archy. A také naopak: my musíme poznat je. A tak věřím, ţe většina z Vás nepropásnete první květnovou nedělní bohosluţbu. Při ní nás Tabačanovi navštíví a budeme mít moţnost setkat se s nimi. Dalším nezbytným krokem je ordinace. Bratr Martin pracuje v třebíčském sboru CB čtvrtým rokem zatím jako vikář. Nedávno však dokončil předordinační přípravu a Rada CB ho doporučuje letošní konferenci CB k ordinaci. O tom, zda konference toto doporučení přijme a jeho ordinaci schválí, se bude rozhodovat 23. května v Ostravě. Rozhodujícím momentem příprav příchodu druhého kazatele je jeho volba členským shromáţděním sboru. Tu plánujeme na 1. června 2008. Radu CB při této volbě bude zastupovat br. Pavel Paulus z Havlíčkova Brodu (shodou okolností ze sboru, odkud Tabačanovi pocházejí). Pokud bud volbou vyjádřeno vidění sboru o příchodu Tabačanových, pak jiţ vše bude věcí dohody o termínu příchodu do Pardubic. My bychom samozřejmě uvítali co nejdřívější termín (např. září nebo říjen 2008). Oceňujeme však dobrou vůli Tabačanových vyjít vstříc třebíčským a zohlednit jejich přání. Nepočítáme však s tím, ţe by tento termín měl být pozdější neţ jaro 2009. Definitivní rozhodnutí je tedy teprve před námi. Některé kroky však nemůţeme příliš odkládat. Především Vás, členy a přátele našeho společenství v Arše, chceme poţádat dále o modlitby. Přejeme si, aby zamýšlené kroky, které zásadně mohou ovlivnit ţivoty mnohých z nás jak v Třebíči, tak i v Pardubicích, byly v souladu s Boţími záměry s námi. Třebíčští mají Tabačanovy rádi. Není jim lehko, kdyţ pomyslí na jejich odchod. Modleme se za to, aby nebeský Otec zaplnil případné prázdné místo novým pracovníkem. Starší sboru se jiţ nyní připravují na změny, které by v souvislosti s příchodem nového pracovníka bylo nutné provést. Jde například o zajištění bydlení a potřebného pracovního prostředí. Rádi bychom pro tyto potřeby vyuţili finančních prostředků, které nám v minulých letech poskytoval náš partnerský sbor v Lancasteru. Jsou odděleny na krytí nákladů spojených s pracovníkem pro mladou generaci a od odchodu Petra Geldnera jsme je rezervovali pro případ příchodu nového pracovníka. Máme za to, ţe mimo jiné i díky této rezervě by nové výdaje nijak neohrozily dosavadní tempo splácení našich dluhů (tedy přibliţně půl milionu korun ročně). Jsme vděční za nový výhled, který máme nyní před sebou a věříme, ţe přinese nové moţnosti našemu sboru a slávu našemu Otci v nebi. Samuel Jindra 2

Potřebujeme druhého kazatele? Tato otázka je legitimní a zabývat se jí patří k zodpovědnému přístupu kaţdého člena sboru. Při vzpomínce na dobu, kdy jsme si jako staršovstvo tuto otázku začali také klást, se mi vybaví moje pochybovačné otázky: není v naší finanční situaci druhý kazatel luxusem, který si nemůţeme dovolit? Bylo to v době, kdy uběhlo jen několik měsíců od vyslání našeho vikáře Maroše Klačka do Neratovic. Navzdory dluhům jsme si na ročním působení vikáře v našem sboru ověřili, ţe kdo „pouští svůj chléb po vodě, tomu se vrátí“ (Kaz 11,1). Zraky nás všech se tenkrát na oné podzimní poradě staršovstva, kde se tato alternativa poprvé dostala na stůl, obrátily na kazatele Samuele Jindru. Očekávali jsme jeho reakci a viseli mu na rtech: „Neříkám, ţe bych to neuvítal, ale musíme myslet na naše dluhy. Myslím, ţe to zatím zvládám i v jednom.“ Tak nějak zněla jeho odpověď.¨ Uběhlo několik porad staršovstva a my jsme při kaţdém novém rozhovoru s uchazeči o křest zjišťovali, kolik práce náš kazatel zastane. Nejen, ţe vstává kaţdé ráno před úsvitem, aby svůj den předkládal Pánu Bohu, ale má také velice dlouhý modlitební seznam. Musím se přiznat, ţe s takovou tichostí a duchovní sebekázní jsem se setkal jen u nemnoha lidí. Pochopili jsme, v čem tkví tajemství „zvládání jeho času“. Pokud vám však takový člověk nechtě prozradí, ţe má diář rozplánovaný s rezervou 15 minut, a my sami víme, ţe zvládne kromě pravidelných a vskutku hutných biblických a nedělních bohosluţeb také deset náročných pastoračních rozhovorů týdně, začnete se jako dobrý hospodář ptát, kde bere síly. K tomu si přidejte vedení několika skupinek (přičemţ nejvíc jsem vděčný za vedení dorostové skupinky a skupinky muţů), výchovu nových sluţebníků slova a jeho rodinu. Do této jednoduché matematiky však v poslední době vstoupila jedna velká neznámá (mládeţ), která nás starší přesvědčila o tom, ţe otázku druhého kazatele musíme znovu otevřít. Výchova mladé generace od dětí aţ po mládeţ byla v našem sboru vţdy prioritou. Našemu týmovému vedení mládeţe nechybí zanícenost pro sluţbu ani touha slouţit, ale po odchodu kaz. Petra Geldnera, Jany Agnes Hekalové-Coufalové a Honzy Kalenského potřebuje mít v čele duchovní autoritu. A na tento poslední Boţí popud staršovstvo s kazatelem reagovalo. Začali jsme se na našich pravidelných modlitebních staršovstvech modlit. Byly to vzácné chvíle v Boţí přítomnosti. Vzešlo z nich několik jmen Boţích sluţebníků, které jsme postupně s bázní a třesením oslovovali. První reagoval zprvu pozitivně, ale po čase odmítl. Druhý odmítl hned a Pán Bůh mu to po jeho modlitbách opravdu potvrdil. Třetí reagoval stejně odmítavě, ale Pán Bůh jeho rozhodnutí změnil. Byli jsme překvapeni jeho pokorou a ochotou následovat Boţí volání. Tím třetím sluţebníkem je prozatím vikář, ale věříme, ţe od května, kdy konference schválí jeho ordinaci, uţ kazatel Martin Tabačan. Teprve dodatečně nám došlo, proč Pán Bůh změnil jeho postoj – je totiţ obdarován pro sluţbu mladé generaci. Díky Pánu Bohu za Jeho plány s naším sborem a díky Pánu Bohu i za Jeho záměry se sborem Třebíčských, které Martin opouští. kaz. Radek Kalenský, misionář Awany v ČR

Kdo jsou Tabačanovi? Váţení bratři a milé sestry, čtenáři sborového listu! Asi jste na tom aţ na skromné výjimky stejně jako já a zatím nevíte, kdo jsou Tabačanovi, ale aţ si přečtete tento článek, budete na tom moţná i Vy o něco lépe. Pokusila jsem se totiţ prostřednictvím Internetu poloţit několik otázek přímo br. Martinovi a tak Vám alespoň zčásti tohoto kazatele a jeho rodinu představit. Odkud začít, když nevím, s kým mluvím?  Tak třeba: Kolik je Vám let? V září bez jednoho roku dovrším Kristových let. Odkud pocházíte – je Třebíč Vaším rodným městem? Jaké zázemí jste měl nebo máte ve své původní rodině pro službu kazatele - pocházíte z věřící rodiny? Kdepak, mým rodným městem není Třebíč, ale Havlíčkův Brod, a vlastně jsme brodští rodáci všichni čtyři. Také na druhou část otázky musím odpovědět negativně, protoţe nepocházím z věřící rodiny a dá se povědět, ţe v tomto směru jsem prozatím jakási černá ovce rodiny. Z toho plyne, ţe pro sluţbu kazatele nemám v původní rodině ţádné zázemí. Spíše tomu bylo naopak a rodiče se museli s touto mojí novou ţivotní cestou dlouho vyrovnávat.

4

Je kazatelská služba Vaše původní povolání. Pokud ne, pak je možná dobré říct, na které civilní zaměstnání jste se připravoval nebo které jste opustil pro službu v církvi. To nemohu říct, protoţe kdyby mne Pán nezastavil, tak bych nyní byl architektem. Architektura je můj zamilovaný obor a po absolvování oboru rekonstrukce a obnovy památek na SPŠS v Havlíčkově Brodě jsem nastoupil na fakultu architektury při VUT v Brně. Povolání do kazatelské sluţby jsem proţil v průběhu třetího ročníku. Po ukončení ETS jsem ještě před nástupem do vikariátu pracoval jako projektant a navrhoval rodinné domy. Díky tomu jsem plně zuţitkoval i ta necelá tři léta na vysoké škole. Jaké teologické studium (semináře, apod.) jste absolvoval nebo na co se ještě připravujete? Mou jedinou teologickou školou, kam jsem nastoupil vzápětí po ukončení studia architektury, je ETS. Pokračovat ve studiu zatím neplánuji, i kdyţ mne to láká a je pravdou, ţe pokud bych měl příleţitost, tak bych se této moţnosti nebránil, ale naopak bych ji přivítal. Jak dlouho pracujete jako vikář CB? Na sbor v Třebíči, jsme nastoupili v dubnu 2005 a je to také náš první sbor. Náš nástup do sluţby se také počítá od tohoto data, protoţe to jsem oficiálně nastoupil jako vikář CB. Datumy a s tím spojené narozeniny a svátky si moc nepamatuji, ale na tento nástupní den asi jen tak nezapomenu, protoţe poloţil základ smutnému výročí, kdy si připomínáme úmrtí papeţe Jana Pavla II. Je sbor v Třebíči Vaše první působiště ve službě vikáře? Pokud ne pak, ve kterých sborech jste již pracoval? Ano, jak jsem psal v předchozí odpovědi, tak sbor v Třebíči je náš první sbor, kam jsme nastoupili. Jak velký je sbor v Třebíči? Pro srovnání - náš sbor má jednu kazatelskou stanici a přibližně 170 členů. Sbor v Třebíči byl ustanoven v dubnu 2002 a do té doby to byla dlouholetá stanice sboru CB v Brně na Kounicově. Práci zde zakládal před druhou světovou válkou bratr kazatel Husák. V současnosti se jedná o jeden z nejmenších sborů, protoţe i s dětmi čítá necelých 50 členů. Sbor v Třebíči má jednu stanici v Hrotovicích. Jinak je zde sbor spíše „diasporní“ (polovina členů je mimo Třebíč) a snoubí se v něm více denominací (více neţ polovina členů nemá kořeny v CB). Z toho také vyplývají radosti i zápasy, kterými sbor prochází. Jaké skupinky se schází mimo bohoslužbu – myslím tím - má sbor v Třebíči dětskou besídku, dorost, mládež? Kde jste se mimo službu kázáním nejvíce a nejraději zapojoval? Skupinek je zde několik. Pokud je budu brát postupně dle generací a pominu-li biblické hodiny, tak nejmladší skupinkou je besídka, která je následována dorostem. Mládeţ ve sboru zatím není, ale protoţe nám zde mládeţníci dorůstají, tak se plánuje od září roz-

5

jezd mládeţe. Dalším setkáním je skupinka maminek a zbývají jiţ jen dvě setkání, kterými jsou skupinka sester a skupinka bratří. Jedním z mých úkolů, které jsem jako vikář na sboru dostal, byla práce s dorostem, proto jsem se přirozeně také v této sluţbě nejvíce zapojoval. Je to oblast sborové práce, kterou si hodně uţívám, protoţe jsem hravý typ a na dorostu si toho uţiji více neţ dost. Jsem vděčný za děti v třebíčském dorostu, neboť s nimi strávený čas vás občerství a naplní novou silou a vděčností. Co rád děláte ve volném čase? Jsou to různé věci. Své koníčky jsem omezil pouze na dva. A vlastně jsou jimi oblasti, které souvisí s mým zaloţením, protoţe jsem spíše technický typ. Rád něco tvořím a sleduji, jak se mi to postupně objevuje pod rukama, proto tím prvním z nich je stavba neplovoucích modelů historických plachetnic. Jako kluk jsem se stavbě modelů lodí věnoval, a tak se tímto koníčkem svým způsobem vracím do dětských let. Protoţe jsem zdědil trochu talentu mého dědy (maloval obrazy), tak tím druhým koníčkem je 3D grafika. Jsou to sedavé koníčky, proto se rád rozhýbu při jízdě na kole nebo při volejbale.

A vaše rodina – můžete představit svoji manželku? – zaměstnání, její vztah k Vaší práci, popř. jak se zapojuje do služby ve sboru nebo co ráda dělá ve volném čase, apod. Ano, rád vám představím svou báječnou ţenu Jindřišku. Na naší první kazatelské konferenci jsem pověděl, ţe je pro mne více neţ pomocí mne rovnou a velikou oporou ve sluţbě. Toto platí stále a váţím si jejího vztahu k dětem, citu pro druhé a pokojem, který vnáší do lidských srdcí. Jindřiška vystudovala pedagogiku a je učitelkou pro první stupeň na ZŠ. Nyní je na rodičovské dovolené, kdy v dobrém zápolí s našimi ratolestmi. Zde v Třebíči rozjela setkávání maminek s dětmi. Tato sluţba byla vděčně přijata. Volný čas jí nyní úspěšně vypl6

ňují naše děti, ale kdyţ má volnou chvíli, tak si ráda vezme dobrou kníţku nebo vyrazí na kolo. Kolik máte dětí? Posílí naši nejmenší besídku nebo se na přírůstek mohou těšit učitelé ve starší besídce? Máme dvě úţasné a temperamentní děti. Posilou budou pro nejmenší besídku. Starší je Eliška, která v lednu slavila 4 roky a Filip bude 2 roky slavit letos v srpnu. Myslím si, ţe se s nimi učitelé besídky nebudou nudit. Jednak jsou zvídavé a dokáţou naslouchat, ale běda kdyţ dostanou prostor, pak naplno projeví svůj temperament a doslova se promění ve dva běsnící draky. :o) Jsme za ně našemu Pánu moc vděčni. Ţivot v manţelství bez dětí byl úţasný, ale s tím, co proţíváme nyní, se to nedá srovnat. Na kaţdý den si uvědomujeme, ţe děti jsou vskutku darem a poţehnáním od Hospodina. Byli jste už někdy u nás v Arše v Pardubicích? Přiznám se ke své hanbě, ţe nikoli. Archa je mi známa pouze z vyprávění a fotek. Dokonce ani neznám Pardubice jako město. Několikrát jsem Pardubicemi projíţděl ať uţ autem nebo vlakem, ale nikdy jsem neměl tu moţnost si město prohlédnout, natoţ se s ním blíţe seznámit. Jediné, co z Pardubic znám je silnice na Hradec a hlavní nádraţí. Chcete něco dodat o sobě nebo své rodině, na co jsem se nezeptala? Abych pravdu řekl, tak mne v tuto chvíli nic nenapadá. Určitě je toho mnoho, co vyprávět nebo povědět, ale zároveň těţko z toho všeho něco vybrat. Snad mohu jen říct, ţe určitě bude prostor pro poloţení dalších otázek směřovaných na naši hlavu, aţ se sejdeme za týden v Arše. Moc se na to setkání těšíme, protoţe rádi poznáváme nové tváře. Kaţdé takové setkání je pro nás obohacením, proto pevně věříme, ţe budeme obohaceni i tentokrát a snad budete obohaceni i vy. Pán vám ţehnej a opatruj vás. I my se těšíme na setkání s Tabačanovými a moţná jsme dost zvědaví!?  Ptala se Dagmar Kalvachová Pol. Nezapomeňte si poznamenat do svých diářů:

4. května

seznámení s Tabačanovými při nedělní bohosluţbě se křtem a slavením Večeře Páně

1. června

volba druhého kazatele sboru při členském shromáţdění (bezprostředně po nedělní bohosluţbě) účast plnoprávných členů sboru nutná

7

Cesta k Bohu Martina a Jindřišky Tabačanových br. MARTIN Vyrůstal jsem v typické rodině minulého reţimu a byl jsem „typickým“ dítětem této éry, pln víry v soudruhy Lenina a Stalina. Nepamatuji se, ţe by kdokoli z našeho „klanu“ kdy hovořil o Bohu, natoţ aby byl člověkem upřímně věřícím. Jsou to věci, o kterých se u nás nikdy nemluvilo. Pro mne byl obrazem křesťanství pouze římský katolicismus – takţe mohutné divadlo jako „finta na diváky“. Nerozlišoval jsem mezi křesťany a divochy "křepčícími" okolo ohňů. Všichni jsou jedna pakáţ vhodná pouze na lynčování. Svým prehistorickým praktikám nutí věřit ostatní a uvádějí je tak do závislosti a strachu. Obraz středověkého mučení ve jménu Boţím byl dostatečným motivem pro lynč. Jak vůbec můţou tito lidé ještě ţít? To jim to váţně není blbý!? Vţdyť musí vidět, ţe vše je překonáno, my sami jsme se stali bohy! Kdo je víc neţ my! … Moţná někteří mimozemšťani, ale to přeci, to přeci nejde, abychom se museli pokořit před něčím takovým. Choroba zvaná křesťanství, která je stejně neléčitelná jako třeba skleróza, byla pro mne tedy doménou pouze několika mála jedinců. Tímto jsem viděl otázku víry jako uzavřenou, neboť jak zpívá Werich s Voskovcem: ţivot je jen náhoda a bez ní ţivot není… První setkání s vírou bylo na střední škole. Uţ ani nevím, kdy přišel do třídy místní katolický farář a povídal nám o svém ţivotě s Pánem, a co to vlastně znamená věřit v Boha. Z celé hodiny mi v hlavě zůstala věta: „Kaţdý je věřící, někdo si to přizná a někdo ne. Já věřím, ţe Bůh existuje a vy třeba věříte, ţe Bůh není. Pořádně jsem se střetl tváří v tvář s věřícími, tj. s mládeţí CB v Horní Krupé, díky osobnímu kontaktu. Byl jsem velice rychle vyveden z omylu, ţe křesťan = člověk dokonalý, bez chyb, upjatý, no prostě „suchar“. Poznal jsem, ţe jsou to lidi jako já, plní problémů a i něčeho, co nemám. Postupně jsem začal chodit na společná setkání a mohl slyšet o Bohu pravidelně. Tak asi rok na to jsem opouštěl cestu vedoucí k Bohu a vydal se po vlastní „dálnici“. Další dva roky jsem proţil mimo. Tato doba osobních proher a pádů mě znovu

8

přivedla k Bohu a donutila činit pokání, neboť jsem musel konečně uznat před Bohem svůj duchovní bankrot. Mé obrácení neprobíhalo najednou, ale trvalo déle. Poslední krok, který jsem cítil, ţe mám učinit, bylo jít za mou maminkou a poprosit ji za odpuštění. Byl jsem povzbuzován Pánem, ale nenacházel jsem odvahy. Najednou přišel zvrat a já místo povzbuzení dostal slova zatracení (Jr 30,11b). Projel mnou strach z „jícnu pekelného“ a já se na místě otočil (to otočení bylo v Brně a já z „fleku“ jel k nám do Brodu) a šel jsem ji vyhledat. Byl to poslední krok, který jsem učinil k zdárnému konci. Kdyţ tak nad tím přemýšlím, tak u mě nastala jedna velká změna a od té se odvíjí vše ostatní. Je to celkové překopání ţebříčku hodnot. Na první místo se dostal v mém ţivotě Kristus. S ním přichází také ruku v ruce i pokoj, který proţívám. Já nevím, co mě čeká nebo jak co dopadne, ale můţu mít pokoj v srdci a jistotu Boţí pomoci a přítomnosti. Získal jsem také cíl pro svůj ţivot. Můţu říct, ţe teď vím, kam spěji a kde je meta mého ţití. V době, kdy jsem ţil bez Boha, by se mnou vydrţel pouze málo kdo, ale díky Pánu se toto neustále mění. Dá se říci, ţe jsem neustále v procesu. Jak to hezky vyjádřil náš kazatel (Petr Grulich), který mi pověděl: „Martine, ty jsi muţ dvou tváří. Zdá se mi, ţe nosíš masku, za kterou se skrývá tvé pravé já. A myslím si, ţe se jí musíš zbavit.“ Docela dobře to vystihoval i verš 2K 6,12. Učím se být pokorný nejen před Bohem, ale také přijímat v pokoře druhé lidi. Nemohu ale říci, ţe by mi má víra jenom dávala nové a skvělé věci. Byl jsem také ochuzen. Díky krokům, které jsem učinil ve víře, jsem naráţel a stále naráţím na nepochopení u lidí, ke kterým mám blízko. A někdy nás to velice drasticky oddaluje. To, co já chápu jako kroky podporované tím primárním v mém ţebříčku hodnot (Bůh), oni nedokáţou pochopit. Na vrcholu jejich stupnice totiţ není Bůh, ale něco jiného. A to je ta nejzákladnější změna oproti mému ţivotu před obrácením. s. JINDŘIŠKA Moji rodiče do ţádné církve nechodili a nechodí, ale díky mamince jsem jako malé dítě mohla slyšet, ţe existuje Bůh, který vše stvořil a mohu se k němu modlit. Nevěděla jsem nic o Pánu Jeţíši, o jeho smrti za hříchy člověka, ani o blízkém a osobním vztahu s Bohem. Po revoluci, ve druháku na gymnáziu, jsem začala s dalšími studenty chodit na zajímavé přednášky do kostela. Mluvilo se tam o věcech, které nás zajímaly – o partnerských vztazích. Po jednom setkání jsme se s kamarádkou daly do diskuse s tím přednášejícím knězem. Ptaly jsme se ho na nějaký názor, moc jsme s ním nesouhlasily a on nám řekl, ţe zná pravdu. To nás hrozně rozčílilo. Taková troufalost!!! Nevím, jak to ten kněz myslel – moţná i tak, ţe Bůh je pravda a on se s ním zná. Ale mne osobně to hodně přimělo přemýšlet nad tím, jak to je s pravdou. Vnímala jsem, ţe všude kolem je velký chaos – na všechno se dalo najít tisíc názorů – ale který je ten správný a pravdivý? Touţila jsem se rozhodovat správně, podle dobrých zásad, které jsem i sama vnitřně cítila, ale nevěděla jsem, na čem to postavit. Touţila jsem po řádu. Chyběl mi neotřesitelně pevný základ. Druhá věc, která mě trápila, byl pocit viny. Jako kaţdý druhý teenager jsem byla dost ostrá

9

na rodiče, ale kaţdý konflikt mě hodně mrzel i trápil. Věděla jsem, ţe někdy jednám sobecky, ale nevěděla jsem, co budu dělat, kdyţ zůstanu pořád stejně zlá. O rok později přišli na hodinu občanské nauky lidé z Církve bratrské, mluvili o své víře a nabídli setkávání s povídáním o Bibli. Na těchto setkáváních jsem se poprvé dozvěděla a porozuměla tomu, proč Jeţíš ţil, umřel a byl vzkříšen. On mohl vnést do mého ţivota řád a taky odpuštění. Po několika měsících jsem se opakovaně modlila, aby mi Pán Bůh odpustil hříchy, a aby přišel do mého ţivota. Ale nedělo se nic. Jednou jsem zašla na setkání mládeţe CB a tam jedna dívka říkala, ţe pro ni bylo neskutečně těţké říct: „Pane Jeţíši, vezmi si můj ţivot.“ Mně to připadalo lehké, však jsem to uţ řekla v modlitbě mockrát, ale doma jsem nad tím musela potom přemýšlet. Došlo mi, ţe má slova neměla obsah, byla prázdná a Bůh nebere váţně, co nemyslíme váţně. Došlo mi, ţe ta věta znamená: „Dávám ti svůj ţivot ve všech chvílích – ať budu muset jít kamkoli (třeba kam nebudu chtít) a dělat cokoli (třeba co nebudu mít v plánu). Ţe nebudu sama řídit svůj ţivot. Ţe někdo další ho bude ovlivňovat. Ale zas na druhou stranu ho dávám BOHU a ten je dobrý a má mě rád.“ V té chvíli jsem se znovu modlila, aby Bůh přišel do mého ţivota a Bůh přišel a já se mohla ocitnout v Boţí náruči, čistá a milovaná. Po dvou letech ve sboru jsem začala vnímat, ţe bych chtěla Bohu být aspoň malou pomocí a modlila jsem se za sluţbu, kterou by mi svěřil. Některé modlitby jsou vyslyšené coby dup :-) Asi za tři týdny za mnou přišel jeden bratr starší, ţe se chystá rozjet práci s dorostem a byl by rád, kdybych mohla při tom pomáhat. Ve stejné době jsem byla pokřtěná a stala jsem se členem CB. Po 15 letech ţivota s Bohem mohu říct, ţe jsem moc ráda, ţe je to Bůh, kdo se o mě tak dobře stará (i kdyţ někdy tu péči nedokáţu hned vidět a dobře pochopit) a snaţí se mě vést k dobrým rozhodnutím a ţivotu, kterým nebudu ubliţovat ani sobě ani druhým. Bůh, který mi odpouští, kdyţ se mi to všechno nedaří, a ten, kdo přináší do ţivota naději pro budoucnost, která se mi lidskýma očima někdy nezdá být čitelná a dokonce ani růţová. Nehledě na to, ţe se těším do nebe.

10

Pozvánka na výlet Neděle 18.5.2008 - odpolední výlet na kolech a auty Kdy:

v neděli 18.5.2008 odpoledne (12.45 – 19.00)

Jak a kam:

osobními auty a na kolech do Heřmanova Městce (zajímavý doprovodný program)

V kolik:

odjezd na kolech ve 12.45 hod. od Archy, nebo individuálně odjezd auty ve 13.00 od Archy nebo individuálně

Trasa: cyklistická oblíbená – po cyklostezce podél Labe pod svítkovský most a dále na Srnojedy, Lány na Důlku – vlevo směr Choltice do Kokešova, kde bude sraz na parkovišti u hlavní silnice do Přelouče. Kdo jede autem z Pardubic směr Přelouč, tak zahne na křiţovatce v Kokešově doprava (doleva je směr Choltice). Zde v Kokešově (11 km) srocení ve 13.30 – 13.45 hod. a přírodní občerstvení u Čivické studánky v lese u kapličky. Ve 13.45 pokračujeme směr Choltice přes Bezděkov – před Cholticemi odbočíme vlevo na silnici č. 342 směr Heřmanův Městec. Ve Svinčanech odbočíme vpravo z hlavní (prakticky jedeme rovně) na Horní Raškovice – rozhledna Barborka (9km/celkem 20km) – dřevěná, 14 m vysoká 14.20 – 15.00 se rozlíţíme (nebude-li pršet uvidíme Ţelezné hory, Orlické hory, Krkonoše a Polabí), pokocháme se krásnou přírodou a posvačíme! Pokračujeme do Heřmanova Městce (4km/24km) – zde v 15.20 – 16.30 hod. prohlídka synagogy a ţidovského hřbitova. Potom ještě procházka po zámeckém lesoparku a v 17.30 - 18.00 odjezd do Pardubic. Zpáteční trasa: od zámku zpět kolem synagogy směr Klešice, Jezbořice, Čepí – zde vlevo, Starý Máteřov, Popkovice, Svítkov, Pardubice - cca 18 km Návrat do Pardubic: v 18.30 – 19.00 hod. Informace pro řidiče: Na přiloţený seznam na nástěnce napište počet volných míst, které dáváte ve svém autě k dispozici pro ty, kteří by rádi jeli s námi Návrh ke zváţení: Vzhledem k tomu, ţe v Heřmanově Městci musíme být nejpozději v 15.15 (kvůli otevírací době v synagoze) musíme vyjet brzy po obědě (12.45). Navrhuji proto uskutečnit jednoduchý společný oběd v Arše, abychom se nezdrţovali vařením doma a přejíţděním sem a tam. Je to hlavně na sestrách, zda ano.

11

Výlet do Heřmanova Městce - co cestou navštívíme Kokešov – kaple s blízkou Čivickou (zázračnou) studánkou: toto místo jsme navštívili jiţ při výletu do Choltic. Všechny potřebné informace si přečtete na místě samém. Rozhledna Barborka – mezi obcí Svinčany a Heřmanovým Městcem se nachází 14 m vysoká, dřevěná rozhledna, otevřená v roce 2004. Z výšky ochozu v 10 metrech můţeme za příznivých podmínek vidět Polabí, Ţelezné hory, Orlické hory a Krkonoše. Název Barborka je odvozen od sv. Barbory- patronky horníků. V blízkém okolí se těţil dříve velice kvalitní kámen na mlýnská kola a kameníci v lomech patřili do cechu horníků. Heřmanův Městec – město na severním úpatí Ţelezných hor s 5000 obyvateli zaloţil asi v roce 1280 Heřman z Lichtenburku. První zmínka o městě je z roku 1325 v Zemských deskách trhových. Městcem procházela známá Trstenická stezka z Moravy do Prahy a tak se město stalo obchodním centrem širokého okolí. Obchodnímu rozvoji přispělo od 15. století také velké ţidovské osídlení. Největší počet ţidovských obyvatel byl kolem roku 1849 – asi 840 osob. K majitelům města patřili Jan Městecký z Opočna, Trčkové z Lípy, Andělové z Ronovce, Ţerotínové, Berkové z Dubu, Šporkové a Kinští. O rozvoj města se nejvíc zaslouţili Šporkové, za nichţ se začalo stavět z kamene a byl rozšířen zámek a v čistě gotickém slohu postaven na náměstí kostel sv. Bartoloměje, s bohatou freskovou výzdobou (kulturní památka přesahující rámec regionu). Ţidé si zde vybudovali synagogu a za zámkem byl zaloţen rozsáhlý zámecký park. Od roku 1828 bylo město v drţení Kinských, kteří zde zřídili nemocnici, vystavěli hřebčín a rozšířili zámek i park do dnešní podoby. HM byl prvním městem, kde se hrála v Čechách kopaná – přivezl ji hrabě Kinský z Anglie. V roce 1942 byli z města odvezeni poslední ţidovští obyvatelé do koncentračního tábora a tím skončilo ţidovské osídlení v Heřmanově Městci. Po různých peripetiích byla bývalá synagoga po revoluci zrekonstruována i s budovou bývalé ţidovské školy a v roce 2001 slavnostně otevřena. Tato synagoga na dnešním místě stojící, vznikla v roce 1760 za majitele panství Jana Václava Šporka. Přilehlá budova školy byla postavena v roce 1862 a ţidovská škola zde byla do roku 1909. Za hitlerovské okupace byla synagoga zrušena, vybavení odvezeno do Ţidovského muzea v Praze a budova slouţila jako sklad německé armády. V roce 1947 koupila oba objekty Českobratrská církev evangelická a jako modlitebnu vyuţívala školu. V synagoze byl sklad různých firem. V roce 1986 odkoupilo oba objekty město a jejich záchrana po roce 1989 přišla na poslední chvíli. Ţidovský hřbitov – patří k nejzachovalejším a nejstarším ţidovským hřbitovům v Čechách. Rozloha je 4000m2 a v 21 řadách nestejné délky je 1077 náhrobních kamenů většinou pískovcových. Zámek a park v anglickém slohu – zámek stojí na místě bývalé tvrze, která je od roku 1591 nazývána uţ zámkem. V roce 1784 byl zámek přestavěn hrabětem Šporkem a dostal přibliţně dnešní podobu. V letech 1945 – 1948 byl zámek letním sídlem ministerstva zahraničí a několikrát zde pobýval i Jan Masaryk. Od roku 1952 je v zámku umístěn Domov důchodců hl. města Prahy. Park byl zaloţen Šporky v roce 1784 z bývalé obory s rybníky a stoletými duby. Rice V.Lukáš 12

POZOR!!! MIMOŘÁDNÉ SLEVY V KNIHKUPECTVÍ ARCHA!!! Doprodej magnetofonových kazet a CD nosičů. Neváhejte a navštivte knihkupectví Archa. Hodně kvalitní muziky za málo peněz!

Setkání žen v Arše Bylo pro nás velkým potěšením, ţe jsme mohly dne 6. 4. 08 přivítat na dalším setkání ţen nejen našeho hosta br. kazatele Samuele Jindru, ale také ţeny všech věkových skupin. Především jsme byly potěšeny účastí ţen, které nejsou pravidelnými návštěvníky našeho společenství. Sešly jsme se v malém sále Archy, kde jsme v příjemném prostředí a při dobrém pohoštění naslouchaly bratru kazateli, který odpovídal na naše otázky. Dozvěděly jsme se o jeho rodinném zázemí, které ho formovalo, o jeho povolání do sluţby i jeho zápasech a osobním ţivotě s Bohem. Ve chvíli, kdy nám vyprávěl o svém denním rozvrhu a pracovní náplni, tak většina ţen kroutila hlavou nad tím, jak to jen můţe zvládnout. Velmi jsme si váţily toho, ţe byl ochoten a nebál se přijít mezi zhruba 40 ţen. Moţná ani netušil, jak silný atak ho čeká, kdyţ musel odpovědět na otázku, kdy koupí své manţelce kobereček do obýváku. Koberečky v bytě jsou totiţ asi jedinou věcí, na kterou má se svojí ţenou Hankou jiný názor. Ve chvíli, kdy dostával rady a argumenty, které jeho teorii vyvracely, bylo mně jej opravdu líto. Proto jsem byla vděčná sestře Viktorce, která se ho zastala a tento dotaz taktně smetla se stolu. To nejlepší jsme mohly slyšet nakonec, kdy jsme slyšely svědectví o tom, jak se br. kazatel setkává s Bohem a jaké zakouší chvíle v Boţí přítomnosti. Děkujeme všem zúčastněným, kteří svojí přítomností vytvářeli pěknou atmosféru, a zároveň chceme pozvat všechny ţeny na další setkání, které bude 7. 6. 08. Dagmar Kalenská

Vše nejlepší! V květnu oslaví narozeniny Kalvachová Dagmar Dub. Kotas Petr ml. Vopelák Ladislav

55 let 25 let 80 let

Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spása! Žalm 18,47 13

Akce v dubnu až v červnu 27.4. 28.4. 29.4. 4.5.

6.5. 8.-11.5. 11.5. 17.5. 18.5. 20.5. 23. - 24. 5. 25.5. 1. 6. 8.6.

Modlitební setkání Pracovní staršovstvo Alfa Bohosluţba s vysluhováním VP, křtem a sluţbou br. Martina Tabačana 15.00 Setkání vedoucích Awany, besídek, dorostu a mládeţe s kazatelem 18.00 Alfa Sjezd mládeţe v Havlíčkově Brodě 9.00 Bohosluţba se sluţbou bratra kazatele Jana Drahokoupila 19.00 18.00 18.00 9.00

Awana - biblický kvíz - celostátní soutěţ Sborový výlet na kolech a auty do Heřmanova Městce 18.00 Pracovní staršovstvo Celostátní konference CB s volbou předsedy a tajemníka 19.30 Modlitební staršovstvo 9.00 Bohosluţba a následné členské shromáţdění s volbou 2. kazatele sboru bratra Martina Tabačana 9.00 Bohosluţba s vysluhováním VP a sluţbou bratra kazatele Daniele Kvasničky

14

Sbírky kasa vestibul 3 550,00 Kč účelové sbírky na splácení dluhu 2.3.2008

9.3.2008

7 732,00 Kč

15 275,50 Kč

16.3.2008

23.3.2008

30.3.2008

3 152,00 Kč

5 926,00 Kč

3 454,50 Kč

6.4.2008

13.4.2008

20.4.2008

6 614,50 Kč

4 768,00 Kč

5 141,50 Kč

Služby CB tel. 466 415 226

(půjčování knih vţdy po shromáţdění)

Irena Hambálková Eva Heinová

Audio půjčovna

Daniela Střihavková

tel.

Prodej knih a hudby Kavárna

Dagmar Kalvachová Dagmar Kalvachová

tel. 466 412 210 tel. 466 412 210

Kurzy Alfa Awana klub Práce s dorostem Schůzky mládeţe Evergreeni Chválící skupinka Správce budovy Kancelář sboru, pokladník Varhanní doprovod

Martin Hambálek Radomír Kalenský Daniel Čapek Tomáš Jeníček Marek Kalvach Petr Kalvach Pavel a Marie Kampovi Marie Kampová Daniel Chráska

tel. 466 415 226 tel. 466 648 082 tel. 777 040 730 tel. 603 103 734 tel. 736 466 891 tel. 777 043 356 tel. 732 157 375 tel. 732 157 375 tel. 466 412 253

Knihovna

(půjčování MC vţdy po shromáţdění)

15

Pravidelná setkání NEDĚLE

modlitební chvíle bohoslužba bohosluţba

08:00 hod. 09:00 hod. 09:15 hod.

Archa, kavárna Archa, velký sál Kvasín

ÚTERÝ

Kurz Alfa

18:00 hod

STŘEDA

biblická hodina

18:30 hod.

Archa, malý sál

ČTVRTEK

Awana klub biblická hodina

17:00 hod. 18:30 hod.

Archa Kvasín, sudé týdny

PÁTEK

dorost

16:30 hod.

Archa, klubovna

SOBOTA

mládeţ

18:00 hod.

Archa, malý sál

tel. 466 412 210 [email protected]

NEDĚLE

Evergreeni

18:00 hod.

Archa, klubovna

www.cb.cz/pardubice

Číslo účtu sboru CB Pardubice 1201277369 / 0800 Konstantní symbol 558 Variabilní symbol Při úhradách pouţívejte prosím jako variabilní symbol své rodné číslo datum narození (bez čísla za lomítkem), před které uvedete toto dvojčíslí podle druhu určení platby: diakonie sbírky, příspěvky, desátky splátky dluhů ARCHY úhrada akce mládeţe úhrada tábora AWANA úhrada tábora dorostu zahraniční misie úhrada Awana klubu

49........ 68........ 78........ 33........ 11........ 22........ 55........ 66........

Církev bratrská Pardubice Archa Lonkova 512 530 09 Pardubice

Kazatel Samuel Jindra tel. 723 929 999 [email protected]

Starší sboru Pardubice Dušan Beníšek tel. 603 399 349 Radomír Kalenský tel. 606 788 791 Pavel Kamp tel. 466 412 210

Sborový list. Vychází jako občasník sboru Církve bratrské v Pardubicích. Všechny připomínky, podněty a nápady či modlitební předměty adresujte prosím redakci Sborového listu: Samuel Jindra [email protected] Dagmar Kalvachová Pol. [email protected] Pavlína Kalvachová [email protected] Grafická úprava Markéta Chmelová [email protected]

Petr Kotas tel. 602 309 227 Vladimír Lukáš tel. 602 482 914 Jaroslav Ţítek tel. 466 263 749

Uzávěrka příštího čísla 25. května 2008.

Kvasín

Náklady na vydání tohoto čísla činí asi 10 Kč.

Zdeněk Šenkýř tel. 469 666 966

16