SBOROVÝ DOPIS
strašnického sboru Českobratrské církve evangelické listopad 2015
ADVENTNÍ
… někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly. Žd 13,2 1
E
DITORIAL
Irena Chlebounová
2
O
BSAH
Milí přátelé! Jsme v očekávání? Jak vypadají naše přípravy na „velký návrat“? Využíváme čas na změnu? Tak se ve své úvaze ptá náš nový vikář Martin Sabo. Prorok Jeremiáš to viděl černě už ve své době, a to žádný advent nezažil: „Můj lid vyměnil svou slávu za to, co není k užitku. … Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží.“(Jr 2,11 a 13). Tak doufejme, že nám blížící se adventní čas neproteče mezi prsty. Vánoční slavnost s dětským divadlem z pera Jiřího Slouky se uskuteční 20. 12. 2015. Sborový dopis vám umožní nahlédnout do strašnického podzimního dění. Najdete v něm vzpomínku Ivany Kubiasové na víkend strašnického a smíchovského sboru v Chotěboři, zamyšlení Jana Součka nad proměnou pátečních setkání v „Pátečníky napříč generacemi“ nebo pozvání Bohdana Pivoňky do žlutého pokoje, kde si můžete prohlédnout výstavu obrazů Jany Pivoňkové. Pavel Klinecký nás informuje o květnovém zasedání synodu ČCE a s ním spojené volbě nové synodní rady. Také vyšel vstříc nám zvědavým, leč ostýchavým, a zeptal se za nás naší nové kostelnice, Dany Rotkovské, na co ráda vzpomíná, jaké to bylo v Libčicích nad Vltavou a co ji vedlo ke studiu teologie. Jaký máme výhled do nového roku? V kalendáriu najdete termíny lednových koncertů, jejichž přípravu si vzal tentokrát na starost Ondřej Scholz. Návštěvníci si mohou vybrat, zda chtějí slyšet rodinné kvarteto, smíšený pěvecký sbor nebo varhanní duo. Doporučujeme přijít víckrát a poslechnout si vše. Zároveň myslíme s vděčností na krásně moderované a profesionálně připravované koncerty minulých let. Naše díky nemohou vyvážit starosti, které jsi s organizací koncertů měl, Honzo Balcare, ale určitě Tě těšila ta úžasná atmosféra, kterou jsi pro strašnický sbor a jeho přátele každoročně po tři lednové neděle vykouzlil. Na takové chvíle se nedá zapomenout. Děkujeme!!! Držíme palce Ondřejovi, protože laťka je nastavena vysoko, a jsme moc rádi, že se toho nezalekl a do organizace koncertů se pustil. „Věřím, a proto jdu do toho“, říká si také Marta Hálová a hledá dobrovolníky do projektu Pražského seniorátu, který má pomoci bezdomovcům na Hlavním nádraží v Praze. Více najdete v jejím příspěvku. Vám ostatním přejeme s redakční radou zajímavé, ničím nerušené počtení a na důležité věci soustředěný, ničím nerušený advent.
Editorial ............................ 2 Irena Chlebounová Adventní zamyšlení ........... 3 Martin Sabo Církev od podlahy k výšinám – rozhovor Pavla Klineckého s Danou Rotkovskou ............. 4 Těžký život vánoční – pozvánka na dětské vánoční divadlo ................................ 5 Jiří Slouka Pozvání do žluťásku ........... 6 Bohdan Pivoňka Lednové koncerty ............... 6 Ondřej Scholz Sborový víkend v Chotěboři ......................... 7 Ivana Kubiasová Synodní rada ČCE ............... 8 Pavel Klinecký Páteční setkání ................... 8 Jan Souček Zpráva z konventu .............. 9 Ladislav Janeček Pomoc bezdomovcům ...... 10 Marta Hálová Sbírka potravin ................ 10 Jana Potočková Krabice od bot – aneb děti darují dětem ..................... 11 Pavel Hanych Kalendárium .................... 12 Pavel Klinecký, Alena Němcová Pravidelná setkání ........... 12
A
DVENTNÍ ZAMYŠLENÍ „Amen, přijď, Pane Ježíši!“ Zj 22,20
Život našich kamarádů se nedávno radikálně proměnil. Bydleli v Praze a najednou se rozhodli Pra hu opustit. Vždycky měli rádi přírodu a výlety, hory. Praha jim najednou připadala malá a stísněná. Chtěli klid. Chtěli změnu. Proč? Protože byli v očekávání. Ano, tehdy to ještě nebylo vidět. Ale ná znaky tu byly. Michal časem našel práci v Hradci a začali plánovat stěhování. Vyhlídli si podnájem. Všechno klaplo a s majitelem si plácli. Na konci léta jsme se s nimi loučili. Piknikem. Magda měla krásné bříško a bylo jasné, proč ty fofry. Najednou byli pryč. Před měsícem jsme je navštívili. Taková normální kontrola. Upřímně, byli jsme zvědaví, jak se mají. Nové město, zaměstnání, nový byt a nový pokojíček pro očekávaného Jeníčka. Postýlka, oblečení, hračky. Zkrátka, bylo vidět, že jsou připraveni. Oba vypadali šťastně. Aby ne. Vždyť je čeká nové dobrodružství. Už začalo, a přece ještě ne. Devět měsíců očekávání už bylo dávno pryč a pořád nic. Jeníček si dával načas. Bylo vidět, že se na něj opravdu těší. Ale. Už to bylo dlouho. Magda byla sice radostná, ale unavená a netrpělivá. Už aby to bylo. A ono pořád nic. Vstupujeme do adventní doby, do doby příchodu, očekávání. Magdě a Michalovi připadalo jen těch několik dnů po termínu jako věčnost. Nemohli se dočkat. Jejich radost se měnila v netrpě livost. To je krásně lidské. I my jsme v očekávání. Jsme? Ne, opravdu se ptám. Jsme v očekávání druhého příchodu Pána Ježíše? Ptám se proto, že se mi někdy zdá, že nejsme. Snad jsme i byli. Ale to bylo dávno. A on prostě nepřichází a nepřichází. Myslím, že po těch dvou tisíciletích jsme již zapomněli být od radosti netrpěliví. Zůstala jenom únava. Už je to čekání dlouhé. A je opět advent. Opět čekáme. Další čtyři neděle. Když mu to trvalo tak dlouho, tak tento advent asi taky nepřijde… Ale co když ano? Co když právě teď je ta doba? Co když se právě teď naplňuje čas? Co když přijde? U čeho by mě zastihl? U čeho by mě našel? Při čem by mě přistihl? Jak nenávidím bratra? Jak jsem rozhádaný s rodinou, s přáteli, s kolegy? Jak nechci odpustit? Jak koukám na stránky pro „dospě lé“? Jak podvádím manžela, manželku? Jak…? A tu si to klidně doplňte. Co bych mu asi řekl? Jak bych reagoval? Magda s Michalem byli v radostném očekávání a využili těch devět měsíců na změnu. Totální změ nu. Chtěli být připravení nejlépe, jak bylo možné. Měli totiž do poslední chvíle před očima ten dar, který přicházel, ale ještě tady nebyl. Jeho přítomnost vnímali, ale ještě ho neviděli. A co my? Jak jsme na tom? Jak vypadají naše přípravy na velký návrat? Využíváme daný čas na změnu? Na lás ku, na odpuštění, na věrnost, na … Jeníček se včera narodil. Díky Bohu za něj. Dočkali se. I my se dočkáme. Buďme připravení, vytrvalí a hlavně očekávejme jeho příchod s radostí. „Amen, přijď, Pane Ježíši!” (Zj 22,20). Martin Sabo 3
C
ÍRKEV OD PODLAHY K VÝŠINÁM ... Rozhovor s Danou Rotkovskou
Dano, my jsme se vídali na fakultě a v Husově bohosloveckém semináři, vzpomínáš? Byla jsi, myslím, o rok výše než já, v ročníku se strašnickou Jindřiškou Pokornou, provdanou Krpálkovou, pamatuji si to dobře? Byly to pro Tebe časy hezké nebo těžké?
Především v mnoha ohledech nesmírně objevné a podnětné, i když to bylo v době Husákovy nor malizace. Holka z venkova se z té šedi a provinč ních poměrů octla v 19ti letech v Praze. Ale rozhodující bylo samozřejmě prostředí na bo hoslovecké fakultě a v Jirchářích, kde jsme my přespolní mohli bydlet. Na to ráda vzpomínám: na otevřenost, s jakou spolu lidé mluvili, disku tovali, vyjadřovali se často i velmi ostře a kritic ky k názorům toho druhého, a přitom bylo vidět, že jim jde o společnou věc. Jsem vděčná za lidi, které jsem tam poznala: za výjimečná přátelství (Irena Škeříková), za odvahu a osobní statečnost mnohých z nich, za osobně blízké vztahy mezi některými profesory a námi studenty (především profesor Jan Heller). Tehdy jako by se v mém životě otevřely jakési dů ležité dveře. Do Strašnic přicházíš ze sboru v pražském seniorátu, ale nikoli z Prahy…, zavzpomínej, prosím!
Do Strašnic jsem se stěhovala z fary v Libčicích nad Vltavou. V libčickém sboru jsem strávila neu věřitelných 34 let. Je to naprostá výjimka. Není obvyklé, že duchovní zůstává tak dlouho na jed nom místě. Má to samozřejmě svoje rizika a úskalí. Ale také to pro mě znamená, že leckde patřím takzvaně „do rodiny“. Zapustila jsem tam kořeny hodně hluboko. Lidé ve sboru mi také byli velkou oporou v době, kdy jsem vážně onemocněla. První vrstevníci, které jsem na začátku ve sboru objevila, byli manželé Titěrovi, kteří se přistěho vali do Včelařského ústavu právě ze Strašnic. Borek se později stal kurátorem. A jejich rozrůstající se rodina pak na sebe „nabalovala“ další mladé rodiny ve sboru. Tak vznikla setkávání „třicátníků“ a na půdě sboru vyrostl i pěvecký sbor Scandula, který má dnes už 25 členů. Z toho je jen asi tře tina evangelíků, ale zpívat chodí všichni do „našeho“ kostela a nikdy nebyl problém zajet v adven tu zazpívat starouškům v krabčickém Domově odpočinku. Toho jsem si cenila. V Libčicích se také narodila dcera Johana, která teď dokončuje studium na vysoké škole. Libčice, to je typické maloměsto s dosti nechvalnou komunistickou minulostí a s pověstnou Šrou bárnou. Dnes je tam atmosféra úplně jiná, ale maloměstské poměry jsou tam pořád a to je mi 4
blízké. Jistě, lidé v sousedství si vidí do talíře, někdy se taky trochu pomlouvají, ale vědí o sobě, promluví spolu na ulici, a když je potřeba, taky si navzájem pomůžou nebo začnou nějakou společnou aktivitu… A tohle mi chybí. V anonymitě Prahy se cítím zatím trochu ztracená. Do Libčic jsi přišla odkud?
Do Libčic jsem přišla z Vinohrad, po krátkém vikariátu u seniora Bohuslava Otřísala. Ale svůj rodný sbor mám na Vysočině – toleranční sbor v Horních Dubénkách. Chtěla jsem tehdy po maturitě studovat farmacii, ale v té době přišel do sboru mladý manželský farářský pár, Jana a Pavel Kašparovi. A já jsem také pod jejich vlivem nakonec poda la přihlášku na teologii. … Teď si uvědomuji, že stále jen vzpomínáme na to, co bylo. K odchodu do důchodu to nějak patří – takové ohlédnutí. Ale snad bude časem ještě i něco nového, čemu se budu ráda věnovat. Nyní žiješ ve Strašnicích. Na porovnání je brzy, říkáš, tedy první dojmy?
První dojem je docela úlevné zjištění, že i v šedesáti člověk může leccos v životě změnit a nevnímat to jen jako ztrátu, ale také jako novou životní příležitost. Jsem ráda, že je to tak – také díky vstřícnosti, jakou mezi vámi ve Strašnicích zažíváme. Z farářky jsem teď kostelnice. Na otázky, co budu dě lat v důchodu, odpovídám, že to teď vezmu v církvi od podlahy. Nemám ráda velká slova, ale nejen farářství, ale i kostelnictví je služba. A když ji někdo vykonává tak jako ve Strašnicích sestry Potočkovy po dobu skoro 20 let, tak je to opravdu úctyhodné. Ale také to asi nějaký čas potrvá, než s nimi aspoň trochu „srovnáme krok“… Pomalu se rozhlížíme a vnímáme, že velké společenství žije přece jen trochu jinak než je to v malém a diasporním sboru: ve Strašnicích se děje řada zajímavých aktivit, lidé tu přijímají různé služby a mohou se navzájem vystřídat. A při bohoslužbách i pak na kruchtě se setkávají všechny generace. To ve venkovském sboru, ze kterého přicházíme, zdaleka není obvyklé. A farář má u všech generací respekt a autoritu. Těší nás, že do takového společenství teď mů žeme i my dvě patřit. ptal se Pavel Klinecký
T
ĚŽKÝ ŽIVOT VÁNOČNÍ
To bývá povzdech nejednoho z nás při každoroční honičce a nervozitě namísto tak toužebně vyhlíženého ztišení a soustředění. Ale je to i název letošního vánočního divadla, které děti z nedělní školy zahrají při bohoslužbách na čtvrtou adventní neděli, 20. prosince. Nejde jen o tu honičku, i když také. Ale jak těžké to teprve má autor vánočních her! Každý rok se hraje, každý rok by bylo dobré, kdyby děti předvedly zas něco nového. Jenže, co stále vymýšlet? Ne, to vážně není žádná idyla. Autor se nechává unášet inspirací, zkouší různé tradiční i netradiční scény a zas a znovu dochází jen k poznání, že idyla to opravdu není. Ale vtírá se otázka: může a má vůbec být? Vždyť už i tehdy v Betlémě to byl spíš průšvih… A přesto ty Vánoce stojí za to. Tak buďme zvědavi, jak nás o tom všem přesvědčí děti ve hře Jiřího Slouky s již známými i úplně novými písněmi na melodie Filipa Klineckého, pod zkušeným vedením Mileny Klinecké a za účasti tradičně sehraného strašnického týmu uči telů, muzikantů a vůbec „lidí kolem“. I když je to okolo Vánoc opravdu těžký život (kdy není?), je snad na co se těšit. Jiří Slouka 5
P
OZVÁNÍ DO ŽLUŤÁSKU
Paní Jana Pivoňková je ve vztahu k své tvorbě velmi skromná. Nerada o svých schopnostech mluví, odvolává se na to, že nemá vyšší akade mické vzdělání (v mládí navště vovala ateliér akademického malíře Josefa Š. Malečka a 3 roky docházela na střední výtvar nou školu na Hollarově náměs tí, v době pobytu na Vysočině se celá její rodina přátelila s aka demickým malířem Jindřichem Hegrem). Z kádrových důvodů nemohla studovat, vyučila se fo tografkou, posléze sloužila jako zdravotní sestra na Vysočině i v Praze. Její tvorba není tuctová. Ve Svratouchu jí pronikla Vysočina až do srdce, ale její tehdejší obrazy měly v sobě cosi zádumči vého, skrytý tušený až duchovní obsah, který nedovolil projít jen tak bez povšimnutí. V Praze žije od r. 1989 a úbytek vnějších přírodních motivů prohloubil zájem duchovní. Starý zákon jí poskytl dostatek motivů uchopených ovšem srdcem, žalmy barvitě zpřítomňují tematiku, která dopadá až do nitra osobnosti – a jsou výzvou: cítíš, že u Hospodina je pramen života? Vede Tě do zaslíbe né země, vnímáš pozvání? Jákobův zápas – zápasíš o život – a nevíš s kým. Dál třeba až dětská představa, jak Tě obklopují andělé, ze všech stran. Nebo: potěš se – pro Nejvyššího není žádná tma temná, světlo vítězí … Vernisáž se uskutečnila v pátek 6. listopadu. Pokud jste na výstavě ještě nebyli, přijďte se někdy podívat do žlutého pokoje. Bohdan Pivoňka
LEDNOVÉ KONCERTY 2016 17. ledna 2016
RODINNÉ KVARTETO, PĚRUŠKOVI Bach, Mozart, Paganini, Martinů aj.
24. ledna 2016
SMÍŠENÝ PĚVECKÝ SBOR PUNKT PŘI PRAŽSKÉ KONZERVATOŘI sbormistři Jiří Trtík, Alena Jelínková Tučapský, Lukáš, Kůrka, Janoška, Tomášek, Trtík
31. ledna 2016
VARHANNÍ DUO Veronika Zemanová a Ondřej Valenta Hesse, Merkel, Saint-Saëns aj. Sbor ČCE ve Strašnicích, Kralická 4, začátky v 17 hodin 6
S
BOROVÝ VÍKEND V CHOTĚBOŘI 25.-28. září 2015
V září jsme se již tradičně s naším sborem vypravili na víkend v Chotěboři. Tentokrát jsme si ho však mohli o jeden den prodloužit, neboť bylo v pondělí volno. Také s námi bylo několik členů smíchovského sboru. Předpověď počasí vypadala slibně, a tak jsme se mohli těšit na několik pěkných, i když již trochu chladnějších podzimních dní. Většinou svítilo slunce, jen v neděli nemělo dost síly prodrat se mezi mraky, ale žádný den nepršelo. Během pátku se sjela většina přihlášených a zbytek dorazil během soboty. Již v pátek večer jsme se seznámili s organizací víkendu a mohli jsme plánovat společný program. Tento rok se organizačních věcí ujala Alena Němcová a Pavel Klinecký. Mnoho let předtím se této službě věnovala Marta Hálová a my jí tímto velmi děkujeme. Také jsme museli řešit novou situaci, co se stravování týče. Vedlejší středisko Geofondu, kam jsme chodili na obědy, bylo zavřené. Vaření se tedy ujali Olinka a Ben Klinečtí a manželé Grejtákovi. Všichni jsme byli s jejich kuchařskými dovednostmi velmi spokojeni. O jejich kuchařském umění věděl kde kdo, ale vařit pro tak velkou skupinu lidí byla jejich premiéra a zvládli to na jedničku s hvězdičkou. Za slunečného sobotního dopoledne jsme se věnovali u kávy příjemným rozhovorům před jídelnou, sportovním výkonům při turnaji v nohejbalu a přípravě opékacích klacků k táboráku a jiným bohulibým činnostem. Po obědě se velká část skupiny vypravila na pěší výlet do pralesa Polom, kam se ovšem přiblížila společně auty. Někteří se přiblížili na kole. Cestou jsme našli i několik hub. Sobotní večer proběhl ve znamení táboráku a poté jsme se odebrali ke společnému zpívání a rozhovorům v jídelně. V neděli nám svým kázáním při bohoslužbách posloužil bratr farář Maroš Klačko ze smíchovského sboru. Během neděle byl poté volný program a večer jsme se opět sešli v jídelně při společném zpívání. Ještě v pondělí jsme se mohli těšit z krásného slunečného počasí, jen teplota vzduchu nám tvrdě dávala najevo, že podzim se nezadržitelně blíží. Některé děti to však neodradilo a běhaly po táboře nahé – vždyť přece svítí slunce, tak jako v létě! Po společném obědě jsme se věnovali úklidu střediska a vyrazili jsme zpět ke svým domovům. Ivana Kubiasová 7
Z
PRÁVA
Z KONVENTU
S
YNODNÍ RADA ČCE
Ve dnech 14. – 17. května 2015 se konalo 1. zasedání 34. synodu ČCE. (synod je čtyřletý, každý rok se koná jedno řádné zasedání, někdy i zasedání mimořádné.) Synod letos našel zajímavé „ubytování“, konal se ve sportovním prostředí, v Tyršově domě na pražském Újezdě, v budově České obce sokolské. Mají proto usnesení synodu sportovního ducha? Uvidíme. Jedním z prvních a jistě nejdůležitějším usnesením byla volba nové synodní rady, nejvyššího orgánu naší církve. Zvoleni byli: synodní senior Daniel Ženatý, dosavadní farář v Pardubicích a náměstek synodního seniora, synodní kurátor Vladimír Zikmund, kurátor sboru v Brně – Husovicích.
Náměstky synodního seniora se stali Pavel Pokorný (farář v Praze – Střešovicích) a Ondřej Titěra (Jablonec nad Nisou), náměstky synodního kurátora Jiří Schneider (Praha 8 – Střešovice) a Eva Zadražilová (Moraveč). Náhradníky z řad kazatelů pak Jan Keřkovský (Jihlava), Miroslav Pfann (Libiš) a Jiří Gruber (Brno I.), z řad laiků Miroslav Maňák (Brno – Židenice), Daniel Fojtů (Vsetín – Horní sbor) a Jaroslav Lacina (Krucemburk). Funkční období této synodní rady začíná 23. 11. 2015. Synodní rada bude ustanovena při bohoslužebném shromáždění v Praze dne 21. 11. 2015. Pavel Klinecký 8
V sobotu dne 7. listopadu 2015 se konalo ve Farním sboru ČCE v Praze 3 – Žižkov, Prokopova 1. řádné za sedání 55. konventu Pražského se niorátu za účasti volených zástupců všech 31 sborů. Za náš sbor se jednání zúčastnili Pavel Klinecký, Ladislav Janeček, Martin Řeháček a Martin Šubert. Vzhledem k tomu, že šlo o 1. řádné zasedání na období příštích šes ti let, bylo především nutno zvolit na toto období členy předsednictva konventu a seniorátního výboru. Členy předsednictva konventu se stali za duchovní Jiří Ort a Marta Zemánková, za laiky Matěj Cháb a Tania Kaminski. Jako náhrad níci byli zvoleni Matěj Opočenský za duchovní, Petr Turek a Tomáš Vo katý za laiky. V tomto složení se předsednictvo synodu hned ujalo své role při říze ní dalšího jednání konventu. Na pozici seniora pražského senio rátu byl navržen a poté naprostou většinou zvolen bratr Roman Ma zur, který obdržel 71 ze 79 hlasů. Stejný počet hlasů obdržela i ses tra Zdena Skuhrová, která se sta la na další období seniorátní ku rátorkou. V obou případech se vol ba setkala s velmi pozitivní odezvou přítomných. Dalšími čle ny seniorátního výboru se stali za duchovní Petr Firbas – 1. ná měs tek pražského seniora a již dříve zvolený 2. náměstek To máš Trusina. Prvním a druhým náměstkem seniorátní kurátorky se stal Daniel Heller a Tomáš
Fendrych. Náhradníky za duchovní jsou Lenka Ridzoňová a Pavel Kalus, za laiky potom Jan Mašek a Eva Potměšilová. Druhou částí konventu bylo projednání jednotlivých zpráv, kte ré všichni členové konventu obdrželi předem. K rozpravě byly předloženy tyto zprávy: - zpráva předsednictva o plnění usnesení 4. zas. 54. konventu, - zpráva seniorátního výboru pro konvent pražského seniorátu 2015, - zpráva seniorátního faráře pro mládež a poradních odborů, - zpráva pastýřské rady, - zpráva o činnosti seniorátního představenstva Jeronýmovy jednoty, - zprávy středisek Diakonie, - zpráva o hospodaření Pražského seniorátu, návrh rozpočtu na rok 2016, - návrh repartic pro rok 2016, - zpráva o revizích sborového hospodaření, - návrhy seniorátního výboru a sborů, - vyjádření konventu k navrženým změnám Církevního zřízení, - zpráva o činnosti faráře pro menšiny. Po rozpravě ukončil zasedání konventu bratr senior Roman Ma zur těmito slovy: „Za všechny své chyby a omyly se před tváří našeho společného Pána omlouváme a prosíme o odpuštění. Za všechnu spolupráci a podporu srdečně děkujeme všem sestrám i bratřím, stejně tak jako Pánu Bohu, který nás ve společné práci a službě vede a posiluje“. Ladislav Janeček
P
ÁTEČNÍ SETKÁNÍ
Po dlouhá léta se v páteční večery konala se tkání střední generace, je jichž náplní byly převážně přátelské rozhovory o nej různějších tématech, občas spojené s připomínkou ži votních výročí účastníků se tkání. Od letošního září se obsah pátečních večerů čás tečně proměňuje. Vzájemné sdílení v hovorech i nadále zůstává důležitou součástí setkávání, ale nově budou některé večery vyhrazeny pevně stanovenému pro gramu, o jehož přípravu pe čují Alena Němcová a Petr Kocna. Každý měsíc je tak nyní jeden pátek věnován úvahám o starozákonních prorocích, které připravuje Pavel Klinecký, další promí tání filmů a konečně třetí z pátků v měsíci s pevným programem je určen pro hosta, jenž účastníky se tkání seznámí se zajímavým tématem, jež je mu blízké. „Hostem“ nemusí být nutně člověk odjinud, nýbrž i pra videlný účastník pátečních setkání. A to nejdůležitější nakonec – setkání jsou nově otevřena všem zájemcům napříč generacemi. Všichni jsou vítáni – s programem pátečních večerů až do kon ce letošního roku se může te seznámit na webových stránkách našeho sboru. Jan Souček 9
CHCETE POMOCI?
P
OMOC BEZDOMOVCŮM
Z kázání v neděli 25.10.: „Věřím, a proto jdu do toho“.
Většina sborů v Praze se již zapojila do projektu Pražského seniorátu, který má alespoň trochu pomoci bezdomovcům na Hlavním nádraží. Jedná se o přípravu jídla – polévky či oblože ných chlebů. Protože je u nás ve sboru jen ma ličká kuchyň, příprava 40 litrů polévky je zatím nad naše možnosti. Připravovali jsme tedy čty řikrát obložené chleby. Co to znamená? Dvě osoby s autem nakoupí 12 bochníků chleba, ramu, 6 kg levného salámu a další suroviny. Na kruchtě již čekají další dobrovolníci, kteří vytvoří linku a mažou, obkládají … až vytvo ří 120 – 140 balíčků. Další dobrovolník naloží do auta vody, kelímky a dvě banánovky chle bů a vše odveze do parku před Hlavním nádra žím. Tam již čeká Pavol, bývalý bezdomovec, který má výdej na starost, a ukázněná fronta 100 až 120ti bezdomovců. Nejsou to lidé opilí nebo nevoňaví, tady stojí potichu lidé opravdu hladoví a osamělí. Každý rychle sní svůj příděl a nezbude po nich na zemi žádný pohozený obal. Zatím jsme vše nakupovali a organizo vali s Alenou Němcovou a s dalšími asi dese ti lidmi (zpočátku i s mládeží). V našem sboru je však málo lidí, kteří mohou přijít ve všední den po 14. hodině pomoci. Jsme ještě v práci, ve škole. Já si beru na ten den náhradní vol no. Máme na jaře pokračovat? Ano. Stačilo mi jednou vidět rozdávání v parku před Hlavá kem… Chtěla bych přes zimu vytvořit skupinu asi 10 až 12 šikovných lidí, kteří mají čas a chuť odpoledne přijít či přijet s autem. Jedná se o středy nebo pátky. Chcete pomoci? Marta Hálová 10
S
BÍRKA POTRAVIN pro potravinovou banku
„Potravinová banka“ shromažďuje darované potraviny a rozděluje je institucím, které se sta rají o lidi v nouzi (dětským domovům, azylovým domům, dalším organizacím, rozdělujícím po traviny potřebným lidem, osobám v krizi, lidem bez domova, zařízením pro mládež s hendike pem a dalším skupinám obyvatel ohrožených sociálním vyloučením, mezi jinými také i Diako nii ČCE). Náš sbor se k tomuto projektu připojil již něko lika sbírkami, při kterých se vždy vybralo kolem 75 kg nejrůznějších potravin. Pracovníci banky vyslovili dík za tuto formu podpory. Protože po traviny od nás jsou velmi rozmanité, nejčastěji doputují do azylových domů, kde poslouží ma minkám k přímé a barvité přípravě jídel pro je jich rodiny. Část sbírky je také nabízena bezdo movcům, ale ti spíše využijí pouze ty potraviny, které se nemusí vařit ani ohřívat, nejvýše zalít horkou vodou. Přinesené potraviny musí být TRVANLIVÉ, s datem spotřeby delším než 1 týden. SEZNAM SBÍRANÝCH POTRAVIN: Konzervy všeho druhu (paštiky, rybí, masové konzervy, hotová jídla), polévky (sáčkové, čín ské, do hrnečku), luštěniny, těstoviny, rýže, olej, mouka, cukr, sůl, krupička, kompoty, džemy, si rupy, čaje, piškoty, cereálie, cukrovinky pro děti, nápoje v obalech tetrapak (mléko, džusy apod.) Potravinová banka se nebrání dodání jakýchko li potravin včetně mléčných výrobků, masných výrobků či ovoce a zeleniny. Pro každý dar na jde uplatnění. DALŠÍ SBÍRKA SE USKUTEČNÍ 1. ADVENTNÍ NEDĚLI – 29. LISTOPADU Moc Vám všem děkujeme za Váš příspěvek a připojení k projektu Jana Potočková
K
RABICE OD BOT ANEB DĚTI DARUJÍ DĚTEM K VÁNOCŮM
Co je Krabice od bot Smysl akce je dvojí: obdarovat děti z chudších rodin pěkným vánočním dárkem (možná jediným, který o Vánocích dostanou) a děti ze zajištěných rodin učit solidaritě. Jak název napovídá, zákla dem je obyčejná krabice od bot. Tu děti s pomocí dospělých naplní vhodnými dárky a pěkně zaba lí. Krabice se doručí na sběrné místo. Odtud probíhá rozvoz krabic potřebným – zpravidla do tzv. sociálně vyloučených lokalit. Iniciátorem akce je farář pro menšiny Mikuláš Vymětal. Každý rok se na ní podílí i velké množství dobrovolníků. Záštitu a organizační podporu poskytuje Diakonie ČCE. Věříme, že akce Krabice od bot je jedním ze způsobů, jak překonávat rostoucí lhostejnost, až nevraživost vůči lidem, kteří se v naší zemi ocitli „na okraji“.
Jak se zapojit Zapojit se může sbor, nedělka, mládež nebo jiné společenství. Seznam sběrných míst, termíny, kontakty, nápady a další informace najdete na webovém portálu www.krabiceodbot.cz. Plakátek k vytištění můžete stáhnout na webové adrese http://www.krabiceodbot.cz/o-projektu/ke-sta zeni/. Abychom zajistili včasnou distribuci, pamatujte, prosím, na to, že krabice je třeba doručit na sběrná místa nejpozději v prvních prosincových dnech (konkrétní termíny najdete u jednotli vých míst na webu).
Krabice pro uprchlíky Vzhledem k aktuální situaci chceme také podpořit děti z uprchlických rodin zadržených na našem území. Distribuce dárků do tzv. detenčních zařízení je ovšem kvůli přísným bezpečnostním opat řením velmi komplikovaná. Sbírku pro děti uprchlíků proto organizujeme zvlášť. Pokud se chcete zapojit, kontaktujte prosím Mikuláše Vymětala (tel. 731 473 457). Pavel Hanych
11
V
ÁNOČNÍ A NOVOROČNÍ KALENDÁRIUM
29.11. 29.11. 19.12. 20.12. 24.12. 25.12. 26.12. 27.12. 31.12. 1.1. 3.1. 17.1. 17.1. 24.1. 31.1.
P
neděle neděle sobota neděle čtvrtek pátek sobota neděle čtvrtek pátek neděle neděle neděle neděle neděle
9.00 15.00 9.30 9.00 16.00 9.00 9.00 9.00 17.00 10.00 9.00 9.00 17.00 17.00 17.00
1. advent, bohoslužby s Večeří Páně 1. advent, sborové odpoledne Generálka divadla, společný oběd 4. advent, bohoslužby, dětská vánoční slavnost s divadlem Štědrý den, podvečerní bohoslužby Boží hod vánoční, bohoslužby s Večeří Páně Štěpána mučedníka, bohoslužby Bohoslužby Starý rok, podvečerní bohoslužby Nový rok, bohoslužby s Večeří Páně První neděle roku, bohoslužby s Večeří Páně Rozhlasový přenos bohoslužeb ze Strašnic Koncert – Rodinné kvarteto, Pěruškovi Koncert – Smíšený pěvecký sbor Punkt Koncert – Varhanní duo
RAVIDELNÁ SETKÁNÍ VE SBORU neděle pondělí středa středa středa čtvrtek čtvrtek čtvrtek čtvrtek pátek
9.00 17.30 14.00 16.45 18.00 16.00 18.00 19.30 19.30 19.30
Bohoslužby pro děti i dospělé „Bible pro dnešek“ (čtrnáctidenně) Setkání starší generace Výuka konfirmandů Večer mládeže Výuka mladších i starších dětí Křesťanská služba (1x měsíčně) Staršovstvo (1x měsíčně) Příprava učitelů Nedělní školy (1x měsíčně) Pátečníci napříč generacemi
SBOROVÝ DOPIS STRAŠNICKÉHO SBORU ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ Vydává Farní sbor ČCE, Kralická 4, 100 00 Praha 10, tel.: 274 811 226 Mail:
[email protected], web: http://cce-strasnice.cz/, facebook: Sbor ČCE ve Strašnicích Redakční rada: Irena Chlebounová, Jan Balcar, Ladislav Janeček, Petr Kocna, Jan Souček Foto: Petr Kocna, foto Synodní rady – Hugo Švec Bankovní spojení: Česká spořitelna, pobočka Praha 10 – Strašnice, Starostrašnická 47 účet č. 283574329 / 0800, IČO: 47 61 04 84
12
