Sborník ze slavnostní konference k 80. výročí KU v chovu prasat

Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě, Česká zemědělská univerzita v Praze, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně.

Historie a výhledy šlechtění prasat v České republice

Sborník ze slavnostní konference k 80. výročí KU v chovu prasat konané dne 7. června 2006 v Praze

2006

© STUPKA et al. 2006

2

ISBN 80-213-1501-6

CELOSTÁTNÍ KONFERENCE k 80. výročí KU v chovu prasat

Historie a výhledy šlechtění prasat v České republice

Konferenci pořádá: Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě, Česká zemědělská univerzita v Praze, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně.

3

Záštitu nad konferencí převzal ministr zemědělství ČR Ing. Jan Mládek, CSc.

4

Obsah Úvod Přednášející Osmdesát let kontroly užitkovosti a plemenářské práce v chovu prasat v České republice Matoušek V. Vývoj chovu ošípaných na Slovensku za 80 rokov Kováč L. Možnosti molekulární genetiky při šlechtění prasat Čepica S. Biotechnologie v chovu a šlechtitelství Petr J. Vize budoucího vývoje ve šlechtění prasat Pražák Č. Příspěvky ve sborníku Dlouhá cesta k soustavné plemenářské práci v chovu prasat Rozman J. Z historie budování a činnosti Velkovýkrmen Máčal J. Několik vzpomínek na počátky šlechtění prasat Moskal V. Činnost Výzkumného ústavu živočišné výroby při šlechtění prasat a tvorbě hybridizačního programu v České republice Pulkrábek J. Z činnosti výzkumného ústavu pro chov prasat v Kostelci nad Orlicí Čeřovský J. Činnost Katedry speciální zootechniky, úseku chovu prasat České zemědělské univerzity v Praze Stupka R. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích - Zemědělská fakulta katedra speciální zootechniky Matoušek V. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Ústav chovu a šlechtění zvířat, oddělení chovu a šlechtění prasat Čechová M. Ocenění lidé Firemní prezentace

5

7 9 11

59 81 93 103 117 119 147 153 155

161

163

165

169 181

6

SLOVO ÚVODEM Každá kulturní země si váží své historie. Nejinak je tomu s nejrůznějšími oblastmi lidského konání, ať už jde o činnost zájmovou, nebo organizovanou státními orgány. Počátky zvelebovacích snah v chovu prasat sahají do období Rakouska-Uherska, kdy měly převážně neorganizovanou podobu. Základem jakékoliv zvelebovací činnosti prostřednictvím cílevědomě usměrňované plemenitby je zjišťování a evidence užitkových vlastností, označovaná jako kontrola užitkovosti. V Čechách a na Moravě byly položeny základy úřední, tedy oficiálně organizované kontroly užitkovosti, v roce 1926. V letošním roce je tomu tedy právě 80 let. Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě, který navázal na činnost chovatelských organizací před rokem 1948 se rozhodl uspořádat k tomuto významnému výročí slavnostní konferenci, nad kterou převzal záštitu ministr zemědělství ČR pan Jan Mládek. Celé zemědělství za toto období prošlo celou řadou velkých změn s historickými milníky, jako druhá světová válka a okupace, kolektivizace zemědělství po roce 1948, až po reprivatizaci a transformaci po roce 1989. Každá radikální, revoluční změna má dopad i do šlechtění hospodářských zvířat a ve většině případů znamená zdržení a přerušení vývoje a často i určitou destrukci, ve srovnání se zeměmi, kde k podobným změnám nedošlo. Je proto spíše obdivuhodné, že náš genofond v chovu prasat má v současné době, v rámci nové sjednocené Evropy, konkurenceschopnou úroveň. Je to zásluha celé řady poctivých, vzdělaných a pracovitých lidí, kteří si zaslouží, aby jim bylo alespoň poděkováno. Při příležitosti této konference budou předána ocenění chovatelům, pracovníkům služeb, vědy, výzkumu, veterinárním lékařům i pracovníkům centrální sféry, kteří se v průběhu uplynulých let nejvíce zasloužili o současnou úroveň genofondu prasat v České republice. Konference není zaměřena pouze na hodnocení minulosti. Je také vhodnou příležitostí k pohledu vpřed a uvědomění si principů současného a budoucího vývoje, který doznává, obdobně jako v jiných oblastech života, zásadních změn. Většina změn je podmíněna, obdobně jako tomu bylo na počátku šlechtění plemen v Anglii 19. století, především pokrokem ve vědě a technice, který zcela jinak utváří poměry i v biologických disciplinách, kam šlechtění prasat především patří.

7

Součástí konference je i tento sborník, který obsahuje vedle hlavních referátů, v příloze i řadu příspěvků z historie chovu prasat. Jsou zde i některé pozoruhodné fotografie a dokumenty, z nichž za zmínku stojí např. potvrzení o původu z roku 1928, podepsané pozdějším profesorem vysoké školy zvěrolékařské, panem Pařízkem. Slavnostní konference je i místem setkání mnoha lidí, kteří se v uplynulých letech setkávali na aukcích plemenných prasat, či při jiných chovatelských příležitostech, místem vzpomínek na společně prožité zážitky a hodnocením uplynulé, ale i současné doby při vzájemných diskusích a debatách. Přál bych si, aby tento sborník byl pro starší účastníky slavnostní konference připomínkou na roky strávené ve službách zvelebovací práce v chovu prasat a pro mladší účastníky dokladem toho, že mají na co navazovat při přebírání štafety zajímavé a tvůrčí činnosti, kterou oblast šlechtění prasat bezesporu je. Ing. Čestmír Pražák, CSc. ředitel plemenné knihy SCHP, v.r.

8

Přednášející

9

10

11

OSMDESÁT LET KONTROLY UŽITKOVOSTI A PLEMENÁŘSKÉ PRÁCE V CHOVU PRASAT V ČESKÉ REPUBLICE Matoušek, V., Kernerová, N. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Rozvoj přírodních věd a techniky ve 2. polovině 19. století se příznivě projevil na rozmachu většiny odvětví zemědělství, včetně živočišné výroby. S růstem počtu obyvatel ve městech se zvyšovala potřeba živočišných produktů, z nichž významné místo zaujímalo vepřové maso a sádlo. Vyšší spotřebu těchto potravin bylo možno zajistit rozšiřováním stavů chovných prasat. V této době bylo však všeobecným zvykem, že se při výběru zvířat k chovu nepřihlíželo k užitkovým vlastnostem, ale hlavně k tělesným tvarům. Avšak výběr chovných zvířat jen podle jejich exteriérového posouzení nevyhovoval, protože ne vždy se zvířata, třeba i vynikajících tvarů, osvědčila jako užitková. Chov prasat na konci 19. století nedosahoval proto úrovně jiných zemí. Hlavní vinu na tomto vývoji nesla neschopnost pracovníků Českého odboru zemědělské rady systematicky pracovat na zušlechtění domácího prasete, neschopnost aplikovat zahraniční zkušenosti do našich poměrů a především důsledně jít za vytčeným cílem. Zatímco v Čechách chov prasat upadal (stavy byly v roce 1890 oproti roku 1860 o tři pětiny nižší, takže na 1 000 obyvatel připadalo pouze 57 prasat), v Uhrách se chov rozmáhal (na 1 000 obyvatel připadlo 1 065 prasat). Levná pracovní síla a ještě levnější krmení umožňovalo extenzivní velkochov prasat. Cílem chovu bylo odchovat levným způsobem běhouny a ty ve věku jednoho až jednoho a půl roku prodat. Jednoletý běhoun vážil na počátku výkrmu asi 50 kg. Vybraní běhouni byli krmeni do hmotnosti 180 – 200 kg a pak dodáváni na vídeňský, pražský a berlínský trh. Jen z jednoho akciového závodu (Steinbrug) bylo v letech 1870 – 1881 vyexpedováno 5 601 420 kusů prasat.

12

Běhouni horší kvality byli hnáni po noze a později dováženi do sousedních zemí (Treybal, 1890). Hlavní příčina zájmu o bagouny nebyla v jejich kvalitě, ale ve způsobu prodeje. Honáci prodávali bagouny a poláše na dluh obvykle na jaře a teprve na podzim vybírali od kupujících peníze, ovšem s velkými úroky. V roce 1886 prodal jistý honák ve volyňském a s ním sousedících okresech bagounů za 60 000 zlatých (kus cca po 18 zlatých). Nejen bezzemci, ale i rolníci tvrdili, že dávají těmto prasatům přednost ve výkrmu proto, že dobře „tuční“. Řezníci zase odůvodňovali nákup bagounů vykrmených v Uhrách tím, že prasat z domácího chovu je nedostatek a že je obtížné zakoupit kvalitativně vyrovnanou kolekci, což je podmínkou výroby kvalitního uzenářského zboží. Tyto nepříznivé poměry se odrážely i v tehdejším tuzemském tisku. Např. Hospodářské noviny (1856) si kladou otázku: „Čím je to, že za těchto let přichází k nám do vlasti tolik cizozemského dobytka vepřového, nazvaných bagounů? ….. Milí krajanové a hospodáři, přidržte se raději jen našeho domácího v Čechách zrozeného vepřového dobytka.“ Stejný názor uvedl Rolník (1886): „Střezte se rolníci bagounů a polášů – to jsou vaši největší vydřiduchové! Varujte před nimi sousedy, přátele a vůbec každého rolníka. Řekněte jim, že každý ten, kdo bagouna a poláše koupí je svým vlastním zlodějem, škůdcem domácího hospodářství a proto všeobecného opovržení zasluhuje“. „Pokud se nekryje spotřeba tučných vepřů domácím chovem a krmem a jinozemský dobytek i dále pouze z toho důvodu, že prodává se na úvěr, na odbyt nepůjde, zůstane všeobecné přání dosavadních chovatelů – bezvýminečný zákaz přívozu jinozemského vepřového dobytka – nesplnitelným“ (Rolník, 1896). Stavy prasat byly skutečně nízké. Po zrušení pastvin se chov prasat ve většině míst omezoval, protože podle názoru rolníků prase, které si dříve samo obstaralo obživu pastvou a které po přechodu na střídané hospodářství vyžadovalo krmení, bylo drahé. Po zrušení pastvin se přešlo na stájový chov. Prasata chovaná v dřevěných přístavcích netrpěla tak, jako prasata ustájená v kamenných studených a vlhkých stájích bez oken. Všechna však trpěla jednostrannou výživou a nedostatkem bílkovin. Chovatel Váca z Písecka píše v roce 1885: „Žádnému zvířeti hospodářskému neděje se u našeho rolnictva taková křivda, jako bravu vepřovému, neboť se myslí, že vším vezme za vděk“. Příznivější poměry v chovu prasat u nás nastaly až po vypuknutí moru prasat v roce 1894 a po jeho velkém rozšíření, zejména v Uhrách. Tehdy v důsledku veterinárně policejních opatření vydaných výnosem c.k. ministerstva vnitra 16.10.1899 č. 40 489 byl příhon bagounů z Uher zakázán. To umožnilo určitý rozvoj chovu prasat v českých zemích.

13

V té době začaly pronikat do našich zemí úspěchy anglických chovatelů prasat, jejichž plemena vynikala větší plodností a lepší kvalitou masa. První dovozy cizích plemen uskutečňovaly velkostatky. Importovaná plemena se chovala buď čistokrevně většinou na velkostatcích a nebo se použila ke křížení dovezená prasata z Anglie, Německa, Rakouska, Polska a Uher. Vznik dnešních moderních plemen prasat spadá do konce 19. století. Chovatelé s běžným zájmem o jednotlivé typy prasat se spojovali do šlechtitelských spolků (svazů, asociací), a to ze dvou důvodů. Jedním bylo chránit „čistotu“ plemene pro uchování jeho typických (rozlišovacích) zevních znaků prostřednictvím systémů rodokmenů, přičemž pouze potomstvo rodičů s rodokmenem bylo vhodné pro další chov, druhým byla komerční reklama. Tím se vytvářela mezi chovateli čistokrevných plemen konkurence, i když z dnešního pohledu založená na poněkud povrchních a emocionálních argumentech. V té době bylo funkcí chovatelských svazů:  udržování čistokrevných plemen, neboli zabránění migrace cizích genů,  registrace rodokmenů u všech zvířat,  definice a udržení plemenných znaků,  pořádání chovatelských přehlídek, zdůrazňujících fenotypovou dokonalost předváděných zvířat,  pomoc chovatelům v reklamě a obchodování. V tabulce 1 jsou uvedeny informace o vzniku nejdůležitějších plemen, která se u nás kdy chovala nebo byla použita pro zušlechtění jiných plemen. V tabulce 2 je uveden původ nejrozšířenějších plemen vzniklých a chovaných v ČR. Tabulka 1: Významná světová plemena prasat Země Plemeno Období vzniku původu Large White (yorkshire) Anglie konec 18. století Duroc USA polovina 19. století Berkshire Anglie začátek 19. století Hampshire USA polovina 19. století Landrase Dánsko polovina 19. století Large black (cornwall) Anglie polovina 19. století Welsh Anglie začátek 20. století Wessex saddleback Anglie konec 19. století

14

Vznik svazu 1868 1853 1884 1893 1896 1899 1918 1918

1920 – 1950

Pietrain Belgie Tabulka 2: Tuzemská plemena prasat Plemeno

Původ

místní, yorkshire - large white, německé bílé, německá landrase Landrase angl., franc., něm. a švéd. landrase místní a bavorské, large white, middle white (1850) swabian-hall (1864), berkshire, large black, suffolk, sussex Přeštické (1877), essex, mirgorod, liven, wessex černostrakaté saddleback (1952), pietrain, welsh (1985), landrase (1986), hampshire (1996) České výrazně belgická landrase (50 %), duroc (25 %), masné hampshire (25 %) Bílé ušlechtilé

1950 Plemenná kniha 1927 1961

1964

1991

Docházelo ke křížení bez jakéhokoliv chovného cíle, v malochovech se používali ke křížení i bagouni a poláši, takže konec 19. století byl ve znamení roztříštěnosti a bezplemennosti našich domácích chovů. První světová válka znamenala prudký pokles stavů prasat (v roce 1910 bylo v Čechách 1 012 708 prasat, v roce 1918 pouze 283 000). Tento pokles byl zaviněn nedostatkem krmiv, očkovacích látek a zvěrolékařů, kteří by očkování prováděli. Situace v chovu prasat se podstatně zlepšila až v roce 1923, kdy neobyčejná úroda brambor v předešlém roce a dobré ceny za selata zvýšily zájem rolníků o chov prasat. Velmi dobré ceny za selata vyvolaly nedostatek plemenného materiálu, a proto ČOZR svolal asi 40 nejlepších chovatelů a zástupců chovatelských organizací, s kterými projednal podmínky, za kterých by byli ochotni odprodávat vybraný bezvadný „plemenný materiál“, zejména kančíky pro ČOZRem zřizované „přípustné“ plemenné stanice. Vyspělí, finančně silní chovatelé nebo organizace nakupovali v Německu buď německé ušlechtilé nebo německé zušlechtěné prase. Tím začala v Čechách tzv. „rypáková vojna“. Chovatelé yorkshira se snažili dokázat, že krátký rypák je nejlepší známkou raného rentabilního prasete. Ti, kteří chovali německé ušlechtilé a zušlechtěné prase tvrdili, že tvar rypáku ani uší nemá žádnou souvislost s rentabilitou chovu. Zákonem č. 169 z roku 1924 bylo stanoveno, že každý kanec, používaný v zemském chovu musí být tříčlennou komisí uznán za schopného k plemenitbě, přičemž se přihlíží k původu, rase, exteriéru, zdravotnímu stavu a užitkovým

15

vlastnostem matky. Licenční komise mohly ovlivnit výběr kance, nikoliv však výběr těch, kteří by ho chovali. Kolébkou kontroly užitkovosti u prasat je Dánsko. Její zavedení vyplynulo z hospodářských potřeb nejen chovatelů, ale i celé země orientované na vývoz živočišné produkce. Při přetváření sádelného typu domácího prasete na masný typ se ukázalo, že hodnocení prasat jen podle tělesných tvarů nedostačuje. Aby Dánsko obstálo ve světové soutěži, započalo od r. 1899 se zkouškami výkrmnosti na různých hospodářstvích. Nejednotnost a nesrovnatelnost získaných výsledků z jednotlivých hospodářství byla odstraněna tím, že bylo započato s budováním stanic pro zkoušky výkrmnosti prasat. Následovalo sledování plodnosti prasnic podle průměrného počtu narozených selat u všech prasnic ve stádě. Podle dánského vzoru se šířila kontrola užitkovosti i do ostatních zemí (např. Švédsko - 1923, Německo 1925). První světová válka měla nejen nepříznivý vliv na početní stavy prasat, ale i na zhoršení jejich konstituce, morfologických i užitkových vlastností. V mnohých krajích zůstaly jen zbytky z někdejších osvědčených chovů prasat. Naléhavá nutnost regenerovat náš chov prasat vyvolala řadu plemenářských, organizačních a technických opatření. Ke zlepšení plemenné hodnoty našeho prasete měly mimo jiné přispět také více nebo méně účinné akce, zavedení kontroly užitkovosti a dědičnosti a organizace nových plemenářských stanic budovaných na základě moderních chovatelských zásad. Od 20. let se staly hybnou pákou veškerého zootechnického pokroku ve stádech nově založené výzkumné ústavy pro živočišnou výrobu. Tyto ústavy měly nejen hlavní podíl na vypracování mnoha důležitých opatření k zvelebování chovu, ale přímo se účastnily řízení plemenářské práce na chovatelských stanicích. Obzvláště Zemský výzkumný ústav zootechnický v Brně si získal za vedení prof. Taufra velkou zásluhu na zvelebení moravského chovu prasat. S kontrolou užitkovosti a dědičnosti prasat započaly na území ČSR jako první německé svazy chovatelů vepřového dobytka ve spolupráci s příslušnými odbory zemědělských rad v Čechách a na Moravě. Prováděla se pouze kontrola užitkovosti prasnic u chovatelů. Kontrola spočívala ve zjišťování plodnosti, mléčnosti a růstové schopnosti selat do odstavu a délky mezidobí mezi jednotlivými vrhy podle vzoru německého Slezska. Mléčnost se hodnotila z hmotnosti vrhu ve 28 dnech. Na růstovou schopnost selat se usuzovalo z hmotnosti selat při odstavu v 56 dnech. Kontrola se prováděla, kromě bílého ušlechtilého prasete, také u zušlechtěného a cornwallského plemene. V oblastech působnosti českých odborů zemědělských rad v Čechách a na Moravě byla zavedena kontrola užitkovosti a dědičnosti prasat v roce 1926. Kontrolu užitkovosti prasnic na Moravě zahájil Zemský ústav zootechnický v Brně na hospodářství

16

Zemského léčebného ústavu v Kroměříži na jaře uvedeného roku. V Čechách uvedl v život první část kontroly užitkovosti, tzv. „stájovou kontrolu“, český odbor zemědělské rady na svých hospodářstvích v Soběticích u Klatov a v Pernštýně u Litomyšle. V Soběticích začal na podzim roku 1926 s prováděním přesné kontroly užitkovosti prasat podle vzoru ruhlsdorfského. V této kontrole se vážily prasnice při zapuštění, po oprasení ve 4 týdnech a při odstavu selat. Selata se vážila při narození, ve 4 týdnech a při odstavu. Dále byl zjišťován počet struků u obou pohlaví a zjišťovány dávky objemného a jadrného krmiva. Zjišťovalo se také průměrné množství krmiva spotřebovaného selaty od doby, kdy počala sama žrát až do odstavu. Současně se sledovalo zdraví a otužilost celého chovu, o čemž se vedly příslušné záznamy. Chovy, kde byla prováděna kontrola, byly po určité době při dobrých výsledcích označeny jako „úředně uznaný chov“ a jen z těchto chovů bylo možné – mimo jiné – zasílat plemenný materiál na nákupní trhy, které se konaly od roku 1931 v rámci jarních hospodářských výstav v Praze. Právo označení „Úředně uznaný chov vepřového bravu“ propůjčoval ČOZR po dohodě s Ústavem pro plemennou biologii v Praze. Záhy se ukázala kontrola užitkovosti velmi prospěšnou a byla proto v roce 1927 rozšířena na další chovy. Kontrola užitkovosti prováděná u chovatelů v prvním období byla spíše orientační povahy a její hlavní význam záležel v tom, že připravila potřebná číselná data pro posouzení užitkovosti při pozdějším výběru prasnic při zakládání „úředně uznaných plemenných stád prasat“. Řízením kontroly užitkovosti v oblastech působnosti českých odborů zemědělských rad byly pověřeny výzkumné ústavy živočišné výroby. První úředně uznaná plemenná stáda prasat byla u nás zřízena na Moravě. Přípravné práce a příslušná jednání proběhla koncem roku 1927. Směrnice pro zřizování a udržování plemenných stanic byly vypracovány na širší poradě zástupců českého odboru Zemědělské rady moravské a Zemského výzkumného ústavu zootechnického 28.12.1927. Podle směrnic zřizovala úředně uznaná plemenná stáda prasat Zemědělská rada u obcí, chovatelských družstev a jednotlivců na návrh výzkumného ústavu, který provedl předběžnou orientační kontrolu. Hlavním úkolem plemenných stanic byla produkce plemenných kanců a prasnic pro zemský chov. Vypracované směrnice určovaly celou organizaci plemenných stád a kontroly užitkovosti. Kontrola užitkovosti a dědičnosti prasat se stala povinným úkolem všech chovatelů, kteří dobrovolně přihlásili své prasnice do úředně uznaných plemenných chovů. Kontrolu užitkovosti a dědičnosti řídil a její výsledky zpracovával Zemský výzkumný ústav zootechnický v Brně. Se zřizováním plemenných stanic na Moravě byla započato r. 1928. Hlavní výběr prasnic pro plemenná stáda provedla společná komise odborníků

17

Zemědělské rady a výzkumného ústavu zootechnického. První úředně uznaná plemenná stáda byla zřízena v Příkazích, Štěpánově, Unerázce, Borovnici, Nětčinách, Velkém Týnci, Záříčí, Skašticích, Moravských Knínicích, Bilanech, Břestu, Stříteži nad Bečvou a na Zemském pokusném statku v Brankách na Moravě. V uvedených 13 obcích bylo vybráno od 120 chovatelů 92 prasnic z 259 kusů zapojených do orientační kontroly. Při budování sítě plemenných stanic se přihlíželo také k tomu, aby stáda prasat byla pokud možno pravidelně rozmístěna po celé zemi. V oblastech, kde nebyly prozatím podmínky pro zřízení plemenných stád, měly se zapojovat v etapách postupně další chovy. Původních 13 plemenných stád mělo být podle plánu doplněno na 30, aby produkce kanců stačila pro celý zemský chov. Technické provádění kontroly užitkovosti prasnic v kontrolních obvodech bylo vyřešeno tak, že kontrolní asistenti zabývající se chlévní kontrolou u skotu převzali provádění kontroly užitkovosti v úředně uznaných plemenných stádech prasat ve svých obvodech. V Čechách se rozšířila kontrola užitkovosti do dalších pastvinářských družstev Zemědělské rady a do smluvních kontrolovaných chovů, které se již dříve zavázaly produkovat kance pro zemský chov. Na základě výsledků z orientační kontroly užitkovosti a posouzení zevnějšku byl proveden v roce 1930 výběr kmenových prasnic do „úředně uznaných chovů vepřového bravu“. Z celkového počtu 264 prasnic v orientační kontrole bylo vybráno 109 prasnic, 58 vyloučeno a 97 ponecháno dále v orientační kontrole. První úředně uznané plemenné chovy byly zřízeny v obcích Čihovice, Hřebeničníky, Kaliště, Kanice, Kladruby nad Labem, Komorno, Malechov, Pernštýn, Rychnov na Kněžnou a Sobětice u Klatov. Směrnice pro zřizování úředně uznaných chovů vepřového bravu v Čechách byly obdobné se směrnicemi moravskými. Funkci brněnského výzkumného ústavu zastával Ústav pro plemennou biologii státních výzkumných ústavů pro živočišnou výrobu v Praze. Kontrolní službu v obvodech vykonávali kontrolní asistenti, kteří byli vyškoleni pouze pro technické provádění kontroly užitkovosti a plemenářské otázky v chovu prasat. Kontrola užitkovosti v jednotlivých zemích spočívala ve zjišťování plodnosti (počtu všech narozených živých i mrtvých selat), mléčnosti a počtu dochovaných selat při druhém vážení. Ukazatelem mléčnosti prasat se stala hmotnost vrhu v 28 dnech. Termín druhého vážení selat v 28 dnech byl zvolen proto, aby se výsledky kontroly mléčnosti u nás daly porovnat s výsledky dosaženými v cizině, i když si odborní pracovníci v kontrole užitkovosti a dědičnosti byli vědomi toho, že vhodnější by bylo vážit podruhé v 21 dnech. Dále se zjišťovala hmotnost selat při odstavu. Podle této hodnoty se posuzovala růstová schopnost selat. Doba odstavu selat v našich zemích kolísala v rozmezí 5 – 9 týdnů. Nejčastější dobou odstavu byl 6. – 7. týden věku selat. Po dohodě

18

zástupců řídících kontrolu užitkovosti v Čechách a na Moravě bylo zavedeno vážení selat při odstavu v 6 týdnech. V Čechách a na Moravě se přešlo na vážení v 56 dnech teprve za německé okupace v roce 1943. Kontrola užitkovosti prasat se po zavedení velmi rychle šířila. Světová hospodářská krize na počátku 30. let částečně zabrzdila její úspěšný rozvoj. Tíživá odbytová krize jatečných prasat, a tím i selat se projevila ve všeobecném omezování počtu chovaných prasnic, tedy i prasnic v úředně uznaných plemenných stádech. V roce 1937 bylo v 16 uznaných chovech registrováno 114 kmenových prasnic a 185 plemenic v orientační kontrole. Ve 30. letech se přecházelo od velkého bílého prasete ke střednímu praseti anglickému. Byla vedena plemenná kniha a prováděna vlastní užitková kontrola. Správně vedený chov, jehož výsledkem byl konstitučně pevný a po stránce zdravotní odolný materiál, měl zajištěn stálý odbyt bez ohledu na periodicky se opakující vzestup či pokles v poptávce. Na počátku 30. let dvacátého století se chovala v Čechách prasata nejrůznějšího původu a významnou roli hrálo prase rychnovské. Ve vyspělých chovech se prasata po křížení s německým ušlechtilým prasetem ve svém zevnějšku a typu neobyčejně ustálila a postupem doby byl chov sjednocen na bílém ušlechtilém praseti (Koubek, 1960). V roce 1934 vyšel zákaz licentovat jiné kance než kance plemen bílého ušlechtilého a zušlechtěného. Tím byl dán zvelebovacím pracem v chovu prasat přesný směr. Nebyl ale podpořen přesnou evidencí plemenného materiálu. Úřední kontrola užitkovosti se prováděla pro nedostatek prostředků jen v několika chovech a v několika soukromých chovech byla zavedena „soukromá kontrola užitkových a dědičných vlastností vepřového dobytka“. „Plemenářská práce“ nadále spočívala ve většině chovů pouze v nákupu mladých kanců, když starý kanec musel být pro vyšší hmotnost vyřazen. Po původu nikdo nepátral. Chovatelé často nakupovali kanečky ze stejného chovu, jestliže se prvý kanec osvědčil. Bezplánovitý nákup plemenného materiálu vylučoval jakoukoliv cílevědomou zvelebovací práci. V letech 1939 – 45 nastala změna v celkové organizaci kontroly užitkovosti a dědičnosti podle německého vzoru. Prvním úředním zásahem bylo vládní nařízení č. 282 Sb. ze dne 1. srpna 1940, kterým byla vyhlášena povinná kontrola užitkovosti a dědičnosti skotu a prasat. Nařízení bylo obdobné ustanovení platnému již několik let v Německu. Řízením a prováděním kontroly užitkovosti a dědičnosti prasat byly pověřeny zemědělské rady v Praze a v Brně. Avšak již vyhláškou ministerstva zemědělství a lesnictví č. 25 148 VII A/1942 ze dne 13.2.1942 přešlo řízení povinné kontroly užitkovosti a dědičnosti skotu a prasat z okruhu působnosti České zemědělské rady v Praze na Zemský svaz okresních sdružení chovatelů hospodářského zvířectva v Praze a z okruhu České zemědělské rady na Moravě na Zemský svaz chovatelů hospodářských

19

zvířat v Brně. Ostatní činnost zemědělských rad po jejich zrušení převzaly zemské svazy zemědělství a lesnictví a jejich pobočky. Vyhláška ze dne 13.2.1942 vstoupila v platnost dnem 1.3.1942. Mimo tyto organizační změny obsahovala uvedená vyhláška i směrnice pro provádění povinné kontroly užitkovosti a dědičnosti prasat, které byly prvním zákonem o kontrole užitkovosti a dědičnosti u nás. Ve směrnicích byla přesně vymezena v části A kontrola užitkovosti na kontrolu výkonnosti (kontrolu plodnosti, mléčnosti a růstové schopnosti selat do odstavu v 56 dnech), výkrmnosti, výtěžnosti, jakosti masa a jatečných výrobků a na kontrolu zdraví, pojednávala o zásadách jejího provádění, jakož i o úředních tiskopisech pro kontrolu užitkovosti. Část B pojednávala o provádění povinné kontroly dědičnosti, o tiskopisech, o podmínkách pro zápis zvířat do plemenných knih, o evidenci potomstva a vydávání potvrzení o původu a část C o všeobecných ustanoveních. Vyhlášením povinné kontroly užitkovosti a dědičnosti prasat se sledovalo její největší rozšíření, a tím samozřejmě i zvýšení užitkovosti a produkce živočišné výroby pro válečné hospodářství. Vzestup v počtu kontrolovaných chovů se projevil již v roce 1943, byl do určité míry způsoben začleněním bývalých českých hospodářství s vnucenou německou správou. V dalších válečných letech se rozsah kontrolovaných chovů podstatně zvýšil. Po skončení druhé světové války byla výroba orientována hlavně na otázky kvantitativního charakteru. Poválečné období vyžadovalo nastolení takových opatření, aby se urychleně zabezpečila výživa obyvatelstva, především zásobováním masem a tukem. Proto uložila vláda ČSR dne 26.10.1948 ministerstvu zemědělství zřídit vše potřebné k zajištění výkrmu 300 tisíc ks prasat určených v roce 1949 pro veřejné zásobování, ve výkrmnách veřejného sektoru. V roce 1950 byly již do provozu uváděny nově budované velkovýkrmny prasat u státních statků, tzv. velkovýkrmny, jejichž výstavba postupovala velmi rychle. V českých krajích byla zahájena 1.9.1949 ve Smiřicích a postupně v Mimoni, v Třeboni, ve Velké Čeperce a v Jarohněvicích. K 1.10.1950 bylo ve všech výkrmnách typu „Gigant“ v celé ČSR ustájeno již 55 tisíc ks prasat. V dalších letech byly všechny tyto výkrmny postupně přebudovány na vyšší kapacity (téměř na 90 tisíc ks prasat) a současně modernizovány. Základním a jediným plemenem v té době bylo bílé ušlechtilé prase kombinovaného sádelno-masného užitkového typu. Jejich plemenný standard odpovídal požadavkům masného průmyslu a konzumu na výrobu výsekových prasat o živé hmotnosti 100 až 120 kg. Po roce 1946 byla dovezena bílá ušlechtilá prasata z Anglie a ze Švédska, velké bílé sovětské plemeno, ukrajinské stepní prase a kanci bílého ušlechtilého plemene z NSR a NDR k osvěžení a tvorbě nových linií kanců BU. Byly základem pro tvorbu

20

20 nových genealogických linií. V tomto období nastal nebývalý rozvoj kontroly užitkovosti a plemenných stád. I když ztráty kontrolovaných prasnic válečnými událostmi byly poměrně značné, byl tento úbytek brzy vyrovnán a do roku 1948 podstatně vzrostl. Podle Vrtišky (1948) bylo v kontrole a plemenných knihách 650 ks kanců a 5 500 ks prasnic ze 144 kmenových stád. Kontrola se prováděla u 3 500 chovatelů a řídily ji v českých zemích nadále zemské svazy chovatelů hospodářských zvířat. V této době se také začíná formovat velkovýroba v chovu prasat. Dalekosáhlé změny v organizaci plemenářské práce a kontroly užitkovosti nastaly u nás po únoru 1948, kdy ministerstvo zemědělství převzalo veškerou zvelebovací činnost, tedy i řízení kontroly užitkovosti a dědičnosti a plemenářských stanic, kterou pak prováděla zemědělská oddělení krajských a okresních národních výborů. Dne 21.12.1950 byl vydán zákon, kterým se upravoval způsob zjišťování a zvyšování užitkovosti hospodářských zvířat a jejich plemenné hodnoty, plemenitba hospodářských zvířat a veterinární činnost. Zákon vstoupil v platnost nařízením ministerstva zemědělství č. 6 ze dne 12.2.1951. Vyhláškou ministerstva zemědělství č. 141 ze dne 27.2.1951 byl mimo jiné také ustanoven způsob provádění kontroly užitkovosti prasat. Uvedená vyhláška rozeznává 2 stupně kontroly, a to kontrolu zvelebování chovu a kontrolu zvyšování užitkovosti. Pro vyjádření vyššího cíle než pouhé kontroly byl název kontroly užitkovosti doplněn na „kontrolu zvyšování užitkovosti“. V rozsahu kontroly zvyšování užitkovosti nenastaly proti dřívějšku podstatné změny. Zootechnická komise II. odboru ČSAZV vypracovala nový způsob posuzování a hodnocení plemenných prasat. V tomto roce bylo vydáno i rozhodnutí o zřízení plemenářských hospodářství s chovem prasat, a to 8 u státních statků, 6 u JZD a 5 u výzkumných stanic. Řízení veškeré zvelebovací činnosti, a tedy i kontroly zvyšování užitkovosti převzaly národní výbory. Avšak národní výbory, zejména okresní, nezajišťovaly řádně kontrolu zvyšování užitkovosti, jednak pro nedostatek zootechnických pracovníků, jednak pro jejich zaneprázdnění jinými, převážně výrobními úkoly, často však i pro nepochopení významu této kontroly. Brzy se to projevilo v citelném nedostatku hodnotných plemeníků. Proto ministr zemědělství zřídil s účinností od 1.10.1952 při Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském (ÚKZÚZ) Státní inspektorát pro plemenitbu hospodářských zvířat (SIP). Státní inspektorát byl pověřen řízením a organizací veškeré plemenářské práce v chovu hospodářských zvířat na území ČSR. Od 1. ledna 1953 se přešlo u nás na základě návrhu zootechnické komise II. odboru ČSAZV z r. 1952 na 3týdenní zajišťování mléčnosti prasnic. Po roce 1950 byla do Československa dovezena z NDR prasata plemene cornwall (27 kanců a 16 prasnic) a bylo založeno 5 plemenných stád. Začalo se využívat

21

jednoduchých metod užitkového křížení. V roce 1952 byla zahájena v okrese Přeštice a Plasy regenerace přeštického prasete a k tomu účelu byla importována plemena livenské (1 plemenné stádo) a mirgorodské (4 plemenná stáda) a později anglická plemena wessex saddleback a essex a německá sedlovitá prasata. V našich chovech bylo rozšířeno i další anglické plemeno, a to berkshire (3 plemenná stáda). V roce 1954 působilo v plemenných chovech bílého ušlechtilého plemene v českých krajích 80 genealogických linií kanců, z nichž bylo 58 původních a 23 pobočných, vzniklých rozvětvením rozvětvením některých významných linií. Významnou roli při organizaci kontroly užitkovosti sehrály staniční testy potomstva. Historicky první na světě byla vybudována testační stanice potomstva v Elsesminde v Dánsku (1907). V jednom kotci byli tehdy prověřováni dva vepříci a dvě prasničky ze stejného vrhu. Dlouhou dobu dánské schéma zůstalo tradičním testovacím postupem pro znaky výkrmnosti a jatečné hodnoty a v určité modifikaci slouží dodnes. Testační stanice vznikaly v dalších letech, např. ve Švédsku (1923) a v Německu (1925). V československé republice byly po zavedení kontroly užitkovosti v roce 1926 na základě plemenářského zákona z roku 1924 zahájeny zkoušky výkrmnosti a jatečné hodnoty po postavení testační stanice v Brankách na Moravě v roce 1933. S kontrolou výkrmnosti a jatečné hodnoty se po osvobození začalo na jediné stanici v ČR v Brankách na Moravě v roce 1946. Při dvou zástavech mohlo být ve stanici překontrolováno potomstvo 68 prasnic zapsaných v plemenné knize. Zkoušky VJH se prováděly u trojice selat (2 vepříků a 1 prasničky) vybraných od nejvýkonnějších kmenových prasnic. Trojice přicházely do stanice po 3. vážení vrhu zpravidla v 9. týdnech věku s hmotností 15 – 18 kg. Vlastní zkoušky začaly při dosažení 20 kg a byly ukončeny buď v 80 kg nebo 100 kg ž. hm. Bourání bylo prováděno podle Koldy – Hőckla, výška tuku byla měřena nad 1. a 10. obratlem hřbetním, výška bůčku na 3 místech. Pro odborné posouzení jakosti masa a tuku byl využit 100 bodový systém. Vzorky masa byly hodnoceny také při zkouškách ochutnáváním po úpravě vařením, pečením i smažením. Koncem roku 1970 bylo v provozu 16 kontrolních stanic o celkové kapacitě 683 kotců pro čtveřice prasat. Od roku 1966 byly prověřené skupiny prasat hodnoceny 50 bodovým systémem, ve kterém byly vyšším počtem bodů oceněny ukazatele, mající rozhodující význam pro ekonomiku výkrmu a masnou užitkovost. Významným příspěvkem k rozvoji kontroly užitkovosti bylo vybudování stanic pro zkoušky výkrmnosti a jatečné hodnoty v Uhříněvsi (1953), v Troubsku u Brna (1955) a v Hřibinách u Častolovic (1957). V dalších letech se testační zařízení postupně vybudovala i v dalších lokalitách, a to Líšina (1961), Havlíčkův Brod (1962), Ústrašice (1963), Žabčice (1965), Potštejn Brná (1965), Grygov (1966), Doubí - Růžodol (1966), Želeč (1966), Úvaly

22

(1967), Dobronín (1970), Nebilovy (1970), Doudleby nad Orlicí, Čtyři Dvory (1973) a Ploskov (1973) a nebo jako součást nově vybudovaných šlechtitelských velkochovů Velká Černá Hať, Mladotice, Frahelž, Všetice, Převýšov a Jakubovický Dvůr. Zlepšení v organizaci a způsobu provádění plemenářské práce u nás nastalo až zřízením Inspektorátu státních plemenářských stanic se sídlem v Praze (1955). Byl utvořen sloučením dosavadního Státního inspektorátu pro plemenitbu hospodářských zvířat a správy inseminačních stanic. V jednotlivých krajích byly zřízeny a inspektorátu podřízeny krajské správy státních plemenářských stanic a v jednotlivých okresech státní plemenářské stanice nebo jejich pobočky. Od roku 1958 je plemenářská práce řízena státní plemenářskou službou. Také v období 60. let převládala kvantitativní stránka rozvoje chovu prasat. Hlavním cílem chovatelů bylo zabezpečit stále se zvyšující poptávku po vepřovém mase, avšak bez přímého vlivu na jeho technologickou i konzumní kvalitu. Hlavním plemenem v Čechách a na Moravě bylo stále bílé ušlechtilé prase středního až většího tělesného rámce sádelnomasného užitkového typu. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let začíná kvalitativní i kvantitativní rozvoj chovu prasat s využíváním jednoduchých metod a ověřováním složitějších typů užitkového křížení k produkci jatečných prasat. Dochází k dovozu a rozšiřování masných plemen a k přestavbě našeho bílého ušlechtilého plemene na masný užitkový typ. Ze zahraničí byla dovezena landrase z Kanady, Švédska, Polska a v malé míře z Velké Británie. V roce 1964 byli dovezeni první kanci plemene pietrain z Jugoslávie a z Belgie. Byla také ukončena regenerace přeštických černostrakatých prasat (1964) a jejich masná užitkovost se dále zušlechťovala plemenem pietrain (1966 - 1972) dovezeným z Belgie, Jugoslávie, NSR a Holandska. V tomto období se provádělo užitkové křížení bílého ušlechtilého plemene s plemeny cornwall, přeštickým černostrakatým a zejména s plemenem landrase. Významný pokrok do šlechtění prasat přineslo zavedení technik měření hloubky podkožního hřbetního tuku na živých zvířatech. To umožnilo zavedení zkoušek vlastní užitkovosti. Dnes jsou ultrazvukové přístroje běžně používané ve šlechtění prasat jako součást kontroly užitkovosti u prasat pro měření výšky tuku, případně hloubky hřbetního svalu pro stanovení podílu libového masa. Zavedení ultrazvukového měření pro odhad složení těla na živých zvířatech vedlo v evropských zemích k rychlému vývoji polních (terénních) testovacích programů. První byl zaveden v Norsku v letech 1959 až 1960. Základem byla evidence průměrného denního přírůstku (od narození do dne ultrazvukového měření) a výška hřbetního tuku. Norské schéma bylo přijato, byť s nepatrnými změnami, ve většině evropských států. Dnes jsou zvířata

23

obvykle ustájena ve skupinách s individuální nebo skupinovou kontrolou konverze krmiva. V našich chovech byly zkoušky vlastní užitkovosti zavedeny na přelomu 60. a 70. let a k jejich plošnému rozšíření došlo ve spojitosti s realizací hybridizačního programu. Tímto moderním plemenářským opatřením bylo možno poměrně rychle a přesně zjistit dědičně podmíněnou schopnost prasat pro tvorbu tuku před jejich zařazením do plemenitby. Předností je, že se vlastní užitkovost dá zjišťovat přímo v chovech. V ČSR bylo započato se zkouškami vlastní užitkovosti v roce 1968 po jejich ověření ve VÚCHP v Kostelci nad Orlicí. Od 1.1.1970 pracovalo v rámci ČR 7 měřících skupin s ultrazvukovými přístroji naší výroby VID – R a novějšími VID – V, které byly upraveny pro měření živých tkání. Zjišťování vlastní užitkovosti prasat prováděli podle „Metodiky pro zkoušky vlastní užitkovosti“, která vstoupila v platnost od 2.1.1969. V roce 1970 byla plně vybudována síť měřících ultrazvukových skupin a zkoušky vlastní užitkovosti byly provedeny u 7 060 ks kanců a 17 154 ks prasniček. Naměřené hodnoty v dalších letech jsou uvedeny v příloze. V posledních letech se využívaly přístroje PIGLOG – 105 a Sonomark SM 100 (od roku 2001). Velmi významnou roli na úseku plemenářské práce sehrály Výběrové komise pro chov prasat jmenované ministerstvem zemědělství na základě zákona ČNR č. 86/1972 Sb. o plemenitbě hospodářských zvířat a později zákona ČNR č. 240 o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat. Jejich členy byli pracovníci plemenářské a veterinární služby, vědecko výzkumné základny, vysokých škol a zkušení chovatelé z předních chovů. Hlavním posláním těchto komisí bylo:  hodnotit plemenná prasata při výstavách, elitních trzích a přehlídkách a seznamovat chovatelskou veřejnost se směrem zušlechťování jednotlivých plemen,  hodnotit importované plemeníky,  uznávat a přezkušovat chovy (kmenové, šlechtitelské, nukleové, rozmnožovací). Po roce 1970 byl chov prasat charakterizován zaváděním tzv. „průmyslové výroby“ vepřového masa, vyšší specializací, budováním společných zemědělských podniků a velkovýkrmen. Intenzivně se pracuje na realizaci hybridizačního programu. Ze zahraničí byla dovezena další osvědčená masná plemena, a to hampshire a duroc z USA, belgická landrase a kanadské plemeno lacombe. Aplikace poznatků genetiky do chovatelské praxe přineslo řadu změn, které lze shrnout takto:

24

 ve sféře šlechtění byly založeny pro potřebu hybridizace chovy masných plemen (hampshire, duroc, pietrain, belgická landrase),  v produkční sféře se přešlo na výrazné využívání prasnic kříženek F1 generace v užitkových chovech,  pro obnovu základních stád byl zvolen vertikální systém reprodukce,  byla zahájena testace finálních hybridů pro zpřesnění hybridizačních postupů,  v souvislosti s budovanou velkovýrobní základnou produkce jatečných prasat byla vybudována velkovýrobní základna pro šlechtění a rozmnožování. Využití hybridních prasat se značně zvýšilo v posledních 45 letech. Vznikla řada organizací (společností) dodávajících tzv. finální hybridní prasata. Hybridizační programy využívají jednak diferencí v užitkovosti výchozích populací (plemen), popřípadě speciálních kombinačních schopností, které se projevují zvláště u vlastností jatečné hodnoty, a jednak využívají projev heteróze, která se projevuje ve zvýšené odolnosti a přizpůsobivosti, ve vyšší růstové schopnosti a lepším využitím krmiva. Na našem území byla zpracována koncepce hybridizačního programu začátkem 70. let. Jako celorepublikový hybridizační program byla součástí koncepce rozvoje chovu prasat schválené vládou v roce 1973 a zpřesněné koncepce rozvoje chovu prasat do roku 1990, přijaté v roce 1976. Při jeho realizaci se vycházelo ze zásady, že převazující část šlechtitelské základny výchozích populací (pozice A a B) budou tvořit domácí plemena a importovaná plemena výrazně masného typu budou určena k produkci plemenných kanců jako otců finálních hybridů (pozice C). V mateřské pozici byla využívána plemena bílé ušlechtilé (BU), landrase (L) a přeštické černostrakaté (Pc). Do pozice C byla dovezena v roce (1972) plemena belgická landrase (BL), duroc (D) a hampshire (H). Plemeno belgická landrase dalo základ k tvorbě dvou syntetických otcovských linií (BL x D) a (BL x H), ze kterých vzešlo samostatně uznané v roce (1991) nové plemeno nazvané české výrazně masné (ČVM). Kromě této tzv. syntetické linie se v pozici C využívali hybridní kanci z různých kombinací křížení mezi otcovskými plemeny. V pozdějším období byly kombinace křížení otcovských plemen vedeny v kontrole užitkovosti jako syntetické linie. Výsledky kontroly reprodukčních znaků, výkrmnosti a jatečné hodnoty byly využívány pro stanovení plemenné hodnoty. Ta spolu s hodnocením zdravotního stavu, konstituce a zevnějšku umožnila roztřídit stáda k dalšímu plemenářskému využití. Skloubit zušlechťování jednotlivých znaků se podařilo na základě principů teorie selekčních indexů, i když mezi teorií (40. léta) a praxí (70. léta) uběhla dosti dlouhá doba. Teorie selekčních indexů požaduje stanovení

25

ekonomické důležitosti jednotlivých znaků, která je dána současnou hospodářskou situací a chovným cílem u daného plemene. S diferenciací plemen z hlediska jejich využívání při křížení vznikly „mateřské“ selekční indexy s vyšším důrazem na znaky reprodukce a „otcovské“ indexy s vyšším důrazem na znaky výkrmnosti a jatečné hodnoty. Záznamy užitkovosti v selekčních indexech byly zpravidla vyjadřovány jako odchylky od průměru skupiny vrstevníků. V centrální testaci většina zemí používala staniční průměry na základě buď limitovaného období, nebo fixního počtu vrstevníků. Zavádění velkovýroby vepřového masa urychlilo zavedení inseminace. Výzkumné práce byly v oblasti inseminace prasat zahájeny v roce 1955 na pracovišti Výzkumného ústavu pro chov prasat v Kostelci nad Orlicí a prakticky v této činnosti pokračovali pracovníci plemenářské služby tehdejšího Pardubického kraje. Od 70. let řídil inseminaci u prasat Státní plemenářský podnik. Výhody inseminace spočívají v kontrole zdraví, managementu chovu a v oblasti šlechtění. Inseminace umožnila minimalizovat, popřípadě eliminovat nákazová rizika v chovech a umožnila systém turnusového zapouštění prasnic zvláště u velkochovů. Z genetického hlediska dovoluje vyšší intenzitu selekce a intenzivnější využívání kanců s vysokou plemennou hodnotou. V inseminačních programech zkracuje genetické zpoždění mezi nukleovými a užitkovými chovy. V neposlední řadě inseminace umožňuje mezinárodní výměnu inseminačních dávek, zvláště při použití zmrazeného spermatu. Inseminace se dnes používá plošně po celém území pro produkci selat (cca u 83 % prasnic) a produkci inseminačních dávek zajišťuje více než 20 inseminačních stanic kanců vybudovaných po celém území republiky. V roce 1981 vybudovaly Státní plemenářské podniky testovací stanice hybridních prasat v Hlavečníku s ustájovací kapacitou 520 ks prasat. Po roce 1990 sloužilo toto zařízení k ověřování užitkovosti tuzemských i zahraničních programů. Sortiment otcovských plemen byl rozšířen o plemeno pietrain (PN), které se opět v roce 1991 začalo dovážet a o plemeno large white (od roku 1992 z Anglie), u nás označované jako bílé ušlechtilé – otcovská linie (BO). V roce 1995 bylo vydáno osvědčení k provozování testační stanice Líšiná s kapacitou 140 míst pro zkoušky výkrmnosti a jatečné hodnoty hybridních prasat. Pro realizaci a řízení hybridizačního programu s celorepublikovou působností bylo nezbytné ustavit řídící pracovní centrum (gesci za výrobu a šlechtění prasat v podmínkách hybridizačního programu). Za komplexní plnění plemenářských opatření, včetně inseminace prasat a realizaci hybridizačního programu, odpovídalo generální ředitelství Státních plemenářských podniků, přičemž vytvořením šlechtitelské základny byl pověřen oborový podnik

26

Velkovýkrmny. Toto „dvojí“ řízení šlechtitelských a hybridizačních programů vyvolávalo řadu komplikací a koncem 80. let byl OP Velkovýkrmny zrušen. Koncem 80. let byla v chovu prasat zaváděna metoda smíšeného modelu pro nejlepší lineární nestrannou předpověď (BLUP) plemenné hodnoty. Pro stanovení pořadí kanců podle jejich plemenné hodnoty se využívaly zejména údaje z centrálních testačních stanic, neboť poskytovaly dobré porovnání kanců přes stanice. Metoda BLUP – animal model umožňuje využití informací o užitkovosti jak ze staničního testu, tak z kontroly užitkovosti prováděné metodou polních testů. S privatizací zemědělství po roce 1989 se změnila struktura, rozsah i výsledky šlechtění v chovu prasat. Na území České republiky bylo chováno 8 uznaných plemen prasat (bílé ušlechtilé, landrase, přeštické černostrakaté, české výrazně masné, belgická landrase, pietrain, duroc a hampshire). Chov a šlechtění těchto plemen bylo soustředěno do 126 šlechtitelských chovů s celkovým počtem 14 269 prasnic, což bylo 5 % z celkového stavu prasnic v České republice. V oblasti šlechtění působilo celkem 1 661 kanců, z toho 465 na inseminačních stanicích. Oproti minulosti je část domácího šlechtění soustředěna v tzv. tradičních chovech u privátních chovatelů, v družstvech vlastníků, na ŠZP apod. Přeštické černostrakaté plemeno bylo v roce 1995 převedeno do genetických živočišných zdrojů. Nositelem plemenné knihy se v roce 1994 stal Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě, který prostřednictvím grémia plemenné knihy navrhuje a schvaluje postupy šlechtění a selekce u jednotlivých plemen. V některých chovech našly uplatnění firemní programy, které vytvořily konkurenční prostředí při produkci hybridních prasat. V roce 2001 dochází ke sloučení Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě a Svazu producentů. Svaz chovatelů prasat rozpracoval v roce 1997 moderní šlechtitelský program, jehož základem bylo využití moderní metody odhadu plemenné hodnoty označované mezinárodně jako BLUP – animal model. Jeho vývoj pro odhad plemenné hodnoty prasat v České republice začal v roce 1993 ve VÚŽV v Praze – Uhříněvsi. Přípravné práce pro zavedení první varianty víceznakového animal modelu byly ukončeny v roce 1997 a v lednu následujícího roku byly zavedeny do rutinního provozu pro mateřská plemena (bílé ušlechtilé a landrase) a pro soubor otcovských plemen. Od 1.1.1999 se odhad plemenné hodnoty vybraných vlastností včetně selekčního indexu (celkové plemenné hodnoty) provádí u všech zvířat zapsaných v plemenné knize Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě. Popis uvedené metody je součástí Metodických pokynů k ČSN 46 6150 – Plemenná, chovná a užitková prasata. V rámci modernizace šlechtitelského programu bylo významným systémovým opatřením zavedení unifikované testace vlastní užitkovosti

27

od 1.1.1999. Jejím cílem bylo zpřesnění a zvýšení vypovídací schopnosti a hodnoty polního testu. Tyto testy mají u multiparních zvířat mimořádný význam a v souvislosti s odpovídajícími metodami odhadu plemenné hodnoty dávají předpoklady k vysoké intenzitě selekce. Potřeba zvýšit úroveň plodnosti u mateřských plemen vedla ke vzniku metodiky pro tvorbu superplodných linií. V podstatě jde o vybrané skupiny prasnic v rámci mateřských populací, jejichž šlechtění je v předstihu více orientováno na plodnost. Konečným cílem a posláním superplodných linií je zvýšení plodnosti v celých populacích mateřských plemen. Požadavky spotřebitelů na maso s nízkým obsahem tuku a danými parametry kvality se odrazily i na úsecích šlechtění, produkce, zpracování a obchodu. Výsledkem tohoto historického vývoje je přechod od nákupu v živém, přes nákup napevno v mase až k nákupu podle SEUROP – systému (od 1.4.2001).

Literatura: FIEDLER, J., SMITAL, J.: Pohled do historie šlechtění prasat. Náš chov, 61, 2001, č. 9, s. 36-38. HOVORKA, F., SIDOR, V., SMÍŠEK, V.: Chov prasat. Praha, SZN 1987, 360 s. JAKUBEC, V., ŘÍHA, J., MATOUŠEK, V., PRAŽÁK, Č., MAJZLÍK, I.: Šlechtění prasat. Rapotín, Asociace chovatelů masných plemen 2002, 218 s. LOUDIL, L., KOLEŠKA, Z.: Prameny a studie 25: Kapitoly z dějin zemědělství a lesnictví. Praha, ÚVTIZ - Zemědělské muzeum 1983, 220 s. LOUDIL, L., HOŠEK, E., TLAPÁK, J.: Prameny a studie 22: Kapitoly z dějin zemědělství a lesnictví. Praha, ÚVTIZ - Zemědělské muzeum 1980, 276 s. MACALÍK, B., STACH, A.: Učebnice domácího zvířectva. Díl II - Podrobná část. 10. přepracované vydání. Brno, Čes. odbor zemědělské rady moravské 1930, 352 s. NÁPRSTEK, J.: Opatřování a zařazování veřejných kanců. Praktický chovatel vepřového bravu. Odborný měsíčník a oficielní věstník Ústředního svazu chovatelů vepřového dobytka v republice Čsl. Praha, 7, 1937, č. 6, s. 95-97. NÁPRSTEK, J.: Plemenný kanec. Praktická příručka pro chovatele, členy licenčních komisí a chovatelských spolků. Zemědělské knihkupectví A. Praha, Neubert 1934, 112 s. 28

PAŘÍZEK, M. et al.: Speciální zootechnika. Díl 3: Chov prasat. Praha, Česká akademie zemědělských věd ve SZN 1960, 1316 s. ŠAFRÁNEK, F.: Vývoj chovu prasat a plemenářské práce 1900 - 1945. Praha, SPD - Národní zemědělské muzeum, listopad 1986, 168 s. ŠAFRÁNEK, F.: Vývoj chovu prasat a plemenářské práce 1945 - 1954. Praha, SPD - Národní zemědělské muzeum, říjen 1987, 183 s. ŠAFRÁNEK, F.: Vývoj chovu prasat a plemenářské práce 1955 - 1970. Praha, SPD - Národní zemědělské muzeum, říjen 1988, 269 s. VRTIŠKA, R.: Chov prasat v zemi České v roce 1947 a jeho zvelebovací práce. Náš chov, 8, 1948, č. 1, s. 6-7.

29

Průměrné výsledky orientační kontroly užitkovosti prasnic kříženců s yorkshirem a německým ušlechtilým prasetem v Čechách v letech 1926 - 1929 Chovy Ukazatel počet kontrol. prasnic počet kontrol. vrhů při narození: - počet všech selat - počet živých selat - váha vrhu v kg - váha selete v kg za 28 dní: - počet selat - váha vrhu v kg - váha selete v kg - průměrný přírůstek v g při odstavu: - průměr. počet dní - počet selat - váha vrhu v kg - váha selete v kg - průměrný přírůstek v g

všechny kontrolované

ze statků

443 674

302 445

rolnické, tj. menší usedlosti 85 149

9,94 9,54 11,97 1,24

9,55 9,31 11,44 1,22

11,04 10,59 13,40 1,26

8,34 45,96 5,50 152,1

7,98 41,19 5,15 140,3

8,80 56,88 6,46 185,7

59 7,51 97,99 12,89 239,1

62 7,39 96,80 13,03 231,7

52 8,47 110,98 12,60 255,8

30

Přehled průměrných výsledků kontroly užitkovosti a dědičnosti prasnic bílých ušlechtilých na Moravě v letech 1927 – 1932 Ukazatel počet: - plemenných stád - kontrol. prasnic - kontrol. vrhů při narození: - počet všech selat - počet živých selat - váha vrhu v kg - váha selete v kg za 28 dní: - počet selat - váha vrhu v kg - váha selete v kg - průměr. přírůstek v kg při odstavu: - ve stáří dní - počet selat - váha vrhu v kg - váha selete v kg - průměr. přírůstek v kg

1927

1928

Rok kontroly 1929 1930

12 163 266

13 209 302

27 404 634

33 639 882

32 700 1003

29 581 806

9,94 9,21 12,78 1,39

9,80 9,17 12,75 1,38

10,12 9,42 13,82 1,48

10,12 9,46 13,46 1,42

10,11 9,32 13,44 1,43

10,29 9,52 13,51 1,42

8,11 44,92 5,54 0,147

8,39 50,70 6,05 0,162

8,62 54,47 6,32 0,174

8,51 54,92 6,46 0,180

8,34 52,98 6,35 0,174

8,59 53,85 6,26 0,173

52 7,68 80,43 10,46 0,200

48 8,02 80,43 10,20 0,222

49 8,28 105,75 12,79 0,314

42 8,35 89,32 10,68 0,299

42 8,20 83,62 10,17 0,269

42 8,43 85,52 10,10 0,270

31

1931

1932

Přehled průměrných výsledků kontroly užitkovosti a dědičnosti prasnic bílých ušlechtilých na Moravě v letech 1933 - 1938 Ukazatel počet: - plemenných stád - kontrol. prasnic - kontrol. vrhů při narození: - počet všech selat - počet živých selat - váha vrhu v kg - váha selete v kg za 28 dní: - počet selat - váha vrhu v kg - váha selete v kg - průměr. přírůstek v kg při odstavu: - ve stáří dní - počet selat - váha vrhu v kg - váha selete v kg - průměr. přírůstek v kg

1933

1934

Rok kontroly 1935 1936

28 593 847

30 523 730

32 515 752

30 628 913

31 596 868

28 494 723

10,45 9,67 13,56 1,41

10,72 9,87 13,89 1,43

10,71 9,86 13,79 1,41

10,52 9,75 13,80 1,42

10,51 9,80 13,87 1,43

10,75 9,98 14,58 1,46

8,68 54,75 6,30 0,175

8,79 54,15 6,14 0,168

8,76 54,78 6,26 0,173

8,73 54,64 6,26 0,173

8,72 55,15 6,32 0,175

8,88 58,93 6,65 0,186

42 8,58 84,97 9,88 0,255

42 8,66 83,15 9,60 0,245

42 8,56 83,07 9,68 0,267

42 8,53 85,93 10,08 0,268

42 8,51 85,60 10,02 0,261

42 8,79 91,49 10,45 0,267

32

1937

1938

Přehled průměrných výsledků kontroly užitkovosti a dědičnosti prasnic bílých ušlechtilých na Moravě v letech 1939 - 1945 UKAZATEL počet: - plemenných stád - kontrol. prasnic - kontrol. vrhů při narození: - počet všech selat - počet živých selat - váha vrhu v kg - váha selete v kg za 28 dní: - počet selat - váha vrhu v kg - váha selete v kg - průměr. přírůstek v kg při odstavu: - ve stáří dní - počet selat - váha vrhu v kg - váha selete v kg - průměr. přírůstek v kg

1939

1940

Rok kontroly 1941 1942 1943

29 549 802

28 515 729

31 495 707

41 646 882

144 1504 2018

260 1906 2588

246 1347 1818

10,52 9,73 14,21 1,47

10,67 9,89 14,71 1,49

10,82 9,93 14,64 1,48

10,59 9,70 14,02 1,45

9,72 9,04 12,77 1,46

9,91 9,28 14,00 1,49

10,33 9,65 15,37 1,54

8,69 57,40 6,61 0,184

8,86 57,00 6,42 0,177

8,82 57,53 6,50 0,180

8,69 54,43 6,27 0,172

8,20 49,29 6,01 0,163

8,31 51,86 6,23 0,170

8,69 58,18 6,68 0,185

42 8,58 90,55 10,46 0,271

42 8,73 88,17 10,06 0,257

42 56 56 8,66 8,56 7,77 88,94 112,00 94,69 10,20 13,09 12,14 0,264 0,249 0,215

33

1944

1945

56 56 7,95 7,91 98,66 106,52 12,42 13,43 0,223 0,237

Dosažená nejlepší výkonnost chovných prasnic Počet selat v 28 dnech I. II.

Hmotnost vrhu (kg) ve stáří 28 dní I. II. celkem

Čechy: J. Grim, Ještěnice zušlechtěné Rychnov n. Kn. domácí

13

12

90

108,5

198,5

V. Sudík, Tlustice zušlechtěné Hořovice domácí

14

14

91,4

105,9

197,3

moravské ušlechtilé

11

12

91,5

95,9

187,4

moravské ušlechtilé

9

11

63,5

89,7

153,2

domácí slezské x yorkshire

15

10

104

80

184

11

11

84,55

97,55

182,1

Jméno chovatele, obec, okres

Morava: F. Brázda, V. Týnec Olomouc Fr. Navrátil, Škaštice Kroměříž

Plemeno

Slezsko: J. Satinský, Lubno Frýdek zušlechtěné slezské Družstvo Nový Dvůr Kravaře, Hlučín

34

Vývoj vlastní užitkovosti podle plemen Vlastní užitkovost Plemeno

BU

Pc

L

Rok 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005

Kanečci Měřeno ks

Prasničky

Přírůstek Hřbetní g sádlo cm

Měřeno ks

Přírůstek Hřbetní g sádlo cm

671 561 6526 3952 2756 2270 2801 3467 158 263 867 938 681 267

512 2,23 564 591 597 597 661 676 510 542 564 600 577 580

2,23 2,23 2,13 1,94 1,52 1,20 0,99 0,75 2,54 2,46 2,13 2,01 1,56 1,46

2579 18268 28988 29454 32062 27073 21768 15910 261 2559 4974 8629 6399 2387

469 507 522 545 522 529 586 623 485 501 532 538 511 520

2,31 2,43 2,33 2,15 1,53 1,20 1,02 0,76 2,70 2,69 2,39 2,32 1,54 1,43

358 2164 5309 3535 2417 2045 1690 1814

527 546 567 598 580 604 669 680

2,10 2,15 2,06 1,92 1,51 1,14 0,93 0,72

879 9441 13347 8760 6682 8342 5670 5017

491 510 532 552 520 531 597 630

2,16 2,30 2,30 2,09 1,45 1,16 0,95 073

35

Vývoj vlastní užitkovosti podle plemen Vlastní užitkovost Plemeno

BL

H

D

(SL) ČVM

PN BO

Rok 1975 1980 1985 1990 1995 2000 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 1980 1985 1990 1995 2000 2005 1991 1995 2000 2005 2005

Kanečci Měřeno ks

236 882 206 40 96 53 302 1024 756 619 295 154 73 337 1226 1320 772 292 360 285 98 3430 5678 1946 1122 335 76 171 49 345 998

Prasničky

Přírůstek Hřbetní g sádlo cm

525 561 594 575 577 611 489 525 558 552 587 621 656 488 555 591 567 574 673 658 556 576 573 580 640 663 504 533 647 652 672

2,05 1,91 1,72 1,25 1,04 0,87 2,18 1,97 1,90 1,43 1,12 0,87 0,68 2,15 2,11 1,89 1,58 1,09 0,93 0,69 1,94 1,88 1,51 1,20 0,96 0,58 1,03 0,86 0,71 0,54 0,62

36

Měřeno ks

127 875 371 114 134 49 376 650 512 333 322 204 91 411 988 1085 656 343 348 271 12 1789 3944 2065 1241 318 85 252 131 368 972

Přírůstek Hřbetní g sádlo cm

506 552 569 520 539 568 458 501 530 514 525 565 607 478 539 566 529 520 583 603 497 551 527 529 590 603 487 483 606 590 613

2,29 2,11 1,89 1,28 1,07 0,85 2,27 2,10 2,12 1,36 1,10 0,85 0,65 2,28 2,26 2,07 1,53 1,08 0,91 0,68 2,09 2,10 1,43 1,18 0,90 0,61 1,07 0,85 0,73 0,52 0,62

Vývoj početních stavů prasnic mateřských a otcovských plemen

Rok

1975 1980 1985 1990 1995 2000

Počet prasnic ve ŠCH celkem 5068 11563 12835 15829 14269 9498

z toho mateřských (*včetně PC) ks % 4418 87,2 9854 85,2 19169 79,2 11967 75,6 11705 82,0 7763 81,7

otcovských ks 650 1709 2666 3862 2564 1735

% 12,8 14,8 20,8 24,4 18,0 18,3

* PC – 976 prasnic v roce 1996

Vývoj početních stavů prasnic podle plemen ve šlechtitelských chovech Počet Rok prasnic BU celkem m

L

Pc

BL

H

D

SL ČVM

ostatní OP

1985

12835 6411 2127

1631

425

489

544

1208

-

1990

15829 7883 2313

1771

234

355

534

2445

294

1995

14269 7751 2886

1068

140

312

278

1343

2000

9498

5637 1822

304

37

169

256

618

2005

7370

4769 1127

94

233

211

37

210 Pn 281 OLW 107 Pn 548 OLW 224 Pn 712 BO

Vývoj vybraných ukazatelů kontroly užitkovosti prasat A: Mateřská plemena Ukazatel Rok BU PC Plemeno 1955 9,8 9,8 1960 10,2 10,6 1965 10,5 10,9 Živě 1970 10,4 10,1 narozených 1975 10,6 10,6 selat v prům. 1980 10,1 10,4 na 1 vrh (v ks) 1985 10,2 10,4 (celoživotní 1990 10,5 10,7 užitkovost) 1995 10,6 10,6 2000 11,1 2005 11,4 (SPL – 13,7) 1955 649 1960 672 679 Průměrný 1965 688 684 denní přírůstek 1970 758 726 ze zkoušek 1975 749 721 VJH od 30 kg 1980 764 739 do 100 kg ž. 1985 792 765 hm. 1990 834 789 (v g) 1995 872 808 2000 932 1970 2,08 2,21 Průměr. 1975 2,17 2,32 spotřeba 1980 2,12 2,22 veškerých 1985 2,07 2,20 stravitelných 1990 2,06 2,10 živin na 1 kg 1995 36,20 40,40 přírůstku 2000 34,87 1970 1975 47,68 47,44 Podíl hlavních 1980 48,64 48,08 masitých částí 1985 49,14 46,55 (v %) 1990 48,94 47,49 1995 51,55 48,99 2000 52,83 -

38

L L 9,7 11,0 10,6 10,7 10,2 10,3 10,4 10,1 11,1 11,9 (SPL – 14,4) 652 664 751 738 757 790 825 882 945 2,14 2,21 2,17 2,08 2,08 36,20 34,57 48,53 48,96 49,14 49,00 51,82 52,99

Průměrná výška hřbetního sádla (v cm)

1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000

3,18 2,89 2,67 2,43 2,38 2,07 1,84

39

3,70 3,10 2,90 2,70 2,79 2,64 -

2,84 2,71 2,64 2,33 2,30 1,91 1,71

Vývoj vybraných ukazatelů kontroly užitkovosti prasat B: Otcovská plemena Ukazatel Plemeno Živě narozených selat v prům. na 1 vrh (v ks) (celoživotní užitkovost) Průměrný denní přírůstek ze zkoušek VJH od 30 kg do 100 kg ž.hm. (v g) Prům. spotřeba veškerých stravitelných živin na 1 kg přírůstku Podíl hlavních masitých částí (v %) Průměrná výška hřbetního sádla (v cm)

Rok

BL

H

D

1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 1975 1980 1985 1990 1995 2000

8,5 8,0 7,8 8,3 8,7 9,4 724 738 771 815 814 888

8,8 8,7 8,7 8,6 8,8 8,7 8,4 628 728 750 789 798 883

9,8 8,5 8,9 8,7 8,4 8,5 8,1 708 774 755 780 831 928

(SL) ČVM 9,0 8,9 8,8 9,2 9,6 813 790 827 839 861

1975 1980 1985 1990 1995 2000 1975 1980 1985 1990 1995 2000 1975 1980 1985 1990 1995 2000

2,17 2,13 2,04 1,88 36,40 34,97 51,65 52,85 54,83 53,78 56,67 59,52 2,66 2,35 1,89 2,09 1,99 1,47

2,43 2,14 2,15 20,80 40,50 37,04 54,19 50,42 51,06 51,26 53,16 55,40 1,95 2,37 2,18 2,07 1,72 1,54

2,01 2,21 2,08 2,13 36,80 35,47 50,08 50,02 49,55 49,89 53,40 54,31 2,40 2,49 2,23 2,20 1,79 1,69

2,01 2,04 1,99 36,80 36,03 51,88 51,27 51,79 53,28 55,93 2,30 2,14 2,14 1,99 1,68

40

Pn +

BO

9,0 9,4 8,7 796 810 888

9,9 -

2,04 35,50 34,97 57,34 58,04 59,52 1,68 1,67 1,47

-

Schéma vývoje plemenářské práce v chovu prasat v České republice

41

1951-1960 - dovezena prasata plemene cornwall, jednoduché metody užitkového křížení - 1952 - zahájena regenerace přeštického černostrakatého plemene (importována plemena livenské + mirgorodské + wessex saddleback + essex + německá sedlovitá prasata); rozšířeno plemeno berkshire - 1958 - plemenářská práce řízena státní plemenářskou správou 1961-1970 - začínají se uplatňovat kvalitativní požadavky na vepřové maso; dovezeno plemeno landrase; zahájena přestavba bílého ušlechtilého plemene na masný užitkový typ - 1964 - dovezeni kanci plemene pietrain (zušlechťování Pc plemene - 1966 a 1972) po roce 1970 - specializace, budování závodů s chovem bez půdy, aplikace poznatků genetiky do chovatelské praxe (rozpracovány zásady hybridizačního programu); dovezena masná plemena hampshire + duroc + belgická landrase + lacombe; založeny chovy masných plemen; v produkční sféře výrazné využívání kříženek F1 generace v užitkových chovech; zavádění inseminace v chovu prasat; zahájena testace finálních hybridů; vybudována velkovýrobní základna pro šlechtění a rozmnožování; koncem 80. let dovezeno plemeno welsh po roce 1990 - 1991 - uznáno české výrazně masné plemeno; změna struktury šlechtění, modernizace šlechtitelských programů; Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě se stal nositelem plemenné knihy a garantem šlechtění; vstup firemních programů na území ČR; zavedení unifikované testace (1999); návrat plemene pietrain do programu hybridizace; převedení plemene přeštického černostrakatého do genetických živočišných zdrojů (1995); přechod od selekčních indexů k metodě BLUP-animal model pro odhad CPH (1997 až 1998); nové hodnocení typu, konstituce a zevnějšku; od 1.4.2001 zavedení SEUROP systému; spojení Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě + Svazu producentů (29.5.2001)

42

Obr. 1 Typy prasat chovaných do 19. století

43

Obr. 2 Potvrzení o původu z roku 1929 44

Obr.3 Inzerát z časopisu Tradice doporučuje ve 30. letech minulého století přechod od velkého bílého ke střednímu bílému praseti anglickému

45

Obr. 4 Plemenný kanec K5 Korán BU - představitel užitkového typu bílého ušlechtilého plemene z roku 1966

46

Obr. 5 Kanec plemene landrase L1 Sobol BU - užitkový typ landrase z roku 1963

47

Obr. 6 Skupina cornwallských prasnic z roku 1963

48

Obr. 7 Bonitace plemenného chovu Zábrodí – r. 1965

49

Obr. 8 Výstava Jaroměř - r. 1963

50

Obr. 9 Přeštické plemeno – chov Vysokov, zootechnik p.Klesl - r. 1970

51

Obr. 10 Plemeno cornwall S.s. Č. Skalice - r.1965

52

Obr. 11 Zemědělská výstava Jaroměř – kanec BU – linie VUKČA – r.1963

53

Obr. 12 Egbert – Nepasice

54

Obr. 13 První absolventi kurzu kontrolních asistentů v Praze – r.1945

55

O Obr. 14 p. Roubal – Nepasice

56

Obr. 15 p.Roubal – Nepasice

57

Obr. 16 JZD Polepy – odchovna prasniček u Holečků č.63 (asi r. 1955 – 1960)

58

Poznámky:

59

VÝVOJ CHOVU OŠÍPANÝCH NA SLOVENSKU ZA 80 ROKOV Kováč, L.*1, Lojda, V.*2, Haško, M.*2 *1

Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre Štátny plemenársky ústav SR v Bratislave

*2

1. Vývoj chovu ošípaných v Čechách a na Slovensku medzi dvoma svetovými vojnami Celkovú produkciu a spotrebu ošípaných na Slovensku pred druhou svetovou vojnou vyjadruje nasledujúca štatistika:

Rok 1927 1928 1929 1930 1931 1932

Celková produkcia v tis. ks 596 728 667 744 869 698

Z toho vývoz v tis. ks v% 37 106 77 77 122 157

6,3 17,5 11,0 10,3 14,0 22,5

Z uvedeného je vidieť vzostup produkcie ale aj vzostup vývozu. V desaťročnom priemere pripadala spotreba bravčového mäsa na jedného obyvateľa na Slovensku 7,62 kg, keď v Čechách to bolo až 12,60 kg za rok. Dovoz ošípaných do Československej republiky klesol z 878,25 ks v roku 1927 na 329,388 ks ošípaných v roku 1932. Slovensko sa významne presadzovalo v dodávke na pražské bitúnky. V roku 1928 sa dodalo z Čiech a Moravy 51.158 ks, čo predstavovalo 6,7 % , zo Slovenska a Podkarpatskej Rusi 11.487 ks, čo

60

je 1,5 %. V roku 1932 sa dodalo z Čiech 168.196 ks, t.j. 39,6 % a zo Slovenska 171.108 ks, t.j. 40,2 %. Po prvej svetovej vojne došlo na Slovensku k ochrane domáceho trhu v chove ošípaných a to colnou ochranou. Zvyšujúce sa požiadavky pražského trhu z hľadiska kvantity a kvality umožnili slovenskému ušľachtilému prasaťu lepšie sa uplatniť na pražskom trhu. Neorganizovanosť na pražskom trhu spôsobila značné kolísanie cien bravčového mäsa. Tieto cenové pomery nedovoľovali, aby sa chov ošípaných na Slovensku riadne vyvinul. Intenzita chovu ošípaných na Slovensku bola výrazne nižšia. V roku 1933 pripadalo na Slovensku na 100 ha poľnohospodárskej pôdy 14,1 prasiat, ale v Čechách to bolo 41,4 prasiat. V období 1910 až 1933 bol na Slovensku pokles o 36,12 % , keď v Čechách bol zaznamenaný vzostup o 25,75 % a na Morave- Sliezsku tiež vzostup o 5,18 %. Počet prasníc na Slovensku za roky 1925 až 1931 stúpol z 91.342 ks na 107,645, v Čechách a Morave-Sliezsku z 196.726 na 521.137. Z tejto štatistiky je zrejmé, že v súčasnosti sa početnosťou prasníc približujeme k danému hodnotenému obdobiu. Stavy ošípaných na Slovensku v rokoch 1939 až 1946 vzrástli zo 438.924 na 582.996 ks. Hustota ošípaných na Slovensku k 1.1.1944 bola 15,3 ks na 100 ha, pričom najvyššia bola v repárskej oblasti 31,5 ks. Na 1000 obyvateľov pripadalo 208,9 ks ošípaných, pričom v repárskej oblasti to bolo 319,9 ks. Stav ošípaných za roky 1936 až 1946 klesol o 102,498 ks, t.j. o 15 %. 2. Reprodukčná úžitkovosť u plemien chovaných na Slovensku Reprodukčná úžitkovosť u plemena biele ušľachtilé za roky 1964 až 2001 sa uvádza v grafe 1 a 2. V rámci rokov bolo hodnotených 180.769 prasníc pri priemernom ročnom počte 4.757 kusov. Počet všetkých narodených prasiatok vo vrhu (UP) bol 10,8 ks a počet živonarodených prasiatok vo vrhu (ŽP) bol 10,34 ks, počet dochovaných prasiatok do veku 21 dní (DP) 9,51 ks, mliekovosť (M) bola 53,88 kg a pôrodnosť (P) bola 1,91. Ak analyzujeme priemer za prvých päť rokov a posledných 5 rokov, potom boli zistené tieto hodnoty. VP – 10,78 ks : 11,20 ks; ŽP – 10,28 ks : 10,54 ks; DP – 9,24 ks : 9,70 ks; M –53,16 kg : 55,98 kg; P – 1,91 : 1,98; Rozdiel (R) v UP = 0,42 ks; ŽP = 0,26 ks; DP = 0,46 ks; M = 2,82 kg; P = 0,07. V rámci sledovaných rokov sme zistili najvyššiu úžitkovosť v UP – 2.000 a 2001 = 11,20 ks; ŽP 1972 a 2000 = 10,60 ks a 2001 = 10,70 ks; DP – 1977 a 2001 = 9,90 ks; M- 2001 = 57,10 kg; 1982 = 56,20 kg; P – 1991 = 2,10. Nárast úžitkovosti za posledné roky v materskej populácii plemena biele ušľachtilé je nedostatočný. Preto je potrebné prijať na úrovni riadiacich orgánov

61

účinné opatrenia, aby sa daná situácia výrazne zlepšila, ak máme byť konkurenčne schopní z hľadiska EÚ. Reprodukčná úžitkovosť u plemena landras u nás za roky 1964 až 2001 je uvedená v grafe 1 a 2 a poukazuje na početné zvyšovanie stavov zo 118 ks na 558 ks, pri ročnom priemere 359 ks. Za posledné obdobie sa dosiahli tieto priemerné ročné parametre: UP =11,02 ks, ŽP = 10,66 ks, DP = 9,67 ks, M = 55,73 kg, P = 1,97. Ak analyzujeme priemer za prvých päť a posledných päť rokov potom boli zistené nasledujúce hodnoty: UP = 11,36 ks : 11,18 ks rozdiel (R) = - 0,18 ks; ŽP = 11,12 ks : 10,66 ks R = -0,46; DP = 9,40 ks : 9,68 ks R = + 0,28 ks; M = 55,57 : 56,42 R = + 0,85; P = 1,93 : - 1,96 R = + 0,03. V nasledujúcich rokoch sa zistila najvyššia úžitkovosť: VP –1967 = 11,70 ks; ŽP – 1967 = 11,40 ks; DP – 1986 a 1988 = 10,50 ks; M – 1982 = 57,10 kg; P – 1995 = 2,10. Hodnotenie rozmnožovacích chovov, kde sa u nás chová plemeno landras za roky 1990 – 2001 je nasledovné: Za uvedené obdobie priemerný ročný stav prasníc 1.011 ks pri UP – 10,20 ks; ŽP = 9,90 ks; DP = 9,06 ks; M = 51,42 kg; P = 1,87. Za posledných päť rokov boli zistené nasledovné rozdiely medzi ŠCH a RCH. V RCH je o 486 prasníc viac, UP = -0,80 ks; ŽP = - 0,76 ks; DP = - 0,62 ks; M = - 3,38 kg; P = - 0,06. Ak hodnotíme plemeno landras chovaný na Slovensku (L) musíme konštatovať, že dosiahlo vyššie parametre plodnosti v porovnaní s plemenom biele ušľachtilé (BU). Pri menej vyhovujúcom chovateľskom prostredí parametre rastu prasiatok do veku 21 dní sa výrazne znižujú v porovnaní s plemenom biele ušľachtilé.

62

Graf 1: Reprodukčná úžitkovosť v šľachtiteľských chovoch plemena biele ušľachtilé a landras za roky 1964 až 2001 na Slovensku

Graf 2: Reprodukčná úžitkovosť v šľachtiteľských chovoch plemena biele ušľachtilé a landras za roky 1964 až 2001 na Slovensku

63

Charakteristika reprodukčnej úžitkovosti výrazne mäsových typov ošípaných analyzovaná u syntetických línií plemien slovenské mäsové, pietrain, duroc a yorkshire. Syntetickú líniu v reprodukčnej úžitkovosti je možné hodnotiť podľa jednotlivých generácií otcovských mäsových línií. V roku 1992 dosiahla F2: UP = 9,30 ks; DP = 7,90 ks; M = 44,10 kg a P = 2,07 a v roku 1995 dosiahla F2 nasledovné parametre: UP = 8,90; DP = 7,40 ks; M = 42,10 kg; P = 2,10. Generácia F3 dosiahla v rokoch 1992 a 1995 nasledovné parametre: UP = 9,80 ks : 9,40 ks; DP = 8,10 ks : 7,90 ks; M = 45,50 kg : 44,20 kg; P = 1,93 : 2,00. Generácia F4 dosiahla v rokoch 1992 a 1995 nasledujúce parametre: UP = 9,50 ks a 9,40 ks; DP = 7,90 ks a 7,80 ks; M = 44,70 kg a 42,60 kg a P = 1,92 a 1,90. F5 generácia dosiahla v rokoch 1992 a 1995 nasledovné parametre: UP = 9,50 : 9,40 ks; DP = 7,90 : 7,80 ks; M = 44,70 : 42,60 kg a P = 1,92 : 1,90. Slovenská mäsová, ktorá bola pokračovateľom syntetických línií, dosiahla za roky 1966 až 2001 priemerný ročný počet prasníc 611 ks, a to pri UP = 9,90 ks; ŽP = 9,48 ks, DP = 8,22 ks; M = 46,51 kg a P =1,88. V ŽP došlo za hodnotené roky k zvýšeniu z 9,20 ks na 9,80 ks a v DP zo 7,90 na 8,40 ks. Plemeno pietrain bolo hodnotené za roky 1992 až 2001a je uvedený ročný priemerný stav prasníc bol 68 ks, pričom najvyšší počet bol zistený v roku 1994, a to 119 ks prasníc. Plemeno dosiahlo za hodnotené roky nasledovné parametre: UP = 10,16 ks; ŽP = 9,48 ks; DP = 7,91 ks; M = 47,50 kg a P = 1,76. Za roky 1992 a 2001 dosiahlo tieto parametre počet prasníc 38 ks – 32 ks; UP = 8,80 : 9,90 ks; M = 38,20 : 61,75 kg; P = 1,68 : 1,84. Z hodnotenia 10 rokov je vidieť významný pokrok v reprodukčnej úžitkovosti, ako to vidieť z grafov 3 a 4. Plemeno duroc bolo hodnotené za roky 1990 až 2001. Výsledky sú uvedené v tabuľke 8, pričom ročný priemerný počet prasníc 202 ks a najvyšší bol v roku 1990, a to 346 ks. Plemeno za hodnotené roky dosiahlo nasledujúce parametre: UP = 9,42 ks; ŽP = 8,68 ks; DP = 7,22 ks, M = 41,02 kg a P = 1,92. Za roky 1992 a 2001 dosiahlo nasledujúce parametre: UP = 9,50 : 9,25 ks; PŽV = 8,90 : 8,65 ks; DP = 7,40 : 7,4 ks; M = 41,90 : 44,15 kg,; P = 1,90 : 1,94. Z uvedených parametrov je vidieť, že toto plemeno nezaznamenalo v reprodukcii žiadny pokrok, naopak, v niektorých ukazovateľoch došlo k zníženiu reprodukčných parametrov, ako to vidieť z grafov 3 a 4.

64

Graf 3: Reprodukčná úžitkovosť v šľachtiteľských chovoch plemena pietrain a duroc za roky 1990 až 2001 na Slovensku

Graf 4: Reprodukčná úžitkovosť v šľachtiteľských chovoch plemena pietrain a duroc za roky 1990 až 2001 na Slovensku

Plemeno yorkshire bolo hodnotené za roky 1996 až 2001, pričom ročný priemerný stav prasníc bol 170 ks a najvyšší bol v roku 2000, kedy sa chovalo 224 kusov. Plemeno za sledované roky dosiahlo tieto priemerné parametre: UP = 10,86 ks; ŽP = 10,30 ks; DP = 9,05 ks; M = 53,43 kg a P = 1,84. Úžitkovosť za roky 1996 a 2001 mala nasledujúce parametre: UP = 9,80 : 11,3 ks; ŽP = 9,40 65

: 10,80 ks; DP = 8,40 : 9,40 ks; M = 53,10 : 56,40 kg; P = 1,80 : 1,98. Na základe uvedeného hodnotenia môžeme konštatovať, že za sledované roky došlo k významnému zvýšeniu reprodukčnej úžitkovosti, čo umožňuje v budúcnosti rozšírenie plemena yorkshire v podmienkach Slovenska. Záverom možno konštatovať, že práca analyzuje reprodukčné parametre u plemena biele ušľachtilé a plemena landras za posledných 38 rokov. Z výsledkov je možné konštatovať, že nedošlo k zvýšeniu reprodukčných parametrov i napriek importom genetického materiálu zo zahraničia. Najväčší pokrok u reprodukčných ukazovateľov u výrazne mäsových plemien sa zaznamenal za 10 ročné obdobie u plemena pietrain, za 6 ročné obdobie u plemena yorkshire, naproti tomu nedošlo k zvýšeniu reprodukčnej úžitkovosti u plemena slovenské mäsové a k stagnácii až k poklesu došlo u plemena durok. Vplyv rôznych selekčných metód na ukazovatele reprodukcie za hodnotené obdobie sa neprejavil. 3. Charakteristika výkrmových ukazovateľov za roky 1964 až 2001 na Slovensku Na rast a vývin prasiat pôsobí vo veľkej miere dedičnosť. Každé plemeno, ako aj úžitkový typ ošípaných má svoju historicky vzniknutú tendenciu intenzity vývoja. Intenzita rastu a vývinu závisí najmä od činnosti žliaz s vnútornou sekréciou, činnosti ústrojov látkovej premeny a nervovej sústavy, ktorá sprostredkuje vplyv prostredia na endokrinný systém a celý organizmus. Ide o veľmi zložité pôsobenie rozličných orgánov, určujúcich celý smer a intenzitu látkovej premeny podľa toho, ako sa táto intenzita historicky vyvinula, teda nakoľko je dedičná. Tieto diferencie môžeme sledovať na analýze za 38 rokov u plemena biele ušľachtilé a nášho landrasa. Z výkrmových ukazovateľov boli vyhodnotené tieto ukazovatele: - priemerný denný prírastok od 20 do 90 kg do roku 1977 a od 30 do 100 kg od roku 1977 do roku 2001.(DP-V), - spotreba kŕmnych zmesí na kg prírastku v kg (SKZ-V), - spotreba metabolizovateľnej energie na kg prírastku v MJ. Plemeno biele ušľachtilé dosiahlo priemerný denný prírastok za sledované obdobie 782 g , pričom PDP-V za prvých 5 rokov bol 697 a za posledných 5 rokov bol 808 g. Za sledované obdobie došlo k zvýšeniu o 111 g, čo za jeden rok bolo 2,92 g. Zistená ročná spotreba kŕmnych zmesí na kg prírastku v kg (SKZ-V) bola v priemere 3,15 kg, pričom za prvých 5 rokov bola 3,32 kg a posledných 5 rokov 2,95 kg. Rozdiel (R) medzi sledovanými obdobiami bol 0,37, čo znamená ročný pokles o 9 g.

66

Spotreba metabolizovateľnej energie na kg prírastku v MJ (SME-V) bola v priemere za sledované roky 39,76 MJ, pričom za prvých 5 rokov bola zistená hodnota 41,07 MJ a za posledných 5 rokov bola zistená hodnota 37,00 MJ. Rozdiel bol 4,07, čo znamená ročný pokles o 0,10 MJ. Výsledky uvádzame na grafoch 5, 6 a 7. Plemeno landras u nás dosiahlo za posledné obdobie PDP-V 791 g, pričom za prvé päťročné obdobie dosiahol 703 g a za posledné obdobie 840 g. Rozdiel medzi sledovanými obdobiami bol 137 g, čo znamená ročný nárast o 3,60 g. Ak hodnotíme SKZ-V za sledované obdobie, zistená priemerná hodnota bola 3,10 kg, pričom v prvých piatich rokoch bola 3,27 g a v posledných piatich rokoch 2,92 kg. Rozdiel medzi sledovanými obdobiami bol 0,35 kg, čo znamená ročný pokles o 9,20 g. Priemerné hodnoty v SME-V boli za sledované obdobie 37,74 MJ, pričom za prvé päťročné obdobie boli 40,48 MJ a za posledné päťročné obdobie boli 37,26 MJ. Rozdiel medzi sledovanými obdobiami bol 3,22 MJ, čo znamená ročné zníženie o 0,08 MJ. Výsledky uvádzame na grafoch 5, 6 a 7. Graf 5: Výkrmové ukazovatele u plemena biele ušľachtilé a landras za roky 1964 až 2001 na Slovensku

67

Graf 6: Výkrmové ukazovatele u plemena biele ušľachtilé a landras za roky 1964 až 2001 na Slovensku

Graf 7: Výkrmové ukazovatele u plemena biele ušľachtilé a landras za roky 1964 až 2001 na Slovensku

68

Plemeno biele mäsové hodnotíme za roky od 1980 do 2001. Za sledované obdobie sa dosiahli priemerné denné prírastky PDP-V na jeden rok 815 g. Za prvých päť sledovaných rokov boli prírastky 792 g a za posledných 5 rokov 795 g. Rozdiel medzi sledovanými rokmi bol 3 g. V SKZ-V boli zistené priemerné hodnoty 3,37 kg, pričom za prvých 5 rokov boli tieto hodnoty 3,40 kg a za posledných 5 rokov 3,07 kg, pričom rozdiel bol 0,33 kg. Pri hodnotení SME-V bol dosiahnutý priemer za sledované roky 39,97 MJ, pričom za prvých 5 rokov to bolo 42 MJ a za posledných 5 rokov 38,38 MJ. Rozdiel medzi sledovanými rokmi bol 3,62 MJ. Plemeno duroc bolo hodnotené za roky 1992 až 2001 a v PDP-V dosiahlo priemerné hodnoty 857 g, pričom najvyššie hodnoty dosiahlo v roku 1992, a to 907 g a najnižšie v roku 2001 – 766 g. Dosiahnuté výsledky v SKZ-V v priemere za celé obdobie boli 2,94 kg, pričom najvyššie boli zistené v roku 1997 a to 3,25 kg a najnižšie v roku 1999 2,56 kg. Pri hodnotení SME-V bola zistená priemerná hodnota 36,88 MJ, pričom najnižšie bola v roku 1999 – 32,22 MJ a najvyššia v roku 1997 – 40,88 MJ. Výsledky uvádzame v grafoch 8, 9 a 10. Graf 8: Výkrmové ukazovatele u plemena pietrain a duroc za roky 1992 až 2001 na Slovensku

69

Graf 9: Výkrmové ukazovatele u plemena pietrain a duroc za roky 1992 až 2001 na Slovensku

Graf 10: Výkrmové ukazovatele u plemena pietrain a duroc za roky 1992 až 2001 na Slovensku

Výkrmové ukazovatele u plemena pietrain sme hodnotili za roky 1993 až 2001. Priemerná hodnota v PDP-V za sledované obdobie bola 802 g, pričom najnižšia hodnota bola zistená v roku 2001 a predstavovala 736 g a najvyššia

70

v roku 1997 – 888 g. Spotreba kŕmnych zmesí na kg prírastku bola v priemere 2,81 kg, pričom najnižšia bola v roku 1997, a to 2,89 kg. Spotreba metabolizovateľnej energie na kg prírastku bola v priemere za sledované obdobie 35,85 MJ, pričom najvyššia bola v roku 1999, a to 36,72 MJ a najnižšia v roku 2001– 34,90 MJ. Plemeno yorkshire bolo hodnotené vo výkrmových ukazovateľoch za roky 1995 až 2001. Zistená priemerná hodnota v PDP-V 850 g, pričom najnižšia bola v roku 2000, a to 798 g a najvyššia v roku 1995 – 897 g. Spotreba kŕmnych zmesí na kg prírastku bola v priemere 2,80 kg, pričom najnižšia bola v roku 1999 – 2,67 g a najvyššia v roku 1995 – 3,00 kg. Priemerná hodnota za sledované obdobie v SME-V bola 35,52 MJ, pričom najnižšia hodnota bola zistená v roku 2000 – 34,23 MJ a najvyššia v roku 1995 – 37,24 MJ. Výkrmové ukazovatele u slovenského mäsového plemena sme hodnotili za roky 1996 až 2001. Priemerná hodnota v PDP-V za sledované obdobie bola 819 g, pričom najnižšia bola v roku 1999, a to 779 g a najvyššia v roku 1997 – 855 g. V spotrebe kŕmnych zmesí na kg prírastku bola priemerná hodnota 2,97 kg, pričom najnižšia bola v roku 2000, a to 2,82 kg a najvyššia v roku 1996 – 3,13 kg. Priemerná hodnota za hodnotené obdobie s SME –V bola 37,27 MJ , pričom najnižšia hodnota bola v roku 2000 – 34,45 MJ a najvyššia v roku 1997 –39,00 MJ. 4. Charakteristika jatočných ukazovateľov za roky 1964 až 2001 na Slovensku Na formovanie jatočnej hodnoty významnou mierou vplýva genetické založenie a faktory chovateľského prostredia. Objektívne hodnotenie daných vlastností môžeme od roku 1964, kedy boli získané prvé výsledky zo Stanice výkrmnosti a jatočnej hodnoty (SVJH) v Bučanoch a Nitry a v neskoršom období boli dané uvedené do prevádzky ďalšie stanice. Metodika spočíva v tom, že výkrm do roku 1977 bol od 20 do 90 kg a po tomto roku od 30 do 100 kg živej hmotnosti. Hodnotenie jatočných ukazovateľov je u plemien biele ušľachtilé a landras za obdobie 38 rokov a u plemena biele mäsové za obdobie 22 rokov, plemeno duroc za 10 ročné obdobie, pietrain za 9 rokov, slovenské mäsové 6 rokov, yorkshire za 7 rokov.

71

Výsledky u plemena biele ušľachtilé ukázali, že za prvé päťročné obdobie bolo PCMČ 46,07 % a za posledné päťročné obdobie – 52,46 %. Celkový priemer za hodnotené obdobie bol 47,68 %. Rozdiel za hodnotené obdobia bol 6,39 % a ročný nárast 0,17 %. Ak hodnotíme percentuálny podiel stehna z hmotnosti jatočnej polovičky (PS) , potom to bolo 18,42 %, pričom za prvé päťročné obdobie priemerná zistená hodnota bola 16,88 % a za posledné päťročné obdobie 21,24 %. Rozdiel medzi sledovanými obdobiami bol 4,36 % a ročný nárast činil 0,11 %. Priemerná hrúbka chrbtovej slaniny (HS) za posledné obdobie dosiahla 2,52 cm, pričom za prvé päťročné obdobie sme namerali 3,37 cm a za posledné päťročné obdobie 1,87 cm. Hrúbku pod 2 cm sme namerali v roku 1988. Rozdiel v hrúbke chrbtovej slaniny za sledované obdobie bol 1,50 cm, čo s ohľadom na hodnotené roky bol celkový pokles o 0,04 cm. Hmotnosť stehna (HS) bola za sledované obdobie 7,06 kg, pričom za prvé päťročné obdobie to bolo 6,07 kg a za posledné päťročné obdobie 8,38 kg. Hmotnosť stehna 8 a viac kg sme dosiahli až od roku 1995. Rozdiel medzi sledovanými obdobiami bol 2,31 a ročný nárast bol 0,06 kg. Priemerná plocha MLT bola za sledované obdobie 35,76 cm2, pričom za prvé päťročné obdobie to bolo 27,16 cm2 a za posledné päťročné obdobie 45,88 cm2. Rozdiel medzi sledovanými obdobiami bol 25,30 a ročný nárast 0,49 cm2. Výsledky sú uvedené v grafoch 11, 12, 13 a 14. Plemeno landras u nás za hodnotené roky dosiahlo v PCMČ v priemere 48,07 %, pričom za prvé päťročné obdobie dosiahlo 45,63 % a za posledných päť rokov 52,47 %. Rozdiel medzi sledovanými obdobiami boli 6,79 % a ročný nárast 0,17 %. Hodnotu 50 % dosiahlo toto plemeno v roku 1996. V ukazovateli PS (hmotnosť jatočnej polovičky) sme za sledované obdobie dosiahli hodnotu 18,56 %, pričom za prvé päťročné obdobie bola 17,15 % a za posledné päťročné obdobie 21,24 %. Rozdiel medzi hodnotenými obdobiami bol 4,09 % a ročný nárast činil 0,10 %. Hodnotu 20 percent dosiahlo toto plemeno v roku 1996. Priemerná hrúbka chrbtovej slaniny (HS) bola za sledované obdobie 2,38 cm, pričom za prvé päťročné obdobie to bolo 2,89 cm a za posledné päťročné obdobie 1,75 cm. Rozdiel medzi sledovanými obdobiami bol 1,14 cm, čo znamená ročný pokles o 0,03 cm. Hrúbka slaniny pod 2 cm bola zaznamenaná prvýkrát v roku 1996. Hmotnosť stehna dosiahla za sledované obdobie priemernú hodnotu 7,09 kg, pričom za prvé päťročné obdobie to bolo 6,17 kg a za posledné päťročné obdobie 8,39 kg. Rozdiel medzi priemernými hodnotami bol 2,22 kg, čo znamená ročný nárast o 0,06 kg. Hmotnosť stehna 8 kg bola dosiahnutá prvýkrát v roku 1996.

72

Plocha MLT bola za sledované obdobie v priemere 37,13 cm2, pričom v prvých piatich rokoch bola táto hodnota 29,17 cm2 a v posledných piatich rokoch sledovaného obdobia 47,90 cm2. Rozdiel bol 18,73 cm2 a ročný nárast o 0,49 cm2. Plocha 40 cm2 bola dosiahnutá prvýkrát v roku 1994. Výsledky sú uvedené v grafoch 11, 12, 13 a 14.

Graf 11: Jatočné ukazovatele u plemena biele ušľachtilé a landras za roky 1964 až 2001 na Slovensku

73

Graf 12: Jatočné ukazovatele u plemena biele ušľachtilé a landras za roky 1964 až 2001 na Slovensku

Graf 13: Jatočné ukazovatele u plemena biele ušľachtilé a landras za roky 1964 až 2001 na Slovensku

74

Graf 14: Jatočné ukazovatele u plemena biele ušľachtilé a landras za roky 1964 až 2001 na Slovensku

Jatočné ukazovatele u plemena biele mäsové uvádzame za roky 1980 až 2001. Percentuálny podiel cenných mäsitých častí bol za sledované obdobie v priemere 48,03 %, pričom za prvé päťročné obdobie to bolo 44,74 % a za posledné päťročné obdobie 52,31 %. Rozdiel medzi sledovanými obdobiami bol 7,57 %, čo predstavuje ročný nárast o 0,34 %. Hodnotu 50 % tento ukazovateľ dosiahol v roku 1997. V ukazovateli PS bola dosiahnutá priemerná hodnota 19,41 %, pričom v prvom päťročnom období to bolo 18,65 % a v poslednom päťročnom období 21,11 %. Rozdiel medzi sledovanými obdobiami bol 2,46 %, čo predstavuje ročný nárast o 0,11 %. Hodnota 20 % sa dosiahla v roku 1997. Priemerná hrúbka chrbtovej slaniny za sledované obdobie bola 2,28 cm, pričom za prvé päťročné obdobie to bolo 2,45 cm a za posledné 1,89 cm. Rozdiel medzi sledovanými obdobiami bol 0,56 cm, pri ročnom poklese o 0,025 cm. Hodnota pod 2 cm bola zistená v roku 1998. Hmotnosť stehna (HS) bola v priemere 7,65 kg, pričom v prvom päťročnom období predstavovala 7,36 kg a v poslednom 8,33 kg. Rozdiel medzi

75

sledovanými obdobiami bol 0,97 kg, čo činí ročný nárast o 0,04 kg. Priemerná hodnota 8 kg bola dosiahnutá v roku 1997. Plocha MLT za sledované obdobie bola zistená 39,10 cm2, pričom v prvom päťročnom období to bolo 36,02 cm2 a v poslednom päťročnom 45,42 cm2. Plochu 40 cm2 dosiahlo sledované plemeno v roku 1996. Jatočné ukazovatele u plemena duroc sú nasledovné: v percente cenných mäsitých častí z hmotnosti jatočnej polovičky (PS) sme zistili priemernú hodnotu 51,61 %, pričom vzostup za hodnotené roky bol zo 48,10 na 54,57 %. Ukazovateľ PS bol v priemere 20,97 %, pričom vzostup bol z 19,49% na 22,24%, t. j. 2,75 %. Priemerná hrúbka chrbtovej slaniny bola 1,93 cm, pričom bol zaznamenaný pokles z 2,07 cm na 1,72 cm. Hodnotu pod 2 cm sa zaznamenali v roku 1996. Hmotnosť stehna za sledované obdobie bola v priemer 8,28 kg, pričom hmotnosť 8 kg sa dosiahla prvýkrát v roku 1995. Plocha MLT dosiahla za sledované obdobie v priemere 43,18 cm2 a hodnotu nad 40 cm2 sme zistili v roku 1992. Jatočné ukazovatele u plemena pietrain sú uvedené za obdobie od roku 1993 do roku 2001. Priemerná hodnota PCMČ bola za sledované roky 57,87 %, pričom najvyššia hodnota v roku 2001, a to 61,90 %. Priemerná hodnota PS bola 24,74 %, pričom najvyššia sa dosiahla v roku 2001, a to 26,98 %. Priemerná hrúbka chrbtovej slaniny bola 1,53 cm, pričom najnižšia bola nameraná v roku 2000, a to 0,95 cm. Hmotnosť stehna dosiahla v priemere 9,77 kg, pričom najvyššia hodnota bola v roku 2001, a to 10,66 kg. Plocha MLT za sledované roky bola 56,80 cm2, pričom najväčšia plocha bola zistená v roku 2000, a to 64 cm2. Jatočné ukazovatele u plemena yorkshire za hodnotené roky 1995 až 2001 a výsledky sú uvedené v tabuľke 22. Percento cenných mäsitých častí predstavovalo priemernú hodnotu 55,11 %, pričom najvyššie bolo v roku 2001, a to 56,73 %. V ukazovateli PS sme zistili priemernú hodnotu 22,93 % a najvyššiu v roku 2001, a to 24,05 %. Priemerná hrúbka chrbtovej slaniny za sledované obdobie bola 1,61 cm, pričom najnižšia hodnota predstavovala 1,43 cm a bola zistená v roku 2001. Priemerná hmotnosť stehna za hodnotené obdobie bola 9,05 kg, pričom najvyššia hodnota 9,49 kg bola v roku 2001.

76

Plocha MLT bola v priemere 51,04 cm2 a najvyšší parameter bol zistený v roku 1999, a to 54,40 cm2. Jatočné ukazovatele u plemena slovenské mäsové sú uvedené za roky 1996 až 2001. Percento cenných mäsitých častí z hmotnosti jatočnej polovičky za sledované roky predstavovalo 54,05 %, pričom najvyššia hodnota bola v roku 2001, a to 55,30 %. V ukazovateli PS bola stanovená priemerná hodnota 22,43 %, pričom najvyššia bola v roku 2001, a to 23,04 %. Priemerná hrúbka chrbtovej slaniny (HS) bola u sledovaného plemena 1,80 cm a najnižšia HS bola v roku 2001, a to 1,64 cm. Hmotnosť stehna za sledované obdobie bola 8,82 kg, pričom najvyššia hodnota bola zistená v roku 2001, a to 9,10 kg. Plocha MLT mala za sledované obdobie priemernú hodnotu 48,85 cm2, pričom najvyššia bola zistená v roku 1998, a to 50,30 cm2. Záverom môžeme konštatovať, že u všetkých plemien došlo k výraznému zlepšeniu jatočnej hodnoty a to hlavne k zvýšeniu podielu stehna z HJP a k poklesu priemernej hrúbky chrbtovej slaniny. 5. Hodnotenie vlastnej úžitkovosti Hodnotenie vlastnej úžitkovosti v ŠCH plemena biele ušľachtilé, členené podľa pohlavia za roky 1992 až 2001 na Slovensku. Z výsledkov je vidieť, že najnižší počet testovaných kančekov bol v roku 1999, a to 472 kusov a najvyšší v roku 1992 – 1.016 kusov. U prasničiek bol najnižší počet v roku 1993, a to 11.038 ks a najvyšší v roku 2001 – 13.866 ks. Priemerný denný prírastok bol u kančekov v roku 1992 551 g a najvyšší v roku 2001 – 622 g. Priemerná hrúbka slaniny mala za hodnotené roky klesajúcu tendenciu a u kančekov poklesla z 1,49 cm na 1,08 cm, u prasničiek z 1,72 na 1,23 cm. Podiel svaloviny za roky 1996 až 2001 mal stúpajúcu tendenciu. U kančekov došlo k vzostupu z 55,8 % na 59,1 a u prasničiek z 55,2 % na 55,8 %. Vlastná úžitkovosť za sledované obdobie v ŠCH bola hodnotená u plemena landras. Počet testovaných kančekov mal klesajúcu tendenciu; poklesol z 339 ks na 95 ks. Najnižší počet testovaných prasničiek bol v roku 1999, a to 1.043 ks a najvyšší v roku 1992 –1.905 ks. Priemerný denný prírastok v teste u kančekov mal stúpajúcu tendenciu, a to z 548 g na 613 g, pričom u prasničiek najnižší prírastok bol v roku 1997 – 532 g . Hrúbka chrbtovej slaniny poklesla z 1,53 cm na 1,07 u kančekov a z 1,78 cm na 1,23 cm u prasničiek. Podiel svaloviny v jatočnom tele sa zvýšil z 54,9 % na 59,1 % u kančekov a z 54,6 % na 57,9 % u prasničiek.

77

Výsledky vlastnej úžitkovosti za sledované obdobie boli hodnotené u plemena biele mäsové. Najnižšie počty testovaných kančekov boli v roku 1999 a to 144 ks a najvyššie v roku 1994 – 501ks. Najnižší počet testovaných bol v roku 2000, a to 2.367 ks a najvyšší v roku 1994 – 6.168 ks. Priemerný denný prírastok v teste bol najnižší u kančekov najnižší v roku 1993 a to 561 g a najvyšší v roku 2001 – 618 g. U prasničiek vykazoval stúpajúcu tendenciu za posledné roky a zvýšil sa z 506 na 551 g. Priemerná hrúbka slaniny mala klesajúcu tendenciu a znížila sa z 1,49 cm na 1,19 cm u kančekov a z 1,80 cm na 1,26 cm u prasničiek. Podiel svaloviny v jatočnom tele mal stúpajúcu tendenciu. U kančekov sa zvýšil z 54,7 % na 58,4 % a u prasničiek z 53,4 % na 57,4 %. Vlastná úžitkovosť u plemena duroc v ŠCH bola hodnotená na Slovensku za sledované obdobie. Počet kančekov v teste sa znížil z 236 na 8 a u prasničiek zo 127 na 93; i keď v roku 1995 vidíme výrazný nárast (293 ks). U kančekov bol zistený najnižší priemerný denný prírastok v roku 1998, a to 534 g a najvyšší v roku 2000 – 584 g. U prasničiek najnižší priemerný denný prírastok bol zistený v roku 1999 – 515 g a najvyšší v roku 2000 – 547 g. Priemerná hrúbka chrbtovej slaniny mala klesajúcu tendenciu: z 1,37 cm na 0,99 cm v roku 1999. U prasničiek tento pokles bol z 1,53 cm na 0,99, ktorý sa dosiahol v roku 2000. Podiel svaloviny v jatočnom tele zaznamenal vzostupné tendencie, a to z 57,3 % na 60,5 % v roku 2000 u kančekov a z 56,4 % na 60,0 % v roku 2001 u prasničiek. Vlastná úžitkovosť v ŠCH u plemena pietrain bola hodnotená za sledované obdobie. Počet testovaných kančekov sa pohyboval od 10 v roku 1992 po 227 v roku 1994 a u prasničiek od 40 v roku 2000 po 177 v roku 1995. Priemerný denný prírastok mal vzostupnú tendenciu a to od 499 g po 652 g; u prasničiek sa vzostupná tendencia potvrdila a to z 516 g na 624 g. Priemerná hrúbka chrbtovej slaniny bola najnižšia v roku 2001, a to 0,71 cm a najvyššia v roku 1999, a to 0,95 cm u kančekov a u prasničiek mala najnižšie hodnoty v roku 2000 – 0,74 cm a najvyššie v roku 1994 – 0,98 cm. Podiel svaloviny zaznamenal vzostupnú tendenciu, a to tak u prasničiek, ako aj u kančekov. U kančekov to bolo z 61,4 % na 64 % a u prasničiek z 60,9 na 63,9 %. Vlastnú úžitkovosť v ŠCH u plemena yorkshire bola hodnotená za roky 1995 až 2001 na Slovensku. Počet testovaných kančekov sa pohyboval od 62 ks v roku 1995 po 326 ks v roku 1999 a počet prasničiek od 32 ks v roku 1995 po 371 ks v roku 2001. Priemerný denný prírastok v teste sa pohyboval od 588 g v roku 1995 po 661 g v roku 2000 u kančekov, zatiaľ čo u prasničiek od 547 g v roku 1998 po 606 g v roku 1995. Priemerná hrúbka chrbtovej slaniny vykazovala klesajúcu tendenciu tak u kančekov, ako aj u prasničiek. U kančekov bol pokles z 0,93 cm na 0,74 cm a u prasničiek z 1,06 cm na 0,83 cm. Podiel

78

svaloviny v jatočnom tele ošípaných vykazoval vzostupnú tendenciu – u kančekov z 59,8 % na 64,3 % a u prasničiek zo 60,05 % na 62,8 %. Výsledky vlastnej úžitkovosti plemena slovenské mäsové v ŠCH boli hodnotené za roky 1996 až 2001 na Slovensku. Počet testovaných kančekov kolísal od 243 ks v roku 2001 po 566 ks v roku 1996 a u prasničiek od 192 ks v roku 2001 po 565 v roku 1996. Z tabuľky vyplýva výrazný pokles chovu daného plemena. Priemerný denný prírastok bol u kančekov najvyšší v roku 2000, a to 583 g a najnižší v roku 2001 – 573 g. Prasničky mali najnižší prírastok v roku 1996, a to 531 g a najvyšší v roku 2000 548 g. Hrúbka slaniny mala klesajúcu tendenciu. U kančekov došlo k poklesu z 1,08 cm na 0,98 cm, zatiaľ čo u prasničiek z 1,27 cm na 0,90 cm. Podiel svaloviny v jatočnom tele vykazoval vzostupnú tendenciu ako u prasničiek, tak aj u kančekov. U kančekov došlo k vzostupu z 58,1 % na 61,3 % a u prasničiek z 56,7 % na 61,5 %. Na základe uvedených výsledkov je možné konštatovať, že za sledované obdobie došlo k výraznému poklesu počtu testov vlastnej úžitkovosti, pričom nastalo mierne zvýšenie priemerných denných prírastkov, výrazné zvýšenie hrúbky chrbtovej slaniny a výrazné zvýšenie podielu svaloviny v tele ošípaných. Literatúra: KOVÁČ, Ľ.: Chov ošípaných , Devos-Pinus, Bratislava, 1998, 181 s. KOVÁČ, Ľ.: Manažment chovu ošípaných, SPU Nitra, 2003, 149 s. ŘEHÁČEK, P.: Výsledky kontroly úžitkovosti ošípaných v Slovenskej republike, ŠPÚ SR, Bratislava, 1996, 1997, 1998, 2000, 2001 DOBROVIČ, Ľ.: Výsledky kontroly úžitkovosti ošípaných v Slovenskej republike, ŠPÚ SR Bratislava, 1992, 1993, 1994 a 1995 SIDOR, V: Chov ošípaných, Príroda - Bratislava, 1988, 320 s. KOVÁČ, Ľ.: Chov ošípaných, TRANOSCIVS, Liptovský Mikuláš, Knižnica slovenskej dediny, zväzok 10, 1948

79

Poznámky:

80

Poznámky:

81

MOŽNOSTI MOLEKULÁRNÍ GENETIKY PŘI ŠLECHTĚNÍ PRASAT Čepica S. Ústav živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd České republiky, 277 21 Liběchov ([email protected]) Předpokládá se, že člověk domestikoval zvířata asi 10 000 let před naším letopočtem a od té doby chovatelé manipulovali s geny těchto zvířat pomocí selektivního páření. Z počátku se jednalo o výběr na základě exteriéru. Na začátku dvacátého století vznikla fúzí biometriky a mendelistické genetiky genetika kvantitativních znaků, která se stala základem teorie šlechtění používané dodnes. Většina ekonomicky významných vlastností prasat má povahu kvantitativních vlastností. Tradiční šlechtitelské postupy využívají selekci založenou na informacích o fenotypu zvířete a jeho příbuzných. Doposud používané metody selekce byly v případě mnoha užitkových vlastností úspěšné a je nutno zdůraznit, že budou i nadále hlavním nástrojem šlechtění. Při absenci detailních znalostí fyziologické a genetické podstaty užitkových vlastností vedly tyto metody v některých případech také k nežádoucím výsledkům. Příkladem je intenzivní šlechtění prasat na vysoký podíl masitých částí a snížení výšky hřbetního tuku, které mělo zejména u evropských plemen za následek zvýšení četnosti citlivosti k halothanu (alely HALn) se všemi negativními důsledky, jako jsou úhyny v důsledku stresového syndromu prasat, výskyt PSE a DFD masa nebo nežádoucí snížení obsahu intramuskulárního tuku a zhoršení chuťových vlastností masa. Tradiční přístup neumožňuje identifikaci jednotlivých genů podmiňující užitkové vlastnosti a cílenou manipulaci s četností jejich alel v populaci. Podle genetiky kvantitativních znaků mají také zvířata stejného stupně příbuznosti, bez vlastních údajů a nebo údajů potomků o užitkovosti, stejnou plemennou hodnotu, navzdory různým genotypům v genech velkého účinku (například HAL). Kromě toho jsou tradiční metody méně účinné u vlastností s nízkou dědivostí, u vlastností měřených jen u jednoho pohlaví nebo u vlastností měřitelných pouze na jatečném trupu. Z tohoto hlediska by bylo velmi žádoucí aplikovat selekci pomocí genů nebo 82

markerů na reprodukční vlastnosti a jakost masa. Velikost vrhu má nízkou dědivost, je měřitelná pouze u jednoho pohlaví a má značný vliv na ekonomiku produkce vepřového masa. Jedním z problémů jakosti vepřového masa, zejména chuťových vlastností a tím i jeho konkurenceschopnosti oproti jiným masům, je nízký obsah intramuskulárního tuku u některých finálních hybridů v důsledku silného selekčního tlaku na snížení výšky hřbetního tuku. Významný pokrok ve šlechtění prasat je spojen se studiem prasečího genomu, které bylo započato v devadesátých letech dvacátého století. Bylo to umožněno zejména pokrokem v oblasti DNA technologie umožňující vývoj nových, vysoce polymorfních genetických markerů (mikrosatelitů) a jejich rychlého a přesného testování. Zpracování velkého množství dat získaných při studiu genomu by nebylo možné bez výrazného rozvoje informačních technologií. Mikrosatelity jsou mimo jiné používány také jako velmi efektivní nástroj při kontrole původu plemenných zvířat. Díky značnému polymorfismu umožňují mikrosatelity odhalovat nesprávný původ zvířat s vyšší pravděpodobností než dříve používané „klasické markery“, tj. polymorfní bílkoviny a krevní skupiny. Jednou z výhod použití mikrosatelitů ke kontrole původu je univerzální přístrojové a metodické vybavení použitelné u všech druhů hospodářských zvířat a také u člověka. Správný původ plemenných zvířat je nezbytným předpokladem jakéhokoliv šlechtění. Hlavním cílem výzkumu genomu hospodářských zvířat je identifikace chromozómových úseků, později genů a příčinných mutací, které kontrolují ekonomicky významné znaky a vlastnosti a využití těchto znalostí k selekci pomocí genů nebo markerů. Nezbytným předpokladem analýzy genomu hospodářských zvířat byla konstrukce genetických map (cytogenetické znázorňují fyzickou lokalizaci genů na chromozómech; vazbové mapy udávají pořadí a genetickou vzdálenost genů; srovnávací znázorňují umístění homologních genů na chromozómech různých druhů). Tyto mapy jsou dostupné na internetových stránkách (například http://roslin.thearkdb.org/) a jsou dostačující pro detekci lokusů podmiňujících ekonomicky významné znaky a vlastnosti včetně lokusů pro kvantitativní znaky (QTL – quantitative trait locus). Existují dvě hlavní strategie detekce ekonomicky významných lokusů – asociační testy kandidátních genů a intervalové mapování genomu založené na zjišťování vazby mezi anonymními DNA markery a kvantitativními znaky. Použití kandidátních genů může být velmi účinné a může detekovat i lokusy s malým efektem. Nevýhodou je, že je často pro danou vlastnost nebo znak příliš mnoho kandidátních genů a jejich studium může být časově náročnější než intervalové mapování celého genomu. Interpretace testů kandidátních genů musí být velmi opatrná, protože falešně pozitivní výsledky mohou být získány

83

buď kvůli vazbové nerovnováze s příčinnými geny a nebo v důsledku špatně nastaveného prahu statistické významnosti. Takovým postupem byl zjištěn například vliv ESR na velikost vrhu u prasnic. K detekci QTL pomocí intervalového mapování se u prasat používá experimentální křížení (rodiny s 200 – 1200 potomků F2 generace). Známým příkladem je mapování genů způsobujících četné fenotypové rozdíly pozorované mezi divokými a domestikovanými prasaty způsobené domestikací, nebo mapování genů pro plodnost u kříženců čínských a evropských prasat. Experimentální rodiny jsou připravovány křížením jedinců z geneticky vzdálených populací. Ze vzniklé F1 generace jsou vybírána zvířata pro tvorbu F2 generace a nebo generace zpětného páření. Výhodou tohoto experimentálního uspořádání je, že fenotypově vzdálené populace mají fixované a nebo téměř fixované alely QTL lišící se efektem (Q – „lepší“ alela a q – „horší“ alela). Princip mapování QTL spočívá ve zjišťování genetické vazby mezi markery (většinou mikrosatelity) a naměřenými fenotypovými hodnotami sledovaných vlastností. Prakticky jsou u jedinců všech generací (P, F1 a F2) testovány markery, které jsou rozmístěny na chromozómech zhruba ve vzdálenosti 20 cM (1 centimorgan odpovídá při malé vzdálenosti mezi geny 1% rekombinací). Tak vzniknou na chromozómech úseky (intervaly) ohraničené dvěma sousedními markery. V rámci těchto intervalů se pro jednotlivé pozice počítá pravděpodobnost, s níž potomek zdědil konkrétní úsek chromozómu od jednoho ze zakládajících plemen. Tato pravděpodobnost se poté vztahuje k naměřeným hodnotám sledované vlastnosti (například výška hřbetního tuku). Průkaznost vazby mezi markery a sledovanými vlastnostmi se potom vynáší nad diagramy chromozómů v podobě křivky (Obr. 1). Výška vrcholu křivky vypovídá o statistické průkaznosti QTL. Udává se průkaznost na celogenomové úrovni (vyšší průkaznost) nebo na úrovni chromozómu (nižší průkaznost). Vrchol křivky ukazuje polohu QTL na chromozómu.

84

Obr. 1. Příklad křivky pravděpodobnosti vazby mezi markery a fenotypovými hodnotami sledovaných kvantitativních znaků u rodiny divoké prase x meishan na chromozómu X. Plnou čarou je vyznačena křivka pro výšku hřbetního tuku. QTL se nachází v intervalu SW259 – SW1943. Výsledky výzkumu molekulární genetiky jsou v praktické šlechtitelské práci realizovány pomocí DNA testů. Z hlediska spolehlivosti existují v podstatě tři typy DNA testů: i) Testy založené na zjištěné vazbě mezi markery a chromozómovým úsekem (QTL) Výše popsaným postupem zjištěné chromozómové úseky kontrolující studovanou kvantitativní vlastnost (QTL) je již možno využít k selekci, ale pouze v populacích nebo rodinách, ve kterých byly zjištěny (např. kříženci dvou plemen s fixovanými alelami QTL) . U kříženců se sleduje přenos chromozómových intervalů, které jsou identifikovatelné podle alel mikrosatelitů. Předpokládá se, že jedinci mající chromozómový interval ohraničený alelami pocházejícími od plemene s vyšší hodnotou užitkové vlastnosti zdědili alelu Q, zatímco jedinci mající chromozómový interval s alelami pocházejícími od plemene s nižší hodnotou užitkové vlastnosti zdědili alelu q. Pro širší využití ve šlechtěných populacích je však nutno identifikovat příčinný gen (QTG) a nakonec příčinný nukleotid (QTN). To je však metodicky nesmírně obtížné, zejména u QTL s menším efektem. V současné době jsou QTG a GTN známy u prasat pouze u několika málo QTL. Doposud bylo identifikováno v 97 publikacích zabývajících se touto problematikou 1287 QTL pro 236 různých užitkových vlastností. Z nich se 32 týká exteriérových vlastností, 15 zdraví, 961 jakosti masa, 216 produkce a 63 reprodukce. Jejich přehled v písemné podobě uvádějí Bidanel a Rothschild (2002) a aktuální přehled je na internetu v PigQTLDB

85

(http://www.animalgenome.org/QTLdb/). Detekce QTL kulminovala v roce 2003, kdy bylo publikováno 528 QTL, zatímco v roce 2005 pouze 24 QTL. Předmětem současného intenzivního výzkumu je podrobné mapování QTL a identifikace QTG a QTN. Dá se předpokládat, že v brzké budoucnosti budou známy QTG a GTN pro některé znaky reprodukce a jakosti masa. ii) Testy založené na asociaci markeru s příčinnou mutací Příprava DNA testů je relativně jednoduchá. Testy je možno s úspěchem použít pouze v populaci, ve které byla asociace prokázána. Po jednou provedené selekci se musí existence asociace znovu prokázat, aby bylo možno test použít v další generaci.

Velikost vrhu ESR (estrogen receptor) (Rothschild et al. 1996)zjistili, že PvuII polymorfismus ESR genu vykazuje vazbovou nerovnováhu s genem nebo geny majícími vliv na velikost vrhů v populacích meishan x large white a v syntetické populaci evropských plemen. Počáteční odhady rozdílu mezi homozygoty činily u prvních vrhů 2,3 selete u kříženců meishan x large white a 1,2 selete v syntetické populaci evropských plemen. Výsledky byly potvrzeny prací autorů Short et al. (1997), kteří zjistili u syntetické populace evropských plemen diferenci mezi homozygoty 0,83 selete. Alela PvuII B měla pozitivní efekt. Jinou populaci meishan x large white zkoumali Gibson et al. (2002) a nezjistili významný efekt PvuII lokusu na velikost vrhu. K podobným závěrům dospěli Rohrer et al. (1999) u kříženců meishan x bílá syntetická linie a Drogemuller et al. (2001) u plemen německá landrase a duroc. Několik autorů provádělo intervalové mapování a nenalezli QTL pro velikost vrhu na chromozómu 1, na kterém je ESR lokalizován. Rozsáhlou studii u českého bílého ušlechtilého publikovali Goliášová a Wolf (2004). Zjistili, že na prvním vrhu měly prasnice genotypu PvuII AA o 0,5 selete více a v průměru všech vrhů byl tento rozdíl 0,25 selete. Z výše uvedeného je zřejmé, že využití ESR k selekci na velikost vrhu je problematické. PRLR – (prolactin receptor) je také uváděn jako gen asociovaný s počtem ovulovaných vajíček (van Rens et al. 2003). Údaje o asociaci PRLR s velikostí vrhu se různí. Linville et al. (2001) zjistili oproti kontrolním liniím zvýšenou frekvenci alely PRLR – AluI B u linií šlechtěných na vyšší počet ovulovaných vajíček a nižší embryonální mortalitu. Korwin-Kossakowska et al. (2003) zjistila u 444 prasnic polské syntetické linie signifikantní vliv PRLR na počet živě narozených selat v prvních vrzích. Drogemuller et al. (2001) nezjistili v rozsáhlé studii zahrnující 8 336 vrhů od 2 159 prasnic (německá landrase – 1 672 prasnic, duroc – 214 prasnic, syntetická linie – 273 prasnic) statisticky významnou asociaci mezi PRLR a velikostí vrhu. Asociaci mezi genotypy PRLR 86

genu (polymorfismy AluI a HpaII) a velikostí vrhu u 1020 vrhů prasnic plemen česká landrase a české bílé ušlechtilé studovali (Putnová et al. 2002). Byly zjištěny efekty, které se však lišily u studovaných populací. RBP4 – (retinol-binding protein 4). Rothschild et al. (2000) zjistili u 2 555 vrhů 1300 prasnic několika plemen a syntetických linií asociaci mezi alelami RBP4 a velikostí vrhu. V dalších studiích (Drogemuller et al. 2001, Linville et al. 2001) na jiném materiálu nebyla tato asociace potvrzena.

Intramuskulární tuk FABP – (fatty acids binding proteins). Dva členové rodiny bílkovin vážících masné kyseliny (A-FABP - v adipocytech se vyskytující FABP a H FABP - v srdci se vyskytující FABP) jsou považovány za kandidátní geny pro obsah intramuskulárního tuku. A-FABP se nachází na chromozómu 4 a H-FABP je na chromozómu 6. Existenci asociace mezi mikrosatelitem v A-FABP genu a obsahem intramuskulárního tuku publikovali Gerbens et al. (1998). Další studie však tyto výsledky nepotvrdily (Chmurzynska et al. 2006). Obdobná situace je u H-FABP. U plemene duroc byla zjištěna významná diference v obsahu intramuskulárního tuku mezi homozygoty tří jednonukleotidových polymorfismů (Gerbens et al. 1999). Tyto výsledky však nebyly jinými autory na jiném materiálu potvrzeny (Chmurzynska et al. 2006).

Příjem potravy, výška hřbetního tuku, rychlost růstu MC4R – (melanocortin-4 receptor) je receptor spojený s G-proteinem. MC4R jsou exprimovány v mozku, zejména v oblasti hypotalamu, který je znám tím, že kontroluje příjem potravy a tělesnou hmotnost. Kim et al. (2000) identifikovali G → A substituci mající za následek záměnu aminokyseliny asparagové za asparagin v pozici 298 a jejich asociaci s výškou hřbetního tuku, rychlostí růstu a příjmem krmiva. Jiní autoři (Park et al. 2002, Stachowiak et al. 2005) tyto efekty na jiných populacích nepotvrdili a přepokládají, že jsou důsledkem asociace s blízkým QTL.

Testy založené na známé příčinné mutaci Testy jsou velmi spolehlivé, jejich příprava je však velmi složitá. RYR1 (alias HAL, MHS) – ryanodine receptor 1 (skeletal muscle). Tento gen je učebnicovým příkladem ukazujícím hranice genetiky kvantitativních znaků a možnosti molekulární genetiky. Pomocí klasických nástrojů založených na principech kvantitativní genetiky byl v chovatelsky vyspělých zemích vyvíjen selekční tlak na zvýšení podílu masitých částí a snížení výšky hřbetního tuku. Současně s úspěchy ve výše uvedeném směru docházelo k výraznému zhoršování jakosti masa (výskyt PSE eventuálně DFD masa) a ke zvyšování

87

úhynů v důsledku syndromu maligní hypertermie (MHS). V roce 1974 se zjistilo, že MHS je možno vyvolat expozicí k halothanu. Tato skutečnost byla základem halothanového testu. Frekvence citlivosti k halothanu se u jednotlivých plemen lišila a u evropských plemen přibližně korelovala s podílem masitých částí. Bylo zjištěno, že alela HALn zodpovědná v homozygotním stavu za citlivost k MHS je pozitivně asociována s podílem masitých částí a negativně s výškou hřbetního tuku. Selekce na vyšší podíl masitých částí nechtěně zvyšovala frekvenci alely HALn s nežádoucími důsledky. Citlivost k halothanu je recesivní a halothanovým testem nebylo možno odhalit přenašeče, tj. heterozygotní jedince. Teprve zjištění „halothanové“ vazbové skupiny S(A-0)-HAL-GPI-H-A1BG-PGD a její využití prostřednictvím „haplotypování“ umožnilo s určitou přesností (v závislosti na procentu rekombinací mezi HAL a markery) u určitého podílu zvířat (v závislosti na četnosti alel zejména v lokusu HAL) genotyp v lokusu HAL a tím i selekci. MHS byl zjištěn také u lidí a projevoval se náhlým úmrtím zejména mladých lidí v halothanové narkóze. Lidští genetikové z torontské univerzity využili genetických znalostí získaných u prasat, zejména pak vazby s geny „halothanové“ vazbové skupiny a zjistili, že příčinný gen je ryadinový receptor (RYR1), který je součástí kanálu uvolňujícího vápník v kosterních svalech. Příčinným nukleotidem je nukleotid v pozici 1843. Alela 1843C, která kóduje v pozici 614 aminokyselinu arginin, odpovídá normální alele HALN, zatímco alela 1843T, kódující v pozici 614 aminokyselinu cystein, odpovídá alele HALn (Fujii et al. 1991). Tento test umožňuje manipulaci s četností alel v RYR1 (HAL) lokusu nezávisle na selekčním tlaku na podíl masitých částí a výšku hřbetního tuku. IGF2 – (insulin like growth factor 2). V roce 1999 oznámily dvě skupiny zjištění paternálně exprimovaného QTL na krátkém raménku chromozómu 2 se značným efektem na podíl masitých částí a výšku hřbetního tuku. QTL vysvětloval 15 – 30 % fenotypové variability podílu masitých částí a 10 – 20 % fenotypové variability výšky hřbetního tuku. Toto zjištění bylo učiněno v rodině divoké prase x velké bílé a velké bílé x piétrain. Bylo zjištěno (van Laere et al. 2003), že příčinou je mutace v regulační oblasti IGF2 genu, konkrétně IGF2intron3-G3072A. Alela IGF2-intron3-3072G je původní (q) a alela IGF2intron3-3072A zodpovědná za vyšší podíl masitých částí (Q) a nižší výšku hřbetního tuku je mutovaná. Podle předběžných výsledků (Vykoukalová et al. 2006) je frekvence alely IGF2-intron3-3072A 0,72 u plemene česká landrase, 0,80 u českého bílého ušlechtilého. U plemene duroc a hampshire je tato alela fixována. Bylo by prospěšné, aby kanci v otcovské pozici měli genotyp IGF2intron3-G3072A/A. DNA test je poněkud složitý, protože neexistuje restrikční enzym pro konstrukci PCR-RFLP testu. Je však možno využít polymorfismů

88

v intronu 7 genu IGF2, které jsou s příčinnou mutací ve vazbové nerovnováze (Vykoukalová et al. 2006). RN – z francouzského „Rendement Napole“ (výtěžnost Napole = hmotnost uzené šunky/hmotnost vykostěného masa zbaveného tuku) je další významný gen, který ovlivňuje jakost masa a podíl masitých částí. Dominantní alela RN- snižuje RN výtěžnost zatímco recesivní alela rn má pozitivní vliv. Negativní efekt tohoto genu je nazýván “kyselé maso“. To je způsobeno zvýšeným obsahem svalového glykogenu u postižených jedinců až o 70 % ve srovnání se zvířaty genotypu rn/rn. Rozdíl mezi homozygotními fenotypy je 8,1% RN výtěžnosti, tj. 3 směrodatné odchylky. RN-/RN- mají oproti rn/rn o 1% vyšší podíl masitých částí. Tento problém byl identifikován u francouzských plemen pocházejících od plemene hampshire. Příčinným genem je PRKAG3 kódující svalovou formu regulační podjednotky gama adenosinmofosfátem aktivované proteinkinasy (AMPK). Příčinná mutace způsobuje u plemene hampshire záměnu aminokyselin arginin za glutamin v pozici 200 (Milan et al. 2000). Později byly zjištěny další mutace v tomtéž genu mající za následek záměny aminokyselin threonin za asparagin v pozici 30, glycin za serin v pozici 52 a isoleucin za valin v pozici 199 (Ciobanu et al. 2001, ), které se vyskytují také u dalších plemen (landrase, large white , berkshire, pietrain, duroc a řady čínských plemen). Také tyto mutace mají vliv na obsah glykogenu ve svalech a na jakost masa. FUT1 – [α(1,2) fucosyltransferase]. Resistence k edému a průjmovému onemocnění selat způsobovanému F18 třásnitou E. coli. Toto onemocnění má značný ekonomický význam. Gen řídící expresi ECF18 receptoru (ECF18R) je v těsné genetické vazbě s krevněskupinovým lokusem S(A-0) na prasečím chromozómu 6 a tedy i s genem RYR1 (viz výše). Meijerink et al. (2000) uvádějí jako příčinný gen FUT1 a jako příčinnou mutaci G307A, která způsobuje záměnu aminokyselin alanin za threonin v pozici 103. Eliminace alely FUT1-307A umožní eliminovat hlavní příčinu úhynu selat způsobeného edémem a průjmovým onemocněním po odstavu. Jistou komplikací je blízkost lokusu RYR1, a tím způsobená vazbová nerovnováha mezi těmito lokusy, která je ovlivněna jejich alelovými četnostmi v těchto genech u jednotlivých plemen. Praktickým důsledkem může být, že zvyšování četnosti příznivé alely v genu FUT1 může zvyšovat frekvenci alely HALn a naopak. Je nutno dodat, že na chromozómu 13 existuje lokus kontrolující citlivost k E. coli F4ac, které také způsobují úhyn selat na průjem v období před odstavem. Na tento lokus zatím DNA test neexistuje. Dominantně bílá/KIT – (mast/stem cell growth factor receptor). Zbarvení je v některých zemích považováno za ekonomicky významný znak, protože u jatečných zvířat je požadována bílá barva. Barva prasat se dědí jako mendelistický znak s výrazným vlivem epistase mezi lokusy. Na kontrole

89

zbarvení se podílejí tři geny: KIT s alelami recesivní alela i pro normální barvu, semidominantní alela IP pro skvrnitost (Patch), alela IB pro bílý pás a dominantní alela I pro bílé zbarvení, MC1R (melanocortin 1 receptor) se 4 alelami a ASIP (agouti signaling protein) se dvěma alelami. Z praktického hlediska je důležité, že bílá prasata musí mít nejméně jednu kopii dominantní alely I v lokusu KIT, kterou hybridi musí spolehlivě získat od mateřských plemen nebo od plemene v pozici C. Molekulární podstata alely I je poněkud složitá. Oproti alele i má alela I substituci G → A v prvním nukleotidu intronu 17 a v důsledku toho dochází k duplikaci nebo triplikaci ~450 kb úseku (Pielberg et al. 2002). Testování je poněkud složité v důsledku výskytu tří typů alel I (1-3), které se liší v počtu opakování 450 kb úseku a v tom, zda mají v prvním nukleotidu intronu 17 alelu G nebo A. V dobře vybavené laboratoři je testování tohoto genu možné. Testování genů pro zbarvení je také možno použít pro kontrolu původu masa od jednotlivých plemen (Jeon et al. 2006). Závěrem je možno říci, že za posledních 15 let byly při studiu genomu prasete dosaženy prakticky aplikovatelné výsledky použitelné při selekci pomocí genů nebo markerů. Lze předpokládat, že v brzké době budou zjištěny QTG a QTN pro ty užitkové vlastnosti, u kterých se předpokládá při selekci pomocí genů a markerů největší selekční pokrok, tj. pro reprodukční vlastnosti a jakost masa a jatečného těla. I potom bude selekce pomocí genů a markerů doplňkem, i když velmi významným, selekce s využitím poznatků genetiky kvantitativních znaků. Důvod pro toto tvrzení spočívá v podstatě věci. Selekce prováděná pomocí nástrojů genetiky kvantitativních znaků je schopna zachytit mutace s malým efektem v genech malého účinku, které však vcelku znamenají v populaci selekční pokrok v daném znaku. Metody molekulární genetiky jsou schopny na rozumném počtu jedinců detekovat v populaci existující mutace s větším efektem a následně s těmito mutacemi pomocí selekce s využitím genů nebo markerů rychle a nezávisle v populaci manipulovat. Literatura: BIDANEL J. P., ROTHSHILD M.F. (2002) Current status of quantitative trait locus mapping in pigs. Pig News and Informations 23, 39N-54N. CIOBANU D., BASTIAANSEN J., MALEK M., ET AL. (2001) Evidence for new alleles in the protein kinase adenosine monophosphate-activated γ3subunit gene associated with low glycogen content in pig skeletal muscle and improved meat quality. Genetics 159, 1151-62. DROGEMULLER C., HAMANN H., DISTL O. (2001) Candidate gene markers for litter size in different German pig lines. J Anim Sci 79, 2565-70.

90

FUJII J., OTSU K., ZORZATO F., ET AL. (1991) Identification of mutation in porcine ryanodine receptor associated with malignant hyperthermia. Science 253,448-51. GERBENS F., JANSEN A.,VAN ERP A.J.M., ET AL. (1998) The adipocyte fatty acid-binding protein locus: Characterization and association with intramuscular fat content in pigs. Mamm Genome 9, 1022-6. GERBENS F., VAN ERP A.J.M., HARDERS F.L., ET AL. (1999) Effect of genetic variants of the heart fatty acid-binding protein gene on intramuscular fat and performance traits in pigs. J Anim Sci 77, 846-52. GIBSON J.P., JIANG Z.H., ROBINSON J.A.B., ET AL. (2002) No detectable association of the ESR PvuII mutation with sow productivity in a Meishan x Large White F2 population. Anim Genet 33, 448-50. GOLIÁŠOVÁ E., WOLF J. (2004) Impact of the ESR gene on the litter size and production traits in Czech Large White pigs. Anim Genet 35, 293-7. HUANG L.-S., MA J.-W., REN J., ET AL. (2004) Genetic variation of the porcine PRKAG3 gene in Chinese indigenous pig breeds, Genet Sel Evol 36, 481-6. CHMURZYNSKA A. (2006) The multigene family of fatty acid-binding proteins (FABPs): Function, structure and polymorphism. J Appl Genet 47, 39-48. KIM K.S., LARSEN N., SHORT T., ET AL. (2000) A missense variant of the porcine melanocortin-4 receptor (MC4R) gene is associated with fatness, growth, and feed intake traits. Mamm Genome 11, 131-5. KORWIN-KOSSAKOWSKA A., KAMYCZEK M., CIESLAK D., ET AL. (2003) Candidate gene markers for reproductive traits in Polish 990 pig line. J Anim Breed Genet 120, 181-91. LINVILLE R.C., POMP D., JOHNSON ET AL. (2001) Candidate gene analysis for loci affecting litter size and ovulation rate in swine. J Anim Sci 79, 607. MEIJERINK E., NEUENSCHWANDER, FRIES R., ET AL. (2000) A DNA polymorphism influencing α(1,2) fucosyltransferase activity of the pig FUT1 enzyme determines susceptibility of small intestinal epithelium to Escherichia coli F18 adhesion. Immunogenetics 52, 129-36. MILAN D., JEON J.T., LOOFT C., ET AL. (2000) A mutation in PRKAG3 associated with excess glycogen content in pig skeletal muscle. Science 288, 1248-51. PARK H.B.., CARLBORG O., MARKLUND S., ET AL. (2002) Melanocortin4 receptor (MC4R) genotypes have no major effect on fatness in a Large White x Wild Boar intercross. Anim Genet 33, 155-7.

91

PIELBERG G., OLSON C., SYVÄNEN A.-C., ET AL. (2002) Unexpectedly high allelic diversity at the KIT locus causing dominant white color in the domestic pig. Genetics 160, 305-11. PUTNOVÁ L., KNOLL A., DVOŘÁK J. ET AL. (2002) A new HpaII PCRRFLP within the porcine prolactin receptor (PRLR) gene and study of its effect on litter size and number of teats. J Anim Breed Genet 119, 57-63. ROHRER G.A., FORD J.J., WISE T.H., ET AL. (1999) Identification of quantitative trait loci affecting female reproductive traits in multigeneration Meishan-White composite swine population. J Anim Sci 77, 1385-91. ROTHSCHILD M.F., JACOBSON C., VASKE D.A., ET AL. (1996) The estrogen receptor locus is associated with a major gene influencing litter size in pigs. Proc Natl Acad Sci USA 93, 201-5. ROTHSCHILD MF, MESSER L, DAY A, ET AL. (2000) Investigation of the retinol-binding protein 4 (RBP4) gene as a candidate gene for increased liter size in pigs. Mam Geonome 11, 75-7. Short T.J., Rothschild M.F., Southwood O.I., et al. (1997) Effect of the estrogen receptor locus on reproduction and production traits in four commercial pig lines J Anim Sci 75, 3138-42. STACHOWIAK M., SZYDLOWSKI M., OBARZANEK-FOJT M., ET AL. (2005) An effect of missense mutation in the porcine melanocortin-4 receptor (MC4R) gene on production traits in Polish pig breeds is doubtful. Anim Genet. 37, 55-7. VYKOUKALOVÁ Z., KNOLL A., DVOŘÁK J., ET AL. (2006) New SNPs in the IGF2 gene and association between this gene and backfat thickness and lean meat content in Large White pigs. J Anim Breed Genet (v tisku). VAN LAERE A-S., NGUYEN M., BRAUNSCHWEIG M. ET AL. (2003) A regulatory mutation in IGF2 causes a major QTL effect on muscle growth in the pig. Nature 425, 832-6. VAN RENS B.T.T.M., EVANS G.J., VAN DER LENDE T. (2003) Components of litter size in gilts with different prolactin receptor genotypes. Theriogenology 59, 915-26.

92

Poznámky:

93

BIOTECHNOLOGIE V CHOVU A ŠLECHTITELSTVÍ J. Petr VÚŽV Uhříněves, ČZU Praha Biotechnologie nacházejí v chovu a šlechtění široké uplatnění. S ohledem na klíčové postavení reprodukce zasluhují biotechnologické zásahy do reprodukčního procesu zvláštní zřetel. První přenosy prasečích embryí byly provedeny před více než půl stoletím, i když praktického uplatnění se dočkaly mnohem později. Postupy jako je umělá inseminace, synchronizace říje či superovulace se staly více méně rutinními technikami, které se využívají pro komerční účely a o jejich uplatnění dnes rozhodují především konkrétní chovatelské záměry a jejich ekonomické aspekty. Tedy to, zda se investice do reprodukčních biotechnologií vyplatí, či nikoli. Vyšší rentabilitě by bezesporu přispěla ještě vyšší účinnost a spolehlivost. Výzkum a vývoj v této oblasti proto neustává. Zároveň však otevírá základní výzkum v oboru biologie reprodukce chovu a šlechtění hospodářských zvířat zcela nové možností. Některé z těchto perspektivních směrů výzkumu jsou předmětem této přednášky.

Vysokoteplotní konzervace spermií Při dostatečné koncentraci trehalózy a dalších podobných látek lze v živých buňkách drasticky snížit obsah vody a uvést je do stavu anabiózy. U bezobratlých a nižších obratlovců se tak do stavu anabiózy upadají celé organismy. V vyšších obratlovců včetně savců bychom mohli tento proces napodobit na úrovni buněk. Z hlediska biotechnologií se zdá perspektivní „sušení“ pohlavních buněk, především pak spermií. Při lyofilizaci jsou spermie nezvratně poškozeny a usmrceny. Není ale narušena jejich dědičná informace a spermie lze použít k oplození metodami asistované reprodukce. Lze je také velmi dlouho skladovat při pokojové teplotě,

94

což představuje značnou úsporu ve srovnání s kryokonzervací a následném skladování v tekutém dusíku. Spermie jsou s to přežít výrazné „vysušení“ za kontrolovaných podmínek po ošetření vysoce koncentrovanou trehalózou. Velkou překážku představuje fakt, že se nedaří spermie prosytit trehalózou na více než třetinu jejich teoretické kapacity. Přesto čtvrtina takto ošetřených spermií přežije ve vysušeném stavu několik hodin při pokojové teplotě. Ještě odolnější jsou k této proceduře spermatogoniální buňky. Zhruba 80% jich přežívá po ošetření 200 mM trehalózou prakticky úplné vysušení.

Přenos spermatogonií Spermatogonie jsou kmenovými buňkami varlete. Prodělávají tzv. asymetrické dělení. To znamená, že na jedné straně vznikají jejich dělením nové spermatogonie, na druhé straně se část buněk při dělení vymaní z intercelulární niky a začne se diferencovat na spermie. Jak u laboratorních hlodavců, tak i hospodářských zvířat se podařilo spermatogonie přenášet do varlat recipienta, který měl vlastní spermatogonie zničeny a nebyl schopen spermiogeneze. Po přenosu dochází k nidaci transplantovaných spermatogonií do semenotvorných kanálků varlete a obnově spermiogeneze. Přenos spermatogonií lze provést i mezidruhově, i když kompletní spermiogeneze je možná pouze v případě, že recipient patří k fylogeneticky blízce příbuznému druhu. Tak byl například úspěšně proveden přenos spermatogonií potkana či křečka do varlat myši. Přenos spermatogonií koně, skotu či prasete do varlat myši dovolil dlouhodobé přežívání spermatogonií v semenotvorných kanálcích varlete hostitelského druhu, jejich množení a jejich částečnou diferenciaci. Kompletní spermiogeneze ale není možná. Přenos spermatogonií přesto nabízí pro potřeby chovu a šlechtění hospodářských zvířat řadu možností, např. přenos spermatogonií vynikajících plemeníků do varlat recipientů. Vedle toho probíhá velmi nadějný výzkum, který si klade za cíl diferenciaci spermií v podmínkách in vitro.

Sexování spermií Spermie savců lze rozdělit podle obsahu pohlavního chromozomu na dvě populace – spermie nesoucí samičí pohlavní chromozom X a spermie nesoucí samčí pohlavní chromozom Y. Protože je chromozom Y menší než chromozom X (nese jen 78 genů ve srovnání se 1098 geny na chromozomu X), je obsah DNA ve spermiích s chromozomem Y asi o 3 % nižší. Tento rozdíl lze zjistit po vitálním barvení spermií a detekci takto „zviditelněné“ DNA na průtokovém cytometru. Lze tak oddělit frakce spermií s vysokou zárukou selekce

95

na pohlavní chromozom. Účinnost vysoko přesahuje 90%. Po inseminaci, oplození in vitro nebo ICSI lze získat potomstvo žádoucího pohlaví.

Oplození in vitro a intracytoplasmatická injekce spermií Oplození in vitro se stalo komerční záležitostí v chovu a šlechtění skotu. U jiných druhů hospodářských zvířat se tato technika potýká s nízkou účinností (prase, kůň) a v neposlední řadě i s nízkou ekonomickou rentabilitou (ovce, koza). V případě prasete je velkým problémem polyspermní oplození. V případě koně naopak nízká penetrace spermií. Z mnoha důvodů jsou vyvíjeny pro potřeby chovu a šlechtění hospodářských zvířat techniky, které se už uplatnily v humánní asistované reprodukci. Patří k nim především intracytoplasmatická injekce spermií (ICSI). Při tomto postupu je do vajíčka pomocí mikropipety vnesena jediná spermie a vajíčko je tak oplozeno. Technika ICSI nachází uplatnění především v kombinaci s dalšími reprodukčními biotechnikami. Pomocí ICSI bylo například dosaženo úspěšného oplození vajíček spermiemi, které byly podrobeny vysokoteplotní konzervaci nebo lyofilizaci.

Velogenetika Pokrok v reprodukční biologii a molekulární genetice otevírá cestu k postupu, který je někdy označován jako velogenetika. Je založen na in vitro kultivaci pohlavních buněk, oplození in vitro a následné kultivaci embryí. Z embryí lze biopsií odebrat jednu blastomeru bez vážnějšího narušení vývojových schopností embrya a provést na její dědičné informaci analýzy. Tak lze detekovat alely genů významných pro nejrůznější užitkové vlastnosti a selektovat embrya, která se genotypem nejvíce blíží vybranému ideálu. Rozvoj molekulárně genetických metod výrazně posune vpřed „dočtení“ genomu prasete a dalších hospodářských zvířat. Genom skotu byl již „nahrubo“ přečten. Metoda MAS (marker assisted selection) počítá s následným přenosem vybraných embryí a dalším chovem narozených zvířat. Koncepce velogenetiky předpokládá využití pohlavních buněk, které se zakládají v pohlavních žlázách plodů vyvíjejících se z přenesených embryí. Už dnes existuje řada technik, které dovolují urychlenou kultivaci tkáně fetálních gonád a zisk pohlavních buněk. Tkáň varlat lze například transplantovat pod kůži kastrovaným myším samcům z imunodeficitní linie. Hormonální poměry v těle kastráta indukují rychlý růst, proliferaci a diferenciaci samčích pohlavních buněk, které lze využít pro oplození metodami asistované reprodukce (ICSI). Tento postup byl experimentálně zvládnut u prasete, kozy a skotu. Podobný postup u samičích pohlavních buněk odebraných z plodu je komplikovanější, protože kromě jaderné diferenciace je velmi důležitá 96

i cytoplasmatická diferenciace budoucí samičí pohlavní buňky. To lze alespoň zčásti řešit přenosem jader z kultivovaných samičích pohlavních buněk plodu do cytoplastu (enukleovaného vajíčka - tedy vajíčka zbaveného umělým zásahem vlastní jaderné dědičné informace) z vajíček získaných z dospělých zvířat. Nejnovější experimenty dokazují, že vajíčka by zřejmě bylo možné získávat speciálními kultivačními postupy z kmenových buněk kůže plodů. Embrya vzniklá oplozením takto získaných pohlavních buněk by mohla být podrobena selekci na základě výsledků genetických testů. Celý proces by se mohl opakovat. Docházelo by tak k selekci embryí na alely výhodné z produkčního hlediska bez toho, že by se narodilo živé zvíře. Genetický pokrok by byl díky vysoké intenzitě selekce na základě genetických markerů a díky silně zkrácenému generačnímu intervalu značný.

Klonování Klonování lze provádět několika různými způsoby, například bisekcí raných embryí a tvorbou identických dvojčat nebo přenosem jader somatických buněk. Klonování vynikajících plemenných zvířat se provádí ve světě na komerční bázi, ale genetický zisk z klonování relativizuje neustálý genetický pokrok dosahovaný v „konvenčně“ se rozmožující populaci klasickými metodami šlechtění. Klony plemenných zvířat, která tvořila špičku před deseti či dvaceti lety, už by se dnes do plemenitby prosazovala jen obtížně. Také skladování buněk a „obnova“ plemenných zvířat klonováním po likvidaci chovů při rozsáhlých epizootiích (např. při slintavce a kulhavce, moru prasat apod.), jsou ekonomicky i chovatelsky problematické. Mnohem racionálnější řešení podobných situací přináší vývoj nových účinných vakcín, např. DNA vakcín. Klonování se zřejmě prosadí především pro potřeby genetické modifikace. V tomto případě je nejprve provedena potřebná genetická modifikace na buňkách příslušného živočišného druhu pěstovaných v laboratorních podmínkách. Vybrané buňky, u nichž se zásah do dědičné informace zdařil, jsou namnoženy a použity pro klonování „metodou Dolly“ – tedy spojením geneticky modifikované buňky s vajíčkem příslušného živočišného druhu zbaveného jaderné dědičné informace. Pokud se narodí klon, nese genetickou modifikaci v každé buňce těla a vykazuje fenotyp, který odpovídá provedené genetické modifikaci. Další množení GM živočicha již probíhá s využitím tradičních metod plemenitby.

97

Geneticky modifikovaná hospodářská zvířata Genetickou modifikací rozumíme cílený zásah do dědičné informace organismu. Zdaleka to není jen „přenos cizích genů“ čili transgeneze. Významné efekty přináší i vyřazení vlastního genu živočicha z funkce (tzv. genový knokaut). Velkou budoucnost zřejmě mají tzv. cisgenní organismy, které nenesou žádné „cizí geny“ (tj. geny izolované z dědičné informace jiných druhů) a mají pouze změněny funkce genů, jež jsou nedílnou součástí jejich vlastní dědičné informace. Cisgenní organismy by mohly být psychologicky snáze přijatelné laickou spotřebitelskou veřejností. Geneticky modifikovaná hospodářská zvířata jsou využívána pro produkci lidských bílkovin významných pro léčbu některých chorob (srážlivý faktor VIII a IX pro léčbu hemofilie, alfa-1-antitrypsin pro léčbu rozedmy plic, antitrombin pro prevenci tvorby nebezpečných krevních sraženin apod.). Chov těchto tzv. živých bioreaktorů je předmětem činnosti specializovaných biofarmaceutických firem a zemědělství se na něm nebude podílet významnější měrou. První lék z této kategorie by měl být schválen koncem roku 2006. Pro zemědělství se zdá jako perspektivní využití GM hospodářských zvířat pro následující účely. a) Zvýšení růstových schopnosti V chovu hospodářských zvířat byly první pokusy upřeny k možnostem zvýšení růstových schopností. Naděje vyvolané úspěchem při zvýšení intenzity růstu GM myší (např. přenosem genů pro růstový hormon, protein c-ski, růstový faktor IGF1) se u hospodářských zvířat (prasat, skotu, ovcí) nenaplnily. Přesto se podařilo dosáhnout významných úspěchů. Přenosem genu pro releasing hormon růstového hormonu (RHGH), který měl regulační sekvence upraveny tak, aby produkoval modifikovaný RHGH s prodlouženou biologickou aktivitou ve svalovině, se podařilo u prasat docílit zvýšení intenzity růstu zhruba o 30% při srovnatelné spotřebě krmiva (tj. při zvýšené konverzi). Intenzivnějšího růstu zvířat lze dosáhnout i „zprostředkovaně“, např. genetickou modifikací, kterou se zvýší obsah albuminu v mléce prasnic. Selata odchovaná prasnicemi nesoucími tuto genetickou modifikaci vykazují do odstavu výrazně vyšší přírůstky. Také v dalším období života těží z „dobrého základu“ získaného vydatnějším přísunem bílkovin v časných fázích života. Nadějný by byl cílený knokaut genu pro bílkovinu myostatin. U skotu vyvolává přirozená mutace tohoto genu enormní růst svaloviny typický například pro plemeno belgické modré. Myostatin sehrává obdobnou roli při potlačování růstu svalů i u dalších hospodářsky významných druhů savců a dokonce i u drůbeže. Genovým knokautem u prasat, ovcí nebo kura by zřejmě vznikli živočichové s fenotypem připomínajícím mohutné osvalení belgického modrého skotu. 98

Praktické uplatnění těchto genetických modifikací je krajně nepravděpodobné. Legislativa EU nedovoluje ani injekční podávání růstového hormonu využívaného v USA ke zvýšení dojivosti skotu a masné užitkovosti prasat. Využití geneticky modifikovaných masných linií by zcela jistě narazilo na tuhý odpor. To platí i pro následující oblasti uplatnění genetických modifikací v živočišné výrobě. b) Genetické modifikace a odolnost k chorobám Choroby hospodářských zvířat zosobují v chovech obrovské ekonomické škody. Vyšlechtění odolných plemen či linií by proto představovalo významný přínos. Klasické šlechtění má v tomto směru omezené možnosti. Naopak, využití metod genového inženýrství nabízí možnosti, které jsou jinými metodami prakticky nedosažitelné. Experimenty prokázaly schůdnost tvorby rezistentních linií jak u savců (např. ovce odolné proti viru maedi visna) tak i drůbeže (kur odolný k leukóze). Zajímavý projekt byl realizován v USA, kde byl získán skot odolný k mastitidám vyvolaných bakterií Staphylococcus aureus. Odolná linie skotu vznikla přenosem bakteriálního genu pro lysostaphin z bakterie Staphylococcus simulans. Lysostaphin má schopnost ničit bakterie Staphylococcus aureus a GM krávy, které jej produkovaly v mléčné žláze, byly výrazně odolnější k mastitidám. V testech se jich bakterií Staphylococcus aureus infikovalo pouze 14%, zatímco geneticky nemodifikované krávy byly za stejných podmínek infikovány ze 71%. GM krávy, které ve svém těle tvořily nejvíce lysostaphinu, se bakterií Staphylococcus aureus vůbec nepodařilo nakazit. Ke zvýšení odolnosti k ekonomicky významným chorobám lze využít i genový knokaut. Cílené narušení genu pro tzv. prionový protein zajišťuje u nositelů této defektní vlohy odolnost k prionovým onemocněním (spongiformním encefalopatiím). Tímto způsobem byl získán skot odolný vůči BSE a ovce či kozy odolné ke skrapii. Značné úsilí je věnováno genetické modifikaci drůbeže (kura), jež by zajistila odolnost k chřipkovým virům typu A, především pak k subtypům, u nichž hrozí přenos z drůbeže na člověka (např. H5N1, H7N7). Projekty s tímto cílem byly zahájeny ve Velké Británii a v Číně. c) Zkvalitnění živočišných produktů Genetické modifikace lze využít ke změně kvality živočišných produktů. Na jedné straně lze zvýšit kvalitu produkce přenosem genů jiných druhů. Tak byl například získán skot, který vylučuje v mléce lidský laktoferin. Tato bílkovina má bakteriostatické účinky na střevní mikroflóru a zároveň zajišťuje transport iontů železa přes střevní stěnu do krevního oběhu. Našla by proto využití při výrobě náhražek mateřského mléka. Náhražky z kravského

99

mléka s laktoferinem skotu nezajišťují kojenci dostatečný přísun železa pro krvetvorbu. Genetická modifikace, která by nahradila mléčné bílkoviny skotu za bílkoviny mateřského mléka, by odstranila problémy se vznikem alergií na bílkoviny kravského mléka, především na alfa-laktalbumin, betalaktoglobulin a kaseiny. Tyto alergie ohrožují kojence na náhradní výživě z kravského mléka. V případě alergií na proteiny syrovátky má elegie tendenci slábnout. Alergie na kaseiny bývá celoživotní. Odpor laické veřejnosti ke kravskému mléku humanizovanému genetickou modifikací je přesto možné očekávat s vysokou pravděpodobností. Z tohoto hlediska by mohl mít větší nadějí na úspěch cisgenní skot, který nese v dědičné informaci další kopie vlastních genů pro kasein beta a kapa. Novozélandské biotechnologické firmě AgReserach se tímto způsobem podařilo zvýšit hladiny beta kaseinu o 20% a koncentrace kapa kaseinu stouply dokonce na dvojnásobek. Celkové množství bílkoviny v mléce tak stouplo o 13%. Tato genetická modifikace však nenabízí přímý přínos spotřebiteli. Je výhodná především pro chovatele a mlékárenský průmysl, protože skýtá záruky vyšší výtěžnosti při výrobě sýrů. Přijetí veřejností je proto v konečném důsledku rovněž sporné. Genetické modifikace by mohly přispět k ozdravění živočišných produktů. Příkladem jsou geneticky modifikovaná prasata, která získala gen fat-1 odpovědný za tvorbu enzymu převádějícího málo žádoucí, ale zato hojné omega-6-mastné kyseliny na žádoucí omega-3-mastné kyseliny. Konzumace vepřového masa z těchto GM zvířat by mělo mít příznivý efekt na kardiovaskulární systém konzumentů a měla by jim skýtat ochranu před nádorovými onemocněními. To neplatí o konzumaci tuku zvířat, v kterém zůstal zvýšený obsah omega-6-mastných kyselin zachován. Omega-3-mastné kyseliny se ve větší míře vyskytují např. v rybím mase, ale v mase hospodářsky významných savců a ptáků jsou zastoupeny jen málo. V poslední době se objevilo hned několik prací, které zpochybňují protirakovinný účinek omega-3-mastných kyselin a rovněž ochrannou funkci těchto mastných kyselin před kardiovaskulárními chorobami. d) GM hospodářská zvířata a životní prostředí Navzdory skutečnosti, že jsou genetické modifikace často stavěny do protikladu s ochranou životního prostředí, může být chov GM hospodářských zvířat pro ochranu životního prostředí velkým přínosem. Příkladem jsou geneticky modifikovaná prasata, která mají přenesen do dědičné informace bakteriální gen pro fytázu. Enzym pro rozklad rostlinného fytátu vylučují GM prasata ve slinných žlázách. Díky tomu lépe využívají pro ně jinak těžko dostupný fosfor vázaný ve fytátu rostlinných krmiv. U linie GM prasat

100

Enviropig získané na universitě v kanadském Guelphu klesá množství fosforu vylučovaného s výkaly až o 70%. To má při velkém obejmu likvidované prasečí kejdy značný význam pro ochranu povrchových vod před eutrofizací.

101

Poznámky:

102

Poznámky:

103

VIZE BUDOUCÍHO VÝVOJE VE ŠLECHTĚNÍ PRASAT RÁMCOVÁ CHARAKTERISTIKA OČEKÁVANÝCH PODMÍNEK Pražák Č. Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě Šlechtění prasat úzce souvisí s očekávanými podmínkami, ve kterých se bude v budoucím období odehrávat produkce jatečných prasat. V celé Evropě, ale i v celosvětovém měřítku se chov prasat orientuje směrem, který se jedním výrazem dá označit jako „průmyslová velkovýroba“. Tento směr nastoupily i státy bývalé EU-15, kde se hovoří o tzv. strukturální přestavbě. V principu jde o to, že se neustále snižuje počet chovatelů prasat, avšak u chovatelů, kteří se rozhodli v chovu prasat pokračovat i v dalším období dochází k narůstání stavů prasnic i prasat celkem. Pro demonstraci lze uvést vývoj v Dánsku, kde klesá počet stájí pro prasnice s menší kapacitou než 500 prasnic a naopak narůstá počet farem více než 500 prasnicemi. Odhaduje se, že se do 10 let sníží počet výrobců na polovinu. K obdobnému vývoji dochází v Nizozemí, kde se podle expertních odhadů má do r. 2020 snížit počet chovatelů prasat o více jak polovinu a to z nynějších 9600 chovatelů na cca 4000, přičemž z toho ještě více jak polovina bude mít chov prasat jako vedlejší zaměstnání. Ze současného průměrného stavu 560 prasat na farmě se má jejich počet zvýšit na cca 2.100 ks. Tak by bylo možné pokračovat a uvádět příklady i z jiných zemí. Obecně lze shrnout, že chov prasat směřuje k: - větším koncentracím, - vysoké produktivitě práce, - vysoké intenzitě výroby, - snižování nákladů na jednotku produkce (na 1 sele, na 1 kg ž.hm. u jatečného prasete).

104

Pokud jde o koncentrace pak se za konkurenceschopnou kapacitu považují farmy okolo 500 kusů prasnic a nejméně 2.000 kusů a více prasat ve výkrmu. V produktivitě práce pak dosažení maximálně 14 pracovních hodin na 1 prasnici za rok a 1,1 pracovních hodin na 1 ustajovací místo ve výkrmu prasat za rok. Přepočteme-li to na fond pracovní doby za rok, pak na jednoho pracovníka připadá norma obsluhy cca 150 – 160 prasnic a více jak 2000 prasat ve výkrmu. Samozřejmě, že jde o stáje mechanizované a technologicky odpovídajícím způsobem vybavené. V intenzitě produkce, charakterizované především úrovní dosahované užitkovosti je požadováno nejméně 25 odchovaných selat od jedné prasnice za rok, více než 400 gramů přírůstku v odchovu selat a více než 850 gramů ve výkrmu prasat, při spotřebě krmné směsi menší, než 2,70 kg na jeden kilogram přírůstku. To vše při 56 – 58% podílu libového masa na těle jatečného prasete. V nákladech na 1 kg mrtvé hmotnosti bude třeba se pohybovat na úrovni nižší, než 1,20 €. K výše uvedeným hodnotám je nutné zmínit, že výroba bude probíhat v podmínkách vyšších nároků na pohodu zvířat (welfare), na plnění přísnějších podmínek s ohledem na prostředí a vysokých nárocích na kvalitu a nezávadnost produkovaných potravin, v našem případě vepřového masa. To jsou rámcové podmínky pro které je zapotřebí připravovat genofond, což je úkolem šlechtitelských organizací.

Co je šlechtění prasat? Pro účely dalšího výkladu si uveďme, co chápeme pod pojmem šlechtění prasat v prognózovaném období. Můžeme je charakterizovat jako činnost směřující: - k trvale udržitelnému přizpůsobování zvířat, které poskytují potraviny živočišného původu, a to zásahem do jejich dědičného založení, - vektor změn je určován člověkem (obsažen ve šlechtitelském cíli), - přizpůsobování je orientováno na očekávané podmínky prostředí (ekonomické, konkurenční, ustájení zvířat, atp.), - beroucí ohled na kvalitu produkce, zdraví zvířat a ekologické dopady živočišné produkce, - je součástí živočišné produkce (výživa, technologie chovu), - ovlivňuje výstupy výměny látkové prostředí ve kterém zvířata žijí, - kde reprodukce je součástí šlechtění. Vidíme, že nově definovaný pojem šlechtění je širší a zahrnuje další nové prvky, než jsme ho chápali doposud a než jsme se tomu učívali ve škole. Šlechtění v novém pojetí musí ve větší míře zohledňovat dopady této činnosti

105

tak, aby nenarušovala integritu organizmů a nezhoršovala podmínky okolního prostředí. Když jsme u vymezování pojmů, uveďme ještě další důležitý pojem a to je trvalá udržitelnost.

Co je trvalá udržitelnost ? Je to pojem, který si lidstvo uvědomilo až při pozorování negativních dopadů své činnosti a života na zemi, zavedený v širší míře po první světové konferenci o životním prostředí konané v roce 1992 v Rio de Janeiru. Podle této koncepce musí veškerá lidská činnost (tedy i šlechtění zvířat) brát ohled na tři pilíře trvale udržitelného života na zemi (viz schéma) Lidská činnost musí být zabezpečována tak, aby udržovala harmonickou rovnováhu výše uvedených složek trvalé udržitelnosti, kterými jsou ekonomika, ekologie a lidská společnost (people, planet, profit). Nelze dlouhodobě prosazovat pouze jednu z těchto složek na úkor ostatních. EKONOMIKA

SPOLEČNOST

EKOLOGIE

Šlechtění je znalostní oblast Šlechtění prasat má bohatou historii a jeho cílevědomé počátky lze hledat v Anglii, kde byla vyšlechtěna většina dnes hospodářsky používaných plemen prasat. Šlechtění plemen v té době je nutné spatřovat v kontextu nastupující průmyslové revoluce. Od počátku 18. do poloviny 19. století je možno označit Anglii za centrum agrárního rozvoje. V této době započal přechod od samozásobení k zásobení prostřednictvím trhu. Příčinou změn byl mimo jiné i cílený výběr v rostlinné výrobě a vytváření nových plemen v chovu zvířat. V té době to byly především pozorovací schopnosti, životní zkušenosti a intuice chovatelů, které formovaly nová plemena. V průběhu let však paralelně vedle chovatelské činnosti docházelo k nárůstu poznání zejména v genetice. Toto poznání je v celosvětovém měřítku neodlučitelně spojeno se jmény jako

106

Mendel, Morgan, R.A. Fisher, Haldane, Wright, Falconer, Jay L. Lush, Charles R. Henderson, jako hlavními pilíři dnešního poznání v genetice kvantitativních znaků, která doposud tvořila a tvoří základ šlechtění hospodářských zvířat. Dnešní šlechtění je založeno především na vědeckém poznání a proto mluvíme o tom, že šlechtění je znalostní oblast. V Evropě i v ČR byla věda tradičně úzce propojena se šlechtitelskými organizacemi, což přineslo úspěchy zejména v chovu dojného skotu, v prasatech a drůbeži. V ČR je šlechtění úzce spojeno se jmény A.Karakoz, R.Šiler, J.Váchal a V.Jakubec, kteří svojí publikační, pedagogickou a vědeckou činností ovlivnili několik generací šlechtitelů ve šlechtitelských organizacích i ve vědě u nás. Nověji je třeba zmínit i J.Přibyla a J.Wolfa. Čas však nestojí, znalosti se vyvíjejí a kupí se nové poznatky zejména v molekulární genetice a technologii rozmnožování, které ovlivní šlechtění v příštím období. Vývoj nových znalostí stojí nemalé finanční prostředky a budou to právě nejen stávající, ale především nové znalosti a schopnost šlechtitelských organizací urychleně je zavést do praxe, čili inovativní proces, které budou rozhodovat o konkurenceschopnosti šlechtitelských organizací. Proto je nutné, aby tyto organizace měly dostatek vysoce kvalifikovaných a vzdělaných lidí, kteří si budou soustavně svoji kvalifikaci doplňovat a udržovat. Bez vysoké kvalifikace nelze porozumět tomu, co nové poznání a znalosti přináší a skýtají pro potřebu šlechtění zvířat, nelze zavádět potřebné inovace a tak udržovat konkurenceschopnost.

Základní kameny šlechtění Základem úspěšného šlechtění jsou: - populace kterou chci šlechtit, - definování cíle šlechtění, - sběr, zpracování a uchovávání dat o vlastnostech, které chci šlechtit (ve starším pojetí kontrola užitkovosti), - odhad plemenné hodnoty, - selekce, - plánovité připařování, - sestavení dílčích opatření do vhodného a účinného šlechtitelského programu. Populace, kterou chci šlechtit musí být dostatečně velká, aby zabezpečila autonomní šlechtění bez větší závislosti na jiných příbuzných populacích a aby umožňovala dostatečnou selekční intenzitu. Současné přístupy trpí zátěží minulosti, kdy se i do dostatečně velkých populací nakupovaly neustále tzv. „nové linie“, především proto, že zde nebyla ochota systematicky a organizovaně pracovat s disponibilním materiálem tak, aby byla populace trvale nezávislá na přílivu genetického materiálu zvenčí. Tento přístup dříve 107

nebo později narazí na neochotu jiných šlechtitelských organizací prodat špičkový genetický materiál. Šlechtitelský cíl je vyjádřen celkovou plemennou hodnotou (souhrnným indexem), který je v podstatě funkcí odhadu požadavků trhu. Celková plemenná hodnota by měla zahrnovat všechny důležité vlastnosti kterých chci v budoucnosti u šlechtěné populace dosáhnout a to v poměru důležitosti, kterou jednotlivým vlastnostem přikládám. V dřívější době a částečně ještě dnes se kladl hlavní důraz na vlastnosti množství (mléka, masa, vajec). V některých případech zčásti již dnes a především v prognózovaném období nabudou na významu vlastnosti, jako je reprodukce, zdraví, rezistence vůči chorobám, stabilizace metabolismu, kvalita produkce a chování zvířat. U prasat, jako u druhu, kde se ve vysoké míře využívá při vzniku jatečných zvířat hybridizace, se s úspěchem využívá diferenciace a specializace chovných cílů podle pozice, kterou ta, či ona populace v průběhu hybridizace má. Specializace chovných cílů, zejména odlišných přístupů u mateřských a otcovských plemen zůstane zachována. Má totiž následující přednosti: - zvyšuje efektivnost šlechtění - umožňuje vyšší genetický pokrok

Trvalá udržitelnost šlechtění Šlechtění prasat i ostatních hospodářských zvířat, musí být trvale udržitelné a proto musí ve zvýšené míře obsahovat harmonii a snahu po získání a zachování: - bezpečných a zdravých potravin, - konstitučně pevných a zdravých zvířat, - šlechtění a zachování biodiverzity, - společenské odpovědnosti, - konkurenceschopné a silné Evropy. Pod pojem bezpečné a zdravé potraviny zahrnujeme kvalitu produktů, potraviny nesmí obsahovat rezidua a současně je třeba omezit na minimum zoonózy, tj. choroby přenosné ze zvířat na člověka. Kvalita potravin v nejširším kontextu zahrnuje: - bezpečné (nezávadné) potraviny, - požadovanou nutriční hodnotu, danou mj. i vhodným složením masných kyselin masa a mléka, - senzorickou a technologickou kvalitu, kam patří jemnost, křehkost, vizuální přitažlivost a zpracovatelské charakteristiky.

108

V této oblasti by mělo dojít k podstatné odlišnosti od minulého století, kdy prioritou bylo zejména množství výroby. Při předcházení zoonóz by mělo dojít k posilování imunitního systému. Plemenná prasata by měla být odolnější k rozšiřování zoonóz. Zvýšená pozornost musí být věnována výběru konstitučně pevných zvířat, zvířata musí být snáze adaptovatelná na prostředí ve kterém žijí a produkují, tj. na podmínky krmení, ustájení, klimatu apod.). Zvýšená pozornost se musí věnovat i prevenci přenosu nemocí a to zvířaty, semenem, popř. embryii. Je třeba zavést účinné zdravotní programy včetně účinné prevence. V nukleových chovech se musí prosadit účinné zdravotní programy, které povedou ke snížení spotřeby léčiv a vakcinací a potažmo k redukci rizika reziduí v potravinách. Plemenná prasata musí být robustní, adaptovaná a zdravá. Šlechtitelské organizace mají za úkol zajistit, aby šlechtěná zvířata byla chována v podmínkách welfare. Hledají se nové indikátory, které by pojem welfare objektivněji charakterizovaly. Je to výzkum mozku, výzkum genetiky chování zvířat, hledají se fyziologické indikátory stresu. Důraz bude kladen také na adaptabilitu prasat, aby zvířata uchovávala dobré zdraví a poskytovala vysokou užitkovost v širším spektru prostředí, při menším vynakládání lidské práce. Je to z důvodu, protože lidská práce je drahá. Hledají se objektivní indikátory adaptace, které by mohly být zapracovány do šlechtitelských programů. Stále více vystupuje do popředí potřeba adaptace na větší koncentrace a na nové stájové technologie. Zvyšování robustnosti a adaptability souvisí i se zvyšováním rezistence vůči chorobám.

Harmonizace šlechtění a biodiverzity Šlechtění zvířat v minulém století se orientovalo převážně na zvyšování produkčních vlastností, tj. více mléka, masa, větší přírůstek apod. Produkční úroveň zvířat se musí i nadále zvyšovat, protože jde o pokrytí potřeb zásobování rychle se zvyšujícího počtu obyvatel na zemi. Zatím co v r. 2000 počet obyvatel činil 6 miliard lidí, má už v r.2025 tento počet vzrůst na 8,5 miliardy. Selekce zvířat však musí být více vyvážená. Šlechtitelské cíle musí brát větší ohled na vyváženost produkční úrovně a fyziologie organizmů. Větší důraz musí být kladen na zdraví zvířat a na jejich reprodukční způsobilost, aby byla zachována, popř. zlepšována tzv. fitness populace. Za tím účelem se uvádí potřeba dalšího hlubšího studia fyziologie zvířat a působení genů. Cílem vědy musí být hlubší poznání biologických základů vlastností zvířat a interakce mezi nimi. V této souvislosti se jeví potřeba uchovávání většího množství dat o vlastnostech zvířat, což si vyžádá kapacitnější a rychlejší počítače. Kvalitní počítačové vybavení umožní snáze a rychleji zpracovávat data, usnadní vybalancování mnohostranného šlechtitelského cíle. 109

Šlechtitelské programy musí i nadále optimálně využívat existující genetickou varianci uvnitř i mezi populacemi. Musí přispívat k udržení genetické diverzifikace. Otevřené populace mají větší velikost, než je jejich efektivní velikost. V chovu prasat se pracuje s nukleovými chovy, kde velikost populace je menší. Bude potřebné monitorovat a kontrolovat stupeň příbuznosti a genetického driftu. Úkolem vědy je více poznat vztah mezi biodiverzitou a genetickou variancí. Je nutné zkvalitňovat práci s genetickými zdroji (rezervami). Uchování biodiverzity je nutné pro možnost jejich použití v případech nepředvídatelných společenských a ekonomických změn v budoucnosti. Proto je potřebné se více věnovat managementu řízení uchování genetických zdrojů. V chovu skotu se nabízí propojení způsobu hospodaření v marginálních oblastech a chovem genetických zdrojů. V chovu prasat jde o kombinaci uchování in situ a ex situ, tj. uchování živých zvířat v nejméně nutné velikosti populace s kryokonzervací.

Šlechtění a společenská odpovědnost Podobně jako lidská činnost v jiných oblastech, musí i šlechtění zvířat přijmout odpovědnost za důsledky svého konání. K populacím zvířat nelze přistupovat kořistnickým způsobem, tj. „vydrancovat a vymáčknout z nich co se dá“, bez ohledu na to, jaké dopady to má na prostředí a na integritu organizmů. Jedním z největších přínosů šlechtění hospodářských zvířat ve vztahu ke zlepšení prostředí, je zlepšení konverze krmiv. To vedlo ke zlepšení využívání dusíku a fosforu a tím k jejich menšímu vylučování do prostředí. Zlepšování konverze krmiva zůstává i do dalších let velmi důležitým úkolem pro všechny druhy zvířat, tedy i prasat. Je nutné dbát na udržení integrity organizmů. Integrita zvířete je definována jako jako jednota druhově specifické rovnováhy jedince a jeho funkcí s cílem udržet jeho nezávislost v prostředí, které je přiměřené danému druhu. Chovatel, ale i šlechtitelské organizace musí udržovat rovnováhu mezi fyziologickými charakteristikami domestikovaného druhu, pohody jeho chovu (welfare) a zvyšujících se produkčních schopností. Příspěvkem šlechtění k celosvětovému vývoji, kde se zvyšuje požadavek na zásobování potravinami živočišného původu, je právě zmiňované zvyšování produkčních schopností. Prasata jsou v určité výhodě, protože podmínky prostředí (chovu) jsou zde více kontrolovatelné. Nová schémata selekce budou muset daleko více propojit selekci na produkční vlastnosti s jinými důležitými vlastnostmi, jako jsou rezistence vůči chorobám, plodnost a dlouhověkost. Nezanedbatelnou úlohu zde hraje animal welfare a úroveň zoohygieny. Šlechtění nemůže překonávat nedostatky v těchto oblastech, ty musí být samozřejmostí. Výrazem společenské odpovědnosti je i již výše zmíněná péče o genetické zdroje.

110

Identifikace zvířat a technologie dohledatelnosti Primárním předpokladem pro šlechtění zvířat je jejich nezaměnitelné a trvalé celoživotní označení. V posledních letech tento požadavek rozšířil, v souladu s potřebou na tzv. zpětnou dohledatelnost, na všechna chovaná zvířata, jedno, zda jsou používána pro šlechtění, či mají pouhé produkční poslání, tj. pro jatečné účely. V oblasti identifikace zvířat je vyvíjena řada technologií, které mají zmíněnou potřebu zabezpečit na spolehlivé úrovni. Z vyvíjených technologií je možné zmínit: - ušní známky, - RFID (radiofrekvenční identifikace), - elektronické bolusy, - vysoce výkonné genotypování na principu DNA čipové technologie. Čas ukáže, která z technologií bude pro chov prasat nejvhodnější.

Zjišťování a sběr dat Phenomics je termín pro měření fenotypových hodnot, nebo jiných biologických vlastností zvířete (obecně zjišťování dat). V současné době mohou být šlechtěny pouze vlastnosti, které mohou být měřeny, nebo jsou s jinými vlastnostmi korelovány. Jde o tradiční sběr dat. I v této oblasti se však předpokládá další vývoj a pokrok. Počítá se s vysoce výkonným automatickým sběrem dat z farem a ze zpracovatelských závodů. Předmětem výzkumu budoucnosti bude odhad množství masa na jatečném těle a jeho sběr automatickým zobrazováním. Jatečná hodnota má mnoho dílčích vlastností (jednotlivé masité části, barva masa, apod.) Aby se dnes mohly zjistit, musí se zvíře zpravidla zabít. Do budoucna se počítá s infračervenou spektroskopií a s počítačovou tomografií s cílem zjišťovat tyto vlastnosti na živých zvířatech. Tím by se zvýšila přesnost selekce a genetický pokrok. Další výzkum se předpokládá u senzorických vlastností masa (struktura tkání, počet svalových vláken, obsah tuku mezi tkáněmi, apod.) Podobných záměrů by bylo možné uvést více. V našem kontextu je důležité uvést, že celá oblast sběru dat o vlastnostech potřebných ke šlechtění bude mít další vývoj a že nelze trvale stavět na současně používaných způsobech. Má to i praktický význam při zvažování nových investic, např. má-li smysl budovat stanice pro kontrolu výkrmnosti a jatečné hodnoty apod.

111

Konkurenceschopná Evropa Šlechtění zvířat je globální aktivita. V řadě druhů, mj. i u prasat zaujímá Evropa hlavní úlohu a místo. I do budoucna je nutné, aby šlechtitelský sektor byl dostatečně silný. Předpokladem šlechtění je přežití sektoru. V rámci Evropy jsme svědky toho, že každý rok mizí, či se spojují šlechtitelské organizace. Trvale udržitelné šlechtění je možné pouze za podmínky, že bude ekonomicky udržitelné. Ekonomicky udržitelné bude jen tehdy, bude-li ziskové. Na evropském trhu je velká konkurence. Vývoj technologií pokračuje velkou rychlostí. Slabou stránkou šlechtění je, že je většinou organizováno národně. Do budoucna je spatřováno jako nezbytnost udržet strategické partnerství ve vědě, vývoji i byznysu a to napříč Evropou. To znamená, že nejen věda, ale i řízení a organizace šlechtění bude postupně překračovat národní hranice. Prostorem pro činnost se stává celá Evropa, nikoliv jen hranice jednoho státu. Proto se dá očekávat i nadnárodní užší spolupráce, popř. fúze šlechtitelských organizací. Předpokladem udržení evropského šlechtění je i udržení základního a strategického výzkumu, který dodává nová řešení a nové technologie pro praktickou organizaci a provádění šlechtění. To se neobejde bez finančních prostředků. Vedle prostředků šlechtitelských organizací, národních prostředků, by to měly být ievropské veřejné fondy, které by se měly na financování výzkumu podílet. Pro šlechtitelský sektor jsou a budou zapotřebí vysoce vzdělaní lidé a to jak pro vědu, tak pro šlechtitelské organizace. Klíčovými znalostmi musí být kvantitativní a molekulární genetika, genomování, fyziologie a ostatní klíčová odvětví zootechniky. Jedině tak mohou pracovníci šlechtitelských organizací dobře rozumět tomu, co ve vědě vzniká a co ji opouští, aby byli schopni začlenit nové poznatky a technologie do praktické činnosti. Neodmyslitelné bude i celoživotní vzdělávání. Samozřejmostí musí být dobrá jazyková vybavenost, protože půjde o spolupráci na celoevropské úrovni. Vedoucí pracovníci pak musí mít ještě dobré znalosti marketingu. Udržení silné pozice Evropy ve šlechtění není dáno automaticky. Vyžádá si značné úsilí chovatelů, šlechtitelských organizací, angažovanost vědy, vlád finančních a legislativních institucí a evropské společnosti jako celku.

Úloha vědy a duševní vlastnictví Z výše uvedeného vyplývá, že řada nových záměrů a přístupů není realizovatelná bez nových poznatků ve vědě, výzkumu a vývoji. Šlechtitelské organizace nemohou sami tuto oblast zabezpečit. Úloha a poslání vědy je v tomto procesu nezastupitelná. Plemenná zvířata, sperma, embrya apod., jejich prodejní cena, zahrnuje i duševní vlastnictví. V současné době pozorujeme snahu o patentování výstupů vědeckého bádání v genetických a reprodukčních technologiích. Evropa při tom zastává názor, že to má být věc veřejná, kde jsou 112

nové poznatky diskutovány a prezentovány na vědeckých konferencích a ve vědeckých časopisech.

Šlechtitelské organizace Šlechtitelská činnost a organizační podoba šlechtitelských organizací má svůj historický vývoj. Organizace šlechtění je odlišná podle druhu hospodářských zvířat. Celosvětově je relativně málo šlechtitelských organizací u drůbeže a ryb. Rozhodující úlohu pro organizační formu šlechtitelských má reprodukční schopnost daného druhu hospodářských zvířat. V zásadě lze rozlišit dvě formy a to: - sdružení chovatelů (kooperační způsob), - privátní specializované organizace. Koncentraci šlechtění umožňují: - rozmnožovací schopnost, - snadnější transport šlechtěného materiálu, - vysoké náklady na šlechtění. Podle druhů a koncentrace šlechtění lze vytvořit následující řadu: ovce  skot  prasata  drůbež Nejdále pokročila koncentrace šlechtění u drůbeže (Preisinger 2005), kde u nosnic působí celosvětově firmy Natexis Industrie, Hendrix, Erich Wesjohann a Banolna RT. U masné drůbeže pak Aviagen, Cobb, Grimaud a Nutreco. Dalším druhem, kde koncentrace šlechtění více pokročila, jsou prasata. Organizace šlechtění je zde zčásti organizováno kooperativně, zčásti privátně. V posledních letech obstály ty šlechtitelské organizace, které byly schopny uplatnit poslední vědecko-technický vývoj, zejména: - používat výkonné počítačové vybavení, - provádět sofistikované odhady plemenné hodnoty, - uchovávat ohromné množství rodokmenů zvířat a jejich užitkovosti, - aplikovat reprodukční biotechnologie. Z hlediska velikosti jsou dnešní šlechtitelské organizace převážně malé až střední organizace, nebo malé jednotky organizované při velkých firmách. Mezi šlechtitelskými organizacemi je velká konkurence a i malé rozdíly v užitkovosti, implementace nových poznatků, či cena služby může přinést změny v podílu na trhu. Malé šlechtitelské organizace proto do budoucna nemusí přežít tlak konkurence na rychle se měnícím trhu s vyvíjejícími se technologiemi. U prasat jsou šlechtitelské organizace buď vlastněny farmáři a nebo jde o privátní organizace, které mají široké celosvětové působení. 113

Šlechtitelské organizace příštího období Předpokládá se, že se šlechtění bude koncentrovat do menšího počtu šlechtitelských organizací. Probíhají tzv. strukturální změny. Každoročně jsme svědky ukončení činnosti malých organizací, či jejich slučování do větších celků. Model, který vznikl ve 20. století je pro třetí tisíciletí více-méně přežitý.

Šlechtitelské organizace budoucnosti musí: - mít dostatečně velké populace (musí být autonomní), o nejlépe v osobním vlastnictví, nebo, o musí smluvně kooperovat s chovateli, - mít samostatný a trvale udržitelný šlechtitelský program, o šlechtitelské organizace na úrovni nukleusů se budou uzavírat, - mít v programu nové funkční vlastnosti (reprodukce, zdraví, dlouhověkost,…), - integrovat EFABAR – Code, - aktivně se podílet na vědecko-technickém rozvoji, o výstupy musí neprodleně zavádět do praxe, - být silnou hospodářskou organizací, o integrovat sběr dat, selekci, obchod i reprodukci, - pracovat nadnárodně, - v praxi uplatňovat moderní metody marketingu. Role ekonomiky je i ve šlechtění neodmyslitelná a stěžejní. To bylo jasné i předchozím generacím, z nichž uvedu dva citáty, které stručně a jasně vystihují podstatu věci. „ Bez zpeněžování není zvelebování“ JOSEF TAUFER

„ Animal Breeding is Business“ JAY L. LUSH

Trvalá udržitelnost ve šlechtění zvířat Principy společné zemědělské politiky zahrnující pojmy ekologie, welfare a kvalita a bezpečnost potravin se promítají do všech úseků rostlinné i živočišné produkce. Odrážejí se v nejrůznějších zásadách správné zemědělské praxe, či jiných přístupech zakotvených v legislativě. Tento přístup se nevyhnul ani šlechtění hospodářských zvířat. Proto byly na evropské úrovni (2006) přijaty zásady, které by bylo možné označit jako zásady správné praxe ve šlechtění a které jsou zakotveny v tzv. EFABAR-Code. Vzhledem k tomu, že šlechtitelské organizace působící v rámci EU-25 jsou vyzvány k tomu, aby se k těmto 114

principům přihlásily a zakotvily je do své praxe, uvedu v dalším textu, o co se jedná a to podle sfér, do které zasahují.

Bezpečnost potravin a veřejné zdraví - šlechtitelské organizace (dále jen ŠO) usilují o minimalizaci přenosu nákaz z jedné generace na druhou, - ŠO usilují o zlepšení přirozené genetické rezistence, vedoucí ke snižování spotřeby léčiv, snižování výskytu zoonóz, ke zvýšení bezpečnosti potravin a zlepšení zdraví.

Kvalita produkce - ŠO usilují o produkci nejvhodnějších plemenných zvířat pro účely, pro které je zvířa chováno, - při produkci masa usilují o uniformitu, kvalitu masitých částí, libovost jatečných těl, ale i o žádoucí barvu masa, jeho křehkost, strukturu a chutˇ.

Genetická diverzita - šlechtitelské programy mají být zpracovány tak, aby optimálně využívaly genetické variance mezi i uvnitř populací, - ŠO usilují o udržení genetické diverzity, monitorují a kontrolují stupeň inbreedingu, - ŠO přispívají k zajištění konzervace biodiverzity.

Efektivnost - ŠO usilují o selekci zvířat, která produkují ekonomicky životaschopným způsobem, - kritéria efektivnosti jsou dána obecnou částí trvalé udržitelnosti na trhu s plemennými zvířaty, kde je tvrdá globální konkurence.

Prostředí - ŠO usilují o zlepšení konverze (využití) krmiv, což vede ke snižování emisí dusíku a fosforu do prostředí, - ŠO usilují o předcházení neúmyslného páření mezi domestikovanými a divokými zvířaty téhož druhu.

Zdraví a welfare zvířat - ŠO zajistí zdraví a welfare, dále minimalizaci bolesti a utrpení u zvířat, která jsou předmětem jejich působení. Tato činnost zahrnuje i selekci na agresivní chování mezi zvířaty navzájem,

115

- ŠO udržují rovnováhu a podstatné vnitřní (fyziologické) charakteristiky domestikovaných druhů, - ŠO usilují o zlepšení konstituce a genetické rezistence k onemocněním, což zlepšuje zdraví a welfare, - ŠO usilují o minimalizaci přenosu onemocnění při šíření genetického materiálu; usilují rovněž o snižování výskytu kongenitálních defektů.

Welfare zahrnuje - obecnou fyzickou kondici zvířete, jeho duševní stav, biologickou fitness a schopnost vyrovnávat se s nepříznivými vlivy prostředí, ve kterém je chováno.

Závěr Šlechtění prasat v dalším období bude muset vedle produkčních znaků ve zvýšené míře zahrnovat i funkční vlastnosti jako plodnost, dlouhověkost, odolnost k onemocnění, vitalitu a zajištění stability výměny látkové. Bude muset brát větší ohled na prostředí, welfare zvířat a jejich zdraví. Významná úloha při tom připadne vědě a vývoji, od kterých se očekává zejména rozpracování nových kritérií, na základě kterých bude možné na zmíněné vlastnosti šlechtit. Realizátory budou šlechtitelské organizace, kde se očekává velmi tvrdá konkurence. Očekává se jejich zvětšování, překračování národního rámce, spolupráce, popř. integrace napříč Evropou. Šlechtitelské organizace budou muset respektovat zásady správné praxe ve šlechtění, ve kterých se odráží principy trvalé udržitelnosti v této specifické oblasti lidské činnosti. Pro zajištění nových úkolů bude potřeba vysoce vzdělaných a jazykově dobře vybavených lidí.

Literatura u autora

116

Poznámky:

117

Příspěvky dalších autorů

117

118

DLOUHÁ CESTA K SOUSTAVNÉ PLEMENÁŘSKÉ PRÁCI V CHOVU PRASAT Rozman, J., Bečková, B. Chov prasat, tak jako chov koní, skotu i ovcí má v našem regionu (myšlena je současná oblast působení akciové společnosti Chovservis) dávnou tradici. Vepřové maso bylo vždy v oblibě jak na panských dvorech, tak v selských hospodářstvích. Po vzniku měst převážná část měšťanů se zásobovala vepřovým masem z vlastního chovu. "Ve středověkým městech bývalo běžným obyčejem chovat vepřový dobytek a nad množstvím prasat, pobíhajících po ulici a prohrabávajících hromady odpadků, se nikdo nepozastavoval" (Míka, 1960). Pro větší stádo vrchnosti či z jednotlivých zvířat tvořené "stádo" obce se organizovala pastva. Páslo se - pokud nebyl sníh třeba až do vánoc. Páslo se na úhoru, na pastvinách, na strništích a všude jinde, kde pro tyto "všežrouty" něco bylo. Stádo pásl "sviňák", též "svinda" zvaný, ponejvíce mladší čeledín, samozřejmě za menší odměnu. Nástrojem mu byla pastýřská trouba a práskající bič. Jinak stačilo "měl-li dobrý hlas, aby stádo okřikoval a hbité nohy, aby je nevspustil do škody". Nebylo dobře, byl-li sviňák kulhavý, ač i to třeba Fišer (1679) viděl. A Kryštof Fišer nebyl jen tak někdo. Tento jesuitský kněz, byl po léta správcem kolejních statků v Kostelci nad Orlicí a Liběšicích, později (1657-1666) regentem či inspektorem všech statků koleje klementinské. Pro poučení správců velkých statků vydal také v latině "Knihy hospodářské skrze dvojctihodného kněze Kryštofa Fišera sepsané" - dílo pro české zemědělství v 17. století nejcennější (Černý, 1930). Kniha podložená vlastními bohatými zkušenostmi byla hodně čtena a přeložena do němčiny (1690) i do češtiny (1706). Nejčastěji se prasata pásla v lesích, kde se vehnala do ohrad, zvaných stávadla či stádliště a pokud vypásla všechno, co se spást dalo, ohrada se přemístila. Kromě rostlinné potravy zde ráda vyrývala "kořínky, pondravy a jiné žížaly". Když se však, počínaje 18. stoletím, začalo v lesích postupně prosazovat racionálnější hospodaření, pastva zde byla omezována či zakazována. Vrchnost často pronajímala chov prasat šafářce či šafářovi - samozřejmě za stanovených podmínek. Do těchto poměrů dávají alespoň zčásti nahlédnout např. předpisy z panství černínských ze 17. stol. V každém hospodářství měla

119

šafářka "k plemenu 4 staré svině nebo i 6 - kde byl pivovar a po 1 kanouru." Svině se oprasila dvakrát do roka a vrhla průměrně po 12 selatech - z nich 4 od každé svině poslala pánovi, dalších 8 chovala dál. Po Sv. Matouši (21. září) úředník přehlédl všechen dobytek svinský a vybral, co se mělo na zimu prodat. Mimo to od sv. Ducha do sv. Václava musila šafářka vykrnit starou svini, "dávajíc ji kopřivy spařené vřelou syrovátkou". Peníze plynuly do panské kasy (černínská instrukce 1648. In: Černý, 1930) Výkrm (žír, tučnění) byl dlouho převážně "pastevný", a to buď "žaludný, bukvičný, lesný, kořenný". Zejména poslední dva způsoby - řečeno slovy J. B. Lambla (1864) - se podobaly "více divokému živobytí". Postupně se začal stále více uplatňovat "spořádanější způsob tučnění", totiž "žír chlévský", který se prováděl "všelikými zbytky a odpadky továren a veledílen." Tak se setkáváme s žírem mlátovým, který se s prospěchem prováděl u pivovarů, kde bylo k dispozici nejen mláto, ale i mnoho "ostatních sladovnich odpadkův, jako jsou kaly ze stoků chladěcích, patoky čili ředina, a třebas i hluchá zrna ječná při namáčení ječmene zbývající." Výkrm byl od pradávna za určitých podmínek svěřován mlynáři (třeba za nájem mlýna), který "maje k tomu mlýnské prachy, tluč a votruby, halšpany a vopišky", dokázal významně přispět ke spokojenosti svého pána. Byl to takzv. žír otrubný. Někdy prováděl mlynář "výkrm" sám, často spojoval své síly a možnosti s "volařem." Samozřejmě, pokud nesplnil vše podle stanovených pravidel, vystavoval se sankcím. Pekaři, "majíce vždy slivky, pomeje a jiné zbytky z díží, kde chléb mísili", provozovali žir zvaný kvasný. Později se začal s úspěchem provádět výkrm i při "vinopalnách", neboť výpalky "chovají v sobě znamenitou část živných látek, které brambory čili zemčata, jakož i žito a slad ku kvašení upotřebený, obsahují, a které vesměs netoliko neztratily se při pálení kořálky, alébrž spíše vařením ještě ku krmení způsobnějšími se staly." Byl to tedy tak zvaný žír výpalkový. Ani odpady ze sýráren, hlavně "syrovátka a všeliké pomeje" neměly přijít nazmar. Výkrmu se říkalo sice mléčný, ale to mléko se přidávalo jen sporadicky. "Tučněním vepřového bravu se zanášeli" i řezníci (= "žír masný"). Zužitkovali opět nejrůznější zbytky, zvláště krev a pomeje z porážek a krámů. Lambl (1864) připomíná, že v některých zemích se pro prasata připravuje zvláštní polévka z koňského masa, což představuje daleko lepší zužitkování, než když se toto maso "jen na rasovnu odváží."

Po éře pastevní se chov prasat stává "podnikem domácností" Prase nepochybně vždy konzumovalo nejrůznější zbytky, ale v souvislosti s likvidací trojhonného systému a s pronikáním racionálního hospodaření do našich lesů podstatně se omezují jeho pastevní možnosti. Je více odkázáno

120

na zbytky nejrůznějšího původu. Citovaný již F. Štamm v roce 1853 mimo jiné píše, "že zvíře to v hospodářství uklízí, co po ostatních zvířatech zbylo... prase žere všecko, co se jen pomocí žaludku v krev dá obrátiti, i své mládě. Píce, která po ostatních zvířatech zbyde, co se stolu hospodářova, co v kuchyni hospodářově odpadne, to putuje, je-li v tom ještě látky potravní, do koryta prasete, které všecko v maso a tučnotu obrací, a sice v té nejkratší době..." Svou chutí konzumovat cokoliv a ve značné míře si prase u Štamma vysloužilo ne příliš lichotivé označení. Je to, prý, „pravý obraz obžerství a v té souvislosti také obraz lenosti. Krmné prase v posledním čase již ani nepovstane a při tom tak žene na sádlo, že se v něm duše jeho skorem dusí. Plni radosti stojíme vedle něho a počítáme, mnoho-li as sádla z sena, šrotu, výpalků se stalo a kážeme řezníku, aby nůž brousil, neboť smrt bývá obyčejně konec obžerství a lenosti." K. M. Lambl (1860) charakterizuje prasata také jako "nejvděčnější lučebníky každého hospodářství, která zpeněžují všechny odpadky plodin rolnických - což nedá se stejnou měrou o koňstvu, kravách i ovcích dokázati." Pro Hrubého (1891) chov prasat "představuje podnik domácností", určený k tomu, aby zužitkoval odpadky kuchyňské, aby jich obracel v maso a sádlo a v této podobě jich zase domácnosti vracel. On tedy v tomto hospodářském směru není na úkor chovu ostatních zvířat, majících úlohu zužitkovati plodiny polí a luk." Je třeba ještě připomenout s jakými „domácnostmi“ se chov prasat postupně spojuje. Velkostatek se od chovu prasat začal odklánět. Podle Loudila (1972) v Čechách v roce 1773 choval 16,7 % prasat z celkového počtu, v roce 1837 však klesl jeho podíl na jediné procento! Mezi jednotlivými oblastmi byly sice po určitopu dobu dost výrazné rozdíly, ale ty se záhy setřely na úroveň těch s ejnižším podílem chovu. Skutečnost, že se chov prasat přesouval z pastvin do stájí a stával se oním „podnikem“ skromnějších domácností, na jeho hospodářské prestiži nepřidala. Jak v roce 1894 konstatuje například F. V. Brabec, hospodářský správce v Kosmonosích (Hospodářský list XIX,, s. 231), takový "drobkový" chov se nepovažoval za odvětví hodné nějaké zvláštní pozornosti. Pro hospodáře bylo malicherné se jím zabývat, svěřen byl vesměs do péče hospodyně, "která majíc plno jiné drobné práce, dobytek ten lecjak odbývala." A nejen to! Pro několik prasat i pro jednu či dvě prasnice se nevyplatilo budovat specializované ustájení, popřípadě najímat zvláštní pracovníky apod. Závažné problémy byly také se zajišťováním plemenných kanců. Tedy souvislostí, které stály v cestě výraznějšímu pokroku bylo hodně!

121

Chovatele začíná zajímat "plémě" či "pokolení" V průběhu 19. století se poprvé setkáváme s názory, že je účelné rozlišovat "plémě" či "pokolení". Například A. J. Jungmann (1775-1854), rodák z Hudlic u Berouna, bratr známého národního buditele, ve své knize z roku 1826 nazvané O sedmeru dobytka domácího, jeho chování a nemocech zdůrazňuje, že pro chov "sviňského dobytka" má každý hospodář, pokud "dobrý a hojný užitek očekává, také dobré a pěkné plémě sobě opatřiti." (Jedná se o první česky psaný spis, v němž je věnováno chovu "sviňského dobytka" tolik místa. Mimochodem: do onoho "sedmera" zařadil ještě koně, hovězí dobytek, ovce, kozy, psy, kočky) Přednost v době Jungmannově, prý, zasluhovalo "uherské (bagouni), polské a francouzské plémě.“ Doporučoval rovněž „ plémě korsykánské, ačkoli jsa menší, než naše české, předce mnoho sádla a slaniny na se bere.“ Zlepšení současného našeho "dobytka sviňského" bylo, prý, možné "buďto pěkným a výborným kancem domácím, aneb lépe divokým; zvláště, kde divokých kanců dosti jest; tím způsobem se potomná prasata k původnímu přirození blíží. "Ale pozor - jakékoliv snahy o zlepšení se minou účinkem pokud bude" na odpor státi: nečisté držení, daremná a nuzná nezáživná potrava; neboť tehdáž i nejvýbornější plémě zmořeno bude." V té době "pěknost a dokonalost sviní" znamenala: "dlouhé tažení těla, nevelmi ohnutá žebra, dlouhé drsnaté štětiny, dlouhou hlavu s širokou čelistí, silný rypák, ocas v prsten stočený, přímé, více šípaté než široké ucho, raději krátké, než dlouhé nohy." Plemenice (rochna) "měj dlouhé břicho, dlouhé jádrné cecíky, nebudiž zlá, budiž plemenitá, neboť užitek dráhné potomstvo." Že je žádoucí rozlišovat mezi - řekněme - plemeny prasat, naznačuje i první česká učebnice pro poddané rolníky. Vydala ji v roce 1835 Vlasteneckohospodářská společnost v Praze a jejím autorem byl hospodářský úředník Vojtěch Schwippl (1791-1875). Pocházel z rolnické rodiny (z Jankovic u Teplic) a k zemědělství ho to táhlo, ačkoliv vystudoval Karlovu univerzitu a získal na ní i doktorát. V roce 1816 vstoupil do služeb valdštejnských velkostatků, v roce 1825 také složil s výtečným prospěchem zkoušku ze zemědělství na technice, roku 1833 pak přešel do služeb fürstenberských velkostatků a setrval zde až do roku 1871. uvedené knize volil poutavý způsob výkladu: „nauku“ zasadil do rámce osobních osudů ústřední postavy knihy Jiřího Volného, který ze zanedbaného hospodářství vytváří vzorné. V této souvislosti se přimlouvá také za chov prasat, který ačkoliv je "dosti opovrhovaný", dává hospodáři dobrý výnos - jen se o něj trochu starat. Při svém rozjímání Jiří Volný "rod, plemeno, nebo druh" sice nerozlišuje, ale je přesvědčen, že hospodáři musí záležet, aby měl "nejužitečnější a ve vlastnostech nejvýbornější rod každého druhu." Ale pozor: podnebí, ani píci "jim tu dávati nemůžeme, kterou doma mívali" a proto

122

nevyhnutelným důsledkem bývá, že tato zvířata "se odrodují", nebo alespoň klesá jejich užitek. Musí se tedy nová přikupovat, "krev opět občerstvovati, aby v stavu byla odolávati změněnému podnebí a jiným změněným okoličnostem." To si ovšem mohou dovolit jen movitější hospodáři!. Varovný hlas připojuje roku 1853 i Ferdinand Štamm (též Stamm; 1813-1880), v Čechách rozený absolvent pražských právnických a filosofických studií, potom v Rakousku působící vychovatel, později redaktor a národohospodářský spisovatel ve svém do češtiny přeloženém spisu pod názvem Umění hospodářské ve všech odvětvích orby a chování dobytka. Není proti nákupu cizích plemen, ale kvalitní chov musí hospodář "svou pilnou rukou na praseti dobývati... Hospodář, který s myšlenkami svými po cizích plánech lítá a svou péči hospodářství odjímá, podobá se dětem, za duhou běžícím, by její barvu ve vzduchu nachytaly."

Éra importů Od poloviny 19. století zaznamenáváme sice vzestup chovu prasat, který ale jde na vrub především importů. Neobyčejné popularitě se těšila hlavně plemena anglická. "Naši mistři Angličané už dávno shledali, jaké důležitosti má pro hospodáře dobytek vepřový, a proto jej slavně zdokonalili; slavně pravím, neboť vedle nich jenom Číňané dosáhli nejvyššího stupně zužitkování tohoto zvířete, od Číňanů pak v Asii, od Angličanů a poněkud od Vlachů a od Srbů v Evropě vycházejí nejlepší plemena vepřová, za nynějších dob pýchou ba i módou velkých statkářů, zaujatých pro chování zvířat hospodářských" - píše roku 1860 Karel Milan Lambl. První importy anglických plemen do Čech uskutečnil z popudu A.E. Komerse František hrabě z Thun-Hohensteinů v roce 1853, a to na panství děčínské (J. B. Lambl, 1864). Z tohoto chovu "roku 1857 poslali jsme několik zvířat na vrch dokonalosti (zrůstem, množstvím a dobrotou masa i tuku) dospělých k hospodářské výstavě do Vídně, a hle! naše exempláry, z plemeniva anglického odchované, obdržely první cenu celého mocnářství, ačkoliv byla silná v tom druhu konkurence, jmenovitě s uherskými kmeny." Argumenty, které mnohé praktiky "probudily ze spánku netečnosti", spočívaly také v tom, že okolní sedláci od samého začátku za odstávčata platili "pěknou cenu" a každoročně se vraceli, při čemž "bez obalu přiznávali, že dobře koupili." Lambl zaznamenává i případ, kdy selata kupoval také saský statkář "a odvážeje je přes hranice dokládal, že sice u svých sousedů za poloviční cenu, ba za třetinu dostal by odstávčata, ale že raději dvakrát tolik nám platí, poněvadž naše plemeno při stejném krmení rychleji roste" (K. M. Lambl, Živa, 1860). Děčínský chov byl zřejmě veden na poměrně vysoké úrovni, o čemž svědčí archivní materiál z fondu velkostatku, který obsahuje mimo jiné plemenářské záznamy o chovu anglických plemen z let 1853 až 1872.

123

Roku 1862 přivezl také hrabě Harrach "valný počet anglických plemeníků všeho druhu na své velestatky do Čech, a též z vepřového kmene Windsorského více pěkných kusův." Jedná se o kmen, "jejž nebožtík manžel královny Anglické, Princ Albert vychoval v tak zvané Show-farm (dvůr parádní), blíže Windsoru. Jest to prasátko nepříliš veliké, avšak dobře všady masem porostlé, a dá se prý výborně krmiti." Ve stejné době byla úspěšně chována anglická plemena (yorshirské a essexské) v čistém chovu i na velkostatku v Duchcově a Zbraslavi. Počáteční pozoruhodné výsledky s chovem raných anglických plemen (hlavně na děčínském velkostatku), zveřejněné v řadě publikací ze 60. let 19. stol., přispívaly k zavádění na další velkostatky. Nejlepší čistokrevné chovy anglických plemen prasat byly v 80. letech minulého století na velkostatku v Choustníkově Hradišti, Kuksu, Křivoklátě, Kanicích, Libějicích a jinde (Loudil, 1972). Ve většině případů však postupně docházelo ke křížení, a to jak importovaných plemen vzájemně, tak i importovaných plemen s domácím prasetem. Toto nekoordinované křížení vedlo pochopitelně často ke zklamání chovatelů, proto koncem století zaznamenáváme volání po návratu "od míšenců k čistokrevníkům". Jako určitá vzácnost, a to nejen v Čechách, ale i v celém Rakousku, se počátkem 20. století (1905) uvádí jediný chov čistokrevných prasat anglických Karla rytíře Wesselých v Žinkovech u Nepomuku, který každoročním dovozem většího počtu původních prasat yorkshirských obojího pohlaví krev i typické tvary svého stáda přesně udržuje. Tento chov vynikal i vzorným zařízením. Vedle anglických plemen zaplavovaly náš chov také plemena jiná. Svědectví podává například H. V. Burian (1851-1908), původem z Mladé Vožice, absolvent Vyššího hospodářského ústavu v Táboře, který působil od r. 1876 plných 9 let jako hospodářský úředník na Balkáně (v Srbsku, Chorvatsku i dnešním Rumunsku). Po svém návratu do Čech a stal se nejdříve (od r. 1886) prvním ředitelem české rolnické školy v Českých Budějovicích a pak, od r. 1888 až do své smrti působil v Novém Bydžově. Každoročně již po desetiletí se opakující situaci popisuje následovně: "Nyní z jara počínají se v našich obcích ukazovati znovu stáda vepřového dobytka z Polska a z Uher. Zejména český jih zaplevelen je každoročně bagouny toho nejhoršího druhu a letos se zdá, že v Uhřích nemají čím svoje bagounky krmit a proto posílají nám je hladem zmořené neobyčejně časně v množství velikém. ...chci dnes několika slovy posvítiti na tento obchod bagounkářský a ukázati, že bychom v Čechách mohli i bez bagounů obstáti. Bagouny k nám přihánějí nejčastěji Němci z Dolních Rakous; kupují je od Maďarů... Kupujíce bagouny, kupujeme s nimi vši, svrab, prašivinu, kulhavku (paznehtici), uhřivost a jiné nebezpečné

124

nemoci... Znám chov vepřového dobytka v Uhrách a Slavonii z vlastní mnohaleté zkušenosti a mohu ujistiti, že nám Uhři do Čech své dobré svině nepošlou - ty vykrmují si doma sami; nám sem posílají jen brak, o kterém vědí, že by jim k užitku nebyl..." (Hospodářský list, 1885/86, str. 120-121). témže listu (str. 255-256) se také zamýšlí nad tím, jak zabránit příhonu bagounů. "Recept zní krátce: rozmnožení a zdokonalení domácího chovu vepřového dobytka tou měrou, aby kryl domácí potřebu. Zdokonaliti lze jen tehdy, když se vystříháme vad, jichž se stále ku vlastní škodě dopouštíme". A které vady vidí ? Především "plemenění v krvi", kančík se sviňkou ze stejného vrhu - to jest u vepřového dobytka tou největší chybou (nemoci, ztráta plodnosti atd.) Další chybu viděl v předčasném plemenění (doporučuje první připouštění ve stáří 1 roku) a krátkodobém využívání prasnic (nejvýš 3-4 vrhy). Rovněž kanci se údajně zařazují příliš brzy a využívají příliš intenzivně a dlouhodobě (zejména importovaní). Dalším vážným nedostatkem je, že kupujeme cizí plemena bez rozvahy, bez náležitého poznání. Neprospívá jim ani zařízení našich „ sviňských chlévců" - jsou to většinou „tmavé, těsné, nečisté díry.“ Ještě jeden doklad: Josef Volf, rolník z Máslojed na Královéhradecku ve své knize Z pamětí starého českého sedláka uvádí své vlastní zkušenosti (1932): "Polská prasata až do let devadesátých do Čech dovážela se zcela volně bez jakéhokoliv cla - bylať Halič za Rakouska součástí říše; u nás byla honěna obchodníky za letních měsíců ode vsi ke vsi; stádo zastavilo se uprostřed vsi, prasata rozrývala drn na návsích a práskáním bičem svolávali °prasátníci° koupěchtivé občany. A ti se dali v každé vsi uchvátit tím, že dostali °poláky° na dluh a teprv na podzim je platili, ač za poměrně vysokou cenu je koupili. Tato polská prasata byla rok stará, jedině na pastvě vychovaná, vyrostlá, kostnatá, ale na kost hubená, černá a režná špínou, štítového hřbetu a dlouhého rypáku. A protože °poláky° rolníci dostali na dluh platili ony °duchy° namnoze za cenu, za kterou by byli koupili rozmládlé a čisté prase zdejšího chovu, váhy o několik liber těžší. Dovozem polských prasat zavlékaly se rok co rok do Čech a Moravy nakažlivé nemoci vepřů, z kteréžto příčiny si rolnictvo po letech 90tých vymohlo na vládě vídeňské, že honění těchto prasat po vsích zakázala. Od té doby prodávali obchodníci tato prasata jen ve městech, kde mívali v zájezdním hostinci najatou stáj. Leč obchod se jim už nedařil a zakrátko úplně zanikl."

Prase rychnovské I v období chaotického vývoje chovu prasat se setkáváme s oblastmi, kde se dali cestou spořádanější chovatelské práce. Bylo to jednak na západě Čech, kde zvláště v okrese přeštickém a kralovickém se chovalo černostrakaté, klapouché prase přeštické, které vzniklo pravděpodobně křížením domácího prasete s prasetem švábsko-halským. Jeho existenci ohrožoval relativně malý

125

chovatelský obvod. Počátkem druhé poloviny 20. století bylo přikročeno k jeho regeneraci a v roce 1964 se dočkalo uznání za samostatné plemeno. Na druhém konci Čech si poměrně dlouhou dobu udržovalo vynikající pověst prase rychnovské. To se sice jako samostatné plemeno nedočkalo dneška, ale jeho značný vliv na chov prasat v celém regionu je nepopíratelný. Jeho vznik je spojen s velkostatkem v Jěštěticích (1869 osada obce Kvasiny, 1880-1950 obec v okrese Rychnov, resp. Rychnov n. Kněžnou, od r. 1961 osada obce Solnice v témže okrese), patřící k panství kvasickému. Majitelem panství byli baroni Hufmanové a správcem na dvoře Ještětickém baron Morsei. Majitelé panství, podle Grima (1931), roku 1865 koupili v Polsku pro dvůr v Ještěticích 15 prasniček a 1 kance plemene Poland-China. Šlo o černé prase, jehož předností mělo být jemné, šťavnaté maso, naopak nevýhodou menší plodnost a mléčnost. Dovezená zvířata byla chována jednak v čistém chovu - snad až do konce století (bez dalších importů to zřejmě nešlo), jednak byly plemeníky zapouštěny prasnice domácí, a to nejen ve dvoře, ale i okolních chovatelů. Kříženci splňovali sledovaný záměr, takže se poměrně rychle rozšiřoval jejich stav. Koncem 19. a na počátku 20. stol. byl tento typ ještě prokřížen velkým yorkshirem (opakovaně byl dovezen z tehdy vyhlášeného rakouského chovu v Zisserdorfu), což se pozitivně projevilo i na plodnosti a samozřejmě i na barvě (produkty tohoto křížení byly převážně strakaté). Rychnovské prase se stalo nesrovnatelně hodnotnější náhradou za všechny ty bagouny. Pro selata do Rychnova, kterých se tu prodávalo ročně kolem 55.000, se jezdilo i z Kladska. Vývoj zemědělství, tak jako v mnoha jiných oblastech, i na Rychnovsku příznivě ovlivnilo spolkové hnutí, zaručené tzv. prosincovou ústavou z 21.12.1867 a upravované dalšími zákony. První hospodářský spolek na Rychnovsku vznikl koncem roku 1882. V roce 1911 bylo zde ustaveno Okresní sdružení chovatelů hospodářského zvířectva a v roce následujícím samostatný odbor pro chov prasat. Díky jemu, jak konstatuje kolektiv autorů publikace 100 let chovatelské práce na okrese Rychnov nad Kněžnou z roku 1967, se výrazně zvyšuje úroveň chovatelské práce v širokém okolí. Byly založeny plemenné knihy prasat - jedny z prvních v našich zemích. To znamenalo stanovit systém tetování, systém výběru, zápisu, vystavování potvrzení a původu atd. K sjednocování typu přispívaly i výstavy, které spolek rovněž začal organizovat. Rychnovské prase se poprvé objevilo na hospodářské výstavě v Praze v roce 1913. Výsledek byl pozoruhodný: první cena, čestný diplom a 200 korun ve zlatě. A k tomu samozřejmě zvýšená popularita. Stejně úspěšné bylo rychnovské prase i na výstavě v roce příštím.

126

Světová válka samozřejmě zasáhla negativně do dalšího vývoje. Ale i za ztížených podmínek se ale podařilo kvalitní jádro populace zachovat. Dokladem toho je, že při první výstavě po válce v roce 1923, rychnovské prase znovu získalo první cenu. (Podle Grima chov byl poněkud nevyrovnaný, ale na straně druhé konstitučně pevný, jedno z nejzdravějších stád...)

K úspěšnému chovu je třeba hodně "lásky a náklonnosti", ale také hodně "rozmanitých vědomostí" Mimořádné místo na cestě k racionálnímu chovu, včetně racionální plemenitby hospodářských zvířat patří nepochybně Karlu Milanu Lamblovi (1823-1884). Pochází z Letin u Plzně. Po studiích vstupuje do služeb hraběte Františka Thuna. Zde se setkává s jednou z nejvýznamnějších osobností tehdejšího zemědělského života, s Antonínem Emanuelem Komersem (1814-1893). Ten, když se v roce 1850 stává ředitelem hospodářské školy v Libverdě, si ho vybírá za odborného učitele a správce statku. Po deseti letech Lambl Libverdu opouští a nastupuje místo ředitele "učiliště hospodářského a lesnického pro království Dalmatské, Horvatské a Slavonské" v Križevci nedaleko Záhřebu. Na podzim roku 1875 se vrací do vlasti. Vedle literární činnosti hodně spolupracuje při budování zemědělského průmyslu (např. spolkových cukrovarů v Chrudimi, Novém Bydžově, Žiželicích, Rakovníku, Toušeni, ale také vápenky a cementárny v Berouně, papírny v Plzni atd. atd.) V roce 1882 opouští vlast podruhé, aby se ujal řízení rozsáhlého melioračního díla firmy bratří Kleinové v Gallare u Ostellata v Itálii. Na pozemcích o rozloze asi 4000 ha docílil záhy pozoruhodných výsledků, takže mu majitelé dali plnou moc v podnikání ve všech směrech. Bohužel, dílo nedokončil, 26. dubna 1884 ho zastihla předčasná smrt. Jeho zájmová sféra, jak je vidět, byla značně široká. Dlouho - jak sám říká - "s nepřekonatelnou náklonností se obíral zvláště zvířaty" a zanechal po sobě v několika směrech zakladatelské dílo. Procestoval celou zemědělsky vyspělou Evropu, studoval "poměry rolnické ve všech zemích Rakouských, Pruských, Saských, Bavorských i nejpokročilejších krajů v Anglii, Belgii, Francouzsku, Švýcarsku a dále." Zemědělství u nás poznal z pozice hospodářského úředníka velkostatku, správce školního statku i z denního úzkého kontaktu se zemědělskou veřejností. Jeho jazykové znalosti mu také dovolovaly sledovat široké spektrum odborné literatury. Během svého působení u hraběte Thuna, zejména pak během desítiletého působení v Libverdě, měl mimořádnou možnost "zpytovat" hlouběji i chov prasat. Z toto také čerpal podklady k první české zootechnické práci výzkumného charakteru, kterou v roce 1860 uveřejnil v prvním českém "přírodnickém" časopise, v Živě (roč. VIII, 30-38, 93-102, red. J.E. Turkyně

127

a Jan Krejčí). Jedná se o studii nazvanou "O poměru novorozených zvířat k matkám co do velikosti a o vzrůstu jich v první době životní", která mu vynesla označení zakladatele české zootechniky (Kříženecký-Hykeš, 1932., Kálal, 1941). V rámci této práce zaznamenal mimo jiné hmotnost prasnic několika plemen a kříženců, počet a živou hmotnost narozených selat a "přibývání povyrůstajících zvířat druhu vepřového rozličných plemen" (viz tabulky). Práce se dočkala poměrně značného ohlasu a její výsledky byly v druhé polovině minulého století často citovány. Ve snaze o exaktnější "zpytování" problematiky chovu zvířat - byť ono "exaktní" bylo samozřejmě limitováno dobovými možnosti - zůstal však Karel Milan Lambl dlouho osamocen. Hodně pozornosti věnoval K. Lambl také "nauce o zdobení zvířectva hospodářského" a "výkonnému plemenění." Z mnoha návštěv zemí "proslulých plemen a plemenářů" nabyl přesvědčení, že k úspěchu v této oblasti je třeba nejen hodně "lásky a náklonnosti", ale také hodně "rozmanitých vědomostí." K dosažení vytknutého cíle "horlivý plemenář" vybírá také prostředky, které ho vedou "nejbezpečněji, nejrychleji a nejlaciněji ku všemožné zdobnosti svého plemeniva". Tedy ani v plemenářské práci nelze tedy pominout ekonomické aspekty! Samozřejmě, volba optimálního plemene je tu začátek. Stejně důležitá je "rozumná správa". Ta podle něho záleží "v dbalosti o čistotu, o příměrné teplo, čerstvé zdravé povětří, o světlo boží, o mírné pohybování, o slušné zřízení chlévů a pořádný dohled." K "pořádnému dohledu" řadí také "vedení plemenitby", které musí vycházet z poznatku, že "dědičnost vlastností hlavním jest zákonem přírody" a pomocí dědičnosti "dosáhnouti lze divů a za krátký čas dospěti cíle, kdežto nevšímavostí a nepoužíváním vlastnosti této jen ledabyle plemenařiti se může." Ale pozor: "mnohé zvíře může býti samo sebou dokonalé, avšak není dědivé, totiž nepřenáší své vlastnosti úplně na potomstvo. Čím větší dědivost, tím lépe pro plemenáře." Karel Milan Lambl již v roce 1860 zformuloval pozoruhodná pravidla "rozumné plemenitby", která stojí i dnes za přečtení (Poprvé je uveřejnil v knížce nazvané Základy chovu a užitku zvířectva hospodářského.) Uvádíme je alespoň ve zkrácené podobě: 1. "Ku plemenění beřme vždy jenom úplně zdravých zvířat, jelikož nemocné každou chybu svou již zárodku sdělujou a chorobné potomstvo zůstavujou... 2. Samec i samice, jež na plemeno vybíráme, vynikati mají bezchybností. Zvláště o to dbáti dlužno, aby nebylo u nich dědičných chyb... 3. Plemenné zvířectvo nebudiž ani příliš mladé, ani příliš staré. Mladá nedospělá zvířata, pakli se před časem připouštějí ku plemenění, obyčejně

128

slabého a skrovného potomstva zplozujou, čímž mrzačí a klesá v úpadek i mnohý statný kmen... 4. Plemenivo vlastností sobě příliš odporných nespojujme náhle a přímo... 5. Bedlivé vybírání plemeníků předůležité jest a vydatnější než výběr plemenic, neboť plemeníkem můžeme všeobecněji a důkladněji změniti nedostatečných vlastností celého stáda, nežli jedinou plemenicí... 6. Pevnoty a důrazu všech vlastností, zvláště ale dědivosti nade vše sobě važme a je všemožně zachovávejme (krmením, řádným odchovem) 7. Šetřme plodivosti a rodivosti dobrých plemeníků a plemenic, totiž nenuťme je přes moc k mimořádnému a příliš častému plození a rození, aby životní síla jich neumdlela... 8. Účel plemenitby, hned z počátku vytknutý, mějme ustavičně na paměti a neodchylujme se od promyšlené dráhy nikdá, pakli dráha vede k cíli. Není zpozdilejšího plemenaření, jako když hospodáři každou chvíli něco jiného napadne, aneb když mu nich nenapadá a vše jenom děje se na zdař Bůh... 9. Krmení plemenných zvířat budiž dle účelu plemenitby řízeno a obstaráváno... 10.Veškerá správa plemenných zvířat nechať podporuje účel plemenářův. Počínaje totiž od krmení a hledění březích matek, opatrování novorozeňátek až k odstavení a dalšímu ošetřování v chlévě a na pastvě, potravou i nápojem, čistěním a pohybováním, venku na čerstvém povětří a slunečním světle i doma zachovávejme všecko přísně, co nám káže nauka o rozumné správě zvířat." Bratr Karla Milana Lambla Jan Baptista(1826-1909), vydal v roce 1864 první česky psanou monografii o chovu prasat nazvanou Nauka o plemenitbě, chovu a krmení bravu vepřového a kterak možná vychovati z našich vepřů pomocí plemen anglických smíšence největší plodnosti a tučnivosti z roku 1864. V ní mimo jiné tvrdí, že "největší ale vliv na tělesné vlastnosti jak u každého zvířete tak i u vepřového bravu má plemenitba." Pomocí ní bylo dosaženo v mnoha zemích takové úrovně, že chov těchto zvířat se stal "nanejvýš výnosným". Plemenářský záměr pro naše domácí plemeno stanovil takto: "Vůbec jest uznáno a takořka za cíl naší plemenitby vytknuto, abychom z našeho domácího bravu vepřového vypudili kostnatost, houževnatost masa a neplodnou žravost, a moudrou volbou kanců abychom jemu vštípili zavalitost, tučnivost a žáživnost plemen anglických." (Tehdejší "tučnivost" je spíše dnešní výkrmnost.) V druhé polovině 19. století se plemenitba zvířat, tedy i prasat stává předmětem stále častějších a hlubších úvah. Rudolf Treybal (též Trejbal, 18541911) ředitel hospodářské školy v Klatovech, před tím učitel na učitelském pedagogiu v Jičíně, potom (od r. 1892) ředitel rolnické školy v Plzni, od 1904 učitel rolnické školy v Českých Budějovicích, poslanec čs. sněmu, redaktor, publicista ve své úvaze z roku 1888 píše: " Nejdůležitější výkon při chovu

129

užitkových zvířat jest zajisté plemenitba.... Vlastnosti, které chceme míti u potomka, musíme napřed hledat u rodičů. Plemenitbou zcela nahodilou, beze všeho rozmyslu, tedy bez určitého cíle, obdrží se také produkt, ale vlastností zcela nahodilých. Tak nelze udržeti žádné plemeno, nelze zušlechtiti zvířata, tak i zcela výtečná zvířat se vrhají ve zkázu." Mezi vytrvalé zastánce chovu prasat se zařadil kupříkladu také Karel Hrubý (1845-1907) uznávaný odborník, od roku 1874 čelný funkcionář Zemědělské rady (r. 1879 jmenován čestným členem Svobodné hospodářské společnosti v Petrohradě). V roce 1886 vydal relativně obsáhlou monografii Chov vepřového dobytka, v níž shrnul poznatky o jednotlivých plemenech, o plemenitbě, ošetřování, krmení, ustájení i nemocích. V roce 1888 přispěl statí Podmínky chovu dobytka vepřového do Rukověti zemědělské, a v roce 1891 do slavnostního spisu k druhé jubilejní výstavě v Praze Chov bravu vepřového. S potěšením konstatuje, že hospodáři většinou už poznali neúspěšnost, "ano zhoubnost chovu dobytka neušlechtilého a jestli všude neujali se šlechtění dobytka domácího, tož aspoň počali se opírati a překážky klásti šíření se bagounů na úkor dobytka lepšího." Vítá rozbíhající se šlechtění znamenitými plemeny anglickými, "byť i tu a tam bylo si přáti při tom větší ráznosti neb obezřetnosti." Stojí za pozornost, že Hrubý již tehdy apeluje na naše zákonodárné sbory, "by tak jak u chovu koňstva každý hřebec, u chovu skotu každý býk, taktéž i u chovu bravu vepřového každý kanec zákonem co ku plemenitbě způsobilé zvíře uznán a jako takové pověřen byl." Hospodářská společnost pro království české, která se "zanáší" založením plemenné knihy pro skot, měla by vzít v úvahu a "do knihy pojmout i stáda čistokrevného bravu vepřového." Samozřejmě tato opatření by byla zbytečná, pokud by nenastaly zásadní změny v krmení, ustájení a ošetřování prasat. Další uznávaný chovatelský odborník, profesor chrudimské zemědělské školy Antonín Dokoupil (1851-1921) vydal v roce 1891 pozoruhodnou knihu Nauka o plemenitbě, v níž shrnul současný stav poznání o původu hlavních druhů domácích zvířat (kůň, skot, prase, koza, ovce, drůbež) a snažil se přispět k vymezení obsahu nauky, "která jest ještě úplně v plenkách" Mezi těmito zajímavými úvahami připomíná, že "ve výběru hledati sluší kouzelnou hůl, kterou hospodář ony typy zvířat na svět přivodí, které jeho účelům nejlépe vyhovují".

130

Volba plemene "zůstává stále nezodpověděnou otázkou českých rolníků" Jak je vidět, druhá polovina 19. znamenala výrazný pokrok v chovatelském myšlení. Reálný obraz chovu, zvláště chovu prasat, byl ale nelichotivý. Jedním z jeho vytrvalých kritiků byl František Xaver Miškovský (*1854), absolvent Libverdy, a slavné hospodářské akademie v Mödlingu, který prošel pestrou praxí na statcích moravských, uherských i českých. Počátkem 20. století patřil napsal řadu článků, zvláště do Taufrova Chovu hospodářských zvířat (v titulku uvedená slova pocházejí z tohoto časopisu - roč. VIII, 1909 s. 116-117), v roce 1903 vydal poměrně obsáhlý spis O chovu a výkrmu Poukazuje na to, že chovatelé některých hospodářských zvířat už před časem si uvědomili, že zvířata nechováme "jen pro zbarvení, krásu forem a ušlechtilost jedinců", ale pro trvalý užitek. Tak, jak začali postupně vybředávat z oné "strakatiny plemen", své chovy zdokonalují. Pro chov prasat však "jako by té ustálené zásady nebylo." Chov prasat, "tento zanedbaný, opovržený a umazaný chov tím nejvýnosnějším oborem v hospodářství se státi může." Jemu ale nepomohou nějaké "záplaty" ale důkladné "znovuzřízení." Subvencemi se chov jen "tu a tam příštipkuje", nic podstatného se neřeší. K valným úspěchům, píše, nevedlo po několik desítiletí prováděné zvelebování českých prasat cizími ušlechtilými plemeny. , příliš se neosvědčily ani samotné čistokrevné chovy cizích plemen. Při tom neodmítal například použití anglických kanců, ti "jsou sice dobří k zušlechtění některých druhů, když se to ale stalo, když získalo se, čeho se dosáhnouti chtělo", pak se mělo přestat, neboť ustavičným dodáváním cizích kanců se náš chov přímo ničí! "V tom vězí hlavní příčina našeho slabého chovu, nahoře se musí chyba hledati." Ani příklad Dánska, který byl našim chovatelům doporučován, není zárukou pokroku, Čechy a Dánsko "obchodně ani družstevně nemožno porovnati. Dánsko svou přirozenou polohou a příležitému odbytu přizpůsobuje se zemskou produkcí požadavkům cizí potřeby, kdežto my nedovedeme cizího konkurenta z vlastních trhů vypuditi a pro samé pokusy nepřicházíme k ráznému činu, ani prosby, ani nářky nevedou k národohospodářskému pokroku." Výsledek letitého experimentování "je roven nule", produkce v celé zemi stačí sotva krýt potřebu Prahy. Na jejich jatkách "poráží se jenom asi jedno procento vepřů domácího původu a 99 procent musí se dovážeti z ciziny." Na pražském trhu musíme tedy dnes "hloupě nechat solo hrát Polákům, Maďarům, Srbům a Rumunům.... Naše miliony mizí v cizině, místo co by zemědělství měly býti ku spáse..."

131

Zanechme konečně "osudného pasívního přihlížení, jak jiní z naší pohodlnosti těží a bohatnou!" Rozhodující pro další vývoj našeho chovu je "vybudování organizace chovu v zemi, opatření ustáleného plemene, přerušení importu cizích vepřů, řádný výběr chovných kusů, přirozený odchov, získávání odbytu a usnadnění obchodu."

Chovu prasat se ujímá Zemědělská rada pro království české V posledním čtvrtstoletí před světovou válkou jediným veřejnoprávním reprezentantem českého zemědělství byla Zemědělská rada pro království České. Udržovala styk se širokými kruhy zemědělskými a tvořila prostředníka mezi nimi a ostatními úřady zemskými a centrálními (v roce 1890 rozdělena jazykově na odbor český a německý). Jejím úkolem bylo, aby hájila zájmy zemědělců a přispívala ke zvelebení zemědělství v Čechách. Podávala vládě i zemskému zastupitelstvu dobrá zdání, či samostatné návrhy. Souhrnně měla podporovat všechna opatření ve prospěch zemědělství. Připomeňme ve stručnosti jak došlo k jejímu vzniku: Z popudu Marie Terezie po bezmála tříletých přípravách zahájila oficiálně svou činnost 1. ledna 1770 Společnost orby a svobodných umění (Gesellschaft des Ackerbaues und der freien Künste im Kgr. Böhmen; používalo se především německého označení, uvedený český se příliš nepoužíval, pokud ano tak v různé modifikaci). Roku 1788 byla reorganizována a přejmenována na C.K. vlastenecko- hospodářskou společnost v království českém, (K.K. ökonomisch-patriotische Gesellschaft im Kgr.Böhmen), obecně užívaná zkratka českého názvu VHS. Předmětem jejího zájmu po dlouhou bylo hlavně "polní hospodářství", konkrétně problémy s přechodem trojhonného systému na střídavé hospodaření. Ze živočišné produkce se věnovala po určitou dobu (zejména v 1. polovině 19. století chovu ovcí), zčásti i chovu skotu, na chov prasat se dostalo jen sporadicky. Na jaře 1872, v době národnostních nepokojů, ji vojenský místodržitel v Čechách generál Koller Společnost rozpustil "pro překročení stanov". Rok na to vznikla její nástupkyně, zmíněná již Zemědělská rada pro království České byť s poněkud upravenými kompetencemi, Pod tímto názvem působila v letech 1873-1918. V dalších letech byly její pravomoci i název upravovány: 1919-1939 působila pod názvem Zemědělská rada pro Čechy a v letech 1939-1942 Česká zemědělská rada. Vládním nařízením č. 294/1942 Sb. o organisaci zemědělství a lesnictví v Čechách a na Moravě ze dne 22.VIII.1942 byla zrušena a její agenda přenesena na nově zřízený Svaz zemědělství a lesnictví. Uvedené společnosti byly partnerem nejvyššího správního orgánu. Až do roku 1848 to byla v prvé řadě vrchnost, velkostatek, panství

132

(patrimonium). Až 17. března 1848 vzniká ministerstvo zemědělství a hornictví (Ministerium für Landeskultur und Bergwesen). Po pěti letech existence, nejvyšším rozhodnutím ze dne 17. ledna 1853, je ale zrušeno. Zemědělskou agendu převzalo ministerstvo vnitra (1853-1860), poté na rok tzv. státní ministerstvo a nakonec (1861-1868) ministerstvo pro obchod s národní hospodářství (Šouša J., 1983). Zemědělské odbory těchto ministerstev samozřejmě neměly mnoho možností k ovlivňování vývoje. Únorová ústava z 26.2.1861 dále mění výrazně situaci. Zemědělské záležitosti přecházejí do kompetence zemských sněmů jednotlivých korunních zemí. Dne 20. prosince 1867, je ustaveno, tentokrát již samostatné "ministerstvo orby" nebo též "ministerstvo zeměvzdělání" (Ackerbauministerium). To se tedy dělilo o svůj vliv se zemskými orgány, a to až do vzniku samostatného státu. Podle ústavní listiny ze dne 29. února 1920 zákonodárná a správní činnost zemských sněmů zanikla. Po 2. světové válce dochází k dalším přesunům kompetencí. Podle zákona č. 280/1948 Sb. ze dne 21. prosince 1948 bylo s platností od 1. února 1949 zemské zřízení zrušeno a nahrazeno novým, krajským (vytvořeno 19 krajů, z toho v českých zemích 13 a na Slovensku 6). Předchůdkyně Zemědělské rady, Vlastenecko-hospodářská společnost se chovem prasat zabývala sporadicky a většinou na úrovni doporučení. Tak například v roce 1856 ve svém slavnostním spise Poměry národu, hospodářství a lesnictví v Čechách nabádala k chovu anglických prasat a stanovila pravidla k nakupování čistokrevných kanců státním nákladem. Měl to být hlavně velký yorshir, berkshir - z ostatních nejčastěji suffolk. Počínaje devadesátými léty 19. století ovlivňovala Zemědělská rady vývoj chovu daleko. V první fázi se snažila k podpoře domácího chovu získat finanční prostředky ze zemských i říšských zdrojů. První úspěch zaznamenala v roce 1894. Z podílu, který připadl na český odbor, podpořila 12 hospodářských spolků. Samozřejmě tato ojedinělá podpora žádoucího výsledku docíliti nemohla. V roce následujícím byla přispěním několika poslanců českého sněmu získána další, tentokrát již podstatně významnější finanční podpora na "soustavné povznesení bravu vepřového". V roce 1897 podle pravidel stanovených Zemědělskou radou se začalo s poskytováním subvencí (vesměs 50 %) na zřízení tak zvaných "plemenných ústavů" či "plemenných stanic", které měly sloužit "co hlavní výrobní místa pro další získávání plemeniva." Zemědělská rada byla pověřena zpracováním pravidel pro získání finanční podpory. Zároveň zpracovala také pravidla "pravidla pro chovatele spolkových plemenných kančíků" , jakož i „Stanovy hospodářského družstva ku zvelebení vepřového dobytka." Ujala se i organizace očkování prasat proti července.

133

Kontrola užitkovosti a dědičnosti prasat Dokladem zvýšené pozornosti Zemědělské rady o chov prasat je i zavedení kontroly užitkovosti a dědičnosti. Využila k tomu vlastních hospodářství, a to v Soběticích (tehdy pošta Luby u Klatov) a Pernštýně (p. Litomyšl), které shodou okolností patří do oblasti současného působení a.s. Chovservic Hradeck Králové. Jednalo se o zbytkové statky, jež Zemědělská rada získala v rámci pozemkové reformy. S kontrolou na těchto objektech bylo započato v roce 1926. Podkladem byl zákon o plemenitbě hospodářských zvířat, a to koní, skotu, vepřů a ovcí (zákon č. 169) ze dne 2. července 1924, který poprvé stanovuje, že i v "chovu vepřů" se smějí plemenice "připouštěti jen k plemeníkům vybraným (licentovaným)". Hned v následujícím roce byla kontrola rozšířena na některé plemenné chovy družstevních pastvin a záhy také na vynikající chovy soukromé. Od počátku byla zaměřena na plodnost, mléčnost, růstovou intenzitu jednotlivých selat i celého vrhu. Předpokladem bylo samozřejmě také značení zvířat. Využito bylo systému zavedeného na Moravě Zemským výzkumným ústavem zootechnickým v Brně. Zjišťování stanovených hodnot, jejich evidence a hodnocení přetrvalo desítky let. Organizace a řízení kontroly užitkovosti bylo svěřeno Ústavu pro plemennou biologii státních výzkumných ústavů pro výrobu živočišnou v Praze-Dejvicích, Sadová tř. Ústřední postavou se na několik desítiletí stal Ing. Dr. Jiří Náprstek, úředník Státních výzkumných ústavů. Kontrola užitkovosti a dědičnosti, jak se často ozývalo na odborném fóru či na stránkách odborného tisku, neměla být izolované opatření, ale cesta k všestrannému povznesení chovu prasat. Kontrolní asistent se měl stát kvalifikovaným poradcem "ve všech otázkách, počínaje nákupem krmiv až do zpeněžení vepřů" (Heller F., 1931). Jeho práce měla tedy začínat již na sýpce, kde se stávaly chyby při volbě krmiv, jejich uložení či využití atd.. Zemědělská rada v úzkém kontaktu se všemi zainteresovanými se účinně podílela na dalším šlechtění směrem k jednotnému bílému ušlechtilému praseti. Pernštýn i Sobětice se staly školícím střediskem, a to nejen pro kontrolní asistenty. Za pomoci českého odboru zemědělské rady postavena krytá tržnice u statku Pernštýna, slavnostně otevřena dne 9. listopadu 1929 za účasti tehdejšího prezidenta Zemědělské rady Adolfa Prokůpka. Za pomoci Zemědělské rady, ministerstva zemědělství a hospodářského družstva byla v následujícím roce, 10. listopadu 1930, v Rychnově nad Kněžnou stejně slavnostně otevřena "tržnice pro brav vepřový" - první specializované zařízení toho druhu v našem státě.

134

"Úředně uznané chovy vepřového bravu" Na základě výsledků několikaleté kontroly užitkovosti bylo možno přikročit k další etapě na cestě zvelebování zemského chovu prasat. Byly to takzvané "úředně uznané chovy vepřového bravu", jejichž základním cílem bylo produkovat kvalitní plemenný materiál pro potřeby zemského chovu. Tyto chovy se staly - podle slov ing. Jiřího Náprstka - jakousi obdobou hřebčínů v chovu koní. A nejen to! Uznané chovy měly také inspirovat chovatelskou veřejnost k hlubšímu pohledu na předmět svého chovu, neboť zatím až příliš často "nelze mluviti o chovu a chovatelích, ale o množení a množitelích." Výsledky práce uznaných chovů se začaly promítat do zemského chovu také díky Zemědělské radě, která začala vydávat pravidelné "Seznamy plemenných prasat z úředně uznaných chovů nabízených ku prodeji", jež byly rozesílány Okresním sdružením chovatelů, zvěrolékařům a na vyžádání všem dalším zájemcům. Navíc v měsíčníku Praktický chovatel vepřového bravu, který počátkem roku 1931 začal vydávat Ústředni svaz chovatelů vepřového bravu v Praze, byla vyhrazena samostatná rubrika, v níž byly taktéž publikovány informace o úředně uznaných chovech s nabídkou plemenného materiálu (s uvedením jeho původu). K prvnímu výběru této kategorie chovů došlo v Čechách v roce 1930. K výsledkům kontroly užitkovosti přibylo pečlivé hodnocení zdraví a zevnějšku. Klasifikaci (poté každoročně opakovanou) prováděli vybraní odborníci z řad Zemědělské rady a Výzkumného ústavu pro plemennou biologii v Praze. V rámci tohoto prvního výběru bylo hodnoceno 264 prasnic. Z toho bylo vybráno 109 prasnic (41 %), 58 vyloučeno (22 %) a 97 (37 %) ponecháno dále v orientační kontrole. Řízení uznaných chovů spadalo rovněž do kompetence Výzkumného ústavu pro plemennou biologii v Praze-Dejvicích. Chovatel sám o své újmě nesměl v těchto stádech zařadit ani prasničku, tím méně plemeníka. Je samozřejmé, že v těchto elitních stádech byla výběru plemeníka věnována mimořádná pozornost. Vedle exteriéru, užitkovosti předků se pečlivě zvažovala i "vhodnost krve". Výzkumný ústav pro plemennou biologii vedl také centrální matriku všech kmenových prasnic a kanců těchto chovů. Totožnost zvířete zaručoval jmenovaný ústav "potvrzením o původu", na němž zároveň s rodokmenem byly uváděny kontrolní výsledky rodičů a předků. První seznam úředně uznaných chovů v obvodu českého odboru Zemědělské rady v Čechách, uveřejněný v 1. ročníku časopisu Praktický chovatel vepřového bravu (1931, č. 4-5, s. 5.-6) čítal 13 chovatelských subjektů. Stojí za to připomenout chovy, respektive chovatele, kteří jako první pochopili význam tohoto kroku. Uvádíme je podle abecedy s přiděleným písmenným kódem (v závorce):

135

 Čihovice (C) - Družstevní pastvina, později Pastevní, mlékařské a hospodářské družstvo. Čihovice, p. Týn n. Vltavou; kraj Jihočeský,  Hřebečníky (H) - Družstevní pastvina Hřebečníky, p. Slabce u Křivoklátu, o. Rakovník; kraj Středočeský,  Kaliště (K) - Jaroslav Fikejz, statkář, Kaliště, p. Brandýs nad Orlicí, o. Ústí nad Orlicí; kraj Východočeský,  Kanice (A) - Místní sdružení chovatelů hospodářského zvířectva, Jaroslav Cibulka, zapisovatel, Kanice, p. Koloveč, o. Domažlice. V r. 1935 přibyli individuální chovatelé: Josef Koláč, Václ., Hruška, Jos. Cibulka; kraj Západočeský,  Kladruby n.L. (L) - Státní hřebčín Kladruby nad Labem, o. Pardubice; kraj Východočeský,  Komorno (O) - Družstevní pastvina Komorno, p. Blovice u Plzně, o.Plzeň-jih; kraj Západočeský,  Malechov (M) - Adolf Mazel, statkář Malechov, p. Dolany u Klatov; kraj Západočeský,  Maxov (X) - Družstevní zemědělské podniky Maxov, p. Rakovník; kraj Středočeský,  Pernštýn (P) - Hospodářská správa Pernštýn, p. Litomyšl; kraj Východočeský,  Rychnov n. Kn. (R) - Okresní sdružení chovatelů vepřového bravu Josef Šeda, jednatel, Dlouhá Ves, p. Rychnov n. Kn.; kraj Východočeský,  Sobětice (S) - Hospodářská správa Sobětice, p. Luby u Klatov, o. Klatovy; kraj Západočeský,  Všestudy (V) - Ing. Antonín Kleinberg, statkář Všestudy, p. Veltrusy, o. Mělník; kraj Středočeský,  Zalešany (Z) - Emil Heller, statkář, Zalešany, p. Plaňany; kraj Středočeský. Kraje Východočeský, Středočeský i Západočeský tedy začínaly se čtyřmi chovy, kraj Jihočeský s jedním. Situace se poměrně rychle měnila. Již v následujícím roce přibylo Okresní sdružení chovatelů hospodářských zvířat v Kostelci nad Orlicí a v jeho rámci se postupně rozšiřoval i okruh chovatelů: F. Petrlák, statkář - Tutleky u Kostelce n. Orl., Rud. Roušavý-Dubí, Dvůr Borovnice, Šecha Jan-Tutleky, Rejsek Jos.-Tutleky. V témže roce zaujalo značnou pozornost odborníků nově přijaté stádo Mireč (J), hospodářské správy pošta Sedlice u Blatné. V prosinci 1932 poprvé nabídlo svá zvířata také Pastevní družstvo, Buzice, p. Blatná, rovněž z Jihočeského kraje. Počínaje tímtéž rokem vstoupil velmi úspěšně

136

na chovatelskou scénu uznaný chov statkáře Františka Fikejze, Voděrady (D), p. České Heřmanice u Litomyšle. V rámci okresního sdružení v Rychnově nad Kněžnou se postupně objevila dlouhá řada jmen: Šklíba Fr.- Merklovice, Šabata Fr.-Litohrady, Roleček J.-Litohrady, Vídeňský K. - Dlouhá Ves, Dostál J.-Lupenice, Horák J.Lupenice, Chaloupka Jar.-Javornice, Kučera Jar.-Lupenice, Brož J.-Litohrady, Čižinský Jar.-Roveň, Dostál Jar.-Lupenice, Jánek J.-Merklovice,Chaloupka Jar.- Javornice, Vašátko J.-Dlouhá Ves, Mikšová A.-Rychnov n.Kn., Dvořáček L.-Lupenice, Tláskal Jar.-Lokot, Nosek J.-Lipovka, Frejvald B.-Litohrady, Šuman A.-Kvasiny, Brož F.-Litohrady... Alespoň orientační představu o jednotlivých uznaných chovech můžeme vyčíst z výsledků jejich klasifikace za rok 1932 (Prakt. chovatel, 1932, s. 96): V hodnocených 16 chovech bylo vybráno celkem 330 prasnic, z toho "jako vynikající prasnice kmenové" uznáno 172 a "prasnic přijatých do kontroly" 158: V jednotlivých chovech byly zaznamenány následující výsledky:

Číhovice

5

prasnic přijatých do kontroly 3

Hřebečníky

4

5

9

Kaliště

19

13

32

Kanice

9

6

15

14

14

28

Komorno

2

1

3

Kostelec nad Orlicí

7

16

23

Malechov

3

-

3

Maxov

24

8

32

Mireč

-

11

11

Pernštýn

6

2

8

Rychnov nad Kněžnou

28

28

56

Sobětice

11

14

25

Voděrady

19

18

37

Všestudy

8

8

16

Zalešany

13

11

24

celkem

172

158

330

úředně uznaný chov

Kladruby nad Labem

kmenových

137

celkem 8

Podle počtu uznaných chovů v jednotlivých krajích se jeví situace následovně: 6 chovů z Východočeského kraje představuje 37,5 % ze všech chovů, 4 chovy Středočeského 25%, tři chovy Západočeského a Jihočeského 18,75 %. Výstižnější je srovnání jednotlivých oblastí podle počtu hodnocených prasnic.

Prasnic Kraj

kmenových

přijatých do kontroly

celkem

Východočeský

54,07 %

57,59 %

55,76 %

Západočeský

26,74 %

25,32 %

26,06 %

Středočeský

16,28 %

8,23 %

12,42%

Jihočeský

2,91 %

8,86 %

5,76 %

Z uvedených čísel je zřejmé, které kraje představovaly od samého začátku základnu kvalitního chovu prasat. Primát si držel jednoznačně region východních Čech. Za těmito čísly stojí dlouhá řada poctivých, leč neprávem zapomenutých chovatelů i „plemenářů“.

Plemenářské práci svědčí také stabilita trhu Výkyvy na trhu zasahují významně do každé činnosti, tedy i do chovu prasat. Jak píše kupříkladu v roce 1931 předseda právě vzniklého Ústředního svazu chovatelů vepřového dobytka V Praze, poslanec František Mašata, poměr sil na trhu není vyvážený. Obchod "řídíc se zásadou, lacino koupit a draze prodat", zneužívá svého vlivu. Když mu to vyhovuje, uhrazuje potřebu dovozem a "přivádí tak domácí chov častokráte až k hrozivému úpadku. Jakmile domácí chov jest podlomen, diktuje domácímu trhu své ceny, bez ohledu na to, že v cizině lacino kupuje. Zemědělství zlákáno lepšími cenami, rychle obnovuje svůj chov, aby proceduru prožilo znovu. Konsument z takových operací kapitalistické spekulace nic nemá, protože oč jednou laciněji koupí, po druhé zase mnohem dráže zaplatí. Zemědělství pak mělo a má vždycky škodu." Jestliže tyto výkyvy škodí obecně chovu, pak plemenářské práci dvojnásobně. Dr. Náprstek charakterizuje situaci v roce 1935 těmito slovy: "Živočišná výroba stala se znovu popelkou v zemědělském podniku - A nyní

138

pomysleme za zvelebovací akce. Po léta hledáme, kontrolujeme a vybíráme krevní linie, a nyní, kdy výsledkem naší práce jsou nové prasničky, zavřeme prasečníky. Poměry k tomu nutí. Půjde-li vývoj dosavadním směrem, rozhodně možno čekat další redukci ve stádech..." Jednou z cest je vybudovat silnou a kvalifikovanou organizaci chovatelů. V rámci jednotlivých zemí i v rámci celostátním se počátkem třicátých let podařilo založit svazy chovatelů vepřového dobytka, které přispěly alespoň k částečnému vyrovnání sil na trhu.

Žamberecký příklad Pozoruhodný příklad jak lze alespoň do značné míry v chovu prasat sladit zájmy zvelebovací se zpeněžovacími podali chovatelé na Žamberecku. Začaly od zpeněžování. V roce 1930, kdy ceny prasat výrazně klesaly, zaregistrovaly, že se ustavuje Zemský svaz pro zpeněžování dobytka v Praze. Po prvních úspěšných kontaktech v menším měřítku, založili počátkem roku 1931 při Okresním sdružení chovatelů hospodářských zvířectva v Žamberku, takzvaný zpeněžovací odbor. Tím rozšířili svou působnost na celý okres. Chovatelé brzy pochopili seriozní záměry prvních inciatívních jedinců, takže o členy odboru nebyla nouze. V každé obci ustavili ze svých řad důvěrníka, který informoval zájemce o cenách stávajících i perspektivních. Chovatelé tak získávali informace, k nimž mnohý z nich před tím přístup neměl. Skončila závislost na libovůli překupníků, prodávali přímo na jatkách, bez mezičlánků. Důvěrník posléze soustřeďoval přihlášky ke zpeněžení a pak podle pokynů okresního jednatele organizoval dovoz dobytka na dráhu. Tím, že se chovatelé dostali na jatky, mohli se přímo seznámit s požadavky zpracovatelů. "Poznali jsme, že ty nejvyšší z těch nejlepších cen, jsou docilovány za vyrovnané partie šunkových prasat a že nám právě chybí ta jednotnost, že potřebujeme v některých případech zlepšiti šunku a nejcennější partie na praseti vůbec", píše jeden z těch dnes už zapomenutých iniciátorů Boh. Veverka, rolník z Kunvaldu. Dr. Náprstek to vyjadřuje snad ještě trefněji: "Tím, že pražský trh naučil chovatele dívat se na prase nejdříve zezadu, od šunky, nebylo třeba vůbec poučování, že délka rypáku a uší je podřadnějšího významu nad velikostí šunky a pečeně" Od tohoto poznání byl jen krůček k založení odboru pro chov vepřového bravu, který ruku v ruce s družstvem pro zpeněžování se staral o zvelebení chovu, "a to s úspěchem a porozuměním mezi chovateli." Tím to ovšem neskončilo. Od té doby, kdy se na pražských jatkách přesvědčili, že trh potřebuje také vyrovnané kolekce jatečných zvířat, bylo jim jasné, že k tomu musí přispět i technika výkrmu. Za přispění odborníků změnili dosavadní zvyklosti: vymýtili polévkovité krmení, důsledněji sledovali

139

zastoupení jednotlivých živin, začali společně přikupovat bílkovinná krmiva atd. Zkrátka, jak říká další z těch, kteří se podíleli na žambereckém příkladu, Václav Divíšek, rolník z Pěčína, pochopili, že výkrm neznamená jen nasycení zvířete. Zpeněžování i krmení se nenásilně propojilo se zvelebovaním chovu prasat. Důkazem, jak se tu poměry změnily jsou například následující čísla: v r. 1930 bylo v okrese 19 veřejných plemenných kanců, z toho 4 bílého ušlechtilého, 15 rázu jiného. pro rok 1936 bylo všech 19 veřejných plemenných kanců vybráno z úředně uznaných stád většinou vlastního chovu ze stáda žambereckého. Práce by se ovšem nedařila, pokud by ti, kteří stáli v čele nebyli kvalifikovaní a čestní a pokud by i ty ostatní nevedli k témuž. To právem připomíná další z těch, kteří stáli u tohoto úspěchu, K. Skála, rolník z Kunčic. Neměli mezi sebou spekulanty, kteří by se chovem prasat zabývali jenom v době konjunktury. "Přesto, že mnohým není zrovna vhod naše společná práce, zůstáváme stále ve všem svorni. Právě ve svornosti a společné kázni vidíme udržení a rozkvět naší práce. Výsledky žambereckých právem vzbudily značnou pozornost. Především, řečeno slovy Dr. Náprstka, odpověděly na otázku "zda lze na tak širokém podkladě provésti a hlavně udržeti tak choulostivé úkony, jako jsou právě úkoly zvelebovací a zpeněžovací." V tom byl podle něho "největší a nejsilnější kapitál celé akce. "Umět potlačit momentální osobní prospěch, obětovat jej ve prospěch celku, aby společnou prací a společným vítězstvím zabezpečen byl výsledek práce každého zúčastněného. Jde to provésti jen dobrovolnou kázní, důvěrou ve společnou práci a důsledností v uplatňování zbudovaného plánu." Skutečně "sebelepší teoretické úvahy zůstávají utopií, nemají-li apoštolů, kteří by jej provedli."

Chovatelské nadšení dokáže překonat mnohá úskalí V průběhu válečných let došlo k mnoha změnám. Vládním nařízením č. 282/1940 Sb. přechází kontrola užitkovosti od výzkumných ústavů do kompetence Zemědělské rady v Praze a v Brně. Po dvou letech, v souvislosti se zrušením zemědělských rad, vyhláškou ministerstva zemědělství a lesnictví ze dne 13.2.1942 jsou prováděním - tentokrát povinné kontroly užitkovosti dědičnosti skotu a prasat - pověřeny zemské svazy chovatelů hospodářských zvířat. Stav uznaných stád, jak ukazuje následující přehled, se v roce oce 1940 snížil na 14, při čemž vedoucí postavení si Východočeský kraj zachoval:

140

kraj

uznané chovy

počet chovů

%

8

57,20

Východočeský Jaroměř, Kaliště, Kanice, Kladruby, Kostelec n. O., Pernštýn, Rychnov n. Kn. Žamberk Středočeský

Neveklov, Páleč, Všestuty

3

21,50

Západočeský

Stýskaly

1

7,10

Severočeský

Radovesice

1

7,10

Jihočeský

Měšice- Školní statek

1

7,10

14

100,00

celkem

Po 2. světové válce přes složité společenské a hospodářské poměry, přes žádoucí i méně žádoucí zásahy do plemenářské práce, se díky přetrvávajícímu zaujetí mnohých chovatelů v tradičních oblastech podařilo poměrně brzy zformovat základnu plemenného materiálu, na níž bylo možno stavět. Dílčím obrázkem dané situace je přehled kanců zapsaných do prvního poválečného dílu státní plemenné knihy.

Přehled kanců zapsaných ve 31.XII.1954 kraj / kanec Hradec Králové (19): Č 3914 Ditmar XXXVI OL Č 4175 Ditmar LVII H Č 2760 Herodes IX PA Č 3480 Herodes XXI H Č 2647 Menelík XIV H Č 3358 Menelík LIII H Č 3532 Menelík LVIII B Č 3556 Menelík XIV P

státní plemenné knize - stav k

rok narození chovatel 1951 1951 1949 1951 1949 1950 1951 1950

141

SS Hradec Král.-fa Ledce SS HK - fa Svobodné Dvory O. Rezek, Rasošky, o.Jaroměř J. Martínek, Synkov, o.Rychnov J. Žoček, Vlkov, o. Jaroměř J. Veverka, o. Jaroměř JZD Dolany, o. Jaroměř J. Malý, Vlkov, o. Jaroměř

Č 4044 Menelík XCIII P Č 2339 Neutrál XIII H Č 3657 Padák LIII PA Č 3800 Pecen XXXIII H Č 2962 Princ III BU

1951 1949 1950 1951 1949

Č 3634 Princ VI H Č 2333 Storal II H Č 3824 Storal VIII-L Č 3938 Storal XII H Č 4277 Ural XXXVII H Č 2373 Vigláš VIII PA Pardubice (11): Č 4242 Dinar XXXVII U Č 2377 Fular V P Č 4205 Fular XXXV PA Č 3668 Hubert XXVII PA Č 4084 Hubert XXXIII PA Č 3315 Padák XXXVIII Pl Č 3663 Pecen XXX PA Č 2475 Pijan VI PA Č 3348 Prelát XVI H Č 3648 Vukal XXIII PA Č 4523 Primas III P Plzeň (2): Č 2014 Diran 1 H Č 4077 Menelík C-Pl Praha (1): Č 4288 Ural XXXIX U Liberec (1): Č 3883 Enno XIV H

1948 1949 1951 1951 1951 1949

V. Fejks, Kal, o. Nová Paka F. Vašátko, Spáleniště, o.Dobruška J. Klazar, Těchlovice, o.Hradec Král. JZD Černilov, o. Hradec Králové J. Vašátko, Dl. Ves,o. Rychnov n.K. o. Rychnov n. Kn V. Chaloupka, Libel,o. Rychnov n.K. J. Janouš, Bílsko, o. Jičín L. Friml, Lukavice, o. Žamberk A. Dostál, Lukavice, o.Žamberk F. Kořínek, Osičky, o. HK F. Chaloupský, Popovice,o.Jičín

1951 1949 1950 1951 1951 1951 1951 1949 1951 1951 1952

J. Pavlas, Vepříkov o. Chotěboř J. Kaňka, Koldín, o. Vys.Mýto J. Tomášek, Jarošov, o. Litomyšl B. Vaňous, Přívrat. o. Ústí n.O. JZD Radim, o. Vysoké Mýto ZVD Nemošice, o. Pardubice V. Plocek,Sudslava,o. Ústí n. O. V. Motyčka, Radim, o. V. Mýto J. Kaplický, Sobětuchy, o. Chrudim SS Chrudim, fa Podhůra, o. Chr. JZD Hor.Libchavy, o. Ústí n.O.

1948 1951

J. Spěváček, Čivin-Bertín-o.Plasy SS Kralovice-fa Bertín, o. Plasy

1952

JZD Číněves, o. Poděbrady

1951

SS Mnichovo Hradiště. o.Mn.H.

142

Souhrn podle krajů kraj

zapsáno

%

Hradec Králové

19

38,78

Pardubice

11

22,45

Plzeň

2

4,08

Praha

1

2,04

Liberec

1

2,04

Moravské kraje celkem

10

20,41

Import (NDR)

5

10,20

celkem

49

100,00

Zahraniční hosté u východočeských chovatelů Výsledky chovatelů našeho regionu budily pozornost našich odborníků, prostých chovatelů či jen "obyčejných" zájemců. Dokladem byly nezvykle vysoké návštěvy na většině chovatelských akcí (aukcích, svodech, výstavách). Přijížděli i zájemci se zahraničí. Svědectví o tom podává například článek v časopisu Náš chov, roč. 1946, č. 15-16, str. 396: "Zástupce chovatelů v Anglii, kapitán Tunsley, navštívil za doprovodu náměstka ředitele JSČZ dra J. Náprstka chovy prasat na Chrudimsku a vzorně budovanou chovatelskou obec Loučky na Vysokomýtsku, kde shlédl chovy prasat, hovězího dobytka a drůbeže. Dále si prohlédl jedno z nejkvalitnějších stád skotu v Čechách u J. Fikejze v Kališti a obecní stáj plemeníků v Osíku u Litomyšle. Z Litomyšle odjel anglický host s připojivším se zástupcem UNRY p. Hansonem z USA k prohlídce chovů na Kostelecko, Rychnovsko a Žamberecko. Oba hosté byli neobyčejně překvapeni vyspělostí našeho chovatelství, zejména chovu prasat, o němž prohlásili, že je na světové úrovni svoji kvalitou. Nejvíce je překvapila organizace práce našeho chovatelství, která bez jakýchkoliv výrobních tajemství směřuje u nás k organisované podpoře a spolupráci všech chovatelů proti vysloveně individuálnímu postupu chovatelů v Anglii nebo v Americe." Nepochybně hřejivá ocenění - rok po válečných událostech! To ovšem nebyla ani zdaleka jediná zahraniční návštěva. Jak můžeme číst třeba v citované již publikaci 100 let chovatelské práce na okrese Rychnov nad Kněžnou, ve východních Čechách bylo možno v těchto letech potkat další delegace

143

z Anglie, ale také ze Švédska, Holandska, Polska, Bulharska, SSSR, Jugoslávie (v prosinci 1947 prodáno mimo jiné do Jugoslávie 300 plemenných kanců a 217 prasnic) atd.

Generace chovatelů se střídají, poctivá chovatelská práce přetrvává Na další desetiletí převzali štafetu jiní, neméně zdatní chovatelé. Jejich jména se ale v oficiálních dokumentech uváděla jen sporadicky. V regionu Svitavska se nejčastěji setkáváme s reprezentanty vyspělého chovu z Křenova, Dolního Újezda, Kornic, Pohodlí, Osíka, Morašic, Chotěnova, Radiměře, školního statku Moravská Třebová. Ve Středočeském kraji to byly chovy : Červené Pečky ( předchůdce dnešního NŠCH Nebovidy), Polepy ( p.J. a F. Holeček),Bohuňovice-Opatovice (p.Hejduk), Ovčáry-Jestřabí Lhota p.Pošík), Tismice- Vrátkov (p. Kolovrátník), Tuchoraz-Předhvozdí (p.Šindelář),Chrášťany,Kutlíře(p.Plocek), Onomyšl-Křečovice (p.Švarc,ing.Hečl), Modletice- Herink (p.Kabeláč, p.Tichý), ( dnes NŠCH plemene ČBU) Nupaky (p.Řezáč),Uhříněves (p.Antonín), Olešky, Ondřejov, Brnky, Voděrádky, Zvírotice ŠCH ČBU, Kňovice (p.Herma) dnes NŠCH plemene ČBU, St.st.Slaný-Želevčice (p.Cvrk, p.Jelen), St.st.Buštěhrad-Vrapice (p.M“ullerová), Kamenné Žehrovice (p.Mach), Slaný-Otruby (p.Mach),Dlouhá Lhota (p.Horáček), Rokytovec (p.Svoboda), Chrástecký Dvůr, Šk.st.Rakovník , Petroupim…. Z řad plemenářů je třeba si připomenout jména: Ing. Kočí, ing. Sláma ( vedoucí oddělení chovu prasat na KPP), kontrolní asistenty:p.Fořt, ing.Bulíček, p.Šubrt, p.Dezort a plemenářské zootechniky:p.Mikeska, p.Melcr,p.Trnka,p.Fišerová, p.Vejtruba,p.Landa, p.Urbanová, p.Bouda … V Západočeském kraji významnější chovy: Dlouhá Louka(p.Hodan), Dnešice (p.Bezděk),Horní Lukavice ( Škrábkovi), Měcholupy (p.Janouch), Přeštice (p.Sedláčková), Libákovice, Předenice (p.Motlík) , Osek, Merklín (ŠCH L, Pc) Ćervený Hrádek (Cingošovi), Štítov, Chocenická Lhota, Klášter, Borek, Dřevec (p.Žákovec, Holub), - dnes NŠCH BO, a RŠCH ČBU, Dražeň, Kralovice – Výrov (p.Štefl), dnes NŠCH ČBU, a ŠCH Pc, Hrádecko (p.Král),Nečtiny (p.Bouša), Plasy,Bertín (p.Zuzka), Hvozd ( ŠCH Pc),Hedecko, Lochotín, Zahořany (ing.Vízner), Tachov (p.Duda)…. Z řad plemenářů je třeba vzpomenout jména : ing. Fulík ( působil zde za války – později na SPP), p. Ipold,p.Urban,p. Mašek ,p.Bokr, ing. Koželuh, p. Plzák, p.Herlík, p.Chmelík, p.Hetler……. Ve Východočeském kraji se nejčastěji setkáváme s chovy : Volaníce, Staré Smrkovice, Zábědov, Šl.st.Chlumec,Barchov, Smidarská Lhota, Petrovice, Myštěves, Nepasice (p.Roubal),Černilov, Divec(p.Franc),Hřibsko, Plačice, Svobodné Dvory, Holohlavy, Habřinka, Hvozdnice (p.Kalvoda,)-dnes NŠCH

144

ČL, Vinary – dnes ŠCH ČBU, Bartoušov (p.Lain, p.Baumert)(ŠCH ČBU), Vitiněves ( ŠCH ČBU), Slatiny (NŠCH H), Bystřice, Lipnice (p.Dufek)(NŠCH ČBU),Velehrádek (p.Pecen) NŠCH ČL, Podhůra (p.Kaplan), Kalousov (p.Vašák), Radim (Pešek),dnes NŠCH ČBU, ŠCH BO, PN, Bylany, Vysokov (p.Klesl) ŠCH BO, PN, Zábrodí ( ŠCH ČBU), Rožnov, Starý Ples, Tutleky(p.Roušavý), Dlouhá Ves (p.Vašátko, p.Horák), Doudleby (p.Vlasákp. Skála), Trnov-Hroška , (dnes NŠCH ČL), Houdkovice ( Zárybnický) – zootechnik p.Merta, Bolehošť (p.Rol), Dobruška (p.Svoboda), Borovnice (p.Chleboun), Ostrov(p.Korza), Merklovice (p.Novák), Voděrady (p.Mrázek), Seč (manželé Procházkovi), Lukavice (p.Janáček), Kameničná (p.Kotyza,p.Trejtnar),Šk.st.Lanškroun, Křenov (p.Dvořáček), Morašice, Osík (p.Zeman), dnes NŠCH ČL, Chotěnov, Makov , Radiměř (p.Báča), Šk.st. Moravská Třebová (p.Kozelek)… Z plemenářských pracovníků je nutné vzpomenout osob: ing. Hudeček, p.Víšek, p.Malíř, p.Vítek, p.Paďour, p.Vejtruba ,p.Vyroubal, p.Juška, p.Šmíd, p.Marek, p.Záleský, p. Součková…

Literatura: ČERNÝ V.: Hospodářské instrukce. (Přehled zemědělských dějin v době patrimonijného velkostatku v XV.-XIX. století). Praha, 1930 DOKOUPIL A.: Nauka o plemenitbě. Chrudim, 1892 FIDLER J.-SMITAL J.: Pohled do historie šlechtění prasat. Náš chov, 2001, 9, 36-38. HRUBÝ K.: Chov vepřového dobytka. Praha, 1886. HRUBÝ K.: Podmínky chovu dobytka vepřového. In: Rukověť zemědělská (redakce J. Lambl-J.Tomeš), Praha 1888. HRUBÝ K.: Chov bravu vepřového. In: Příspěvky ku dějinám zemědělství v království českém za století 1791-1891. Praha, 1891, 186-189 HESSLER F. Chov hospodářských zvířat I, Praha, 1920 HRDONKA V.: Poličsko - do nedávna málo známé... Náš chov, IV, 1944, 206207 JUNGMANN A.J.: O sedmeru dobytka domácího, jeho chování a nemocech. Praha, 1826 KAHOUN FR. Stručný návod k chovu a výkrmu vepřového dobytka. Praha, 1922 KOLEKTIV: Speciální zootechnika - chov prasat (vědecký redaktor M. Pařízek). , Praha, 1960 KOLEKTIV: 100 let chovatelské práce na okrese Rychnov nad Kněžnou. Vydalo Sdružení chovatelů okresu Rychnov n. Kn., 1937 KOLEKTIV: Živočišná výroba ve slovanských státech. Chovatelský pokrok příloha Našeho chovu, 1948.

145

KOPECKÝ J.: Litomyšlsko a Poličsko - chovatelská komora východních Čech. Náš chov, IV, 1944, 206-207 KŘÍŽENECKÝ J.: Užitek hospodářských zvířat. Praha, 1928 LAMBL K.M.: O poměru novorozených zvířat k matkám co do velikosti a o vzrůstu jich v první době životní. Živa (redakce J.E. Purkyně-J. Krejčí), roč. VIII, 1860, 30-38, 93-102. LAMBL K.M.: Základy chovu a užitku zvířectva hospodářského. Praha, 1860 LAMBL J.B.: Nauka o plemenitbě, chovu a krmení krmení bravu vepřového. Praha, 1864 LOM F.: Dejiny predsocialistických ekonomických náuk v polnohospodárstve. Bratislava, 1976 LOUDIL L.: Vývoj plemenářské práce a chovatelských podmínek v živočišné výrobě v Čechách (1750-1870). VPZM, 12, 1972 (ČAZ, ÚVTI), 123-174 MACALÍK B.: Chov a žír prasat. Blansko,1914 MIŠKOVSKÝ F.X.: O chovu a výkrmu prasat. Praha, 1903 Mrázková L.-Dědková L.-Görner J.: Česká zemědělská rada 1873-1942. Praha, 1961 MUNK Z.-KOPECKÝ O.: Souhrnná zpráva o výsledcích zkoušek výkrmnosti a jatečné hodnoty, Praha, 1959 ŠAFRÁNEK K.: Chov vepřového dobytka. Chrudim, 1899 ŠTAMM (STAMM) F.: Umění hospodářské ve všech odvětvích orby a chování dobytka. Praha, 1853 SCHWIPPL V.: Jiří Volný anebo příklad jak mnoho dobrého rozumný muž v obci způsobiti může. hospodáři vůbec, zvláště ale k užitku milého stavu sedlského. Praha, 1840 Časopisy: Hospodářský list (redakce A. Eckert), ročníky 1875-1900 Chov hospodářských zvířat (redakce J. Taufer), ročníky 1902 až 1915.

146

Z HISTORIE BUDOVÁNÍ A ČINNOSTI VELKOVÝKRMEN Máčal, F. Po druhé světové válce bylo národní hospodářství v celém Československu v neutěšeném stavu. Velmi obtížně se obnovovaly základní struktury. Během války bylo zavedeno přídělové zásobování obyvatelstva formou lístků. Existovaly na potraviny, tabákové výrobky a na ošacení. V přídělovém systému se pokračovalo i v prvních poválečných letech. Nejdéle byl uplatňován lístkový systém u potravin. Obnova národního hospodářství byla velmi obtížná. Spojené státy americké nabídly Evropě pomoc při obnově formou tzv. Marshalova plánu. Na zásah sovětského vedení Československá republika odmítla přijmout podmínky, za kterých měl být plán realizován. V této době se začaly vytvářet v Evropě samostatné hospodářské a vojenské bloky – západní a východní. Jak je všeobecně známo ČSR byla součástí východního bloku se všemi pozdějšími důsledky. Politické poměry v prvních poválečných letech neumožňovaly rozvoj zemědělství takovým tempem, jak tomu bylo v západním bloku.Tudíž i zásobování obyvatelstva bylo stále obtížné. V zásadě byl převzat systém řízení zemědělství jako tomu bylo v období válečném. Rolníkům byly předepisovány výše prodeje rostlinných a živočišných výrobků do státních fondů. Postupně bylo zaváděno plánované hospodářství, které v prvopočátcích určovalo osevní plochy plodin a stavy hospodářských zvířat každému rolníkovi. Tato forma plánování a řízení zemědělství jen velmi těžce zajišťovala zásobování obyvatelstva. V poválečné době byl ještě značný počet rolníků, kteří byli orientováni na produkci selat, tehdy zvaných podsvinčat, které sami nevykrmovali, ale prodávali na trzích k dalšímu výkrmu. V polovině roku 1948 se na Ředitelství státních statků v Praze zrodila myšlenka centralizovat výkrm prasat. Byly k tomu vybrány lokality Rožmberk u Třeboně, Dubňany u Hodonína, Smiřice u Hradce Králové. První lokality budoucích velkokapacitních výkrmen měly v bezprostřední blízkosti vodní plochy – rybníky a Labe. Toto umístění bylo záměrné a to kvůli likvidaci exkrementů . V případě rybníků byly navíc zdrojem výživy chovaných ryb. Tyto první postavené velkokapacitní výkrmny měly ve svém původním názvu Gigant.

147

Tím byl dán základ k vytvoření oborového podniku Velkovýkrmny jako samostatné organizace s jedním odpovědným vedoucím. První pavilony pro soustředěný výkrm prasat byly projektovány jako shluk malých výkrmen, které v té době provozovali rolníci. Byly budovány haly o kapacitě 500 prasat na bázi stlaného ustájení a mokrého krmení bez mechanizace. Základním pracovním inventářem byly vozíky, kolečka, lopaty, vidle a březová košťata. Do takto vybudovaných objektů byla skupována selata od rolníků. Samozřejmě, že takto kumulované skupiny prasat z velkého počtu chovů s různou zdravotní, resp. nákazovou situací měly své důsledky – vysoký úhyn, choroby, nízká užitkovost. Od samého počátku se na budování velkovýkrmen – gigantů podíleli i mnozí odborníci, kteří měli nemalé zásluhy na rozvoji chovu prasat v ČSR již za 1. republiky. Výsledky z kapacitních výkrmen byly permanentně analyzovány, takže se postupně vyvíjel technologický postup a vytvářely se lepší technické předpoklady pro chov a výkrm prasat. Z technologických postupů bych připomenul jejich základní vývoj: - omezování počtu dodavatelů, - smluvním dodavatelům byli zapůjčováni kanci požadovaných plemen, popř. linií, šlo o první pokusy v unifikaci jatečných prasat, - tvorba vlastních užitkových chovů, - vytváření vlastních šlechtitelských a rozmnožovacích chovů, - zabezpečování smluvních užitkových chovů z vlastních rozmnožovacích chovů, - uzavřený obrat stáda (doplňování prasniček z jednoho chovu vyššího stupně). Vývoj technických předpokladů ve výkrmu prasat: - snižování počtu prasat v kotci (postupně z 500 zvířat v jednom kotci až na 12 – 10 ), - krmení prasat z počátku jen statkovými krmivy (brambory, řepa, obiloviny, v letním období též zelená píce, mlékárenské a pivovarské zbytky); postupné přidávání krmných směsí v souladu s rozvojem krmivářského průmyslu, - forma podávaných byla tekutá, zahuštěná až suchá, - způsob podávání krmiv: do koryt; samokrmítka – dávka na několik dní až na jedno krmení, - ustájení stelivové , bezstelivové, - odkliz výkalů: vypouštění do rybníků, laguny, denní odvoz na vymezené pozemky, separace a čistírny.

148

Vznik a výstavba šlechtitelských velkochovů V šedesátých letech se vedení oborového podniku začalo orientovat na intenzifikaci výroby. V té době začaly u podniku v chovu Mutěnice první pokusy s inseminací prasnic. Po částečném uvolnění křečovitého řízení národního hospodářství se i v podniku vyskytl nový duch. Radikální návrhy se objevily na samém začátku sedmé dekády dvacátého století. Byla vypracována koncepce hybridizační vertikály v chovu prasat. Cílem bylo dosáhnout unifikované produkce jatečných prasat v celém podniku. Byl vypracován a realizován projekt prvního velkokapacitního šlechtitelského chovu prasat o počtu 500 plemenic. Tento chov byl koncipován jako výběhový pro odchov plemenných prasat s vlastní inseminační stanicí a vlastní stanicí výkrmnosti. Jak konstatuji v úvodu uvolnění v řízení národního hospodářství bylo jen částečné. Takže vyšší mocí bylo znemožněno realizovat původní záměr. Výběhový odchov mladých chovných prasat musel být nahrazen bezvýběhovým. To byl jen začátek zásahů do oborové koncepce hybridizačního programu. Oborový podnik dostal za úkol vybudovat na svých závodech velkokapacitní šlechtitelské chovy tak, aby v každém tehdejším kraji byl jeden o takové kapacitě, který by pokryl potřebu produkce prasniček v rozmnožovacích chovech. Tak vznikly a byly vybudovány šlechtitelské velkochovy ve Všeticích, Frahelži, Velké Černé Hati, Převýšově, Jakubovickém Dvoře a Velkých Albrechticích. Nakolik se tato koncepce stala životaschopnou, nechám na posouzení chovatelské veřejnosti. Jen poznamenám, že i v dnešním podnikatelském prostředí jsou některé z těchto chovů funkční i když někde trochu v pozměněné podobě. Koncepce výstavby velkokapacitních ŠCH vycházela ze zásad, aby byly vytvořeny podmínky pro minimalizaci zavlečení nákaz do chovu. Především to byla zásada separace čistého a nečistého provozu. Čistým provozem byl míněn vlastní chov, nečistým výkalové hospodářství , čistírny a úložiště uhynulých zvířat. Dále bylo dbáno zásady , že zvíře, které opustí chov se nesmí vrátit do chovu. Zásobníky krmných směsí byly stavěny na hranici objektu, takže vozidla dovážející krmné směsi nevjížděla do objektu chovu. Veškeré osoby (ošetřovatelé, technický personál chovu i služeb) mohly vstoupit do chovu jen přes hygienickou smyčku, jejíž součástí byla očista mokrou cestou a služební oděv. Toto jsou ve stručnosti podmínky, které byly dány projektantům při zadávání projektů. Souběžně s realizací stavebního projektu se vypracovával zootechnický projekt obsazování budoucího ŠCH. Ten obsahoval plemennou strukturu chovu, analýzu dodavatelských chovů – úroveň chovu, zdravotní stav, technologie chovu, dodavatelské podmínky. Většina velkokapacitních ŠCH se obsazovala prostřednictvím mezičlánku zvaný přípravný chov. V přípravném chovu technologie ustájení byla velmi

149

podobná budovanému ŠCH. Jednalo se většinou o adaptovaný starší objekt, který byl v dostatečné vzdálenosti od ŠCH, aby splňoval i podmínky pro karanténu. Byla snaha kupovat prasničky v co nejmladším věku a pokud možno z jednoho chovu, pokud objemy prasniček byly dostatečně veliké. V těchto přípravných chovech se především dbalo na udržení bezvadného zdravotního stavu, což bylo považováno za předpoklad úspěšnosti budoucího ŠCH. S odstupem času lze konstatovat , že přípravné chovy měly své opodstatnění a splnily předpokládaný účel. Velkokapacitní ŠCH vedle všech povinností klasického ŠCH měl ještě jeden úkol a to během odchovu plemenných prasat obou pohlaví vyřadit z chovu všechna zvířata, která se nedostatečně adaptovala na vytvořené podmínky ustájení, jednalo se o tzv. technologickou selekci. V samém počátku byla negativní selekce na vady končetin velmi vysoká. Během několika generací bylo možno konstatovat, že i tento úkol velkokapacitní chovy zvládly. Prvním velkokapacitním ŠCH, který vůbec byl uveden do provozu, podle zásad tehdy považovaných za progresivní, byl Převýšov na Královéhradecku. Je třeba poznamenat, že se jednalo o jednotný celostátní hybridizační program, který byl vypracován především odborníky z výzkumné sféry, plemenářské a veterinární služby a praktických předních zootechniků pod koordinací ministerstva zemědělství. V záměru velkokapacitních ŠCH bylo, že zvířata produkovaná v těchto chovech předváděna v tržnicích, které byly součástí těchto chovů. Přestože na začátku 70. let minulého století , kdy byla vyprodukována první plemenná prasat chovem Převýšov s vlastní tržnicí, podařilo se některým vlivným pracovníkům donutit chov , aby předvedl plemenné kance k základnímu výběru na centrální tržnici v Benešově – Černém Lese. V té době se kanci k výběru řadili dle plemen a v plemeni od nejstaršího po nejmladšího. Kanci z Převýšova byli k výběru předvedeni podle zásad hybridizačního programu, tj. bez selekce v chovu na typ, konstituci a zevnějšek, pokud splňovali podmínky pro zařazení dle zkoušek dědičnosti a zkoušek VU. První veřejné předvedení kanců z Převýšova před chovatelskou veřejností mělo negativní ohlas. Jejich prezentace neodpovídala tehdejším požadavkům. Tehdejší pracovníci Velkovýkrmen a služeb vyvodili z těchto prvních ohlasů na produkci z prvního velkokapacitního ŠCH závěry pro další rozvoj chovů vůbec. Nakolik tehdy navržená opatření měla pozitivní vliv na odchov plemenných prasat nejen ve velkokapacitních ŠCH, ale i ve velkokapacitních rozmnožovacích chovech hovoří v průběhu dalších let chovatelské výsledky těchto chovů a jejich podíl na celkových výsledcích chovu prasat. Neměli bychom ani opomenout angažovanost oborového podniku Velkovýkrmny v odzkušování a propagaci nových technologií v chovu prasat a v 70. letech v nákupu plemenných prasat u nás dosud nechovaných

150

v zahraničí a v jejich dalším rozšiřování. Technické a technologické prvky prověřil sám čas. Podnik Velkovýkrmny zajistil souhlas a devizy k dovozu u nás dosud neznámého plemena duroc z Kanady, plemena hampshire z Anglie, švédské landrase a programu prasat Hypor z Nizozemí. Zajistit souhlas a devizy může dnes znít jako něco nelogického a nesmyslného. Jenže doba byla taková, že bylo nutno vynaložit nemalé úsilí, aby byl vydán souhlas k dovozu a k uvolnění deviz. Samozřejmostí bylo, že devizy musely být kryty tuzemskou měnou.

151

152

NĚKOLIK VZPOMÍNEK NA POČÁTKY ŠLECHTĚNÍ PRASAT Moskal, V. Výzkumný ústav živočišné výroby v Praze - Uhříněvsi byl založen 1. října 1953 jako součást Akademie zemědělských věd. Do tohoto Výzkumného ústavu jsem nastoupil při jeho založení s Ing. Šilerem, který nastoupil jako aspirant a tak bylo založeno oddělení chovu prasat. 1. listopadu 1953 nastoupil do nově založeného oddělení chovu skotu Ing. Váchal. Ředitelem Výzkumného ústavu živočišné výroby byl akademik Prof. Karel Koubek, sekretářem krmivář Dr. Svoboda. Chov prasat v republice v této době tvořilo s velkou převahou plemeno bílé ušlechtilé, organizátorem jeho chovu a duševním vůdcem byl Dr. Náprstek, nekompromisní zastánce čistokrevné plemenitby bílého ušlechtilého plemene. Vedle bílého ušlechtilého plemene prasat se chovaly v malém množství víceméně nesourodé krajové rázy prasat, zachovalé z První Masarykovy republiky, jež pocházely převážně z křížení s anglickými plemeny prasat. Tyto krajové rázy prasat byly soustavně vytlačovány prostřednictvím připařování bílými ušlechtilými plemeníky. Chov bílého ušlechtilého plemene byl silně ovlivňován bílými ušlechtilými plemeníky z Německa, jejichž import do Čech byl výlučný zejména za druhé světové války. Vůdce chovatelů bílého ušlechtilého plemene Dr. Náprstek byl vynikající řečník, který svojí úchvatnou a strhující rétorikou nadchnul chovatele a získal je pro chov bílého ušlechtilého plemene prasat. Dr. Náprstek se také stal vedoucím oddělení chovu prasat ve VÚŽV. Prof. Koubek byl zastáncem opačného směru plemenitby prasat, tj. tvorba, šlechtění a křížení plemen, tj. využívání rozdílů mezi plemeny prasat a k tomu používat vhodné metody plemenitby s cílem zlepšování reprodukčních a produkčních vlastností prasat. Na seminářích ve VÚŽV se probíraly různé otázky z chovu prasat, zejména ze šlechtění a volba směru plemenitby. Oddělení chovu skotu, prasat, ovcí a drůbeže se spojila a vytvořilo se oddělení genetiky a šlechtění hospodářských zvířat. Pokud jde o směrování chovu prasat v republice, byli jsme my, mladí výzkumníci, v jakémsi presu, zda se přiklonit k tomu, aby se v republice zvolila

153

cesta Dr. Náprstka a chov prasat byl zaměřen na čistokrevnou plemenitbu bílého ušlechtilého plemene nebo zvolit cestu Prof. Koubka, tj. šlechtění plemen a jejich křížení. Na základě poznatků z chovu prasat v Anglii, USA a Ruska byl zvolen druhý směr, tj. záměr Prof. Koubka. Již od roku 1953 probíhalo pomocí importovaných a doma vyprodukovaných plemeníků užitkové křížení, v počátku zejména s plemenem cornwall. Užitkové křížení sice přinášelo ve výrobě dobré výsledky, ale mnohdy bylo nesourodé, tj. dle záliby chovatelů. Náprava nastala v další etapě. Za další etapu v chovu prasat nutno považovat hybridizaci prasat, při níž chov prasat dostal pevný systém v rozdělení chovů na šlechtitelské, rozmnožovací a užitkové, včetně testace hybridů v testačních stanicích, ale i v provozních podmínkách. Na podkladě našich vlastních a zahraničních poznatků probíhalo v našem chovu prasat intenzivní šlechtění, jehož nositelem byli chovatelé a Státní plemenářské podniky. Poněvadž se to také mne dotýká, chci uvést, že podstatné strukturální změny v chovu prasat nastaly po schválení zákona o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat ze dne 20. 6. 1991, podle něhož byly zrušeny Státní plemenářské podniky a šlechtění i plemenitba prasat přešly do rukou Svazu chovatelů, což lze považovat za jediné správné, neboť chovatelé jsou nositeli šlechtění a produkce masa.

Ing. Václav Moskal, CSc. byl v letech 1990 až 1992 poslancem České národní rady za Svobodnou rolnickou stranu.

154

ČINNOST VÝZKUMNÉHO ÚSTAVU ŽIVOČIŠNÉ VÝROBY PŘI ŠLECHTĚNÍ PRASAT A TVORBĚ HYBRIDIZAČNÍHO PROGRAMU V ČESKÉ REPUBLICE Pulkrábek, J. Výzkumný ústav živočišné výroby Praha – Uhříněves Při rozvoji chovu prasat v České republice zaujímal významné postavení od svého založení v roce 1953 Výzkumný ústav živočišné výroby v Praze – Uhříněvsi. Jednalo se především o rozvoj genetiky populací a genetiky kvantitativních znaků, které jsou základními prvky zušlechťovacího procesu hospodářských zvířat. V roce 1958 bylo ve Výzkumném ústavu živočišné výroby založeno oddělení plemenářské genetiky, později přejmenované na oddělení genetiky a šlechtění hospodářských zvířat, které dlouhodobě vedl zvěčnělý doc. Ing. Rudolf Šiler, DrSc., (1926 – 1988). Pod jeho vedením byly položeny velmi dobré základy genetického výzkumu a jeho aplikace ve specifických podmínkách českého chovatelství. Je nutné ještě poznamenat, že obě jmenované genetické disciplíny byly v tehdejší době u nás stejně tak jako v zemích, které byly pod vlivem bývalého Sovětského svazu prakticky neznámé. Bylo to způsobeno především naším odtržením od zdrojů světové odborné literatury a prakticky vyloučením kontaktů s významnými výzkumnými pracovišti, kde nebyly genetické obory administrativně potlačovány. Pro rozvoj genetiky v zemích východního bloku bylo rozhodující Lysenkovo vystoupení v roce 1948, které nepříznivě ovlivnilo další výzkumnou činnost v uvedených zemích. Genetika populací a genetika kvantitativních znaků, které jsou základními pilíři, o něž se opírá zušlechťovací proces hospodářských zvířat, se začaly v tehdejším Československu systematicky rozvíjet teprve koncem padesátých let, a to především ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi.

155

Vzhledem k těmto skutečnostem je tím cennější konstatování, že již v roce 1961 se podařilo uspořádat ve Výzkumném ústavu živočišné výroby první vědecký seminář na téma „Teorie populační a kvantitativní genetiky z hlediska uplatnění v plemenářské praxi.“ Bude proto jistě účelné, jestliže se alespoň zkratkovitě podíváme na základní výzkumnou problematiku, jež byla v jednotlivých časových etapách na uhříněveském pracovišti řešena. Vždyť už v průběhu šedesátých let se nezměrným úsilím malého kolektivu pracovníků podařilo překlenout zmíněnou mezeru v rozvoji genetiky a dosáhnout v něm dobré evropské úrovně. První etapa vymezená zhruba lety 1961 – 1965 znamenala pro všechny zúčastněné velké pracovní vypětí. Jednalo se totiž o dohnání toho, co bylo u nás v genetice obecně zameškáno a co se tak negativně promítlo především v oblasti zemědělství. Bylo proto nutné zvládnout ne právě snadnou problematiku genetiky populací a genetiky kvantitativních znaků, osvojit si příslušné pracovní, zejména matematicko-statistické metody a přistoupit ke stanovení základních parametrů (hlavní statistické veličiny, koeficienty dědivosti, opakovatelnosti, genetických korelací aj.) k dokonalému poznání fenotypové a genetické charakteristiky analyzovaných populací. Toto období se také vyznačovalo rozsáhlou osvětovou prací, a to přednáškami, kurzy a instruktážemi pro pracovníky plemenářské služby a zootechniky zemědělských podniků. To umožnilo účelné a relativně rychlé využití získaných poznatků ve šlechtitelské praxi. Současně se podíleli pracovníci výzkumného ústavu na výuce genetiky na vysokých školách. Druhá etapa genetického výzkumu zahrnující zhruba léta 1966-70 byla ve znamení ještě intenzivnější spolupráce s pracovníky Státních plemenářských podniků, při níž se už využívalo údajů genetické analýzy jednotlivých populací hospodářských zvířat z předchozí etapy pro hlubší rozpracování jednotlivých selekčních postupů. Postupně se přikračovalo k využívání počítačů i modelových selekčních experimentů na laboratorních objektech, ke konstrukci selekčních indexů a rozpracování metod ke stanoveni genetického zisku v průběhu šlechtitelského procesu s důrazem na chov prasat. Byly zkoumány i teoretické a praktické otázky v oblasti hybridizace spolu s rozvíjením prvních prací směřujících k vypracování komplexních hybridizačních programů. Třetí výzkumná etapa se kryla s řešením desetiletého státního výzkumného programu v genetice a šlechtění hospodářských zvířat a probíhala tedy v letech 1971-80. Jeho tvůrčí přínos představuje rozpracováni teoretických základů genetiky užitkových vlastností, selekce a hybridizace u hlavních druhů hospodářských zvířat a zejména vypracování a současně již průběžnou realizaci komplexních selekčních a hybridizačních programů. Rozpracováni všech těchto programů bylo vedeno snahou po dosahováni stále vyšší efektivnosti šlechtitelského procesu při plném respektování velkovýrobního charakteru naší

156

živočišné produkce. Další činnost oddělení v oblasti genetického výzkumu v uvedených letech je možno shrnout do těchto úseků: 1/ Rozvíjení a využívání poznatků genetiky populací a genetiky kvantitativních znaků v obecné problematice šlechtění, oblasti genetiky růstu a genetiky reprodukce. Výzkum, zhodnocení a využívání zákonitostí hraničních odvětví genetiky (genetika molekulární, biochemická, fyziologická, chování, až po genové inženýrství), popř. dalších vědních disciplín, jako např. etologie. 2/ Rozvíjení problematiky genetické zdravotní prevence u jednotlivých druhů hospodářských zvířat jako základního předpokladu jejich užitkovosti s cílem získávání zvířat s tvrdší konstitucí i odolností a dobrou adaptační schopností na podmínky velkovýrobní techniky chovu. Vypracování metod genetické prevence včetně dalšího zpřesnění metod testace a selekce pro zlepšování zdraví genofondu chovaných populací prasat. 3/ Podrobné rozpracování metod selekce a optimalizace komplexních selekčních programů při využití všech dostupných poznatků genetiky a dalších vědních disciplín pro šlechtění populací zvířat žádoucího užitkového typu. Zpřesňování metod odhadu plemenné hodnoty zvířat se zřetelem k jejich šlechtění na vyšší konverzi živin. Pokračování ve výzkumu a využívání imigrace genů světového genofondu k zušlechťování populací prasat. 4/ Pokračování v rozvíjení teorie hybridizace se zřetelem ke stálému dynamickému zpřesňování a optimalizaci realizovaných hybridizačních programů u prasat s cílem dosažení požadované užitkové kvality finálních hybridů. Další rozvíjení výzkumné práce se týkalo vytváření speciálních syntetických linií pro zefektivnění hybridizačních programů. Hybridizační programy v chovu prasat V oblasti praktického využíváni heteróze (biologického jevu, ke kterému dochází při křížení a jenž se projevuje vyšší životní zdatností a užitkovostí kříženců) v chovu prasat se již ve druhé polovině padesátých let ve spolupráci s tehdejším Výzkumným ústavem pro chov prasat v Kostelci nad Orlicí rozpracovaly metody jednoduchého užitkového křížení a v praxi se tehdy značně rozšířilo užitkové křížení bílých ušlechtilých prasnic s kanci plemene cornwall. V další časové etapě byly rozpracovány programové a perspektivní možnosti ve využívání heteróze v chovu prasat v našich podmínkách a přistoupilo se k rozpracování principů celostátního hybridizačního programu v chovu prasat. Závěrečná zpráva o šlechtitelských a ekonomických principech hybridizačního programu získala v roce 1972 první cenu v soutěži České zemědělské akademie a stala se rozhodujícím podkladem pro realizaci tohoto programu v našem státě. O dva roky později schválilo Ministerstvo zemědělství

157

České republiky jednotný hybridizační program a za účelem jeho realizace byla při ministerstvu zřízena speciální hybridizační komise. Pro produkci finálních hybridů byla zvolena diskontinuitní metoda trojplemenného křížení maximálně využívající heterózního efektu a původní klasická šlechtitelská pyramida tvořená dříve z chovů kmenových, plemenných a užitkových byla adaptována pro účely hybridizace na základě vertikální struktury dnešních chovů šlechtitelských, rozmnožovacích a produkčních. Proces hybridizace tak zahrnuje sféru šlechtění v oblasti šlechtitelských chovů, kde se za použití dostupné vyspělé selekční techniky intenzivně šlechtí výchozí plemena či linie používané ke křížení a sféru produkční, tj. kategorii rozmnožovacích a produkčních chovů, kde probíhá vlastní hybridizace a produkce finálních hybridů. Rozpracování teorie ziskových funkcí jako selekčních indexů pro populace umožnilo vytipovat a v peněžních hodnotách vyjádřit nejefektivnější kombinace křížení pro produkci finálních hybridů. Uvedené hodnocení hybridních kombinací prasat jsou stále aktuální. Takto vybrané kombinace byly ověřeny v provozních podmínkách a nejlepší z nich se používají v různých obměnách do současnosti. Za účelem dosažení vynikající zmasilosti finálních hybridů byla k nám dovezena výrazně masná plemena prasat ze zahraničí, a to hampshire a duroc z USA a belgická landrace z Belgie. Ve spolupráci se Státními plemenářskými podniky byly intenzivně studovány růstové schopnosti, výkrmnost a jatečná hodnota těchto plemen používaných v závěrečné otcovské pozici. Zvláštní pozornost byla věnována i problematice produkce a využívání hybridních kanců získávaných na podkladě výše uvedených plemen. Zde byla v popředí zájmu především kombinace belgická landrace x duroc, jejíž představitelé účelně skloubili vynikající výkrmnost a jatečnou hodnotu prasat belgická landrace s konstituční tvrdostí a velkým rámcem prasat plemena duroc. Podobným způsobem byla využívána plemena duroc x hampshire, která dala podklad vzniku otcovské linie 36 uplatňované do současnosti. Rozbor ukazatelů kvality spermatu těchto hybridních kanců ve srovnání s výchozími čistokrevnými plemeny vykázal značný heterózní efekt. Jeho hodnoty činily pro celkové množství spermii 24,2 %, pro objem ejakulátu 11,2 %, pro koncentraci spermií 10,3 % a pro motilitu spermií 3,6 %. Pouze v případě podílu patologických a nezralých spermií byl zjištěn neprůkazný negativní heteózní efekt ve výši 2 %. U finálních hybridů po hybridních kancích byly rovněž zjištěny uspokojivé výsledky v ukazatelích výkrmnosti a jatečné hodnoty. Při realizaci hybridizačního programu bylo třeba z ekonomického hlediska zjistit, v jaké míře se projevuje genetický zisk získaný ve šlechtitelských chovech na úrovni chovů produkčních. Příslušné vykonané

158

studie ukázaly právě z tohoto hlediska jednoznačně efektivnost původně zvoleného diskontinuitního trojplemenného křížení při produkci finálních hybridů. Dále je třeba zdůraznit, že hybridizační program byl vypracován na rozdíl od jiných tzv. lidovědemokratických států v nezávislosti na zahraničních organizacích. V této souvislosti připomínáme, že např. Bulharsko zaplatilo anglické firmě za program produkce finálních hybridů camborough částku cca 6 mil. liber. Neobyčejnou výhodou našeho hybridizačního programu je jeho přizpůsobivost a dynamičnost, jež umožňuje reagovat různými kombinacemi křížení na měnící se požadavky konzumu a zpracovatelského průmyslu. Živočišná výroba jako součást zemědělství má k dispozici omezené zdroje výrobních prostředků a pracovních sil. Šlechtitelská práce a realizace hybridizačních programů vedou ke vzrůstu užitkovosti hospodářských zvířat zlepšováním jejich genetického založení. Proces šlechtění se nezaměřuje pouze na určité užitkové vlastnosti, ale na zvyšování celého komplexu užitkových vlastností. Jde o zvyšováni kvality jatečně upravených těl prasat a vepřového masa, ale také o růstovou schopnost zvířat ve výkrmu, která vede ke zkrácení doby výkrmu se všemi ekonomickými důsledky. Jedná se o snížení spotřeby krmiv na jednotku produkce a v neposlední řade o zlepšení reprodukčních vlastností matek, protože roste-li počet odchovaných selat od jedné matky, rozšiřuje se i základna chovu a navíc všechny náklady spojené s chovem matky se v přepočtu na jatečné prase snižují. Potíž je v tom, že všechny tyto skupiny užitkových vlastností se nedaří zlepšovat souběžně, u některých vlastností dochází dokonce při zvýšení jiné k jejímu poklesu. A právě zde je třeba rozhodnout, co je prospěšnější. K tomu se využívají ekonomická kriteria, kdy změny jednotlivých užitkových vlastností se převádějí pomocí cen na společný základ, a z tohoto hlediska se pak stanoví, jaký přínos má ten který postup při šlechtění. K tomu byly ve Výzkumném ústavu živočišné výroby odvozeny ziskové funkce, které fungují jako selekční indexy, na jejichž základě je možné posoudit vhodnost jednotlivých systémů selekčních či hybridizačních programů. Výsledky výzkumné činnosti poskytly chovatelům v České republice v historickém vývoji šlechtění a hybridizace nejen významné informace, ale především ucelené programy a dlouhodobě přispívaly k dobré úrovni užitkovosti prasat u nás.

159

160

Z ČINNOSTI VÝZKUMNÉHO ÚSTAVU PRO CHOV PRASAT V KOSTELCI NAD ORLICÍ Čeřovský, J. VÚŽV Praha – Uhříněves, pracoviště Kostelec nad Orlicí Od počátku 50. let se na šlechtění a rozvoji chovu prasat podílel také Výzkumný ústav pro chov prasat v Kostelci nad Orlicí, který byl založen v roce 1951 jako pracoviště tehdejšího Výzkumného ústavu pro živočišnou výrobu v Praze – Dejvicích. Ale již od 1.1.1953 byl reorganizován ve specializovaný Výzkumný ústav pro chov prasat (VÚCHP) s celostátní působností a řízen tehdejším ministerstvem zemědělství. Po třech letech byl ústav začleněn do bývalé Československé akademie zemědělských věd, kde setrval až do 1.4.1962, kdy se změnil v resortní ústav ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství. Od 1.6.1967 byl podřízen Ústředí zemědělského a potravinářského výzkumu. Od 1.1.1969 se stal součástí České akademie zemědělské a v roce 1976 byl převeden do hospodářské sféry a přičleněn k VHJ Velkovýkrmny Praha. Po zrušení Velkovýkrmen Praha v roce 1988 byl ústav přičleněn ke generálnímu ředitelství Státních plemenářských podniků a po jejich delimitaci na počátku 90. let se stal na krátký čas samostatnou organizací hospodářského typu. V důsledku problémů s financováním výzkumu a určení VÚCHP k privatizaci, došlo k podstatnému snížení pracovníků, a tím k problematické samostatné existenci ústavu, což vedlo k převodu výzkumné části pracoviště s pracovníky úseku výzkumu do Výzkumného ústavu živočišné výroby Praha – Uhříněves k 16.3.1994. Historie ústavu byla již od založení bohatá nejen na organizační změny, které neměly vliv na kontinuitu činnosti, ale zejména z hlediska rozsahu komplexního řešení úkolů jak na úseku výzkumu, tak i praktické činnosti na úseku rozvoje chovu prasat, zpočátku na celém bývalém území Československé republiky, později až do zániku s omezením na české země.

161

Etapa výstavby a rozvoje velkokapacitních provozů v oblasti chovu prasat si vyžádala řešení řady do té doby neznámých specifických problémů na úseku výzkumu a vydatnou pomoc při aplikaci poznatků v praxi. Pracovníci ústavu se zabývali specializací a koncentrací v chovu prasat, aplikací hybridizačního programu, zpracováním podkladů pro celostátní koncepce v chovu prasat, vypracováním vhodných selekčních kritérií z pohledu potřeb velkovýroby, technologií, turnusovou organizaci, pracovními postupy, uplatněním biotechniky, parametry intenzity produkce, projekcí staveb, velkoobjemovým skladováním krmiv, odklizem kejdy a jejím zpracováním, specializací a koncentrací provozů v chovu prasat z pohledu ekonomických parametrů, zaváděním inseminace prasat, výzkumu časného odstavu selat, výživou a racionální krmnou technikou, stanovením objektivních ukazatelů k posouzení plemenné hodnoty, výzkumem selekčních kritérií, aplikací populační genetiky, jatečnou hodnotou prasat, stájovým mikroklimatem a dalšími problémy, které se průběžně v chovech prasat vyskytovaly. Vedle výzkumu probíhala praktická činnost VÚCHP v chovu prasat přímo na účelovém hospodářství (šlechtění a produkce jatečných prasat) v Doudlebách nad Orlicí a formou přímé účasti pracovníků ústavu na odborných seminářích, v kurzech pro chovatele a plemenářské pracovníky, dále formou přímé rozsáhlé poradenské činnosti v chovech, účastí na koncepcích vývoje a šlechtění prasat v rozsahu zemského chovu a formou přímé pomoci zemědělským podnikům (investiční záměry, výstavba farem, rekonstrukce stájí, technologie a organizace provozů apod.). To vše doprovázeno řadou publikací v odborném tisku. Časté, prakticky permanentní kontakty výzkumných pracovníků s chovateli, zajišťovaly bezprostřední přenos výsledků výzkumu do praxe, ale také potřebné informace z praxe pro potřeby směrování výzkumných záměrů. Dá se říci, že VÚCHP v Kostelci nad Orlicí za 40 let své činnosti, tj. od roku 1953 až do ukončení činnosti v březnu 1994, plnil své poslání za podpory ministerstva zemědělství v rámci spolupráce s chovateli, s výzkumnými resortními ústavy, s plemenářskou službou, vysokými školami, veterinární službou a dalšími příslušnými orgány. I když byla přerušena kontinuita, resp. ukončena existence VÚCHP, má výzkum chovu prasat v současné době důstojné zastoupení v rámci celostátní působnosti ve VÚŽV v Uhříněvsi, kam byla část VÚCHP společně s několika pracovníky úseku výzkumu v roce 1994 převedena.

162

ČINNOST KATEDRY SPECIÁLNÍ ZOOTECHNIKY, ÚSEKU CHOVU PRASAT ČESKÉ ZEMĚDĚLSKÉ UNIVERZITY V PRAZE Stupka, R., Šprysl, M. Česká zemědělská univerzita v Praze Historie Katedry speciální zootechniky je nerozlučitelně spjata s historií Vysoké školy zemědělské v Praze, která jako samostatná vzniká v roce 1952, jejíž součástmi byly fakulty agronomická, ekonomická a mechanizační. Vývoj výuky předmětu chov prasat odvisel vždy s vývojem stěžejní agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské, jejíž historii lze dělit na období - 1776-1952, kdy zemědělství a speciální chovy jsou součástí pražské univerzity (1776-1781), později filozofické fakulty univerzity v Praze (1788), dále pražského Českého stavovského učiliště (1812), ČVŠT (1906) a ČVUT (1920), - 1952-1991, kdy v letech 1952-57 zabezpečují výuku zemědělské problematiky katedry výroby rostlinné, živočišné a katedra prostředí, v letech 1958-1969 již funguje na agronomické fakultě 7 kateder včetně katedry výroby živočišné s výukou chovu prasat v rámci předmětu obecná a speciální zootechnika, v letech 1969-1991 počet kateder vzrostl a pohyboval se od 18 do 24, mezi nimiž Katedra chovu prasat a drůbeže zabezpečovala předměty chov prasat, drůbeže, speciální zootechniku a živočišnou výrobu. Pokud je známo, výuka o hospodářských zvířat, tedy i prasatech, začíná za působnosti profesorů Stoklasy, Kašpárka, Bílka (1908-1947), pod jejichž vedením v pedagogické i výzkumné činnosti pokračují prof.Koubek (1945-47), prof.Šmerha (1946-1960), prof.Hovorka (1960-1989). Za působení prof. Hovorky, který se ve výzkumné činnosti hlavně angažoval na poli výživy prasat a na tvorbě a realizaci hybridizačního programu, dochází k výraznému rozvoji a stabilizaci katedry. Její pedagogickou i výzkumnou činnost zabezpečují rovněž známé osobnosti, jako prof. Pavlík, angažující se hlavně v problematice selekčních programů, jako předseda Ústřední výběrové komise při MZeČR a na tvorbě a realizaci hybridizačního

163

programu a klasifikace jatečných těl prasat a prof. Pour, řešící především problematiku kvality masa. Současná Katedra speciální zootechniky (KSZ) vznikla na Fakultě agrobiologie, přírodních a potravinových zdrojů (FAPPZ), dříve Agronomické fakultě (AF) sloučením dvou kateder, a to katedry chovu prasat a drůbeže a katedry chovu skotu a mlékařství. Katedra v současné době zajišťuje výuku řady předmětů na celé České zemědělské univerzitě, přičemž úsek chovu prasat vyučuje celkem 10 předmětů pro 21 různých studijních oborů u řádného a distančního studia. K hlavním profilovým předmětům patří Základy chovu prasat, Chov prasat, Nové trendy v chovu prasat. Zvýšená pozornost je věnována praktické výuce, u které je volena forma samostatné práce studentů, ve vybraných předmětech formou zpracování projektů a výchovou studentů k týmové práci. Neustále se prohlubuje specializace studia na teoretické, ale i praktické úrovni. Pro praktickou výuku slouží Testační a pokusná stanice v Ploskově u Lán. Ve vědecké činnosti úseku chovu prasat je několik směrů vázaných na výzkumné záměry fakulty a řešené granty v ČR ( NAZV, FRVŠ), ale i v zahraničí (6.rámcový program EU). Další částí výzkumu jsou externí podnikové granty, jež především představují problematiku řešenou staničními testy u hybridních i čistých populací prasat. Prioritou výzkumu je ověřování užitkových vlastností různých finálních hybridů v polních a staničních testech v závislosti na různé intenzitě výživy, mikroklimatických podmínkách, atd. Dále studium morfologického a chemického složení svaloviny ve vztahu ke kvalitě vepřového masa. Výsledky výzkumu jsou prezentovány ve vědeckých a odborných časopisech, na konferencích „Aktuální problémy chovu prasat“ jež jsou pravidelně pořádaný katedrou. Pracovníci katedry dále provádějí poradenskou činnost v chovech a zemědělských podnicích.

164

JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH - ZEMĚDĚLSKÁ FAKULTA KATEDRA SPECIÁLNÍ ZOOTECHNIKY Matoušek, V., Kernerová, N. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Katedra speciální zootechniky vznikla z katedry živočišné výroby ustavené v roce 1961/62, která po založení Provozně ekonomické fakulty v Českých Budějovicích Vysoké školy zemědělské v Praze zajišťovala výuku všech zootechnických disciplin. V roce 1964 se oddělila katedra obecné zootechniky a původní katedra byla přejmenována na katedru speciální zootechniky. Katedra speciální zootechniky sídlila nejprve v upravených prostorách ve Skuherského ulici č. 5, kde probíhala i výuka. Přednášky se konaly v bývalém Dělnickém domě na Pražském předměstí. I přes značně omezené prostorové možnosti byly na katedře vybudovány specializované laboratoře a učebny pro výuku inseminace a chovu hospodářských zvířat. V roce 1975 byla v areálu vysokých škol ve Čtyřech Dvorech postavena nová budova zooveterinárních disciplin, kde bylo katedře přiděleno jedno podlaží a část nízkého pavilonu se stájemi a specializovanými předváděcími sály pro praktickou výuku. Těsné sousedství se školním zemědělským podnikem a nukleovým chovem prasat umožnilo realizovat výuku přímo v provozu. Z rozhodnutí hygienické služby došlo k postupnému omezování stavů zvířat ve výrobních provozech a školní statek byl od roku 1990 přebudován na účelové hospodářství, které v současnosti chová jen vzorky plemen hospodářských zvířat a specializovaná výuka chovu prasat byla přesunuta až do privatizace do známého šlechtitelského chovu Čihovice. Katedra zajistila řadu postgraduálních kurzů pro bývalé absolventy i pro chovatele hospodářských zvířat. Pravidelně ve spolupráci s plemenářskými organizacemi jsou pořádány kvalifikační kurzy „Technik pro inseminaci prasnic“, které od roku 1993 absolvovalo více než 350 účastníků. Katedra speciální zootechniky získala akreditace doktorského studia a pro provádění habilitačních a profesorských řízení v oboru speciální zootechnika.

165

Konkrétním a v chovatelské praxi uznávaným přínosem katedry jsou výsledky aplikovaného výzkumu. Některé se staly podkladem pro celostátní metodiky. V chovu prasat byl výzkum zaměřen na otázky hybridizace, růstové schopnosti, kvality jatečných prasat a studie etologie. Katedra dlouhodobě spolupracuje s rezortními institucemi, plemenářskými organizacemi, chovatelskými svazy, zemědělskými podniky, farmáři apod. Erudice učitelů katedry se projevila i ve jmenování učitelů do výběrových komisí, soutěžních porot, grantových agentur, oborových a vědeckých rad rezortních výzkumných ústavů a univerzit a do redakčních rad vědeckých a odborných časopisů. Učitelé - specialisté pro chov prasat působící na katedře - doc. Ing. Ladislav Hosman, CSc. (1962 - 1974), doc. Ing. Jan Suchánek, CSc. (1964 - 1980), prof. Ing. Václav Matoušek, CSc. (1971 - dosud), Ing. Naděžda Kernerová, Ph.D. (1985 - dosud).

166

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ, ÚSTAV CHOVU A ŠLECHTĚNÍ ZVÍŘAT, ODDĚLENÍ CHOVU A ŠLECHTĚNÍ PRASAT Čechová, M. MZLU v Brně Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně je nejstarší samostatnou vysokou školou tohoto odborného zaměření v České republice. Byla zřízena v roce 1919 s názvem Vysoká škola zemědělská v Brně, pod nímž existovala až do roku 1994. V roce 1995 přijala název Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Pedagogická a vědeckovýzkumná činnost na úseku chovu prasat byla začleněna nejprve do Ústavu všeobecné a speciální zootechniky, jejímž ředitelem byl od roku 1923 do roku 1940 Prof. MVDr. Josef Taufer (1869-1940), jehož jméno a práce je neodmyslitelně spojena se zavedením kontroly užitkovosti a dědičnosti prasat, o jejíž vznik se jako ředitel Zemského výzkumného ústavu zootechnického v Brně zasloužil. Mezi chovateli je znám jeho výrok „Bez kontroly užitkovosti není zušlechťovacích akcí, bez kontroly dědičnosti hyne každé kulturní plemeno“. Při příležitosti 100. výročí jeho narození byla vydána bronzová Tauferova pamětní medaile „Za zásluhy o chov hospodářských zvířat“, kterou uděluje děkan agronomické fakulty MZLU v Brně na návrh zootechnického oboru jako ocenění osobnostem, jenž se významnou měrou zasloužili o rozvoj chovu, zušlechťování a rozmnožování hospodářských zvířat. Od skromných začátků, kdy disciplíně chovu prasat příslušela jedna místnost, vznikla v rámci reorganizace zootechnické fakulty v roce 1952 nová katedra Velkých hospodářských zvířat, kam byl začleněn ústav chovu prasat, na kterém vyučovali pedagogové: Doc.Dr.Ing. Miroslav Pařízek, Prof. Ing. Vlastimil Smíšek,CSc. Ing. Libuše Venzarová,CSc.. Tato katedra v roce 1962 změnila název na Katedru chovu prasat a drůbeže. Pod tímto označením existovala až do roku 1991, kdy vznikl Ústav chovu a šlechtění hospodářských zvířat, do kterého bylo oddělení chovu a šlechtění prasat začleněno. Mezinárodně známým a uznávaným vedoucím tohoto oddělení byl

167

v letech 1980-1996 Prof.Ing.Stanislav Buchta,Dr.Sc. Tento ústav také metodicky řídil pracoviště testační stanice pro kontrolu výkrmnosti a dědičnosti prasat na Úlehle (vedoucí Ing.Jana Šauerová,CSc.) Školního zemědělského podniku v Žabčicích. Od roku 1996 je vedoucím oddělení chovu a šlechtění prasat Doc.Ing.Marie Čechová,CSc. Pedagogičtí pracovníci garantovali a společně s ostatními spolupracovníky působícími na úseku chovu prasat zabezpečují výuku předmětu „Chov prasat“ na různých magisterských a bakalářských studijních programech Agronomické fakulty MZLU v Brně u posluchačů prezenční a distanční formy studia. Toto pracoviště je také dlouhodobě akreditiváno na výchovu domácích i zahraničních studentů doktorandského studia se zaměřením na chov prasat a pedagogové byli a jsou členy komisí pro provádění habilitačních a profesorských řízení. Spolupráce v oblasti pedagogické a vědecko výzkumné se neomezuje jen na české subjekty, ale jsou dlouhodobě navázány vzájemné kontakty se zemědělskými univerzitami a výzkumnými ústavy na Slovensku, v Polsku, Německu, Rakousku, Švédsku. Vědecko výzkumná činnost tohoto pracoviště byla v minulosti i v současnosti zaměřena zejména na rozvoj a využívání poznatků populační genetiky pro zušlechťování a exploataci stávajících populací prasat, což vyústilo mimo řady významných výstupů do zemědělské praxe i ve značný podíl na vyšlechtění nového plemene prasat „České výrazně masné“. Bohatá a široká je rovněž poradenská a konzultační činnost pro chovatelskou praxi. Představení oddělení chovu prasat je možné zakončit větou, kterou napsal Prof.Smíšek v roce 1967 při založení kroniky ústavu chovu prasat „ je si jen přát, aby kolektiv ústavu nadále rozvíjel a prohluboval pedagogickou a vědeckou práci, aby tak účinně přispěl výchovou vysoce odborně připravených vysokoškolských absolventů k rozvoji živočišné výroby a plemenářské práce v chovu prasat.

168

Seznam oceněných

169

170

Pamětní list obdrželi: Josef Ing. Jaroslav Václav Ludmila František Theodor Jan Václav Bohuslav Ladislav Jan Marie Josef Alois Josef MVDr. Václav Jan Bohumil Jaroslav Roman Václav Václav Josef Jiří Jaromír Alena Josef Zbyněk Ing. Jiří Miloslav Božena Ing. Václav Ing. Marie Karel Ing. Vladimír

Babáček Babka Balín Bambasová Bašta Bayer Běluša Boháč Borka Burian Calta Čábelová Červenka Dědouch Dědouch Dlauhoweský Doseděl Doubek Doupal Dufek Exner Hec Hejda Hejna Hes Hnilová Hodan Hruška Hynek Jakl Jamborová Jandoš Janoušková John Juha

Ing. Josef Ing. Ladislav Josef Libuše Antonín Jaroslav Ing. Václav Stanislav Stanislav MVDr. Radek Václav Miroslav František Ladislav Ing. Václav Jaromír Pavel Jaroslav Helena MVDr. Jiří Jaroslav František Václav Benedikt Ing. František Eva Karla Marie Jindřiška František Libuše Miroslav Miroslav Josef Jarmila

171

Kadaňka Karban Kasal Kleinová Kníže Kopal Kopenec Kortan Košíček Košťál Koubek Koukal Kozel Krůta Křivan Kubánek Kubeša Kudlička Kvajsarová Ládr Macek Makovec Martínek Navrátil Odehnal Palusková Pantůčková Papcunová Pekárková Petrásek Petrášková Petřík Pírko Plojhar Plojharová

172

Ing. Ing.

Ing.

Ing. MVDr.

Ing.

Jiří Jan Antonín Vladimír Jiří Josef Josef Marie Josef Miroslav Josef Antonín Miroslav Jiří Josef Marie František Dagmar Petr Marie Miroslava Stanislav Václav Jiří Josef Pavel Josef Olga Radek Pavel Josef Květoslava

Polian Pospíšil Prošek Puklický Punda Rada Repík Rodová Rokos Růžička Rytina Schuller Skoták Sluka Smetka Smolková Stara Sýkorová Šafařovský Šrámková Šubrtová Tesařík Tománek Topinka Tunkl Vácha Vachuta Vašáková Vilda Wieder Zajíček Zaoralová

173

174

Čestné uznání MZe obdrželi:

Ing.

Ing. Ing. Ing. Ing. Doc.Ing. Ing.

Ing. Ing.

MVDr. RNDr.

Ing.

Václav Jan Jan František Josef Karel Ladislav Jiří Svatava Jiří Zdeněk Jan Jaroslav Vladimír František Dagmar Ladislav Jaroslav Marie Dagmar Bohumil Jan Josef Jana Karel Josef Jaroslav František Ludmila Petr Jaromír Josef Jaroslav Václav Jiří

Alenka Bábík Bareš Bárta Bárta Bednář Běhounek Běluša Benešová Beránek Borovský Brabenec Brzokoupil Bukáček Burda Burianová Čapek Čech Čechová, CSc. Černá Červinek Čiviš Dědouch Dlauhoweská Dokulil Doležal Doležal Dráb Drábová Draxler Fiedler, DrSc. Fišman Frank Gruner, CSc. Malásek

Ing. Jaromír Ing. Josef Ing. Jaroslav Josef MVDr. Ludvík Miroslav Prof.Ing. František Zdeněk Ing. Jaromír Václav Petr Ing. Jan Milan Ing. Miroslav Ing. František Ing. Josef Ing. Josef František Miloslav Václav František Josef Ing. Miroslav Ing. Jan František Miroslava Josef Ing. Miroslav Ing. Jiří MVDr. Jiří Ing. Jan Stanislav Pavel Kristýna Vladimír

175

Habáň Havlíček Herma Hobeland Homola Homoláč Hovorka, DrSc. Humpál Chlapec Chobotský Ingr Ivánek, CSc. Jandl Janeček Janeček Janíček, CSc. Janovský Ježek Jindřich Jór Kabeláč Karmazín Kleis Klusáček Kolář Koletová Komárek Kopecký Kostkan Kraif Kunc Kutchan Lopour Maintoková Puš

176

MVDr.

Ing. Ing.

Ing. Ing. Ing. Ing. Ing. Ing. Ing. Ing. Ing. Ing.

Ing. Prof.Ing. Ing.

Ing. Ing. Ing.

Vladimír Miroslav Jan Slavomír Jan Jiří František Zdeněk Václav Ivan Josef Rostislav Zdeňka Alena Josef Antonín Zdeněk Ladislav Jindřich Josef Miroslav Jiří Miroslav Miroslav Václav František Miloslav Miloslava Jaroslav Josef František Milan Jan Pavla Josef

Malec Maleček Mikulecký Montag Musila Nechvíle Něnička Nestrojil Nešněra Novák Novák Novotný Opravilová Otáhalová Paclt Parolek Pašek Pavel Pavlíček Pečeňa Pisk Plachetka Pokorný Pokorný Portl Poul Pour, DrSc. Pražáková Prokop, CSc. Přibyl Přibyl Přidal Půlkrábek, CSc. Richtrová Rybář

Ing. Vojtěch Ing. Jiří Ing. Jan Zdeňka Ing. Miroslav Karel Ing. Anton Stanislav František Stanislav Vladimír Věra Ing. Jana Jarmila Ing. Karel Ing. Miloslav Ing. Václav Josef MVDr. Jaroslav František Ing. Rudolf František RNDr. Jan František Ing. Ludvík Václav František MVDr. Jaroslav Ing. Jindřich Antonín Ing. Josef Ing. Karel Jan Milan

177

Řehák Říha Říha Schneidrová Smolák Sodomka Solar Soukup Stejskal Sýkora Szuscik Šašková Šauerová, CSc. Šebková Šlaich Šlesinger Šmídl Šváb Trpák Turek Tvrdoň Tyl Uřičář Vácha Valíček Valtr Vávra Veleba Vlček Vohnický Vondruška Výmola Záděra Zach

178

Čestné uznání Mze a pamětní medaili SCHP obdrželi: Ing. Prof.Ing. Ing. Prof.Ing. RNDr.

Ing. Doc.Ing. Prof.Ing. Ing. Ing. Ing. Ing. Ing. Ing. Ing. Ing. Ing. Ing. Dr.

Božena Stanislav Jaroslav Václav Věra Josef Václav František Jiří František Václav Ladislav Stanislav Jindřich František Jiří Jan Čestmír Miroslav Alois František Vlastimil Jan Lubomír Jan Miroslav Miroslav Jochen

Bečková Buchta, DrSc. Hajda, CSc. Jakubec, DrSc. Jelínková, CSc. Kameník Kůrka Máčal Machek, CSc. Matouš Matoušek, CSc. Nemrava Neuman Novák Novotný Pastyřík Paur Pražák, CSc. Sládek Soušek Svátek Štefánek Vaněk Vítek Voják Votýpka Vyoral Wolf, DrSc.

179

180

Firemní prezentace

181

182

183

184

FRESTA F Conc. fytogenní přípravek pro zlepšení reprodukce prasnic a užitkovosti selat FRESTA F Conc. je fytogenní krmné aditivum určené k použití do krmných směsí pro prasnice a selata. V současné době je pro své průkazné účinky používáno u mnoha předních chovů v ČR i ve světě. Používá největší výrobce krmných směsí na světě Land O’ Lakes (USA) v řadě starterů Ultra Care. Výsledky jsou k dispozici u dodavatele. Mezi nejvýznamnější vlivy u prasnic patří zlepšení kondice v době laktace, zkrácení mezidobí a zvýšení počtu odchovaných selat. U selat dochází k vyšší intenzitě růstu, snížení konverze a snížení četnosti průjmových onemocnění.

185

Jak FRESTA F Conc. působí:

Prasnice

 



zvýšení odchovu selat na prasnici a rok

nižší úbytek hmotnosti během kojení vyšší mléčnost lepší kondice po odstavu

Selata 

plnohodnotná ovulace = více ovulujících vajíček  lepší manifestace říje = optimální doba inseminace  zkrácení délky intervalu a service periody  vyšší % zabřezávání  zkrácení mezidobí 



 

Jalové

 

větší počet oplozených vajíček



 



Březí



lepší zahnízdění (implantace) vajíček v děloze snížená embryonální úmrtnost podpora přenosu živin z matky na plod (lepší permeabilita kapilár)

186



zvýšený příjem mateřského mléka zvýšený příjem prestarteru snížení ztrát vyšší odstavová hmotnost

Sající

Kojící





zvýšení příjmu a využití krmiva a využití krmiva

zvýšená obrátkovost prasnic početnější vrhy nižší ztráty

zvýšení příjmu a využití krmiva intenzivnější růst a lepší konverze výrazné snížení poodstavových průjmů snížení přímých i nepřímých ztrát

Předvýkrm





lepší zdravotní stav, vyrovnanost a zkrácení doby předvýkrmu

187

PERSPEKTIVNÍ VÝROBCE A DODAVATEL MASA A MASNÝCH VÝROBKŮ Procházka spol. s r.o.

„Gurmáni dobře vědí, že česká kuchyně je ne jen v Evropě, ale i světově proslulá. České země jsou označovány za srdce Evropy. Základním památným místem je pak hora Říp a právě proto na Podřipsku, v úrodném Polabí, vznikají opravdové české, masné výrobky! “ Výrobní společnost Procházka spol s r.o. se sídlem v Roudnici nad Labem, která provozuje výrobní závod v Roudnici nad Labem a jatka v Duchcově, je hlavním pilířem společnosti Procházka holding, a.s. Firma produkuje až 60 tun masa a 70 tun masných výrobků denně. V roce 2003 dosáhla Procházka spol. s r.o. obratu nad 1,6 miliardy korun při prodeji přes 27000 tun masa a masných výrobků. Společnost Procházka spol. s r.o. vyrábí a dodává hovězí a vepřové maso a produkty z těchto mas. Její základní sortiment nabídky masných výrobků obsahuje více jak 300 položek. Společnost procházka nabízí také krůtí maso a výrobky z krůtího masa. Kvalitní krůtí surovinou ji zásobuje partnerská společnost – První roudnická a.s. Společnost procházka cílevědomě modernizuje svoje provozy, sleduje požadavky zákazníků a vyvíjí nové řeznické výrobky. Každoročně je obměněna sortimentní nabídka a uvedeno na trh pře 20 novinek. S Výrobky společnosti Procházka spol. s r.o. se setkávají zákazníci po celém uzemí České republiky, a to nejen v prodejnách její sesterské společnosti Procházka Maso-Uzeniny s.r.o., ale také na prodejnách většiny významných obchodních řetězců. Společnost ani nezapomíná na svoje stálé a věrné drobnější odběratele. Současně je připravována exportní obchodní linie.

188

Výrobky společnosti Procházka získaly už množství ocenění a uznání. Jako jedny z prvních (Ústecká klobása a Krůtí klobása se sýrem) získaly i označení Klasa, které je oficiální, úředním označením kvality. Na posledním mezinárodním veletrhu Salima 2004 pořádaným BVV, a.s. Brno získal výrobek „Paštika s kachními jatýrky“ cenu Zlatá Salima. Tuto paštiku, tak jako další roztíratelné výrobky, společnost Procházka nabízí pod značkou „Království paštik“. U společnosti procházka nespí na vavřínech a nečekají na věci budoucí pasivně s rukama v klíně. Už teď, současně s uvedením nových výrobků na trh, intenzivně pracují na vývoji dalších novinek. Samozřejmostí je využívání nejnovějších poznatků. Společnost Procházka spol. s r.o. se sídlem v Roudnici nad Labem je certifikovaný (ISO 9001, CZ 114 EHS) a perspektivní výrobce a dodavatel masa a masných výrobků.

189

Firma působí na trhu od roku 1992. Založil ji majitel pan Ing.Václav Kozel. Nejdříve se začalo s porážkou jatečních zvířat, poté následoval další rozvoj a dobudování nebo rekonstrukce dalších provozů jatek – bourárna, výrobna, porážka atd. Od roku 1994 firma působí s vlastní výrobnou uzenin a masných výrobků. Firma začínala s 1 prodejnou a v současnosti provozuje síť 13 prodejen v jihočeském a středočeském kraji.Při zvyšování nabídky svých produktů firma zřídila i vlastní výrobnu lahůdek : saláty a pomazánky, atd. Firma se specializuje na nákup živých jatečních zvířat : prasata, skot, a na jejich následnou porážku, prodej opracovaných V ½, H ½, H ¼, prodej bouraného masa, drobů, atd. Veškerá činnost je pod stálým veterinárním dohledem Státní Veterinární Správy se sídlem v Českých Budějovicích. SVS přidělila číslo potravinářského závodu CZ 13266 EHS. Jatky mají osvědčení pro porážku jatečních zvířat – prasat, skotu ( + telat, ovcí, koz ) Celková roční výroba představuje 4 300 tun výsekových mas, přes 400 tun masných výrobků a polotovarů. Zboží rozvážíme vlastními chladírenskými vozy. Svým zákazníkům dodáváme zboží v nejlepší kvalitě a to jak výrobků, tak i po stránce služeb. Jatky dokončily rozsáhlou inovaci porážky jatečních zvířat. Dlouhodobým cílem společnosti je zajištění standardní kvality produkce a převzetí certifikátu o zavedení používání systému jakosti dle ISO 9001:2000 v oboru nákupu a zpracování jateční suroviny, výrobě a prodeji výsekových a balených mas, výrobě a prodeji masných výrobků. Firma se neustále snaží dalšími investicemi do technologií zkvalitňovat celý výrobní proces.

190

ZEMKO, k.s. - „VÝROBCE A DODAVATEL MASA A MASNÝCH VÝROBKU POD ZNACKOU“ Držitel certifikátu HACCP, ISO 9001 a 14001 a držitel ocenění certifikátu KLASA

Masokombinát produkuje široký sortiment čerstvých kuchyňsky upravených výsekových mas s převahou vepřového a hovězího. Vedle výsekových mas vyrábí a nabízí pres 150 druhu masných výrobku: měkké a trvanlivé salámy, sekané zboží, fermentované výrobky, speciality, uzená masa, šunky a v neposlední řadě i vařené výrobky a grilovací program. Společnost ZEMKO, k.s. je také dlouholetým partnerem chovatelů a dodavatelů jatečních prasat a skotu, zabývá se nákupem jatečních zvířat jejichž porážka probíhá na vlastních, nových, moderních jatkách, která jsou schválena dle norem EU. Společnost ZEMKO, k.s. je držitelem certifikace systému kontrolních bodu HACCP pro oblast jateční výroba, výroba masa a masných výrobku,skladování, expedice a jejich prodej od října roku 2002. Tento systém je průběžně udržován a aktualizován, v říjnu roku 2005 byl recertifikován certifikační autoritou CSQ-CERT. Společnost také dále ve své činnosti uplatňuje systém managementu kvality a enviromentálního managementu dle mezinárodních norem rady ISO 9001:2000 a 14001:1996 ve všech organizačních útvarech společnosti. Systém managementu podniku byl prověřen a certifikován v říjnu roku 2003 certifikačním orgánem SGS a každoročně je podroben dohlížecímu auditu.

ZEMKO, k.s., Zelená 226, 552 03 Česká Skalice, tel: 491/ 419 411, fax : 491 419 466 email : [email protected], www.zemko.cz,

191

192

Poznámky:

193

Poznámky:

194

Sborník referátů z celostátní konference pořádané k výročí 80.let KU v ČR: Historie a výhledy šlechtění prasat v České republice

Autor: Vydala: Odpovědný redaktor: Vydání: Počet stran: Náklad: Vydavatelství: Doporučená cena:

Kolektiv pracovníků KSZ – úsek chovu prasat Česká zemědělská univerzita v Praze Doc. Ing. Roman Stupka, CSc. Doc. Ing. Michal Šprysl, CSc. Ing. Jaroslav Čítek, Ph.D. první, 2006 194 500 výtisků Power Print Kamýcká 165 21 Praha 6 – Suchdol 150 Kč

Za obsahovou a jazykovou správnost díla odpovídají autoři příspěvků. ISBN 80-213-1501-6

195