SBORNÍK. Státní okresní archiv Přerov

SBORNÍK 2008

Státní okresní archiv Přerov

SBORNÍK Státního okresního archivu Přerov

Přerov 2008

Sborník Státního okresního archivu Přerov. Vydal Zemský archiv v Opavě – Státní okresní archiv Přerov. Přerov 2008. Odpovědný redaktor Jiří Lapáček. Počet stran 256. Sazba a tisk Elan spol. s r. o. Přerov. Počet výtisků 400. ISBN 978-80-86388-62-5 ISSN 1214-4762

Sborník Státního okresního archivu Přerov 2008

Obsah Aleš Drechsler – Čeněk Pavlík – Michal Vitanovský Nevšední nález souboru keramických kadlubů, kachlů a nádob z Lipníku nad Bečvou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Zdeněk Schenk – Jan Mikulík Záchranný archeologický výzkum kostela sv. Máří Magdalény v Předmostí u Přerova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Jiří Lapáček Přerov ve 14. a 15. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Milan Chumchal My Marie Terezie z Boží milosti císařovna římská, královna uherská, česká… Několik pohledů na vládní mincovnictví ve 2. polovině 18. století . . . . 93 Ivan Krška Nejstarší dochovaný náhrobek v Potštátě . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Ingrid Silná Tovačovský učitel a regenschori Jan Loyka (1827–1900) . . . . . . 118 Martin Novotný Předmostí jako hanácká vesnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Marian Piska Májové oslavy v Přerově za první republiky . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Petr Hlavačka Sociální podnik kněžské svépomoci v Přerově (Příčiny vzniku a zániku Kněžské nemocenské pokladny v Československu, 1924–1948) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 Věra Fišmistrová Okresní péče o mládež v Přerově „Služba dítěti – nejvyšší služba národu“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 Ivan Krška K slavnostnímu otevření zámeckého nádvoří v Potštátě . . . . . 229 Jan Trojan Josefa Schreiera (1718–?) staleté putování Podivuhodné osudy díla zapomenutého skladatele . . . . . . . . . . . . . . . 231

Jarmila Vohnická Region v literatuře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 Oldřich Fiala Muž s foukací harmonikou K desátému výročí úmrtí pedagoga a hudebníka Lubomíra Plevy . . . 239 Zdeněk Schenk Ohlédnutí za archeologem PhDr. Jiřím Kohoutkem, CSc. . . . . 251 O autorech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256

Sborník Státního okresního archivu Přerov 2008 Aleš Drechsler – Čeněk Pavlík – Michal Vitanovský

Nevšední nález souboru keramických kadlubů, kachlů a nádob z Lipníku nad Bečvou 1. Nálezové okolnosti V lednu roku 1979 předal pan Jindřich Tomáš (*1913 – †1988), lipenský učitel v penzi, nadšený dobrovolný vlastivědný pracovník, příznivec regionální historie a zpravodaj Aktivu památkové péče a ochrany přírody pracovníkům tehdejšího Okresního vlastivědného muzea J. A. Komenského v Přerově soubor kachlů, kadlubů a zlomků keramických nádob, z něhož se dochovalo celkem 65 kusů předmětů, které byly následně sepsány a uloženy v depozitáři archeologie. V muzeu však v té době nebylo přítomno archeologické pracoviště,1 nálezovými okolnostmi se tedy neměl kdo zabývat a celek zůstal nezpracován do roku 2007, kdy byl při revizi a stěhování jednoho z archeologických depozitářů „znovuobjeven“, přičemž bylo zjištěno, že v některých případech jde jednoznačně o předměty mimořádné hodnoty, zejména v případě pozdně středověkých kadlubů. Pod přírůstkovým číslem 4/2007 a inventárními čísly A8496 až A8509 byl soubor nově zapsán do Nové archeologické sbírky Muzea Komenského v Přerově. Když začaly být nově zjišťovány okolnosti nálezu, lipenský zachránce nalezeného souboru již nebyl naživu, naštěstí se však podařilo řadu cenných informací zjistit od Petra Tomáše z Lipníku nad Bečvou, synovce nálezce.2 Dle informací, shromážděných Petrem Tomášem, i z jeho vlastních vzpomínek, byly veškeré sběry archeologického materiálu učiněny jeho strýcem takřka s jistotou v prostoru ulice Osecké3 v Lipníku nad Bečvou, v souvislosti s kompletní rekonstrukcí ulic Osecká a Hranická, která proběhla v letech 1973–1974. Materiál byl tedy zachráněn z výkopu na rekonstruované Osecké ulici, přesnou polohu v rámci ulice však dnes již nezjistíme. Vzhledem k tomu, že stavební akci nedozorovalo žádné archeologické pracoviště a samotného pozorného nálezce se bohužel se dnes již není možno dotazovat, jsme ochuzeni o veškeré nálezové okolnosti mimořádně významného nálezového celku, který bezpochyby souvisel s činností jedné z hrnčířských dílen na západním předměstí Lipníku nad Bečvou v období druhé poloviny 15. až počátku 17. století. Jistou indicií, která by mohla nasvědčovat zmiňované lokalizaci získaných nálezů alespoň rámcově do tohoto prostoru, je nález zlomků kachlů a keramiky, předběžně datované 1 2 3

Systemizované místo archeologa bylo v 70. letech 20. století bohužel zrušeno, obnoveno až v r. 1995. Panu Petru Tomášovi tímto za shromáždění veškerých informací k nálezu vyslovujeme náš velký dík. Tehdy Leninovy ulice.

5

Lipník nad Bečvou, mapa stabilního katastru z roku 1830. Dvě bílé šipky vyznačují polohu Osecké ulice

do přelomu 15. a 16. století, učiněný přibližně v souběhu dnešních ulic Neffovy a Osecké v osmdesátých letech 20. století Petrem Tomášem.4

2. Popis a rozbor materiálu 2.1. Keramické kachle Zlomek č. 1 (tab. I: 1, inv. č. A 8499) Horní část římsového kachle se zbytky dvou stínek cimbuří o rozměrech 65 × 155 mm (vždy výška × šířka). Vpravo nahoře je dochována část nároží. Na čelní výhřevné stěně (dále ČVS) je v ostrém reliéfu znázorněn provazec, široký 15 mm a pod ním zbytek gotického minuskulního písma. Velmi pravděpodobně jde o torzo nápisu „maria“. Chybějící část písmene „m“ zaplňovala prostor pod nedochovanou třetí stínkou cimbuří. Druhé písmeno „a“ bylo patrně ztvárněno jinak než prvé, což není neobvyklé. Jméno Matky boží se vyskytuje na gotických římsových kachlích poměrně často (viz např. Pavlík, Vitanovský 2004, kat. č. 382–388). Z původního komorového pláště se dochoval pouze nezakouřený náběh, hluboký maximálně 30 mm, při napojení k rovněž nezakouřené ČVS se stopami po tzv. prstování, (prohlubně po prstech hrnčíře). Cimbuří bylo vyříznuto nožem. Materiál je jemně plavený, homogenní a má oranžovou barvu, která se na lomu nemění. Výrobek vznikl kolem roku 1500.

6

J. Kohoutek a R. Zapletal při dokumentaci archeologické situace v Přerově na Horním náměstí čp. 26 v roce 2006. Foto Z. Schenk

Souběžně probíhaly menší či větší archeologické a stavebně historické průzkumy na 15 dalších hradech jihovýchodní Moravy, např. hradu Engelsberk, Starý Světlov ve Vizovických vrších, hradu Šaumburku, Křídla a Obřan v Hostýnských vrších a Chřibech (např. Buchlova či hradu Střílky). V letech 1990–1992 pracoval pod Archeologickým ústavem Čekoslovenské akademie věd v Brně. Pod hlavičkou této instituce realizoval v letních měsících roku 1990 zásadní záchranný archeologický výzkum na Horním náměstí v Přerově, kde se mu na ploše parcel domů čp. 19 a 20 podařilo odkrýt zcela unikátní archeologické situace z období raného středověku. Konkrétně se jednalo o časový horizont z přelomu 10. a 11. století, ve kterém byly zachyceny srubové stavby, otopná zařízení, úsek deštěné cesty a velké množství movitých památek – keramika, kostěné nástroje, skleněné korálky, kroužky či pozoruhodný soubor stříbrných křížových denárů. Během výzkumu se setkal s dnes již legendární postavou – nestorem amatérské archeologie v Přerově – panem Václavem Martínkem, s nímž navázal dlouholeté přátelství. To byl také jeden z důvodů, proč se tak rád v pozdějších letech do Přerova vracel. Od roku 1993 řídil expozituru Zlín spadající pod Ústav archeologické památkové péče v Brně. Ze svého pracoviště na hradě v Malenovicích vyjížděl k jednotlivým záchranným archeologickým výzkumům, které probíhaly v oblasti severní, střední a východní Moravy. K těm nejdůležitějším patřil průzkum plochy nádvoří klášterního Hradiska v Olomouci, hradu Sovince, průzkum kostela ve Starém Městě u Bruntálu, historického jádra Zlína, dále velkoplošné výzkumy v místě polykulturních lokalit v Maleno-

252

Muzeolog J. Mikulík během konzultace s J. Kohoutkem nad odkrytou nálezovou situací na záchranném archeologickém výzkumu kostela sv. Máří Magdalény v Předmostí v roce 2006. Foto Z. Schenk

vicích-Mezicestí či Chmelíně u Kvítkovic. Během tří desetiletí provedl stovky záchranných archeologických výzkumů a desítky zjišťovacích výzkumů. Byl předním odborníkem zabývajícím se problematikou středověké archeologie, zejména výzkumem vzniku a vývoje opevněných feudálních sídel. Zároveň byl autorem desítek odborných studií zveřejňovaných v našich předních vědeckých časopisech a sbornících. Jako samostatná publikace vyšly knihy Broumov-Bylnice, Hrady jihovýchodní Moravy a Pravěk jihovýchodní Moravy. V souvislosti s přerovským regionem nelze opomenout výzkumy na hradě Helfštýně či záchranné akce realizované v historických jádrech měst Lipníka nad Bečvou a Hranic na Moravě. Pod jeho vedením byly rovněž provedeny nejdůležitější výzkumy, jejichž výsledky zásadním způsobem ovlivnily pohled na vývoj osídlení a historický význam města Přerova. V roce 1998 byl realizován záchranný archeologický výzkum na Horním náměstí čp. 20, který navázal na předchozí výzkum z roku 1990. K nejzajímavějším zjištěním patřil doklad keltského osídlení, dále nálezy ze střední doby hradištní a v neposlední řadě stopy požárového horizontu z 1. poloviny 15. století. Poté následoval výzkum ve sklepních prostorách přerovského zámku, jímž Jiří Kohoutek prokázal pozdně středověký původ celé stavby. V následujícím roce byl započat průzkum suterénu domu na Horním náměstí čp. 26, kde bylo díky vstřícnosti majitele Romana Zapletala realizováno několik sezón výzkumu.

253

Mezi zásadní objevy učiněné na této lokalitě patří nejen doklady osídlení z období mladého paleolitu, ale zejména odkryv základů mohutné stavby z 1. poloviny 13. století v suterénu domu čp. 26, kam lze dle Jiřího Kohoutka situovat původní kastelánský hrad střežící brod přes řeku Bečvu – strategický úsek dálkové obchodní trasy. V závěru roku 2006 byl uskutečněn poslední Kohoutkův výzkum na této lokalitě. Byl to zároveň jeho poslední výzkum v přerovském regionu. I přesto dál Přerov rád navštěvoval a zajímal se o výsledky nově prováděných záchranných archeologicJ. Kohoutek při vstupu do pozdně renesančního kanálu kých výzkumů. V přína nádvoří přerovského zámku během zjišťovacího padě potřeby ochotně výzkumu v roce 2006. Foto Z. Schenk poradil a poskytl řadu cenných odborných informací přímo v terénu nad odkrytými archeologickými situacemi. Vedle jeho profese nelze zároveň opomenout jeho fenomenální vypravěčský talent. Ti, kdo měli tu čest osobně se setkat s Jiřím Kohoutkem a poštěstilo se jim naslouchat jeho vyprávění, nikdy nezapomenou, neboť i sebemenší příběhy ze všedního života či zdánlivě banální historické události se v jeho podání měnily v naprosté pestrobarevné skvosty. Každá z jeho návštěv Přerova byla příslibem nových nezapomenutelných zážitků, které se díky mistrově osobnosti staly nesmrtelnými. S odchodem Jiřího Kohoutka skončila jedna neopakovatelná éra přerovské archeologie. V posledních letech svého života stanul Jiří Kohoutek opět na jednom z pomyslných vrcholů své kariéry. Pro tentokrát nesl onen vrchol jméno Kláštov, což je nejvyšší hora Vizovických vrchů, na níž se nacházejí pozůstatky nejvýše položeného pravěkého a raně středověkého hradiska na Moravě. Tato valašská hora se díky výzkumu Jiřího Kohoutka navždy zapíše do učebnic historie a archeologie coby jedna z nejvýznamnějších středoevropských archeologických lokalit. Jedná se o kultovní místo, kam byly záměrně do země ukládány depoty obsahující zbraně, zemědělské a dřevoobráběcí nástroje či součásti jezdecké výstroje coby votivní dary pohan-

254

Učitel a žák

ským božstvům starých Slovanů. V letech 2005–2007 bylo postupně nalezeno deset depotů z období Velké Moravy (9. století). Bohužel nebylo již doktorovi dopřáno odkrýt veškerá tajemství, kterými je „Hora čarodějů“, jak s oblibou Kláštov nazýval, zahalena. Jindy štědrý osud a šťastná hvězda nestály při Jiřím Kohoutkovi ve chvílích, kdy to nejvíce potřeboval. Po dlouhém boji podlehl těžké nemoci ve Zlíně dne 5. listopadu 2007. Tak odešla nejen jedna z nejvýraznějších postav moravské archeologie, ale především člověk, který se svou osobností zapsal do myslí všech lidí, kteří se s ním kdy setkali. Hlubokou a nesmazatelnou stopu zanechal v srdcích těch, kteří ho upřímně milovali.

255

Sborník Státního okresního archivu Přerov 2008

O autorech Mgr. Aleš Drechsler archeolog Muzea Komenského v Přerově [email protected]

Mgr. Martin Novotný doktorand Ústavu evropské etnologie FF MU Brno [email protected]

Oldřich Fiala knihovník Muzea Komenského v Přerově [email protected]

Mgr. Čeněk Pavlík hudebník, odborník na problematiku středověkých a novověkých kachlů [email protected]

Věra Fišmistrová archivářka Státního okresního archivu Přerov [email protected]

Mgr. Marian Piska

Mgr. Petr Hlavačka historik, vydavatel [email protected] Milan Chumchal historik Muzea Komenského v Přerově [email protected] PhDr. Ivan Krška archivář, nyní v důchodu, Potštát PhDr. Jiří Lapáček ředitel Státního okresního archivu Přerov [email protected] Bc. Jan Mikulík pracovník společnosti Archaia Olomouc a Muzea Komenského v Přerově [email protected]

256

Mgr. Zdeněk Schenk archeolog společnosti Archaia Olomouc a Muzea Komenského v Přerově [email protected] PhDr. Ingrid Silná, Ph. D. pedagog katedry muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci [email protected] Prof. PhDr. Jan Trojan emeritní pedagog Janáčkovy Akademie múzických umění v Brně Michal Vitanovský akademický sochař, specialista na heraldické motivy a technologii výroby kachlových kamen Jarmila Vohnická archivářka Státního okresního archivu Přerov [email protected]

ISBN 978-80-86388-62-5 ISSN 1214-4762