Sborník rozšířených anotací Balíčků odborných kompetencí 1. díl

Sborník rozšířených anotací Balíčků odborných kompetencí 1. díl

Ostrava 2013

Sborník rozšířených anotací Balíčků odborných kompetencí – 1. díl

Číslo operačního programu

CZ.1.07

Název operačního programu

OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Registrační číslo projektu

CZ.1.07/2.2.00/15.0026

Název projektu

Zvyšování odborných kompetencí akademických pracovníků Ostravské univerzity v Ostravě a Slezské univerzity v Opavě

Hlavní koordinátor projektu

Ing. Eva Burianová, Ph.D.

Odborný garant za Ostravskou univerzitu v Ostravě

doc. Ing. Cyril Klimeš, CSc.

Odborný garant za Slezskou univerzitu v Opavě

doc. RNDr. František Koliba, CSc.

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. © Ostravská univerzita v Ostravě ISBN 978-80-7464-146-6 Ostrava 2013

Obsah Agilní a štíhlý (Lean) vývoj a provoz informačních systémů ..........................................5 Jaroslav Žáček Analytické programování ................................................................................................ 11 Zuzana Oplatková, Eva Volná Dobrovolnictví .................................................................................................................17 Helena Kolibová Historie čísel a výpočetních pomůcek .............................................................................21 Zuzana Václavíková, Jan Šustek Chemické rovnováhy kolem nás...................................................................................... 25 Roman Maršálek ICT a výzkum ..................................................................................................................31 Magdalena Chmelařová Kvalita života u nemocných s kardiovaskulárním onemocněním ...................................35 Jana Haluzíková Mezigenerační komunikace ............................................................................................. 41 Věra Juříčková Myšlenky velkých filosofů v zrcadle jejich dětství ......................................................... 47 Miriam Prokešová Nové trendy a koncepce e-business a e-commerce ......................................................... 53 Petr Suchánek Penologie ......................................................................................................................... 59 Igor Hendrych Počítačem podporovaná diagnostika ve vzdělávání ........................................................ 65 Martin Malčík Počítačová algebra ...........................................................................................................71 Jan Šustek, Zuzana Václavíková Protetická fyzioterapie .....................................................................................................75 Jarmila Kristiníková, Hana Sochorová, Markéta Poštulková

Řízení projektů dle standardů IPMA ............................................................................... 81 František Koliba Socha v prostoru a čase ................................................................................................... 85 Marie Šťastná Systémová dynamika....................................................................................................... 91 Stanislava Mildeová, Eva Burianová Techniky moderního vývoje informačních systémů ....................................................... 97 Marek Vajgl Teorie zdanění spotřeby ................................................................................................ 103 Šárka Sobotovičová Účetní a daňová problematika právnických osob ......................................................... 107 Jana Janoušková Úvod do problematiky ochrany duševního vlastnictví .................................................. 111 Roman Maršálek Vzdělávání nadaných žáků ............................................................................................ 117 Jana Škrabánková Zen a umění ve výtvarné výchově................................................................................. 123 Jiří Pometlo, Dáša Lasotová Zvýšení odborných kompetencí v oblasti bezdrátových počítačových sítí ................... 131 Tomáš Sochor

Agilní a štíhlý (Lean) vývoj a provoz informačních systémů Jaroslav Žáček Abstrakt Text ve své první části shrnuje současný stav vývoje a údržby informačních systému (IS) a na historických souvislostech definuje pojem softwarová krize. Dále představuje Výzkum The Standis Group, který statisticky podporuje tvrzení z úvodu. Ve třetí části je definován agilní manifest, který svými zásadami pomáhá ke zlepšení procesu vývoje IS. Poslední část je věnována štíhlému vývoji a údržbě, která je založena na paradigmatu TPS. Závěr pak shrnuje současné poznatky z praxe v oblasti zavádění agilního a štíhlého vývoje. Klíčová slova agile manifesto, OpenUP, RUP, Scrum, Lean development

1 Změny přístupů softwarového inženýrství v čase Pro pochopení současných přístupů a obecných problémů v oblasti softwarového inženýrství je potřeba uvést některé historické souvislosti. V 50. letech došlo z hlediska vývoje software k prvnímu významnému milníku, a to ke změně poměru nákladů mezi softwarovým produktem a hardwarem, na kterém je tento produkt provozován. V průběhu času do současnosti se cena pořizovacích nákladů na hardware neustále snižuje. Významnou složkou IT rozpočtů firem nyní tvoří z větší části vývoj nového software a z největší části údržba již dříve vyvinutého softwarového vybavení společnosti. Tato změna je zapříčiněna narůstající komplexností programového vybavení. Složitost hardware se sice také zvětšuje, ale stále se jí daří jistým způsobem automatizovat a to značně snižuje obecnou cenu hardwarového vybavení. Při kreativní duševní činnosti, jako je vývoj složitějších softwarových aplikací, nelze vždy použít unifikovaný automatizovaný proces, a proto se vývoj aplikací pro konkrétní společnost prodražuje. Společným atributem většiny softwarových produktů se stávalo zpoždění zavedení software do provozu, neplánované zvyšování rozpočtu projektů a funkčnost, která neodpovídala původnímu zadání. V 60. letech bylo již programové vybavení tak rozsáhlé, že v roce 1968 a 1969 byly zavedeny pojmy Softwarové inženýrství a problémy s vývojem označeny jako Softwarová krize. První reakcí na nefungující způsob vývoje bylo zavedení strukturovaného programování. V 70. letech se výzkum v nově definované oblasti orientoval na identifikaci dobrých programovacích praktik (tzv. best practices). Tyto přístupy se již dříve v praxi osvědčily a je tedy vhodné je znovupoužít. Dále se začíná brát v úvahu lidský faktor a vývoj je unifikován definováním jednoduchého životního cyklu tvorby software. Při vývoji komplexních aplikacích se vytváření nové pracovní role (např. vedoucí týmu). Začíná se Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

5

také používat přístup shora-dolů, který je podpořen modulárním programováním (vznikají jazyky C, Pascal). Jednoduché techniky strukturovaného programování nahrazuje jednoduchá metodika strukturovaná analýza – návrh. V 80. letech se do vývoje zapojují CASE nástroje pro podporu vývoje software. Tyto nástroje pomáhají v orientaci nad složitějším návrhem (grafické zobrazení) a podporují týmový vývoj. Objevují se také nové programovací paradigmata, nejvýznamnější z nich je objektově orientované programování. Devadesátá léta byla zaměřena na znovupoužitelnost a komponentní architekturu. V oblasti metodologie jsou významné změny zaznamenány v samotném sledování procesu vývoje a jeho tzv. vyzrálosti. Objektově orientované programování se stává hlavní programovací paradigma pro vývoj software. Samotný vývoj software se snaží implementovat i nové trendy v oblasti výzkumu softcomputingu – umělá inteligence, fuzzy přístup. Ze současných výzkumů je patrné, že se softwarovou krizi do dneška nepodařilo úplně vyřešit. Stále existuje významná část softwarových projektů, které se vyznačují výše zmíněnými problémy. Do popředí se dostávají agilní metodiky vývoje a procesní frameworky (OpenUP, RUP) [2]. Na důležitosti nabývají také měkké aspekty softwarového vývoje – složení týmů programátorů dle jejich povah, různé osobností testy, aplikace základních principů z typologie osobnosti. 2 Úspěšnost softwarových projektů V roce 1994 společnost The Standish Group uvedla výsledky výzkumu úspěšnosti softwarových projektů. Společnost měřila úspěšnost projektu na základě dotazníku s otázkami, zda projekt dodržel plánovaný rozpočet a zda nebyl překročen naplánovaný čas. V roce 1994 tyto předpoklady splňovalo pouze 31 % projektů z dotazníku. 53 % projektů se sice podařilo uvést do provozu, ale překročily plánovaný rozpočet, doba dodání byla prodloužena nebo softwarový produkt nenaplňoval očekávání zadavatele. Celých 16 % projektů bylo pak zrušeno úplně. Každý rok je ve Spojených Státech Amerických vynaloženo 250 miliard dolarů na vývoj rozpočítaných do 175 000 projektů. Jednoduchým výpočtem se dostaneme k 40 miliardám dolarů, které byly utraceny bezúčelně. Od roku 1994 vydává společnost The Standish Group pravidelné hlášení označované jako CHAOS Report, kde jsou tyto výsledky aktualizovány. Například v roce 2004 úspěšnost klesla na 29 % na úkor projektů zrušených. Z toho vyplývá, že i přes zavedení důsledné dekompozice a komponentní architektury podpořené CASE nástroji, jsou nynější softwarové projekty natolik komplexní, že standardní přístupy v této oblasti čím dál více selhávají. 3 Agile Manifesto V posledních letech se rozšířili tzv. agilní přístupy tvorby software [1]. Tyto přístupy jsou alternativou k tradičnímu způsobu vodopádového vývoje. V kontextu významu se Agile překládá jako svižný, flexibilní, přizpůsobivý. Problémem při vývoji totiž není samotná rychlost vývoje, ale schopnost reagovat na změnu a možné problémy při vývoji. V roce 2001 se v Utahu, USA řešili současní odborníci v oblasti softwarového inženýrství (např. K. Beck, A. Cockburn, M. Fowler), kteří již dříve pracovali na alternativních přístupech k vývoji rozsáhlých softwarových projektů. Všichni zmiňovaní měli již dřívější zkušenosti s vedením rozsáhlých projektů tradičními způsoby vývoje (waterfall, ISO/12207) a chtěli komunitě vývojářů a hlavně projektových manažerů nabídnou alternativu, která by mohla vyřešit stávající krizi v řízení rozsáhlých softwarových projektů. Nazvali jej agilní manifest (Agile Manifesto) a je znázorněn na obrázku 1.

6

Obrázek 1 Agile Manifesto zdroj: www.agilemanifesto.org

Kromě čtyř základních hodnot znázorněných v obrázku 1 definuje manifest také základní principy vývoje:  Vyhovět zákazníkovi, splnit jeho přání.  Změna požadavků je vítána a počítá se s ní.  Zákazníkovi je potřeba často dodávat funkční software (pro získání zpětné vazby při vývoji.)  Mezi vývojáři a lidmi z businessu musí být každodenní spolupráce kvůli správnému pochopení dané domény.  Osobní komunikace je při vývoji klíčová. Je efektivnější, zamezuje špatné interpretaci požadavků.  Základní metrikou pro projekt je fungující software, ne počet vytvořených dokumentů, modelů a specifikací. Následování výše uvedených principů a naplněním pravidel z manifestu tak dostáváme tzv. iterativní proces. Ten na konci každé iterace produkuje inkrement v podobě spustitelného software (nikoli jen dokumenty). Agilní přístupy často deklarují jednoduchou, fungující, minimalistickou ale zároveň dostatečně robustní architekturu. V průběhu jednotlivých iterací probíhá refaktoring (úprava kódu bez vlivu na jeho funkčnost) a průběžné zlepšování architektury. Dále tyto přístupy kladou důraz na automatizaci rutinních procesů (unitové testování, refaktoring) a důležitou roli v procesu vývoje tedy zastávají nástroje pro podporu automatizace různých činností, např. tvorba modelů či funkce InteliSense při psaní kódu. Agilní přístupy je výhodné kombinovat s různými procesními (OpenUP/RUP) či projektovými (Scrum) frameworky. Kombinací agilních přístupů a postupů či technik dodaných frameworkem lze dosáhnout kvalitního a efektivního procesu vývoje. 4 Lean Development Abychom mohli definovat Lean Development (štíhlý vývoj), je potřeba zmínit jen okrajově Lean Manufacturing (štíhlá výroba). Tato filosofie vychází z přístupu společnosti Toyota k výrobnímu procesu a jeho pohledu na optimalizaci. Zjednodušeně bychom mohli říci, že pokud vyrábím nějaký výrobek konkrétním procesem, tak vyzrálost procesu lze měřit mírou odpadu pří výrobě. Minimalizací odpadu tak zlepšujeme výrobní proces. Znalosti filosofie lze doplnit například dostudováním praktik TPS [4] (Toyota Production System), Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

7

zde se ovšem zaměříme na software a jeho proces vývoje. Musíme tedy specifikovat rozdíl mezi tradičním procesním řízením a tzv. štíhlým procesním řízením. Tradiční přístup ke zlepšování procesů se soustřeďuje na rozpoznání možností místních úspor či zlepšení efektivnosti. Identifikujeme tedy proces přidávající nějakou hodnotu a zvyšujeme jeho produktivní využití, zrychlujeme životní cyklus, případně automatizujeme rutinní činnosti. Výsledkem je sice zrychlení lokálního procesu, které ovšem nemusí mít vliv na rychlost globálního procesu. Podstata optimalizace procesů dle Lean zásad vede k identifikaci procesů, které žádnou hodnotu nepřináší (odpad) a dále k nalezení tzv. hluchých míst (např. kdy jeden proces čeká na výstup procesu jiného). Skutečnost je taková, že nejvyšším cílem "štíhlé" výroby je uplatnění myšlenky jednokusového toku ve všech podnikových činnostech. Samotné zásady jsou ovšem tak obecné, že je lze aplikovat nejen na pásovou výrobu, ale také na snížení administrativní zátěže, analytickou činnost a samozřejmě také vývoj software. Stejně jako Agile, obsahuje i Lean Development základní principy, které je nutné dodržovat při "štíhlém" procesu vývoje [3]:  Dlouhodobé myšlení;  Leadership a Coaching;  Respekt. Z výše uvedených pravidel je zřejmé, že se nejedná o nějaké „tvrdé“ lehce měřitelné metriky, ale spíše o principy či filosofii, jejíž aplikace je závislá na podpoře vedení společnosti a zaměstnanců samotných. Základní principy jsou často znázorněny obrázkem domu (Obrázek 2). Základem pro zavedení štíhlého vývoje a podpory je tedy prostředí a podpora managementu.

Obrázek 2 Základní principy Lean Development

První pilíř – Respekt k lidem a druhý pilíř – Neustálé zlepšování nám zajišťují podporu procesu tvorby software. Celý proces zastřešuje měřitelná přidaná hodnota pro zákazníka. Samotné dlouhodobé myšlení se podle Lean projevuje především tím, že rozhodnutí vztahujeme k dlouhodobému rozvoji a fungování společnosti. Pod pojmem společnost je navíc myšlena opravdu celá společnost, ne pouze konkrétní firma vyvíjející software. Slovy projektového manažera tedy všechny zainteresované strany (akcionáři, zaměstnanci firmy, zákazníci).

8

Leadership a Coaching jsou hlavní nástroje pro komunikaci, podporu a řízení zaměstnanců. Zaměstnanci přijímají konkrétní řešení problému, pokud na něj přijdou sami. Kouč je pak jakýsi poradce, který pomáhá kladením vhodných otázek nasměrovat zaměstnance ke správnému řešení. Základem Lean organizace jsou lidé, nenahlíží se na ně jako na "lidské zdroje", které jsou nahraditelné, ale jako na sobě rovné, hlavně ve vztahu k managementu firmy. Firma s tradičním způsobem vedení v době krize zaměstnance propouští, protože představují finanční náklad. Firma s Lean kulturou naopak vidí příležitost ke skokovým inovacím, protože lidé nejsou vytížení prací na jiných projektech. Vyhozením zaměstnance totiž společnost ztrácí i zkušenosti zaměstnance a investice do něj vložené (školení, certifikace). Lean Development tedy naplňuje tyto základní zásady:  Odstranění plýtvání – při vývoji software se snažíme odstranit všechny aktivity, které nepřidávají hodnotu, např. extra požadavky aplikace, které nikdy nebudou využity.  Kvalita je součástí procesu – proces musí obsahovat zajištění kvality. V případě vývoje software tak testujeme průběžně a ne až těsně před koncem dodání aplikace zákazníkovi. S riziky musí proces přímo počítat, tzv. Risk-driven proces.  Vytváření znalostí – pro úspěch projektu je důležité pochopení klíčových potřeb zákazníka. Musí tedy být zvolena strategie řízení, která podporuje odhalení klíčových potřeb zákazníka (např. iterativní vývoj).  Odložení rozhodnutí – rozhodnutí, která nejsou pro daný stupeň životního cyklu projektu klíčová a nepředstavují rizika, odsouváme. Můžou se totiž při vývoji změnit. Opakem je detailní plánování a zafixování požadavků.  Brzké doručení – po týmu vyžadujeme jen takovou práci, kterou je schopen vykonat. Podporujeme týmy v rozhodování a samořízení.  Optimalizace celku – při optimalizaci musíme nejprve identifikovat všechny podnikové procesy, které musí systém podporovat. Je třeba vzít v potaz také všechny zainteresované týmy a zúčastněné strany, abychom zákazníkovi doručili kompletní produkt. Lokální optimalizací procesu, bez znalosti kompletního obrazu, můžeme naopak zhoršit celkovou výkonnost procesu. 5 Závěr Z pravidelných výzkumů společnosti The Standish Group je patrné, že ani dnes jsme se v oblasti vývoje a údržby software dostatečně nevypořádali se vzniklou softwarovou krizí, která je dána zvyšující se komplexností současných informačních systémů. Představený Agilní manifest nabízí alternativu ke stávajícím metodikám vývoje informačních systémů, zejména pak pro vývoj rozsáhlých informačních systémů, kde se již v praxi osvědčily. V současné době již nemůže být pochyb o tom, že agilní metodiky vývoje jsou prospěšné. Softwarové společnosti ovšem často zavrhnout agilní způsob vývoje, protože jej dostatečně nepochopili a nedokázali správně zapojit do procesu vývoje a údržby informačních systémů. V oblasti zavedení Lean Developmentu jsou společnosti zejména na českém trhu vcelku konzervativní a nedokáží využít nabízený potenciál. Zavedení procesu štíhlého vývoje informačního systému vyžaduje dodržování všech zásad současně. Pokud tato podmínka není splněna, dochází ke skokovému zlepšení procesu vývoje, ale po určité době se výsledky opět zhorší (projekt je zpožděn, zákazník není spokojen s doručeným software). Zásady Agile Manifesto a principy štíhlého vývoje se navzájem doplňují a lze je tedy používat současně při tvorbě optimálního procesu vývoje informačního systému, který doručí zákazníkovi požadovanou přidanou hodnotu.

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

9

6 Literatura 1. Manifest Agilního 12.10.2012.

vývoje.

Dostupné

na:

http://www.agilemanifesto.org,

2. Ambler, S. W., Nalbone, J., Vizdos, M. J.: Enterprise Unified Process: Extending the Rational Unified Process. 1. Edition, Prentice Hall, 2005. 3. Procházka, J., Klimeš, C., Provozujte IT jinak. Grada Publishing a.s., 2011, ISBN 978-80-247-4137-6. 4. Liker, J. K., Tak to dělá Toyota, Management Press, 2008, ISBN 978-80-7261-1737. RNDr. Jaroslav Žáček, Ph.D. Katedra informatiky a počítačů, Přírodovědecká fakulta Ostravská univerzita v Ostravě 30. dubna 22, Ostrava [email protected] +420 777 339 948 Konzultant RNDr. Jaroslav Procházka, Ph.D. Tieto Czech, s.r.o. Varenská 2723/51, 702 00 Ostrava Konzultant v oblasti vývoje a údržby informačních systémů

10

Analytické programování Zuzana Oplatková, Eva Volná Abstrakt Analytické programování patří do oblasti soft computingu a symbolické regrese. V této oblasti je potřeba se seznámit i s dalšími technikami pro plné pochopení a využití analytického programování. Symbolická regrese ke své správné funkci potřebuje evoluční algoritmy, které slouží k procesu optimalizace. Jestliže hovoříme o symbolické regresi v souvislosti s evolučními algoritmy, existuje v současnosti několik nástrojů, jež využíváme. Nejznámější je určitě genetické programování a gramatická evoluce. Tento text se proto bude především zabývat teoretickým základem analytického programování a dále pak evolučními algoritmy, které u analytického programování využíváme. Klíčová slova symbolická regrese, diferenciální evoluce, SOMA, genetické programování, gramatická evoluce, analytické programování

1 Symbolická regrese Symbolická regrese je proces, který lze přirovnat k činnosti, kdy se z malých stavebních kamenů staví složitější struktura, jež má popisovat požadované chování systému. Například aproximovat sadu naměřených dat a určit funkční závislost mezi nimi, či nalézt vhodnou trajektorii robota, nebo navrhnout vhodný design logických obvodů a lze uvést spoustu dalších aplikací, pro které je tento princip návrhu vhodný. Přístupy založené buď na evolučních, nebo hybridních technikách používajících symbolickou regresi byly představeny např. Johnsonem [4] pracujícím s technikou umělého imunologického systému. Salustowicz představil systém generování programů z adaptivní distribuce pravděpodobnosti všech možných řešení v pravděpodobnostní inkrementální evoluci programů (Probabilistic Incremental Program Evolution – PIPE) [11]. Gramatické evoluci předcházel GADS (Genetic Algorithm for Deriving Software), vylepšené genetické programování, který řeší přístup gramatiky k tvorbě programů [10]. Přístupy, které se liší v reprezentaci a gramatice jsou popsány v programování genových výrazů (Gene Expression Programming) [3], multivýrazovém programování (Multiexpression Programming) [6], metamodelování pro symbolickou regresi a Pareto simulovaném žíhání [12]. Ke skupině hybridních technik bychom mohli zařadit numerické metody spojené s evolučními systémy, např. [2]. V neposlední řadě se mezi metody pro symbolickou regresi řadí také analytické programování [13], [14], [15]. 2 Genetické programování Genetické programování (GP) bylo představeno na konci 80. let minulého století Johnem Kozou [5]. Navrhl modifikaci genetických algoritmů [1] pro tvorbu tzv. programů v rámci Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

11

symbolické regrese a pojmenoval jej genetické programování. V konceptu genetického programování není nová populace šlechtěna klasickým numerickým přístupem, ale analytickou cestou [5], [14]. To znamená, že populace neobsahuje čísla, ale funkce samotné. Jinými slovy řečeno: ze základních kamenů typu elementárních funkcí, konstant, proměnných či operátorů je vyšlechtěn vhodný složitější tvar, který popisuje požadované chování zadaného problému. Například u aproximace funkcí jsou základními kameny matematické operátory a funkce typu plus, minus, cosinus, tangens apod. a proměnné x, a konstanty. Z takovýchto elementů pak může být vytvořeny libovolné funkce. Následnou optimalizací se pak hledá nejvhodnější komplexní výraz v analytickém tvaru. Jelikož je GP rozšířením genetických algoritmů, tak taxonomie je zde stejná. Každá hodnota parametru se jmenuje gen. Zde se ale na rozdíl od genetických algoritmů nevyskytují pouze hodnoty celočíselného či reálného typu, ale parametry v chromozómovém řetězci jsou přímo funkce. Pro snadnější zobrazení a reprezentaci se v základním tvaru GP používá stromová struktura. Vrchol stromové struktury se nazývá kořenem. Stromové struktury se čtou zleva zdola směrem ke kořeni. *

*

+

*

z

0,12

-

x

-

1,3

x

1 x

y

Obrázek 1 Operátor křížení v GP. Body křížení jsou naznačeny šipkou. Rodič 1: fce1(x) = 0,12 * z * (1,3 + y - x). Rodič 2: fce2(x) = x * (1 - x)

*

*

*

z

0,12

+

x

-

-

1,3

x

1

x

y

Obrázek 2 Operátor křížení v GP. Body křížení jsou naznačeny šipkou. Potomek 1: fce1(x) = 0,12 * z * (1 - x). Potomek 2: fce2(x) = x * (1,3 + y - x) *

*

Bod mutace +

x

x

M utace -

1,3 y

0,12

* x

0,12

* z

z

náhodně vygenerovaný řetězec

Obrázek 3 Operátor mutace v GP

Po náhodném vytvoření populace se na jednotlivé jedince aplikují stejné operátory jako v genetických algoritmech. Operátor křížení pracuje následovně (Obr. 1 a Obr. 2). 12

Náhodně se ve dvou vybraných stromech (rodič 1, rodič 2) zvolí místa (uzly), kde se řetězce funkcí od sebe oddělí (Obr. 1). Potomci (potomek 1, potomek 2) jsou vytvořeni tak, že se ve zvolených uzlech rodičů vymění jejich podřetězce (Obr. 2) Operátor mutace v GP pracuje následovně. Ve vybraném stromu náhodně zvolíme místo (uzel), kde se daný řetězec funkce nahradí náhodně vygenerovaným řetězcem (Obr. 3). Tak jako v případě genetických algoritmů, tak i u genetického programování se objevuje parametr pravděpodobnost mutace a pravděpodobnost křížení. V případě genetického programování se ještě uvádí i parametr pravděpodobnosti výběru uzlu jako kořene pro začátek mutace. 3 Gramatická evoluce Gramatická evoluce je dalším ze známých nástrojů pro symbolickou regresi řešenou pomocí evolučních algoritmů. Jejími zakladateli jsou O’Neill a Conor Ryan [7], [9]. Její výhodou je, v porovnání s genetickým programováním, že může vyvinout programy v jakémkoli programovacím jazyce. Gramatická evoluce je genetický algoritmus rozšířený o překladač gramatiky [7], [9], [14]. Proces šlechtění nových potomků se pak provádí stejně jako v genetických algoritmech, tedy výběrem rodičů, použitím operátorů křížení a mutace. Nutné ale je, aby prohledávací algoritmus uměl pracovat s proměnlivým řetězcem v jedinci. Účelová funkce se pak obvykle tvoří jako rozdíl od požadovaného chování a její hodnota se převádí na vhodnou fitness, která je nutná k ohodnocení kvality jedince.

Obrázek 4 Křížení v gramatické evoluci

Gramatická evoluce se dále od genetického programování se liší následovně:  používá lineární genomy;  provádí ontogenetické mapování z genotypu na fenotyp (program);  používá gramatiku k tvorbě legálních struktur v prostoru fenotypů. Gramatická evoluce používá pro mapování programu Backus-Naurovu formu definice gramatiky, což je (normální) forma způsobu zápisu bezkontextových gramatik původně navržená pro popis syntaktických pravidel programovacího jazyka Algol 60. Pravidla gramatické evoluce se zapisují ve tvaru: <symbol> ::= <možnosti>, kde <symbol> patří do abecedy a <možnosti> jsou řetězce terminálů a neterminálů oddělené znakem ’|’, který odděluje jednotlivé možnosti generativní gramatiky. Generativní gramatika slouží na rozdíl od analytické gramatiky k vytvoření syntakticky správně zapsaného programu z dané posloupnosti pravidel. Analytická gramatika pouze kontroluje syntaktickou správnost vytvořeného programu.


13

Obvykle můžeme psát: <symbol> ::= <možnost 1> | <možnost 2> | <možnost 3> | <možnost n>, kde <možnosti> substituují možné terminály či neterminály. Standardně se v gramatické evoluci používá jednobodové křížení, které je aplikováno na chromozomy (obrázek 4). Tato jednoduchá operace má však poměrně velký dopad na nově vygenerované jedince. Gramatická evoluce byla testována na mnoha známých úlohách, jako jsou například symbolická regrese, symbolická integrace, hledání trigonometrických identit apod. Výsledky naznačují, že jde o velice úspěšnou metodu, která v mnoha případech předčí klasické genetické programování. 4 Analytické programování Analytické programování (AP) bylo vyvinuto v roce 2001 prof. Ivanem Zelinkou. Jedná se o experimentální metodu, kterou lze chápat jako alternativní přístup vzhledem ke genetickému programování (GP) a gramatické evoluci (GE). K pochopení AP je nutné se seznámit s principem ošetření diskrétního parametru jedince (Discrete Set Handling – DSH), na němž je celé AP založeno. Jak již z názvu vyplývá, jedná se o případ, kdy jednotlivé parametry jedince mohou nabývat pouze konečného počtu diskrétních hodnot. Jedinec evolučního algoritmu, který analytickému programování pomáhá nalézt nejlepší řešení, obsahuje celočíselné indexy do množiny diskrétních prvků. Evolučního procesu se tedy účastní indexy, ale hodnocení kvality jedince původní diskrétní hodnoty, které se dosadí na příslušná místa v účelové funkci [13], [14], [15], [8]. Z pohledu principu evolučních algoritmů je tedy vhodnější konstatovat, že AP není samostatný evoluční algoritmus, ale spíše prostředek transformace či zobrazení z množiny základních symbolických objektů do množiny možných programů, které lze z těchto symbolických objektů zkonstruovat [13], [14], [15], [8]. Za symbolické objekty považujeme podobně jako v genetickém programování či gramatické evoluci, terminály, funkce, operátory apod. Všechny tyto objekty je nutné před použitím AP rozdělit do skupin resp. množin podle počtu svých argumentů. Například operátor „+“ vyžaduje dva argumenty, funkce „sin“ má jeden argument, terminál „x“ nepotřebuje žádný argument apod. Dále je nutné vytvořit množinu, ve které se nacházejí všechny objekty dílčích skupin. Pro označení jednotlivých množin objektů se v AP používá označení GFSxarg (general function set – obecná funkční množina), kde x v indexu xarg je číslo udávající počet argumentů u funkcí obsažených v této množině [13], [14], [15], [8]. Pro množinu, která obsahuje všechny objekty je použito označení GFSall. Toto rozdělení funkcí do množin má svůj hlavní význam při zásahu proti generování patologických programů, tj. těch, které principiálně nemohou fungovat. Pro řešení regrese, či symbolického integrování pomocí AP by definované množiny funkcí mohly vypadat například takto: GFS0arg = {x, K} GFS1arg = {cos, sin, exp, log} GFS2arg = {+, - , * , /} GFSall = GFS2arg  GFS1arg  GFS0arg = {+, - , * , /, cos, sin, exp, log , x, K } Konstanta K je speciální konstanta v AP. Na rozdíl od genetického programování či gramatické evoluce není zde třeba generovat různé číselné konstanty předem. Analytické programování sice potřebuje také číselné konstanty, ale ty se generují až v průběhu evoluce pomocí konstanty K, která se indexuje ještě před samotným ohodnocením účelové funkce jako K1, K2,… Kn. Tyto konstanty jsou poté numericky odhadnuty. Pro získání numerických hodnot konstant K používáme dva typy - APnf (nf – jako numerické či nelineární fitování (prokládání) pomocí balíčku 14

nelineárního fitování v softwaru Mathematica od Wolfram Research, ve kterém je aktuálně AP dostupné – na FAI UTB ve Zlíně). Další možností, jak můžeme ohodnotit konstanty K, je APmeta. Meta znamená metaevoluci. Pro ohodnocení konstant se používá další evoluční algoritmus. Struktura celého procesu je pak dána tímto zjednodušeným předpisem: EAmaster>syntéza programu>indexování K>spuštění EAslave>nastavení Kn, kde EA (podřízený - slave) „pracuje pod“ EA (nadřízený - master). Úplně první verze analytického programování je APbasic, která přistupuje k syntéze programů stejně jako kanonická GP, tzn. že společně s funkcemi a operátory byly vygenerovány náhodně i konstanty, které byly součástí syntézy analytických programů. Problém tohoto přístupu spočívá v tom, že velké množství vygenerovaných konstant přispívá ke zvýšení kardinality množiny všech možných kombinací a ke zpomalení nalezení optimálního řešení. Další možnost spočívá v procesu, kde ohodnocování konstant není potřeba, např. při hledání vhodné trajektorie robota apod. [13], [14], [15], [8]. 5 Závěr Možnosti aplikovatelnosti analytického programování jsou široké. Lze jej s úspěchem použít při řešení úloh z oblastí: aproximace funkcí [14], symbolického integrování [16], symbolického derivování [16], při objevování trigonometrických identit [17] a v mnoha dalších aplikacích. 6 Literatura 1. BACK T., FOGEL D. B., MICHALEWICZ Z., Handbook of evolutionary algorithms, Oxford University Press, 1997, ISBN 0750303921 2. DAVIDSON J.W., SAVIC D.A., WALTERS G.A., Symbolic and numerical regression: experiments and applications, Informatics and Computer Science – An international Journal, Vol.150, Elsevier, USA, 2003, pp. 95 – 117, ISSN:0020-0255 3. FERREIRA C., Gene Expression Programming: Mathematical Modeling by an Artificial Intelligence, Springer, 2006, ISBN: 3540327967 4. JOHNSON C. G., Artificial Immune System Programming for Symbolic Regression, Lecture notes in Computer Sciences series, Springer, Volume 2610/2003, 2003, ISSN 0302-9743 5. KOZA J. R., Genetic Programming, MIT Press, 1998, ISBN 0-262-11189-6 6. OLTEAN M., GROSAN C., A Comparison of Several Linear Genetic Programming Techniques, Complex Systems, 2003 7. O’NEILL M., RYAN C., Grammatical Evolution. Evolutionary Automatic Programming in an Arbitrary Language, Kluwer Academic Publishers, 2003, ISBN 1402074441 8. OPLATKOVÁ, Z. Metaevolution - Synthesis of Optimization Algorithms by means of Symbolic Regression and Evolutionary Algorithms. Saarbrücken: Lambert-Publishing, 2009. ISBN: 978-8383-1808-0. 9. O'SULLIVAN J., RYAN C., 2002, An Investigation into the Use of Different Search Strategies with Grammatical Evolution, Proceedings of the 5th European Conference on Genetic Programming, p.268 - 277, 2002, Springer-Verlag London, UK, ISBN:3-540-43378-3 10. PATERSON N., Genetic Programming with context sensitive grammars, doctoral thesis, University of St. Andrews, 2003 11. SALUSTOWICZ R. P., SCHMIDHUBER J., Probabilistic Incremental Program Evolution, Evolutionary Computation, vol. 5, nr. 2, 1997, pages 123 – 141, MIT Press, ISSN 1063-6560


15

12. STINSTRA E., RENNEN G., TEEUWEN G., Meta-modelling by symbolic regression and Pareto Simulated Annealing, Tilburg University, Netherlands, nr. 2006-15, ISSN 0924-7815 13. ZELINKA I., OPLATKOVA Z, NOLLE L., Boolean Symmetry Function Synthesis by Means of Arbitrary Evolutionary Algorithms-Comparative Study, International Journal of Simulation Systems, Science and Technology, Volume 6, Number 9, August 2005, pages 44 - 56, ISSN: 1473-8031, online http://ducati.doc.ntu.ac.uk/uksim/journal/Vol-6/No.9/cover.htm, ISSN: 1473-804x 14. ZELINKA, I., OPLATKOVÁ, Z., OŠMERA, P., ŠEDA, M., VČELAŘ, F. Evoluční výpočetní techniky - principy a aplikace. BEN - technická literatura, Praha, 2008, ISBN 80-7300-218-3. 15. Zelinka, I., Davendra, D., Šenkeřík, R., Jašek, R., Oplatková, Z.: Analytical Programming - a Novel Approach for Evolutionary Synthesis of Symbolic Structures. In Evolutionary Algorithms. Rijeka: InTech, 2011, s. 149-176. ISBN 978-953-307-171-8 16. HRUBOŠ P.: Symbolické integrování a derivování pomocí umělé inteligence, Diplomová práce, UTB Zlín, 2011, vedoucí: Oplatková Z. 17. URBÁNEK T.: Objevování trigonometrických identit pomocí umělé inteligence, Diplomová práce, UTB Zlín, 2011, vedoucí: Oplatková Z. Řešitel doc. RNDr. PaedDr. Eva Volná, Ph.D. Katedra informatiky a počítačů, Přírodovědecká fakulta Ostravská univerzita v Ostravě Dvořákova 7, 70103 Ostrava [email protected] 596 160 274 Konzultanti Ing. Zuzana Oplatková, Ph.D. Ústav informatiky a umělé inteligence Fakulta aplikované informatiky, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně Nad Stráněmi 4511, 760 05 Zlín [email protected] 576 035 190 Odborné zaměření konzultanta: softcomputing Ing. Roman Šenkeřík, Ph.D. Ústav informatiky a umělé inteligence Fakulta aplikované informatiky, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně Nad Stráněmi 4511, 760 05 Zlín [email protected] 576 035 189 Odborné zaměření konzultanta: softcomputing

16

Dobrovolnictví Helena Kolibová Abstrakt Navrhovaný kurz Dobrovolnictví odpovídá na současné potřeby řešení nových sociálních rizik ve společnosti s respektem k úrovni participace různých aktérů v realizaci sociálně politických opatření, neboť nejrůznější komunitní služby jsou v sociálním systému společnosti poskytovány jak profesionály, tak i dobrovolníky ve prospěch občanů, kteří se ocitli ve zřetele hodné situaci a potřebují nějaký typ pomoci. Studijní opora Dobrovolnictví je koncipována s akcentem na rostoucí význam komunitní spolupráce, jako jedné z významných strategií, propojující sektor podnikání, NNO a veřejné správy. Cílem balíčku bylo prohloubit sociální kontext společenského zájmu a aktivit s informací o historických kořenech dobrovolnictví, propojit teoretické zázemí tématu s reálným pojetím sociálně politických aktivit společnosti a vymezit prostor uplatnění a řízení dobrovolnictví. Klíčová slova dobrovolnictví, aktéři, placená a neplacená práce, prosociální chování, dobročinnost, filantropie, sociální událost, altruismus, role a formy dobrovolnictví, motivace, komunikace

1 Úvod Hlavním cílem Balíčku odborných kompetencí bylo zvýšit obecné povědomí o fenoménu dobrovolnictví, tříbit informace z různých zdrojů, formovat znalosti, dovednosti a způsoby práce s dobrovolníky a tak přispět k řešení dílčí problematiky veřejného sektoru. Studijní opora si nedělá ambice podat komplexní vysvětlení o dobrovolnictví jako takovém, protože jde dynamicky se rozvíjející fenomén, jež je založen na propojení obecně společenských priorit s úrovní a kvalitou osobních hodnot dobrovolníka. Odborným konzultantem byla doc. PaedDr. Tatiana Matulayová, Ph.D. zástupkyně vedoucí katedry pro studijní program Sociální práce a pracovnice katedry sociálních studií a speciální pedagogiky na přírodovědně humanitní a pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci. 2 Dobrovolnictví Elektronický kurz Dobrovolnictví je zaměřen na zvyšování vědomostí a odborných kompetencí cílové skupiny. Je realizován 30 hodinami (6 bloků po 5 hodinách) prezenční výuky a samostudiem distanční výuky, kde má studující k dispozici studijní materiály, příklady, testy a samostatná cvičení pro rozdělené do kapitol. Každá kapitola obsahuje teoretický výklad učiva, který je rozšířen o příklady a samostatná cvičení. Na konci každé kapitoly jsou umístěny kontrolní otázky a také je uveden seznam Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

17

literatury, podle které byla sepsána teoretická část a také literatura, která by mohla rozšířit znalosti v dané problematice v rámci distanční výuky. V jednotlivých kapitolách se čtenář seznámí s definovaným rámcem altruistického chování lidí a jeho místa v sociálně politických aktivitách společnosti, jakož i s východisky a pojetím sociálních strategií společnosti v diferenciaci aktérů, to je subjektů a objektů sociální politiky u konkrétních forem podpory občana. Text tak prakticky přispívá k vysvětlení prostoru pro uplatnění dobrovolnictví a inspirací pro možnosti jeho naplňování. Dílčí kapitoly představují základní užívané pojmosloví k širšímu i užšímu kontextu tématu, jež je popsáno s odkazem na teoretickou sféru či zpětnou vazbu praxe, přičemž zaznamenává odlišnosti i v národním či jazykovém kontextu pojmosloví. Jsou vysvětleny diference placené a neplacené práce, formy a projevy altruistického chování a jednotlivé dílčí ekvivalenty (dárcovství a firemní filantropie apod.). Ústřední část textu se zaměřuje na vysvětlení legislativních základů dobrovolnictví, znění klíčových dokumentů k etablování a rozvoji dobrovolnictví. Opora respektuje myšlenku, že současnost může být pochopena pouze ve spojitosti s minulostí. Proto je konkrétní pasáž věnována popisu dějin dobročinnosti, jež jsou datovány již od antiky, neboť právě v této době byla dobročinnost definována jako ctnost a získala své označení – filantropie. Geneze zachycuje také historií dobrovolnictví v české společnosti. Rozvoj dobrovolnictví je spojován s teorií naplňování obecných sociálně politických cílů. Text představuje typy a formy dobrovolnictví, práce dobrovolnických center a uvádí příklady dobrovolnických programů. Protože práce dobrovolníků vyžaduje profesionální přístup, text popisuje metodiku práce s dobrovolníky, zaměřuje se také na problém motivace dobrovolníků v teoretickém konceptu čtyř základních motivů (podle Batsona, Ahmada a Tsanga, 2002). Vzhledem ke zdůraznění klíčové osobnostní úrovně jednotlivce jsou představeny zásady komunikace při výkonu dobrovolnictví, protože výkon dobrovolnické činnosti je realizován v proměnném prostředí české společnosti, kde dobrovolnická činnost ještě stále není běžnou záležitostí jako v některých jiných zemích vyspělého světa. 3 Závěr Studijní opora „Dobrovolnictví“ a elektronický kurz v aplikaci Moodle slouží pro prezenční a distanční vzdělávání cílové skupiny. Studijní opora bude sloužit zájemcům o využití vazby dobrovolnictví v kontextu sociálně politických opatření společnosti a jejich aplikací v neziskovém sektoru. Hlavním záměrem předložené studijní opory Dobrovolnictví bylo představit sociální, metodická a společenská východiska rozvoje dobrovolnické činnosti a inspirovat erudici pro specifický kontext (řízení či výkon) altruistického jednání jednotlivců či organizací. Studijní opora chtěla především soustředit informace a upozornit, že zapojování všech aktérů dobrovolnictví ve formě neplacené a nekariérové činnosti, kterou lidé provádějí, je pomoci svým bližním, komunitě nebo společnosti a že je jedinou nadějí pro řešení krize hodnot ve společnosti a cestou ke zvyšování kvality života. Celý studijní text kromě teorie obsahuje příklady, náměty ke cvičení, kontrolní otázky a shrnutí základních poznatků z probírané látky. U každé kapitoly je uvedena další studijní literatura pro detailnější pochopení dané problematiky.

18

4 Literatura 1.

BERÁNEK, Josef, BERGEROVÁ, Marcela, ČERVENKOVÁ, Renáta. Obyčejní lidé dělají neobyčejné věci. Praha: Portál pro Hestia - Národní dobrovolnické centrum, 2005. 88 s. ISBN 80-7367-017-8.

2.

BREMNER, R. H. GIVING. Charity and Philanthropy in History. London: Transaction Publishers, 1993. ISBN 1-56000-137-2

3.

BREMNER, ROBERT H. From the depths: the discovery of poverty in the United States. 2nd. print. New York: New York University Press, 1964.

4.

BROZMANOVÁ, GREGOROVÁ, A. a kol. Dobrovolníctvo na Slovensku – výzkumné reflexie. Iuventa – slovenský inštitút mládeže, 2012 ISBN 978-80-8072119-0

5.

BRUMOVSKÁ, T., SEIDLOVÁ, G. Mentoring. Výchova k profesionálnímu dobrovolnictví. Praha, 2010. ISBN 978-80-7367-772-5.

6.

FRIČ, PAVOL, POSPÍŠILOVÁ, TEREZA a kol. Vzorce a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti na začátku 21. Století. Dostupné na http://www.dobrovolnik.cz/res/data/003/000565.pdf

7.

HRONCOVÁ, Jolana, HUDECOVÁ, Anna, MATULAYOVÁ, Tatiana. Sociálna pedagogika a sociálna práca. Vyd. 2. V Banskej Bystrici: Pedagogická fakulta UMB v Banskej Bystrici, 2001. 298 s. ISBN 80-8055-476-5.

8.

MATULAYOVÁ, Tatiana. Dobrovoľnícka práca seniorov v sociálnych službách z aspektu andragogiky. Dizertačná práca. Filozofická fakulta UK v Bratislave, november 2003.

9.

MESSINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Karmelitánské nakladatelství. null. Kostelní Vydří, 2001. ISBN 80-7192-859-3.

10.

NOVOTNÝ, Michal, Ivana STARÁ a kol. Dobrovolníci v nemocnicích. 2. vyd. Praha: Hestia, 2002. 49 s. ISBN 80-238-8697-5.

11.

SCHNEEWIND. J. B. Giving: Western Ideas of Philanthropy. Indiana University Press, 1996. ISBN: 0253330726

12.

Svoboda, F. Filantropie. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 116 s. Distanční studijní opora. ISBN 9788021044777.

13.

TOŠNER, J. Metodika integrace dobrovolnictví v zařízeních pro seniory: metodika zvyšování efektivnosti dobrovolnictví jako nástroj zlepšení kvality péče a důstojnosti života seniorů: pracovní sešity aktivit dobrovolníků s klienty ve spolupráci s odborným personálem. Praha. Hestia 2005

14.

TOŠNER, Jiří, SOZANSKÁ, Olga. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. 2. vyd. Praha: Portál, 2006. 152 s. ISBN 80-7367-178-6.

15.

TOŠNER, Jiří. Obecné otázky neziskového sektoru: sborník vybraných materiálů specializačního kurzu "Řízení neziskových organizací" Agnes (Agentura neziskového sektoru). 1999.

16.

TOŠNER, Jiří. SOZANSKÁ, Olga. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Praha, Portál 200680-7367-178-6Z

17.

ZEMANOVÁ, B. KOŘÍNKOVÁ, I. TOŠNER, J. Praktický průvodce programem: dobrovolníci v nemocnicích: aktualizace 2005. Praha, Hestia 2005


19

doc. PhDr. Helena Kolibová, CSc. Ústav veřejné správy a regionální politiky, Fakulta veřejných politik v Opavě, Slezská univerzita v Opavě Hradecká 17, 746 01 Opava [email protected] 553 684 561

20

Historie čísel a výpočetních pomůcek Zuzana Václavíková, Jan Šustek Abstrakt Balíček odborných kompetencí Historie čísel a výpočetních pomůcek mapuje výpočetní dovednosti civilizace od vzniku samotného pojmu čísla a číselného povědomí, přes primitivní početní pomůcky, relativně vyspělé aritmetické dovednosti ve starém Egyptě až po sériově vyráběné mechanické, elektromechanické, či později elektronické stroje, které dokázaly výpočetní práce značně ulehčit. V závěru je pak stručný popis vzniku prvních počítačů. Klíčová slova matematika, číslo, výpočetní pomůcky, číselný systém, aritmetické operace

1 Úvod Matematika v abstraktní podobě, jak ji známe dnes, je výsledkem dlouhého vývoje, jehož hnacím motorem byly zpočátku potřeby každodenního života, později potřeby jiných odvětví – obchodu, stavebnictví, astronomie, a mnoha dalších. Dnes, v době počítačů a moderních způsobů komunikace, si lze jen stěží představit, jak náročné byly matematické výpočty kdysi. A právě v historii lze hledat užitečnou inspiraci, nejen pro pochopení algoritmů, které běžně používáme, ale mnohdy i k usnadnění práce nebo objevování algoritmů nových. V posledních letech se na katedře matematiky Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity v Ostravě vytvořil tým pracovníků, zabývajících se touto problematikou (výstava Historie počítacích strojů aneb od prstů k počítači (2010), přednášky pro studenty středních škol – Historie čísel a výpočetních pomůcek (2009) a Okénko do historie a šifrování (2010), expozice v rámci akce Chemie na hradě 2009, Chemie na hradě 2010) a všechny akce se setkaly s velkým ohlasem (denní tisk: Mladá fronta DNES, 26. 10. 2010, Moravskoslezský deník, 18. 10. 2010, internetové servery: TN.cz, iDNES, novinky.cz, LTV Plus). I z těchto důvodů nám přišlo zajímavé a účelné zapojit se do řešení projektu a využít možnosti konzultací s odborníkem k vytvoření uceleného materiálu a kurzu z této oblasti. Řešitelem balíčku byla RNDr. Zuzana Václavíková, Ph.D., která působí jako odborný asistent na katedře matematiky Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity v Ostravě. Zabývá se teorií čísel, didaktikou matematiky a od roku 2009 také historií matematiky. Spoluautorem distanční opory je RNDr. Jan Šustek, Ph.D., který rovněž pracuje jako odborný asistent katedry matematiky Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity v Ostravě. Zabývá se teorií čísel, počítačovou algebrou a historií matematiky. Konzultantem balíčku byl prof. RNDr. Štefan Porubský, DrSc., zaměstnanec Oddělení teoretické informatiky, Ústavu informatiky AV ČR, v.v.i. v Praze. Pracovním zaměřením


21

prof. Porubského je teorie čísel, kombinatorika a komutativní algebra a jejich aplikace. Kromě toho se věnuje problémům výpočetní teorie čísel, kryptografii a historii matematiky. V těchto oblastech publikoval 70 prací, převážně v zahraničních časopisech. Je spoluautorem jedné monografie z teorie rovnoměrného rozdělení o rozsahu 574 stran, která vyšla v nakladatelství Peter Lang (Frankfurt nad Mohanem), dvou knižních publikací, které vyšly v nakladatelství Grada. Jedna z nich je o obsluze a programovém vybavení počítače Commodore 64, druhou je první knižní publikace o šifrování, která vyšla v Československu. Dále napsal asi 30 odborně-popularizačních prací, které vyšly v denním tisku, nebo časopisech. Kromě toho se věnuje programování v programu počítačové algebry MATHEMATICA. V této oblasti je autorem portálu "Interactive information portal for algorithmic mathematics" (http://www.cs.cas.cz/portal/) a autorem několika demonstračních programů umístněných na stránkách firmy Wolfram, která vyvinula balík MATHEMATICA (http://demonstrations.wolfram.com/). Při řešení balíčku odborných kompetencí Historie čísel a výpočetních pomůcek jsme postupovali tak, že v souladu s přihláškou jsme definovali cíle a rozdělili obsah do několika tematických celků, které jsme v období od ledna 2012 do června 2012 konzultovali s prof. RNDr. Štefanem Porubským, DrSc. Na základě společných setkání začala vznikat výuková opora – studijní materiál pro distanční kurz se stejným názvem. Odborný text je členěn do celkem 12 kapitol. Je doplněn mnoha zajímavostmi z historie, které, jak doufáme, samotný obsah oživí, a budou účastníky kurzu motivovat a inspirovat. Každá kapitola je ukončena kontrolními úkoly, aby si čtenář mohl ověřit, do jaké míry obsah kapitoly zvládl nastudovat. Na tvorbě studijního materiálu se podílel rovněž konzultant, prof. RNDr. Štefan Porubský, DrSc. 2 Historie čísel Problematika balíčku zahrnuje vývoj čísel a elementární aritmetiky od prvopočátku až po současnost. Na začátku je letmý popis způsobů, jakými lze získávat informace o tom, jak lidé kdysi počítali, jak chápali, určovali a srovnávali „množství“, eventuálně jaké pomůcky používali a jak se s nimi pracovalo. Zajímavé na primitivních početních pomůckách je především to, že umožňovaly pracovat s většími počty bez nutnosti číselné soustavy, nebo znaků, či názvů vyšších číslovek. Mezi takové pomůcky patřily rabuše, rováše, vrubovky, jiným typem pak byly kipy, na nichž se počty zaznamenávaly pomocí uzlů, viz Obrázek 1.

Obrázek 1 Ukázka kipů a rabuší

Později začali lidé k výpočtu využívat prsty, dokladem čehož mohou být vzniklé číselné soustavy se základem pět, deset, dvanáct (články prstů jedné ruky bez palce), a další. Po rozšíření zápisu čísel a počítání pomocí arabských číslic bylo počítání na prstech vytlačeno do pozadí. Mnohé jednoduché algoritmy však mohou i dnes sloužit jako velmi dobrá pomůcka pro rychlé výpočty. Nezastupitelné místo v historii má také Egyptská matematika, viz [1], která spolu se znalostmi Babyloňanů a Indů přispěla k vývoji samotné matematiky. Díky dochovaným fragmentům z jednotlivých papyrů dokážeme dnes 22

odhadovat způsob, jakým Egypťané prováděli aritmetické operace. Ačkoliv způsob Egyptského zápisu čísel byl nepoziční, objevují se zde zmínky o používání speciálního symbolu pro nulu. Mezi velmi zajímavé algoritmy patří Egyptské násobení, dělení a počítání se zlomky. 2 Výpočetní pomůcky Nosná část balíčku popisuje výpočetní pomůcky od počítadla (abaku) až po vznik prvních počítačů. Vznik počítadla, jako výpočetní pomůcky souvisel, kromě abstrakce v počítání, také s uvědomením si numerického základu, což posléze vedlo k myšlence umísťovat kameny do jednotlivých sloupců, označujících jisté množství – numerický základ. Později volné kamínky nahradili korálky, navlečené na tyčích. S přijetím desítkové poziční soustavy a arabských číslic v Evropě začalo používání abaků upadat a ustoupilo nové metodě – počítání „na cifry“. Své místo mají v historii i pomůcky určené především pro usnadnění násobení a dělení, jakožto operací obtížnějších. Mezi ně patřily Napierovy kosti, později, po objevení logaritmů, především logaritmická pravítka. První pokusy o mechanické stroje, které by aritmetické operace prováděly samy, se objevují až na začátku 17. století. Jednalo se o tzv. mechanické kalkulačky, které se začátkem 19. století začaly vyrábět sériově, viz Obrázek 2.

Obrázek 2 Mechanický stroj firmy Melitta

Původně mechanický pohon klikou na těchto kalkulačkách byl později nahrazen elektromotorem a stroje jsou označovány jako elektromechanické. Stroje byly zpravidla vybaveny mechanizmem pro výpočet základních aritmetických operací – součet, rozdíl, součin a podíl, speciální algoritmy umožňovaly ale i výpočet druhé a třetí odmocniny, či jiných výpočtů, viz [2]. Na trhu se udržely prakticky až do nástupu elektroniky. Nezastupitelné místo ve vývoji počítání měly také matematické tabulky, díky nimž vznikl první nápad pro vytvoření počítacího stroje, prakticky sto let předtím, než byly první počítače vyrobeny (1821). Souhra několika zdánlivě nezávislých objevů – děrnoštítkový stroj, Booleovská algebra a další, umožnily vznik prvních počítačů, založených na relé. Relé později nahradily elektronky, tranzistory a nakonec integrované obvody, čímž se dostáváme k současnosti. 3 Závěr Ačkoliv balíček odborných kompetencí Historie čísel a výpočetních pomůcek pokrývá zdánlivě samostatnou oblast „historie matematiky“, její provázanost s dalšími předměty, například matematikou, či informatikou, je nesporná. Mnohé znalosti je možné prakticky


23

využít ve výuce jiných předmětů, ať už pro oživení, nebo pro lepší pochopení souvislostí s ohledem na historické zákulisí. Důvodem pro řešení balíčku kompetencí Historie čísel a výpočetních pomůcek byla především možnost navázat spolupráci s odborníkem v této oblasti a získat tak nové znalosti i zkušenosti z oboru, druhotně pak byl zájem poháněný faktem, že řešitelka je vlastníkem ucelené sbírky výpočetních pomůcek (přes 100 exponátů), které jak doufáme, podtrhnou zajímavost tématu, protože součástí kurzu bude možnost si algoritmy i výpočty na historických strojích samostatně vyzkoušet. Doufáme také, že získané znalosti bude možné uplatnit ve výuce v akreditovaných studijních programech na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity v Ostravě, protože v současné době není nabízen studentům matematiky a informatiky žádný předmět s podobnou tematikou. 4 Literatura 1. BEČVÁŘ, Jindřich., BEČVÁŘOVÁ, Martina., VYMAZALOVÁ, Hana. Matematika ve starověku, Egypt a Mezopotámie. Dějiny matematiky, svazek 23. Prometheus, 2003. 2. TOMŠŮ, Svatomír. Počítací stroj a jeho dokonalé využití v praxi. SNTL, Praha, 1957. RNDr. Zuzana Václavíková, Ph.D. Katedra matematiky, Přírodovědecká fakulta Ostravská univerzita v Ostravě 30. dubna 22, Ostrava 701 30 [email protected] tel. 597 09 2143 RNDr. Jan Šustek, Ph.D. Katedra matematiky, Přírodovědecká fakulta Ostravská univerzita v Ostravě 30. dubna 22, Ostrava 701 30 [email protected] tel. 597 09 2136

24

Chemické rovnováhy kolem nás Roman Maršálek Abstrakt Pojem rovnováha nás doprovází v průběhu celého života a lze na ni pohlížet v mnoha směrech. V raných dětských letech v nás vzbuzuje obavu a respekt, když se odhodláme učinit první krok, či později usednout na naše první kolo. Zcela jistě Vás napadá mnoho dalších příkladů a situací ze života, praxe a reality. A to je zcela v pořádku, protože i tyto představy lze uplatnit při čtení studijní opory a dovolí Vám snáze porozumět problematice rovnováhy, která ve světle následujícího textu nese přívlastek chemická. Klíčová slova kinetika, termodynamika, chemická rovnováha, Gibbsova energie, rovnovážná konstanta

1 Úvod Cílem tohoto balíčku a také cílem studijní opory a následného e-learningového kurzu je přiblížit posluchačům chemickou rovnováhu na příkladech z průmyslového, ale také běžného života. To neznamená, že tyto příklady jsou vytrženy z kontextu, naopak, předchází jim podrobný rozklad chemické rovnováhy z pohledu kinetického i termodynamického. Text studijní opory je obohacen o celou řadu modelových příkladů, úkolů a cvičení, na kterých si mohou studující ověřit, jak danému tématu porozuměli. Věříme, že realizovaný balíček rozšíří odborné kompetence jak studentů chemie, tak zájemců z řad akademických pracovníků. Ostatně také zvolené téma „Chemické rovnováhy kolem nás“ upozorňuje na přesah řešené problematiky přes dveře laboratoře. Významnou pomocí při tvorbě tohoto Baličku byly konzultace s prof. Ing. Jurajem Leškem, CSc., profesorem na VŠB-TUO. Za jeho cenné a inspirující postřehy mu touto cestou ještě jednou děkuji. 2 Rovnováha kolem nás… Obecně by pojem rovnováha měl vyjadřovat jakousi „vyváženost sil“. Což je vlastně podstata mechanické rovnováhy. Kniha ležící na stole zůstává v klidu, protože silové působení zemské gravitace působící na váhu knihy je přesně v rovnováze s odpudivými silami mezi atomy, což brání dvěma objektům (v našem případě stolu a knize), aby současně sdílely tentýž prostor. Jestliže knihu zvedneme nad stůl, ve skutečnosti vlastně působíme na knihu silou směrem vzhůru. Pokud budeme chtít knihu udržet nad stolem v klidovém stavu, je potřeba vyvinout sílu směrem vzhůru (jakousi „protisílu“), která bude přesně odpovídat (tzn., bude v rovnováze) váze knihy – tímto způsobem můžeme obnovit její mechanickou rovnováhu.


25

Dalším druhem rovnováhy, se kterým máme všichni zkušenost, je tepelná (teplotní) rovnováha. Pokud je systém v tepelné rovnováze, tak ve všech jeho částech jsou teploty vyrovnány. Pokud uvedeme do kontaktu dva objekty, teplo se bude přenášet z teplejšího tělesa na chladnější, dokud se jejich teploty nevyrovnají. Zkuste si vzít do ruky kovový předmět o pokojové teplotě. Budete ho vnímat jako studený, protože termoreceptory ve vaši kůži budou zaznamenávat, „vysávání“ tepla z Vašich rukou (cca 36 °C) kovovým materiálem (cca 25 °C). Avšak čím více se teplota ohřívaného kovu přiblíží teplotě vašich rukou, tento pocit chladu pozvolna zmizí. Čas potřebný k dosažení tepelné rovnováhy se odvíjí od toho, jak snadno je teplo mezi objekty vedeno. Například dřevěné objekty budete vnímat jako teplejší, než kovové i přesto, že oba mají pokojovou teplotu, protože dřevo je v porovnání s kovem horší tepelný vodič a proto „vysává“ teplo z Vašich rukou pomaleji. Tepelná rovnováha je stav, kterému se chceme v životě často vyhnout. Je to důvod, proč izolujeme budovy, v létě se potíme a v zimě nosíme „teplá“ oblečení. Pokud jsme tepelnou rovnováhu označili za stav, kterému se chceme často vyhnout, tak pro chemickou rovnováhu to platí jakbysmet. Takovou obecnou myšlenkou chemické rovnováhy je, že při ní nedochází ke změnám složení vlivem chemických reakcí. Nicméně nesčetné chemické reakce v živých organismech neustále směřují do stavu rovnováhy. Avšak brání jim v tom neustálý přísun reaktantů a odstraňováním produktů. Takže než bychom se chtěli dostat do rovnováhy, raději se snažíme udržovat sami sebe v „ustáleném stavu“, který fyziologové nazývají „homeostáza“ – což znamená samočinné udržování stabilního vnitřního prostředí. 3 Kinetický pohled Pro chemickou rovnováhu platí následující předpoklady a fakta, které bychom měli mít v povědomí: 

Základním předpokladem chemické rovnováhy je reversibilita reakce, přičemž přímá a zpětná reakce běží stejnou rychlostí (tudíž výsledná rychlost reakce je nulová) a koncentrace reaktantů a produktů se s časem nemění (tzn., že se nemění složení systému).



Pokud se v rovnováze přemění určitá koncentrace produktů zpět na reaktanty, odpovídající část reaktantů zreaguje na produkty. Chemická rovnováha má tedy dynamický charakter.



V rovnovážném stavu se rychlosti přímé a zpětné reakce rovnají, to ale neplatí o koncentracích reaktantů a produktů. Jejich množství jsou v rovnováze konstantní (nemění se), ale nemusí být srovnatelné.



Pokud v uzavřené nádobě za konstantních podmínek nastane chemická rovnováha, koncentrace jednotlivých složek ve směsi se ustálí. Reakční směs nacházející se v rovnovážném stavu se nazývá rovnovážná směs. Koncentrace jednotlivých složek směsi v rovnovážném stavu se nazývají rovnovážné koncentrace. Tyto rovnovážné koncentrace jsou obvykle značeny prostřednictvím hranatých závorek [ ].

Rovnováha může být ustanovena pouze tehdy, je-li reakční nádoba uzavřená a reaktanty ani produkty z ní neunikají. Jestliže jsou v podmínkách otevřeného systému produkty reakce průběžně odstraňovány, nedospěje reakce do rovnovážného stavu a bude stále probíhat pouze jedním směrem. Proto se mnohé chemické reakce provádějí v podmínkách otevřeného systému, zejména je-li rovnováha posunuta výrazně na stranu výchozích látek a v uzavřeném systému by požadovaného produktu za daných podmínek vznikalo jen málo. 26

Uhlí se spaluje na otevřeném ohništi, cement se vyrábí v otevřené peci, při výrobě odsolené vody se mořská voda odpařuje v otevřené nádrži, vysoká pec pracuje za stálého průtoku vzduchu a syntéza amoniaku se uskutečňuje v cyklickém procesu za stálého odstraňování amoniaku. 4 Termodynamický pohled Chemická termodynamika nalezla funkci, která je klíčová pro popis chemické rovnováhy, touto funkcí je Gibbsova energie. Samovolný proces probíhající za konstantní teploty a tlaku je vždy spojen s jejím poklesem a ustavení rovnováhy je charakterizováno její minimální hodnotou za daných podmínek. Pro izolovaný systém je kritériem samovolnosti také entropie, která však v rovnováze dosahuje maxima. V případě chemických reakcí a fázových přeměn je situace složitější, neboť tyto děje lze působením teploty a tlaku podstatně ovlivnit. Jejich průběh je nutno sledovat při definovaných podmínkách. Pokud probíhají izotermicky a izobaricky, je kritériem rovnováhy minimum Gibbsovy energie. Gibbsova energie

nám podává informaci o tom, jak se změní Gibbsova energie

soustavy při změně složení reakční směsi

.

Víme, že pokud je , tak je spontánní přímá reakce a systém má tendenci tvořit více produktů. Naopak při , je spontánní zpětná reakce a produkty mají tendenci se rozpadat na reaktanty. Závislost na koncentraci jednotlivých složek popisuje následující rovnice: [1]

Obrázek 1 Minimum křivky, kde odpovídá rovnovážnému stavu. Vlevo od minima je a přímá reakce je spontánní. Vpravo od minima a spontánní charakter má zpětná reakce.


27

Pokud je však , reakce v podstatě neprobíhá a systém je v rovnováze. V tomto případě zlomek s aktivitami odpovídá rovnovážné konstantě a lze psát následující vztah známý jako van’t Hoffova reakční izoterma: [2] Můžeme tedy ze znalosti standardní reakční Gibbsovy energie vypočítat rovnovážnou konstantu a pomocí ní pak určit rovnovážné koncentrace produktů. A právě to byl jeden ze základních problémů, jejichž vyřešení si chemická termodynamika kladla za cíl. 5 Chemická rovnováha v praxi Mezi zajímavé a krásné příklady ze života, se kterými studijní opora posluchače seznamuje, patří například: 

Syntéza amoniaku Haberovým způsobem



Výroba kyseliny sírové (kontaktním způsobem)



Možnost výroby kyseliny dusičné (Birkeland-Eydeovým procesem)



Termodynamická stabilita Českého krasu



Ellinghamovy diagramy, aneb výroba kovů redukčními procesy



Acidobazické rovnováhy v lidském organismu



Transport kyslíku v krevním oběhu



Metabolismus lidského těla

A mnohé další… 6 Místo závěru PROŽIJTE SVŮJ ŽIVOT V ROVNOVÁZE! 7 Literatura 1. LEŠKO J., TRŽIL J., ŠTARHA R.: Anorganická chemie. 2. vyd. Ostrava: VŠB Technická univerzita Ostrava, 2011, 254 s. ISBN 978-80-248-2398-0. 2. ATKINS P., DE PAULA J.: Physical chemistry for the life sciences. 2nd ed. New York: Oxford University Press, c2011, xxvi, 590 p. ISBN 01-995-6428-0. 3. BAHL A., BAHL B.S., TULI G.D.: Essentials of physical chemistry: a textbook for B.Sc. classes as per UGC model syllabus. Rev. multicolour ed. New Delhi: S. Chand, 2009. ISBN 81-219-2978-4. 4. MALIJEVSKÁ I., MALIJEVSKÝ A., NOVÁK J.: Záhady, klíče, zajímavosti očima fyzikální chemie. Vyd. 1. Praha: VŠCHT, 2004, 263 s. ISBN 80-708-0535-8. 5. DINGRANDO L.: Chemistry: matter and change [online]. New York, N.Y: Glencoe/McGraw-Hill, 2002 [cit. 2012-10-21]. ISBN 9780028283784. 6. MCMURRY J. E., FAY R. C.: Chemistry. 6th ed. Boston: Prentice Hall, c2012, xviii, 954, [94] p. ISBN 978-032-1704-955.

28

7. MELICHERČÍKOVÁ D., MELICHERČÍK M.: L’udský organizmus a PH roztokov. Chem. Listy. 2003, 97, s. 125-130. 8. MOORE W. J.: Fyzikální chemie, SNTL, Praha 1979. doc. Mgr. Roman Maršálek, Ph.D. Katedra chemie, Přírodovědecká fakulta Ostravská univerzita v Ostravě 30. dubna 22, Ostrava, 701 03 [email protected] +420 597 092 192


29

ICT a výzkum Magdalena Chmelařová Abstrakt Text „ICT a výzkum“ a s ním související e-learningový kurz v prostředí aplikace Moodle slouží ke zkvalitnění výuky v prezenční a kombinované formě studia a také ke zkvalitnění výstupů vědeckovýzkumné a publikační činnosti akademických pracovníků, kteří využívají kvantitativních metod v oblasti svých výzkumných aktivit. Moderní informační technologie lze využívat nejenom pro sběr dat, ale také pro jejich následnou analýzu ve statistických aplikacích. K těmto účelům lze využívat aplikace na portálu Google, dále libovolný tabulkový procesor z dostupných kancelářských aplikací nebo profesní software IBM SPSS Statistic. Klíčová slova statistika, typy dat, aplikace Google, aplikace Excel, testy hypotéz, aplikace SPSS

1 Úvod Hlavním cílem tohoto Balíčku odborných kompetencí bylo získat základní znalosti a dovednosti v oblasti kvantitativního výzkumu. Z metodologického hlediska je základem pro kvantitativní výzkum metodologie přírodních věd. Odborným konzultantem byl doc. PhDr. Tomáš Katrňák, Ph.D., akademický pracovník na Masarykově univerzitě v Brně, Fakulta sociálních studií. Konzultace probíhaly v prostorách univerzity v Brně v počítačové učebně podle předem domluveného scénáře. Tři konzultace byly prezenční a další výuka probíhala distančně v prostředí eLearningu. Témata první konzultace 1. Sociologické výzkumy. 2. Přehled aplikací pro výzkum. 3. Příprava datových souborů. Témata druhé konzultace 1. Kvalitativní a kvantitativní výzkum. 2. Testy. Korelační a regresní analýza. 3. Práce v konkrétní aplikace SPSS. Témata třetí konzultace 1. Moderní ICT a výzkumy, práce s veřejnými datovými zdroji. 2. Sociologická sonda od dotazníkového šetření až po analýzy. 3. Práce s datovými soubory.


31

2 Elektronický kurz ICT a výzkum Studijní kurz a text studijní opory je určen zájemcům o problematiku využívání aplikací ke statistickému zpracování dat. Nabízí možnost pochopení využití jednotlivých aplikací od vytváření elektronického dotazníkového šetření až po analýzu dat ve statistických aplikacích. U frekventantů kurzu se předpokládají základní znalosti práce s počítačem a odborná znalost publikovaná v knize „Jak se vyrábí sociologická znalost“ od Miroslava Dismana. Výukový text distanční opory v úvodu obsahuje základní informace o statistice, následují informace o aplikacích Dokumenty Google, kde lze pomocí formuláře snadno shromažďovat data pro statistické zpracování, analýza dat v tabulkovém procesoru a stručné seznámení s programem SPSS. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány přípravě datového souboru, práci se soubory, logice kvantitativního výzkumu, testování statistických hypotéz a grafickému zobrazování. Celý výklad je veden formou tvorby zadaných úloh a příkladů, na kterých je vysvětlena příslušná problematika. Elektronický kurz je zaměřen na zvyšování odborných kompetencí cílové skupiny. Je rozdělen na prezenční výuky, která má tři stěžejní tutoriály (úvodní, konzultační a závěrečný) a na distanční výuku, kde studující má k dispozici studijní materiály, příklady, testy a samostatná cvičení pro rozdělené do čtyř kapitol. Každá kapitola obsahuje cíle, klíčová slova, teoretický výklad učiva, který je rozšířen o příklady a samostatná cvičení. Na konci každé kapitoly jsou kontrolní otázky, myšlenková mapa pro zopakování důležitých pojmů a také je uveden seznam literatury, podle které byla sepsána teoretická část výuky. Literatura je rozšířena o výukové informační zdroje na internetu, které rozšíří znalosti v dané problematice v rámci distanční výuky. V první kapitole se čtenář seznámí se základy statistiky a typy dat. Po nastudování kapitoly získá znalosti a dovednosti ze základu statistiky a naučí se analyzovat data z tabulek publikovanými na webovém portálu Českého statistického úřadu. V druhé kapitole frekventant kurzu získá praktické dovednosti a naučí se pracovat v aplikacích dostupných na portálu Google. Stěžejní aplikace „Formulář“ umožňuje vytvořit otázky pro elektronické zpracování dat, obsahuje otevřené a uzavřené otázky, importy a exporty datových struktur, elektronické zpracování a vyhodnocení dotazníkového šetření. V rámci aplikace je možné datové struktury exportovat do přehledné tabulky v Excelu a v této aplikaci pak zajistit analýzy prvního a druhého třídění. Ve studijním materiálu jsou vysvětleny základní statistické funkce a také je zpracována kapitola, která se věnuje instalací a práci v aplikaci „Doplňku – Analýza dat“. Žádný výzkum se neobejde bez statistického zpracování dat. Je jedno, zda se jedná o ekonomické obory, lékařské obory nebo o sociologické šetření. Proto třetí kapitola se zaměřuje na vysvětlení základních pojmů z popisné statistiky v aplikaci Microsoft Excel. Pro lepší práci se statistickými funkcemi v aplikaci doporučuji aktivovat doplněk „Analýza dat“, který je pak k dispozici v nabídce „Data“. Studující se naučí pracovat v této aplikaci, získá odborné znalosti v praktickém využití nabízených statistických funkcí a v analýze dat. Naučí se využívat pro analytické zpracování dat třídění prvního a druhého stupně a grafické výstupy. Statistické funkce implementované v Excelu lze rozdělit do několika kategorií: 1. Funkce počítající popisnou statistiku – průměr, směrodatnou odchylku, rozptyl, špičatost atd. 2. Funkce pro jednotlivé statistické testy – t-testy, chí-kvadrát test. 32

3. Funkce počítající kvantily různých statistických rozdělení - např. normálního, t-rozdělení, F-rozdělení, chí-kvadrát apod. 4. Funkce pro regresní a korelační analýzu. Obecně lze napsat, že při zkoumání používáme dva základní druhy statistiky, popisnou a interferenční. 1. Popisná statistika zjišťuje a sumarizuje informace, zpracovává je ve formě grafů a tabulek a vypočítává jejich číselné charakteristiky jako průměr, rozptyl percentily, rozpětí apod. 2. Interferenční statistika činí závěry na základě dat získaných z šetření provedených pro vybraný soubor respondentů. Analyzujeme tyto závěry a predikuje z nich závěr pro celý soubor (volební průzkum, průzkum trhu apod.) Poslední kapitola se věnuje profesní aplikaci IBM SPSS. Studující se naučí pracovat s daty, využívat statistické procedury a analyzovat výstupy. Systém obsahuje různé datové soubory a moduly, které efektivně analyzuji výsledky dotazníkových šetření a umožní výstupy kvantitativního výzkumu zpracovat v přehledných tabulkách a grafech. Vstup dat je umožněn těmito způsoby: 1. 2. 3. 4.

Vkládáním dat prostřednictvím tabulkového editoru. Otevřením datového souboru ve formátu SPSS. Importem datového souboru z jiných formátů (Excel, dBase). Výběrem dat prostřednictvím rozhraní ODBC (Open DataBase Connectivity), které se využívá pro přístup k datovým souborům databázových systémů.

Statistické procedury jsou ovládány dialogovými panely, pomocí nichž můžeme kromě proměnných zpravidla nastavit také požadované výpočty (tlačítko „Analysis“), grafy (tlačítko „Graphs“) a doplňující volby (tlačítko „Options“). Výstupy jsou zobrazeny v okně „Output“ a jsou organizované jako objektově orientované dokumenty, které obsahují text a dva typy speciálních objektů: tabulky a grafy. Zajímavým objektem je tady tabulka, lze u ní definovat její vzhled a barvu, měnit její vlastnosti. V rámci režimu „Pivot Tables“ můžeme u tabulky zaměňovat řádky a sloupce. Grafy lze tady upravovat obdobně jako v tabulkových procesorech. Každá statistická analýza vyžaduje vstupní data, tzv. datový soubor, obsahující hodnoty „Values“ proměnných „Variables“, které obsahují číselné, slovní či jiné označení napozorovaných vlastnosti objektů. Pro analýzu dat využijeme procedury pro první a druhé třídění. Prvním krokem, který musíme udělat před jakoukoliv analýzou dat je tzv. čistění dat. Je to kontrola dat ve dvou krocích: kontrola chybných dat a nalezení chyby a její oprava. Jednorozměrná analýza je třídění podle jedné proměnné (třídění prvního stupně). Třídění prvního stupně nominálních proměnných a proměnných ordinálních a intervalových s malým počtem variant se v aplikaci provádí pomocí procedury Analyze/Descriptive Statistics/Frequencies. Pro analýzu druhého typu třídění hledáme vzájemné souvislosti proměnných. Porovnáváme distribuci dat závislé proměnné na základě kategorií nezávislých proměnných. Klasickými nezávislými proměnný jsou proměnné typu: pohlaví, věk, vzdělání, region, příjem, počet obyvatel). V aplikaci SPSS získáme výstupy pomocí procedur: General Tables, Tables of Frequencis, Crosstabs. Toto třídění by mělo korespondovat s našimi hypotézami a mělo by nám umožnit prezentovat zajímavosti z našeho šetření.


33

3 Závěr Studijní opora „ICT a výzkum“ a elektronický kurz v aplikaci Moodle slouží pro prezenční a distanční vzdělávání cílové skupiny. Studijní opora bude sloužit zájemcům o využití aplikací pro sběr dat a pak pro jejich zpracování pomocí aplikací pro statistické zpracování. Naučí se využívat OpenSource aplikace pro sběr dat publikovaných na portálu Google. Pro statistické analýzy využijí jednak komerční aplikaci Excel a také aplikaci SPSS. Statistické funkce v Excelu tvoří významnou součást této aplikace, kde základní funkce lze nalézt přímo v seznamu statistických funkcí, standardně je však dodáván i dodatek Excelu – Analýza dat, která soubor standardních funkcí významně rozšiřuje. Pro oblast ekonomických nebo sociálních věd je také vhodný program SPSS (Statistical Package for Social Sciences) dodávaný firmou IBM. Celý studijní text kromě teorie obsahuje příklady, samostatná cvičení, kontrolní otázky a shrnutí základních poznatků z probírané látky. U každé kapitoly je uvedena další studijní literatura pro detailnější pochopení dané problematiky. 4 Literatura 1. Babbie, E. The Practice o Social Research. Belmont: Wadsworth Publishing Company, 2001 2. HENDL, J. Přehled statistických metod. Portál, s.r.o., Praha 2006, 2009 3. HINDLS, R., HRONOVÁ, S., SEGER, J. Statistika pro ekonomy. 6. vyd. Praha: Professional Publishing, 2006. 415 s. ISBN 80-86419-99-1 4. DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum, 1993 5. JEŘÁBEK, H. Úvod do sociologického výzkumu. Praha: Karolinum, 1993 Ing. Magdalena Chmelařová, Ph.D. Ústav veřejné správy a regionální politiky Fakulta veřejných politik v Opavě, Slezská univerzita v Opavě Olbrichova 625/25, 746 01 Opava [email protected] +420 553 684 833

34

Kvalita života u nemocných s kardiovaskulárním onemocněním Jana Haluzíková Abstrakt Příspěvek se zabývá „Kvalitou života u nemocných s kardiovaskulárním zaměřením.“ Autorka se zaměřuje na specifickou skupinu nemocných s kardiovaskulárním onemocněním a to na nemocné, kteří mají implantovaný kardioverter-defibrilátor a kardiostimulátor. Cílem práce bylo zjistit kvalitu života u nemocných po implantaci TKS a ICD, zda implantace TKS a ICD ovlivnila každodenní aktivity u respondentů. Klíčová slova kvalita života, kardiovaskulární onemocnění, kardioverter-defibrilátor, kardiostimulátor

1 Úvod Kvalita života je psychologickým pojmem, do kterého zahrnujeme okruh schopností, příznaků a psychosociálních charakteristik popisujících možnost jedince pociťovat uspokojení z rozmanitosti životních rolí. Dalo by se říci, že jde o dobrý životní pocit. Nízká kvalita života nemusí být podmíněna jen závažností onemocnění, ale i prožitkem pocitu zdravotního stavu a psychosociálním profilem nemocného. Koncepce kvality života se stala v posledních letech v některých somatických oborech a v psychosomatice populární. Tato problematika se týká nejvíce klinické onkologie, kardiologie a jiných oborů. Tato koncepce vychází ze skutečnosti, že somatické onemocnění (např. srdeční nedostatečnost) není jediným zdrojem pacientových nepříjemností. Nepříjemnost způsobí i prováděné léčebné zákroky a jeho následky. Při hodnocení výsledků léčby je nutno brát v úvahu nejen biologické ukazatele, ale i subjektivní stav pacienta v souvislosti s životním komfortem, který je narušen chorobou. Kvalitu života lze určit pomocí různých psychologických testů a dotazníku. V posledních letech je předmětem řady prací zjišťování kvality života a její hodnocení u nemocných v určitém časovém odstupu po propuštění z nemocnice. Za rozhodující faktory, které ovlivňují mortalitu, jsou mimo příčinu vedoucí k přijetí a provedení výkonu především věk a výchozí zdravotní stav nemocných. Posuzování kvality života je velmi individuální. Znamená to, že k pojetí kvality života se přistupuje tak, jak ji subjektivně vidí (chápe, definuje apod.) ten, kdo je dotazován. Základními daty jsou zde výpovědi dotazované osoby. Pojetí kvality života dané osoby závisí na jejím vlastním systému hodnot, který je při měření kvality života zjišťován a plně respektován (2). Kvalita života (QOL) je do určité míry nezávislá na zdravotním stavu, velkou roli mají faktory a vlivy vnějšího prostředí (kulturní, sociální, společenské, rodinné). Kvalita života není něčím všeobecně platným pro všechny lidi. Je individuální. K pojetí kvality života by se mělo přistupovat tak, jak ji subjektivně vidí, chápe a definuje ten, kdo je dotazován. Základní Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

35

data, která uvádí dotazovaný, musíme brát jako výpověď dané osoby. Jak posuzuje kvalitu života daná osoba, závisí na jejím vlastním systému hodnot, který je při měření kvality život zjišťován a plně respektován. Zcela svobodně jsou voleny aspekty života, které v dané chvíli a situaci považuje dotazovaná osoba za podstatné. Tyto aspekty se mohou v průběhu života měnit. 2 Cíle průzkumu 1. Zjistit kvalitu života u nemocných po implantaci trvalého kardiostimulátoru a kardioverter-defibrilátoru. 2. Zjistit, zda implantace TKS a ICD ovlivnila každodenní aktivity u respondentů. 3 Metodika Průzkumná práce byla provedena v kardiologické ambulanci. Pro průzkumné šetření byl sestaven dotazník. Celkem bylo distribuováno 100 dotazníků, navráceno 95 dotazníků, tj. 95 %. Z celkového počtu navrácených dotazníků musel být jeden vyřazen pro neúplnost dat. Celkový zkoumaný vzorek tedy tvořilo 94 dotazníků tj. 100 %. 48 dotazníků bylo vyplněno nemocnými po implantaci trvalého kardiostimulátoru (TKS) a 46 dotazníků nemocnými po implantaci kardioverter-defibrilátoru (ICD). Do souboru byli zařazeni muži a ženy, ve věku od 25 do 75 let, kteří splnili následující specifická kritéria:  Minimálně jeden rok po implantaci nebo reimplantaci TKS nebo ICD.  Implantace nebo reimplantace TKS nebo ICD probíhala v Nemocnici Podlesí a.s.  Typ TKS a ICD: jednodutinový nebo dvoudutinový systém. Statistické zpracování Získaná data byla ukládána do databáze vytvořené v programu Microsoft Excel. Hodnoty jsou uvedeny v absolutní a relativní četnosti. Jsou porovnávána data respondentů po implantaci TKS s daty respondentů s implantovaným ICD. 4 Výsledky průzkumného šetření Do průzkumu bylo zařazeno 45 žen a 49 mužů. Z toho 28 žen s TKS a 17 žen s ICD. Mužů s TKS odpovídalo 20 a s ICD 29. Nejvíce respondentů s TKS se řadilo do věkové skupiny 61 – 75 let, celkem 68,8 %. S ICD byla nejvíce zastoupena skupina respondentů ve věku 46 – 60 let, celkem 39,1 %. Průměrný věk dotazovaných s TKS byl 64 let, průměrný věk dotazovaných s ICD byl 52 let. Průzkumným šetřením bylo zjištěno, že nemocní jak s TKS 64,6 % tak i s ICD 56,5 % žili v manželském vztahu. Nejvíce respondentů s TKS bylo ve starobním důchodu – 66,7 %, o čemž napovídalo věkové rozmezí těchto nemocných. Oproti tomu 43,5 % respondentů s ICD bylo zaměstnaných, jelikož většina těchto lidí byla v produktivním věku. Vzhledem k typu onemocnění se 56,5 % respondentů před implantaci ICD neléčilo vůbec, zatímco 23,9 % se léčilo pouze do dvou let. Většina respondentů – 39,6 % s TKS se před implantaci léčila do dvou let, a pouze 22,9 % se neléčilo vůbec. Většina všech respondentů podstoupila primoimplantaci, a to 62,5 % s TKS a 82,6 % s ICD, zatímco první reimplantaci podstoupilo 37,5 % dotazovaných s TKS a 17,4 % dotazovaných s ICD.

36

A. Jak byste hodnotil/a kvalitu svého života po implantaci přístroje?

Graf č. 1 Kvalita života po implantaci přístroje

Z analýzy dat můžeme zjistit, že respondenti po implantaci TKS hodnotili kvalitu svého života v 75,0 % (36) jako dobrou, po implantaci ICD dobrou kvalitu života uvedlo 60,9 % (28) respondentů. Odpověď „ani dobrá, ani špatná“ byla uvedena v 18,8 % (9) u nemocných s TKS a v 17,4 % (8) u nemocných s ICD. Ani jeden dotazovaný s TKS neuvedl špatnou kvalitu života, na rozdíl od nemocných s ICD, kdy špatnou kvalitu života uvedlo 4,3 % (2) nemocných. Velmi špatnou kvalitu života uvedl 1 (2,1 %) dotazovaný s TKS, tuto odpověď nezvolil ani jeden z dotazovaných s ICD. Velmi dobrou kvalitu života má 4,2 % (2) dotazovaných s TKS a až 17,4 % (8) nemocných s ICD. B. Narušila implantace přístroje Vaše každodenní aktivity? U této položky měli nemocní zhodnotit, zda narušila implantace přístroje jejich každodenní aktivity. 18,75 % respondentů (9) s TKS uvedlo, že vůbec ne, 52,1 % (25) respondentů s TKS uvedlo odpověď „spíše ne“, 27,1 % (13) dotazovaných s TKS uvedlo odpověď „spíše ano“ a 2,08 % (1) uvedlo, že „zcela“. Překvapivě respondentům s ICD v 28,3 % (13) nenarušila implantace přístroje každodenní aktivity vůbec, „spíše ne“ uvedlo 50,0 % (23) respondentů s ICD, „spíše ano“ uvedlo pouze 21,7 % (10) respondentů po implantaci ICD a „zcela“ neuvedl ani jeden z dotazovaných s ICD. C. Vykonáváte fyzickou námahu? Respondenti s implantovaným TKS pravidelně vykonávají fyzickou námahu 22,9 % (11), občasná námaha je vykonávána u 58,3 % a nevykonává fyzickou námahu 18,8 % (9) dotazovaných. Respondenti s ICD pravidelně vykonávají fyzickou námahu v 34,8 % (16), občas v 41, 3 % (19) a 23,9 % (11) nevykonává.


37

D. Které činnosti Vám dělají větší potíže (např. jízda na kole, práce na zahradě, apod.) Největší potíže dotazovaným činí zvedání těžších břemen a práce se zdviženýma rukama (například věšení prádla). Jednomu respondentovi velké potíže činí plavání a jeden uvedl, že veškerý sport. E. Omezují Vás nutná opatření po implantaci přístroje (vyhýbání se zdrojům elektromagnetického rušení, např. indukční deska, motorová pila apod.)? Z výše vyobrazeného grafu vyplývá, že většinu respondentů nikdy neomezují nutná opatření po implantaci přístroje, což uvedlo 81,3 % (39) dotazovaných s TKS a 78,3 % (36) s ICD. Někdy je omezováno 16,7 % (8) a středně 2,1 % (1) s TKS. 13 % (6) respondentů s ICD uvedlo odpověď „někdy,“ 4,3 % (2) uvedlo odpověď „středně“ a celkem často omezují nutná opatření nemocné s ICD v 2,2 % (1). 2,2 % (to je 1 respondent) s ICD je omezován neustále. Odpověď „celkem často“ a „neustále“ neuvedl ani jeden respondent s TKS. 52,1 %, u ICD 50,0 %) uvedla, že implantace přístroje spíše nenarušila každodenní aktivity, u jednoho respondenta s TKS narušila zcela. Taktéž téměř polovina obou skupin respondentů vykonává fyzickou námahu občas (58,3 % s TKS a 41,3 % s ICD). Z celkového počtu 48 F. Jak často prožíváte negativní pocity, jako je např. úzkost, deprese, beznaděj?

Graf č. 2 Prožívání negativních pocitů

U této otázky respondenti hodnotili, jak často prožívají negativní pocity jako např. úzkost, beznaděj, deprese. Někdy prožívá negativní pocity nejvíc respondentů a to 50,0 % (24) s TKS a 39,1 % (18) s ICD. Odpověď nikdy označilo 20,8 % (10) dotazovaných s TKS a 37,0 % (17) s ICD. Středně často prožívá negativní pocity 22,9 % (11) nemocných s TKS a 15,2 % (7) s ICD. Celkem často uvedlo 4,2 % (2) dotazovaných s TKS a 8,7 % (4) s ICD. Neustále prožívá negativní pocity 1 respondent s TKS (2,1 %) a nikdo z dotazovaných s ICD.

38

5 Diskuse Průzkumná práce se zabývá problematikou kvality života u nemocných po implantaci TKS a ICD. Cílem bylo zjistit kvalitu života u nemocných po implantaci TKS a ICD, zda implantace TKS a ICD ovlivnila každodenní aktivity u respondentů, a která skupina respondentů (TKS, ICD) prožívá zvýšené negativní pocity jako je deprese, úzkost. Ke splnění těchto cílů byl použitý dotazník, který byl anonymně vyplněn respondenty po implantaci TKS a ICD, kteří se dostavili na pravidelnou kontrolu u lékaře. Průměrný věk dotazovaných s TKS byl 64 let, průměrný věk dotazovaných s ICD byl 52 let. Nejvíce respondentů s TKS bylo ve starobním důchodu – 66,7 %, o čemž napovídalo věkové rozmezí těchto nemocných. Oproti tomu 43,5 % respondentů s ICD bylo zaměstnaných, jelikož většina těchto lidí byla v produktivním věku. Většina všech respondentů podstoupila primoimplantaci, a to 62,5 % s TKS a 82,6 % s ICD, zatímco první reimplantaci podstoupilo 37,5 % dotazovaných s TKS a 17,4 % dotazovaných s ICD. Jsou studie, které naznačují horší kvalitu života pacientů s TKS nebo ICD ve srovnání s obecnou populací. Naopak není mnoho dat srovnávajících kvalitu života pacientů s TKS a ICD. Výsledky průzkumu lze porovnat se studií Margaret Leosdottir, která porovnávala kvalitu života mezi nemocnými s TKS a ICD v roce 2002 na Islandu a došla k závěru, že nemocní s ICD mají srovnatelnou kvalitu života s nemocnými s TKS. Dle našeho průzkumu, ve kterém ze 48 respondentů (100 %) s TKS 36 dotazovaných (75,0 %) hodnotilo kvalitu života jako dobrou, a ze 46 respondentů (100 %) 28 dotazovaných (60,9 %) s ICD taktéž dobrou, usuzujeme, že kvalita života u obou skupin je srovnatelná. To je důležité s ohledem na rozšiřující se využívání ICD u pacientů s ischemickou chorobou srdeční a sníženou ejekční frakci. Přesto jeden (2,1 %) z dotazovaných s TKS hodnotil kvalitu života jako velmi špatnou a dva (4,3 %) dotazovaní s ICD jako špatnou. Respondenti uvedli, že jsou omezování v každodenních aktivitách, které mohou snižovat kvalitu života. Taktéž jsou i určitá omezení (např. vyhýbání se zdrojům elektromagnetického rušení, např. indukční deska, motorová pila apod.), které nemocní s KVS a ICD musí dodržovat, protože jinak hrozí nebezpečí přepnutí přístroje do jiného režimu, než který má nemocný nastaven. Za nedostačující považujeme pravidelnou každodenní fyzickou aktivitu (např. chůze, sport aj.). Bohužel v úspěšné edukaci, která by vedla k pravidelné fyzické aktivitě u nemocných s kardiovaskulárním onemocněním, máme stále rezervy. Negativní pocity někdy prožívá 50 % TKS a 37 % s ICD. Ovlivněno dalšími faktory jako je věk, přidružená onemocnění, rodinná situace, stres v zaměstnání aj. Leosdottir uvádí, že nezaznamenali zvětšený výskyt úzkosti, strachu a deprese u nemocných s ICD. Kvalita života je velmi diskutovaný fenomén. Zabývá se jim mnoho vědních disciplín, medicína a ošetřovatelství nejsou výjimkou. Obecným trendem je, aby si nemocní při daném onemocnění udrželi co nejlepší kvalitu života a zachovali si tak svoji nezávislost. Na každého jedince působí mnoho faktorů, které ovlivňují subjektivní vnímání kvality života a zdraví.


39

Na základě průzkumného šetření bych doporučovala:  Sledovat míru úzkosti, strachu a deprese a využít další nástroje pro měření. Zajistit, aby se sestry v rámci své kompetence více podílely na edukaci nemocných. Zaměřit se na zpětnou vazbu, vždy si ověřit, zda nemocný informacím porozuměl. Výhodou je, když je na pracovišti zřízena pozice edukační sestry.  Zorganizovat ve zdravotnickém zařízení edukační program pro nemocné s TKS a ICD s možnosti účasti rodinných příslušníků, se zaměřením na význam pravidelné fyzické aktivity, dodržování režimových opatření a včasné zahájení kardiopulmonální resuscitace. 6 Závěr Kvalita života a její sledování představuje nedílnou součást procesu hodnocení jak dosaženého klinického výsledku, tak efektivity poskytované péče. Cílem zjišťování kvality života je hodnocení nemoci a s ní spojené léčení: jak postihuje fyzickou, psychologickou a sociální pohodu pacienta. Sledování kvality života pomáhá vytvářet pohled na to, jak určitá nemoc mění život jedince, do jakých životních oblastí nejvíc zasahuje a zda není možné dopad nemoci zmírnit nabídkou jiné než zdravotní péče. Cílem hodnocení kvality života by mělo být vytvoření národních programů integrované edukace, rehabilitační péče zaměřené na vylepšení fyzické a duševní výkonnosti, uchování duševní pohody a vytvoření maximálních podmínek pro maximální adaptaci nemocného. Vzhledem k relativně malému vzorku nelze výsledky jednoduše zobecňovat, přesto jsou statisticky zpracovány. Z uvedených výsledků, lze však usuzovat na některé důležité trendy. 7 Literatura 1. CZUDKOVÁ, Bronislava. Sledování kvality života u nemocných po implantaci trvalého kardiostimulátoru a kardioverter- defibrilátoru. Bakalářská práce. Slezská univerzita v Opavě. 2012. Vedoucí práce PhDr. Jana Haluzíková, PhD. 2. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. 1.vyd. Portál, Praha 2001, 279 s. ISBN 80-247-0179-0. 3. LEOSDOTTIR, Margret a kol. Health-related quality of life of patients with implantable cardioverter defibrillators compared with that of pacemaker recipients. Europace, 2006, vol. 8, issue 3, p. 168-174. ISSN 1099-5129. PhDr. Jana Haluzíková, PhD. Ústav Ošetřovatelství, Fakulta veřejných politik v Opavě Hauerova 4, Slezská univerzita v Opavě 741 00 Opava Jana. [email protected] 553 684 705

40

Mezigenerační komunikace Věra Juříčková Abstrakt Mezigenerační komunikace je určena pracovníkům pomáhajících profesí, především pracovníkům Ústavu veřejné správy a regionální politiky a studentům studijního programu Sociální politika a sociální práce. Je součástí Balíčků odborných kompetencí řešených v rámci projektu Zvyšování odborných kompetencí akademických pracovníků Ostravské univerzity v Ostravě a Slezské univerzity v Opavě (OKAPOUSU). Zaměřuje se na zdůraznění významu funkčních vztahů mezi generacemi, kde hraje komunikace klíčovou roli. Přibližuje téma komunikace v mezigeneračním dialogu, především v rodině, ale i ve společnosti. Snaží se nalézt jeho podporující faktory. Zároveň upozorňuje na možná rizika (mezigenerační konflikty, ageismus). Práce bude sledovat nejnovější metodologické přístupy a data z výzkumů v České republice i světových. Klíčová slova komunikace, generační rozdíly, mezigenerační dialog, vnímání a naslouchání generací, mezigenerační konflikty, ageismus, mezigenerační solidarita

1 Úvod Mezigenerační komunikace je považována za velmi důležitou v situaci, kdy demografické údaje ukazují až na třetinové zastoupení seniorů v populaci. Text vychází z teoretických výkladů základních pojmů. Komunikace je v teoretickém konceptu chápána jako jakékoliv chování, v užším je potom sdělením informace, přičemž se sleduje, kdo do komunikace vstupuje, jakým způsobem informaci předává a v jakém kontextu. V tomto případě vidíme za jednotlivými účastníky nejen jedince, ale celé generace. Tato práce se pokusí zachytit rozdíly mezi generacemi (děti, adolescenti, dospělí, senioři) a specifika jejich komunikace. Dotkne se mezigenerační komunikace v rodině i ve společnosti. Upozorní na faktory, které mohou komunikaci a tím i vztahy generací podporovat, a naopak na faktory, které mohou mezigenerační dialog zhoršovat a provokují konflikty. Autorka na základě dostupných zdrojů představuje aktuální vnímání problematiky, přičemž bude ilustrovat současný stav na realizovaných výzkumech. PhDr. Věra Juříčková, Ph.D. je odbornou asistentkou Ústavu veřejné správy a regionální politiky. Je absolventkou filozofické fakulty UJEP v Brně (1975-1980) obor pedagogika a psychologie. V roce 1991 dokončila rozšiřovací studium odborné psychologie na FF MU v Brně. Na FSS MU v Brně také pod vedením prof. Macka dokončila doktorský program studia se zaměřením na komunikaci v rodině. Má dlouhodobé zkušenosti v praxi psychologa ve speciálně pedagogickém centru Srdce v Opavě. V současnosti se zaměřuje na psychologické disciplíny, především aplikaci psychologie a komunikace v sociální práci a poradenství.


41

Tato práce vznikla v pokračující spolupráci, konzultantem pro Mezigenerační komunikaci byl prof. PhDr. Petr Macek, CSc. z FSS v Brně, který je vedoucím Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny na FSS MU v Brně. Zaměřuje se na psychologii adolescentů, identity a sebepojetí, problematiku emerging adults. Účastní se mezinárodních výzkumů adolescentů, prezentuje výsledky výzkumů na mezinárodních konferencích. Je mezinárodně respektovaným odborníkem s bohatou publikační činností. 2 Komunikace mezi generacemi Komunikace je proces, který má svůj specifický průběh v závislosti na tom, kdo se v komunikaci setká, co si chtějí sdělit, jaký je způsob tohoto sdělení a jeho porozumění. Podle Watzlawicka (1999) a dalších představitelů paloaltské školy je komunikace vnímána jako médium pozorovatelných manifestací lidských vztahů. Komunikací neberou jenom jako verbální sdělení, nýbrž jako veškeré chování. Komunikace tedy probíhá neustále, verbálně i neverbálně ve všech oblastech života. Komunikací člověk uspokojuje smysl života. Lidé, kteří jsou spokojeni se svou komunikací, mají dobré vztahy a jsou spokojení, a tak i více odolní vůči psychosomatickým onemocněním. Tato práce se soustředí na komunikaci mezi jednotlivými generacemi, poněvadž mezigenerační porozumění považuje za východisko pro mezigenerační solidaritu. Každá komunikace má svůj význam, plní určitou funkci. Zbyněk Vybíral ve své knize Psychologie komunikace uvádí čtyři základní funkce komunikace: informativní, instruktážní, persuasivní a zábavní. Funkce komunikace, stejně jako motivace ke komunikaci ovlivňuje různé komunikační techniky, jejich výběr i způsob realizace. Při mezigenerační komunikaci v rodině můžeme najít zastoupení všech těchto funkcí komunikace. Především je zde patrna funkce instruktážní, kdy příslušníci starší generace předávají své zkušenosti, zážitky, hodnoty a postoje mladším. V případě předávání poznatků a dovedností můžeme mluvit o funkci instruktážní. Obvykle se dvě předchozí pojí s přesvědčováním, tedy funkcí persuasivní. Funkce zábavní patří k rodinnému životu, propojenost s citovými vazbami a porozuměním jednotlivých členů často vede k rituálům, kdy se mezigeneračně rodina schází, sděluje si své pocity, prožitky, řeší problémy, hledají porozumění. Komunikace ve všech oblastech se odehrává v určitém společenském kontextu. Širší rámec tvoří podmínky, které komunikaci výrazně ovlivňují. Jednak jsou to fyzické faktory především prostorové uspořádání a čas, ve kterém se komunikace odehrává. Psychologické proměnné se týkají mentální, emoční a vztahové úrovně. Kultura, ve které žijeme, přispívá ke specifikům jak verbální, tak neverbální komunikace. Starší generace s nostalgií připomíná kultury, které seniory obdivují a dávají jim výsadní postavení, které se v moderní společnosti vytrácí. Komunikace probíhá zároveň ve třech rovinách: 1. obsahové rovině, která představuje informaci, kterou co chceme sdělit; 2. prožitková rovině - naše aktuální prožitky; a 3. ve vztahové rovině - jaký máme aktuální vztah s tím, s kým komunikujeme. Každý z nás je originální člověk se svými postoji, hodnotami, způsobem a prostředky komunikace. Nejlépe nám rozumějí ti, kteří jsou nám podobní – myslí podobným způsobem a mají podobné názory. Souznění posiluje naše přesvědčení, vzájemně se podporujeme ve svých pravdách – což je typické pro generaci, kde si vrstevníci navzájem rozumějí. Ovšem komunikace jen v rámci těch, se kterými si rozumíme, je nemožná a navíc neprospěšná. Setkávání generací a hledání jejich vzájemného porozumění navzdory rozdílům, je nezbytně nutné. Zdravá společnost, sociální skupina, samozřejmě i rodina potřebuje pluralitu názorů. 42

Pokud rodiny dříve zažívaly vícegenerační systém bydlení, kdy se denně setkávaly, byla vzájemná komunikace přirozená. V moderní společnosti se často obě strany musí učit, jak spolu vycházet, jak spolu komunikovat, i když máme rozdílné zkušenosti, názory, poněvadž každá generace je poznamenána „svou“ dobou. I zde platí, že umění jednat s lidmi je založeno na těchto dovednostech: umění mluvit, sdělovat (rétorické a prezentační dovednosti), umění naslouchat a umění mlčet (selekce a filtrace sdělení, jeho formy, odhad situace). Při sociálním vnímání, tedy při vnímání lidí a mezilidských vztahů, se objevují chyby. DeVito (2001) uvádí pět faktorů, které komunikaci ovlivňují nejvýrazněji. Mezi procesy ovlivňující vnímání patří: implicitní teorie osobnosti, naše očekávání a naplňující se předpovědi, první dojem, stereotypy, předsudky, atribuce. I zde budou patrny generační rozdíly, které budou posilovat chyby v sociálním vnímání. Např. stereotypy jsou spojeny s předsudky, které máme zafixovány při vnímání určité skupiny lidí, která vykazuje nějaké společné znaky. Vytváří se během socializace, kdy přejímáme názory a postoje svého okolí podle určitých vzorů tak, jak je to v běžné v kultuře a prostředí, ve kterém vyrůstáme, v tomto případě typicky pro generaci. Stereotypy naše vnímaní zkreslují v tom smyslu, že zabraňují vnímat individualitu jedince. Zařazením lidí do kategorií a posuzováním podle stereotypu příslušnosti k dané skupině vytváříte komunikační bariéru (DeVito, 2001, Mikuláštík, 2003). Je důležité si uvědomit, že stereotypy ovlivňují naše vnímání tím více, čím méně máme informací. Ty můžeme získat v konkrétních kontaktech a vzájemném poznávání se. Staří lidé říkají, že mladý člověk je nemůže pochopit a že jim nerozumí. Vycházejí ze své vlastní zkušenosti, že pokud nezažili určité potíže sami, nevěnovali jim u druhých pozornost. Osobní zkušenost je teprve donutila změnit postoje i chování. Pojmem generace se rozumí velká skupina lidí, kteří jsou socializováni přibližně ve stejné době, která podmiňuje podobný životní styl, podobnou hierarchii hodnot, způsob myšlení. Příslušnost do stejné generace může být relativní, což vychází z posouzení kontextu. Ve stejné generaci jsou lidé přibližně stejně staří, označují se jako vrstevníci. V současné době se setkávají často i čtyři generace: děti, adolescenti a emerging adults, dospělí a senioři. V předkládaném textu se pokusíme zachytit specifika jejich vzájemné komunikace. 3 Rizika v mezigenerační komunikaci Mezigenerační rozdíly, které se projevují hlavně díky odlišným životním zkušenostem, povahovým vlastnostem, snaze mladého člověka najít vlastní identitu, mohou vyvolávat v komunikaci napětí a přispívat k nedorozumění. Rizikem jsou mezigenerační konflikty a nepřátelské postoje. Ke konfliktům dochází mezi všemi generacemi. Jaro Křivohlavý uvádí, že lidé v různých věkových stádiích reagují jinak na konfliktní situace. U dětí v útlém věku byl zjištěn větší zájem o spolupráci a menší konfliktnost než u dětí ve věku přibližně jedenácti-dvanácti let. Čím blíže má dítě k období puberty, tím více je konfliktní a jeví menší zájem o kooperaci s druhými. V dospělosti platí, že s přibývajícím věkem osob se zvyšuje ochota ke spolupráci. (Křivohlavý, 2002). Mezigenerační konflikty patří k nejčastějším sporům mezi lidmi. Základní bariérou je předpojatost vůči jiným generacím, která funguje oboustranně. Ageismus je pojem, který je spojován s diskriminací na základě příslušnosti k určité věkové skupině, především pak s negativním hodnocením starých lidí, stáří obecně. Vše, co je spojeno se starší generací, je vnímáno z negativního pohledu (Šiklová, 2007). Takovéto názory jsou předsudky, které nejsou mnohdy doložené osobními zkušenostmi, jde jen o „obecný názor“. Z takovéto


43

předpojatosti se už z principu vytváří bariéry mezi generacemi a brání tím vzájemnému porozumění (Jirásková, 2005). V současném soužití se často potkávají čtyři žijící lidské generace. Každá generace má odlišné hodnoty, zájmy, potřeby, postoje tak, jak je utvářela doba, v níž se narodily a ve které vyrůstaly. Základním problémem bývá vzájemné nepochopení a neschopnost vcítit se do potřeb a problémů druhých. Situaci nepřispívá ani současný vývoj věkového rozložení v populaci, popisován demografy na základě sledovatelných údajů. Demografická panika, jak někteří autoři pojmenovávají perspektivní výhledy, komunikaci a pochopení mezi generacemi nepřispívá. Podobně ekonomická situace v České republice (i ve světě) přispívá k obavám, jak se bude tento nepoměr mezi generacemi vyvíjet a jaká budou navržena řešení. U obyvatelstva v produktivním věku se začínají projevovat obavy a neochota nést čím dál větší daňovou zátěž na zvyšující se výdaje v sociálním zabezpečení. Významnou úlohu ve vytváření obrazu o starých lidech hrají média. Pokud líčí staré lidi jako nemocné, neschopné, závislé na společnosti, přispívají k ageistickým postojům. Je vhodné podporovat bourání stereotypu o stárnutí a stáří a místo problému vidět příležitost. 4 Mezigenerační solidarita Solidarita má různé podoby. Jejím principem je myšlenka, že pomocí jiným lidem přispíváme a pomáháme jim, ale zároveň je tato činnost prospěšná pro jedince samotného. Platí to i pro solidaritu mladších se staršími. Ve společnosti, kde se podíl seniorů významně zvyšuje, hraje mezigenerační solidarita velmi důležitou úlohu. Zvyšující se počet seniorů je bez solidarity mezi generacemi ve všech oblastech života ve společnosti obtížně zvládnutelný. Otázky mezigenerační solidarity jsou velmi aktuální zejména v souvislosti se zaměstnáváním starších osob, ale stejně tak v sociálních službách, dopravě, vzdělávání a jiných oblastech. Evropský rok aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity 2012 by měl k jejímu prosazování významně přispět. Využití potenciálu starší generace, prodloužení jejich aktivního podílu na chodu společnosti a možností zůstat déle v zaměstnání patří k základním myšlenkám vyhlášeného tématu. Prosazování mezigenerační solidarity představuje výzvu pro politiky i všechny zúčastněné strany, jak konkrétně ji naplní. Tento Evropský rok má na problematiku mezigenerační solidarity a její důležitosti upozornit a pomoci hledat podporující programy, řešení, aktivity. Inspiraci je možné hledat v teoretické rovině – diskusích, výzkumech, ale i také ji naplňovat v reálném životě, ve sledování příkladů dobré praxe. Vše se odehrává na půdě všech zúčastněných států Evropské unie. Koordinátorem aktivit za Českou republiku je Ministerstvo práce a sociálních věci. Nemalá je také úloha místních samospráv a škol. 5 Závěr „Dětství, dospívání, stáří – navzdory tomu, že jsme si každý tato období zažili a případně zažijeme, poměrně často nebo alespoň občas si nerozumíme, vadíme se spolu, jeden druhého znepokojujeme. Ne že by každé generační napětí bylo nežádoucí nebo každý konflikt dvou sousedících generací byl hodný zavržení. Nicméně by neškodilo, kdybychom spolu více a hlavně lépe mluvili, měli jeden pro druhého větší pochopení, přičemž samo porozumění ještě nemusí automaticky znamenat shodu ani souhlas.“ (Plaňava, 2005, s. 93). „Úkolem třetího úseku životní cesty je kulturně a osobnostně dozrát v plně rozvinutou, ucelenou a úctyhodnou harmonickou osobnost, která se stále ještě snaží podílet se na kulturním dědictví a předávat je dále.“ (Křivohlavý, 2011, s. 84) 44

Posilování mezigenerační soudržnosti je obohacující pro všechny zúčastněné. Předávání znalostí, zkušeností a hodnot, které jsou pro život důležité, je oboustranně užitečné. Starým lidem se dostává pocitu důležitosti. Podporuje se kontinuita předávaných hodnot dané kultury. Podporují se sociální vazby a autonomie seniorů. Fungující vztahy v rodině mohou podporovat a rozvíjet empatii a emoční inteligenci jedince. Stejně tak jako v rodině jsou pro rozvíjení mezigeneračního dialogu a solidarity nutné kroky ve všech úrovních společenského života. 6 Literatura 1. BARANCOVÁ, Helena a kol. Medzigeneračná solidarita a zákaz diskriminácie podľa veku. Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. 2. DEVITO, J. A. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada Publishing, 2001. 3. ERIKSON, Erik, H. Životní cyklus rozšířený a dokončený. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. 4. GALVIN, Kathleen, BYLUND, Carma, BROMMEL, Bernard. Family Communication. Cohesion and Change. Boston: Pearson Education, 2003. 5. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha: Havlíček Brain team, 2010. 6. JIRÁSKOVÁ, Věra a kol. Mezigenerační porozumění a komunikace. Praha: EUROLEX BOHEMIA, 2005. 7. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Konflikty mezi lidmi. Praha: Portál, 2002. 8. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Stárnutí z pohledu kognitivní psychologie. Možnosti, které čekají. Praha: Grada, 2011. 9. MACEK, Petr, LACINOVÁ, Lenka. Vztahy v dospívání. Brno: Barrister & Principal, 2006. 10. MACEK, Petr. Adolescence. Praha: Portál, 2003. 11. MIKULÁŠTÍK, M. Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada Publishing, 2003. 12. MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. 13. PALMORE, E. B. Ageism, Negative and Positive. New York: Springer Publishing Comp. 1999. 14. PEASE, A. Řeč těla. Praha: Portál, 2001. 15. PLAŇAVA, Ivo. Průvodce mezilidskou komunikací: přístupy, dovednosti, poruchy. Praha: Grada Publishing, 2005. 16. POKORNÁ, A. Komunikace se seniory. Praha: Grada, 2010. 17. ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem. Praha: Portál, 2004. 18. SAK, Petr, KOLESÁROVÁ, Karolína. Sociologie stáří a seniorů. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3850. 19. SATIROVÁ, Virginie. Kniha o rodině. Praha: Práh, 2006. 20. SÝKOROVÁ, Dana. Autonomie ve stáří. Kapitoly z gerontosociologie. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007. 21. ŠIKLOVÁ, Jiřina. Dopisy vnučce. Praha: Kalich, 2007. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

45

22. VIDOVICOVÁ, Lucie. Ageismus ve společnosti. In Cesta k mezigeneračnímu dialogu ve veřejné správě, 24.11.2011, Praha: Ministerstvo vnitra, 2011. 23. VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie komunikace. Praha: Portál, 2005. 24. WILLIAMS, Angie, NUSSBAUM, Jon, F. Intergenerational Communication Across the Life Span. Mahwah, New Jersey: Lawrence Erlbaum Associates, Inc., 2001.

PhDr. Věra, Juříčková, Ph.D. Ústav veřejné správy a regionální politiky Fakulta veřejných politik, Slezská univerzita v Opavě Adresa: Opava, Hradecká 17 Email: [email protected] Telefon: 553 684 540

46

Myšlenky velkých filosofů v zrcadle jejich dětství Miriam Prokešová Abstrakt Text seznamuje se životními osudy a myšlením sedmnácti vybraných velkých filosofů, počínaje Herakleitem, přes Aristotela, Augustina, Tomáše Akvinského, Mikuláše Kusánského, Erasma Rotterdamského, Martina Luthera, Michel de Montaigne, René Descarta, Blaise Pascala, Jeana J. Rosseaua, Johna Lockea, Immanuela Kanta, G. W. F. Hegela, Arthura Schopenhauera, Friedricha Nietzsche až po Martina Heideggera. Autorka hledá souvislosti mezi zkušenostmi z dětství a následným osudem i filosofickými myšlenkami vybraných osobností, a to na základě teorie E. H. Eriksona, Z. Matějčka a vlastní teorie práce smutku a vzpomínek, zpracované podle tezí S. Freuda a P. Ricouera. Klíčová slova dětství, životní osudy, zkušenost z dětství, filosofické názory a myšlenky, možné souvislosti

1 Úvod Text Myšlenky velkých filosofů v zrcadle jejich dětství zachycuje některé podstatné údaje ze života vybraných filosofů; hledá některá nepříliš známá fakta z jejich dětství a možné souvislosti s pozdějšími životními osudy a především s myšlenkami, kterými se dané osobnosti proslavily v dějinách lidského myšlení. Text je určen pro účastníky stejnojmenného kurzu pro zvýšení kompetencí z hlediska dějin filosofie i pedagogiky v rámci projektu Zvyšování odborných kompetencí akademických pracovníků Ostravské univerzity v Ostravě a Slezské univerzity v Opavě. Řešitelem je Mgr. Miriam Prokešová, Ph.D. z Pedagogické fakulty Ostravské univerzity, z Katedry pedagogiky a andragogiky, Fráni Šrámka 3, Ostrava-Mariánské Hory. Konzultantem je prof. PhDr. Anna Hogenová, CSc., vedoucí katedry filosofie a občanské výchovy na PedF Univerzity Karlovy v Praze, Rettigové 5, která se profesně zaměřuje na filosofii výchovy a dějiny filosofie. 2 Teoretická východiska Každý z nás byl – někdo možná kdysi dávno, někdo možná před nedávnem – dítětem. Každý z nás má za sebou své dětství. Jaké bylo? Jak nás ovlivnilo? Jak na něj vzpomínáme? A vzpomínáme vůbec? A je proč vzpomínat? Naše dětství, ať už bylo jakékoliv, je či se stalo naší životní zkušeností, hluboce zapsanou někdy až na dně naší duše, naší paměti, v domnělém zapomnění.


47

Také velcí filosofové byli dětmi. A jejich dětství se jistě nějakým způsobem odráželo v jejich životní zkušenosti. Máme odvahu říci, že nejen to. Zkušenost z dětství se zapsala i do jejich myšlenek. Pokusili jsme se vstoupit do dávných časů dětství vybraných filosofů a vystopovali alespoň částečně, odkud možná mohly pramenit jejich myšlenky. Protože i velcí filosofové bývali ve svém dětství malí. V textu předkládám nejprve daná a nezpochybnitelná fakta, která jsou o dětství jednotlivých filosofů dostupná, a současně se opírám o myšlenky filosofů samotných; zda měly, či neměly původ v jejich dětství, se však mohu jen domnívat. Nastiňuji pouze možné souvislosti, které však mohou ve svém důsledku napomoci k celkovému pochopení filosofických myšlenek. Podotýkám, že výběr filosofů i myšlenek je veden mým vlastním subjektivním zaujetím jak danou myšlenkou, tak samotnými filosofy. Nemohu tvrdit, že mé postřehy o vlivu dětství na myšlení filosofů jsou objektivně pravdivé a nezpochybnitelné. Pokouším se pouze zachytit možné souvislosti se zkušenostmi z jejich dětství, které se pak nemusely, ale mohly prolnout do vyzrálého moudrého myšlení dospělého. Ve své práci jsem se částečně opírala o teorii psychosociálních krizí v životě člověka podle E. H. Eriksona, který rozdělil lidský život do osmi období, ve kterém každý člověk prožívá psychosociální krizi, na jejímž zvládnutí pak závisí získání určité ctnosti. Těmito získanými ctnostmi jsou naděje, silná vůle, jasnost cíle, sebevědomí, kompetence, věrnost, láska, moudrost. Krize jsou následující podle období: základní důvěra či nedůvěra, získání autonomie nebo naopak pochybnosti a stud, iniciativa versus vina, sebevědomí nebo naopak pocit méněcennosti, uvědomění si vlastní identity nebo zmatení rolí, dále konflikt intimity oproti izolaci vůči světu, konflikt tvořivosti a stagnace a v poslední fázi dochází ke konfliktu mezi integritou a zoufalstvím. Těmito obdobími prochází během života každý člověk, a to většinou v průběhu dětství a dospívání; teprve poslední tři se týkají životní zralosti. Dále jsem se nechala inspirovat teorií Bowlbyho vazby, teorií základní důvěry M. Ainsworthové a typologií deprivace a jejich důsledků Z. Matějčka. Sama jsem pak zachytila i svůj vlastní pohled na myšlenky velkých filosofů v souvislosti s jejich dětstvím. Inspirovala jsem se tezí v eseji S. Freuda o práci smutku a vzpomínek (Erinnern, Wiederholen, Durcharbeiten) a následně myšlenkou P. Ricouera, kterou vyjádřil ve svém spisku Křehká identita. Jsme velice křehkými bytostmi, utkanými ze svých smutků a vzpomínek. Smutek však nevzniká jen na základě negativních prožitků z nepříznivých událostí, ale také z domnělé ztráty lásky, spojenou s opouštěním dětství a s přechodem do dospělosti. Krásné, spokojené dětství tak může být v dospělosti zdrojem smutku, tím spíše, pokud se nám nepodaří naplnit své představy o životě, vzniklé na základě vlivu a modelů z dětství. Hodně záleží na tom, jak zpracujeme (vědomě, ale většinou nevědomě) své vzpomínky, které mohou být radostné, ale také bolestné, úzkostné. Dále můžeme hovořit o vzpomínkách špinavých, které můžeme charakterizovat jako vzpomínky na to, kdy jsme nějakým způsobem ublížili druhým, a „špiní“ to naši duši dodnes nebo hanebných, které vznikají naopak tehdy, pokud bylo ublíženo nám. Na základě prožitých smutků, vzpomínek a jejich zpracování můžeme hovořit o lidech pozitivně naladěných – radostných, o lidech pozitivně naladěných – vyrovnaných, o lidech negativně naladěných – úzkostných, dále o lidech negativně naladěných – ukřivděných a o lidech negativně naladěných – smutných, pesimistických. A pak jsou také lidé neutrálně naladění – bolestní,

48

ve kterých se pojí úzkost, křivda i smutek a lidé neutrálně naladění neřešící, ve kterých je propojena radost a optimistický pohled na život a na svět. 3 Některé poznatky z dětství filosofů a jeho vlivu na pozdější myšlenky Na základě teoretických východisek bychom tak např. mohli konstatovat, že Herakleitos byl člověkem neutrálně naladěným – bolestným, což se odráží v jeho myšlenkách typu pantha rhei nebo hledej sebe sama, Aristoteles byl člověkem pozitivně naladěným – vyrovnaným, což spatřujeme v celém jeho díle, Augustinus Aurelius byl po své konverzi pozitivně naladěný – vyrovnaný, Tomáš Akvinský byl člověkem pozitivně naladěným – radostným. Takto bychom mohli pokračovat u všech vybraných filosofů (v distančním textu je toto u všech naznačeno a rozebráno ještě z více hledisek, především dle teorie Eriksona a Matějčka). Distanční text, zaměřený na myšlenky velkých filosofů v zrcadle jejich dětství, má svou ucelenou koncepci. Přináší náhled na život sedmnácti vybraných velkých filosofů podle autorčina výběru. Každá kapitola nese název podle jména a příjmení filosofa, kterému je věnována. V úvodu kapitol jsou kromě údajů o datu narození a smrti uvedeny také nejslavnější věty či citáty daného filosofa a rovněž klíčové danosti dětství. Zde jsem se pokusila vyhledat nejen jména obou rodičů (ne vždy se to podařilo, např. u M. Kusánského se jméno matky nepodařilo najít), ale také jejich profesi a počet sourozenců a kým byl konkrétní filosof vychováván. V textu jsou také rozebrány životní osudy daných filosofů. U některých více, u některých méně, stejně jako v případě dětství, protože ne vždy jsou údaje vyhledatelné (toto je úkol pro další zpracování tohoto tématu). Životní osudy a údaje jsou pak doplněny myšlenkami filosofů. Opět – u některých filosofů jsou přinášeny podrobněji, u některých méně. Cílem bylo zpracovat toto téma pokud možno co nejobjektivněji. Text je doplněn také portréty filosofů a v některých případech také zeměpisnými reáliemi pro větší představu poměrů, v jakých ten který filosof vyrůstal. Není to však u všech osobností a ve všech kapitolách. V závěru kapitol je pak shrnutí tématu, průvodce studiem, literatura, která pojednává o dané osobnosti a výčet díla, které dotyčný sám sepsal. Samotný závěr každé kapitoly je pak věnován krátkému zamyšlení nad tím, o jakou osobnost šlo z hlediska teoretických předpokladů a zda dětství konkrétní osobnosti daného filosofa mělo či mohlo mít vliv na koncipování myšlenek a teorií, jimiž se proslavil a prostřednictvím kterých k nám každý z vybraných filosofů hovoří dodnes. Text je doplněn, jak už to u distančních textů bývá a je požadováno, korespondenčními úkoly a otázkami k probraným tématům. Kromě piktogramů, které pomáhají k orientaci, je text doplněn margináliemi, což jsou poznámky na okraji textu, které jsou dobrými orientačními body pro čtenáře a napomáhají studentům k uložení do paměti. 4 Erikson a jeho osm věků člověka (ukázka textu) E. H. Erikson (1902–1994) předpokládá, že každý jedinec prochází v průběhu svého života od narození až po smrt jednotlivými vývojovými stádii, přičemž přechod do dalšího stadia je vždy dán určitým konfliktem – psychosociální krizí – mezi vnitřním psychickým impulsem a požadavky vnějšího světa. Těchto vývojových konfliktů je podle Eriksona osm. Na základě úspěšně zvládnutých krizí člověk stoupá vzhůru, získává nejen zkušenost, ale také vnitřně roste. Erikson tomuto vnitřnímu růstu říká ctnost.


49

Obrázek 1 Erik H. Erikson Zdroj obrázku: http://emilyagnes.tripod.com/erikson.html

První ctností je naděje. Můžeme ji získat v období raného dětství (od narození do 1,5 roku), které je rozhodující v tom, zda nejniternější naladění člověka bude určováno základní důvěrou či základní nedůvěrou. Zvládnutí této krize závisí především na kvalitě mateřské péče. Druhou ctností je síla chtění. V průběhu druhé krize dětství (ve věku 2–3 let) se mobilizují síly vůle a svévole. Podle toho, jak jedinec zvládne toto období, převládne pak v jeho životě autonomie nebo pochybnosti a stud. Zvládnutí této krize závisí na tom, jakým způsobem rodiče podnítili či naopak potlačili rodící se vlastní vůli dítěte. Třetí ctností je záměr (vědomé úsilí). Třetí krizí v životě člověka (4–5 let) je krize iniciativy versus viny; toto je spojeno s tendencí dítěte dosahovat určitých cílů, což je podníceno rozvojem pohybových a rozumových schopností. Dochází k identifikaci dítěte s dospělými. Dětské ego (já) je konfrontováno s rozvíjejícím se super-egem (nad-já, kontrolujícím svědomím). Podaří-li se dítěti vyrovnat pudovou energii s nastupujícím kontrolujícím svědomím, stane se dítě cílevědomým a iniciativním. V opačném případě u něj převládne pocit viny. Čtvrtou ctností je kompetence. V průběhu čtvrtého stádia (7–12 let) se dítě postupně stává schopným soustavného učení a spolupráce, získává zkušenosti a chce být užitečné. Na zvládnutí tohoto období závisí, zda u dítěte v budoucnu převládne sebevědomí a pocit zdatnosti nebo naopak pocit méněcennosti. Pátou ctností je věrnost, poctivost. V pubertě (ve věku 13–18 let) se jedinec potýká s krizí identity versus zmatení rolí. Dospívající hledá svou identitu i své místo ve společnosti. Pokud je proces neúspěšný, dochází ke zmatení rolí a v životě člověka nastane zmatek a chaos. Šestou ctností je láska. Ve věku 19–25 let přichází konflikt intimity versus izolace. Jedinec pokračuje v hledání své stabilní identity, především prostřednictvím partnerského vztahu. Při nezvládání partnerství hrozí jedinci izolace a uzavření se do sebe sama. Protipólem izolace je zdravá distance, působící proti iluzi regresivního pohlcení ve vztahu. Sedmou ctností je péče. Sedmou krizí je konflikt tvořivosti či generativity versus stagnace, ke které dochází ve věku 26. až 40. let. Člověk je v tomto období zaměřen buď na reprodukci a výchovu potomstva nebo na tvůrčí výkony. Zvládnutím krize jedinec dále rozvíjí své tvůrčí schopnosti. V opačném případě mohou převládnout pocity stagnace a prázdnoty.

50

Osmou ctností je moudrost. Poslední životní krizí je podle Eriksona konflikt integrity versus zoufalství. K této krizi dochází ve věku 40 a více let. Jedinec postupně bilancuje svůj život. Integrita je stavem smíření s životem a s jeho průběhem, se vším, co přináší. Opakem integrity je strach ze smrti, pocity zoufalství, pocity nenaplněnosti a nesmyslnosti, absurdity. 5 Závěr Text Myšlenky velkých filosofů v zrcadle jejich dětství napomáhá studentům a všem ostatním zájemcům k uvědomění si souvislostí mezi dětstvím a jeho vlivem na budoucí život i filosofické myšlení u vybraných velkých filosofů. Není dobrým pomocníkem pouze pro poznání a zapamatování si některých faktografických údajů ze života vybraných osobností, ale ukazuje také na důležitost dětství jako na období v životě člověka, které se navždy zapíše do vnímání a chápaní světa každého lidského jedince. Text také přináší některé nejznámější citace z díla vybraných filosofů a vysvětlení jejich styčných myšlenek.

Mgr. Miriam Prokešová, Ph.D. Katedra pedagogiky a andragogiky Pedagogická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě Fráni Šrámka 3, Ostrava – Mariánské Hory, 709 00 [email protected] 777 982 902


51

Nové trendy a koncepce e-business a e-commerce Petr Suchánek Abstrakt Elektronické podnikání a obchodování se rozvíjí velmi rychle. Ačkoliv by se mohlo zdát, že vzhledem k moderním technologiím, informačním systémům, legislativě, zvyklostem, apod. již lze realizovat téměř vše, není tomu zcela tak a existuje celá řada slabých míst, které je a bude nutné řešit zejména z důvodu snahy obchodních subjektů přiblížit se co nejvíce zákazníkům a minimalizovat nebo lépe zcela eliminovat jakákoliv omezení. Cílem balíčku odborných kompetencí je prezentovat stávající systémy elektronického obchodování a na příkladech některé nové možnosti a jejich technologickou, organizační, řídicí a další podporu, která je pro realizaci elektronicky realizovaných obchodních činností nezbytná. Klíčová slova elektronické podnikání, elektronické obchodování, internetový obchod, systém elektronického obchodování, elektronický podpis, nové obchodní modely

1 Úvod Balíček odborných kompetencí s názvem „Nové trendy a koncepce e-business a ecommerce“ vznikl na Slezské univerzitě v Opavě, Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné, Katedře informatiky, na které jsou oblasti elektronického podnikání a elektronického obchodování a jejich vývoj jedním z nosných výzkumných témat. Ačkoliv bylo v minulé větě využito slovo „výzkumných“, cílem balíčku není prezentovat zcela striktní vědecký výklad a rozbor dané problematiky, ale ve strukturované formě popsat stávající stav, poukázat na některá slabá místa, která se ve vybraných v textu popsaných obchodních modelech mohou vyskytnout a samozřejmě představit některé nové, zatím méně nebo vůbec nevyužívané obchodní modely. V souvislosti s uvedeným je nutné dodat, že balíček odborných kompetencí vznikl za podpory externího konzultanta Prof. Ing. Jiřího Dvořáka, DrSc. z Vysokého učení technického v Brně, Fakulty podnikatelské, Ústavu informatiky, který se, mimo jiné, danou problematikou zabývá již velmi dlouho a kterému patří velký dík za odbornou pomoc. Snahou autora bylo adekvátním způsobem prezentovat jistý náhled na danou problematiku a ukázat, mimo jiné, jakým způsobem se dá o dané oblasti uvažovat. Na základě uvedeného je struktura textu rozdělena do 5 kapitol, kdy v první z nich jsou nadefinovány základní pojmy, představena kategorizace a popsán aktuální stav a výchozí principy elektronického podnikání a zejména elektronického obchodování. Druhá kapitola je zaměřena na charakteristiku těchto oblastí z hlediska systémového přístupu, kdy primárním objektem je systém elektronického obchodu (označovaný jako e-commerce systém) jehož architektura koresponduje s reálnými a v praxi využívanými obchodními modely. Aby v dnešním světě bylo možné realizovat jakékoliv veřejně využívané systémy, jejichž Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

53

komunikační základna je tvořena informačními a komunikačními technologiemi (ICT – Information and Communication Technology), je nezbytné na jedné straně uvažovat jejich přínosy, ovšem na druhé straně se nesmí zapomínat na případné nevýhody a rizika, která se mohou v souvislosti s využíváním těchto systémů objevit. Z tohoto důvodu je do textu zařazena kapitola třetí pojednávající o přínosech a rizicích elektronického obchodování. Jedním z omezení elektronického obchodování je v mnohých případech nemožnost jednoznačné identifikace subjektů (zákazníka a prodejce) během objednávky zboží v internetových obchodech a nejen tam (další příklady jsou uvedené v kapitole páté). Ukazuje se, že toto omezení by bylo možné minimalizovat resp. eliminovat započetím mnohem širšího využívání elektronického podpisu zejména mezi běžnými uživateli. Z tohoto důvodu je součástí textu kapitola čtvrtá pojednávající o principu elektronického podpisu. V poslední, páté kapitole, jsou pak prezentovány vybrané nové nebo částečně inovované obchodní modely elektronického podnikání a obchodování, které, jak již bylo výše uvedeno, se zatím příliš nevyužívají, ale dá se předpokládat, že využitelné jsou a za nějakou dobu se opět mohou stát standardem, bez kterého si obchodní i jiné aktivity realizované pomocí ICT nebudeme umět představit. 2 Současný stav a předpokládaný vývoj elektronického podnikání a obchodování Elektronické podnikání a obchodování představuje již od svého vzniku nové možnosti pro realizaci vývojových, výrobních, obchodních a dalších činností pro všechny typy zejména podnikatelských subjektů. V této souvislosti bylo cílem autora balíčku odborných kompetencí zamyslet se a provést analýzu současného stavu, existujících slabých stránek, očekávání a předpokladů do budoucna. Vlastní princip výrobních a obchodních činností realizovaných s podporou ICT snižuje časovou a geografickou závislost což lze prezentovat například na elektronickém obchodování, kdy toto lze označit za umožňující prostředek realizace obchodních činností (minimálně na úrovni vytvoření objednávky) 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu pro kohokoliv, kdo má přístup k ICT. Tento prodejní kanál se tudíž stal velmi významnou alternativou pro stále se rozšiřující zákaznickou klientelu, jejíž potřeby a z nich pramenící požadavky na kvalitu produktů a služeb neustále rostou. Vzhledem k tomu, že zajištění si dostatečné zákaznické klientely a její loajality je jednou ze základních podmínek úspěšnosti současných podniků a firem bez ohledu na jejich zaměření, je nutné, aby se firmy touto problematikou zabývaly. Jak již bylo uvedeno v úvodu, jednou ze slabých stránek u elektronického obchodování zejména na úrovni B2C (Business to Customer) je nemožnost jednoznačné identifikace subjektů realizujících obchodní transakci, tedy zákazníka a prodejce. Uvedená identifikace je primárním (nikoliv výhradním) ukazatelem při kategorizaci elektronického obchodování na kvazielektronické a plnohodnotné [4]. Nemožnost prvotní identifikace zákazníka nebo prodejce přitom může mít v konečném důsledku negativní dopad například v případě, že si zboží objedná zákazník, který do objednávkového formuláře neuvede korektní údaje nebo na druhé straně si zákazník objedná zboží u neověřeného prodejce bez jakýchkoliv referencí. Je evidentní, že velkým přínosem v této oblasti by bylo masovější využívání elektronického podpisu, což samozřejmě nelze řešit nárazově. Obecně při hodnocení a očekávání nových příležitostí a možností elektronického podnikání a obchodování je a bude neustále nutné brát v potaz snahy o minimalizaci nejistot, přičemž tyto snahy budou zřejmě podporovány postupným růstem technologické, etické a morální úrovně společnosti, i když musíme mít neustále na paměti, že, tak jak je uvedeno například v [3], současnost i budoucnost budou neustále ve znamení rychle se měnícího turbulentního prostředí, ve kterém bude hrát důležitou roli globalizace a s ní spojená 54

superkonkurence, informatizace, intelektualizace práce, její rozmanitost a proměnlivost, ale také militantnost a terorismus, ekologizace a devastace, meteorologické výkyvy, apod. tak jak je uvedeno v [1]. 3 Systém na podporu elektronického obchodování – e-commerce systém Budeme-li se dále zabývat zejména elektronickým obchodováním, pak je nutné konstatovat, že elektronické obchodování je ve své podstatě principiálně založeno na realizaci obchodního cyklu, který začíná požadavkem zákazníka prezentovaného objednávkou zboží například v internetovém obchodu a končí převzetím zboží zákazníkem. Mezitím je realizována celá řada činností, které jsou nutné, mají přesně stanovené podmínky a pravidla vykonávání a jsou zpracovávány jednotlivými objekty, které jsou opět v rámci celé struktury nutné a nezastupitelné. Uvedenou strukturou je systém elektronického obchodování často označovaný jako e-commerce systém. Na e-commerce systémy lze nahlížet z několika pohledů. Na nejjednodušší úrovni můžeme popisovat systém elektronického obchodu jako webový server propojený s podnikovým informačním systémem. V některé literatuře jsou za systémy elektronického obchodu považovány pouze webové servery obsahující veškeré potřebné funkcionality (webové aplikace, např. [2]). Pro náš účel je tento model nedostatečný, a proto byl v našem pojetí jako výchozí sestaven model korespondující s obchodním cyklem. (Obrázek 1)

Informační systém dodavatele ERP

CRM

Komunikační rozhraní

ERP/CRM smluvního dodavatele

Účetnictví

Kooperační CRM

Správa majetku

Obchodní a podnikatelské prostředí

Webový server

Řízení zásob

Operativní CRM

Plánování výroby Řízení zdrojů

Zákazníci

Řízení výroby

Telefon Přepážka Jiné komunikační kanály (dopis, dealer, reklamní letáky, apod.)

PPL (Professional Parcel Logistic) DHL (Dalsey, Hillblom a Lynn) DPD (Direct Parcel Distribution) Česká pošta, a.s. Kurýrní služby

Řízení objednávek Analytické CRM

Řízení pohledávek Řízení lidských zdrojů Řízení projektů Business Intelligence

Převod z účtu Platební karta Mikroplatba ePeníze Hotovost Sklad 1, 2, … n

SCM - Supply Chain Management; FRM - Financial Resource Management; HRM - Human Resource Management; IBP – Integrated Business Planning; CPM (Composite Product Mapping); Administrátor IS/ICT; a další

Obrázek 1 Systém elektronického obchodu s vyznačením některých interních funkcí a prvků

Jak, mimo jiné, vyplývá z Obrázku 1, pro úspěšnost elektronického obchodování je nezbytné zajistit efektivní řízení všech klíčových a souvisejících podpůrných aktivit, prostředků a oblastí. Jednotlivé prvky systému elektronického obchodu ve schématu na Obrázku 1 jsou podporovány moduly softwarových produktů určených pro konkrétní účel využití. Jejich nabídka je v současné době velmi široká a vždy je před jejich výběrem Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

55

nezbytné provést podrobnou analýzu stávajícího stavu interního i externího firemního prostředí a přesně stanovit a nadefinovat firemní potřeby, strategii a e-strategii. Současné trendy v oblasti globalizace vyvolávají zvýšenou potřebu zaměřit se zejména na externí prostředí, které v mnoha případech překračuje hranice jednotlivých států a kontinentů. V textu balíčku odborných kompetencí autor charakterizuje všechny prvky obsažené ve schématu na Obrázku 1 s tím, že je snahou autora naznačit i možný nebo přímo očekávaný vývoj v jednotlivých oblastech. 4 Zákaznicky orientované elektronické podnikání Jak již bylo uvedeno výše, zákazníci jsou a budou stále náročnější a jen velmi málo budou ochotni se přizpůsobovat existujícím možnostem, které mohou být v některých případech omezující. Z tohoto hlediska je a bude kladen stále větší důraz na tvorbu zákaznicky orientovaných systémů, které v souladu se schématem uvedeným na Obrázku 1 můžeme vyjádřit schématem na Obrázku 2.

Prodejce (dodavatel)

Nabídka zboží a služeb

Platební systém Zákazník Dodávka zboží a služeb

Poprodejní služby

Obrázek 2 Filosofie zákaznicky orientovaného systému

Všechny prvky systému elektronického obchodu v rámci obchodního cyklu lze pojímat jako striktně zákaznicky orientované služby, což v konečném důsledku vede i ke zjednodušení hodnocení efektivnosti celého systému. Je evidentní, že nefunkčnost jedné ze služeb způsobí zcela zásadní poruchu prodejního systému, přičemž dostupnost nabídky zboží (spojené samozřejmě s možností realizace objednávky), platba a dodávka zboží jsou zcela klíčovými funkcemi, bez kterých nemůže dojít k uzavření obchodní případu. Zákaznicky orientované systémy byly výchozí myšlenkou pro tvorbu nových a inovovaných obchodních modelů, které lze za splnění jistých předpokladů uvést plně do praxe. Tyto modely jsou charakterizovány v kapitole páté. 5 Nové možnosti elektronického podnikání a obchodování V návaznosti na současný stav, realizaci systémů na podporu elektronického obchodování, zákaznicky orientované systémy a možnosti identifikace komunikujících (resp. obchod uzavírajících) subjektů bylo jedním z hlavních cílů autora textu k balíčku odborných kompetencí navrhnout a analyzovat některé možné nové nebo částečně inovované obchodní modely elektronického obchodování, resp. podnikání. Tyto modely, jsou 56

zaměřené zejména na dostupnost zboží a/nebo služeb kdykoliv a kdekoliv, využití internetových technologií pro on-line přenosy výroby zboží na zakázku (jinými slovy využití multimédií nejen pro prezentaci zboží, ale i technologií jejich výroby) a standardizaci jako prolomení konkurenční bariéry mezi podnikatelskými subjekty a rozšíření klientely navázáním spolupráce mezi konkurenčními subjekty. Prezentované modely mají za cíl seznámit čtenáře s možnostmi, které mohou být v rámci e-aktivit realizovány a které se na první pohled mohou zdát zcela samozřejmými. Po přečtení páté kapitoly a v návaznosti na kapitoly předchozí si čtenář jistě velmi snadno uvědomí, že ještě zdaleka ne vše je technologicky, legislativně, organizačně, apod. zajištěno tak, aby tyto modely mohly být plně zařazeny do praxe. A právě toto bylo jedním z cílů realizace tohoto balíčku, kdy předpokladem bylo prezentovat čtenáři některé vybrané oblasti elektronického podnikání a obchodování s myšlenkou poskytnutí jistého pohledu na danou problematiku a předpokladem, že se čtenář nad danou problematikou začne zamýšlet třeba podobným způsobem, jako je prezentovaný v textu. 6 Závěr Rozvoj elektronického podnikání a elektronického obchodování vyžaduje na jedné straně širokou podporu a specifické přístupy na straně firem, obchodníků, výrobců a obecně všech subjektů v dodavatelském řetězci, na druhé straně je klíčovým ukazatelem vývoj zákaznické základny. Prvním hlavním úkolem firem je správné stanovení cílů a určení hodnot. Nové cíle by měly představovat nové příležitosti pro firmy. Cíle a hodnoty by měly být základním kamenem pro tvorbu firemní strategie. Uvedené příklady a obecné trendy naznačují, že firmy budou pravděpodobně nucené změnit přístupy a být mnohem otevřenější pro zákazníky, například, že firmy nebudou poskytovat zákazníkům pouze hotový produkt, ale umožní jim nahlédnout i do problematiky výrobních technologií. Vše musí být orientováno na zákazníky, kteří vyžadují rychlé služby, osobní služby, dostatečně široké možnosti volby, více prodejních kanálů a samozřejmě, aby zboží a služby byly dodány rychle, levně, spolehlivě a bezpečně kdykoliv a kdekoliv. V této souvislosti můžeme hovořit o požadavku geografické a časové nezávislosti. Firmy budou nuceny se mnohem více soustředit na klíčové obchodní aktivity a využívat outsourcing. Samozřejmě, že se očekává další rychlý rozvoj ICT a jejich penetrace a integrace. Musíme si také uvědomit, že nové možnosti a příležitosti budou také vyžadovat změny a přístupy k motivaci výrobců, prodejců a zákazníků, aby se vytvořilo i eticky čisté podnikatelské prostředí. 7 Literatura 1. DRUCKER, P. The Age of Discontinuity: Guidelines to Our Changing Society. New York: Harper and Row, 1969. ISBN 0-465-08984-4. 2. GARCIA, F.J., PATERNO, F., GIL, A.B. An Adaptive e-Commerce System Definition. Springer Berlin: Heidelberg, 2002. Strana 505-509. ISBN 978-3-54043737-6. 3. MATULA, J. Vztah pojmů znalostní ekonomika a znalostní společnost k pojmům informační ekonomika a informační společnost. 2011. [on-line] Získáno 10.12.2011. URL: http://www.portalci.cz/ci-v-praxi/odborne-clanky/autorskeclanky/matula-j-vztah-pojmu-znalostni-ekonomika-a-znalostni-spolecnost-kpojmum-informacni-ekonomika-a-informacni-spolecnost


57

4. SMEJKAL, V. Právní předpoklady pro elektronický obchod v ČR. In Proceedings of the 9th International Conference on Systems Integration 2001, Prague, Czech Republic. ISBN 80-245-0169-4. Mgr. Petr Suchánek, Ph.D. Katedra informatiky Slezská univerzita v Opavě Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné Univerzitní náměstí 1934/3, 73340 Karviná [email protected] +420 596 398 322

58

Penologie Igor Hendrych Abstrakt Problematika vězeňství (penologie) obsahuje specifické pojmové kategorie, jež je důležité věcně správně uvést do ucelené odborné formy a systematického kontextu. Vzhledem k absenci vědeckovýzkumné základny tohoto oboru v akademických podmínkách v ČR, lze teoretické kompetence hledat výhradně u odborníků z penitenciární praxe, optimálně u těch, kteří propojili tuto praxi s akademickým působením. Předkládaný text si klade ambici přiblížit vše podstatné, čím se tato disciplína zabývá a přiblížit tak čtenářům důležité společenskovědní poznatky interdisciplinární povahy, které jim mohou pomoci zejména v případě vážného zájmu o práci ve Vězeňské službě České republiky případně v jiných složkách trestní justice státu. Klíčová slova penologie, penitenciární praxe, vězeňská služba, výkon trestu odnětí svobody, výkon vazby, výkon zabezpečovací detence, humanizace

1 Úvod Penologická problematika je do dnešních dní určitou ne nepodstatnou částí veřejnosti setrvačně vnímána jako oblast značně tabuizovaná, a to přes viditelnou snahu o její popularizaci v médiích, či v řadě odborných statí v uplynulých letech některými významnými odborníky tohoto oboru. Zároveň je ovšem nutné konstatovat, že penologie coby samostatná disciplína v současnosti takřka „skomírá na úbytě“. Standardní vědecký rozvoj v akademických podmínkách není již delší čas realizován a ani neexistují signály, že by tomu mělo být v dohledné budoucnosti jinak. Propojení penologické praxe s akademickou sférou tak probíhá prostřednictvím nevelké skupiny bývalých či současných zaměstnanců Vězeňské služby České republiky, kteří byli pozváni některými univerzitními pracovišti k oživení jejich tradičních i zcela nových společenskovědních oborů. Řídce se vyskytující oborová studijní literatura je vzhledem k téměř absolutní absenci empirického bádání obvykle konceptualizována jako výklad nejpodstatnějších zákonných ustanovení doplněných o praktické zkušenosti jednotlivých autorů. Řada informací v ní však vzhledem k velmi rychlému legislativnímu vývoji zastarává a jejich žádoucí bezprostřední aktualizace nebývá často technicky možná. Nejinak je tomu i v případě tohoto studijního textu – ambicí autora PhDr. Igora Hendrycha, pedagoga působícího na Fakultě veřejných politik Slezské univerzitě v Opavě, v oborech Veřejná správa a regionální politika a Sociální patologie a prevence, přesto zůstává předložit studentům i akademickým pracovníkům výše uvedených oborů ucelený vhled se vším podstatným, co náleží do oboru penologie a potažmo do systému věznění v podmínkách České republiky.


59

Významným přínosem pro zpracování tohoto textu bylo odborné poradenství konzultanta plk. PhDr. Pavla Horáka, ředitele Odboru výkonu vazby a trestu, Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky, který současně externě pedagogicky působí na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého. 2 Vymezení předmětu penologie Termín penologie vznikl spojením dvou slov: latinského poena (trest) a řeckého logos (nauka). Je tedy zřejmé, že se jedná o nauku o trestání, druzích trestů, jejich účinnosti a o vězeňských systémech, které v různých dobách a kulturách tresty v praxi realizují. Jde tak o disciplínu, jež má interdisciplinární a významně aplikovaný charakter. Využívá poznatků mnoha vědních oborů, kterými jsou zejména trestní právo, kriminologie, penitenciární pedagogika, psychologie, sociální práce, sociologie a psychiatrie. Penologie bývá odborníky nazývána též penitenciární naukou. Druhý termín je přesnější pro podmínky České republiky, kde se tento obor (na rozdíl od jiných, zejména západních států) již delší čas vědecky nerozvíjí. Do roku 1980 tuto úlohu plnil Výzkumný ústav penologický, který však byl pro svou „nadbytečnost“ exponenty minulého režimu bez náhrady zrušen. Na akademické půdě je vyučován pouze výjimečně a vzhledem k absenci teoretického zázemí, výhradně odborníky z praxe. 3 Efektivita oboru penologie Bylo a je velmi obtížné měřit, jak se působení odborníků pomáhajících profesí odrazilo v realitě ve smyslu nápravy či resocializace propuštěných pachatelů trestné činnosti. Kromě tradičních metodologických úskalí, která provázejí vliv programového působení, jako je například jeho efektivita z hlediska podmínek, kvality, intenzity či extenzity, je totiž prakticky nemožné získat zpětnou vazbu od samotných bývalých klientů věznic. Již delší čas tak existují dva protichůdné názorové proudy, které vykládají, jak to s efektivitou odborného působení na odsouzené v realitě je. První je velmi pesimistický: opírá se o neveselé statistiky, jež nekompromisně hovoří o vysoké četnosti recidivy a tvrdí, že úspěšná intervence, jež míří na změny hodnotové orientace a následné změny v chování pachatelů trestné činnosti, je téměř zanedbatelná. Určitým skeptickým signálem, který tento názor podporuje, je v odborné terminologii postupné upouštění od užívání zmíněných pojmů „náprava“ či „resocializace“. V poslední dekádě je nahradil poněkud víceznačný termín – „programy zacházení s vězni“. Druhý pohled na celou problematiku je mnohem optimističtější – opřít se však může prakticky jen o psychologické a sociologické teorie o nezpochybnitelném významu celoživotního procesu učení a socializace v životě každého jedince. Přestože je velmi pravděpodobné, že pravda se nachází někde uprostřed, k jejímu zpřesnění má současná česká penologie dost daleko. Kromě již zmíněných metodologických obtíží je totiž už delší dobu smutným faktem, že v této oblasti neexistuje institut systematicky se zabývající relevantním výzkumem, který by zjištěnými vědeckými poznatky dával do praxe potřebnou reflexi. Doposud neexistuje ani koncepce nástupnické organizace zrušeného Výzkumného ústavu penologického, jež by se této role chopila a spolupracovala na vědeckém poli s vězeňskými správami demokratických zemí. Dílčím způsobem (zejména v teoretické rovině) se o to v posledních letech snaží tým pracovníků Odboru výkonu vazby a výkonu trestu na Generálním ředitelství VS ČR a dále v Institutu vzdělávání VS ČR v oddělení penologického výzkumu. Důvod proč je tomu tak je velmi pragmatický – nedostatek financí.

60

4 Stručná historie českého vězeňství Historie trestání na území České republiky prošla v posledních několika stoletích, obdobně jako i v jiných zemí, značným vývojem. Dlouhé období fyzických trestů bylo vystřídáno vykonávání trestu v tzv. obecních domech, ve kterých současně pobývali nemocní, přestárlí či velmi chudí lidé bylo nahrazeno teprve počátkem 19. století první regulérní trestnicí, která byla zřízena v Praze. V polovině tohoto století začínají vznikat tzv. justiční komplexy tvořené soudní budovou a vazební věznicí. K výkonu trestu jsou budovány státní trestnice. Prvními z nich byly dodnes velmi známé v Mírově a ve Valdicích. Systém vězeňství byl v dalších obdobích velmi ovlivněn významnými dobovými změnami. Období Rakousko – uherského mocnářství přineslo zmíněné budování justičních komplexů, samostatný Československý stát například organizaci věznění mládeže. Válečné a poválečné období bylo charakteristické nespravedlivými rozsudky za často neexistující skutky. V šedesátých letech a sedmdesátých letech pod nátlakem mezinárodního společenství, doznal výkon vězeňství v Československu určitých změn v oblasti dodržování lidských práv, stále však dominovali militantní přístupy k vězněným osobám a pokřivené trestní právo v oblasti tzv. politické (protistátní) trestné činnosti. Teprve po roce 1989 dochází k rekonstrukci českého vězeňského systému do podoby, která je obvyklá v demokratických zemích. Nastoupily humanizační trendy – bezvýjimečné přihlášení se k Evropským vězeňským pravidlům, jež kladou důraz na vytváření důstojných lidských podmínek ve výkonu trestu a vazby. 5 Humanizace v českém vězeňství Subtématem, kterému je nutné dát prostor v této kapitole je tzv. humanizace vězeňství. Jedná se o pojem velmi úzce spjatý s reformou českého vězeňského systému po roce 1989. Před ním totiž velice často docházelo ze strany personálu k tolerovanému, či dokonce přímo nařizovanému porušování základních lidských práv u vězněných osob. Ať se již jednalo o přímé směrnice, či jen o „blahovůli“ jednotlivců. Přestože se průběžně i v době vlády komunistické nomenklatury v oblasti lidských práv konaly určité dílčí změny (takže např. vůbec nelze srovnávat léta padesátá s léty osmdesátými). Rozdíly by se daly na příkladě charakterizovat jako odklon od přímého šikanování (včetně fyzického násilí) po „pouhé“ vyžadování vojenského drilu a do značné míry ponižujícího způsobu jednání. Velmi často pak bylo toto jednání uplatňováno na osobách, které byly pro svá politická přesvědčení nepohodlní, vedoucím představitelům minulého režimu. Tento „nešvar“ neslučitelný s novými demokratickými poměry v České republice bylo nutné v co nejkratším termínu odstranit a nastolit zcela nové podmínky pro zacházení s vězněnými osobami. Mařádek (2005) vymezuje humanizaci jako vytváření důstojných lidských podmínek ve výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody. V širším smyslu je to soubor činností a opatření, jejichž výsledkem by mělo být začlenění českého vězeňství do řady nejprogresivnějších evropských i světových trendů vytyčených v minimální podobě Evropskými vězeňskými pravidly. V tomto pojetí humanizace dominuje garantování lidských práv a svobod všeobecně uznávaných. V užším smyslu humanizace vězeňství znamená nejen neponižování vězňů, ale především respektování lidské důstojnosti, včetně nenarušování jejich osobnostní integrity a sebeúcty. 6 Organizace Vězeňské služby ČR Vězeňská služba ČR je ze zákona povinná zabezpečovat výkon vazby, výkon trestu odnětí svobody a výkon zabezpečovací detence. Kromě jiného ji náleží provádět výzkum v oboru Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

61

penologie a využívat jeho výsledky a vědecké poznatky při výkonu vazby a při výkonu trestu odnětí svobody. Další významné úkoly plní v oblasti vytváření podmínek pro zaměstnávání vězňů a vzdělávání svého personálu. Organizačními jednotkami Vězeňské služby jsou generální ředitelství, vazební věznice, věznice, ústavy pro výkon zabezpečovací detence a Institut vzdělávání. Generální ředitelství je nadřízeným orgánem všech ostatních organizačních jednotek, které kromě kontroly i metodicky řídí. Vazební věznice, věznice, ústavy pro výkon zabezpečovací detence a Institut vzdělávání vedou ředitelé, které jmenuje a odvolává generální ředitel Vězeňské služby ČR. Nadřízeným orgánem Vězeňské služby ČR je Ministerstvo spravedlnosti České republiky, které je povinno vytvářet této instituci podmínky pro její činnost. Personál Vězeňské služby ČR je diferencován na zaměstnance v pracovně právním poměru a zaměstnance v poměru služebním. První skupina patří (až na výjimky v podobě specialistů oddělení výkonu trestu či vazby) k běžným státním úředníkům, kteří plní úkoly v úsecích ekonomických, správních, personálních či zdravotních. Skupina druhá zabezpečuje především vnější a vnitřní bezpečnost věznic a z tohoto důvodu musí mít tito zaměstnanci status příslušníka bezpečnostního sboru. Přijímací proces k Vězeňské službě není jednoduchý. Všichni uchazeči o zaměstnání musí projít náročnými zdravotními a psychologickými testy, které musí vyloučit případnou nezpůsobilost uchazeče pro práci ve velmi náročném prostředí věznic. Budoucí příslušníci Vězeňské služby musí rovněž prokázat svou velmi dobrou fyzickou zdatnost, která je v jejich případě rovněž nezbytnou kompetencí k výkonu služebních činností. Specializované vzdělávání zaměstnanců vězeňské služby zajišťuje Institut vzdělávání vězeňské služby ČR ve Stráži pod Ralskem. Jeho klíčová úloha v resortu tkví ve specifičnosti pracovních a služebních úkolů zaměstnanců VS. Doplnění jejich odborného vzdělání o poznatky z oboru penologie je nezbytnou podmínkou jejich pracovní samostatnosti. Charakteristika výkonu trestu odnětí svobody, výkonu vazby a výkonu zabezpečovací detence Výkon trestu odnětí svobody je vykonáván dle Zákona č. 169/1999 a navazujících podzákonných norem. Jednou z prvních informací, kterou v souvislosti se svým odsouzením osoba u soudního jednání obdrží, je v jakém ze čtyř typů věznice bude tento trest vykonán. Do výkonu trestu odnětí svobody může být odsouzený přijat pouze na základě pravomocného rozhodnutí soudu a nařízeného výkonu trestu odnětí svobody. Bývá do něj převeden buď z výkonu vazby, nebo je mu určen nástup trestu na svobodě. Nenastoupení trestu znamená pro každého občana České republiky spáchání dalšího trestného činu. Institut výkonu trestu odnětí svobody v sobě zahrnuje zákonem stanovené motivační prvky, kterými je cíleně působeno na osobnost odsouzených jedinců. Zahrnuje tak v sobě systém odměn a trestů, práv a povinností, které tvoří osu programů zacházení s vězněnými osobami. Jedním z významných prvků těchto programů je tzv. pracovní terapie, která má oporu v zákonné povinnosti odsouzených pracovat pro stát, kraj či obec. Výkon trestu je diferencován podle pohlaví a částečně se liší v rámci určitých kategorií vězňů. Relativní novinkou je umožnění vykonat trest matkám se svými dětmi předškolního věku. Při výkonu trestu odnětí svobody lze rovněž za určitých podmínek realizovat i výkon ústavní ochranné léčby. Výkon vazby v trestním řízení představuje mimořádný zásah do občanských práv a svobod osob, které byly obviněny z trestného činu. Listina základních práv a svobod explicitně stanovuje, že pokud je tento zásah nutný, musí být přesně stanoven a odůvodněn zákonem. 62

Zákonné důvody pro tento výjimečný institut jsou tři a definuje je § 67 trestního řádu. Velmi zjednodušeně řečeno jde o zajištění obviněného pro účely trestního řízení a pro výkon trestu odnětí svobody, případně zabránění v pokračování trestné činnosti či zamezení maření ověřování důkazů. Samotný výkon vazby upravuje Zákon č. 293/1993 Sb. Při výkonu vazby musí být důsledně aplikován tzv. princip presumpce neviny. Jeho podstatou je, že na osobu ve vazbě musí být po celou dobu pohlíženo jako na nevinnou, dokud není pravomocným rozsudkem vinna vyslovena. Přesto je nezbytné, aby se osoby ve výkonu vazby podřídili nezbytným omezením, mezi které patří i plnění zákonem stanovených povinností. Zabezpečovací detence představuje zcela novou instituci trestní politiky v České republice. Její podstatou je izolace velmi nebezpečných pachatelů trestné činnosti, kteří pro svou duševní poruchu nemohou být za svou trestnou činnost odsouzeni k výkonu trestu odnětí svobody, nebo je jim po výkonu trestu nařízena ochranná ústavní léčba, která se však v tradičních psychiatrických léčebnách míjela účinkem. Velmi agresivní jedinci (a často též sexuální devianti v jedné osobě) svévolně neplnili léčebné a terapeutické programy, fyzicky napadali personál léčeben a nezřídka z nich také utíkali. Výkon zabezpečovací detence není na rozdíl od výkonu trestu odnětí svobody časově dopředu omezen. Každým rokem je však povinností místně příslušného soudu u každého chovance přezkoumávat důvodnost jeho dalšího pobytu v ústavu pro výkon zabezpečovací detence. 7 Sociální integrace po výkonu trestu Problematika sociálního začleňování po výkonu trestu je aktuální a současně velmi „palčivé“ společenské téma. Nevládní organizace, které monitorují stav lidských práv, jako například Český helsinský výbor, v minulosti opakovaně kritizovaly nedostatečnou spolupráci mezi sociálními pracovníky věznic a sociálními kurátory městských úřadů. Často formální přístup nekladly za vinu těmto pracovníkům samotným, ale nadřízeným institucím, které vzájemně metodicky nekoordinují jejich vzájemný postup. Problematická je i časová zaneprázdněnost sociálních kurátorů, kteří bývají zatěžováni jinými případy a propuštěným vězňům nevěnují patřičnou pozornost. Naopak je vyzdvihována stále častější aktivita nevládních organizací, které se zapojují do pomoci lidem propuštěným z výkonu trestu či výkonu vazby. Je však zřejmé, že tato podpora je nedostačující a nemůže nahradit systematickou pomoc státu. Celkový efekt postpenitenciární sociální péče pak zůstává velmi diskutabilní. Indikátorem tohoto neutěšeného stavu je například nárůst bezdomovectví v České republice, na němž se stále větší měrou podílejí propuštění vězni. Velkým problémem, který znesnadňuje proces úspěšné reintegrace bývalých vězňů do společnosti je jejich vysoká míra zadlužení. Pochází jednak ze škod, jež byly spáchány trestnou činností, ale je podstatně navýšena o sumu nákladů za pobyt ve vězení a v celkovém součtu (často s penalizací) představuje částky, které i při nejlepší vůli nemá šanci vězeň splatit. V současné době se připravuje projekt, který by tuto situaci řešil prostřednictvím zvláštního státního fondu. Ten by pohledávky za bývalé vězně po dohodě s věřiteli částečně ihned umořil. Nešlo by sice o celou sumu – přesto je, dle zkušeností z jiných zemí, předpoklad, že by na tuto nabídku většina věřitelů přistoupila. Bývalý odsouzený by následně tuto částku (nenavýšenou o úroky) splácel do onoho fondu podle individuálně sestaveného splátkového kalendáře. Důležité je, aby mu zůstala přiměřeně motivující částka na uspokojování svých životních potřeb.


63

8 Závěr Významní současní myslitelé často o dnešní době hovoří coby o fenoménu v dějinách lidstva nevídanému – rychlost změn, kterými společnost v posledním století prochází, nemá v historii precedens a tak ji velmi příhodně spojují s adjektivy turbulentní, převratná či dynamická. Je tedy přirozené, že změnám se nemůže vyhnout ani penitenciární problematika, která přestože není v ohnisku masového veřejného zájmu, velmi úzce souvisí s jinými odvětvími společenského života. Tak jako všechny ostatní podléhá tomuto rychlému vývoji, jež si s sebou vždy nese kromě pozitiv i menší či větší problémy a s nimi nároky na jejich zdolávání. Za všechny je nutné zmínit alespoň ten nejvíce aktuální: české vězeňství bude muset v relativně blízké době čelit výzvě, jak zvládat stále větší počet odsouzených osob, než stávající kapacity věznic dokáží pojmout. V současné době je bohužel tato otázka poněkud v pozadí preferencí exekutivního a legislativního rozhodování, nicméně dnes již velmi naléhavý stav v této oblasti (s nepříliš optimistickou prognózou) si nevyhnutelně vyžádá radikální transformace. 9 Literatura 1. MAŘÁDEK, V. Vězeňství. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005. ISBN 80-7368002-5. PhDr. Igor Hendrych Ústav veřejné správy a regionální politiky Fakulta veřejných politik Slezská univerzita v Opavě Hradecká 17, 746 01 Opava [email protected] 553 684 540

64

Počítačem podporovaná diagnostika ve vzdělávání Martin Malčík Abstrakt Problematika vzdělávání v dnešní době je úzce spojena s celkovou změnou paradigmatu učení a vyučování, která nastala v posledních letech v souvislosti s příchodem globalizovaného. Pedagogická diagnostika realizovaná na počítači a/nebo přes internet zaznamenává v současnosti značný a rychlý vývoj. Počítačem podporovaná diagnostika vykazuje některé specifické rysy, které je potřeba v rámci vývoje, distribuce a použití testů vzít v úvahu. Co se týká individuální diagnostiky, je potřeba brát v úvahu rozdílu vznímání informací z obrazovky a z textu na papíře. Jde zejména o problém, s horizontální a vertikální navigací a také problém, zda předkládat respondentům úlohy/otázky po jedné nebo v celku. Pokud se týká skupinové, srovnávací diagnostiky, klíčovým problémem je fakt, že nikdy nelze všechny respondenty umístit u počítače najednou, proto je potřeba řešit různé varianty/sady úloh, které musí být vytvořeny a pilotovány na společné škále obtížnosti. Klíčová slova pedagogická diagnostika, počítačem podporovaná diagnostika, elektronický text, kompetence, gramotnosti

1 Úvod Vzdělávání v dnešní době je úzce spojena s celkovou změnou paradigmatu učení a vyučování, která nastala v posledních letech v souvislosti s příchodem globalizovaného světa, spolu s informační revolucí a trvajícími požadavky společnosti vědění. Smyslem vzdělávání současnosti není předávání jedné pravdy, tj. memorování učiva, ale orientace na schopnosti žáka selektovat poznatky a správně je interpretovat. Pedagogický konstruktivismus respektuje přirozené procesy učení. Učení chápe jako spontánní a nepřetržitou aktivitu, lidé chtějí a potřebují poznávat svět kolem sebe. Znalosti a dovednosti, které člověk objeví a získá během řešení problémů (i při chybném řešení) jsou nesrovnatelně trvalejší než snadnější namemorované správné řešení. Konektivismus, jako další paradigma ve vzdělávání, se s touto představou plně ztotožňuje. Snaží se však rozšířit oblast platnosti i do současných podmínek existence technologiemi podporovaných sociálních sítí. Stoupající množství existujících informací a jejich snadná dostupnost vede k nutnosti porozumění chápat jako vlastnost sítě, v níž každý člen obhospodařuje jen určitou část znalostí. Využití informačních a komunikačních technologií ve školních diagnostických systémech je výrazným krokem pozitivní inovace těchto systému, ať již jde o systémy počátečního a terciárního vzdělávání nebo systémy dalšího profesního resp. celoživotního vzdělávání.


65

2 Role ICT ve vzdělávání Ačkoliv budoucnost lze jen těžko předvídat, a v tak rychle měnícím se oboru, jakým jsou ICT zvláště, můžeme sledovat některé trendy, které se postupně stávají realitou ve vzdělávání v globálním měřítku, anebo jsou přejímány z vyspělejších zemí do českého vzdělávání. Pokud se zaměříme na možnosti celkového vývoje vzdělávacího systému a případný vliv technologií na něj, mohou skvěle posloužit scénáře sestavené experty OECD1. Dva z těchto scénářů předpovídají udržení statusu quo. 

V prvním scénáři „Byrokratický školský systém pokračuje“ ICT napomáhají udržet byrokratické principy, případně posílit nové oblasti vzdělávání mimo to formální.



Ve scénáři „Rozšířeného obchodního modelu“ se zase podílejí na rozšíření nabídky vzdělávacích příležitostí za peníze.

Další dva scénáře sledují linii proměny školy. 

V prvním by se měla stát „Škola sociálním centrem“. Technologie by v takovém systému měly zajišťovat především komunikaci s participanty na vzdělávacím procesu a místní komunitou. Významně by také mohly přispět k rozšíření příležitostí pro celoživotní vzdělávání.



„Školy jako učící organizace“ je scénář, jenž předpovídá silnou orientaci škol na předání znalostí. ICT v něm jsou velmi rozšířené a využívá se jak tradičních tak nových médií.

Poslední dva scénáře berou v potaz možnost odškolštění společnosti. 

„Učící se sítě a propojená společnost“ je scénář, který počítá s mocnými a levnými technologiemi, které nahradí vzdělávací instituce, s nimiž převažuje dlouhodobá nespokojenost. Pomocí technologií tak budou zájemci získávat nejen vzdělání, ale také kontakty na správné experty v daném oboru.



„Učitelsky exodus“ je pak poslední scénář, kde nespokojení učitelé odcházejí ze svých pozic a ICT v něm hraje roli jednoho z tlaků, které na ně dopadají.

Podle těchto scénářů můžeme jasně vyvodit, že si analytici OECD bez přítomnosti ICT nedovedou školu budoucnosti představit a ve většině scénářů hrají technologie důležitější roli pro vzdělávací systém, než tomu bylo dosud. Otázkou, jaké funkce ICT ve vyučování plní, se zabývá v celá řada našich i zahraničních autorů (Zounek, Šeďová, 2009, Sak a kol, 2007). Stejně tak existuje celá řada typologií využití ICT ve vzdělávání. Mezi relativně komplexní patří typologie Zounka (2009), která definuje 5 skupin činností, kde jsou ICT využívány v rámci vyučovací hodiny:     

1

ICT jako nosič obsahu; ICT jako extenze; ICT jako pracovní nástroj; ICT jako testovací nástroj; ICT jako kulisa a doplněk.

Šest scénářů vzniklo v pracovní skupině CERI – Centre for Educational Reasearch and Innovation. Scénáře mají za cíl stimulovat politické myšlení ke správným rozhodnutím.

66

3 Systém ukazatelů, které jsou diagnostikovány Ukazatel může být definován jako jednotka informace, která je shromaždována v pravidelných intervalech z důvodu zjišťování výkonnosti určitého systému (Fitz-Gibbon, 1999). Často bývá pro měření kvality doporučováno vybrat pouze několik klíčových ukazatelů, které jsou sledovány. Avšak těchto několik ukazatelů nemůže reflektovat komplexitu institucí a může podkopat důvěru v systém měření. Navíc je velmi obtížné posoudit, které ukazatele budou skutečně významné a tak se může stát, že co je v současnosti považováno za důležité může být méně důležité v budoucnosti. Řešením je pokusit se navrhnout sadu ukazatelů co možná nejúplnější. Souhrnné rozdělení ukazatelů pro vzdělávání nalezneme například u autorů Fitz-Gibbon a Tymms, (2002). Podle autorů musí systém indikátorů tvořit základ učení – vyučování tak, aby poskytoval relevantní zpětnou vazbu žákům, učitelům, vedení, rodičům i zřizovatelům. Typologie ukazatelů pro vzdělávání:      

emotivní – postoje, touhy, kvalita života; behaviorální – týkající se chování, dovednosti, kooperace, iniciativa; kognitivní – vědomosti, názory, přesvědčení; demografické údaje – pohlaví, etnicita; ekonomické ukazatele – zdroje, náklady; čas – kdo je vzděláván, jak dlouho, změna kurikula, docházka.

Ukazatele mohou být shromažďovány od různých skupin, jako jsou například žáci, učitelé, ředitelé, zřizovatelé, státní instituce, rodiče, zástupci komunit aj. Ukazatele mohou být vstupní, výstupní nebo dlouhodobé a mohou být vztaženy k procesu samotnému. Monitorování by mělo být realizováno systematicky pokud možno s přihlédnutím k zvláštnostem a situaci v regionech na jednotlivých školách v jednotlivých třídách. Aby mohl být monitorovací systém dostatečně výkonný, efektivní a operativní musí být splněny některé zásadní technické, odborné a logistické podmínky. 

Ukazatele musí být podpořeny odpovídajícími vzorky, musí mít dostatečnou úroveň reliability a dobrou validitu;



Ukazatele musí být založeny na pozitivní reakci;



Data musí mít kvalitu výzkumných dat nejméně aplikovaného nebo akčního výzkumu.

4 Klasická teorie testů Testování lze považovat za jeden z významných diagnostických nástrojů ve výuce, který se od ostatních zkoušek liší zvýšeným důrazem na objektivitu, kontrolovanou účelnost a odůvodnění jednotlivých kroků přípravy zjišťování i hodnocení výsledků. Ke zjišťování kvality vědomostí, dovedností, postojů a hodnot žáků se používá didaktický test. Pro konstrukci testu, testování i hodnocení výsledků je charakteristický statistický způsob myšlení i vyjadřování všude tam, kde je to možné a přiměřené. Tím nabývá zkouška charakteru měření. Výsledky testování vědomostí a dovedností jsou údaji o náhodně vybrané skupině žáků, ze kterých při správné interpretaci je možno dosti přesně předpovědět vlastnosti celé populace


67

žáků. Studovaným náhodným jevem je to, zda náhodně vybraný žák odpověděl na určitou otázku testu správně nebo nesprávně. Výsledky žáka můžeme vyjádřit vztahem: ∑

,

[1]

kde x1, x2, … xn jsou výsledky řešení postupně první až n-té úlohy žákem x. Studovanou náhodnou veličinou X je počet správných odpovědí náhodně vybraného žáka na celý test. U jednotlivého žáka není možno předpovědět, jaký bude výsledek zkoušky. Absolutní četnosti u náhodné veličiny X však vykazují jistou stabilitu, a proto je možno určit pravděpodobnost výskytu. Pro stadium výsledků testu je potřeba znát, jaký je zákon rozdělení pravděpodobnosti náhodné veličiny X. Náhodné veličiny testování vědomostí a dovedností vykazují obvykle normální rozdělení. Hustota pravděpodobnosti v bodě x pro normální rozdělení výsledků testu s parametry ( ) je dána vztahem (Komenda, Klementa, 1981) ( ) kde

(

√(

)

. )

,

[2]

je střední hodnota a

je rozptyl náhodné veličiny X.

Standard klasifikace testu vědomostí Pokud vyjdeme z předpokladu, že náhodná veličina X má normované normální rozdělení ( ), je pravděpodobnost, že se náhodná veličina X nachází v intervalu ( )dána tzv. distribuční funkcí ( )

√

∫

[3]

Má-li náhodná veličina X rozdělení

(

), pak platí [4]

a pravděpodobnost, že náhodná veličina nabude hodnoty (

)

(

je rovna vztahu

)

Hodnoty , které jsou řešením rovnice ( ) jsou kvantily rozdělení tabelovány (Křivý, 2003). Kvantily náhodné veličiny s rozdělením vyjádřeny pomocí kvantilů vztahem .

[5]

( (

) a jsou ) jsou [6]

Parametry jsou hodnoty základního souboru všech žáků, a proto se nahrazují odhady získanými na výběrovém souboru. Tento výběrový soubor je charakterizován výběrovými aritmetickým průměrem m a výběrovým rozptylem s2. 5 Přidaná hodnota ve vzdělávání Studie OECD z roku 2008 2 vymezuje modely přidané hodnoty tak, že se vždy porovnávají dva časové řezy, v nichž jsou výsledky vzdělávání zjišťovány. Modely přidané hodnoty měří příspěvek školy k pokroku žáka vůči předem určeným školním vzdělávacím cílům. Příspěvek je očištěná hodnota od jiných faktorů, které také přispívají k pokroku žáka 2

OECD: Measuring Improvements in Learning Outcomes: Best Practices to Assess the Value-Added of Schools. Paris, 2008. ISBN 978-92-64-05022-8.

68

v učení. Tento přístup jasně vymezuje potřebu měřit pokrok žáka, tj. časovou změnu, v níž se odráží působení školy na vzdělávaného jedince. Důležité je také vymezit příspěvek školy vůči jiným vlivům či faktorům, které rovněž přispívají k učení, což je velice komplexní problém (Ryška, 2009). Ukazatele a modely přidané hodnoty Jednou z hlavních oblastí využití modelů přidané hodnoty je možné nalézt na poli zlepšování fungování na úrovni jednotlivé školy. Jedná se o to, že produkce výkonových indikátorů a informací, které podstatně zpřesní identifikaci výchozího stavu na dané škole, se může stát velice efektivním podkladovým materiálem pro zaměření školních cílů a pro cílené zásahy do naplňování všech funkcí školy. Analýzy dat vytvářejí informace o vztazích mezi školními vstupy a výstupy, což dále zpřesňuje výběr takových efektivních strategií, které upravují potřebné postupy včetně změn ve využití dostupných lidských a finančních zdrojů. Je tak zřejmé, že vedení školy získává k činění rozhodnutí významná data. To posiluje současný trend, v němž se akcentuje informované rozhodování na základě dostatečného množství informací. Ukazatele přidané hodnoty lze rozdělit na ukazatele absolutní a relativní (Dolata, 2006, Niemierko, 2009). Absolutní ukazatel je hodnotnější typ ukazatele. Vyžaduje však to, aby měření výsledků na různých etapách vzdělávání bylo realizováno pomocí těch samých měřítek. Například by musel být k dispozici nástroj měřící porozumění textu od 6. třídy základní školy, až po 3. ročník střední školy. Měřící nástroj by musel mít obsahovou interpretaci, co by umožnilo nejen měřit postup, ale také interpretovat získané výsledky z hlediska obsahových očekávání. Takové nástroje zatím nejsou k dispozici, ale je žádoucí zahájit práce na jejich tvorbě. Relativní ukazatel je méně hodnotným ukazatelem, ale jeho použití vychází z daného stavu řešení problematiky. Jelikož měření není realizováno shodnými nástroji, pak musíme přijmout řešení, že výsledek měření na nižší úrovni je udáván jako celková míra vzdělávacího potenciálu. V následujícím kroku pak použijeme tohoto údaje jako předpokládaného výsledku na další etapě měření. Skutečně získaný výsledek žáka pak porovnáme s hodnotou očekávanou a získáme ohodnocení přidané hodnoty na daném stupni vzdělávání. Průměr takto získaných ukazatelů pro danou školu je ukazatel kvality školy. 6 Metoda relativního přírůstku znalostí Hodnocení vstupní úrovně by mělo co nejvěrohodněji odpovídat žákovým úspěchům v pozdějších letech, jinými slovy musí co nejtěsněji korelovat s pozdějšími výsledky v různých předmětech. Míra korelace mezi vstupní úrovní a přidanou hodnotou musí být co největší (predikční validita), hodnocení musí být trvale a konzistentně realizováno u všech učitelů a u všech škol (reliabilita). Pro zjišťování přidané hodnoty ve vzdělávání byla vyvinuta metoda relativního přírůstku znalostí (Malčík, Krpec, 2010; Malčík, Kubincová, 2008). Hlavní ideou metody relativního přírůstku znalostí je zkoumání změn u žáků v čase s tím, že se porovnávají zejména žáci, kteří měli podobnou výchozí vstupní úroveň. Termín relativní přírůstek znalostí může být interpretován jako relativní pokrok žáků, neboli jak dobře žáci ovládají jistou znalost ve srovnání s ostatními žáky se stejnou vstupní úrovní této znalosti. Jedná se tedy o vztah mezi statisticky předpokládaným výsledkem testu (skóru) u každého žáka a jím dosaženým aktuálním výsledkem testu. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

69

7 Závěr Počítačem podporovaná pedagogická diagnostika je v současnosti velmi aktuální téma. Pro její efektivní použití je potřeba vzít v úvahu některé faktory, které mohou mít na výsledky respondent vliv. Některé pasáže této práce byly využity v praxi pro zpracování Počítačem podporovaného diagnostického systému TEST. Nad získanými daty byl proveden spolu s učiteli škol akční výzkum. 8 Literatura 1. DOLATA, R. Edukacyjna wartość dodana w komunikowaniu wyników egzaminów zewnętrznych. Biuletyn badawczy CKE [online], 2006, no. 8. Dostupné na WWW: http://www.cke.edu.pl/images/stories/badania/biul_8.pdf. 2. FITZ-GIBBON, C. T. Monitoring Education. London: Continuum, 1999. 3. MALČÍK, M., KRPEC, R. Monitoring přidané hodnoty ve vzdělávání v Moravskoslezském kraji. Proceedings Pedagogická evaluace, Ostravice. Ostrava: Ostravská univerzita, 2010, s. 31-43. ISBN: 978-80-7368-912-4. 4. MALČÍK, M., KUBINCOVÁ, L., Testing of skills of the 1styear secondary schools pupils. In Proceedings Information and Communication Technology in Education, University of Ostrava, Rožnov pod Radhoštěm. Ostrava: Ostravská univerzita, 2008. ISBN 978-80-7368-577-5. 5. NIEMIERKO, B. Diagnostyka edukacyjna. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe WPN, 2009. 6. RYŠKA, R. Evaluace a přidaná hodnota ve vzdělávání. Praha: Středisko vzdělávací politiky, Univerzita Karlova, 2009. 7. SAK, P. a kol. Člověk a vzdělání v informační společnosti. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-230-0. 8. ZOUNEK, J., ŠEĎOVÁ, K. Učitelé a technologie. Mezi tradičním a moderním pojetím. Brno: Paido, 2009. RNDr. Martin Malčík, Ph.D. Katedra pedagogiky a andragogiky Pedagogická fakulta Ostravská univerzita v Ostravě [email protected]

70

Počítačová algebra Jan Šustek, Zuzana Václavíková Abstrakt Balíček odborných kompetencí Počítačová algebra byl zaměřen na vybrané partie počítačové algebry, tvořící základ programů umožňujících realizaci tzv. symbolické matematiky při manipulaci s matematickými výrazy. Význačným aspektem počítačové algebry je automatizace těžkých a zdlouhavých manipulací s matematickými objekty, a proto její znalost je možné jednak využít při návrhu efektivních procedur výpočtů nebo ve výuce různých metod programovacích technik. Klíčová slova počítačová algebra, algoritmus, symbolický výpočet

1 Úvod Dynamický rozvoj informačních technologií ve druhé polovině 20. století vedl k rozvoji teoretických základů symbolických a algebraických výpočtů, kterými se v současné době zabývá samostatný obor. Počítačová algebra se zabývá algoritmy pro symbolické výpočty – tedy takovými způsoby algoritmizovaných výpočtů, ve kterých pracujeme s matematickými symboly v různých algebraických oborech, jako například v celých číslech, racionálních číslech, polynomech, atp. Rozdíl mezi symbolickými a numerickými výpočty je v tom, že numerická matematika se soustřeďuje především na přibližné výpočty. V jistém směru se u symbolických výpočtů jedná o protiklad numerických výpočtů, při kterých se snažíme pomocí aproximací a úpravou parametrů nalézt (nejčastěji přibližné) řešení, např. konkrétní rovnice, která je zadána pro konkrétní číselné zadání. Algoritmy symbolických výpočtů pracují absolutně přesně, protože pracují se symboly reprezentujícími matematické objekty často bez ohledu na jejich konkrétní hodnotu. Počítačová algebra se aplikuje v mnoha oblastech, jednou z nich je teorie čísel. Na katedře matematiky Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity v Ostravě je tým pracovníků věnujících se oblasti teorie čísel a často jsou algoritmy počítačové algebry používány k dílčím výpočtům. Protože se počítačovou algebrou na katedře matematiky primárně nikdo nezabývá, využili jsme možnosti zapojení se do projektu OKAPOUSU a formou čerpání balíčku kompetencí jsme využili konzultací s odborníkem k vytvoření uceleného materiálu a kurzu z této oblasti, který, jak doufáme, bude přínosný nejen pro pracovníky, ale i pro studenty. Řešitelem balíčku byl RNDr. Jan Šustek, Ph.D., který pracuje jako odborný asistent katedry matematiky Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity v Ostravě. Zabývá se teorií čísel, numerickou matematikou, počítačovou algebrou a historií matematiky. Spolupracovníkem byla RNDr. Zuzana Václavíková, Ph.D., která rovněž působí jako Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

71

odborný asistent na katedře matematiky Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity v Ostravě. Zabývá se teorií čísel, počítačovou algebrou, historií a didaktikou matematiky. Konzultantem balíčku byl prof. RNDr. Štefan Porubský, DrSc., zaměstnanec Oddělení teoretické informatiky, Ústavu informatiky AV ČR, v.v.i., v Praze. Pracovním zaměřením prof. Porubského je teorie čísel, kombinatorika a komutativní algebra a jejich aplikace. Kromě toho se věnuje problémům výpočetní teorie čísel, kryptografii a historii matematiky. V těchto oblastech publikoval 70 prací, převážně v zahraničních časopisech. Je spoluautorem jedné monografie z teorie rovnoměrného rozdělení o rozsahu 574 stran, která vyšla v nakladatelství Peter Lang (Frankfurt nad Mohanem), dvou knižních publikací, které vyšly v nakladatelství Grada. Jedna z nich je o obsluze a programovém vybavení počítače Commodore 64, druhou je první knižní publikace o šifrování, která vyšla v Československu. Dále napsal asi 30 odborně-popularizačních prací, které vyšly v denním tisku, nebo časopisech. Kromě toho se věnuje programování v programu počítačové algebry MATHEMATICA. V této oblasti je autorem portálu "Interactive information portal for algorithmic mathematics" (http://www.cs.cas.cz/portal/) a autorem několika demonstračních programů umístěných na stránkách firmy Wolfram, která vyvinula balík MATHEMATICA (http://demonstrations.wolfram.com/). Spolupráci jsme realizovali jak formou osobních setkání – konzultací, tak přes intenzivní emailovou komunikaci. Na začátku spolupráce jsme si vybrali témata, které budeme zpracovávat, a naplánovali konzultace, aby bylo možné jednotlivé části důkladně prodiskutovat. Časové období mezi konzultacemi jsme věnovali studiu materiálů, které nám konzultant poskytl, a tvorbě dílčích textů pro distanční oporu kurzu. Důležitým materiálem byla kniha [1]. Během spolupráce se pak vykrystalizoval výsledný obsah a náplň balíčku, jenž je stručně popsán v dalších částech. Snaha byla připravit balíček tak, aby obsahoval mnoho příkladů řešených i neřešených, některé algoritmy jsou uvedeny v různých modifikacích a tak je možné sledovat vlastnosti algoritmu (např. složitost) vzhledem k těmto úpravám. Snažili jsme se mít na paměti, že balíček, ačkoliv je primárně cílem pro matematiky, může být zajímavý i pro odborníky z jiných oblastí (informatika, technické směry), a proto jsou všechny pojmy také teoreticky vysvětleny. 2 Algoritmy Balíček kompetencí byl zaměřen především na algoritmy výpočetní teorie čísel. Mnoho ze zpracovaných algoritmů je součástí balíčků různých komerčních i nekomerčních programů, jako například Axiom, CoCoA, Derive, Maple, Maxima, MATLAB, a mnoha dalších. Balíčky jsou v těchto programech zakomponovány tak, aby bylo možné je používat bez hlubších znalostí o tom, jak fungují, což však může někdy být neúčelné. Chceme-li však program plnohodnotně využívat pro specificky nastavené parametry námi řešené úlohy, je důležité chápat princip výpočtu a algoritmus, jakým je výpočet realizován. Dlouho diskutovanou otázkou byl výběr vhodného programovacího jazyka pro zpracování algoritmů. Při rozhodování bylo důležité, aby příslušný software byl zdarma dostupný pro různé operační systémy a aby samotný programovací jazyk byl jednoduchý a vhodný pro výuku. Těmito kritérii prošly jazyky Maxima a Pascal. Jazyk Maxima je však zaměřený matematicky a jevy, které se vyskytují v počítačové algebře a jsou ve studijní opoře popsány, jsou v programu Maxima již interně ošetřeny a uživatel na ně v jednoduchých situacích nenarazí. Například bez přístupu k vnitřním datovým strukturám není v Maximě možné rozumně implementovat Karacubův algoritmus násobení. Jednotlivé úlohy jsme se proto rozhodli zpracovat v programovacím jazyku Pascal. Jazyk Pascal byl vytvořen jako jazyk určený pro výuku programování a algoritmického myšlení. 72

To je jeho nespornou výhodou. Navíc struktura jazyka je taková, že je možné programy z Pascalu bez problémů přenést do jiného programovacího jazyka. U všech algoritmů je také zmiňována složitost, a to jak časová, tak paměťová. Tematické okruhy jsme rozdělili do dvou nosných částí – jedna z nich je věnována číslům celým, druhá pak práci s čísly reálnými. 3 Celá čísla První část balíčku Počítačová algebra se věnuje elementární aritmetice z pohledu možnosti algoritmizace. Konkrétně vlastnostem celých čísel, speciálně dělitelnosti a s tím souvisejícím pojmům – prvočíslo, Eratosthenovo síto, atd. Při dělitelnosti se věnujeme možnostem výpočtu největšího společného dělitele dvou celých čísel, jak rozkladem na součin prvočísel, tak s využitím Euklidova algoritmu dělení v různých modifikacích. Samostatná část je věnována popisu číselných soustav – jak obecně B-adické, tak desítkové, dvojkové a šestnáctkové – a algoritmům převodu vyjádření čísel v jedné soustavě do druhé. Propojením těchto témat je modifikace Euklidova algoritmu dělení ve dvojkové soustavě. Diskutovali jsme také kongruence a jejich vlastnosti a s nimi související kritéria dělitelnosti, Eulerovou funkci, Eulerovu-Fermatovu větu a malou Fermatovu větu, která se využívá při testování prvočíselnosti přirozených čísel. Poslední část se zabývá algoritmy operací s velkými čísly, kde je mimo jiné popsáno Egyptské násobení, či Karacubův algoritmus. 4 Reálná čísla Druhá část balíčku Počítačová algebra se zabývá vlastnostmi reálných čísel. Diskutovali jsme zápis čísel v desetinném rozvoji a také ve tvaru řetězových zlomků. Řetězové zlomky, jako téma méně známé, jsou zpracovány více do hloubky, umožňují při vyjádření reálných čísel „vizualizaci“ mnohých vlastností, které v desetinném zápisu patrné nejsou, jako např. iracionalita. Zabývali jsme se řetězovými zlomky konečnými (reprezentují čísla racionální) i nekonečnými reprezentují čísla iracionální). Speciálně pak řetězové zlomky, které jsou periodické, představují kvadratická iracionální čísla. Demonstrovali jsme, jak vlastnosti a znalosti o řetězových zlomcích můžeme aplikovat při řešení Pellovych rovnic, což je jeden z typů rovnic diofantických. Za zmínku také stojí podkapitola popisující generátory pseudonáhodných čísel, což je jedna z velmi frekventovaných otázek praxe. 5 Závěr Balíček odborných kompetencí Počítačová algebra zahrnuje oblast, která je v současnosti velmi populární a dynamicky se rozvíjející, a ideálně propojuje matematiku a informatiku. Balíček tak může být zajímavý a přínosný pro akademické pracovníky a studenty obou oborů. Navíc většina zpracovaných pojmů nevyžaduje žádné speciální matematické znalosti, takže téma může být zajímavé i jako procvičení logického uvažování a programování. Balíček odborných kompetencí je z velké části orientován na algoritmy teorie čísel, a proto výstupy budou použitelné i v běžné výuce předmětu teorie čísel, který je vyučován jako volitelný předmět ve všech bakalářských studijních programech na katedře matematiky Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity v Ostravě. Protože se některé pasáže jsou z teoretického hlediska na elementární úrovni probírány i na středních školách, předpokládá se využití výstupů balíčku také pro nadané žáky středních škol v rámci různých aktivit, jež jsou pro školy připravovány.


73

Motivací k řešení balíčku kompetencí byla jednak možnost navázání spolupráce s renomovaným odborníkem z praxe, a také snaha nabídnout ucelený kurz zabývající se touto oblastí, který jak věříme, bude využitelný i pro studenty akreditovaných studijních oborů na katedře matematiky i na katedře informatiky a počítačů Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity v Ostravě. 6 Literatura [1] KNUTH, Donald Ervin. Umění programování. Díl 2: Seminumerické algoritmy. Computer Press. 2010 RNDr. Jan Šustek, Ph.D. Katedra matematiky, Přírodovědecká fakulta Ostravská univerzita v Ostravě 30. dubna 22, Ostrava 701 03 [email protected] tel. 59 709 2136 RNDr. Zuzana Václavíková, Ph.D . Katedra matematiky, Přírodovědecká fakulta Ostravská univerzita v Ostravě 30. dubna 22, Ostrava 701 03 [email protected] tel. 59 709 2143

74

Protetická fyzioterapie Jarmila Kristiníková, Hana Sochorová, Markéta Poštulková Abstrakt V současné době dochází k velkému technickému rozvoji v oblasti protéz na dolní končetině. Vyvíjejí se nové materiály a technologie při konstrukci protéz. Fyzioterapeut nebo ergoterapeut, který pracuje s pacientem po amputaci, musí mít alespoň základní informace technického charakteru, aby mohl při samotném nácviku dovedností s protetickým vybavením naučit pacienta co nejkvalitnějšímu pohybu a dosáhl tím zvýšení kvality jeho života. Kurz seznámí posluchače se základními principy terapie v rámci ošetřovatelské péče při péči o amputační pahýl, cvičení s pacientem bez protézy a následně také s protézou. Poskytuje účastníkům kurzu informace o chůzi v protéze a přináší metodický návod pro chůzi po rovném povrchu, chůzi v terénu a chůzi po schodech. Klíčová slova vlhké hojení, metody bandážování pahýlu, cvičení bez protézy, cvičení s protézou, nácvik chůze

1 Teoretická část kurzu V úvodní části kurzu budou posluchači seznámeni se stavem léčby diabetické nohy v ČR, protože cévní příčiny jsou z 80 % příčinou amputací dolní končetiny „V diabetologických ordinacích bylo v roce 2011 léčeno 673 310 pacientů s diagnózou diabetes mellitus (DM), což představuje 81,6 % z celkového počtu léčených pacientů s DM (v roce 2010 to bylo 672 217 pacientů představujících 83,4 % celkového počtu). 18,4 % bylo v péči praktických lékařů pro dospělé, přičemž pozvolně se zvyšující procento těchto pacientů je dlouhodobým trendem.“ (ÚZIS ČR 2012, Činnost oboru diabetologie, péče o diabetiky v roce 2011). Teoretická část kurzu seznámí posluchače s terapií pahýlu v prvních dnech po amputaci. V časném období po amputaci je pacient především v péči ošetřujícího personálu – zdravotní sestry a lékaře, který amputaci provedl, popřípadě ošetřujícího lékaře oddělení. V této fázi dominuje ošetřovatelské péči starost o amputační pahýl a především o ránu, která zůstala po chirurgickém zásahu. Fyzioterapeut by se měl orientovat v základních postupech ošetřování rány z důvodu preskripce hojení a možného zatěžování pahýlu. V současné době se k léčbě pooperačních ran využívá metoda tzv. vlhkého hojení. Posluchači budou seznámeni se současnými možnostmi vlhkého hojení a budou mít informace o nových přípravcích. Také bude poukázáno na účelnost spolupráce zdravotní sestry a fyzioterapeuta v rámci multidisciplinární péče o amputovaného pacienta. Důležitým momentem v další péči, na který bude v kurzu poukázáno, je tvarování pahýlu do tzv. kónického tvaru. Kónický tvar pahýlu je nejoptimálnějším tvarem pro následné vybavení pacienta protézou. Nejvýhodnějšího tvaru pahýlu docílíme správným bandážováním. Posluchači budou seznámeni formou prezentace se současnými způsoby Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

75

bandážování pahýlu. Je možno použít rigidní fixace (většinou sádrové), která se aplikuje na amputační pahýl ihned po zákroku. V ČR není běžně tato metoda používaná. Další možností je semirigidní fixace pomocí plastových nebo termoplastových bandáží. Tato metoda opět není v ĆR užívaná, přesto, že poskytuje daleko větší kontrolu objemových změn amputačního pahýlu než běžně používaná metoda měkké bandáže. U transtibiálních amputací je možno použít silikonového návleku, který zajistí jak vlhké hojení rány, tak optimální kompresi měkkých tkání pahýlu. Tato technika se v České republice používá na několika pracovištích. Běžnější je ale bandážování pahýlu pružným obinadlem – měkká bandáž. Touto technikou se bandážuje pahýl jak po transtibiálních (TT) tak po transfemorálních (TF) amputacích. Je však nutné, aby pružné obinadlo vyvíjelo dostatečnou kompresi pahýlu a zajistili jsme tak požadovaný kónický tvar. Důležité je, aby komprese byla největší na distálním konci pahýlu a směrem proximálním se zmenšovala.

Cirkulární bandáž (Seymour, 2002)

V další části kurzu budou posluchači seznámeni se základy technické části péče o amputovaného, přesněji s jednotlivými typy lůžek protézy, způsobem zavěšení a upevnění lůžka. Pro práci fyzioterapeuta, který pracuje s pacienty po amputaci, je nutností se zorientovat v základních technických parametrech jednotlivých typů protetických kolenních a hlezenních kloubů. Posluchači se seznámí s klouby jednoduchými, ale také dostanou informace o sofistikovaných typech kloubů, které jsou dnes špičkou v technologii výroby protetických dílů – bionické kolenní klouby GENIUM a RHEO KNEE.

76

Bionický kolenní kloub Rheo Knee

Bionický kolenní kloub Power Knee

Bionické chodidlo Proprio Foot (Ossur)

Bionická protéza Symbionic Leg

V další části kurzu budou posluchači seznámeni s principy pohybové terapie bez protézy. S amputovaným pacientem je nutné cvičit i bez protézy s cílem vybudovat stabilitu trupu jako podklad pro zátěž ve stoji. K nácviku využíváme různých prvků obecně známých fyzioterapeutických metodik a postupů, jako je proprioneurofacilitační technika (PNF – Kabatova metoda), kde především poloha na čtyřech u transtibiálně amputovaných má své výhody při nácviku fyziologických pohybů pánve při chůzi po čtyřech. Jde o izolovaný posun pánve vpřed – tzv. dopřednou rotaci pánve na straně nakračující dolní končetiny. Tato rotace pacientům s amputací dělá potíže při nácviku chůze s protézou, kdy na straně protézované dolní končetiny pacient nezatíží plně protézu, stojná fáze je kratší než na zdravé straně a pánev vykonává pouze laterální shift, popřípadě pacient situaci, která je spojena s nestabilitou, řeší při švihové fázi cirkumdukcí protézovanou končetinou. Pro zvýšení dynamické stability trupu a zlepšení motorické odpovědi v čase je výhodné využít jakékoli labilní plochy (overbal, labilní čočky nebo podložky) na které může pacient sedět. V bradlovém chodníku je možno trénovat různé aktivity spojené s cvičením balančních reakcí.


77

Nácvik balančních reakcí v bradlovém chodníku

Posluchači budou seznámeni s technikou nasazování protézy formou prezentace a videonahrávek, které přesně ukazují postup při manipulaci a nasazování protézy u pacienta po transtibiální i transfemorální amputaci.

Nasazování protézy u transtibiální amputace

Dalším probíraným tématem bude pohybová terapie při mobilitách, tzn. chůzi s protézou. Začínáme nácvikem postavování a posazování ze židle nebo z vozíku. Chůzi učíme pacienta nejprve v bradlovém chodníku. Chůzový mechanismus je třeba naučit v jeho jednotlivých fázích. Nejprve učíme pacienta stojnou fázi a po jejím zvládnutí fázi švihovou. Posluchači nejprve budou analyzovat na videoukázkách fyziologický stereotyp chůze u zdravého jedince a poté budou hledat chyby, které pacient dělá při chůzi s protézou. K výuce budou použity videonahrávky získané při odborné stáži na protetickém pracovišti. Bude probírána tématika správného stereotypu chůze s protézou v nenáročném terénu, kterým může být interiér. Pacient se musí naučit také v tomto terénu překonávat překážky, jako je jednoduchý schůdek. Je to nácvik v nenáročném prostředí, před tím než pacient půjde do terénu nebo na schody. 78

Chůze v bradlovém chodníku

Chůze s překonáváním překážek

V závěru kurzu budou posluchačům poskytnuty informace o metodice chůze v terénu a po schodech s jednotlivými typy kolenních kloubů. Budou také seznámeni s nejčastějšími chybami, které se při chůzi s protézou vyskytují. 2 Praktická část kurzu V této části kurzu budou účastníci seznámeni s bandážováním amputačního pahýlu, kdy bude možné si tuto kompresní techniku vyzkoušet na modelu. Budou se moci v reálu seznámit s protézovými lůžky a jednotlivými částmi protetických komponent. Posluchači si v praxi sami na sobě vyzkoušejí jednotlivá cvičení. Praxe bude dále doplněna o videonahrávky, které budou dokumentovat probíraná témata. 3 Závěr Cílem kurzu bude seznámit posluchače s možnostmi pohybové terapie u pacientů amputovaných na dolní končetině. Protože tato cílená terapie není zcela známá v odborných kruzích, především se jedná o nové technologické postupy při konstrukci protéz, bude zcela jistě přínosem. 4 Doporučená literatura 1. BAUMGARTNER R., GREITEMANN B.: Grundkurs Technische Orthopadie. Verlag Thieme, 2002. 2. LUSARDI M., NIELSEN C.: Orthotics and Prosthetics in Rehabilitation. Butterworth-Heinemann, 2000.


79

PhDr. Jarmila Kristiníková, Ph.D. Katedra rehabilitace, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě Syllabova 19, Ostrava – Zábřeh, 703 00 [email protected] 597 091 618 RNDr. Hana Sochorová, Ph.D. Katedra biomedicínských oborů, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě Syllabova 19, Ostrava – Zábřeh, 703 00 [email protected] 597 091 746 Mgr. Markéta Poštulková Katedra rehabilitace, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě Syllabova 19, Ostrava – Zábřeh, 703 00 [email protected] Katedra rehabilitace, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě 597 091 617

80

Řízení projektů dle standardů IPMA František Koliba Abstrakt Cílem předloženého textu je objasnit čtenářům principy, metody, postupy a techniky managementu projektů, a to v širokém systémovém pojetí včetně metod a prostředků pro přípravu a vyhodnocování projektů. Text je zaměřen na okamžité využití znalostí při řešení konkrétních problémů-projektů. Získané znalosti a praktické dovednosti mohou být okamžitě využity v praxi. Klíčová slova projekt, projektové řízeni, Trojimperativ, techniky projektového řízení, metody projektového řízeni, projektový manažer, kompetence projektového manažera, kompetence související s projektovým řízením, finanční řízení projektu

1 Úvod Smyslem předloženého textu je objasnit principy, metody, postupy a techniky managementu projektů a to v širokém systémovém pojetí včetně metod a prostředků pro přípravu a vyhodnocování projektů. Text je zaměřen na okamžité využití znalostí při řešení konkrétních problémů-projektů. Získané znalosti a praktické dovednosti mohou být okamžitě využity v praxi. V současné době se v každé firmě realizují nebo připravují nějaké projekty. Řízení projektů má svá jasná pravidla. Jejich nerespektování většinou vede k nezdaru projektu a následným nemalým finančním ztrátám. Vzhledem k požadavkům investorů je dnes málo pravděpodobné připravit nebo realizovat jakýkoli investiční záměr a neřídit se postupy a pravidly projektového managementu. Řízení projektů je tedy způsob rozplánování a realizace složitých, zpravidla jednorázových akcí, které je potřeba uskutečnit v požadovaném termínu s plánovanými náklady tak, aby se dosáhlo stanovených cílů. Řízení projektů lze také charakterizovat jako účinné a efektivní dosahování významných změn. Cílem řízení projektů je zajistit naplánování a realizaci úspěšného projektu, kterým se rozumí případ, kdy v plánovaném čase a s plánovanými náklady bylo dosaženo cílů projektu a realizace projektu nevyvolává negativní reakce. Řízení projektů se opírá o kvalitní práci projektového týmu, který je veden zkušeným projektovým manažerem. 2 Projekty a projektové řízení První část textu je zaměřena na seznámení se s definicí projektu, jeho atributy a možnostmi implementace. Jsou zavedeny pojmy Trojimperativ a pojmy Program a Portfolio. Cílem kapitoly je seznámit se se základními pojmy Projektového řízení, zejména definicí Projektu a pojmů souvztažných.


81

Management lze zjednodušené chápat jako vědu a umění řídit podnikovou činnost (např. v duchu názorů P. F. Druckera). Za rozhodující procesy, které zabezpečují soustavu stanovených podnikových cílů, jsou pokládány procesy plánování, organizování, kontrola (operativní řízení), vedení, event. i koordinace a rozhodování. V moderních interpretacích tohoto odborného pojmu (např. H. Poor) bývá management podmíněn správným fungováním tří jeho složek – organizace, komunikace a informovanosti. Výchozí, klasické směry managementu, je obvyklé označovat pojmem řízení. Nejvýznamnější z nich jsou Vědecké řízení (F. W. Taylor), Správní řízení (H. Fayol) a Byrokratická organizace řízení (M. Weber). Někdy bývá v tomto smyslu uváděna i tzv. škola „Lidských vztahů“ v managementu (E. Mayo). Za řízení je též v současnosti pokládána činnost, označovaná v anglickém jazyce Controlling. Zde je však třeba rozlišovat. Controlling představuje de facto „servis“ managementu, tzn., kontroluje, vyhodnocuje, shromažďuje poznatky z konkrétní oblasti, programuje a připravuje návrhy na řešení. Oproti managementu však neobsahuje proces rozhodování. Samotné řízení je syntézou řady teorií a principů z různých vědních oborů. Ve svém souhrnu je také uměním, protože obsahuje některé prvky, které nelze vždy jednoznačně určit nebo popsat. Poznatky o řízení jsou uplatňovány nejen v podnicích, živnostech a jiných podnikatelských strukturách, ale také mimo oblast podnikání v rozpočtových a neziskových organizacích, nadacích, ve spolkové činnosti a jinde. Projektové řízení, anglicky Project Management je speciální forma řízení, nazývaná také „filosofie řízení“, moderní koncepce řízení složitých, diskrétních plánovacích úloh s vysokou mírou neurčitosti a vysokou mírou komplexnosti. Jinak řečeno speciální přístup k procesům plánování, organizování, (koordinaci) kontrole a rozhodování o všech aspektech úlohy, označované jako projekt. Jeho součástí je motivování veškerého zainteresovaného personálu k dosažení cílů projektu, tj. požadované třídy a jakosti produktu na výstupu projektu, při dodržení dohodnuté lhůty, nákladů a přijatých rizik. Řízení projektu je termín, který představuje synonymum výrazu „projektové řízení“. Řízení projektu zahrnuje plánování, organizaci, sledování a kontrolu všech aspektů projektu, a dále řízení a vedení všech zainteresovaných stran proto, abychom dosáhli cílů projektu bezpečně a v rámci dohodnutých podmínek pro čas, náklady, rozsah, výkonnost a kvalitu. Jedná se o celek tvořený úkoly koordinačními a úkoly vůdcovskými, organizováním, technikami a měřeními pro realizaci projektu. 3 Techniky a metody projektového řízení Druhá část textu je věnována technikám a metodám projektového řízení. Projektové řízení definuje dvacet technických kompetencí projektového manažera, které si musí projektový manažer osvojit a podle složitosti řízených projektů v průběhu své kariéry dále prohlubovat. Text seznamuje se základními informacemi vztahujícími se k těmto kompetencím. Postupuje se tak, aby byla správně a důkladně pochopena podstata té které kompetence. K tomu slouží vždy několik položených kontrolních otázek, na které posluchač, po prostudování kapitoly, je schopen odpovědět. Cílem studia této části je seznámit se s takzvanými technickými kompetencemi projektového manažera. Jsou to jakési znalostní standardy, které by měl projektový manažer ovládat tak, aby jím řízený projekt byl zdárně a úspěšně dokončen. Postupně se jedná o následné dílčí oblasti: Úspěšné řízení projektu, Zainteresované strany, Požadavky, Strategie a cíle projektu, Rizika a příležitosti, Kvalita, Organizování projektového řízení, Týmová práce, Řešení problémů struktury projektu, Rozsah a výstupy (dodávky) projektu, Čas a fáze projektu, Zdroje, Náklady a financování, Obstarávání

82

a smluvní vztahy, Změny, Kontrola a reporting, Informace a dokumentace, Komunikace, Zahájení projektu a Ukončení projektu. V této části textu jsou tedy popsány techniky a metody práce projektového manažera. Vzhledem ke stanoveným atributům projektu, zejména jasně stanovenému začátku a konci a neopakovatelností řízených projektů, je prakticky vyloučena možnost rutinního řízení projektů, opakování a náprav předchozích mylných rozhodnutí. Je proto nutno si velmi dobře uvědomit účel projektového řízení, který spočívá v přínosech, které představuje projektové řízení pro firmu, která ho zavede a využívá ve své praxi. 4 Lidský činitel při řízení projektů V pořadí třetí celek předloženého textu, který se dělí na jedenáct podkapitol, seznamuje čtenáře s podstatnými kompetencemi projektového manažera z behaviorální oblasti. Patří k nim Vedení, Motivace, Vedení porad, Asertivita, Uvolnění, Výkonnost, Diskuse, Vyjednávání, Konflikty a krize, Spolehlivost a Etika. Tyto kompetence jsou nezbytné pro úspěšné řízení projektů. Projektový manažer by měl ovládat takové techniky jako je řešení konfliktů a krizí, měl by být vnitřně orientován na výsledky projektu, měl by umět být přirozeným vůdcem, umět diskutovat a diskusi vést, měl by být zároveň kreativní a ctít zásady etiky. Základní manažerskou funkcí, je ovlivňování lidí (spolupracovníků nebo členů týmu) takovým způsobem, že jejich činnost přispívá k dosahování skupinových a podnikových cílů. Výsledkem dobrého manažerského vedení by měla být vytvořená vlastní identita každého týmu, která může podporovat soudržnost a vzájemnou podporu v rámci týmu. Při studiu jednotlivých témat jsou definovány stěžejní pojmy a jejich výklad. Na závěr každé podkapitoly jsou uvedeny kontrolní otázky, jejichž zodpovězením si může student potvrdit správné pochopení daného tématu. Po celkovém shrnutí celé tématiky je dán k dispozici souhrn všech otázek vztahující se k problematice lidského činitele v řízení projektů. 5 Souvislosti řízení projektů Ve čtvrté části jsou popsány základní souvislosti projektového řízení. Je to zejména potřeba projektového manažera umět se orientovat na projekty, programy a portfolia a jejich implementaci. Dále pak je to především správná aplikace organizační struktury a nezbytná bazální znalost finančního řízení projektů. Cílem této kapitoly je pochopit, že projektový manažer musí kromě technik a metod uplatňovaných v projektovém řízení a kromě metod ovlivňujících chování jak jeho, tak i projektového týmu, znát a ovládat celou řadu souvisejících kompetencí. Implementace projektu, programu a portfolia (tzv. PPP program – projekt, program, portfolio), se děje buď ve smyslu jeho vědomého využívání, systematizace a zlepšování stávajících praktik, nebo jde o novou implementaci spojenou s reorganizací směrem k projektově orientované organizaci. V konkrétním podniku nebo instituci je vhodné chápat tento záměr jako projekt organizačního charakteru, který bude realizován ve standardních krocích. Jeho součástí by měla být mj. i realizace vybraného pilotního projektu, na kterém by mělo být zavedení projektového řízení odladěno. Při rozhodování o zavedení projektového managementu se jedná vždy o širší, systémový proces. V podniku či instituci náleží do kompetence vrcholového vedení a mělo by být vždy podloženo dostatečně hlubokou analýzou problematiky. Nejvhodnější formu Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

83

představuje studie zavedení projektového managementu, ve které jsou pro vrcholový orgán připraveny podklady ke konečnému rozhodnutí. Trvalá organizace nachází své opodstatnění v dlouhodobé perspektivě a přežívá v měnících se podmínkách. Její struktura zajišťuje dlouhodobou perspektivu firmy. Organizační struktura každého organismu vzniká kombinací horizontálních (štábních, funkcionálních, funkčních) a vertikálních (liniových) vazeb. Podle toho rozlišujeme organizační struktury se strmou organizací (převaha vazeb vertikálních) nebo organizační struktury s plochou organizací (převaha vazeb horizontálních). 6 Závěr Závěrem celého textu jsou uvedeny dvě úlohy pro samostudium. První z nich je Belbinův dotazník. Dr. Meredith Belbin určil devět klíčových týmových rolí, které jsou základem efektivnosti týmu. Každá role je spojena s určitým typem osobnosti. Jeho výzkum prokázal, že kombinace různých osobností v týmu může mít největší vliv na úspěch – nebo neúspěch – celého týmu. Přiložený dotazník pomůže určit týmovou roli jednotlivce. Druhý dotazník slouží ke zlepšení práce týmu, jehož je jedinec členem. 7 Literatura 1. DOLEŽAL, J., MÁCHAL, P., J., LACKO, J. a kolektiv. Projektový management podle IPMA. Praha: Grada, 512 s., 2009, ISBN 978-80-247-2848-3 2. HAJKR, J., MÁCHAL, P., MOTAL, M., PITAŠ, J., STANÍČEK, Z. Národní standard kompetencí projektového řízení. Brno: VUT v Brně, 2008. 288 s. 1. ISBN 978-80-214-3665-7 3. ROSENAU,D. M.: Řízení projektů. Computer Press Praha 2001 344 s. ISBN 97880-251-1506-0 4. MÁCHAL, PAVEL, Projektové řízení v environmentu. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009. 124 s. ISBN 978-80-7375-265-1 5. LINHARTOVÁ, D. Vysokoškolská psychologie. Brno: MZLU v Brně, 2008, 151 s. ISBN 978-80-7375-172-2 6. http://cs.wikipedia.org/wiki/International_Project_Management_Association 7. http://ipma.ch/ 8. http://www.ipma.cz doc. RNDr. František Koliba, CSc. Katedra informatiky, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné Slezská univerzita v Opavě, Univerzitní nám 1934/3 733 40 Karviná [email protected] +420 596 398 243

84

Socha v prostoru a čase Marie Šťastná Abstrakt Cílem kurzu je poskytnout hlubší orientaci v proměnách plastického tvaru, v pochopení místa sochy v architektuře a na veřejném prostranství, jako prostředku dekorativního i reprezentačního. Počátečním vkladem je orientace v problematice. Témata lekcí je zapotřebí průběžně doplňovat samostudiem vývoje sochařství v jednotlivých slohových etapách, jak jej vymezuje konvence dějin umění. Přednášky jsou doplněny obrazovým materiálem, který může být impulsem k zamyšlení nad funkcemi sochy v různých časových obdobích, geografických i společenských prostředích. V tomto bodě pak může student hledat další příklady plastičnosti. Cílem je také posilovat vizuální paměť a schopnost vnímat prostor jako nezbytnou podmínku existence sochařského díla. Klíčová slova sochařství, socha, architektura, prostor, plasticita, kompozice, čas, abstrakce, popisnost, výraz, detail

1 Úvod Výukový cyklus Socha v prostoru a čase vyplňuje prostor, jenž je v dosavadní univerzitní výuce opomíjen. Soustřeďuje se na klíčové uzly vývoje sochařství, v nichž se mění plasticita, práce se sochařskou hmotou a socha nabývá vzhledem k předchozímu vývoji nové obsahové, výrazové nebo formální kvality. Kurz kromě specifických textových vstupů do dějin sochy od antiky do 20. století poskytuje k jednotlivým lekcím obrazové prezentace a materiál, který budou frekventanti moci volně využívat, případně na úložišti vlastním zásahem doplňovat. Ve výkladu a obrazových částech nejde o celostní přehled dějin sochařství, nýbrž o uvědomování si specifičnosti jazyka sochařství, který se mění v závislosti na proměně duchovní kultury té které doby. Součástí kurzu je také snaha upevnit vizuální paměť. Po absolvování kurzu by se měl student orientovat v klíčových momentech vývoje evropské sochařské tvorby. Ozřejmí si také pozici některých sochařských osobností, jež přinesly do evropského vývoje významné novum v pojetí plastického díla. Vstup do celé problematiky sochy, jejího utváření, plastičnosti a vztahu k prostoru a času je náplní úvodní kapitoly Socha, základní pojmy a sochařské techniky. Prostor a čas sochařského díla. Text a výklad se soustředí na podstatu sochařského díla, jeho jedinečnost ve srovnání s dalšími obory vizuálních uměleckých projevů a architekturou; bude se zabývat jedinečností vjemu plastického díla a vazbami sochy v konkrétním místě, stejně jako pojmem času v plastice. Kapitola utřídí poznatky z oblasti materiálů a použití sochařských technik klasických i netradičních, připomene základní terminologický rozdíl mezi skulpturou a plastikou. Seznámí se základními sochařskými nástroji a pomůckami.


85

Vysvětlí rozdíly mezi druhy sochařských děl z hlediska práce s hmotou, objasní roli volné a vázané sochy, pomůže charakterizovat roli monumentální plastiky. „Socha byla izolovanou věcí, protože byla obrazem na podstavci, ale nevyžadovala stěnu jako obraz. Dokonce nepotřebovala ani střechu. Byla objektem, který může existovat pro sebe sama, a dala se dobře charakterizovat jako scelený objekt, věc, kolem níž lze projít a již lze obhlédnout ze všech stran. Ale musela se nějak odlišovat od jiných obyčejných věcí, jichž se každý mohl dotknout. Musela se stát nezpochybnitelnou, svatosvatou, neodvislou od náhody a času, v němž rostla izolována a podivuhodná (zázračná) jako tvář vidoucího proroka. Muselo jí být dáno určité místo, na něž ji neumístila náhoda; musela být vsunuta do mlčenlivého trvání prostoru a jeho velkolepých zákonů. Musela být zapojena do prostranství, které ji obklopovalo jako nika. Její určitost, stabilita a vznešenost nevyplynula z jejího významu, ale z jejího harmonického zapojení do prostředí.“ (Z Rilkeho monografie o Rodinovi z r. 1903.) Takto viděl R. M. Rilke sochu před Rodinovým vystoupením. Je pozoruhodné, že básník mluví o soše před Rodinem jako o Kunstding, nikoli jako o Kunstwerk. Kunstding je od pozorovatele izolovaná jakýmsi nevodivým vakuem. U Rodina se pak začalo sochařské dílo jako tvůrčí produkt i jako vizuální objekt ve svém obsahu i formě, ve vztahu ke svému tvůrci i vůči vnímateli měnit. Sochařské dílo je chápáno nejen jako objekt, ale i jako proces. Následující lekce by měly dosahovat až k této totální proměně smyslu sochařského díla. Druhá kapitola Vklady řeckého sochařství; zisky pro další vývoj evropské sochy probere charakteristické polohy starověkého řeckého sochařství vybraných oblastí Středomoří a období, jejichž základy se promítly do dalšího vývoje evropské plastiky. Vysvětlí smysl a poslání sochy ve starověku a charakterizuje nejranější projevy helénského sochařství, archaickou, klasickou a helénistickou sochu v základní časové ose historického vývoje. Zároveň ukáže na souvislosti této plastiky s obecnějším kulturním kontextem. Úkolem textu není věnovat se přehledu starověkého sochařství v přísném historickém sledu, ale postihnout ty okamžiky formálních i duchovních základů, které se budou později v evropském sochařství nějakým způsobem opakovat, transformovat nebo rozvíjet. Půjde především o lidskou postavu, o narativní reliéf a portrét. Několik poznámek bude patřit také helénistickému sochařství a ústupu z klasických formátů sochy. Socha v Římě a její souvislosti navazuje na předchozí výklad a rozšiřuje časový pohled na středomořskou sochařskou tvorbu v antickém Římě.

Cista Ficoroni, 4. st. př. n. l., Museo nazionale etrusco, Villa Giulia, Řím

86

Kapitola mluví o předehře pro římské sochařství ve světě Etrusků, jejích hodnotách a souvislostech s řeckými impulsy. Objasňuje zvláštnosti účelu i estetických kvalit sochy v období republiky a charakterizuje podstatné projevy sochařství v období císařství. Cílem je také fixovat v paměti základní díla výše uvedené produkce. Prostudovaný materiál by měl vést k tomu, abychom si – podobně jako u klasického řeckého sochařství – uvědomili přenosy forem i idejí římské sochařské produkce do klasicizujících fází následných „velkých“ uměleckých období, případně skutečnost, jak Řím v tomto směru upevnil regule tvorby v ateliérech evropských akademií. Role a využití sochy ve středověku je náplní čtvrté kapitoly. Poukáže na typy sochařsky zpracovaných artefaktů, které prostoupily z římské kultury do raně křesťanské, jak se formovala křesťanská ikonografie v plastickém tvaru a jaké místo zaujala socha ve středověké sakrální architektuře. Kapitola objasňuje charakteristické rysy kamenné i řezbené sochy a popisuje proměnu plasticity mezi raným a pozdním středověkem. Charakterizuje některá díla z evropské i české středověké sochařské produkce. Soustředí se na její podstatné znaky, jimiž se začala vzdalovat řecko-římskému idealismu, realismu nebo naturalismu ve zpodobení lidské postavy, obličeje nebo děje. Sochařství se sbližovalo nebo spojovalo s dalšími uměleckými disciplinami a proměnila se jeho vizuální sdělnost. Výklad postihuje klíčové proměny, které pak variantně setrvávaly až do uvědomělých revokací antické plasticity v renesanci. Zaznamenáme také pozdně středověké projevy naturalismu. Kapitola Proměna sochařství v quattrocentu. Donatello se odvíjí z výkladu konkrétní situace v proměně formy reliéfu na počátku 15. století, jíž se změnil středověký jazyk sochařství. I v quattrocentu je aktuální téma sochy v architektuře a přibude otázka uvolnění sochy z vazeb na architekturu a její humanizace. Kapitola by měla vést k pochopení pojmu „al antica“ a k příkladům, na nichž lze demonstrovat proměnu vztahu architektury a sochařských opusů oproti souborům 12. až 14. století v Záalpí. Výklad se soustředí na Florencii, kde se díky koncentraci a obratu finančního kapitálu, prosperitě cechů a řemesel formovala mimo církevní aristokracii vrstva bohatých podnikatelů, kteří do počátku 14. století cele ovládli chod města-republiky. Z této elity se také rekrutovali nejvýznamnější mecenáši umění. Další část cyklu se rozvíjí v kapitole Radikalizace sochy v baroku. Zabývá se zapojením sochy do procesu rekatolizace i necírkevních projektů a znovu využitím sochařského díla v architektuře nebo volném prostoru. Sleduje, jak se rozvinuly strukturální prvky barokního sochařského jazyka, jak byl využit barokní dynamismus a ztvárněna metafora. Konkrétní příklady proměny barokních forem i témat jsou uvedeny především na díle G. Berniniho.

G. Bernini, Náhrobek G. Fonseky, 1665, kostel S. Lorenzo in Lucina, Řím


87

Na sklonku 16. a počátkem 17. století se sochařství stalo jedním z nástrojů a možností, jak vizuální cestou stabilizovat otřesenou moc církve. Člověk – aniž byl sám umělcem – byl aktivizován jako divák, nebo i účastník velkolepého barokního divadla. Prostupuje jednotlivými obrazy a scénami od narození: přijímá svátosti, účastní se procesí, v chrámu, naplněném světelnými a obrazovými ataky, sleduje mši, poslouchá kázání a hudbu… Chrám jako dům boží, ale i palác, město, náměstí, ulice, tržiště, zahrada jsou jeviště, na nichž se sám pohybuje a musí vnímat jejich architektonické a obrazové kulisy. Rovněž světská moc náležitě využila mnohotvárných prostředků barokního umění ke své reprezentaci. Mecenáši 17. a 18. století se svými nároky zasloužili mj. o různorodost ikonografie i technik, způsobu uplatnění i žánrů barokních děl. Socha ve všech zmíněných procesech plně účinkovala. Sedmá kapitola Tradice a nové zdroje pro sochu 19. století se věnuje další fázi historické obrody klasických zásad v sochařské tvorbě, poukazuje na inspirační podněty romantických a realistických formací a dotkne se také monumentální pomníkové tvorby. Má vysvětlit, které antické a renesanční zdroje zasáhly sochařství od konce 18. století, napomoci identifikovat rozdílné mody v novoklasicistním, romantickém nebo realistickém projevu a interpretovat některá díla reprezentující výše zmíněné proudy v sochařství 19. století. Stejně jako pro jiné umělecké obory je třeba hledat počátky pro rozrůzněnost sochařské práce jak ve veřejných zakázkách, tak i neakademických projevech 19. století dlouho před rokem 1800. V podobě sochy 19. století se pak koncentrují i rozbíhají podněty vycházející z historických proměn Evropy (revoluce ve Francii 1789 a 1830, napoleonské války, boje za národní osvobození a sebeurčení, převraty r. 1848, formování občanské společnosti, Pařížská komuna atd.) a duchovního klimatu ovlivněného v intelektuálních vrstvách filozofií, náboženstvím nebo literaturou. Pro identifikaci sochařského jazyka a ikonografie si nevystačíme s jednoduchým přiřazením k neoklasicismu, romantismu nebo realismu. Více než ve slohově ucelenějších obdobích půjde o převahu jedné z tendencí, přičemž do jednoho základního modu mohou pronikat také tendence odlišné. I v tomto sledovaném období je sochařská práce podřízena veřejné zakázce, může se uplatnit jako součást ideové propagace, reprezentace, sběratelství nebo také nově obchodu a veřejné kritiky. Ocitáme se v poslední třetině 19. století, které je rozhodující pro vznik symbolistní sochy a současně náplní kapitoly Rodin a přelom dvou sochařských epoch.

A. Rodin, Paolo a Francesca, 90. léta 19. st.

Základní změnu představuje pro tuto dobu tvorba francouzského umělce, jehož dílo je na jedné straně ukotveno v poučení minulými etapami sochařství (antika, Michelangelo), na 88

druhé straně otevřelo pro sochu oblast intuice, metaforičnosti a formy, která se vymanila ze zásad klasického akademismu. Přesto získal prominentní veřejné zakázky a byl přijat mezi oficiální sochaře. Už v 1. desetiletí 20. století se však objevily souběžné, na zcela jiných než literárních, symbolistních nebo realistických základech postavené projevy, jež zároveň překonaly i rodinovskou spontánní, pohyb evokující a na světlo reagující modelaci. Předposlední část výkladu se zaměří na předešlá východiska, v nichž se formovala sochařská avantgarda, a to v kapitole Výchozí body pro sochu 20. století. Oproti rodinovské celistvosti se vynořují v prvních dvou desetiletích 20. století sochařské myšlenky, které rozestřou celou škálu nových výtvarných principů a témat: fragment, rozklad souvislých forem, primitivismus a podněty etnického umění, postup stylizace k abstrakci, konstrukce, asambláž, použití netradičních materiálů ad. Text poukazuje na autory, jejichž tvorba reprezentuje projevy, které historie umění označuje za avantgardu.

A. Giacometti, Hlava muže, který se dívá, 1928

B. Nicholson, Bílý reliéf, 1933

Závěr cyklu je orientován na týmovou práci studentů, kteří si na daná témata připraví výklad doprovozený obrazovou prezentací v PowerPointu. Budou tak moci prokázat, nakolik pochopili odpřednášenou látku a zda jsou sami schopni tlumočit vybrané téma slovně a pomocí obrazové argumentace. Všech devět kapitol cyklu je doplněno literaturou a obrazovým materiálem, který bude možno i během kurzu doplňovat. 2 Doporučená literatura 1. DUBY, G. – DAVAL, J.-P. (eds.). Sculpture. From antiquity to the Modern Ages. Köln 2006. ISBN 978-3-8228-5080-0 2. DUBY, G. – DAVAL, J.-P. (eds.). Sculpture. From the Renaissance to the Present Day. Köln 2006. ISBN 978-3-8228-5080-0 3. DÜRRE, S. Seemanns Lexikon der Skulptur. Bildhauer. Epochen. Themen. Techniken. Leipzig: E. A. Seeman Verlag, 2007. ISBN 978-3-86502-101-4 4. HAZAN, F. (ed.). Od Rodina po Moora. Slovník západoeurópskeho sochárstva 20. storočia. Doslov Lubomír Hlaváček. Bratislava 1973 5. KITSON, M.: Barok a rokoko. (Ed. Umění světa). Praha, 1972 6. PISCHEL, G. Grosse Weltgeschichte der Skulptur. Südwest Verlag München, 1982. ISBN 3-517-00780-3 7. ŠŤASTNÁ, M. Socha ve městě. Vztah architektury a plastiky v Ostravě ve 20. století. Ostrava: UNIVERSUM, Ostravská univerzita, 2008. ISBN 978-80-7368587-4


89

8. TOMAN, R. (ed). Baroko: architektura - sochařství – malířství. Praha: Slovart, 2007. ISBN 978-80-7209-771-5 9. TOMAN, R. (ed). Gotika: architektura - sochařství – malířství. Praha: Slovart, 2005. ISBN 80-7209-668-0 10. TOMAN, R. (ed). Neoclassicism and Romanticism. Architecture, Sculpture, Painting, Drawnings: 1750–1848. Könemann, 2006. ISBN 3-8331-2288-9 11. TOMAN, R. (ed). Románské umění: architektura – sochařství – malířství. Praha: Slovart, 2006. ISBN 80-7209-765-2 12. TOMAN, R. (ed). Umění italské renesance: architektura - sochařství – malířství. Praha: Slovart, 2000. ISBN 80-7209-252-9 13. WITTLICH, P. České sochařství ve XX. století. Praha: SNP, 1978 Řešitel PhDr. Marie Šťastná, Ph.D. Katedra dějin umění a kulturního dědictví Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, Reální 5 701 03 Ostrava [email protected] 597 092 001 Odborný konzultant doc. PhDr. Marie Klimešová, Ph.D. Vysokoškolský pedagog v Ústavu pro dějiny umění, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha. Dlouhodobě se specializuje na problematiku dějin a teorie sochařství po 2. světové válce. Celetná 20, 116 12 Praha 1 [email protected] 221 619 697

90

Systémová dynamika Stanislava Mildeová, Eva Burianová Abstrakt Studenti, manažeři, a nejen oni, všichni, kteří potřebují rozšířit manažerské dovednosti a zlepšit schopnost systémového myšlení, mohou využívat potenciálu manažerské simulační hry Distribuce piva (Beer Distribution Game). Beer game je dnes v podstatě nejznámější manažerskou hrou. Lze se na ní učit základy systémové dynamiky a principy fungování a chování dodavatelského řetězce, vše je navíc prezentováno zábavnou a poutavou formou. Klíčová slova systémová dynamika, manažerské hry, Beer game, strategie, dynamika systému

1 Historie hry Beer game Beer game byla vytvořena skupinou profesorů na MIT (Sloan School of Management) pod vedením profesora Johna D. Stermana na prokázání klíčových zásad řízení dodavatelského řetězce. Aplikace modelování dynamiky systému řízení dodavatelského řetězce má své kořeny v 60. letech minulého století, kdy byla tato problematika zkoumána Jayem W. Forrestrem a je prezentována v jeho díle „Industrial dynamics“ z roku 1961. Historie hry sahá až do padesátých let dvacátého století, kdy firma General Electric v Kentucky zažívala veliké výkyvy v poptávce po svých produktech, což reflektovala i výkyvy v počtu svých zaměstnanců. Jay W. Forrester, narozdíl od vedení společnosti, které tyto výkyvy připisovalo hospodářským cyklům, tvrdil, že mohou nastat i v době konstantní poptávky. To demonstroval pomocí zaznamenávání počtu zaměstnanců, produkce, zásob a neuspokojených objednávek. Samotná hra se potom objevila v roce 1973 ve formě deskové hry a vydala jí Společnost pro systémovou dynamiku (System Dynamics Society). Dalším milníkem je zprovoznění elektronické verze hry v roce 1993, čímž se umožnilo hru dále rozšiřovat k co největšímu počtu studentů a jiných uživatelů. Hra je i nadále rozvíjena na základě změn různých faktorů jako je délka zpoždění nebo počtu článků v dodavatelském řetězci; zkoumají se na ní různé teorie a vysvětlují rozmanité strategie systémové dynamiky a fungování dodavatelských řetězců.


91

Obrázek 1 Schéma hry

2 Účel a logika hry Účelem hry je pochopení dynamiky dodavatelského řetězce, který distribuuje jen jednu položku, v tomto případě pivo. Přibližuje fungování dodavatelský řetězců a vůbec interakce lidí v situacích omezené komunikace a v případech, kdy musíme počítat s nějakým zpožděním. Principem hry je zajištění fungování tohoto řetězce složeného ze čtyř článků, a to výrobce, distributora, velkoobchodníka a maloobchodu (viz. Obrázek 1). Samotným cílem hry je pak uspokojení poptávky zákazníků prostřednictvím distribuční strany vícestupňového dodavatelského řetězce, a to s minimálními náklady, které se kalkulují na základě neuspokojení poptávky a nákladů na skladování zásob. Každý článek řetězce má náklady na skladování (počítané za jednu bednu), při nedostatku skladových zásob a tím způsobenou nevyřízenou objednávku je penalizován. Výrobní kapacity pivovaru jsou neomezené stejně jako jeho přístup k výrobním surovinám. Pivo je ve hře představováno bednami s pivem. Úkolem každého hráče je stanovení výše každotýdenní objednávky. Hráči vidí vzájemnou inventarizaci, ale jen jeden hráč na pozici maloobchodu vidí aktuální požadavky zákazníků, pro další články řetězce je poptávka zákazníků nevyzpytatelným vzorem. Verbální komunikace mezi hráči je proti pravidlům. Zásadními faktory ve hře jsou zaprvé to, že jednotliví hráči mezi sebou po celou dobu hry nesmí nijak komunikovat, a zadruhé obousměrné zpoždění mezi jednotlivými články, tedy v objednávkách i dodávkách. Toto zpoždění je klasicky dva týdny. V pivovaru je jednotýdenní zpoždění v objednávce a dva týdny na výrobu piva. Počáteční nastavení hry je takové, že každý článek dodavatelského řetězce má na skladě 12 beden piva a výše příchozí objednávky jsou 4 bedny, poptávka zákazníků na maloobchodníka je také 4 bedny. Hra se obvykle hraje na 36 až 50 kol, po kterých následuje debriefing, který je nejdůležitější částí hry. Zde se konzultují zjištěné poznatky a celá hra se vyhodnocuje, výhodou elektronické verze hry je i to, že ihned poskytuje všechny potřebné údaje ze sehrávky včetně grafů, ze kterých je patrný vývoj objednávek a skladových zásob. 92

Beer game se hraje v týmech s minimálně čtyřmi hráči a sehrávka trvá kolem hodiny. Debriefing a diskuze o průběhu hry, které následují, by měly zabrat tolik času, jako samotná sehrávka. Existují různé možnosti, jak Beer game hrát, k dispozici je stolní, původní, verze i verze počítačová pro sehrávku na více počítačích v síti či pouze na jednom PC. Tyto on-line verze s výpočty probíhajících na počítačích omezují chyby v synchronizaci rozhodnutí hráčů a zrychlují celkové hraní hry. Jednou z výhod hraní Beer game je, že lze experimentovat se základním nastavením hry, tedy dobou zpoždění dodávek, popřípadě zahrnout náhodný vývoj konečné poptávky. Dokonce je možné pozměnit taková pravidla, jako je sdílení informací o konečné poptávce. Výsledky jsou elektronicky zaznamenávány a prezentovány v podobě grafů a tabulek. Přestože je hra ve své podstatě velmi jednoduchá, drtivá většina hráčů při své první hře dosahuje velmi špatných výsledků, a to přesto, že hra abstrahuje od vlivů, které v reálném prostředí fungování řetězce dále ztěžují, jako jsou poruchy techniky, problémy s dopravou a podobně. Při dalších sehrávkách se sice výsledek často zlepší, ale není to pravidlem. Nejčastější příčinou bývá snaha co nejvíce minimalizovat skladové zásoby. Z toho po změně poptávky pramení neuspokojení přijatých objednávek, při čemž následují přemrštěně vysoké objednávky a celkově neefektivní hospodaření. Pomocí hry Distribuce piva lze jednoduchým způsobem ilustrovat řadu problémů, vznikajících v distribučních řetězcích, především v případech, kdy se vyskytuje zpoždění, není dobře zvládnuto řízení zásob a sdílení informací. Vývoj hry často vytváří efekt dlouhého biče, podobně jako je tomu v reálných dodavatelských řetězcích. Efekt biče (Bullwhip effect) Efekt biče je jednou z největších příčin neefektivity dodavatelského řetězce. Představuje fakt, kdy se zvětšuje výkyvy objednávek u jednotlivých členů dodavatelského řetězce a to směrem od maloobchodníka k pivovaru. Způsobuje tak nejen kolísání objednávek, ale potažmo i skladových zásob, čímž řetězci vznikají logistické náklady pramenící jak na jedné straně ze zbytečné velkých skladových zásob a nákladů s nimi spojených, tak naopak z neuspokojených objednávek. Dodavatelský řetězec tak ztrácí na efektivitě, konkurenceschopnosti a může díky neuspokojeným objednávkám přicházet i o své zákazníky. 3 Dynamika dodavatelského řetězce Výkyvy v poptávce, neboli „zákon průmyslové dynamiky“ (Law of Indrustrial Dynamics), ovlivňují chování procesů ve výrobě a prodeji. To v důsledku ovlivňuje také vztahy s dodavateli, od kterých firma nakupuje suroviny a zboží. Se zvyšující se soutěživostí firem a složitostí prostředí se ukázalo řízení dodavatelských řetězců jako velice důležitý faktor pro celkový úspěch firmy. Pojem „dodavatelský řetězec“ obecně zahrnuje síť vzájemně propojených vztahů mezi prodejním kanálem, distribucí, skladováním, výrobou, dopravou a dodavateli. Každá součást dodavatelského řetězce je spojena s jinou částí dodavatelského řetězce tokem materiálů v jednom směru, tokem objednávek a peněz ve směru druhém a tokem informací oběma směry. Změny v jedné z těchto součásti obvykle vytvářejí vlny, které působí na celý dodavatelský řetězec. Tyto vlny působení se odrážejí v cenách, toku materiálů a výrobků, zásobách. Šíření těchto vln systémem určuje „dynamiku“ dodavatelského řetězce. [3] Dodavatelský řetězec musí být flexibilní a plně schopný přizpůsobit se širokému spektru možností, které mohou nastat. V mnoha případech bylo pozorováno, že dynamika Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

93

dodavatelského řetězce může vysvětlit cyklické výkyvy a nestabilitu, ty jsou obvykle výsledkem informačních zpoždění (např. objednávky mohou být založeny na datech o zásobách, která jsou několik týdnů stará) a setrvačností (např. když se objednávka zadává, může to být několik týdnů či měsíců předtím, než se změní míra produkce). 4 Simulace dodavatelského řetězce Cílem dynamické simulace dodavatelského řetězce je pochopit dynamiku systému a posléze identifikovat a vyhodnocovat strategie pro minimalizaci negativních vlivů. [1] Velké podniky mají obvykle velmi komplikované dodavatelské řetězce s desítkami nebo stovkami distributorů, továren, skladů, přepravců a dodavatelů a proto by měl simulační software poskytovat prostředky k zahrnutí všech dat do počítačového modelu, který lze použít k lepšímu porozumění jeho chování a lepším manažerským rozhodnutím. V dynamické simulaci se systém mění a vyvíjí s časem, cílem modelování takového systému je pochopit a předvídat jeho budoucí chování a způsob, jak jej ovlivnit. [4] 5 Strategie v Beer game Ve hře jde nejčastěji rozlišit dvě základní strategie. Při první strategii se hráč snaží udržovat výši skladových zásob, aby v každé situaci dokázal uspokojovat příchozí objednávky. Při druhé strategii se naopak hráč snaží skladové zásoby snižovat na minimum, aby tak snížil z toho vyplývající náklady. Obě tyto strategie, pro něž jsou již vžité názvy strategie Panikář a strategie Bezpečného přístavu, způsobují značnou neefektivitu. Strategie Panikář Hráč se ze začátku snaží snižovat skladové zásoby, což následné způsobuje množství neuspokojených objednávek. Následuje „panika“, při které hráč objednává velmi vysoké množství piva, které díky zpoždění a jeho přehlížení způsobí, že za několik týdnů se hráči nakumulují ohromné skladové zásoby, kterých se už hráč do konce hry není schopen zbavit. Strategie Bezpečného přístavu Při této strategii se hráč naopak snaží tvořit vysoké skladové zásoby po celou dobu hry. Řetězec je při dodržování této strategie stabilnější a tvoří menší náklady než u strategie Panikář, ale i tak tato strategie tvoří zbytečně vysoké skladovací náklady a tím pádem není optimální. 6 Poznatky z hraní a analýzy Beer game Dle [1] lze díky Beer game zjistit, že:         94

Struktura ovlivňuje chování. Intuice není návod pro to, co máme dělat. Struktury lidských systémů jsou rafinované. Páky často objevíme díky novému způsobu myšlení. Pokud lidé cítí, že znají rozhodovací pravidla řízení zásob, není to obvykle pravda. Není pravda, že obvyklý tlak na rychlejší rozhodovací proces je správný. Hráči musejí vnímat Beer game jako vstupní bránu do světa systémové dynamiky a jít za její hranice, nikoliv odcházet ze sehrávky s tím, že se naučili vše, co potřebují. Lidé nechápou, jak jejich činy ovlivňují ostatní.

   

Proto obviňují ostatní za vznik problémů. Být proaktivní způsobuje více problémů. Problém se projevuje postupně, takže si ho lidé neuvědomí, dokud není příliš pozdě. Lidé se neponaučí ze svých zkušeností, protože efekty jejich rozhodnutí se projeví jinde v systému a jsou zpožděné.

7 Zdroje [1] Gold Sim - White Paper. GoldSim Technology Group LLC. 2007, s. 15. URL: http://www.goldsim.com/Downloads/WhitePapers/SCMpaper.pdf. [2] KIRKWOOD, Craig W. Business Process Analysis Workshops: System Dynamics Models. System Dynamics Resource Page. [Online] 10. listopad 2012. [Citace: 10. listopad 2012]. http://www.public.asu.edu/~kirkwood/sysdyn/SDWork/work-4.pdf. [3] KUMAR, Sammeer; YAMAOKA, Teruyuki. System dynamics study of the Japanese automotive industry closed loop supply chain. University of St. Thomas: College of Business. Mineapolis. USA. 2006, 3, s. 24. URL: http://www.emarketing.net.cn/upload/file/2009/02/16/131234763044331.pdf [4] NAIM, Mohamed M.; TOWILL, Denis R. Estabilishing a Framework for Effective Materials Logistics Management: Cardiff School of Engineering. The International Journal of Logistics. 1994, Volume 5, 1, s. 80-88. doc. Ing. Stanislava Mildeová, CSc. Katedra systémové analýzy (FIS) VŠE v Praze Nám. W. Churchilla 4 130 67 Praha 3 [email protected] 224 095 429 Ing. Eva Burianová, Ph.D. Katedra informatiky a počítačů 30. dubna 22 701 03 Moravská Ostrava [email protected] 597 092 172


95

Techniky moderního vývoje informačních systémů Marek Vajgl Abstrakt Kurz se zaměřuje na oblasti problematiky moderní tvorby informačních systémů. Cílem je blíže představit problematiku globální architektury pro podporu návrhu informačního systému pro určitý podnik, protože se jedná o důležitou (až kritickou fázi) určující, zda bude vytvářený systém pro daný podnik přínosem, či nikoliv. Druhá část kurzu se zaměřuje na problematiku analýzy osobností jednotlivých členů týmu (nebo obecně zaměstnanců), což umožní jejich lepší začlenění do kolektivu, rozdělení úkolů a zvýšení výkonnosti celého týmu. Klíčová slova informační systémy, globální architektura, SWOT, typologie osobnosti, MBTI

1 Úvod Vývoj softwaru nebo celého informačního systému pro podporu běhu společnosti je netriviálním krokem, zvláště pokud chceme poměrně očekávaný požadavek, aby implementovaný systém byl pro společnost přínosem. V takovém případě však nestačí vytvořit nějaký program, který nějak automatizuje prováděné operace v rámci společnosti. Je třeba důkladněji se zaměřit na to, jakým způsobem společnost funguje, jaké činnosti vykonává, jakým způsobem jsou tyto činnosti provázány a jak se v důsledku navzájem ovlivňují. Výhoda zavádění automatizované podpory činností do podniku nespočívá pouze právě v automatizaci prováděných operací, ale také v možnosti zefektivnění jednotlivých operací, které se v rámci firem provádějí, zjištění a pročištění závislostí, odstranění redundantních bloků a celkové optimalizaci chodu firmy. Právě potřeba zavedení nového informačního systému dává možnost k provedení takovýchto, typicky velmi rozsáhlých změn. První část kurzu je tedy zaměřena na identifikaci bloků, které globálně v rámci firmy podporují takové operace a postupy (dále definovány jako tzv. procesy). Jsou definovány různé úrovně procesů s ohledem na podporované činnosti v rámci podniku a mohou být nalezeny univerzální nástroje (nebo jejich koncepty), které slouží pro podporu daného procesu. Existují také procesní vzory, které ukazují, jakým způsobem by určité situace měly být řešeny, aby návrh řešení vyvaroval dřívějších, již jinými analytiky dosažených chyb. Druhou částí kurzu je zaměření se na typologii osobnosti a použití nového nástroje MBTI. Tato oblast je velmi důležitá při správě lidských zdrojů – tedy při řízení zaměstnanců, rozdávání úloh, požadavků, zadání, volbě vhodných zaměstnanců do vedoucích funkcí a podobně. Umožňuje zefektivnit tyto procesy právě díky tomu, že manažer, který tyto


97

úlohy provádí, může na základě typologie osobnosti rozhodnout, která osoba je pro který úkol vhodná vzhledem k tomu, jak má být určitý úkol zpracován. Jak bylo zmíněno, vychází se z typologie osobnosti, ale hlavní váha této oblasti je dána na nástroj, který umožňuje tuto typologii nějakým způsobem určit a porovnávat. Tento nástroj vychází z výzkumu Carl Junga, Katharine C. Briggs a Isabel Briggs Myers a dále je uváděn pod svým názvem MBTI. Uvedený výzkum se zakládá na předpokladu, že pro každého jedince lze určit jeho vlastní osobnostní typ. Tento typu je založen na principu, jakým způsobem jedinec interaguje s okolím – zda funguje na základě svých smyslů, či na základě intuice. Veškeré sesbírané informace dále každý jedinec zpracovává a zde se uvozuje zpracování a provádění rozhodování také na základě dvou odlišných oblastí – logice, přemýšlení a objektivních názorech nebo pocitech a subjektivních názorech. Je pravděpodobné, že každý jedinec používá při svém životě a ve svých rozhodováních všechny čtyři výše uvedené funkce (podle úrovně a problematiky zadání), ale přesto lze předpokládat (a výzkum to potvrzuje), že každý jedinec určité oblasti preferuje. Na základě těchto preferencí můžeme rozhodnout, jakým způsobem bude jedinec zpracovávat určité úlohy a pro které z nich tedy bude vhodným kandidátem. Typologie vycházející z MBTI definuje také testy, na základě kterých lze jedince do jednotlivých skupin zařadit. 2 Globální strategie a architektura společnosti Cílem globální strategie společnosti je zajistit vedení a směrování společnosti směrem, který díky efektivitě a znalosti cíle směřování zajistí konkurenční výhodu a rozvoj společnosti požadovaným směrem. V současné době, která je pro mnohé podniky ekonomicky nepříznivá, je velmi důležití udržet správné směrování společnosti a zajištění jejího hladkého, efektivního chodu s cílem snížení výdajů a navýšení zisku. Globální architektura je model podniku určený globální strategií, jehož cílem je formalizovat a podporovat globální strategii firmy. Ke tvorbě globální strategie slouží konceptuální model. Ten definuje směr, kterým je podnik zaměřen s ohledem na konkrétní podnikové cíle, priority, zdroje používané k realizaci jednotlivých cílů, způsob jejich ověření a další. Využívá se jak různých nástrojů a technik, například SWOT analýzy pro určení silných a slabých stránek podniku, možností rozvoje nebo naopak směrů, které mohou ohrozit existenci firmy. Globální architektura podniku potom reprezentuje obecný návrh informačního systému a informačních technologií firmy, která ukazuje jejich jednotlivé komponenty a jejich vzájemné vazby. Každý blok reprezentuje množinu informačních služeb (neboli funkcí), které zajišťují a podporují chod daného bloku a jejich procesů automatizovaným a efektivním způsobem. Obecně lze globální architekturu rozčlenit do dvou úrovní: 

vertikální (tedy seshora dolů) vycházející typicky z hierarchického uspořádání založeného na právech a povinností účastníků jednotlivých bloků (vedení nahoře, zaměstnanci níže);



horizontální – tedy zahrnující bloky fungující na stejných úrovních v rámci daného podniku.

Pro tuto reprezentaci se typicky využívá pyramidové schéma uvedené na Obrázku 1.

98

Obrázek 1 Pyramida globální architektury podniku Zdroj: http://ari.wikidot.com/architektura-is

Tato pyramida rozděluje celý podnik do několika funkčních bloků, kde každý blok má své odpovědnosti na dané úrovni a zajišťuje pro podnik určité služby vykonáváním přiřazených procesů. Některé bloky jsou pouze na jedné úrovni, jiné bloky procházejí a ovlivňují úrovní více. Základní bloky jsou (3): 

EIS – pro strategické řízení podniku. Realizuje řízení podniku na základě dlouhodobého plánování z vypracovaných prognóz. Tyto jsou získávány zase na základě dat obdržených z ostatních zdrojů.



MIS – určený pro řízení společnosti na taktické úrovni. Typicky řeší problematiku řízení lidských zdrojů, legislativních záležitostí, účetních záležitostí, obchodní a logistickou problematiku a další.



TPS – jako operativní část podniku je velmi specifický, protože je značně vázán na oblast zaměření a obchodování podniku. Je závislý na technologii, lidech, zdrojích, typech prováděných operací.



EDI – blok orientovaný na technologie výměny obchodních dokumentů podle specifikovaných standardů mezi jednotlivými partnery.



OIS – jedná se o podporu kancelářských řešení a podporu týmové práce. Hlavním úkolem je přenášení dat administrativního a evidenčního charakteru mezi jednotlivými úrovněmi, typicky v písemné a grafické podobě.

Informační systémy a informační technologie umožňují v moderní době podporovat všechny tyto bloky činnosti podniku – na nejnižší úrovni pouze pomocí podpory jednotlivých procesů, na vyšších úrovních i podporou agregovaných procesů nebo celé oblasti na základě sofistikovaného řešení. 3 Typologie osobnosti, MBTI Typologie osobnosti je oblast, která se zabývá rozdělením jedinců v lidské populaci na základě jejich chování a interakce v sociálním prostředí. Cílem bylo začlenit všechny jedince v populaci do určité skupiny, u kterých se dále definují jejich vlastnosti, Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

99

schopnosti, vlohy a naopak slabá místa. Asi nejčastěji mezi lidmi známou, často používanou typologií, je rozdělení jedinců do skupin sangvinik, flegmatik, cholerik a melancholik. Takové rozdělení má mimo jiné smysl například pro personalisty při výběru nových zaměstnanců na určité pozice, nebo pro manažery, kteří při rozdělování úkolů mohou přihlédnout ke vhodnosti zadání pro určitou skupinu povah. Cílem samozřejmě není utlačovat určitou skupinu na úkor skupiny jiné, ale dosáhnout efektivnějšího rozdělení zdrojů (tedy zde lidí) a tedy i efektivnějšího splnění zadaného úkolu. Pro dosažení takových cílů je však rozdělení na skupiny sangvinik – flegmatik – cholerik – melancholik nedostačující. Jak již bylo zmíněno v úvodu, v současné době je velmi oblíbeným nástrojem typologie MBTI. Tato typologie v úplném základu vychází z výzkumu Carla Gustava Junga (1875–1961), který rozdělil temperament jedince na základě interakce s okolním světem na [1]: 

introvertní jedince – klidné, uzavřené jedince, kteří jsou vůči okolí zdrženliví; dlouho se rozmýšlejí, nedávají najevo city, a



extrovertní jedince – družné, zábavné společníky, kteří rádi komunikují, riskují a reagují spontánně na základě aktuálního dění.

Tuto původní studii rozšířily Katherine Cook Briggs a Isabel Briggs-Myers o další tři úrovně dělení. Výsledná typologie provádí tedy rozčlenění jedinců na základě čtyř indikátorů do celkem šestnácti skupin (všech kombinací), podle [2]: 

Vnímání okolního prostředí, na: o I – introverze (viz výše). Zdrojem podnětů chování je spíše nitro jedince. o E – extroverze (dtto). Zdrojem podnětů chování je spíše okolní svět.



Získávání informací, na: o S – smyslové získávání informacím, tedy takové, u kterého převládají smysly (hmat, vid). o N – intuitivní získávání informací, typicky takové, které se získávají úvahou (teorie, abstraktní myšlení).



Zpracování informací, na: o T – myšlení – lidé rozhodující se na základě logických úvah, dedukce důsledků na základě dřívějších zkušeností a sesbíraných podnětů. o F – cítění – lidé rozhodující se na základě pocitu a intuice, empatie.



Životního stylu, na: o J – usuzování – lidé vyžadující spíše plánování, určení pevných bodů dopředu. o P – vnímání – lidé improvizující, otevření k překvapením a změnám.

Na základě těchto indikátorů lze sestavit jednotlivé skupiny kombinací písmen (například ESTJ, či ISFP), které udávají dominantní vlastnosti jedince. Pro tyto skupiny byly definovány názvy a obecné vzorce chování.

100

Přehled všech variant spolu se základy, ze kterých vycházejí, udává Obrázek 2 (ponecháno v původním jazyce z důvodu standardizace modelu MBTI).

Obrázek 2 Přehled MBTI (en) Zdroj: Paradahn blog – from April 18, 2011. http://paradahn.blogspot.cz/2011/04/mbti-test.html

Takové dělení je již mnohem přínosnější, zvláště s ohledem na již definované chování určitých skupin. Personalisté, pedagogové či manažeři a vedoucí týmu s ohledem na tyto znalosti mohou mnohem efektivněji rozdělovat úkoly i s ohledem na předpoklady chování jedince. 4 Závěr První část kurzu představuje problematiku globální architektury podniku s návazností na podporu informačních systémů a technologií. V rámci kurzu jsou představeny základní bloky, které ovlivňují definic globální architektury, jejich závislosti, požadavky, procesy, vstupy a výstupy a udávají, jakým způsobem mohou být tyto bloky podporovány pomocí automatizovaných řešení s využitím IS/IT. Druhá část kurzu se zaměřuje na problematiku typologie osobností. Představuje obecnou problematiku typologie osobnosti se zaměřením na v současné době velmi často používaný identifikátor MBTI, motivaci k jeho použití, způsoby dělení a začlenění jedinců do jednotlivých skupin. Jsou představeny jednotlivé skupiny, jejich silné a slabé stránky, vlastnosti a základní principy chování s ohledem na svět IS/IT. Cílem kurzu je zaměřit se na tyto problematiky s ohledem na nadčasovost a komplexnost obou probíraných témat.


101

5 Literatura 1. Psychologie člověka pro manažery. Masarykova univerzita v Brně. Vydání první. Brno. 2002. 2. The Myers and Briggs Fonduation [online]. [cit. 2011-12-24]. Dostupné z WWW: . 3. Architektura IS [online]. [cit. .

2011-12-30].

Řešitel: RNDr. Marek Vajgl, Ph.D. Katedra informatiky a počítačů, Přírodovědecká fakulta Ostravská univerzita v Ostravě 30. dubna 22, Ostrava [email protected] Konzultant: RNDr. Jaroslav Procházka, Ph.D. Tieto Czech, s.r.o. Varenská 2723/51, 702 00 Ostrava Konzultant v oblasti vývoje a údržby informačních systémů [email protected]

102

Dostupné

z WWW:

Teorie zdanění spotřeby Šárka Sobotovičová Abstrakt Specializované téma Teorie zdanění spotřeby bylo vytvořeno v rámci Balíčku odborných kompetencí. Téma se zabývá daňovou problematikou se zaměřením na zdanění spotřeby zejména v teoretické rovině. Činnost je vykonávána na základě zapojení do projektu Zvyšování odborných kompetencí akademických pracovníků Ostravské univerzity v Ostravě a Slezské univerzity v Opavě (OKAPOUSU). V souladu s rámcovou smlouvou byl zpracován odborný text, který byl konzultován s odborným konzultantem. Vytvořený kurz prohlubuje a rozšiřuje znalosti studentů, které získali při studiu na vysoké škole v předmětech zaměřených na daňovou problematiku. Klíčová slova zdanění spotřeby, třídění daní, efektivnost daní, daňová incidence, daň z přidané hodnoty, spotřební daně, ekologické daně

1 Úvod Kurz s názvem Teorie zdanění spotřeby, který rozšiřuje znalosti získané v předmětech zaměřených na daňovou, byl vytvořen v rámci projektu „Zvyšování odborných kompetencí akademických pracovníků Ostravské univerzity v Ostravě a Slezské univerzity v Opavě“. Součástí kurzu je také studijní opora zaměřená na zdanění spotřeby. Cílem kurzu je poskytnout možnost dalšího rozšiřování a prohlubování znalostí z oblasti daňové teorie se zaměřením na zdanění spotřeby. Výklad je pojat takovým způsobem, aby poskytl informace z daňové ekonomie obecně a také v zaměření na jednotlivé nepřímé daně, které jsou v České republice významným zdrojem výnosů veřejných rozpočtů. Jedná se o daně, které odevzdávají do státního rozpočtu výrobci a obchodníci, ale protože jsou zahrnuty do konečné ceny, dopadají ve skutečnosti na spotřebitele. Při tak častých změnách v daňové legislativě, které jsou v České republice běžné, je dosažení a hlavně udržení aktuálních znalostí v daňové oblasti téměř nemožné a proto může soustavné vzdělávání v daňové oblasti zlepšit uplatnění studentů na trhu práce. Zpracovaný materiál a následně realizovaný kurz podrobně rozebírá vybraná témata se zaměřením na teorii zdanění spotřeby. Nejprve je popsán teoretický základ a základní pojmy a další části jsou věnovány třídění daní, daňové efektivitě, incidenci a spravedlnosti. Pozornost je věnována také harmonizaci nepřímých daní, jejich historickému vývoji, mechanismu a principu výběru. Vytvořený kurz navazuje na odbornou daňovou problematiku probíranou v daňově zaměřených předmětech, zejména v předmětu zdanění spotřeby. Kurz je určen především vysokoškolským studentům. Daná oblast je pro řádné pochopení vysvětlována na grafech. Získané znalosti si studenti mohou ověřit na základě otázek, Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

103

úkolů a cvičných testů, které jsou uvedeny v závěru jednotlivých kapitol. Kurz je současně určen také akademickým pracovníkům, kterým poskytne možnost ověřit a doplnit si své znalosti. 2 Řešitel a konzultant Řešitelem Balíčku odborných kompetencí je Ing. Šárka Sobotovičová, která je odbornou asistentkou na Slezské univerzitě v Opavě, Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné na katedře účetnictví. Ve své pedagogické činnosti se autorka zaměřuje na výuku předmětů s daňovou problematikou, ve vědecké činnosti se zabývá daní z přidané hodnoty. Realizace Balíčku odborných kompetencí byla zahájena výběrem a oslovením vhodného odborného konzultanta. Vzhledem ke zpracovávanému tématu byla jako odborný konzultant vybrána Prof. Ing. Květa Kubátová, CSc., která působí na Vysoké škole ekonomické v Praze na katedře veřejných financí. Paní profesorka Kubátová se věnuje daňové teorii a politice již řadu let a na toto téma napsala kolem 150 knih, článků a jiných publikací, z nichž některé byly publikovány také v zahraničí. Ve své pedagogické činnosti se specializuje na výuku daňové teorie a politiky, fiskální a daňové teorie, veřejné ekonomie a veřejných financí. Je řešitelem či spoluřešitelem několika projektů. Při zpracování Balíčku odborných kompetencí proběhly konzultace, na kterých byla nejprve sestavena obsahová náplň kurzu a potom upřesňován obsah jednotlivých kapitol. Studijní opora vznikla na základě monografií publikovaných konzultantkou a dalších doporučených publikací. Konzultantka poskytla autorce studijní opory mnoho cenných rad a informací. 3 Obsah a cíle studijního materiálu K daním ze spotřeby v České republice řadíme daň z přidané hodnoty, daně spotřební a ekologické. Jedná se o daně, které odevzdávají do státního rozpočtu výrobci a obchodníci, ale protože jsou zahrnuty do konečné ceny, dopadají ve skutečnosti na spotřebitele. Podle toho, zda postihují všechny výdaje spotřebitelů, nebo jsou ukládány jen na vybrané výrobky, daně ze spotřeby dělíme na daně všeobecné a selektivní. Studijní materiál se zabývá teorií spotřebního zdanění, historickým vývojem tohoto druhu zdanění, harmonizací nepřímých daní v rámci Evropské unie, mechanismy a principem jejich výběru. Studijní text je strukturován do jednotlivých kapitol, v rámci kterých jsou probírány a vysvětlovány vybrané oblasti. Jednotlivé kapitoly jsou dále členěny do dílčích témat reprezentujících podkapitoly. V první kapitole je popsán teoretický základ a jsou zde vysvětleny základní pojmy, které budou užívány v následujících kapitolách. Je zde uvedena definice daně a popsány jsou funkce, které v ekonomice daně plní. Z daňových principů je zde zmíněn princip spravedlnosti, efektivnosti, právní perfektnosti, jednoduchosti a srozumitelnosti a princip neutrality. Další kapitola je věnována třídění daní podle různých kriterií, včetně klasifikace daní podle OECD. Podrobněji je rozebrán rozdílný dopad daně jednotkové a daně ad valorem na trh a třídění daní podle stupně progrese. Daně znamenají přesun peněžních prostředků od daňových subjektů do veřejných rozpočtů. Tento transfer je spojen s dodatečnými náklady na obou stranách, tj. s přímými i nepřímými administrativními náklady. Efektivnost zdanění je předmětem následující kapitoly, ve které je dále na základě grafů vysvětleno nadměrné daňové břemeno a jeho závislost na elasticitě nabídky a poptávky.

104

Daň placená jednotlivými subjekty může být přesunuta na jiný subjekt, a to buď dopředu, nebo dozadu. Daňovými přesuny, faktory, které je ovlivňují, a velikostí daňového přesunu se zabývá další kapitola. Samostatná kapitola je věnována historickému vývoji jak všeobecných tak i selektivních daní ze spotřeby. Mechanismus výběru jednotlivých druhů nepřímých daní je popsán teoreticky a následně je vysvětlen také na praktických příkladech. Daňová opatření jednoho státu mohou nepříznivě ovlivňovat tržní prostředí v jiných zemích. Pro zajištění fungování společného trhu EU, který je založen na volném pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu je nezbytná harmonizace nepřímých daní. Touto problematikou se zabývá následující kapitola. Při výběru daní je nutno se zabývat otázkou, ve kterém státě budou zdaněny výrobky a služby, které přecházejí z jednoho státu do druhého. Vymezení principů výběru daní má za cíl zabránit buď dvojímu zdanění, nebo situaci, kdy nedojde ke zdanění vůbec. Principům výběru daní, které jsou upraveny odlišně pro daň z přidané hodnoty, spotřební daně a ekologické daně, je věnována další kapitola. Nepřímé daně mají významnou roli v daňových systémech jednotlivých států. Samostatná kapitola je tedy věnována postavení daní ze spotřeby v daňovém systému České republiky. Text je doplněn mnoha grafy, na nichž je probíraná látka názorně vysvětlena. Studijní opora obsahuje také kontrolní otázky, úkoly a testové otázky, na kterých si studenti mohou ověřit získané znalosti. Kontrolní otázky a úkoly umožňují studentovi sebereflexi, podněcují jej k zamyšlení nad tématem a aktivizují studenta v případě nevědomosti k učení se ve spirále tak, že opakovaným studiem předchozího tématu nalezne o čekávanou odpověď. 4 Realizace kurzu Výukový proces bude zahájen v letním semestru 2012/2013 a bude realizován v eLearningovém systému Moodle3. Mezi nejvíce využívané možnosti systému Moodle patří přístup studenta ke studijním materiálům v elektronické formě (studijní opory, prezentace a další dokumenty) a komunikace mezi účastníky kurzu a vyučujícím, resp. mezi účastníky kurzu navzájem, která je realizována diskuzními fóry a chaty v eLearningovém prostředí. Systém Moodlu umožňuje i další činnosti, a to testování studijních znalostí a odevzdávání a známkování úkolů interaktivním způsobem, což výrazně snižuje nutnost papírové agendy, spojené s výukou. Výhodu této formy výuky lze spatřovat zejména v nepřetržité dostupnosti internetového systému, možnosti dohledat kdykoliv veškeré požadované materiály a informace, a to i několik let zpět. V níže uvedeném obrázku je ukázáno prostřední systému Moodle, ve kterém je již v současné době připraven kurz, v jehož prostředí budou mít účastníci možnost realizovat nemalou část výuky interaktivní elektronickou formou přímo z domova, čímž se daří překlenout určité znevýhodnění kombinované formy studia oproti prezenční.

3

Moodle je akronym z anglického Modular Object-Oriented Dynamic Learning Environment (Modulární objektově orientované dynamické prostředí pro výuku) jinými slovy je to jeden z možných LMS systémů.


105

Obrázek 1 Kurz Teorie daní ze spotřeby Zdroj obrázku: http://elearning.opf.slu.cz/course/view.php?id=1918

5 Závěr Kurz s názvem „Teorie zdanění spotřeby“ je vytvářen v rámci projektu s názvem „Zvyšování odborných kompetencí akademických pracovníků Ostravské univerzity v Ostravě a Slezské univerzity v Opavě“. Tento kurz bude realizován v letním semestru akademického roku 2012/2013. Kurz je zaměřen na teorii zdanění se zaměřením na daně ze spotřeby, které jsou v České republice zastoupeny daní z přidané hodnoty, spotřebními a ekologickými daněmi. Cílem kurzu je poskytnout studentům základní poznatky ze současné daňové ekonomické teorie. Výuka směřuje k prohloubení znalostí získaných v předmětech s daňovou problematikou, zejména v předmětu Zdanění spotřeby. Výuka bude realizována v eLearningovém systému Moodle, který poskytuje kompletní služby pro podporu výuky. 6 Literatura 1. http://elearning.opf.slu.cz/course/view.php?id=1918 2. KEMPNÝ R., Aktivní komunikace v LMS Moodle [online]. [Viděno: 2012-11-21] Dostupné z: http://elearning.opf.slu.cz/course/view.php?id=1787 3. SOBOTOVIČOVÁ Š., Teorie zdanění spotřeby Ing. Šárka Sobotovičová Katedra účetnictví, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, Slezská univerzita v Opavě Univerzitní nám. 1934/3,733 40 Karviná [email protected] 596 398 629

106

Účetní a daňová problematika právnických osob Jana Janoušková Abstrakt V rámci Balíčku odborných kompetencí bylo zpracováno specializované téma, týkající se účetní a daňové problematiky právnických osob. Tato aktivita je realizována v souladu s projektem Zvyšování odborných kompetencí akademických pracovníků Ostravské univerzity v Ostravě a Slezské univerzity v Opavě (OKAPOUSU). Vysoké školy ekonomického zaměření navazují

na znalosti a dovednosti studentů, které byly získány na středním stupni vzdělání. Výuka na vysokých školách se zpravidla primárně zaměřuje na účetnictví finanční a poté, dle nabídky předmětů, se prohlubují znalosti v jednotlivých oblastech. Souběžně probíhá výuka předmětů daňově zaměřených. Kurz vytvořený v Balíčku odborných kompetencí prohlubuje a rozšiřuje znalosti studentů. Klíčová slova Balíček odborných kompetencí, právnická osoba, účetnictví, zdanění právnických osob

1 Úvod V rámci projektu s názvem „Zvyšování odborných kompetencí akademických pracovníků Ostravské univerzity v Ostravě a Slezské univerzity v Opavě“, byl mimo jiné zpracován studijní materiál, který rozšiřuje a prohlubuje znalosti získané v předmětech, které jsou zaměřeny na problematiku účetnictví a daní. Cílem kurzu je poskytnout možnost dalšího rozšiřování a prohlubování znalostí z oblastí účetnictví a daní. Vzdělávání v této oblasti vychází ze současných potřeb trhu práce. Souvisí se stále rostoucím významem účetnictví v rámci podniku, národní a mezinárodní ekonomiky a narůstající potřebě další specializace účetnictví jako jedné z nejvýznamnějších technik, a to ať už v sektoru firem, neziskovém sektoru či veřejné správě. Nedílnou součástí jsou i znalosti a dovednosti v oblasti daňové politiky státu, jež se odráží v praktické hospodářské politice v tržní ekonomice, v národním i globálním hospodářství a v jejich dopadu na postavení a chování podniku v tomto prostředí. Zpracovaný materiál a následně realizovaný kurz podrobně rozebírá vybraná témata se zaměřením na právnické osoby, a to jak z pohledu účetního, tak i daňového. Vytvořený kurz věcně zahrnuje široký rozsah odborné problematiky tak, aby bylo možno ji postupně teoreticky zvládnout a prakticky aplikovat. Kurz je určen zejména vysokoškolským studentům. Daná oblast je pro řádné pochopení vysvětlována na konkrétních příkladech. Získané znalosti si studenti mohou ověřit na cvičných testech. Kurz je současně určen i akademickým pracovníkům, kterým poskytne možnost ověřit a doplnit si své znalosti.


107

2 Tvorba pracovního materiálu Zpracování a následná realizace Balíčku odborných kompetencí probíhaly v několika fázích. V úvodu procesu zpracování byl vybrán vhodný konzultant, a to doc. Ing. Marie Paseková, Ph.D., která působí na UTB ve Zlíně, na fakultě managementu a ekonomiky, na ústavu financí a účetnictví. Ve své pedagogické práci se zaměřuje na výuku účetnictví, mezinárodních standardů účetního výkaznictví a účetnictví v angličtině. Ve výzkumu se zabývá studiem faktorů ovlivňujících finanční řízení malých a středních podniků, studiem zdrojů využitelných ke zvýšení výkonnosti a konkurenceschopnosti malých a středních podniků a užitím IAS/IFRS v malých a středních podnicích. Je řešitelkou projektů e-learningových výukových opor pro předměty účetnictví a mezinárodní standardy účetního výkaznictví. Publikuje a přednáší na konferencích jak v České republice, tak i v zahraničí. V prvotní fázi byl prodiskutován obsah kurzu a jeho struktura. Na základě takto vytvořeného sylabu kurzu konzultantka poskytla pracovní materiál, jenž byl zakomponován do studijní opory s názvem „Účetní a daňová problematika právnických osob“. Proces tvorby studijní opory byl pravidelně konzultován a studijní materiál byl zpracováván na základě cenných rad a doporučení konzultantky. 3 Obsah a cíle studijního materiálu Studijní materiál se opírá o reálné legislativní i praktické poznatky z oblasti účetnictví a daní. Pokrývá vybraná témata účetní a daňové problematiky se zaměřením na právnické osoby. Zabývá se podstatnými situacemi, jejichž znalost je důležitá pro právnické osoby, a to od právní úpravy účetnictví, přes právní formy podnikání až k problematice majetku, rezerv a pohledávek. V daňové oblasti je text zaměřen na daň z příjmů právnických osob, daň z příjmů ze závislé činnosti a také na daň z přidané hodnoty. Studijní text je strukturován do 11 kapitol, v rámci kterých jsou vysvětlovány vybrané oblasti z hlediska účetního, daňového, včetně vzájemných souvislostí. Text je doplněn odkazy na příslušné zákony a předpisy. První kapitola se zabývá právní úpravou účetnictví, tj. zákonem o účetnictví, prováděcími vyhláškami i českými účetními standardy. Ve druhé kapitole je popsána daňová soustava v ČR s uvedením vazby na účtovou osnovu. Právní formy podnikání, základní kapitál a založení podniku jsou předmětem třetí části. Tématem čtvrtého oddílu je dlouhodobý hmotný majetek, a to jak z pohledu účetního, tak i daňového. Výklad je doplněn řešenými příklady a schématy účtování odpisů i pořízení a vyřazení majetku. Pátá kapitola je věnována dlouhodobému a krátkodobému finančnímu majetku, včetně objasnění této problematiky na řešených příkladech a schématech. Část šestá se zabývá účetními souvislostmi u nakoupených zásob a zásob vlastní výroby. Problematika rezerv z účetního i daňového pohledu je předmětem kapitoly sedmé. Oddíl osmý je věnován pohledávkám a opravným položkám a tato oblast je vysvětlena z účetního i daňového pohledu na řešených příkladech. Kapitola devátá je zaměřena na ověření znalostí, které student získal na základě samostatného studia stanovených oblastí v zákoně o dani z přidané hodnoty, včetně řešených příkladů, které demonstrují účtování o DPH. V části desáté je znázorněn mechanismus zdanění příjmů ze závislé činnosti včetně výpočtu čisté mzdy, jak z teoretického hlediska, tak i na řešeném příkladu. Daní z příjmů právnických osob se zabývá kapitola jedenáctá, ve které je také vysvětlena problematika

108

splatné a odložené daně ze zisku a výpočtu základu daně z příjmů. Výklad této kapitoly je opět doplněn řešenými příklady. Text ve studijní opoře je kombinován se samostatným studiem příslušných právních předpisů. Text je také doplněn mnoha schématy, která umožňují lepší pochopení dané problematiky. Po probrané oblasti následují testy, ve kterých si studenti mohou ověřit získané znalosti a také řešené příklady, na kterých je ukázána praktická aplikace. Publikace se opírá o reálné legislativní i praktické aplikační (tedy uživatelské) poznatky z dané oblasti. Samostatné úkoly jsou formulovány několika různými způsoby. Jedná se o testy, ve kterých si student vybírá ze tří správných odpovědí. Znalosti jsou prověřovány také prostřednictvím tvrzení, o kterých má student rozhodnout, zda jsou pravdivá nebo ne. Tento způsob testování je potom doplněn zdůvodněním a vysvětlením, jak by mělo znít správné tvrzení, což vede studenta opět k samostatné práci a ověření si tvrzení v daných studijních materiálech. V případě neznalosti je tím student aktivizován k učení se ve spirále tak, že opakovaným studiem nalezne správnou odpověď. 4 Realizace kurzu Výukový proces byl zahájen v zimním semestru 2012. Byl realizován v eLearningovém systému Moodle.

Obrázek 1 Kurz Účetní a daňová problematika právnických osob Zdroj obrázku: http://elearning.opf.slu.cz/course/view.php?id=1917

Prostřednictvím tohoto webového rozhraní mají účastníci kurzu možnost realizovat nemalou část výuky interaktivní elektronickou formou přímo z domova, čímž se daří překlenout určité znevýhodnění kombinované formy studia oproti prezenční.


109

Mezi nejvíce využívané možnosti systému Moodle patří:  přístup studenta ke studijním materiálům v elektronické formě (studijní opory, prezentace a další dokumenty),  komunikace mezi účastníky kurzu a vyučujícím, resp. mezi účastníky kurzu navzájem, která je realizována diskuzními fóry a chaty v eLearningovém prostředí,  testování studijních znalostí,  odevzdávání a známkování úkolů je rovněž řešeno interaktivním způsobem, což výrazně snižuje nutnost papírové agendy, spojené s výukou. Výhodu této formy výuky lze spatřovat zejména v nepřetržité dostupnosti internetového systému, možnosti dohledat kdykoliv veškeré požadované materiály a informace, a to i několik let zpět. 5 Závěr V rámci projektu s názvem „Zvyšování odborných kompetencí akademických pracovníků Ostravské univerzity v Ostravě a Slezské univerzity v Opavě“, byl vytvořen a v současné době je realizován kurz s názvem „Účetní a daňová problematika právnických osob“. Celkově je kurz zaměřen na provázanost účetní a daňové problematiky v souvislosti se zdaněním právnických osob. Cílem je prohloubení získaných teoretických znalostí z účetnictví a daní a upevnění schopnosti aktivně vyhledávat a prakticky řešit daňovou a účetní problematiku podnikatelské sféry. Výuka pak směřuje k nabytí samostatnosti při analýze účetního a daňového případu, spolu se schopností adaptace na změny v účetní a daňové legislativě. Současně fixuje základní neměnné metodické prvky charakteristické pro účetnictví a daně. Důraz je rovněž kladen na vyhledávání aktuálního stavu právních předpisů. 6 Literatura 1. http://elearning.opf.slu.cz/course/view.php?id=1917 2. KORVINY, Petr a František, KOLIBA. 2010: Slezská univerzita v Opavě a eLearning. [online]. [Viděno: 2012-11-22]. Dostupné z: http://korviny.cz/clanky_pdf/informatika2010-korviny_koliba-clanek.pdf 3. JANOUŠKOVÁ, Jana. Účetní a daňová problematika právnických osob. [online]. [Viděno: 2012-11-22]. Dostupné z: http://elearning.opf.slu.cz/course/view.php?id=1917 doc. Ing. Jana Janoušková, Ph.D. Katedra účetnictví, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné Slezská univerzita v Opavě Univerzitní nám. 1934/3,733 40 Karviná [email protected] 596 398 621

110

Úvod do problematiky ochrany duševního vlastnictví Roman Maršálek Abstrakt V tomto Balíčku odborných kompetencí se budeme zabývat ochranou duševního vlastnictví (často zkracováno jako ODV nebo PDV – práva k duševnímu vlastnictví) a stručně také autorskými právy. K tomuto Balíčku byla zpracována studijní opora, jejíž obsah je stručně shrnut v této rozšířené anotaci. Úvod vymezuje základní pojmy (názvosloví) a rámec (legislativa), ve kterých se budeme pohybovat. Poté se budeme snažit chronologicky (od nápadu k realizaci) popsat trnitou cestu k „blahu lidstva“ (náš nápad má smysl a realizuje se) a ke „zbohatnutí“ (náš nápad nám dokonce vydělává peníze). Přičemž těžiště bude na ochraně duševního vlastnictví a podrobněji se budeme zabývat patenty jako symbolem ODV. Klíčová slova ochrana duševního vlastnictví, průmyslová práva, autorské právo

1 Úvod Ochrana duševního vlastnictví se dostává v poslední době stále více do popředí zájmu, přesto je někdy těžké pro „studujícího“ (ale také „vyučujícího“) se ve změti zákonů, vyhlášek a směrnic vyznat. A to jak na úrovni státu, tak na vlastním pracovišti. Je také pořádána celá řada přednášek, seminářů, workshopů, které jsou vedeny odborníky (bohužel ne vždy) na danou problematiku. Autor měl (a má) potřebu sepsat a popsat stávající stav problematiky a vlastní zkušenosti do stručného, hutného (a snad čtivého) textu, který by posloužil všem, kteří o ODV zakopnou a to především z pohledu zaměstnance vysoké školy či výzkumné organizace. Autor jako zaměstnanec Ostravské univerzity v Ostravě se s ODV setkává jednak z pozice proděkana pro vědu a vnější vztahy (k 22. 8. 2012) a jednak jako zaměstnanec katedry chemie a původce dvou užitných vzorů (také k 22. 8. 2012). Významnou pomocí při tvorbě tohoto Balíčku byly konzultace s RNDr. Evou Janouškovcovou, Ph.D., LL.M, ředitelkou Centra pro transfer technologií Masarykovy univerzity. Za její cenné a inspirující postřehy ji touto cestou ještě jednou děkuji. 2 Vymezení řešené problematiky Duševní vlastnictví – výsledky vyplývající ze zvláštních schopností člověka myslet, tvořit, organizovat a podnikat. Např. znalosti a zkušenosti, včetně těch tradičních předávaných z generace na generaci, receptury, technická a výrobní dokumentace, pracovní postupy, výrobní technologie, speciální počítačové programy, technická řešení ve formě unikátních výrobních prostředků nebo výrobků určených pro trh, originální vzhled výrobků a spolu s tím i vhodně zvolený název či logo. Nehmotným majetkem jsou samozřejmě i patenty na Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

111

vynálezy a další ochranné dokumenty atd., výstupy běžné na VŠ tj. vědecké publikace, kvalifikační práce (diplomové, disertační, habilitační) nebo např. software. Zákonná práva k duševnímu vlastnictví můžeme rozdělit následovně:

Průmyslové vlastnictví:    

Patenty Užitné vzory Ochranné známky Průmyslové vzory atd.

+

Autorské právo a související práva

Obrázek 1 Množiny duševního vlastnictví

Duševní vlastnictví je možné z hlediska jednotlivých předmětů a jejich ochrany rozdělit na: 

Předměty spadající pod průmyslově právní ochranu - technická řešení (patenty, užitné vzory, případně topografie polovodičových výrobků), dále předměty průmyslového výtvarnictví a design (průmyslové vzory) na různá označení (ochranné známky, označení původu, zeměpisná označení, firemní jména). K právům průmyslovým lze zařadit i další předměty, především obchodní tajemství a know-how (psané i nepsané výrobní, obchodní a jiné zkušenosti).



Díla chráněna podle autorského práva a práv s tímto právem souvisejících - díla literární a další díla umělecká a vědecká – díla hudební, dramatická, fotografická, výtvarná, architektonická a podobně. Za dílo se považuje také počítačový program a databáze, za předpokladu, že jsou vlastním autorovým duševním výtvorem.

3 Legislativa Systém právní ochrany duševního vlastnictví v České republice je plně v souladu s principy tržního hospodářství a je harmonizován s právem EU. Jeho nedílnou součástí jsou kromě příslušných zákonů i státní instituce, které se problematikou ochrany a prosazování práv zabývají. Ochranu děl a dalších předmětů podle autorského zákona má v gesci Ministerstvo kultury České republiky a jím delegováni kolektivní správci, např. Ochranný svaz autorský (OSA), Divadelní a literární agentura (Dilia) a další. Tyto organizace se starají o ochranu práv autorů a dalších oprávněných subjektů. Ochranu předmětů spadajících pod průmyslová práva zajišťuje především Úřad průmyslového vlastnictví (dále ÚPV). Úřad, který plní zejména funkci patentového a známkového úřadu a provádí podle příslušných právních norem řízení o vynálezech, užitných vzorech, topografiích polovodičových výrobků, průmyslových vzorech, ochranných známkách, označeních původu a zeměpisných označeních. Dalšími orgány a organizacemi, které se zabývají prosazováním a ochranou duševního vlastnictví jsou Česká obchodní inspekce, Policie ČR, soudy a státní zastupitelství, celní úřady, Státní zemědělská a potravinářská inspekce a další subjekty. Do systému ochrany průmyslového vlastnictví patří rovněž profesní komory, Komora patentových zástupců (www.patzastupci.cz) a Česka advokátní komora (www.advokatni-komora.cz), jejichž 112

členové jsou připraveni každému původci či přihlašovateli pomoci v záležitostech ochrany průmyslového vlastnictví a zastupovat jej v řízení jak v České republice, tak v zahraničí. Mezi základní právní normy v České republice tedy patří:      

Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, v platném znění, Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, v platném znění, Zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, v platném znění, Zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků, v platném znění, Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, v platném znění (s účinky od 1. 4. 2004), Zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a změně některých zákonů.

Mezinárodní spolupráce Česka republika je členskou zemí všech významných mezinárodních dohod v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví. Je členem a spolupracuje zejména se Světovou organizací duševního vlastnictví (World Intellectual Properte Organization; dále WIPO), Evropskou patentovou organizací (European Patent Organization; dále EPO) a Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu (Office for Harmonization in the Internal Market; dále OHIM). Pro podnikatele toto členství přináší výhody především v tom, že si mohou zajistit ochranu svého řešení nebo označení ve více zemích, ve kterých chtějí prosazovat své obchodní a jiné zájmy, zjednodušeným způsobem, prostřednictvím jediné přihlášky podané v České republice. Kromě toho mezinárodní spolupráce přináší i sjednocování postupů v řízení o přihláškách a další výhody. 4 Cyklus vynálezce Krok za krokem projít všechny aspekty a nástrahy od zrodu vaší myšlenky až po prodej výrobku či založení společnosti, to je jeden z našich cílů. Že to je úkol veliký je zřejmé, ale že je to možné, nám už historie také ukázala. Vše snad názorně vyjadřuje následující obrázek.

Obrázek 2 Cyklus vynálezce


113

Při studiu se mimo jiné dovíte, že:                               

114

Vědomým či nevědomým prozrazením naší myšlenky můžeme přijít o naší investici a je tedy potřeba postupovat obezřetně, myšlenka je považována za vynález pokud je originální (nová) a není zřejmá (má invenční prvek), je nezbytné provést rešerši o současném stavu techniky, a to rešerši na výrobky, ale především patentovou rešerši, dobrým zdrojem po agentovou rešerši je celosvětová, bezplatná databáze Espacenet, vyhledávat lze především pomocí klíčových slov a dále pomocí tzv. kódů ECLA, existuje celá řada organizací, které se zabývají odbornou patentovou rešerší, která již pochopitelně zdarma není, významnou pomoc v právní oblasti vám může poskytnout patentový zástupce, proti prorazení vaší myšlenky se lze bránit sepsání a podepsáním smlouvy o utajení (NDA), know-how představuje nezdokumentované informace známé pouze vám, autorské právo chrání po mnoho let proti nedovolenému zhotovování kopií či úpravě výkresového, písemného nebo fotografického popisu vaší myšlenky, chránit lze také vzor (textura, ozdoby apod.), přičemž máte práva k nezapsanému vzoru nebo lze vzor zapsat, udělování a zápis ochranných známek (slovo, slogan, logo atd.) má na starost Úřad průmyslového vlastnictví, patent představuje formu legálního monopolu, žádost o patent je potřeba pečlivě zvážit – význam pro ochranu, náklady, doba podání, životnost výrobku, odolnost vůči soudnímu napadení atd., dokumentaci žádosti o patent tvoří: žádost o patent, údaje o přihlašovateli, popis vynálezu, nároky, výkresy, abstrakt, přihláška je nejprve podrobena formální kontrole, obdržíte rešerši relevantní k vaší myšlence, po 18 měsících bude vaše žádost zveřejněna, pokud chcete v žádosti pokračovat, je potřeba požádat o tzv. věcný průzkum. EPÚ rozhodne, zda váš vynález a přihláška splňují požadavky Úmluvy o evropském patentu, odpor proti patentu je potřeba podat do 9 měsíců od zveřejnění, proti všem rozhodnutím EPÚ lze podat rozklad, v určité fázi vývoje nálezu je výhodné, jestliže je vynálezce součásti týmu, existují v zásadě dva zdroje financování: osobní (rodina, přátelé) a formální, finance pro vývoj vynálezu je potřeba pečlivě vyčíslit, ne vždy jsou externí finance nutné, jednotlivci mohou být ochotni investovat malé, přijatelné částky, „obchodní andělé” jsou soukromí jednotlivci s finančními prostředky, které investují do malých podniků, existující podnik může být dobrý zdroj financí, je však potřeba určité obezřetnosti, zajímavou formou podpory můžou být národní a evropské dotace, kvalitním (a často levným) zdrojem financí mohou být univerzity, také soutěže a publicita mohou pomoci.

5 Místo závěru Že problematiku ODV nemusíme brát až tak vážně, ukazují tzv. Vandasovy zákony. Řada z nich je bohužel hořce pravdivá. Vynalézání zdar! 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.

22. 23. 24.

25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34.

Vše může být jinak, jen matematiku neměňte. Stát se geniem je snadné, těžké je o tom přesvědčit ostatní. Pesimista nemůže být vynálezcem. Nedivte se, že vaše nápady nikdo neocenil, když jste je nikomu neprozradil. Na počátku každého významného objevu byla touha skončit s chudobou. O řešeném problému je nejlépe nic nevědět. Vše bylo již objeveno, až na pár zásadních věcí. Chcete učinit objev? Stačí objevit problém. Zdá-li se vám něco absurdní, jste blízko pochopení pravé podstaty. Nejsou žádná jiná řešení než jednoduchá. Když nemůžete najít řešení daného problému, zkuste najít řešení problému jiného. Genia sužuje téměř vše, málokdy však mozoly. Neztrácejte čas řešením malých problémů, jen velké, světového významu, stojí za to. Jdete-li od porážky k porážce, blížíte se konečnému vítězství. Geniální myšlenky se vyskytují častěji, než si myslíme. Ne vždy je pravda to, co všichni za pravdu pokládají. Když jsou si všichni jisti, jak to má být, zkuste zastávat názor přesně opačný. Každý problém má své řešení, i když ne takové, jaké se očekává, a ne v době, kdy se očekává. Pokud problém nevyřešíte rychle, nevyřešíte jej nikdy. Pouze první myšlenka je hodnotná. Nenechávejte si své geniální nápady pro sebe, stejně na patentovou ochranu neušetříte, a když ušetříte, stejně na to peníze nedáte, a když dáte, stejně patent obejdou. Nikdy neseženete peníze na obojí - patentovou ochranu i realizaci. Geniální nápad zveřejněte, alespoň jej už nikdo nemůže patentovat. Neexistuje-li vaše jméno na internetu a jméno vašeho vynálezu ve vyhledávači, neexistujete ani vy, ani váš vynález. Vynalezne jej s jistotou někdo jiný a bude se jinak jmenovat. Získat peníze se slovy „Mám geniální nápad, ale nemohu vám říci, oč se jedná, dokud to nekoupíte“ je nemožné. Neexistuje na světě takový, který učinil geniální objev a též na něm geniálně zbohatnul. Nepropadejte pesimismu, vy budete první. Chybí vašim nápadům kvalita? Zaskočte kritiky jejich kvantitou. Vynálezce ponořený do problému je nadlehčován silou, která se rovná váze bohatství vynálezem dosažitelným. Čím dříve se smíříte s poznáním, že málokterý velikán se dožil uznání geniality svých myšlenek, tím lehčeji se vám bude umírat. Každé geniální vyřešení jednoho problému vytvoří řetězec problémů nových. Nenechte se zviklat kritikou, míra odporu je ve vašem případě přímo úměrná velikosti vaší myšlenky. Nepropadejte panice, když vašim geniálním nápadům nikdo nerozumí, začněte tím, že jim zkusíte porozumět sám. Vypnuli vám elektřinu? Hledání alternativních zdrojů energie problém neřeší. Zaplaťte raději účet. Mnoho geniálních vynálezů má na svědomí obyčejná lenost.


115

Nemusí to fungovat. Stačí, když vám to uvěří. Je rozdíl vymyslet kulový, blesk či obojí. Mezi obrovskou pitomostí a genialitou je jen tenounká hranice, je-li vůbec jaká.

35. 36. 37.

6 Literatura 1. Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, v platném znění 2. Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, v platném znění 3. Zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, v platném znění 4. Zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků, v platném znění 5. Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, v platném znění (s účinky od 1. 4. 2004) 6. Zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a změně některých zákonů 7. Zákon č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích a o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, v platném znění 8. Směrnice rektora č. 133 /2009 - Ochrana duševního vlastnictví na OU. 9. Eva Janouškovcová. Nakládání s výsledky výzkumné a vývojové činnosti jakožto duševním vlastnictvím na Masarykově univerzitě. Disertační práce LLM. MU. 2011. 10. Příručka vynálezce. [Viděno: 2012-07-15]. Dostupné z: http://www.upv.cz/cs/publikace/prirucka-vynalezce.html 11. Příručka vynálezce. [Viděno: 2012-08-22]. Vandasovy zákony aneb Stát se géniem je tak snadné. Dostupné z: http://neviditelnypes.lidovky.cz/zabava-priruckavynalezce-dc3-/p_zabava.asp?c=A090412_101813_p_zabava_wag doc. Mgr. Roman Maršálek, Ph.D. Katedra chemie, Přírodovědecká fakulta Ostravská univerzita v Ostravě 30. dubna 22, Ostrava, 701 03 [email protected] +420 597 092 192

116

Vzdělávání nadaných žáků Jana Škrabánková Abstrakt V současnosti se do popředí zájmu stále zřetelněji prosazuje problematika přítomnosti nadaných žáků ve školách na všech jejích stupních. Je potřeba, aby se s fenoménem nadání aktuálně seznámila pedagogická veřejnost jak v průběhu pregraduální přípravy, tak v praxi. Jako učitelé bychom měli umět odpovědět na otázky, zda umíme učit nadané žáky, jak jim můžeme pomoci k dosahování optimálních studijních výsledků nebo jakou podporu potřebují sami učitelé nadaných žáků. Studijní opora s názvem Jak žít s nadáním nabízí nejen odpovědi na mnohé otázky, ale nabízí také další pohledy na vývoj a specifika nadaných jedinců. Klíčová slova inteligence, talent, nadání, specifika nadaných, příprava učitelů, metody výuky nadaných, formy výuky nadaných, komunikační specifika nadaných, legislativa

1 Úvod Vzdělávání nadaných žáků s sebou přináší specifické situace a problémy. Nadaní jsou jedineční a je nezbytné, aby se tito žáci setkávali na školách s profesně připravenými učiteli, kteří jsou nejen oborovými odborníky, ale jsou schopni a ochotni pracovat jak s těmito nadanými jedinci, tak sami na sobě. Otázky inteligence, talentu či nadání, kterými se textová opora zabývá, nejsou nové. Cílem opory je, abychom si v odborné pedagogické komunikaci ujasnili terminologii a ve vztahu k nadání porozuměli obsahu jednotlivých pojmů a sdělení. V běžné komunikaci jsou totiž tyto pojmy často užívány bez rozlišení. Proto je nezbytné jasně vymezit jejich obsah. Řešitelkou opory je doc. PaedDr. Jana Škrabánková, Ph.D. z Katedry pedagogiky a andragogiky Pedagogické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě. Odborným konzultantem je doc. RNDr. Josef Trna, CSc., děkan Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Profesním zaměřením konzultanta je oborová didaktika (didaktika fyziky a s akcentem na fyzikální exprimentování), dlouhodobě se zaměřuje na práci s přírodovědně nadanými žáky. 2 Anotace Inteligencí jako výrazným a specifickým fenoménem některých jedinců se zabývali již antičtí filosofové. Vysvětlení, proč oceňovat jednotlivce podle vrozené hodnoty, se v proměnách dějin lišilo. Např. Sókrates, jedna z nejvýznamnějších postav evropské filosofie, usiloval o to, aby se vzdělání dostalo všem jedincům ve společnosti. Inteligencí se zabýval také Immanuel Kant, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších evropských myslitelů 18. století. Přemýšlel o ní a charakterizoval ji také Jan Ámos Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

117

Komenský, s nímž vedla významná brněnská komenioložka Zdenka Veselá4 v časopise Komenský fiktivní rozhovor. Také v dnešní době je potřeba vracet se k některým jeho myšlenkám, neboť ukazují, jak výjimečný a moudrý to byl člověk. „Během svého pozorování jsem nashromáždil řadu poznatků, které jsem následně roztřídil podle pozorovatelných znaků duševních schopností nejprve do šesti skupin. Na první místo jsem zařadil žáky „bystré, chtivé a povolné“, nade všechny vůbec nejschopnější ke studiím. Těm netřeba podávat nic než pastvu moudrosti, rostou sami jako ušlechtilá rostlina. Toliko je třeba opatrnosti, aby se jim nedovolovalo příliš pospíchat, sic předčasně ochabnou a uvadnou. Druhé místo jsem určil pro žáky „vtipné avšak váhavé, ale přece poslušné“. Těm třeba pouze ostruh. Další skupinu představují žáci „vtipní, učenliví avšak vzpurní a zatvrzelí“. Takoví jsou vůbec ve školách nenáviděni a obyčejně se považují za ztraceny; a přece z takových bývají nejznamenitější mužové, jsou-li řádně vzděláni. To se ukázalo na Bukefalovi Alexandra Velikého. Když Alexandr uviděl, že otec jeho, Filippos, rozkázal, jakožto neužitečného dáti pryč velmi divokého koně, jenž nestrpěl na svém hřbetě žádného jezdce, pravil: „Jakého koně to kazí lidé, protože s ním z neumělosti nedovedou zacházet!“ A když pocvičil koně podivuhodným způsobem, bez ran, dokázal, že nejen tehdy, nýbrž stále potom nosil Alexandra a že na celém světě nebylo lze najít koně ušlechtilejšího a hodnějšího takového hrdiny. A Plutarchos, líče tuto událost, dodává: „Onen kůň nás učí, že mnoho zdárných hlav hyne vinou učitelů, kteří z koňů činí osly, poněvadž neumějí ovládat ty, kteří jsou hrdí a svobodomyslní.“ Mezi představitele pozdějších období patří například Robert Sternberg5, který chápe inteligenci jako „Schopnost dosažení úspěchu v životě a zajištění (si) osobního standardu v kontextu konkrétních sociokulturních podmínek, v nichž se jedinec nachází“6, Erika Landau, která považuje inteligenci za „schopnost sbírat informace a využívat je v různých situacích.“7 nebo také Howard Gardner8. Ten v knize Dimenze myšlení. Teorie rozmanitých inteligencí (1983, česky 1999) vyslovil teorii mnohočetných inteligencí (Theory of multiple intelligences), v níž definuje inteligenci jako: „… soubor dovedností, které umožňují jedinci vyřešit skutečné problémy nebo obtíže, s nimiž se setkává, a pokud je to třeba, dosáhnout účinného výsledku; inteligence také umožňuje problémy nacházet nebo vytvářet a tím klade základy pro osvojení si nových vědomostí“. Podobně jako u pojmu inteligence existuje také u pojmu nadání mnoho různých definic. Koncem 80. let minulého století existovalo více než sto různých definic nadání. Kolik jich může být dnes? Méně určitě ne. Kdybychom se měli věnovat pouhému přepisování těch definic, které se nám zdají nejlepší, nejvýstižnější nebo nejzajímavější, výsledek by byl matoucí. Některé definice jsou výstižnější, některé orientované na omezenou oblast nadání, ale všechny mají své opodstatnění. Není však možné zabývat se pojetím nadání podle desítek autorů a není to ani cílem této studie. Proto je potřeba zvolit cestu minimalizace takového výběru. Joan Freemanová9, zakladatelka mezinárodní společnosti ECHA (Evropská rada pro vysoké schopnosti, jejich výzkum a rozvoj) a poradkyně britské vlády 4

VESELÁ, Zdenka. Náhled Komenského na poznávání talentů (fiktivní rozhovor). Komenský č.2/2010, roč. 135, s. 39-42. 5 STERNBERG, Robert J. Handbook of human intelligence. 1. vydání. New York City: Cambridge University Press, 1982. 6

STERNBERG, Robert J., MIO, J. Cognitive Psychology. 5th ed. Belmont: Wadsworth Publishing Company, 2008. s. 72. 7 LANDAU, Erika. Odvaha k nadání. 1. vydání. Praha: Akropolis, 2007. s. 35. 8 GARDNER, Howard. Dimenze myšlení. Teorie rozmanitých inteligencí. 1. vydání. Praha: Portál, 1999. 9

FREEMAN, Joan. Educating the Very Able. Ofsted, London, 1998.

118

uvádí: „Vysoce nadaní jsou ti, kteří vykazují mimořádně vysokou úroveň své činnosti, ať už v celém spektru nebo v omezené oblasti, nebo ti, jejichž potenciál ještě nebyl pomocí testů ani experty rozpoznán. Je rozdíl mezi zjevným nadáním dětí, adolescentů a dospělých. Nadání dětí je obvykle vnímáno jako rychlejší vývoj v porovnání s jejich vrstevníky, nadání dospělých je spatřováno ve vysoké úrovni činnosti, založené na mnohaleté usilovné práci ve zvolené oblasti. Nadání se může týkat současně více oblastí, např. intelektu, umění, tvořivosti, pohybových a sociálních dovedností, nebo může být omezeno na jednu či dvě z nich. Ale potenciál, ať už je jakýkoli, se může rozvinout do mimořádně vysoké úrovně činnosti pouze v podmínkách poskytujících přiměřené vybavení a psychologické příležitosti k učení. Diskuse o přesných definicích a identifikaci takových dětí probíhají už téměř celé století a budou bezpochyby pokračovat. Pro vzdělávání je však produktivnější (a vědečtější) posuzovat úspěšnost z hlediska dynamických interakcí mezi jedincem a vzdělávacími příležitostmi, kterých se mu v životě dostalo. Děti, které mají potenciál pro mimořádně vysokou úroveň činnosti, mohou potřebovat takové vzdělávací podmínky, jaké nespecializované školy nabídnout nemohou.“ Maureen Neihart, vědkyně působící v National Institute of Education v Singapuru, prezentovala na 19. celosvětové konferenci organizace World Council for Gifted and Talented Children, konané v roce 2011 v Praze, vlastní revidovanou verzi typologie nadaných žáků. Tato typologie je založena na mnohaletém empirickém výzkumu M. Neihart a je v odborných kruzích zcela respektována. Autorka této typologie na úvod uvádí, že před 20 lety bylo za nadané považováno dítě, které se dobře chovalo, bylo úspěšné, toužilo po pochvale, dítě s dobrým sebevědomím, spokojené, nepřekračující osnovy, ale takové, kterému chybí dovednost učit se sám do hloubky. Dnes podle M. Niehart10 rozlišujeme více typů nadaných: úspěšný nadaný, kreativní nadaný, „utajený“ nadaný, antisociální nadaný, „dvakrát výjimečný“ a nezávisle se učící. Neihart předkládá velice zajímavou otázku, jsou-li tyto typy nadání podobné ve všech zemích světa. Dochází k názoru, že dítě vyčleněné v Evropě jako nadané by asi v Asii takto hodnoceno nebylo. Nadaný jedinec jako výjimečná osobnost má mnoho specifických potřeb. Skupina nadaných v populaci (asi 3 % populačního ročníku) je však zároveň natolik heterogenní, že je v integrovaných podmínkách obtížné zajistit přiměřený rozvoj jejich schopností a zároveň věnovat potřebnou pozornost také běžným žákům ve třídě. Tyto situace jsou pro učitele nesmírně náročné a vyžadují nesporné pedagogické mistrovství. Za zmínku stojí fakt, že mezi samotnými učiteli (paradoxně bez ohledu na délku jejich pedagogické praxe) existují zažité mýty o práci s nadanými žáky. Daný jev je z odborného hlediska velice zajímavý a svědčí o aktuální nutnosti vzdělávat učitele v oblasti edukace nadaných. Vlastimil Pařízek v knize Učitel v nezvyklé školní situaci11 píše: „Přítomností nadaného žáka ve vyučování společně s intaktními spolužáky jsou kladeny na pedagoga větší nároky, co se týče přípravy vyučovacích hodin a koordinace individuální výuky s výukou „zbytku“ třídy. Většina nadaných dětí svou činností v hodinách vyžaduje tvorbu individuálních vzdělávacích plánů alespoň do vyučovacích hodin, kde se nadání dítěte projevuje nejvíce. Příprava těchto individuálních vzdělávacích programů klade na učitele větší časové nároky a také dostatečnou odbornou připravenost. V případě nedostatečného zatížení nadaného žáka ve výuce se tento stává rušivým elementem výuky a nastalá situace klade na

10

NEIHART, Maureen. Ze zápisu z přednášky, realizované na 19. celosvětové konferenci World Council for Gifted and Talented Children. Praha: 8.-12. srpna 2011. 11 PAŘÍZEK, Vlastimil. Učitel v nezvyklé školní situaci. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1990. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

119

učitele požadavek nastolený neklid zvládnout. Tyto nastalé situace dále kladou na učitele požadavek samostudia a seberozvoje, neboť stereotyp a rutina mohou v pedagogickém řešení problémových situací selhávat.“ V literatuře12 se opakovaně uvádí, že nadaní žáci mají zpravidla vysoce vyvinutý smysl pro spravedlnost. Proto je pro učitele důležité pěstovat nestrannost a rozvinuté dovednosti v oblasti hodnocení. Právě hodnocení bývá zdrojem konfliktů s nadanými žáky, kteří umí učitelovy nepřesnosti nebo nespravedlnosti přesně a bez obalu pojmenovat. S tím souvisí nutnost značné tolerance k zvláštnostem, originalitě, ale také k vyhraněným názorům a netaktním vyjádřením nadaných žáků, se kterými se mohou učitelé při komunikaci s nimi setkat. Pozor, komunikační specifika v žádném případě neznamenají vzdělávání nadaných žáků bez pravidel. Nadaní žáci v komunikaci potřebují stále nové, náročnější a podnětné informace, podporu jejich originálního myšlení a podporu jejich odvahy klást otázky, vhodné formy a metody práce (specifické úkoly, rozsáhlejší metody) a vedení ke kooperaci s vrstevníky. Významnou součástí edukačního procesu je hodnocení ve všech svých formách, které posiluje vytváření zdravého sebeobrazu žáka a poskytuje mu potřebnou zpětnou vazbu. Při hodnocení nadaných je nutné přihlédnout k jejich výrazným specifikům ovlivňujícím hodnocení i sebehodnocení (častý perfekcionismus, netolerance k selhání, výrazný smysl pro spravedlnost a dodržování pravidel, extrémní postavení ve skupině, vysoká očekávání okolí, vysoká míra vnitřní motivace) i specifikům ovlivňujícím výkony žáka (mimo jiné disproporcionální asynchronní vývoj, upřednostňování obsahu před formou, uplatňování vlastních způsobů řešení bez zdůvodňování postupu řešení, vytváření složitých řešení jednoduchých úloh, nalézání souvislostí tam, kde je ostatní neodhalí). Více než jindy je proto potřeba při hodnocení nadaného žáka uplatňovat individuální přístup, neporovnávat jeho výkony s ostatními, ale hodnotit pouze jeho vlastní výsledky, podporovat jeho iniciativu a originalitu, akceptovat různé způsoby řešení, uplatňovat flexibilitu pro kritéria hodnocení, pozitivnost a zásadu diskrétnosti, sebehodnocením vytvářet reálný postoj žáka ke svému výkonu a k sobě samému. Pro uvedená specifika se jeví jako vhodnější způsob verbální, případně průběžně grafický způsob hodnocení před klasifikací.13 V centru pozornosti současných výzkumů, týkajících se nadání, je interakce mezi potenciálem dítěte a možnostmi jeho rozvoje. Přiměřené vzdělávání vyžaduje odpovídající vybavení a úroveň výuky. Vysoká úroveň potenciálu může být ve školách rozvíjena prostřednictvím:  diferenciace - přiměřenost kurikula a učiva vlastnostem konkrétního žáka (pestrá nabídka pro různé typy žáků)  individualizace - vzdělání „šité na míru“. Žák má větší odpovědnost za obsah a tempo svého vzdělávání. Měl by se vést k tomu, aby kvalitu svého učení sám kontroloval. Stanovování vlastních cílů vzdělávání a vlastních vzdělávacích strategií. Možnosti práce s nadanými, které můžeme využívat v podmínkách českých škol, jsou:  akcelerace – urychlování postupu (předčasný vstup do školy, přeskočení ročníku). Princip akcelerace umožňuje seskupování žáků podle úrovně dosažených kompetencí,

12 13

LANDAU, E. Odvaha k nadání. 1. vydání, 164 s. Praha: Nakladatelství Akropolis s.r.o., 2007. Vzdělávání nadaných dětí a žáků. Přehled základních dokumentů. : http://www.vuppraha.cz/wpcontent/uploads/2010/02/Tvorime-IVP_CELY-v2-web.pdf s. 21, 22.

120





  

vytváření věkově heterogenních skupin. Tyto vzdělávací programy vyhovují zejména žákům s rychlým učebním tempem. obohacování (enrichment) – rozšíření učiva, vyšší náročnost výuky. Je zaměřeno zejména na rozvoj vyšších mentálních procesů a rozvoj tvořivosti. Důraz je kladen především na řešení problémových úloh žákem, na strategii plánování řešení úloh a na rozvoj strategií myšlení. Princip akcelerace je často doprovázen metodami obohacování, oba přístupy se při vzdělávání nadaného žáka doplňují. přeskupování žáků - speciální školy a třídy  soustřeďování nadaných v rámci školy a třídy  účast na projektech  spolupráce s dalšími institucemi (víkendové semináře atd.) kombinace těchto postupů, např.: souběžné studium některých předmětů nebo oblastí učiva ve vyšší třídě nebo na vyšším stupni vzdělávání domácí výuka.

Informace ke vzdělávání dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných zabezpečující realizaci ustanovení § 17 zákona č. 561/2004 Sb. a části třetí vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných ze dne 9. února 2005, nabyla účinnosti dnem 17. února 2005. Je zde mimo jiné uvedeno, že jejich vzdělávání se uskutečňuje s pomocí podpůrných opatření, která jsou odlišná nebo jsou poskytována nad rámec individuálních pedagogických a organizačních opatření. Přesto je tato legislativa zaměřena především na žáky se zdravotním postižením. Vyhláška č. 73/2005 Sb., byla změněna vyhláškou MŠMT č. 147 ze dne 25. května 2011. V platném znění vyhlášky 147/2011 Sb., se podpůrnými opatřeními při vzdělávání mimořádně nadaných žáků pro účely této vyhlášky rozumí využití speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání, didaktických materiálů, poskytování pedagogicko-psychologických služeb, nebo jiná úprava organizace vzdělávání zohledňující vzdělávací potřeby těchto žáků.“14 Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných v části třetí Vzdělávání žáků mimořádně nadaných, § 12, určuje, kdo provádí identifikaci mimořádného nadání, charakterizuje žáky mimořádně nadané a definuje možnosti ředitele školy při zajištění jejich vzdělávání. V různých zemích světa jsou řešeny otázky koncepcí péče o nadané děti a žáky různě. Vychází z historie, kultury a priorit každé země, přesto je společným znakem všech koncepcí podchycení a podpora nadání dětí. Všechny země se zabývají zejména problematikou včasné identifikace nadání. Obecně je možné vysledovat dva hlavní trendy v přístupech ke vzdělávání nadaných. Prvním je inkluzivní vzdělávání, kdy státy přistupují k vytváření integračních modelů péče o nadané žáky (např. Velká Británie, Německo, Finsko, Japonsko, Švýcarsko, atd.). Druhým přístupem je segregace při vzdělávání nadaných, kdy jsou vytvářeny speciální školy pro nadané (např. Slovensko, Izrael, USA).

14

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Vyhláška č. 147/2011 Sb., §1, odstavec (4) o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných


121

Každé dítě, ať už nadané či nikoli, potřebuje pro svůj všestranný harmonický rozvoj klidné a pozitivní rodinné zázemí, podporující rodinnou atmosféru a uznání jeho výkonů, potřebuje tedy bezpečný a spolehlivý domov. Pokud jsou tyto základní podmínky splněny a nadaný jedinec již chodí do školy, může se úspěšně budovat jeho vztah ke vzdělávání. Rodiče i učitelé by v takovém případě měli usilovat o vytvoření pozitivní pedagogické atmosféry v rodinném i školním prostředí. Toho lze dosáhnou pouze společným úsilím všech, kteří jsou na edukaci nadaného jedince zainteresováni. Kapitoly v textové opoře zohledňují všechny výše zmíněné oblasti a přehledně ukazují základní parametry a atributy jednotlivých témat. Těmito kapitolami jsou - Inteligence, Typy inteligence podle Gardnera, Nadání, Základní linie úvah o nadání, Modely nadání jako východisko pohledů na edukaci nadaných žáků, Aktuální typologie nadaných žáků, Role učitele při integraci/inkluzi nadaných žáků do školní třídy, Specifika komunikace učitele s nadanými žáky, Jak hodnotit nadaného žáka?, Základní způsoby práce s nadanými žáky, Možnosti vzdělávání nadaných v České republice, Úpravy vzdělávání pro nadané žáky, Nominace, identifikace a diagnostika nadaného žáka, Sociální a emocionální přizpůsobivost nadaných, Sebehodnocení nadaného žáka, Rodinné prostředí nadaných žáků, Závěr. 3 Závěr Položme si na závěr otázku, kdo je nadaný žák? Přes veškeré snahy mnoha odborníků na ni nepanuje doposud jednoznačná odpověď. Nadání a inteligence jsou totiž pojmy, které mohou vypadat odlišně v různém kontextu a v různých kulturách. Přesto existují dva základní přístupy, jak nadání definovat. Konzervativní přístup sleduje pouze vysokou hodnotu IQ, zatímco liberální přístup posuzuje žáka na základě mnoha kritérií, které nelze pouhým IQ testem postihnout. Nadání je učení se, operování s fakty, ale také kreativita, vědomí, emoce a intuice. V našich podmínkách se nadaní žáci musí při naplňování svých potřeb spolehnout na svědomité rodiče, zodpovědné učitele nebo na podnětné školní prostředí, aby pro ně byla výuka výzvou. Protože tento úkol není snadný, mělo by být naší společnou snahou rozšiřovat povědomí o důležitosti kvalitního vzdělání pro nadané žáky. doc. PaedDr. Jana Škrabánková, Ph.D. Katedra pedagogiky a andragogiky Pedagogická fakulta, Ostravská univerzita Fráni Šrámka 3 709 00 Ostrava – Mariánské Hory [email protected] +420 597 092 722

122

Zen a umění ve výtvarné výchově Jiří Pometlo, Dáša Lasotová Abstrakt Kurz spočívá ve zprostředkování znalostí o buddhistickém umění, orientovanému na buddhistické umění ovlivněné myšlením čchanového buddhismu. Posluchači jsou formou tradiční přednášky seznámeni s vývojem buddhismu a jeho základních filosoficko-náboženských postulátů a také s tím, jak se toto čchanové pojetí světa promítlo do výtvarného umění se speciálním zřetelem k malířskému umění a kaligrafii. Přednášky doplňuje praktická aplikace teoretických poznatků, při které studenti využijí teoretických znalostí, kontextově je rozšíří a budou se věnovat ve tvůrčích dílnách praktickým výtvarným činnostem. Získané znalosti a dovednosti pak uplatní ve svých vzdělávacích programech. Klíčová slova buddhismu, čchan - zen, vliv zenu na západní umění, zprostředkování zenistického umění

1 Teoretická (výkladová) část kurzu, autor J. Pometlo Úvod kurzu seznamuje studenty s učením buddhismu a základní, všeobecně dostupnou literaturou k buddhismu i buddhistickému umění, jde tak o základní seznámení s celkovou problematikou. Ve stručném nárysu se posluchači seznamují s životními osudy i učením Buddhy Šákjamuniho a také se základním členěním buddhismu a jeho historickým vývojem a geografickým rozšířením. V rámci této kapitoly se posluchači seznámí s různými pojetími Buddhova učením a také s tím, jak tyto odlišné směry buddhismu ovlivnily uměleckou teorii i praxi, což studentům umožní lépe vnímat specifika čchanového buddhismu a výtvarného umění, stejně jako porozumět tomu, jak spadá čchanové umění do kontextu uměleckých koncepcí východní Asie. Následující kapitola pojednává o čchanovém buddhismu v Číně. Nejprve kurz posluchače seznamuje s kontextem, do kterého buddhismus v Číně vstupuje. Tedy s učením Lao-c´ a Čuang-c´(taoismem) a s učením Kung-fu-c´(konfucianismem). Zde se studenti stručně seznamují s „estetikou“ těchto myšlenkových směrů, aby jim bylo zřejmé, nakolik tyto směry ovlivnily myšlení buddhismu čchanového. Příchod buddhismu do Číny kurz sleduje natolik, aby posluchači dobře pochopili, jakou roli sehrál buddhismus v čínské společnosti a proč právě čchanové kláštery unikly perzekuci v polovině devátého století po. Kr. Samotná část, věnovaná čchanovému buddhismu v Číně zdůrazňuje jeho specifika, aniž by jej vytrhovala s buddhistického kontextu obecně. Objasněny zde tedy budou základní

124

pojmy jako osvícení a „metodika“, jak jej dosáhnout - tedy důraz na meditační praxi a použití metody kóanů. V úvodu do samotného čchanového výtvarného umění v Číně se posluchači seznámí se základními estetickými pojmy čínského, respektive, čchanového myšlení. Další nezbytný předpoklad pro pochopení čchanového umění v Číně představuje základní znalost funkcí a forem čchanového malířství. Zde kurz zdůrazňuje skutečnost, že čchanové umění přes specifický důraz na jisté momenty zcela zapadá do kontextu tradičního čínského malířství, jinými slovy řečeno, že čínské čchanové umění se zcela principiálně nijak neliší od umění „ne-čchanového“. Z hlediska funkčního se posluchači především seznámí se skutečností, že důraz na malířství vyplýval v odmítání verbalizace učení čchanovými mistry a tudíž mohla malba a kaligrafie sehrát značnou úlohu ve snaze zprostředkovat osvícení (wu) adeptovi mistrem. Z hlediska formálního se přednášky zaměří na kompoziční odlišnosti čchanového umění, spočívají v důrazu, který je kladen na prázdné plochy (sü), neboť na rozdíl od západního umění zde má prázdná plocha kladné vyznění a umožňuje, aby se nadále mohlo do obrazu vstupovat – aby zde bylo možno vpisovat básně, popřípadě různé „umělecko-historické“ komentáře. Dále přednášky zdůrazní redukci výtvarných výrazových prostředků na minimální počet tahů, kdy samotný proces malby připomíná meditaci, při které je možno proniknout k postatě zobrazovaných předmětů a také do vlastního nitra a „dohotovený“ obraz může pak, jako podobná „meditační pomůcka“ působit na případného recipienta. Po těchto poznámkách, nahlížejících čínské čchanové umění v celku se posluchači seznámí s vývojem čchanového umění, jež bude rozděleno do dvou období, kdy sehrála čchanová estetika největší roli a zdůrazní zde význam klíčových osobností, které jednotlivým epochám dominovaly. Především půjde v první fázi za dynastie Tchang o zakladatele tradiční literátské malby, jejíž založení bývá připisováno básníkovi a malíři Wang Wejovi (cca 699-760), v jehož díle se literatura prolíná s malířstvím a dominantní médium tak představuje malířský svitek, kde je též záměrně ponechán prostor pro případnou báseň. Tímto Wang Wej odlišil literátskou malbu od umění „profesionálních“ malířů, jejichž úkolem bylo dekorovat stěny klášterů či skalních chrámů, při čemž nezávislý malíř-literát se tak teoreticky nemusel ohlížet na požadavky uměleckého trhu. Pozornost zde bude věnována taktéž mnichovi Š-Kche z 10. stol., který proslul svými provokativními životními postoji, stejně jako neortodoxnímu přístupu k malířství, stejně jako dalším významným uměleckým osobnostem. Druhá fáze „obrody“ čchanového umění spadajícího do období po rozpadu dynastie Ming, ergo do 17. století po. Kr. Zde přednášející zdůrazní sociálně-politickou situaci, kdy někteří umělci spolupracovali s novou vládnoucí mocí, zatímco jiní dali najevo nesouhlas s novými poměry vstupem do čchanových klášterů. Následující kapitola zavede posluchače na Japonské ostrovy. Podobně jako v předchozím díle, věnovaném čínskému buddhismu a umění, se studenti ponejprve seznámí s pronikáním samotného buddhistického učení do Japonska prostřednictvím Koreje a také s myšlenkovým podhoubím japonského myšlení. Nejprve se tak studenti seznámí se základními „premisami“ původního japonského myšlení, pouze z nedostatku lepšího označení pojmenovávané jako šin-tó.


125

Vývoj japonského buddhismu otevře seznámení s korejskou misií v polovině šestého století po. Kr. a také s úhelnou postavou japonského buddhismu, princem (regentem) Šótoku (593-622). Pozornost bude přirozeně také věnována zbytnění buddhistických klášterů v období japonských dějin, nazývaným Heian (794-1184) a následně v boji mnoha významných postav japonské historie proti moci buddhistických klášterů. Především význam Hidejoši Tojomoriho, který vyvrátil mnoho buddhistických klášterů, ovšem vynechal ty zenové (neboť ty postrádaly fortifikace) nezůstane nezmíněna. Kapitoly, jež budou věnovány japonskému zenovému umění, se drží stejné struktury, jako u předchozího výkladu o čínském čchanovém umění. Tedy nejprve „estetika“ zenového umění, s ní související funkce a z ní vyplývající formy japonského zenového umění. „Estetická“ část opět zdůrazní neodlučitelnost zenových uměleckých postulátů od umění „ne-zenového“. Pozornost se zde zaměří na klíčové pojmy japonské estetiky, na pojem aware (resp. mono no aware) tedy jakousi koncepci krásy u níž si je recipient vědom její pomíjejícnosti a jež má tudíž i jistou „hořkou“ příchuť. Dále pojem wabi a sabi, jakési omšelosti, či patiny, v níž rezonuje výše zmíněné vědomí budoucího zániku krásy. A dále koncept šibui-uměřenosti, střízlivosti a mimo jiných také představu o šare – elegancei popřípadě vtipnosti. Z hlediska funkcí bude zdůrazněna návaznost na čínské umění, tedy malby jako jistý druh vysvědčení či osvědčení a také jako jistá forma „nosiče“, pomocí něhož může Mistr zprostředkovat osvícení (satori). V oblasti formy kurz zdůrazní návaznost na umění a civilizaci čínského kulturního okruhu, odkud přichází znalost výroby papíru, tuše a koneckonců jímž se inspiroval vznik japonských „abeced“ jako takových. Oblast motivů opět budou reprezentovat podobné náměty, jako v čínském čchanovém malířství, nyní však již zasazené do japonského kulturního kontextu. Tedy na místě prvém opět krajinomalby, reprezentující proudění přírodních sil a na místě druhém opět figuralistka. Historický exkurz opět vyloží vývoj zenového umění v Japonsku, s nímž ponejprve seznámil čínský mnich Lan-čchi Tao-lung (1213-1278) v Japonsku známý jako Daikaku Zendži. Důraz zde bude kladen na Mistry 15. a 16. století, Seššú Tójóa (1420-1506), Gakuó Zókjú (16. stol.) a další. Přednáška bude také sledovat uměleckou školu Kanó, podporovanou šóguny. Vyvrcholení historického umění zenového buddhismu bude nalezeno v díle umělců na přelomu 18. a 19. století, z nichž zde můžeme jmenovat Sengaie Gibona (17501837). Ve snaze přivézt problematiku zenového přístupu ke světu a jeho zrcadlení ve výtvarném umění do současnosti se dále kurz bude věnovat také umění zenového buddhismu v západních zemích. Po uvedení do problematiky, spočívající v nastínění cest, jimiž proudila znalost o buddhismu do Evropy a Spojených států, mnohdy se vyznačující značným překrucováním významu jednotlivých myšlenek, bude následovat výklad o evropských umělcích, kteří se nechali principy zenového umění inspirovat. Přednášky zde odliší umělce napodobující vnější vzhled japonských a čínských obrazů a kaligrafií a umělce, jimž šlo o postihnutí vnitřního utváření struktury obrazu.

126

2 Praktická část kurzu, autorka D. Lasotová Druhá část textu s podnázvem Aplikace zenových inspirací ve vzdělávacích programech promýšlí některá zenová témata z hlediska možností vlastních činností respondentů s cílem uvést zkoumanou oblast do výukových programů výtvarné výchovy na základních, středních a vysokých školách. Etické hodnoty, způsob myšlení, směřování k celistvosti, ocenění pravdivosti a pokory vůči přírodě, to jsou jen některé kvality, na něž zen ukazuje. V 6. – 12. kapitole se zabýváme postupně meditací a její rolí v tvůrčím procesu, dále kóany a příběhy, poezií haiku, formou haiga, kaligrafií, sumi-e, meditačními zahradami a nakonec úlohou kočky v zenu. V zenovém kontextu meditace, kaligrafie, poezie, malba, čajový obřad, tvorba meditačních zahrad tvoří provázanou mnohost v jednotě. Naše „oddělování“ na jednotlivá témata je jen pomůckou usnadňující prvotní orientaci. Meditace není jen součástí zenové či jiné duchovní praxe, ale různé její modifikace (mohu-li použít takový pojem) bývají součástí tvůrčí práce umělců, často těch, kteří byli zaujati východními filozofiemi a uměním, studovali je, navštívili Japonsko, Čínu… Mezi nejvlivnějšími musíme jmenovat J. Cage, který inicioval a sám realizoval změny v myšlení o hudební skladbě i v umění výtvarném. Charakter klidného soustředění vnímáme například v dílech A. Martin, W. Laiba, M. Pally, meditaci chůzí reflektují např. R. Long, H. Fulton, K. Adamus. Haiku D. T. Suzuki označuje za záznam chvil sebezapomenutí, okamžiků prožívané jednoty. Haiku jako verbálně obrazná forma má své významné klasiky – Bašó, Buson, Issa a žije i v současné tvorbě, např. v pracích K. Trinkewitze, v neobvyklém projektu J. Morse. Přes formu haiga se dostaneme k vizuálním haiku, k fotografickým triptychům J. Valocha, některým fotografiím M. Kenna nebo P. Baňky, nalezeným haiku D. Lasotové. Vedle fotografií uvádíme monotypy P. Hábla, objekt A. Janického. Mezi transkripcemi haiku nacházíme např. kaligrafickou partituru Y. Tone, haiku M. Lasoty „psané“ otisky rukou v pozicích znakové řeči či akvarelech D. Lasotové. Forma haiku se objevuje také v hudebním a filmovém ztvárnění. Japonské a čínské kaligrafické „obrazy“ inspirovaly expresivní linii západního malířství (F. Kline, H. Hartung, M. Tobey), jeho dynamickou i meditativní polohu. V českém kontextu ukazujeme práce „kaligrafické“ větrné básně K. Adamuse, jednotažné krajiny D. Urbaníka. Tvůrčí principy východní kaligrafie a osobní rukopis se stávají východiskem pro vlastní „psaní obrazů“. V kapitole věnované malířství připomínáme některé zenové malby (např. díla Mohusan Reien, Seššú Tójo) a díváme se na tvorbu některých západních autorů, jejichž díla principy kaligrafie, sumi-e nebo zenga odrážejí (P. Soulage, M. Zet, M. Klimeš), či se jim třeba intuitivně blíží (M. Cieslar). Umění zahrad sledujeme především v kontextu zahrad meditačních, sledujeme filosofii kare-sansui, význam kamenů v komponování zenových zahrad (termín „zenová zahrada“ pochází až z americké literatury). Miniaturní zahrady bonsan a bonseki se vedle podnětů pro citlivé vnímání krajiny a zahrad, v nichž reálně žijme, stávají tématem činností v tvůrčích dílnách. Poslední, odlehčená kapitola se věnuje kočce a její roli v zenu. Od příkladů, kdy se tato bytost vyskytuje v zenových příbězích a haiku přes knihy, které se zenovým kočkám věnují, směřujeme k vlastním pozorováním a poznáváním, a to vše v humorném duchu. Všechny kapitoly jsou připraveny tak, aby mohly být v různých modifikacích používány pro projektování výukových programů, nejvíce ve výtvarné výchově. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

127

3 Výběr odborné literatury ke kurzu 1. FAHROVÁ-BECKEROVÁ GABRIELE, ed. Umění východní Asie. Praha: Slovart, 2009. ISBN 80-7391-263-5. 2. HÁJEK Lubor. Zen-umění In: Zen 1., Bratislava: Cad press 1986. s. 123-132. 3. OLIVOVÁ Lucie. O čchanové malbě, In: TUNG-ŠAN, Paradoxy čchanového mistra. Praha: DharmaGaia 2004, s. 115-132. ISBN 80-86685-20-9. 4. HRDLIČKOVI V. a Z., THOMA, Zdeněk. Umění japonských zahrad. Praha: Argo, 1998. 5. Mrtvá kočka, stín bambusu. Sbírka zenových říkadel, překážek, básniček a povídek. Vybral a přeložil Václav Cílek. Ilustroval Zdeněk Bouše. Praha: Pražská imaginace, 1992. 6. SUZUKI, D. T. Z esejů o buddhismu a japonském zenu. In Světová literatura, REVUE 3, ročník XXXVII, 1992. 7. SUZUKI, Šunrjú. Duch zenu, duch začátečníka: všední hovory o zenu. Výňatky ze samizdatového vydání v překladu Jana Brázdy. In Světová literatura, Revue 3, 1992; roč. XXXVII. Řešitelé Mgr. Jiří Pometlo Katedra výtvarné výchovy, Pedagogická fakulta Ostravská univerzita v Ostravě Nový Jičín, Husova 7, 741 01 [email protected] 607 928 166 Mgr. Dáša Lasotová, Ph.D. Katedra výtvarné výchovy, Pedagogická fakulta Ostravská univerzita v Ostravě Vřesina, Osvobození 171, 742 85 [email protected] 774 155 924 Odborné konzultantky PhDr. Helena Honcoopová Japanoložka, historička japonského umění, překladatelka z japonštiny, v letech 1967–1972 vystudovala japanologii a angličtinu na FF UK, 1974–1977 dějiny umění. Po absolutoriu se zaměřila na praktickou práci s památkami japonského umění ve Sbírce orientálního umění Národní galerie v Praze.

128

Sbírka orientálního umění, Národní galerie v Praze NG - palác Kinských, Staroměstské nám. 12, 110 15 Praha 1 Tel. (sekretariát): 222 321 445 [email protected] Mgr. Zuzana Kubovčáková, M.A. Japonské náboženství, japonský buddhismus, japonské písmo Filosofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně FFMU, Veveří 28 (budova K, 1. patro), místnost 215 Tel.: 549 494 982 [email protected]


129

Zvýšení odborných kompetencí v oblasti bezdrátových počítačových sítí Tomáš Sochor Abstrakt Text popisuje strukturu kurzu, který vzniká za účelem zvýšení kvalifikace cílové skupiny pracovníků v oblasti bezdrátových počítačových sítí a bezpečnostních aspektů jejich provozu. Pracovníci, kteří kurz absolvují, se v něm seznámí nejprve se základními principy fungování bezdrátových sítí, zejména s nastupujícími technologiemi vysokorychlostních přenosů podle IEEE802.11n. Dále bude věnován potřebný prostor moderním přístupům k budování bezdrátových počítačových sítí s pasivními prvky řízenými pomocí protokolu LWAPP, ale také bezpečnostním aspektům jejich fungování včetně stručného rozboru hrozících rizik a nástrojů pro jejich eliminaci. Důraz bude v neposlední řadě kladen na legislativní rámec provozu počítačových sítí v podmínkách ČR a EU a především na legislativní aspekty počítačové bezpečnosti tak, aby studenti po studiu této části textu získali dostatečný rozsah informací o existujícím legislativním rámci fungování IT v ČR. Klíčová slova bezdrátová počítačová síť, IEEE82.11, LWAPP, bezpečnost, počítačová síť, legislativní rámec, útok počítačový, riziko

1 Úvod Bezdrátové sítě se stávají stále běžnějším médiem pro přenos dat jak v privátních lokálních počítačových sítích podniků a organizací, tak ve veřejných sítích pro přístup k Internetu. Spolu s jejich rozšířením se zvětšuje poptávka po implementaci mechanismů zabezpečení přenosu dat v těchto sítích, kde jsou všechny datové přenosy v principu mnohem zranitelnější než v případě kabelových sítí. Tato práce se věnuje především moderním mechanismům používaným v bezdrátových počítačových sítích s důrazem na ty, které se zaměřují na bezpečnost. Kromě toho je v textu pozornost věnována legislativním aspektům bezpečnostních mechanismů používaným v počítačových sítích. 2 Bezpečnostní mechanismy v počítačových sítích Bezpečnostní mechanismy používané v počítačových sítích lze klasifikovat podle řady kritérií, přičemž bohužel neexistuje jediná klasifikace, která by byla přijímána jako všeobecně uznávaná. Jednou z často používaných klasifikací je třídění podle hrozících rizik, tedy na mechanismy eliminující riziko: 1. neoprávněného odposlechu dat, 2. neoprávněné změny přenášených dat, 3. neoprávněného přístupu ke službám (včetně administrace prvků síťové infrastruktury).


131

Na klasifikaci rizik pak organicky navazuje klasifikace útoků. Útoky se často klasifikují na 3 hlavní typy následujícím způsobem: 1. průzkumné (reconnaissance) útoky, 2. přístupové (access) útoky, 3. útoky typu odepření služby (Denial of Service – DoS). Ochrana před těmito útoky se bude v kurzu analyzovat v následujících kapitolách:  bezpečnostní mechanismy používané v současných počítačových sítích,  mechanismy pro zabezpečení bezdrátových prvků,  mechanismy pro zabezpečení LAN infrastruktury,  management bezdrátových prvků v sítích dle IEEE 802.11. 2.1

Bezpečnostní mechanismy používané v bezdrátových LAN

Dále se bude kurz věnovat detailnímu popisu aktuálních přenosových technologií dle IEEE 802.11 s důrazem na IEEE802.11n jakožto představitele nastupujících trendů v bezdrátových sítích. Hlavním rysem standardu IEEE 802.11n je snaha přiblížit přenosové rychlosti dosahované v bezdrátových sítích sítím kabelovým. Předchozí standardy, především IEEE 802.11g, umožňovaly při jmenovité rychlosti 54 Mb/s dosahovat v praxi za ideálních podmínek efektivního přenosového výkonu nejvýše kolem 20 Mb/s, což je v porovnání s běžným Ethernetem (100BaseT nabízející rychlost 100 Mb/s) a v kontextu dnešních požadavků na přenosovou rychlost současných aplikací zejména v případě přenosu větších objemů dat. Standard IEEE 802.11n jde ve snaze o zvýšení přenosové rychlosti cestou sdružování kanálů při využití více fyzických cest, což může mít v podmínkách malých, např. domácích sítí významný efekt, zejména v málo rušeném prostředí, avšak v podnikových sítích se reálného zvýšení rychlosti dosahuje spíše zřídka. Z hlediska bezpečnosti existují dva hlavní trendy. V malých sítích jde o používání bezpečného šifrovacího protokolu WPA2. Tento protokol se často používá i ve větších sítích, tam však nejčastěji v kombinaci s protokolem IEEE 802.1x umožňujícím díky dynamickému přiřazování příslušnosti do VLAN rozdělení uzlů do skupin podle podmínek, které uzly splňují (např. autentizace, aktualizace OS nebo antiviru apod.). Ve větších sítích se v současné době prosazuje zejména používání pasivních přístupových bodů bez vlastní konfigurace, které jsou řízeny protokolem LWAPP z centrálního prvku, obvykle nazývaného Wireless Controller. Takové centralizované uspořádání významně snižuje riziko napadení jednotlivých přístupových bodů a snižuje možno následky jejich případné kompromitace. Jeho hlavní přednost však spočívá ve snížení náročnosti na správu síťové infrastruktury díky eliminaci nutnosti konfigurace každého AP samostatně, a tedy snížení TCO. 2.1.1 WPA2 První z přístupů zmíněných v předchozím odstavci (využití protokolu WPA2) se ze zřejmých důvodů používá především v menších sítích. V síti, kde je pouze jeden rádiový přístupový bod, případně jich je jen o málo více, představuje WPA2 dostatečně účinnou ochranu proti kompromitaci sítě, přičemž jsou k dispozici 2 varianty práce s klíčem: sdílený klíč jakožto přístup určený prakticky výhradně pro domácí či jim podobné sítě, kde je malý počet připojených zařízení, frekvence změn zařízení je rovně malá, a malé je obvykle i riziko ztráty kontroly nad zařízením a následného zneužití zde uloženého sdíleného klíče, proto představuje sdílený klíč přijatelný kompromis mezi požadavkem na jednoduchost správy a dostatečné zabezpečení. V takových situacích nepředstavuje nutnost změny sdíleného hesla na všech zařízeních příliš zásadní omezení. 132

Pro sítě s větším počtem uživatelů a zařízení a jejich častější obměnou je vhodnější varianta WPA2 s autentizací jednotlivých uživatelů, kdy ztráta kontroly nad zařízením a tedy ztráta klíče ohrozí pouze jednotlivého uživatele, jemuž pak stačí dezaktivovat konto, nebo změnit heslo, přičemž změna neznamená žádné omezení pro ostatní uživatelské konta. 2.1.2 Sítě s AP řízenými LWAPP V sítích s větším počtem rádiových přístupových bodů se osvědčila zcela odlišná koncepce fungování přístupových bodů. Na rozdíl od běžného přístupového bodu používaného v domácích sítích, který má konfiguraci (např. bezpečnostní protokol, sdílené heslo či databázi uživatelů) uloženou ve své konfigurační paměti, se zde prosazuje použití tzv. pasivních přístupových bodů, které potřebné konfigurační údaje získávají z centrálního řídícího prvku v síti, tzv. wireless controlleru. Komunikace mezi pasivním přístupovým bodem a wireless controllerem za účelem získání či aktualizace konfigurace přístupového bodu z wireless controlleru se odehrává protokolem LWAPP (Lightweight Wireless Access Point Protocol). Tato komunikace bude také podrobně popsána v učebním textu, a to včetně popisu fungování protokolu a jeho komunikačního modelu. Jedním z dalších témat kurzu bude podrobný rozbor výukových metod a technických nástrojů pro znázornění a vizualizaci bezdrátových rámců a mechanismů signalizace (od metody přístupu k médiu CSMA/CA přes metody přenosu rádiového signálu a formátu rádiových rámců až po metody šifrování obsahu rámců), zejména v kontextu aplikace moderních bezpečnostních mechanismů (WPA2, využití IEEE802.1x apod.), a také na mechanismy a nástroje pro měření dostupnosti a dosažitelné kvality přenosu v sítích dle IEEE 802.11. 3 Legislativní aspekty bezpečnostních mechanismů používaných v počítačových sítích S ohledem na narůstající komplikovanost legislativního rámce fungování ICT a nedostatečnou osvětu ze strany státních institucí považuji za nutné do tohoto kurzu začlenit několik kapitol zaměřených na legislativní rámec fungování ICT obecně a zejména na jeho bezpečnostní aspekty. V rámci této části kurzu bude věnován prostor především následujícím tématům:  Legislativní rámec bezpečnosti v počítačovém prostředí.  Zákony a další závazné předpisy ČR týkající se bezpečnosti počítačových sítí.  Povinnosti osob a subjektů v oblasti IT z hlediska bezpečnosti.  Zákon o IS veřejné správy a jeho aplikace do oblasti IT.  Zákon o utajovaných skutečnostech a jeho aplikace do oblasti IT.  Problematika digitálního podpisu z hlediska právních předpisů v ČR a v EU. Všechna výše uvedená témata jsou v textu rozpracována v souvislosti s jejich primární aplikací v současných počítačových sítích s důrazem na bezdrátové přenosové technologie a rizika plynoucí z jejich používání. 3.1

Legislativní rámec bezpečnosti v počítačovém prostředí

Je nade vši pochybnost, že zákony a nižší podzákonné normy každého státu zásadním způsobem ovlivňují způsob fungování všech aspektů společnost, IT nevyjímaje. To platí samozřejmě i pro Českou republiku, na jejíž legislativní prostředí se text zaměřuje. Značnou potíž při analýze právního prostředí ČR z hlediska fungování IT představuje skutečnost, že zákonná opatření, která regulují fungování IT, jsou rozptýlena do poměrně Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

133

velkého množství předpisů, a to nejen zákonů, ale i vyhlášek apod. Kromě zákona o elektronických komunikacích totiž neexistuje v ČR zákonná norma, která by se komplexněji věnovala oblasti fungování IT. 3.2

Povinnosti osob a subjektů v oblasti IT z hlediska bezpečnosti

V České republice podobně jako ve většině ostatních vyspělých zemí Evropy ukládají zákony řadu povinností nejen provozovatelům IT služeb, zejména tedy poskytovatelům připojení k Internetu (ISP), ale také právnickým osobám (organizacím) i fyzickým osobám (jednotlivcům, a to jak živnostníkům, tak osobám bez nevykonávající podnikatelskou činnost). Mezi tyto povinnosti patří například povinnost při splnění stanovených podmínek uchovávat data o provozu, který daný subjekt zprostředkovává. Tato i další povinnosti jsou podrobně rozebrány v textu, a to včetně praktických příkladů aplikace zákonných ustanovení, která takové povinnosti ukládají. 3.3

Problematika digitálního podpisu z hlediska právních předpisů v ČR

Za jednu z nejdůležitějších oblastí aplikace zákonných ustanovení do oblasti IT v ČR patří problematika elektronického podpisu, k níž před několika lety přibyla i relativně komplikovaná oblast doručování prostřednictvím tzv. datových schránek. Vzhledem k tomu, že povinnost přijímat zprávy prostřednictvím datových schránek, které na základě pověření zákonem provozuje Česká pošta, platí již několik let nejen pro všechny orgány státní správy, ale i pro všechny podnikatelské subjekty kromě fyzických osob, jde bezpochyby o zákonné opatření s nejširším dopadem na veřejnost. V textu budou rozebrány zejména následující aspekty systému datových schránek s tím související oblast elektronického podpisu:  Vznik datové schránky organizace, přidělení oprávnění ke schránce osobě pověřené organizací, přechod oprávnění na jinou osobu, případně jiné změny týkající se datové schránky.  Náležitosti a prostředky nutné pro přístup do datové schránky včetně technických i legislativních omezení.  Mechanismus fungování elektronického podpisu, použití certifikátů a rozlišení jejich základních typů (zejména kvalifikovaný a komerční).  Bezpečnostní zásady práce s datovými schránkami a certifikáty.  Problematika zaručených časových razítek z hlediska technického i legislativního. 4 Závěr Na základě analýzy lze považovat za ověřené, že kurz o výše popsané struktuře bude představovat podstatný přínos pro rozvoj kvalifikace všech jeho absolventů a přinese jim nezbytné aktuální informace v oblasti počítačové bezpečnosti a souvisejících oblastí, a to s důrazem na praktické uplatnění získaných znalostí a dovedností. Tomáš Sochor RNDr., CSc. Katedra informatiky a počítačů, Přírodovědecká fakulta Ostravská univerzita v Ostravě, 30. dubna 22 [email protected] 597 092 129

134

Název

Sborník rozšířených anotací Balíčků odborných kompetencí – 1. díl

Vydavatel

Ostravská univerzita v Ostravě, Dvořákova 7, Ostrava

Rok vydání

2013

Tisk

POLYPRESS s.r.o., Truhlářská 486/15, Karlovy Vary – Stará Role

Editor

Vladimíra Sehnalová

Počet stran

134

Vydání

první

Náklad

225

ISBN 978-80-7464-146-6

Sborník rozšířených anotací Balíčků odborných kompetencí 1. díl

Recommend Documents