Sborník referátů účastníků projektu CZ.1.07/1.3.10/02.0012 Výukové moduly EVVO v JMK z grantového programu OP VK 1.3 Jihomoravského kraje. Tento projekt je spolufinancován ESF a státním rozpočtem ČR.
Seznam účastníků projektu a spoluautorů
Karla Ambrožová, ZŠ, Školní 396, Mor. Nová Ves
Miloslava Kurková, ZŠ a MŠ, Prušánky 289
Aleš Antl, ZŠ, Komenského 157, Svitávka
Lenka Kvasničková, Lipka Jezírko - pracoviště Lipky, č. p. 97, Brno
Martin Bartoš, Gymnázium Hodonín, Legionářů 1, Hodonín Ivana Bláhová, DDM, Helceletova 4, Brno Renata Czelisová, Lipka, Lipová 20, Brno Jarmila Čeperová, Gymnázium T.G.Masaryka, Hustopeče Adéla Češková, Lipka - Lipová 20, Brno Petr Duchek, SŠ polytechnická, Jílová 36g, Brno Lenka Duroňová, ZŠ a MŠ, 696 51 Kostelec 3 Šárka Dvořáková, ZŠ a MŠ, Brněnská 32, Kunštát Michal Filípek, ZŠ a MŠ, Hutník, Veselí nad Moravou Ivana Franková, ZŠ, Komenského 2, Hustopeče Vladimíra Gregorová, ZŠ a MŠ, Křídlovická 30b, Brno Veronika Guziurová, ZŠ a MŠ Horníkova 1, Brno Svatava Hájková, ZŠ a MŠ Loděnice 134 Marcela Hebertová, ZŠ Měnín 32, Brno Věra Helceletová, Biskupské gymnázium, Barvičova 85, Brno Petra Horáčková, ZŠ, Kuželov 1, Hrubá Vrbka Jiří Horák, ZŠ, Budišov 221, Budišov Karin Horáková, MŠ a ZŠ WALDORFSKÁ, Plovdivská 8, Brno Petr Hrádek, ZŠ, Vinařská 29, Klobouky u Brna Jitka Hrežová, Gymnázium, Komenského náměstí 16, Vyškov Patrik Hušek, Gymnázium Hády, Horníkova 1, Brno Beáta Jandáková, ZŠ a MŠ, Veverské Knínice 44, Ostrovačice Alena Jankovská, ZŠ, Smíškova 840, Tišnov Michaela Jelenová, DDM Helceletova 4, Brno Milan Kalandřík, Gymnázium, Komenského 7, Mikulov Jana Kejnovská, ZŠ a MŠ, Školní 109, Prace Mgr. Marcela Kobzinková, ZŠ a MŠ, Žarosice 321 Bohuslava Koláčková, MŠ a ZŠ Veverské Knínice č. 44, Brno Lenka Korpová, ZŠ Vídeňská 29, Klobouky u Brna Milan Kovář, ZŠ a MŠ, Brněnská 777, Mutěnice Kateřina Krumpholcová, Biskupské gymnázium, Barvičova 85, Brno Iva Kubištová, Gymnázium, Slovanské náměstí 7, Brno
Šárka Lokajová, DDM Helceletova, Helceletova 4, Brno Miroslava Lónová, ZŠ Komenského nám., Slavkov u Brna Šárka Malinkovičová, ZŠ Břeclav, Slovácká 40, Břeclav Marie Miklánková, Gymnázium, Legionářů 1, Hodonín Věra Mořická, Gymnázium, Legionářů 1, Hodonín Ilona Mrkvicová, ZŠ, Osvobození 174, 691 63 Iva Nevěčná, ZŠ, Mládeže 3, Znojmo Ľubica Novotníková, Gymnázium, Terezy Novákové 2, Brno Roland Odehnal, ZŠ, Hraničářů 617 E, Mikulov Lucie Pazderská, Gymnázium, Tyršova 400, Židlochovice Zdeňka Pešová, SOŠP E. Beneše, nábř. Komenského 1, Břeclav Michal Polášek, ZŠ a MŠ, Horní 566, Rakvice Hana Pospíšilová, ZŠ a MŠ, Horní 566, Rakvice Alice Přikrylová, ZŠ, Lelekovice 102, Lelekovice René Retek, Masarykova ZŠ, Zemědělská 29, Brno Zdenka Rusová, ZŠ, Nádražní 461, Hrušovany nad Jevišovkou Ladislav Sedlák, ZŠ, Sloup 200, Sloup Klára Servítová, Gymnázium a SPGS, Pontassievská 3, Znojmo Marie Schallenbergerová, ZŠ a MŠ, Sedlec 101, Sedlec Bohdan Slanina, MŠ a ZŠ, Heršpice 17, Slavkov u Brna Jiřina Smoleňáková, ZŠ, Školní 105, Velké Němčice Dana Starková, Pipit.eu, Brno Hana Stárková, ZŠ, Komenského nám.495, Slavkov u Brna Šárka Stehlíková, ZŠ, Mládeže 3, Znojmo Lucie Sumová, ZŠ a MŠ, Žarošice 321, Žarošice Alena Svobodová, ZŠ, Labská 27, Brno Michal Šipr, DDM, Helceletova 4, Brno Eva Široká, ZŠ a MŠ, Pastviny 70, Brno Pavel Vařejka, Gymnázium, tř. Kpt. Jaroše 14, Brno Jaroslav Vávra, ZŠ, Nad Rybníkem 401, Jedovnice Roman Zemánek, DDM, Radějovská 848, Strážnice Radmila Zilayová, ZŠ, Laštůvkova 920/77, Brno
Ivana Kulhánková, ZŠ, Palackého 68, Brno
2
Obsah Ptáci a současné problémy........................................................................................................................................5 Ptačí chřipka..............................................................................................................................................................5 BirdLife International informuje: ptačí chřipka v roce 2007....................................................................................5 Evropské případy.......................................................................................................................................................5 Ptačí prosba...............................................................................................................................................................5 Ptačí chřipka – doporučení pro ornitology................................................................................................................6 Stanovisko mezinárodní organizace na ochranu ptáků BirdLife International.........................................................6 Ptačí chřipka – doplnění české ornitologické společnosti.........................................................................................7 „Přestaňte s překrucováním fakt o ptačí chřipce“, říká nově vzniklá vědecká rada.................................................7 Nebojte se havranů....................................................................................................................................................8 Nejprve nějaká fakta o havranovi..............................................................................................................................8 Proč se NEBÁT havranů ?........................................................................................................................................8 Ptačí chřipka - odborné stanovisko ČSO...................................................................................................................9 Trávení ptáků...........................................................................................................................................................10 Nebezpečné nástrahy...............................................................................................................................................10 Ptáci ubývají na polích i v lese ...............................................................................................................................13 Ohrožených druhů je stále více...............................................................................................................................14 Doupní ptáci a jejich umělé domovy.......................................................................................................................15 Zastavme pronásledování ptáků..............................................................................................................................15 Přednáška dr. Šebela................................................................................................................................................17 Současné projekty zabývající se ochranou přírody a krajiny..................................................................................23 Krajinná síť..............................................................................................................................................................23 Partneři projektu......................................................................................................................................................23 Univerzita Palackého v Olomouci...........................................................................................................................23 Masarykova univerzita............................................................................................................................................24 Ústav geoniky Akademie věd ČR, v.v.i...................................................................................................................24 Mendelova univerzita..............................................................................................................................................25 Ústav systémové biologie a ekologie Akademie věd ČR, v.v.i...............................................................................25 Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.Masaryka, v.v.i........................................................................................25 Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola Mělník...................................................................26 Projekt bibliotéka....................................................................................................................................................26 O projektu Česká zoologická bibliotéka.................................................................................................................26 Cíl projektu..............................................................................................................................................................26 Odborná spolupráce na projektu..............................................................................................................................27 Program Volná křídla...............................................................................................................................................27 O programu Volná křídla.........................................................................................................................................27 Cíle programu..........................................................................................................................................................28 Magnetický smysl živočichů...................................................................................................................................29 Přednáška Prof. MUDr. Jiřího Heřta, DrSc.............................................................................................................29 Ptáci a zákon............................................................................................................................................................31 Ptáci a zákon aneb Právní příručka nejen pro ornitologa........................................................................................31 Seznamy ptáků........................................................................................................................................................32 Ochrana druhů podle různých předpisů...................................................................................................................32 Seznam CITES – Ptáci............................................................................................................................................34 Ptáci, kteří jsou podle zákona zvěří.........................................................................................................................49 Chráněná území.......................................................................................................................................................50 Přírodní památka Biskoupská hadcová step............................................................................................................50 Biskoupská hadcová step je přírodní památka ev. č. 898, lokalita Biskoupky v okrese Brno-venkov. .................50 Všeobecná charakteristika.......................................................................................................................................50 Geologie..................................................................................................................................................................50 Ochrana a střety zájmů............................................................................................................................................50 Přírodní rezervace Dukovanský mlýn.....................................................................................................................50 Všeobecná charakteristika.......................................................................................................................................51 Geologie..................................................................................................................................................................51 Květena....................................................................................................................................................................51 Zvířena.....................................................................................................................................................................51 Lesnictví..................................................................................................................................................................51 Využití ....................................................................................................................................................................51
3
Bibliografie..............................................................................................................................................................51 Přírodní park Střední Pojihlaví................................................................................................................................52 Arboretum Křtiny – popis ......................................................................................................................................52 Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty...................................................................................................................53 Přírodní rezervace Mohelnička...............................................................................................................................59 Všeobecná charakteristika.......................................................................................................................................59 Geologie..................................................................................................................................................................59 Květena....................................................................................................................................................................59 Zvířena.....................................................................................................................................................................59 Lesnictví..................................................................................................................................................................60 Využití.....................................................................................................................................................................60 Bibliografie..............................................................................................................................................................60 Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step...........................................................................................60 Všeobecná charakteristika.......................................................................................................................................60 Geologie..................................................................................................................................................................60 Květena....................................................................................................................................................................60 Zvířena.....................................................................................................................................................................61 Využití.....................................................................................................................................................................61 Bibliografie..............................................................................................................................................................61 Přírodní rezervace Velká skála................................................................................................................................63 Přírodní památka Pekárka – Plán péče....................................................................................................................63 KN 844/28 0,0156 Alexovice lesní pozemek.......................................................................................................63 ZÁKRES V KATASTRÁLNÍ MAPĚ ....................................................................................................................64 OCHRANNÉ PÁSMO ...........................................................................................................................................64 Muzea jižní Moravy se zoologickými sbírkami......................................................................................................70 Vlastivědné muzeum v Kyjově...............................................................................................................................70 Historie muzea v Kyjově.........................................................................................................................................70 Nová přístavba Vlastivědného muzea v Kyjově.....................................................................................................70 Stálé expozice..........................................................................................................................................................70 Příroda Kyjovska ....................................................................................................................................................70 Jihomoravské muzeum ve Znojmě..........................................................................................................................71 Živá příroda Znojemska..........................................................................................................................................71 1. patro Minoritského kláštera ................................................................................................................................71 Zámek Budišov........................................................................................................................................................73 Zpřístupněný zoologický depozitář.........................................................................................................................73 Metodika – Ochrana a péče o životní prostředí pro školy.......................................................................................75 Ptáci a krajina jižní Moravy ve výuce předmětu Ekologie.....................................................................................75 „Ochrana a péče o životní prostředí pro školy“.....................................................................................................75 Pozorování vodních ptáků u rybníka.......................................................................................................................76 Význam ptáků v krajině..........................................................................................................................................77 Cesty ptáků..............................................................................................................................................................77 Den Země na BIGY.................................................................................................................................................78
4
Ptáci a současné problémy Ptačí chřipka BirdLife International informuje: ptačí chřipka v roce 2007 Koncem roku 2006 a začátkem roku 2007 byl v několika zemích Asie a Evropy nově zaznamenán výskyt ptačí chřipky H5N1. Z asijských zemí se jedná o Vietnam, Nigérii, Thajsko, Jižní Koreu a Japonsko. Nebyly zjištěny žádné souvislosti s tažnými druhy ptáků. V Jižní Koreji a v Japonsku, kde jde o první případ nákazy H5N1 od roku 2004, zůstává příčina nákazy neobjasněna. V Hong Kongu byla přítomnost viru H5N1 potvrzena v kuřeti dovezeném ilegálně z Číny a dále v několika uhynulých jedincích volně žijících druhů ptáků. Pravděpodobně se jedná o jedince, kteří dříve žili v zajetí, a kteří byli koupeni či ukradeni pro vypouštění v náboženských obřadech. Zatím nejnovější zprávy, ze 7. února, uvádějí dva případy onemocnění virem H5N1 v Pákistánu. Jednou byla infikována kuřata, podruhé se nákaza vyskytla u soukromého chovatele okrasných ptáků p(pávi, bažanti, holubi a papoušci). Světová organizace pro zdraví zvířat (OIE) oznámila, že zdrojem nákazy byli noví ptáci z přírody, jejichž původ ale neuvedla. H5N1 se nakazilo několik lidí v Indonésii, v Číně a v Egyptě, první případ lidského úmrtí byl oznámen v Nigérii.
Evropské případy V Maďarsku byl 25. ledna potvrzen výskyt viru H5N1 v hejnu více než tří tisíc husí. Husy pocházely z farmy ležící v jihovýchodním kraji Csongrádu. Csongrád leží v oblasti, kde se v minulém roce nákaza H5N1 objevila na husích a kachních farmách. Detaily genetické struktury viru z Csongrádu zatím nejsou dostupné, ale vypadá to, že se nejedná o stejný typ, jako v minulém roce. Třetího února byl virus H5N1 potvrzen v Suffolku ve Velké Británii na velké krocaní farmě. Infikované hejno zahrnovalo 159 tisíc krocanů. Odborníci ve Velké Británii předpokládají, že zdrojem nákazy byly kontaminované drůbeží produkty z Maďarska. Společnost, která farmu v Suffolku vlastní, vlastní totiž zároveň závod na zpracování drůbeže právě v Maďarsku. Navíc virus izolovaný v Suffolku je geneticky shodný s virem zjištěným v Maďarsku o deset dní dříve. Jak v Maďarsku tak i ve Velké Británii byli okamžitě nakažení jedinci zlikvidováni a byly vyhlášeny ochranné zóny v souladu legislativou EU. Několik lidí onemocnělo po likvidaci nakažených ptáků, avšak testy prokázaly, že k nákaze virem ptačí chřipky u nich nedošlo. Dr. Mark Avery z Královské společnosti pro ochranu ptáků (RSPB) řekl: „Někteří novináři a lidé neznalí ornitologie dělají ukvapené závěry o roli volně žijících ptáků v šíření ptačí chřipky. Je třeba si uvědomit, že ptačí chřipka se sice u volně žijících ptáků vyskytuje, ale že nakažení jedinci se mohli jen stěží dostat do uzavřeného chovu v Suffolku. Jsme přesvědčeni, že nepatřičný důraz kladený na roli volně žijících ptáků v přenosu viru H5N1 by mohl bránit řádnému porozumění mechanismu šíření této nemoci.“ Úřady v Rusku oznámili koncem ledna propuknutí onemocnění ve třech vesnicích v Krásnodarském regionu. Nicméně zatím není potvrzeno, zda se jedná o virus H5N1.
Ptačí prosba Neničte nám hnízda, když se domů hrnem, nemáme kde bydlet, zabloudíme, zhynem. Jiřičky a čápi, ti nemohou za nic. Obětí jsou viru, který nezná hranic. A ten, co má číslo H5 a N1 z tisíce labutí mívá sotva jedna! Nesahejte na nás a myjte si ruce. I z paniky někdo těžit bude prudce. Zmatek nepomůže, když se zdraví ztrácí. Neničte nám hnízda! Vaši věrní ptáci
5
Ptačí chřipka – doporučení pro ornitology Protože neexistují žádná oficiální pravidla pro činnost ornitologů v terénu, ČSO doporučuje svým členům dodržení několika jednoduchých zásad.
Ptačí chřipka je onemocnění ptáků, které je na člověka přenosné jen zcela výjimečně. Přesto se objevují dotazy, jaká omezení platí pro práci ornitologů v terénu. Protože žádná oficiální závazná pravidla neexistují, ČSO doporučuje svým členům dodržení několika jednoduchých zásad:
dodržovat přísnou hygienu při kontaktu s ptáky či jejich exkrementy
snížit přímý kontakt s ptáky na nezbytné minimum (nejíst při kroužkování, případně chránit ruce, plíce a oči)
vyhnout se přímému kontaktu s podezřelými mrtvými nebo zjevně nemocnými ptáky (min. užití igelitových pytlů, rukavic a roušky)
terénní ornitologové by neměli přijít do kontaktu s domácí drůbeží, zvláště ve velkochovech (možnost zavlečení choroby do chovů)
dodržovat zásady hygieny při veřejných ukázkách odchytu a kroužkování, dodržovat omezení vyhlášená Kroužkovací stanicí NM
nález podezřelých mrtvých ptáků (zejména labutě a větší množství vrubozobých) okamžitě hlásit Státní veterinární správě
Ostatní činnosti lze provozovat bez rizika přenosu choroby na člověka, včetně krmení ptáků na krmítcích (při dodržení základní hygieny při úklidu krmítka) i vodních ptáků na řekách a rybnících (nešlapeme-li při tom příliš v jejich výkalech). Nezákonné a nesmyslné je ničení jakýchkoli hnízd v blízkosti člověka, ať se jedná o hnízda čápů, vlaštovek, jiřiček nebo o hnízdní budky na zahradě.
Stanovisko mezinárodní organizace na ochranu ptáků BirdLife International. Přinášíme překlad oficiálního stanoviska mezinárodní organizace na ochranu ptáků BirdLife International. Národním partnerem BirdLife International v ČR je Česká společnost ornitologická. Virus ptačí chřipky H5N1, který nedávno zapříčinil propuknutí ptačí chřipky v Číně, Kazachstánu, Mongolsku, některých regionech Ruska a v oblastech kolem Černého moře, se pravděpodobně dále šíří. Ačkoli stále ještě není znám přesný mechanismus přenosu této choroby, je pravděpodobné, že se na něm mohou podílet i stěhovaví vodní ptáci. Ptačí chřipky existuje množství kmenů (nejméně 144). U volně žijících ptáků se často vyskytují v nízkých hladinách, které mohou způsobit maximálně lehčí průběh nemoci. Častěji se vyskytují u vodních ptáků. Viry vysoce patogenní ptačí influenzy mohou způsobit rozsáhlé úhyny domácí drůbeže, ale u divokých ptáků jsou velmi vzácné. Kmen H5N1 je vysoce patogenní,nicméně před nedávným rozšířením ptačí chřipky v jihovýchodní Asii, Rusku a oblasti Černého moře nebyl nikdy zaznamenán u volně žijících ptáků. Je pravděpodobné, že vzniká původně u domácí drůbeže mutací mnohem méně nebezpečných virů a teprve poté je přenášen z drůbeže na divoce žijící ptáky. U domácí drůbeže je přenos urychlen především díky vysoké hustotě chovaných ptáků a s tím souvisejícím úzkým kontaktem s exkrementy, kterými může být virus přenášen. Metody chovu drůbeže v jihovýchodní Asii, kdy se domácí drůbež může zcela volně potkávat s volně žijícími ptáky, (především vodními), usnadňuje přenos na stěhovavé ptáky. Proto také již bylo zaznamenáno několik případů hromadných úhynů volně žijících ptáků, nakažených právě tímto nebezpečným virem. Neexistuje důkaz přenosu kmene H5N1 z divoce žijícího ptáka na člověka. Infekce se objevila u lidí, kteří byli v úzkém kontaktu s domácí drůbeží. Riziko nákazy od divoce žijících ptáků je zcela zanedbatelné a může být ještě sníženo, pokud se lidé vyhnou kontaktu s nemocným nebo mrtvým ptákem. Přesto nelze vyloučit možnost, že virus zmutuje do formy přenositelné z člověka na člověka. Pokud k tomu dojde, stane se to pravděpodobně v jihovýchodní Asii, odkud by se nemoc rychle šířila po celém světě. Situace se mění velmi rychle, doslova ze dne na den. Naše stanovisko ohledně této nemoci a navržených opatření se bude proto dále přizpůsobovat novým informacím. Následující shrnutí je založeno na informacích, které byly k dispozici do 14. října 2005. 1. Poslední rozšíření ptačí chřipky naznačuje, že stěhovaví ptáci se mohou podílet na přenosu nemoci mezi jednotlivými státy či
6
regiony. Přesto, že tento přenos zatím nebyl uspokojivě a jednoznačně potvrzen, nelze jej vyloučit. Rozšíření nemoci v jihovýchodní Asii bylo pravděpodobně zapříčiněno obchodem s domácí drůbeží, což je další pravděpodobná cesta šíření choroby. 2. Neexistuje jediný zaznamenaný případ přenosu ptačí chřipky mezi nakaženým divoce žijícím ptákem a člověkem. Kmen H5N1 v současné době nepředstavuje riziko pandemie ptačí chřipky, jelikož se zatím nepřenáší mezi lidmi navzájem. Většina případů onemocnění u lidí byla způsobena blízkým kontaktem s nakaženou domácí drůbeží a jejími exkrementy. Riziko nákazy člověka od volně žijícího ptáka je zanedbatelné, pokud nedojde k přímému kontaktu s nemocným či mrtvým ptákem nebo jeho exkrementy. 3. Likvidace volně žijících ptáků nepomůže zastavit rozšíření ptačí chřipky. Tento názor sdílí i Světová zdravotnická organizace (World Health Organisation), Organizace OSN pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organization of the United Nations), Světová organizace pro zdraví zvířat (the World Organisation for Animal Health) a britská vláda. Dokonce by zmíněná likvidace mohla situaci zhoršit – nakažení jedinci by se mohli v panice rychleji a dále rozletět, zdraví ptáci by byli oslabeni nadměrným stresem, což by je činilo zranitelnější vůči nákaze. A co je zcela nejdůležitější, takto vynaložené prostředky by bylo mnohem rozumnější použít na skutečně efektivní kontrolní opatření. 4. Mezi nejúčinnější kontrolní opatření patří kontrola drůbežářského průmyslu, především zabránění kontaktu drůbežích hejn a divoce žijících ptáků. To musí být doplněno rychlou a úplnou likvidací drůbeže v případě zjištění nákazy. Mezi další doporučená opatření patří přísné kontroly trhu s volně žijícími ptáky a obchod a transport domácí drůbeže. Tato opatření by měla platit na celém světě. Státy, na jejichž území se v současnosti nemoc nevyskytuje, by měly zvážit zákaz dovozu drůbeže i divokého ptactva určeného pro domácí chov z nakažených oblastí. Jednoznačně rozumné opatření je omezení vstupu do oblastí s výskytem nákazy. 5. V diskuzi o ptačí chřipce je nutno odlišovat skutečné problémy způsobené šířením nemoci u ptáků, především dotýkající se drůbežářského průmyslu, a teoretická rizika vzniku pandemie u lidí, která vůbec nemusí nastat. 6. BirdLife International si plně uvědomuje teoretickou možnost vzniku pandemie ptačí chřipky v případě mutace současného viru, smísení s viry lidské chřipky a následného přenosu mezi lidmi. Nezanedbatelný je i dopad stávajícího viru ptačí chřipky na lokální hospodářství, která jsou nucena ve velkém likvidovat domácí chovy drůbeže, a potenciální finanční hrozba pro drůbežářský průmysl. 7. Kromě negativního dopadu na lokální ekonomiku a živobytí lidí z dotčených oblastí a potenciálního rizika ohrožení lidského zdraví, má ptačí chřipka ještě další nepříznivý důsledek, týkající se ochrany ohrožených druhů ptáků. Jako příklad lze uvést, že v průběhu nedávného vypuknutí ptačí chřipky v Číně zahynulo 5-10% z celosvětové populace husy tibetské Anser indicus.
Ptačí chřipka – doplnění české ornitologické společnosti
Doporučujeme věnovat pozornost níže uvedenému stanovisku BirdLife International. K tomu doplňujeme ještě několik dalších informací. Virus H5N1, který je pro ptáky vysoce patogenní se snadno přenáší mezi drůbeží. Jeho přenos na člověka je mnohem komplikovanější, dochází k němu zatím pouze u osob, které jsou v přímém kontaktu s nakaženou drůbeží a jejími exkrementy. Neexistuje důkaz přenosu ptačí chřipky na člověka z volně žijícího ptáka! Většina volně žijících ptáků, u kterých byla nemoc zjištěna, se nakazila od drůbeže. Není tedy pravda, že by se drůbež vždy nakazila od volně žijícího ptáka, mnohem častější je opačný přenos. U volně žijících ptáků po nakažení rychle propuká choroba a brzy dochází k úhynu. Není tedy pravděpodobné, že by nakažený pták mohl migrovat na dlouhé trasy.Pokud byla u divoce žijících ptáků objevena ptačí chřipka kmene H5N1, vždy se jednalo o umírajícího ptáka nebo ptáka neschopného letu. U ptáků existuje množství běžných kmenů ptačí chřipky, které nejsou vysoce patogenní. U divoce žijících ptáků tyto viry obvykle nemutují do jiných forem, kdežto právě u drůbeže (která má navíc oslabený imunitní systém), může snázeji dojít k mutaci na vysoce patogenní formu. Zcela neadekvátní je obava z jarního návratu tažných ptáků a s tím související likvidace jejich hnízd. Pod vlivem paniky vyvolané současnou situací jsme již zaznamenali první případy nesmyslné a navíc protizákonné likvidace hnízd např. vlaštovek a jiřiček. Tito ptáci přitom ani nepatří mezi rizikové skupiny, u kterých je přenos některého z ptačích virů pravděpodobnější nebo u kterých byl v nedávné době virus H5N1 prokázán (např. kachny). Zdroj: ČSO
„Přestaňte s překrucováním fakt o ptačí chřipce“, říká nově vzniklá vědecká rada Vědci z celého světa včera varovali před panikou vzniklou na základě četných tvrzení, že divocí ptáci jsou prý jedinou příčinou ptačí chřipky. Nová pracovní skupina pro ptačí chřipku, skládající se z představitelů a pozorovatelů z 9 různých mezinárodních organizací, včetně 4 organizací při OSN volá po přesnějších datech a informacích o příčinách rozšíření choroby. Varovali, že choroba může i vážně ohrozit a zdecimovat několik celosvětově ohrožených druhů ptáků, jako je např. husa malá, berneška rudokrká, husa labutí či jeřáb sibiřský.
7
Tato pracovní skupina, svolaná sekretariátem Bonnské úmluvy (Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů při OSN) včera (24.10.2005) ve svém vyjádření žádala urychlené akce vedoucí k objevení skutečných příčin rozšíření ptačí chřipky. Současně varovala před rostoucí hysterii a jednostranným přístupem médií, která neomluvitelně zjednodušují příčiny šíření nemoci a svalují vinu především na divoké ptáky. Zdůrazňují, že stále nejsou ještě známá klíčová fakta, včetně toho, jak je virus přenášen mezi domácími a divokými ptáky. Zdůrazňují potřebu zkombinovat reálný odhad skutečného rizika a ustanovení výzkumného programu financovaného jednotlivými vládami a mezinárodními organizacemi tak , aby mohly být pravdivě zodpovězeny základní otázky ohledně šíření ptačí chřipky, především to jak se virus chová v těle nakažených divokých ptáků a jak dlouho je schopen přežívat v jejich tělech a v prostředí, jak je virus přenášen mezi domácími a divokými ptáky a které migrační trasy a lokality mohou být přesně označeny jako místa největšího rizika jak pro stěhovavé ptáky tak pro chovanou drůbež. (Tyto otázky byly zformulovány Vědeckou radou Bonnské úmluvy, pod vedením profesora Colina Galbraitha). Pracovní skupina také vyzvala vlády a místní úřady k větší kontrole drůbežářských velkochovů, obchodu s živou drůbeží a trhů s divokými zvířaty, které představují ideální podmínky pro šíření viru a jeho mutaci do ještě nebezpečnějších forem. Uveďme ještě jednu z mnoha citací: „Ztrácíme drahocenný čas obviňováním divokých ptáků, zatímco bychom se měli soustředit na odhalení skutečných příčin šíření choroby, které pravděpodobně budou spočívat spíše v praktikách chovu drůbeže a v obchodu s drůbeží, kde je běžné nashromáždění obrovského počtu ptáků do malého prostoru, kde jsou mnohem více náchylnější k onemocnění a kde fyzické podmínky jsou přímo ideální k šíření a mutaci takových virů, jako je např. H5N1. Dalším důležitým ohrožením je celosvětový obchod s domácími i divokými ptáky, kdy doslova miliony ptáků a ostatních zvířat putují skrze přeplněné trhy se zvířaty, které představují další možnost pro šíření patogenního viru.” (Task Force observer William Karesh, Director of the Field Veterinary Program of the Wildlife Conservation Society ) Zdroj : CONVENTION ON CONSERVATION OF MIGRATORY SPECIES SECRETARIAT News Release Zdroj: ČSO
Nebojte se havranů
V souvislosti s panikou ohledně Ptačí chřipky se Českou republikou šíří další strach z ptáků – pro změnu z havranů, jejichž hejna k nám nyní, tak jako každý rok přilétají zimovat. Obrovská černá hejna vzbuzují v již dost vystrašených lidech další záchvat strachu – zvlášť když se dočtou, že k nám přilétají z „nakaženého Ruska“. Informuje-li navíc jeden z nejčtenějších deníků, že „Smrt kvůli ptačí chřipce hrozí od havranů z východu“, není se co divit vzniklé hysterii. Tak jako vždy i nyní však platí, že strach má velké oči. Jak to vlastně je s těmi „nebezpečnými havrany?“
Nejprve nějaká fakta o havranovi. Havran polní v Čechách hnízdí v koloniích na různých místech republiky, jako jsou např. Veltrusy, Pardubice, Chrudim, či Veselí nad Lužnicí. Všichni tito hnízdící ptáci od nás na zimu odlétají (a v současné době již odlétli) do jihozápadní Evropy. Naopak k nám přilétají početná hejna (odhad 2-4 miliony) ptáků nejčastěji z jižní části Běloruska, severní části Ukrajiny a ze středního Povolží. Z oblastí, kde jsou prokázána ohniska ptačí chřipky k nám tedy může přiletět jen zlomek z celkového počtu ptáků. Po příletu se ptáci přes den toulají po krajině a často se vyskytují i ve městech. Na noc se pak slétají na hromadná nocoviště, rozmístěná po celé ČR.
Proč se NEBÁT havranů ? Důvody lze shrnout do několika bodů: 1. Až do 21. 10. nebyl v celé Evropě vysoce patogenní kmen ptačí chřipky H5N1 prokázán u divoce žijícího ptáka. Podle posledních zpráv k tomu došlo u labutí v Chorvatsku. Mnohem větší pravděpodobnost je však přenos nakaženou drůbeží. 2. Doposud nebyl prokázán přenos jakéhokoli viru ptačí chřipky z volně žijícího ptáka na člověka. Obecně se odborníci shodují na tom, že přenos viru ptačí chřipky z ptáka na člověka je složitý proces. Došlo k němu zatím pouze v Asii a to při velmi úzkém a dlouhodobém kontaktu lidí s drůbeží a jejími exkrementy. 2. Havran polní patří do řádu pěvců. Ti nepatří mezi rizikové skupiny, u nichž je pravděpodobná nákaza a přenos viru H5N1. Tento kmen byl doposud u pěvců prokázán pouze v Asii a většinou se jednalo o doma chované druhy. 3. Migrace havranů neprobíhá najednou, tedy hejno ptáků v Rusku se nezvedne a naráz neodlétne do České republiky. Ptáci mají po
8
cestě různé zastávky, kde se potulují a hledají potravu. Celá trasa jim může odhadem trvat i týden. Vzhledem k tomu, že odhadovaná inkubační doba (tedy doba od nakažení do projevení nemoci) u viru H5N1 je dva dny, začali by nakažení ptáci hynout již po cestě, což by za současné panické situace zcela jistě neuniklo lidské pozornosti. Navíc u takovýchto hejnových ptáků by pravděpodobně došlo k rychlému přenosu v celém hejnu a tudíž k hromadnému umírání, což zvyšuje pravděpodobnost objevení případných postižených ptáků. S největší pravděpodobností k nám tedy přilétli ptáci zdraví, resp. nenakažení vysoce patogenním kmenem H5N1. 4. Případy chřipky, které jsou hlášeny z různých míst Evropy, jsou v naprosté většině nízkopatogenní kmeny chřipky, tedy relativně neškodné, nepřenositelné na člověka. U ptáků jsou totiž tyto lehké formy chřipky běžné stejně tak jako lidé mají „své“ chřipky. Vysokopatogenní chřipka kmene H5N1 byla zatím v Evropě objevena pouze v Rusku, Rumunsku, Chorvatsku a Turecku a ohniska jsou pod kontrolou. 5. Hromadná nocoviště jsou vždy sledována ornitology, kteří mimo jiné havrany počítají. Zcela jistě by si nějakého hromadného úhynu všimli a upozornili by kompetentní úřady např. státní veterinární správu. To ostatně může udělat každý občan, zneklidnění je však namístě pouze u výskytu skutečně hromadného úmrtí ptáků. Lucie Hošková, tajemnice České společnosti ornitologické
Ptačí chřipka - odborné stanovisko ČSO Stanovisko Jihomoravské pobočky ČSO k jednomu konkrétnímu případu sumarizuje poznatky, které ČSO o problematice ptačí chřipky má, a vyjadřuje postoj ČSO k spekulacím o nebezpečích spjatých s návratem tažných ptáků do střední Evropy. Současná epidemie ptačí chřipky vzbudila značný zájem veřejnosti i sdělovacích prostředků. Jedním z přímých dopadů této situace v České republice je skutečnost, že se množí dotazy na potenciální "nebezpečnost" čápů bílých, hnízdících v zemědělských objektech, především drůbežárnách. Objevil se již i první případ, kdy zemědělský podnik podal žádost o odstranění řadu let používaného hnízda čápa bílého z důvodu možného přenosu ptačí chřipky tímto druhem a v této věci bylo zahájeno příslušné správní řízení. Jihomoravská pobočka ČSO požádala podle § 50 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, o přiznání statutu účastníka řízení a odpovědným orgánům poskytla následující odborné stanovisko. Ptačí chřipka byla poprvé popsána v Itálii již v roce 1878 a vyskytuje se běžně u volně žijících druhů ptáků, především u hus, kachen (zejména plovavých), lysek, bahňáků, racků, rybáků a dalších druhů vázaných na vodu, řady druhů pěvců, vzácně u dravců apod. Nakažení jedinci jsou sice nositeli viru, většinou jsou však vůči vypuknutí choroby rezistentní. Problémem se stal virus v důsledku mutací, stejně jako u chřipek postihujících lidskou populaci. Současná epidemie ptačí chřipky kmene H5N1, která propukla počátkem roku 2004, byla zaznamenána pouze v jihovýchodní Asii, nikoli v Evropě. Případy zjištění ptačí chřipky v Nizozemí v r. 2003 se týkaly jiného kmene (H7N7). Úhyny divokých ptáků v Thajsku se netýkaly stěhovavých „čápů“, jak bylo informováno v hromadných sdělovacích prostředcích (patrně z důvodu nepřesného překladu), ale jiného příslušníka čeledi čápovitých (Ciconiidae) zejozoba asijského (Anastomus oscitans), který se vyskytuje v Pákistánu, Indii, Nepálu, Srí Lance, Bangladéši, Barmě, Thajsku, Kambodži a Vietnamu. Z níže uvedených fakt vyplývá, že se nemůže jednat ani o jeden ze dvou u nás se vyskytujících druhů čápů, čápa bílého (Ciconia ciconia) ani čápa černého (Ciconia nigra). Podle všech dostupných vědeckých poznatků se čáp bílý (Ciconia ciconia) ve východní Asii (Thajsko, Čína, Indočína) nevyskytuje ani v hnízdním období, ani v zimě, nejdále na východ zimuje v celé Indii a snad ještě v Bangladéši. Čáp černý (Ciconia nigra) sice zimuje v Číně a snad ještě v severní Barmě a pak dál na východ (Bangladéš, Bhútán, Nepál, severní Indie), nikoli však v Thajsku (kde byly podle zpráv v tisku případy ptačí chřipky u čápovitých zjištěny) ani v Indočíně. U obou druhů jde ale o zcela jiné populace, než které hnízdí v Evropě. U čápů hnízdících v ČR nebyl nikdy zjištěn jediný případ záletu či zimování na území jihovýchodní Asie. Vzhledem k vysoké úrovni poznání jejich tahových poměrů lze tuto možnost považovat za prakticky vyloučenou. U čápa bílého bylo v letech 1934-2002 na území České a Slovenské republiky okroužkováno celkem 22.971 ptáků. Z tohoto počtu bylo získáno asi 1.200 zpětných hlášení. Nejvýchodnější z nich (naprosto výjimečné) je z Dubaje (Spojené arabské emiráty). Evropští ptáci táhnou zimovat výhradně do tropické Afriky, a to buď tzv. jihovýchodní cestou přes Bospor a Malou Asii, nebo méně často tzv. jihozápadní cestou přes Španělsko a Maroko. Dále u nás bylo zastiženo okolo 300 čápů bílých, kroužkovaných v jiných státech – především v sousedních zemích (Německo, Slovensko, Polsko), nejdále z Dánska a Holandska. Pokud jde o poměry v širší oblasti střední Evropy, dva čápi kroužkovaní v Německu byli zcela výjimečně ve 30. letech 20. století zastiženi v Indii, což je zcela mimořádný nejdelší známý případ záletu mimo výše uvedené pravidelné tahové cesty. U čápa černého bylo v letech 1934-2002 na území České a Slovenské republiky okroužkováno celkem 3.605 ptáků. Z tohoto počtu bylo získáno asi 100 zpětných hlášení a kromě toho probíhá od roku 1995 široké veřejnosti dobře známý projekt radiotelemetrického sledování tahu černých čápů „Africká odysea“. Zimoviště evropských populací čápa černého leží rovněž výhradně v tropické Africe, přibližně shodně s čápem bílým. Do těchto zimovišť táhnou širokou frontou od Francie a Španělska na jihozápadě až po Balkán a Malou Asii na jihovýchodě. Nezbytnou podmínkou pro přenos ptačí chřipky je přímý kontakt mezi domestikovanými (chovanými) a volně žijícími (divokými) ptáky. Dosud nebyl potvrzen žádný případ přenosu této nemoci mezi volně žijícími ptáky a člověkem. Pro bližší informace odkazujeme na materiály „Avian flu and wild birds“ a "Culling wild birds will never stop Avian Influenza (Avian Influenza – a veterinary doctor´s opinion)" zpracované světovou organizací na ochranu ptáků BirdLife International, a dále článek L. DIERAUFA "Avian Influenza in Wild Birds" (USGS Wildlife Health Bulletin 04-01). Ze všech výše uvedených důvodů považujeme jakékoli obavy, týkající se čápů jako možných přenašečů ptačí chřipky v České republice, za zcela neopodstatněné. Proto podle našeho názoru u případných žádostí o udělení výjimek ze základních podmínek ochrany zvláště chráněného druhu živočicha – čápa bílého neexistuje veřejný zájem, výrazně převyšující zájmy ochrany přírody, a udělení takových výjimek nelze doporučit. Hlavní použité zdroje: BIRDLIFE International, 2004: Avian flu and wild birds. BUCK, H., 2003: Culling wild birds will never stop Avian Influenza (Avian Influenza – a veterinary doctor´s opinion).
9
DIERAUF, L., 2004: Avian Influenza in Wild Birds. USGS Wildlife Health Bulletin 04-01. 5 pp.
Trávení ptáků
Stovky ptáků hynou ročně krutou smrtí
Až 10 orlů mořských je u nás ročně otráveno. Mezi dalšími oběťmi jsou orli skalní, luňáci červení i hnědí, sokoli stěhovaví, káně rousné i lesní, straky, vrány, krkavci, ale i domácí psi a kočky. Viníkem je lidská bezohlednost a KARBOFURAN Přestože je pokládání otrávených návnad v přírodě zakázáno více než 50 let, v poslední době se stalo módním prostředkem v boji se "škodnou". Nejčastěji zneužívaný bývá zakázaný insekticid FURADAN, jehož účinnou látkou je karbofuran. Několik kapek tohoto jedu dokáže spolehlivě usmrtit prakticky cokoli živého. Zřejmě proto se v české krajině objevují návnady napuštěné karbofuranem, pomocí nichž se "manažeři přírody" zbavují lišek, kun nebo vyder. A nechtěně se otráví i dravci nebo pes na procházce. Pokládání otrávených návnad, které může být nebezpečné i pro člověka, lze považovat hned za několik trestných činů. Přesto státní orgány, a zejména Policie ČR, doposud neusvědčily žádného z travičů. K odhalení a potrestání pachatelů by měla přispět i tato stránka. Zdroj: http://www.karbofuran.cz/
Nebezpečné nástrahy Nebezpečné technické nástrahy pro sovy a další druhy ptáků – nádrže na melasu
V posledních letech jsou ve větší míře v souvislosti s realizací záchranného programu pro sovu pálenou zjišťována různá technická zařízení zejména v areálech zemědělských farem, která se stala postupně doslova pastí pro naše sovy (sovu pálenou, puštíka obecného a sýčka obecného) a další druhy ptáků, případně jiné živočichy. Jedná se zejména o různé typy nádrží původně určených ke skladování melasy, vertikálně stojící roury dříve používané k naskladňování píce, různé vertikální dopravníky v systému čističek obilovin, větrací komíny stájí hovězího a vepřového dobytka a také standardní komíny kouřovodů. V tomto příspěvku není hodnocen negativní vliv automobilové a železniční dopravy na populace sov, neboť poměrně vysoké úhyny prakticky všech druhů sov v důsledku srážek s vozidly na silnicích či železnicích jsou dostatečně známé nejen z ČR, ale i z dalších evropských zemí. Nádrže na melasu Na většině zemědělských farem u nás se donedávna nacházely (a někde ještě nachází) různé typy nádrží - polootevřené cisterny, nádrže kruhového či obdélníkového tvaru. Všechny tyto nádrže sloužily většinou k uskladnění melasy, která byla přidávána jako komponent (sladidlo) do krmiva hovězímu skotu. Po roce 1990 postupně došlo k redukci a zániku některých cukrovarů u nás, kdy melasa jednak přestala být ve větší míře produkována a současně většina zemědělských podniků přestala melasu používat. Nádrže k uskladnění melasy v areálech zemědělských farem však zůstaly i nadále, většinou však již opuštěné a nevyužívané a postupně docházelo k jejich částečnému zatopení vodou. Všechny tyto nádrže se později staly doslova pastí pro celou řadu (druhů) ptáků, které opuštěné nádrže vyhledávají. Konzistence melasy (její větší či menší naředění vodou) není z důvodu tonutí ptáků významná. Ptáci se topí jak v melase koncentrované, tak také v různě naředěném roztoku melasy s vodou, nebo pouze ve vodě. Není také významný tvar a velikost nádrže. Ptáci se topí jak ve standardních cisternách s poměrně malým vstupním hrdlem (i když zde zřejmě v menším počtu), tak v plně otevřených či polootevřených nádržích různého tvaru (kruhové, obdélníkové, čtvercové). Je mně znám také případ utonutí sovy pálené během noci v přípravce kravína pouze v kýblu s melasou.
10
Primární příčiny tonutí ptáků v kádích a nádržích nejsou dosud jednoznačně známy. Konkrétně u sov je možno uvést několik hypotéz. 1) Sovy jsou vyprovokovány svým obrazem na hladině, který je mystifikuje a vede ke skoku do nádrže (hladina působí jako zrcadlo). Toto chování bylo pozorováno u mladé sovy pálené v zajetí (BUNN et al. 1982). 2) Sovy se létají do nádrže koupat. 3) Sovy se létají do nádrže napít. 4) Tmavý prostor nádrží může být vyhledáván sovami jako úkryt. P rvní teorie však ne zcela dostatečně vysvětluje, proč se topí v nádržích také velké množství drobných pěvců, u kterých mystifikace jejich obrazem na hladině zřejmě nehraje významnou roli. Drobní pěvci mohou teoreticky létat do prostoru nádrží za potravou, neboť sladká melasa přitahuje množství hmyzu. Nádrže by také mohly pěvcům sloužit jako trvalý zdroj vody na farmě k pití a koupání. DIVIŠ (in litt.) jako další možnou hypotézu uvádí: "Ptáci běžně vletují do interiéru kravínů a jiných zemědělských objektů. Pokud neznají cestu ven nebo ji rychle nenajdou, začnou se chovat stresově, narážejí v letu do oken a stěn (zvláště v rozích), padají k podlaze, znovu vzlétají a poplašně hledají únikovou cestu. Mohou se takto dostat až ke stěně, pod kterou může být situována nádrž a posléze do ní spadnout". I tato příčina může být za určitých podmínek významná. Je pravděpodobné, že každá z uvedených hypotéz má svůj podíl na tom, proč ptáci nádrže vyhledávají a proč se v nich topí. KRAUSE (1998) dále uvádí, že sovy a případně dravci na tonoucí drobné pěvce v nádržích útočí a takto následně tonou. Domnívám se však, že tato příčina bude méně významná, neboť drobní pěvci tonou v nádržích v průběhu dne, kdy sovy neloví. Samozřejmě nelze v tomto směru vyloučit zřejmě ojedinělé případy, kdy poštolka (krahujec) pronásleduje kořist (pěvce), který hledá únik v nádrži a následně může dojít k utonutí kořisti i predátora. Osobně mám zato, že ptáci létají do nádrží zejména z důvodu potřeby pití a koupání (především pěvci). Rekonstrukce tonutí ptáků v nádržích může vypadat následovně. Pták do nádrže vletí z různých příčin. Drobní pěvci mohou v prostornější nádrži i chvíli poletovat a hledat místo k dosednutí. Tmavá melasa či v tmavém prostoru nádrže tmavě vyhlížející voda může na ptáky působit dojmem bezpečného povrchu a ptáci posléze dosedají na hladinu. Jak jinak vysvětlit skutečnost, že k tonutí ptáků nedochází v přirozených vodních zdrojích (rybníky, přehrady, jezera, řeky, potoky, studánky, kaluže apod.)? Jelikož nádrže mají většinou kolmé stěny a pták není schopen se od tekutiny odpoutat (vzlétnout), hyne utonutím. V případě koncentrované či různě naředěné melasy je navíc únik ptáka vyloučen z důvodu slepení jeho peří melasou (s vysokým obsahem cukru). Při kontrole nádrže na Šumpersku s hustou melasou jsme přímo v nádrži zaznamenali živou sýkoru modřinku, přilepenou břichem k hladině melasy, která již nebyla schopna se sama vyprostit. Sýkoru jsme vyňali, očistili a vypustili. Jelikož pták ještě neměl výrazněji slepené letky, bez problému odlétl. Z výše popsaného případu je zřejmé, že ptáci v husté melase tonou velmi pomalu. Zajímavá byla pro mne zkušenost, kdy jsem doma na zahradě našel v sudu s vodou 20 utopených komárů a 4 včely. Zaujalo mne, jakým způsobem se zvířata dostanou do kontaktu s vodou a jak mohou utonout. Včely létaly běžně do sudu pít. Po příletu se zachytily nohami na svislé stěně sudu v těsné blízkosti nad hladinou a začaly pít. Pokud se stalo, že včela přilétla nebezpečně blízko k hladině a sklouzla do vody, začala tonout a nebyla schopna se již sama dostat ven. V tomto směru lze spatřovat určitou analogii i v případě tonutí ptáků. Peří utonulých ptáků (příp. srst živočichů) v melase velmi brzy uniformě zčerná, kdy mizí veškeré původní zbarvení. Za této situace je přesnější druhová identifikace utonulých ptáků, zejména pak pěvců, velmi obtížná a leckdy možná pouze na základě některých morfologických znaků (délka, šířka a tvar zobáku, běháku, prstů, drápů). Těla utonulých ptáků jsou pak melasou dobře zakonzervována a rozkládají se evidentně pomaleji. Při kontrolách zemědělských farem a nádrží jsme zaznamenávali pouze utonulé ptáky (a ostatní živočichy) nacházející se na hladině nádrží v různém stupni rozkladu. Těžko však říci, po jakou dobu se těla utonulých ptáků udrží na hladině a za jak dlouho padají dolů na dno nádrže. Frekventované nádrže se pak mohou stát doslova hřbitovy pro naše opeřence.
Dosavadní získané výsledky k tomuto fenoménu z území ČR Během záchranných prací a aktivit v rámci projektu "Ochrana a podpora genofondu sovy pálené (Tyto alba) v ČR" byly při instalacích a kontrolách hnízdních budek pro sovu pálenou na zemědělských farmách současně vyhledávány, kontrolovány a dle možností zabezpečovány všechny typy nebezpečných nádrží. Přehled kontrolovaných nádrží v letech 1995-2002 a jejich současné zabezpečení vypadá následovně: n % Počet zkontrolovaných zemědělských farem: 2407 Z toho počet zemědělských farem s nádržemi: 239 10 Počet již uzavřených nádrží (k 31.12.2002): 369 94 Počet otevřených nádrží (k 31.12.2002): 23 6 Počet nádrží s utopenými živočichy: 76 19 Počet nádrží s utopenou sovou pálenou: 17 4 Z uvedeného přehledu vyplývá, že pouze na 10 % kontrolovaných zemědělských farmách byly nádrže zjištěny. Celkový počet nádrží na farmách však bude reálně zcela jistě vyšší, neboť nádrže jsou poměrně nenápadné, leckdy různě zastrčené a jejich dohledávání může
11
být obtížné. Dále z osobních rozhovorů s vedoucími pracovníky farem je zřejmé, že část nádrží na farmách byla odstraněna již v první polovině devadesátých let (tedy před kontrolou farem). Je také zřejmé rozdílné zastoupení nádrží na farmách v jednotlivých regionech ČR. Na Moravě a ve Slezsku byla zjištěna přítomnost nádrží na 181 farmách (15 % z celkového počtu 1178 kontrolovaných farem), zatímco v Čechách byly nádrže nalezeny pouze na 58 farmách (5 % celkového počtu 1229 kontrolovaných farem). Ještě vyšší je disproporce co se týče počtu nádrží. Z 392 zjištěných nádrží bylo 313 nádrží nalezeno na Moravě (80 %) a 79 nádrží v Čechách (20 %). Tento nepoměr je důsledkem vyšší produkce cukrové řepy na Moravě (tzv. řepařské oblasti) a souvisí s častějším zkrmováním melasy. Na Moravě jsou pak zřejmé také rozdíly v rámci jednotlivých okresů: nejvyšší počet nádrží s utonulými živočichy byl zjištěn v okrese Olomouc (253 utopených ptáků), Znojmo (204 ptáků), Přerov (102 ptáků), Vyškov (81 ptáků) a Uherské Hradiště (35 ptáků). Naopak téměř bez nádrží byly okresy Frýdek-Místek, Jeseník, Karviná, Nový Jičín a Opava (POPRACH 2000). Seznam druhů a počtu živočichů utopených v nádržích na zemědělských farmách během realizace projektu "Ochrana a podpora genofondu sovy pálené (Tyto alba) v ČR" v letech 1995-2002 Drobní pěvci
690
Rehek domácí
84
Havran polní
42
Sova pálená
43
Vrabec sp.
39
Vlaštovka obecná
24
Holub domácí
21
Kočka domácí
6
Sýček obecný
6
Špaček obecný
4
Kavka obecná
3
Poštolka obecná
2
Kuna sp.
2
Zvonohlík zahradní
1
Sýkora koňadra
1
Sýkora modřinka
1
Pes domácí
1
Veverka
1
CELKEM
971
Je zřejmé, že drobní pěvci dominují, většinu jich pak nebylo možné spolehlivě určit. Počet utonulých ptáků v nádržích však bude zcela jistě několikanásobně vyšší (sčítána byla pouze těla ptáků plovoucí na hladině). Je potřeba také zdůraznit, že ptáci se v nádržích mohli topit i po dobu několika desítek let, kdy byly nádrže na farmách využívány, což mi bylo několikrát pracovníky farem potvrzeno. Největší pastí co se týče druhového složení, byla nádrž s melasou v okrese Vyškov. Dne 17.7.1997 zde bylo nalezeno celkem 59 utonulých ptáků: 10 sov pálených, 1 sýček obecný (oba silně ohrožené druhy), 8 rehků domácích, 37 vrabců sp., 2 holubi domácí a 1 zvonohlík zahradní. Velikost nádrže činila 396 x 165 (půdorys) x 300 cm, výška hladiny melasy v nádrži pak dosahovala pouhých 15 cm. Jednalo se o plechovou káď, z poloviny zastřešenou (dle sdělení bylo zastřešení narušeno větrem v roce 1992). Nádrž byla vlastníkem po upozornění neprodleně odstraněna. V jedné nádrži na Olomoucku bylo během kontroly nalezeno 250 utonulých pěvců (na hladině). Nádrž byla opět po upozornění vlastníkem odstraněna. Problematika tonutí ptáků v nádržích byla všeobecně v minulých letech opomíjena, i když například v monografiích o sově pálené autoři vždy věnují tomuto problému určitou kapitolu a při hodnocení mortality sovy pálené bývají zastoupeni také utonulí jedinci (např. BUNN et al. 1982, BRUIJN 1994). Pozornost této problematice začala být věnována také na Slovensku, kde v roce 2002 z celkem 37 nalezených uhynulých sov pálených se 11 utopilo ve 4 nezakrytých cisternách (SÁROSSY 2002).
Jak tonutí ptáků v nádržích dlouhodobě zabránit Jak vyplývá z uvedeného přehledu, bylo k 31.12.2002 uzavřeno nebo se podařilo odstranit celkem 369 z celkového počtu 392 nalezených nádrží (94 %). Zbývajících 23 doposud otevřených nádrží (6 %) je v současnosti zemědělskými podniky využíváno a nelze je uzavřít (3 z nich jsou velkoobjemové nádrže Vítkovice a jejichž uzavření je nereálné).
12
Nejspolehlivějším způsobem, jak zabránit tonutí ptáků v nádržích je fyzická likvidace nádrže po dohodě s vlastníkem (její rozpálení, odvoz do sběrny železného odpadu). Poměrně spolehlivým řešením je také převrácení nádrže (po dohodě s vlastníkem), příp. otevření výpustního ventilu (pokud není tekutina již příliš hustá a zcukernatělá). V některých případech však vlastník s likvidací nádrže nesouhlasí pro její možné budoucí využití a je tedy nutno přikročit k alternativnímu zabezpečení. To lze řešit poměrně dobře např. uzavřením nádrže králičím pletivem. Zde však vzniká určité nebezpečí, že nové pletivo (často větších rozměrů) bude z nádrže odcizeno a zabezpečení přestane plnit svůj účel. Provizorní alternativou je také uzavření nádrže např. deskami apod. Jedná se však o opatření spíše krátkodobé, neboť tento typ zastřešení může být postupně narušen větrem, lidmi apod. Další možností, kterou jsme testovali, bylo zaplnění nádrže cca 30-50 cm vrstvou slámy, která tvoří bezpečný povrch pro opeřence. Tento způsob se jevil jako ideální, avšak při kontrolách takto zabezpečených nádrží s naředěnou tekutinou v dalších letech bylo nutno do nádrží slámu doplňovat, neboť vrstva slámy v nádrži postupně pomalu klesala dolů. Tímto způsobem lze tedy spolehlivě zabezpečit nádrže, kde je již tekutina konzistentní a udrží slámu z větší části nad hladinou. Poměrně dobře jdou uzavírat nádrže typu cisteren, a to buď víkem přímo u hrdla nádrže nebo pletivem. Problém s uzavřením nádrže vzniká, pokud vlastník nádrž v současnosti využívá (s jejím uzavřením nesouhlasí) anebo v případě zmíněných velkoobjemových nádrží (u kterých je uzavření nereálné). Je-li nádrž vlastníkem recentně využívána, pak je nutno se vždy individuálně dohodnout dle konkrétních podmínek a možností na "bezpečném" provozu nádrže (např. nádrž uzavřít z větší části pletivem a ponechat pouze volnou část pro odběr melasy a tu vždy provizorně přikrývat apod.). Takto provozované nádrže a jejich zabezpečení je samozřejmě nutno alespoň jednou do roka zkontrolovat (nicméně totéž platí i u nádrží již alternativně zabezpečených).
LITERATURA BRUIJN, O. DE 1994: Population ecology and conservation of the Barn Owl TYTO ALBA in farmland habitats in Liemers and Achterhoek (The Netherlands). - Ardea, 82/1: 1-109. BUNN, D.S., WARBURTON A.B. & WILSON, R.D.S. 1982: The Barn Owl. - Poyser, Calton. KRAUSE, F. 1998: Smrtící pasti / Killing traps. - Zpravodaj Jih. pob. ČSO, 12: 51-52. POPRACH, K. 2000: Nebezpečné nádrže na zemědělských farmách. - Ptačí svět, VII./2: 5. SÁROSSY, M. Plamienka 2002 výsledky monitoringu a ochrany plamienky driemavej v roku 2002. - Vtáčie správy, 2 (9): 6-8.
Ptáci ubývají na polích i v lese Praha 1. listopadu 2011. ČSO dnes zveřejnila výsledky analýzy změn početnosti ptáků do letošního roku 2011. Množství ptáků v krajině se snižuje, ubývají zejména ty nejpočetnější druhy. Velmi špatně jsou na tom ptáci zemědělské krajiny. Novinkou je úbytek lesních druhů ptáků. Grafy vývoje početnosti jednotlivých druhů jsou přístupné na jpsp.birds.cz/vysledky.php. „Rok 2011 nepřinesl pozitivní překvapení,“ říká Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické. „Ptáků u nás stále ubývá, nejhůře jsou na tom ptáci zemědělské krajiny a nezdá se, že by se dařilo negativní trend zastavit. Stále přicházíme o skřivany, čejky, chocholouše i o ptáky roku 2011 – strnady obecné.“ Ptáci jsou dobrým indikátorem stavu přírodního prostředí, protože stojí na vrcholu potravní pyramidy a současně rychle reagují na změny prostředí. Pokud se podmínky pro některý druh zlepší, rychle se to projeví. Skutečnost je ale přesně opačná, ptáků u nás stále ubývá. Neblahou novinkou letošního roku je, že dobře na tom nejsou ani lesní ptáci. „Situace se nezhoršila z roku na rok,“ vysvětluje Vermouzek, „ale letos jsme poprvé udělali hlubší analýzy. Zatímco do poloviny devadesátých let lesních ptáků přibývalo, za posledních 15 let se jejich početnost pomalu, ale vytrvale snižuje.“ V doposud provedených studiích identifikovali odborníci z ČSO několik hlavních vlivů, které početnost ptáků ovlivňují. Jsou mezi nimi jak probíhající klimatické změny (viz http://birdlife.cz/index.php?ID=1724), tak zejména současné způsoby zemědělského hospodaření (viz http://birdlife.cz/index.php?ID=1714). Co stojí za úbytkem lesních ptáků odborníci dosud nevědí. Sběr údajů o početnosti ptáků je nejstarším výzkumem „občanské vědy“. Dvakrát za sezónu počítají ptáky na více než stovce lokalit dobrovolníci z ČSO bez nároku na odměnu. Výzkumy proto můžeme opřít o unikátní třicetiletou řadu výsledků, jejichž získání by bez dobrovolného zapojení amatérských ornitologů nebylo možné.
Ohrožených druhů je stále více BirdLife International varuje: Ohrožených druhů ptáků je v Evropě stále více ! Dnes, v pondělí 8.11.2004, vydává organizace BirdLife International souhrnnou studii Birds in Europe 2, ve které uvádí, že v Evropě vzrůstá počet ptačích druhů, jejichž populace jsou ohroženy.
13
Birds in Europe 2 V nejnovější hloubkové studii vydané organizací Birdlife International pod názvem Birds in Europe 2. (Ptáci v Evropě 2) se uvádí, že 226 druhů ptáků, tedy celkem 43 % druhů, které se v Evropě pravidelně vyskytují, čelí nejisté budoucnosti. Mnohé z těchto druhů ubývají, stávají se vzácnějšími a začínají se vyskytovat pouze na omezeném území, zatímco populace jiných druhů zůstávají zdecimované následkem drastického úbytku v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Některé druhy jsou v současnosti natolik ohrožené, že mohou z určitých oblastí Evropy vymizet již během blízké budoucnosti. Během deseti let, které uplynuly od prvního vydání studie Birds in Europe, došlo k poklesu početnosti u 45 druhů. Publikace však nepřináší jen špatné zprávy – zlepšení situace je konstatováno u 14 druhů ptáků, částečně díky usilovné snaze o jejich ochranu. Tisková zpráva k vydání Birds in Europe 2 vychází dnes, v pondělí 8.11.2004 v Holandsku, v rámci konference pořádané u příležitosti 25. výročí vydání Směrnice EU o ptácích. Souběžně s touto studií vychází její sesterská studie pod názvem Birds in European Union (Ptáci v Evropské unii), která hodnotí dosavadní úsilí EU v ochraně ptactva. vrabec polní – prudce ubývá především v západní Evropě, na vině je intenzivní zemědělství. Foto J. Ševčík Zmíněné publikace hodnotí populace divoce žijících ptáků a jejich vývojové trendy na ploše celé Evropy od Grónska po Gruzii a od Kanárských ostrovů po Rusko, čili v oblasti, kde se nachází 52 států či teritorií. Text publikace Birds in European Union se týká výhradně ptáků na území 25 členských států EU. V celé Evropě znepokojivě poklesly počty mnoha druhů ptáků, za všechny je možno jmenovat: • bahňáci, včetně druhů bekasina otavní (Gallinago gallinago), koliha velká (Numenius arquata) a čejka chocholatá (Vanellus vanellus). • tažní ptáci, zimující v subsaharské Africe, včetně vlaštovky obecné (Hirundo rustica) jiřičky obecné (Delichon urbica),budníčka lesního (Phylloscopus sibilatrix) či bělořita šedého(Oenanthe oenanthe). • druhy zemědělské krajiny včetně strnada lučního (Miliaria calandra), vrabce polního (Paser montanus), skřivana polního (Alauda arvensis) či konopky obecné (Carduelis cannabina). • známé druhy městských ptáků, včetně vrabce domácího (Passer domesticus) a špačka obecného (Sturnus vulgaris). V České republice je z celkového počtu 209 hnízdících ptačích druhů různou měrou ohroženo 77 druhů (37 %). Drop velký (Otis tarda) přestal na území ČR hnízdit již v polovině 90. let, mezi nejvíce ohrožené druhy v ČR patří i koliha velká (Numenius arquata), výrazně ubývá i ještě nedávno velmi hojný racek chechtavý (Larus ridibundus). Naopak, některým ptačím druhům se v ČR daří lépe než v západní Evropě. Mnoho ptáků zemědělské krajiny, jejichž stavy byly zdecimovány intenzivním zemědělstvím v 70. a 80.letech 20. století, začalo od začátku 90. let zase přibývat. Příkladem je špaček obecný (Sturnus vulgaris) či strnad luční (Miliaria calandra). Některé jiné druhy, jako např. strnad obecný (Emberiza citrinella), vrabec polní (Passer montanus) nebo skřivan polní (Alauda arvensis) utrpěly sice pokles početnosti, avšak zdaleka ne tak drastický, jako v západní Evropě. Z historie známe smutně proslulý evropský případ vyhynutí alky velké (Pinguinus impennis), nelétavého mořského ptáka, který hnízdil na skalních ostrůvcích v severním Atlantiku. Poslední známý pár byl zabit na Islandu v roce 1844 a poslední žijící pták byl spatřen na březích Newfoundlandu v roce 1852. Ve srovnání s jinými kontinenty – zvláště v tropických oblastech – je dnes v Evropě relativně málo druhů bezprostředně ohrožených podobně tragickým osudem... Přesto, mnoho evropských druhů ptáků nyní velmi rychle ubývá či žijí v tak malých populacích, že bez okamžité akce na jejich záchranu mohou v budoucnu zcela vymizet. Mezi tyto druhy patří: Keptuška stepní (Vanellus gregarius), bahňák příbuzný běžné (nicméně také ubývající) čejce chocholaté.Keptuška hnízdí pouze v severozápadním Rusku a Kazachstánu. Její početnost se zmenšila natolik, že ve volné přírodě pravděpodobně přežívá posledních 600 jedinců. Buřňák baleárský (Puffinus mauretanicus), mořský pták, který hnízdí poue na Baleárských ostrovech v západním Středomoří. Jeho početnost prudce ubývá, v současnosti žije ve volné přírodě cca 1650 jedinců. Hýl azorský (Pyrrhula murina), vyskytuje se pouze na jednom malém ostrovu v Atlantiku v poču méně než 240 jedinců a stále ubývá. Populace orla mořského v Evropě vzrostla o více než 50 % Foto J. Ševčík V publikaci Birds in Europe 2 jsou ale konstatována i pozitivní fakta. Například počty racka zelenonohého (Larus audouni), druhu, který patřil mezi nejohroženější na našem kontinentě, se zvýšily díky intenzivní ochraně, částečně v důsledku uplatňování Směrnice EU o ptácích,. Mezi další vítězství lze započítat úspěch při ochraně supa bělohlavého (Gyps fulvus) a orla mořského (Haliaeetus albicilla), dvou největších evropských dravců. Prof. Karel Šťastný, předseda České společnosti ornitologické, partnera BirdLife International v ČR říká: "Je vidět, že ochrana ptáků přináší výsledky. Nárůst počtů racka zelenonohého a supa bělohlavého jsou výsledkem značné pozornosti a úsilí, které věnujeme těmto druhům prvořadé důležitosti. Je v pořádku, že Evropská unie a různé organizace ochránců přírody oslavují 25.výročí vydání Směrnice, ale je třeba zachovat chladnou hlavu. Mnohé druhy ptáků budou v budoucnu svádět ohromné úsilí v boji o přežití." "Evropská unie se zavázala zastavit do roku 2010 ubývání druhů volně žijících živočichů. Z poslední zprávy Birds in Europe vyplývá, jak nezměrného úsilí k tomu bude potřeba. Další vydání zprávy, které je naplánováno na počátek příštího desetiletí, ukáže, nakolik Evropská unie dodržela slib a nebo porušila dané slovo". Výkonný ředitel BirdLife International, Mike Rands, uvedl: "Skutečnost, že ve srovnání s předchozí dekádou ještě více druhů ptáků čelí nejisté budoucnosti, je hluboce znepokojivá. Ptáci jsou vynikajícím indikátorem změn životního prostředí a tudíž úbytek mnoha druhů ptáků jasně vypovídá o neutěšeném stavu populací volně žijících živočichů a našeho životního prostředí." Vybrané příklady z publikace Birds in Europe 2: Vlaštovka obecná Hirundo rustica Široce rozšířený druh, jeho početnost v Evropě je vcelku vysoká (více než 16 000 000 párů), nicméně prodělal určitý pokles početnosti
14
v období 1970 -1990. I když se v některých zemích jeho počty vzpamatovaly, v rámci celé Evropy úbytek druhu pokračuje. V České republice je snižování početních stavů dáváno do souvislosti s poklesem živočišné výroby (vlaštovky často hnízdí ve chlévech, kravínech ap.) Tetřívek obecný Tetrao tetrix Široce rozšířený v severní Evropě, více k jihu se vyskytuje ostrůvkovitě. Evropská populace činí méně než polovinu z populace celosvětové. Ačkoli je evropská populace poměrně početná (více než 2 500 000párů), druh prodělal prudký pokles v období 1970 – 1990. Ačkoli v období 1990-2000 druh lehce přibyl v Rusku, na většině areálu jeho rozšíření ubývá – což je zvláště patrné ve Finsku a Norsku. Celkově jeho evropská populace poklesla v období 1990-2000 o více než 10%. Špaček obecný Sturnus vulgaris V některých zemích Evropy je jeho populace stabilní, přesto celkově poklesla o více než 10 %. Naopak v ČR začal v průběhu 90.let přibývat. Čejka chocholatá Vanellus vanellus Početnost druhu poklesla o více než 30 %, nejvíce ve Velké Británii, Nizozemí a Rusku. Na vině je především intenzivní zemědělství, nešetrné k přírodě. Výrazně ubývá i v ČR. Bramborníček hnědý Saxicola torquata Evropská populace čítá kolem 2000 000 párů. Tomuto druhu se podařilo zastavit jeho úbytek a populace se začala opět vzpamatovávat. Tomu odpovídá i nárůst jeho početnosti v ČR. Orel mořský Haliaeetus albicilla Tento největší evropský dravec je rozšířen především v severní a východní Evropě. Ačkoli je jeho populace stále relativně malá (6 600 párů), v období 1990 – 2000 se zvětšila o více než 50 %, což je zvláště patrné v Polsku a Německu. V ČR jeho populace také vzrostla, současný odhad populace je 25 – 30 párů. Čáp bílý Ciconia ciconia Jeho evropská populace tvoří 75 % celosvětové populace. V období 1970-1990 prodělal citelný úbytek. V poslední době se jeho celoevropská populace opět pozvolna zvětšuje (v současnosti více než 180 000 párů) nicméně stále se ještě nedostala na původní hodnotu.
Doupní ptáci a jejich umělé domovy Původní středoevropská krajina měla podobu hlubokých listnatých lesů, které člověk obhospodařoval jen do míry své technické vyspělosti. Staré stromy s přirozenými dutinami, ve kterých hledali útočiště nejen ptáci, ale i velké množství druhů hmyzu a savců, nebyly v té době žádnou vzácností. Obrat nastal s postupnou mechanizací těžby dřeva a nahrazováním listnatých a smíšených lesů jehličnatou monokulturou a nakonec i kvůli rozsáhlé redukci lesních porostů ve prospěch zemědělské půdy. Výsledkem je poměrně mladý lesní porost zejména smrků, prostý jakýchkoli přirozených dutin. Nedostatek přirozených dutin zaznamenáváme též v jiných krajinných celcích a nakonec i v městském prostředí. Tam sice nalézáme parky s poměrně letitými stromy, avšak i ty jsou v zájmu bezpečnosti postupně nahrazovány stromy novými. Ale právě tyto staré doupné stromy jsou nezbytné pro život a rozmnožování spousty druhů zvířat. Doposud přežívá nesprávný názor, že přestárlé stromy nebo jejich zbytky jsou zdrojem škůdců a nemocí. Ve starém dřevě se přitom vyvíjí celá řada bezobratlých živočichů, nezřídka i ohrožených druhů a jiných organismů jako třeba hub. Bezobratlí tvoří nemalou část potravy ptáků, kteří však kromě dostatku potravy potřebují ke svému životu a naplnění reprodukčního cyklu i odpovídající podmínky ke hnízdění. Na našem území hnízdí necelých dvě stě druhů ptáků. Z toho asi pětina využívá k vyhnízdění právě dutiny.
Zastavme pronásledování ptáků
Ilegální pronásledování ptáků je i u nás stále problém. Jen za jeden rok shromáždila ČSO údaje o více než 150 případech.
Je zakázáno: střílení škodné Odstřel a jiný lov ptáků, kteří patří mezi zvláště chráněné druhy (např. výr, jestřáb, kormorán), nebo kteří jsou hájeni podle mysliveckých předpisů (např. krahujec, sovy, motáci), je zakázán, pokud na jejich lov nebylo vydáno povolení (výjimka). odchyt ptáků Je zakázáno používat jestřábích košů, želez, sítí, lepů a živých návnad. Tyto metody působí dravcům utrpení a jsou zakázány v celém civilizovaném světě. Odchyt ptáků za účelem výzkumu je možný jen na základě povolení. trávení ptáků Použití chemických látek k hubení "škůdců" znamená téměř vždy katastrofu. Jed většinou působí plošně, oběťmi postřiků se v
15
potravním řetězci stávají i přirození nepřátelé "škůdců" (např. sýkory, dravci). Úmyslné kladení otrávených návnad je nejen zakázané, ale i nelidské. ničení hnízd Zákonná ochrana se vztahuje i na ptačí hnízda, vejce a mláďata, včetně umělých hnízdišť. Shazování obsazených hnízd vlaštovek a jiřiček, vystřelování hnízd krkavcovitých a dravců ani ničení snůšek výrů není bez zvláštního povolení možné, stejně jako vybírání mláďat chráněných druhů, třeba za účelem jejich chovu v zajetí. bezdůvodné zabíjení Zabíjení pro zábavu je tím nejhorším, k čemu v naší přírodě dochází. Co můžeme čekat od lidí, kteří jsou schopni ukamenovat labuť nebo střílet dlasky u hnízda? Kdo s tím co může udělat?
Správy chráněných krajinných oblastí a národních parků nebo okresní úřady řeší problémy ochrany přírody a myslivosti na jimi spravovaném území (na OkÚ referáty životního prostředí).
Česká inspekce životního prostředí je speciálním kontrolním orgánem ochrany přírody, kam se lze obrátit s každým konkrétním zjištěním.
Policie ČR šetří podezření na trestné činy, např. pytláctví (tím je i nepovolené pronásledování některých dravců).
Především ale každý, kdo se setká s porušením zákona (např. nálezem zastřelené káně, nastražených želez či zničeného hnízda): písemným (doporučeně) nebo ústním (do protokolu) ohlášením zjištěné skutečnosti odpovědnému úřadu požadováním informací o průběhu vyšetřování, tlakem na důsledné prošetření informováním místního tisku, rozhlasu odesláním Návratky Volná křídla
Státní veterinární správa dohlíží mj. na dodržování zákona na ochranu zvířat proti týrání. ČSO v rámci programu Volná křídla sleduje průběh vyšetřování případů, o nichž se dozví, žádá informace od úřadů a seznamuje s nimi veřejnost.
Postup při nálezu mrtvého či zraněného ptáka Je-li podezření, že by mohlo jít o ilegální pronásledování, mělo by následovat rozhodnutí ohlásit případ úřadům. Je možné jít případ ohlásit a víc se o něj nestarat, ale mnohem lepší je udělat maximum, co je v možnostech každého: důkladně prohledat a popsat místo nálezu, pořídit fotodokumentaci atd. Toto je dobré provést za účasti svědků (nejlépe stráže OP), je možno též po ohlášení se zúčastnit terénního šetření. Bude-li případ šetřit Policie ČR, je lépe tento krok plně přenechat jí. nechat veterinárně stanovit příčinu úhynu. Tento krok by si měl také zajistit vyšetřující úřad, ale je lépe mu pomoci. teprve se sebranými všemi informacemi jít vše ohlásit na příslušný úřad Průběžně je třeba se zajímat o postup šetření a o jeho výsledky. O konkrétním postupu je možné se poradit s koordinátorem Volných křídel, minimem by mělo být odeslání návratky.
Příslušné úřady Každý druh našich ptáků buďto je nebo není zvláště chráněn dle vyhl. 395/1992 Sb. (ve třech kategoiích) a současně je nebo není zvěří dle zák. 449/2001 Sb. (zvěř může nebo nemusí být celoročně hájena podle vyhl. 245/2002 Sb.). Pro řešení případu pronásledování je rozhodující, do které kategorie konkrétní druh patří. Jedná-li se o druh zvláště chráněný (kategorie KO, SO nebo O), je jeho pronásledování porušením § 50 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Příslušnými úřady jsou v tom případě: Česká inspekce životního prostředí, odbor ochrany přírody okresní úřady, referáty životního prostředí na územích CHKO či NP příslušné správy CHKO/NP Jedná-li se o druh, který je zvěří (kategorie M), který je celoročně hájen, nebo který byl zastřelen (odchycen apod.) v době hájení, jde o porušení doby hájení případně nedovolený způsob lovu. Příslušným úřadem je okresní úřad, referát životního prostředí, odbor myslivosti spolupracovat je třeba i s mysliveckým hospodářem honitby, na jejímž území k pronásledování došlo U pronásledování (nedovoleného lovu) druhů, které jsou zvěří, vždy navíc existuje podezření na spáchání trestného činu pytláctví podle § 178a Trestního zákoníku, proto je povinna se jím zabývat i Policie ČR Nedovolenými způsoby lovu (§ 45 zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti) a tedy i podezřením na trestný čin pytláctví je mimo jiné i vystřelování hnízd, kladení otrávených návnad, líčení želez apod. Příslušné úřady jsou povinny se případem zabývat, i když nebyl tímto způsobem přímo zabit žádný živočich, stačí byla-li např. nalezena nastražená železa.
16
Přednáška dr. Šebela Ochrana přírody a i ta realita v naší zemi a nejen v naší zemi, co panuje, není harmonicka souhra. Tak bych ukázal na dvou, takových typických problémech naší legislativy ochrany přírody a praktické ochrany přírody a na druhé straně podle toho národohospodářského pohledu na věc. Tak bych uvedl takové dva příklady, které možná slýcháváte, které se všech týkají, kdy se jedná většinou o státní chráněné území státem nebo o druhy chráněné státem a stát to jsme my všichni, takže se nás to týká. Možná, že nejaktuálnější ten problém je kormorán velký, to je takovej pták, který má za sebou mnohem černější historii než americký bizon, bych si troufl tvrdit. Takže je to vlastně z nejhorších z historii živočišného druhu na naší planetě. Protože vlastně ujídá lidem krajinu, zmenšuje jim krajinu, tu namazanou vrstvu, jak nám říkali soudruzi vždycky, když jsme chtěli vypouštět vodní dílo Nové Mlýny, které jsme nechtěli, aby se vůbec stavělo. Tak říkali, ale na té jižní Moravě mají tak namazanej krajíc krásně a vy ho musíte ještě obrat o to máslo, to sádlo. A to dělá ten kormorán, žere ryby. A bohužel je to pták, který žere jenom ryby a ještě k tomu ryby živí, takže je neustále v těch místech, kde jsou taky lidé, kteří chtějí také ty ryby chytat a prodávat nebo konzumovat. Ta jeho černá historie začala za toho brutálního komunistického režimu v 50. letech, kdy kormoráni v tehdejším Československu hnízdili pouze na Dunaji, na ostrově, který se podle nich jmenoval Kormorání ostrov. A vedle byl ještě ostrov Orláka mořského, to bylo jediné hnízdiště Orla mořského tehdy v Československu. A protože na Dunaji sloužilo několik rybářských družstev, který normálně, tak jako jiná zemědělská družstva, tak se živili hospodařením na Dunaji a na divoké vodě hospodaření, to jsou jenom uvozovky nahoře, dole, že jo. Tam nikdo nic nezarybňoval, tam prostě pouze lovili všema dostupnejma způsobama. Těsně po válce pomocí náloží, který jim zůstali z války, hlavně v těch mrtvých a slepých ramenech, které byly v kontaktu s ? vodou pouze třeba při jarní vysoké vodě. Tak tam se používali ty nálože, trávili se ryby. Když byly ryby potřeba na rybí moučku, tak se ryby prostě chytaly, odvodňovaly se tam různý lokality. A hlavním způsobem byl lov do sít. A protože ty rybářský družstva neprosperovala, tak jak jim strana ukládala a neplnila plán, tak se hledaly důvody, proč prostě těch úlovků ubývá a když na druhý straně maďarští rybáři, jejichž délka Dunaje je mnohem delší v maďarské republice než na Slovensku. Tak proč ti, jak to, že mají lepší výsledky. Takže tehdy ňáký ministerstvo na Slovensku rozhodlo, tehdy ještě nebyla ministerstva specializovaná na ochranu přírody nebo vůbec na přírodu jako je MŽP, byla jiná ministerstva, která se tím zabývaly. Takže rozodlo, že se musí snížit hnízdní stavy kormoránů, takže ve dvou akcích v roce 55 a 56, myslím, nastoupila armáda na kormorání ostrov v noci a za pomoci světel svítili na ty hnízda, tak vystříleli ty kormorány při hnízdění. Mláďata, vajíčka, to prostě rozstříleli. A to už tehdy ten kormorán byl v seznamu chráněných druhů. Tak dostali výjimku a údajně zničili v těch dvou akcích až 1300 hnízd, tedy 1300 hnízdících párů. To byla prostě největší akce proti nějakému živočišnému druhu jako u nás, jako síla státu se ukázala a dopadlo to tak, že kormoráni opustili Dunaj, přesunuli se na jiná hnízdiště a v Československu koromoráni nehnízdili. Na konci 50. let byla vyhlášena Lednická rezervace, kdy už mocí páni vsunuli do toho ustanovujícího papíru vsunuli vsuvku, že v rezervaci nesmí hnízdit více než pět párů kormorána velkého. To je taková maličkost, ale měla velký důsledek, protože jako kdyby to věděli, tak na ostrůvku Mlýnského rybníka v Lednici, ten je tam dodnes na tom rybníce, zahnízdili kormoráni nebo se snažili zahnízdit několikrát v 60. letech i v 70. letech. Tam doktor Balán sledoval, že tam kormorán začíná hnízdit brzy, někdy už tak v březnu tam má postavené hnízdo. Ale jistý místní hajný, který sloužil v revíru jako lednických rybníků, tak plně využíval té noticky ustavujícím v zákoně o vyhlášení přírodní rezervace Lednické rybníky a střílel po kormoránech, protože když byl on zrovna na tom místě, tak viděl víc než deset párů, než pět párů. Takže to se těžko dokazuje, že jo? Takže on plašil ty kormorány asi 4 roky tou střelbou, takže taky vyhnal z našich moravských zemí. A to byla poslední zmínka o pokusu zahnízdění kormorána u nás z roku asi z roku 66, 67. Tak kormoráni nehnízdili a je zajímavé, že i celkově v Evropě ty početní stavy klesaly. Takže lze usuzovat, že i ty, řekl bych, vyspělé země, které buďto svoje hospodářství staví na rybolovu, dost podstatnou částí. Jako třeba Holandsko, Německo. Ale taky země, kde kormoráni žili odjakživa v jakýmsi souladu s rybářema. To je jižní Evropa, Řecko, Bulharsko, Rumunsko, Jugoslávie nebo tehdejší Jugoslávie. Tak prostě tydlencty stavy kormorána klesaly teda rapidně všude, takže během 70. let se kormorán dostal do všech červených knih, které v Evropě vyšly. To vycházely knížky v každých zemích, tedy seznamy těch nejohroženějších druhů byl zařazen do červěný knihy. Tak tadle u nás vyšla taky červená kniha ohrožených druhů obratlovců. Takže kormorán se legislativně na tom byl čím dál líp, ale ve skutečnosti na tom byl čím dál hůř. A nenávist rybářů ta stoupala s tou tradicí, že se proti němu musí bojovat, že prostě se absolutně se nedá někde jenom povolit jeho hnízdění, protože se v ten moment rozšíří a umí lovit ryby na pstruhových vodách, na kaprových vodách, v rybníkách, ve velkých řekách, ve městech. Nebojí se lidí, přitom je velmi plachý, ale když jde o žrádlo, tak je fakt teda v „drzý“. Takže, když v roce 82 zahnízdil nebo pokusili se zahnízdit kormoráni na střední nádrži vodního díla Nové Mlýny, tak to byla teda zásluha teda, bych řekl, našeho oddělení zoologického tady v muzeu. Protože oni tam ti stavaři chtěli vykácet všechny stromy a já, mě se podařilo tam jako načerno označit takovým nejasným způsobem asi 15 stromů, že to ministerstvo žádá. Takže ti stavaři zaváhali, báli se, že ministerstvo to tam chce ty stromy a tu jednu sezonu ty stromy tam byly, takový pahýly, jako víceméně. A nicméně ti kormoráni najednou v tom topolu zahnízdili. Tam bylo hnízdo káně a jeden pár zahnízdil v tom hnízdě toho káněte a k tomu se přidružilo asi 11 párů. Takže v roce 82 zahnízdili a vyhnízdili opět kormoráni. Ornitologové z celé republiky se na to jezdili dívat, protože ti mladší to nikdy nemohli vidět. A byla to sláva. A další rok zahnízdili znova. Potom sice stavaři pokáceli všechny ostatní stromy, který jsme tam nechali. Ale ten kormoráná strom už byl tak slavnej, ten topol. Protože ve všech časopisech proběhla fotka jeho, tak ho už museli nechat. Ty hnízda tam zůstávají, že jo celou sezonu, co ten kormorán postaví, když vyletí mláďata ven. Ten topol byl suchý, takže ty hnízda byla vidět z daleka. Bylo to takový ideální, protože to bylo pod kontrolou lidu. A tak se ta kormorání kolonie rozrostla a během asi tří roků zahnízdili kormoráni na ostrůvku rybníka Vrkoč, to je vzdušnou čarou 3 km. Takže ta další kolonie a hned následující rok zahnízdili na Třeboňsku. Takže když je něco blíž Praze, tak se to samozřejmě asi líp taky prosazuje do těch vyhlášek a do legislativy. Takže kormorán se stal zvláště chráněným druhem ze zákona 114, že jo. Takže je v nejvyšší kategorii ochrany přírody. Ale umí se velmi rychle množit, má 3-5 mláďat, když má dostatek ryb, jako že naše vody byly zarybněné, hlavně ty rybníky velmi dobře. Takže kormoráni se rozrostli natolik, že tady hnízdilo někdy na začátku 90. let kolem 500 párů a to už ty rybáři teda zbystřili, že teda takhle to není možný a začali chtít výjimku. Aby to byla lovná zvěř, aby se to dalo lovit, aby se to dalo nějak likvidovat, ty kolonie. Prostě to už tady jednou bylo. A to se postupně podařilo, protože bez ňákejch velkejch obezříček, kdy ornitologicky nezkušený rybníkář velmi dobře rozpozná, co kormorán umí dělat s rybima. Kormoráni loví v hejnech, takže ne samostatně. To je spíš vzácná věc. Většinou nalítává obrovská hejna od 50-500 jedinců na řeku, na rybník, vytváří takový linie. A prostě ženou ty ryby do ňákýho mělčího místa nebo ke břehu, ryby někdy vyskakují v zoufalství ven, protože jim nic jiného nezbývá. A oni mají tak ostrou špičku zobáku, že i když rybu nechytnou a nespolknou a to můžou rybu 10 cm ale taky rybu 30 ti cm spolkne. Tzn. i půlkilovou rybu i štiku, která nemá půl kila, ale má délku třeba 45 cm, tak je schopen pozřít, když prostě otevře ten zobák a zakloní se, tak se to do toho zobáku vleze. Protože je to velký pták, metr. Takže to začalo být teda neúnosné, protože v našich řekách začaly mizet ryby úplně rapidně, ale hlavně ne, že by se to dalo svést na ňáký chemizace nebo otravy. To se pozná, protože řada těch ryb, když on je neuloví, je poškrábaná a zaplísní a ti rybníkáři to ukazovali. Začali chodit velký komise, šetřit ty škody. A tak se povolilo, poprvé tak v roce 90-88, že na plůdkových rybnících a na vybraných rybnících se kormorán může lovit a to osobou pověřenou jako byl myslivecký hospodář a samozřejmě za jistejch podmínek. Ale, dali tam takovou malou, zase nepatrnou vsuvečku, že místní organizace, která try vody spravuje a hospodaří na nich, na kterých bylo povoleno to lovení. Tak pro nás třeba Pohořelické rybníky, bude za předložení horní části zobáku vyplácet tomu lovci za střelbu, 150 kč to bylo, když to začalo. Což vedlo ty lidi k aktivitě lovecké, protože v době, kdy se zdražovaly náboje, zdražoval se poplatek za loveckej lístek, za mysliveckej kurz. Tak najednou jedinej zdroj a ještě zvěře ubývalo v tý drobný, co si může ten běžný vesničan ulovit. Tak
17
najednou se naskýtalo, že by se tím dalo dokonce dobře živit, aspoň na těch místech, kde těch kormoránů bylo dost. Jako je právě oblast Pohořelickejch rybníků. Takže každým rokem vyplácely Pohořelice, ale taky potom už Třeboň a Třeboň dávala už od samého začátku odměnu 300 kč za ten zobák. Přičemž tam na rybníku Stará hlína, tam byla chráněná hnízdní kolonie se vším všudy prostě kriticky ohrožený druh, ale nicméně o 200 m dál po dobu snad půl roku se mohl normálně lovit. A on nejde nějak plašit, to zase je fakt, že ti rybníkáři zas ňákou šanci obsíťovat rybník nebo něco podobného jako finančně velmi náročného by asi nezvládli při velikosti rybníků. Takže ta střelba je jediná účinná ochrana těch vod. Ale samozřejmě ta legislativa zapomněla na tu zásadní věc, že by měla eliminovat ty ztráty těch rybníkářů a rybářů sportovních tím, že by to stát platil. Ty státem chráněný druhy by se teda nabízelo, že když to teda budeme chránit a něco to sežere, tak mi to musíme zaplatit, když jsme chtěli, aby to tady žilo. To samozřejmě se současně neudělalo, takže asi 10 let se vyplácely odměny nebo zástřelny za ty zobáky a průměrně se na pohořelicku vyplácelo za 1000 zobáků. Takže ročně se na pohořelicku střelilo 1000, ale to samozřejmě nejsou všichni střelený, protože kormorán žije a loví se u vody, spadne dál od břehu, pes to nedonese, umí se velmi dobře potápět, takže ten který se nakonec teda objeví na tom výřadu, tak to nemusí být ani každej druhej, každej čtvrtej. Takže ty stavy se začaly, teď začali ti ornitologové, v tom mají taky jistou chybu. Protože jsou aktivní v tom sčítání a rádi se jakoby ukazují, kolik toho nasčítají, protože ornitologové každou zimu každý měsíc, 15.1., 15.2., 15.3., sčítací dny na vodních plochách a na řekách a píšou, kolik kormoránů se sečte. Teď je to už mnoho roků, co to nepřesahuje 15 tis. Ale to jsou kormoráni na tahu. Tzn., oni tejden žerou na Jihlavce, Jihlavka třeba zamrzne nebo se zvýší průtok dukovanský elektrárny, tak se přesunou na Dyji, do Rakouska, z Rakouska a tak. A protože ta legislativa je podobná ve všech státech Evropy, že se ti kormoráni mohou plašit, ale nevyplácí se za zobáky, to je snad jenom u nás, v tom je to specifické. Takže došlo k takovým excesům jako že třeba, v PR Věstonická nádrž, to je ta druhá nádrž s tím kostelíkem. Tak tam bylo u toho kostela, možná si to někteří vybavíte, v siluetě, když jedete po silnici do Mikulova, byl kostel a vedle něho byl velikánský strom, suchý, ale obrovský strom. Taková zvláštní akácie siluetou. A to byl akát, který stál už v bývalým Mušově. Mušováci si ho pamatovali, že už za jejich éry, tzn., Mušov byl zbořenej v roce 78, tak tehdy už měl ten akát asi 100 let, takže mohl by splňovat všechny náležitosti památného stromu. To nedostal nikdy, ale zůstal vedle toho kostela. Samozřejmě, jak se zvedla voda, tak uhynul, že jo jako suchomil. A na něm zahnízdili kormoráni taky. A v roce, myslím, 88, jsem tu kolonii fotografoval, natáčel, když jsem tam měl klid. A jednou jsem tam 14 dní ?? až ta mláďata budou vykukovat z hnízd, tak jsem ty mláďata našel naházený pod stromem, mrtvý, asi 22 mláďat a měla uřezanej zobák. Takže ti rybníkáři a protože střední vodní nádrž spravuje odjakživa rybníkářství Pohořelice, dříve státní rybářství, dneska akciová společnost rybníkářství Pohořelice a dneska jsou tam přidružený ještě jiný akciovky. Tak to je kdo to udělal, já jsem to nahlásil na policii ještě ten den, měl jsem fotky, jak to tam vypadalo 3, 4 dny před tím, protože policajti jsou z Pohořelic, rybníkáři jsou z Pohořelic, tak to nemá cenu v takové zemi nic řešit, ani se vyřešit moc nedá. Takže to pachatelé známí. A ti kormoráni, oni jsou v tomoto velice obezřetní sami, takže tam zase přestali hnízdit. Nalítávají tam, loví tam, ale ne moc, na těch nádržích konkrétně. Protože tam zase to pro ně není úplně příhodný, je tam příliš kalná voda, větší hloubka, málo plevelný ryby, většinou jsou tam velký ryby. Takže ti kormoráni se tam vrátili až tak v roce 2003 se tam vrátili jako na nocoviště. Takže dneska v tuto dobu to začne v září. Tam začne nocovat a celou zimu tam bude na tom prvním ostrůvku, který se jmenuje Ivaňský, tak nocuje asi 300 kormoránů. A ti se rozlítávají denně lovit do okolí a ten stav se nemění. Takže na Mušově se už nedá napočítat tisíce kormoránů, jako se říkalo ještě před několika lety. Prostě tam se to intenzivně loví, plaší, teda tou střelbou a kormoráni zůstávají na stejné úrovni. Takže by se dalo říct, že je to jaksi vráceno do harmonické podoby. Jenomže jste asi zaznamenali tu aktuální věc, že letos v červnu byl podán návrh, aby na rozdíl od jiných vyhlášek a zákonů, tak byl okamžitě skoro schválen, že kormorán se u nás bude dál střílet za zástřelné 300 korun na těch vyhrazených místech a povolanou osobou, ale když jde někdo večer do revíru střílet, tak nikdo nepozná, kdo je povolaná osoba, že jo. Takže střílet jich může 10, protože jsou rozlezlí v nepropustných houštinách, který jsou kolem těch rybníků. Ale bohužel se prodlužuje doba, tzn., už se může střílet od 1. září až někdy do dubna dalšího roku a na plůdkových rybnících snad od 1. nebo 15. srpna. Takže kormorán se u nás bude střílet na mnoha místech legálně víc než půl roku. A protože to už zase hraničí s normálností, že je pořád zařazen jako kriticky ohrožený druh a jsou na něho teda vypsány už peníze jako odměna. Takže MŽP jako přistoupilo na tlak Mze a teď už je návrh nového zákona o kriticky ohroženém druhu kormorána nebude, bude vyčleněn a možná se stane lovnou zvěří a bude se lovit, tak jako jiná lovná zvěř. Ale, přinese to obrovský problém, protože teď by za to měl platit stát, ale když to bude lovná zvěř, tak ho vlastně budou obhospodařovat myslivci v tom určitým regionu, do kterýho spadá ten rybník nebo ta lokalita, kde oni působí tu škodu. A za škodu na přírodě nebo na kulturách platí ti myslivci. Takže stát od toho dá ruky pryč a myslivci na to nebudou mít, protože rybníkářství Pohořelice, třeba, vykazuje každoroční škody způsobený kormoránem 3 a víc mil. kč. To žádná myslivecká společnost nebo sdružení nedá dohromady, protože za těch pár zajiců, co prodají na to nevydělají. Takže se to vlastně tak obrátí proti lidem, takže ti, co to stříleli za těch 300 kč možná budou postiženi a budou se muset skládat, aby to myslivecký sdružení vůbec udrželi, aby mohli vegetovat, aby prostě ze zákona splňovali, to co jim ukládá, tzn., že musejí mít u státu zaplacený ňáký minimální částky a pojištění bez kterýho by to myslivecký sdružení nemohlo fungovat. Takže to je takovej smutnej příběh druhu, kterej je chráněnej podle papírů, ale ve skutečnosti teda se na něho pořádají hony všema možnejma způsobama. A přitom je tam jedna věc, taková biologická, která tomu kormoránovi to sama už historicky předepisuje, jak skončí. On totiž on když hnízdí, tak většinou na ostrůvcích, aby byl zakrytej před těma nepřátelama různejma a člověkem. Na těch ostrůvcích v těch rybnících jsou většinou měkký dřeviny, vrby, topoly, málokde duby, někde borovice jako třeba na jihočeských rybnících, kde hnízdí na borovicích. A jeho trus obsahuje větší množství kyseliny močové než u ostatních ptáků, je to takové řidší z těch ryb, asi ta fyziologie je jiná u toho, on toho sežere asi 2 kila denně, dospělý kormorán. Takže 1.6 kg bude ten odpad, možná i víc. A tam je kyselina močová tak silná, že vlastně zabíjí ten strom, ty větve, na který on sedá. Jednak teda ten strom olamuje, když staví hnízdo. Výhonky mladý, co ulomí, tak z toho staví hnízda. I z okolních stromů, ne jen z toho, na kterým hnízdí. Ale zásadní je, že mláďata z toho hnízda stříkají těch 14 dnů ten trus na okolní větve a listy a potom se sdržují kolem hnízda a potom na tom stromě nocují třeba celou zimu. Tam kde se narodí. To je ten případ Ivaňského ostrova, kde od loňského roku už ti kormoráni nejen, že nocují ale i hnízdí asi 20 párů. Takže ty stromy jsou úplně bílé. A to znamená, že ty stromy do 2, 3 let uschnou a protože uschlej strom typu vrby nebo topolu má tak křehký větve, že ulomí samy, prakticky, aniž by na to sedal pták. Tak oni si pod sebou tu větev doslova uřežou a potáhnou dál. Není to, to hnízdiště nebude. To tak prostě chodí u kormoráních kolonií, že si podřežou ty větve pod sebou a zmizí z krajiny najít si jiný místo. Takže kdyby se tohodle využívalo, tak by se asi tak nemuselo složitě legislativně jednoho hodně chránit, druhýho míň. Kdyby se to řeklo dobře, tak tady užijeme dva stromy a omezujeme počet hnízd jenom tím, že tam nebude tolik stromů a oni ty stromy stejně do 10 ti roků zaniknou, je tam tak obrovský množství dusíku na tom ostrůvku, že tam rostou 2 metrový kopřivy, ve kterých obnova ňáká je skoro nemožná dalších vrb nebo topolů. Takže ty původní hnízdiště se už znovu hnízdištěm kormorána nestanou. To jsem viděl sám v Dunajský deltě, když jsem tam začínal jezdit, tak tam bylo asi 20 těch kormoráních kolonií a v těch dobách, když to tak klesalo v Evropě, tak i tam to kleslo asi na tři jenom takový prosperující, kde bylo kolem 500 párů. Ale už nehnízdili téměř vůbec na stromech, hnízdili na rákosí. Si zdupali rákosí nebo co byl po zimě poválený rákos, tak na tom hnízdili. Prostě už rezignovali na toto, protože na ryby bohatý to tam bylo, ale jako stromy tam takový, aby byly výhodný, daleko od lidí někde, to už tam nebylo. Takž to asi tak, to je ten jeden bod ochrany přírody, jak je to těžký a nemusí to být stromy na Šumavě. A to je jenom jeden ptačí druh. No a druhá taková věc, to jsem vám donesl dva filmy, který jsem natočil na místě samém. To je jiný pohled na ochranu přírody. To je pohled jakože my něco chráníme, chrání to i soudruzi na druhé straně řeky, chránijou to soudruzi po celém toku řeky, a na konci té řeky
18
je fantastická rezervace, největší svého druhu v Evropě. Je tam nejvíc ptáků, žab, ryb. A najednou to se neuchrání. Neuchrání se to a ať ti místní v tom dělají, co chtějí, co můžou, navíc ty organizace světový, unesco.. a Dunajská delta chřadne. A to je neuvěřitelně jako bych řekl školskej případ, jak to nelze v dnešním světě něco zachránit, když se to nechrání bych řekl 100% srdcem a rozumem. Když se to chránilo na papíře, když se řekne, že každej stát bude mít čističky a dá zákonem, aby byly čističky, že bude stát prodávat jenom prací prášky bez fosfátů, ale neprodává jenom prací prášky bez fosfátů a 1000 a 1000 jinejch věcí a všechno teče do jedný řeky. Ono vám to tady nepřijde, že to z těchto záchodů teče do Dunaje, ale teče do dunajský delty. A když to tam takhle teklo 100 let, tak se z toho Dunaje stala stoka, neuvěřitelná stoka jako s obrovským průtokem, kterej čítá asi 5000 kubíků průměrně, ale když teče hodně vody, tak až 30 000 kubíků/s. Prostě ty čísla tady mám. Takže počítám, že v Dunajské deltě a v tom nejnižším úseku Dunaje, v tom Rumunsku, jsou usazeny takové těžké kovy jako je měď, rtuť, v tisících tunách. Je to tam v těch sedimentech. Ta větší voda to posune do tý Dunajský delty, a protože proti Dunaji stojí dost silný protivník, Černé moře, tak jenom za optimálních hydrologických poměrů teče voda z Dunaje do moře a ještě 20 km v moři je sladká. Ale většinu dnů v roce je to jinak, moře má sílu, hlavně v těch zimních a podzimních měsících vracet Dunajskou vodu, sůl. Takže celá Dunajská delta je taková víceméně prosolená lokalita, neboť vznikla na mořských sedimentech, neboť vznikla díky vlastně konfrontaci slané a sladké vody. Ale byl to takovej harmonickej ekosystém, nebo ekosystémy, že to nemělo obdobu v Evropě a proto se tam nashromáždilo takový množství zvířat, proto se to začalo chránit, tak jako ten kormorán, takže nejvyšší ochrana až po biosférickou rezervaci. No a my jsme měli to štěstí, že jsme tam jezdili. Pravidelně jsem jezdil od roku 79 do Dunajské delty a žil jsem tam na jaře dva měsíce, na podzim měsíc, byl jsem tam asi 14 krát, se svým kolegou preparátorem panem Baštou a s přáteli Toníkem Prouzou a s filmařem Vlachem z Bratislavy. Tak jsme tam jezdili z počátku jako do úžasné lokality plné zvířat, která tady už chyběly. Tady ten Mušov už se stavěl a vlastně jižní Morava byla bez ptáků nebo tam už to nebylo tak druhově pestré. A tam to všechno bylo, tam to vlastně ustupovalo z té Evropy civilizované až do toho posledního místa, kde ještě mohli přežívat. Tak jsme začali jezdit v tom 79 roce do tý delty. A to by teda člověk neřek, ani jsem jakousi páru o přírodě už jakoby nasál. Měl jsem výbornýho učitele, tady pana doktora Kukse. A přesto během těch 15 ti roků jsme začali zírat, kolik druhů zmizelo, odešlo, nejsou, ztratili se a nevrátili se. Dodneška se nevrátili. To je trojúhelník, ta delta to je trojúhelník jako by bylo Brno na špici, tak Hodonín a Znojmo jsou ty krajní body. To je vlastně 100 km trojúhelník, takže ohromný území v jedinečný bažiny, 200 tis.ha rákosin. To není nikde jinde na světě, jenom v Dunajský deltě. Z čehož 1/3 pořád pluje, se říká plaury nejsou přímo kořenama přisedlý do dna, ale podle větru plavou. Obrovský jezera. Myslím 50 jezer je tam větších než 250 ha, ale jsou tam jezera Razim, Sinoe, znejcakry, ty mají 50 tis.ha.jedno jezero. Vodní dílo Nové mlýny má 3 tis.ha celý. Prostě nevídaný parametry přírodního ráje a jenom 20 vesniček v tom byli primitivní rybáři, neměli motory, takže znečištění vlastní žádný. Zemědělská výroba taková pofidérní, i když čaučesku se tam snažil pěstovat rýži a začal tam dělat takový poldry. Asi měl představy, že by se tam jako dalo něco dělat, ale díky bohu to teda nezvládl. Chtěl tam dělat sady, vinohrady tam začal sázet, lesy s cizorodejma dřevinama. To se mu nic nepodařilo, dokud ta delta měla vlastní sílu, tak vlastně bojovala úžasně proti všemu, co tam kdo chtěl nějak, bych tak řekl, vnést technického nebo ňáký dokonce tam stavěli různý zdymadla, že by tam tu vodu, hlavně kvůli těm rýžovištím začali organizovat jinak, než tekla přirozeným způsobem. Tak tam se vůbec nic nepodařilo. My když jsme tam přijeli, tak jsme vždycky viděli jako ňákou zrezivělou loď s těma obrovskejma zrezivělejma ubytovnama na lodi, protože tam to stavěli, pokud tam ten čaučesku chtěl něco dělat, tak tam poslal vězně, měl spousty vězňů, že jo. V Rusku byl každej druhej v base nebo na nucenejch pracích. A to tam vždycky dopadlo špatně. To zachránili komáři, nebo vysoká voda jarní. Vždycky se prostě v přírodě něco stalo, což deltě pomohlo. A my jsme tam ty první roky pili vodu s těma rybářama takhle lžičkou z jezera, bez následků. Děcka malý pili vodu z jezera. To bylo neuvěřitelný prostě, jaká schoponost třeba samočistící, ty procedury, co ty rákosiny dovedly, že z Půlči, to je ta vstupní brána, to krajské město, tak tam byl ještě ten Dunaj prostě nepitelný, a protože Dunaj byl dost důležitá plavební cesta až do Německa, vždycky. A děly se tam šílenosti jako, že ruský přístavy naplňovaly tankery ropou a těma různejma derivátama a ty tankery to vozily do Německa, do Pasova a výš ještě, pokud byla voda v Dunaji. Ale když jeli zpátky, tak to vypláchli vodou a když jeli druzí proti proudu pro něco do něco, tak to vyplachovali taky vodou. Takže se říkalo, že z jednoho tankeru přitom vyplachování vyteče třeba 5 tun ještě ropy jako maličkost jenom taková. Jenomže, když těch tankerů po tom Dunaji tam putovalo třeba tisíc a všichni ti, včetně slovenské plavby nebo československé plavby, všichni jsme se na tom podíleli. Takže ten Dunaj byl znečištěnej, takže se leskl barevně v tý Pulči na povrchu a byl zkalenej. Tak nicméně po 20 ti km už první jezero třeba mělo tu vodu docela čistou a po 50 km ty veliký jezera, jak jsem vzpomínal, tak absolutně křišťálová voda, viditelnost třeba tři nebo i víc metrů. Oni nebyly tak hluboký ty jezera, ale průhlednost měly teda úžasnou. Takže my jsme zažili deltu, já tady mám knížku, kterou jsem o tom napsal, takovou kroniku těch 14 ti cest. My jsme zažili deltu až do revoluce, jako byla jakž takž dobrá. Byla bohatá, třeba v jakékoliv jako problematice, ve které jsme se dali. Kolega Prouza dělal parazity ryb, takže my jsme lovili do muzea ryby, vybírali jsme si z těch úlovků kvanta ryb, který oni vyhazovali ti rybáři, protože už byly chcíplí, se v té síti udusili nebo utopili, tak malý jesetery. My tady máme v jezeru díky těm našim cestám největší sbírku jeseterů vůbec v Evropě, to nemají ani Rumuni, protože tehdy to nikdo netušil, že by to mohlo dojít tak daleko, že jeseter, ty 4 druhy, který tam teda základní žijí, včetně vizi jako největší vůbec ryby na světě. Tak že by to tak rychle mohlo jít, cu gruntu. A to teda skutečně šlo, takže my jsme tam tehdy ty mrtvolky sbírali, jako že dovezeme, no tak jeseter je vždycky zajímavej v muzeu. Vozili jsme i kůže velkých nebo větších, ale ty malý jsme brali, že to může být jednou k něčemu dobrý. No tak teď je to dobrý, že to tady vůbec máme. Že můžeme dokázat, že tak bohatá ta delta byla. Tam bylo postupně nalezeno nebo objeveno 40, 140 všech druhů ryb. Z čehož asi 40 až 50 se intenzivně lovilo hospodářsky a tvořilo úlovek, ten kterej se přihlašoval. Rybářský družstva přihlašovaly 20 tis.tun ročně. To je hodně jako nachytat, aniž by něco zarybňovali, vlastně jenom divokou vodu. A ten kolega Prouza tam tady z toho materiálu zkoumal parazity a protože to dělal současně pro naše rybníkářství tehdy Pohořelice, Třeboňsko, Vysočinu, tak věděl jaký je u nás napadení kapra, plotnice, okouna, těch běžných druhů. Tak tam v té divoké přírodě to byl jenom zlomeček, ty ryby byly vlastně zdravý. To bylo takový první zjištění a přitom to bylo na jedný vodě, že jo, ty ryby tady komunikují. Převážely se vždycky v rámci plůdek atd. Přesto prostě ta delta si uchovávala kvalitu i v tom zdravotním stavu těch ryb. Když jsme teď byli v roce 2004 v deltě, tak jsme navštívili jednu tu kerhanu, to jsou ty rybářský družstva, který spravovaly deltu. Byly asi 4 velký ty družstva, měli prostě lodě už na zpracování částečně udili ryby, solili ryby, ale je fakt, že řada ryb dneska kvalitních nebo považovaných za kvalitní jsou sardinky, ty malý makrely, ty skumbrie, který se dneska běžně konzervují, tak ty se tam dřív se tam lovily, ale posílali se do Rumunska jako krmivo prasatům. To byly teda takový barbarský činy. No ale tehdy to tak jako šlo, bylo toho hodně. A lovilo třeba 10 brigád na moři na úseku Dunajské delty. Každá měla třeba 60 chlapů, 5 velkejech lodí a ty měli v tom moři asi tak 10 km od pobřeží, Černý moře je mělký, tzn. dnes turistickejch lokalit, v tý deltě je to stejný. Takže má asi 2-3 m hloubku a je to placka. Tak oni tam natloukali obrovský katakomby sítí. Říkali jim stavníky nebo italiany, protože to měli od italských rybářů, údajně. A to tam dělali staletí. Zatloukli tam ty kůly, mezi to navěsili ty katakomby těch hustších nebo řidčích sítí a de facto byli takoví věcence několika set metrový, který zavedly ty ryby do slepé uličky, kde se teda zachytily a oni každý ráno to jeli vybrat. A lovili tam tuny těchto ryb. A měli výkaz, papír A4, a tam měli 25 kolonek a každej den ten brigadýr, ten šéf, u té váhy, když vážili ty koše. Tak si psal ty druhy. Každá ta brigáda ty tři loďky dovezly různý druhy ryb a tak to brakovali a dávali sem sardelku, sem makrelku. 24 kolonek v podstatě vyplňovali. Takže pro nás to byl ráj, jako tam najít takovejch druhů ryb jako, který u nás třeba nebyly vůbec, ouklej lesklá dunajská, plotice, pak skupina jesterů, hlaváčovitý ryby takový. No a toto prostě, když jsme v roce 2004, tak to družstvo bylo zprivatizovaný, už bylo jenom
19
jedno z těch x družstev, který tam fungovaly. A ten brigadýr nás zavedl do té své kanceláře a ukázal nám ty stejný papíry ještě z doby čaučeska snad aji s hvězdou, ale nicméně 24 kolonek měl takhle na šikmo proškrtlý, říkal něma, oni tam mluví ukrajinsky nebo rusky ti chlapi. Většinou teda ukrajinsky takovou hatmatilkou. Nemá ryb, uz tolko v prvním řádku vykazovali všechno, co chytli. Tak to dali dohromady a odeslali už dneska v chladírenských lodích, perfektně ošetřený ryby. I ty který vyhazovali těm prasatům, tak odesílali do Bukureště jako, aby vůbec žili, aby měli na ten benzín do těch lodí. Tak říkal, že to je tak fifty fifty, že už nevydělají a že se bojí, že tam teď objevili naftu a už jsou tam průzkumný vrty. Už jsme si zamazali boty od nafty přímo na tom pobřeží v deltě. A říkal, byli tady ti rusáci, co nám to tady vrtají, jako ti ruští geologové. A říkali, jestli budete mít naftu, tak nebudete mít ryby. To už víme. Takž teď na to navazuje, protože ty ryby byly jako hlavním kamenem celýho toho bohatství té diverzity, ať už to byli obratlovci, bezobratlí, rostliny, to všechno tam má takovou návaznost na ty ryby, který jsou základním článkem. Takže když zmizely, tak najednou začali mizet ptáci, ti kormoráni už tam nemají 20 kolonií, aji kdyby tam mohli být, tak tam mají 3 kolonie a ještě v mnohem menším stavu. Byly tam tisíce pelikánů bílých a stovky pelikánů kadeřavých. Říkalo se, že tam hnízdí asi 4-5 tisíc těch bílých. Tak dnes je tam těžko 2 tisíce a kadeřavých, my když jsme tam byly, tak se říkalo, že je tam 150 párů, tak dneska 15 párů. A ten pelikán to je indikátor asi tak nejlepší, jestli tam má ty ryby nebo nemá. No a další volavkovití ptáci, ty kolonie volavkovitejch ptáků, především teda volavky popelavá, bílá, červená, vlasatá, stříbřitá, tak to tam chodilo po těch vesnicích, žralo to tam, v těch kanálkách tam byli všude obojživelníci, většinu teda z popelnic skřehotaví, tak dneska to tam neuvidíte. Dneska jsou tam jenom šedivky a domácí, kavky ještě vzácné u ňákého kostelíku. Prostě v těch dědinách neuvidí turista ptáka. Takovýho za kterým tam jede. To už musí vzít loď drahou a tak dál. To už prostě je to business, do kolonií se nesmí, ty jsou v první zóně jako národního parku, takže tam se turista ani odborník nedostane dneska. A to je druhá věc, která se táhla jako nit. Prostě od té revoluce, to směřovalo k ochraně přírody takovým tím byrokratickým způsobem. Vydaly zákony na ochranu Dunajské delty a jednotlivých pásem a jednotlivých lokalit, dokonalý. Nabrali spoustu peněz od mezinárodních organizací na záchranu Dunajský delty. A za to nakoupili motorový čluny, zaplatily mladý lidi z Bukureště, studenty těch fakult, prostě ty si udělali všichni roční pauzu a šli hlídat Dunajskou deltu. Takže v maskáčích, v americekejch maskáčích, s americkou plovací vestou, americkým motorem na výborným americkým člunu. Všechno ve špičkové kvalitě se vybavili. A začali buzerovat ty místní rybáře, že chytají ryby. Ale buzerovat tím nejhorším možným způsobem, že prostě těma motorama jednak najížděli, oni chytají do takovýh vězenců, říkají tomu ventěrky, tak do těch ventěrků. Prostě to hledali, vyhazovali, ničili jim to. Samozřejmě tito lidé by té deltě nikdy neubíližili, protože to tam tak bylo těch 20 tisíc helerů v těch 70. letech. Teď už v té deltě bydlí asi jen pět tisíc lidí na trvalo. Protože ti mladí utekli, protože tam není pracovní příležitost, ani v tom rybářství, takže už v ničem. Pouze se tam sbírá rákos. Protože je tam velký kombinát, který tam postavili za pomoci Československa u Brajole celulózku. Takže tam vyrábijou, takže tam pottřebovali strašný množství rákosu, který se, když zamrzne delta těží. Tak na tom se tam snad dá ještě vydělat. Ale jinak prostě tam je to teď tak postavený nebo tehdy to tam postavila ta ochrana přírody, že si naprosto znepřátelili ty místní lidi, protože jim jenom nařizovali, zakazovali, ničili. Ty lidi byly bez ryby, tam nemůže žít. Takže oni ještě uměli ulovit těch pár línů nebo štik v těch kanálkách, tak to se jim zakázalo. Každej druhej byl udavač, to tam historie v Rumunsku na to je velká, že jo. Takže se začali navzájem nenávidět, závidět si, to se rozpadlo úplně ty vesnice. Taková ňáká ta kamarádství na těch lodích, na jedný lodi, tak to vůbec nebyla. My jsme tam měli spoust přátel, to všecko se tam jako pohádalo. Jeden o druhém už pak mluvil jakože ten je s něma a ukradli mě to a ten je s těma. My jsme mluvili s těma, několikrát nás tam napadli tady tihle ochránci přírody, v uvozovkách, s těma člunama. A my jsme se jich ptali, co tady chráníte, třeba? Protože na ostrově Sachali, to je takovej první ostrov po pravé straně při ústí Dunaje. Sachali mul mare, takovejch 20 km nádherná písčina, kosa do moře. A tam hnízdili za té éry, když to bylo dobrý, tak tam hnízdily největší kolonie rybáka severního, obrovské kolonie rybáků obecných, tenkozobců, pisil, ale racků taky. Tak to jsme tam jezdili fotografovat jak do ptačího ráje, ale jak se to tam začalo utužovat, tak ti lidé prostě chtěli přežívat a na černo chovali dobytek a prasata a protože jim chodili, jednak ti špiclové a jednak to, jak se udávali sami, tak si to dávali do těch bažin. Nacházeli si v těch bažinách teda místa s vyvýšeným základem, kde se třeba 50 ovcí udrželo a vyvezli tam ovce nebo krávy a nechali je tam. Vypálili jim značku jak v Americe, nějakým způsobem, nebo jenom barvou je natřeli. Nechali to tam. No a těď si to tam navzájem tak trošku kradli, protože to bylo bez dozoru, nikdo si nemohl taky stěžovat někomu, protože to jako neměli oficielně. A tak se stalo, že převezli ten dobytek na ten Sachali. Desítky krav, desítky prasat. A teď najednou místo kolonie, jak jsme přijeli, tak 20 vepřů vrtalo v půdě. A protože byli izolovaní opravdu na ostrově, z jedný strany moře, z druhý strany záliv, tak neutekli a zůstali tam tak dlouho až vyžrali celou tady tuto. A přitom nej, první pásmo biosférické rezervace. Doslova to, o co se bojuje na Šumavě, tak to je tam na úrovni toho ostrova Sachali, tak to je vyžraný, bez ptáků. Ale totálně a hotový z těch krav. No a my jsme tam třeba přišli a oni tam na nás doletěli, jak tady můžeme chodit. A my říkáme, co tady chráníte, proč když jste tady tak drahým člunem, proč nevezmete jedno to prase a neodvezete ho teda do dědiny? Dyť to by byla největší pomoc asi. Od toho my tady nejsme, to se bude všecko řešit. To byl rok 92. No a teď jsme tam byli v roce 2004, 2008 a byl jsem tam letos. To vám ukážu současnej stav. Prasat tam stály spousty, ptáci tam nejsou žádní. Cedule zrezavěly, všude ty chráněný, jak tam byly ty zákony popsaný, tak to tam už nepřečtete. Už ti maskáčoví mužíci jsou zase zpátky v Bukurešti, už to prostě není. A delta se vykupuje, stále a rozprodává deltu soukromníkům na rybolob a myslivost, a protože jsou to ti bohatí Rumuni, tak prostě si k tomu berou i ty vesnice s těma lidma. To se jim vyplatí, takže tam v hospodě si nikdo nevypije pivo a aby u toho řekl něco proti svému pánovi, takže vám teď nikdo neřekne, kde je ňáká kolonie ptáků, prostě radši neřekne vůbec nic. Řekne to už je soukromý, tam nemůžeš. Ta ochrana tam nemá žádnou ani baráček, nic. Má to tam, ale je to prázdný, protože tam v podstatě není, co chránit. Je to krásná kulisa ještě, mnohý ty kanály nestačili narovnat, i když jich stačili zkrátit hodně těch meandrů. Tak je to pořád krásná krajina, pro nezasvěceného ornitologa je tam pořád ještě možný vidět druhy, který u nás neuvidíte, ibisy, volavky stříbřitý, vlasatý. To je na těch kanálech, někde dál od těch hlavních ramen se to dá vidět. Ale je to zlomeček z toho, co tam bylo a sestupová tendence nenaznačuje, že by se to mohlo změnit. Je to taková úžasná ukázka. A protože to nezačlo jenom tím, že tam je nepitelná voda, která byla pitelná a je tam málo ryb a málo ptáků. Tam se změnilo všechno, tam jsou ekosystémy takový jako nikde jinde v Evropě. Třeba ten dunajsej prales, kde kromě těch základních druhů jako je topol černý a dub letní, tak je víno. Divoký víno, to taky neroste nikde jinde v Evropě, jenom tam. A to jsou liány, který mají 20 metrů výšky, 50 roků stáří nebo 100 let stáří jak ten dub. A územně to víno je takový. Ale v tomto lese už je dneska tolik cizorodejch druhů, umělýma výsadbama, rakytník se tam rozmnožuje, ty semenáčky. Třeba je tam liána, taky evropská liána, největší teda ?? tak 100 metrů může mít. Vytváří obrovský spletitý sítě u těch velkejch stromů. No tak ale ten semenáček potřebuje trochu prostě světlo. No a jestliže tam prostě v tom roste rakytník, tak tam žádná liána neroste. Pak tam mají písky, obrovský bílý písky křemičitý, který vytváří takový duny, který se nevidí jedině na poušti. Výška duny 8 m, to vím teda konkrétně, to je v tom kadarmanu?? a délka 3 km. Dokud tam byl dobytek, k té dědině, náležící, tedy krávy a koně, který to ráno přešli, spásli, tak ty duny měli nádhernej, absolutně bílej povrch, vlnky jako na Sahaře. Radost, a hned to spadá do těch bažin, takže pod tím lekníny, stulíky, takový ty ekotonový společenstva, vlastně to nejbohatší, co v přírodě se dá najít. Vyhnali dobytek, dokonce to jeden čas i zadrátovali, aby tam dobytek po tom nešlapal. No v ten moment to zarůstá vším možným, včetně škumpy a takových prostě cizorodých, netýkavka a takový ty věci, který jsou všude v Evropě. Tak jsou tam taky. Protože ten dobytek to rozrušoval a nějak to prostě ničil a tam už to nemá kdo ničit. Takže z těch dun velikejch je tam už tak hektar, hektar a půl bílé duny, ten nejvyšší vrcholek. No a pak je tam velká zajímavá věc, lidi. Že jo, my jsme s těma lidma žili, neznal jsem tolik lidí v rodných vesnicích na Moravě jako tam. Tak to je nejhorší ta historie, vlastně a je to taky ekologie. My jsme tam byli letos, už jenom tak instinktem jsem si řekl, vůbec abychom tam některý ty naše kamarády viděli nebo s něma mohli vypít pivo, nebo potřást rukou. 95 % z těch 2 set rybářů, který jsem znal
20
jménem, tak jsou mrtvý. Všichni skoro. Absolutně nezdravý způsob života vedli vždycky, kouřili špatný kuřivo, a to pořád, stávali ve 3 ráno, když vyjížděli na moře a vraceli se v 11 dopoledne, pak se ožrali ze špatné vodky, která byla neprůhledná. Ale neměli absolutně jinou variantu života. Byli v tom družstvě rybářským, odevzdali tu rybu, i tu velkou, když ju chytli a dostali, já nevím třeba 10 korun za to, co celej den dělali. A blány z jiker, protože jikry šly na kaviár, tak dostal ten rybář ty blány a odešel domů. Musel sednout na loďku a jít vybrat ten ventěrek těch sladkejch ryb, z čehož ta rodna denně žila. Nic jiného v podstatě neměli, než jen denně ty ryby, pár slepic a na svátky velikonoční, to byly tam největší svátky. Oni jsou pravoslavnýho vyznání, tak zabili krávu. A jedli měsíc krávu. Po tom půstu, co byl předtím. Takže nezdravej život a pořád ve vodě, takže revma, obrovský klouby, ruky křivý. A ve 40ti letech, v průměru ve 40ti letech umírali na srdeční problémy. To bylo jeden jako druhej. ?? na srdce, tak jsme šli se podívat za ním domů a on už prostě ťapkal s nožkama a to byli jako Ukrajinci nebo Ukrajinci, tak jako slovanský typy jako hodně. Široký chlapi, veliký, 100 kilový. Prostě když měli těch 25 roků. Řada mistrů světa, co byli jako Rumuni, tak byli vybráni v tý dunajský deltě způsobem, že tam dojeli z Bukureště ňácí jako veslaři, podívali se na ty rybáře a ty ty ty, pojeď na týden do Bukureště, my se na Tebe podíváme a naučili ho veslovat na závodní lodi a on se stal za měsíc mistrem světa. Nebo dokonce jsme jednou seděli v ňáký hospodě a byl tam olympijský vítěz a dva mistři světa a už zas byli rybáři a už zas byli opilý a měli takový ty vytahaný tepláky Dynamo Bukurešť. A říkal, já jsem byl potom ještě závodit v New Yorku, v Rio de Janeiru, a potom už su tady zase. Tak je zase odhodili, dali jim peníze, oni se okamžitě dali na pití. Takže to je snad to nejsmutnější, že taková zdravá lokalita by se dalo říct, plná jídla, plná, to bylo jako bohatý ty první roky. Oni říkali, že byli doma zvyklí mít doma tu bečičku toho kaviáru v každý rodině. I děcka už od mládí prostě jedli ten kaviár. A bylo tam jeseterů tolik, že to chytali způsobem. Já jsem ten hák dovezl jako důkaz. Bez návnady chytali ryby. Chytali je pouze tak, že do té, do toho ústí Dunaje a podél toho okolí ústí těch ramen, tak na dno dali ten kamen, na takovej špagát silnej nakonec uvázali ten hák, ostrý je to jak břitva, tady dali malej špunt, korek, aby to plavalo, takhle se to vznášelo ve sloupci vody. A dávali to na vodící lano, tudyma šlo vodící lano, a dávali ty háky po půl metru a měli toho třeba kilometr. Každá ta loďka, ve které byli tři ti chlapi, tak měli kilometr těchto háků a jenom je vždycky, každý den k tomu vypluli, vzali z toho dvěstě metrů těch háků a brousili je, protože to korodovalo v tý vodě, v tý mořský vodě. Tak to vybrousili, dali tam ty nabroušený, měděnkou, samozřejmě jedovatou, že jo. Rtuť, nicméně s měděnkou pracovali, kterou to natřeli, takhle to zavěsili. A na to chytali ty stokilový ryby. I my jsme tam zažili visitera, už jenom asi 170 kg největší měla. Ale ještě jich chytli za týden třeba pět těch velkých ryb. A pak to kolem 90. roku úplně ustalo, po 90. letech to jeden státní úplně skončil ten lov. Jeden soukromník si to tam jako zkusil sám, to byl náš přítel, tak jsme s ním ještě mluvili v ňákým 93 a už chytal třeba jednou za 14 dní, za tři týdny chytil velkou rybu, protože už ty ryby nebyly. Nebyly a nejsou dodnes a už se nemnoží, což zas dokazuje rumunská akademi věd. Ta voda, která je v Černým moři, tak je snad vůbec nejvíc znečištěná voda v evropských mořích. Takže Černý moře je de facto od hloubky asi 10 m už jedovatý, to je sirovodík samej, takže tam už uhoři netahnou do Černýho moře, je jich tam strašně málo, podél pobřeží. A život tam není, a jak se to vždycky trochu zvíří, tak nečistoty, hlavně teda to svádí na ruskou stranu, tak to dopluje až do ústí Dunaje, takže několik těch druhů typických ryb bylo. Si možná pamatujete, anadromní, katadromní. Jedny, kdo z moře do sladký vody se vytřít a některý naopak. Tak tady v Dunaji se vytíraly sledě kaspický, to je de facto sleď, náš sleď, zavináč. Tak tyto sledi táhli do evropských řek ze severu z Baltu, to byla ta placka pomořanská, to byl jinej sleec, ale velmi příbuznej. To byly takový ryby, do půl kila, bílý asi. A v té deltě to tvořilo potravu na půl roku. Oni to nachytali na jaře, když to tálo, to tálo tak březen, duben, květen. Masy obrovský masy, plny ker. Takže jak oni říkali, žírnaja ryby, plná tuku. Tak oni to nalovili, milionech kusů, dali to do beček, do soli a pak to jako slanečky konzumovali celej rok. Tak to je další, tomu se říká seliodka nebo lov na seliodku. Byl to tradiční lov, takže měli na to vymyšlený loďky, sítě, ze síť, která plula s něma do ústí Dunaje. Měli na to vesla, prostě, plachty na ty lodě. To byla doslova kultura, ten způsob lovu, těch sleďců. Tak to dneska už vůbec není. Pár lidí to chytá, ještě je chytají. Ale už to není na obživu, je to spíš tak jenom ti dědkové, ty 4, co ještě přežili z těch našich kamarádů, tak to tam letos chytali, tak jsme jeden den to ochutnali. Ale je to taky prostě už jako odepsaná ryba, protože tam ta voda, údajně. Jikry, oni mají vždycky jikry, oni se třou v té tekoucí vodě a taky ta samice vypuští ty jikry do té tekoucí vody. A jak ta jikra pluje posledních 20-30 km tím Dunajem, tak se vlastně vykulí ta larvička a začne žít teda a pluje. A údajně tady ty fosfáty a ty saponáty, je jich tolik v tý dunajský vodě, že je na povrchu jikry jakýsi obal, který oni rozpustí nebo naruší a tím tou mikrodírou se dostává infekce do tý jikry a z jikry se ten plůdek nevyvíjí. Takže i když se ty ryby vytírají, tak ta nová generace nemá šanci se vytřít. A stejně tak naplouvali do ústí Dunaje jeseteři na tření i ta visa, proto se to úspěšně lovilo v ústích těch velkých ramen. A kde ty brigády na tom jako část roku žily, tak to taky není přírůstek. Takže i když asi v tom Černým moři asi ještě ňáký velký ryby ještě jsou a mohly by se vytírat a asi tam naplouvají se vytřít. Ta kvalita vody v tom Dunaji to vlastně už eliminuje a žádnej přírůstek není. A ještě jedna zajímavá věc. Jak jsem vám říkal, že oni stavěli ty stavníky, ty taliány na ty příbřežní mělčiny a lovili tam ty obrovský kvanta těch táhnoucích drobnejch ryb, sardinek. Tak to nemohli od takovýho roku 95, se to začalo kazit tím, že když byl vítr, tak jim to vyvrátil. A dřív se to nedělo. Jenom když byly veliký bouře, tak se jim to vyvrátilo, ale tentokrát to bylo pořád a to proto, že ta malá světlost těch ok, té části, kdy to dělá tu stěnu, aby ty ryby do toho narážely a posouvali se do toho konce, tak začalo zarůstat řasama. To vůbec neznali ten problém, protože to do toho 80. roku, to neexistovalo v tom Černým moři, tak jak tam tu síť dali, tak ju vytáhli jednou za dva měsíce očistit, protože na ni narůstaly různý mikroorganismy, plži mořští, tak to jo, ale řasy ne. A teď to zarůstalo tak enormě řasama, že se to prostě propojilo a jakmile tím ta voda nemohla protíkat, tak se to svalilo a bylo po lovu. A dodneška už to tam nestaví, neexistuje, ani ho tam nemají, že by si ho schovali do muzea. To kdybych věděl, ale on dohromady vážil třeba 300 kilo bez těch kůlů, jenom ta vlastní síť. Těch několik typů sítí. Tak jsme se ptali, jestli to někde nemají odvezený, že bysme si to pomalu začali připravovat na cestu. Oni si to rozstříhali a udělali si z toho ohrádky kolem baráku, aby jim krávy nelozili na cibulu. Takže ten rozvoj těch řas, to se netýká jenom našich přehrad, to už je otázka i Černýho moře. Takže já myslím, že už jsem kecal dlouho. Takže kdo by měl zájem, donesl jsem dva filmy z tý delty, nostalgicky, kdo by se chtěl podívat na to pěkný. Ja jsem škaredý nenatáčel. Ještě jsem tady vzal, jak je to propojený, když to funguje i v přírodě. Tak asi tušíte, že jeseteři nemají kosti, nemají obratle, jsou to chrupavčité ryby a mají chordu dorsalis, to je předchůdce páteře. To je taková hadice jako plná vody pod tlakem, takže udržuje nádherně tvar těla a když ryba pluje tak pomáhá jako sval. Tak toto je chorda dorsalis jeseterů. A to se sbíralo a kolegové z muzea v Pulči to jezdili vykupovat a z toho se dělal klíh na restauraci starejch mistrů. Nejlepší klíh, jakej kdy mohl být, když to teda ten restaurátor spravil, tak aby to jaksi zakonzervoval, tak se to vařilo z těch, nebyl prý lepšího materiálu než chorda dorsalis z visy velké. A to nám ti rybáři říkali, z těch velkejch vis jsme mu to nedali, to jsme dávali do buchet. Ještě jenom tak pro informaci existuje o tom tady ta knížka o tom našem putování deltou,a protože tady se často točíme kolem ptáků, tak tady je cd, který jsem tam nahrával. To byly ideální podmínky, tam nelítaly letadla, tam bylo hraniční pásmo a rumuni tam nepouštěli žádný linky. Neměli ty motory lodní, nic tam nehrčelo. Teď už by se to tam nahrát absolutně nedalo. Ale je tady řada ptáků, který patří do delty a někteří se objevují i u nás. A my bysme chtěli třeba tuto knížku vydat v Rumunsku, už deset let se o to snažíme, protože oni takovou nikdy neudělají. Ne že by nebyli tak dobří, ale oni měli zákaz vstupu do pohraničního pásma, tak jako žádnej českej fotograf neudělal žádnou krásnou knížku o Šumavě. A všechny knížky se týkají těch míst, kam se dalo chodit, v těch 60. letech myslím. V těch 60. 70. letech, kdy jsme tam měli tu divou přírodu. V těch hraničních pásmech. Tak stejnět tak ten Rumun se nedostal s fotoaparátem tam, kam jsme se dostali my. Protože my jsme vozili cigarety, dlouhý, tvrdý, zlatý. Já su nekuřák, ale znal jsem perfektně cenu i typ. A za ty cigarety u těch pohraničníků se dostalo všechno. Takže my jsme vlastně skorumpovali všechny a za ty roky jsme tam navozili
21
strašně moc cigaret. Ale za to jsme taky mohli fotografovat a nahrávat. Takže je to jakási kronika takovýho kraje, kterej už se tam teď teda neuvidí. A teď se tam organizují zájezdy, staví se tam obrovský amfiteátr, že tam budou celosvětový festivaly, že tam bude přístav velikej, aby se tam ti turisté mohli jezdit lodí, aby se tam neštrachali vlakem a parníčkem. Tak to bych teda nedoporučoval a asi se toho ani nedočkáme. Z Brna jezdí do delty jeden kamarád a pravidelně tam vozí studenty. Zná tu deltu jako nikdo, protože ju projel 1000 krát na nafukovacích člunech. A ten Pavel Veselý tam vozí různý školy a skupiny, který mají zájem o přírodu. Ví kde ty poslední pěkný místa v deltě jsou a my jsme už dvakrát využili možnosti aspoň s tím autobusem, který on naplní těma člunama, kamarádama a těma děckama, tak jsme tam teda byli. A musím uznat, že on toho ještě vidí hodně. Když člověk přivře oči, tak si může připadat, že je o sto roků zpátky oproti současný deltě. Tak se tam zajeďte podívat a uvidíte sami. Dostanete odkaz, nebo anotaci, protože my bychom do dalšího běhu zařadili tuhle exkurzi. Máme předběžnou informaci, že v tom příslušném OP se zas jednou přihodí ta anomálie, že bude povolena i zahraniční studijní cesta a při té příležitosti bychom se pokusili, ale nevíme, jestli to bude hrazeno 100% z příslušného grantu. Tak plánujeme minimálně dvě zahraniční cesty a to jednu do delty Dunaje, přičemž Pavel Veselý je a možná jeden člověk z Čech to dokáže udělat tu trasu opravdu znalecky. Který spolupracuje s AOPK. A druhá expedice se na půl logicky napůl náhodně rovněž týkat delty a to vnitrozemské delty Dunaje těch zbytků nad Gabčíkovem. Tam je možná tak nevím 10-15 % té původní rozlohy, jedno nebo dvě mrtvá ramena, která se dají projet a jsou v relativně původním stavu a dají se projet tak za dva dny a na Maďarské straně je toho o něco víc, ale tam nemůžu svědčit v jakém je to stavu, tam jsem to zatím nezkoumal. Koncem srpna jsme navázali se Slovenskou ornitologickou společností už takové jako přátelské, takže se jejich akcí budeme moct zúčastňovat příští rok. Jinak abyste si už teďka dělali červeným nebo zeleným, jako ochránci přírody, zvýrazňovačem rezervé v diáři, tak do delty Dunaje na ptáky je dobré jet v květnu. Jednak ještě většinou nejsou komáři a už jsou ptáci a taky už je teplo. Opravte mě jako znalec. Ne to je dobrý, tam už odjakživa, ta delta má jakousi ochranu, měla, teď je to horší. Že akademie věd, vybraní jedinci vyjeli do delty a opravdu se pobavili s rybářema a z místníma lidma, jak to vypadá s třením ryb. Jak to vypadá s hnízděním ptáků. Vrátili se do Bukureště a vyhlásili vyhláškou, v policejním státě to nebyl problém, že od 1.3. třeba se do 15.5. zavírá Dunajská delta a nebudou ti rybáři jezdit blízko kolonií a pokud budou chtít tlačit ryby, tak ať to talčí vedle dědiny. Tam se taky daly chytit. Takže v tu dobu to bylo i obtížný se dostat, přemluvit toho domorodce, aby vás zavezl k té kolonii, protože to měli všichni zafixovaný. Ano, v tu dobu hnízdí ptáci a třou se ryby a je to teda zákon, tak to tam nebudeme rušit. A to měli všichni zafixovaný a fungovalo to. A funguje to do dneška, ale už není mnohdy, co chránit. Ale ještě každej rok je vypsanej termín, kdy se delta otevře. Takže když Pavel Veselý udělá výlet předtím než se otevře delta a chce ňákou takovou lokalitu projet nebo se tam toho dotknout, nebo dokonce tam tábořit. Tak musí zažádat centrálu o výjimku. On má na to takovou kliku, on je teda sympatickej asi a dlouhodobej a tvrdošíjnej. Takže oni mu tu výjimlu pro tu školu, že jsou to třeba ňácí biologicky zaměřený třídy, tak mu to dají. On tam jezdí opravdu i v květnu i v červnu, ale někdy tam jezdí ještě kdoví kdy do té pro turisty absolutně nedostupný. Jeden z těch faktorů je asi to, že se jede na Pálavách. Zatímco většina těch turistů a v posledních letech to tam narůstá opravdu zřetelně ten turismus, tak samozřejmě usedne na odporné čluny velikost příbřežní plavby mořské. To když se s tím potkáte na kanále, který má šířku 8 m, tak skutečně se sotva vejdete. Někdy možná kvůli té vlně, mezi břeh a vodu. A tam jako 4 m nad vodou na přídi sedí bařtipán, napucovanej a to je turistika. Tak tihle asi do jisté míry ještě respektujou nebo jsou donuceni respektovat ty zákazy. I když i v tom chráněném emu, jsem jich tam pár potkali, ale ty gumáče, které se tam plahočí vlastní silou, tak to asi ti úředníci pochopí, že dost dobře nebohou ohrozit žádného živočicha. A obávám se, že na těch Pálavách budou asi většinou lidi z Česka nebo Slovenska, protože tady je holt taková ta trempířská tradice, která moc na západě asi nefunguje. Děkuju a nemáteli dalších dotazů, drobné občerstvení na vás čeká v salonku. Ovšem pouze na ty, kteří se nejdříve podepíší do prezenční listiny.
22
Současné projekty zabývající se ochranou přírody a krajiny Krajinná síť Informační platforma pro kulturní krajinu CZ.1.07/2.4.00/12.0011 Projekt Informační platforma pro kulturní krajinu je podpořen z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a je cíleně zaměřen na podporu partnerství a institucionálních sítí. Hlavním tématem podpory této části operačního programu je rozvoj lidského potenciálu v oblasti výzkumu a inovací, především prostřednictvím postgraduálního studia a odborné přípravy výzkumných pracovníků a spolupráce v rámci sítí mezi univerzitami, výzkumnými středisky a podniky. Projekt Informační platforma pro kulturní krajinu podporuje spolupráci mezi institucemi zabývajícími se výzkumem, vývojem a vzděláváním v oblasti kulturní krajiny. Instituce tvoří v projektu propojenou síť. Cílovou skupinou, na kterou je projekt zaměřen, jsou zaměstnanci a studenti organizací, které jsou součástí sítě. Projekt zlepšuje koordinaci subjektů a má pozitivní dopad na výzkum a terciární vzdělávání. Současné poznatky a vědecké výstupy jsou snáze dostupné nejen cílové skupině, ale i širší veřejnosti. Náplní projektu je také vytvoření, případně další rozvoj již existujících partnerských sítí pro společný postup při získávání a řešení mezinárodních projektů a zapojení do mezinárodních sítí. Koordinátorem projektu je Mendelova univerzita v Brně. Partnerskými institucemi projektu jsou: Výzkumný ústav vodohospodářský T.G. Masaryka, v.v.i. Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola, Mělník Ústav geoniky AV ČR, v.v.i. Masarykova univerzita Univerzita Palackého v Olomouci Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, v.v.i. Cílem projektu je propojení organizací, které se podílejí a specializují na vývoj a vzdělávání v oblastech výzkumu kulturní krajiny. Zapojení specializovaných partnerů na obory zkoumání krajiny umožňuje síti ucelený pohled na krajinu. Síť jako celek je schopna obsáhnout obory lesnictví, krajinářství, arboristika, ekologie krajiny, sociálně-enviromentální a ekonomické aspekty managementu kulturní krajiny, včetně širokého portfolia geovědních a vodohospodářských oborů. Smyslem projektu je intenzifikace vztahů mezi jednotlivými prvky sítě stejně jako jednotné vystupování sítě směrem k vnějšímu prostředí. Projekt Informační platforma pro kulturní krajinu umožňuje studentům i zaměstnancům všech institucí v síti snazší iniciaci společných aktivit, využití specializovaných pracovišť a kapacit jednotlivých partnerů. Nabízí organizaci či pomoc při organizaci přednášek a stáží. Studenti tak mají možnost účastnit se práce špičkových vědeckých týmů a získat základní návyky managementu vědecké práce. Pro lepší komunikaci partnerů mezi sebou a pro komunikaci s cílovou skupinou byla na každé instituci, která je součástí sítě, vytvořena kontaktní místa, která poskytují zájemcům relevantní informace o službách a institucích. Kontaktní místa organizují informační workshopy, dny otevřených dveří, popularizační přednášky v oblastech výzkumu a vývoje členů platformy a také všem mohou nabídnout tiskové a elektronické materiály informující o činnosti sítě. Pro lepší informovanost veřejnosti a pro zlepšení komunikace uvnitř sítě byl vytvořen webový portál, který poskytuje informace o partnerské síti a jejích službách. Informace na portálu jsou rozděleny do dvou částí. Veřejná část obsahuje informace o partnerských a společných pracovištích, nabídky konferencí, seminářů a stáží zabývajících se výzkumem a vzděláváním v oblasti člověkem formované krajiny. V neveřejné části přístupné registrovaným uživatelům z cílové skupiny jsou publikovány navrhované aktivity a nabídky spolupráce v rámci sítě. Dále neveřejná část webu zpřístupňuje přihlašovací formuláře na semináře, workshopy a kurzy konané sítí. Projekt Informační platforma pro kulturní krajinu si klade za cíl vytvořit vědeckou a vzdělávací síť, která bude rozvíjet znalosti, zkušenosti a dovednosti zaměstnanců a studentů zapojených do sítě a bude schopna poskytovat komplexní poznatky o kulturní krajině veřejnosti a aplikační sféře. Síť nabízí dynamicky se rozvíjející aktivity v oblasti studia, percepce a poznání kulturní krajiny.
Partneři projektu Univerzita Palackého v Olomouci Olomouc je od středověku významným střediskem vzdělanosti a kultury. Historie olomouckého vysokého školství začíná zřízením jezuitské koleje (r. 1566), která později získala všechna práva jako jiné evropské univerzity. Tato po Karlově univerzitě nejstarší vysoká škola na území České republiky zasahovala svým vlivem nejen Moravu a Slezsko, ale nejednou i země rakouské, německé, Polsko, východní Evropu a Skandinávii. Univerzita Palackého má v současné době osm fakult: Cyrilometodějskou teologickou fakultu, Lékařskou fakultu, Filozofickou fakultu, Přírodovědeckou fakultu, Pedagogickou fakultu, Fakultu tělesné kultury, Právnickou fakultu a Fakultu zdravotnických věd. Celá univerzita má více než 21 000 posluchačů a kolem 2500 zaměstnanců (z nichž je asi 1000 akademických pracovníků). Atraktivní prostředí starobylého města a jeho inspirující kulturní duch se doplňují s moderními metodami bádání, jež vědecká pracoviště fakult nabízejí.
Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci poskytuje vysokoškolské vzdělání budoucím učitelům a dalším pedagogickým pracovníkům pro různé druhy škol mateřských, základních a středních, školských i mimoškolských výchovných a vzdělávacích zařízení.
23
Zaměřuje se také na přípravu pracovníků z oblasti státní správy a samosprávy. Ambicí učitelů i studentů fakulty je navazovat na pozitivní stránky bohaté historie přípravy učitelů v Olomouci a tvořivě je rozvíjet v duchu moderních evropských vzdělávacích trendů. Fakulta zabezpečuje také pedagogickou kvalifikaci pro studenty učitelských oborů na dalších fakultách Univerzity Palackého. Na Pedagogické fakultě UP v Olomouci je možno studovat tři typy studijních programů – bakalářský, magisterský a doktorský, a to v prezenční a kombinované formě. Pro uchazeče s ukončeným středoškolským vzděláním s maturitou jsou určeny bakalářské a magisterské studijní programy. Do projektu Informační platforma pro kulturní krajinu je zapojena Katedra biologie, která garantuje bakalářské a magisterské studijní obory Přírodopis se zaměřením na vzdělávání, Učitelství přírodopisu, Učitelství přírodopisu pro 2. stupeň ZŠ, rozšiřující studium Učitelství přírodopisu pro 2. stupeň ZŠ a Environmentální výchova se zaměřením na vzdělávání. Vědecká činnost katedry je zaměřena na oblast biologické systematiky, ekologie, studium biodiverzity a na oblast didaktiky biologie.
Masarykova univerzita Masarykova univerzita je jednou z nejvýznamnějších vzdělávacích a vědeckých institucí v České republice a uznávanou středoevropskou univerzitou s demokratickými tradicemi, prosazovanými již od jejího založení v roce 1919. Již několik let je nejžádanější vysokou školou v České republice. V současnosti sestává z devíti fakult s více než 200 katedrami, ústavy a klinikami. Je také významným sociálním a kulturním aktérem v jihomoravském regionu. Jednu ze základních priorit na Masarykově univerzitě tvoří věda a výzkum. V soutěžích o podporu výzkumných projektů se univerzita v posledních letech umísťuje na předních místech, investuje mimořádné prostředky do rozvoje výzkumných a výukových kapacit v novém univerzitním kampusu, rozvíjí aktivity v oblasti transferu vědění a podpory inovací a vědy. Masarykova univerzita poskytuje vysokoškolské vzdělání v širokém spektru tradičních i moderních univerzitních disciplín a je jednou z nejrychleji rostoucích vzdělávacích institucí v Evropě.
Fakulta sociálních studií Fakulta sociálních studií vznikla na Masarykově univerzitě 1. ledna 1998, ale většina studijních oborů, které nabízí, má díky předcházející existenci v rámci Filozofické fakulty MU dlouhodobou tradici. Osamostatněním několika oborů původně pěstovaných na Filozofické fakultě se potvrdil minimálně celostátní význam brněnské sociologie, psychologie či politologie. Katedra sociologie byla v Brně zřízena již v roce 1921 a délkou své existence patří k nejstarším pracovištím svého druhu v Evropě. Obory vyučované dnes na FSS MU mají pověst prestižního studia v České republice. Fakulta se soustředí jak na výuku, tak i na vědecký výzkum v oborech sociologie, politologie, psychologie, sociální politiky a sociální práce, mediálních studií a žurnalistiky, environmentálních studií, mezinárodních vztahů a evropských studií, bezpečnostních a strategických studií a nově také genderových studií, sociální antropologie a psychoterapeutických studií. Vzdělání, které FSS poskytuje, představuje vysoký evropský a světový standard.
Katedra environmentálních studií Cílem studia na Katedře environmentálních studií je pochopit, na pozadí základních znalostí přírodovědných, historické a kulturní zdroje ekologické krize, a hledat možná východiska v konkrétních souvislostech sociálních, ekonomických, právních, politických, religionistických a dalších. Studium na Katedře environmentálních studií je realizováno jako třístupňové. Tříletý bakalářský stupeň je určen absolventům všech druhů středních škol a je koncipován jako dvouoborové prezenční studium, lze ho studovat v kombinaci s většinou bakalářských oborů vyučovaných na Fakultě sociálních studií MU. Dvouletý magisterský obor Environmentální studia navazuje na bakalářský stupeň všech humanitních i přírodovědných oborů. Doktorské studium oboru Humanitní environmentalistika je akreditována jako součást kmenového doktorského programu Sociologie a je určeno především magistrům environmentálních studií a sociologie a také absolventům příbuzných oborů, relevantních pro environmentální problematiku. V badatelské oblasti se příslušníci katedry zaměřují zejména na souvislosti mezi způsobem života a environmentálními problémy, ekologicky příznivé varianty životního způsobu a vzájemné vztahy člověka a krajiny včetně estetických a uměleckých postojů.
Ústav geoniky Akademie věd ČR, v.v.i. Ústav geoniky AV ČR, v.v.i. patří v rámci Akademie věd České republiky do sekce věd o Zemi. Hlavní sídlo má v Ostravě a je v současnosti jediným ústavem AV ČR v Moravskoslezském kraji. Činnost pracoviště je zaměřena na vědecký výzkum materiálů zemské kůry, v ní probíhajících procesů, zvláště procesů indukovaných antropogenní činností, a účinků těchto procesů na životní prostředí a krajinu. Ústav tvoří šest vědeckých oddělení: odd. laboratorního výzkumu geomateriálů, odd. dezintegrace materiálů, odd. geomechaniky a báňského výzkumu, odd. geofyziky, odd. aplikované matematiky a informatiky a odd. environmentální geografie. Názvy oddělení odpovídají jejich hlavnímu odbornému zaměření, řešené projekty často procházejí napříč geovědním spektrem a jednotlivá oddělení propojují. Současné zaměření Ústavu geoniky AV ČR je dáno výzkumným záměrem ústavu s názvem Fyzikální a environmentální projevy v litosféře indukované antropogenní činností. Pracoviště má významnou vazbu na univerzitní vzdělávání, na ústavu je akreditováno sedm doktorských programů, řada pracovníků se podílí na výuce na 7 vysokých školách v ČR a působí jako školitelé v doktorských studijních programech.
Oddělení environmentální geografie – pobočka Brno Oddělení environmentální geografie je jediným geografickým pracovištěm v AVČR, etablovalo se z části pracovníků zrušeného Geografického ústavu AV ČR, který v Brně fungoval od roku 1963. Geografický výzkum se v současné době zabývá životním prostředím a krajinou ve vybraných regionech pod vlivem evropských integračních procesů. Výzkumné projekty jsou zaměřeny na poznání trendů vývoje životního prostředí v urbánních a rurálních regionech a krajině (osud pohraničí, české postindustriální krajiny, využívání obnovitelných zdrojů). S využitím terénních průzkumů i metod regionální geografie jsou studovány vztahy mezi přírodními a společenskými procesy a jevy v krajině (přírodní hazardy a jejich impakty, biomonitoring invazních neofytů, osud mrtvého dřeva v
24
říčních ekosystémech ad.). Významné místo zaujímá empirický výzkum v době prudce se měnící reality, zaměřený na dynamiku sídelního systému, studium populačních trendů a rozvoj bydlení v městských regionech, s návaznou generalizací poznatků, která směřuje ke geoinformatické interpretaci výsledků.
Mendelova univerzita Mendelova univerzita v Brně je nejstarším vysokým zemědělským a lesnickým učením v českých zemích. Je tvořena pěti fakultami jedním vysokoškolským ústavem: Agronomickou fakultou, Lesnickou a dřevařskou fakultou, Provozně ekonomickou fakultou, Zahradnickou fakultou, Fakultou regionálního rozvoje a mezinárodních studií a Institutem celoživotního vzdělávání. Zájemci o studium si mohou vybrat z 35 akreditovaných studijních oborů bakalářského studia a 35 oborů navazujícího magisterského studia. Řešení vědecko-výzkumných úkolů vychází z dlouhodobé prognózy a vědecké orientace univerzity, fakult a vysokoškolského ústavu a zahrnuje oblast zemědělských, lesnických, biologických, ekonomických, technických i pedagogických věd. Výzkumný program univerzity sleduje aktuální trendy současného vývoje základních vědních disciplín, zejména biologie a jejich aplikace v praxi.
Lesnická a dřevařská fakulta Lesnická a dřevařská fakulta (LDF) patří k hlavním institucím univerzitního výzkumu, vývoje a expertní činnosti v oblastech lesnictví, krajinné ekologie, lesnické a dřevařské technologie, zpracování a využití dřeva. Ve více než devadesátileté tradici LDF se etablovaly okruhy výzkumných oborů, v nichž jsou jednotlivá pracoviště fakulty respektovaným a vyhledávaným partnerem. Studium na Lesnické a dřevařské fakultě je realizováno jako třístupňové. Prvním stupněm je studium v tříletých bakalářských studijních programech. Po absolvování bakalářského studia získává absolvent titul bakalář (Bc.), a pokud se rozhodne ukončit studium, může odejít do praxe s touto kvalifikací. Může dále pokračovat ve druhém stupni studia – ve dvouletém navazujícím magisterském studijním programu. Absolvent magisterského studijního programu získává titul inženýr (Ing.).
Ústav systémové biologie a ekologie Akademie věd ČR, v.v.i. Předmětem hlavní činnosti Ústavu systémové biologie a ekologie AV ČR, v.v.i., (ÚSBE) je vědecký výzkum zaměřený na analýzu dynamiky přírodních systémů, jejichž základní charakteristikou je prostorová a funkční dynamika v jistém zjednodušení sledovatelná na základě analýzy toku energie, látek a informací daným systémem. ÚSBE AV ČR, v.v.i. byl ustaven od 1. července 2005 a je přímým následovníkem Ústavu ekologie krajiny (ÚEK) zřízeným dne 1. dubna 1993. Ústav přispívá ke zvyšování úrovně poznání a vzdělanosti a využití výsledků vědeckého výzkumu v praxi. Získává, zpracovává a rozšiřuje vědecké informace, vydává vědecké publikace, časopisy, sborníky apod., poskytuje vědecké posudky, stanoviska a doporučení a provádí konzultační a poradenskou činnost. Ve spolupráci s vysokými školami uskutečňuje doktorské studium a vychovává vědecké pracovníky. V rámci předmětu své činnosti rozvíjí mezinárodní spolupráci, včetně organizování společných výzkumů se zahraničními partnery, přijímání a vysílání stážistů, výměny vědeckých poznatků a přípravy společných publikací. Ústav se skládá z 8 oddělení a laboratoří v Českých Budějovicích, v Nových Hradech a v Brně.
Laboratoř ekologické fyziologie rostlin ÚSBE AV ČR, v.v.i. Laboratoř ekologické fyziologie rostlin ÚSBE AV ČR, v.v.i. se zabývá studiem přírodních systémů (lesy, luční systémy, mokřady a agrosystémy), pro které je charakteristická prostorová a funkční dynamika pozorovatelná na různých úrovních sledovaného systému (např. buňka, orgán, organismus, populace, ekosystém, krajina). Proto zde má zásadní význam aplikace systémového přístupu výrazně spojeného s metodologickou náplní širšího oborového pojmu systémová biologie/ekologie. Předmětem výzkumu LEFR jsou objekty, které jsou poznatelné právě na základě systémové úrovně jejich poznávání, tzn. fyziologické procesy rostlin v měřítku od aktivity vybraných enzymů, přes procesy na úrovni individuálních orgánů rostlin, až po úroveň celkových toků energie a látek mezi ekosystémy a atmosférou. Tyto procesy jsou studovány se zvláštním důrazem na produkční aktivitu ekosystémů pod vlivem měnících se podmínek životního prostředí.
Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.Masaryka, v.v.i. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v.v.i., který je přímým pokračovatelem Státního ústavu hydrologického, založeného v roce 1919, má za sebou dlouholetou tradici odborně erudované instituce v oblasti vodního hospodářství. Je tvořen osmi výzkumnými odbory: Odbor hydrauliky, hydrologie a hydrogeologie, Referenční laboratoř složek životního prostředí a odpadů, Odbor ochrany vod a informatiky, Odbor technologie vody, Pobočka Brno, Pobočka Ostrava, Centrum pro hospodaření s odpady a Odbor aplikované ekologie. Součástí ústavu je také Středisko pro posuzování způsobilosti laboratoří (ASLAB). Aktuálně se výzkumný ústav zaměřuje především na výzkum stavu, užívání, změn vod a vodních ekosystémů, jejich vazeb v krajině a souvisejících environmentálních rizik, protipovodňovou prevenci a odbornou podporu ochrany vod, hospodaření s odpady a obaly.
Brněnská pobočka VÚV T.G.M., v.v.i. Brněnské pracoviště představuje jednu z významných součástí výzkumného ústavu, která zajišťuje koncepční a metodické řešení širokého spektra odborných problematik z oblasti ochrany vod a vodních ekosystémů v rámci jednotlivých projektů nejen na regionální úrovni v oblastech povodí Moravy a Dyje, ale i na národní úrovní. V řadě z uvedených problematik zastupují pracovníci brněnské pobočky Českou republiku v mezinárodních projektech a komisích. Vedle výzkumu metod hodnocení stavu povrchových vod a vodních ekosystémů, vazeb mezi vodou a krajinou a výzkumu povodňové problematiky včetně ochrany území před škodlivými účinky povodní
25
jsou aktivity pobočky zaměřeny také na zpracovávání koncepcí ochrany vod a vodních zdrojů, řešení problematiky vodohospodářského plánování, vodohospodářských bilancí a ochrany povrchových a podzemních vod z hlediska udržitelnosti jejich užívání.
Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola Mělník Výnosem Zemského výboru Království českého roku 1882 byla v Mělníku zřízena vinařská škola, první v Rakousku-Uhersku s českým vyučovacím jazykem. Později se spojila škola vinařská se školou ovocnickou. Vlastní vyučování bylo zahájeno v březnu 1885. Dvouletá jednotřídní Škola vinařsko-ovocnická byla zakončena absolutoriem. Dalším významným datem pro historii školy byl rok 1921, kdy vznikla čtyřletá Státní vyšší ovocnicko-vinařská a zahradnická škola. Studium bylo zakončeno maturitou. Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola Mělník (VOŠZa a SZaŠ) je veřejnou školou, jejím zřizovatelem je Středočeský kraj. Vyšší forma zahradnického studia, jejímž vzdělávacím programem je Zahradní a krajinná tvorba, byla zahájena proto, aby škola mohla připravit odborníky pro firmy i další instituce, zabývající se problematikou zahradní a krajinářské tvorby a ekologického přístupu k našemu okolí. Absolutorium, jímž je ukončeno studium, se skládá ze zkoušky z cizího jazyka, z odborných předmětů a z obhajoby absolventské práce. Náměty závěrečných absolventských prací bývají obvykle ve spojitosti s krajinným řešením. Označení absolventa vyšší odborné školy je diplomovaný specialista (DiS.). O dálkovou formy studia projevuje velký zájem i řada uchazečů, absolventů vysokých škol, často stavebně-architektonického zaměření, kteří pak díky přednáškám a konzultacím s našimi pedagogy se stávají i architekty zahradními a krajinnými. Denní studium je tříleté a u dálkové formy tříapůlleté. Po dohodě s Českou zemědělskou univerzitou (ČZU) o vzájemné spolupráci při uskutečňování bakalářského studijního programu Zahradnictví, se započala výuka dvou studijních oborů Zahradní a krajinářské úpravy a Podnikání v zahradnictví. Posluchači tohoto bakalářského studia studují v prvním ročníku na ČZU v Praze-Suchdole a v druhém a třetím ročníku v Mělníku; po ukončení studia získává absolvent titul bakalář (Bc.). Pracovníci VOŠZa a SZaŠ se podíleli a podílejí v těchto projektech:
Zkvalitnění vzdělávání v arboristice na VOŠZa a SZaŠ Environmentální výchova v zemědělských a zahradnických školách Historická zeleň regionu Střední Čechy
Pro studenty školy a další zájemce je určen volný cyklus veřejných přednášek pořádaných VOŠZa a SZaŠ měsíčně. Jako řečníci jsou zváni odborníci rozličných profesí, mající vztah k přírodě, výtvarnictví, krajinářství, zahradní tvorbě. K dalším studijním formám se řadí jednoleté dálkové kvalifikační studium Komplexní péče o dřeviny pro pracovníky a zaměstnance zahradnických firem a odborů životního prostředí měst a obcí. Přednášejícími jsou kromě pedagogických pracovníků školy také pedagogové MZLU, ČZU a další odborníci. Každoročně se ho účastní 25 – 30 posluchačů, kteří zakončují svá studia závěrečnou zkouškou.
Projekt bibliotéka O projektu Česká zoologická bibliotéka Poznatky o výskytu, rozšíření a početnosti jednotlivých druhů živých organizmů na území ČR jsou shromažďovány již od konce 18. století. Mnoho nashromážděného dokumentárního materiálu zůstává dodnes jen ve sbírkových fondech jak muzeí, tak vysokých škol, na druhé straně mnohé konkrétní údaje nebo i syntetické práce o jednotlivých druzích nebo skupinách jsou již publikovány. Zejména po roce 1945 neobyčejně vzrostl a nadále vzrůstá počet publikací jak na centrální úrovni, tak na úrovních regionálních, v posledních 20 letech k tomu přistupuje sdělování různých údajů na internetu. Přitom syntetická zpracování, pokud je již v některých skupinách dostatek materiálu, dokumentují překvapivě velké a rychlé změny, kterým složení fauny jak na celém území ČR, tak v jednotlivých regionech, podléhá. Tak u 202 druhů pravidelně v ČR hnízdících ptáků se v průběhu 20. století, tedy během pouhých 100 let, víceméně nezměnilo rozšíření a početnost jen u 65 druhů (32 %); naproti tomu u 75 druhů (37 %) se početnost snížila a 10 druhů zcela vymizelo, ovšem u 62 druhů (31 %) se početnost zvýšila včetně 30 druhů, které se na území ČR nově usadily. Jaké z toho plynou důsledky - na jedné straně pro státní ochranu přírody, na straně druhé i pro další orgány - je jasné, i když mnohdy nečekané: z území ČR je dosud známo téměř přesně 600 invazních druhů živočichů, z nichž mnohé se staly karanténními škůdci. Mnohé z těchto změn jsou důsledkem krajinných změn včetně změn v hospodaření, příčiny mnohých změn však nejsou vůbec jasné. U více živočišných skupin nejsou k podobnému hodnocení ani podklady nebo staré údaje nejsou synteticky zpracovány. Přitom mnohé ze starších údajů jsou využitelné i v mnoha dalších směrech: při zkoumání adaptací jednotlivých druhů na krajinné změny, na potravní přizpůsobení, na proces synantropizace a jeho důsledky a vůbec na vztahy k člověku v měnícím se životním prostředí. Tento proces přitom probíhá neustále, stejně jako probíhá jeho dokumentace a návazné publikování. Vzhledem k obrovské roztříštěnosti dosavadních literárních údajů a obtížnému přístupu zejména ke starší literatuře je však u mnoha skupin nemožné syntetická hodnocení provádět. Pro usnadnění celého procesu se ukazuje vhodné až nutné převést postupně dosavadní údaje do jednotné databáze, která by dovolovala snadnou orientaci v dosavadním materiálu a vyhledávání relevantních údajů.
Cíl projektu Vypracovat a do užívání zavést programové vybavení zajišťující postupné vedení, bibliotéky ptáků, savců, plazů, obojživelníků, ryb a hmyzu obsahující seznam citací souvisejících s uzemím České republiky a nebo vydané českými občany. K jednotlivým citacím umožnit přiřazení rešerší, v pokročilejší fázi projektu i pdf soubory jednotlivých titulů (zejména starších, obtížně dostupných ročníků časopisů,
26
brožur, sborníků a jiných neperiodických publikací, nepublikovaných zpráv apod.). Ve spolupráci s předními odborníky a vydavateli více či méně odborně zaměřených časopisů organizačně zajistit maximální průběžné naplňování databáze jak novými citacemi, tak citacemi z minulých let s ambicemi co nejúplnějšího bibliografického pokrytí jednotlivých titulů (zvláště u odborných časopisů jít co možná nejdále do minulosti bude možné). Ke všem citacím přiřadit indexy (klíčová slova) umožňující efektivní využívání bibliografické databáze volbou jednoho či více zadávajících kritérií a tím cílově umožnit výběr citací 1) nově publikovaných, 2) nově zařazené do databáze (staré i nové), 3) podle názvu publikace či překladu, 4) podle autora, 5) podle systematického zařazení (vytvoření biblioték pro jednotlivé taxonomické kategorie - druh, rod, čeleď, řád), 6) podle územního členění (státy, kraje, okresy, katastrální území či jiné administrativní územní celky, maloplošná a velkoplošná chráněná území, zoogeografické, geomorfologické a biogeografické členění ČR, příp. i v kombinaci se síťovým mapováním ČR), 7) podle tématu citace (taxonomie, ekologie, bionomie, zoogeografie ap.), 8) podle typu citace (odborná studie v časopise, monografie, faunistická zpráva, populárně-odborný článek, atd.), 9) podle jazyka v něm je citace napsána (a případně jakým je doplněna abstraktem), 10) podle časového horizontu (buď vlastní citace nebo tématu citace), 11) pro přehled o publikační činnosti autora, 12) pro přehled o publikační činnosti organizace (ústav, muzeum,..), 13) a v neposlední řadě i třeba podle vydavatele. Mezi subjekty, které přicházejí při využívání biblioték v úvahu jsou: - Odborné ústavy a organizace (ústavy AV ČR, muzea, rezortní výzkumná centra apod.) - Školy různých stupňů, zejména střední a vysoké - Pracoviště státní ochrany přírody - Rezortní pracoviště lesnictví a zemědělství zabývající se problematikou kalamitních škůdců apod. - Nestátní neziskové organizace - Kulturně vzdělávací zařízení (knihovny, zoo, botanická zahrada, knižní i časopisové redakce) - Jednotlivci mající zájem o přírodní prostředí - V neposlední řadě nelze opomíjet ani mezinárodní dosah biblioték umožňující prostřednictvím webu sledovat odbornou „produkci“ v České republice a operativní vužívání získaných výsledků, jakož i výměně mezinárodních poznatků a zkušeností. Po naplnění základní české databáze hledat možnosti vzájemného propojení s obdobnými projekty v zahraničí (zejména EU), případně iniciovat jejich vznik s preferencí co největšího stupně kompatibility databázových prostředků. RNDr. Miloš Anděra, CSc. ze zoologického oddělení Národního muzea v Praze, 2005.
Odborná spolupráce na projektu České přírodovědné bibliotéky je projekt, jehož cílem je vytvářet a udržovat v aktuální podobě přírodovědné bibliografie zaměřené na české území a české autory. Projekt vzniká a funguje na principu spolupráce organizací a jednotlivců ochotných podílet se na jeho postupné realizaci. Projekt je řešen ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR) www.nature.cz. AOPK ČR je organizační složka státu, zřízená Ministerstvem životního prostředí. Jejím hlavním posláním je péče o přírodu a krajinu na území České republiky. Zajišťuje metodickou, dokumentační, informační, vědeckovýzkumnou, výchovně-vzdělávací a poradenskou činnost v oblasti péče o přírodu a krajinu. Odborný dohled nad projektem mají: RNDr. Miloš Anděra, CSc., Národní muzeum, Praha Prof. RNDr. Lubomír Hanel, CSc., Správa CHKO Blaník, Louňovice pod Blaníkem Prof. RNDr. Ivan Horáček, CSc., Přírodovědecká fakulta UK, katedra zoologie, Praha Doc. RNDr. Karel Hudec DrSc., Brno RNDr. Jiří Moravec, CSc., Národní muzeum, Praha Doc. RNDr. Oldřich Nedvěd, CSc., Přírodovědecká fakulta JU, katedra zoologie, České Budějovice RNDr. Václav Petříček, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha Prof. RNDr. Karel Pivnička, DrSc., Přírodovědecká fakulta UK, Ústav pro životní prostředí, Praha Prof. RNDr. Karel Šťastný, CSc., Fakulta životního prostředí ČZU, katedra ekologie, Praha Prof. RNDr. Jan Zima, DrSc., Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno
Program Volná křídla O programu Volná křídla Dlouhodobý program Volná křídla se snaží omezit takové lidské činnosti, které přímo negativně působí na ptactvo a jsou v rozporu se zákonem.
Podobné programy jsou v rámci Evropy koordinovány The Eurogroup Against Bird Crime, jejímž členem je i ČSO.
27
Cíle programu Jednou z hlavních priorit programu je omezení pronásledování takzvané "škodné" ze strany myslivců, rybářů, chovatelů drobného zvířectva a dalších. Více než kdekoli jinde zde záleží na osobním přístupu každého, kdo se s podobnými přestupky setká. ČSO připravila obecný návod, jak v konkrétních případech postupovat. Neméně významným cílem je omezení nezákonných praktik v chovech ptáků, a to jak tuzemských tak exotických. Jde především o pašování ptáků - nedodržování zákona o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy rostlin a živočichů (CITES) a o nedovolené odebírání ptáků z volné přírody u nás. Samozřejmou součástí snah o fungování zákonné ochrany ptactva v praxi je i účast v legislativním procesu a následné zvyšování právního povědomí veřejnosti i členů ČSO (zejména se jedná o vědce a kroužkovatele, kteří pracují s živými ptáky). Při realizaci konkrétních kroků spolupracuje ČSO s řadou nevládních i státních organizací činných v ochraně přírody. Jakékoli náměty a dotazy směrujte na koordinátora projektu: Zdeněk Vermouzek tel: 773 380 285 e-mail:
[email protected]
28
Magnetický smysl živočichů Přednáška Prof. MUDr. Jiřího Heřta, DrSc. Z vědeckého hlediska se zdá, že magnetické pole na lidské tělo a na živou hmotu žádný efekt nemá. Jenže je tady nějaká sféra, která je trošičku jiná, kde je možné, že skutečně magnetické pole může ovlivňovat živou hmotu, že ho můžeme skutečně vnímat, a že se může použít, jak vidíte k orientaci, k navigaci zvířat. Jestliže si představíme, že se ptáci vrací z teplých krajin přesně na své místo, čáp se usídlí na stejném komíně, stejně tak lososy a jejich potomstvo se vracejí do stejných řek. Teprve před 50 lety se začaly objevovat metody zjišťování tohoto vlivu magnetického pole na pohyby zvířat. Přesto ten výzkum se rozjížděl velice pomalu a teprve asi tak v posledních 20ti letech se rozvinul do velké šíře a i v naší republice máme pět center, která se zabývají skutečně už na vysoké odborné úrovni zjišťováním magnetického pole. Ukážeme u kterých zvířat byla provedena pozorování, která o existenci orientační schopnosti svědčí. Bylo to především u ptáků, přičemž nejčastějším modelem je docela obyčejná červenka. Jak se zjišťovala tato schopnost magnetické orientace? Zhruba před 10ti lety se přivazovala vysílačka na hřbet bílých i černých ptáků a sledoval se jejich let. Nic moc se z toho nezjistilo, možná se z toho dalo odvodit, jestli sledují stejnou dráhu při cestě tam a nazpátek, ale velký efekt to samozřejmě nemělo. U ptáků byly navrženy experimenty jiné a byly to manželé Veličkovi, kteří vymysleli tento docela jednoduchý trik. V době, kdy se pták chystá na cestu do svých zimovišť nebo nazpátek, tak se odchytí, vloží se do trychtýře, který má papírovou stěnu a ptáček chce vyletět a zobe do stěny a dělá tam dírky. Tyto dírky se pak statisticky zpracovávají a vyhodnotí se, kterým směrem pták hodlá vyletět. Samozřejmě to musí být větší množství těch ptáčků, zpracovává se to všechno statisticky. V tom lokálním magnetickém poli vyletují červenky všechny stejným směrem. Samozřejmě s určitým rozptylem, musí se to dělat opakovaně, není to tak jednoduché. Ale zhruba vyletují jedním směrem. V tomto případě k severu. Jestliže otočíme magnetické pole, uměle, v tomto případě o 120°, tak vidíte, že ty červenky vyletují úplně v jiném místě, kde je to magnetické pole. Ukazuje to tedy jednoznačně, že tím magnetickým polem lze změnit směr vyletování. Je to v podstatě to samé, co jsem ukazoval, ale jsou tu zakresleny severní a jižní póly a podobně. A je tu znázorněný přesný směr toho magnetického pole, to znamená ne ta linie deklinační, ale inklinační. To je ta šikmá čára, která určuje směr působení magnetické síly, magnetický sever máme v tomto místě. Řekli jsme si, když jsme v lokálním magnetickém poli, tak červenka letí směrem k severu. Obrátíme toto pole a červenka letí druhým směrem. Jenomže ona neletí k severu, ji nezáleží na tom, kde je sever a kde je jih, ona se řídí směrem této linie magnetického pole. Zjistíme to tak, že v tomto případě obrátíme, uměle, severní pól, který byl v tomto místě, dáme na sever a jižní pól, který byl tam, dáme na jih. Obrátíme směr působení magnetické síly a přesto letí červenka dál stejným směrem. Ona se totiž řídí jenom tím úhlem, inklinační linií. Proto mluvím o tomto kompasu jako o inklinačním kompasu. Byly nastíněny experimenty, které svědčí o existenci vnímání magnetického pole. Jenže nemůžeme akceptovat něco jako skutečnost, jestliže nebyl nalezen receptor a mechanismus. Existuje několik hypotéz, v podstatě tři. Nejpravděpodobnější hypotézou je, že zvíře má v těle nějaké zrno magnetitu, což je minerál, který je schopen ovládat magnetu. Malá superparamagnetická zrna byla zatím objevena jenom u holubů. Zajímavý experiment provedla paní doktorka Flaisnerová, ten se už blíží realitě. Ta totiž zjistila u holuba, že na horním zobáku se po jeho stranách vpředu, uprostřed a vzadu skutečně objevují magnetitová zrna a tato magnetitová zrna pozorovala, dokonce potom histologicky. Histologický preparát znázorňuje nervové vlákno, ve kterém jsou nakupena zrna magnetitu a magmetitu. Zrna obklopují vakuolky, které jsou uprostřed. A jestliže se změní magnetické pole nebo zvíře změní svou polohu, tato zrna se nakloní, rotují, zmáčknou velkou vakuolku a může dojít k depolarizaci nervového vlákna a vyvolání impulzu. Ovšem opět chybí rekapitulace a potvrzení. Následuje další experiment. Ten provedla paní Zabková, která se rozhodla u holuba udělat operační zásah. Za normální situace v normálním magnetickém poli červenka vyletuje k severu. Když se otočí magnetické pole, vyletuje dolů. Tak to je normální situace, ale co se stane, když nerv, který vychází z těchto center magnetických hypotetických, přetnu? Jestliže je skutečně to recitomagnetický, tak samozřejmě musí dojít k selhání této změny. Ale ke změně nedošlo. Při přestřižení k žádné velké změně nedojde. Z toho vyplynulo, že receptor tam není, nebo tam je, ale byl vyřazený a nachází se tam ještě nějaký jiný. A paní doktorka se ho rozhodla hledat. Jak? Našla si mozek a v tom mozku začala ničit jednotlivá centra. Zničila jednotlivé centrum a sledovala reakce. To je zase normální situace. Nepoškozený ptáček poletuje k severu, když změní magnetické pole letí směrem druhým. Jenomže když spálí tento okrsek a jak vidíte je skutečně zničený, tak ke změně nedojde. Vyletují ptáčci stejným směrem. Znamená to, že tam je zřejmě to centrum. A kde to je? Je to zóna, která souvisí s vnímáním zraku. Zdá se, že je tedy vnímání magnetického pole spjato s vnímáním světla. A potvrdil to nebo naznačil to i pan Velček svým pozorováním. Udělal experiment, který už známe. Měl červenky, vyletovaly směrem k severu. Jenomže je vždycky vkládal do prostředí jinak ozářeného. V modrém nebo zeleném světle to fungovalo. Ve žlutém a červeném to nefunguje. To znamená, že je závislá ta magnetická reakce na barvě světla, jinými slovy, musí to vězet někde v tom oku. Objevila se tedy třetí teorie. Co by tam mohlo být v tom oku? Zřejmě je tam nějaká chemická látka, která reaguje na magnetické pole. Výklad by byl velice obtížný, ale podařilo se tam najít molekuly. Toto veliké to je jedna molekula, která souvisí s vnímáním světla, je to barvivo, které se jmenuje kryptochrom a v tom kryptochromu jsou uloženy dvě malé molekuly, které jsou součástí velké molekuly, které navzájem reagují. Reagují navzájem tak, že z jedné té molekuly D přeskočí, kde jsou dva elektrony, které mají opačný směr, přeskočí jeden ten elektron do té druhé molekuly, A, a vznikne tak dvojice, říká se tomu radikálová dvojice, která má tu schopnost, že pod vlivem světla vytváří potom další své produkty. To znamená, že to jsou ty dvě kuličky, modrá a žlutá. Ale jestliže se k tomu připlete magnetické pole určitého směru, to znamená kolmého na světelné světlo, dojde ke změně, vznikne triple. A ty produkty, ten modrý a žlutý kroužek, mají jinou velikost. Čili dojde ke změně množství těchto různých chemických produktů. Je to zase hypotéza. A zase nám to ukazuje jenom možnost. Že to magnetické pole může vyvolat jakousi drobnou změnu, která je následovaná celým řetězem v naprosto ještě neznámých rekcí možných, které by mohly nakonec vyvolat změnu orientace, změnu pohybu a letu ptáka. Ještě tento obrázek nám ukazuje, jak by to asi mohlo vypadat, když vnímá magnetické pole oko. To magnetické pole interferuje se světelným zářením a pole nemá stejnou barvu, ale jsou tam skvrny, jako je to vlevo, mít hnědavou barvu, žluté proužky. Když se podíváme například k severu, dole to zorné pole je tmavé,to je oblast, kde se pravděpodobně promítá nebo oblast toho severního magnetického pólu, když se podíváme doprava uchyluje se to stranou a když se postavíme na hlavu a podíváme se dolů, tak vidíme to magnetické pole, ten černý kruh nahoře. To je samozřejmě teorie, je to modelování, ale takhle to ti teoretici předpokládají.
29
Dále pan Velček sledoval, co se stane, když července zaváže oko. Zjistil, že když zaváže oko levé, tak ta červenka skutečně reaguje na změnu magnetického pole, když oko pravé, tak ne. To znamená, že ten receptor je jen jednostranný a měl by být jen v jednom oku. A teď jsme skončili tu první část, která zdánlivě nebo která nás přesvědčuje o tom, že možnost vnímání magnetického pole a orientace tu existuje. Existuje tu trojice různých hypotéz, různých možností, mechanismů. Ovšem stále je to hypotetické. Nalezeny ty receptory nebyly. Dále pohyby zvířat vždy nesvědčí o pohybu podle magnetického pole. Podívejte se tady, proč letí ty čápy jednou doleva přes Gibraltar, proč letí východně? Kdyby si to nařídili podle vnímání magnetického pole svým receptorem, tak by se snažili namířit přímo rovně přes Středozemní moře, tam by narazili na břeh, asi by museli oklikou podél břehu a pak by letěli dál, ale nikoliv. A ten konečný cíl je taky pokaždé trochu jiný a podívejte se jak černí čápi například z Ruska letí nebo je to z Číny přes Himaláje, Kazachstán směrem dolů. Každý z těch čápů letí jinak. Ta modrá, zelená a červená. Zejména ta červená, jak víte je velice nepravidelná, ten pták zřejmě bloudí, mění směr, on neletí přímo.
30
Ptáci a zákon Ptáci a zákon aneb Právní příručka nejen pro ornitologa Vydala Česká společnost ornitologická v rámci programu Volná křídla
Předmluva
Je asi jen málo lidí, kteří se dovedou bez obtíží pohybovat mezi spletitými kličkami paragrafů. A přitom je jasné, že mnozí z nás to při své každodenní činnosti potřebují a se zákoutími paragrafů by se měli seznámit. Mezi takové patří i všichni zájemci o ochranu přírody a zvláště ochranu i výzkum ptactva, tedy především ornitologové, ať již profesionální či amatérští. Nejen jim je věnována publikace „Ptáci a zákon“. Už její výstižný název naznačuje, že hlavním objektem zájmu ve vztahu k paragrafům jsou skutečně ptáci. I když se autoři nevyhýbají ani obecněji koncipovaným zákonům, odkazují se na ně především v poznámkách pod čarou a hlavní texty patří takřka výlučně avifauně. Jistě není náhodou, že už v roce 1998, v souvislosti s plánovaným vstupem naší republiky do Evropské unie, vydala Česká společnost ornitologická publikaci „Legislativa EU a ochrana přírody“ zabývající se nutností přiblížit naši legislativu legislativě evropské. I předkládaná kniha se těmto otázkám věnuje, tentokrát již v době, kdy členy EU skutečně jsme. Na dalších stranách se autoři úspěšně snaží přiblížit zájemcům o avifaunu problematiku týkající se volně žijících ptáků i ptáků chovaných v zajetí pro potěšení či pro účely hospodářské. Za mimořádně důležité pokládám části věnované pozorování ptáků, jejich výzkumu včetně kroužkování, ale třeba i vyvěšování a kontrolám budek. Těmto činnostem, stejně jako záchraně zraněných živočichů, se u nás s nadšením věnuje několik stovek ornitologů a ochránců přírody, ovšem většinou bez dostatečné znalosti legislativy. Autoři samozřejmě nezapomněli ani na myslivost včetně lovu, sokolnictví, pytláctví a preparace ptáků. Samostatný rozsáhlý blok věnují u nás také velmi oblíbenému chovatelství. Přestože jde o tematiku složitou a řeč paragrafů je všeobecně pokládána za nezáživnou, text je velmi čtivý, zlehčený ještě množstvím vtipných kreseb. Výborným nápadem je vkládání tématických boxů s konkrétními příklady z praxe. Kniha „Ptáci a zákon“ by se měla naprosto jednoznačně stát součástí knihovny každého zájemce o ornitologii, chovatele i milovníka přírody. Ukazuje totiž legální cesty, jak spojit chvályhodnou lásku a zálibu k našim opeřencům s ryze profesionálním a legislativci nenapadnutelným přístupem. Obsah
1 Úvod
o o o
1.1 Jak příručku používat 1.2 Základní pravidla práva ochrany přírody 1.3 Jak postupovat ve styku s úřady
2 Prameny právní úpravy o 2.1 Mezinárodní úmluvy o 2.2 Právní předpisy Evropské unie o 2.3 České právní předpisy
3 Volně žijící ptáci o 3.1 Pozorování ptáků o 3.2 Fotografování, řlmování, nahrávky zvuku o 3.3 Výzkum o 3.4 Lov ptáků o 3.5 Získávání živých ptáků z přírody o 3.6 Sběratelství a preparace o 3.7 Neúmyslné ohrožení ptáků
4 Ptáci v zajetí o 4.1 Obecné povinnosti chovatele o 4.2 Zájmový chov ptáků o 4.3 Záchranný chov a vypouštění odchovaných jedinců do přírody o 4.4 Chov ptáků v zoologických zahradách o 4.5 Chov pro vědecké účely o 4.6 Hospodářský chov o 4.7 Sokolnictví o 4.8 Handicapovaní jedinci o 4.9 Kříženci
31
o o
4.10 Dovoz a vývoz 4.11 Komerční využití ptáků
5 Další důležité informace o 5.1 Pohyb v krajině, vstup na pozemky o 5.2 Odpovědnost za protiprávní jednání o 5.3 Pravomoci kontrolních orgánů o 5.4 Postup při podezření na protiprávní jednání o 5.5 Právo na informace
6 Odpovědné úřady 7 Výklad pojmů 8 Přehled právních předpisů 9 Použitá a doporučená literatura 10 Rejstřík 11 English summary
Seznamy ptáků
Zvláště chráněné druhy (ptáci, kteří jsou zvláště chráněnými druhy podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., k zákonu o ochraně přírody a krajiny)
Druhy CITES (Ptáci,kteří podléhají zákonu 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy)
Nebezpečné druhy (Ptáci, kteří jsou nebezpečnými druhy podle vyhlášky č. 75/1996 Sb.)
Celoročně hájené druhy zvěře (Ptáci, kteří jsou zvěří podle zákona č. 449/2001 Sb. a jsou celoročně hájení Lovné druhy zvěře (Ptáci, kteří jsou zvěří podle zákona č. 449/2001 Sb. a je pro ně stanovena doba lovu podle vyhlášky č. 245/2002 Sb.)
http://www.birdlife.cz/index.php?ID=945
Ochrana druhů podle různých předpisů Možnosti ochrany ptáků je třeba posuzovat v kontextu právního statutu jednotlivých druhů. Každý druh může být zvláště chráněn podle Příl. III. Vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádí zákon o ochraně přírody a krajiny, a může být zvěří podle zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti. Zákon o ochraně přírody a krajiny rozlišuje 4 kategorie ochrany, zvěř může být podle mysliveckého zákona celoročně hájena, nebo je pro ni stanovena doba lovu vyhláškou č. 245/2002 Sb. Přehled použitých zkratek KO druh kriticky ohrožený podle Příl. III. vyhl. č. 395/1992 Sb. SO druh silně ohrožený podle Příl. III. vyhl. č. 395/1992 Sb. O druh ohrožený podle Příl. III. vyhl. č. 395/1992 Sb. M druh je zvěří podle zák. č. 449/2001 Sb. a je pro něj stanovena doba lovu vyhl. 245/2002 Sb. MH druh je zvěří podle zák. č. 449/2001 Sb. a je celoročně hájen
Druhy v seznamu neuvedené nejsou ani zařazeny jako zvláště chráněné podle zákona o ochraně přírody a krajiny, ani nejsou zvěří podle zákona o myslivosti. Vztahuje se na ně ale obecná ochrana ptáků podle § 5a zákona o ochraně přírody a krajiny. bažant královský bažant obecný bekasina otavní bekasina větší bělořit šedý bramborníček černohlavý bramborníček hnědý brkoslav severní břehouš černoocasý břehule říční bukač velký bukáček malý
395/1992 SO O SO O O O KO O KO
32
449/2001 M M
cvrčilka slavíková čáp bílý čáp černý čírka modrá čírka obecná datlík tříprstý drop velký drozd cvrčala dřemlík tundrový dudek chocholatý dytík úhorní havran polní hohol severní holub doupňák holub hřivnáč hrdlička zahradní husa běločelá husa polní husa velká hýl rudý chocholouš obecný chřástal kropenatý chřástal malý chřástal polní chřástal vodní jeřáb popelavý jeřábek lesní jestřáb lesní kachna divoká kalous pustovka káně lesní káně rousná kavka obecná koliha velká kolpík bílý konipas luční kopřivka obecná kormorán velký koroptev polní kos horský krahujec obecný krkavec velký krocan divoký krutihlav obecný křepelka polní kulík hnědý kulíšek nejmenší kvakoš noční ledňáček říční lejsek malý lejsek šedý lelek lesní linduška horská linduška úhorní luňák červený luňák hnědý lyska černá lžičák pestrý mandelík hajní morčák velký moták lužní moták pilich moták pochop moudivláček lužní orebice horská orel křiklavý orel mořský orel sklaní orlovec říční ořešník kropenatý ostralka štíhlá ostříž lesní pěnice vlašská perlička obecná pěvuška podhorní
KO O O SO SO O SO KO SO SO SO KO
MH MH
MH SO SO
O O SO KO SO SO KO SO O
MH M M M M M
MH MH M
SO MH MH SO KO KO SO O O O SO SO O SO SO KO SO SO SO SO O SO SO SO KO KO SO KO KO SO SO O O
MH MH MH MH MH M MH
M MH
MH M
KO KO KO KO O KO SO SO M
33
pisík obecný polák chocholačka polák malý polák velký poštolka obecná poštolka rudonohá potápka černokrká potápka malá potápka roháč potápka rudokrká puštík bělavý racek černohlavý racek chechtavý rákosník velký raroh velký rorýs obecný rybák černý rybák obecný skalník zpěvný skřivan lesní slavík modráček slavík obecný slavík tmavý sluka lesní sojka obecná sokol stěhovavý sova pálená straka obecná strakapoud bělohřbetý strakapoud jižní strakapoud prostřední strnad luční strnad zahradní sýc rousný sýček obecný sýkořice vousatá špaček obecný tenkozobec opačný tetřev hlušec tetřívek obecný ťuhýk menší ťuhýk obecný ťuhýk rudohlavý ťuhýk šedý včelojed lesní vlaštovka obecná vlha pestrá vodouš kropenatý vodouš rudonohý volavka bílá volavka červená volavka popelavá volavka stříbřitá vrána obecná výr velký výreček malý zedníček skalní zrzohlávka rudozobá žluva hajní
SO SO M KO M MH KO O O O SO KO SO MH SO KO O KO SO KO SO KO O SO O KO SO
MH
MH MH MH M
SO SO O KO KO SO SO SO M KO KO SO SO O SO O SO O SO SO KO SO KO
MH MH
MH SO O KO KO SO SO
M MH
Druhy v seznamu neuvedené nejsou ani zařazeny jako zvláště chráněné podle zákona o ochraně přírody a krajiny, ani nejsou zvěří podle zákona o myslivosti. Vztahuje se na ně pouze obecná ochrana podle § 5 zákona o ochraně přírody a krajiny.
Seznam CITES – Ptáci CITES - příloha A
34
STRUTHIFORMES
pštrosi
Struthionidae
pštrosovití Struthio camelus (I) (Pouze populace z Alžírska, Burkina Faso, Kamerunu, Středoafrické republiky, Čadu, Mali, Mauritánie, Maroka, Nigeru, Nigérie, Senegalu a Súdánu; všechny ostatní populace nejsou uvedeny v přílohách tohoto nařízení.)
RHEIFORMES
pštros dvouprstý
nanduové
Rheidae
nanduovití Rhea pennata (I) (S výjimkou populací Rhea pennata pennata z Argentiny a Chile, které jsou uvedeny v příloze B.) =363
TINAMIFORMES
nandu Darwinův tinamy
Tinamidae
tinamovití Tinamus solitarius (I)
tinama pruhovaná
SPHENISCIFORMES
tučňáci
Spheniscidae
tučňákovití Spheniscus humboldti (I)
tučňák Humboldtův
PODICIPEDIFORMES
potápky
Podicipedidae
potápkovití Podilymbus gigas (I)
potápka obrovská
PROCELLARIIFORMES
trubkonosí
Diomedeidae
albatrosovití Diomedea albatrus (I)
albatros Stellerův, albatros bělohřbetý
PELECANIFORMES
veslonozí
Pelecanidae
pelikánovití Pelecanus crispus (I)
pelikán kadeřavý
Sulidae
terejovití Papasula abbotti (I) =364
terej Abbottův
Fregatidae
fregatkovití Fregata andrewsi (I)
fregatka bělobřichá
CICONIIFORMES
brodiví
Ardeidae
volavkovití Bubulcus ibis (III GH) =365
volavka rusohlavá
Casmerodius albus (III GH) =366
volavka bílá
Egretta garzetta (III GH)
volavka stříbřitá
Ciconiidae
čápovití Ciconia boyciana (I) =367
čáp černozobý
Ciconia nigra (II)
čáp černý
Ciconia stormi
čáp pestrý
Jabiru mycteria (I)
čáp jabiru
Leptoptilos dubius
marabu větší
Mycteria cinerea (I)
nesyt bílý
Threskiornithidae
ibisovití Geronticus calvus (II)
ibis jihoafrický
Geronticus eremita (I)
ibis skalní
Nipponia nippon (I)
ibis japonský
Platalea leucorodia (II)
kolpík bílý
Pseudibis gigantea
ibis obrovský
Phoenicopteridae
plameňákovití Phoenicopterus ruber (II) =370
35
plameňák růžový
ANSERIFORMES
vrubozobí
Anatidae
kachnovití Anas auckladnica (I) =371
kachna auklandská
Anas laysanensis (I) =373
kachna laysanská
Anas oustaleti (I) =374
kachna marianská
Anas querquedula (III GH)
čírka modrá
Aythya innotata
polák madagaskarský
Aythya nyroca (III GH) =375
polák malý
Branta canadensis leucopareia (I)
berneška velká aleutská
Branta ruficollis (II)
berneška rudokrká
Branta sandvicensis (I)
berneška havajská
Cairina scutulata (I)
pižmovka bělohlavá
Mergus octosetaceus
morčák paranský
Oxyura leucocephala (II)
kachnice bělohlavá
Rhodonessa caryophyllacea
kachna růžohlavá
(pravděpodobně vyhynulá) (I) Tadorna cristata
husice chocholatá
FALCONIFORMES
dravci
Cathartidae
kondorovití Gymnogyps californianus (I)
kondor kalifornský
Vultur gryphus (I)
kondor velký
Pandionidae
orlovcovití Pandion haliaetus (II)
orlovec říční
Accipitridae
krahujcovití Accipiter brevipes (II)
krahujec krátkoprstý
Accipiter gentilis (II)
jestřáb lesní
Accipiter nisus (II)
krahujec obecný
Aegypius monachus (II)
sup hnědý
Aquila adalberti (I) =378
orel Adalbertův
Aquila chrysaetos (II)
orel skalní
Aquila clanga (II)
orel volavý
Aquila heliaca (I)
orel královský
Aquila pomarina (II)
orel křiklavý
Buteo buteo (II)
káně lesní
Buteo lagopus (II)
káně rousná
Buteo rufinus (II)
káně bělochvostá
Chondrohierax uncinatus wilsonii (I) =379
jestřáb hákozobý
Circaetus gallicus (II)
orlík krátkoprstý
Circus aeruginosus (II)
moták pochop
Circus cyaneus (II)
moták pilich
Circus macrourus (II)
moták stepní
Circus pygargus (II)
moták lužní
Elanus caeruleus (II)
luněc šedý
Eutriorchis astur (II)
orlík madagaskarský
Gypaetus barbatus (II)
orlosup bradatý
Gyps fulvus (II)
sup bělohlavý
Haliaeetus spp. (I/II) (Haliaeetus albicilla a Haliaeetus leucocephalus jsou uvedeny v orli (orlové mořští) příloze I; ostatní druhy jsou uvedeny v příloze II.) Harpia harpyja (I)
harpya, harpie
Hieraaetus fasciatus (II)
orel jestřábí
36
Hieraaetus pennatus (II)
orel nejmenší
Leucopternis occidentalis (II)
káně západní
Milvus migrans (II)
luňák hnědý
Milvus milvus (II)
luňák červený
Neophron percnopterus (II)
sup mrchožravý
Pernis apivorus (II)
včelojed lesní
Pithecophaga jefferyi (I)
orel opičí
Falconidae
sokolovití Falco araea (I)
poštolka seychelská
Falco biarmicus (II)
raroh jižní
Falco cherrug (II)
raroh velký
Falco columbarius (II)
dřemlík tundrový
Falco eleonorae (II)
ostříž jižní
Falco jugger (I)
sokol laggar
Falco naumanni (II)
poštolka jižní
Falco newtoni (I) (Pouze populace ze Seychelských ostrovů)
poštolka madagaskarská
Falco pelegrinoides (I) =380
sokol šahin
Falco peregrinus (I)
sokol stěhovavý
Falco punctatus (I)
poštolka skvrnitá
Falco rusticolus (I)
raroh lovecký
Falco subbuteo (II)
ostříž lesní
Falco tinnunculus (II)
poštolka obecná
Falco vespertinus (II)
poštolka rudonohá
GALLIFORMES
hrabaví
Megapodiidae
tabonovití Macrocephalon maleo (I)
tabon přilbový
Cracidae
hokovití Crax alberti (III CO)
hoko modrozobý
Crax blumenbachii (I)
hoko červenozobý
Mitu mitu (I) =381
hoko mitu
Oreophasis derbianus (I)
hoko horský
Penelope albipennis (I)
guan bělokřídlý
Pipile jacutinga (I) =383
guan černočelý
Pipile pipile (I) =384
guan modrohrdlý, g. trinidadský
Phasianidae
bažantovití Catreus wallichii (I)
bažant Wallichův
Colinus virginianus ridgwayi (I)
křepel kalifornský, k. virginský, poddruh ridgwayi
Crossoptilon crossoptilon (I)
bažant tibetský, bažant ušatý tibetský
Crossoptilon harmani (I) =386
bažant ušatý, b. pradéšský
Crossoptilon mantchuricum (I)
bažant mandžuský, bažant ušatý mandžuský
Lophophorus impejanus (I)
bažant lesklý
Lophophorus lhuysii (I)
bažant zelenoocasý
Lophophorus sclateri (I)
bažant Sclaterův
Lophura edwardsi (I)
bažant Edwardsův
Lophura imperialis (I)
bažant císařský
Lophura swinhoii (I)
bažant sedlatý, b. Swinhoeův
Odontophorus strophium
křepel límcový
Ophrysia superciliosa
křepelka himálajská, koroptev himálajská
Polyplectron emphanum (I)
bažant palavanský, páv palavanský
Rheinardia ocellata (I) =388
bažant perlový
37
Syrmaticus ellioti (I)
bažant Elliotův
Syrmaticus humiae (I)
bažant Humeův
Syrmaticus mikado (I)
bažant mikado
Tetraogallus caspius (I)
velekur kaspický
Tetraogallus tibetanus (I)
velekur tibetský
Tragopan blythii (I)
satyr Blythův
Tragopan caboti (I)
satyr Cabotův
Tragopan melanocephalus (I)
satyr černohlavý
Tympanuchus cupido attwateri (I)
kur prériový, tetřívek prériový
GRUIFORMES
krátkokřídlí
Gruidae
jeřábovití Grus americana (I)
jeřáb americký
Grus canadensis (I/II) (Druh je uveden v příloze II, ale poddruhy Grus canadensis nesiottes a Grus canadensis pulla jsou uvedeny v příloze I.)
jeřáb kanadský
Grus grus (II)
jeřáb popelavý
Grus japonensis (I)
jeřáb mandžuský
Grus leucogeranus (I)
jeřáb sibiřský, j. bílý
Grus monacha (I)
jeřáb šedý
Grus nigricollis (I)
jeřáb černokrký
Grus vipio (I)
jeřáb východoasijský, j. daurský, j. červenolící
Rallidae
chřástalovití Gallirallus sylvestris (I) =389
chřástal ostrovní
Rhynochetidae
kaguovití Rhynochetus jubatus (I)
kagu chocholatý
Otididae
dropovití Ardeotis nigriceps (I) =390
drop černohlavý
Chlamydotis undulata (I)
drop obojkový, drop chocholatý, drop hřívnatý
Eupodotis indica (II)
drop indický
Eupodotis bengalensis (I) =391
drop bengálský
Otis tarda (II)
drop velký
Tetrax tetrax (II)
drop malý
CHARADRIIFORMES
bahňáci
Scolopacidae
slukovití Numenius borealis (I)
koliha severní
Numenius tenuirostris (I)
koliha tenkozobá
Tringa guttifer (I)
vodouš ochotský
Laridae
rackovití Larus relictus (I)
racek reliktní
COLUMBIFORMES
měkkozobí
Columbidae
holubovití Caloenas nicobarica (I)
holub hřívnatý. h. nikobarský
Claravis godefrida
holoubek červenokřídlý
Columba livia (III GH)
holub skalní
Ducula mindorensis (I)
holub mindorský, h. císařský
Leptotila wellsi
holub Wellsův
Streptopelia turtur (III GH)
hrdlička divoká
PSITTACIFORMES
papoušci
Psittacidae
papouškovití amazoňan červenokrký, a. modrohlavý, a. dominikánský
Amazona arausiaca (I)
38
Amazona barbadensis (I)
amazoňan žlutoramenný
Amazona brasiliensis (I)
amazoňan rudoocasý
Amazona guildingii (I)
amazoňan ohnivý, a. Guildingův
Amazona imperialis (I)
amazoňan královský,
Amazona leucocephala (I)
amazoňan kubánský
Amazona ochrocephala auropalliata (I)
amazoňan žlutokrký
Amazona ochrocephala belizensis (I)
amazoňan belizský
Amazona ochrocephala caribaea (I)
amazoňan karibský
Amazona ochrocephala oratrix (I)
amazoňan velký, a. žlutohlavý velký
Amazona ochrocephala parvipes (I)
amazoňan velký, a. žlutohlavý, poddruh parvipes
Amazona ochrocephala tresmariae (I)
amazoňan velký, a. žlutohlavý, poddruh tresmariae
Amazona pretrei (I)
amazoňan nádherný
Amazona rhodocorytha (I) =397
amazoňan červenočelý, a. rudooký
Amazona tucumana (I)
amazoňan tukumana,
Amazona versicolor (I)
amazoňan mnohobarvý
Amazona vinacea (I)
amazoňan vínorudý, a.fialovoprsý
Amazona viridigenalis (I)
amazoňan zelenolící
Amazona vittata (I)
amazoňan portorický
Anodorhynchus spp. (I)
ara
Ara ambigua (I)
ara zelený, a. žlutozelený
Ara glaucogularis (I) =398
ara modrý, ara kaninda
Ara macao (I)
ara arakanga, arakanga
Ara militaris (I)
ara vojenský
Ara rubrogenys (I)
ara červenouchý
Cacatua goffini (I)
kakadu gofin, k. Goffinův
Cacatua haematuropygia (I)
kakadu filipinský
Cacatua moluccensis (I)
kakadu molucký
Cyanopsitta spixii (I)
ara škraboškový, ara Spixův
Cyanoramphus forbesi (I) = 399
kakariki Forbesův, kakariky chathamský, papoušek Forbesův
Cyanoramphus novaezelandiae (I) =400
kakariki rudočelý, papoušek rudočelý
Cyclopsitta diophthalma coxeni (I) =401
loríček žlutoboký, papoušek žlutoboký, poddruh coxeni
Eos histrio (I)
lori modroprsý
Eunymphicus cornutus (I)
papoušek chocholatý
Geopsittacus occidentalis
papoušek noční
(pravděpodobně vyhynulý) (I) =402 Guarouba guarouba (I) =403
aratinga žlutý, papoušek zlatý, arara žlutý
Neophema chrysogaster (I)
neoféma žlutobřichá, papoušek žlutobřichý, traváček žlutobřichý
Ognorhynchus icterotis (I)
papoušek žlutouchý. arara žlutouchý
Pezoporus wallicus (I)
papoušek zemní
Pionopsitta pileata (I)
amazónek červenohlavý, papoušek červenohlavý
Probosciger aterrimus (I)
kakadu palmový, kakadu arový
Propyrrhura couloni (I) = 404
ara horský, ara šedolící
Propyrrhura maracana (I)=405
ara marakana
Psephotus chrysopterygius (I)
papoušek žlutoramenný
Psephotus dissimilis (I) =406
papoušek žlutokřídlý
Psephotus pulcherrimus (pravděpodobně vyhynulý) (I)
papoušek překrásný
Psittacula echo (I) =407
alexander mauricijský
Pyrrhura cruentata (I)
pyrura modrobradý, papoušek modrobradý,
39
papoušek zelenobradý Rhynchopsitta spp. (I)
arara
Strigops habroptilus (I)
kakapo soví, papoušek soví
Vini spp. (I/II) (Vini ultramarina je uveden v příloze I, ostatní druhy jsou uvedeny v příloze lori II.) CUCULIFORMES
kukačky
Musophagidae
turakovití Tauraco bannermani (II)
turako Bannermanův
STRIGIFORMES
sovy
Tytonidae
sovovití Tyto alba (II)
sova pálená
Tyto soumagnei (I)
sova madagaskarská
Strigidae
puštíkovití Aegolius funereus (II)
sýc rousný
Asio flammeus (II)
kalous pustovka
Asio otus (II)
kalous ušatý
Athene blewitti (I)
sýček lesní
Athene noctua (II)
sýček obecný
Bubo bubo (II)
výr velký
Glaucidium passerinum (II)
kulíšek nejmenší
Mimizuku gurneyi (I) =409
výreček Gurneyův
Ninox novaeseelandiae undulata
sovka bubuk, sovka ostrovní, kulíšek kukaččí, poddruh undulata
(I) =410 Ninox squamipila natalis (I)
sovka molucká, kulíšek molucký, poddruh natalis
Nyctea scandiaca (II)
sovice sněžní
Otus ireneae (II)
výreček Irenin
Otus scops (II)
výreček malý
Strix aluco (II)
puštík obecný
Strix nebulosa (II)
puštík vousatý
Strix uralensis (II)
puštík bělavý
Surnia ulula (II)
sovice krahujová
APODIFORMES
svišťouni
Trochilidae
kolibříkovití Glaucis dohrnii (I) =411
kolibřík bronzovoocasý
TROGONIFORMES
trogoni
Trogonidae
trogonovití Pharomachrus mocinno (I)
kvesal chocholatý
CORACIIFORMES
srostloprstí
Bucerotidae
zoborožcovití Aceros nipalensis (I)
zoborožec himálajský
Aceros subruficollis (I)
zoborožec
Buceros bicornis (I)
dvojzoborožec indický
Buceros vigil (I) =413
dvojzoborožec štítnatý
PICIFORMES
šplhavci
Picidae
datlovití Campephilus imperialis (I)
datel císařský
Dryocopus javensis richardsi (I)
datel jávský, d. indomalajský, poddruh richardsi
PASSERIFORMES
pěvci
Cotingidae
kotingovití Cotinga maculata (I)
kotinga skvrnitá
40
Xipholena atropurpurea (I)
kotinga bělokřídlá
Pittidae
pitovití Pitta gurneyi (I)
pita Gurneyova
Pitta kochi (I)
pita luzonská
Atrichornithidae
křováčkovití Atrichornis clamosus (I)
křováček zvučný
Hirundinidae
vlaštovkovití Pseudochelidon sirintarae (I)
břehule bělooká
Muscicapidae
lejskovití Bebrornis rodericanus (III MU)
lejsek rodrigézský rákosník rodrigézský
Dasyornis broadbenti litoralis (pravděpodobně střízlíkovec pobřežní, lejsek pobřežní vyhynulý) (I) Dasyornis longirostris (I) =416
střízlíkovec dlouhozobý, s. západní, lejsek dlouhozobý
Picathartes gymnocephalus (I)
vranule bělokrká
Picathartes oreas (I)
vranule šedokrká
Zosteropidae
kruhoočkovití Zosterops albogularis (I)
kruhoočko stříbrooké
Meliphagidae
medosavkovití Lichenostomus melanops cassidix (I) =418
Icteridae
medosavka žlutochocholatá, poddruh cassidix vlhovcovití
Agelaius flavus (I) =419
vlhovec paraguajský
Fringillidae
pěnkavovití Carduelis cucullata (I) =420
čížek ohnivý
Sturnidae
špačkovití Leucopsar rothschildi (I)
majna Rothschildova
CITES - příloha B RHEIFORMES
nanduové
Rheidae
nanduovití Rhea americana (II)
nandu pampový
Rhea pennata pennata (II) (Pouze populace z Argentiny a Chile) =363
nandu Darwinův, poddruh pennata
SPHENISCIFORMES
tučňáci
Spheniscidae
tučňákovití Spheniscus demersus (II)
tučňák brýlatý
CICONIIFORMES
brodiví
Balaenicipitidae
člunozobcovití Balaeniceps rex (II)
člunozobec velký
Threskiornithidae
ibisovití Eudocimus ruber (II)
ibis rudý
Phoenicopteridae
plameňákovití Phoenicopteridae spp. (II) (S výjimkou druhu uvedeného v příloze A.)
ANSERIFORMES
plameňákovití vrubozobí
Anatidae
kachnovití Anas bernieri (II)
kachna černoskvrnná, k. Bernierova
Anas formosa (II)
čírka dvouskvrnná, č. východoindická
Coscoroba coscoroba (II)
labuť koskoroba
Cygnus melanocorypha (II)
labuť černokrká
Dendrocygna arborea (II)
husička stromová, kachna stromová
41
Oxyura jamaicensis
kachnice kaštanová
Sarkidiornis melanotos (II)
pižmovka hřebenatá
FALCONIFORMES
dravci FALCONIFORMES spp. (II) (S výjimkou druhů uvedených v příloze A a jednoho druhu čeledi Cathartidae, který je uveden v příloze C; ostatní druhy z uvedené čeledi nejsou v přílohách tohoto nařízení uvedeny.)
dravci
GALLIFORMES
hrabaví
Cracidae
hokovití Crax spp.* (-/III) (V příloze III jsou uvedeny tyto druhy: Crax alberti, Crax daubentoni a Crax globulosa pro Kolumbii a Crax rubra pro Kolumbii, Kostariku, Guatemalu a Honduras)
hoko
Ortalis vetula (III GT/HN)
guan hnědokřídlý, čačalaka obecná
Pauxi spp. (-/III) (Pauxi pauxi je uveden v příloze III pro Kolumbii) = 382
hoko
Penelopina nigra (III GT)
guan malý
Phasianidae
bažantovití Agelastes meleagrides (III GH)
perlička červenohlavá
Arborophila charltonii (III MY)
koroptev kaštanovoprsá
Arborophila orientalis
koroptev bělohrdlá
(III MY) =385 Argusianus argus (II)
bažant okatý, argus okatý, bažant argus
Gallus sonneratii (II)
kur Sonneratův, kur čárkovaný
Ithaginis cruentus (II)
bažant krvavý
Lophura bulweri
bažant Bulwerův
Lophura diardi
bažant prelát
Lophura erythrophthalma
bažant červenolící
(III MY) Lophura hatinhensis
bažant vietnamský
Lophura hoogerwerfi
bažant sumaterský
Lophura ignita (III MY)
bažant ohnivý, b. ohnivohřbetý
Lophura inornata
bažant Salvadoriho
Lophura leucomelanos
bažant tmavý
Pavo muticus (II)
páv japonský, p.zelený
Polyplectron bicalcaratum (II)
bažant paví, páv zrcadlový
Polyplectron germaini (II)
bažant hnědý, b. hnědolící
Polyplectron malacense (II)
bažant malajský
Polyplectron schleiermacheri (II) =387
bažant bornejský
GRUIFORMES
krátkokřídlí
Gruidae
jeřábovití Gruidae spp. (II) (S výjimkou druhů uvedených v příloze A.)
Otididae
jeřábovití dropovití
Otididae spp. (II) (S výjimkou druhů uvedených v příloze A.)
dropovití
COLUMBIFORMES
měkkozobí
Columbidae
holubovití Columba caribaea
holub jamajský
Didunculus strigirostris
holub zejkozobý
Gallicolumba luzonica (II)
holub krvavý
Goura spp. (II)
korunáč
PSITTACIFORMES
papoušci
42
PSITTACIFORMES spp. (II) (S výjimkou druhů uvedených v příloze A a příloze C, a vyjma Melopsittacus undulatus (andulka vlnkovaná) a Nymphicus hollandicus (korela chocholatá), které nejsou uvedeny v přílohách tohoto nařízení.)
papoušci
CUCULIFORMES
kukačky
Musophagidae
turakovití Corythaeola cristata (III GH)
turako velký
Crinifer piscator (III GH)
turako šedý
Musophaga porphyreolopha
turako purpurový, banánovec purpurový
(II) =408 Musophaga violacea (III GH)
turako fialový, banánovec obecný
Tauraco spp. (II) (S výjimkou druhů uvedených v příloze A.)
turakové
STRIGIFORMES
sovy STRIGIFORMES spp. (II) (S výjimkou druhů uvedených v příloze A.)
APODIFORMES
sovy svišťouni
Trochilidae
kolibříkovití Trochilidae spp. (II) (S výjimkou druhů uvedených v příloze A.)
CORACIIFORMES
kolibříkovití srostloprstí
Bucerotidae
zoborožcovití Aceros spp. (II) (S výjimkou druhů uvedených v příloze A.)
zoborožec
Anorrhinus spp. (II) =412
zoborožec
Anthracoceros spp. (II)
zoborožec
Buceros spp. (II) (S výjimkou druhů uvedených v příloze A.)
dvojzoborožec
Penelopides spp. (II)
zoborožec
PICIFORMES
šplhavci
Capitonidae
vousákovití Semnornis ramphastinus (III CO)
vousák tukaní
Ramphastidae
tukanovití Baillonius bailloni (III AR)
arasari zlatý
Pteroglossus aracari (II)
arasari červený, arasari černohrdlý, a. černokrký
Pteroglossus castanotis (III AR)
arasari hnědouchý
Pteroglossus viridis (II)
arasari zelený, a. zelenopláštíkový
Ramphastos dicolorus (III AR)
tukan pestrý
Ramphastos sulfuratus (II)
tukan žlutoprsý, tukan Fischerův, t., krátkozobý
Ramphastos toco (II)
tukan obrovský, tukan toko
Ramphastos tucanus (II)
tukan rudozobý, t. bledohrdlý
Ramphastos vitellinus (II)
tukan bělolící, t. vrubozobý
Selenidera maculirostris (III AR)
arasari skvrnozobý
PASSERIFORMES
pěvci
Cotingidae
kotingovití Rupicola spp. (II)
skalňák
Pittidae
pitovití Pitta guajana (II)
pita páskovaná
Pitta nympha (II) =414
pita nádherná
Muscicapidae Bebrornis rodericanus (III MU) Garrulax canorus (II)
sojkovec zpěvný, s. bělouchý
Leiothrix argentauris (II)
timálie stříbrouchá
43
Leiothrix lutea (II)
timálie zlatá, t. čínská
Liocichla omeiensis (II)
sojkovec sečchuanský
Nectariniidae
strdimilovití Anthreptes pallidigaster
strdimil lesní
Anthreptes rubritorques
strdimil pruhovaný
Emberizidae
strnadovití Gubernatrix cristata (II)
kardinál zelený
Paroaria capitata (II)
kardinál černohřbetý
Paroaria coronata (II)
kardinál šedý
Tangara fastuosa (II)
tangara nádherná
Fringillidae
pěnkavovití Carduelis yarrellii (II) =420
čížek Yarrellův, č. žlutolící
Estrildidae
astrildovití Amandava formosa (II)
astrild olivový, tygříček olivový
Padda fuscata
rýžovník hnědý
Padda oryzivora (II)
rýžovník šedý
Poephila cincta cincta (II)
pásovník krátkoocasý, poddruh cincta
Sturnidae
špačkovití Gracula religiosa (II)
loskuták posvátný
Paradisaeidae
rajkovití Paradisaeidae spp. (II)
rajkovití
CITES - příloha C CICONIIFORMES
brodiví
Ardeidae
volavkovití Ardea goliath (III GH)
volavka obrovská, v. goliáš
Ciconiidae
čápovití Ephippiorhynchus senegalensis (III GH)
čáp sedlatý
Leptoptilos crumeniferus (III GH)
čáp marabu, marabu africký
Threskiornithidae
ibisovití Bostrychia hagedash (III GH) =368
ibis hagedaš
Bostrychia rara (III GH) =369
ibis kropenatý
Threskiornis aethiopicus (III GH)
ibis posvátný
ANSERIFORMES
vrubozobí
Anatidae
kachnovití Alopochen aegyptiacus (III GH)
husice nilská
Anas acuta (III GH)
ostralka štíhlá
Anas capensis (III GH)
čírka kapská
Anas clypeata (III GH) =372
lžičák pestrý
Anas crecca (III GH)
čírka obecná
Anas penelope (III GH)
hvízdák euroasijský
Cairina moschata (III HN)
pižmovka velká, kachna pižmová
Dendrocygna autumnalis (III HN)
husička podzimní, kachna podzimní
Dendrocygna bicolor (III GH/HN) =376
husička dvoubarvá
Dendrocygna viduata (III GH)
husička vdova, kachna vdova
Nettapus auritus (III GH)
kačenka běloboká
Plectropterus gambensis (III GH)
kachna ostruhatá
Pteronetta hartlaubii (III GH) =377
pižmovka konžská, kachna k.
FALCONIFORMES
dravci
44
Cathartidae
kondorovití Sarcoramphus papa (III HN)
kondor královský
GALLIFORMES
hrabaví
Cracidae
hokovití Penelope purpurascens (III HN)
guan rezavobřichý, g. chocholatý
Phasianidae
bažantovití Agriocharis ocellata (III GT)
krocan paví
Caloperdix oculea (III MY)
křepelka lesní, koroptev lesní
Melanoperdix nigra (III MY)
křepelka černá, koroptev černá
Polyplectron inopinatum (III MY)
bažant horský
Rhizothera longirostris (III MY)
křepelka dlouhozobá, koroptev dlouhozobá
Rollulus rouloul (III MY)
křepelka korunkatá, křepel korunkatý, koroptev korunkatá
Tragopan satyra (III NP)
satyr obecný, s. himálajský
CHARADRIIFORMES
bahňáci
Burhinidae
dytíkovití Burhinus bistriatus (III GT)
dytík pruhovaný, d. dvoupruhý
COLUMBIFORMES
měkkozobí
Columbidae
holubovití Columba guinea (III GH)
holub guinejský, h. skvrnitý
Columba iriditorques (III GH) =392
holub bronzovokrký
Columba mayeri (III MU) =393
holub růžový
Columba unicincta (III GH)
holub šedý, h. vínoprsý
Oena capensis (III GH)
holoubek kapský, hrdlička kapská
Streptopelia decipiens (III GH)
hrdlička šedoocasá
Streptopelia roseogrisea (III GH)
hrdlička chechtavá
Streptopelia semitorquata (III GH)
hrdlička červenooká
Streptopelia senegalensis (III GH)
hrdlička senegalská, h. palmová
Streptopelia vinacea (III GH)
hrdlička vínorudá
Treron calva (III GH) =394
treron africký, holub africký
Treron waalia (III GH)
treron waalia, holub waalia, h. sahelský
Turtur abyssinicus (III GH)
holoubek habešský, hrdlička etiopská
Turtur afer (III GH)
holoubek modroskvrnný, hrdlička modroskvrnná
Turtur brehmeri (III GH) =395
holoubek Brehmerův, hrdlička modrohlavá
Turtur tympanistria (III GH) =396
holoubek tamburínský, hrdlička bubínková
PSITTACIFORMES
papoušci
Psittacidae
papouškovití Psittacula krameri (III GH)
alexandr malý
PASSERIFORMES
pěvci
Cotingidae
Atrichornithidae
kotingovití Cephalopterus ornatus (III CO)
vranucha ozdobná
Cephalopterus penduliger (III CO)
vranucha dlouholaločnatá
křováčkovití křováček zvučný
Hirundinidae
vlaštovkovití břehule bělooká
Pycnonotidae
bulbulovití bulbul korunkatý
Muscicapidae
lejskovití lejsek rodrigézský rákosník rodrigézský lejsek Rueckův
45
Terpsiphone bourbonnensis (III MU) =417 Fringillidae
lejskovec bourbonský pěnkavovití
Serinus canicapillus (III GH) =421
zvonohlík západoafrický
Serinus leucopygius (III GH)
zvonohlík šedý
Serinus mozambicus (III GH)
zvonohlík mozambický
Estrildidae
astrildovití Amadina fasciata (III GH)
amadina páskovaná, a. obojková
Amandava subflava (III GH) =422
zlatoprska malá
Estrilda astrild (III GH)
astrild vlnkovaný
Estrilda caerulescens (III GH)
modroušek rudoocasý
Estrilda melpoda (III GH)
astrild oranžolící, a. oranžovolící
Estrilda troglodytes (III GH)
astrild šedý
Lagonosticta rara (III GH)
amarant černobřichý
Lagonosticta rubricata (III GH)
amarant tmavý
Lagonosticta rufopicta (III GH)
amarant tečkovaný
Lagonosticta senegala (III GH)
amarant malý
Lagonosticta vinacea (III GH) =423
amarant škraboškový
Lonchura bicolor (III GH) =424
stračka dvoubarvá
Lonchura cantans (III GH) =425
stříbrozobka zpěvná
Lonchura cucullata (III GH) =424
stračka malá
Lonchura fringilloides (III GH) =424
stračka velká
Mandingoa nitidula (III GH) =426
vločkovník zelenohřbetý
Nesocharis capistrata (III GH)
oliváček běločelý
Nigrita bicolor (III GH)
černoušek hnědoprsý
Nigrita canicapilla (III GH)
černoušek šedohřbetý
Nigrita fusconota (III GH)
černoušek pláštíkový
Nigrita luteifrons (III GH)
černoušek žlutočelý
Ortygospiza atricollis (III GH)
astrild černohrdlý, a. křepelčí
Parmoptila rubrifrons (III GH) =427
astrild mravenčí
Pholidornis rushiae (III GH)
astrild skřivanový, moudivláček skřivanový
Pyrenestes ostrinus (III GH) =428
rudoušek černobřichý
Pytilia hypogrammica (III GH)
astrild rudočelý, astrild červenočelý
Pytilia phoenicoptera (III GH)
astrild rudokřídlý
Spermophaga haematina (III GH)
louskáček červenoprsý
Uraeginthus bengalus (III GH) =429
motýlek rudouchý
Ploceidae
snovačovití Amblyospiza albifrons (III GH)
snovač bělozobý
Anaplectes rubriceps (III GH) =430
snovatec červenohlavý
Anomalospiza imberbis (III GH)
přádelník kukaččí
Bubalornis albirostris (III GH)
tkalčík bělozobý
Euplectes afer (III GH)
přádelník zlatý, snovač Napoleonův
Euplectes ardens (III GH) =431
přádelník límcový, snovač límcový
Euplectes franciscanus (III GH) =432
přádelník oranžový, snovač oranžový
Euplectes hordeaceus (III GH)
přádelník korunkatý, p. ohnivý, snovač korunkatý
Euplectes macrourus (III GH) =433
přádelník žlutohřbetý, snovač žlutoramenný
Malimbus cassini (III GH)
snovatec černohrdlý
Malimbus malimbicus (III GH)
snovatec chocholatý
Malimbus nitens (III GH)
snovatec rudokrký
Malimbus rubricollis (III GH)
snovatec červenočapkový
Malimbus scutatus (III GH)
snovatec štítnatý
Pachyphantes superciliosus (III GH) =434
snovač nádherný
46
Passer griseus (III GH)
vrabec šedohlavý
Petronia dentata (III GH)
vrabec křovinný
Plocepasser superciliosus (III GH)
vrabec hnědohlavý
Ploceus albinucha (III GH)
snovač běločapkový
Ploceus aurantius (III GH)
snovač oranžový
Ploceus cucullatus (III GH) =435
snovač zahradní
Ploceus heuglini (III GH)
snovač Heuglinův
Ploceus luteolus (III GH) =436
snovač malý
Ploceus melanocephalus (III GH) =437
snovač černohlavý
Ploceus nigerrimus (III GH)
snovač černý
Ploceus nigricollis (III GH)
snovač černokrký
Ploceus pelzelni (III GH)
snovač tenkozobý, s. Pelzelnův
Ploceus preussi (III GH)
snovač zlatohřbetý
Ploceus tricolor (III GH)
snovač tříbarvý
Ploceus vitellinus (III GH) =438
snovač žlutavý
Quelea erythrops (III GH)
snovač červenohlavý, s. rudohlavý
Sporopipes frontalis (III GH)
astrildovec uzdičkový, snovač uzdičkový
Vidua chalybeata (III GH) =439
vdovka malá
Vidua interjecta (III GH)
vdovka uelle, v. dlouhoocasá
Vidua larvaticola (III GH)
vdovka baka, v. bakská
Vidua macroura (III GH)
vdovka dominikánská, v. černobílá
Vidua orientalis (III GH) =440
vdovka širokoocasá
Vidua raricola (III GH)
vdovka jambandu, v. gambandská
Vidua togoensis (III GH)
vdovka tožská
Vidua wilsoni (III GH)
vdovka světlokřídlá
CITES - příloha D ANSERIFORMES
vrubozobí
Anatidae
kachnovití Anas melleri
kachna madagaskarská
GALLIFORMES
hrabaví
Megapodiidae
tabonovití Megapodius wallacei
tabon molucký
Cracidae
hokovití Penelope pileata
guan chocholatý
Phasianidae
bažantovití Arborophila gingica
koroptev fokienská
Syrmaticus reevesii §2
bažant královský
COLUMBIFORMES
měkkozobí
Columbidae
holubovití Columba oenops
holub peruánský
Ducula pickeringii
holub Pickeringův
Gallicolumba criniger
holub Bartlettův
Ptilinopus marchei
holub Marcheův
Turacoena modesta
holub timorský
PASSERIFORMES
pěvci
Cotingidae
kotingovití Procnias nudicollis
zvonovec paraguayský
Pittidae
pitovití
47
Pitta nipalensis
pita nepálská
Pitta steerii
pita Steereova
Bombycilidae
brkoslavovití Bombycilla japonica
brkoslav japonský
Muscicapidae
lejskovití Cochoa azurea
skalníček jávský
Cochoa purpurea
skalníček purpurový
Garrulax formosus
sojkovec nádherný
Garrulax galbanus
sojkovec žlutobřichý
Garrulax milnei
sojkovec jihočínský
Niltava davidi
lejsek fukienský
Stachyris whiteheadi
timálie brýlová
Swynnertonia swynnertoni =537
červenka horská
Turdus dissimilis
drozd černoprsý
Sittidae
brhlíkovití Sitta magna
brhlík pruhohlavý
Sitta yuanensis
brhlík yunnanský
Emberizidae
strnadovití Dacnis nigripes
pitpit černonohý
Sporophila falcirostris
kněžík sokolí
Sporophila frontalis
kněžík plavohrdlý
Sporophila hypochroma
kněžík rudotýlý
Sporophila palustris
kněžík bažinný
Icteridae
vlhovcovití Sturnella militaris
vlhovec jihoamerický
Fringilidae
pěnkavovití Carpodacus roborowskii
hýl tibetský
Carduelis ambigua
zvonek černohlavý
Carduelis atrata
čížek černý
Pyrrhula erythaca
hýl šedohlavý
Serinus canicollis
zvonohlík kapský
Serinus hypostictus = 538
zvonohlík pruhovaný
Estrildidae
astrildovití Amandava amandava
tygříček tečkovaný
Cryptospiza reichenovii
astrild horský
Erythrura coloria
amadina červenouchá
Erythrura viridifacies
amadina zelenočelá
Estrilda quartinia = 539
astrild čtyřbarvý
Hypargos niveoguttatus
astrild vločkovaný
Lonchura griseicapilla
amadina šedohlavá
Lonchura punctulata
amadina muškátová
Lonchura stygia
amadina temná
Sturnidae
špačkovití Cosmopsarus regius
špaček zlatoprsý
Mino dumontii
majna žlutolící
Sturnus erythropygius
špaček bělohlavý
Corvidae
krkavcovití Cyanocorax caeruleus
sojka azurová
Cyanocorax dickeyi
sojka modrochocholatá
48
Ptáci, kteří jsou podle zákona zvěří Zvěř celoročně hájená - ptáci Zvěř s dobou lovu - ptáci Druhy ptáků, které jsou zvěří podle zákona č. 449/2001 Sb. a jsou celoročně hájené: čírka modrá čírka obecná havran polní holub doupňák jeřábek lesní jestřáb lesní káně lesní káně rousná kopřivka obecná kormorán velký koroptev polní krahujec obecný krkavec velký křepelka polní lžičák pestrý moták pochop poštolka obecná racek chechtavý raroh velký sluka lesní sojka obecná sokol stěhovavý tetřev hlušec tetřívek obecný volavka popelavá výr velký Druhy ptáků, které jsou zvěří podle zákona č. 449/2001 Sb. a je pro ně stanovena doba lovu podle vyhlášky č. 245/2002 Sb. bažant královský bažant obecný holub hřivnáč hrdlička zahradní husa běločelá husa polní husa velká kachna divoká krocan divoký lyska černá orebice horská perlička obecná polák chocholačka polák velký straka obecná špaček obecný vrána obecná
49
Chráněná území Přírodní památka Biskoupská hadcová step Biskoupská hadcová step je přírodní památka ev. č. 898, lokalita Biskoupky v okrese Brno-venkov. Důvodem ochrany je skalnatá stepní stráň se vzácným rostlinstvem. Přírodní památku Biskoupskou hadcovu step najdeme západně od Ivančic, u obce Biskoupky. Rozkládá se nad levým břehem řeky Jihlavy a je součástí přírodního parku Střední Pojihlaví. Tato oblast byla vyhlášena přírodní památkou v roce 1979, zaujímá rozhlohu 2,21 ha a je v nadmořské výšce 228 - 270 m. Přírodní památku Biskoupskou hadcovou step tvoří členité území stepního charakteru na hadcovém podloží s výskytem význačných druhů rostlin a hmyzu. Zahrnuje také Biskoupský kopec s bývalými pastvinami, roztroušenými keři a jalovci. Je zde bohatý výskyt konikleců a jiných ohrožených druhů rostlin. Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Biskoupsk%C3%A1_hadcov%C3%A1_step
Všeobecná charakteristika Kraj: Jihomoravský kraj Okres(y): Brno-venkov Katastrální území: Biskoupky na Moravě Mapové listy: 2433, 24334 Lokalizace: 0,5 km Z od Biskoupek Charakteristika objektu: Svah s nevelkými skalkami nad levým břehem Jihlavy Oblast: Strážecké a moravské moldanubikum; třebíčský a jihlavský masiv ID : 889 Kód AOPK ČR: 898 ÚSOP: Odkaz na informace v Ústředním seznamu ochrany přirody AOPK ČR
Geologie Geologická charakteristika: Přirozené výchozy serpentinitového tělesa mezi Hrubšicemi, Novou Vsí a Templštejnem v moravské části moldanubika. Těleso je uzavřeno v granulitech. Podle Nováka, Žáka (1948) vznikly tyto horniny z olivinických peridotitů. Regionální členění: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum - moldanubická oblast (moldanubikum) - metamorfní jednotky v moldanubiku Stratigrafie: proterozoikum Témata: geologie, botanika, petrologie
Ochrana a střety zájmů Stupeň ochrany: A-Přírodní památka (PP) Ochrana geologického fenoménu: A - je důležitou součástí vyhlášené lokality Důvod ochrany: Hadcová step. Vyhlášení ZCHÚ: ONV Brno-venkov, 27.12. 1979. Střety zájmů: bez střetů Popis střetů zájmů: Nejsou známy střety zájmů.
Literatura
Novák T., Žák L.(1948): Předběžná zpráva o výzkumech v hadcové oblasti hrubšické. Věst.St.Geol.úst.ČSR, 23, 152-155.Praha.
Přírodní rezervace Dukovanský mlýn Dvě samostatné plochy (spojené ochranným pásmem) na pravém údolním svahu hluboce zaříznutého údolí řeky Jihlavy a přilehlé náhorní rovině, asi 2 km ssz. od Dukovan, nad vodní nádrží Mohelno. Lokalitu I. (Nad vodou) tvoří svah severní a severozápadní expozice nad údolím Jihlavy. Lokalita II. (Pohaniska) leží na údolním svahu pravého přítoku Jihlavy a přilehlé plošině holoroviny, od trati U Včelína k bývalému Dukovanskému mlýnu.
50
Všeobecná charakteristika Katastrální území: Dukovany Výměra: MZCHÚ: 17,70 ha, OP: 39,05 ha Nadmořská výška: 310 - 382 m Vyhlášeno: 1983 Hadcové bory s četným vzácnými a zvláště chráněnými druhy rostlin jsou lokalitou kriticky ohroženého lýkovce vonného (Daphne cneorum) a bažanky vejčité (Mercurialis ovata).
Geologie Podloží tvoří převážně mohelenský hadcový masiv, jen nad severovýchodní hranicí území zasahuje úzký pruh granulitu. Místy je horninový podklad obnažen, dna erozních rýh a údolíček vyplňuje pohyblivá suť. Na svahu nad hladinou přehrady je poměrně rozsáhlé kamenné pole. Půdní pokryv tvoří z větší části kambizem typická a kambizem eutrofní. Jen lokálně se v zamokřených místech vyvinuly gleje, v okolí rezervace i hnědozem typická.
Květena Vegetaci lokality I. tvoří převážně hadcové bory s výskytem perialpinských druhů v podrostu, místy se na jz. svazích nacházejí nelesní enklávy s vegetací svazu Festucion valesiacae. Ve stromovém patře borů převládá borovice lesní (Pinus sylvestris), méně je zastoupena nepůvodní b. černá (P. nigra), na svahu nad nádrží rostou i dub zimní (Quercus petraea) a višeň mahalebka (Cerasus mahaleb). V podrostu převládá pěchava vápnomilná (Sesleria albicans), dále zde rostou např. sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium), dvojštítek hladkoplodý (Biscutella laevigata), lněnka alpská (Thesium alpinum), mochna bílá (Potentilla alba), penízek horský (Thlaspi montanum), brambořík nachový (Cyclamen purpurascens), lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a kriticky ohrožené druhy bažanka vejčitá (Mercurialis ovata) a pomněnka úzkolistá (Myosotis stenophylla). K charakteristickým druhům stepních enkláv patří trávnička obecná hadcová (Armeria vulgaris subsp. serpentini), zlatovlásek obecný (Crinitina linosyris), kavyl chlupatý (Stipa dasyphylla), k. sličný (S. pulcherrima), k. Ivanův pýřitý (S. joannis subsp. puberula), stařinec celolistý (Tephroseris integrifolia), z dalších zajímavých druhů zde roste např. strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica), bílojetel německý (Dorycnium germanicum), tužebník obecný (Filipendula vulgaris), kručinka chlupatá (Genistapilosa), smldník jelení (Peucedanum cervaria), ostřice nízká (Carex humilis) a čestec (rozrazil) klasnatý (Pseudolysimachion spicatum). Lokalita II. je porostlá borovicí lesní (Pinus sylvestris) s náletem dubu zimního (Quercus petraea). V keřovém patře převládají ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), růže šípková (Rosa canina), krušina olšová (Frangula alnus) a svída krvavá (Swida sanguinea). V relativně početné populaci zde roste lýkovec vonný (Daphne cneorum), z dalších druhů pak okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), růže keltská (Rosa gallica), ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), hvězdnice chlumní (Aster amellus) a dřín jarní (Cornus mas). Dříve uváděné druhy starček roketolistý (Senecio erucifolius), kavyl sličný (Stipa pulcherrima) a některé další již nebyly posledními průzkumy potvrzeny. Přírodní rezervace je jedním z nejcennějších botanických nalezišť na Třebíčsku, bylo zde nalezeno celkem 468 druhů cévnatých rostlin, z toho 17 druhů zvláště chráněných. Ze vzácnějších druhů dřevokazných hub zde byly nalezeny outkovka jabloňová (Antrodia malicola), o. příživná (A. parasitica) a kostrovka šedavá (Skeletocutis carneogrisea).
Zvířena V území dosud nebyl provedený podrobnější zoologický průzkum.
Lesnictví Porosty na příkrém svahu nad údolní nádrží jsou ponechány samovolnému vývoji (les ochranný), v převážně borových kmenovinách na plošinách probíhá obnova pruhovou holou sečí. Při výchově borových mlazin se zčásti přihlíží ke světelným nárokům lýkovce vonného formou silnějších zásahů s výraznou redukcí předrostlíků.
Využití Lokalita leží v oblasti vlivu jaderné elektrárny Dukovany i vyrovnávací nádrže Mohelno a proto je důležitou monitorovací plochou pro sledování vlivu energetické soustavy na biotu v oblasti. Husté borové mlaziny a keřové patro ve spojení s expanzí třtiny křovištní (Calamagrostis epigeios) na lokalitě II. výrazně snižuje množství světla, které se dostává k polykormonům lýkovce. Trvalý zástin má negativní vliv na jeho růst i rozmnožování. Proto se provádí vyřezávání keřů a kosení třtiny křovištní. Na okrajích pozemků dochází k častému splachu ornice z okolních polí a tím nežádoucí nitrifikaci a sukcesi ruderálních druhů.
Bibliografie Antonín V., Vágner A. et Láznička O: (1997): Makromycety (velké houby) širší oblasti energetické soustavy Dukovany – Dalešice. -
51
Přírod. Sbor. Západomorav. Muz., Třebíč, 26: 43 - 110. Dvořák R. (1924): Průvodce Pojihlavím a Pooslavím. – Třebíč, 173pp. Hruby J. (1930): Die Vegetationsverhältnisse Westmährens. 3. Beitrag. – Verhandlungsbericht Naturforsch. Ver. Brünn, 61 (1927 – 1929): 32 – 86. Ondráčková S. (1996): Přehled druhové skladby dřevinné a bylinné vegetace přírodní rezarvace Dukovanský mlýn. – Přírod. Sbor. Západomorav. Muz., Třebíč, 23: 45 - 78. Picbauer R. (1920): Nová rostlina na Moravě (Thlaspi montanum L. f. typicum A. Schwarz). – Věda Přírodní, Praha, 1: 276. Suza J. (1922-3): Xerothermní květena podkladů serpentinových na dolním toku Jihlavy. – Čas. Mor. Muzea Zem., Brno, 20 – 21: 1 – 35. Suza J. (1923): Květena moravských serpentinitů. – Věst. 1. Sjezdu Botaniků, Praha, pp. 65 – 66. Suza J. (1928): Geobotanický průvodce serpentinovou oblastí u Mohelna na jihozápadní Moravě (ČSR). – Rozpravy II. Tř. České Akademie, Praha, 37/31, 116p. Suza J. (1930): Geobotanické poznámky ze západní Moravy III. – Sbor. Klubu Přírodov. Brno, 13: 20 – 50.
Přírodní park Střední Pojihlaví Vyhlášen jako oblast klidu v roce 1988 Okresním národním výborem Brno - venkov, Třebíč a Znojmo. Zahrnuje dolní část středního toku řeky Jihlavy, od Mohelna k Řeznovicím. Geomorfologicky náleží území ke Znojemské pahorkatině s nadmořskou výškou od 215 do 380 m. Do holoroviny Znojemské pahorkatiny se vkládá hluboko zaříznuté údolí řeky Jihlavy a údolí jejich přítoků. Příkré údolní svahy jsou svahovité s členitými výchozy skalních hornin. Údolí vytváří výrazné zaklesnuté meandry. Podloží tvoří silně přeměněné horniny gföhlské jednotky moldanubika mezi nimiž převládají světlé granulity náměšťského masivu. Vyskytují se také serpentiny (hadce) a migmatitické ruly. U Hrubšic se tyto horniny stýkají tektonicky se sedimenty (balinskými slepenci a pískovci) permokarbonu Boskovické brázdy. K nejmladším sedimentům náležejí vltavínonosné terasové pleistocenní štěrky po obou březích Jihlavy (Hrubšice - Prosniska). Větší část parku na sz. a jz. pokrývá kambizem typická. V jižní části od Mohelna k Hrubšicím jsou rozsáhlejší plochy s kambizemí eutrofní a při řece Jihlavě se nachází fluvizem na bezkarbonátových nivních sedimentech, které místy vystupují až k povrchu, bez náznaků dalšího vývoje. V hluboko zaříznutém údolí Jihlavy přistupují na výchozech kyselých hornin, i litozemě a rankery. Největší část území zaujímají hercynské dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum). V místech s příznivou expozicí, popřípadě v zářezech a na svazích vodních toků, se objevují teplomilné doubravy svazu Quercion petraeae s přimíšenou borovicí (Pinus sylvestris), vzácně i klokočem zpeřeným (Staphylea pinnata) a višní mahalebkou (Cerasus mahaleb), vázanou většinou jen na skalní ostrožny. Na nivách vodních toků jsou nejčastější olšiny svazu Stellario-Alnetum glutinosae. Nelesní vegetace je velmi rozmanitá. Střídají se zde xerotermní trávníky svazu Festucion vallesiacae a Bromiou erecti s mezofilními lučními porosty svazu Arrhenatherion. K mezním prvkům zdejší flóry patří dvouřadec pozdní (Cleistogenes serotina), vyskytující se v navrhované NPR Velká skála a dosahující na této lokalitě severní hranice areálu. Na území parku roste i větší počet zvláště chráněných druhů rostlin, ze vzácnějších je to např. lýkovec vonný (Daphne cneorum), křivatec český (Gagea bohemica) a další. Zoocenózu tvoří ochuzená fauna kulturní krajiny předhůří Českomoravské vrchoviny. Žije zde brhlík lesní (Sitta europaea), budníček menší (Phylloscopus collybita) a pěvuška modrá (Prunella modularis) a donedávna zde byla řada hnízdišť sokola stěhovavého (Falco peregrimus). Byl zde pozorován také čáp černý (Ciconia nigra), ostříž lesní (Falco subbuteo) a výr velký (Bubo bubo). Na území parku se nachází pět zvláště chráněných území: PR Biskoupský kopec, PR Mohelnička, PR Nad řekami, PP Biskoupská hadcová step a PP Kozének. Historicko krajinářský obraz je dotvářen zříceninou hradu Templštejn a unikátní stavební památkou - románským kostelíkem z přelomu 11. a 12. století v Řeznovicích.
Arboretum Křtiny – popis Nejstarší a největší zařízení tohoto druhu na ŠLP Křtiny je Arboretum Křtiny, nacházející se u silnice mezi městysi Křtiny a Jedovnice, asi 20 km severně od jihomoravské metropole Brna. Založeno bylo v roce 1928 profesorem tehdejší Lesnické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně Augustinem Bayerem. Rozloha arboreta je 23 ha, zabírá louky kolem potoka, přilehlé části lesních svahů a součástí je i rybník. Evidováno je zde na 1.000 taxonů dřevin, z toho je přes 200 druhů, kříženců a kultivarů vrb, což je jedna z rarit této unikátní sbírky. Nejvzácnější dřevinou, se kterou se studenti i návštěvníci mohou seznámit je pajehličník přeslenitý (Sciadopitys verticillata), pocházející až z dalekého Japonska. Pro poučení je k dispozici naučná stezka Domácí dřeviny, osazená informačními tabulkami o každé představované dřevině. Estetika arboreta je vhodně doplněna více než 25 dřevěnými sochami a sousošími, které vytvořili studenti Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně při pořádaných sochařských symposiích. Zajímavostí je nově zbudované rašeliniště a vřesoviště, také venkovní výukový amfiteátr a navazující rekreačně-výchovná stezka Chvála stromů, věnovaná jednotlivým druhům dřevin. Vzhledem k výjimečné cennosti tohoto výukového objektu přistoupil Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny k nutné výměně oplocení, aby Arboretum Křtiny bylo zabezpečeno proti nezvaným návštěvníkům i zvěři. Na základě obdržené státní dotace z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky ve výši 1,950.000 Kč byly na konci roku 2004 provedeny stavebním střediskem ŠLP Křtiny práce na obnově. Délka nového plotu o výšce 2 m dosahuje 2.300 m. V lesních partiích v délce 1.200 m je oplocení zbudováno z drátěného pletiva na betonových sloupcích. Čelní fronta o délce 1.100 m, navržená renomovaným krajinným architektem profesorem Ivarem Otrubou, je konstrukce z dřevěných sloupů na betonových patkách, vyplněná dřevěnými hranoly a latěmi. Arboretum Křtiny je v průběhu roku zpřístupněno veřejnosti vždy jeden den v týdnu – v sobotu, a to po celé vegetační období mezi Dny otevřených dveří, které jsou pořádány na konci měsíce května a na začátku měsíce října.
52
Hromadným exkurzím je umožněn vstup po celý rok na základě předchozí domluvy (tel. 516 428 811 = ústředna, žádejte spojení na pí. Fojtíkovou, správkyni arboreta, e-mail:
[email protected], předmět: pro Arboretum). Základní prohlídkový okruh trvá přibližně 1 hodinu. Vstupné pro dospělé činí 30 Kč, pro děti 10 Kč, pro skupiny je hromadné vstupné 500 Kč. Dále nabízíme svatební obřady (1.000,-Kč) a focení svatby v interiéru arboreta (500,- Kč). Otevírací doba – 2011: * Otevírací doba: od 28. 5. do 9. 10. 2011, jen v sobobotu od 10.00 do 17.00 hodin. * Den otevřených dveří – ve dnech 28. – 29. 5. 2011 od 9.00 do 17.00 hodin, * Den otevřených dveří – ve dnech 8. – 9. 10. 2011 od 9.00 do 17.00 hodin
Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty
Pohoří podél hranic mezi Českou a Slovenskou republikou. Jedná se o bilaterální CHKO, kdy česká část má délku 80 km, orientaci severovýchod-jihozápad a leží v nadmořské výšce 240-970 m. Zaujímá část okresů Hodonín, Uherské Hradiště a Zlín. Založena byla výnosem MK ČSR č. 17.644/80 z 3.11.1980. Výměra: 715 km2. Biosférickou rezervací UNESCO se stala 15.4.1996. Pro západní část CHKO jsou charakteristické velmi rozsáhlé komplexy květnatých luk s rozptýlenými soliterními stromy. Střední část CHKO v širším okolí Starého Hrozenkova se nazývá Moravské Kopanice. Její současný vzhled vznikl teprve velmi pozdní valašskou kolonizací v 17. -18. století a vyznačuje se roztroušenou zástavbou, střídáním zalesněných a bezlesých ploch s mozaikou sušších míst, mokřadů, drobných lesíků, křovin a nevelkých políček. Severovýchodní část pohoří v okolí Valašských Klobouk a Brumova patří k Valašsku. Krajina zde již připomíná Javorníky, které na Bílé Karpaty bezprostředně navazují. Rozmanité způsoby hospodaření, různorodý historický vývoj a v neposlední řadě odlehlost od průmyslových středisek umožnily zachovat neobvykle vysokou biodiverzitu na mnoha typech stanovišť, od teplomilných šipákových doubrav po pralesovité horské bučiny, od teplomilných stepních porostů k podhorským přepásaným loukám a nejrůznějším typům drobných lesních i lučních mokřadů. Bílé Karpaty se staly pojmem především jako území s největší diverzitou a s největší kvantitou vstavačovitých rostlin (orchidejí) ve střední Evropě. Díky specifickým přírodním podmínkám se v CHKO Bílé Karpaty až donedávna zachovaly starší způsoby zemědělského hospodaření, na které byla vázána existence většiny polopřirozených společenstev luk a pastvin. K nejdůležitějším prostředkům zachování druhové diverzity patří hledání vhodných způsobů hospodaření v krajině a podpora ekologicky šetrné zemědělské výroby. Z geologického hlediska patří Bílé Karpaty do Vnějších západních Karpat. Jejich podklad tvoří horniny dílčí bělokarpatské jednotky magurského flyšového příkrovu, zastoupené převážně pískovci střídanými jílovci, méně často slínovci. Obsahují často značný podíl uhličitanu vápenatého v podobě vápnitého tmelu nebo žilek zaplňujících staré trhliny. Následkem jsou četné usazeniny pěnovců v pramenech vyvěrajících z vápnitých uloženin. Také názvy některých obcí odrážejí tuto skutečnost, např. Vápenky, Vápenice. Komplexy flyšových hornin jsou na některých místech prostoupeny neovulkanity, postorogenními andezitovými intruzemi v podobě pravých a ložních žil. V lomu Skala u Starého Hrozenkova je např. vyvinuta sloupcovitá odlučnost bazaltu (doleritu). Vyvřelé horniny provází pestré spektrum minerálů, např. v lomu Bučník u Komně, kde je na andezit vázáno polymetalické zrudnění, tvořené křemenem, karbonáty a malým množstvím sulfidů, zastoupených hlavně pyritem, markazitem, galenitem a sfaleritem. Z nich sekundárně vznikl cerusit, wulfenit a skorodit. Vzácněji je přítomen i cinabarit a metacinabarit. Největší zvláštností tohoto lomu je naleziště porcelanitu, t.j. tepelně přeměněné horniny (původně jílovce) na styku s vyvřelinou. Pro svoji zvláštní žilkovitou strukturu je tento materiál využíván jako atraktivní surovina pro výrobu šperků. Osu CHKO tvoří pohraniční pohoří Bílé Karpaty, protažené podél hranice od jihozápadu k severovýchodu. Moravská část má plochu 575 km2 a střední výšku 473 m. Pohoří začíná za Strážnicí a končí u Lyského průsmyku. Na jihozápadě začíná Žalhostickou vrchovinou (Kobyla 584 m n.m.). Směrem k severovýchodu na ni navazuje Javořinská hornatina s nejvyšším bodem Bílých Karpat Velkou Javořinou (970 m n.m.). Hranice probíhá po dlouhém ústředním hřbetu. Moravská část je rozčleněna do úzkých hřbetů a hluboce zařezaných údolí. Pod Velkou Javořinou leží Straňanská kotlina, jejíž dno má střední výšku 479 m. Dále na severovýchod pokračují Bílé Karpaty Lopenickou hornatinou (Velký Lopeník, 911 m n.m.). Příznačné jsou široké zaoblené hřbety se zarovnanými povrchy a hlubokými údolími. Za Vlárským průsmykem navazuje Chmelovská hornatina. K CHKO na severu náleží i přilehlé části Vizovické vrchoviny, které představují severní podhůří Bílých Karpat.
Různá odolnost flyšových hornin se promítá do celkového reliéfu terénu. Geomorfologicky se výrazněji uplatňují pouze odolnější pískovce, které budují nejvyšší horské partie, např. Velká Javořina a Velký Lopeník. V místech s méně odolnými horninami jsou převážně mírné, dlouhé svahy, oblé, měkce modelované hřbety a rozsáhlé sedimenty. Charakteristickým a velmi častým jevem v místech měkčích (jílovcových) hornin jsou sesuvy. V lesních porostech občas způsobují značné škody, zvláště tam, kde pěstební postupy neberou ohled na tuto skutečnost. Mechanizačně málo dostupná území sesuvů mimo les tvoří často ostrůvky přirozených biotopů neovlivněných zemědělskou výrobou. Území CHKO Bílé Karpaty náleží k úmoří Černého moře a největší jeho část patří do povodí řeky Moravy, a to jejích levostranných přítoků Olšavy, Okluk, Svodnice, Veličky a Radějovky. Menší severovýchodní část CHKO přísluší do povodí Váhu.
53
Severovýchodní část CHKO náleží k hornímu povodí Olšavy (P 112,2 km2 , L 13,8 km a Qa 0,66 m3.s-1). Olšava se svými přítoky, k nimž patří potok Kolelač (P 17,1 km2 , L 7,0 km a Qa 0,25 m3.s-1), na kterém je vodárenská nádrž Bojkovice (plocha 14,1 ha, objem vody 0,96 mil. m3, hydrologické stanice nad a pod přehradou, Kladénka (P 37,2 km2, L 12,1 km a Qa 0,22 m3.s-1) a zejména Luhačovický potok (P 143,1 km2 , L 24,2 km a Qa 0,56 m3.s-1) s přítokem Ludkovickým potokem (P 62,5 km2 , L 13,6 km a Qa 0,24 m3.s-1). Na Luhačovickém potoce nad lázněmi je vodní nádrž (plocha 42 ha, objem vody 2,70 mil. m3), která slouží převážně pro rekreaci. Nad a pod nádraží jsou hydrologické stanice. Na Ludkovickém potoce je vodárenská nádrž (plocha 12,4 ha, objem vody 0,70 mil. m3, hydrologická stanice je v Pradlisku). Na odvodnění CHKO se podílí i levostranný přítok Olšavy Nivnička (P 56,9 km2 , L 11,9 km a Qa 0,34 m3.s-1), Střední část Bílých karpat patří k horním povodím Veličky (P 66,6 km2 , L 12,3 km a Qa 0,47 m3.s-1), a Okluk (P 16,9 km2 , L 6,7 km a Qa 0,25 m3.s-1), resp. jejich levostranného přítoku Boršického potoka (P 8,3 km2 , L 4,6 km a Qa 0,25 m3.s-1) a z malé části i Svodnice (P 8,5 km2). Na Veličce ve Velké nad Veličkou je od r 1931 hydrologická stanice. Z jihozápadní části CHKO odvádí vody další levostranný přítok řeky Moravy, kterou je Radějovka (P 41,2 km2 , L 19,6 km a Qa 0,18 m3.s-1, hydrologická stanice je od r. 1940 v Petrově). Část Bílých Karpat při hranicích se Slovenskou republikou odvodňuje řeka Vlára se svými přítoky do Váhu. Na území CHKO je povodí Vláry od jejího soutoku se Sviborkou u Vlachovic po státní hranici, kde má P 323 km2, L 30,7 km a Qa 3,20 m3.s-1. Na Vláře je od r. 1942 v Popově hydrologická stanice. Nejvýznamnějším přítokem Vláry je Brumovka (P 86,5 km2 , L 18,3 km a Qa 0,93 m3.s-1, hydrologická stanice je od r. 1923 v Brumově).
CHKO Bílé Karpaty je budována převážně horninami flyšového pásma Západních Karpat, v nichž se střídají nepropustné jílovce s pískovci a místními polohami slepenců. Pro toto území jsou příznačné celkově nepříznivé hydrogeologické podmínky a tím i velmi omezený výskyt podzemních vod, které jsou vázány pouze na místní mocnější polohy pískovců. V některých částech CHKO (převážně v pramenných oblastech vodních toků) se vyskytují prameny převážně malé a velmi rozkolísané vydatnosti, které se využívají jako zdroje vody pro místní potřebu. Relativně vydatnější zdroje podzemní vody jsou v kvartérních fluviálních sedimentech podél některých vodních toků (Olšava, Velička, Radějovka, Vlára). Na území CHKO jsou významné zdroje minerálních vod, z nichž nejdůležitější a nejznámější je luhačovická zřídelní struktura. V Luhačovicích je 10 zřídel studené alkalické kyselky a jeden pramen sirovodíkové vody. Další zřídla kyselek jsou v Březové, Nezdenicích, Suché Lozi, Záhorovicích a jinde. Zdroje sirovodíkové vody jsou v Brumově, Javorníku, Korytné, Petrově, Pradlisku, Strání a dalších místech.
Pro flyšové pásmo je charakteristický celkový nedostatek podzemní vody, zvláště v místech s výraznějším zastoupením nepropustných jílovcových sedimentů. Pouze mocnější polohy pískovců mají omezený průlinový oběh. Avšak i v těchto partiích vykazují prameny malou a v průběhu roku rozkolísanou vydatnost, většinou v desetinách litrů za sekundu. Jen výjimečně přesahuje množství vody 1 l.s-1. Vydatnější vodní zdroje jsou vázány na akumulace fluviálních sedimentů, do různého stupně zahliněných štěrků a písků v údolích větších toků. Významná je luhačovická pramenná oblast minerálních vod (tzv. naftové vody). Jejich vznik souvisí s třetihorním vulkanismem, díky němuž byly na zlomových liniích proplyněny hlubinným oxidem uhličitým a současně obohaceny stopovými prvky. Podle Quitt,E. (1971,1984) jsou v CHKO Bílé Karpaty zastoupeny všechny tři klimatické oblasti. (Hlucká pahorkatina a údolí Veličky leží v teplé klimatické oblasti. Základním znakem této oblasti je průměrná červencová teplota vzduchu 18 - 20°C, průměrná lednová teplota -2 až -3°C, počet letních dnů 50 - 70, počet mrazových dnů pod 110 a průměrný roční srážkový úhrn 500 - 700 mm. Mírně teplá klimatická oblast je zastoupena v středními polohami Bílých Karpat s průměrnou červencovou teplotou vzduchu 16 - 18°C, průměrnou lednovou teplotou -2 až -5°C, 20 - 50 letními a 110 - 140 mrazovými dny a průměrným ročním srážkovým úhrnem 600 800 mm. Vrcholové partie Bílých Karpat kolem Velké Javořiny a Lopeníku s nadmořskou výškou nad 800 zařazujeme do chladné klimatické oblasti, charakterizované průměrnou červencovou teplotou vzduchu 15 - 16°C, průměrnou lednovou teplotou vzduchu -3 až -4°C, počtem letních dnů 10 - 30 a počtem mrazových dnů 140 - 160 a průměrným ročním srážkovým úhrnem 850 - 1000 mm. V CHKO Bílé Karpaty pozorují v síti HMÚ podle Coufal,L (1992) 2 klimatologické stanice (Strání a Brumov) a 8 stanic srážkoměrných (Bojkovice, Nivnice, Suchá Loz, Starý Hrozenkov, Lopeník, Lopeník -Mikulčin vrch, Valašské Klobouky, Velká nad Veličkou). Radiační charakteristiky: Roční úhrny globálního záření se pohybují kolem 3900 - 4000 M.J.m-2. Jeho měsíční úhrny jsou značně rozdílné v závislosti na nadmořské výšce. S jejím vzrůstem se totiž obecně zvětšuje průměrná oblačnost, která zapříčiňuje zmenšení hodnot radiace. V zimním období mají nejvyšší úhrny globálního záření vrcholové oblasti Bílých Karpat, kde se nachází poměrně nízko hladina kondenzace. V absolutních hodnotách kolísají v dlouhodobém průměru v průběhu roku měsíční úhrny globálního záření přibližně od 70 M.J.m-2 (prosinec) do 580 M.J.m-2 (červen). Nejdéle svítí slunce v červenci (v průměru 8,5 - 8,9 hodin denně) a nejkratší sluneční svit je v prosinci (v průměru 1,4 - 1,6 hodiny). S tím souvisí i výskyt jasných dní s oblačností menší než 20% pokrytí oblohy a zamračených dnů s pokrytím více než 80 % oblohy. Počet jasných dní se v zimě s rostoucí nadmořskou výškou zvětšuje. Zatímco na jihozápadním okraji CHKO je jich v období od prosince do února v průměru kolem 6,8, ve výškách kolem 600 m n.m. jejich počet stoupá na 10. V oblasti Bílých Karpat jsou častější mlhy dynamického původu, tvořící se ve vystupujícím vzduchu na překážkách horského masívu Karpat. Teplota vzduchu: Teplota vzduchu je výrazně závislá na nadmořské výšce. S ohledem na konkrétní počasové situace lze počítat s poklesem teploty vzduchu o 0,6 - 1,0°C na 100 m výšky, pokud však nedojde ke vzniku inverzních situací. Průměrné roční teploty vzduchu se pohybují v nižší části Hlucké pahorkatiny kolem 9°C. V podhůří Bílých Karpat ve výškách 400 m n.m. asi na 7,6°C a ve výškách 650 m n.m. asi na 6,8°C. Na vrcholových partiích Bílých Karpat klesá průměrná roční teplota pod 6°C. Mráz je v jihozápadní části CHKO zaznamenáván od konce první zářijové dekády do první květnové dekády. S přibývající nadmořskou výškou se v prostoru Bílých Karpat datum posledního mrazu s výškou opožďuje přibližně o 5 dnů na 100 m a datum prvního mrazu
54
urychluje o přibližně 3 dny na 100 m. Ve vrcholových oblastech Karpat a v inverzních údolích lze zaznamenat mrazy ještě v červnu a už začátkem září. Pro Bílé Karpaty se absolutní minima vyskytují v údolních polohách v souvislosti s teplotními inverzemi, které vedou k tvorbě tzv. jezer chladného vzduchu. Velké vegetační období je charakteristické průměrnou denní teplotou 5°C a vyšší. Mimo jiné vymezuje nástup jara a konec podzimu. Ve středních polohách Bílých Karpat nastupuje toto období na přelomu března a dubna. Toto období končí mezi 28. říjnem a 10. listopadem, s výjimkou vrcholků Bílých Karpat, kde je to již v první polovině října. Srážkové poměry: Na rozložení srážek a množství se projevuje jak nadmořská výška (plynulé přibývání atmosférických srážek s nadmořskou výškou), tak vlivy terénu, především pak lokální i nadregionální vlivy návětří horských překážek. Roční srážkové úhrny se pohybují v rozmezí 600 - 926 mm. Z hlediska ročního chodu atmosférických srážek se vyskytuje hlavní srážkové maximum v létě, převážně v červenci, a minimum v zimě. Druhotné maximum atmosférických srážek v říjnu. Proměnlivost srážkových úhrnů mezi jednotlivými roky je však značná. Nejvyšší měsíční úhrny srážek dosáhly v Bojkovicích 216 mm. Vysoký denní úhrn srážek byl pozorován 8. července 1919, kdy bylo v Bojkovicích naměřeno 127 mm atmosférických srážek. V podzimních měsících, především v říjnu a v listopadu, často nevypadnou žádné atmosférické srážky. K obdobné situaci může výjimečně dojít i v letních měsících. V průměru vypadne 57 - 64% všech atmosférických srážek v teplém období roku. První sněžení bylo pozorováno v průběhu listopadu, poslední pak v nejteplejší části území počátkem dubna a ve vrcholových partiích Bílých Karpat až koncem dubna. Sněhová pokrývka se v průměru vyskytuje v nadmořských výškách nad 300 m od poslední listopadové dekády a trvá do první dekády března, resp. do poloviny dubna. Větrné poměry: Směr a rychlost proudění vzduchu (vítr) je významně závislý na místní morfologii terénu a na výšce registrace nad zemským povrchem. Vrcholky Bílých Karpat jsou charakterizovány v ročním průměru převládajícím severovýchodním prouděním, jehož četnost se zvyšuje v letním období. V podhůří Bílých Karpat, se výrazně zesiluje jižní složka proudění vzduchu. Průměrná rychlost větru dosahuje na klimatologické stanici Strání hodnoty 4,4 m.s-1, Brumov 2,9 m.s-1, Luhačovice 1,5 m.s-1. Mezoklimatické poměry: Hluboká údolí Bílých Karpat vytvářejí vhodné předpoklady ke vzniku výrazných místních teplotních inverzí (např. údolí Klanečnice, ve kterém leží Strání, resp. údolí Březovského potoka, ve kterém leží Starý Hrozenkov). Rozsáhlé sběrné oblasti chladného vzduchu zapříčiňují častý výskyt mocných místních inverzí v Suché Lozi, Horním Němčí, Nivnici a jinde. Na jihozápadních hřbetech Bílých Karpat pozorujeme vlivem jihozápadního a jihovýchodního proudění fohnové efekty. Převážnou část chráněné krajinné oblasti tvoří zemědělská půda - orná půda a louky. Lesní půda je reprezentována hlavně kambizeměmi. Pararendzina typická a kambizemní, místy i v asociacích s kambizemí typickou, vznikla na svahovinách hornin z karbonátových flyšových břidlic na menších plochách jižně od Dolního Němčí, Bánova a Bojkovic. Jedná se o texturně těžké půdy, se slabými projevy oglejení. Hnědozem typická na spraši tvoří souvislejší oblast výskytu jihovýchodně od Strážnice a navazuje na černozemní půdy. Černozem typická, lokálně v asociacích s černozemí hnědozemní na spraši, překrývající kyselé terasové štěrky a štěrkopísky i svahoviny hornin z karbonátových flyšových břidlic, se vyvinuly především v oblasti Strážnice - Sudoměřice - Radějov. V jihovýchodní části CHKO, mezi kambizeměmi a černicemi se nachází i hlubokohumózní černozem černicová (v celcích se zrnitostně těžkou černicí pelickou) na svahovinách hornin z karbonátových flyšových břidlic, se slabými projevy solončakování. Černice typická (v asociacích s akcesorickou černicí pelickou) a černice glejová na karbonátových nivních uloženinách navazují na rozsáhlou nivu řeky Moravy a vyskytují se hlavně východně - jihovýchodně od Strážnice, Velké nad Veličkou a Suchova. Kambizem typická (i v asociacích s kambizemí pseudoglejovou) zde reprezentuje skupinu hnědých půd, které vznikly na svahovinách karbonátových flyšových břidlic téměř na celém území CHKO. Jedná se o středně těžké až těžké půdy, se slabým projevem oglejení. Jako kambizem typická, varieta kyselá se spolu se silně kyselou varietou nachází v dolních resp. horních partiích Velké Javořiny a Lopeníku, lokálně pak též kolem hranic se Slovenskou republikou. Severně od Štítné nad Vláří se vyvinula i kambizem pseudoglejová, varieta kyselá. Pseudoglej typický (primární), středně těžký, se vytvořil na polygenetických hlínách s eolickou a štěrkovitou příměsí v menších celcích jižně od Strání, při hranici se SR a jižně od Bánova i Bojkovic, kde navazuje na aluviální polohy některých potoků a říček. Spolu s glejem zabírá v rámci okresu nejmenší plochu. Glej typický, zrnitostně středně těžký až těžký na bezkarbonátových nivních uloženinách zasahuje do CHKO jen bezvýznamnou částí v okolí Vlachovic, kde vznikl rovněž podél menších vodotečí. Fluvizem typická se vyvinula na zrnitostně různorodých karbonátových nivních uloženinách a svahovinách kolem četných vodotečí v jihozápadní a střední části území (Velička, Nivnička, Olšava, Komňa aj.). Vyšší hladinou podzemní vody ovlivněná fluvizem glejová tvoří pokryv bezkarbonátových nivních uloženin kolem Vláry, Brumovky, Bylničky aj. především v severní a severovýchodní části Bílých Karpat. Měkké horniny, které budují Bílé Karpaty, snadno podléhají erozi. Voda hloubí četné strže, v jižní části podhůří Bílých Karpat působí problémy větrná eroze zemědělské půdy. Jedním z důležitých faktorů druhové diverzity je poloha Bílých Karpat, která umožňuje prolínání druhů horských, vesměs svázaných s rozšířením v Karpatech, s druhy teplomilnými, které zde mají souvislost s výskytem v Panonské nížině nebo v předhůří středoevropských horských systémů. Pohoří tvoří horský koridor pro druhy první skupiny a předěl pro druhy skupiny druhé, které sem zasahují jednak od západu z nejteplejší části jižní Moravy, jednak od jihovýchodu z údolí Váhu, jako výběžku Podunajské nížiny.
55
Do CHKO Bílé Karpaty zasahují čtyři fytogeografické okresy. Do panonského termofytika náleží fytogeografický okres Bílé Karpaty stepní, který se okrajově dotýká CHKO v podhůří mezi Bojkovicemi a Sudoměřicemi. Jeho charakteristickým rysem je krajina z větší části odlesněná, v bezlesí dnes převládá zemědělská půda. Pokud jsou zachovány lesy, najdeme zde mozaiku dubohabřin karpatských (Carici pilosae-Carpinetum), méně i panonských (Primulo veris-Carpinetum), nejvýznamnějším typem lesní vegetace jsou zde teplomilné doubravy. Velmi vzácné jsou šípákové doubravy (Corno-Quercetum), jejichž fragment dnes najdeme jen v PP Žerotín, rozšířenější jsou doubravy mochnové (Potentillo albae-Quercetum). Na odlesněných plochách jsou charakteristické zejména druhově velmi bohaté teplomilné travní porosty svazu Cirsio-Brachypodion pinnati. Většinu území zabírá Karpatské mezofytikum, a to především fytogeografický okres Bílé Karpaty lesní. V jeho nižších polohách převažují karpatské dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum), místy ovšem i s vtroušeným bukem. Výše na ně navazují bučiny, zejména s ostřicí chlupatou (Carici pilosae-Fagetum), jen v nejvyšších polohách (např. na Velké Javořině) i bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum), suťové lesy (zejména LunarioAceretum) a ojediněle i acidofilní bučiny (Luzulo-Fagetum). V bezlesí vyšších poloh, které je se zalesněnými partiemi v rovnováze, se kromě poněkud ochuzenějších typů teplomilných travních porostů objevuje i vegetace přepásaných luk svazu Cynosurion a řídce i svazu Violion caninae. Hřeben Královce u Valašských Klobouků je přiřazen k fytogeografickému okresu Javorníky - důvodem je především přirozený výskyt jedle bělokoré, která jinde v CHKO Bílé Karpaty není původní. Území mezi Luhačovicemi a Valašskými Klobouky se navíc dotýká nepříliš vyhraněný fytogeografický okres Zlínské vrchy s podobnou skladbou vegetace jako okres Bílé Karpaty lesní, avšak s větším podílem bezlesí a vegetací druhově mnohem chudší. V nejteplejší jižní části CHKO jsou na prudších svazích s jižní expozicí zastoupeny ostrůvky teplomilných doubrav (Corno-Quercetum, Potentillo albae-Quercetum). Zachovalé zbytky jsou však velmi vzácné, neboť právě tato část CHKO byla nejdříve odlesněna, místy byly přirozené porosty nahrazeny kulturami jehličnanů. Ve stromovém patru se objevuje dub letní (Quercus robur), dub zimní (Quercus petraea), jeřáb břek (Sorbus torminalis), velmi vzácně i dub pýřitý (Quercus pubescens). V keřovém patru, často dosti bohatém, je typická kalina tušalaj (Viburnum lantana), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosus) a dřín obecný (Cornus mas). V bylinném patře roste často kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), hrachor černý (Lathyrus niger), strdivka zbarvená (Melica picta), medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum) a jiné druhy. V nižších částech CHKO jsou nejrozšířenějším vegetačním typem karpatské dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum). Ve stromovém patru se objevuje dub letní (Quercus robur), habr obecný (Carpinus betulus) a lípa malolistá (Tilia cordata), keřové patro v nižších teplejších polohách vzácně provázejí dřín obecný (Cornus mas) a klokoč zpeřený (Staphylea pinnata). Bylinné patro bývá druhově bohaté. Kromě obecných hájových druhů zde rostou ostřice chlupatá (Carex pilosa), česnek medvědí (Allium ursinum), áron karpatský (Arum alpinum), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), dymnivka plná (Corydalis solida), lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a další druhy. Z orchidejí provází dubohabřiny zejména vstavač bledý (Orchis pallens), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a okrotice bílá (Cephalanthera damasonium). Mnohem vzácnější jsou panonské dubohabřiny (Primulo veris-Carpinetum), jejichž fragmenty se vyskytují jen v okolí Radějova a Tvarožné Lhoty. Liší se především zastoupením teplomilných prvků, např. kamejky modronachové (Lithospermum purpurocaeruleum). Ve vyšších polohách Bílých Karpat jsou vyvinuty bučiny. Nejrozšířenější jsou bučiny s ostřicí chlupatou (Carici pilosae-Fagetum) se zimolezem černým (Lonicera nigra), lýkovcem jedovatým (Daphne mezereum) a samorostlíkem klasnatým (Actaea spicata). Ve vyšších polohách se dochovaly i humózní květnaté bučiny (Dentario enneaphylli-Fagetum) s dymnivkou dutou (Corydalis cava), sněženkou podsněžníkem (Galanthus nivalis) a bohatým zastoupením kapradin. Pouze omezeně, na lokálně odvápněných místech, se objevují i acidofilní bučiny (Luzulo-Fagetum) s bikou chlupatou (Luzula pilosa), bikou hajní (Luzula luzuloides) i s borůvkou černou (Vaccinium myrtillus), pravděpodobně jako důsledek někdejšího hrabání steliva. Do nejvýchodnější části v okolí Valašských Klobouk zasahují z oblasti Javorníků i bučiny s příměsí jedle bělokoré (Abies alba), která jinde v Bílých Karpatech není původní. Pro bučiny jsou charakteristické okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), okrotice červená (Cephalanthera rubra), kruštík drobnolistý (Epipactis microphylla), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata), vzácně i korálice trojklanná (Corallorhiza trifida). Pouze na prudké svahy v nejvyšších polohách (např. na Velké Javořině) jsou vázány suťové lesy (Lunario-Aceretum). Ve stromovém patru je charakteristický javor klen (Acer pseudoplatanus) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), v podrostu patří k nejvýznamnějším druhům měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a mléčivec alpský (Cicerbita alpina). Nejcharakterističtějším nelesním typem vegetace Bílých Karpat jsou květnaté orchidejové louky, které patří k druhově nejbohatším typům lučních porostů ve střední Evropě. Mimořádně rozsáhlé plochy této vegetace se nacházejí v jižní části CHKO (mezi Stráním a Radějovem), v menší míře se zachovaly i jinde. Nejzachovalejší louky jsou zařazeny do I. zóny odstupňované ochrany přírody (asi 4.000 ha), z nich 1.321 ha bylo vyhlášeno jako maloplošná chráněná území. Po fytocenologické stránce patří k teplomilným travním porostům svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, v jejich druhové skladbě převládá sveřep vzpřímený (Bromus erectus), válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), kostřava žlábkatá (Festuca rupicola) a ostřice horská (Carex montana), k typickým průvodcům dále patří mochna bílá (Potentilla alba), kozinec dánský (Astragalus danicus), čestec (rozrazil) vstavačovitý (Pseudolysimachion orchideum), bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum) a pcháč panonský (Cirsium pannonicum). V této vegetaci najdeme druhově i početně nejbohatší zastoupení vstavačovitých rostlin v rámci České republiky. Na vlhčích místech tyto porosty přecházejí v bezkolencové louky svazu Molinion, pro něž je typická přítomnost srpice barvířské (Serratula tinctoria), tužebníku obecného (Filipendula vulgaris) a omanu vrbolistého (Inula salicina). Na teplomilné louky často navazují lemy. Lemová společenstva jsou nezřídka rozptýlena v květnatých loukách, především kolem solitérních stromů. Nejčastějším typem lemů je vegetace svazu Trifolion medii, v němž se vyskytuje např. jetel prostřední (Trifolium medium), černýš hajní (Melampyrum nemorosum) a řepík lékařský (Agrimonia eupatoria). Pouze v nejteplejší západní části CHKO jsou fragmentárně přítomny i teplomilné lemy svazu Geranion sanguinei s kakostem krvavým (Geranium sanguineum) a kamejkou modronachovou (Lithospermum purpurocaeruleum). Drobné ostrůvky dřevin na loukách vesměs hostí v podrostu hájové druhy, např. hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis). Ve vyšších polohách střední a ve východní části CHKO vznikly na přepásaných loukách na mělčích půdách na kyselejším flyši krátkostébelné, druhově poněkud chudší porosty svazu Cynosurion, náležející k asociaci Anthoxantho-Agrostietum. Z ohrožených a vzácných druhů zde rostou např. vstavač obecný (Orchis morio), vemeníček zelený (Coeloglossum viride), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina) a hořeček žlutavý (Gentianella lutescens). Zejména v okolí Brumova a Valašských Klobouk najdeme na kyselých pískovcích i acidofilní krátkostébelné travní porosty svazu Violion caninae se smilkou tuhou (Nardus stricta), vřesem obecným (Calluna vulgaris), vítodem ostrokřídlým (Polygala multicaulis) a ostřicí kulkonosnou (Carex pilulifera). Obě zmíněné vegetační jednotky jsou v Bílých Karpatech neobvykle obohaceny o teplomilné druhy.
56
Charakteristickou součástí luk a pastvin jsou velmi často také pramenné výchozy a luční mokřady. Jejich vegetace se liší podle dynamiky vodního režimu a chemismu vody. Kolem potoků to bývá nejčastěji vegetace svazu Calthion s hojným pcháčem potočním (Cirsium rivulare), které při zániku kosení přecházejí v porosty asociace Junco inflexi-Menthetum se sítinou sivou (Juncus inflexus) a mátou dlouholistou (Mentha longifolia), místy ve vysokobylinné porosty podsvazu Filipendulenion s dominujícím tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria). Na místech s organogenními substráty to bývají fragmenty vegetace svazu Caricion davallianae, případně Cratoneurion commutati, nápadné výskytem suchopýrů (Eriophorum) a vzácně i ostřice Davallovy (Carex davalliana), jinde se kolem pramenů vyskytuje skřípinka smáčknutá (Blysmus compressus), ostřice oddálená (Carex distans) nebo bařička bahenní (Triglochin palustris). Z význačnějších rostlin se v těchto typech vegetace nalézají některé druhy orchidejí, v teplejších částech prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), který ve středních a vyšších polohách nahrazuje prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Běžným druhem je kruštík bahenní (Epipactis palustris), řidší je pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia densiflora). V okolí pramenišť se vzácně vyskytuje i kosatec sibiřský (Iris sibirica), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), některé drobné druhy z okruhu pampelišky bahenní (Taraxacum sect. Palustria) a ostřice ječmenovitá (Carex hordeistichos), která roste zejména na rozježděných místech na cestách. V tůňkách na prameništích jsou časté porosty parožnatek (Chara). Zvláštností Bílých Karpat jsou i plevelová společenstva. Záhumenky a soukromá políčka, obdělávaná malou mechanizací a nepoškozená nadměrným používání pesticidů a umělých hnojiv, jsou refugiem řady plevelných druhů, které byly v minulosti plošně rozšířeny a do současnosti prakticky úplně vymizely. V okolí Velké nad Veličkou se udržely (zejména pod NPR Zahrady pod Hájem) teplomilné plevele, např. štěničník paprskující (Bifora radians), hrachor pačočkový (Lathyrus aphaca), hořinka východní (Conringia orientalis), prorostlík okrouhlolistý (Bupleurum rotundifolium), svízel trojrohý (Galium tricornutum), nedávno zde byl ještě pozorován i hlaváček plamenný (Adonis flammea). V oblasti Kopanic dosud najdeme silenku galskou (Silene gallica) nebo sveřep stoklasu (Bromus secalinus). Význačným jevem krajiny Bílých Karpat je prolínání zahrad, políček a starých sadů s loukami. Ve starých sadech dosud často najdeme nejen zanikající krajové a staré odrůdy ovocných dřevin, ale i jejich travnatý podrost má často charakter jednosečných nehnojených luk a skrývá vzácné druhy vstavačovitých. V tomto prostředí se častěji setkáme např. se vstavačem mužským (Orchis mascula) a vstavačem vojenským (Orchis militaris), vzácně i tořičem čmelákovitým (Ophrys holosericea). Ovocné stromy navíc hostí několik vzácných druhů lišejníků; např. terčovka Parmelia glabra zde má jedinou lokalitu v České republice. V CHKO Bílé Karpaty se vyskytuje řada druhů, které v České republice jinde nenajdeme. Jsou to plevnatec lesostepní (Danthonia alpina), mochna malokvětá (Potentilla micrantha), všivec statný (Pedicularis exaltata), tořič čmelákovitý (Ophrys holosericea), prstnatec listenatý Soóův (Dactylorhiza longebracteata subsp. sooana), kruštík ostrokvětý přehlížený (Epipactis leptochila subsp. neglecta), kruštík pontický (Epipactis pontica), hrachor panonský (Lathyrus pannonicus), razilka smrdutá, (Aposeris foetida) starček stinný (Senecio umbrosus), stařinec dlouholistý moravský (Tephroseris longifolia), dále čestec (rozrazil) latnatý (Pseudolysimachion spurium), jehož jediná další lokalita na Chomutovsku již dávno zanikla a podkovka chocholatá (Hippocrepis comosa), jejíž přirozený výskyt mimo CHKO Bílé Karpaty dnes také zřejmě patří minulosti. Řada velmi vzácných druhů sice roste i v jiných částech ČR, avšak bělokarpatské populace patří k nejpočetnějším. Platí to např. o tořiči včelonosném (Ophrys apifera), kruštíku drobnolistém (Epipactis microphylla), srpovníku karbincolistém (Klasea lycopifolia), kýchavici černé (Veratrum nigrum), rudohlávku jehlancovitém (Anacamptis pyramidalis), ostřici bílé (Carex alba), ostřici ptačí nožce (Carex ornithopoda) a snědku krátkočnělém (Ornithogalum brevistylum). Fytogeograficky a ochranářsky je velmi významný i výskyt dalších druhů, např. snědku kulatoplodého (Ornithogalum sphaerocarpum), šafránu bělokvětého (Crocus albiflorus), bílojetele bylinného (Dorycnium herbaceum), čestce (rozrazilu) vstavačovitého (Pseudolysimachion orchideum), hlízovce Loeselova (Liparis loeselii), sítiny kulatoplodé (Juncus sphaerocarpus), odemky vodní (Catabrosa aquatica) aj.
V CHKO Bílé Karpaty se vyskytuje celkem 103 chráněných druhů cévnatých rostlin, z toho 27 v kategorii kriticky ohrožených, 37 silně ohrožených a 39 v kategorii ohrožených druhů. Nelze nepřipomnět ani konstatování, že v CHKO Bílé Karpaty se vyskytuje (resp. vyskytovalo) 41 z celkového počtu 56 druhů vstavačovitých, doložených z území České republiky. Ačkoli zde řada druhů má dnes nejpočetnější populace v rámci státního území, ani mezi nimi se Bílé Karpaty nevyvarovaly ztrát. Zde již neuvidíme toříček jednohlizný (Herminium monorchis), vstavač řídkokvětý (Orchis laxiflora), vstavač trojzubý (Orchis tridentata), vstavač štěničný (Orchis coriophora) ani švihlík krutiklas (Spiranthes spiralis). Z dalších významných druhů ve zdejší přírodě vyhynul i hořec bezlodyžný (Gentiana acaulis). Díky rozmanitosti biotopů, zachovalosti listnatých lesů ale i přítomnosti nepůvodních jehličnatých dřevin jsou Bílé Karpaty bohaté i po stránce mykologické. Svou polohou umožňují také výskyt teplomilných, vápnomilných druhů jako hřib satan (Boletus satanas), hřib Fechtnerův (Boletus fechtneri) nebo hřib medotrpký (Boletus radicans). Staré bučiny, které se vyskytují především v severní části území, hostí početnou skupinu lupenatých hub a chorošovitých typických pro tento typ lesa, např. ryzec bukový (Lactarius blennius), ryzec syrovinku (Lactarius volemus), šťavnatku bukovou (Hygrophorus penarius), helmovku šafránovou (Mycena crocata), korálovec bukový (Hericium clathroides), rezavec uzlovitý (Inonotus nodulosus), outkovku hrbatou (Trametes gibbosa) a smolokorku bukovou (Ischnoderma resinosum). V ostatních listnatých lesích, hlavně kolem řek a potoků, je možno najít mnoho hřibovitých a mykorhizních lupenatých druhů hub, především ryzce, holubinky, muchomůrky, pavučince a vláknice, které jsou často vázané na dub letní (Quercus robur) a dub zimní (Quercus petraea), ale i habr nebo lísku, méně na javory, jasan a lípu. Nezanedbatelný počet mykorhizních druhů je vázaný na břízy a osiky - plevelné dřeviny, které se vyskytují roztroušeně po celém území. Jak pro vyšší rostliny, tak i pro houby jsou v rámci republiky nejvýznamnějsím biotopem Bílých Karpat pravidelně kosené, nehnojené louky a extenzivní pastviny. K nejběžnějším lučním druhům patří špička obecná (Marasmius oreades), bedla vysoká (Macrolepiota procera), žampión velkovýtrusný (Agaricus macrosporus), žampión polní (Agaricus campestris), závojenka hedvábitá (Entoloma sericeum), čirůvka májovka (Calocybe gambosa), čirůvka zamlžená (Lepista luscina), strmělka zeměvratná (Clitocybe geotropa) a jiné. K dnes už vzácným a ohroženým houbám patří voskovky a některé závojenky. Často nápadně žluté až červeně zbarvené voskovky jsou známé ze skoro všech lučních maloplošných chráněných území. Nejčastěji se zde setkáme s voskovkou papouščí (Hygrocybe psittacina), voskovkou žlutavou (Hygrocybe ), voskovkou šarlatovou (Hygrocybe coccinea), voskovkou granátovou (Hygrocybe punicea) a se šťavnatkou luční (Camarophyllus pratensis) a šťavnatkou panenskou (Camarophyllus virgineus). Společně s nimi jsou často vidět i plodnice závojenky pastvištní (xxx), závojenky šedohnědé (Entoloma porphyrophaeum) a jiných, vzácnějších druhů závojenek. Všechny tyto druhy vyhledávájí především krátkostébelné porosty na mechových místech v polostínu remízků a lemů. Špatná údržba způsobí potlačení jejich růstu a rychlé mizení. Zamechované mokřady a prameniště a solitérní stromy v luční vegetaci přispívají k dalšímu obohacení mykoflóry. Zvláštním biotopem
57
jsou ohniště na pasekách a loukách (po spálení sena), které často obsadí hnojník Boudierův (Coprinus boudieri), penízovka spáleništní (Tephrocybe anthracophila), ohnivka spáleništní (Pyronema omphalodes) a několik dalších druhů drobných vřeckovýtrusných hub. Lesnictví Lesy pokrývají téměř 45 % plochy CHKO, z toho listnaté lesy jsou zastoupeny necelými 55%. Nejdůležitější listnatou dřevinou je buk. Rozsáhlé polopřirozené bučiny v okolí Vlárského průsmyku patří k nejlépe zachovaným lesním porostům České republiky. Z jehličnanů je v území autochtonní pouze jedle, která zasahuje na hřeben Královce na Valašskokloboucku. Její podíl mezi dřevinami činí asi 1 %. Do lesních porostů byly místy zavedeny nepůvodní dřeviny - smrk, borovice, modřín. Hospodaření v lesích probíhá podle schválených LHP. Jedním z rozhodujících kriterií je odstupňovaná zonace a specifické požadavky státní ochrany přírody. V první zóně jsou porosty se zastoupením autochtonních dřevin, druhou zónu tvoří převážně listnaté porosty s účastí nepůvodních jehličnatých dřevin, ve třetí zóně převládají lesní porosty s převahou nepůvodních dřevin. V lesích se nepříznivě projevuje změna druhové skladby, která vedla ke zvýšení počtu nahodilých těžeb. Postupně se začínají uplatňovat jemnější formy hospodaření, které nahrazují zaužívaný holosečný způsob obnovy. Lesní rezervace jsou vesměs příliš malé na to, aby mohly být ponechána samoregulaci. Proto je nutné, aby v nich byly uplatňovány specifické pěstební zásahy, které zabezpečí vhodnou strukturu porostu, v určitých stádiích je nutná podpora přirozeného zmlazení. Výjimkou je prales na Velké Javořině, který je ponechán bez jakýchkoli zásahů. Zvláštním, dosud nerozpracovaným problémem je otázka ochrany společenstev výmladkových pařezin, zejména v polohách dubohabřin. Na rozmanitost rostlinného krytu navazuje v Bílých Karpatech velmi pestrá paleta živočišných druhů. V raném postglaciálu sem pronikly stepní a později lesostepní elementy z jihovýchodního směru, jak původu orientálního, tak pontomediteránního a eurosibiřského. Pronikání fauny ze západní Evropy pravděpodobně zabrzdila blízká vysoká horstva s rozsáhlými ledovci (Alpy) i relativně vysoká horská pásma, která přehrazují úzkou dunajskou cestu, a pohoří na jižních a jihozápadních hranicích České republiky. Karpatské a panonské prvky sem pronikají i v současnosti. Fauna Bílých Karpat je velmi rozmanitá a je škoda, že jí byla dosud věnována pouze malá pozornost. Soustavný zoologický průzkum zde byl zahájen teprve v roce 1997, v předchozích letech byly zkoumány pouze ojediněle jednotlivé lokality. K nejlépe poznaným skupinám živočichů v Bílých Karpatech patří bezesporu motýli, střevlíkovití brouci, plazi, obojživelníci a ptáci. Znalosti ostatních obratlovců, stejně jako většiny bezobratlých, jsou nedostatečné a kusé. Řada skupin, např. kroužkovci, chvostoskoci, mnohonožky, stonožky, roztoči, většina čeledí brouků, blanokřídlého a dvoukřídlého hmyzu atd., zde doposud nebyla zkoumána vůbec. Květnaté louky Bílých Karpat hostí velice bohatou faunu a představují důležité útočiště pro několik desítek vzácných a ohrožených druhů hmyzu. Tyto biotopy obývají např. kudlanka nábožná (Mantis religiosa), která v jižní části pohoří vystupuje až do výšky 550 m n.m. Žije zde sklípkánek černý (Atypus piceus), vzácní sekáči Zacheus crista a Egaenus convexus, střevlíček Pterostichus incommodus, krasec uherský (Anthaxia hungarica) a celá řada jiných vzácných brouků. Z motýlů je zde typický žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone), perleťovec dvouřadý (Brenthis hecate), modrásek hořcový (Maculinea aleon), modrásek černoskvrnný (Maculinea arion), okáč jílkový (Lopinga achine), různé druhy můr, píďalek aj. Častěji než dříve je v celém pohoří pozorován i křižák pruhovaný (Argiope bruennichii). Soliterní staré duby ve větších lučních komplexech podmiňují hojný výskyt roháče obecného (Lucanus cervus) a jiných vzácných brouků prodělávajících vývoj ve dřevě, např. tesaříka Akimerus schaefferi. V blízkosti Vápenek zahnízdil (poprvé v ČR) výreček malý (Otus scops). Pastviny, mokřady na sesuvech, vrstevnatá prameniště a potoční nivy v loukách, lemy kolem soliterních stromů a v okrajích lesa jsou rovněž vhodným biotopem pro další významné druhy bezobratlých a také obratlovců, např. ještěrky živorodé a vzácně i zmije obecné (Vipera berus). Pestrá mozaika biotopů v těchto polohách umožňuje i soužití druhů obojživelníků různých ekologických nároků; spolu zde žijí např. ropucha zelená (Bufo viridis), ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan hnědý (Rana temporaris). Na lesostepních stanovištích se často objevují ještěrka obecná (Lacerta agilis) a užovka hladká (Coronella austriaca). Z ptáků zde přežívají dosud početné populace křepelky polní (Coturnix coturnix) a chřástala polního (Crex crex). Na loukách v jižní části Bílých Karpat hnízdí linduška lesní (Anthus pratensis), strnad luční (Miliaria calandra), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata) a skřivan polní. Charakteristickými savci jižní části pohoří jsou ježek východní (Erinaceus concolor) a bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon). Z dravců je zde relativně hojný včelojed lesní (Pernis apivorus). V lesích vyšších poloh hnízdí holub doupňák (Columba oenas), strakapoud velký (Dendrocopos major), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), datel černý (Dryocopus martius), jestřáb lesní (Accipiter gentilis) a káně lesní (Buteo buteo). Hojnými pěvci zde jsou žluva hajní (Oriolus oriolus), lejsek šedý (Muscicapa striata) a lejsek bělokrký (Ficedula albicollis). Ve starších porostech hnízdí čáp černý (Ciconia nigra) a v posledních letech šířící se krkavec velký (Corvus corax). Na lesních cestách je téměř v každé kaluži možné nalézt kuňku žlutobřichou (Bombina variegata), v lesích a u potoků je hojný mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Charakteristickým plazem listnatých lesů je v celé oblasti slepýš křehký (Anguis fragilis). Z drobných savců zasluhuje pozornost především výskyt rejska horského (Sorex alpinus). V severovýchodní části pohoří se vzácně vyskytuje kočka divoká (Felis silvestris) a rys ostrovid (Lynx lynx), ze Slovenska se občas zatoulá i medvěd hnědý (Ursus arctos). V lesních porostech vyšších poloh žije mnoho bezobratlých živočichů, typických pro karpatské lesy, např. měkkýši modranka karpatská (Bielyia caerulans), vlahovka karpatská (Monachoides vicina) a skalnice lepá (Helicigona faustica), střevlíkovití brouci Pterostichus pilosus, P. foveolatus, Abax schueppeli ssp. subsp. rendschmidtii, Carabus obsoletus a C. auronitens ssp. subsp. escheri a tesařík alpský (Rosalia alpina). V okolí lidských sídel v jižní části území žijí motýli pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena) a martináč hrušňový (Saturnia pyri). Pro údolí Moravských Kopanic je charakteristický výskyt užovky stromové (Elaphe longissima). Roztroušené samoty a hospodářská stavení jsou hnízdišti dosud početných populací vlaštovky obecné (Hirundo rustica) a jiřičky obecné (Delichon urbica). V kostelech a jiných starých budovách přebývají letní kolonie vrápence malého (Rhinolophus hipposideros), netopýra velkého (Myotis myotis), n. ušatého (Plecotus auritus), n. dlouhouchého (Plecotus austriacus) a n. večerního (Eptesicus serotinus). V zahradách a v okolí pouličních lamp loví netopýr hvízdavý ( ). V blízkosti samot často žije plch velký (Glis glis) a v jejich nejbližším okolí tchoř tmavý (Mustela putorius). Hospodářské využívání, ohrožení, návrh péče o chráněné území Současný vzhled krajiny Bílých Karpat a zdejší velká rozmanitost biologických druhů úzce souvisejí s lidskou činností. Proto je hospodaření člověka i nadále nezbytným činitelem pro zachování diverzity. Platí to zejména pro původně jednosečné, druhově velmi bohaté louky.
58
Na počátku 20. století se louky rozprostíraly na mnohem větších rozlohách. V posledních čtyřiceti letech však byly mnohé z nich devastovány. Některé byly rozorány, jiné poškozeny nadměrným hnojením, na řadě z nich se projevila skutečnost, že zůstaly ležet ladem. Zvláště svažité pozemky s terénními nerovnostmi, které se těžko kosily běžnou zemědělskou technikou, byly ponechány přirozené sukcesi a rychle zarostly dřevinami, především hlohem. Díky útlumu zemědělské výroby a radikálnímu úbytku pracovních sil v zemědělství v posledních letech se výměra neobhospodařovaných ploch zvyšuje. Rozloha pokosených ploch každoročně závisí na dotacích z centrálních úřadů (ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí). Současný způsob údržby luk je vesměs ztrátový, protože produkce sena převyšuje poptávku. Pouze část sklizené hmoty je využita v místě nebo je prodána do jiných oblastí. Často je seno ponecháno na louce, odloženo na její okraj nebo spáleno. Vyřešení stabilního systému permanentního obhospodařování zdejších luk je největším současným ekologickým i ekonomickým problémem CHKO. Řešení se hledají v alternativním využívání sena a extenzivní pastvě. Kromě ploch, jejichž vegetace byla dlouhodobě ovlivňována kosením, je však třeba udržovat i další typy nelesních biotopů. Ve středních a vyšších polohách byla většina trvalých travních porostů využívána jako pastviny. V současné době se na mnoha místech obnovuje pastva, především masnými plemeny ovcí a dobytka. Zvláštním případem jsou stabilizované sesuvy, zejména na mělkých skeletových půdách, které nelze kosit. Občas je zde však třeba odstranit nálet. Také na prameništních mokřadech je třeba periodicky likvidovat nálety olší a vrb, zčásti i stařinu.
Přírodní rezervace Mohelnička Hluboce zaříznuté údolí potoka Mohelničky, levostranného přítoku řeky Jihlavy, mezi Lhánicemi a ústím do Jihlavy.
Všeobecná charakteristika Katastrální území: Lhánice Výměra: 21,16 ha Nadmořská výška: 256 - 360 m Vyhlášeno: 1996 Předmětem ochrany jsou přírodě blízká lesní společenstva na extrémních stanovištích s různorodým geologickým podložím.
Geologie Horninový podklad tvoří světlé migmatity gföhlského typu a dále jemnozrnné silně přeměněné granulity. V granulitech jsou menší tělesa hadců (serpentinitů). Údolí Mohelničky má příkré skalnaté svahy s mrazovými sruby a svahovými roklemi. V jihovýchodní části zasahuje území na okraj plošiny holoroviny Znojemské pahorkatiny a na přilehlý příkrý svah hlubokého údolí řeky Jihlavy. Zářez potoka Mohelničky je typickou ukázkou inverzních údolí, které jsou charakteristické pro jihozápadní Moravu. Ve vyšších polohách údolí jsou extrémní stanoviště se skalními výstupy, v nižších polohách suťové svahy, na bázi již s vlhkostně vhodnějšími podmínkami a chladnějším mikroklimatem. Na bezkarbonátových nivních sedimentech vznikla fluvizem glejová, na svazích kambizem. Pro suťové
polohy jsou charakteristické rankery, přecházející na skalních výchozech v mělké litozemě.
Květena Na prudkých výslunných svazích se vyskytují břekové doubravy (Sorbo torminalis-Quercetum), jejichž stromové patro tvoří dub zimní (Quercus petraea), d. letní (Q. robur), habr obecný (Caprinus betulus), borovice lesní (Pinus sylvestris), na skalnatých výběžcích roste i mahalebka obecná (Cerasus mahaleb) a dřín jarní (Cornus mas). V podrostu doubrav nejčastěji nalézáme kostřavu ovčí (Festuca ovina) a kručinku chlupatou (Genista pilosa). Humózní spodní části svahů pokrývají černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), kde se kromě dubů objevuje i javor mléč (Acer platanoides), j. klen (A. pseudoplatanus), lípa srdčitá (Tilia cordata) a v jejichž podrostu je častá líska (Corylus avellana). V bylinném patru rostou křivatec žlutý (Gagea lutea), dymnivka plná (Corydalis solida), brambořík nachový (Cyclamen purpurascens), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), plamének přímý (Clematis recta) aj. Pobřežní porosty v blízkosti potoka tvoří ptačincové olšiny (Stellario nemorosi-Alnetum) s olší lepkavou (Alnus glutinosa) a jilmem vazem (Ulmus laeus).
Zvířena V menší populaci zde žije ještěrka zelená (Lacerta viridis), vyskytuje se zde i ještěrka obecná (L.agilis). Běžnější lesní druhy ptáků představují strakapoud velký (Dendrocopos major), pěvuška modrá (Prunella modularis), brhlík lesní (Sitta
59
europaea), budníček menší (Phylloscopus collybita) aj.
Lesnictví Věkově i prostorově diferencované lesní porosty na stanovištích zakrslých doubrav a kyselých bukových doubrav a javoro-bukových doubrav na skalnatých a suťových svazích (les ochranný). Na většině území je hospodaření vyloučeno. Na přístupných místech převažuje v zastoupení uměle vnesená borovice lesní.
Využití Negativně se projevuje znečištění potoka Mohelničky z blízké obce Lhánice a eutrofizace vody a půdy vlivem splachů z okolních polí. V roce 1996 bylo provedeno částečné vyčištění koryta potoka od komunálních odpadů. V přístupných porostech s vyšším zastoupením borovice budou při zásazích preferovány cílové dřeviny.
Bibliografie Koblížek J., Sutorý K., Řepka R., Unar J. et Ondráčková S. (1998): Floristická charakteristika vybraných lokalit širšího okolí energetické soustavy Dukovany – Dalešice. - Přírod. Sbor. Západomorav. Muz. Třebíč, 37: 1-99.
Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step Skalnatý, převážně k jihu obrácený amfiteátr na levém svahu hlubokého údolí Jihlavy a přilehlá plošina holoroviny, 150 m jižně od obce Mohelno. Na pravém břehu je do ochranného pásma NPR zahrnut skalnatý ostroh zakleslého meandru Jihlavy, tzv. Čertův ocas, a přilehlý svah.
Všeobecná charakteristika Katastrální území: MZCHÚ: Mohelno, OP: Dukovany Nadmořská výška: 260 - 384 m Výměra: MZCHÚ: 50,34 ha, OP: 8,89 ha Vyhlášeno: 1933 Rozsáhlý soubor xerotermních společenstev hadcové skalní stepi, teplomilných trávníků a hadcových borů představuje unikátní území z řady hledisek. Fyzikální a chemické vlastnosti hadců spolu členitostí reliéfu a proměnlivostí mikroklimatických podmínek v území jsou příčinami neobyčejné pestrosti vegetace, květeny i zvířeny. Specifika hadcového podloží ovlivnila i vznik některých morfologických zvláštností flóry i fauny, zejména nanismů.
Geologie Podloží je tvořeno převážně hadcem (serpentinitem), jenž vzniká regionální metamorfózou bazických hornin. Serpentinit tvoří minerály skupiny serpentinitu, zvláště antigorit a chryzolit s vysokým obsahem hořčíku a železa. Hadce jsou doprovázeny i hrubozrnnými gabry. Mohelenské hadcové těleso je uloženo v granulitech náměšťsko-krumlovského masivu. Část granulitů je rekrystalována a takové horniny odpovídají již rulám. Do holoroviny Znojemské pahorkatiny jsou hluboko zaklesnuté meandry údolí řeky Jihlavy s mrazovými sruby na hadcích a suťovými plášti. Na pravém údolním svahu je skalnatý ostroh Čertův ocas. Na hadcích jsou místy uloženy i pleistocenní spraše a sprašové hlíny, v nichž se vyskytují vápnité konkrece, tzv. cicváry.Většina povrchu hadcového tělesa je bez zvětralinového pláště. Na svahu údolí jsou kamenná moře a proudy, serpentinit vytváří skaliska, ale na plošině holorovinynad údolím je serpentinit zvětralý, s mělkými půdami. Granulit se rozpadá na písčité eluvium, na kterém vznikla kambizem eutrická. Posledně jmenovaný typ přechází ve spodních částech svahu v hlubší a těžší akumulované formy kambizemě. Pomístně se na sprašových překryvech hadce vyskytuje hnědozem typická, v malé míře v lese také luvizem typická. V půdách byly naměřeny vysoké obsahy kobaltu, chromu a niklu, které jsou dány přítomností těchto těžkých kovů v hadcích.
Květena Proměnlivost ekologických podmínek v jednotlivých částech území se odráží v pestrosti vegetace. Ve skalních štěrbinách se vyskytují společenstva svazu Asplenion serpentini s kapradinami sleziníkem hadcovým (Asplenium cuneifolium), jenž je striktně vázán na hadcový podklad a podmrvkou jižní (Notholaena maranthae), která místním exklávním výskytem (v ČR jediným) dosahuje absolutní severní hranice svého areálu. Na strmých skalnatých svazích nacházíme společenstvo svazu Alysso-Festucion pallentis s dominující
60
kostřavou sivou (Festuca pallens), kterou doprovázejí např. kavyl chlupatý (Stipa dasyphylla), kručinka chlupatá (Genista pilosa), tařinka horská (Alyssum montanum), sesel sivý (Seseli asseum), lnice kručinkolistá (Linaria genistifolia), česnek žlutý (Allium flavum), hadí mord rakouský (Scorzonera austriaca) a pryšec sivý menší (Tithymalus seguierianus subsp. minor). Na méně ukloněných svazích s hlubším půdním profilem převládají porosty ostřice nízké (Carexhumilis), kterou doplňuje např. bílojetel německý (Dorycnium germanicum), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), sesel fenyklový (Seseli hippomarathrum), starček roketolistý (Senecio erucifolius), hvozdík drobnokvětý (Dianthus pontederae) a zlatovlásek obecný (Crinitina linosyris). Maloplošně se vyskytují otevřená společenstva jarních efemerů s křivatcem českým (Gagea bohemica). Porosty na hlubší půdě náhorní plošiny tvoří krátkostébelné trávníky svazu Festucion valesiacae s převládajícím podílem kostřavy nepravé (Festuca pseudovina) a k. walliské (F. valesiaca), které hostí další obligátní serpentinofyt - trávničku obecnou hadcovou (Armeria vulgaris subsp. serpentini) a další druhy, např. diviznu brunátnou (Verbascum phoeniceum) a čestec (rozrazil) klasnatý (Pseudolysimachion spicatum). Potenciální lesní vegetaci území představují hadcové sleziníkové doubravy (Asplenio cuneifolii-Quercetum petraeae). V dnešních porostech, většinou vzniklých sekundární sukcesí i umělým zalesňováním, zcela převládá borovice lesní (Pinus sylvestris) a jen málo se vyskytuje dub zimní (Quercus petraea). V jejich podrostu dominuje dřišťál obecný (Berberis vulgaris). Ze vzácnějších druhů bylinného patra lze uvést např. penízek horský (Thlaspi montanum), jenž roste na Čertově ocasu, a pěchavu vápnomilnou (Sesleria albicans). Pozoruhodná je flóra nižších rostlin, lišejníků a mechorostů na hadcových skalách, ze vzácných druhů lišejníků se zde vyskytují např. Acarospora suzai, Lecanora leatokkaensis, Harpidium rutilans a Lichinella stipatula.
Zvířena Neobyčejně bohatá a v podstatě unikátní je fauna bezobratlých. Její podrobný průzkum byl zahájen již v 30. letech 20. století a dosud přinesl obrovské množství údajů a poznatků. Podrobně je zpracována zvláště fauna pavouků, mravenců a také dalších skupin bezobratlých. Mezi velmi vzácné teplomilné druhy pavouků, nalezené v území, patří např. Ozyptila kotulai a Xysticus marmoratus . V území žije přes 60 % druhů myrmekofauny ČR, především množství stepních a teplomilných druhů mravenců jako Plagiolepis vindobonensis, Camponotus aethiops aj. Z dalších blanokřídlých stojí za zmínku výskyt žahalky Scolia hirta. Pozoruhodná je i fauna brouků, vyskytují se zde např. střevlíci Cymindis axillaris, C. humeralis, Platyderus rufus a na borovicích krasec Buprestis octoguttata. Jednou z nejvzácnějších zdejších kobylek je kobylka révová (Ephippigera ephippiger). Pravidelně se zde vyskytuje lokální a vzácný mravkolev Dystoleon tetragrammicus. Na dobré úrovni je i poznání motýlí fauny. Z mnoha set dosud zjištěných druhů lze jen obtížně vybrat několik reprezentativních taxonů. K nejhodnotnějším patří zelenáček chrpový (Jordanita chloros), vřetenuška pozdní (Zygaena laeta), píďalky Scopula decorata, Chesias rufata, Trichopteryx polycommata, můry Xestia ashworthii, Mesoligia literosa, přástevník černoskvrnný (Cycnia luctuosa) a další. Pro mola Ateliotum hungaricellum je území nejseverozápadnější lokalitou v rámci jeho areálu, z dalších drobných motýlů je možné upozornit na zavýječe Mecyna trinalis,obaleče Eucosma tundrana, makadlovku Sophronia ascalis, smutníčka Scythris paullella a kovoníčka Adela dumerileella. Historicky prokázaný výskyt vzácných vřetenušek Zygaena punctum a Z. cynarae a některých dalších druhů motýlů, podobně jako výskyt mravence Strongylognathus bulgaricus či některých reliktních druhů pavouků nebyl v posledních letech potvrzen. Na druhé straně je výsledkem současných entomologických průzkumů nález mnoha nových druhů hmyzu nejen pro toto území, ale i pro celou Českou republiku. Výslunné suché svahy jsou biotopem ještěrky obecné (Lacerta agilis), sysla obecného (Spermophilus citellus), užovky hladké (Coronella austriaca) a hlavně ještěrky zelené (Lacerta viridis), která zde žije v relativně početné populaci, nejdále vysunuté do nitra Českomoravské vrchoviny. Ve světlých lesích žije slepýš křehký (Anguis fragilis), v okolí řeky pod stepí užovka podplamatá (Natrix tessellata). Vyskytuje se zde výr velký (Bubo bubo) a další, spíše teplomilné ptačí druhy, např. krutihlav obecný (Jynx torquilla), dudek chocholatý (Upupa epops), pěnice vlašská (Sylvia nisoria) nebo konopka obecná (Cardnelis cannabina).
Využití Území leží k oblasti, ve kterém lze soustavné zemědělské využití předpokládat již od neolitu. Relativní blízkost obce a nevhodnost k jiným zemědělským účelům vedly k využití území jako obecní pastviny. V různých obdobích se na stepi pásl skot, ovce a kozy. O intenzitě pastvy částečně vypovídají snímky z první poloviny 20. století, ukazující vskutku ”step pustinnou” s výraznými stopami eroze vlivem pastvy. Od vyhlášení bylo území dlouhou dobou ponecháno bez využití, což vedlo mimo jiné k sekundární sukcesi dřevin (hlavně borovice lesní) a k hromadění travní biomasy na náhorní plošině. Koncem 80. let bylo na základě odborně podloženého plánu péče zahájeno systematické odstraňování borových náletů a prořeďování keřových porostů. Od roku 1997 byla obnovena pastva ovcí na náhorní plošině. Značná pozornost byla a je stále věnována likvidaci nežádoucího trnovníku akátu. Území je turisticky přístupné po značených cestách a trase naučné stezky.
Bibliografie Buchar J. (1997): Změny ve složení arachnofauny Mohelenské hadcové stepi v letech 1942 až 1995. - Přírod. Sbor. Západomorav. Muz. Třebíč, 28: 1 - 28. Čechová J., Jelínková J., Unar J. (1997): Vývoj vegetace NPR Mohelenská hadcová step v závislosti na řízení ochrany území a na prováděných bioregulačních zásazích. - Přírodovědný sborník Západomoravského muzea v Třebíči, 27: 1-51. Dvořák R. (1928): Nanismy (trpasličí formy rostlinné) hadcové stepi u Mohelna na Moravě. - 10 (1927) : 23-31. Dvořák R. (1935): Nanismy (trpasličí formy rostlinné). In: Mohelno. - Arch. Svazu Ochr. Přír. a Domov. Zem. Mor.-slez., Brno, Sv. 5a : 1152.
61
Hrudička B.(1937): Klimatografie jihozápadní Moravy se zřetelem k poměrům refugia mohelenského. In: Mohelno. - Arch. Sv. Ochr. Přír. a Domov. Zem. Mor.-slez., Brno, 1a : 5-47. Jeník J. (1969): Mohelnská step a uvažované přehrady na řece Jihlavě. - Ochr. Přír., Praha, 24: 234-235. Klaudisová A. (1989): Klimatické změny v SPR Mohelenská hadcová step. - Pam. Přír., Praha, 6 : 361-366. Kratochvíl J., Novák V. et Šnoflák J. (1944): Hymenoptera - Aculeata. Formicidae - Apidae - Vespoidea. In: Mohelno - Arch. Sv. Ochr. Přír. a Domov. Mor.-slez., Brno, 6 : 1-155. Liška a kol. (2000): Faunistic records. Klapalekiana (doplním podrobněji při dalším čtení) Miller F. (1947): Pavoučí zvířena hadcových stepí u Mohelna. In: Mohelno. - Arch. Sv. Výzk. a Ochr. Přír. i Kraj. Zem. Mor.- slez., Brno, 7 : 1-107. Němec F. (1937): Mineralogie, petrografie a geologie okolí Mohelna (monografie hadce). In: Mohelno.- Arch. Sv. Ochr. Přír. a Domov. Zem. Mor.-slez., Brno, 1a : 49-112. Nováček F. (1934): Epilithické sinice serpentinů mohelenských. - Arch. Sv. Ochr. Přír. a Domov. Zem. Mor.-slez., Brno, 3a : 1-178. Ondráčková S. (1969): Z historie státní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step (Mohelno, okres Třebíč, ČSSR) . - Přírod. Sbor. Západomorav. Muz. Třebíč, 07: 19 - 31. Pelíšek J. (1939): Půdy stepní oblasti u Mohelna a charakteristika půd západomoravských. – Arch. Sv. Ochr. Přír. a Domov. Zem. Mor.slez., Brno, 1b : 1-128. Podpěra J. (1925): Květena Moravy ve vztazích systematických a geobotanických. Část soustavná 6/2. - Pr. Mor. Přírodověd. Společ., Brno, 2/10. Povolný D. (1945a): Příspěvky k poznání motýlů hadcové stepi u Mohelna a jejího okolí. Práce Svazu na ochranu přírody a domoviny na Moravě, 6: 30 - 39. Povolný D. (1945b): Příspěvky k poznání motýlů hadcové stepi u Mohelna a jejího okolí II. Práce Svazu na ochranu přírody a domoviny na Moravě, 6: 73 - 83. Povolný D. (1951): Příspěvky k poznání motýlů hadcové stepi u Mohelna a jejího okolí III. Sborník Přírodověfeckého klubu v Třebíči, ročník 1. Schmöger K., Dvořák M., Dvořák O., Hřeben F., Kolář Z. a Talpa V. (1990): Příspěvek k faunistice můrovitých Českomoravské vrchoviny (Lepidoptera, Noctuidae). Přírod. Sbor. Západomorav. Muz. Třebíč, 17: 93 – 103. Schmöger K., Dvořák M., Dvořák O., Hřeben F. a Talpa V. (1990): Příspěvek k poznání píďalkovitých Českomoravské vrchoviny (Lepidoptera, Geometridae). Vlastivěd. sbor. Vysočiny, Odd. přír. věd, XII: 125 – 135. Suza J. (1922-1923): Xerothermní květena podkladů serpentinových na dolním toku Jihlavky. - Čas. Mor. Zem. Mus., Brno, 20-21 : 185. Suza J. (1928): Geobotanický průvodce hadcovou stepí u Mohelna na jihozápadní Moravě (ČSR).- Rozpravy 2. Tř. Čes. Akad. Věd, Praha, 37/31 : 1-116. Šilhavý V. (1948): Zvířena sekáčů (Opiliones) mohelenské hadcové stepi. In: Mohelno. - Arch. Sv. Výzk. a Ochr. Přír. a Kraj. Zem. Mor.slez., Brno, 8 : 1-99. Unar J. (1996): Přehled druhové skladby dřevinné a bylinné vegetace NPR Mohelenská hadcová step. - Přírodovědný sborník Západomoravského muzea v Třebíči, 23: 1-44. Vězda A. (1998): Flóra lišejníků v oblasti vlivu energetické soustavy Dukovany – Dalešice. - Přírod. Sbor. Západomorav. Muz. Třebíč, 30: 77 - 120. Zlatník A. (1928): Les associations végétales et les sols du terrain serpentineux prés de Mohelno dans la Moravie du sud-ouest
62
(Tchécoslovaquie) - Bull. Internat. Acad. Sci. Boheme, Praha, 1928 : 1-16.
Přírodní rezervace Velká skála
Velká skála je skalnatý levý břeh v zákrutech řeky Jihlavy, ležící z větší části na území obce Lhánice (okres Třebíč, kraj Vysočina) a východní částí též obce Biskoupky (okres Brno-venkov, Jihomoravský kraj). Přírodní rezervace ev. č. 2134 leží v nadmořské výšce 239 - 376 metrů a spravuje ji AOPK Havlíčkův Brod. Důvodem ochrany je zachování a ochrana zbytků reliktních borů, teplomilných doubrav a doprovodných xerothermních společenstev, prudce se střídajících se společenstvy stinných skalních roklí. V území je bohatý výskyt vzácných i chráněných druhů rostlin a živočichů. Území bylo zařazeno do regionálního biocentra č. 228 Údolí Jihlavy a je součástí nadregionálního biokoridoru. Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A1_sk%C3%A1la_%28p%C5%99%C3%ADrodn%C3%AD_rezervace,_okres_T %C5%99eb%C3%AD%C4%8D%29 Velká skála u Lhánic Velká skála leží v údolí Jihlavy mezi Mohelnem a Biskoupkami, ve východní části stejnojmenné přírodní rezervace. Je to granulitový skalní útvar vystupující při horní hraně jižního svahu údolí, v jehož okolí se nacházejí menší výchozy hadců. Hadce jsou zde silně zvětralé, s puklinami hojně mineralizovanými sloučeninami hořčíku a vápníku, včetně krystalického uhličitanu vápenatého – kalcitu. To zřejmě přispívá k výskytu řady bazifi lních druhů, včetně šipáku, který se jinak na rozsáhlých hadcových tělesech v okolí téměř nevyskytuje (u Mohelna chybí, od Biskoupek pochází jediný údaj; Koblížek et al. 1998). Obohacení hadců uhličitanem vápenatým je zde zřejmě sekundárního původu, snad ze spraší (S. Houzar in verb.). Na lokalitě jsem zaznamenal výskyt asi deseti stromů šipáku, včetně možných kříženců. Většina jich roste na strmém výslunném svahu asi 40 m západně od Velké skály. Svah je tvořen hadcem, v dolní části hadcovou sutí. Zdroj: http://www.sci.muni.cz/botany/rolecek/Rolecek2011_ARN_Sipak_na_Vysocine.pdf
Přírodní památka Pekárka – Plán péče
ZÁKLADNÍ ÚDAJE NÁZEV ÚZEMÍ
PEKÁRKA
KATEGORIE OCHRANY PŘÍRODNÍ PAMÁTKA KATASTRÁLNÍ ÚZEMÍ ALEXOVICE VYHLÁŠENO výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 23.7.1946, č.j. B-40 852/46-III/1. NATURA 2000 Evropsky významná lokalita Pekárka – CZ 0622175 (viz příloha). VÝPIS Z KATASTRU NEMOVITOSTÍ Číslo parcely PK 844/1 část PK 844/5 PK 844/11 PK 844/12
Výměra (ha) 2,8135 7,6942 část
KN 844/22
KN 844/28
Alexovice Alexovice
Kat. území
0,0468 1,2777
lesní pozemek lesní pozemek Alexovice lesní pozemek Alexovice lesní pozemek
0,2058
Alexovice
0,0156
lesní pozemek
Alexovice
lesní pozemek
KN 844/29
0,0007
Alexovice
lesní pozemek
KN St. 156
0,0202
Alexovice
zast. Plocha
VÝMĚRA CELKEM
12,0745 ha
63
Kultura
ZÁKRES V KATASTRÁLNÍ MAPĚ je součástí příloh.
OCHRANNÉ PÁSMO po celém obvodu přírodní památky v šířce 50 m. ADMINISTRATIVNÍ OBVODY OBEC POVĚŘENÝ MĚSTSKÝ ÚŘAD STAVEBNÍ ÚŘAD KATASTRÁLNÍ ÚŘAD OSTATNÍ DOTČENÉ SUBJEKTY MYSLIVOST VLASTNÍK UŽIVATEL OKRESNÍ SPRÁVA A ÚDRŽBA SILNIC
Ivančice Ivančice Ivančice Brno-venkov, pracoviště Rosice Honitba Ivančice Honební společenství Ivančice Myslivecké sdružení Ivančice
HLAVNÍ PŘEDMĚT OCHRANY Teplomilná skalní stepní společenstva na slepencích v údolí řeky Jihlavy s bohatým výskytem zvláště chráněných druhů rostlin. HLAVNÍ CÍL OCHRANY Udržování optimálních podmínek pro rozvoj skalních stepních společenstev. CHARAKTERISTIKA
Přírodní památka Pekárka leží v nadmořské výšce 220-280 m n.m. nad pravým břehem řeky Jihlavy, jižně silnice Řeznovice Alexovice při západním okraji obce Alexovice a je tvořena prudkými skalnatými srázy (permokarbonských červených pískovců a slepenců) převážně porostlými dřevinným porostem. Jen ve vrcholové části a v prostoru obnažených skalnatých partií (25-30 metrů vysoké skály) jsou volné travnaté a skalnaté plochy s rozptýlenými dřevinami. Expozice srázů je převážně severní. Lokalita je od jihu obklopena lesními porosty, od západu navazuje na intravilán Alexovic a od severu je lemována silnicí oddělující ji od aluvia řeky Jihlavy. Dřeviny jsou zastoupeny borovicí lesní Pinus sylvestris, břízou bělokorou Betula pendula, habrem obecným Carpinus betulus, lískou obecnou Corylus avellana, bukem lesním Fagus sylvatica, dubem zimním Quercus petraea, jilmem ladním Ulmus minor, růží šípkovou Rosa canina, trnkou obecnou Prunus spinosa, skalníkem obecným Cotoneaster integerrimus, mukem obecným Sorbus aria, hlohem jednosemenným Crataegus monogyna, hlohem obecným Crataegus laevigata, lípou malolistou Tilia cordata, lípou velkolistou Tilia platyphyllos, brslenem evropským Euonymus europaea, brslenem bradavičnatým Euonymus verrucosa, babykou obecnou Acer campestre, javorem mléčem Acer platanoides a jasanem ztepilým Fraxinus excelsior. Zvláště chráněné druhy bylin jsou zastoupeny řeřišníčníkem skalním Cardaminopsis petraea, hvozdíkem moravským Dianthus moravicus, mochnou rozkladitou Potentilla patula (poslední nález 1978), dvouřadcem pozdním Cleistogenes serotina (1978), hvozdíkem sivým Dianthus gratianopolit. (1973), hvozdíkem pyšným Dianthus superbus (1978), chudinou zední Draba muralis (1985), křivatcem českým Gagea bohemica (1963), koniklecem velkokvětým Pulsatilla grandis, lomikámenem vždyživým Saxifraga paniculata, lomikámenem trojprstým Saxifraga tridactylites (1973), starčekem celolistým Senecio integrifolius, hvězdnicí chlumní Aster amellus (1963), dvojštítkem měnlivým Biscutella varia, zvonkem boloňským Campanula bononiensis, chrpou chlumní Centaurea triumfettii, třemdavou bílou Dictamnus albus (1963), modřencem tenkokvětým Muscari tenuiflorum (1978) a diviznou fialovou Verbascum phoeniceum. Některé druhy se ovšem již v posledních letech nepodařilo nalézt (v závorce jsou uvedeny roky jejich nálezů). Další významné druhy bylin zařazené na Červeném seznamu flóry ČR jsou zastoupeny řebříčkem štětinolistým Achillea setacea (1963), česnekem žlutým Allium flavum, tařicí horskou Alyssum montanum, pochybkem prodlouženým Androsace elongata, rmenem rusínským Anthemis ruthenica, trávničkou obecnou Armeria vulgaris, zvonkem moravským Campanula moravica, ostřicí drobnou Carex supina, skalníkem černoplodým Cotoneaster melanocarpus, hvozdíkem Pontederovým Dianthus pontederae, pýrem prostředním Elytrigia intermedia, brslenem bradavičnatým Euonymus verrucosa, kručinkou chlupatou Genista pilosa, lnicí kručinkolistou Linaria genistifolia, tolicí rozprostřednou Medicago prostrata (1978), strdivkou brvitou Melica cilliata, kuřičkou štětinkatou Minuartia setacea, kuřičkou lepivou Minuartia viscosa (1978), pomněnkou řídkokvětou Myosotis sparsiflora, lipnicí cibulkatou něžnou Poa bulbosa subsp.pseudoconcina, prvosenkou jarní Primula veris, černohlávkem velkokvětým Prunella grandiflora, rozrazilem klasnatým Pseudolysimachion spicatum, růží galskou Rosa gallica, hadím mordem rakouským Scorzonera austriaca, seselem fenyklovým Seseli hippomarathrum, seselem sivým Seseli osseum, kavylem vláskovitým Stipa capillata, mateřídouškou olysalou Thymus glabrescens, mateřídouškou panonskou Thymus pannonicus (1985), mateřídouškou časnou Thymus praecox, diviznou rakouskou Verbascum austriacum a rozrazilem rozprostřeným Veronica prostrata. Některé druhy se ovšem již v posledních letech nepodařilo nalézt (v závorce jsou uvedeny roky jejich nálezů). AKTUÁLNÍ STAV ÚZEMÍ V minulých letech byla v území provedena první dílčí etapa nezbytných rozsáhlých rekonstrukčních zásahů spočívající v redukci cizorodého akátu a nežádoucího bezu černého v prostoru vrcholových světlin. Následně byla prováděna ještě eliminace jejich zmlazování. Aktuální stav území je dnes díky plošnému zarůstání cizorodým akátem ve stavu, který neodpovídá zájmům ochrany přírody.
64
Chráněné území je do značné míry existenčně ohroženo.
Většina chráněného území je trvale znehodnocována a existenčně ohrožována porosty cizorodého akátu s pomístním výskytem nežádoucího bezu černého v podrostu.
Většina chráněného území bude i v budoucnu ve značné míře ohrožována možným rozvojem cizorodého akátu a nežádoucího bezu černého. Hlavně zmlazováním odstraněných jedinců kořenovými výmladky. V případě akátu je navíc možný spontánní nálet z bezprostředního okolí chráněného území.
Volné travnaté plochy chráněného území jsou v důsledku dlouhodobé absence využívání v některých místech postiženy nežádoucí sukcesí s hromaděním biomasy a snižováním druhové diverzity.
Některé plochy s cennými společenstvy jsou postiženy spontánnním rozšiřováním porostů růže šípkové a trnky obecné, případně spontánním náletem jasanu ztepilého.
Zastíněné a vlhčí lesnaté plochy jsou postiženy porosty cizorodé netýkavky malokvěté (Impatiens parvifolora) a netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera). NEGATIVNÍ VLIVY Výčet negativních jevů, které v současnosti území ohrožují nebo do budoucna ohrožovat mohou.
♦ ♦ ♦
Vypalování stařiny (pokud nejde o řízený zásah v rámci péče) s přímým ohrožením rostlinných a živočišných společenstev. Další rozšiřování cizorodé netýkavky malokvěté a netýkavky žláznaté v bylinných porostech. Rozšiřování cizorodého akátu nebo nežádoucího jasanu ztepilého do chráněného území spontánním náletem semen z okolních porostů. ZÁVAZNÉ ZÁSADY PÉČE
OZNAČENÍ ÚZEMÍ Přírodní památka je označena sloupky s malým státním znakem a pásovým značením. Označení bude každoročně kontrolováno a dle potřeby průběžně opravováno, případně doplňováno. Po zaměření chráněného území bude provedena rekonstrukce označení zohledňující změny ve vedení hranice. ÚPRAVA HRANICE CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ Původní zákresy hranice přírodní památky z doby vyhlášení nebyly přesné a vzhledem k podrobnému zmapování území z hlediska přírodních hodnot vyžadují úpravu v souladu s hranicemi celého oddělení 604 oddílu C LHC 616801. ZAMĚŘENÍ ÚZEMÍ Zaměření přírodní památky podle nově upřesněných hranic s identifikací vlastnických vztahů a nové celkové výměry. VĚDECKÉ, KULTURNÍ A OSVĚTOVÉ VYUŽITÍ ÚZEMÍ Výzkumy na území přírodní památky lze provádět pouze se souhlasem orgánu ochrany přírody: odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Jihomoravského kraje. V území bude nainstalována naučná stezka se základními informacemi o chráněném území. Naučná stezka bude každoročně kontrolována a dle potřeby průběžně opravována. ODBORNÉ SLEDOVÁNÍ A DOKUMENTACE PÉČE Průběžně bude sledován vývoj území a podle potřeby doplňována přírodovědná inventarizace. V rámci biotechnických zásahů bude prováděna fotodokumentace a průběžně bude prováděno jejich vyhodnocování. ZÁSADY VYUŽÍVÁNÍ ÚZEMÍ Z hlediska ochrany přírody je jakékoliv využívání chráněného území v rozporu s tímto plánem péče nežádoucí. V území je vyloučena jízda na horských kolech, rozdělávání ohňů, vypalování stařiny (pokud se nejedná o řízený zásah v rámci péče). Zpacovaný lesní hospodářský plán není v souladu se zájmy ochrany přírody. Tento je třeba aktualizovat nebo tímto plánem péče navrhovaná opatření dát do souladu s lesním zákonem. Záměry tohoto plánu péče v dílčích segmentech dotčených lesních porostů v členění dle zpracovaného lesního hospodářského plánu jsou součástí příloh. STANOVENÍ BIOTECHNICKÝCH ZÁSAHŮ Postupné provádění odstraňování a redukce cizorodého akátu (včetně redukcí spontánně se rozšiřujících porostů trnky obecné, svídy krvavé, růže šípkové nebo jasanu ztepilého) s následnou eliminací jeho zmlazování po celém chráněném území a dále se zajišťováním běžné údržby, roztroušených výsadeb stanovištně a geograficky odpovídajících druhů dřevin, redukce cizorodých druhů bylin a pravidelného kosení travobylinných porostů na vrcholových světlinách – loukách. REKONSTRUKCE Jednorázové odstraňování akátu Průběžné provádění jednorázového odstraňování cizorodého vzrostlého akátu ve vytipovaných plochách. Odstraňování (kácení) bude prováděno individuálně během druhé poloviny vegetačního období motorovou pilou s bezprostřední bodovou aplikací herbicidu Roundup (Glyfosan) ve 40% koncentraci štětcem na řezné plochy. Nehroubí bude soustřeďováno na hromadách v místech kde nebude docházet k poškozování cenných ploch a dřevin a kde bude následně za příhodných povětrnostních podmínek prováděno spálení. Během prací budou šetřeny všechny ostatní dřeviny a bude postupováno tak, aby nedocházelo k nadměrnému poškozování půdního skeletu v exponovaných místech s cennými společenstvy. Kmenovina ze silnějších jedinců bude nakrácena (případně ponechána v celých délkách po dohodě s vlastníkem) a soustředěna na hromadách na
65
místech odkud bude možný pozdější transport mimo území. Postupná redukce akátu probírkami dřevin Průběžné provádění postupné redukce cizorodého akátu probírkami dřevin. V rámci probírek bude akát v dotčených plochách postupně (během 2-3 let) redukován (v první fázi půjde o slabší či nestabilní jedince) s cílem úplného odstranění. Podle situace bude současně prováděna redukce spontánního náletu jasanu ztepilého, rozšiřujících se porostů trnky obecné, svídy krvavé nebo růže šípkové a úplné odstraňování podrostu bezu černého. V rámci prací bude současně prováděn úklid ošetřované plochy od spadaných větví, vývratů a jiného nehroubí. Probírky dřevin budou prováděny během druhé poloviny vegetačního období individuálně (ručně a nikoliv křovinořezem) s bezprostřední bodovou aplikací herbicidu Roundup (Glyfosan) ve 40% koncentraci štětcem na řezné plochy všech odstraňovaných dřevin (nejen akátu). Nehroubí bude soustřeďováno na hromadách v místech kde nebude docházet k poškozování cenných ploch a dřevin a kde bude následně za příhodných povětrnostních podmínek prováděno spálení. Během prací budou šetřeny všechny ostatní dřeviny a bude postupováno tak, aby nedocházelo k nadměrnému poškozování půdního skeletu v exponovaných místech s cennými společenstvy. Kmenovina ze silnějších jedinců bude nakrácena (případně ponechána v celých délkách po dohodě s vlastníkem) a soustředěna na hromadách na místech odkud bude možný pozdější transport mimo území. Eliminace zmlazování Průběžná eliminace zmlazování odstraněných dřevin v již ošetřených plochách. Eliminace zmlazování cizorodého akátu a nežádoucího bezu černého (případně i dalších odstraňovaných dřevin) bude prováděna odstraňováním kořenových (případně pařezových) výmladků ručně a individuálně (ruční pilkou nebo zahradnickými nůžkami – nikoliv křovinořezem) koncem vegetačního období s následnou bezprostřední bodovou aplikací herbicidu Roundup (Glyfosan) ve 40% koncentraci štětcem na řezné plochy. Výhonky budou soustřeďovány na místech, kde nedojde k poškození cenných ploch a dřevin a kde budou následně za příhodných povětrnostních podmínek spáleny. Během prací bude postupováno tak, aby nedocházelo k narušování půdního skeletu. KOSENÍ Každoroční dvojnásobné pokosení travobylinných porostů postižených nežádoucí sukcesí na třech vrcholových světlinách – loukách na ploše 1,50 ha (s případným rozšířením ploch po dalších redukcích dřevinného patra). Kosení bude prováděno křovinořezem ve dvou termínech od konce května do konce srpna s ohledem na redukci ovsíku vyvýšeného a třtiny křovištní a do 14 dnů po každém pokosení bude biomasa shrabána a přemístěna k okrajům dotčených ploch kde bude následně likvidována spálením nebo odvozem. Podle vývoje bude kosení případně zintenzívněno nebo naopak. REDUKCE CIZORODÝCH BYLIN Průběžné provádění redukce cizorodých druhů bylin. Především netýkavky žláznaté, podle situace případně také netýkavky malokvěté. Odstraňování cizorodé netýkavky žláznaté bude prováděno během července a netýkavky malokvěté během června (termín musí zabránit jakémukoliv vysemenění) ručně a individuálně (nikoliv mechanicky křovinořezem) vytrháváním jednotlivých rostlin s celým kořenovým systémem. Rostliny budou soustředěny na hromady (nebudou ponechávány na místě) nehroubí uvažovaných v souvislosti s probírkami dřevin. BĚŽNÁ ÚDRŽBA Průběžné provádění běžné údržby v plochách po dokončení odstraňování dřevin a následné dostatečné eliminaci zmlazení cizorodého akátu. Zásahy reagující na bezprostřední vývoj ošetřených ploch spočívající v průběžné eliminaci zmlazování akátu a dalších odstraněných dřevin, redukcích spontánních náletů dřevin a rozšiřujících se porostů keřů, péči o vysazené dřeviny, sběru volně rozptýleného odpadu nebo redukcích nežádoucích druhů bylin. Veškeré práce v souvislosti s odstraňováním dřevin budou prováděny během druhé poloviny vegetačního období ručně a individuálně (ruční pilkou nebo zahradnickými nůžkami a nikoliv křovinořezem) s bezprostřední bodovou aplikací herbicidu Roundup (Glyfosan) ve 40% koncentraci štětcem na řezné plochy dřevin (výhonků). Nehroubí bude soustředěno na místech, kde nedojde k poškození cenných ploch a dřevin a kde bude následně za příhodných povětrnostních podmínek spáleno. Během prací bude postupováno tak, aby nedocházelo k nadměrnému poškozování půdního skeletu v exponovaných místech s cennými společenstvy. VÝSADBY DŘEVIN Průběžné provádění roztroušených až skupinových výsadeb stanovištně a geograficky odpovídajících druhů dřevin v plochách po odstranění cizorodého akátu a po dostatečné eliminaci jeho zmlazování. Výsadby budou prováděny od října do března (podle vývoje povětrnostních podmínek). Výsadby nebudou prováděny tzv. lesnickým způsobem, ale se zohledněním cílových míst s ohledem na jejich budoucí vzrůst. Všechny sazenice budou opatřeny chráničkou proti okusu s označujícím dřevěným kolíkem. Druhové spektrum stromů: dub zimní (Quercus petraea), babyka obecná (Acer campestre), javor mléč (Acer paltanoides), jeřáb břek (Sorbus torminalis), jeřáb muk (Sorbus aria), lípa (Tilia sp.), habr obecný (Carpinus betulus) nebo jilm ladní (Ulmus minor). Druhové spektrum keřů: dřín obecný (Cornus mas), hloh obecný (Crataegus monogyna), řešetlák počistivý (Rhamnus catharticus), skalník obecný (Cotoneaster intergerrimus) nebo brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa). REALIZACE PÉČE Plán péče je zpracován na období 11 let. Níže uvedený harmonogram do roku 2008 bude během období každoročně na základě vyhodnocení realizace péče aktualizován včetně případného upřesnění navržených opatření. Bilance finančních nákladů na realizaci péče včetně specifikace dodavatelů bude průběžně upřesňována. HARMONOGRAM OPATŘENÍ 2003 Odborné sledování a dokumentace péče Údržba označení Rekonstrukce – odstranění akátu
2,00 ha
66
♦
♦
♦
♦
Eliminace zmlazování
1,00 ha
2004 Odborné sledování a dokumentace péče Zaměření území Údržba označení Rekonstrukce – probírka dřevin 2,00 ha Eliminace zmlazování 1,50 ha 2005 Odborné sledování a dokumentace péče Rekonstrukce označení Rekonstrukce – odstranění akátu 0,80 ha Rekonstrukce – probírka dřevin 2,50 ha Eliminace zmlazování 2,00 ha Dvojnásobné pokosení 1,50 ha Redukce netýkavky 3,00 ha Výsadby dřevin 200 ks 2006 Odborné sledování a dokumentace péče Údržba označení Instalace naučné stezky Rekonstrukce – probírka dřevin 2,50 ha Eliminace zmlazování 2,00 ha Dvojnásobné pokosení 1,50 ha Běžná údržba 1,50 ha Výsadby dřevin 200 ks 2007 Odborné sledování a dokumentace péče Údržba označení Údržba naučné stezky Rekonstrukce – probírka dřevin 2,50 ha Eliminace zmlazování 2,00 ha Dvojnásobné pokosení 1,50 ha Běžná údržba 2,00 ha Výsadby dřevin 200 ks 2008 Odborné sledování a dokumentace péče Údržba označení Údržba naučné stezky Rekonstrukce – probírka dřevin 2,50 ha Eliminace zmlazování 2,00 ha Dvojnásobné pokosení 1,50 ha Běžná údržba 2,50 ha Výsadby dřevin 200 ks Vyhodnocení dosavadních zásahů a vypracování harmonogramu opatření včetně upřesnění biotechnických zásahů pro další období platnosti tohoto plánu péče do roku 2013.
ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE PÉČE Na realizaci péče o chráněné území se podílí odbor životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Jihomoravského kraje, vlastníci případně nájemci dotčených pozemků. Předpokládá se, že jednotlivé zásahy v chráněném území budou realizovány prostřednictvím odborně způsobilých a orgánem ochrany přírody schválených dodavatelských subjektů. KONTROLA REALIZACE PÉČE Kontrolu a vyhodnocování realizace plánu péče provádí odbor životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Každoročně bude v chráněném území v době plné vegetace provedeno zhodnocení stavu a vývoje území a poté bude do konce vegetačního období případně upřesněna další realizace péče v následujícím kalendářním roce. KONTROLA DODRŽOVÁNÍ REŽIMU CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ Vedle Krajského úřadu Jihomoravského kraje kontroluje dodržování režimu chráněného území oddělení ochrany přírody oblastního inspektorátu České inspekce životního prostředí v Brně a dále odbor životního prostředí Pověřeného městského úřadu v Ivančicích. PODKLADY Terénní průzkumy byly prováděny pravidelně v letech 1995-2002. Botanický inventarizační průzkum zpracoval ing. Pavel Lustyk v roce 1995.
Záměry tohoto plánu péče pro PP Pekárka v kat. území Alexovice v rámci dílčích segmentů dotčených lesních porostů v členění dle zpracovaného lesního hospodářského plánu. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------POROST 604 C a5 0,18 ha -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
67
Charakter a aktuální stav Padesátiletý zapojený porost s převahou javoru klenu a s příměsí cizorodého akátu, borovice lesní a jasanu ztepilého v rámci dolní báze svahu a strže. Cílový stav Rozvolněný až mezernatý listnatý porost stanovištně a geograficky odpovídající druhové skladby. Navrhovaná opatření Postupná redukce cizorodého akátu s cílem jeho úplného odstranění s následnými výsadbami stanovištně a geograficky odpovídajících listnatých druhů dřevin (dub, babyka, javor, lípa). Postupná redukce borovice lesní s cílem jejího úplného odstranění. Průběžné omezování spontánního náletu jasanu ztepilého. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------POROST 604 C a10 0,07 ha ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Charakter a aktuální stav Stoletý zapojený porost smrku ztepilého s příměsí cizorodého akátu, dubu a spontánního náletu jasanu ztepilého v rámci strže. Cílový stav Rozvolněný až mezernatý listnatý porost stanovištně a geograficky odpovídající druhové skladby. Navrhovaná opatření Postupná redukce cizorodého akátu s cílem jeho úplného odstranění s následnými výsadbami stanovištně a geograficky odpovídajících listnatých druhů dřevin (dub, babyka, javor, lípa). Postupná redukce smrku ztepilého s cílem jeho úplného odstranění. Průběžné omezování spontánního náletu jasanu ztepilého. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------POROST 604 C b0 0,31 ha ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Charakter a aktuální stav Volná travnatá až skalnatá plocha s roztroušenými keřovými porosty a cennými teplomilnými travobylinnými společenstvy na prudce ukloněném svahu. Cílový stav Volná travnatá až skalnatá plocha s roztroušenými keřovými porosty. Navrhovaná opatření Nezalesňovat. Ponechat ve stávajícím stavu bez jakýchkoliv výsadeb. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------POROST 604 C b6 1,47 ha ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Charakter a aktuální stav Šedesátiletý zapojený až mezernatý porost cizorodého akátu s minimální příměsí autochtonních dřevin (hlavně spontánnho náletu jasanu ztepilého) na vrcholové plošině a mírných až prudkých členitých svazích. Cílový stav Mozaika volných travnatých až skalnatých ploch s osamocenými až skupinami stromů a keřů (ve vrcholových partiích), rozvolněných až mezernatých listnatých porostů stanovištně a geograficky odpovídající druhové skladby. Navrhovaná opatření Postupná redukce cizorodého akátu s cílem jeho úplného odstranění s následnými výsadbami stanovištně a geograficky odpovídajících listnatých druhů dřevin (dub, břek, babyka, javor, jilm, lípa, dřín). Průběžné omezování spontánního náletu jasanu ztepilého. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------POROST 604 C c6 7,57 ha ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Charakter a aktuální stav Šedesátiletý zapojený, mezernatý až roztroušený porost cizorodého akátu s minimální příměsí autochtonních dřevin a četnými volnými travnatými a skalnatými plochami s cennými teplomilnými travobylinnými společenstvy v prudkých až skalnatých svazích. Cílový stav V západní části volné travnaté až skalnaté plochy s osamocenými až skupinami stromů a keřů s vyšším zastoupením stromů při úpatí skalnatých svahů (podél komunikace), případně v dolních partiích prudkých svahů (v jz. cípu plochy). Ve střední části mozaika volných travnatých až skalnatých ploch s osamocenými až skupinami stromů a keřů (vrcholové partie s navazujícími horními partiemi svahů, západní polovina prudkých svahů nad komunikací), zapojených, rozvolněných až mezernatých listnatých porostů stanovištně a geograficky odpovídající druhové skladby. Ve východní části zapojený listnatý porost stanovištně a geograficky odpovídající druhové skladby. Navrhovaná opatření Postupná redukce cizorodého akátu s cílem jeho úplného odstranění s následnými výsadbami stanovištně a geograficky odpovídajících listnatých druhů dřevin (dub, břek, muk, babyka, javor, jilm, lípa, dřín).
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------POROST 604 C d6 0,57 ha ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Charakter a aktuální stav Šedesátiletý zapojený až rozvolněný porost cizorodého akátu na mírně zvlněné vrcholové plošině. V rámci porostu volná travnatá plocha s cennými teplomilnými travobylinnými společenstvy. Cílový stav Rozvolněný listnatý porost stanovištně a geograficky odpovídající druhové skladby s keřovým lemem podél orné půdy.
68
Navrhovaná opatření Postupná redukce cizorodého akátu s cílem jeho úplného odstranění s následnými výsadbami stanovištně a geograficky odpovídajících listnatých druhů dřevin (dub, břek). ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------POROST 604 C g6 0,00 ha --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------POROST 604 C f6 0,00 ha --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------POROST 604 C e5 1,08 ha ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Charakter a aktuální stav Padesátiletý zapojený porost javoru klenu, jasanu ztepilého, jilmu a lípy na prudkých členitých svazích s vtroušeným cizorodým akátem. Cílový stav Zapojený listnatý porost stanovištně a geograficky odpovídající druhové skladby. Navrhovaná opatření Postupná redukce cizorodého akátu s cílem jeho úplného odstranění s případnými dosadbami stanovištně a geograficky odpovídajících listnatých druhů dřevin. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------POROST 604 C e7 0,16 ha ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Charakter a aktuální stav Sedmdesátiletý zapojený porost cizorodého akátu na prudkém členitém svahu. Cílový stav Zapojený listnatý porost stanovištně a geograficky odpovídající druhové skladby. Navrhovaná opatření Postupná redukce cizorodého akátu s cílem jeho úplného odstranění s následnými výsadbami stanovištně a geograficky odpovídajících listnatých druhů dřevin (lípa, dub, javor, jilm, břek). ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------POROST 604 C e10 0,33 ha ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Charakter a aktuální stav Stoletý zapojený porost smrku ztepilého s příměsí cizorodého akátu, modřínu, borovice černé, javoru klenu a dubu na prudkém členitém svahu. Cílový stav Zapojený listnatý porost stanovištně a geograficky odpovídající druhové skladby. Navrhovaná opatření Postupná redukce cizorodého akátu s cílem jeho úplného odstranění. Postupná redukce jehličnatých druhů ve prospěch stanovištně a geograficky odpovídajících druhů listnatých včetně jejich výsadeb (lípa, dub, javor, jilm).
69
Muzea jižní Moravy se zoologickými sbírkami Vlastivědné muzeum v Kyjově Historie muzea v Kyjově Bezprostředním impulsem organizovaného sběru historického materiálu ve městě a jeho okolí byla retrospektivní výstava českých měst v Napajedlech v roce 1904, která navazovala na úspěšnou Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze v roce 1895. Onoho památného roku 1904 vyzval tehdejší starosta Kyjova MUDr. Severin Joklík profesora zdejšího gymnázia Jana Kučeru, aby uspořádal městský archiv a vybral z něho historické předměty, které by město na výstavě reprezentovaly. Tím se datují počátky muzejnictví v Kyjově. Kučerovy zásluhy o založení muzea a jeho dosavadní práci ocenili představitelé města v roce 1913, kdy ho oficiálně jmenovali správcem muzea a archivu. Až do roku 1911 sloužily k uložení sbírek místnosti v budově městského úřadu. Ty se však s rozrůstajícími sbírkami staly nedostačujícími, proto byly pro ně uvolněny dvě místnosti v chudobinci Dominika Jurovského (nynější základní umělecká škola). Pro veřejnost byly sbírky poprvé zpřístupněny 26.10.1913. Slavnostní vernisáže se tenkrát zúčastnili představitelé města z řad živnostníků, zástupců škol, kulturních a společenských institucí v čele se starostou města MUDr. Severinem Joklíkem. Vystaveny byly staré městské listiny, archeologické nálezy a součásti lidového oděvu. Soustavnou muzejní práci přerušila 1. světová válka. Muzeum bylo v roce 1915 zavřeno a opět zpřístupněno v roce 1918. V prostorách chudobince Jurovského působilo muzeum až do roku 1926. V tomto roce se novým správcem stal profesor kyjovského gymnázia Ludvík Kalus, jehož přičiněním se sbírky během let 1926 – 1928 postupně stěhovaly do budovy zámečku. V nových prostorách bylo muzeum pro veřejnost znovu otevřeno 20.5.1928. Profesor Ludvík Kalus byl správcem muzea až do roku 1955. Zasloužil se především o vybudování archeologické sbírky. Po roce 1955 působil v muzeu i nadále jako vedoucí studijní knihovny a současně jako konzervátor pro historické památky na kyjovském okrese. O rozšíření sbírkového fondu se nemalou měrou zasloužil i muzejní a archeologický spolek, jehož činnost spadá do období od roku 1941 do roku 1952. V roce 1953 se z muzea městského stává muzeum okresní. Vlivem nového územního uspořádání se kyjovské muzeum včleněno v roce 1964 jako pobočka do Okresního muzea v Hodoníně. Do 70. let 20. století byly sbírky prezentovány návštěvníkům formou otevřeného depozitáře. V letech 1972 – 1974 proběhla generální oprava zámečku a sbírky byly instalovány do nových expozic. V roce 1975 se pro veřejnost otevřela expozice archeologická a etnografická, v roce 1978 pak expozice přírodovědná a v roce 1979 nakonec stálá výstava Kyjov v minulosti a dnes. V roce 1990 došlo k reinstalaci části etnografické expozice a k úpravě historické výstavy, která byla koncem 20. století přesunuta na chodbu v důsledku neustále se rozšiřující přírodovědné expozice, kam byly zařazeny nové zoologické přírůstky. Od roku 1904 do dnešních dnů nashromáždilo několik generací muzejních pracovníků více než 40 000 sbírkových předmětů. Součástí sbírek je také cenná knihovna, jejíž základ tvoří vzácné tisky z 15. – 18. století, které původně patřily knihovně piaristického kláštera v Kyjově. Dnes čítá knihovna přes 15 000 svazků. Slouží hlavně pro studijní účely pracovníků muzea, ale nahlédnout do ní mohou i badatelé z řad odborné i laické veřejnosti.
Nová přístavba Vlastivědného muzea v Kyjově Slavnostním přestřižením pásky ve středu 6. října 2010 v 17.30 hod. byla za přítomnosti hejtmana Jihomoravského kraje Michala Haška, starosty Kyjova Františka Lukla, zástupců projektového ateliéru Projektis, dodavatelské firmy MSO Kyjov a dalších oficiálních hostí i ostatních návštěvníků z řad veřejnosti oficiálně uvedena do provozu přístavba Vlastivědného muzea v Kyjově. Novostavba se nachází v sousedství budovy renesančního zámečku v Kyjo-vě na Palackého ulici. Je v ní umístěno především technické a administrativní zázemí muzea: depozitáře, konzervátorská dílna, knihovna a pracovny odborných pracovníků muzea. Nové prostory tak nahradí dnes již nevyhovující depozitáře, uvolní se místnosti pro rozšíření stálých expozic v zámečku a muzeum také konečně získá víceúčelový sál pro pořádání přednášek a dalších akcí, který doposud zcela chyběl.
Stálé expozice Archeologie, etnografie a příroda.
Příroda Kyjovska Již od svého založení mělo muzeum vyhraněnou činnost. Nejprve dokumentovat památky městské, se statutem okresního muzea pak i památky okolních obcí a postupně se vyprofilovalo do podoby typicky vlastivědného muzea, zahrnujícího památky z různých oborových odvětví archeologií počínaje a přírodovědou konče. Nyní se návštěvníci mohou seznámit s archeologickou expozicí s názvem Pravěk Kyjovska otevřenou v roce 1975. Exponáty dokladující osídlení Kyjovska od starší doby kamenné až po osídlení Slovany jsou prezentovány veřejnosti klasickými výstavními postupy, tj. kombinací vitrín s trojrozměrnými exponáty doplněnými popiskami a vysvětlujícími texty k jednotlivým obdobím a kulturám a
70
plošnou instalací kreseb, fotografií a map. Druhou stálou expozicí je expozice etnografická, která byla pro veřejnost otevřena rovněž v roce 1975 pod názvem Cesta slovácké vesnice od feudalismu k socialismu. Silně ideologická druhá část expozice seznamující veřejnost s dobou kolektivizace a budováním socialismu na vesnici, vyzdvihující jeho přednosti pomocí velkoplošných fotografií z drůbežáren a vepřínů a fotografických konfrontací vybavení domácností "dříve a dnes", byla v roce 1990 přeinstalována. Nová část expozice navazuje na původní I. část věnovanou vývoji lidového oděvu s ukázkou základních krojových typů Kyjovska a ukázku interiéru slováckého domu – konkrétně jizby. II. část nabízí pohled do "dvora, kuchyně a ložnice". Výhradně přes trojrozměrné předměty si tak především mladší návštěvníci mohou alespoň částečně představit, jak fungovalo hospodářství, mladá děvčata zase s jakým nádobím a kuchyňským vybavením musely pracovat jejich babičky a stařenky. Expozice je ukončena ukázkou jizbového koutu s vysoko vystlanou malovanou postelí z roku 1863, kolébkou, malovanou truhlou s dřevěnými hračkami kyjovského hračkáře Pulsbergra, bidlem s přehozenými krojovými součástkami a nezbytnou kropenkou s růžencem u dveří. Slavnostní vernisáží v sobotu 15. května 2004 byla v kyjovském muzeu zpřístupněna nová přírodovědná expozice. Ta, na kterou byli návštěvníci po mnoho let zvyklí (exponáty byly umístěny ve vitrínách), patří dnes již minulosti. Autor nové přírodovědné expozice RNDr. Miroslav Šebela, Csc., představuje přírodovědné sbírky formou velkoplošného dioramatu, které přiblížuje návštěvníkům přirozené prostředí, ve kterém ten který živočich skutečně žije, včetně autentických zvukových nahrávek. Velkoplošné diorama zahrnuje nejvýznamnější biocenózy našeho regionu: lesostep s ukázkou staré vinice, karpatská bučina a dubohabřina a aluviální louka s rybníkem. Jednotlivé biotopy do sebe plynule přecházet a my vidíme jednotlivé živočichy v jejich přirozeném prostředí, nikoliv izolované ve vitrínách jako dříve.
Protože muzeum disponuje také poměrně vzácnou paleontologickou sbírkou Andělína Odstrčila, je přírodovědná expozice rozšířena podle scénáře RNDr. Růženy Gregorové také do chodby v 1. patře. Součástí této instalace je i latexový otisk kyjovské hnědouhelné sloje a obraz Krajina Kyjovska v mladších třetihorách, který zachycuje živočichy a rostliny vyskytující se v tomto období v našem regionu. Autorem je malíř Petr Motlitba, který bývá považován za následníka Zdeňka Buriana.
Jihomoravské muzeum ve Znojmě Živá příroda Znojemska 1. patro Minoritského kláštera 27. dubna 2006 byla slavnostně otevřena nová stálá expozice ,,Živá příroda Znojemska". Tato expozice si klade odvážný cíl - představit návštěvníkům přírodu regionu v co největší pestrosti organismů i typů přírodního prostředí.
Základní typy prostředí (biotopy) jsou stylizovány v 16 větších vitrínách. Při prohlídce expozice postupně uvidíte několik typů lesů od nejvlhčích lužních lesů až po velmi suché doubravy. Dále vás ,,procházka přírodou" zavede ke skalám a po nich k řece, která tvoří jakousi pomyslnou spojnici mezi přirozenou a člověkem ovlivněnou či utvářenou částí krajiny. Po řece následují rybníky, louky, vřesoviště a stepi, tedy takové biotopy, jež na první pohled vypadají přirozeně, za jejich vznikem však stojí lidská činnost a lidé je také musí udržovat, jinak by brzy zanikly. Poslední část je věnována lidským sídlům a zemědělské krajině. Provedeme vás tedy celým spektrem krajinných typů od těch nejméně ovlivněných až po člověkem zcela přeměněné. Jednotlivé vitríny jsou pojaty jako koláž vyobrazení a exponátů charakterizujících daný biotop. Najdete v nich fotografie zachycující jak celkový vzhled biotopu, tak různé jeho detaily až po jednotlivé typické druhy rostlin, živočichů a hub. Především živočichové jsou prezentováni také formou dermoplastických preparátů (vycpanin) a modelů, některé rostliny zastupují vysušené kmeny, větve či trsy. Houby byly konzervovány speciální technikou lyofilizací. Principem této metody je vakuové vysoušení za velmi nízkých teplot, kdy nedochází k běžnému sesychání a preparáty si uchovávají svůj původní tvar. Za jejich výrobu vděčíme pracovníkům mykologického oddělení Slovenského národného múzea v Bratislavě. U některých biotopů je zachycena i jejich bezprostřední souvislost s určitými typy horninového podkladu, tedy s neživou přírodou.
71
Velké vitríny jsou doplněny menšími nástěnnými vitrínkami, které se ve větším detailu věnují procesům v přírodě nebo systematickým skupinám rostlin. Typické rostlinné druhy jsou formou herbářových položek představeny také na otočných panelech, hmyz je vystaven ve speciálních pultových vitrínách. Dalším důležitým doplněním je ozvučení čtyř biotopových vitrín - na nástěnném panelu si můžete zvolit jméno živočicha a přehrát si jeho hlas. Celkem je v této ,,trojrozměrné" části expozice použito více než 250 fotografií a 350 trojrozměrných objektů (vycpanin, modelů, sušených rostlin atd.) a téměř 1000 preparovaných exemplářů hmyzu. Z pohledu systematického to představuje asi 230 druhů rostlin, 30 druhů hub, 230 druhů hmyzu a 200 druhů ostatních živočichů.
Z výčtu druhů organismů a forem prezentace by se mohlo zdát, že jediným cílem expozice je udolat návštěvníka informacemi. Přesto doufáme, že její vyznění je jiné. Po celou dobu přípravy jsme se snažili myslet na to, že živá příroda má pro většinu lidí především rozměr estetický. Proto byl velký důraz kladen na výběr vizuálně zajímavých a krásných objektů, na kvalitu fotografií a co největší věrnost preparátů. K přírodě nesporně patří také lyrika, zasněné vnímání pocitů a nálad. Právě tak jsou laděny krátké doprovodné texty, které v expozici objevíte. Každá prezentace přírody by měla pomáhat návštěvníkům pochopit význam přírody pro jejich vlastní život. Věříme, že touto cestou může nová přírodovědná expozice v muzeu přispět k výchově lidí a tím nepřímo i k ochraně mimořádných přírodních hodnot Znojemského regionu. V muzeu přibylo šest malých černých pískomilů V dětském koutku expozice Živé přírody Znojemska můžete od srpna pozorovat šest malých pískomilých kluků a holčiček, jak si hrají, krmí se, pobíhají, a když budete chodit častěji, uvidíte také, jak rostou. Pískomilové jsou tvarem podobní myškám. Bez ocásku měří asi 10 cm. Mají dlouhé zadní tlapky a silné nohy, které jim umožňují vysoko skákat. Jsou to živá, čilá zvířátka, jejichž pozorováním můžete strávit hodiny. Neúnavně pobíhají, zkoumají, hrabou, trhají papír na hnízdo a všemožně jinak se předvádějí. Pečovat o ně je velmi snadné, a když se s nimi zachází jemně, velice brzo zkrotnou, neboť jejich přirozená zvědavost jim rychle pomůže překonat strach.
Pískomilové pocházejí z pouští jihovýchodní Asie, kde je velmi horké a suché podnebí. Aby se před žárem chránili, vyhrabávají si nory hluboko v zemi a málokdy se odvažují ven před západem slunce. Vody a potravy je v poušti málo. Pískomilové jsou proto uzpůsobeni tak, aby tu trochu vody, kterou najdou, využili co nejlépe. Zvířátka na poušti tráví hodiny hledáním semínek, hmyzu a rostlinek k jídlu. V přírodě žijí v koloniích, proto také doma chovaní pískomilové jsou šťastnější, když jsou v páru nebo ve skupině. Samotný pískomil by se asi cítil opuštěný. Rozšíření počítačové prezentace v expozici živé přírody Chráněná území Znojemska
Před letošní turistickou sezónou se nám
72
Ukázky z her a testů
podařilo výrazně doplnit a rozšířit počítačovou prezentaci v expozici živé přírody. Díky finanční podpoře z programového projektu Ministerstva kultury ČR „Výzkum a dokumentace současného stavu mokřadních lokalit Znojemska na podkladu historických údajů a muzejních sbírkových fondů“ jsme vytvořili nové sady testových otázek směřovaných právě k mokřadnímu prostředí. K dispozici jsou jak jednoduché otázky pro žáky, tak i složitější pro pokročilejší studenty a znalce přírody. Přijďte se přesvědčit, jak podrobné jsou vaše znalosti o našich mokřadech! Zpestřením jsou hry, doplňovačky a odkrývačky, většinou též věnované vodnímu prostředí a jeho obyvatelům. V sekci pro dospělé návštěvníky pak najdete nové, mnohem přitažlivější zpracování informací o chráněných územích regionu, které vzniklo s laskavým svolením Agentury ochrany přírody a krajiny ČR na základě knihy Chráněná území ČR – Brněnsko. Oproti původní variantě, umístěné v naší expozici v předchozím období, obsahuje nové zpracování nejen textové informace, ale i krásné obrázky a mapové podklady k vyhlášeným zvláště chráněným územím Znojemska.
hvozdík moravský
vrápenec malý
RNDr. Antonín Reiter Ph.D.
Nový Hrádek u Lukova EXPOZICE DRAVÝCH PTÁKŮ - Znojemský hrad Stanice pro handicapované dravce a sovy Otevřeno: červenec, srpen 2009 10:00 - 17:00 hod Kontakt: 608 312 090
Zámek Budišov Zámek stojí na místě původní vodní tvrze ze 13. stol., přebudované v 16. stol. na renesanční zámek. Dnešní podobu získal za výrazné přestavby v honosné barokní letní sídlo ve 20. letech 18. stol. za hr. Paarů. V téže době byl kolem zámku zřízen park s bohatou sochařskou výzdobou. MZM zámek získalo do správy v roce 1974 a po rozsáhlých úpravách zde vybudovalo depozitáře přírodovědných oddělení. Veřejnosti přístupná část zoologického depozitáře představuje nejstarší kolekce vycpanin ptáků, savců, ryb i obojživelníků ze sbírkového fondu oddělení doplněné trofejemi z loveckých výprav do Afriky, Asie a Kanady. Z nových přírůstků je v zámeckém depozitáři uložen materiál získaný během studijních sběrných cest do oblasti delty Dunaje v letech 1979-1990, na Kubu (1987), do Jakutska (1991) a Jižní Ameriky (1994-1998). Sbírky obratlovců jsou doplněny ukázkami zástupců několika skupin bezobratlých živočichů – mořských hub, žahavců, korýšů, měkkýšů, červů a ostnokožců. Vlastníkem barokního zámku Budišov je městys Budišov.
Zpřístupněný zoologický depozitář Zoologická sbírka uložená v zámeckém depozitáři patří k nejstarším souborům v Moravském zemském muzeu. Je postupně vytvářena od poloviny 19. stol. a zahrnuje kromě většiny obratlovců žijících na území našeho státu především exotické druhy z celého světa.
73
Kromě více než 700 trofejí kopytníků (žirafa, antilopy, gazely, buvoli, pakoně, zebry, sobi, losi) z loveckých výprav do Afriky, Ameriky a Asie obsahuje zhruba 3000 exponátů exotických ptáků, včetně pštrosa dvouprstého, emu hnědého, zoborožců, tukanů, ibisů, kolibříků, papoušků a ledňáčků. Bohatě zastoupeni jsou i ptáci vodní (čápi, volavky, husy, kachny, rybáci, racci), obyvatelé chladných oblastí (alka, alkoun, chaluha), životu ve vodě přizpůsobení tučňáci a ptáci moří a mořského pobřeží (albatros, buřňák, fregatka, plameňák, terej). Samozřejmě nechybějí ani majestátní dravci (orli, supi a kondoři), sovy, kukačky nebo zástupci šplhavců (datel, strakapoud, žluva). V expozici savců upozorňujeme především na špičkově provedené exponáty velkých šelem (lev, tygr, gepard, medvěd hnědý i lední). Jsou zde i zástupci všeobecně známých druhů sudokopytníků (srnec, daněk, kozorožec, koza bezoárová, prase divoké) a našich malých savců (liška, jezevec, kuna, tchoř, lasička, ježek, krtek). Pozornost jistě upoutají i atraktivní ptakopysk, ježura a vačice, podobně jako zástupci primátů (orangutan, šimpanz, chápan, gueréza) včetně poloopic (loriové, outloni). Rybáře jistě zaujme prakticky kompletní sbírka našich ryb. Ostatní skupiny obratlovců v muzejních zoologických sbírkách reprezentují např. žraloci (kromě jiných velmi vzácný žralok nosatý z hlubin Japonského moře), rejnok, bahník, platýs, mečoun, z obojživelníků ropucha obrovská, rohatka brazilská z povodí Amazonky, listovnice stromová nebo skokan volský, největší skokan ze Severní Ameriky chovaný na farmách jako zdroj žabích stehýnek pro labužníky. Plazy zastupuje několik druhů želv včetně karety a želvy sloní, aligátor, krokodýli, leguáni a varani, z hadů např. hroznýš, kobra, korálovec a chřestýš. Samostatné sály v zámeckém depozitáři jsou věnovány např. sbírce koster a lebek nebo souboru více než 150 druhů raků a krabů. Kromě známých poustevníčků, krabů houslistů a mnoha dalších menších druhů jsou zde zastoupeni i ti největší – humr, langusta a velekrab japonský, který žije v hloubkách od 50 do 400 m a rozpětí předních končetin u samců dosahuje s klepety 4-5 m. Sbírku doplňují ukázky dalších druhů bezobratlých, najdete zde např. mořské houby, žahavce (laločnice, pérovník, polypi, medúzy, koráli) a červy (tasemnice, škrkavka, vrtejš). Bohatá kolekce ulit a lastur mořských měkkýšů je doplněna ukázkami ostnokožců (hvězdice, ježovky, sumýši) a nejprimitivnějších představitelů kmene strunatců (sumky, salpy). Z korýšů jsou zde vystaveni např. žábronožka, listonoh, lasturnatka, svijonožec, z členovců pavoukovci, stonožky a mnohonožky.
74
Metodika – Ochrana a péče o životní prostředí pro školy Ptáci a krajina jižní Moravy ve výuce předmětu Ekologie Autor: PaedDr. Petr Duchek, koordinátor EVVO a garant mezinárodního projektu Eco-schools Realizace: Střední škola polytechnická, Brno, Jílová36g. Výstupy: 1. Začlenění metodiky do tématického celku F.17 Ochrana přírody a krajiny, chráněná území, jehož hodinová dotace činí 3 hod. v předmětu Ekologie, v rámci průřezového téma Člověk a životní prostředí v našem ŠVP. 2. Využití při realizaci mezinárodního projektu Eco-schools k poznávání přírodního bohatství blízkosti školy i jejího okolí. 3. Kognitivní – žáci:
◦ ◦ ◦ ◦
vysvětlí pojem ekosystém objasní rozdíl mezi vodním a suchozemským ekosystémem vysvětlí pojem chráněná území poznají druhy ptáků
4. Afektivní – žáci:
◦ ◦
pečují o neporušenost přírody ve svém okolí vítají ochranu přírody i za použití restrikcí
5. Sociální – žáci:
◦ ◦ ◦
spolupracují ve skupině spolupracují v celém kolektivu
naváží kontakt s učitelem, komunikují s ním uplatňují zásady slušného chování Doporučený věk žáků: 15 až 19 let. Optimální velikost skupiny: 1 třída. Prostředí realizace: Učebna, blízké i vzdálené okolí školy. Nároky na materiál: a) trvale Obrazovo-zvukový atlas ptáků jižní Moravy, 120 druhů ve 4 prostředích, na CD-ROM, b) občasně na 1-3 týdny Putovní výstava Ptáci jižní Moravy ve 4 prostředích, ozvučená, c) učebna s PC a dataprojektorem Nároky na finance: Běžné provozní prostředky. Nároky na čas přípravy učitele/žáků (celkový počet hodin/dní): Učitel 2 dny, žáci 3 hodiny. Nároky na čas přímé realizace (celkový počet hodin/dní/ týdnů): Učitel 3 hodiny, žáci 3 hodiny. Aktivita má být jednorázová/opakovaná/dlouhodobá/sezónní: Jednorázová v souladu s tématickým plánem učiva vycházejícího ze ŠVP.
„Ochrana a péče o životní prostředí pro školy“ Autor: Vladimíra Gregorová
Aktivita je zaměřena na poznávání a ochranu třídy ptáků ( aktivní pomoc při ochraně ptáků během zimního období, tj vyvěšování krmítek a doplňování krmiva, poznávání rostlin pro sběr a sušení krmiva, tvorba samostatných prací žáků na určený či zvolený druh ptáka, poznávání životního prostředí okolí svého bydliště a význam ochrany ptáků a jejich prostředí)
Doporučený věk dětí: 13 – 15 let (7. a 8. ročník )
Velikost skupiny je cca 20
75
Teoretická výuka je zajištěna v učebně s didaktickou výbavou ( učebna informatiky, nebo přírodopisu ), praktická výuka probíhá v okolí školy (přilehlý park a řeka Svratka )
Materiál k realizaci: atlasy ptáků, Obrazovo-zvukový atlas ptáků jižní Moravy, dalekohledy, pracovní listy a podložní složky, psací potřeby, krmítka, krmivo pro ptáky
Finance: 6 ks dalekohledů, 5 ks atlasů ptáků, papírenské potřeby k nakopírování pracovních listů, 10 ks podložních složek na psaní v terénu
Čas na přípravu učitele: 1 měsíc ( vypracování pracovních listů )
Přímá realizace aktivity: teorie probíhá průběžně od října do května během volitelných hodin Přírodovědného semináře, částečně v hodinách přírodopisu
Aktivita teoretická i praktická je dlouhodobá, realizovaná v každém ročníku Přírodovědného semináře ( 7. a 8. ročník ), teoretická výuka probíhá i v hodinách přírodopisu v 7. ročníku
Pozorování vodních ptáků u rybníka Autor: Marie Miklánková Jasně formulovaný výstup/zdůvodnění potřebnosti: Poznat běžné druhy větších vodních ptáků a prostředí, ve kterém žijí Doporučený věk žáků: tercie (osmá třída) Optimální velikost skupiny: třída předem rozdělená na skupiny po 5 žácích Prostředí realizace: Mutěnické rybníky u Mutěnic Nároky na materiál: obrazový atlas ptáků, dalekohledy, pracovní listy, fotoaparát, mapa rybníků (zdroj pro žáky: naturfoto.cz, co nejpodrobnější mapa rybníků – internet, vlastní fotoaparáty a dakohledy, případně vlastní GPS) Nároky na finance (co je potřeba zaplatit, vč. nákupu materiálu): papír, kopírování pracovních listů, školní fotoaparát, školní dalekohled Nároky na čas přípravy učitele/dětí (celkový počet hodin/dní): 4 hodiny učitel, 2 hodiny žáci Každá skupina žáků si předem připraví a vytiskne fotografie dvou druhů vodních ptáků, se kterými se mohou na rybníku setkat, a vypíše si i jejich charakteristiku včetně nároků na ekotop ( dvojice ptáků se neopakují). Dále si vytisknou mapu sledovaného území konkrétního rybníka, kde proběhne společné pozorování po skupinách.. Nároky na čas přímé realizace (celkový počet hodin/dní/ týdnů): jednodenní aktivita ( se společnou dopravou 6 vyučovacích hodin) Aktivita má být jednorázová sezónní: jaro Vlastní pozorování: Na úvod učitel seznámí žáky s úkoly a poučí je o bezpečnosti. Žáci si navzájem představí vytypované druhy. Podle skupin zaujmou pozorovací stanoviště, vyznačí jeho polohu do mapy, případně podle GPS zaznačí souřadnice stanoviště. Pedagogický dozor má přehled o jejich práci na stanovišti z hlediska bezpečnosti. Úkolem skupin je zjistit výskyt vytypovaných dvou druhů ptáků a jejich počtu v dané lokalitě a také určit i další pozorované druhy. Určí nejpočetněji zastoupený druh. Stanoviště nafotí a popíší. Podle hlasů ptáku odhadnou, kolik dalších druhů se tam vyskytuje. Každý žák nakreslí, co ze svého stanoviště vidí, a skupina vymyslí společně krátký kvíz ( nebo hru) pro spolužáky z ostatních skupin. Na závěr terénního vyučování seznámí každá skupina své spolužáky s výsledky své práce. Společně s vyučujícím shrnou význam rybníka v krajině, jak hospodářský, tak i ekologický. Dalším výstupem pak bude ve třídě zhotovení společné nástěnky s výsledky pozorování a vytvoření PC prezentace s využitím i vlastních fotografií.
76
Význam ptáků v krajině
Autor: Iva Kubištová Jasně formulovaný výstup/zdůvodnění potřebnosti:
• Výstupy z ŠVP: •vysvětlí na základě vlastního pozorování vztahy v daném ekosystému a vliv počasí a podnebí na jeho změny; •odvodí, na základě informací z médií, důsledky globálních změn v životním prostředí na počasí a posoudí jejich působení na život na Zemi; (vliv na ptačí populace – konkrétní příklady)
•používá správně základní ekologické pojmy; •objasňuje základní ekologické vztahy; •vysvětlí způsoby ohrožování ovzduší, vody, půdy živé přírody i krajiny působením člověka; •vysvětlí význam živočichů pro výživu člověka (konkrétní příklady ptáků) •zaujme stanovisko k ochraně živočichů (příklady chráněných ptáků)
•Projekt by se měl uskutečnit v rámci realizace kurzu Ekologie v regionu, ve kterém se zabýváme především průřezovým
tématem Environmentální výchova. Žáci si při plnění úkolů projektu ve skupinách rozvinou kompetence komunikativní a sociální, občanské i k řešení úkolů. Dále si rozšíří znalosti o významu ptáků v krajině i pro člověka. Každá skupina dostane zadány úkoly, které vypracuje z literatury a jiných zdrojů. Úkoly vyplývají z výše uvedených výstupů. Na úkol naváže terénní exkurze s možností poznat konkrétní druhy ptáků. Zde využijeme nabídky CEV Pálava – Expedice Kvakoš; nebo bychom uvítali účast ornitologa (odchyt a pozorování pěvců případně spojené s kroužkováním).
•Doporučený věk žáků: 16-17 •Optimální velikost skupiny: 15 •Prostředí realizace: park, krajina •Nároky na materiál (co je k realizaci potřeba): dalekohledy, sítě a pytlíky (?), účast ornitologa •Nároky na finance (co je potřeba zaplatit, vč. nákupu materiálu): případné cestovné •Nároky na čas přípravy učitele/dětí (celkový počet hodin/dní): 8 hodin •Nároky na čas přímé realizace (celkový počet hodin/dní/ týdnů): přípravná fáze minimálně 14 dní (zadání práce, vypracování – práce se zdroji ve skupinách), samotná realizace ½ dne až den
•Aktivita má být jednorázová, opakovat se může každý školní rok
Co bude mít učitel (škola) k dispozici od SOLITON.CZ: a) trvale Obrazovo-zvukový atlas ptáků jižní Moravy, 120 druhů ve 4 prostředích, na CD-ROM, b) občasně na 1-3 týdny Putovní výstava Ptáci jižní Moravy ve 4 prostředích, ozvučená.
Cesty ptáků Autor: Iva Nevěčná
Jasně formulovaný výstup/zdůvodnění potřebnosti: Děti se seznámí s některými druhy ptáků ve svém okolí, uvědomí si, že některé druhy odlétají na jiná zimoviště, ujasní si pojmy tažný – toulavý, přelétavý – stálý.
Doporučený věk žáků: 10 - 15
Nároky na materiál: pro každého žáka tužka a papír, do každé skupiny dalekohled, atlas ptáků, slepá mapka světa, výkresy, barvy ( pastelky ), pro celou třídu Obrazovo-zvukový atlas ptáků jižní Moravy, 120 druhů ve 4 prostředích, na CD-ROM, fotoaparát, balicí papír
Nároky na finance: do 500 Kč
Optimální velikost skupiny: 20 – 25 dětí rozdělených do skupin po 4 – 5 žácích Prostředí realizace: část aktivity ve třídě, část město ( vesnice ), park, zahrada, volná příroda. Záleží na učiteli, kolik biotopů si vybere.
Nároky na čas přípravy učitele: 30 – 45 minut Nároky na čas přímé realizace: záleží na rozsahu, který , učitel zvolí
Aktivita může být jednorázová, opakovaná, dlouhodobá i sezónní. Opět záleží na učiteli, kterou variantu si zvolí a jak dlouho se bude problémem zabývat. První část se může uskutečnit ve třídě i venku. Formou rozhovoru uvede učitel žáky do problematiky.
77
Po vyvedení mláďat se některé druhy ptáků shromažďují do velkých skupin a odlétají na zimoviště. Znáte některé? ( např. čápi, rorýsi, vlaštovky, kukačky, konipasi, špačci… ) Jak se jim říká? Jsou taková zimoviště také u nás? Které druhy ptáků u nás přezimují? Jak se nazývají ptáci, kteří se zdržují poblíž svého hnízdiště po celý rok? Znáte některé? Co znamená, že některý druh je toulavý, přelétavý? ( Odlétají ze svého hnízdiště, ale ne na velkou vzdálenost. ) Kdo ptákům říká, kdy a kam mají odletět? Pojďme se společně podívat, zda takové druhy najdeme také v našem okolí. V první části také učitel vysvětlí žákům, jak zacházet s dalekohledem, a jakým způsobem povedou zápis pozorování ( datum, čas, druh nebo popis pozorovaného ptáka, stanoviště a činnost při které ho pozorovaly ). Druhá část – vlastní pozorování – uskuteční se ve zvolené lokalitě. Jednotlivé skupiny jdou na různá stanoviště ( dostatečně od sebe vzdálená ) ve zvolené lokalitě. Každý žák má u sebe tužku a papír, na který zaznamenává průběh pozorování. V každé skupině je také dalekohled, atlas ptáků, popřípadě i fotoaparát. Délka pozorování bude záležet na zájmu žáků ( nejméně 20 minut ). Třetí část – vyhodnocení – proběhne v učebně. V této části seznámí mluvčí každé skupiny s výsledky pozorování. Učitel bude jednotlivé druhy ptáků promítat z Obrazovo-zvukového atlasu ptáků Jižní Moravy, neurčené druhy pomůže podle zápisu určit a seznámí děti i s hlasovým projevem daného druhu. Každá skupina pak rozdělí určené druhy do skupin: stálí, tažní, přelétaví ( k rozdělení děti použijí literaturu nebo Internet ) a do slepé mapky zakreslí místo zimoviště každého druhu. Mluvčí opět seznámí ostatní s výsledky své skupiny. Aktivita může pokračovat další částí, kdy děti ve skupinách namalují jednotlivé druhy, které pozorovaly, vyrobí k nim popisky a umístí je do namalovaného prostředí, ve kterém je viděly. V hudební výchově mohou přehraný zvukový projev za pomoci učitele zapsat v notovém zápise a doplnit jim popisku daného druhu. Putovní výstavu pak mohou děti obohatit výsledky svého pozorování.
Den Země na BIGY Autor: Věra Helceletová V dubnu se na naší škole pořádá každoročně Den Země. Chystají ho starší ročníky (spolu s vyučujícími) peo nižší BIGY Věk žáků: 6. a 7. třída (primy a sekundy) Velikost skupiny : 15 žáků = tída se půlí Prostředí realizace: Wilsonův les (lesopark u naší školy) Nároky na materiál: pytle na odpadky poznávací klíče – rostliny, stromy, hmyz, ptáci, horniny a nerosty. Zalaminované obrázky: rostliny, stromy, ptáci, živočichové lesa, hmyz, nerosty, horniny Nároky na finance : cena pytlů + cena poznávacích klíčů + cena papírů a zalaminování Nároky na čas: učitelsi musí „vyškolit „ studenty ze starších ročníků, kteří povedou části tříd. Úkolem bude poznávat na jednotlivých stanovištích: kameny -1. nerosty 2. horniny ptáky – dle obrázků stromy -dle obrázků a ve skutečnosti rostliny – dle obrázků a ve skutečnosti hmyz – dle obrázků savce – dle obrázků Po ukončení práce na stanovištích dostává každá skupina 2 odpadkové pytle a jde čistit les. (lze i formou soutěže – kdo dřív naplní pytle, kdo najde nejzajímavější „odpadek“ apod.). Náíroky na čas: vytisknutí a zalaminování obrázků Celkem asi 10 hodin práce. Aktivita je jednorázová – 1 den v dubnu. Zároveň je opakovatelná v dalších letech – s obměnami.
78
