Sborník příspěvků. Proceedings

Sborník příspěvků z 6. mezinárodního kolokvia

Koncipování budoucnosti v Evropě 2001 pořádaného Občanskou futurologickou společností s podporou Vysoké školy ekonomické v Praze ve dnech 10. až 12. září 2001 v Praze

Proceedings of the 6th International Colloquium

Designing the Future in Europe 2001 organized by the Civic Futurological Society with the support of the University of Economics Prague held in Prague, on September 10 – 12, 2001

redaktor: doc. PhDr. František Petrášek, Csc. editace textu: Ing. Barbora Slintáková

 Občanská futurologická společnost Černá 13, 110 00 Praha 1, Česká republika tel. 02/24930740, fax 02/24911937, e-mail: [email protected] www.sweb.cz/ofs

ISBN 80 - 245 - 0298 - 4

2

 6. mezinárodní kolokvium Koncipování budoucnosti v Evropě 2001

Poděkování Je milou povinností organizátorů šestého setkání mezinárodního kolokvia „Koncipování budoucnosti v Evropě 2001“ poděkovat všem, kteří se nezištně podíleli na jeho přípravě i uskutečnění a kdo nabídli své vědomosti a zkušenosti pro jeho úspěšnou realizaci. Zvlášťě upřímné poděkování náleží vedení Vysoké školy ekonomické, která již tradičně zabezpečila konání setkání na své akademické půdě. Bez takovéto pomoci by setkání motivované občanskou iniciativou účastníků možné nebylo. Rovněž zasluhují mimořádné uznání účastníci ze Slovenska, Polska a Německa, kteří přijeli jako stálí členové kolokvia a poskytli své příspěvky pro účely publikace v tomto sborníku. V neposlední řadě děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravě, vydání a distribuci tohoto v pořadí již šestého sborníku z kolokvia ve prospěch všech občanů a institucí, které předchozí sborníky ocenili a dodnes je využívají .

Předsednictvo OFS


3

Obsah číslo strany Předmluva

6

Sustainable Futures Versus No Futures (New Age of Enlightenment)

12

Vadim Nikolajew Možnosti aplikace kulturních věd k futurologickému bádání

19

Zuzana Lehmannová O kulturním významu představ o budoucnosti

28

František Petrášek Globálne prognózy, globálne vízie, globálne stratégie na prahu 3. tisícročia

36

Ivan Klinec Partnership for Sustainable Development

43

Pavel Nováček Environmentální teorie trvale udržitelného rozvoje: sociálně - ekonomická dimenze realizace

48

Miroslav Farský, Libor Měsíček Sjednocení Evropy a výchova k občanské společnosti

54

Václav Novotný Pokus o syntetický pohľad na realizáciu vízie trvaloudržateľného rozvoja Slovenska

57

Štefan Klokner Základní souvislosti vývoje české společnosti a její modernizace v globálním kontextu

65

Martin Potůček, Pavoľ Frič, Pavel Nováček, Miroslav Purkrábek How to Measure the Progress Towards Sustainability - the Sustainable Development Index (Abridged Version)

68

Peter Mederly, Pavel Nováček, Jan Topercer Vízia rozvoja Slovenska

75

Michal Majtán a kolektív Slovensko 21 - Vízia pre 21. storočie

85

Ivan Klinec Vzdělání jako sebeobrana společnosti

95

Vlastimil Pařízek Prostorové synergie

97

Igor Babič Ekologické aspekty urbanismu a územního plánování na prahu 3. tisíciletí Alena Mansfeldová

4


100

Význam komunikácie v procesu koncipovania občianskeho správania (vybrané problémy)

103

Miroslava Szarková Družstvá ako faktor rozvoja regiónov a miest

106

Elena Šúbertová Konference o ekonomice lidského rozvoje

110

František Petrášek Gra o region

114

Jan Waszkiewicz Program kolokvia

123

Seznam účastníků kolokvia s adresami

126

Prohlášení účastníků kolokvia

128

Informace o občanské futurologické společnosti

129

Pozvánka na 7. kolokvium

130


5

Předmluva

Jestliže položíme na stůl všech šest sborníků ze setkání mezinárodního kolokvia Koncipování budoucnosti v Evropě, založeného Občanskou futurologickou společností v roce 1991 a scházejícího se od té doby pravidelně jedenkrát za dva roky, máme před sebou zajímavý záznam o úsilí účastníků přispět diskusemi k bližšímu určení věcné i metodologické stránky úspěšné konceptorské praxe politků. Jaký je obsah dnešních politických scén a jakou informační praktikou je úspěšně zvládnutelný v politické praxi? Do dělné atmosféry charakterizované podobnými otázkami a hledáním odpovědí na ně, zasáhla neočekávaná událost, která s nejistotami politika souvisí a signalizuje výskyt hazardů v jeho praxi. Událost byla koncipována a finančně, personálně, organizačně i technicky připravena těmi politiky, kteří chápou lidskou vzájemnost jako problém podřízení se kodexu norem, který slouží k zabezpečení moci určité skupiny lidí rozhodovat o osudu ostatních. Kdyby se účastníci kolokvia zajímali o teroristický čin z 11.září 2001 výhradně z hlediska rozpoznávání obsahu politické scény, na níž byl spáchán, pak tento čin byl koncipován analogicky jako mocensko agresivní akt, jehož obecná pravidla týkající se přípravy a realizace jsou známa z historie národů a jejich kultur přinejmenším do vzdálenosti o níž existují autentické záznamy. Avšak technické a organizační vybavení aktérů tohoto činu nemá historický precedens. Vzniká nová zkušenost. Ta je sice rozpoznávána jako nový typ politicko mocenského činu, avšak získání informace pro racionálně vedenou ochranu před ním může trvat příliš dlouho, než aby nevznikly kulturní iniciativy vedoucí k obraným reakcím a novým politickým praktikám. Futurologické diskuse se v tomto směru týkají jak problematiky rozpoznávání tak i politického jednání samotného. Je potěšitelné, že rozprava šestého kolokvia o kvalitě konceptorské praxe politiků se zaměřuje nejen na problematiku poznávání světa ale i na politicky angažované jednání v něm. Futurologové přispívají politikům ke koncipování jejich politik tradičně především tím, že reagují společně s nimi na rozhodovací nejistoty a dodávají jim informaci o očekávaném vývoji obsahu politických scén. Informační podporu při identifikaci cílů politického jednání přinášejí i ty výzkumy budoucnosti, které informují o časových lhůtách vymezených vývojem politické scény pro politicky racionální rozhodování a signalizují tím politikovi, že musí užít jistého jednání, aby se vyhnul pro něj neúnosnému riziku selhání jeho funkce ve společenství. V uvedených souvislostech diskutují účastníci šestého kolokvia obsah politické praxe ze dvou konceptorsky významných pohledů. První se zaměřuje na politické efekty působení výchozích představ, z nichž odvozují politici cíle pro jednání na politické scéně lokální, národní či celosvětové. Kvalita výchozích představ je určena pojetím obsahu dnešních politických scén a je účastníky diskutována proto, že řada tradičně využívaných výchozích představ dovoluje dnešním účastníkům politických scén jednat pouze za cenu přijetí vysokého rizika, že nedosahnou vytčených politických cílů. Diskuse se nejčastěji stáčí k historii výkladů, které ovlivnily či ovlivňují pojetí obsahu politické praxe v průmyslových zemích především tím, že politici přijímají určitý výklad, používají i jemu odpovídající sady hodnotových kriterií pro hodnocení prožívané praxe jednotlivců i institucí a utvářejí si odtud odvozené představy o cílech svého politického úsilí vůči nim. Nejfrekventovaněji je diskutován problém přechodu z výkonového paradigmatu dominujícího v kulturní praxi vyspělých průmyslových společenství na paradigma nové, zpravidla vymezované koncepcemi politiky setrvalého či udržitelného rozvoje, růstu či života. Diskuse naznačuje neuspokojení účastníků se stavem setrvávání kulturní praxe v informačních sítích tvořených výkonovým pradigmatem a také signalizuje hledání paradigmatu, které dovolí rozšířit informační sítě praktikované dnešními jednotlivci i institucemi průmyslové vyspělých společenství za hranice. Jeho posun pokládají účastníci diskuse za možný, dojde-li k vyšší míře sebeuvědomění člověka jako součásti kulturou tvořeného společenství a též jako součásti přírodního prostředí života. Diskutující poukazují na důsledky, které takový posun má pro způsob hodnocení obsahu dnešních politik, včetně vlivu na používání nových sestav hodnotících kriterií při hodnocení obsahu politické scény. Druhým pohledem na konceptorskou aktivitu politiků diskutovaným na kolokviu je manažerský, vedený z hlediska potřeb státních a regionálních vlád. Konceptorská praxe vládního i regionálního managementu prochází metodologickými změnami vyvolávanými potřebou reagovat na nové druhy nejistot objevujících

6


se na místních, národních i na mezinárodně politické scéně. Účastníci diskutují vhodnost a uskutečnitelnost přechodu konceptorů z výhradně výkonového na širší pojetí rozvoje společenství, umožňující lépe vyhodnotit existenční potřeby obyvatel a lépe přizpůsobit organizaci rozhodování i organizaci součinnosti ve státě či regionu těmto potřebám. V diskusi vznikají i náměty na přechod stavu uspořádání politické praxe ze stavu formálně institucionální demokracie do stavu demokracie informačně angažované, založené na průběžném monitorování a vyhodnocování obsahu politické scény obyvateli. Obsah šestého setkání kolokvia je též svědectvím o neúspěšnosti pokusů o "totální zavržení" dosavadních výkladů obsahů politických scén. Spíše vede k závěru, že lépe vyhovující pochopení obsahu lokální i světové politické scény může vznikat obsahovým rozšířením tradičně používaných výkladů. Problém přechodu na nové, řekněme postindustriální paradigma, je z tohoto pohledu otázkou vytvoření rozšířeného pojetí obsahu politické scény, které sice zahrnuje výkonovou aktivitu společenství, pojatou především mocensky a hospodářsky, ale též konkrétní zdroje výkonů, jak z hlediska kulturně společenského tak přírodního. Takový přechod však vyžaduje i vytváření nové pojmové náplně tradičně používaných pojmů platících o obsahu politické scény. Pojetí ekonomie se tak například může posunout za hranice časoprostoru směny jako tržní aktivity a směřovat k časoprostoru směny jako kulturního manévru jejích účastníků. Ti projevují nejen klasické tržní chování, ale i chování podmíněné jejich účastí v dalších soudobých institucích a jejich informačních sítích. Diskuse kolokvia rovněž naznačuje, že čelit dnešním světovým hrozbám isolovaně uskutečňovanou perfekcionizací činnosti jednotlivých soudobých institucí posilováním jejich výkonů prostřednictvím dokonalejší organizace a zdokonalování efektivnosti používaných nástrojů politické, ekonomické a vojenské moci, je přinejmenším neúplnou odpovědí na globální ohrožení lidstva. Není tedy ani nadějné umisťovat politické priority do růstu isolovaně koncipovaných mocenských a tržních výkonů, do specifických strategií geografické a kulturní expanze mocenských center či do specifických strategií unifikace kulturních aktivit příslušníků různých národů a etnik a nedbat přitom na umístění aktérů příslušných politických scén do existujících institucionálních struktur. Hledání nového pojetí obsahu evropské politické scény tvoří tradiční úsilí našeho kolokvia. Tentkrát v něm pokračuje zejména Vadim Nikolajew, který varuje před "začarovanými kruhy" v nichž probíhá historie utváření evropské politické praxe. Kruhy spatřuje v opakovaných pokusech o léčení politických neduhů evropské populace prostřednictvím stálých návratů k tradičním výkonovým politikám, mocenským i tržním. Přechod k praktikám politik "setrvalých budoucností" považuje za existenční nutnost a historické období v němž má tento kulturní manévr proběhnout označuje termínem " nový věk osvícenství", jehož koncept představil již na kolokviu pátém. Manévr navrhuje podložit zvýšeným politickým tlakem na úspornost zdrojů při dosahování výkonu a současně na podporu inovačních aktivit přinášejících evropanům nové praktiky i nový způsob myšlení. Politikové by měli rovněž usilovat o intenzivnější participaci obyvatel na vytváření nové etiky jednání ve smyslu ideí etického kapitalismu, na výchově a vzdělávání ve smyslu vzájemného spojení znalostí vědeckých a technických se znalostmi humanistických škol myšlení, dále na pokroku kulturním a na rozvoji umění tak jako tomu bylo v období klasické renesance, kdy vzdělání i výchova přispívaly k odstraňování negativismu ve vztahu člověka k jeho budoucnosti a osvětlovaly tak jeho cestu do budoucnosti. Politická praxe evropanů by též měla podporovat zachování multikulturního světa, když se ukázalo, že vzájemné porozumění obyvatel planety je mocenským sjednocováním kulturní praxe nedosažitelné a vede k hlubokým mezinárodním konfliktům, uzavírá Vadim Nikolajew. O možnostech aplikace kulturních věd pro účely výzkumu budoucnosti uvažuje Zuzana Lehmannová, přednášející svůj příspěvek paradoxně ve chvíli, kdy probíhá útok mezinárodních teroristů na mocenská a obchodní centra průmyslově nejsilnějšího státu. Poukazuje na potřebu včleňovat do politické praxe výsledky poznatků o integračních procesech, které jsou ovlivňovány vnitřní strukturou a dynamikou proměn existujících kultur. Upozorňuje na krizový charakter globální politické situace lidstva a na potřebu plněji pochopit podstatu specifik a identity kultur a souvislostí kulturní plurality současného světa se stabilitou mezinárodního politického prostředí. Za základní funkci každé lidské kultury považuje Lehmannová funkci adaptační ve smyslu evolučního principu druhu, kterou člověk vykonává nejen biologicky, ale především kulturní praxí. Současný stav kulturni praxe obyvatel hodnotí jako výsledek působení civilizační složky, která působí jako nástroj vnější integrace ve smyslu vytváření vyšších


7

sociokulturních systémů a složky duchovní, která narozdíl od složky civilizační "nepřeje" naopak i brání inovacím těchto systémů a posiluje vnitřní integraci sociokulturních systémů semknutím obyvatel kolem určitého hodnotového "jádra", tedy například identitu etnik v globalizujícím se světě jako světě vzájemného informačního působení sociokulturně odlišných společenství. Dosud není podstata tohoto působení uspokojivě rozpoznána a disponibilní poznatky nejsou v politické praxi využívány pro řešení zdrojů napětí a konfliktů, dodává autorka příspěvku. Účastníci kolokvia se zamýšlejí znovu nad významem futurologie jako nauky o způsobu i o kulturním poslání lidského uvažování o budoucnosti. Nelze již vystačit s jejím pojetím výhradně metodologickým, nebude-li rozšířeno o pochopení důvodů k začlenění futurologických úvah do úvah o existenci a činnosti člověka v dobovém společenském a přírodním prostředí. František Petrášek v této souvislosti upozorňuje na pojem futurosofie zavedený Karlem Skalickým na pátém kolokviu a dospívá k závěru, že při tvorbě obsahu představ o budoucnosti nejde jen o "pravdu" o budoucnosti ve smyslu empiricky ověřeného výroku o budoucí skutečnosti, ale také a zejména o motivaci člověka k určitému způsobu jednání a o posílení jeho schopností obhajovat život. Z tohoto pohledu byly a nadále mohou být představy o budoucnosti kulturně využívány či zneužívány jako informace rozhodovatelů na dobové politické scéně. K podobnému závěru dochází Ivan Klínec v úvaze o " zvyšující se prestiži futurologické vědy" na prahu 3.tisíciletí a o významu futurologie v " nestabilním světě", který chharakterizuje růstem svobody volby z hlediska možností členů průmyslových společenství vytvářet různé obsahy budoucnosti. Referuje rovněž o poslání projektu The Millennium Project, jehož autoři jej pojali jako projekt civilizační změny a jako návod na postup přeměny "problémového prostoru" současné politické praxe na " prostor rozvojových příležitostí" tím, že jej orientují na vytvoření znalosti o trendech vývoje civilizace na globální úrovni a znalosti o scénářích možného budoucího vývoje společenství v dlouhodobých časových horizontech. Klinec uvádí i 15 výzev a rozvojových příležitostí plynoucích z prací na tomto projektu pro dnešní politiky. Informační síť zmíněného projektu je celosvětová a o zapojení do ní referuje Pavel Nováček, jehož aktivita v rámci projektu jej dovedla k ustavení Středoevropského uzlu této sítě na Středisku interdisciplinárních studií Palackého univerzity v Olomouci. Pavel Nováček presentuje výsledky svého dílčího projektu v němž identifikoval praktiky napomáhající realizaci koncepce trvale udržitelného rozvoje a to z hlediska právních,finančních a institucionálních předpokladů a rovněž z hlediska " úspěšných" případů z praxe. Jeho příspěvek nezanechává pochyby o tom, že futurologické myšlení se již stalo nástrojem napomáhajícím konceptorům globální i lokální rozvojové problematiky při formulaci i řešení problémů. Miloš Farský a Libor Měsíček vycházejí z dnešního stavu teorie udržitelného rozvoje a charakterizují možnosti její aplikace podle programu Agenda 21, tvořeného pod patronací OSN. Zaměřují se na aplikace v oblasti sociálně-ekonomické, které považují za důležité pro realizaci "vize trvale udržitelného rozvoje ve společenské praxi". Poukazují na vládní, podnikatelskou, regionální i obyvatelskou aktivitu a dospívají k závěru, že realizace vize representuje mnohagenerační program nejen z hlediska technického a technologického, ale též sociálně-ekonomického. Potvrzují svými názory a zkušenostmi, že zakládání projektů sledujících uskutečňování programu Agenda 21 vyžaduje i z hlediska futurologického nejen představy o budoucích stavech udržitelného rozvoje z hlediska přírodních a technických aspektů jeho obsahu, ale současně a nalehavě i představy o budoucích stavech sociálních a ekonomických systémů, které tento rozvoj doprovázejí v kulturní praxi. Spolu se zájmem o představy o možných budoucích skutečnostech roste i potřeba zkušenostního základu těchto představ a v případě projektování strategií trvale udržitelného rozvoje na planetě i potřeba monitorovat hodnoty vhodně zvolených souborů jeho ukazatelů. Peter Mederly, Pavel Nováček a Jan Topercer uvažují o problému měření pokroku při takovém monitorování rozborem monitorovací praxe podle ukazatelů "Indexu udržitelného rozvoje", mezinárodně rozpracovávaného a obsahujícího v současnosti 57 ukazatelů, jejichž vypovídací hodnota pro národní potřeby byla ověřována dva roky v 32 zemích. Poukazují na skutečnost, že z praktického hlediska se nejlépe osvědčily souhrnné indikátory umožňující srovnávat různé země jediným číslem, nicméně upozorňují na problémy s tím spojené a na potřebu pokračovat jak ve směru dokonalejších metod zpracování dostupných dat, tak i ve směru zdokonalování výběru nejinformativnějších ukazatelů. Těmito úvahami upozornili i na potřebu kultivovat

8


metodologii tvorby představ o budoucnosti pro potřeby projektu jak z hlediska formální dokonalosti projekčních metod založených na matematicky formalizovaných modelech časových závislostí hodnot disponibilních ukazatelů , tak souběžně i z hlediska rozšiřování poznatkové základny rozpoznávaného obsahu politické praxe heuristickými metodami, jejichž užití napomahá k vyhledání dostatečně representativních ukazatelů obsahu a zpětně tím posiluje informační hopdnotu výkonů projekčních. Druhý den kolokvia byl věnován rozhovorům o domácí konceptorské politické scéně účastníků z Čech, Slovenska i Polska. Na všech těchto scénách probíhají v současnosti analýzy a prognózy pro potřeby konceptorů národních a regionálních strategií sociálního a ekonomického rozvoje. Oživení prognostické aktivity, které vládní zájem vyvolává, počalo nejprve na Slovensku a to již počátkem devadesátých let. Od roku 1999 se přidala i Česká republika, zatímco v Polsku se koncepce dlouhodobější vládní i vojvodských ekonomických a sociálních strategií kultivují nepřetržitě od sedmdesátých let. Nejsilnějšími politickými motivy pro tvorbu vizí rozvoje národních společenství stojícími za podněty přicházejícími dnes i z Evropské unie, se zdají být vedle problematiky bezpečnosti problémy jejich hospodářské a sociální politiky , dnešní i očekávané. Z futurologického hlediska je důležité, že obsah vizí může být koncipován nejen jako cesta přizpůsobování životního způsobu národní populace dnes sdíleným představám o způsobu života v politicky integrované Evropě, ale i jako cesta autonomního kulturního příspěvku každého jednotlivého národního společenství s jejich specifickými rozvojovými dispozicemi, vedoucí k politickému soužití obyvatel v určitém geograficky vymezeném prostoru. Právě druhé pojetí, tedy pojetí vize jako informace o "cestě s průběžně se zpřesňujícími představami o finálních politických cílech integrace evropanů jako obyvatel" je zřejmě bližší skutečnému průběhu konceptorské praxe sloužící pro stabilizaci strategicky vedené politiky. Účastníci kolokvia diskutují o metodách i výsledcích rozborů uskutečněných při tvorbě národních i těch lokálně obyvatelských vizí, které vznikají v kontextu představ o budoucím vývoji regionů a měst. Igor Babič upozorňuje na reálnost vizí, jsou-li zakládány na faktologicky doloženém rozpoznání života obyvatel v určitém prostoru a respektují-li konceptoři rozvojových projektů informační sítě, v nichž se přetváří život obyvatel. Také Alena Mansfeldová, poukazuje na změny v systému územního plánování na počátku 3.tisíciletí a zejména na nové pojetí obsahu územní politiky, která se stává politikou změn životního prostředí obyvatel v širších kulturních a přírodních souvislostech než tomu bylo doposud. Uvádí čtrnáct obecných charakteristik nového pojetí vztahujících se k informačním výměnám doprovázejícím realizaci strategie udržitelného rozvoje v územním managementu. Presentaci výsledků tvůrčích týmů zpracovávajících analytické a prognostické podklady pro národní vize předkládají na kolokviu autoři účastnící se v různých pracovních týmech . Jejich metody a výchozí pojetí úlohy národní vize nejsou totožné a diskuse nasvědčuje, že jde o fázi získávání zkušeností jak z hlediska metodologie tak i způsobu kontaktu mezi řešiteli vizí a rozhodovateli z vládního managementu. Vznikají i paralelní přístupy k vypracování národních vizí, což dokumentují samostatná sdělení Michala Majtána, Ivana Klince a Štefana Kloknera, kteří se zabývají vizí rozvoje Slovenska. První zkušenosti získané při tvorbě národní vize v České republice předkládá řešitelský tým vedený Martinem Potůčkem. Je pojata jako koncepce dlouhodobější strategie sociálního a ekonomického rozvoje a smysl této strategie je založen představou o globálně a historicky pojaté modernizaci kulturní praxe českého národa. Použitá metodologie studií budoucnosti v tomto případě nespočívá pouze v analytickém a prognostickém rozpoznání vývoje obsahu světové a domácí politické scény jednotlivými odborníky, ale i v přiřazení výsledků tohoto rozpoznání prioritám, které mohou či měly by být sledovány v dobové politické praxi. Toto pojetí naznačuje, že koncipování národní politiky jako určité zastřešující vládní politiky, vyžaduje takovou metodologii studií budoucnosti, která je zároveň součástí metodologie identifikace rozvojových příležitostí i omezení působících v rámci národního společenství. Třetí den setkání byl věnován diskusi o možnostech praktických aplikací futurologických rozborů do rozhodovací praxe v souvislosti s manažerskými a informačními praktikami používanými především v regionálních souvislostech. František Petrášek poukazuje na potřebu projektového přístupu k soustavnému zavádění výsledků výzkumu budoucnosti do praxe a navrhuje stálou počitačovou konferenci, zabezpečující účastníkům slaďování monitorovacích, optimalizačních a priorizačních výkonů nutných pro rozhodování o investování kapitálu v určitém regionu či obyvatelském prostoru. Předpokládá, že výstavba potřebného informačního systému může být zahájena v rámci slaďování politik


9

těch, kdo participují na regionálním rozvoji, jmenovitě regionálních vlád a jejich managementu, podnikatelů, investorů a občanských iniciativ. Postup tvorby takovéto " Konference o ekonomice lidského rozvoje" je dál diskutován z hlediska praxe regionálního managementu. O něm předkládá maršálek dolnoslezského regionu Polska, Jan Waszkiewicz, podrobnou koncepční studii, jejíž jádro tvoří strategie " hry o region". Té se účastní místní vlády, podnikatelé, investoři i občanské iniciativy a to demokraticky tím, že do "hry" jako do určité informační sítě vstupují dobrovolně a mohou jí též dobrovolně v určitých fázích opustit. V této síti vzniká poptávka po investicích i jejich nabídka tak, že aktéři deklarují své výkonové možnosti a své potřeby výkonů a v režimu vzájemných negociací upravují priority projektů své účasti v investičním procesu. Směna nabízených a poptávaných investic tak může být optimalizována prostřednictvím dohod účastníků. Šesté setkání mezinárodního kolokvia "Koncipování budoucnosti v Evropě°01" tvoří jako každé předchozí i spojovací článek s budoucím setkáním, které se uskuteční v roce 2003. Již dnes je zřejmé, že futurologové budou vyzýváni k aktivnější účasti na politické praxi a k tomu, aby zprostředkovávali informace pro její národní scénu ze scény globálně politické. Takový požadavek vyvolává potřebu nového vzdělání i výchovy futurologů, kterými jsou doposud většinou ti nadšenci, kteří cítí potřebu lidsky pozornějšího a celistvějšího přístupu k formulaci politických problémů i ke způsobům jejich řešení. Šesté kolokvium dává rovněž tušit, že cesta k profesionálnější futurologické praxi určené pro informační podporu konceptorských aktivit politiků musí vést přes znalosti kulturní praxe národů a příčin jejich změn, ať již tyto příčiny leží v informačních sítích kterými se propojují dobové instituce a jednotlivci v nich participující či v informačních sítích utvářejících stav vědomí každého člověka jako psychologicky disponované biologické jednotky tvořící součást univerza. Předsednictvo Občanské futurologické společnosti z těchto důvodů vyzývá členy a účastníky příštího kolokvia k zamyšlení se nad obsahem a formou vzdělávací jednotky, která by navazovala na program a cíle tohoto kolokvia a na světovou zkušenost těch, kdo aktivně zkoumají budoucnost pro potřeby řešení politických problémů a kdo mají podíl na pedagogickém ztvárnění svých zkušeností. Takové zamyšlení bude předpokladem pro návrh založení instituce, která by ve světovém rozsahu přispívala k informačnímu posílení konceptorské aktivity politiků směrem k dlouhodoběji a kulturně citlivěji praktikovaným politikám. Není zároveň pochyb o tom, že sedmé kolokvium se uskuteční za zvyšujícího se tlaku politické veřejnosti na konceptory rozvojových politik v různých oblastech světa a že i výroky futurologů o obsahu budoucích politických scén budou veřejností přijímány kritičtěji právě proto, že hazardy plynoucí z nedostatečně promyšlených politických aktivit jsou vnímány v intenzivně komunikující světové populaci rychleji a rozsáhleji než tomu bylo minulosti. Bude též více zapotřebí umění přesvědčit politiky, že nabízené informace o obsahu politické scény a její možné budoucnosti, podporují jejich schopnost formulovat a řešit politické problémy a nemohou proto vést k likvidaci jejich profese, jak se někdy zkratově i v masmediích uvažuje. Občanská futurologická společnost očekává, že následné setkání členů mezinárodního kolokvia "Koncipování budoucnosti v Evropě °03" napomůže k ještě širšímu otevření výměny informací mezi futurology a politiky. Je jejím přáním i záměrem, aby odtud vznikaly podněty nejen pro kvalitní rozpoznávání změn obsahu dnešních politických problémů, ale i pro zakládání nových praktik jednání aktérů dnešních politických scén. Jinými slovy, jde o přání, aby politik ve futurologovi postupně spatřil dosud chybějící část vlastní profesní osobnosti a podobně, aby futurolog si počal zřetelněji uvědomovat, že takovou funkci může plnit jen v případě, že jím použitá metodologie zpracování informací o obsahu dobové politické scény musí dovolit překonat hranice jeho osobních věcných zkušeností a pojednat o tomto obsahu historicky a geograficky tak, jak to praktický politik z důvodů informačních při přípravě svých rozhodnutí sám nedokáže. Jmenovitě je futurolog v tomto smyslu postaven před úkol určit dlouhodobější historicky působící zdroje dnešních politických problémů a ukázat na příčiny toho, že v určitém, zpravidla krátkém období, se politická scéna národní i světová naplňují věcnými problémy, jejichž příčiny mohou mít formu dlouhých historicko kulturních i biologicko lidských kořenů, bez jejichž rozpoznání nemá politické úsilí o pozitivní řešení manifestovaných problémů naději na úspěch. Pojmy prevence, diagnostika a terapie by proto měly napomáhat dalším setkáváním futurologů s politiky nad koncepcemi dnešních politik.

10


František Petrášek předseda OFS Praha, duben 2002


11

Sustainable Futures Versus No Future (New Age of Enlightenment) Vadim Nikolajew1

1. VICIOUS CIRCLE On the route to sustainable development we are cought up within several vicious circles. The principle one is as how development of population, economic growth and environment degradation are interacting. It is self-reproducing and expanding circle. Both increasing numbers of people and their demand for growing per capita baskets of goods and services exert pressure to uphold and speed up economic growth. That in turn provides preconditions for further growth of populations and their per capita baskets. The interplay is linked to progressing environment degradation in a rather fatal way. Moreover, the components of the principle vicious circle are handled on different tracks, suggesting different approaches, interests, people in charge and institutions. It asserted itself that each track has its own logic of development mainly frozen in present mainstreams. According to them economic growth and environment are different things, and if the goals of economies are compromised the environmental issues are to be put on the backburner. As a result we are mainly preoccupied with what is going on on each track but ill-prepared to tackle the vicious circle in its complexity. Indeed, to dismantle vicious circle in a straightforward manner means rise of unemployment and general lowering of living standards. Social turbulences and upsurge of violence will follow suit, collapse of welfare state and threat to democratic governance will be intoned. For democracy and economic prosperity have evolved so far hand in hand, becoming imprinted as precondition for one another. This is for the first world. Famines in the third world, growing number of ethnic conflicts and mass migration of the scale witnessed after the breakup of ancient world may be another consequence.

2. PRESENT STATE AND FUTURE, ON THE ONE HAND AND ON THE OTHER Awareness is growing that things can’t go on for ever as they are now and everyone has to do something about it. There are various hopeful signs that the time of litanies of negative futures connected to „schock therapies“ is over. It‘s giving place to actions like support for Kyoto Protocol, growing protests against lopsidedness of the present thrusts of globalization, realization that the third world is our next door neighbors sharing our common future, that we are just one family. In the jumble of controversial trends consciousness of one global civic society is growing putting social and ecological issues to the fore. It turns out that these are European countries which at present take over a kind of leadership to assert the move to sustainability. Great changes are under way. Nonetheless, challenges are enormous, for to quit the vicious circle we have to alter basic attitudes, attitudes actually groomed up from the times of hunting and collecting, ie. to take the most from Nature, to try to maximize personal benefits at the costs of those for others. We are within the race against time and going to loose it if „business as usual“ attitudes should prevail. For the vicious circle is still there unfolding its full-blown power. Transitions to modes of

1

Vadim Nikolajew, „Strategic Studies of Transformation Processes“, Research & Consulting, Assmann Str. 4a, 12587 Berlin, Germany, e-mail: [email protected] This paper (also the book „The New Age of Enlightenment“ Samizdat, 170 pp., Berlin 2001 to oder per e-mail as above) is an invitation to participate in Internet exchange of ideas on New Enlightenment.

12


sustainable development should be envisaged in strategic sense as reference points enabling to assess what is „on the route“ and what is opposing it. These strategic reference points are: Coping with challenges of population growth or less is more In the context of sustainable development long-term strategies should be pursued in following directions: • as search for demographic transitions aimed at reduction of populations and critical re-examination of the content of per capita baskets in rich countries. Bottled water, organic foodstuffs, bonus of living in the countryside to flee teeming cities („counter-urbanization“), hence, countryside lifestyles as new luxury, compiling of medicine required to cope with growing impacts of civilization diseases etc. show the growing gap between economic living standard and life quality as more complex and balanced category. • As to traditional division between three worlds it’s obsolete thinking to basically sever „good“ home solutions for own people from those for „aliens“ abroad, for in the course of globalization „abroad“ and „home“ are increasingly getting intervowen. Already by 1993, 53 percent of developing countries accepted policies aimed at reduction of their population growth rates. It also becomes obvious that reasonable decreasing of per capita consumption baskets in rich countries, for the sake of better life quality of people there, in the first place, should be added to global agenda. Eg. obesity takes form of national epidemics causing a lot of trouble. • Profound changes are going on not only in composition of demographic pyramids. Though this phenomenon is in the limelight and dwelt on at length in public. People are not only getting older, many remain healthy too and living their second and third spring. The problem can’t be boiled down to „demographic implosion“ as something very negative. Optic should be equally shifted toward exploiting new possibilities of participation of elderly in shaping our common future. Large and growing significance of knowledge based on wisdom conforms to needs of future knowledge societies. • Biotechnology and medical research are scoring one breakthrough after another indicating that we are on the eve of great innovations enabling not only life prolongation but combatting diseases which disable, and in the first place, elderly. Parallel to that new horizons are likely to be opened while raising IQ coupled with propensity of successfully learning during the whole of life. Hence, plotting up futures a definite rupture with traditional life philosophies should be just dared. Sustainable economies or less is more again To quit vicious circle deep changes are required. Hence, „business as usual“ basis is to be given up in favor of transition to sustainable economies. • There are two phases the transitional economies have to pass on the route to sustainable development. The first one is under way and linked to gradual improvements of environmental characteristics of basically traditional technologies, in Germany eg. connected to term „efficiency revolution“. Reduction of pollution and better use of gasoline in cars may be a case in point („two“ or „three liter“ cars). In the sum, they may add up to large savings and reduce stress on environment. The second and more difficult phase is concerned with emergence of new lifestyles as those combining care for environment with rise in life quality. The last phase requires changes in our present underlying life philosophies, while equally addressing everyone, man in the street and a representative of elites alike. • Profound restructuring and reforming of economic activities, involving what J. Schumpeter once defined „constructive destruction“, this time to be referred to the present modes of production. It looks so that due to rapidly growing numbers of ecological constraints, already operational and more of them in the pipeline, developed countries are already forced within a new Kondratiev cycle, dimensions and importance of which should be properly comprehended and enhanced.


13

• Of paramount significance will be the problematique of transition of developing countries (which is still not properly put on international agenda), which requires special attention and new approaches different to mimicry of historical industrialization models: destruction of agricultural societies, dirty industrialization, urbanization as impoverished slums, squatter settlements etc. In other words, new „job machines„ are needed to be looked for in sustainable economies. • Success of transition is largerly contingent on formation of new markets, ie. the markets of sustainable development. As a matter of fact, they are already emerging, eg. markets of equipment for renewables, those around ecologically benign reconstruction of settlements, they include saving and recycling techniques etc. These markets need support and linkage to the advance of science and technology, especially in the areas of high-techs to be attractive and capable to supplant military technologies as incubators for cutting edge developments. • How well economic transition will succeed depends otherwise on how the move to sustainable development will on a day-to-day basis be integrated in the „business-as-usual“ reality. The matter is that economies at large are charactererized by definite systemic programming with some important elements to be tackled simultaneously. It‘s their definite relationship to consumption as ever growing baskets of goods and services. Or dependence on some basic mechanisms which require „overkill“ of resources‘ use while turning larger portions of nature to artifacts in order to be running at all. Moreover, under impacts of progressing globalization the move of economies is at present rather away from sustainable futures. For the thrusts of globalization are lopsidedly directed toward enhancement of economic efficiency and competitiveness while distorting environmental and social balances. • Indeed, radical structural changes and reforms are required. They will succeed if alternative potentials of economic growth and therefore new jobs and career opportunties are opened up. Basically they are plentiful and understanding of that provides, indeed, a good point of departure. For new challenges of transition to sustainability don’t stand behind those once met while introducing agrarian and later industrial societies. Both historical transitions, in the final anaylsis, brought about more jobs and prosperity than before. Environment It goes without saying that both growth figures- population and that of economies are at present at odds with environment conservation. The standoff between artifacts and real nature can be resolved if • Land conservation helping unfold forces of ecological cycles will become further focus, beside already broadly discussed topics of greenhause gases, climate change, etc.; • Ecological issues are efficiently translated in actions on the spot. Now environment is still largerly confined to preoccupation of high decision-making levels frequently involved in exhausting debates about single environmental issues while proper transfer of good ideas and intentions to grass-roots, where production and consumption actually occur, lacks; • Reconciliation between environmental imperatives and economic efficiency will at last take place. Otherwise we will still live in schizophrenia of having correct rethoric over greater concerns about environment and deeds leading to its degradation.

3. TACKLING VICIOUS CIRCLE IN ITS COMPELXITY It is obvious paradox while speaking about population we automatically touch on issues of economics and environment. And vice versa. Though in reality of decision-making they are evolving along different tracks: population as such, economic development as such and environment as such. It becomes also obvious that tying issues together will disclose revolving in spiral within vicious circles. The question is why it is that difficult to tackle the three developments as elements of the same problematique? The

14


answer might be quite simple. We will come to conclusions of necessity to concentrate on ideas of limitations and self-limitations in future underlying life philosophies and to denounce basic tenets of progress as limitlessness in relation to Nature enshrined in present ones. We will be coerced to address issues of sustainability as those of self-limitations in economic performance for the rich countries or as those of alternative routes of development for developing ones. We should dare to outspeak this truth while making it acceptable options for free choice in democratic societies. Ie. the people should vote for sustainable development and self-limitations. It can only happen if this choice will be convincingly linked to the choice between higher quality of life versus living standards as swelling contents of per capita baskets of goods and services. This choice should distance itself from options of asceticism, austerity and suffering. For sustainability and rise in life quality are both possible and technologically feasible. Much more can be reached if science and technology will systematically be navigated in the same direction. Hence, it becomes mainly the matter as how transition from „here to there“ will be mastered. Being enormous, difficult and complex task its outcome is dependent on profound changes in our underlying life philosophies which traditionally shore up the ubiquitous technical civilization with its endless sequence of historical success stories.

4. INNOVATION AND CHANGE OR OPTIONS WE ARE FACING Change as transition versus cataclysmic changes. Options of sustainable development. Both are possible but require changes in underlying life philosophies. The present ones have been formed under impacts of great historical events beginning with Reformation, Renaissance and completed by Enlightenment. They brought about belief in absolut power of reason to shape our futures using scientific and technological progress as vehicle of driving limitlessness and leading to • Outstanding role of technological supremacy based on unprecedented advance in natural sciences transferred via engineering to technological innovations. • Higher and ever growing economic performance, which directly leads to military superiority and serves for elevated position of a country in the world. • Superiority of European educational systems which obtained universal validity. • Preferences for European lifestyles. And all that should be altered or adjusted to new requirments of sustainable development. The reasons for that are multiple. Indeed, the technical civilization is the first one which shows itself in its tendency as ubiquitous and compelling. With artifacts offered to live with, the technical civilization is becoming automatically taken over: in deserts of Saudi Arabia, in jungles of Africa, on continents and Robinson Crusoe islands, everywhere. For the core of it are artifacts. Moreover, it is their basic sameness in each corner of the world that strikes most. The artifacts are the same on the face of nature while producing similar needs for similar resources, similar production methods, need for similar consumers while releasing similar outputs as products, waste and pollution the nature experiences growing difficulties to accommodate. Lean production, outsourcing, re-engineering, personnel layoffs, just-in-time logistics become a „must“ in global competition.Broad use of automation and computer techniques decide about the level of sophistication aligning countries as to the degree of their fitness for future, ie. what amount of nature they can turn to artificats, with what efficiency. Personal careers are selected upon ability to perform this turning in the most rigorous way. Similar marketing techniques and globalization of financial and capital flows are further prerequisits that economic efficiency can be properly capitalized on. Though the things are not that simple as they may look. It is one side of the coin to credit technical civilization a rather negative record. The matter is, indeed, of more delicate nature. The record is in reality a very mixed one. The technical civilization enabled unprecedented high living standards for vast


15

majorities of people. One should acknowledge that not even royals in the past enjoyed such comfort, health and longevity like „man in the street“ in industrially developed countries does. Many diseases caused by malnutrition, or those resulting from infections and poor sanitation have been almost eradicated. Under impact provided by novel and more effecitive treatments others were forced to retreat. That happened thanks to the advance of technical civilization. Therefore the next questions deal with how to master transformations without destroying future-relevant potentials of technical civilization? Hence, going back to the roots of technical civilization requires a closer look into classical Enlightenment in order to pass over to ideas of New Enlightenment in support of comfortable sustainable futures.

5. NEW ENLIGHTENMENT AND BECOMING INNOVATIVE SOCIETY The New Enlightenment in support of sustainable futures should be locked to changes in different areas under way in order to enhance them. Not to exhaust our time with utopias but to proceed from reality is necessary prerequisite to quit the main vicious circle: In science and technology still prevail success criteria of cutting edge technologies with technological feasibility in the center („what is feasible should be innovated“). Technological innovation as such determines the character of changes the society has to feedback to. The twin of science and technology is paradigmatically poor prepared to open up innovation areas within limitations and self- limitations to provide comfortable options of higher life quality. Though several trends of technological advance point to right direction, eg. nature-saving information technologies, energy or material saving technologies, materials‘ substuitutions etc. Thanks to these innovations developed countries show energy reduction per GDP unit. European countries are streamlining these opportunities toward sustainable development though without launching mass innovations like T-model car of Ford in the past that changed the world. There are promising developments in politics increasingly setting environmental and social issues on agendas: Kyoto Protocol, national and international norms and regulations are a case in point. Whethere a new major adversary-global environmental and social degradation- will be fully recognized as new global threat and collective measures taken, in the form of green Marshall Plan or establishing green NATO and further alliances to bring about sustainable futures, depends largerly on success of New Enlightenment. In economics it’s the turn toward sustainability which will provide new markets for economic growth and new jobs for people. Present effort in this direction looks rather esoteric and is largerly concentrated on some limited areas like renewables (first of all in energy sector), recycling and saving technologies. Anti-globalization movement provides negative stance against „business-as-usual“ expansion of neoliberalism. European countries are leading in the effort to introduce elements of sustainability in economics, though without intending to alter basic mechanisms as how modern economy functions. In ecology the effort is largerly concentrated on abatement of greenhouse gases emissions, release of standards, regulations, prohibitions and recommendations in definite areas of environment protection. European countries frequently take on the role of initiators meeting difficulties to agree with other parts of the world. Nonetheless, economics and ecological issues are still poor connected. Without positive strong connection the ecology is deemed to further play role of a stumbling block to full extension of economic capabilites and therefore easily neglected. Overproduction and overconsumption evolved to parts of basic mechanisms enabling proper functioning of a modern economy. They pose the problem for the first world while switching over to sustainbility paths. Ideas of limitations and self-limitations are hardly acceptable without New Enlightenment. Underconsumption and population growth is the different problem for the third world. Growth rates for population are already coped with in several ways. Though developed countiries are lacking real selfinterest to seriously tackle problems of the third world as those of common sustainable futures (eg. with the same intensity and consistancy as challenges stemming from communism during the Cold War).

16


Certain „checks and balances“ to accompany globalization are tried in the direction of development of World Ethics, ethical capitalism etc. Aim is to tame new-liberalism driving the present globalization. Churches in main religions are playing increasingly significant role in this process. Education is increasingly recognized as a decisive factor in global competition of nations, „investments in heads“. The effort accordingly should be concentrated on natural sciences and mathematics, handling of computer and information technologies. The challenge remains as how to enforce parts of knowledge connected with historical and phislosophical wisdom, with humanism, with morals and ethics, in order to keep the balance. Cultural advance and arts were playing crucial role while bringing about classical Enlightenment. By contrast, present thrusts of cultural developments are rather dominated by negativism. How important the negativism may be to perform destruction and removal of debris of out of time approaches to future, positive and constructive efforts are required to illuminate the route to sustainable futures. Multicultural world versus unicultural McWorld. It has been convicingly showed that elements of sustainability are contained in various cultures and religious mainstreams. To capitalize on that is real challenge, for our time is rather dominated by conflicts of ethnicities battling for space under the sun at the expence of others. Yugoslavia and Near East may be a case in point. Multicultural models like Soviet Union collapsed, and growing nationalism was one of the main reasons for that. The USA, afraid of loosing cementing power of white values for the country as a whole, is heavily preoccupied with problems of „majority of minorities“, growing influence of various ethnicities. European Union is an elitist club carefully selecting its members to avoid trouble of ethnical conflicts. It is hardly matching the needs of the global community. Indeed, it’s not an easy task to cope with real problems of multicultural developments. In other words, the effort to enhance sustainability should be turned toward enlightened futures which have to be looked for in present developments sorted out as those „on the route“ to sustainable development and severed from those impeding the move. All present reality shows that a New Age of Enlightenment is needed to meet challenges of future. As classical Enlightenment was decisive in leaving medieval Europe and creating our present ubiquitous technical civilization the New Enlightenment will help establish new underlying philosophies, which are in accord with requirements of sustainable development.


17

References 1. The Economist, 19th December 1998, p.115 2. The Futurist, Special Issue, Outlook; Replacement Migration: Is it a Solution to Declining and Ageing Population?, United Nations Population Division, Executive Summery, http://www.un.org/esa/population/unpop.htm 3. John Gray, False Dawn: The Delusion of Global Capitalism, 1999, Granta 4. Berliner Zeitung, 16th February 2000, p.28 5. Vadim Nikolajew, The New Age of Enlightenment (Emergence of Underlying Philosophies of Sustainable Development), Berlin, Samizdat, 2001 6. Jerome C. Glenn and Thodore J. Gordon, „State of the Future, at the Millennium“ American Council for the United Nations University, 2000 7. The Global Economy, in The Economist, October 1st 1994, p.10 8. Bernal,J.D., Die Wissenschaft in der Geschichte, Deutscher Verlag der Wissenschaften, Berlin 1961, p.308 9. Amitai Etzioni, Our Monochrome Values, in The Responsive Community, Vol.11, Issue 3, Summer 2001 10. Amitai Etzioni, The New Golden Rule, Community and Morality in a Democratic Society, Basic Books, 1997 11. E.U.von Weizsäcker, A.Lovins, L.Hunter-Lovins, „Faktor Vier, Doppelter Wohlstand-halbierter Naturverbrauch“, München 1995 12. Elizabeth Gleick, Land of the Fat, It’s time to shape up: European are facing an obesity crisis that may only get worse, in Time, October 25, 1999, pp.62-63 13. Michael Elliott, „Embracing the Enemy is Good Business“ (Europe is becoming an incubator of social issues for U.S.firms), in Time, August 13, 2001, p.43 14. Hans Küng, Spurensuche, die Weltreligionen auf dem Weg, Piper, München 1999 15. Kondratiev, N., „The Long Waves in Economic Life“, Review of Economic Statistics, 17,1935, pp.105-115 16. Joseph A. Schumpeter, Capitalism, Socialism and Democracy, London, Unwin, 1964 17. Johannes Heinrichs, Gastfreundschaft der Kulturen, Multikulturelle Gesellschaft in deutsche Identität, Essen 1994

18


Europa und

Možnosti aplikace kulturních věd k futurologickému bádání Zuzana Lehmannová Poznatky kulturních věd se začaly využívat v dalších oblastech lidského poznání a praxe v širší míře po druhé světové válce. Základním stimulem byla potřeba v hlubší míře pochopit globalizující se svět a perspektivy jeho vývoje. K bádání o budoucnosti mohou poznatky kulturních věd pomoci v několika základních směrech: 1) V oblasti hlubšího pochopení integračních procesů, zejména v otázce nakolik je průběh integračních procesů v soudobém světě ovlivňován vnitřní strukturou a dynamikou kulturních systémů. 2) V oblasti pochopení soudobé globální situace lidstva a jejího krizového charakteru. 3) V oblasti pochopení kulturní plurality současného světa, specifiky kultur a kulturní identity a jejího vlivu na stabilitu mezinárodního prostředí. Teoreticko metodologickým východiskem uvedených problémových okruhů je široký antropologický koncept kultury. Na této úrovni definovaný pojem kultura reflektuje složitý systém lidských výtvorů, které plní funkci mechanismu evoluce a adaptace lidského rodu (zde ve smyslu druhu Homo sapiens sapiens), plní funkce regulační a informační tj. funkci efektivní orientace a jednání v realitě. Jedná se tedy o systém vytvářející specifickou "nadbiologickou" realitu, která je integrována specifickou vnitřní informací. Je podstatné, že se jedná o systém všech výtvorů - objektivizovaných i interiorizovaných (zpředmětnělých i subjektivně osvojených), duchovních, regulativních (tj. normativních a institucionálních i tzv. materiálních (civilizačních). 1) 1. Integrační procesy z kulturního hlediska Pochopení podstaty kulturně integračních procesů vychází z objasnění systémových vazeb mezi jednotlivými oblastmi lidské skutečnosti, tedy z pochopení jednoty sociálního a kulturního. Pojem sociokulturní systém vyjadřuje jednotu sociálního a kulturního systému a tím i metodologický požadavek definování každé kultury (kulturního systému) ve vztahu ke konkrétnímu lidskému společenství(sociálnímu systému).2) Z pojmu sociokulturní systém vyplývá, že každé lidské společenství, ať je vymezeno v jakémkoli rozsahu, (lidský rod, současné lidstvo, národ, sociální skupina) disponuje určitým systémem výtvorů, které potřebuje k zajištění své existence, ke svému fungování a rozvoji. Tento systém materiálních i duchovních "nástrojů" označujeme pojmem kulturní systém. 3) Obsah pojmu kulturní systém reflektuje především vnitřní vazby a strukturu systému lidských ("nadbiologicky" vytvořených) výtvorů. Vyjadřuje podstatný fakt, že kulturní prvky - výtvory "materiální" či duchovní, subjektivizované či objetivizované - jsou ve vzájemných vazbách, že kultura určitého společenství není pouhým libovolným nakupením kulturních prvků (jednotlivých výtvorů), ale že tyto prvky vytvářejí mezi sebou složité vazby, seskupuji se do útvarů se složitou strukturou a vytvářejí složité subsystémy. Že tedy jednotlivé oblasti kultury spolu úzce souvisejí, jsou ve vzájemných vazbách, že vnitřní rovnováha kulturního systému je předpokladem rovnováhy sociokulturního systému jako celku. Základní členění kulturního systému vychází z funkcionálního hlediska. Jak bylo řečeno, je základní funkcí kultury jako evolučního principu druhu Homo sapiens ( Homo sapiens sapiens) funkce adaptační. Adaptační strategie našeho druhu není převážně biologická, ale především kulturní, člověk cílevědomě mění a přizpůsobuje si okolí, reaguje na změny životních podmínek vytvářením nových kulturních prvků


19

a struktur. 4) Proto i členění subsystémů kultury v nejobecnější rovině vychází z rozdílu mezi způsobem, jak jednotlivé části kultury tuto funkci naplňují. Z tohoto hlediska jsou vymezovány tři základní složky kultury: civilizační, regulativní a duchovní.5) Do skupiny civilizačních výtvorů patří ty kulturní prvky, které pomáhají zajišťovat základní existenční potřeby tj. biologické přežití druhu. 6) Do skupiny regulativních (institucionálních normativních) kulturních prvků a struktur patří ty lidské výtvory, které jsou vytvářeny jako nástroj organizace sociálních vztahů, vztahů mezi sociálním systémem (systémy) a individui (jako jeho prvky), mezi soiálními systémy navzájem (viz mezinárodní vztahy), mezi sociálními systémy a jejich prostředím. Tedy ty kulturní výtvory, které regulují sociální život a lidskou aktivitu z hlediska jejich optimálního fungování. Konečně do skupiny duchovních kulturních prvků a struktur patří výtvory intelektuálně orientační tj. zajišťující základní (světonázorovou) orientaci společnosti i jedinců v realitě. Gnoseologická hodnota této strukturace spočívá v tom, že klade důraz na systémové vazby jednotlivých složek a tím určuje jejich rovnováhu jako předpoklad stability a fungování sociokulturního systému jako celku, umožňuje určit míru integrace kulturního systému a tím i stupeň jeho vyzrávání, umožňuje také na základě posouzení míry nerovnováhy těchto složek ukázat míru krize systému. Z principu systémového charakteru kultury vyplývá, že všechny strukturní složky kulturních systémů jsou navzájem propojeny a podléhají změnám ve vzájemných souvislostech. Kultura, všechny její složky (civilizační, regulativní i duchovní) představují jediný integrovaný funkční systém se složitou vnitřní informací, složitý organismus, který funguje pouze jako celek. Každá z těchto složek plní v rámci sociokulturního útvaru (systému) své vlastní specifické funkce a má své vlastní specifické zákonitosti. Především však každá z nich má odlišné dynamické a integrační tendence. Jejich vzájemně podmíněné změny mohou probíhat v různém tempu a různými směry. Při určitém dynamickém impulsu nastává různá dynamická reakce a některé kulturní subsystémy a prvky se mění rychleji, jiné zaostávají, nemění se přímo a bezprostředně ve vazbě na původní dynamický impuls. V současné epoše dějin např. probíhá velmi dynamický rozvoj civilizační složky. V dějinách jsou také etapy, kdy naopak proběhl velmi dynamický vývoj v oblasti složky duchovní a s ním i vnější integrace (vznik a rozvoj antické kultury, historický nástup křesťanství jako základ evropské kultury, vznik a rozšíření islámské kultury). Tyto změny probíhají z historického hlediska velmi rychle a již v jejich průběhu má duchovní kultura tendenci fixovat a upevňovat nově vytvořené hodnotové a ideové principy. Obecně pak platí, že civilizační složka snadněji podléhá změnám a inovacím, duchovní složka se spíše změnám "brání". Tyto reakce na změnu vyplývají ze základních funkcí každé ze složek. Civilizační výtvory jsou užitečné a reagují na univerzální existenční potřeby, proto se rychle šíří z jedné kultury do druhé a jsou rychleji přijímány. Duchovní výtvory slouží spíše ke stabilizaci, orientaci společnosti a souvisejí s jedinečnou (v podstatě nepřenosnou) historickou zkušeností společnosti. 7) S tím souvisí i opačná integrační tendence obou složek. Civilizace směřuje k integraci vnější tj. vytváření vyšších sociokulturních systémů, duchovní kultura k integraci vnitřní tj.posílení vnitřních vazeb a integrity systému, jeho vnitřní fixaci okolo hodnotového jádra. V současné epoše dějin se civilizační složka kultury nejen rozvíjí velmi dynamicky, ale má především silnou tendenci tvořit základnu vyšších sociálních celků tj. integrovat, propojovat sociokulturní systémy mezi sebou. Systémové hledisko dále vyžaduje posoudit místo kulturního systému v systému vnějších vztahů. Jaké místo zaujímá ve struktuře systémů, s nimiž je ve vzájemných vztazích. A to jak z hlediska vertikálního tj ve vztahu k systémům nižšího nebo vyššího řádu, tak z hlediska horizontálního tj ve vztahu k systémům stejného řádu. Tento přístup umožňuje posoudit míru vnější integrace kulturních systémů. Systémové hlediska analýzy kultury tedy může pomoci při výzkumu: a) vnitřní kulturní stability sociokulturních celků na všech úrovních (sociální skupiny, etnické menšiny, především pak národy, státy, ale i nadnárodní útvary a konečně i globální společentví) b) úrovně jejich vnitřní integrace a vyzrálosti (složitosti a organizace) c) pochopení integračních procesů mezi těmito systémy jak stejného, tak i různého řádu a odkrytí možných zdrojů kulturního napětí ev. konfliktu.

20


2. Globální krize z hlediska kultury V současné etapě historického vývoje se tato rozdílnost integračních tendencí konkrétně projevuje v tom, že zatímco civilizační procesy vytvářejí dnes již globální systém, jejich sociálně institucionální forma má maximální a velmi vzdálený horizont - kontinentální integrační úroveň, přinášející s sebou možnost riskantního blokového uspořádání světa. V oblasti duchovní kultury uvedená integrace na úrovni etnosystémů, znamená upevňování národních kultur a vyzrávání národních kulturních systémů. Jednotlivé kultury na planetě, ať národní či nadnárodní, jsou dnes v situaci, kdy jedna jejich složka (civilizační) je stále silněji integrována s ostatními a druhá (duchovní) naopak upevňuje vnitřní soudržnost a specifiku systému. Mluvíme o globální multikulturní civilizaci. V této situaci jakýkoli sociokulturní systém např národní ev. národní stát je jednou svojí částí stále silněji spojován s ostatními v rámci vyššího, globálního systému a druhou svojí částí naopak má odstředivé tendence. Lze předpokládat, že tato konfliktní tendence bude v situaci nerovnoměrného sociálně ekonomického vývoje v současném světě spíše zesilovat. Podle některých autorů budou právě tyto rozpory pramenící z uvedených protikladných kulturních tendencí hlavním zdrojem lokálních i světových konfliktů v budoucí etapě lidské historie. Snad nejostřeji formuloval tuto hypotézu Samuel Huntington ve známé studii " Střet civilizací".(8) Hledisko kultury je jedním z nejobecnějších hledisek, která se při vědeckém rozboru globální krizové situace mohou uplatnit. Význam kulturologické analýzy tkví především v tom, že umožňuje celostní, systémový pohled na lidskou realitu tak, že se odkryjí hlubší vzájemné závislosti a vazby mezi jednotlivými oblastmi společenského života, lidských činností a lidského předmětného světa. Tento pohled je velmi užitečný, protože umožňuje nejen osvětlení dílčích otázek, ale především pochopení současné globální situace lidstva jako komplexního sociálního procesu.(9) V souvislosti s tím, že lidstvo prochází v současné etapě svého vývoje krizovou situací, která nemá historickou paralelu, protože je poprvé v dějinách krizí celoplanetární a tím i existenčním imperativem současného lidstva, je takový komplexní pohled důležitý pro hledání východisek a efektivních cest z této krize. Řešení krizové situace takového rozměru nemůže být otázkou dílčích, izolovaných kroků, ale komplexního postupu, vyžaduje kroky vzájemně spjaté při vědomí širokých vzájemných souvislostí, promyšlenou globální strategii. Jedná se sice z historického hlediska o úkol velmi dlouhodobý, pro další vývoj globálního mezinárodního společenství však nezbytný. Řada dokumentů a materiálů vydaná v posledních desetiletích je dokladem toho, že mezinárodní společenství je si stále více vědomo nutnosti takovou strategii vypracovat a především realizovat.(10) Základní význam pro pochopení krize adaptační strategie i globální desintegrace lidské reality má výše zmíněný fakt rozdílných dynamických a integračních tendencí jednotlivých složek kultury. Jeho základním důsledkem je situace, kterou lze nazvat globální kulturní mezerou. Vzniká jako přímý důsledek rozdílných dynamických a integračních tendencí jednotlivých složek kulturního systému. Zatímco civilizační složka prochází změnami rychleji, složka institucionální pomaleji (v podstatě však stejným integračním směrem), duchovní kultura má opačný integrační směr, změnám se spíše brání a podléhá jim řádově pomaleji než předchozí dvě oblasti. Kulturní mezera je sama o sobě přirozeným a zákonitým jevem. V historickém období relativně uzavřených lokálních kultur se vzniklé kulturní mezery vyrovnávaly přirozeným vývojem a byly do jisté míry stimulem dynamiky kulturních systémů. Vznikaly v rámci jednoho lokálního kulturního systému, za situace, kdy rychlost změn civilizační složky nebyla tak extremní a byla regulována ostatními dvěma složkami (regulativní a duchovní). Západní kultura hodnotově otevřela prostor pro rozvoj civilizační složky a počínaje průmyslovou revolucí reálně vytvořila předpoklady pro globální civilizační expanzi. Civilizační expanze znamená jednak stále rychlejší vývoj jedné části kultury, zejména její nejaktivnější složky - techniky a jednak stále zesilující integraci směrem k vyššímu, dnes již globálnímu systému. Tento globalizovaný kulturní subsystém nemá adekvátní regulativní systémy, duchovní principy a nemá hodnotové jádro. Skutečnost, že jeden subsystém kultury se již rozvinul a další dva ještě ne znamená extrémní globální nerovnováhu strukturních složek kulturního systému. Tím se stává pro existenci lidstva rizikovou, protože rovnováha strukturních složek kulturního systému determinuje stabilitu a rovnováhu


21

každé společnosti, jakéhokoli sociokulturního systému. Determinuje tedy i rovnováhu světového mezinárodního společenství. Negativním důsledkem globální kulturní mezery je absence kulturních regulativů v globálním měřítku a tím globální ohrožení nekontrolovatelnou civilizací. Kultura se v takové situaci stává sebedestrukčním činitelem. Extrémní civilizační expanze, která v průběhu 20.století znamenala překročení mezí, v nichž kulturní mezera funguje jako přirozený jev, stimulující pozitivní vývoj kulturního systému jako celku. Krizovým faktorem je v tomto případě jak rozdílná rychlost změn, tak i rozdílné integrační zaměření jednotlivých složek kulturních systémů. Vytvářejí se stále silnější vazby v oblasti civilizační, planeta se integruje. Krizovým momentem je i deformace kultury samotné projevující se v kulturní unifikaci a nivelizaci. Kulturní unifikace je proces, který se rozvíjí jako důsledek civilizační expanze. Projevuje se likvidací specifiky prostředí přírodního i umělého, specifiky způsobů života lidských společenství v jednotlivých lokalitách planety (civilizační unifikace), likvidací duchovní specifiky a rozmanitosti kultur a také individuální unifikací a konzumní životní orientací. Znamená mj. průnik masové kultury do vytvořeného kulturního vakua, rozšiřování kulturní nivelizace, hodnotovou degradaci kultury a vznik kulturní uniformity a z toho vyplývající negativní sociálně psychologické a psychologické důsledky. (11) V této krizové situaci je podstatnou otázkou otázka možností harmonizace vývoje jednotlivých složek globálního kulturního systému. Pokud jde o regulativní složku kultury, existující síť světových mezinárodních organizací a institucí, ani pokusy o vybudování a realizaci celosvětových např. právních norem nelze prozatím považovat za rozvinutý celosvětový regulativní systém. Dvacáté století pouze zahájilo historický pokus o jeho vybudování. Ovšem je zřejmé, že globální civilizační integrace planety a celosvětové problémy, které s sebou přinesla a ještě přinese, budou vyžadovat společný postup mezinárodního společenství a tedy i společné principy tohoto postupu tj odpovídající světový právní a institucionální rámec. Žádné regulativy nižšího kulturního systému (např. národních států) nedokáží vyrovnávat extrémně dynamickou globální civilizační expanzi a její důsledek tj globální kulturní mezeru. Tím je oslabována i jejich funkce civilizačního regulativu v rámci vlastních kulturních systémů. Mnohem složitější je otázka vytvoření globálního hodnotového systému. Formování takového systému probíhá o mnoho řádů pomaleji než je současná dynamika civilizační expanze a její integrační tlak. Lidstvo si však nezbytnost hodnotových regulativů civilizační expanze uvědomuje již od počátku 20.století a zejména v jeho druhé polovině. Úsilí o celosvětové prosazení lidských práv, hledání nového hodnotového postoje k přírodě, formulace principu planetární zodpovědnosti lidstva, pochopení plurality kultur a snahy o její respektování atd. jsou toho důkazem. Je v zájmu globální krizí ohroženého lidstva cílevědomě stimulovat tento proces, je to společný zájem mezinárodního společenství i každého jednotlivce. Na druhé straně proces vytváření globálního hodnotového paradigmatu nelze prosazovat či urychlovat násilím. Nejen, že by to nebylo efektivní, ale naopak, vzhledem k přirozeným tendencím duchovní složky dnes existujících kulturních systémů by to mělo v současné etapě dějin destruktivní vliv na křehkou rovnováhu mezinárodních vztahů.

22


3. Kulturní pluralita v současném globalizovaném světě Pojem kulturní pluralita vyjadřuje 1) fakt kulturní rozmanitosti světa tj. fakt mnohosti kultur a současně jedinečnosti každé z nich, 2) fakt, že tyto rozmanité kulturní celky vstupují do složitých vzájemných vztahů a vytvářejí složité kulturní struktury. Obě tyto stránky kulturní plurality ovlivňují průběh mezinárodních vztahů a tento vliv zesiluje zejména v současné etapě globalizace. Otázka, čím je dána jedinečnost každé z mnoha kultur ve světě je řešena v rámci konceptu kulturně hodnotového paradigmatu. Tento koncept umožňuje vysvětlit jednak podstatu a zdroje specifického charakteru každé jednotlivé kultury, jednak utváření kulturní identity jako individuálně prožívané a společensky reflektované jedinečnosti dané kultury. Pojmem hodnotové paradigma 12) označujeme integrační jádro každého sociokulturního systému. Je to celek (systém) základních principů, podle kterých dané společenství lidí interpretuje realitu, orientuje se v ní a které se promítají do konkrétních způsobů vnímání světa, jeho zobrazování, interpretace, kategorizace, které se promítají do konkrétních hodnotových orientací, norem a vzorů chování lidí, symbolů daného společenství atd. Tím vytvářejí jakýsi "nervový systém" každého sociokulturního útvaru, který ho svazuje dohromady. Mezi tyto základní principy "obrazu světa" jsou zařazovány interpretace času, interpretace podstaty a struktury přírody, kosmu, definování vztahu k transcendentnu, interpretace lidské aktivity a jejích cílů, interpretace uspořádání lidského společenství, podstaty člověka a jeho poslání v celku bytí atd. Jsou to otázky, které lze považovat za základní při vytváření obrazu světa, za základní pilíře pro orientaci daného společenství v realitě. Dnes se hovoří o tom, že duchovní kultura tvoří informační systém nezbytný pro život každého sociokulturního útvaru. Podstata této její funkce spočívá právě v odpovědích na uvedené otázky. 13) Hodnotové paradigma má několik funkcí: 1) integruje sociokulturní systém, 2) vymezuje specifiku dané kultury, je jejím identifikačním vzorcem a 3) orientuje společenství v realitě, je základem této orientace. Existence rozvinutého hodnotového paradigmatu nejen svědčí o existenci jistého stupně vnitřní integrace sociálně kulturního celku, určitém stupni jeho vnitřní soudržnosti a uspořádanosti, ale je i předpokladem této systémové "vyzrálosti" takového celku. Při identifikaci hodnotového paradigmatu je v prvé řadě třeba určit hlavní faktory, které spoluvytvářely odpovědi na výše uvedené základní otázky. Tyto faktory jsou dvojího řádu. Jednak jsou to předpoklady způsobu života konkrétního lidského společenství a jeho proměn jako geografické a klimatické podmínky, v nichž se kultura rozvíjí, etnické složení populace, konkrétní historické procesy a události ovlivňující vývoj kultury ap. Jednak jsou to velké duchovní systémy, které duchovně "zpracovávají" tyto výchozí faktory, formulují určité duchovní principy a v nejobecnější podobě odpovídají na ony základní otázky, formulují konkrétní obraz světa. Určujícím způsobem pak v dalším vývoji ovlivňují a usměrňují způsob života, organizace a fungování společnosti i proměny hodnotového paradigmatu samotného. Věda má dnes k dispozici metody, které umožňují identifikaci hodnotového paradigmatu jednotlivých kultur a tím i jejich komparaci. Z výsledků se dá vyčíst mnoho o způsobu myšlení příslušníků určité kultury, ale také odhadnout reakce společnosti na sociální změny, vnější i vnitřní události, na zahraniční impuls a iniciativu, na krizové situace, situaci ohrožení atd. Tyto metody a výsledky, které přinášejí mohou být efektivně využity v teorii i praxi mezinárodních vztahů. Tradičně jsou využívány v diplomacii, mezinárodním obchodě, při realizaci politických a ekonomických záměrů ap. Je možno je mnohem šířeji využít i při posuzování integračních procesů nebo mezinárodních konfliktů a kultur do nich vstupujících. Současný boj s mezinárodními teroristickými strukturami, které využívají kulturní konflikt jako svůj ideologický argument silně upozornil na potřebu využití metod kulturní komparace v mezinárodní praxi, při práci zahraniční služby i tajných služeb ap. 14) S existencí hodnotového paradigmatu určité kultury souvisí také kulturní identita, vzájemně se předpokládají. Proto lze kulturní identitu všeobecně vymezit ve dvou aspektech. Prvním aspektem je společenská reflexe hodnotového paradigmatu tj. duchovní sebereflexe určitého sociokulturního celku, kulturní sebeuvědomění společnosti. Na určitém stupni svého vývoje společnost v rámci svých duchovních systémů (náboženství, filozofie, umění) definuje svoji specifiku.


23

Druhým aspektem kulturní identity je vnímání kulturní příslušnosti jednotlivci tj. interiorizovaný hodnotový soubor, se kterým se dané individuum ztotožňuje a který si osvojilo v procesu socializace v určité kultuře. Teoreticko metodologickým východiskem pro řešení této stránky problému je koncept tzv. subjektivní či osobnostní formy kultury. Tyto otázky tradičně řeší výzkum na pomezí psychologie a kulturní antropologie. 15) Problém kulturní identity má význam v současném globalizovaném světě v několika směrech. Znalost problému je nezbytná např. pro práci s migranty a při koncipování státní kulturní politiky ve vztahu k etnickým skupinám, které žijí v rámci určité hostitelské národní kultury. S "prahem" mobilizace kulturní identity je třeba počítat při koncipování zahraničně politických a také vojenských záměrů atd. Kulturní identita je přirozený atribut existence každé kultury, který je však možné zneužít jako prostředek manipulace. V tom se skrývá velké nebezpečí současné situace střetu se světovým terorismem. 16) Obecně toto nebezpečí vyplývá z toho, že kulturní identita úzce souvisí s kulturním etnocentrismem. 17) Druhou stránku kulturní plurality představuje kulturní struktura globalizovaného světa. Předmětem jejího výzkumu jsou vazby mezi rozmanitými kulturami, procesy kulturní integrace, vytváření "kulturních soustav", struktur (jak z hlediska regionálního ev. kontinentálního, tak i globálního) a jejich vývoje. O kulturní struktuře světa v plném slova smyslu můžeme hovořit až od toho historického momentu, kdy se začínají rozvíjet mnohostranné vzájemné vazby mezi sociokulturními útvary, které již ovlivňují existenci a svébytnost těchto systémů a především mnoha systémů najednou. Přestože volné kulturní struktury existovali i v předchozí fázi dějin, celosvětová kulturní struktura se utváří až v etapě globalizace. 18) Pokud analyzujeme současnou podobu kulturní plurality ze systémového hlediska dostaneme složitý obraz hierarchie kulturních systémů, ať již v globálním či kontinentálním pohledu nebo i v rámci menších jednotek např. národa (národního státu). Pochopení kulturní plurality dnešního světa vyžaduje definovat ji definovat jak horizontálně, tak i vertikálně. První hledisko studuje mnohost sociokulturních systémů stejného řádu např. národních a jejich vazby, druhé reflektuje skutečnost, že každý sociokulturní celek je prvkem vyššího systému a současně obsahuje jako své subsystémy systémy nižšího řádu, je prvkem sociokulturních systémů i metasystémem zároveň. Pro konkrétní výzkum z toho vyplývá, že z hlediska, které je zvoleno pro analýzu je třeba definovat základní sociokulturní systémy a jejich vertikální strukturu tj. vymezit vazby každého systému k systémům, které jsou ve vztahu k němu vyššího a nižšího řádu. Jako příklad je možné uvést Evropu, kde proces integrace zákonitě nastolil i otázku její kulturní struktury. 19) Z hlediska dalšího vývoje jsou zajímavé především ty sociokulturní systémy, které hrají výraznou roli v současném mezinárodním životě - národy, nadnárodní regiony, zejména pak institucionalizované útvary (národní státy) nebo ty, které jsou v procesu institucionalizace (Evropa). Dále také etnické skupiny jako výrazný činitel mezinárodních vztahů, který se podílí na konfliktech a mezinárodním napětí. Nejvyšší sociokulturní útvar planety představuje lidstvo jako celek. Nelze však prozatím hovořit o sociokulturním systému, i když současná úroveň globalizace již představuje jistý stupeň jeho formování. 20) Pochopení systémových vazeb mezi sociokulturními subjekty a vazeb mezi jednotlivými rovinami jejich hierarchie je důležité pro pochopení možných zdrojů napětí a konfliktů v mezinárodních vztazích. Z obecnějšího hlediska je předpokladem pro poznávání základních integračních směrů, ale i integračních barier. Z globálního hlediska jsou v současnosti nejvýznamnější následující roviny hierarchie sociokulturních systémů: Národní systémy jako základní jednotky kulturní klasifikace lidstva, na nižší úrovni pak sociální skupiny různého typu, z hlediska mezinárodních vztahů především etnické skupiny. Vyšší rovinu ve vztahu k národním kulturám představují tzv. základní světové kultury (civilizace, kulturní okruhy). Přestože dnes ještě nelze hovořit o planetárním sociokulturním systému v plném slova smyslu, význam tohoto útvaru a jeho fungování je daný tím, že úkoly a problémy, které globální společenství jako celek musí řešit jsou dnes nejzávažnějšími problémy mezinárodního života, protože se dotýkají samotné existence a přežití lidského rodu. Poznámky a odkazy

24


1) Takto chápaný pojem, reflektující systém lidské skutečnosti zákonitě vychází ještě z obecnějších východisek tj. souvislosti, jednoty biologického, sociálního a kulturního. Výchozí kategorii kultury chápeme v nejširším smyslu jako reflexi systému "nadbiologicky" vytvořené lidské skutečnosti (lidské ve smyslu druhu Homo sapiens sapiens) jejíž základní funkce je fukce rodově adaptační. Podrobněji viz Lehmannová, Z.: Kulturní dimenze mezinárodních vztahů. VŠE, Praha 1999, část I, kap.1,2. Pojem nadbiologický je uveden v uvozovkách, protože jde pouze o relativní vymezení. Kulturní reakce na skutečnost jsou u člověka úzce svázány s jeho biologickou strukturou, člověk má biologické predispozice k tvorbě kultury a rozvinutí kulturní adaptační strategie. Proto dnes genetika, vědy o mozku a vědy o kultuře objevují společné otázky k řešení. Z jiného aspektu je člověk ve své kulturní tvorbě determinován jako prvek biotického systému planety a v jeho rámci systému planety jako ekologického celku (Gaia). 2) Tento princip vyjadřuje fakt, že kultura sama o sobě neexistuje, je vždy kulturou konkrétního lidského společenství. Vztahy sociálních a kulturních systémů zkoumala řada především sociologů zejména v období 30. až 50. let. Mezi prvními např. P.A.Sorokin, T.Parsons, A.R.Radcliffe-Brown. Viz. Sorokin, P.A.: Social and Cultural Dynamic, New York 1963, Parsons,T.: The Social System. Glencoe,Illinois 1951 Radcliffe-Brown,A.R.: Method in Social Antropology. University Press, Chicago 1958. 3) Viz např. Malinowski,B.: A Scientific Theory of Culture.Chapel Hill, Nort Carolina 1944. White,L.A.: The Science of Culture.Farrar Straus, New York 1949. 4) Adaptační funkcí kultury se zabýval již německý filozof J.G.Herder v období osvícenství, v druhé polovině 20. století pak především proud tzv. kulturní ekologie. V současnosti např. rozpracovává tuto problematiku v rámci své evoluční ontologie J.Šmajs. Srov. Šmajs,J.: Ohrožená kultura.Brno, Zvláštní vydání...1995. Šmajs,J.: Drama evoluce. Praha, Hynek 2000. 5) Klasické vymezení základních strukturních složek kultury rozpracoval B. Malinowský v rámci své funkcionální koncepce kultury. V dalším vývoji byla formulována řada koncepcí, které jsou však více méně variacemi na tuto základní teorii. Objektivizované výtvory lidského společenství a interiorizované předpoklady jejich fungování jsou členěny do tří základních skupin (substruktur kulturního systému) podle základní funkce, kterou z hlediska zabezpečení existence systému plní. V této souvislosti je třeba upozornit na pojmové nepřesnosti, které mohou vést k nedorozumění. V této stati se zabýváme členěním kulturního systému podle funkcí jeho jednotlivých částí. Současně však je třeba mít na zřeteli, že každý konkrétní kulturní výtvor má svůj aspekt hmotný(materiální), regulativní a duchovní ať už se jedná o výtvor patřící do složky civilizační, institucionálně normativní či duchovní. Tyto dvě otázky jsou často zaměňovány a jejich odlišnost nepochopena. 6) Pojem civilizace (civilizační) je používán v několika významech a)ve smyslu velkých, většinou nadnárodních kulturních útvarů, b) ve smyslu krizové fáze ve vývoji kulturně historických útvarů, c) ve smyslu materiální kultura jako výtvory vztahující se k základním biologickým potřebám člověka. V tradici navazující na koncepci A.Webera je použit pojem civilizační složka kultury jako vhodnější a gnoseologicky nejefektivnější. Pojem materiální kultura je příliš spjat s klasickým dualismem, který již neodpovídá úrovni vědeckého poznání o vztahu biologického a kulturního. Tento pojem je také často zaměňován např. s pojmem hmotná kultura a především je typický pro mechanicko materialistické chápání vztahu bytí a vědomí. 7) Tato vlastnost civilizační složky kultury je dána tím, že se jedná o kulturní prvky, které plní funkci zajištění základních existenčních potřeb a tyto potřeby jsou univerzální, společné všem lidem jako biologickým bytostem. Proto jsou snadno přenosné z jedné společnosti- kultury do druhé a pokud existují dobré komunikační kanály mezi kulturami, šíří se velmi rychle. Naopak opačná tendence složky duchovní je dána tím, že duchovní kultura je úzce spjata s jedinečnou historickou zkušeností a konkrétními životními podmínkami lidského společenství. Proto je velmi specifická a vyjadřuje neopakovatelnou, jedinečnou "duši" (A.Weber) společenství. 8) Myšlenku střetu civilizací formuloval americký politolog S.P.Huntington nejprve ve stati Střet civilizací, která vyšla v časopise Foreign affairs v r.1993, viz. Huntington,S.: The Clash of Civilizations. Foreign Affairs, Summer 1993, str 22-49. Později rozvinul tuto myšlenku v knize The Clash of


25

Civilizations and the Remaking of World Order. Simon and Schuster, New York 1996, česky: Střet civilizací. Boj kultur a proměna světového řádu. Rybka Publishers, Praha 2001. 9) Omezení kulturologického hlediska spočívá v tom, že jeho předmětem je reflexe lidské skutečnosti a z toho logicky vyplývá, že jsou pro potřeby analýzy stavěny kulturní a biologické aspekty vedle sebe jako nezávislé oblasti. Vazby kulturního na vnější i vnitřní přírodu jsou z tohoto úhlu viděny jako vnější vazby kulturního. Dnes již víme, že kulturní a biologické je velmi úzce spjato (z hlediska rodového, biosférického i individuálního) doposud však tyto vazby věda podrobně neprozkoumala. Z této oblasti máme prozatím jen útržky poznání. Proces integrace přírodních, sociálních a kulturních věd v této oblasti však již započal. 10) srov. např. Our Global Neighbourhood. The Report of the Commission on Global Governance UN, Geneve 1995. Český překlad: Naše globální sousedství. Rada pro mezinárodní vztahy, Praha 1995 Srov. např. A.King, B.Schneider, První globální revoluce. BRADLO,Bratislava 1991. 11) viz např. práce M.H.Segall, P.R.Dasen, J.W.Berry, Y.H.Poortinga: Human Behavior in Global Perspective. An Introduction to Cross-Cultural Psychology. New York, Sydney, Tokio 1990. G.Ritzer, Mcdonaldizace společnosti. Academia, Praha 1996. K.Lorenz, Odumírání lidskosti. Mladá fronta, Praha 1997. 12) Podrobněji viz Lehmannová,Z.: Kulturní dimenze mezinárodních vztahů, kap.5 Hodnotové paradigma kultur. Hodnotové paradigma a s ním i specifika velkých kulturních útvarů (především národního a nadnárodního typu) se rozvíjí v řádu století a tisíciletí. Základními předpoklady tohoto rozvoje jsou geografické podmínky, ve kterých konkrétní lidská společenství vznikají a rozvíjejí se a také jejich jedinečná historická zkušenost. Rozvoj kulturní rozmanitosti je přirozeným procesem, je těsně spjat s přírodní rozmanitostí planety a jedinečností osudů jednotlivých lidských společenství. Hodnotové paradigma je formulováno a vyjadřováno především duchovní kulturou dané společnosti, zejména náboženstvím, filozofií, uměním. V evropské kultuře pak i v obecně teoretických konceptech vědy. V ostatních složkách kultury se projevuje již zprostředkovaněji a konkrétněji např. v etických a právních normách, ve struktuře institucí, ve zvýraznění orientace na inovace či tradice, ve formulaci skupinových a individuálních cílů atd. 13) podrobněji viz Šmajs,J.: Ohrožená kultura.Brno, Zvláštní vydání...1995. Šmajs,J.: Drama evoluce. Praha, Hynek 2000. "Kulturní informací...rozumíme informaci, která musí emergentně vzniknout spolu s vytvořením nové ontické vrstvy skutečnosti. Jde tedy o informaci umožňující kulturu. ... kulturní systém, ... i když rovněž vzniká sukcesí, od přirozených ekosystémů se liší kromě jiného tím, že obsahuje obecnou kulturně konstitutivní informaci- duchovní kulturu." Šmajs, 2000, str 151. 14) Poznatky kulturních věd se začaly využívat v teorii a praxi mezinárodních vztahů po druhé světové válce. Vyžádala si to sama mezinárodní praxe a realizace zahraničních záměrů jak obchodních firem tak vlád jeddnotlivých zemí. Již na počátku 50tých let rozhodl kongres USA o zřízení US Information Agency (USIA). Jedním z důležitých úkolů této instituce bylo také studium kulturních rozdílů a specifik kultur pro konkrétní potřeby zahraniční politiky USA. Rozvoj těchto výzkumů je spjat zejména se jménem E.T.Halla, badatele v oblasti komparace kulturních specifik, který vedle své teoretické práce byl i poradcem americké vlády, vládních i nevládních institucí a také řady obchodních firem. Právě on ukázal cestu jak využít již dosažených poznatků kulturních věd pro konkrétní potřeby mezinárodní praxe, metodologicky rozpracoval další postupy při aplikaci, navrhl a realizoval nové typy výzkumů kultury speciálně určené pro potřeby mezinárodní politiky a mezinárodního obchodu. Z prací E.T.Halla např. Silent Language (1959), Beyond Culture (1977),Understanding Cultural differences (1990). 15) srov. Lehmannová,Z.: Kulturní dimenze mezinárodních vztahů. Praha, VŠE 1999, kap.7. Mezikulturní komunikace. Podrobněji viz např. Lapid,Y., Kratochwil,F.(ed.): The Return of Culture and Identity in IR Theory.Lynne Rienner Publishers, Boulder, London 1996. Způsoby myšlení, hodnocení, prožívání, chování, jejichž imperativy si individuum ani nemusí uvědomovat, které jsou determinovány hodnotovou orientací příslušné kultury a jsou společné většině příslušníků sociokulturního systému,

26


zakládají prožitek kulturní sounáležitosti, tedy kulturní identitu jedince. Pocit kulturní příslušnosti "zakotvuje" jedince v určité společnosti a kultuře. Plní tím funkci důležitého mechanismu integrace jedinců v rámci sociokulturního systému, který se prosazuje prostřednictvím společných kognitivních, emocionálních, behaviorálních atd. vzorců. 16) V rozhovoru pro časopis Global Viewpoint uvádí v této souvislosti S.Huntington: " Usáma bin Ladin vyhlásil válku západní civilizaci, a zejména USA. Pokud se společenství muslimů, které bin Ládin oslovuje, k němu přimkne, konflikt se změní ve střet civilizací". (LN 25.10.2001 český překlad rozhovoru) 17) Kulturní etnocentrismus vyplývá z podvědomého přesvědčení, že všichni lidé vnímají, interpretují, prožívají a hodnotí atd. skutečnost stejným způsobem jako my sami. Tento postoj je dnes umocněn tím, že civilizační procesy vytvářejí iluzi jednotné organizace a způsobu života na celé planetě. Druhou stránkou kulturního etnocentrismu, která vystupuje do popředí zejména v situaci konfrontace s jinou kulturou, je vnímání vlastní kultury, vlastního způsobu života a myšlení jako dokonalejšího, "přirozenějšího", progresivnějšího, kultivovanějšího atd. To v důsledku vede k podceňování odlišných kultur, snaze o jejich akulturaci, převedení na vlastní "víru" a k dělení světa na "my" a "oni". Kulturní etnocentrismus je stejně přirozený jev jako kulturní identita. Je to základní lidská reakce související s instinktem přežití lidských skupin a v tomto smyslu fixovaná v genech. Od narození se identifikujeme s tím, co získáváme v rodině, nejbližší kulturní skupině. Tím se jeví takový pohled na svět a způsob života jako jedině možný, jako něco, co je třeba bránit. 18) podrobněji viz Lehmannová, Z.: Odkaz Evropy gobalizaci. In: Geneze a současnost evropské integrace. Acta Oeconomica Pragensia 5/2000. 19) Evropa je z kulturního hlediska velice složitý útvar. Vedle národních kultur, historicky vyzrálých a dlouhodobě formovaných můžeme v Evropě identifikovat nadnárodní kulturní útvary různého řádu, ke kterým národní kultury patří nelze je však s nimi ztotožňovat. V Evropě můžeme najít kulturní rozdíly nadnárodních regionů, svoji specifiku má střední Evropa, severní Evropa (oblast severských zemí), románská oblast , baltská či balkánská oblast atd. Národní kultury, které do těchto oblastí patří mají jednak svůj neopakovatelný charakter, jednak mají jisté kulturní rysy společné. Právě tyto společné rysy dávají regionu jeho specifický kulturní charakter. Kulturními útvary ještě vyššího řádu jsou v Evropě dva kulturně historické okruhy římský a byzantský, které spojují národní kultury a nadnárodní kulturní regiony ještě ve vyšší celky. Tyto dva okruhy se v průběhu dějin evropské kultury vyvinuly do dvou kulturně jedinečných celků. 20) Existence globálního kulturního systému je skutečností historicky ještě velmi vzdálenou. Prudký civilizační rozvoj, rozvoj v oblasti vědy a techniky v globálních rozměrech, rozvoj světových komunikačních sítí atd. vytvořily v průběhu 20.století základy jednotné globální civilizace, propojily svět v oblasti civilizační složky kulturních systémů. Tento systém však dosud nemá ani odpovídající regulativní (normativní a institucionální) strukturu, ani adekvátní duchovní systém s hodnotovým jádrem. Postrádá svoji "informační strukturu" a tím i mechanismus seberegulace. O existenci kulturního systému na jakékoli úrovni však lze hovořit pouze za podmínky existence, fungování a relativní rovnováhy všech základních strukturních složek. V současné etapě dějin lze pouze hovořit o vytváření základů globálního kulturního systému. Dosavadní vývoj vytvořil jeho civilizační základnu, lidstvo však čeká mnohem dlouhodobější proces formování ostatních strukturních částí. Stupeň vývoje strukturních složek kultury na globální úrovni lze považovat za jednu z podstatných charakteristik současné globální situace lidstva a také za jednu z podstatných determinant globální krize.


27

O kulturním významu představ o budoucnosti František Petrášek Úsilí o vědecky zakládanou praxi předvídání se často považuje za historicky evidentní kulturní trend, jehož záměrná podpora se shoduje s požadavkem na adekvátnost informací tvořených pro účely záchovného jednání člověka. Biologicky i kulturně záchovné jednání nemá však pouze poznávací, ale i existenční smysl. I v průmyslových společenstvích jsme svědky využívání představ o budoucnosti pro přesvědčování za účelem změny jednání člověka. V politické praxi často ustupuje do pozadí pravdivostní hodnota těchto představ a oceňuje se jejich hodnota motivační, o čemž svědčí zejména vize tvořené úspěšnými politiky. Bylo by proto nelegitimní zúžit hodnocení kulturního významu představ o budoucnosti jen na hodnocení jejich pravdivostní hodnoty měřené shodou toho, co se vypovídá o tom, co má nastat, s tím, co se zkušenostně zažije a co se dnes hodnotí především v souvislosti se zdůrazňováním užití "vědecké metodologie" prognózování. V badatelské praxi evropských empirických věd, především přírodních, je takovéto hodnocení významu předvídání pro člověka běžné, avšak pouze díky tomu, že badatelská aktivita je aktivitou zaměřenou především na získávání nových poznatků, což například o aktivitách politických neplatí. Je to tedy případ kulturní specializace, který by mohl zkreslit představu významu představ o budoucnosti pro kulturu lidských činů pojmou-li se v celé obsahové šíři, kterou lze nalézt při studiu lidského jednání. Na kolokviu Koncipování budoucnosti v Evropě byla diskuse významu představ o budoucnosti pro osobní i společenskou praxi člověka pootevřena v roce 1997 vystoupením teologa a filosofa Karla Skalického (1). Požadoval, aby rozvoj futurologie jako nauky o tvorbě a využívání představ o budoucnosti byl zajištěn dodržováním jisté symetrie mezi přístupem futuronomickým, tedy přístupem, který zakládá na kvalitě pozorování a popisu a na využití representačních dovedností používaných při interpretaci nalezených faktů o praxi předvídání, a přístupem futurosofickým, který zajistí vhodný interpretační rámec tím, že osvětlí významné souvislosti futuronomicky interpretované praxe s kulturní i osobní praxí člověka. Pohnutky pro jasnější vymezení kulturního i psychologického významu představ o budoucnosti pro život člověka se staly zřetelnější až v šedesátých letech minulého století a to v době, kdy se počala měnit struktura jejich uživatelů , kterými se počali stávat nejen odborníci, ale i politici. Těm již nešlo ani tolik o užitečné výkony, ale o jednání institucí a jednotlivců. Podnikatelé v rámci péče o tržní úspěch již nekladli otázky jen o hodnotách užitkových parametrů své produkce, ale i o sociálních a politických dopadech produkčních aktivit na společnost a přírodu (2). Analýzy a prognózy zakládané technometricky, demograficky, ekonometricky či sociometricky byly proto postupně rozsáhleji doplňovány odhady vlivu nové techniky na životní způsob obyvatel i na jejich životní prostředí , což si z metodologického hlediska vyžádalo rozšíření instrumentaria metod za hranice důsledně diskurzivně vedených postupů uvažování o budoucnosti . Tento metodologický trend se prohloubil s následným nástupem uživatelů zajímajících se o politické důsledky globalizace techniky a ekonomiky i o problémy vznikající v mezilidských vztazích v důsledku intenzivnějšího mísení obyvatel praktikujících odlišné kultury. Přibývá tedy uživatelů představ o budoucnosti, kteří rozhodují spíše veřejně politicky než odborně a jsou pro užití představ o budoucnosti motivováni spíše nejistotami o jednání obyvatel začleněných do dobových institucí a do územních celků, než nejistotami o konkrétních užitkových výkonech nové techniky či nových institucí. Futurolog, pokud se bude zabývat pouze metodologií, může potvrdit, že takováto změna probíhá, avšak pokud nedisponuje výkladem o významu představ budoucnosti pro kulturní praxi člověka, nebude schopen rozhodnout o tom, proč k ní dochází a tedy ani nebude disponovat informací, která mu umožní tvořit představy o budoucnosti záměrně ve vědomém vztahu k řešení určitých kulturních problémů člověka.

28


Diskuse předvídatelnosti stavů kulturní praxe obyvatel jsou ve futurologické obci již tradiční. Například v r. 1987 vyjádřil v odpovědi na otázku o předvídatelnosti světového hospodářského vývoje sociolog a teoretik postindustriálního společenství Daniel Bell názor, že budoucnost světového hospodářství lze odhadovat spíše pomocí znalostí o historii kulturních institucí (zejména států či panovnických říší jako kulturních celků), než z trendových extrapolací hodnot diskrétních veličin dnes používaných pro sledování a vyhodnocování změn hospodářské praxe. Jinými slovy vyjádřil nedůvěru futurologii, která by byla postavena výhradně na metodologii uvažování vyvinuté evropskou empirickou přírodovědou, kterou lze nalézt v úvahách založených sociometrickou, ekonometrickou, technometrickou, scientometrickou či demografickou interpretací. Naléhavost diskuse kulturního významu představ o budoucnosti je zvyšována i vládní a podnikatelskou praxí. Rostoucí hazardy plynoucí z účasti na dnešních světových trzích souvisí též s obtížnou předvídatelností tržních situací. Například studia ekonomiky služeb a pojišťovnictví vedou Orio Giariniho a Waltera Stahela k závěru, že průmyslová společenství se musí naučit praktikovat své kulturní aktivity v podmínkách nejistot (3), (4). Jestliže pojmeme kulturní selhání rozhodovatele jako informační nevyrovnání se s obsahem rozhodovacích nejistot doprovázejících jeho kulturní aktivitu, pak je zřejmé, že racionálně uvažující vědec nedisponující znalostmi o volním jednání lidí v rozmanitých společenských situacích, může často nabídnout politicky angažovaným rozhodovatelům méně informace o budoucnosti, než mág či věštec zabývající se podrobně určitými společenskými praktikami (5), (6). Jakou část kulturních selhání tedy vědecké předvídání může informačně hodnotně pojednat a jakou část je nuceno ponechat metodologiím vyplývajícím z mimovědecké poznávací praxe a jejím zkušenostem? Zavřít oči před touto otázkou znamená otevřít prostor pro nevyužití i pro přeužití vědecké metodologie tvorby představ o budoucnosti. V mateřské praxi je užití vědecké metodologie tvorby představ o budoucnosti účelové ve smyslu testování kvality výkladu poznávaného světa. Budoucnost předmětů a procesů, které vědecky uvažující badatel poznává, se v jeho vědomí pojí s vědomím jejich přítomnosti a minulosti, jako něčeho, co existuje nezávisle na jeho vůli. Kulturní selhání vědci hrozí, vyzní-li tento test negativně, protože použitá teorie mu neumožní diskurzivně usoudit na budoucí stavy poznávaných předmětů a procesů ve shodě s pozorovanou skutečností. Dvojice jeho informačních stavů výklad - vnímaná fakta, působí tedy jako jakýsi motor jeho objevné aktivity v němž představy o budoucnosti plní úlohu jakéhosi intelektuálního paliva, nikoli úlohu existence jeho lidské osobnosti. Jeho kulturní selhání může v obci vědců vyvolat to, co Thomas Kuhn nazval trefně "vědeckou revolucí" vedoucí k přebudování jejich dosavadních poznávacích praktik (7). Vytvářejí si pak postupně pokusem a omylem nové paradigma jako nový řád vysvětlování světa i nový řád organizace badatelské aktivity, manifestující formou nových hypotéz i technik výzkumu, nových vědeckých komunikací a kooperací a často i novými mezilidskými citovými vztahy, jejichž kulturní důsledky se však zpravidla omezují převážně na tuto obec. Kulturní selhání politiků je obsahem určeno jejich zájmově orientovaným jednáním na dobové politické scéně. Péče politika o logicky zabezpečovanou pravdivost používaných poznatků ustupuje do pozadí před jeho péčí o utváření určitých preferovaných způsobů jednání člověka. Nejistoty podněcující jej k užití představ o budoucnosti vznikají zpravidla obavami o odchýlení se skutečného od požadovaného způsobu jednání což je nejpatrnější v případech, kdy jeho požadavky vyplývají z deklarované doktríny, která může být i značně teoretizována, jako tomu bývá v případě ekonomické politiky. Představy o budoucnosti politické scény pak sice mohou sloužit ke korekci použitých výkladů jejího obsahu, a tedy k stimulaci nového poznání politické scény, ale tento jejich výzkumný smysl ustupuje do pozadí před jejich informační hodnotou pro zachování existence politika na dané politické scéně, například tím, že zmenší nejistoty o způsobu jeho jednání vedoucího k zachování či k expanzi jeho politické moci. Kulturní selhání, které mu takto hrozí odpovídá selhání mocenskému, s mnoha obyvatelskými dopady přesahujícími svým významem rozpad obce vědecké komunity. Fyzik a futurolog Fritjof Capra uvažuje například o historických fázích rozpadů organizace dobových společenství, kdy po fázi chaosu se v následné kulturní historii lidstva objevuje nové civilizační úsilí, manifestující do nové kulturní praxe obyvatel (8). Podobné úvahy nalezneme u technologicky inspirovaného futurologa Pentiho Malasky, pokazujícího na zásadní zlomy v historii kulturního vývoje lidstva spojené s generální přeměnou jeho technické praxe. Z uvedeného pohledu je pro osud futurologie jako soustavné nauky potřebná diskuse o


29

významu představ o budoucnosti v kontextu diskuse obsahu a dynamiky kulturních i civilizačních selhání, jestliže je civilizační úsilí pojato jako úsilí člověka o dosažení určitého způsobu kulturní praxe. Je zkušenostně neopodstatněné, omezovat rozvoj futurologie zaměřením se výhradně na diskusi vědecké poznatelnosti a predikovatelnosti světa. Futurologie by z politického hlediska patrně mohla nabídnout více, kdyby kulturní selhání považovala za součást předmětu svého zájmu a dokázala se o něj a o jeho záměrné přeměny vhodným způsobem zajímat.

Uživatelský význam futurologických služeb Problém předvídání jako součást problému kulturního selhávání jednání člověka lze pojednávat z pohledů různých vědních disciplin i z pohledu mimovědního poznání. Mnoho zkušeností o potřebách představ o budoucnosti a úspěších i neúspěších při jejich uspokojování obsahuje i praxe prognostických služeb pro různě specializované uživatele představ o budoucnosti. Při studiu historického vývoje zkušenostní základny prognostických služeb naráží badatel na jejich kvalitativní proměnu, která nastala s příchodem vědeckého usuzování o budoucnosti. Projevila se nejprve jen v obci badatelů přírody, ale postupně zasáhla metodologii usuzování o budoucnosti šířeji, zejména v oblasti technického a později i ekonomického inženýrství a nakonec i úvahy mocenskopolitické.Kulturní selhání v předprůmyslovém společenství neopírajícím své poznávací praktiky o vědeckou metodologii poznávání a hodnocení, bylo pojímáno jako selhání činu v němž lidské poznávací, hodnotící i transformační a komunikační výkony nebyly podstatněji rozlišovány a proto ani nebyly hodnoceny jako funkčně autonomní složky tohoto činu. Účel poznávání či hodnocení a účel jednání nebyly ve vědomí tvůrce představy o budoucnosti ostře odděleny formou dvou uvědomovaných světů, jako je tomu dnes v případě, že se hovoří o rozhodovacím světu teorie a praxe. Příkladem je starořecký mág a matematik Pythagoras. Hledal číselné symetrie současně s hledáním spasení člověka či v rámci hledání tohoto spasení. Podobně i evropští křešťanští myslitelé v prvních stoletích druhého tisíciletí neoddělovali poznávaný svět od světa agrární a řemeslné praxe (9). Jejich výklady nás dodnes udivují vyrovnaností, se kterou líčili poznávání a jednání dobového člověka. Odlišný však byl přístup k poznání v případě přírodovědců barokní doby a postupně i v případě myslitelů, kteří metodologii empirické přírodovědy přijali do své myšlenkové dílny. Svět rozhodování sloužící pro aktivní jednání spojené s energetickým a materiálovým působením na okolí se pro ně stal ostře odděleným od světa rozhodování sloužícího pro lidské poznávání. Jednající člověk je nahlížen jako osobnost, která jedná ve větší či menší shodě s tím, co je "poznáno", což lze dokumentovat například postojem projevujícím se od doby vzniku klasické školy ekonomického myšlení, která učí o zákonitostech, jejichž působení je "objektivní" a člověk se svým jednáním může těmto zákonitostem "vestavěným" do jeho rozhodovacího světa pouze přizpůsobovat lépe či hůře. Představy o budoucnosti se takto postupně v průmyslových společenstvích počaly kultivovat ve dvou odlišných rozhodovacích světech. První je založen zkušenostmi získanými z poznávacích praktik empirické přírodovědy. Je bezhodnotový, posuzujeme-li jej z hlediska jiného lidského činu než je poznávání samo a v tomto smyslu je proto často označován jako objektivizovaný a nezávislý na vůli toho, kdo poznává. Druhý svět je tvořen zkušenostmi plynoucími z provozování všech životně důležitých aktivit. V tomto světě je lidský čin pojat jako prvek lidského kulturního jednání, v němž člověk uplatňuje mimo schopnosti poznávat i schopnosti další, zejména hodnotit poznávané, transformovat materiály a formy energie a komunikovat poznatky mezilidsky (10). Současně, narozdíl od světa objektivizovaného , je v něm obsažena nejen vědecká poznávací praktika, ale též získávání poznatků jako informací intuitivním chováním, využíváním podvědomých aktivit či praktikováním víry. Tento svět je bohatý na lidské hodnoty jejichž užití podmiňuje kulturní chování člověka a lze jej proto označovat jako svět souběžně objektivizovaný i subjektivizovaný. Podrobnější studie způsobů uvažování o budoucnosti, tak jak je nalézáme v různých praktikách prognostických center sloužících vládním i podnikatelským účelům (11) nasvědčují, že při hledání informačního optima takovýchto služeb , je nutno brát v úvahu existenci obou takto se vyhraňujících rozhodovacích světů. Selhání určité kulturní praxe jako určitého způsobu jednání člověka totiž nelze vyřešit rozhodováním založeným pouze prvním ze světů, ale ani pouze druhým, jestliže totiž není s prvním určitým způsobem kombinován ve vědomí jednajícího. V praxi proto metodologie používaná

30


takovými službami dovoluje zpravidla kombinovat racionální a diskurzivní usuzování o budoucnosti s usuzováním heuristickým, při kterém se budoucnost "nalézá" a to v průběhu jejího hledání. Lidské poznávání a jednání se tak vzájemně podmiňují v konečném informačním efektu na jednání člověka při vytváření představ o budoucnosti.

Futurologie pro kulturního uživatele Zkušenosti s tvorbou a užitím představ o budoucnosti a tedy i s různým hodnocením jejich významu mají dnes pohotově zejména centra strategického managementu. Získávají je od svých klientů jak ve fázi přípravy manažerských rozhodnutí (zejména při tvorbě koncepcí a programů činnosti) tak i při tvorbě návodů pro operativu manažerského jednání probíhajícího podle přijatých programů. Kulturní selhání manažerské praxe může nastat selháním informačních smyček, zabezpečujících manažerovi včasnou adaptaci manažerské operativy při změnách chování společenské jednotky, na níž záměrně působí. Tyto smyčky jsou však z hlediska rozhodovacích světů odlišně " nakombinovány", takže v určitých smyčkách může s úspěchem postupovat vědecky racionálně a používat tedy například matematickostatistického rozboru a extrapolačních výpočtů budoucích hodnot jistých representativních vlastností objektů jeho manažerské péče, kdežto v jiných smyčkách jsou tyto postupy tvorby představ o budoucnosti informačně neplodné či desinformující. Všimněme si tří typů kulturního selhání manažerské aktivity z pozice zmíněných smyček a úlohy představ o budoucnosti v těchto smyčkách. Selhání regulační schopnosti. Obsah regulačního problému vzniká z neschopnosti udržet určité hodnoty diskrétních vlastností ovlivňovaného prostředí na stavech požadovaných tím, kdo ovlivňuje ( např. z neschopnosti udržet výkon technického systému letadla na jisté hodnotě, udržet tržně měřený výkon účastníků daného kapitálového trhu v pásmu určených hodnot a pod.). Regulační selhání je takto pochopeno jako selhání kultury ovládání a kontroly diskrétních systémů (jmenovitě přírodních, technických a institucionálních ve smyslu organizací lidí plnících určitá poslání a vybavených určitými nástroji společenské moci). Rozhodovací svět vědeckého poznání svým analytickým přístupem rozšířil varietu parametrů, kterými průmyslově civilizovaný člověk ovládá a kontroluje své okolí prostřednictvím vědecky tvořené techniky a záměrně vytvářené institucionální struktury . Tím ovšem průmyslová civilizace přesunula mnoho nejistot tvořených na základě smyslového prožitku člověka při regulaci do oblasti prožitku evidence a monitorování hodnot representativních charakteristik techniky či institucí, kterými člověk ovládá a kontroluje své okolí ( řídící respektive řízené veličiny). Politicky se tak selhání regulační schopnosti člověka stalo i selháním jeho "umělého" světa, tvořeného technickými artefakty a institucemi podporujícími jejich tvorbu a užití . Dnešní prognostické služby shromažďují velké seznamy parametrů, které je nutno měřit a jejichž hodnoty je nutno monitorovat a předvídat , chtějí-li se uživatelé služeb vyhnout ztrátě schopnosti cílevědomě ovládat a kontrolovat technické i společenské systémy ( například monitoring výkonů institucí spolupracujících na realizaci rozvojových programů). Přesto nedokáže takto využívaný rozhodovací svět vědy zabránit tomu, aby sledované vlastnosti neztrácely s časem svou vypovídací hodnotu pro rozhodovatele. Ztráta je totiž způsobena změnou obsahu rozhodovacích situací, projevující se nejzřetelněji v případech, kdy interpretovaný obsah zasahuje chování člověka a jeho institucí. Například je beznadějné usilovat o dlouhodobější stabilizaci podnikatelského zisku monitoringem jen dnes rozhodujícího ukazatele užitného výkonu určitého výrobku a opomenout provést rozbor předpokladů pro stabilitu respektive proměny užitnosti výrobku na budoucích trzích. Rozhodovací svět sloužící tvorbě vědeckého poznání je však i příčinou komunikačního problému, který pociťuje manažer uvědomující si konkrétní regulační problém. Mnoho fyzikálně, technicky, demograficky ekonometricky či sociometricky založených trendových studií budoucnosti vypracovaných například z iniciativy Římského klubu pro mocensko i hospodářskopolitické využití ve vládní i podnikatelské praxi se informačně neprosadilo proto, že representace poruch studovaných regulačních obvodů (například na modelech přírodních rovnováh a cyklů, na modelech tržních rovnováh jednotlivých států a modelech


31

mezinárodních obchodních výměn (12)) byla provedena jazyky různých vědních disciplin a interpretace dosaženého poznání pro politickou praxi činí potíže právě i z tohoto důvodu. Selhání koordinační schopnosti. Obsah manažerského koordinačního problému vzniká z neschopnosti udržet určitou kulturu mezilidské kooperace a komunikace. Manažer jako rozhodovatel programově koordinuje činnosti a zabezpečuje součinnost nutnou pro regulaci výkonu, pokud jeho program neselhává. K selhání dochází buď nedostatečnou informační přípravou manažera anebo tím, že podmínky pro jeho regulační zásahy do kulturní praxe se změnily natolik a takovým tempem, že "starý" regulační program již neumožňuje nastavit adekvátně hodnoty řídících a řízených vlastností, popřípadě že tyto vlastnosti již ztratily svou vypovídací schopnost pro potřebu ovládat a kontrolovat kulturní praxi. Například selhání některých státních podniků po roce 1989 v posttotalitních státech střední Evropy, lze přičíst právě vzniku dobovým managementem neřešitelného koordinačního problému. Management nedostatečně flexibilně reagoval na nové institucionální prostředí činnosti těchto podniků vyvolávající potřeby nových kooperací a komunikací a v tomto smyslu se pokoušel o regulaci na základě již "zastaralého" programu. Z delšího historického pohledu je rozhodovací svět vědeckého poznávání " zodpovědný" za dvojí proměnu kultury kooperace a koordinace a tím i za selhávání této kultury. Jednak vytvořil předpoklady pro rozvoj průmyslové dělby duševních a fyzických aktivit v míře, kterou předprůmyslová společenství nikdy nepraktikovala a tím současně i znepřehlednil kooperační a komunikační vztahy ve společnosti a zkomplikoval koordinační problém všem manažersky orientovaným rozhodovatelům. Současně však jeho metodologie umožňuje rozpoznávat chování složitějších celků než použití přímé zkušenosti ( především interpretovat poznávané celky jako systémy ). Rozhraní mezi rozhodovacím světem vědeckého poznávání a světem jednání člověka v dobové kulturní praxi je v praxi prognostických služeb pro řešení koordinační problematiky problémem vhodné kombinace racionální modelářské praxe s praxí zkušenostní. Modely zobrazující členitou společenskou praxi ( například simulační modely tvořené pro simulaci chování složitých systémů (13)), využívají jednak diskurzivní postupy usuzování o budoucnosti z určitých výchozích předpokladů o způsobu chování celku a jeho částí, jednak využívají zkušenosti expertů, které se týkají založení těchto předpokladů ( nejčastěji formou "externích proměnných" , jejichž proměny model nevysvětluje, ale jejichž působení závisí na jednání jednotlivců a činnostech institucí). Význam tvorby představ o budoucnosti časovou simulací na takovýchto modelech spočívá v posílení schopnosti manažera představit si budoucí možné struktury modelovaných celků i jejich možné budoucí chování. Technika virtuální reality přináší rozsáhlejší možnosti simulace zejména v návaznosti na preference hráče, kterým může být manažer jako uživatel představ o budoucnosti. Může totiž zjistit, jaká budoucnost celku se dostaví, bude-li budoucí vývoj usměrňován jistými preferencemi v jednání těch, kdo jej svým jednáním ovlivňují. Modely herního chování se tradičně aplikují při přípravě manažerů obchodníků a jejich širší použití v prognostických službách representuje jeden z hlavních metodologických trendů, kterými se oba zmíněné rozhodovací světy " mísí" v reálném čase pro provedení hry, tím, že jednání hráče probíhá pod vlivem krokové konfrontace světa poznání a světa jednání. Selhání schopnosti orientace. Obsah manažerského orientačního problému souvisí s hledáním a nalézáním hodnot, podle nichž manažer jako rozhodovatel tvoří cíle jako jím žádoucí finální stavy jeho rozhodovacího světa. Ani úspěch při řešení koordinačního problému ani úspěch při řešení problému regulačního nepostačují pro manažersky efektivní rozhodnutí v případě, že chybí preference, zabezpečující cílotvorbu rozhodovatele. Ty se zpravidla ustavují ze zkušeností s opakováním jisté praxe, avšak průmyslová společenství cílotvorbu zkomplikovala zmíněnou dělbou práce, která vnesla do kulturní praxe rozmanitost a proměnnost hodnotových postojů obyvatel. Z hlediska dvou rozhodovacích světů, totiž empirické vědy a kulturního jednání obyvatele , je problém orientace průmyslových aktivit problémem pomyslných dvou kodexů morálky, z nichž první je jakoby výhradně disciplinární a objektivní, takže motivuje politika k " politice s experty", kdežto druhý je individualizovaný a tvoří jej spektrum preferencí obyvatelských, uspořádávané politickými institucemi do množiny dobových kodexů, prosazujících se v demokraticky organizovaných politických systémech mechanismem voleb, v diktaturách pak silou moci vlády. Služby představami o budoucnosti se podílejí na výběru vhodného "

32


mixu" obou světů zejména v kontextu metodologie přípravy strategie manažerských politik, vládních i podnikatelských. Jaké nástroje mají k dispozici ? V podstatě historickou a geopolitickou analogii a herní aktivitu. Podaří-li se najít vzory chování z hlediska aplikace určitých hodnotových soustav a jim odpovídající situaci v kulturní praxi, pak je naděje, že imitace těchto vzorů v podobné situaci přinese obdobné kulturně politické výsledky. Je to tedy služba podmíněnými výpověďmi o budoucnosti nejen z hlediska podmíněnosti jistými výkony obyvatel, ale i jistými hodnotovými postoji a tedy jistým typem volního chování obyvatel. Služba es metodologicky rozvinula při průzkumu možností řešení globálních problémů zásluhou futurologicky orientovaných modelářů (14) , kteří si kladli za cíl navrhovat určité strategie jednání dobových institucí pro dosažení určitých finálních stavů kulturní praxe. Dnes pokračuje její prohlubování v rámci přípravy priorit národních či územních politik, především tím, že její uživatelé se pokouší dosahovat politický konsensus, tedy hodnotových soulad nutný k realizaci společně uznávaných a více či méně vědecky vyargumentovaných priorit národní či územní politiky (15).

Závěry pro budoucí futurosofii Předchozí úvaha o informačních hodnotách představ o budoucnosti nasvědčuje na pestrost jejich užití v kulturní praxi člověka i na proměnnost metodologie jejich tvorby podle účelu, který v kulturní praxi tyto představy plní. Nelze proto patrně budovat futurosofii či nauku o významu představ o budoucnosti pro život člověka isolovaně od nauky o jeho kulturní praxi ani odděleně od věd o lidské psychice a jmenovitě o myšlení spojeném s poznáváním a hodnocením v rámci této kulturní praxe. Na to ostatně elegantně poukázal Ervin Laszlo ve studii , kterou nazval " poznámky k historii budoucnosti" (16). Předložil názor, že způsob představování si budoucnosti vždy vycházel z konkrétních prožitků obyvatel praktikujících dobovou kulturní praxi a měnil se s jejím historickým vývojem. To co bude ovšem " futurosof" řešit nelehce, je problém jisté transformace vědomí průmyslového člověka, přizná-li si takovouto kulturní podmíněnost a přizná-li si, že přizpůsobivost vědomí stavu jednání není neomezená. Je například možno předpokládat, že vědecky diskurzivně rozváděná představivost bude směřovat k "vyladění" světa poznaných faktů se světem hodnot získávaných provozováním průmyslové praxe ? Povede technizace intelektuálních procedur ke snadnějšímu dosažení politického konsensu v dobové kulturní praxi nebo naopak, kulturní uplatnění psychických dispozic postindustriálního člověka takto výkonově umocněné povede k hlubšímu rozpadu hodnotových měřítek členů kulturních společenství a tím k desintegraci lidského společenství v dosavadním kulturním smyslu ? Futurosof bude patrně nucen postavit i určitou hypotézu o informační funkci představ o budoucnosti z níž by mohl vycházet při hodnocení kulturního významu určitých praktik předvídání. Zmíněné manažerské praktiky obsluhované prognostickými službami jsou dokladem o tom, že kontrola okolí, společenského i přírodního, je lidskou aktivitou , která klade diskrétní požadavky na kvalitu informačních výměn a to co je pro futurosofii podstatné, je rozpoznání způsobu jak představy o budoucnosti v rámci svého vzniku a působení na průběh této kontroly působí. Obecné poznatky o kontrole okolí, presentované například v biokybernetických studiích (17), hovoří o potřebě vzájemného přizpůsobení ( adaptace) mezi živým organismem a jeho přírodním prostředím, které probíhá informačními a energetickými výměnami mezi určitými materiálními medii jako přenášejícími prostředími. Kontrola je nahlížena jako soubor aktivit zabezpečujících režim , řekněme určitou metainformaci, pro tento účel a jestliže je promýšlena, či účastní se jí člověk svým přemýšlením, pak vzniká potřeba vyjasnit úlohu představ o budoucnosti v tomto informačním kontextu. Pro budoucí futurosofii jsou takto jistým způsobem závazná zjištění některých psychologů a neurofyziologů (18),(19), kteří upozornili na úlohu představ o budoucnosti v myšlení, rozvíjeném při uvědomování a řešení problémových situací člověka. Například Henri Wallon, francouzský psycholog a filosof, upozornil na vzájemnou souhru dvou informačních proudů, která podmiňuje lidskou schopnost řešit problémové situace (20). První je kulturně tradičnější a nazývá ji situační inteligencí člověka. Kontrola jednání v tomto případě zahrnuje aktivity živelného přizpůsobení se měnící situaci a pro ni potřebné programy jsou obsaženy v genetickém vybavení lidského organismu a v podvědomí aktéra jednání. Znamená to mimo jiné, že by futurosof neměl opomenout sledovat vznik a význam představ o budoucnosti také v kontextu tohoto způsobu kontroly, při kterém se neúčastní informačních přenosů šedá kůra mozková, přestože probíhají již od


33

prenatálního věku dítěte. Druhý informační proud, intenzivně patrný právě při použití vědeckých poznávacích a hodnotících praktik, odpovídá podle Wallona uplatňování myslivých praktik, zejména využíváním vědomé paměti a schopnosti abstrakce . Je z hlediska schopnosti řešit problémovou situaci označován termínem racionální inteligence a jeho předpokladem je zpracování informací mozkovou činností člověka. Toto zpracování ( někteří autoři jej ztotožňují s vytvářením vědomí či s tvorbou a zapamatováváním poznatků vyvolanou smyslovým vnímáním určitých signálů o stavu okolí 21)) je jakýmsi informačním "dovybavením" lidského organismu v tom smyslu, že je podle Wallona využíváno v kulturní praxi člověka převážně až tehdy, když situační inteligence selže (maně tím připomíná lidovou moudrost: myšlení bolí! ). Úlohu představ o budoucnosti lze v tomto případě sledovat snadněji. Úvahy mohou být representovány různými jazyky, takže lze analyzovat jejich logickou stavbu či obecnost a další gnoseologicky důležité kvality. Futurosof by rovněž neměl pominout nápadnou souvislost představ o budoucnosti s představami o cílech jako finálních stavech, ku kterým člověk vede své jednání. Používá-li manažer prognostických služeb, je to téměř vždy případ zájmu motivovaného péči o kvalitu cílů jeho strategie jednání. Na tom nemění nic jiná zkušenost, že totiž počet uživatelů prognostických služeb se zmenšuje se stoupajícími náklady na jejich informační výkony, takže mnoho potenciálních uživatelů raději vstupuje do hazardních forem jednání a riskují tedy své kulturní selhání (3). Již i proto by futurosofie měla formulovat otázky o proporcích obou způsobů kontrol pro různě kulturně praktikující uživatele, specielně v případech jejich politicky angažovaného jednání. Futurosofie, pojatá jako moudrost týkající se kultivace obdivuhodného intelektuálního výkonu člověka,by se neměla vyhnout ani sebekritickému pohledu. V praxi slýcháme, že futurologové se "míchají do řemesla odborníkům" a to bez odborného vzdělání. Na druhé straně vývoj etiky prognostických služeb nasvědčuje, že právě usnadnění mezioborových a mezidisciplinárních výměn poznatků oceňují jejich uživatelé nejvíce. Je proto i zřejmé, že kulturní význam futurologie jako soustavné a naukově vedené praxe tvorby představ o budoucnosti, závisí i na zvládnutí umění holisticky přistupovat k rozhodovacímu světu člověka jako člena kulturního společenství i jako obyvatele planety. Tento význam by možná "slušel" filosofickému základu této rodící se "vědy" lépe než jen spekulace o umění kalendářních odhadů výskytu určitých jevů, tak často dnes vyčerpávající obsah úvah o jejím poslání.

34


Odkazy 1. Skalický, K.: O významu futurologie pro politickou praxi, ve sborníku Koncipování budoucnosti v Evropě 97, OFS, Praha 1997, str. 16 ad. 2. Hetman, F.: Society and the Assessment of Technology, OECD, Paříž, 1973 3. Giarini, O., Stahel, W.R.: The Limits to Certainty ,Kluwer, Dordrecht, 1989 4. Bulletin: Risk Management, International Association for the Study of Insurance Economics, Geneva, dostupné na www.genevaassociation.org 5. Cavendish, R.:Dějiny magie, český překlad, Odeon, 1994 6. Buckland, R.: Umění předvídat budoucnost, český překlad, Pragma, 1998 7. Kuhn, T.S: Štruktúra vedeckých revolúcií, slovenský překlad, Pravda, 1982 8. Capra, F.: The Turning Point, Collins publ.Group, Flamingo, 1985 9. Tao fyziky, slovenský překlad, Gardenia, 1992 10. Klemm, P.: The History of Western Technology, Cambridge Univ.Press, Mass., 1965 11. Kagan, M.S.: Ľudská činnosť, slovenský překlad, Pravda, 1977 12. Petrášek,F.: Hospodářsky účelné prognózování, Academia, 1988 13. Sborník: Global Outlook 2000, OSN, 1990 14. Zeman, M. a kol.: Modelování společenských systémů metodou KPM, Sportpropag, Praha, 1981 15. Meadows, D.H., Meadows,D.L., Randers, J.: Beyond the Limits, Chelsea Green publ.Co, 1992 16. Autorský tým: Vize rozvoje České republiky do roku 2015, Gutenberg, 2001, viz též: http:vize-cr.fsv.cuni.cz, viz též čas.: Dialogy s budoucností, č.9, 2001, str. 3 a str. 7-53 17. Laszlo, E.: Footnotes to the History of the Future, v čas. Futures, October 1988, str. 484 18. Ashby, W.R.: Cybernetics Today and Its Future Contribution to the Engineering Sciences, ve sborníku: General Systems Yearbook, Vol VIII, 1963 19. Loye, D.: The Brain, the Mind and the Future, v čas.: Technological Forecasting and Social Change, č.23, 1983, str. 267 ad. 20. Luria, A.: O historickém vývoji poznávacích procesů. Academia, 1976 21. Wallon, H.: Od činu k mysleniu, slovenský překlad, Pravda, 1983 22. Linhart, J.: Vývoj vědomí člověka a společnost, Academia, 1984


35

Globálne prognózy, globálne vízie, globálne stratégie na prahu 3.tisícročia Ivan Klinec Nástup nového tisícročia je spojený so zvýšeným záujmom o budúci vývoj ekonomiky, spoločnosti a civilizácie. Boom futurologických a prognostických prác, ktorý doprevádzal nástup nového tisícročia, poukazuje na zvyšenie prestíže futurológie ako vedy o budúcnosti ako i na skutočnosť, že záujem o budúcnosť sa stáva bežnou súčasťou agendy politikov i politiky samotnej a transdiciplinárny priestor, ktorý futurológia vytvára pre skúmanie budúcnosti, umožňuje prekonávanie limitov skúmania v rámcoch jednotlivých vedných odborov, a to najmä spoločenských vied. Futurológia sa tak stáva vedou, ktorá preberá štafetu evolúcie vedy od jednotlivých vedných odborov a umožňuje týmto vedným odborom vzájomnú komunikáciu, integráciu poznatkov, hľadanie integrálnych prístupov a viac holistické vnímanie problémov súčasného sveta. Význam futurológie v nestabilnom svete a vzrast úlohy slobody voľby pri vytváraní budúcnosti Prognózy, vízie a dlhodobé stratégie, ktoré sú vypracovávané v súčasnej dobe, sa vo významnej miere líšia od prognóz, vízií a stratégií, ktoré boli vypracovávané pred 30 a viac rokmi. To, čo sa zmenilo je najmä prostredie, kde nastal výrazný posun od relatívne stabilného k rýchlo sa meniacemu prostrediu. V rýchlo sa meniacom svete človek, organizácia, spoločnosť i celá civilizácia viac participujú na vytváraní vlastnej budúcnosti, pričom nie vždy si túto skutočnosť uvedomujú. Americký futurológ Gerald Darsh tvrdí, že najlepší spôsob, ako predpovedať budúcnosť, je vynájsť ju. Môžeme ho parafrázovať a doplniť v zmysle, že najlepší spôsob predvídania budúcnosti je ten, že si ju sami vytvoríme ako vo svojej mysli, tak aj svojou každodennou činnosťou. A keďže si skutočne svoju budúcnosť každodenne vytvárame, či už na úrovní jedinca, organizácie, spoločnosti alebo civilizácie, je je dôležité pochopiť akú úlohu má futurológia a vytváranie dlhodobých prognóz, vízií a stratégií v meniacom sa svete. Kým v stabilnom svete, stabilnej dobe a stabilnej spoločnosti bolo možné sa riadiť dlhodobými prognózami, v čase zmien si človek, organizácia, spoločnosť i civilizácia vytvárajú vlastnú budúcnosť ako reakciu na meniace sa prostredie. Tu ako napr. človek reaguje na neustály prúd zmien, takú budúcnosť si vytvára. Ak si to neuvedomíme, potom je človek, organizácia alebo spoločnosť vlečená rýchlym prúdom zmien a vývojovými trendami meniaceho sa prostredia. To je napr. prípad postkomunistických krajín po roku 1989, keď abstrahovanie od trendov civilizačného vývoja, ignorovanie výziev globalizácie a civilizačnej zmeny spôsobilo, že ekonomiky i spoločnosti týchto krajín sú vlečené smerom, ktoré sami môžu ovplyvňovať v pomerne malej miere. Aby sme mohli lepšie reagovať na civilizačné výzvy a potom aj sami vytvárať svoju vlastnú žiadúcu budúcnosť, je potrebné poznať trendy vývoja civilizácie na globálnej úrovni i možné scenáre budúceho vývoja naších ekonomík i spoločností v dlhodobých časových horizontoch. Samotnú civilizačnú zmenu je potrebné chápať ako výzvu v zmysle ako ju chápe The Millennium Project teda ako určitý problémový priestor, v ktorom ak človek či spoločnosť zvládnu riešenie daných problémov, potom tento priestor premenia na priestor rozvojových príležitostí, v opačnom prípade sa tento problémový priestor premení na hrozbu pre budúci vývoj.

36


Globálne prognózy, vízie a stratégie pre začiatok tretieho tisícročia Koncom 20. a začiatkom 21.storočia bolo vypracované väčšie množstvo globálnych prognóz, vízií a stratégií, ktoré sa zaoberali možným vývojom súčasnej civilizácie v dlhodobých časových horizontoch z rôznych pohľadov a s dôrazom na rôzne problémové oblasti. Tieto zväčša futurologické produkty boli vypracované jednotlivcami alebo väčšími či menšími kolektívmi. Časové horizonty týchto prognóz, vízií a stratégií sa pohybujú od kratších časových horizontov 2005, 2010 cez strednodobé a dlhodobé 2020, 2025, 2050 až po veľmi dlhodobé scenáre vývoja ľudskej civilizácie pre budúce tisícročie spracované v rámci The Millennium Project. V nasledujúcom prehľade budeme uvádzať najvýznamnejšie globálne prognózy, vízie alebo stratégie, ktoré sú zaujímavé pre skúmanie budúceho vývoja civilizácie ako celku i spoločnosti v jednotlivých krajinách. Časový horizont 2005 Globálna štúdia Global Trends 2005 - The Challenge of a New Millennium bola spracovaná a publikovaná v roku 1997 vtedajším riaditeľom Centra pre strategické a medzinárodné štúdie vo Washingtone D.C. (Center for Strategic and International Studies, Washington, D.C.) Michaelom Mazarrom. Jej knižná verzia bola vydaná v roku 1999 pod rovnomenným názvom ako manuál pre nastupujúce desaťročie. Časový horizont 2010 Globálnymi trendami do roku 2010 sa zaoberá globálna štúdia Global Trends 2010 vypracovaná National Intelligence Council, Washington, D.C., ktorá bola zverejnená v roku 1997. Slúžila ako základ neskoršej štúdie Global Trends 2015. Globálnymi hrozbami a výzvami do roku 2010 sa zaoberá štúdia Global Threats and Challenges - The Decades Ahead vypracovaná Defense Intelligence Agency, Washington, D.C. a zverejnená v roku 1999. Časový horizont 2015 Globálnymi trendami do roku 2015 sa zaoberá globálna štúdia Global Trends 2015 - A Dialogue About Future With Nongovernment Experts vypracovaná National Intelligence Council, Washington, D.C.. ktorá bola zverejnená v roku 2000. Globálnymi trendami vývoja moderných technológií do roku 2015 sa zaoberá štúdia Gliobálna technologická revolúcia - The Global Technology Revolution Bio/Nano/Materials Trends and Their Synergies with Information Technology by 2015, ktorá boly vypracovaná P.Antónom, R.Silberglittom a J.Schneiderom a bola publikována v roku 2001 National Defense Research Institute a RAND Corporation, Santa Monica. Významnou publikáciou pojednávajúcou o vývoji do roku 2015 je kniha amerického futurológa a prezidenta The Arlington Institute Johna L.Petersena Cesty do roku 2015 - Profily budúcnosti - The Roads to 2015 - Profiles of the Future, ktorá bola publikovaná v roku 1994.


37

Časový horizont 2020 Globálnym demografickým vývojom do roku 2020 sa zaoberá štúdia Global Demographic Trends Reshaping the Geopolitical Landscape, ktorá bola vypracovaná expertami americkej Central Intelligence Agency a zverejnená v roku 2001. V roku 1997 vyšla prognóza vývoja ekonomiky a spoločnosti do roku 2020 vypracovaná dvomi americkými futurológmi Peterom Schwartzom a Peterom Leydenom a publikovaná pod názvom The Long Boom - A History of the Future 1980-2020 v časopise Wired, neskoršie publikovaná ako zvláštna publikácia uvedeného časopisu a po prepracovaní a doplnení o časový horizont 2050 publikovaná v knižnej podobe v roku 1999 pod názvom The Long Boom - A Vision for the Coming Age of Prosperity. Ďalší americkí futurológovia Stan Davis a Bill Davidson publikovali v roku 1991 víziu informačnej ekonomiky do roku 2020 nazvanú 2020 Vision. V roku 1994 publikoval víziu sveta v roku 2020 americký expert Hamish McRae pod názvom The World in 2020 Power, Culture and Prosperity. Časový horizont 2025 Globálnym vývojom civilizácie do roku 2025 sa zaoberá významná časť aktivít najvčšieho futurologického projektu na svete a zároveň globálneho think-tanku nazvaného The Millennium Project. Tento projekt je koordinovaný American Counci for the United Nations University. V rámci projektu boli spracované a publikované Globálne exploratívne scenáre do roku 2025 - Global Expolratory Scenarios 2025. V súčasnej dobe v rámci projektu prebieha trojročný projekt spracovania scenárov vedy a technológie do roku 2025 - Future Issues of Science and Technology a tiež projekt spracovanie environmentálnych scenárov do roku 2025. Priebežné i konečné výsledky týchto projektov sú publikované v každoročne vydávanej správe State of the Future. Globálnym vývojom do roku 2025 s dôrazom na americkú bezpečnosť sa zaoberala aj U.S. Commission on National Security in the 21st Century vedená Garym Hartom a Walterom Rudmanom. Výsledky prác tejto komisie boli publikované v podobe správ tejto komisie. V roku 1999 bola zverejnená správa New World Coming - American Security in the 21st Century, v roku 2000 správa Road Map for National Security - Imperative for Change a v roku 2001 správa Seeking a National Strategy - A Concert for Preserving Security and Promoting Freedom. V roku 1986 bola širokým kolektívom amerických expertov spracovaná a zverejnená Vízia do roku 2025 nazvaná 2025, ktorá vznikla z podnetu a pre potreby U.S.Air Force. Časti tejtio vízie pojednávajú taktiež o zmenách globálneho prostredia. Časový horizont 2050 Normatívne scenáre globálneho vývoja do roku 2050 boli spracované a zverejnené v rámci The Millennium Project. Globálna prognóza vývoja ľudskej populácie do roku 2050 bola v roku 2001 uverejnená ako súčasť Výročnej správy OSN o stave svetovej populácie na rok 2001 Fondom OSN pre otázky populácie - UNFPA. V roku 1999 bola vydaná vízia rozvoja spoločnosti do roku 2050 nazvaná The Long Boom - A Vision for the Coming Age of Prosperity, ktorej autormi sú americkí futurológovia Peter Schwartz, Peter Layden a Joel Hyatt. Časový horizont 3000 Experimentálna futurologická štúdia pojednávajúca o vývoji ľudskej civilizácie do roku 3000, v rámci ktorej bolo vytvorených 6 scenárov budúceho vývoja civilizácie do roku 3000, bola spracovaná v rámci The Millennium Project v spolupráci s Foundation for the Future. Výsledky tejto štúdie boli zverejnené v roku 2000 v správe State of the Future at the Millennium.

38


Projekt Milénium - pätnásť výziev pre civilizáciu na prahu tretieho tisícročia Projekt Milénium - The Millennium Project je najväčší futurologický projekt sveta a vyše 1000 účastníkov tohoto projektu z celého sveta predstavuje zároveň najväčší futurologický globálny think tank na svete. The Millennium Project prebieha od roku 1996 pod patronátom Americkej rady pre Univerzitu OSN - American Council for The United Nations University , ktorá celý projekt koordinuje v spolupráci so Smithsonian Institution vo Washingtone a The Futures Group International. Prípravné práce projektu začali v roku 1992. Projekt je sponzorovaný korporáciami ako napr. Deloitte and Touche, Hughes Space and Communications, General Motors, Motorola alebo Monsanto Company, nadáciami napr. Alan F. Key and Hazel Henderson Foundation for Social Inovation a ďalšími inštitúciami ako napr. U.S. Army Environmental Policy Institute alebo U.S. Department of Energy. Projekt predstavuje globálnu sieť a globálny think tank viac ako 1000 futurológov, vedcov, predstaviteľov byznisu a politikov, ktorí odhadujú budúcnosť ľudstva, vyhodnocujú politiky a dokumentujú rad pohľadov na problémy a príležitosti, ktorým bude ľudstvo čeliť na prahu nového milénia. Projekt spája informovaných, vnímavých a imaginatívnych jedincov a inštitúcie celého sveta, ktorí spolupracujú na výskume, robení interview a vypracovaní správ. Projekt nie je jednorázovou štúdiou, ale vytvára nepretržitú kapacitu pre rozsiahle úvahy o budúcnosti ľudstva. Organizácia a výstupy projektu The Millennium Project je organizovaný v podobe uzlov - nodes a je koordinovaný riadiacou radou - The Planning Committee. V súčasnej dobe sa na projekte podieľajú uzly reprezentujúce Čínu, Ruskú federáciu, Egypt, Južnú Ameriku, Strednú Európu, Južný Pacifik, Indiu, Irán, Veľkú Britániu, Taliansko a Japonsko. Viaceré uzly sú v štádiu prípravy a k projektu sa postupne pripájajú. Súčasťou stredoeurópskeho uzlu sú aj Česká republika a Slovenská republika. Každoročne projekt publikuje správu Stav budúcnosti, ktorá zahŕňa výsledky projektu, scenáre a vízie budúceho vývoja, inovujúce spätné väzby a poskytuje mechanizmy pre kumulatívne myslenie o budúcnosti. V rámci projektu bolo doteraz publikovaných päť správ Stav budúcnosti 1997 - Implikácie pre akcie dnes - 1997 State of the Future Implications for Action Today, Stav budúcnosti 1998 - Problémy a príležitosti - 1998 State of the Future Issues and Opportunities, Stav budúcnosti 1999 - Výzvy, ktorým čelíme na prahu nového milénia - 1999 State of the Future - Challenges We face at the Millennium, Stav budúcnosti na prelome milénií - State of the Future at the Millennium a Stav budúcnosti 2001 - 2001 State of the Future. Zvláštne vydanie mileniálnej správy Stav budúcnosti - Global Challenges for Humanity bolo vydané pre potreby Milleniálneho Valného zhromaždenia OSN, ktoré sa konalo v roku 2000 za účasti hláv štátov celého sveta. Editormi správ sú špičkoví americkí futurológovia Jerome C. Glenn a Theodore J. Gordon, ktorí zároveň celý projekt riadia a autormi správ je viac ako 1000 expertov z celého sveta. Globálne výzvy pre nové milénium Správy Stav budúcnosti obsahujú 15 výziev, ktorým musí čeliť ľudstvo na prahu nového milénia a 237 akcií, ktoré identifikovali a odporúčali experti participujúci na vypracovaní správy. Týchto 15 výziev bolo vyselektovaných na základe troch rokov prác na vypracovávaní globálnych výhľadových štúdií. Ako prvý krok v rokoch 1996-1997 bolo expertmi vybraných spolu 182 rozvojových oblastí, z ktorých bolo vyselektovaných 15 problémov a 131 akcií odporúčaných expertmi. V rokoch 1997-1998 bolo expertmi vybraných 180 rozvojových oblastí, z ktorých bolo vyselektovaných 15 príležitostí a 213 akcií odporúčaných expertmi. A v rokoch 1998-1999 bolo 15 problémov a 15 príležitostí zlúčených do 15 výziev, ktorým musí čeliť ľudstvo na prelome milénií a 237 akcií, ktoré odporúčali experti k jednotlivým výzvam. Následovný prehľad ukazuje 15 globálnych problémov a 15 globálnych príležitostí spojených do 15 globálnych výziev, ktorým musíme čeliť na prahu nového milénia:


39

1. Ako môže byť dosiahnutý trvalo udržateľný rozvoj pre všetkých? Dosahovanie trvalo udržateľného rozvoja (príležitosť č.1), Rast populácie a jednotlivé ekonomiky sa nepriaznivo ovplyvňujú s kvalitou životného prostredia a prírodnými zdrojmi (problém č.7), Ekonomický rast prináša ako prísľuby tak aj hrozivé následky (problém č.12) 2. Ako predchádzať konfliktom o vodu a urobiť vodu dostupnú pre každého? Čerstvá voda sa stáva vzácnosťou v určitých lokalizovaných oblastiach sveta (problém č.2) 3. Ako môžu byť uvedené do rovnováhy populačný rast a využívanie zdrojov. Svetová populácia rastie najviac tam, kde ľudia môžu uspokojovať svoje životné potreby najmenej (problém č.1), Redukcia miery populačného rastu ( príležitosť č.6) 4. Ako skutočná demokracia vyrastá z autoritárskych režimov? Transformácia autoritárskych režimov na demokracie (príležitosť č.4) 5. Ako môžu byť dlhodobé perspektívy častejšie využívané pri politickom rozhodovaní? Vzrast akceptácie globálnych dlhodobých perspektív do politického rozhodovania (príležitosť č.2) 6. Ako môžu byť globalizácia a konvergencia informačných a komunikačných technológií využité pre dobro všetkých? Globalizácia konvergencie informačných a komunikačných technológií (príležitosť č.9), Informačné technológie zahrňujú ako prísľuby tak aj hrozby (problém č.10) 7. Ako môžu etické trhy podnietiť ekonomický rozvoj k redukcii medzery medzi bohatými a chudobnými? Medzera v životnej úrovni medzi bohatými a chudobnými vyzerá byť viac extrémna a viac rozdeľujúca /problém č.3/, Podporovanie ekonomického rozvoja prostredníctvom etických trhových ekonomík (príležitosť č.11) 8. Čo môže byť urobené pre redukciu hrozby nových a znovu objavujúcich sa chorôb a rastúceho počtu imúnnych mikroorganizmov? Hrozba nových chorôb a znovu objavovanie sa chorôb a imúnnych mikroorganizmov narastá (problém č.4), Pandémia HIV sa rozširuje (problém č.14) 9. Ako môže byť zdokonalená schopnosť robiť správne rozhodnutia, tak ako sa inštitúcie a podstata práce mení? Schopnosť rozhodovania vyzerá byť menšia, tak ako problémy sa stávajú viac globálnymi a komplexnými v podmienkách narastania neistoty a rizika (problém č.5), Zdokonaľovanie inštitúcií (príležitosť č.15), Zmysel práce, nezamestnanosť, voľný čas, a podzamestnanosť sa menia (problém č.15) 10. Ako môžu zdieľané hodnoty a nové bezpečnostné stratégie redukovať etnické konflikty a terorizmus? Terorizmus narastá čo do intenzity, rozsahu a hrozby (problém č.6), Krutosť náboženských, etnických a rasových konfliktov narastá (problém č.9), Podpora diverzity a zdieľaných etických hodnôt (príležitosť č.5), Vyvíjanie stratégií pre svetový mier a bezpečnosť (príležitosť č.7) 11. Ako môže vzrastajúca autonómia žien zdokonaľovať ľudské podmienky? Postavenie žien sa mení (problém č.8), Vzrastá ekonomická autonómia žien a iných skupín (príležitosť č.12) 12. Ako možno predísť tomu aby sa zločin stal silnejším a sofistikovanejším globálnym podnikaním? Organizované kriminálne skupiny sa stávajú sofistikovanými globálnymi podnikmi (problém č.11) 13. Ako možno bezpečnejšie uspokojovať rastúci dopyt po energii? Jadrové elektrárne po sveta zastarávajú (problém č.13), Rozvíjanie alternatívnych zdrojov energie (problém č.8) 14. Aké sú najefektívnejšie cesty urýchlenia vedeckých objavov a technologických aplikácií pre zdokonalenie ľudských podmienok? Rozširovanie potenciálu pre vedecké a technologické objavy (príležitosť č.3), Vzrastajúci pokrok v biotechnológiach (príležitosť č.10), Pokračovanie sľubných kozmických projektov (príležitosť č.14), 15. Ako môžu byť etické ohľady viac rutinne inkorporované do globálnych rozhodnutí? Vytvorenie globálnej etiky. SOFI - State of the Future Index - Index stavu budúcnosti

40


Ako súčasť každej z 15 globálnych výziev bola expertami vybrata sada indikátorov, ktorá by odráźala vývoj v oblasti prislušiacej k danej výzve. Z týchto indikátorov bol potom zostavený súhrnný kompozitný index SOFI - State of the Future Index - Index stavu budúcnosti, ktorý umožňuje modelovať variantný vývoj a identifikovať potenciálne problémové oblasti, ktoré budú v danom časovom horizonte tento vývoj ohrozovať. Globálne normatívne scenáre do roku 2050 a globálne exploratívne scenáre do roku 2025 , štúdie environmentálnej bezpečnosti a prognóza environmentálnej bezpečnosti do roku 2025,antiteroristické scenáre, anotovaná bibliografia scenárov Súčasťou správ State of the Future sú Globálne normatívne scenáre do roku 2050 - Global Normative Scenarion 2050, Globálne expolratívne scenáre do roku 2025 - Global Explorative Scenario 2025, 11 antiteroristických scenárov - Anti - Terrorism Scenarios, ktoré boli spracované ako reakcia na teroristický útok na USA 11.9.2001, štúdie environmentálnej bezpečnosti, prognóza environmentálnej bezpečnosti do roku 2025 - Future International Environmental Security Issues and Potential Military Requirements over the Period of 2010 to 2025 a veľmi zaujímavá a informatívna anotovaná bibliografia scenárov vývoja jednotlivých štátov, krají a regiónov. Prognóza vývoja vedy a technológie do roku 2025 - Future Issues of Science and Technology Súčasťou The Millennium Project je vypracovanie Prognózy vývoja vedy a technológie do roku 2025 Future Issues of Science and Technology. Je to trojročná štúdia, v rámci ktorej budú v roku 2002 vypracované scenáre vývoja vedy a technológie do roku 2025. Scenáre vývoja civilizácie do roku 3000 - Very Long-Term Scenarios Experimentálnou súčasťou The Millennium Project je aj šesť veľmi dlhodobých scenárov vývoja ľudskej civilizácie do roku 3000. Tieto scenáre boli vypracované skupinou 78 expertov z celého sveta. Scenáre vývoja ľudskej civilizácie boli vypracované v spolupráci s americkou Nadáciou pre budúcnosť Foundation for the Future a sú zároveň súčasťou futurologického projektu Humanity 3000. Metodológia výskumu budúcnosti - Future Research Methodology Významnou súčasťou The Millennium Project je aj vydanie najnovšej metodológie výskumu budúcnosti na CD-ROM v rozsahu asi 500 strán. Bola vydaná verzia Future Research Methodology Version 1.0. V súčasnosti je pripravená k vydaniu Version 2.0 doplnená o najnovšie metodologické poznatky plus Index stavu budúcnosti - SOFI. Webová stránka The Millennium Project Informácie o projekte je možné nájsť na internetových adresách http://www.millennium-project.org a www.stateofthefuture.org. The Millennium Project je najväčším futurologickým projektom sveta v histórií futurológie a účasť českých a slovenských futurológov umožňuje využiť najnovšie poznatky z futurologického výskumu vo svete pre rozvoj českej a slovenskej futurológie.


41

Literatúra 1. Philip S. Antón, Richard Silberglitt, James Schneider: The Global Technology Revolution. Bio/Nano/Materials Trends and Their Synergies with Information Technology by 2015. RAND, National Defense Research Institute, Santa Monica 2001 2. Joseph Coates, John B. Mahaffic, Andy Hines: 2025. Scenarios of US and Global Society Reshaped By Science and Technology. Coates and Jarratt, Inc., Oakhill Press, Greensboro 1997 3. Global Trends 2015: A Dialogue About the Future With Nongovernment Experts. National Intelligence Council, Washington, D.C. 2000 4. Jerome C. Glenn, Theodore J. Gordon: 1997 State of the Future. Implications for Action Today. American Council for the United Nations University, Washington, D.C. 1997 5. Jerome C. Glenn, Theodore J. Gordon: 1998 State of the Future. Issues and Opportunities. American Council for the United Nations University, Washington, D.C. 1998 6. Jerome C. Glenn, Theodore J. Gordon 1999 State of the Future. Challenges We Face at the Millennium. American Council for the United Nations University, Washington, D.C. 1999 7. Jerome C. Glenn, Theodore J. Gordon: State of the Future at the Millennium. American Council for the United Nations University, Washington, D.C. 2000 8. Jerome C. Glenn, Theodore J. Gordon: Global Challenges for Humanity. UN Millenium Summit and Forum 2000 - Special Edition. American Council for the United Nations University, Washington, D.C. 2000 9. Jerome C. Glenn, Theodore J. Gordon: 2001 State of the Future. American Council for the United Nations University, Washington, D.C. 2001 10. Patrick M.Hughes: Global Threats and Challenges: The Decades Ahead. Defense Intelligence Agency, Washington, D.C. 1999 11. Long-Term Global Demographic Trends: Reshaping the Geopolitical Landscape. Central Intelligence Agency, Washington, D.C. 2001 12. Michael J. Mazarr: Global Trends 2005. The Challenge of a New Millennium. Center for Strategic and International Studies, Washington, D.C. 1997 13. Michael J. Mazarr: Global Trends 2005. An Owners Manual for Next Decade. St. Martin´s Press, New York 1999 14. Hamish McRae: The World in 2020. Power, Culture and Prosperity. Harvard Business School Press, Boston 1994 15. New World Coming. American Security in the 21st Century. The Phase I Report on the Emerging Global Security Environment for the First Quarter of the 21st Century. U.S. Commission on National Security in the 21st Century, Washington, D.C. 1999 16. John L. Petersen: The Road to 2015. Profiles of the Future. Waite Group Press, Corte Madera, California 1994 17. Road Map for National Security: Imperative for Change. The Phase III Report of the U.S. Commission on National Security in 21st Century, Washington, D.C. 2001 18. Peter Schwartz, Peter Leyden: The Long Boom: A History of the Future 1980-2020. In: Wired, July 1997 19. Peter Schwartz, Peter Leyden, Joel Hyatt: The Long Boom. A Vision for the Coming Age of Prosperity. Perseus Books, Reading, Massachusetts 1999 20. Seeking a National Strategy. A Concert for Preserving Security and Promoting Freedom. The Phase II Report on a U.S. National Security Strategy for the 21st Century. U.S. Commission on National Security in the 21st Century, Washington, D.C. 2000

42


Partnership for Sustainable Development Pavel Nováček During the course of history there has appeared several times an idea, which, when it was realized, became a catalyst for positive far-reaching changes. Vice president Albert Gore came in 1992 with the idea of a global „Marshall Plan“ (in his book „Earth in Balance“). Main goals of such plan according to Al Gore would be: • to save planet´s environment; • to stabilize population on the Earth; • to promote environmentally friendly technologies; • to improve economic norms and indicators to evaluate ecological impact; • to come with new generation of international agreements; • to open programme for global ecological education. Central European Node of the Millennium Project (based at Palacky University, Center for Interdisciplinary Studies) proposed last year to develop this idea through two-rounds questionnaire and explore later the possibilities of effective policies and implementation through interviews with politicians, NGOs reprezentatives etc. in different countries and regions. According to former Millennium Project results the most important global challenge today is „How to achieve sustainable development“. Therefore we call our subproject „Partnership for Sustainable Development Study“ (name Marshall plan can be confusing because it concentrated 50 years ago at huge investments of money to revive European economy). The first round of the Parthership for Sustainable Development (PSD) questionnaire, received in May of this year, involved 47 people in 17 countries who identified potentially effective policies for the achievement of reasonable and sustainable development. Respondents identified and rated importance of motivations, goals, potential involvement and projects for recipient countries. Here are results. Question No 1: What do you think are the motivations for PSD? (Importance rating scale: No 5 – unquestionably a key motivation; No 1: a reason not to pursue the program) The highest rating received motivation „Improve the environment for the benefit of mankind“ (4,6) and „Improve development alternatives for developing countries“ (4.16). To our surprise the lowest rating received motivation „Correct historical wrongs (colonization, cheap labor,…) to avoid phase of primitive and environmentally dangerous industrialization“ (3,09). Respondents suggested some additional motivations which were rated in round 2. The highest rating received motivation „To secure global equitable development in peace“ (4,23) and „Need for global politics and rules in the age of globalization“ (3,77).


43

Question No 2: If the money were easily available, what could, in your opinion, be the long-term most appropriate goals of the project? (Importance rating scale: No 5 – essential, must be included as a project goal; No 1 – counterproductive) The highest rating received goal „Eradicate the extreme poverty and the most dangerous diseases“ (4,55). Goal „Stabilize the world´s population“ is No 7 and did not receive high rating (3,82). Respondents do not consider as very important goal „Create a new generation of international agreements“ (3,28). They suggested some additional goals rated in round 2. The highest rating received goal „Integrate ecological and economic development“ (4,23) and „Write off the debts of developing countries completely“ (4,14). Question No 3: If the goals in Question 2 were set, what could be role of different groups of countries? (Importance rating scale: No 5 – the stated means of involvement is completely appropriate; No 1 – the stated means of involvement is impossible) According to respondents, highly developed countries such as the U.S.A., Canada and Japan should be responsible for „Direct financial grants“ (4,86), „Schooling of experts“ (4,81), „Educational and technical assistance programs“ (4,76). Emerging donor countries such as the Czech Republic, Poland or South Korea should be involved in „Schooling of experts“, „Educational programs and student teacher exchanges large scale“ (4,43) and „Technical assistance programs“ (4,11). Countries in deep economical trouble such as Sub-Saharan Africa should be „Recipients of large scale financial aid“ (4,62) and also „Site for program experiments“ (4,16). Countries with massive populations such as China and India should be „Site for program experiments“ (4,31), should be involved in „Educational programs“ (3,95) and should become „Promoter of unilateral or regional aggreements and policies for sustainable development“ (3,91). Resource rich countries such as Saudi Arabia should participate as donors of „Direct financial grants“ (4,21) and „Direct foreign investment“ (4,09). Question No 4: Potential projects for recipient countries or regions, their importance and likelihood of realization. (Importance rating scale: No 5 – extremely beneficial; No 1 – counterproductive, will do more harm than good; Likelihood rating scale: No 5 – almost certain; No 1 - almost impossible) According to respondents the most important and with good likelihood of realization is to „Develop and support ecologically based agriculture to reduce large consumption of water and energy“ (importance 4,38; likelihood 3,65). Other projects considered as very important and with good likelihood of realization are following: „Promotion of international cultural, educational and scientific exchange“, „Facilitating access to information technology – Internet“ and „Immunization programs“. Participants made some additional, more general comments in round 1. We consider following as the most interesting: - The Brundtland definition of sustainable development created more confusion (and indicator proliferation) than solutions. E.g. what are human needs? What´s the time frame (how many generations)? Where is the environment? - For about 70 years Soviet schoolboys and schoolgirls had learned about negative influence of US „Marshall Plan“ on development of Western democracies. I mean that the cooperation of rich and poor

44


countries is very delicate issue. Examples of such successful cooperation are very important and information about them should be disseminated by a country-recipient, first of all. - I find the proposal good in general. Although at this stage it seems to encourage to much international bureaucracy and too little the formation and development of skilled local profesionals and experts. - The name Global Marshall Plan is charismatic. Marshall Plan demostrated for the first time a broad scale international development project which was successfull, hence, different from numerous „partnerships“, which are now on the agenda and don´t really work. - Especially in the traditional societies involving women in the monetary economy should be counterproductive and destroy family structure and stability as seen in South-East Asia. - Economic opportunity will drive economies to meet the challenge of sustainable development. It is the pressures of resource limitation that creates the new business opportunities that naturally flow from periods of major economic reorganization. - There is no real sustainable development, if we don´t achieve inner transformation of human mind, the attitude of man toward the world, nature and – first of all – toward the other people. The second round of the PSD questionnaire (June and July of this year) involved 25 people from 15 countries. Four additional questions were submitted for evaluation which will help to formulate better the idea of PSD. Question No 1: What do you think are key preconditions for successful implementation of „Partnership for Sustainable Development“? (Importance rating scale: No 5 – unquestionably a key precondition; No 1 – doesn´t have significance at all; Likelihood rating scale: No 5 – almost certain, No 1 – almost impossible) According to the respondents the most important precondition is „Respecting human rights and international laws in recipient countries“ (4,45) but at the same time they ranked likelihood as the lowest (2,90). Very good importance as well as likelihood received „Projects long enough and intensive enough to contribute to a fundamental change“ (No 2 in both cases). Question No 2: What are potential resources at global level to finance PSD? (Importance rating scale: No 5 – essential, must be included as financial resource; No 1 – counterproductive; Likelihood that source will be used: No 5 – almost certain, No 1 – almost impossible) Respondents evaluated as the most important „Taxation of multinational corporations“ (4,09) but with very low likelihood of realization (2,84). As very important have been identified also „Charge (tax) for the use of some common global resources“ (importance 4,05; likelihood 3,00) and „International carbon tax and/or tradeable emission permits on CO2 (importance 4,05; highest likelihood 3,33). Question No 3: Who should coordinate PSD („global Marshall Plan“)? The most frequently respondents identified UN as the best candidate. Here are some answers: - I see no other candidate to be coordinating PSD but UN. That is obvious that the UN Trusteeship Council in the best for this purpose. - UN Commission on Sustainable Development should coordinate PSD.


45

- The best would be a sort of co-ordination group composed by reprezentatives of principal international organizations and NGOs. Within UN, the involvement of WHO, UNEP, HABITAT and FAO would be essential because of their roles in the road to sustainability. UN Trusteeship Council is the best candidate. - The U.S. has the most experience how to draw and implement Marshall Plan. It can mobilize activities of banks, enterprizes and other actors of this global endeavour. … UN can accomplish another part of this important work like participation of countries and the general acceptance of the project. NGOs should be important players as well. - The contemporary UN is not the best candidate. UN reminds much more huge bureaucratic office than effective community to solve real problems of the world. The best candidate is radically reformed UN working in cooperation with large network of various NGOs. - There are many dangers in having a single coordination for such a plan. What is needed is a common agenda that existing global institutions, with their different strengths and approaches, seek to implement together. - Transnational charities like Oxfam, Médecins sans Frontieres etc. are good candidate. These organizations have a wealth of expertise in tackling poverty and development issues at global level. - Theoretically there could be several NGO (international) agencies specializing in fundraising and fund distribution in needed countries and projects. These would work under the auspices of UN (regular audits) to maintain their moral and fiscal integrity. Their impact would have to be direct and visible with low overhead cost. Question No 4: Examples of „success stories“ Respondents identified some interesting examples of „success stories“ which became catalyst of positive changes or made some additional comments: - The most obvious example is industrialization in 18th Century England. Much of the world economy came to be based on this, with huge increase in both GDP and standards of living, especially in material terms. The Industrial Revolution also illustrates the ecological and social dangers of sudden economic and wide-ranging growth. - Many NGOs Funds are examples of „success stories“. - Rural water supply and sanitation programs in Peru, Colombia and some Central American countries in the 60´s and 70´s. - New Deal of F. D. Roosevelt. - The development of information technology should be mentioned though it has brought about both the advantages and disadvantages. - Investment to railroads and following development of North America mentioned as example is not „success story“ –what about genocide of original population and their culture? - Kerala state in India – poor state but with efficient social policy eliminating poverty, illiteracy, illnesses. - Grammeen Bank in Bangladesh offering loans (microcredits) for farmers, craftsmen and shop-keepers enables enterprising also for the poorest citizens. - Europena Union – the support from EU funds contributed to modernization, economical development and enforcement of democracy in the „southern“ countries: Spain, Portugal, Greece. - Doctors without borders in the area of health and medicine. - „Stabilization Fund“ for Poland in 1990 and debt relief for Poland and Bulgaria in early 1990s. - Educational assistance for the East in early period of transition (economic, management, public administration).

46


- International initiatives by Rotary International – Polio vaccination. - Development of new species of grain for India in the 1960s. - Earth Day (which launched a worldwide movement; Earth Day was the translation of a vague concept into a popular energizing mission. However, the subsequent activity was not as specific as the Marshall Plan). - Endangered species act (in U.S.); crystallized vague concepts into simple vision to preserve species.


47

Environmentální teorie trvale udržitelného rozvoje: sociálně-ekonomická dimenze realizace Miroslav Farský, Libor Měsíček Prognostické a koncepční úvahy o dalším rozvoji české národní ekonomiky v kontextu jak s aspirací ČR o přijetí do EU, tak i s tendencemi globalizačními, nemohou opomenout jako jeden z relevantních faktorů a determinant dalšího vývoje i ochranu životního prostředí – tedy environmentální problematiku a tomu odpovídající formulaci zásad environmentální politiky. Tomu tak je i v dosud jediné širší veřejnosti zpřístupněné prognóze [1, 2], zpracované pod gescí Centra pro sociální a ekonomické strategie University Karlovy. Jak v citované české prognóze [1], tak i v prognózách jiných národních ekonomik (jako např. v prognóze vypracované pro SRN [3]) je přitom jako východisko řešení této problematiky akceptována teorie trvale udržitelného rozvoje (the theory of sustainable development, die nachhaltige 2 Entwicklung) lidské společnosti a její v globálním rozměru pojaté rozpracování v programu OSN 3 nazvaném Agenda 21. Prosazení, resp. realizace vize teorie trvale udržitelného rozvoje má několik dimenzí. Prozatím největší pozornost je věnována dimenzi technicko – technologické, která je (- a patrně poprávu) považována za dimenzi klíčovou, nejdůležitější. (Tím je především míněn: a/ vývoj a zavádění nových, maloodpadových výrobních technologii- b/ snížení emise odpadů ze setrvačného bloku stávajících výrobních technologií – c/ snížení odpadu formy obalového materiálu z fáze finální spotřeby – d/ revitalizace a rekultivace krajiny devastované antropogenní aktivitou, zamezení úbytku rozloh deštných pralesů a savan Jižní Ameriky a střední Afriky - e/ podstatná intensifikace využívání alternativních, (samo)obnovujících se alternativních energetických zdrojů včetně využití tzv. tepelného odpadu-) f/ podstatná intensifikace využívání alternativních, biologických přípravků a postupů k ochraně zemědělských rostlin a zvířectva)Neměla by však by být opomíjena (a ještě ex ante analyzována a diskutována) i dimenze sociálně – ekonomická, která v dohledné budoucnosti bude výrazně ovlivňovat úspěch či neúspěch realizace vize trvale udržitelného rozvoje v společenské praxi. Na některé momenty této dimenze si dovolujeme upozornit v předkládané stati.

2

„Trvale udržitelným rozvojem se zpravidla rozumí takový ekonomický, sociálně a technologicky možný rozvoj, při němž každá současná generace uspokojuje své potřeby tak, že při tom neohrožuje možnosti budoucích generací uspokojovat jejich potřeby. Je třeba poznamenat, že na definici pojmu TUR není dosud shoda. V českém základním zákoně o životním prostředí (č. 17/1992 Sb.) je chápán jako takový rozvoj, který současné společnosti i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.“ [4] 3

Tento programový dokument byl přijat na Druhé konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji, která se sešla v r. 1992 v Riu de Janeiro. Mimořádné zasedání Valného shromáždění OSN (UNGASS) pokračovalo v rozpracování a konkretizaci Agendy 21, a to jmenovitě v měřítcích národních a regionálních. V souvislosti s tím vyvstala potřeba formulace systému indikátorů, který by vymezil dimenze a dynamiku jednotlivých relevantních faktorů ovlivňujících udržitelnost („sustainabilitu“) vývoje životního prostředí v kontextu vývoje lidské společnosti. Potřeba takovéto kvantifikace je dána nejen tím, aby bylo možné kontrolovat tempo a účinnost realizace opatření, přijímaných či doporučovaných OSN. Má i být protiargumentem v diskusi s těmi ekonomickými teoretiky, kteří vytýkají teorii trvale udržitelného rozvoje vágnost a nereálnost – srovnej např. [5, 6]. Co do komplexnosti a složitosti záběru pokročila v tomto směru asi nejvíce formulace Indexu environmentální udržitelnosti (ESI) [7, 8], podaná skupinou expertů při Světovém ekonomickém fóru, z pohledu ekonoma pak navrhovaný systém environmentálního účetnictví navazující na systém národního účetnictví – o kterém nedávno podala u nás obsáhlou informaci I. Ritschelová s kolektivem [9].

48


Ekonomické nástroje k ochraně životního prostředí K procesu sladění systémů české „zelené lagislativy“ a v ČR aplikovaných ekonomických nástrojů k ochraně životního prostředí se systémy frekventovanými v tomto směru v zemích EU (resp. v EU jako celku) je možné konstatovat: Legislativa EU neurčuje použití konkrétních nástrojů, ale pouze limity znečištění s tím, že je na členských státech, aby zvolily dle vlastních podmínek vhodný nástroj. Tyto limity jsou pak – z pohledu našeho současného stavu – velmi přísné4. Jim odpovídající podzákonné normy jsou formulovány s komplexnějším záběrem a jejich zabezpečení bude velmi finančně náročné.5 I když ze strany EU nezazněla k současné české „zelené legislativě“ principiálně odmítavá stanoviska, experti EU formulovali k ní řadu připomínek. Tak např. v Pravidelné zprávě Evropské komise o ČR za r.1999 se konstatuje: „V mnoha důležitých oblastech zůstává legislativa neharmonizovaná. … Musí být urychlena práce na implementaci acquis týkající se posuzování vlivu na životní prostředí (-tj. agendy EIA, doplněno námi). To je zvláště důležité z toho důvodu, že se příslušná právní ustanovení budou uplatňovat na všechny projekty financované Společenstvím. … V oblasti ochrany vod byla přijata legislativa, která přejímá některé parametry používané pro stanovování kvality vody a integruje princip »znečišťovatel platí«. Přesto nemůže být oznámen žádný pokrok v přípravě naléhavě nutné rámcové legislativy. … V oblasti nakládání s odpady byly přijaty některé předpisy o vratných obalech a výrobcích, ale nebyl zaznamenán žádný pokrok v potřebné rámcové legislativě ani v legislativě, která se týká nakládání s odpady a nebezpečnými odpady, která je nutně potřebná. … V oblasti ochrany kvality ovzduší bylo dosaženo významného snížení hladiny emisí. Formální harmonizace acquis v této oblasti nadále vyžaduje velké množství práce. … Legislativa o emisích hluku se musí transponovat a provádět. … V oblasti ochrany přírody musí být naléhavě řešeny zbývající mezery v harmonizaci týkající se směrnic o přírodních stanovištích a ptactvu … V březnu 1999 Česká republika ratifikovala Společnou úmluvu o bezpečnosti nakládání s vyhořelým palivem a bezpečnosti nakládání s radioaktivními odpady. Důkladně musí být sledována sanace lokalit kontaminovaných těžbou uranu. Velký význam pro implementaci acquis v této oblasti má odpovídající program financování. Česká republika stále ještě takový program nedokončila, ale státní orgány předběžně odhadují vynaložení 113 milionů EUR v následujících pěti letech.“6

4

Ekologické normy v EU „…jsou zpravidla detailnější a týkají se širšího okruhu otázek, zejména podrobně upravují ekologicky významné vlastnosti mnoha výrobků z hlediska jedovatosti, bezpečnosti provozu, emisí škodlivin, hlučnosti, nezávadnosti likvidace atd. Většině právních norem naše předpisy zatím neodpovídají, nikoliv proto, že by s nimi byly přímo v rozporu, ale proto, že mnohé chybí nebo jsou z hlediska evropské legislativy neúplné….Environmentální normy jsou vzájemně provázány a tvoří organickou součást celého evropského právního řádu. Ten je celkově pevnější a určitější, než jsme zvyklí ..To, co je »zakázáno«, tj. upraveno zákonem, musí být vymezeno naprosto přesně, a musí být plně vymahatelné. Právě na tento aspekt jsme si dosud zdaleka nezvykli.“ [10] 5

A to: “Především v oblasti ochrany vod (problémem je zejména výstavba čistíren odpadních vod), ochrany přírody (zapojení ČR do sítě chráněných území NATURA 2000), k naplnění evropských limitů recyklace obalů (zatímco EU žádá, aby recyklaci podléhalo nejméně 35 % obalů, je ČR zatím schopna recyklovat pouze 15 %) a v oblasti nakládání s odpady. ČR požádala dále o odklad splnění některých požadavků integrované směrnice EU o průmyslových odpadech a rovněž o odklad splnění limitů obsahu síry pro lehké a těžké topné oleje. Plnění požadavků Evropské unie si vyžádá nejen značné finanční prostředky (řádově stovky miliard korun, Evropská unie výdaje odhaduje na 400 až 450 mld. Kč, česká strana hovoří o zhruba 250 mld. Kč), ale také posílení institucí. To přijde v období mezi lety 2000 až 2003 na 2,7 mld. Kč.“ [11] . 6

Ekonom, 1999, č. 44, příloha


49

Dobrovolná environmentální aktivita podniků V případě ČR a pro období prvého decenia tohoto století by mělo být dosaženo i výrazného zvýšení tzv. dobrovolné environmentální aktivity podniků, čímž je míněn: především ekologický audit dle ISO 14000 (zavedení environmentálních manažerských systémů – EMS) a ekolabeling (atestace výrobků jako „přátelských vůči životnímu prostředí. Zejména opomíjení certifikace podniků jako vyhovujících ISO 14 000 mohlo by v budoucnu nezanedbatelně snížit konkurenceschopnost českých výrobků na trhu EU a postavení podniků z ČR v soutěžích o veřejné zakázky. Jako jeden z ekonomických nástrojů k ochraně kvality přírodních složek životního prostředí uvádí obecně akceptovaná klasifikace OCED jako samostatnou kategorii obchodovatelná emisní povolení (dále jen OEP) - viz např. [12, s. 33]. Česká odborná veřejnost byla s teoreticko-metodologickými východisky tohoto instrumentu, jehož užití je možné označit za dobrovolnou environmentální aktivitu podniků, byla podrobněji seznámena v pojednání E. Tošovské [13], později se mu věnovala vyčerpávající monografickou formou J. Jílková [14] – datace použité a citované literatury končí zde r. 1996. V současnosti v ČR nejsou OEP uplatňována a Ekologická politika ČR (z dubna 1999) s jejich zaváděním nepočítá. Úvahy o možnostech a předpokladech zavedení OEP vyznívají dosti zdrženlivě – srovnej např. [15, s. 64 – 65]. Oproti tomu byly publikovány zprávy o aplikaci a pozitivních zkušenostech s uplatňováním OEP v USA [16]. O zavedení OEP pro oxid uhličitý se počínají publicisté zmiňovat v souvislosti známé diskuse a sporů o koncepci a podepsání (resp. odsouhlasení) mezinárodních dohod o omezení emisí tzv. skleníkových plynů (Kjóto 1997).7

„Agenda 21“ : rozpracování a realizace na regionální a lokální úrovni Pro regionální a lokální úroveň OSN nepředepsala, resp. nedoporučila žádnou jednotnou a podrobnou osnovu či metodiku. Pouze deklarovala, že cestou komparace a interaktivní harmonizace celosvětové Agendy, Agend jednotlivých států, regionů a lokálních Agend by se mělo dospět (na blíže neurčeném časovém horizontu) ke konkrétním projektům a jejich realizaci. Přístup k rozpracování globální Agendy je v různých zemích různý a do jisté míry i ovlivněn tím, co bychom mohli nazvat (s jistou sociologickou licencí) národní mentalitou. Dle našeho mínění, podle toho co je známo z dostupné literatury, s největší vehemencí a nejpromyšleněji se postupuje ve Spojeném království, v Nizozemí a v SRN. V případě ČR anticipaci a další rozpracování Agendy 21 výrazně ovlivnilo, že vláda ČR v létech l992 – 1997 pohlížela na teorii trvale udržitelného rozvoje a Agendu 21 jako na záležitost problematickou, spíše předmět nezávazných akademických diskusí. (Svědčí o tom i skutečnost, že dokument minulé Státní politiky životního prostředí ČR z r. 1995 se ani o Agendě 21, ani o koncepci trvale udržitelného rozvoje vůbec nezmiňuje.) Nová „Státní politika životního prostředí“ (přijatá v dubnu 1999) uvádí: „Uplatnění Agendy 21, základního materiálu konference o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiro v roce 1992, v ČR výrazně zaostává. Rada vlády pro udržitelný rozvoj nepracuje, národní program udržitelného rozvoje neexistuje a program místních Agend 21 se rozvíjí pomalu a rozpačitě.“ Pro další je postulováno: „Ve většině členských zemí EU představují Agendy 21 základní princip participace obyvatel na rozvojových programech obce, sídla či regionu. Například ve Velké Britanii přistoupilo k procesu místní Agendy 21 již cca 96% správ. Pro uplatnění principu udržitelného rozvoje v ČR budou mít místní Agendy 21, jako iniciativa zdola, velký význam a zasluhují všemožnou podporu. Představují celistvý pohled na řešení problematiky rozvoje a zlepšování kvality života, propojení ekonomické a sociální oblasti s problematikou životního prostředí, otevřený typ spolupráce různých společenských skupin a účast veřejnosti na plánování i realizaci rozvoje území a celé společnosti.“ Jako cíl je pak stanoveno: „Iniciovat ve spolupráci s ostatními resorty ustavení Rady vlády pro udržitelný rozvoj, která připraví Národní

7

jak jí v její složitosti a rozporuplnosti např. reprezentují průběh a výsledky jednání konference ministrů životního prostředí v Bonnu (červenec 2001) a jednání G 7+1 v Janově (červenec 2001)

50


program Agendy 21 … .Zahájit proces místní Agendy 21 minimálně ve 2% obcí, případně okresů a regionů (celkem cca 130 lokalit) do roku 2003 a minimálně v 10% obcí, případně okresů a regionů ( celkem cca 630 lokalit) do roku 2005.“ Tvorba lokálních Agend 21 nemůže být záležitostí prostého rozpisu či derivace nějaké zastřešující národní Agendy 21 na regiony a obce.8 Její zpracování a realizaci lze charakterizovat jako proces interaktivní, kdy k reálnému prováděcímu plánu se dospěje po dialogu a konfrontaci představ centra na jedné straně a obcí a regionů na straně druhé. Zpracování lokálních Agend 21 bude, ostatně jako další aktivity samospráv měst a obcí, probíhat v sociálně-ekonomických podmínkách „přelomu staletí“, které lze charakterizovat jako období „globalizace“ a „období turbulence“. Není v záměru této statě diskutovat, zda se jedná o nové fenomény sociálně-ekonomického vývoje či jen o určitou modifikaci dosavadních trendů. Ať tomu je tak či onak, zřejmě vždy půjde o stejné důsledky pro strategii samosprávy a jejího managementu: Tato strategie nebude vycházet ze stabilní, resp. relativně stabilní klidové situace, ale právě naopak. Bude založen na paradoxu, že „ … jednotlivé strategie mohou být vlastně poznatelné ex post a mohou vysvětlovat nebo zdůvodňovat retrospektivně chování příslušné organizace.“ [17] To je však, alespoň dle našeho názoru, situace, kdy vedle čistě odborné enviromentální stránky stoupá při vypracování dokumentace typu lokální Agendy 21 význam a vliv subjektu zpracovatele, jeho postojů, akceptovaných kulturních a politických vzorců, a konec konců i jeho mentality.

Environmentální postoje a aktivity veřejnosti a obyvatelstva V praxi procesu administrativního posuzování (a to především při posuzování ex ante) vlivu technologií, staveb a projektů na životní prostředí9, při následujícím povolování či nepovolování realizace investičních a podnikatelských záměrů, často se setkáváme s apriorními environmentálními postoji veřejnosti a regionální reprezentace, které vystihují akronymy: NIMBY (Not In My Backyard – Ne za mými humny) NIMTO (Not In My Term of Office – Ne za mého úřadování) LULU (Locally Unwanted Land Use – Radši nic než tohle) Tendence k těmto postojům budou se projevovat i v případě formulace lokálních Agend 21 a bude nesmírně obtížné je utlumit, natož pak je eliminovat. Bude to proto spíše záležitost generační, věc koncepce a praxe výchovy, vzdělání a osvěty. Koncepce jak legislativní úpravy dříve zmíněného procesu „EIA“, tak lokálních Agend 21, poskytuje a rozšiřuje prostor pro aktivitu ekologických hnutí, avšak za podmínek zvýšení odbornosti při formulaci jejich stanovisek a argumentace10 a jejich „vykrystalizování“ do trvalejších a transparentnějších organizačních struktur11. 8

V současnosti (psáno v červenci 2001) se v ČR teoreticko-metodologickými východisky Agendy 21, aplikačními algoritmy a její propagací zabývají zejména: Centrum Karlovy university pro životní prostředí (kolektiv vedený Prof. B.- Moldanem), Český ekologický ústav a poradenská firma Ústav pro ekopolitiku, s. r. o. v Praze. Ministerstvo životního prostředí ČR podporuje rozvoj Místních Agend 21 finanční podporou projektů předložených občanskými sdruženími do každoročního výběrového řízení. Jeho metodická podpora již z povahy věci nemá direktivní charakter. Spočívá v šíření tématicky zaměřených osvětových publikací a v organizaci seminářů. 9

Tento proces je v literatuře obvykle prezentován jako EIA (Environmental Impact Assessment) a je v ČR kodifikován především zákony č. 17/1992 Sb. a č. 244/1992 Sb.

10

„Pokud si však ekologická hnutí současnosti neuvědomí, že v problematice životního prostředí Evropa vstupuje do nové etapy, pak aplikace minulých metod a postupů jejich činnosti může mít dokonce i opačné výsledky než zamýšlené. V současné době ve většině evropských zemí i v EU existují oficiální orgány (od ministerstev až po místní úroveň), jejichž pracovní náplní je péče o životní prostředí. Jsou vybaveny relativně velkými pravomocemi a také je uplatňují. Postupně se rozvíjí výzkum problematiky životního prostředí. … Zcela objektivně nastupuje potřeba řešit ekologické problémy na mnohem vyšší úrovni poznání, na základě informačního zabezpečení a


51

Porovnáme-li praktický politický vliv ekologických hnutí v ČR a v sousední SRN12 nemůžeme neevidovat – alespoň dle našeho názoru – výrazně, snad i řádově vyšší intenzitu tohoto faktoru v podmínkách sousedního Německa.Tento rozdíl lze dle našeho názoru jen částečně vysvětlit sociologicky, v rozdílech žitých kulturních vzorců.13 Svůj, a to výrazný vliv bude mít i to, že česká ekologická hnutí jsou příliš orientována ochranářsky a fenomén přírody chápou esencialisticky a apriorně nehistoricky. Tímto fundamentalistickým východiskem, které před časem podrobněji diskutoval Z. Konopásek [23] se ekologické hnutí samo sebe politicky oslabuje a marginalizuje.

Závěrem Realizace vize teorie trvale udržitelného rozvoje představuje náročný, mnohagenerační program pro XXI. a patrně i XXII. století. Tato realizace nemá jen dimenzi technicko-technologickou, bude mít i problematiku dimenze sociálně-ekonomické. V předkládaném textu jsme se pokusili konkretizovat, a to na podmínky ČR, některé momenty této dimenze. Jejich výčet není sice úplný, tak např. není pojednán vztah mezi ekologickými problémy (resp. ekologickými hnutími) a starými i novými náboženskými hnutími , kontradikce „bohatý Sever a chudý Jih“. Jsou však uvedeny ty momenty, kteréalespoň dle našeho názoru – jsou zajímavé pro orientaci výzkumných programů (resp. záměrů) českých regionálních univerzit, případně i pro jejich koordinaci.

mezinárodní spolupráce. Samozřejmě je nutná i koordinace a spolupráce jednotlivých ekologických hnutí a organizací. … Pokud však budou ekologická hnutí pokračovat dosavadními metodami pak dojde k tomu, že nebudou mít potřebnou váhu. “ [18] 11

To platí zejména v kontextu procesu „EIA“: „ Přestože zákon dává všem stejná práva pro vyjádření, větší váhu mají nakonec ti, kteří jsou nějakým způsobem organizováni. Jen ti totiž mohou postupovat do následujícího správního řízení a dožadovat se naplnění svých připomínek. Neorganizovaný občan (místní veřejnost) po veřejném projednání posudku v proceduře EIA končí, i když nebude uspokojen . Naopak občanské sdružení z libovolného místa republiky může hrát roli osvíceného poučovatele, aniž by neslo jakoukoliv odpovědnost za realizování či nerealizování záměru.“ [19] 12

O situaci v SRN viz. [20, 21]

13

Přitom určité nelézané diference nelze paušálně vysvětlit vlivem prožitého období totality (1939-1945, 1948 1989), byly evidovány i v období před r. 1933, kdy poměry v Německu a ČSR byly dosti srovnatelné. K tomu viz blíže [22].

52


Literatura [1] Vize rozvoje České republiky do roku 2015. Praha, Gutenberg 2001 (ISBN 80-86349-02-0) [2] Potůček M., Rašek A.: Vize: svět 2015, Evropa 2010.Trend, VIII. (2001), č. 2, s. 14 – 15 [3] BUND / MISEREOR (Hrsg.) : Zukunftsfähiges Deutschland . Vydání V. Basel – Boston – Berlin, Birkhäuser Verlag 1998 (ISBN 3-7643-5711-8) [4] Šauer P. a kol.: Úvod do ekonomiky životního prostředí. Praha, VŠE 1997 [5] Klaus V.: Mezi minulostí a budoucností. Brno, Nakladatelství Masarykovy univerzity 1996 [6] Klaus V. : Hospodářská noviny, 9. III. 2001, s. 11 [7] 2001 Environmental Sustainability Index – http://www.ciesin.org/indicators/ESI/pilot_esi.html [8] Dalrymple R., Nosek M.: Index může předejít ekologické katastrofě. Ekonom. 2001, č. 7, s. 24 – 25 [9] Ritschelová I. a kol.: Environmentální a ekonomické účetnictví. Ediční řada Ekonomické nástroje pro trvale udržitelný rozvoj ČR, svazek 24. Praha, Univerzita Karlova 2000 [10] Moldan B.: Hospodářské noviny, 13. VI. 1997, s. 7 [11] Ročenka Hospodářských novin 2000. Praha, Economia 2000, s. 183 - 184 [12] Štěpánek Z.: Ekonomické souvislosti ochrany životního prostředí. Olomouc, Vydavatelství Palackého univerzity 1997 [13] Tošovská E.: Prodej emisních povolení – tržní nástroj ochrany životního prostředí. Politická ekonomie, 1991, 7 – 8, s. 686 – 695 [14] Jílková J.: Obchodovatelná emisní piovolení. Ostrava, VŠB – TU 1996 [15] Štěpánek Z.: Ekonomické nástroje v politice životního prostředí ČR. In: Moldan B. a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí . Praha, Vydavatelství Karlovy univerzity 1997 [16] Dvořák O.: Přes burzu k ekologickému chování. Ekonom, 1997, č. 23, s. 75 - 76 [17] Walló V.: Obecní management – ano i ne. Podniková organizace, 1992, s. 320 – 323 [18] Bálek A.: Aktivisté ochrany přírody používají zastaralé metody. Hospodářské noviny, 18. 8. 2000, s. 8 [19] Mareček J. : Posuzování vlivů na živoitní prostředí. Studia Oecologica IX. Ústí nadl Labem, UJEP 2000 [20] Elsner S. H.: Verbandliche Interessenrepräsentanz beim Deutschen Bundestag auf dem Gebiet der Umweltpolitik – ein Zschwischenbericht. In: Studia Oecologica VI., s. 100 – 130. Ústí n. L., UJEP 1999 [21] Amm J., Doerr J., Fichte I, Haas A.: Die Umweltpolitik von Bündnis / Die Grünnen im Licht des Partaiwandels. In: Studia Oecologica XI. , s. 521 – 68.Ústí n. L., UJEP 2001 [22] Procházka J. Sv. : Ochrana přírody a památwek přírodních, In: Československá vlastivěda, díl I., s. 565 – 590, Praha, Sfinx – B. Janda 1929 [23] Konopásek Z. : O politice nepolitičnosti – Ve stopách Bruna Latoura. Vesmír, 80 (2001), č. 7, s. 386 - 389


53

Sjednocení Evropy a výchova k občanské společnosti Václav Novotný Před deseti lety – bylo to na Jílovišti – hovořil jsem zde o obtížích při sjednocování Evropy, plynoucí z kulturních rozdílů mezi Západem a Východem a o tom, že jejich překonání bude obtížné. Vyslovil jsem dokonce nedůvěru v možnost politického sjednocení Evropy, jelikož země Východní Evropy byly po dlouhou dobu vystaveny odlišným kulturním vlivům, a to zejména ze strany pravoslaví a marxismu, v některých případech islámu. Z toho plyne absence liberálně demokratického myšlení, caesaropapismus, nedůvěra v prospěšnost tvorby soukromého majetku a v důsledku toho nedostatek podnikatelské aktivity. Kromě toho je specifickým rysem postkomunistických společností nízká úroveň podnikatelské morálky a mravní nihilismus značné části obyvatelstva. Jedná se však o činitele, které lze překonat, a to výchovou k občanské společnosti, případně difusí hodnotových postojů jiných kultur. Náš případ (ČR) je ještě obtížnější. Přirovnal bych to ke Greenovu (Graham) podobenství o lidech, kteří prodělali malomocenství, uzdravili se, ale zůstalo jim znetvoření. Takovým lidem se říká „vyhaslý případ“. Nemohou se vrátit do normální společnosti pro svá znetvoření a zůstávají v leproseriích až do smrti. Absence podnikatelské morálky, mravní nihilismus, pochybnosti o smyslu morálky vůbec, striktní utilitarismu, neetická společnost, mafiánství. V mezinárodních srovnáních o korupci jsme na úrovni některých států v Africe. Taková zjištění jsou alarmující. V tomto stavu je ohroženo nejen naše plnohodnotné začlenění do evropských struktur, ale budoucnost demokracie o sobě. V důsledku toho se ozývají hlasy žádající návrat k vládě „silné ruky“.Není to jen náš případ, jelikož se to týká všech postkomunistických zemí. Absence občanských ctností je jeden z důvodů, proč reformy nepřinášejí očekávaný efekt v oblasti hospodářského růstu a životní úrovně. V Rusku jsou reformy dokonce označovány za „zničující“ (exšéf KGB Krjučkov) a je požadován návrat k centrálně direktivnímu řízení ekonomiky. Moje předpověď z roku 1991 se tak bohužel naplňuje. Přes všechno úsilí demokratických politiků, Evropa je vnitřně stále rozdělená. Týká se to zejména politického myšlení a politické praxe a již zmíněné soustavy hodnot. Celé Evropě chybí kromě toho v současnosti sjednocující společenský ideál, resp. sjednocující vize budoucnosti. Většina našich občanů spatřuje ve vstupu do EU spíše komplikaci, nikoliv větší zajištění svobody. Stav společenského vědomí v postkomunistických zemích nejen negativně ovlivňuje přechod k demokratické organizaci společnosti, ale dlouhodobě může vyústit do nového politického rozdělení Evropy. Obtížné uskutečňování reforem a zejména necitlivá sociální politika mohou vyústit v návrat k autoritativnímu státu. Tento vývoj je převážně důsledkem politických činitelů a jeho kořeny sahají do minulosti tohoto regionu. V knize Evropa a idea národa vyslovil Ortega y Gasset názor, že národ-lid, který se vytvořil přirozeným historickým procesem, stává se nad-Národem, jestliže „hledá dokonalejší způsob, jak být člověkem“. Idea nad-Národa spočívá v programu do budoucna. Pokud se lidé u nás neztotožní s myšlenkami sjednocení Evropy v duchu ideálů, které stály u jeho počátku, evropské sjednocení může být jen formální. Jen tehdy, když se všemi silami vydáme na cestu k nad-Národu, můžeme překonat ono rozdělení plynoucí z existence přirozeného lidu, tak jak se vytvořil v tomto prostoru v minulosti. „Společenský ideál je znakem každé autentické kultury“ (Johan Huizinga). Chceme li naplnit demokratický ideál v Evropě a ve světě obsahem, o němž se zmiňuji, předpokládá to existenci morální většiny. Jestliže nebudeme věnovat systematické úsilí etické výchově národů Evropy, mohly by budoucí generace přestat chápat smysl institucí, které vytvořila občanská společnost za posledních pět století. Jestliže dnes slyšíme námitky proti sociálnímu státu v Evropě, jedná se o zřetelný ústup od myšlenky státu blahobytu resp. od altruismu. Evropský socialismus tuto ideu ještě zdůraznil, ale část mladší

54


generace ekonomů u nás odmítá stát blahobytu resp. sociální stát jako neracionální. Jedná se o zřetelný posun v hodnotovém systému současné generace, v důsledku něhož dochází k dehumanizaci ekonomie. Pokud se neshodneme na určitém systému socio-etických norem, nemůžeme dospět k uspokojivému vymezení společenských cílů. Kromě rozdílů kulturních a politických rozdělují Evropu i nadále imperiální zájmy. To není sice v tomto prostoru nic nového, ale v podmínkách jaderného vyzbrojení jeví se každá imperiální politika jako krajně nebezpečná. Mír není samozřejmý, ale musí být vždy výsledkem cílevědomého úsilí. „Lidé mají válku v povaze“ (Zikmund Freud). Válka je vždy výsledkem určité politiky, a proto její počátky lze identifikovat již v hlubokém míru. Ke sjednocovacímu procesu se přikročilo v Evropě po strašlivých zkušenostech dvou světových válek v minulém století, které byly v podstatě vedeny o zdroje půdy, suroviny a trhy. Integrace Evropy má proto za cíl společné využití evropských zdrojů na principech společného trhu. Posléze by měla být vytvořena v Evropě hospodářská a politická unie. Je to dáno snahou o odstranění dosavadního rozporu mezi hospodářským a politickým prostorem. Evropská unie je především projektem politickým a pak teprve ekonomickým. Odvolávat se na ekonomické nevýhody takového řešení je kontraproduktivní, protože zájem na demokratickém vývoji má absolutní prioritu. Z tohoto úhlu pohledu se jeví integrační proces v Evropě především jako projekt zajišťující mír. Liberalizace mezinárodního obchodu představuje alternativu k válce (Jan Tinbergen). Každé úsilí, které se pokouší o desintegraci Evropy, zakládá potenciál nového válečného konfliktu. Nové rozdělení Evropy by přineslo neštěstí pro příští generace, jelikož by tak vznikla nová polarita. Občané u nás by proto měli vědět více o základních pohnutkách evropské integrace, jak byly definovány při vzniku tohoto projektu. Potom by ji lépe přijímali a usnadnilo by to přijetí nezvyklých řešení. Integrační procesy neprobíhají ovšem jen v měřítku Evropy, ale zahrnují celou světovou ekonomiku. Dělba práce se uskutečňuje v celosvětovém měřítku a proto budou následovat další kroky směřující k dalšímu prohlubování svobody světového obchodu. V tomto ohledu se evropská integrace jeví jako prvek celosvětové integrace resp. globalizace. Mělo by mimo jiné dojít k k regulaci peněžních a kapitálových toků v měřítku světa. Jinak nelze předcházet ničivým měnovým krizím, které jsou důsledkem dosavadní živelnosti kapitálových pohybů v mezinárodním měřítku. Perspektivně by mělo dojít též k vytvoření jednotné světové měny, což bude úkol mimořádně obtížný, jelikož předpokládá koordinaci hospodářských politik v měřítku světa. Pro mezinárodní a nadnárodní organizace tak vznikají nová náročná zadání, která se ovšem jeví jako nezbytná v podmínkách globální ekonomiky. Odpor konservativních sil k tomuto vývoji je sice předpokládatelný, ale kontraproduktivní. Národy celého světa jsou nyní spojeny přinejmenším závislostí na některých zdrojích, odpovědností za ekologický vývoj a nutností zachovat světový mír. Život na této planetě je ohrožen novou technickou situací lidstva, danou jaderným vyzbrojením. Proto je třeba prohlubovat celosvětový občanský celek založený na Chartě OSN. Evropa směřuje zřetelně k federalismu, což by se mělo týkat též celého světa. Politický federalismus má v podstatě tytéž základní pohnutky jako ekonomická integrace. Je to forma mírové kooperace národů, která vystřídala tradiční soupeření. Válku si nemůžeme dovolit, nechceme li ukončit existenci civilizované části lidstva ve fázi jeho nejslibnějšího rozvoje. Není žádným tajemstvím, že demokracie ve Střední a Východní Evropě je ohrožována ze strany politické ultrapravice. Tomuto nebezpečí lze efektivně čelit pouze zdokonalováním a prohlubováním demokratických institucí a zapojením do existujících demokratických institucí Evropy. Do lepší budoucnosti se vchází těsnou branou. To je dáno počtem rizik, kterým čelí současné lidstvo. Tím největším rizikem by ovšem bylo, kdybychom neměli projekt budoucnosti.Ukazuje se , že Západní Evropa vyčerpala původní elán se kterým vstupovala do procesu integrace. Nikoliv proto, že by nedosáhla svého cíle, ale proto, že původní idea nad-Národa vyčerpala postupně svůj obsah. Evropské sjednocení potřebuje proto nový myšlenkový impuls, kterým by měla být demokracie v měřítku Evropy. „Demokracie spolu neválčí“ (I. Kant).


55

Pokus o syntetický pohľad na realizáciu vízie trvaloudržateľného rozvoja Slovenska14 Štefan Klokner ÚVOD Predpokladom pochopenia tohto príspevku je poznanie vecného obsahu a časovej následnosti základných pojmov rozvojového systému vychádzajúceho z dnešnej protiprírodnej (abiofilnej) kultúry. Ak vylúčime možnosť jej zániku, potom by jej miesto v civilizácii mala zaujať „vedecká“ preprírodná (biofilná) kultúra, ktorá nemôže existovať bez otvorenej perspektívnej vízie trvaloudržateľného rozvoja (TUR). Začiatok jeho napĺňania v iniciačných rozvojových jadrách (malé štáty) alebo vo vybraných regiónoch veľkých štátov spočíva v postupnej realizácii otvorených súborov základných programov strategického rozvoja, pričom ich odvetvová časť bude dlhodobo financovaná štátnym rozpočtom a územná časť (sídla, mikroregióny, mikropovodia) sídlami a vyššími územnými celkami (VÚC). Základné strategické programy rozvoja (odvetvové i územné) budú pozostávať zo súborov čiastkových programov rozvoja. Všetky strategické programy rozvoja (hlavné i čiastkové) budú periodicky novelizované (sú dlhodobé) a v rámci otvorenej vízie TUR budú priebežne dopĺňané novými aktuálnymi rozvojovými programami. Strategické programy rozvoja si vyžadujú plynulé dlhodobé financovanie s horizontom realizácie 20 až 30 rokov a majú význam pre všetkých obyvateľov dotknutých sídel. Preto majú ideove neutrálny charakter nezávislý od politického, náboženského a národnostného presvedčenia. Zmyslom existencie strategických programov rozvoja je postupne – v súlade so zásadami vízie TUR – zvyšovať kvalitu životnej úrovne obyvateľov dotknutých sídel vyvážene vo všetkých jej zložkách t. j. hospodárskej, sociálnej, environmentálnej, kultúrnej a duchovnej. Orientáciu vývoja dnes narušených podmienok rozvoja na Slovensku je možné zmeniť iba uplatnením vízie TUR s realizáciou územných (vybrané sídla, mikroregióny a mikropovodia) a odvetvových (najmä využívanie drevnej hmoty, strategický rozvoj vybraného povodia, využívanie turistického potenciálu, orientácia výroby na nízku spotrebu materiálu a vysoký obsah kvalifikovanej práce a i.) programov strategického rozvoja financovaný dlhodobo Štátnym rozpočtom SR ako aj programov strategického rozvoja časti sídel, mikroregiónov a mikropovodí financovaných dlhodobo sídelnými samosprávami a VÚC.

1) DOTERAJŠÍ VÝVOJ Uvažované smerovanie rozvoja Slovenska je v súlade s úsilím „zeleného hnutia“ konkretizované v ťažko sa presadzujúcich záveroch Summitu Zeme (Rio de Janeiro, 1992) a najmä s progresívnou orientáciou politiky EÚ zameranej na ŽP. Avšak najdôležitejšie je vytvoriť a čo najrýchlejšie realizovať na Slovensku (najvhodnejšie v súčinnosti s ČR) víziu TUR začínajúcu sa obnovou zásadne narušeného malého hydrologického cyklu (vyvoláva vysušovanie a otepľovanie kontinentov) na „streche“ Európy. Voda je totiž základom existencie života teda aj človeka a jeho civilizácie: umožňuje harmonickú existenciu prírody (krajina, rastliny, živočíchy), poľnohospodárstva (potravinárske a technické plodiny) a je aj predpokladom estetizovanej krajiny umocňovanej 14

TENTO MATERIÁL A JEHO ČASTI JE MOŽNÉ ROZMNOŽIŤ IBA S PODPISOM AUTORA !

56


človekom s rodiacou sa „vedeckou“ preprírodnou kultúrou. Pre pionierske presadzovanie vízie TUR existujú v SR i v ČR objektívne vedecké predpoklady nadväzujúce na progresívne tradície existujúceho intelektuálneho potenciálu. Avšak získané poznatky je nevyhnutné transformovať vrcholovou politikou do praxe, pretože bez nej sú nerealizovateľné. V rokoch 1999-2000 spracoval širší tým odborníkov Národnú stratégiu TUR SR, ktorá mala byť po posúdení rezortami prerokovaná a prijatá vo Vláde SR ako jeden z nosných strategických dokumentov. Zatiaľ sa tak nestalo, pretože kryštalizácia obsahu sa doteraz neukončila. Dokument „Charta globálnych zelených“ (9) Konferencie Global Development (2001) je síce široký, ale chýbajú v ňom súčasné najnegatívnejšie vplyvy v súčasnosti na víziu TUR a síce: •

Zvyšujúca sa spotreba akumulovanej slnečnej energie na rozvoj protiprírodnej kultúry bez adekvátnej náhrady klesajúcich zásob fosílnych palív pri súčasnom raste populácie,

•

Človekom spôsobená narušenosť hydrologických cyklov vedúca k vysušovaniu a otepľovaniu planéty, čo sa už dnes negatívne prejavuje (najmä suchá, nebývalé búrky, povodne, tornáda),

•

Vízia TUR je nerealizovateľná bez vrcholovej politiky ovplyvniteľnej zvýšením úrovne vedomia prostých obyvateľov.

2) STAV A MOŽNÝ VÝVOJ VO SVETE Dlhodobý vývoj životných podmienok na Slovensku je priamo alebo nepriamo (v planetárnom rozsahu) negatívne ovplyvňovaný dnešnou krátkozrakou protiprírodnou kultúrou svetovej civilizácie, ktorá sa vyznačuje najmä: •

Neudržateľným využívaním akumulovanej slnečnej energie (fosílne palivá: uhlie, ropa, zemný plyn).

•

Urýchľujúcim sa rastom antropizovaného priestoru planéty Zem na úkor prírody (poľnohospodárstvo, urbanizácia, likvidácia rozptýlenej zelene a zmenšovanie rozsahu lesov ale najmä pralesov – iba 20% pôvodných lesov je nenarušených).

•

Konzumným spôsobom života exponenciálne rastúcej populácie umocňovaným nadspotrebou v najrozvinutejších krajinách podporovanou agresívnou reklamou v záujme zisku „jednotlivcov“ (akoby príroda bola nevyčerpateľná a nemuseli sa rešpektovať záujmy budúcich generácií).

•

Rastom zastrešenej zabetónovanej, odvodnenej a odlesnenej plochy, ktorá znižuje vododržnosť krajiny a narúša tým malý hydrologický cyklus, čo spôsobuje vysušovanie a otepľovanie (odkanalizovanie urbanizovaného priestoru, odvodňovanie kontinentov teda aj Európy zamokrených poľnohospodárskych plôch, odstraňovaním drevitých porastov).

•

Neudržateľným využívaním biologického potenciálu Zeme (urýchľujúci sa zánik rastlinných a živočíšnych druhov).

Neuváženým vyčerpávaním obnoviteľných (poľnohospodárstvo, lesné hospodárstvo) ale najmä neobnoviteľných zdrojov surovín. •

Neudržateľným znečisťovaním abiotických zložiek prírody (voda, vzduch, pôda, podložie).

•

Preceňovaním materiálnych a nedocenením duchovných hodnôt, čo deformuje globalizáciu a tým aj zmysel života ľudí.

Človek by mal udržiavať optimálny vzťah medzi prírodou a urbanizovanou krajinou (najmä budovy, infraštruktúra, cesty) tak, aby sa mestá nestali „horúcimi ostrovmi“ planéty Zem s narušenou mikroklímou. V urbanizovaných priestoroch by sa malo znížiť oteplenie a zvýšiť ich vododržnosť technikou a ozelenením tak, aby sa vytvorilo harmonické prostredie prelínajúcej sa


57

prírody a techniky, ktoré by umožňovalo nielen plnenie civilizačných funkcii sídel, ale uspokojovalo by aj prirodzené estetické a psychické nároky ľudí na obytný priestor. Takáto vízia je uskutočniteľná iba vo veľmi vzdialenej budúcnosti, pretože dnešné sídla (hlavne mestá) sú veľmi pretechnizované. To však nebráni architektom konať už dnes v súlade s touto víziou i keď urbanizovaný systém má veľmi vysokú zotrvačnosť, avšak treba upraviť legislatívu.

3) PREDPOKLADANÝ PLANETÁRNY VÝVOJ Zmeniť súčasné tendencie vývoja môže iba „vedecká“ preprírodná kultúra iniciovaná filozofiou, ktorej by sa malo vrátiť jej pôvodné zameranie „vedy vied“. Filozofia by mohla začať ovplyvňovať zmysel života civilizácie vyváženosťou a zameraním štruktúry prírodných, spoločenských a technických vied (a tiež štruktúry špeciálnych vied) ako aj hodnotovou orientáciou v záujme harmonizácie vzťahov „príroda - človek“ a „človek - spoločnosť“. Do pozornosti filozofie by sa malo dostať aj presadzovanie progresívneho myslenia v ekonomike (poznanie – hodnotenie - ocenenie tovarov a blahobytu), pretože hodnotenie ekonomickej úrovne krajiny prostredníctvom HDP nemôže vyhovovať. Predpoklady pre takúto orientáciu vývoja sa už začali vytvárať v zmýšľaní popredných českých a slovenských teoretikov TUR (Vavroušek (1), Huba (2), Klinec (3), Kravčík (4), Šmajs (5), Smolková (6)). Prienik ich poznatkov do vedomia spoločnosti a do politiky treba všemožne podporovať. Základný výskum svetovej vedy (po odstránení utajovania výsledkov vojenského výskumu) bude mať možnosť účinnej medzinárodnej spolupráce pri riešení základných problémov „vedeckej“ preprírodnej kultúry. Jeho východisková tématická orientácia by mohla byť napríklad nasledovná: •

harmonizácia vzťahu priestoru pre prírodu a pre trvalo udržateľný život človeka na planéte Zem,

•

zastavenie rastu a optimalizácia stavu populácie planéty Zem,

•

realizácia informačnej siete svetovej vedy (globalizácia Internetu 2 overovaného v USA),

•

získavanie energie z hmoty bez narúšania priestoru Zeme,

•

nová hodnotová orientácia systému „príroda – človek“ vo „vedeckej“ preprírodnej kultúre,

•

pestovanie potravinárskych produktov v plytkých pobrežných moriach,

•

harmonizácia prírody a techniky v sídelnej a krajinnej architektúre,

•

vytvoriť v globalizácii objektívne podmienky pre uprednostňovanie prenosu informácii pred pohybom hmoty, živých organizmov a ľudí,

•

účinná napríklad chemická „recyklácia“ všetkých odpadov,

•

získavanie surovín z morskej vody,

•

získavanie základných organických látok z anorganických surovín pri normálnej teplote a tlaku (technická analógia funkcie chlorofylu),

•

orientovaná výroba zložitých organických zlúčenín analógiou organických syntéz v rastlinách,

•

zvýšenie využívania biologických konštrukcií v technike,

•

aplikácia molekulárnych pamätí počítačov,

•

teoretické zvládnutie funkcie genetických pamätí.

Je žiadúce vytvoriť „svetovú environmentálnu inštitúciu“ ako súčasť OSN, ktorá by mala právomoc riadiť rozvoj „vedeckej“ preprírodnej kultúry a v medzinárodnom rozsahu sankcionovať porušenie princípov TUR. Nová svetová inštitúcia by mohla zjednotiť tri doterajšie

58


organizácie OSN (UNEP - Environmentálny program OSN, UNDP - Rozvojový program OSN, GEF - Globálna environmentálna podpora) a jej rozhodnutia by mali byť záväzné aj pre Svetovú banku, Medzinárodný menový fond a Svetovú obchodnú organizáciu.

4) MOŽNÝ VÝVOJ NA SLOVENSKU Keďže vízia TUR sa dotýka záujmov všetkých obyvateľov Slovenska bez ohľadu na ich presvedčenie, je v záujme vízie TUR nevyhnutné, aby na jej realizácii spolupracovali všetky odborné a politické subjekty, ktoré majú záujem presadzovať princípy TUR do praxe. Najvhodnejšie by bolo, keby sa iniciácie tejto strategickej vízie ujala nejaká politická strana, pretože bez účasti vrcholových politikov je realizácia nemožná. Najvhodnejšia by bola Strana zelených na Slovensku, ktorá má k realizácii TUR najbližšie. Keďže vízia TUR Slovenska je politicky neutrálna, bolo by účelné spojiť úsilie všetkých, ktorý majú záujem presadzovať víziu TUR do praxe. Koordinačná politická strana by nemala poľaviť v jej kritickom postoji k takým zásahom do prírody, ktoré strpčujú život jej ochrancom. Presadzovanie vízie TUR do praxe si vyžaduje súčinnosť poslancov NR SR na vytváraní takého systému zákonov, ktorý by „dláždil“ cestu k jej realizácii. Okrem toho je nevyhnutné zmeniť zmýšľanie obyvateľov, štruktúru vedy a náplň globalizácie ako aj formovať žiadúce programy strategického rozvoja, čo je nemožné bez dlhodobého plánovania. Veľmi užitočné by bolo, keby pre podporu vízie TUR a strategického rozvoja SR vznikol politický legislatívny orgán (Výbor NR SR) a výkonný profesionálno- koordinačný orgán (Vláda SR), čo si vyžaduje zmeniť doterajšiu organizačnú štruktúru NR SR a Vlády SR. Predsedovia týchto orgánov by mohli byť aj hlavnými poradcami predsedu NR SR a predsedu Vlády SR. Poslaním uvedených orgánov by bolo vytvárať v predstihu legislatívne (prvotné) i profesionálno-koordinačné (druhotné) podmienky pre riadenie dlhodobého rozvoja SR. Nie je vylúčené, že SR v súčinnosti s ČR by sa mohla stať iniciačným jadrom „vedeckej“ preprírodnej kultúry v Európe (už dnes sa v EÚ progresívne orientuje na ŽP, čo možno považovať za prvý krok k realizácii vízie TUR), k čomu majú oba štáty veľmi vhodné podmienky: • existujúci progresívny vedecký potenciál, • ležia na hydrologickej „streche“ Európy, kde by sa zvýšením vododržnosti územia obnovil malý hydrologický cyklus na pôvodnú úroveň, takže by sa mohlo zmierniť dnešné tempo vysúšania a otepľovania jadra Európy; zvýšený dostatok vody v priestore – podložie, pôda, rastlinný kryt, atmosféra – je hlavnou podmienkou širokej diverzity života v priestore. Oba vpredu uvedené orgány by sa mali zameriavať najmä nasledovne: 1. Ovplyvňovať prostredníctvom školstva (od materských po vysoké školy – osnovy) vedomie mladej generácie a prostredníctvom kultúry (televízia, rozhlas, celoštátne denníky) vedomie dospelých generácii s cieľom harmonizovať vzťahy medzi „prírodou a človekom“. 2. Podporovať rozvoj vedy orientovanej na vytváranie „vedeckej“ preprírodnej kultúry s posilnením postavenia filozofie ako „vedy vied“, ktorá by ovplyvňovala štruktúru, zameranie a medzinárodnú vedeckú spoluprácu prírodných, spoločenských a technických vied (základné i špecializované vedy) ako aj zmenu súčasnej hodnotovej orientácie (poznanie – hodnotenie – ocenenie) s cieľom harmonizovať vzťahy medzi „prírodou a človekom“. 3. Podporovať v globalizácii taký vývoj sveta, ktorý by postavil na jej prvé miesto prírodu namiesto doterajších financií a ekonomiky (v globalizácií ide o harmonizáciu vzťahu „príroda – človek“, čo je v súlade s pohľadom kozmonautov na Zem – úzky pohľad finančníkov globalizáciu deformuje).


59

4. Ovplyvňovať novelizáciu a tvorbu zákonov tak, aby podporovali realizáciu vízie TUR na Slovensku (prvou novelou by mohol byť „vodný zákon“, ktorý sa roky vlečie i keď je na čele strategických záujmov verejnosti). 5. Vytvoriť podmienky pre presadzovanie vybraných odvetvových a územných programov strategického rozvoja smerujúcich k realizácii TUR na Slovensku. 6. Vytvoriť a realizovať legislatívny systém sídelnej a krajinnej architektúry, ktorý by harmonizoval vzťah prírody a techniky (priestorové dispozície sídel, vododržnosť povodí, zvýšenie pokrytia územia drevitým porastom – lesy a rozptýlená zeleň, odstrániť veľké diferencie prechodu pokrytia územia drevitým porastom a poľnohospodárskymi rastlinami). Okrem pôsobenia legislatívy (NR SR) a iných celoštátnych opatrení na vytváranie predpokladov pre realizáciu vízie TUR v odvetvovej sfére by mali pôsobiť na konkrétne programy územného strategického rozvoja aj sídelní a regionálni poslanci (sídelné zastupiteľstvá, VÚC). Odbornou stránkou sa budú zaoberať rôzne ekologické hnutia, najma Slovenský zvaz ochrany prírody a krajiny) a politickými prístupmi koordinačná strana (SZS). Regionálne programy územného strategického rozvoja smerujúce k realizácii TUR Slovenska budú mať charakter sídel, mikroregiónov a mikropovodí, pričom v pôsobnosti VÚC ostanú najmä programy strategického rozvoja mikropovodí. Riešenie programov strategického rozvoja je aktuálne iba v tých sídlach, ktoré majú pre tento účel objektívne predpoklady a rozhodli sa vlastnými silami (prípadne aj za pomoci VÚC) financovať svoj strategický rozvoj, alebo podieľať sa na strategickom rozvoji mikroregiónu respektíve mikropovodia. Cieľom programu strategického územného rozvoja je trvalo zvyšovať kvalitu životnej úrovne jeho obyvateľov vyvážene vo všetkých jej zložkách. Okrem všeobecného pôsobenia školstva a kultúry na vedomie všetkých obyvateľov Slovenska, konkrétne sídelné (sídla, mikroregióny) a regionálne (mikropovodia) programy územného strategického rozvoja by mali podporovať vzdelávacie a kultúrne inštitúcie daného územia ako aj záujmové kultúrne orgány (kultúrne komisie sídelných zastupiteľstiev) a organizácie (napr. domy kultúry) zamerané aj na konkrétne programy územného strategického rozvoja sídel, mikroregiónov a mikropovodí v súlade s víziou TUR Slovenska. Programom strategického územného rozvoja by mohlo pomôcť hlavne nasledovné: a) Vysvetľovať a organizovať na územnej úrovni nevyhnutnosť prieniku zásad vízie TUR na Slovensku predovšetkým do života sídel, mikroregiónov a mikropovodí presadzovaním nenáročného riešenia verejných priestranstiev ako aj zvýšenie vododržnosti extravilánu sídla vrátane odstránenia náhlych prechodov jeho pokrytia drevinami ako prvého kroku k programu strategického rozvoja sídla. b) Pôsobiť na globálne vedomie obyvateľov sídel všetkými regionálne dostupnými prostriedkami (školy, kultúrne komisie a inštitúcie, ekologické hnutia, orgány SZS) na podporu realizácie TUR Slovenska územnými programami strategického rozvoja sídel, mikroregiónov a mikropovodí. c) Ovplyvňovať činnosť sídelných a regionálnych (VÚC) zastupiteľstiev obyvateľstvom tak, aby prednostne riešili trvalý rast kvality životnej úrovne obyvateľov dotknutých sídel vyvážene v jej zložkách predovšetkým územnými programami strategického rozvoja. d) Vytvárať podmienky pre presadzovanie vízie TUR Slovenska v regiónoch prostredníctvom programov strategického rozvoja sídel, mikroregiónov a mikropovodí financovaných z prostriedkov sídel za pomoci VÚC. e) Podporovať spojenie adekvátnych síl spoločnosti, nakoľko vízia TUR Slovenska je ideovo neutrálna a je orientovaná na záchranu civilizácie.

60


f) Zvýšiť zodpovednosť poslancov voči ich voličom – je treba periodicky hodnotiť prínos jednotlivých poslancov (NR SR, VÚC, sídelné zastupiteľstvá) k vytváraniu podmienok pre realizáciu vízie TUR ako aj štátnych programov odvetvového a územného strategického rozvoja – negatívne hodnotenie by mohlo vyústiť do návrhu na odňatie poslaneckého mandátu (bola by vhodná zmena volebných zákonov).

ZÁVER Tento príspevok je iba východiskom pre konkretizáciu otvoreného prístupu k vízii TUR Slovenska pri nepredvídateľnej zmene jej podmienok. Vízia TUR Slovenska je obsahovo zrozumiteľná odborníkom, pretože vychádza zo zámerov Summitu Zeme a nadväzujúcich podujatí, ale jej realizáciu môžu presadiť u vrcholových politikov iba široké vrstvy obyvateľstva, ak získajú presvedčenie o správnosti zámerov TUR. Začiatok realizácie jednoznačne naráža na bariéru dnešnej protiprírodnej kultúry podporovanej konzumným spôsobom života. Hodnotová deformácia prírody odrážajúca sa v cenách tovarov konzervuje súčasný stav bez ohľadu na skutočnosť, že pretrvávajúci vývoj speje k zániku civilizácie. Schodná cesta k „vedeckej“ preprírodnej kultúre vedie iba za predpokladu rozvoja jej teórie a cez zmenu vedomia obyvateľov, ktorí môžu prinútiť politikov konať v záujme budúcnosti civilizácie. Inak sa nedá realizácia vízie TUR Slovenska (ale ani v iných krajinách) zabezpečiť. Za súčasných veľmi zložitých ekonomických podmienok aj pri náležitom rozvoji teórie „vedeckej“ preprírodnej kultúry nie je reálne naraz previesť spoločnosť na trajektóriu vízie TUR podporovanú realizáciou programov strategického rozvoja. Preto treba postupovať po krokoch, nakoľko ide o veľmi zložitý (teoreticky, ekonomicky, politicky, technicky) systém s veľmi vysokou zotrvačnosťou, ktorým nesporne je vízia TUR. Aj za súčasných podmienok však možno z tohto príspevku vytipovať nasledovné počiatočné kroky najmä podľa súčasných ekonomických, politických a organizačných podmienok: a) realizovateľné bez veľkých problémov (štátne, regionálne i sídelné školstvo a kultúra, zmeny v štruktúre vedy), b) vytvorenie Výboru NR SR pre víziu TUR a strategické programy rozvoja ako aj analogickej Štátnej komisie pre TUR a strategické programy rozvoja s pôsobnosťou prierezového rezortu (vyžaduje si organizačné zásahy do štruktúry NR SR a Vlády SR), c) vytvorenie priaznivej politickej klímy (najmä zvýšenie zodpovednosti poslancov obyvateľom svojho volebného obvodu, koordinačná činnosť SZS). d) v sídlach, mikroregiónoch a mikropovodiach s programom ich strategického rozvoja postupne harmonizovať vzťah medzi prírodou a technikou a vytvárať zapájením obyvateľov objektívne predpoklady pre zmenu ich mikroklímy (zvyšovanie vododržnosti územia vrátane meandrovania vodných tokov s brehovými porastami, pokrytie územia súvislým drevitým porastom alebo rozptýlenou zeleňou), e) ostatné ekonomicky náročnejšie opatrenia (z tohto príspevku a ďalšie) podľa finančných zdrojov štátu. Je zrejmé, že bez formovania vedomia obyvateľov, zásahov do štruktúry vedy, zmeny politickej klímy a koordinačného úsilia štátu i politických strán sa tak zložitý systém ako je vízia TUR nedá realizovať.


61

Poznatky obsiahnuté v tomto príspevku je možno využiť aj širšie než len v SR, čo však závisí od postoja nadnárodných organizácií (EÚ, OSN). Európa je primárnym nositeľom kultúry v posledných tisícročiach a mohla by v nej vzniknúť aj „vedecká“ biofilná kultúra zajtrajška, k čomu má reálne teoretické predpoklady. Bolo by užitočné zvážiť v Európskom parlamente ustanovenie legislatívneho orgánu na podporu vízie TUR a strategického rozvoja. Takýto orgán by mal logickú nadväznosť na súčasnú tendenciu v EÚ prednostne riešiť problematiku životného prostredia členských štátov. Bolo by tiež vhodné, keby sa legislatíva EÚ mohla modifikovať tak, že by podnety z tohto príspevku bolo možné realizovať aj širšie než len v SR. Zvlášť užitočné by to bolo pri komplexnom riešení povodí, čo by sa mohlo stať prvým krokom rozvoja „vedeckej“ preprírodnej kultúry v EÚ. EÚ by sa mohla pokúsiť ovplyvniť aj zmenu štruktúry OSN s cieľom aby táto rozhodujúca globálna organizácia prevzala zodpovednosť a právomoc za: • riadenie globalizácie s cieľom odstrániť negatívne dôsledky doterajšieho vývoja protiprírodnej kultúry, • rozvoj „vedeckej“ preprírodnej kultúry zriadením globálnej inštitúcie zameranej týmto smerom (globalizácia presadzovaná finančníkmi je jednostranná a nezodpovedá poznatkom filozofie).

62


Pramene (1) VAVROUŠEK, J. : Hledání lidských hodnot slučitelných s trvale udržatelným způsobem života. In: Životné prostredie, 1994, č.6, s. 288 - 291 (2) HUBA, M., IRA, V.: Zamyslenie sa nad koncepciou trvalo udržateľného rozvoja. In: Životné prostredie, 1994, č.6, s. 285 – 287 (a ďalšie články a publikácie M. Hubu zamerané na trvalú udržateľnosť) (3) KLINEC, I.: Holistická interpretácia súčasnej ekonomiky. In: Slovo – Almanach vedeckých úvaha umeleckých aktivít, jeseň 1995, s. 46 – 64 (a ďalšie články) (4) KRAVČÍK, M.: Voda pre tretie tisícročie. MVO Ľudia a voda, Košice, 160 s. (5) ŠMAJS, J.: Dráma evoluce – Fragment evoluční ontologie. Hynek, Praha, 2000, 190 s. (6) SMOLKOVÁ, E.: Ekologický problém ako šanca. IRIS, Bratislava, 2000, 134 s. (7) DOKUMENT REC Bratislava – MŽP SR: Národná stratégia TUR SR. Bratislava, 2001 (8) DOKUMENT KONFERENCIE OSN GLOBAL DEVELOPMENT, Canberra – Austrália, apríl 2001 Charta Globálnych zelených (preklad výťahu zo slovenčiny, Bratislava, 15s.) (9) KLOKNER, Š.: Súbor nepublikovaných materiálov k problematike strategického odvetvového a územného rozvoja. Bratislava, 1999 – 2001


63

Základní souvislosti vývoje české společnosti a její modernizace v globálním kontextu Martin Potůček, Pavoľ Frič, Pavel Nováček, Miroslav Purkrábek Identifikace krajiny možných budoucností českého státu a společnosti, sestavení „mapy“ možných voleb, identifikace nabízejících se priorit představuje mimořádně náročné zadání. Vzhledem k časovým i jiným omezením jsme se rozhodli zhostit se jej způsobem, který by umožnil respektovat pokud možno všechny nám známé důležité vývojové souvislosti, učinil by však zároveň celou problematiku přehlednější a ve výkladu našich závěrů i srozumitelnější. Prvořadé pro nás bylo zakotvení našeho empirického poznání do disponibilních teoretických rámců. Orientující pro nás ovšem byly i - expertním prognostickým šetřením ověřené - zrající klíčové problémy, s nimiž se potýká a bude potýkat česká společnost v horizontu nejbližších let a desetiletí, její vývojové rozpory, ohrožení a rozvojové příležitosti. Výsledkem mnoha týmových diskusí bylo sestavení modelu vývoje české společnosti a její modernizace v globálním kontextu (viz schéma). Jejím prostřednictvím jsme se pokusili o sevřené vyjádření (model) základních vývojových souvislostí. Východiskem našeho uvažování o možných a žádoucích budoucnostech je kriteriální blok A. Zakotvuje naše uvažování o možných budoucích ohroženích, příležitostech i rozvojových prioritách do kontextu jejich vazeb na kvalitu a udržitelnost života. Dále jsme dospěli k identifikaci sedmi potenciálů rozvoje. Domníváme se, že to bude právě míra jejich aktualizace, která se určujícím způsobem promítne do vývojové dynamiky kvality života české populace a udržitelnosti života vůbec (blok B – Vývojové potenciály). Zbývající čtyři oblasti sice podle našeho názoru nemají bezprostřední souvislost s kriteriálním blokem, nicméně přispívají k formování vývojových potenciálů generováním podmínek pro činnost a uplatnění diferencovaných sociálních aktérů (blok C – Formativní regulátory). Pro kriteriální zakotvení naší práce jsme vyšli z prací mnoha autorů upozorňujících na meze živelného vývoje lidské civilizace, na nemožnost pokračovat donekonečna ve vyčerpávání neobnovitelných zásob surovin a energie a znečišťování biosféry, na neudržitelnost nekontrolovaného růstu rozdílů v přístupu ke zdrojům bohatství a blahobytu jak v rámci jednotlivých společností, tak i v planetárním měřítku. Další inspirace pro naši práci jsme hledali tam, kde se rozvíjejí systematické úvahy o kvalitě života lidí a o možnostech její indikace. Hledáme odpověď na otázku, jak vyjádřit konflikt mezi kvalitou a udržitelností života současných generací, které mohou svoje zájmy hájit a prosazovat, a kvalitou a udržitelností života generací, které se ještě nenarodily - a jejichž zájmy tudíž dosud nikdo přímo ani nereprezentuje, ani nehájí. Také teoretickou oporu pro volbu našich sedmi vývojových potenciálů jsme našli v mnoha zasvěcených studiích o problémech soudobých společností a civilizace vůbec. Soudobé společnosti jsou ohrožovány erozí sociální soudržnosti, tvořící obtížně postižitelný tmel umožňující jednotlivcům kooperovat, začleňovat se do společnosti, uspokojovat potřebu sociálních kontaktů a začlenění. Zdá se nám nezpochybnitelné, že při udržování a podpoře sociální soudržnosti bude sehrávat významnou úlohu sociální stát. Vývojové trendy soudobé ekonomiky a veřejného života kladou stále větší důraz na vědění, vědění lidí příslušným způsobem kvalifikovaných a vybavených. Proto rozvíjíme myšlenku společnosti vědění jako dalšího významného vývojového potenciálu země. Jak dokumentují mnohé studie, v soudobých společnostech je práce stále tím nejdůležitějším zdrojem existenčního zajištění, sebevyjádření a zdroje sociálního statusu lidí. Společnosti mohou prosperovat pouze tehdy, dokáží-li kultivovat trh práce, generovat dostatečnou nabídku na něm tak, aby každý, kdo chce být zaměstnán, také zaměstnán mohl být. Reprodukce lidské populace je přirozeným základem, od nějž se odvíjejí další potenciály. Podmínky života lidí, zvláště proporce různých populačních skupin, jejich zdravotní stav, možnost mít děti a pečovat o ně a uspokojivě bydlet, zároveň vstupují do hry jako důležité parametry indikující dosaženou kvalitu života. Zajištění bezpečnosti – ať už uvnitř státu nebo vnímané jako

64


prevence jeho vnějšího ohrožení – může být charakterizováno jako nutná podmínka přežití vůbec s tím, že zajištění vnitřní a vnější bezpečnosti spolu stále těsněji souvisejí. Stav a vývoj životního prostředí je významným faktorem bezprostředně ovlivňujícím kvalitu a udržitelnost života v dlouhodobé perspektivě. K důležitým vývojovým potenciálům řadíme ekonomický rozvoj, jenž – obdobně jako krevní oběh v živém organismu – generuje a distribuuje zdroje potřebné pro obnovu a proměny společnosti a jejích jednotlivých součástí. K návrhu členění formativních regulátorů jsme přistoupili u vědomí bezprecedentní historické situace naší země na přelomu 20. a 21. století: jejích prvních krůčků jako samostatné státní entity a její kulturní, civilizační i geografické blízkosti k Evropě integrující se na západě, severu i jihu od našich hranic. V prvním případě si tato situace vyžaduje kladení otázek zásadního významu: proč jsme, co jsme, co být chceme a co nechceme, co nás vede k tomu, držet pohromadě – jedním slovem tázání se po významu, charakteru a roli národní identity v kontextu lidských hodnot. Ve druhém případě nás vyzývá intenzivně se zabývat přípravou na vstup a plné uplatnění v Evropské unii. Zde se jedná jak o budování kapacit a institucí, které budou připraveny užít maxima příležitostí (a budou schopny se vyhnout možným ohrožením), které mohou vyplynout z našeho budoucího členství, tak o užití institucionální kultury EU k překlenutí civilizačního zaostávání naší země za pokročilejšími zeměmi našeho kontinentu – především v činnostech veřejné správy, budování institucionálního rámce tržních vztahů apod. S tím souvisí i další předpoklad, z nějž jsme vycházeli již v naší první publikaci věnované možným budoucnostem země (Vize 2001): jedním z významných zadání v oblasti regulace podmínek činnosti v různých oblastech života společnosti je kultivace regulačního působení trhu, státu a občanského sektoru – včetně slaďování interakcí těchto regulátorů za účelem dosažení maximálního synergického efektu. V našich předchozích analýzách jsme dospěli k závěru, že jedním z úzkých profilů našeho uplynulého vývoje, který brzdil potřebné společenské a ekonomické proměny, byly četné deficity ústavněprávního a politického systému země a povaha komunikace ve veřejném prostoru. Kultivace tohoto systému může přinést mnohé stimuly pro efektivnější řízení země na všech úrovních – centrální nevyjímaje. Cena, kterou platíme za zvolené modelové uspořádání našeho uvažování o možných a žádoucích budoucnostech, vyplývá ze zjednodušení vývojových souvislostí, které se snažíme tímto způsobem postihnout a vyjádřit. Uvědomujeme si, že i formativní regulátory mohou mít, byť zprostředkovaně, povahu potenciálů vývoje; snažíme se respektovat vývojové souvislosti a závislosti jinak odděleně popisovaných potenciálů; neuniká nám často rozporný charakter vlivu těchto potenciálů na kvalitu života na jedné straně a na jeho udržitelnost na straně druhé. Konkrétním výrazem uvědomění si těchto souvislostí a závislostí je množina strategických koncepcí, které vykrystalizovaly na pozadí interpretační struktury průvodce prioritami konfrontované s výsledky expertního prognostického šetření k prioritním problémům České republiky.

Pramen Průvodce prioritami pro Českou republiku, Praha, CESES 2001.


65

INTERPRETAČNÍ STRUKTURA PRŮVODCE PRIORITAMI PRO ČESKOU REPUBLIKU

C4 Příprava na vstup

C3 Regulační působení

a plné uplatnění

B7 Ekonomický rozvoj

v Evropské unii

C2 Rozvoj ústavněprávního

C1 Formování národní

B1 SOCIÁLNÍ SOUDRŽNOST trhu, státu a politického kultury, B2 SPOLEČNOST VĚDĚNÍ a občanského systému země. národní identity B3 TRH PRÁCE, ZAMĚSTNANOST A ZAMĚSTNATELNOST sektoru Komunikace a národních zájmů B4 VÝVOJ POPULACE, ZDRAVÍ, RODINA, BYDLENÍ ve vzájemných ve veřejném (v kontextu B5 VNĚJŠÍ A VNITŘNÍ BEZPEČNOST vztazích prostoru lidských hodnot) B6 STAV ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, ÚZEMNÍ POTENCIÁLY ROZVOJE

Legenda: A - Kriteriální blok B - Vývojové potenciály C - Formativní regulátory

66


A Kvalita a udržitelnost života

How to Measure the Progress Towards Sustainability the Sustainable Development Index (Abridged version) Peter Mederly, Pavel Nováček, Jan Topercer Sustainable development is one of the biggest challenges for mankind in the beginning of the Third Millennium. The World Commission on Environment and Development (1987) defined sustainable development as „development that meets the needs of the present without compromising the ability of future generations to meet their own needs“. This idea received during last fifteen years a lot of publicity and popularity. Just five years after publishing of the report, in 1992, 178 states agreed at the United Nations Conference on Environment and Development to include strategy of sustainable development in official development concepts. There will be Rio plus 10 conference next year (June 2002) in Johannesburg, where not just formulation but implementation of sustainable development should be broadly discussed. It is quite possible that world transition towards sustainable development becomes „third global revolution“ (after agricultural revolution 8000 years ago and industrial revolution 200 years ago). The main aim of sustainable development is to increase quality of life in long-time horizon with respect to other living beings. But to make sustainable development generally understandable and measurable, we need to have set of indicators.

EXISTING INDICATORS AND METHODS USED According to recommendation of UNCED, the UN Commission on Sustainable Development had prepared in 1995 – 96 set of indicators (Indicators of Sustainable Development, Framework and Methodologies – Blue Book) which contains 134 indicators divided into four main areas: social (41), economic (23), environmental (55) and institutional (15). In 1997 – 99 these indicators were tested in 22 countries and last year (2000) there was proposed modified set of 57 indicators which should serve as instrument to measure progress of individual countries towards sustainable development. More world organizations worked out some kind of developing indicators, especially World Bank (World Development Indicators, Monitoring Environmental Progress), United Nations Development Programme (Human Development Report), World Resource Institute (World Resources), World Health Organization (database Health For All), United Nations DESA (Indicators of Sustainable Development), United Nations FAO (Faostat Statistics Database). Measuring of some developing indicators is done by OECD (Core Set of Environmental Indicators) and also within European Union – for example by European Agency for the Environment (Yearly Indicator Based Report), Eurostat (Pressure Indices Project). The best practical usefullnes have so called aggregated (integrated) indicators – indexes which enable to compare different countries by one number value. Very well known indexes are above all Human Development Index (HDI – calculated each year since 1990 by UNDP), Index of Freedom (Freedom House), Corruption Index (Transparency International), Index of Economic Freedom. But sustainable development integrated indicators are rare until now. This area is too broad and complex and there is also lack of data available. There are several sets of indicators of sustainable development at


67

national level (Finland, Switzerland, USA, Great Britain…) but because of different method used they cannot be compared. In 2000 – 2001 two new approaches appeared to measure world progress towards sustainability – 2001 Environmental Sustainability Index (ESI) and UN CSD Dashboard. 2001 Environmental Sustainability Index is a measure of overall progress towards environmental sustainability developed for 122 countries. The key variables are: Environmental Systems, Environmental Stresses, Reducing Human Vulnerability, Social and Institutional Capacity. UN CSD Dashboard has been calculated for 170 countries. It includes four major areas: environmental, social, economic and institutional, final index is calculated from 45 indicators. Index is constructed as graphic model where is possible to compare individual countries and look for mutual relations among indicators. The biggest disadvantage of these indexes is serious problem with data. Because most of them have to be found in different information sources, it is difficult to make time series renewed each year. If ESI or Dashboard should be accepted for evaluation of states and their progress towards sustainable development, there is necessary to start (within UN) with regular collecting of data (variables) in UN member states.

SUSTAINABLE DEVELOPMENT INDEX - OVERVIW Study of the above mentioned attitudes has become inspiration for developing of such set of indicators (variables) which is possible to calculate not just for overall index of sustainable development (SD Index) but which is also possible to evaluate for last 10 years (time series) and prepare forecast of trends (extrapolation of trends). Such indicators and overall index, as well as trends is possible to renew each year according to new data. Sustainable Development Index (SD Index) has been developed in 2000 – 2001 by Central European Node of the Millennium Project in the framework of the „Global Partnership for Sustainable Development“ study. SD Index can serve also as supplement for the „State of the Future Index“ – SOFI (SD Index concentrates in detail at the first and most important of fifteen „State of the Future“ challenges – sustainable development). The aim of SD Index is complex expression of state and development (progress) of individual countries towards sustainable development. Structure of SD Index is constructed as pyramid: 58 variables are grouped into 14 indicators (thematic areas). Each two indicators are grouped into one major problem area (there are 7 major problem areas altogether). From these seven equally important major problem areas overall SD Index is created. SD Index is calculated for 146 countries, expressed in relative scale 0 – 1. The higher value of index means better progress towards sustainable development. The overall SD Index is calculated as arithmetical average of partial indexes for 58 variables explored. Except of overall SD Index there are calculated also partial indexes for seven major problem areas and by their comparison there is possible to evaluate development balance in individual countries. The best results of SD Index value reached developed countries of the North and Western Europe (Norway, Finland, Sweden, Switzerland, Austria…), Canada and New Zealand, the worst situation is in countries of Africa (Eritrea, Angola, Burundi, Ethiopia, Chad, Mosambic…), Haiti and Cambodia. For some countries with very low SD Index expected there are not enough data available (Afghanistan, Somalia, Liberia…). In several countries this is the case of developed countries too (Iceland, Luxemburg).

68


METHODOLOGY SD Index is constructed as hierarchical index composed of seven major problem areas, fourteen indicators (two indicators for each major problem area) and 58 variables (various number of variables for individual indicators). Major problem areas should include the most significant aspects of the world development. We decided to create seven major areas because four recommended areas of sustainable development (environmental, social, economic, institutional) cannot cover all aspects of the problem. Selection of major problem areas as well as indicators is based on long-time study and experience of the authors while selection of variable is adopted to the following criteria: -

relevance to the indicator, as well as coherence with sustainable development;

-

long term observation and evaluation of the variable (data are available for last several years, possibility of extrapolation of trends);

-

data of variable are available at least for 100 countries (very exceptionally we accepted lower number of countries);

-

minimalization of data sources (desirable is using of one source of information for most of variables).

This way 58 variables had been selected, number of variables for one indicator varied from three to six (average four for one indicator). Way of construction of partial indexes and overall index represents important methodological problem. We considered advantages and disadvantages of individual variables (respectively indicators) weighing. But at this stage of study we decided to consider weigh of all variables as equal. It means that weigh of indicators or major problem areas in overall SD Index is done by number of variables. The reason is that we do not know yet mutual relations among variables and ther significance. Data were processed statistically (NCSS 2000 statistical toolkit) in this study.

RESULTS First major problem area monitores human rights, freedom and equality. Sustainable development is not achievable if people have to live in totalitarian state, without privilege of freedom or also in society which is polarized by huge income gap. Therefore we consider this area as one of the most important aspects of sustainable development, despite that until now it was rather omitted. Among the best ten countries there are developed democratic countries: Canada 0.936, Japan 0.912, Finland 0.896, Australia 0.894, Austria 0.885, Netherlands 0.881, Denmark 0.878, New Zealand 0.871, Norway 0.865, and Belgium 0.852. The worst situation is in Eritrea 0.038, Bosnia and Hercegovina 0.107, Angola 0.123, Iraq 0.144, Cambodia 0.204, Korea, Democratic Republic 0.255, Sierra Leone 0.262, Rwanda 0.278, Burundi 0.283 and Libya 0.286. Second major problem area monitores demographic development and life expectancy. Despite that globally population growth rate decreases, total number of people living on the Earth increases (60 million each year), especially in developing countries. For developed countries stagnation is typical, population is getting older and even „dies“ in some regions (number of born babies is lower than number of deaths in one year). Among the best ten states there are Norway 0.995, Austria 0.992, Belgium 0.991, France 0.981, Ireland 0.972, Switzerland 0.965, Sweden 0.943, United States 0.942, New Zealand 0.941, Australia 0.937. The last ten countries: Malawi 0.306, Niger 0.315, Guinea-Bissau 0.325, Zambia 0.327, Uganda 0.339, Ivory Coast 0.341, Central African Republic 0.364, Tanzania 0.365, Chad 0.368 and Mali 0.374.


69

Third major problem area monitores health state and health care, which considerably depends on the strength of economy. Therefore health state and health care remains one of priorities in developing countries and this area is also one of the most important on the way towards sustainable development. The best situation is in Sweden 0.955, Canada 0.946, Israel 0.945, Australia 0.940, Finland 0.940, Switzerland 0.922, Netherlands 0.915, Japan 0.905, Norway 0.893 and Slovenia 0.890. The worst situation is in Haiti 0.220, Chad 0.222, Ethiopia 0.247, Burundi 0.247, Zaire 0.248, Angola 0.265, Kenya 0.266, Togo 0.272, Eritrea 0.284, Central Africa 0.287. Fourth major problem area monitores education, technologies and information. In developed countries with modern economy education, information and their accessibility has become the most important factor of economic development and creation of wealth. This is also area which can help developing countries to overcome vicious circle of poverty and underdevelopment, rapid population growth and damaging of the environment. Information is not lost or diminished by sharing but on the contrary, it can be used and shared without limit („not zero sum economy“). Among the best ten countries there are: Sweden 1.00, Finland 0.994, Denmark 0.991, Norway 0.990, New Zealand 0.974, Canada 0.969, Australia 0.964, Netherlands 0.960, United Kingdom 0.959 and United States 0.945. Among the last ten countries can be found: Burkina Fasso 0.004, Central Africa 0.010, Mozambique 0.011, Chad 0.017, Mali 0.023, Haiti 0.031, Niger 0.051, Eritrea 0.057, Sierra Leone 0.062 and Ethiopia 0.073. Fifth major problem area monitores economic development and foreign indebtedness. Of course we don´t want to underestimate signifficance of other areas but ability of specific country to make progress towards sustainable development is conditioned by advanced economy. Rich countries „can afford“ sustainable development and population is also more sensitive towards the environment and sustainable development. On the contrary, foreign indebtedness, above all in developing countries, destroys optimistic expectation for better future. Country which has to give tens of percent of the hard currency obtained from export of goods to pay debt and interest rate, is catched in trap and is not able to escape itself. Among the best ten countries there are Singapore 1.00, Germany 0.927, Norway 0.919, Ireland 0.917, Japan 0.911, Belgium 0.911, Austria 0.897, Netherlands 0.885, Finland 0.866 and Denmark 0.862. The worst situation is in Nicaragua 0.120, Guinea-Bissau 0.159, Zambia 0.185, Jordan 0.197, Mauritania 0.229, Sierra Leone 0.237, Angola 0.246, Ivory Coast 0.276, Madagascar 0.287 and Zaire 0.288. Sixth major problem area monitores resource consumption and ecoefficiency. There are economically successfull countries which do not have sufficient value of this index. On the contrary there are developing countries with very low value of natural resource consumption (this is tightly connected with industrial underdevelopment). The best situation is in Namibia 1.00, Burkina Faso 1.00, Gambia 1.00, Guinea 1.00, Guinea-Bissau 1.00, Albania 0.990, Morocco 0.990, Rwanda 0.986, Dominican Republic 0.981 and Mauritania 0.974. Among the last ten countries there are: Canada 0.108, Finland 0.117, Singapore 0.124, Sweden 0.129, Norway 0.175, France 0.230, United Kingdom 0.241, Switzerland 0.287, Trinidad 0.295 and Australia 0.297. Seventh major problem area monitores environmental quality and environmental problems. Environmental aspects of development are crucial, without good quality of the environment sustainable development is not possible. The best situation is in Norway 0.917, Central Africa 0.883, Finland 0.873, Gabon 0.855, Latvia 0.848, Estonia 0.846, Namibia 0.840, New Zealand 0.823, Panama 0.813 and Mongolia 0.799. The last ten countries: Haiti 0.169, Bangladesh 0.259, Lebanon 0.293, Syria 0.304, Pakistan 0.306, Jordan 0.312, Egypt 0.336, Kuwait 0.362, Kenya 0.378 and Libya 0.396.

70


Overall Sustainable Development Index Resulting value of sustainable development index was calculated as arithmetical average of all partial indexes of individual variables. 146 countries were evaluated but number of accessible data for individual countries varied from 27 (Bosna and Hercegovina) to all 58 variables (9 countries). But overall coverage of data was very good (thanks to carefull selection of variables from data sources) – from maximum number of data 8.468 we were able to get 7.725 data (91.2%). As countries with not sufficient data can be considered Bosna and Hercegovina, Yugoslavia (Serbia and Monte Negro) and Korea, Democratic Republic. Calculated values of overall sustainable development index are in table and also see the map. Countries are lined up similarly as in first five major problem areas. This confirms that today the world is divided and polarized: rich and developed countries of the North (partially with exception of natural resources consumption, ecoefficiency and quality of the environment) and poor, underdeveloped countries of the South. First group is composed of Western European countries, USA, Canada, Australia and New Zealand, Japan and also some countries of former communist bloc – Central European and Baltic states. The most poor and underdeveloped are most of African countries, some countries of South and SouthEastern Asia and Haiti. There is unbelievable difference between these two groups. In the space between these two extremes there are rest of countries – for example countries of South and Central America, most countries of former Soviet Union and most of Asian countries. Among the most ten developed countries according to overall sustainable development index are Norway 0.867, Finland 0.852, Canada 0.840, Sweden 0.838, Switzerland 0.836, Austria 0.834, New Zealand 0.828, Ireland 0.827, Netherlands 0.815 and Germany 0.802. Ten the least developed countries according to overall sustainable development index are: Eritrea 0.311, Angola 0.355, Burundi 0.369, Haiti 0.373, Ethiopia 0.380, Chad 0.384, Mozambique 0.398, Cambodia 0.399, Kenya 0.404, Uganda 0.404. Development balance in individual countries is possible to evaluate according to values of partial indexes in major problem areas 1 – 7. Ratio between the highest value of partial index and the lowest value is possible to call Index of Development Balance (IDB). The best values of this index usually do not have the most developed countries. It means that high level of development in some countries is obtained because of excessive consumption of natural resources and worse quality of the environment. This is serious challenge for the future. Unfavourable value of this index have Canada and Scandinavian countries (Finland, Sweden, Norway) and some Western-European countries (France, United Kingdom). Among countries with the best Index of Development Balance is Malaysia (IDB 1.22), Greece (1.30), South Africa (1.33), Chile (1.35), Lithuania (1.38), Spain (1.41), Romania (1.42), Latvia (1.45), Netherland (1.48). The most unfavourable IDB have the poorest and least developed countries with index value higher than 10. Extreme cases are especially Burkina Faso, Central African Republic, Mozambique, Chad, Mali and Haiti. Development balance is possible to expres also graphically as diagram – see Burkina Faso and Greece, two countries with extreme difference in IDB.

CONCLUSIONS AND RECOMMENDATIONS SD Index represents one of possible methodological attitudes how to quantify and measure progress of individual countries on the way towards sustainable development. Because this is just „first approximation“ of this attitude, there are some possibilities to improve the methodology. Thorough discussion concerning philosophy and methods used, evaluation of advantages and disadvantages in comparison with other methodologies (HDI, ESI, UNCSD Dashboard etc.) is necessary. The biggest advantage of SD Index is that variables are taken from accessible world data sources which are regularly evaluated and renewed. Just two principle data sources had been used – World Development Indicators of the World Bank and UNDP Yearbook Human Development Report. As supplement we used


71

also Index of Freedom (Freedom House). Therefore it is possible to make time series from last ten years and extrapolate trends for next five years. There is possibility to do the same not just at global level but also for 146 individual countries where enough data (variables) have been available – this can become important instrument for decision making. Other methodologies (ESI, UN CSD Dashboard…) cannot do this so well and easily. By using SD Index, development balance in individual countries can be evaluated and thus priority areas for development aid and investment can be identified. Disadvantage of SD Index is that it does not work with the best possible set of variables but just with the best available set of variables, which can be found without additional research. Another serious disadvantage is lack of discussion about SD Index methodology at international fora, as well as lack of financial funds for further development of methodology. Further expected development of SD Index methodology is based especially on quantitative statistical multidimensional analysis. Data processing requires following steps: - completion of data for individual countries (data can be estimated according to relation between individual variables); - finding correlation between individual variables – identification of key variables which are the most signifficant for sustainable development assessment; - excluding of excessive, respectively inconvenient variables and creation of closer set of variables which are sufficient to calculate precisely enough SD Index; - analyzing of countries according to individual variables – looking for „groups of countries“ with similar problems;) - creating of time series of countries according to closer set of variables and analysis of results, identification of signifficant present and future trends.

72


References: 1. The World Commission on Environment and Development, 1987: Our Common Future. 2. Oxford University Press. ISBN 0-19-282080-X, pp. 43 3. Glenn, J.C., Gordon, J.T. (editors), 2000: State of the Future at the Millennium. AC UNU 4. Millennium Project, Washington, D.C. 5. R. Prescott-Allen, 1999: Assessing Progress Towards Sustainability: The System Assessment

Method. IUCN International http://iucn.org/themes/eval/english/index.htm

Assessment

Team

/

PADAT

6. K. Samuel-Johnson, D.C. Esty et al., 2001: 2001 Environmental Sustainability Index. An Initiative

of the Global Leaders of Tomorrow Environment Task Force, World Economic Forum. Yale Center for Environmental Law and Policy, Yale University. http://www.weforum.org 7. UN, 2000: Information for decision-making and participation. Report on the Secretary-General.

Commission on Sustainable Development work programme on indicators of sustainable development. United Nations, Economic and Social Council, New York. http://www.sdi.gov/reports.htm 8. UN, 2000: Report on the Aggregation of Indicators of Sustainable Development. Background

paper for the ninth session of the CSD. United Nations, Division for Sustainable Development, New York. 9. UN, 2000: Indicators of Sustainable Development: Framework and Methodologies. Background

paper for the ninth session of the CSD. United Nations, Division for Sustainable Development, New York. 10. UN CSD, 2001: Highly Aggregated Sustainable Development Indices. Consultative Group on

Sustainable Development Indicators, IISDnet

http://esl.jrc.it/envind/dashbrds.htm


73

Vízia rozvoja Slovenska Michal Majtán a kolektív (I. Bajer, I. Brezina, M. Klimeková, I. Ohajský, J. Sládeková, M. Weisová) Úvod Na Slovensku je spracovaných viacero súhrnných i čiastkových programov, koncepcií i prognóz (vrátane programového vyhlásenia Vlády SR). opodstatnene sa však požaduje, aby jestvovala aktuálna a permanentne sa spresňujúca a doplňujúca dlhodobá vízia (predstava o budúcnosti), prognóza i stratégia vývoja spoločnosti, vývoja života a práce ľudí na Slovensku v budúcnosti. Ich zmyslom je, aby boli impulzmi a inšpiráciami pre prijímanie takých opatrení v súčasnosti, ktoré by už dnes zakladali smerovanie spoločnosti k pokiaľ možno optimálnemu a pozitívne formulovaného obrazu budúcnosti. Resp. naopak, aby sa prijímali opatrenia, ktoré budú zamedzovať a odstraňovať tie - v doterajšom vývoji založené smerovania sociálno-ekonomického a ekologického vývoja, ktoré by priviedli spoločnosť k negatívnemu (pesimistickému) variantu vývoja. Mnohí ľudia i predstavitelia mnohých štátov a tým aj celé štáty (vrátane SR) nemajú vždy komplexnú predstavu a ideu o im prijateľnej, želanej a ideálnej dlhodobej ceste, smerovaní i organizovaní života jednotlivcov a spoločnosti. Často prevláda spontánny, živelný i chaotický vývoj s diagnostikovanými vážnymi poruchami v spoločnosti, v ekonomickom i ekologickom živote a priestore. Cieľom a úlohou spracovania vízie, prognózy ako i stratégie v praxi je získať predstavu o tom, kam sa možno optimálne v budúcnosti uberať, ako by mal alebo mohol vyzerať život ľudí v budúcnosti. V prípravnej etape prác sa spracúva predbežná hypotéza o vízii budúcnosti Slovenska. Tá je obsahom a predmetom spracovaného náčrtu hypotetickej vízie o budúcnosti Slovenska. Hypotetická vízia o budúcnosti Slovenska Víziu o budúcnosti Slovenska je v agregovanej podobe v súčasnosti účelné spracovať jednak ako dlhodobú - viacgeneračnú a jednak ako jednogeneračnú (nateraz približne do r. 2020). Na viacgeneračné budúce obdobie (približne do roku 2050) sa predpokladá ďalej uvedená hypotéza celkového vývoja Slovenska: • Slovensko bude demokratickým a stabilizovaným štátom - garantovaným systémom legislatívy, • Slovensko bude členským štátom Európskej únie a európskeho bezpečnostného systému so zabezpečenými a garantovanými mierovými podmienkami života, • na Slovensku bude fungovať sociálne a ekologicky orientovaný trhový systém ekonomiky a ekonomických vzťahov s voľným pohybom kapitálu, tovarov, pracovníkov i obyvateľstva v rámci Európy a čiastočne i ostatného sveta, • demografický vývoj obyvateľstva bude v podstate stacionárny (vr. zohľadnenia znižujúceho vplyvu na stav obyvateľstva v podobe čiastočnej emigrácie), • v predpokladanom mierovom a evolučnom vývoji ekonomiky sa v polovici 21. storočia bude realizovať a zabezpečovať priamymi a nepriamymi nástrojmi mierny rast komplexne chápaného národného bohatstva a každoročne produkovaného hrubého domáceho produktu /HDP/. Ich objemové úrovne v prepočte na jedného obyvateľa by mali dosahovať primeranú úroveň stredne vyspelých krajín (to pri súčasnom odstupe je veľmi náročný cieľ - vízia),

74


• spoločenský systém a celkový reprodukčný proces bude charakterizovaný ako poznatkovo orientovaná (znalostná) a informatická spoločnosť - to znamená že takou bude celá jej ekonomika, sociálna sféra, ekológia ako aj všeobecne chápaná kultúra a kvalita života, • predpokladá sa zabezpečenie vyspelého a pružného odvetvia vedy a výskumu s opodstatnenou preferenciou aplikovaného výskumu, • väčšina veľkých podnikov bude s určitou súčasťou veľkých nadnárodných spoločností, čo umožní efektívne prepojenie so svetovými trhmi, svetovo vyspelou technikou a pod., • spoločensky účelne uhradzované potreby budú naďalej zabezpečované jednak štátom a samosprávami (bezpečnosť, obrana, školstvo, sociálna starostlivosť, časť kultúry, vedy a výskumu, životného prostredia a pod.) a jednak špecializovanými fondmi (sociálneho zabezpečenia, vedy, zamestnanosti, kultúry, telesnej kultúry, zdravia, detí a mládeže, poľnohospodárstva a pod.). Ich podiel na DPH sa môže zvyšovať, a to aj do 50 %. Zabezpečené budú aj príslušnými príjmami štátneho rozpočtu, účelovými odvodmi a ďalšími zdrojmi, • užšie chápaná štátna správa (bez samospráv a administratívy fondov) by mala byť racionálna a hospodárna a rozsahom o niečo menšia ako koncom 20. storočia. Avšak s výrazne vyššou kvalitou, racionálnou štruktúrou, vysoko profesionálnymi pracovníkmi a technickou a informačnou zabezpečenosťou na úrovni vyspelej informačnej spoločnosti, • na Slovensku pôjde v budúcnosti o spoločnosť s výrazne zmenenou štruktúrou celoživotných aktivít ľudí: • práca veľkej časti ľudí na skrátené pracovné úväzky, • kombinácia štúdia na vysokých školách s prácou, • predĺženie času prípravy na prácu a život, • zväčšenie rozsahu ďalšieho vzdelávania (vr. rekvalifikácie, univerzít 3. veku a pod.), • výrazné zmenšenie rozsahu času venovaného práci - výkonu povolaní (týždenne približne 30 hodín, resp. celoročne na približne 1 500 hodín, a to skrátením týždenného pracovného času a predĺžením platených dovoleniek) • pri predpokladanom predĺžení strednej dĺžky života a výrazom nezlepšovaní podmienok a zdrojov pre dôchodkové zabezpečenie bude potrebné rátať so zvýšením predĺžením rokov pre odchod do dôchodku a tým aj so zvýšeným počtu a podielu zapojených do pracovného pomeru. Na to bude vplývať aj zvýšený podiel drobných a stredných podnikateľov s neskorším odchodom z pracovného procesu. Politická oblasť V súčasnosti ani náboženstvá, ani materializmus, ani iné filozofie nemajú v spoločnosti jednoznačne prevažujúcu a dominujúcu spoločenskú úlohu a vplyv. Len nepriamo - spolu s ďalšími vplyvmi - pôsobia na politikov, voličov a politiku. Prevláda a zrejme aj v budúcnosti bude prevládať vo filozofii spoločnosti veľká názorová pluralita, slobodná výmena názorov. Viaceré veľké politické prúdy založené na diktatúre niektorých strán, tried, či národov (fašizmus, komunizmus) výrazne zasiahli do dejín ľudstva. Boli však nedemokratické a heroickým úsilím ľudstva zväčša odstránené. Je z nich draho vykúpená skúsenosť o scestnosti ísť do budúcna týmito cestami. V politickej oblasti sa preto vyslovuje vízia, že Slovensko bude koncom obdobia života 2 - 4 generácií demokratickou - pluralitnou spoločnosťou zabezpečenou legislatívou, medzinárodnými zmluvami a vzťahmi, a to v rámci (súčasť) EÚ a západoeurópskej aliancie NATO ako aj príslušnými orgánmi a inštitúciami.


75

Politický systém v SR bude v nadväznosti na spoločné princípy legislatívy a vnútorného trhu EÚ spoluvytvárať podmienky pre dosiahnutie cieľov: "vyrovnaného udržateľného rastu so súčasným ohľadom na životné prostredie, vysokej zamestnanosti a sociálnej starostlivosti, vyššej životnej úrovne a kvality života ako aj ekonomickej a sociálnej súdržnosti" (Biela kniha Komisie európskeho spoločenstva Príprava asociovaných krajín strednej a východnej Európy na integráciu do vnútorného trhu únie, Brusel 3.5.1995, časť 2, str. 8). Oblasť sociálnej sféry Orientácia sociálnej politiky bude mať - vzhľadom na tradície, východiskovú pozíciu obyvateľstva na začiatku nového tisícročia - naďalej bližšie k sociálnej politike tzv. švédskeho modelu s minimálnou úlohou štátu ako k reziduálnemu modelu. Sociálna sféra na Slovensku bude ovplyvňovaná vývojom európskej sociálnej politiky, bude prebiehať proces permanentnej harmonizácie vnútroštátneho zákonodarstva s medzinárodnými dohovormi a právom Európskej únie. Sociálna politika i rozvoj i rozvoj celej sociálnej sféry sa bude realizovať v ekonomickom prostredí, ktoré bude charakterizované predovšetkým rastom pracovných príjmov ako základného faktora zabezpečujúceho rast životnej úrovne. Kúpna sila hodinovej mzdy sa priblíži úrovni priemerne vyspelých štátov Európy. Sociálny rozvoj sa bude väčšmi orientovať na podporu celkového rozvoja spoločnosti, a nie len ako sociálna politika smerovaná k sociálne ohrozeným vrstvám obyvateľstva: • vecné, finančné i inštitucionálne zabezpečenie sociálnej sféry bude dobudované, • váha sociálnych príjmov na celkových príjmoch obyvateľstva sa ako dôsledok rýchleho rastu pracovných peňažných príjmov mierne zníži, • u sociálnych príjmov bude garantovaný ich reálny rast systémom permanentnej valorizácie, • nezamestnanosť bude stabilizovaná na úrovni ť 5-6 %, čo výrazne zlepší sociálnu situáciu rodín, zníži zároveň nároky na transfery obyvateľstvu zo štátneho rozpočtu, resp. Fondu zamestnanosti, • sociálna sféra bude výrazne ovplyvnená zmenou demografického vývoja na Slovensku, keď podobne ako v ostatných vyspelých štátoch dôjde k znižovaniu počtu narodených detí a k starnutiu populácie, • efektívnym spôsobom bude riešená sociálna pomoc občanom potrebujúcich osobitnú pomoc, a to kombináciou naturálnej a peňažnej podpory, • rodina zostane v sociálnej politike aj naďalej hlavným adresátom dávok, • rast reálnych príjmov umožní rast súkromnej spotreby na úroveň približujúcu sa priemeru krajín Európskej únie, • posilní sa systém kolektívneho vyjednávania a tripartizmu, • zmení sa sociálne zloženie spoločnosti, popri pomerne úzkej skupine občanov s veľmi vysokými príjmami, v dlhšom časovom horizonte sa bude rozširovať dobre situovaná stredná vrstva zamestnancov a drobných podnikateľov, podiel sociálne odkázaných domácností sa stabilizuje na úrovni približujúcej sa k 5 %.

76


Oblasť spravodlivosti Ako jedno z odvetví zabezpečujúcich právny chod štátu sa bude vzhľadom na doterajšiu poddimenzovanosť dynamicky rozvíjať, a to v dvoch smeroch: • ukončí sa zosúladenie platového vnútroštátneho právneho stavu s medzinárodným právom a medzinárodnými dohovormi, • zvýši sa zamestnanosť v rezorte tak, aby úroveň jeho služieb bola porovnateľná s krajinami Európskej únie. • Garantom rozvoja odvetvia bude štát. Svojou prácou sa bude podieľať na vysokom právnom vedomí obyvateľstva. Oblasť bezpečnosti Rezort vnútra - podobne ako spravodlivosti - ako jedno s odvetví verejnej spotreby štátu, bude plne v kompetencii štátu - t.j. bude aj naďalej závislý najmä od zdrojov zo štátneho rozpočtu. Ukončí sa proces harmonizácie legislatívneho prostredia fungovania polície a iných úsekov v rezorte vnútra (napr. vrátane oblasti civilnej obrany). Dobuduje sa materiálno-technické vybavenie polície. Personálne sa dobuduje a stabilizuje policajný zbor na vysokej profesionálnej úrovni. Polícia bude disponovať dôverou i spoluprácou občana. Zvýši sa úroveň starostlivosti o bezpečnosť občana a medzinárodná spolupráca v oblasti boja proti kriminalite, organizovanému zločinu, distribúcii drog a pod. Oblasť dopravy Osobná doprava bude prevádzková prevážne na komercionalizovanej báze. V nadväznosti na rast príjmov obyvateľstva, a tým aj možnosti pokrývať náklady na dopravu obyvateľstva sa bude systém zliav realizovať formou sociálnej pomoci prípadne príspevkami zamestnávateľom a pod. a nie dotáciami do odvetvia (výnimkou bude MHD, kde bude princíp dotácií v modifikovanej podobe zachovaný). Odvetvie dopravy bude sprivatizované a osobná doprava bude úrovňou aj svojim prepojením integrálnou súčasťou európskej dopravnej siete. Veľké investičné projekty sa budú realizovať na báze spojenia verejných a súkromných investícií. Hypotéza o vízii zahranično-ekonomických vzťahov SR do roku 2020 až 2050 Z hľadiska integračných procesov a sformovanie nového profilu medzinárodnej deľby práce sa sústreďuje problém vývoja zahranično-obchodných vzťahov SR predovšetkým na najväčšie hospodársky vyspelé európske integračné zoskupenie - EÚ. Naliehavý je problém účasti zahraničného kapitálu na rozvoji ekonomiky SR. Slabiny ekonomiky SR treba prekonávať spoluprácou a začlenením SR do európskych a svetových ekonomických štruktúr (Európska dohoda, OECD, CEFTA, WTO, MMF, SB a pod.). Doterajšia priemyselná štruktúra, ktorá je jednostranne rozvinutá s vysokým podielom ťažkého priemyslu a problémom konverzie, sa musí v budúcnosti transformovať predovšetkým smerom na zvýšenie podielu malých a stredných podnikov, ktoré sú oveľa adaptabilnejšie a pružnejšie. Musí sa odstrániť nízka konkurenčná schopnosť priemyslu SR.


77

Pri korektúre nepriaznivého stavu sa treba orientovať na urýchlené rozpracovanie štruktúrnej politiky, na adaptáciu životaschopných podnikov a proexportnú politiku. Ráta sa s využívaním konjunktúrnych prognóz. Globálne chápanie problému vedie logicky k formulovaniu hlavnej strategickej vízie a úlohy Slovenska v oblasti vonkajších ekonomických vzťahov - prekonať nevýhody malého ekonomického priestoru, dosiahnuť v čo najkratšom čase relatívnu vonkajšiu ekonomickú rovnováhu a využiť krátkodobé i dlhodobé komparatívne výhody ekonomiky SR. Veľmi dôležitá je aj dynamická proexportná politika využívajúca skúsenosti exportne skúsených krajín. Táto má rozhodujúcu úlohu pri dosiahnutí vonkajšej ekonomickej rovnováhy. Ďalším predpokladom úspešných zahranično-ekonomických vzťahov je vyrovnaná platobná bilancia. Súčasťou zahranično-obchodnej stratégie SR by mali byť opatrenia stimulujúce dovoz špičkovej technológie do životaschopných podnikov. Bez toho nemožno dosiahnuť efektívnu technologickú adaptáciu podnikovej sféry. Tento aspekt by mal byť v popredí aj pri stimulovaní prílevu zahraničného kapitálu. Medzi zložité problémy svetovej ekonomiky patrí aj otázka protekcionalizmu. Tieto opatrenia nemožno úplne vylúčiť z arzenálu zahranično-ekonomickej politiky, nemali by však nikdy byť trvalým riešením, ale len súčasťou podporných systémových strategických riešení. Zásadný význam pre úspech ekonomiky pre SR má zabezpečovanie ekonomicky správneho i dlhodobo stabilného kurzu slovenskej koruny. Pre ďalšie obdobie rokov 2020 až 2050 možno usudzovať, že ekonomika SR sa vyrovná s jej terajšími problémami. K ďalšiemu rastu prispeje aj rozšírenie obchodných stykov s východnými krajinami, najmä s Ukrajinou a Ruskom. Už aj v najbližšej perspektíve bude užitočné a potrebné obnoviť vývoznú pozíciu v rýchlo sa rozvíjajúcich krajinách Ázie (Hongkong, Singapúr, Južná Kórea, Thajsko Tchaj-wan) - najmä oceliarske výrobky a výrobky strojárskeho priemyslu. U týchto štátov možno oprávnene očakávať snahu udržať si naďalej prijateľnú bilanciu vzájomného obchodu. Na juhoamerickom teritóriu treba v budúcnosti zamerať vývoznú expanziu najmä v hutníckych a strojárskych výrobkoch na báze konkurenčných cien v súťaži s exportérmi z USA a Kanady. Treba prekonať málo diverzifikovanú ponuku na potenciálny dovoz z týchto štátov, ktorá vytvára vážnu prekážku výraznejšieho zvýšenia vzájomného obchodu. Obdobne je účelné rátať s recipročným zvýšením dovozu čínskych výrobkov spracovateľského priemyslu do SR. Hypotéza vízie budúcnosti SR za makroekonomiku Rozdiely medzi krajinami v súčasnosti viac ako ideológia určujú technológia a objem národného dôchodku na jedného obyvateľa. Práve v týchto ukazovateľoch by mala SR dosiahnuť obrat k lepšiemu, aby dosiahla aspoň úroveň priemerných krajín EÚ. Pozitívny vývoj makroekonomických ukazovateľov SR v ostatných troch rokoch možno hodnotiť ako veľmi krehký. O tejto krehkosti svedčí v prvom rade rozdiel medzi reálnym a nominálnym rastom HPD a pretrvávajúca inflácia, ktorej miera síce klesá, je však ešte stále relatívne dosť vysoká. Odstránenie príčin tejto disproporcie musí byť teda jednou z úloh hospodárskej politiky SR. Relatívne vysoký pozitívny vývoj základných makroekonomických ukazovateľov nebude pravdepodobne možné udržať dlhodobo na súčasnej úrovni (odhad maximálne 4 až 5 rokov), ale aj po tomto časovom úseku bude ho pri rozumnej hospodárskej politike možné ešte určitý čas udržať na vyššej úrovni ako je bežné v priemyselne vyspelých krajinách. Na rast ekonomiky, meraný hrubým domácim produktom, majú vplyv zmeny v konečnej spotrebe domácností, investíciách, spotrebe štátnej správy a netto exporte. V rokoch 1995 - 1997 relatívne vysoký

78


rast nominálneho HDP bol založený na vysokom raste exportu. Komoditné založenie exportu však malo a aj v súčasnosti má zlú štruktúru. Prevažuje podiel komodít s nízkym podielom pridanej hodnoty - ľudskej práce (trend tohto vývoja nasvedčuje, že tento podiel je čoraz nižší). Preto podstatným problémom, ktorý bude musieť SR riešiť nielen v blízkej budúcnosti, ale aj v dlhodobom časovom horizonte, je orientácia priemyselnej výroby na rozvoj odvetví nenáročných na suroviny a energetické zdroje, ako aj na rozvoj služieb. Preto by sa už dnes mali stavať základy dlhodobej orientácie na prípravu kvalifikovaných pracovníkov a na tvorbu prostriedkov a technológií s najväčším podielom techniky a kvalifikovanej ľudskej práce. Zlepšenie situácie môže nastať len podporou progresívnych investičných aktivít oblasť investovania patrí v celom doterajšom procese transformácie k najslabším stránkam). Bez oživenia investovania nemožno vytvoriť stabilné podmienky rozvoja, vytvoriť nové hospodárske štruktúry, a to tak na mikroúrovni, ako aj na makroúrovni, úspešne riešiť problematiku nezamestnanosti a stabilizovať aj podmienky pre trvalý rast otvorenosti ekonomiky voči svetu. Rozvoj investičných procesov prinesie so sebou multiplikatívne pôsobenie v oblasti stavebnej a priemyselnej produkcie, ako aj rast zamestnanosti. Na rast HDP už v blízkej budúcnosti musia mať prvoradý vplyv rast osobnej a verejnej spotreby, čo je bezprostredne spojené s rastom životnej úrovne obyvateľstva v obidvoch týchto zložkách. Už v blízkej budúcnosti bude potrebné zamerať sa na vytvorenie silnej strednej príjmovej vrstvy obyvateľstva, pretože súčasné stále sa rozširujúce nožnice medzi vrstvou obyvateľstva s relatívne vysokými príjmami a veľkou skupinou obyvateľstva s nízkymi príjmami by mohli viesť k nepredvídateľným spoločenským problémom. S filozofiou rastu osobnej a verejnej spotreby úzko súvisia aj úvahy o znižovaní úrokových mier, a to ich primeraným znížením voči zníženým úrokovým mieram diskontu určovaného NBS (zatiaľ reagujú komerčné banky len veľmi opatrne a oneskorene), ako aj nutnosťou znížiť v komerčných bankách časť úrokových marží, ktoré sú v porovnaní s priemyselne vyspelými krajinami neprimerane vysoké. Toto všeobecné zníženie úrokových mier a s nimi spojených marží môže byť aj dôležitým protiinflačným opatrením, ktoré vyvolá všeobecné zníženie finančných nákladov celej podnikateľskej sféry (tak prevádzkových, ako aj investičných). Po prekonaní transformačnej etapy by sa mal znižovať podiel zasahovania vládnych inštitúcií do trhových procesov, čo je v období reštrukturalizácie a revitalizácie ekonomiky SR nevyhnutné. Takto možno počítať so znižovaním výdavkov štátneho rozpočtu (napr. do terciárnej sféry), pričom sa budú znižovať aj príjmy štátneho rozpočtu (odbúranie rôznych odvodov, možné zníženie daní a pod.). Objem daní (vrátane fondov) by pritom nemal predstavovať viac ako 1/2 z HDP. Ekonomika SR bude výrazne ovplyvňovaná ekonomickým vývojom vo svete a najmä v Európe. V rámci Európy je prvoradým cieľom Slovenska stať sa členom EÚ a tým súčasťou "vnútorného trhu" Európy (s jednotnou menou euro v niektorých krajinách od roku 2002). V nadväznosti nato po pričinení Slovenska k EÚ a po vstupe do Európskej menovej únie (EMÚ) bude menou na Slovensku taktiež euro. Školstvo - výchova a vzdelávanie dá sa vysloviť hypotetická vízia, že v podstate všetci žiaci od 10 rokov ich veku budú získavať tzv. 3. počítačovú - gramotnosť zabezpečovanú počítačmi, notebookmi a pod. s napojením na informačné siete celého sveta (internet a pod.) prostredníctvom rôznych médií, • nevyhnutným predpokladom zabezpečovania vzdelávania počítačovej gramotnosti bude, že bude samozrejmé, že ju budú ovládať všetci učitelia i ďalší zamestnanci školstva, • v podstate všetci občania budú aspoň za svoju oblasť práce špecializácie a záujmu ovládať jazyk anglický a príp. aj ďalší svetový jazyk, resp. iný cudzí jazyk. V záujme toho sa bude zabezpečovať na všetkých stupňoch školského vzdelávania výučba cudzích jazykov, bilingválne školy a pod. Na stredných a vysokých školách bude výučba niektorých odborných predmetov priamo len v jazyku anglickom, resp. v inom cudzom jazyku,


79

• v oblasti výchovy a vzdelávania sa v záujme splnenia optimistického a realistického variantu budúceho vývoja predpokladá podstatné zlepšenie finančných, materiálno-technických a personálnych podmienok, a to ako predpokladov zabezpečenia: 1.

pokračujúceho rastu vzdelanostnej úrovne obyvateľstva, a to najmä zvyšovaním podielu obyvateľstva s vysokoškolským vzdelaním,

2.

skvalitnenia učiteľských zborov a ich štruktúry vysokokvalifikovanými a primerane odmeňovanými odborníkmi a zvýšeným podielom mužov, a to v záujme odstránenia deformácií vzniklých v tejto oblasti v 20. storočí.

Púhou prolongáciou vývoja zabezpečenia školstva z 1. polovice 90.rokov 20. storočia, resp. príp. aj jeho ďalším zhoršovaním by sa v budúcnosti, v budúcom vývoji uplatnil vlastne pesimistický (katastrofický a teda varovný) variant vývoja. Minimálne by sa podstatne znížila kvalitatívna stránka výchovnovzdelávacieho procesu a jeho výsledkov (výchova k tvorivosti, suma poznatkov pre prácu a život, výchova princípov demokracie, spolužitia, otvorenosti, mravnosti, rodinnému životu, etike a estetike, pozitívnemu vzťahu k životnému i pracovnému prostrediu a pod.) Vzdelanie bude základom informatickej spoločnosti. Občania bez primeraného vzdelania by nemohli byť plnohodnotne kvalitnou súčasťou budúcej informatickej spoločnosti. V nej bude ešte výraznejšie platiť, že kto nebude ovládať informácie nebude mať možnosť kvalitne riadiť svoj vlastný okolitý svet a život a využívať aj vzdialené oblasti sveta a jeho výsledky vo svoj prospech SR. Obyvatelia Slovenska so zabezpečeným prístupom k svetovým poznatkom a informáciám budú prirodzenou a dôstojnou súčasťou ľudstva. V nadväznosti na stále komplexnejšie poznávanie sveta a dejov na ňom (zdanlivo niekedy aj chaotickými) nebude "vláčené" udalosťami. Bude cieľavedome, systémovo a komplexne ovplyvňovať procesy využívania zeme bez toho, aby sa narušili podmienky celkového biologického života. Pôjde o procesy celosvetovo koordinované, a to aj za účasti predstaviteľov zo Slovenska. Ponechanie procesov len na základe pôsobenia zákonov liberálnej, monetárnej a individualistickej ekonomiky by viac menej zákonite viedlo k celosvetovej biologickej a následne zrejme aj politickej katastrofe (zničenie dažďových pralesov, narušenie golfského prúdu monzúnových dažďov, oteplenie ovzdušia a zeme, záplavy a pod.). Výchovný, vzdelávací a poznávací proces sú podmienkou pozitívneho celkového civilizačného, ekologického, sociálneho i ekonomického procesu. Preto treba cieľavedome a prioritne zabezpečovať z celospoločensky sústredených zdrojov vzdelávanie a výchovu. Vyššia vzdelanostná úroveň zabezpečuje vyšší stupeň poznania a tým zväčša aj zodpovednosti za vývoj. Výskumom je preukázané, že ľudia s vysokoškolským vzdelaním sú celkove liberálnejší, otvorenejší, demokratickejší a dokonca aj zdravší a pod. Preto je úlohou celospoločenských orgánov i jednotlivcov na rôznych stupňoch spoločenskej hierarchie, aby výrazne podporili všetky procesy, ktoré povedú Slovensko čo najrýchlejšie k znalostnej - poznatkovo orientovanej - informatickej spoločnosti. Jej základom nemôžu byť ani hmotársky individualizmus a liberalizmus, ani kolektivistický fanatizmus (prevážne výchovného typu). Na Slovensku bude účelné aplikovať "tretiu cestu" - cestu harmonického spojenia celosvetovo (kolektívne) a cieľavedome zabezpečenej ochrany biologických procesov a všetkých prírodných procesov so sférou ekonomického života - s jeho individuálnymi a liberálnymi záujmami. Pôjde o celosvetovo systémové uplatnenie výsledkov spoločenských vied a výskumu. V ňom by mali prevažovať tvorivé poznatky a systémové myslenie (vr. predvídavého) nad individuálnymi a individualistickými (aj keď racionálnymi) tendenciami. Poznatky, rozum, komplexné myslenie a vedomie majú byť systémovejšie, cieľavedomejšie a efektívnejšie ako individuálne "inštinkty".

80


Obrana je reálne uvažovateľné predpokladať, že dôjde k vývoju, že armáda SR bude v polovici 21. storočia profesionalizovaná, • počtom by armáda SR mala byť postupne znížená, a to približne na 12 -14 tis. Z toho koncom prvých dvoch desaťročí budúceho storočia by mal počet vojakov v SR klesnúť na približne 25 tis., čo je úmerné pripravovanému stavu vo Francúzsku v blízkom horizonte (cca 4500 vojakov na mil. obyvateľov), • obranyschopnosť sa okrem toho bude zabezpečovať tzv. civilnými zložkami, zálohami, občasnými cvičeniami a pod., • predpokladá sa zabezpečiť armádu vysoko vyspelou, spoľahlivou a modernou technikou (od zbraňových systémov až po letectvo, riečnu flotilu a pod.), • armáda bude zabezpečená modernou, spoľahlivou a vyspelou spojovou a výpočtovou technikou, a to s viacnásobnými zabezpečeniami, • armáda SR bude integrálnou súčasťou európskeho obranného systému a s príslušnými nadväznosťami a spoluprácou so svetovými organizáciami vojenského charakteru (vr. NATO). Hypotéza vízie budúceho environmentálneho vývoja Principiálne riešenie ekologických problémov sa opodstatnene spája s predpokladanou orientáciou na aplikáciu flexibilnej štíhlej výroby (lean production). Avšak nadväznosti na nateraz ešte slabé vnútorné stimuly k zoštíhľovaniu výroby sa predvída, že Slovensko nebude môcť do polovice 21. storočia vyriešiť všetky ekologické problémy (vr. odstránenia ekologického dlhu z minulosti). Vychádzajúc z vízie, že do polovice 21. storočia sa zásadne nezmenší vysoká energetická a surovinová náročnosť priemyslu v SR dá sa očakávať množstvo len kompromisných a čiastkových riešení v oblasti životného prostredia (vychádzajúc z vnútroštátnych stimulov, tlakov a impulzov). Vývoj enviromentálnej situácie budú okrem toho ovplyvňovať vonkajšie - zahraničné stimuly k zmenám. A to napr. prehlbovanie globálnej ekologickej krízy, ekologický rozmer konkurencie schopnosti, progresívne zmeny v technológiách, ekonomike, sociálnej organizácii spoločností (vr. EÚ). Z vnútorných stimulov zmien to bude najmä spojenie environmentálnej zadĺženosti s rastom zdravotníckych nákladov i nebezpečia zhoršovania zdravotnej situácie obyvateľstva. Enviromentálna zadĺženosť sa v priebehu 10 - 15 rokov môže spojiť so značne pravdepodobným rastom chorobnosti všetkých vrstiev obyvateľstva. Tým sa vytvorí tlak na odstraňovanie malej efektívnosti energeticky a surovinovo náročného priemyslu SR. Riešenie environmentálnej zadĺženosti si vyžaduje intenzívnu účasť štátu. Okrem jej vyčíslenia pôjde najmä o komplexné legislatívne, ekonomické i technické riešenie problému. Súčasná legislatíva v tejto oblasti nie je uspokojujúco a účinne doriešená. To je jedna z významných bariér pozitívneho environmentálneho vývoja v SR. Relatívne podstatné zníženie tak bežného poškodzovania životného prostredia ako aj zlepšenie stavu v životnom prostredí. Pesimistickou víziou by bolo, že stav životného prostredia sa postupujúcou eróziou zo sústavného negatívneho pôsobenia na životné prostredie natoľko zhorší, že obyvateľstvo Slovenska výraznejšie zažije dôsledky narušenia biologickej rovnováhy v prírode, úrovne toxického znečistenia a prípadného globálneho oteplenia zemegule.


81

Vízia vývoja kultúry Idea samostatnosti a nezávislosti Slovenska sa bude všestranne prepájať s ideou európskeho a svetového občianstva a príslušnosti. Pesimistický variant vyplýva z možného viacnásobného zlyhania tohto prepájania a z vyústenia do obranného nacionalizmu. Optimistický variant kultúry budúcich desaťročí bude svojráznym umením paradoxov. Rozvoj národnej kultúry sa bude spájať s internacionalizáciou životných štýlov, rozvoj individuality bude dopĺňaný podporou komunitarizmu. Rozvoj konkurencie bude spájaný s podporou kolektivizmu. Rozvoj jednotlivca bude zároveň celospoločenským procesom a rozvoj spoločnosti bude zároveň harmonizáciou prírody. Kultúra umenia zjednotenia paradoxov bude predovšetkým záležitosťou tvorivosti, čo v sociálnopsychologickom zmysle znamená jej počiatočné obmedzenie iba na malú časť obyvateľstva, pre ktorú je tvorivosť životným štýlom. Bude to ťažký prechod z dôvodu tradicionalistického pretrvávania hodnotových názorov na to, že bohatstvo tvoria robotníci. Ďalšou podobnou otázkou bude polemika o tom, nakoľko tvoria bohatstvo národa bankári. Pokiaľ v týchto diskusiách nadobudne prevahu idea o celonárodnej tvorivosti, možno očakávať napätie sociálno-psychologické konfrontácie. Idea pracovitosti slovenského národa by mala byť nahradená ideou učenlivosti a prispôsobivosti Slovákov, ako aj všetkých občanov Slovenska. Občania Slovenska by bežne mali ovládať jeden až dva svetové jazyky. Viaceré kultúrne korene Slovenska siahajú do neskorého stredoveku. Tieto korene sú unikátnym kultúrnym dedičstvom, podobne ako aj unikátna príroda v SR. Mali by sme sa snažiť preniesť ich v minimálne modifikovanej podobe aj do budúceho storočia. Vízia vývoja zdravia a zdravotníctva Budúcnosť rozvoja zdravia a zdravotníctva je v dlhodobej perspektíve jednoznačne spojená s procesom vitalizácie obyvateľstva. Efektívnosť zabezpečenia vitalizácie bude znamenať zmenu proporcie medzi investovaním do liečenia chorôb a investíciami do prevencie a podpory zdravia v prospech čo najširšej prevencie. Kvalitatívny posun v tomto smere bude podmieňovaný predovšetkým ekonomickými požiadavkami, no zároveň pôjde aj o zmenu politiky a filozofie prístupu k zdraviu a zdravotníctvu. Zložitosť týchto zmien nebude bezbolestným procesom, ale ich nedostatočné a polovičaté riešenia budú ešte bolestnejšie. Zodpovednosť za zdravie a vitalitu sa začne presúvať z rezortu zdravotníctva viac na celoslovenskú úroveň, ale zároveň sa bude koncentrovať aj na jednotlivca a rodinu. Varianty vývoja zdravia v dlhodobej vízii sú odvodené od rôznych scenárov rozsahu a intenzity aktivizácie jednotlivých oblastí podpory zdravia. Pesimistická vízia je založená na predpoklade, že prostriedky na podporu zdravia budú smerované iba do odvetvia zdravotníctva, najmä na liečenie chorých (ich veľkú časť však pohltia náklady na prevádzku a reprodukciu zdravotníckych zariadení), ale nie do ostatných oblastí, v ktorých sa realizuje podpora zdravia. To znamená zhoršovanie zdravotného stavu obyvateľstva, ďalšie zvyšovanie počtu kardiovaskulárnych a onkologických ochorení, ako aj počtu zdravotne, telesne a mentálne poškodených. Realistická vízia predpokladá prispôsobenie štruktúry existujúcich zdravotníckych zariadení potrebám obyvateľstva podľa analýzy dlhodobého vývoja možných ohrození zdravia pri zachovaní aspoň existujúcej úrovne základnej zdravotnej starostlivosti. Časť prostriedkov by bola orientovaná na rozvoj oblastí podpory zdravia, na realizáciu Národného programu podpory zdravia (najmä prostredníctvom programov zdravá škola, Zdravé mesto, Zdravé pracovisko, CINDY a pod.). Takýto postup znamená zvýšenie účinnosti vynaložených prostriedkov, čo sa prejaví v časovom odstupe 10-15 rokov znížením počtu ochorení na tzv. civilizačné choroby a znížením niektorých chorobných charakteristík populácie. Optimistická vízia vychádza z predpokladu rešpektovania a aktivizácie všetkých oblastí, v ktorých sa realizuje podpora zdravia. To znamená že otázka zdravia sa stane strategickým predmetom politického a ekonomického záujmu rozvoja spoločnosti. Bude sa rešpektovať fakt, že zdravotníctvo síce plní a bude

82


plniť dôležitú funkciu pri zlepšovaní zdravia populácie, ale v dlhom vývoji bude zdravie stále viac určované faktormi, ktoré zdravotníctvo samo nemôže zmeniť. To si vyžaduje participáciu ďalších spoločenských aktérov. Veľká pozornosť sa bude venovať aj podpore mentálneho a emociálneho zdravia. K jednogeneračnej vízii budúcnosti Slovenska (približne do r. 2020) Vízia o budúcnosti Slovenska na obdobie približne 20 rokov, t.j do r. 2020 má tvoriť integrálnu súčasť viacgeneračnej vízie (nateraz približne k roku 2050). Jednogeneračná vízia má v podstate rovnaký cieľ, úlohu a funkcie. Vzhľadom však na skorší (bližší) horizont má niektoré špecifiká: • prvá časť (etapa) daného jednogeneračného obdobia - ku koncu ktorého sa formuje predstava - vízia o sociálno-ekonomickej a ekologickej situácii sa vyznačuje procesmi ukončovania sociálnej a ekonomickej transformácie spoločnosti prechodom od sociálneho spoločenského zriadenia ku kapitalistickému spoločenskému zriadeniu (približne do r. 2001). V nadväznosti na túto etapu vývoja sa bude formovať a pôsobiť etapa s fungujúcou a pokiaľ možno efektívnou a stabilnou trhovou - sociálne a ekonomicky orientovanou ekonomikou (vr. verejného sektora) ako aj sociálnou sférou. Pôjde o etapu v období rokov 2002 - 2010. Toto obdobie by sa malo vyznačovať relatívne stabilnou dynamikou rastu HDP, resp. i komplexnejšie chápaného výsledku spoločenského reprodukčného procesu, t.j. vr. zohľadnenia sprievodných dôsledkov (najmä na životné prostredie). Dá sa predpokladať, že v tomto období už končí činnosť Fond národného majetku. Inflačný vývoj bude relatívne nízky. Bude nákladového typu vyvolaného ekonomizáciou produkcie v odvetviach výroby elektriny, plynu a vody ako aj železničnej, cestnej, vodnej, leteckej i potrubnej dopravy (t.j. osobnej i nákladnej) ako aj poštových a telekomunikačných služieb. V rokoch transformácie ako aj následnej komunikácie pomerov a rozvoja v období 2011 -2020 je želanou víziou, aby sa darilo nepreexponovať parciálne - skupinové, odvetvové a rezortné záujmy na úrok komplexného riešenia problémov vývoja a vytypovaných nosných priorít. Najmä nesmie ísť vývoj na úrok životného prostredia, zdravia ľudí a celej biosféry.


83

Slovensko 21 - Vízia pre 21.storočie Ivan Klinec Projekt Slovensko 21 - Vízia pre 21.storočie je komplexným projektom analyzujúcim doterajší vývoj, súčasný stav a perspektívy budúceho vývoja slovenskej ekonomiky a spoločnosti v kontexte globálnych civilizačných trendov spolu s predstavou budúcej podoby slovenskej ekonomiky a spoločnosti v časovom horizonte do roku 2025. Súčasťou projektu je načrtnutie ciest, ktorými by sa Slovensko mohlo v danom časovom horizonte a opätovne začleniť do hlavného civilizačného prúdu a priblížiť sa skupine vyspelých krajín sveta. Rok 2025 bol vybratý ako časový horizont projektu Slovensko 21 - Vízia pre 21.storočia z dôvodu, že väčsina najnovších vízií a prognostických štúdií spracovávaných na globálnej úrovni i na úrovniach jednotlivých štátov príp. regiónov má práve tento časový horizont. Toto umožní využitie najnovších poznatkov z uvedených prác pre potreby projektu. Projekt Slovensko 21 - Vízia pre 21.storočie bude z hľadiska metodologických východísk kompatibilný s projektom The Millennium Project Americkej rady pre univerzitu OSN, čo umožňuje využitie výsledkov tohoto projektu a ich vyhodnotenie pre podmienky Slovenska. Ide najmä o Globálne výzvy, Prognózu vedy a technológie do roku 2025, Index stavu budúcnosti, Globálne exporatívne scenáre do roku 2025, Scenáre environmentálnej bezpečnosti do roku 2025 a Antiteroristické scenáre. Vonkajšie prostredie rozvoja ekonomiky a spoločnosti Slovenska do roku 2025 Vonkajšie prostredie, v ktorom sa bude rozvíjať slovenská ekonomika a spoločnosť v časovom horizonte do roku 2025 budú určovať nasledovné globálne trendy, ekonomické, spoločenské, politické a civilizačné zmeny: • Globálne výzvy, ktoré budú v časových horizontoch rokov 2025 až 2050 vytvárať a meniť globálne prostredie, v ktorom sa budú jednotlivé štáty vyvíjať • Globalizácia svetovej ekonomiky a vytváranie globálnych inštitúcií • Hrozba medzinárodného terorizmu a zmena globálneho bezpečnostného prostredia • Postupné opúšťanie industriálneho modelu rozvoja ekonomiky a spoločnosti a celosvetový prechod k modelu informačnej spoločnosti • Prechod k modelu novej ekonomiky ako dominantnému modelu určujúcemu výkonnosť, produktivitu a konkurencieschopnosť ekonomík jednotlivých krajín Globálne výzvy pre 21.storočie Globálne výzvy, vytvorené v rámci The Millennium Project Americkej rady pre Univerzitu OSN, predstavujú najkomplexnejšiu výpoveď o smeroch vývoja, ktorými sa bude v najbližších 25 až 50 rokoch uberať globálna civilizácia. Samotný koncept výzvy v sebe zahŕňa slobodu voľby reagovať na danú problémovú oblasť a znamená vlastne problemové pole, ktoré sa v závislosti na zvládnutí resp. nezvládnutí problémov, ktoré sú v ňom zahrnuté, mení buď na rozvojovú príležitosť alebo na hrozbu ďalśiemu rozvoju. Globálne výzvy boli vytvorené v priebehu rokov 1996 až 2002 viac ako 1000 expertami z celého sveta vrátane 25 expertov zo Slovenska a z Českej republiky a sú permanentne aktualizované. Globálne výzvy zahŕňajú: • Udržateľný rozvoj - Ako môže byť dosiahnutý udržateľný rozvoj pre každého? Neudržateľný rast je dnes najväčšou hrozbou pre budúcnosť ľudstva po odstránení hrozby jadrovej vojny. V súčasnej

84


dobe miliardy ľudí sú odsúdené žiť v chudobe bez udržateľného rastu a veľká časť civilizácie bude čeliť hrozbe kolapsu. Svet si vo vzrastajúcej miere uvedomuje nepriaznivé interakcie medzi populáciou a ekonomickým rastom na jednej strane a kvalitou životného prostredia a prírodnými zdrojmi na strane druhej. Následkom toho, veľa politických a intelektuálnych lídrov z celého sveta považuje udržateľný rozvoj - zahrňujúci dimenzie environmentálne, ekonomické, sociálne a kultúrnej diverzity - za najvýznamnejší cieľ pre zjednotenie ľudstva a jeho inštitúcií. • Voda - ako môže mať každý zabezpečený dostatok čistej vody bez konfliktu? Približne 450 miliónov ľudí v 29 krajinách žije v lokalitách s nedostatkom vody, pričom tento počet sa môže do roku 2050 zvýšiť na 2.5 miliardy. Viac ako 1 miliarda ľudí nemá dostatok nezávadnej čistej vody. Takmer polovica sveta nemá vyhovujúcu kanalizáciu a 80 % všetkých chorôb v rozvojovom svete je spojených s vodou. Okolo 40 % ľudstva žije v povodiach riek zdieľaných viac ako dvomi krajinami. Ak budú súčasné trendy pokračovať, potom v roku 2025 dve tretiny ľudí na Zemi budú žiť v regiónoch poznačených stresom spojeným s vodou. Vodné systémy sú zraniteľné industriálnymi katastrofami, poľnohospodárskym znečistením a teroristickými útokmi. Byznis tak, ako funguje dnes bude viesť k svetovej vodnej kríze, spojenej s masovou migráciou, chorobami a vojnami. • Populácia a zdroje - Ako môžu byť uvedené do rovnováhy populačný rast a zdroje? Svetová populácia rastie najrýchlejšie tam, kde si ľudia môžu najmenej zabezpečiť svoje životné potreby. Viac ako 1 miliarda ľudí po celom svete žije v slumoch a squatterských komunitách. Z 83 miliónového každoročného prírastku ľudskej populácie, iba 1 milión žije v industriálnom svete. Napriek tomu, že miera rastu populácie začala klesať, očakáva sa vzrast súčasnej populácie zo 6.2 milirdy na 9 miliárd v roku 2050, pričom 98 % tohoto rastu bude v najchudobnejších krajinách. Približne polovica sveta žijúca v mestách na 2% pôdy spotrebováva približne 75% zdrojov a produkuje približne rovnaké množstvo znečistenia. Počas jednej generácie približne 3 miliardy obyvateľov miest vzrastú na 5 miliárd, čím sa stane urbanizácia jedným z najsilnejších trendov dneška. Prírodné zdroje podporujúce tento rast sa scvrkávajú. Svetová populácia starne a presúva sa do miest: v roku 2050 bude viac starších ľudí ako deti a najviac z nich bude žiť v preplnených mestách. Industriálny svet sa stal bohatším predtým ako zostarol, ale úspech programov kontroly pôrodnosti bude znamenať, že rozvojový svet zostarne skôr ako sa stane bohatým. • Demokratizácia - Ako sa môže skutočná demokracia vytvárať z autoritárskych režimov? Prvý krát v histórii žije viac ľudí v demokraciach ako v diktatúrach. Podľa Freedom House 120 krajín je parlamentnými demokraciami, čo zahŕňa asi 63 % svetovej populácie. Pretože demokracie nesmerujú k vzajomným vojnovým konfliktom a vznik humanitárnych kríz je omnoho viac pravdepodobný v rámci autoritárskych režimov, trend k demokracii by mal viesť k mierovejšej budúcnosti. Vytváranie demokracie však nie je hladký proces. Mnohé súčasné demokracie nemajú konsolidované svoje demokratické inštitúcie a kultúrne zmeny. Počas prechodu veľa ľudí môže stratiť svoje príjmy a sociálne postavenie. Mladé demokracie, vytvárajúce sa z autoritárskych režimov, potrebujú dlhodobú ekonomickú stabilitu, určité skúsenosti s pluralizmom a väčšinu prodemokratických účastníkov aby sa stali skutočnými demokraciami. Dramatické zmeny ako viacstrannícke voľby, slobodná tlač, písané ústavy, právne reformy a nezávislé súdnictvo nevytvárajú simultánne kultúru demokracie s občianskou zodpovednosťou. Vzrastajúca schopnosť manipulácie s informáciami všade ohrozuje slobodu voľby. • Globálne dlhodobé perspektívy - Ako sa môže politické rozhodovanie stať viac citlivým ku globálnym dlhodobým perspektívam? Komplexnosť, akcelerácia zmeny, a globalizácia na prelome milénií podnietili vzrastajúcu pozornosť k budúcim možnostiam. Mnoho politických lídrov však pozerá iba na najbližšie voľby a tí z viac autoritárskych režimov zameriavajú svoje úsilie na krátkodobé riešenia pre udržanie sa pri moci. Denná zložitosť poltík a potreba riešiť bežné problémy nechávajú málo času pre zaoberanie sa dlhodobými perspektívami a následkami. Korporatívni podielníci chcú rýchly zisk, tlačiac tak korporatívnych lídrov k akciám, ktoré môžu zlepšiť zisk v ďalšom štvrťroku. Lídri neziskových organizácií, ktorí môžu pozerať na dlhšie časové horizonty, tak robia iba z perspektívy jedného problému. Potrebujeme vytvoriť participatívny proces informovaný výskumom budúcnosti, podporiť tréning a vzdelávacie kurzy v myslení o budúcnosti, konvertovať metódy výskumu budúcnosti do vyučovacích metód. Potrebujeme tiež organizovať údaje pre ľahšie


85

použitie v predvídaní a politických analýzach, inkorporovať metódy výskumu budúcnosti ako napr. scenáre do všetkých úrovní politického rozhodovania a výcviku decizorov. • Globalizácia informačnej technológie - Ako môžu byť globalizácia a konvergencia informačných a komunikačných technológií prospešnými pre každého ? Internet rastie rýchlejšie ako akýkoľvek fenomén v histórii a stáva jednou z najmocnejších síl zmeny. Ešte pred 10 rokmi však o ňom počulo iba málo ľudí. Dnes stimuluje otázky, učenie a vytváranie nových organizačných foriem, o ktorých ešte pred 5 rokmi nebolo počuť. Niektorí dokonca tvrdia, že sa stane samoorganizujúcim mechanizmom pre vznikajúci globálny mozog zdokonaľujúci kolektívnu inteligenciu ľudstva. Nua Ltd. odhaduje že zo 407 miliónov ľudí pripojených on-line na konci roku 2000, bolo v USA a Kanade 167 miliónov, v Európe 113 miliónov, v Ázii a Pacifiku 105 miliónov, v Latinskej Amerike 16.5 milióna, v Afrike 3.1 milióna a na Strednom východe 2.4 milióna. Počítačové komunikácie sa stávajú tepnami byznisu s 2 biliónmi dolárov obiehajúcimi okolo sveta každý deň. Elektronický obchod samotný dosiahne 1.3 biliónov dolárov pred rokom 2004. V priebehu piatich až šiestich rokov 1 miliarda ľudí môže byť pripojená k vytvárajúcemu sa „planetárnemu nervovému systému„, vytvoriac tak z kyberpriestoru bezprecedentné médium pre civilizáciu. Čoskoro uvidíme kompletný gigabytový počítač na jednom čípe. Aplikácie informačných technológií vo vzdelávaní môžu byť najväčším vyrovnávačom medzi chudobnými a bohatými krajinami. Napriek tomu, že kybertechnológie môžu priniesť mier a hojnosť, treba mať na zreteli hrozbu informačnej vojny, kyberterorizmus, citlivosť finančných trhov, podvody, stratu kultúrnej diverzity a znalostnú medzeru. Mohli by sme urobiť prístup k Internetu ľudským právom, ukončiť národné telekomunikačné monopoly, vynájsť podnety pre poskytovanie výcviku pre každého, vytvoriť nízkocenové Internetové zariadenia s priamym satelitným prístupom, využiť existujúci softvér k zablokovaniu urážlivých materiálov, podporiť teledobrovoľníkov pre pomoc chudobným regiónom, vyvinúť štandardy vzťahujúce sa k obsahu, grafiku pre jednoduchšie užívanie Internetu a súhlasiť s pravidlami správania na globálnej informačnej diaľnici. • Medzera medzi bohatými a chudobnými - Ako môže etická trhová ekonomika podporiť redukciu medzery medzi bohatými a chudobnými? Svetová ekonomika vzrástla za posledných 50 rokov z 3 biliónov dolárov na viac ako 30 biliónov dolárov. Počas posledných 40 rokov očakávaná dľžka života v rozvojových krajinách vzrástla zo 46 na 64 rokov, miera detskej úmrtnosti bola zredukovaná o 50 %, podiel detí zapísaných do základnej školy vzrástol o viac ako 80 % a prístup k bezpečnej pitnej vode a kanalizácii sa zdvojnásobil. Napriek tomu Svetová Banka odhaduje, že počet ľudí žijúcich z 1 až 2 dolárov na deň by mohol vzrásť z 2 miliárd na 4 miliardy v priebehu budúcich 25 rokov. Z 1.3 miliardy ľudí, ktorí spotrebovávajú menej ako 1 dolár za deň, 44 % žije v Južnej Ázii, po približne 24 % v Sub-Saharskej Afrike a Východnej Ázii a 6.2 % v Latinskej Amerike a Karibiku. Podľa UNDP najbohatších 20 % sveta je zodpovedných za 86 % spotreby, pričom najchudobnejších 20 % spotrebováva iba 1 % globálnej produkcie. Rozdiel v príjmoch na osobu medzi 20 % najbohatšími a 20 % najchudobnejšími bol 30 ku 1 v roku 1960, tento pomer vyskočil na 78 k 1 v roku 1994 a trochu poklesol na 74 k 1 v roku 1999. The Asia Foundation odhaduje, že tento pomer môže dosiahnúť 100 k 1 pred rokom 2015. Účastníci vo všetkých trhových ekonomikách by sa mali správať viac eticky a viac prispievať k sociálnym potrebám a cieľom ako ich ignorovať. Etické trhové ekonomiky sú podporované, keď „úroveň hracieho poľa„ je garantovaná spravodlivým súdnym systémom a vládami, ktoré zabezpečujú politickú stabilitu, šancu participovať na lokálnych rozvojových rozhodnutiach, obchodnými podnetmi, ktoré vyhovujú sociálnym a environmentálnym cieľom a prístupom k pôde, kapitálu a informáciam. • Zdravie - Ako môže byť redukovaná hrozba nových a znovuobjavujúcich sa chorôb a imúnnych mikroorganizmov ? Infekčné chroby sú príčinou asi 30 % úmrtí na svete. Veľký pokrok bol dosiahnutý v boji proti týmto podmienkám uspal mnohých ľudí falošným pocitom bezpečnosti. V posledných 20 rokoch viac ako 30 nových a vysokoinfekčných chrôb ako napr. Ebola a AIDS bolo identifikovaných, pre mnohé z ních neexistuje liečba, liek alebo vakcína. Okrem toho, počas posledných 20 rokov, 20 známych druhov chorôb ako TBC a malária si vyvinulo antimikrobiálnu rezistenciu zapríčinenú rozšíreným používaním a zneužívaním liekov. Zároveň staré choroby ako cholera, mor, meningitída, hemoragická horúčka, diftéria a žltá horúčka sa znovu objavili ako

86


ohrozenia verejného zdravia po rokoch úpadku. Efekty tohoto vývoja sú znásobované takými faktormi ako prudký vzrast leteckej dopravy, veľkou populáciou podvýživených a nevzdelaných ľudí žijúcich v podštandardných podmienkách, nezdravým prostredím a neadekvátnymi zdravotnými službami a zlým zásobovaním vodou a kanalizáciou. Globalizácia obchodu rovnako ako najnovšie zmeny v produkcii, obchodovaní a spracovaní potravy zvyšujú riziko chorôb vznikajúcich z potravy. Environmentálne faktory tiež vystavujú ľudí predtým neznámym chorobám. Nakoniec aktivity ako odlesňovanie, turizmus, konflikt a migrácia do vzdialených osídlení podporujú ohrozenie chorobami. • Kapacita pre rozhodovanie - Ako môže byť zdokonaľovaná kapacita pre rozhodovanie v nádväznosti na zmeny práce a inštitucionálne zmeny ? Mnoho ľudí verí, že je možné vytvárať budúcnosť viac ako jednoduchej príprave na budúcnosť, ktorá je lineárnou extrapoláciou súčasnosti alebo produkt šance alebo osudu. Vzrastajúca komplexnosť vyžaduje informované rozhodovanie, efektívnu akciu a rýchle výsledky. Ale rastúce množstvo a zložitosť volieb, ktoré musia byť rozhodnuté, sa zdá rásť nad naše schopnosti analyzovať a robiť rozhodnutia. Počet ľudí zapojených do rozhodovania taktiež vzrastá vzhľadom na väčšiu komplexnosť v rozhodovaciom procese. Problémy ako globálne otepľovanie a etika a aplikácie genetického inžinierstva majú sklon byť náročnejšími ako problémy v minulosti. Morálna zodpovednosť je zriedkavo braná do úvahy pri rozhodovaní. Spolu s rozširovaním demokracie viac ľudí je zapojených do rozhodovania robiac závery viac obtiežnejšími. Je samozrejme, že neistota a riziko budú vysoké pri niektorých významných rozhodnutiach, pretože tieto budú musieť byť robené bez plnej znalosti faktorov, ktoré budú ovplyvňovať ich výstupy. • Mier a konflikt- Ako môžu zdieľané hodnoty a nové bezpečnostné stratégie redukovať etnické konflikty, terorizmus, a použitie zbraní hromadného ničenia ? Na začiatku nového milénia etnické konflikty stále pokračujú a terorizmus je v neustále vzrastajúcej miere deštruktívny, má široký záber a je ťažké mu zabrániť. Krutosť náboženských a etnických konfliktov taktiež vzrastá, tak ako aj počet štátov so zbraňami hromadného ničenia. Podľa komisára UNHCR 21.5 milióna ľudí je utečencami. Zbrane chemickej, biologickej a informačnej vojny sú tiež lacné a ľahko použiteľné malými skupinami. V rovnakom čase sú vytvárané stratégie pre svetový mier a bezpečnosť a rastie globálne úsilie podporujúce rešpekt k diverzite a zdieľané etické hodnoty. Je študovaná transkultúrna etika a dialógy medzi rozdielnými pohľadmi na svet narastajú. Rast demokracie, medzinárodný obchod a globálne zviditeľňovanie uskutočňované novými médiami, Internetom a satelitným dohľadom spolu so zlepšením svetového cestovania a životných štandardov podporujú vzrastajúcu akceptáciu bezpečnostných podmienok, ktoré robia možnou viac mierovú evolúciu ľudstva. Niekedy bolo otroctvo široko akceptované ako prirodzená inštitúcia, dnes je skoro zlikvidované pretože ľudia zmenili svoje mysle a inštitúcie. Ak sa to podarilo pri otroctve, potom prečo nie pri vojne a terorizme ? V dlhodobých časových horizontoch riešením týchto problémov je lepšie vzdelávanie lídrov. Musíme porozumieť základným príčinam terorizmu, nie iba následkom a vytvoriť sociálny marketing alebo verejné vzdelávacie programy podporujúce rešpekt k diverzite a rovnakým právam. • Ženy - Ako môže zmenené postavenie žien pomôcť zlepšiť ľudské podmienky ? Zmenené postavenie žien bolo dosiahnuté prostredníctvom Konvencie o eliminácii všetkých foriem diskriminácie žien, prijatej Valným zhromaždením OSN pred 20 rokmi a akceptovanej 167 štátmi sveta, ktoré súhlasili s adaptáciou národných akčných plánov a politík pre umožnenie rovnosti žien. Lepšia vzdelanosť, zníženie detskej úmrtnosti, dokonalejšia a cenovo prístupná antikoncepcia, efektívne programy plánovaného rodičovstva, hnutia za ženské práva a využívanie Internetu dohromady zvýšili participáciu žien v hotovostných ekonomikách a ich sociálny štatút v priebehu niekoľkých posledných generácií. Tam, kde bol štatút žien posilnený, tam sa znížila pôrodnosť a všebecný blahobyt sa zvýšil. Vzdelané ženy vychovávajú zdravšie deti, majú nižšie percento pôrodnosti a efektívnejšie prispievajú k pracovnej sile. V posledných 20 rokoch sa ženy v rozvojových krajinách zdokonalili dvojnásobne rýchlejšie ako muži vo vzdelanosti a školskej dochádzke. Miera ženskej úmrtnosti sa znížila celosvetovo o 50 %. Keď ženy kontrolujú príjmy, potom väčśia časť týchto príjmov je vynakladaná na potravu a iné vstupy pre zlepšenie výživy a zdravia. Z tohoto dôvodu rozvoj detí je závislý na ekonomickej sile žien a ich postavení v spoločnosti a to je jasná odpoveď na otázku ako zmenená rola žien pomáha zlepšovať ľudské podmienky. Zlepšenie štatútu


87

žien by mohlo byť najlepšou cenovo efektívnou stratégiou ktorá by reagovala na väčšinu ostatných globálnych výziev. • Transnacionálny zločin - Ako možno zabrániť organizovanému zločinu aby sa stával silnejším a sofistikovanejším globálnym podnikom ? Transnacionálny organizovaný zločin by sa mohol stať narýchlejšie rastúcim priemyslom sveta. Medzinárodný menový fond odhaduje, že viac ako 5 % globálnej ekonomiky približne 1.5 bilióna dolárov za rok je prepierané prostredníctvom medzinárodného finančného systému. To je viac ako svetový naftový a plynárenský priemysel dohromady. Medzinárodné siete drogových kartelov, bývalá mafia a bývalí pracovníci spravodajských služieb z rôznych krajín zhromažďujú obrovské sumy peňazí z ilegálnych drog a iných zdrojov, umožňujúc svojim členom kupovať poznatky a technológie pre vytváranie nových foriem kriminality pre generovanie vyšších ziskov a stávanie sa hrozivou globálnou silou. S dennými medzinárodnými transférmi 2 biliónov dolárov prostredníctvom počítačovej komunikácie potenciál pre korupciu je mimoriadny. Potenciálna synergia medzi organizovaným zločinom, korupciou a terotrizmom sa môže vyvinúť do významnej sily ohrozujúcej vládne rozhodovanie a verejné záujmy. • Energia - Ako môže byť bezpečne a efektívne uspokojený rastúci dopyt po energii ? Svetová spotreba energie sa počas posledných 20 rokov zvýšila o viac ako 50 % a do roku 2050 sa zdvojnásobí alebo strojnásobí. Fosílne palivá by mohli zaplniť medzeru, avšak za neakceptovateľnú environmentálnu cenu. Všetky hlavné projekcie ukazujú nárast skleníkových plynov počas nasledujúcich 50 rokov. Počas nasledujúcich 10 až 15 rokov sa počíta s uzavretím viac ako 300 jadrových elektrárni. Následkom toho nové zdroje budú potrebné nielen pre rastúci dopyt, ale aj pre pokrytie strát elektriny z odstavených jadrových elektrárni. Alternatívne zdroje energie jako fotovoltické články, solárna termálna energia, geotermálna energia, vodík, veterná energia, prílivová energia, biomasa, oceánové termické rozdiely, fúzia a satelity na solárnu energiu sa nevyvíjajú dostatočne rýchlo aby zaplnili medzeru a uspokojili budúci dopyt. Musíme zvýšiť financovanie vývoja alternativnych zdrojov energie a s tým spojených zmien. Energetické problémy môžu vyvolať požiadavku vytvorenia Svetovej organizácie pre energiu pre koordináciu výskumu energie, vývoj a asistenciu pri implementačných politikách. • Veda a technológia - Ako môžu byť urýchlené vedecké a technologické objavy pre zdokonalenie ľudských podmienok ? Rýchlosť vedeckých objavov a technologických aplikácií rapídne mení ľudské podmienky. Znalostná báza pre tento rast je kumulatívna a v rastúcej miere interdisciplinárna, neukazuje žiaden náznak spomalenia, ale naopak vytváranie nových hraníc. Nanotechnológie budú v širokej miere urýchľovať technologickú efektívnosť. Biotechnológie vytvoria lepšie zdravotníctvo a výživnejšiu potravu pri použití menej pôdy a vody. Kognitívne vedy zdokonalia vzdelávanie a mentálne zdravie. Umelá inteligencia s kvantovými počítačmi podporia vzrast kolektívnej inteligencie. Kozmické vedy otvoria nové technologické a spoločenské hranice. Synergia medzi vedami sa urýchľuje globálnou konvergenciou komunikačnej a informačnej technológie. • Globálna etika - Ako môžu byť etické aspekty viac rutinne zahrnuté do globálneho rozhodovania ? Vzrast vzájomnej prepojenosti sveta a spravodajstvo sofistikovaných médií znemožňujú uskutočňovanie neetických rozhodnutí bez povšimnutia. Následkom toho sme zaplavení omnoho viac dôsledkami pochybných rozhodnutí, než aké je schopný súčasný systém odvrátiť. Toto vedie k novému pocitu kolektívnej zodpovednosti po akom je volané vo Všeobecnej deklarácií práv človeka. Na dôvažok samoorganizácia prostredníctvom Internetu umožňuje jednotlivcom stavať sa silnejšou morálnou silou. Think tanky, komisie OSN a medzináboženské dialógy navrhujú vytvorenie globálnej etiky. Globálna etika musí korešpondovať nielen s hlavnými náboženskými morálkami, mala by tiež spojiť veriacich a neveriacich do novej aliancie. Musíme nájsť efektívne politiky proti korupcii, podporiť vôľu konať, kontrolovať lobbying a redukovať pýchu a zahľadenie do seba, podporovať česť a poctivosť, podporovať rodičovské vedenie pri vytváraní pocitu hodnôt, redukovať bariéry slobodného prístupu k informáciam, vytvoriť spoločnú dohodu o etike.

Vnútorné prostredie rozvoja ekonomiky a spoločnosti Slovenska do roku 2025

88


• Vnútorné prostredie, v ktorom sa bude rozvíjať slovenská ekonomika a spoločnosť v časovom horizonte do roku 2025 bude determinovaná nasledovnými procesmi: • Vytváraním a vývojom potenciálov, výkonnosti a štruktúry slovenskej ekonomiky a spoločnosti v dlhodobom časovom horizonte v 20.storočí, čo vo výraznej miere determinuje súčasnú výkonnosť, štruktúru a potenciály slovenskej ekonomiky ako i jej miesto vo svetovej ekonomike • Stavom slovenskej ekonomiky a spoločnosti na začiatku 21.storočia v kontexte vytvárajúcej sa globálnej svetovej ekonomiky • Výsledkami procesu transformácie ekonomiky a spoločnosti v rokoch 1990 až 2002

•

Úspešným ukončením transformačného procesu na demokratický politický systém a fungujúcu trhovú ekonomiku

• Rozšírením trhového prostredia na ostatné oblasti spoločnosti vrátane vedy, vzdelávania, zdravotníctva, kultúry a zjednotenie pravidiel fungovania všetkých oblastí ekonomiky a spoločnosti • Úspešnou integráciou Slovenska do Euroatlantických štruktúr a skompatibilnením slovenskej ekonomiky a spoločnosti s týmito štruktúrami • Adaptáciu Slovenska na vytvárajúcu sa informačnú spoločnosť a prechodom na model novej ekonomiky ako základný model informačnej spoločnosti • Kľúčovými faktormi rozvoja a kľúčovými riadiacimi silami, ktoré budú formovať slovenskú ekonomiku a spoločnosť v časovom horizonte do roku 2025


89

Slovensko 21 - Vízia pre 21. storočie

Slovensko 2025 - Kľúčové riadiace sily Vzdelanie Informačné technológie Internet Informácie a znalosti Informačný a znalostný kapitál Veda Zdravie Digitálna ekonomika Informačná sieťová ekonomika Networking Komunikácia Sociálny kapitál Udržateľný rozvoj Novovytvárajúce sa trhy Ochrana diverzity Kultúra Umenie Spiritualita

Slovensko 2025 - Scenáre ekonomického a sociálneho rozvoja Vývoj slovenskej ekonomiky a spoločnosti v časovom horizonte do roku 2025 bude vo významnej miere ovplyvňovaný prebiehajúcou celosvetovou civilizačnou transformáciou a schopnosť adaptácie slovenskej ekonomiky a spoločnosti na podmienky vytvárajúcej sa globálnej svetovej ekonomiky a svetového trhu ovplyvní budúci vývoj slovenskej ekonomiky a spoločnosti. Je možné identifikovať šesť základných scenárov vývoja slovenskej ekonomiky v prvej štvrtine 21.storočia. Realizácia niektorých z ních je viac pravdepodobná a iných zasa menej. Sú možné i iné variácie a kombinácie týchto scenárov. Možno tiež identifikovať hlavné rozhodujúce faktory, ktoré ovplyvnia vývoj slovenskej ekonomiky a spoločnosti v časovom horizonte do roku 2025. Medzi hlavné faktory, krtoré budú určujúce v prvej štvrtine 21.storočia patria: stupeň industrializácie ekonomiky, otvorenosť ekonomiky a spoločnosti, stupeň samosprávy, stupeň centralizácie resp. decentralizácie ekonomiky, stupeň koncentrácie, stupeň monopolizácie ekonomiky, technologická výkonnosť ekonomiky, štruktúra vyuźívaných zdrojov, podiel alternatívnych energetických zdrojov,

90


produktivita, efektívnosť, kreativita, stupeň informatizácie, stupeń digitalizácie, stupeň networkingu, miesto a úlohya vedy a vzdelávania, konkurencieschopnosť a globálna konkurencieschopnosť, výška reálnych príjmov, vytváranie a redistribúcia pracovných miest. Scenáre vývoja slovenskej ekonomiky a spoločnosti v prvej štvrtine 21. storočia Scenár Nová ekonomika Kľúčová úloha moderných informačných technológií a Internetu v rozvoji slovenskej ekonomiky a transformácia jej industriálneho jadra na informačnú sieťovú ekonomiku Základné charakteristiky: nová ekonomika ako základ hospodárskej politiky, realizácia dlhodobých strategických programov rozvoja informačnej spoločnosti, Internetu, digitálnej ekonomiky, elektronického obchodovania, prekročenie industrializmu, adaptácia slovenskej ekonomiky a spoločnosti na prebiehajúce procesy civilizačnej transformácie, výmena zastaralých technológií, preorganizácia ekonomiky do podoby sietí, rozšírenie trhového prostredia na vedu, vzdelávanie a zdravotníctvo, pokles úlohy štátu a vzrast úlohy podnikateľských subjektov, neziskových organizácií a samosprávy, otváranie sa svetu, plna integrácia do sietí svetovej ekonomiky, ekonomická, politická a spoločenská stabilizácia, vytvorenie funkčnej demokracie Efekty: pokles nezamestnanosti pod 5 percent, makroekonomická stabilita, nízka inflácia, rast HDP, rast produktivity, rast konkurencieschopnosti, rast technologickej výkonnosti, zmenšovanie technologického zaostávania, rast životnej úrovne Pravdepodobnosť uskutočnenia: málo pravdepodobné do roku 2006, veľmi pravdepodobné po roku 2010 Scenár Trhový industrializmus Vládna ochrana industriálnych inštitúcií slovenskej ekonomiky spojená s jej rezistenciou voči globálnym zmenám a s neschopnosťou realizovať posun k informačnej sieťovej ekonomike Základné charakteristiky: pokračovanie v súčasnej podobe ekonomickej reformy a hospodárskej politiky, zachovávanie industriálneho modelu ekonomiky, zlyhávanie hospodárskej politiky z dôvodu neakceptovania sa meniacích globálnych realít a ignorovania civilizačných trendov, neexistencia dlhodobej stratégie rozvoja ekonomiky a spoločnosti, pokračujúci pokles alebo stagnácia výkonnosti a konkurencieschopnosti slovenskej ekonomiky i jej jednotlivých subjektov, sociálne a politické napätie, spoločenské konflikty Efekty: nezamestnanosť 10 až 15 percent, makroekonomická nestabilita, rastúca inflácia, rast HDP, stagnácia alebo pomalý rast produktivity, nízka konkurencieschopnosť, rast technologického zaostávania, stagnácia alebo pomalý rast životnej úrovne Pravdepodobnosť uskutočnenia: pred rokom 2010 veľmi pravdepodobné Scenár Netrhový industrializmus Neúspech transformačného procesu na trhovú ekonomiku spojený s vládnou ochranou industriálneho jadra slovenskej ekonomiky a jej rezistenciou voči globálnym zmenám Základné charakteristiky: zlyhanie transformačného procesu na trhovú ekonomiku, pokus o obnovovanie direktívneho riadenia ekonomiky spojený s uzatváraním sa svetu, zachovávanie industriálneho modelu ekonomiky, pokles reálnych príjmov a životnej úrovne, rast ekonomickej nerovnováhy, ekonomická a spoločenská kríza, postupný úpadok až kolaps


91

Efekty: nezamestnanosť 15 až 20 percent, makroekonomická nestabilita, rastúca inflácia, pokles HDP, stagnácia až pokles produktivity, pokles konkurencieschopnosti, rast technologického zaostávania, pokles životnej úrovne Pravdepodobnosť uskutočnenia: do roku 2025 málo pravdepodobné, avšak za určitých podmienok dosť možné pred rokom 2010 Scenár Nová diktatúra Zlyhanie transformačného procesu na demokratickú spoločnosť, čo môže byť spojené so zlyhaním ekonomickej transformácie Základné charakteristiky: zlyhanie vytvárania funkčnej demokracie, obnovovanie centralistického riadenia spoločnosti až vznik autoritárskeho režimu, môže byť spojené so zachovaním trhovej ekonomiky alebo tiež so zachovaním otvorenosti svetu, zachovanie industriálneho modelu ekonomiky, ekonomická a spoločenská nerovnováha, rast civilizačnej medzery, stagnácia až pomalý úpadok, sociálne a politické konflikty, hrozba spoločenskej a politickej krízy Efekty: nezamestnanosť 15 až 20 percent, makroekonomická nestabilita, rastúca inflácia, stagnácia alebo pokles HDP, stagnácia produktivity, pokles výkonnosti, pokles konkurencieschopnosti, rast technologického zaostávania, pokles životnej úrovne Pravdepodobnosť uskutočnenia: do roku 2025 málo pravdepodobné, avšak za určitých podmienok dosť možné pred rokom 2010 Scenár Krach slovenskej ekonomiky Zrútenie sa slovenskej ekonomiky z dôvodu hlbokej hospodárskej krízy a kolaps základných ekonomických a štátnych inštitúcií, vývoj podobný ako v Argentíne Základné charakteristiky: zrútenie sa a vymknutie slovenskej ekonomiky spod kontroly v dôsledku zlyhania hospodárskej politiky a nezvládnuteľnej ekonomickej nerovnováhy, kolaps industriálneho modelu ekonomiky, následné drastické politické a ekonomické opatrenia na obnovu ekonomickej, spoločenskej a politickej rovnováhy, možné obnovenie autoritárskeho režimu Efekty: nezamestnanosť nad 20 percent, makroekonomická nestabilita, hyperinflácia, pokles HDP, drastické opatrenia na obnovu ekonomickej rovnováhy, devalvácia koruny až o 50 %, prudký pokles produktivity, rast technologického zaostávania, rast civilitačnej medzery, prudký pokles životnej úrovne. Pravdepodobnosť uskutočnenia: do roku 2025 málo pravdepodobné, možné do roku 2010 za špecifických podmienok kombinácie hospodárskej krízy a politickej destabilizácie Scenár Zrútenie sa svetovej ekonomiky Kolaps svetovej ekonomiky v dôsledku napr. série teroristických útokov alebo vypuknutia globálnej svetovej vojny a následné dlhodobé negatívne dopady na slovenskú ekonomiku Základné charakteristiky: zrútenie sa slovenskej ekonomky v dôsledku nezvládnutia turbulencií svetovej ekonomiky alebo kolapsu svetovej ekonomiky následkom série teroristických útokov alebo vypuknutia globálnej svetovej vojny, vývoj podobný jako v Argentíne, Thajsku alebo Indonézii, možné obnovenie autoritárskeho režimu, drastické opatrenia na obnovu ekonomickej, spoločenskej a politickej rovnováhy, dlhodobá ekonomická, spoločenská a politická kríza Efekty: dlhodobá ekonomická nestabilita, hyperinflácia, pokles HDP, možná devalvácia meny o viac ako 50 %, rast technologickej medzery, rast civilizačnej medzery, dlhodobý pokles životnej úrovne Pravdepodobnosť uskutočnenia: do roku 2025 málo pravdepodobné

92


Slovensko 21 - Vízia pre 21. storočie

Slovensko 2025 - Základné strategické ciele Globálna konkurencieschopnosť slovenskej ekonomiky a plná integrácia do globálnej svetovej ekonomiky Ekonomický a sociálny rozvoj založený na báze využitia moderných informačných technológií a špeciálne Internetu Prístup k Internetu pre každého Informácie a znalosti ako kľúčový faktor a zdroj ekonomického a sociálneho rozvoja Plne konkurenčné vnútorné prostredie pre podporu podnikania Trvalo udržateľný rozvoj, ochrana prírody a zdravý životný štýl Dlhodobý rast a makroekonomická stabilita Vytváranie nových pracovných miest podporou novej ekonomiky, inovácií a investícií do vzdelania a modernej technológie Vytváranie informačnej sieťovej ekonomiky Vytváranie digitálnej ekonomiky a digitalizácia maxima ekonomických aktivít Eliminácia negatívnych environmentálnych a sociálnych efektov moderných informačných technológií Ochrana súkromia a bezpečnosti na sieti Ochrana pred organizovaným zločinom a terorizmom


93

Vzdělání jako sebeobrana společnosti Vlastimil Pařízek Ústředním tématem dnešního sympozia o budoucnosti Evropy i mnoha ekonomických, politologických, přírodovědných a filozofických studií je trvale udržitelný rozvoj nebo trvale udržitelný život. Měří se a monitoruje pohyb v několika desítkách ukazatelů lidského rozvoje, jako je HDP, gramotnost, délka života, počty studentů na vysokých školách atd. Probíhají i pokusy jak zvrátit nepříznivý vývoj. Tyto dosavadní pokusy - globální i parciální - nebyly úspěšné a pouze zabrzdily negativní tendence. Pro pedagogiku, ale i jiné obory, odtud vyplývá otázka, zda je trvale udržitelný vývoj - a život - možný bez změny člověka? Mnoho důvodů mluví pro to, že bez kultivace člověka: jednotlivce, národa a lidstva to nejde. Bez náležité kultivace ve smyslu vzdělání již dnešní člověk není s to přežít. Globalizací světa se tento jev dostává na makroúroveň státní, kontinentální a světové politiky. Dokládá to existence celosvětových vzdělávacích, vědeckých a informačních center. Vzniká otázka, co rozumíme kultivací člověka? Obecně řečeno, jde o • vztah k práci, • sociální vývoj, • vztah ke zdraví a k přírodě, • péči o potomstvo, • způsob života ve volném čase. Zanedbání kterékoli složky znamená ohrožení existence lidstva. Vzdělávání reflektuje všechny uvedené sféry existence lidstva, a to všemi svými prvky: poznáním, dovednostmi, hodnotovou orientací a postoji i tělesnými a duševními vlastnostmi, které pěstuje. Vzdělávání nemůže společnost změnit. Je pod tlakem společnosti, která dbá o to, aby se mladí lidé mohli včlenit do života dospělé společnosti. Ale ani náprava kterékoli sféry života společnosti není možná bez vzdělávání. Kultivací člověka tedy rozumíme jeho vývoj ve vztahu k potřebám všech uvedených sfér života společnosti. Kultivace člověka je páteří společnosti. Vzniká však otázka, jaký je směr vývoje vzdělávání v dnešním světě. Má dvojí stránku: kvantitativní a kvalitativní. Ze srovnávacího hlediska je vidět, jak rostou počty středoškoláků a vysokoškoláků ve všech zemích. Korelace vzdělanostního a ekonomického vývoje od starověku a středověku po dnešek dokládají, že vzdělání působilo a působí jako základ přežití národa, jako sebeobrana společnosti. Vzdělanější národy vítězily nebo i po porážce přežívaly. Tyto korelace také dokládají, že vzdělávání bylo a je politickým a mocenským nástrojem, protože méně vzdělaný národ se nemůže dost bránit, je odsouzen ke služebné roli. Dokladem je koloniální politika nebo za druhé světové války fašistická politika v českých zemích, jež zavřela pod záminkou manifestací proti okupaci všechny české vysoké školy, i zavírání mnoha středních škol (Češi se jen mohli ucházet o „Háchovo stipendium“ na německých školách). V Polsku byla situace ještě horší. Dnešní rozdíly ekonomického postavení zemí jsou vyjadřovány a udržovány rozdílem v počtech středoškoláků a vysokoškoláků nebo obecněji účastníků terciárního vzdělávání. Např. v EU maturuje v průměru 75 % mládeže, v ČR 57 %, podstatně nižší jsou i počty vysokoškoláků v ČR ve srovnání s EU a také podíl, který věnuje stát na školství, které je základem vzdělanosti národa, z HDP. Ten je podstatně nižší než v EU a přesto namísto 6 %, které věnují státy EU na školství, je v ČR uvolňováno v r. 2001 jen 4,3 % peněz.

94


Kvantitativní stránka rozvoje vzdělávání je jednou stranou mince. Druhou je obsah, cíle, pojetí vzdělávání, jeho vlastní účel pro kultivaci člověka. Účel dnešního vzdělávání reflektuje technickoekonomický přístup, který ovládá současnou společnost. Ten zbanalizoval podstatné otázky života a cestou agresivní reklamy, prestižních cen a titulů nutí i lidi činné v kultuře a vědě, aby se konformovali s hlavním proudem konzumního způsobu života. V této situaci se artikuluje funkce vzdělání v životě jednotlivce i celé společnosti a vyvstávají dva hlavní cíle vzdělávání: první je vázán na praktické cíle spojené s přežitím bezprostředně, zahrnuje prostředky k praktickým cílům utilitárního života. Hlediska výroby, služeb a konzumu dominují a člověk je veden k tomu, aby se učil tomu, čeho může prakticky použít, učí se „for to make money“. Pro přežití je tento obsah vzdělávání nutný. Není však jediný. Druhý proud otevírá cestu k interpretaci života, snaží se vyjádřit smysl života, prolamuje každodennost, jak to vyjadřují předměty jako hudební a výtvarná výchova, krásná literatura, astronomie nebo historie. Oby proudy existují vedle sebe. Základní otázkou je jejich proporce a vztah. Vzdělávání, které vyjadřuje orientaci člověka na hlubší kvalitu života a nezatlačuje duchovní rozměr na okraj, je alternativou ekonomizujícímu programu dneška, vedoucímu k vyčerpání a sebezničení. Ekonomizující směr je vyjádřen naivní úvahou, podle níž růst HDP znamená vyšší zaměstnanost, vyšší daně a více prostředků na ekologii se všemi negativními důsledky, které jsou už dnes vidět. Proto je nutné i vzdělávání, které vede na cestu, na níž se člověk sám mění. Nejde jen o prostředky k cíli, ale o reflexi situací, jako je zrození a smrt, nemoc, úzkost, přátelství a láska, boj. Takové vzdělávání pomáhá vyrovnat se s pocitem bezradnosti a ohrožení. Vzdělání s oběma uvedenými cíli je individuální a rodová zkušenost. V něm jsou dosavadní vývojové formy jednak zachyceny, jednak uchovávány a ochraňovány. Vzdělání tak konzervuje minulou zkušenost a zabraňuje excesům zbrklého novotářství. Současně umožňuje, aby nové formy vůbec vznikaly. Takové vzdělání je sebeobranou společnosti i jednotlivce. Čelí jednostranným spotřebitelským tlakům vyjádřeným v reklamě a dalších atributech ekonomizujícího přístupu. Vysoká vzdělanost v obou směrech je základem přežití jednotlivce i národa. Proto role vzdělání - a školy, která je osou vzdělávání, v tomto století poroste. Spolu s tím poroste i role poznání výchovy, tj. pedagogiky a srovnávací metody poznávání výchovy. Poznání výchovy se včlenilo už do ekonomických teorií růstu, i když hlavně v podobě odborného vzdělání. Včleňuje se do vizí společnosti, na nichž se v současné době pracuje. Na konkrétní otázky současné krize školství odpovídají analytické studie. Všechny vyjadřují potřebu školství změnit. Školy se na jedné straně rychle rozvíjejí, stoupají náklady na školství i kvalifikovanost učitelů, ale výsledky neodpovídají očekávání. Školám se vytýká nízká úroveň vědomostí a dovedností absolventů, jejich neuspokojivá hodnotová orientace, malá schopnost mládeže čelit hrozbám, jako jsou drogy, násilí, a četným zdravotním potížím, neschopnost zajistit rovnost v přístupu ke vzdělání, menší ochota mládeže pracovat a vyšší tendence bavit se. Za tyto nedostatky odpovídá celá společnost, nejen škola, ale přesto je potřeba náhlého obratu ve vývoji školy a ve vztahu společnosti ke škole velmi akutní.


95

Prostorové synergie1 Igor Babič Při využití prostoru vznikají nevyhnutelně střety zájmů. Různé skupiny či jednotlivci soustřeďují své aktivity do určitého místa nebo mají záměr v budoucnu určitý prostor ovládat nebo v něm dominovat. Občanská futurologická společnost, v rámci programu Střediska Meziuniversitního programu studií budoucnosti (MSPB) pořádala 8.studio MSPB v únoru 1997 na Vysokém učení technického v Brně s názvem "Prostorový rozvoj, technická infrastruktura a krajina 21. století". Závěry ze Studia byly publikovány v časopise Územní rozvoj 2/1997(v článku I.Babič- Technická infrastruktura a prostorová ekonomika- str.33-35). Nosné problémy, které byly předmětem přednášek a diskusí expertů z nejrůznějších oboru teoretické i řídící praxe se soustředily na koncepci v technických oblastech jako urbanismus, výstavba a provoz technické infrastruktury, pozemní komunikace, vodní hospodářství, informatika a telekomunikace, ale i v oblastech jako je věda a výzkum, budování a provoz vědecko technických parků, inovace a její induktivní efekty v prostoru, dopady ekonomického rozvoje na životní prostředí- nástroje geografických informačních systémů ve službách strategických činností a systémy vysokoškolského vzdělávání. Od roku 1997 doba pokročila a přinesla nové problémy a společnost si stanovila nové priority nové koncepce a nové vize. Podstata konfliktů v prostoru zůstává stejná a metody a přístupy jak optimálně využívat prostor se mění s hloubkou poznání a se zkušenostmi z praxe. Po zhroucení systému centrálního plánování nastalo období tápání a hledání nových nástrojů a nového institucionálního rámce v transformující se ekonomice. Územní plánování, nástroj určitého stupně regulace aktivit v území, zůstává jako nezbytná součást institucionálního zajištění rozvoje území. Dochází k adaptaci postupů i pojetí územního plánování na tržní podmínky. Nový prostor se otevírá regionálním strategiím, které zpočátku hledaly své místo v systému řízení a veřejné správy okresů a větších sídelních útvarů. S budováním krajů a s aktivními přístupy k regionální politice EU se vytváří nový prostor pro koncipování velkých projektů regionálního a nadregionálního významu. Rozvoj regionů Aktivita soukromého sektoru, která je nezbytná pro rozvoj regionů je podporována veřejným sektorem. Neúměrně velký počet obcí v našem státě, který vzniká spontánně na počátku transformující se ekonomiky se přeorganizovává v duchu racionální správy. Vznikají mikroregiony na základě integrací obcí, které se sdružují za určitým cílem Na jejich podporu jsou, stejně jako na podporu správních celků významnějšího rozsahu, vyhlašovány účelové programy pro malé i velké projekty. Tvorba týmů pro projekty V současné době se stabilizovaly vztahy v projekčních činnostech. Decentralizace a deetatizace umožnila vznik malých projekčních firem a konzultačních kanceláří. Vytváří se konkurenční prostředí v oblasti monitorování, analýz, syntéz, koncepcí, strategií, predikcí apod. Přejímají se nové praktiky, nová paradigmata z manažerských disciplín, využívají se nové informační technologie. Problém se posunul do rutinních činností, komercionalizovaných postupů. Ponecháme-li stranou složitost spojenou s pravidly a transparentností veřejných zakázek, kvalitou zadavatelů a řešitelů a tím i kvalitou některých projektů, problém, který by měl zajímat naši Společnost spočívá ve vyjasnění si úlohy, kterou by Společnost měla

1

Příspěvek společenských institucí a občanských sdružení ke koncepčním regionálním problémům

96


hrát při koncipování využívání prostoru a v regionální politice. Důraznější vstup ad hoc týmů konstituovaných na bázi OFS do systému projektování by určitě byl ku prospěchu věci samé. Dominance a ovládání prostoru Funkční vymezení území v ÚPD a majetkoprávní vztahy na daném teritoriu předurčují míru a úroveň využití území. Atraktivita území je daná jeho polohou a prostředím v němž se teritorium nachází. Subjekty, které využívají prostor ke svým aktivitám a současně vstupují do soutěže s jinými subjekty na tomto území, mohou mít značný pozitivní i negativní vliv na území, na jeho rozvoj. Běžně se tyto jevy označují jak externality. Je-li lokalizovaná na území firma s dominantním postavením na určitém dílčím trhu národním nebo mezinárodním, záleží na její strategii, jak dalece může ovlivnit situaci a vývoj lokality, sídelního útvaru, či jejího zázemí. Zde vystupuje velmi důrazně role místních orgánů státní správy a samosprávy a jejích osvícenost a schopnost rozpoznávat rizika a dopady z rozhodnutí, zejména v delších časových horizontech. Je běžné, že okamžité lokální zájmy mohou převyšovat širší zájmy regionální nebo dlouhodobější koncepční řešení. Můžeme si položit otázku- jaká je odborná úroveň místních správ i nově se konstituující regionální správy ? Jak může být prospěšná OFS v oblasti osvěty, vzdělávání a expertizní činnosti? Vstup malých firem projekčních atelierů, poradenských institucí do činností, které se zabývají koncipováním budoucnosti, je v souladu s regionální politikou na podporu rozvoje regionů. Mohou všechny tyto malé podniky řešit náročné projekty velkých rozsahů bez dostatečného výzkumného, analytického, monitorovacího a vyhodnocovacího zázemí? Vstup velkých firem na naše lokální trhy, zejména zahraničních investorů, multinacionálních firem, obchodních řetězců, není bez problémů a vyžaduje permanentně hodnotit regionální dopady z jejich lokalizace. Důležitá je role centrálních orgánů, zejména ministerstev průmyslu a obchodu, místního rozvoje nebo úřadu pro hospodářskou soutěž (a snad nyní i orgánů krajských a institucí regionálních). Řada zahraničních expertů zaujímá významná postavení při koncipování investiční a regionální politiky. Mohou občanská hnutí vstupovat i do tohoto procesu a jakým optimálním způsobem? Jaké má dispozice a potenciál Občanská futurologická společnost a jak je schopna nabídnout svůj potenciál službě veřejnosti? Jakou organizaci musí volit, aby se dalo přejít do konkrétní akce? Kdo může být jejím potenciálním partnerem? Je to možné provádět prostřednictvím institucí, kterých jsou členové společnosti součástí nebo může OFS nalézt vlastní strategii, formulovat vlastní poslání o než bude zájem ve společnosti jak ve veřejné, tak privátní sféře? Teorie lokalizace a delokalizace Ve světě existuje celá řada teorií, kterými prostorová ekonomika disponuje, existuje celá řada analýz i praktických návrhů na řešení složitých problémů. Transformační proces, který nedávno spontánně začal a prochází různými peripetiemi zatím nestačil vstřebat to, co světová literatura a praxe poskytuje. Do jaké míry může v této oblasti OFS akcelerovat proces? Takovým námětem může být "networking". Myšlenka není nová a je relativně snadno realizovatelná, pokud se vytvoří určité partnerské vztahy a podmínky. Autor uveřejnil článek v časopise Inovační podnikání a transfer technologií (4/2000) s názvem "Zkušenosti s budováním evropských universitních sítí" ve kterém s odvoláním na některá praktika zahraničních universit popisuje synergické efekty při rozvoji a spolupráci regionů, vznik společných projektů, integraci veřejného a soukromého sektoru, politiku zvyšování mobility mezi mladými odborníky v meziuniversitních sítích, atp.


97

Synergie vznikající budováním sítí Pro aplikaci "networkingu" jsou příznivé podmínky tam, kde existuje reálná síla systematického chování skupin partnerů. Východiska jsou následující: existence podpůrné teorie, existující aplikace a analogie v technice, informatice, ekonomice přírodních a sociálních vědách, reálný systém je popsatelný a regulovatelný, může být i spontánní. Stimuly vzniku mezinárodních universitních sítí ve vzdělávání a výzkumu lze definovat následovně: globalizace aktivit, možnost čelit konkurenci vzdělávacích institucí, snadnější diversifikace nabídky učebních programů, možnost zachytit rychle nové směry ve vzdělávání, dospět k efektivním způsobům vzdělávání, které by byly založeny na partnerství a reciprocitě, zajistit lepší přístup k znalostním bázím, k technologiím a k infrastruktuře. Universitní sítě výzkumu jsou většinou založeny na tradičních osobních kontaktech a zájmu spolupracovat na společných problémech nebo na nově vznikajících programech, které se pro nás vytvořily díky otevřenému a liberálnímu chování naší společnosti, tedy především v rámci nových možností, které poskytují strukturální a kohezní fondy a jiné programy mezinárodního významu. Částečný ústup OFS od Meziuniversitního programu studií budoucnosti, slábnoucí a nerozvíjené kontakty s partnerskými universitami a výzkumnými pracovišti v zahraničí, které se v počátcích konstituování Společnosti úspěšně rozvíjely, by měl být zvrácen do aktivní a širokospektrální aktivity. K tomu je třeba hledat nové institucionální formy a aktivizovat členskou základnu, především v regionech. Je to jeden z vážných problémů, kterým by se mohlo předsednictvo OFS zabývat v nejbližší době.

98


Ekologické aspekty urbanismu a územního plánování na prahu 3. tisíciletí Alena Mansfeldová „Strategie trvale udržitelného rozvoje“ Trvale udržitelná společnost je taková, která „uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by ohrozila uspokojení potřeb budoucích generací“ „Území je nenahraditelný zdroj“ Proto je nutno preferovat rekonstrukce, dostavby v intravilánu sídel před novou výstavbou „na zelené louce“

„Rozvoj“ neznamená „růst“ Rozvoj znamená zlepšení kvality fungování sídla, kvality životního prostředí a kvality fondů

„Ekologický aspekt rozvoje sídel“ Má dvě formy: a) biofilní přestavba měst s těmito principy: obnova, ochrana a rozvoj přírody v extravilánu měst (příměstská krajina); založení přírodních prvků do intravilánu měst; kombinace vegetace a staveb, přírodních prvků a obydlí, b) ekologické projektování, které obsahuje tyto zásady: citlivé využívání pozemků (min. zábor volných ploch); minimalizace nároků na zdroje (voda, energie, suroviny, materiály); respektování zdravotních hledisek ve volbě stavebních materiálů a výrobků; minimalizace negativních vlivů a produkce emisí a odpadů „Kulturní aspekty rozvoje sídel“ Z kulturního hlediska chápeme město jako a)

„nositele kulturního dědictví“ (míra a účinnost památkové ochrany, využití památkových objektů, preferování regenerace před novou zástavbou),

b)

determinantu životního stylu (kulturnost bydlení, služeb, dopravy, pracovního prostředí),

c)

prostředí kultivující své obyvatele (parter města jako „scéna“, estetická účinnost staveb a prostorů, respektování „genia loci“).

„Informatizace"


99

Likviduje vliv vzdálenosti, zrychluje průběh procesů; vyvolává nutnost zásadní změny organizace a řízení: intenzivní využití informačních technologií, rozvoj „telepráce“ (homeworking, telekonference, …), Mění charakter -

škol (interaktivita);

-

nemocnic (home care);

-

kanceláří (prostředí podporující tvůrčí myšlení);

-

domácností (computerizace – inteligentní domy);

-

výrobních podniků (flexibilita);

-

silnic (inteligentní silnice).

„Globalizace“ Vyžaduje zvládnout globální (celosvětové) myšlení; umožňuje získávat informace z celého světa (informační roboti, internet) a vytvářet celosvětovou síť vztahů (s partnery, konkurenty, …).

„Superturbulence“ Znamená orientaci na budoucnost (minulost je pouze základnou pro úvaly o budoucnosti); informační technologie dávají nové možnosti strategického předvídání (minimalizace nejistoty); podmínkou úspěchu je rychlost a pružnost (elektronický obchod, informační sítě s bankami, logistické sítě k odběratelům a dodavatelům, …).

„Superkonkurence“ Celosvětová dimenze konkurence vyvolává superkonkurenci a supernáročnost, požaduje novou dimenzi kvality zboží i služeb (funkční spolehlivost, rychlost dodávky, cena, servis); moderní informační technologie poskytující nové příležitosti (interaktivní mediální průmysl); roste tlak na efektivnost: více kritérií úspěchu a více druhů zodpovědnosti, přátelské vztahy s dodavateli, zaměstnanci, konkurenty; je vyžadována rovnováha mezi efektivností a sociálním smírem, dividendami a investicemi, dlouhodobými a krátkodobými cíli; předpokladem úspěchu je zvládnutí corporate governance /podnikové řízení), tj. formulace strategie, dodržování práva a řádu, vytváření podnikové kultury, vytváření stimulujícího klimatu.

„Intelektualizace“ Stále významnější roli hrají „nehmotné“ faktory:

100


nehmotná aktiva – know how, znalostní potenciál, patenty, software, … kvalifikovaní pracovníci – nová dimenze personální práce, celoživotní vzdělávání, zapojování pracovníků do řízení, růst vlivu motivace, změna struktury pracovníků a pracovního času, vytváření kompetencí metodických, odborných a sociálních. „Rozmanitost“ Zasahuje nejrůznější oblasti: -

bohatství, vzdělání, národnosti, náboženství, politika, ekologie, sekty, lobby, atd.

-

členitá segmentace poptávky po zboží, stavbách, dopravě, po možnostech bydlení, využívání volného času, cestování, atd.,

-

rozdílné metody marketingu, prodeje a logistiky, výstavby, atd.

„Militantnost“ Souvisí se skutečností, že povaha člověka (lidí) se nezmění; proto na jedné straně zbrojení, terorismus, militantní skupiny, na druhé straně rosotucí poptávka po ochranných systémech, zařízeních a výrobcích, které zajišťují důležitý pocit bezpečí a ochrany. „Miniaturizace“ Týká se především sektoru výroby – „miniaturizace výrobků“ (s vysokou mírou přidané hodnoty) s pozitivním dopadem na člověka – umožňují dosud neuskutečnitelné operace. „Ekologizace versus devastace“ To znamená m.j. individuální přístup v konkrétním území, zpracovávání investičních záměrů v souladu s ekologickými normami, výpočty ekonomické návratnosti prováděné s přihlédnutím k ekologickým faktorům.


101

Význam komunikácie v procese koncipovania občianskeho správania (Vybrané problémy) Miroslava Szarková Každé ľudské správanie je v podstate ovplyvnené komunikáciou, jej formami, metódami, použitými nástrojmi a médiami ako aj v komunikačnom procese uplatňovanou spätnou väzbou. Občianske správanie možno považovať za kvalitatívne vyššiu formu ľudského správania. Vzniká a formuje sa v systéme spoločenských vzťahov, ktoré sú vnútorne štruktúrované a vyžadujú od jednotlivcov ich poznanie, uvedomelé vystupovanie, komunikovanie, dodržiavanie etických a morálnych noriem a princípov ako aj uplatňovanie ďalších prvkov, ktoré súvisia s uplatňovaním roly občana v každodennom živote. V zásade je občianske správanie odrazom mnohých momentov, napríklad úrovne medziľudských vzťahov v danom štáte, resp. komunite, úrovne právneho a ekonomického vedomia príslušníkov danej spoločnosti (štátu), fungovania hodnotových systémov, etických noriem ako aj ostatných systémov, ktoré charakterizujú danú komunitu. Občianske správanie každej komunity možno v danom čase konkrétne vyjadriť a zároveň možno stanoviť nástroje, akými ho možno formovať, dotvárať a meniť v súlade s cieľmi, ktoré ľudská komunita ako celok sleduje. Komunikácia a komunikačný proces, ich kvalita, obsah a úrovne patria k najdôležitejším nástrojom v procese koncipovania občianskeho správania v zmysle nových požiadaviek nastolených v súčasnosti prebiehajúcimi globalizačnými procesmi.v spoločnosti. Teória komunikácie ponúka nielen širokú škálu nástrojov, ale ja metód a postupov zameraných na presadzovanie globálnych a internacionálnych myšlienok, trendov a ideí, ktoré je potrebné si osvojiť pre správanie v novovznikajúcej občianskej spoločnosti všeobecne ale aj postupov, ktoré umožňujú eliminovať niektoré odlišnosti, ktoré vystupujú ako bariéry v spolupráci príslušníkov rozličných komunít, etník a sociálnych skupín.. Vyplýva to hlavne z faktu, že komunikácia a komunikačný procese nie je len nástrojom sprostredkovávania nových názorov, postojov a informácií, ale aj nástrojom ich komparácie, formovania, prijímania a osvojovania a v neposlednom rade aj aktivizovania správania a konania jednotlivca v rovine jeho individuálnej ako aj komunitnej príslušnosti. V globálnych a internacionalizačných procesoch tvorí komunikácia v kvalitatívnom i kvantitatívnom rozmere významný prvok presadzovania pozitívnych a želaných tendencií občianskeho správania v národných komunitách, ktoré do tohto procesu aktívne alebo pasívne vstupujú, alebo sú doň vťahované „proti svojej vôli“ a stáva sa tak dôležitým faktorom ich úspešnosti. Najmä v teritoriálne malých a ekonomicky sa transformujúcich krajinách, ako ukazujú viaceré prieskumy, sa realizovaná obsahová aj formálna kvalita komunikačného procesu doslovne podpisuje pod správanie a konanie ľudí, vyvoláva rozličné spoločenské nálady, výkyvy hodnotových orientácií, obranné mechanizmy správania príslušníkov jednotlivých komunít ako aj celej spoločnosti a často je to práve ona, ktorá, ak je v nerozvinutej forme, je zdrojom vnútrospoločenských problémov v politickej, ekonomickej ale aj psychologickej rovine vedenia a riadenia štátu. Význam komunikácie v procese formovania občianskeho správania v súčasnosti je mnohorozmerný. Z hľadiska koncipovania kvalitatívne novej, interkulturálnej občianskej spoločnosti je jej význam viacúrovňový. Zasahuje nielen primárne medziľudské vzťahy v spoločnosti, resp. v komunitách, s ktorých je daná spoločnosť zložená, ale podmieňuje aj vzťahy občana k spoločnosti, jednotlivým komunitám, ktoré ju tvoria ako aj ku štátu, ktorý ich dovnútra i navonok reprezentuje. Komunikácia ktorá prebieha medzi občanmi vplýva nielen na ich politické postoje, sociálno-ekonomickú motiváciu, tvorí však aj podstatu ich predsudkov voči občanom iných komunít, resp. štátov, čo je komplexnejšie vyjadrené v ich správaní a často aj v ich konaní.

102


Komunikácia bola dlho a možno povedať, že aj v súčasnosti je považovaná za niečo samozrejmé, čo prebieha medzi ľuďmi prirodzene a preto nie je potrebné venovať jej širšiu pozornosť. Tento názor pod ťarchou mnohých prieskumov a vedeckých poznatkov postupne ustupuje do úzadia aj v oblasti akou je občianska komunikácia, resp. komunikácia s občanom15, ktorá sa premieta do správania občanov daného štátu. Sociologické a psychologické štúdie, ktoré vznikali v polovici 20. storočia, ukázali na potrebu zaoberať sa systematicky analýzou občianskej komunikácie ako takej, komunikačnými procesmi a komunikačnými tokmi, ktoré v spoločnosti vznikajú, formujú a dotvárajú sa, a komunikačnými nástrojmi, ktoré sa v nich s rôznou úspešnosťou používajú. S nárastom informácií, potrebou ich sprístupnenia občanom ako aj ostatných faktorov, ktoré aktívne ovplyvňujú komunikačné správanie jednotlivcov alebo komunít v ktorých žijú, sa začali postupne hľadať efektívne komunikačné nástroje, média. Zároveň vznikla potreba optimalizovať komunikačné toky. V tomto období už sú spracované viaceré teoretické práce, ktoré pojednávajú o komunikácii a komunikačnom procese vo všeobecnosti. V rámci nich je komunikácia vymedzená ako výmena informácií a komunikačný proces ako proces výmeny informácií, ktorý má svoje zákonitosti, nástroje a techniky. Pritom kvalita a úroveň komunikácie a komunikačného procesu závisí od mnohých faktorov, medzi iným sú to najmä: používané komunikačné vzorce, ktoré vznikli a udržiavajú sa v komunikačnom procese ako určité konzistentné útvary obsahujúce spôsob narábania s informáciami, spôsob narábania s argumentami, uplatňovanie charakteristických kultúrno-spoločenských komunikačných prvkov, emočný náboj a úroveň vyjadrovania, používané komunikačné taktiky, ktoré sú mnohokrát kultúrno-etnicky podmienené a tak isto ako komunikačné vzorce sú do značnej miery konzistentné, miera schopnosti uplatňovať aktívne počúvanie v komunikačnom procese, externé prostredie, inštitucionálny systém, v ktorom komunikačný proces prebieha, miera jeho otvorenosti, spôsob tvorby spätnej väzby a charakteristika komunikačných bariér, ktoré v ňom fungujú. Z psychologického hľadiska je „vo všeobecnosti potrebné komunikáciu považovať za jednu z podmienok existencie spoločnosti“,16 podniku, inštitúcie, organizácie, ktoré zabezpečujú prepojenie ich štruktúr , účinnosť riadenia, koordináciu a spätnú väzbu, a to tak na úrovni makroprostredia, v ktorom sa jednotlivec pohybuje, ako aj na úrovni mikroprostredia až dyadických vzťahov, t.j. prepojenia vzťahov medzi jednotlivými členmi spoločnosti a inštitúciami, s ktorými komunikujú. Na klasifikáciu komunikácie a komunikačných procesov v spoločnosti sa najčastejšie v súčasnosti používajú tieto hľadiská: či komunikácia prebieha zoči-voči (face to face), čo znamená že komunikátor a komunikant vyjadrujú svoje myšlienky, pocity, názory a postoje v konkrétnej, neopakovateľnej komunikačnej situácii, pričom používajú prirodzené médiá sprostredkúvania informácií, t.j. verbálne a neverbálne zložky komunikácie, či komunikácia prebieha sprostredkovane, teda ako médium sa používajú rozličné technické komunikačné prostriedky, napríklad telefón, fax, e-mail, internet, korešpondencia a pod., čo znamená, že neobsahuje neverbálne zložky komunikácie a nie je podfarbená neopakovateľnou komunikačnou situáciou, či komunikácia a komunikačný proces prebiehajú v spoločnosti a využívajú celý systém komunikačných vzorcov vyplývajúcich jednak zo spoločenských a kultúrnych noriem a jednak z občianskej kultúry a vžitých komunikačných stereotypov, či komunikácia obsahuje špecifické zložky marketingovej komunikácie (reklama, PR, promotion a pod.). 15

Poznámka: Komunikácia s občanom, jej forma, spôsob,techniky, podmieňuje správanie občana.

16

Kollárik, T.: Sociálna psychológia. Bratislava, SPN 1993, str. 95.


103

Tieto charakteristiky komunikácie a komunikačného procesu v značnej miere podmieňujú aj proces koncipovania občianskeho jednania, ktoré možno považovať za špecifickú formu komunikácie v systéme. V spoločnosti, ktorá je vnútorne štruktúrovaná, sa používajú všetky uvedené druhy komunikácie, pričom často dochádza k ich prekrývaniu, a to nielen v oblasti foriem, nástrojov, techník a komunikačných postupov, ale aj v oblasti nárokov a požiadaviek na osvojenie si komunikačných zručností jednotlivcov, ktorí aktívne alebo pasívne do komunikačného procesu vstupujú a svojou pripravenosťou ho buď zefektívňujú, alebo naopak brzdia, čo sa významne prejaví aj na celkovej sociálnopsychologickej atmosfére v spoločnosti. Komunikáciu a komunikačný proces v každej spoločnosti, jej jednotlivých komunitách, je treba chápať ako jeden z najvýznamnejších faktorov koncipovania kvalitatívne nového občianskeho správania. V súčasnej etape globalizačných procesov je veľmi dôležité venovať pozornosť najmä výberu komunikačných nástrojov, médií a techník vo vzťahu k existujúcemu komunikačnému prostrediu, v ktorom občianske správanie prebieha a zároveň sa z hľadiska budúcnosti aj formuje.

Literatúra 1. Hybels,S. Weaver,R.L.:Communicating effectively. New York, Randon house 1988 2. Kita,J. a kol.: Marketing. Bratislava, Sprint 2000 3. Szarková,M.: Psychológia. Základy ekonomickej psychológie. Bratislava, EKONÓM 2000 4. Vybíral,Z.: Psychologie lidské komunikace. Praha, Portál s.r.o., 2000

104


Družstvá ako faktor rozvoja regiónov a miest Elena Šúbertová Úvod Pri koncipovaní budúcnosti v Európe je potrebné vychádzať z nastupujúcich tendencií vývoja, ktoré sú na strane jednej všeobecné - ale na strane druhej v každom regióne osobitné, napríklad štruktúra výroby v dominujúcich podnikoch a ich vplyv na malé a stredné podniky, či zamestnanosť vo veľkých podnikoch a cena práce v regióne. V príspevku sa ďalej zameriavam na družstvá, ktoré tiež možno využiť ako faktor rozvoja regiónov miest a obcí. Družstvá možno väčšinou zaradiť do kategórie malých a stredných podnikov /s určitými špecifikami družstevnej ekonomiky/.

Družstvá vo svete Vo svete rozvoj družstevníctva prebieha väčšinou opačným smerom ako rozvoj iných foriem podnikania. Znamená to, ak sa spomalí ekonomický rast kapitálových spoločností, začnú vznikať nové družstvá vo väčšom rozsahu /kvantitatívny rast/ a najmä na regionálnej úrovni a naopak, ak je tempo ekonomického rastu rýchlejšie v kapitálových spoločnostiach, prestávajú sa zakladať nové družstvá a skôr sa kvalitatívne menia „existujúce“ družstvá – prispôsobujú sa konkurencii na trhu, aby prežili, a to predovšetkým inováciami. Na tento poznatok upozornili vo svojich štúdiách odborníci zo Severských krajín /Nórsko, Švédsko/, pričom sa predpokladá, že poznatky z uvedených krajín platia aj u nás. Keď koncom minulého storočia sa začalo spomaľovať tempo ekonomického rastu, začali vznikať vo väčšom rozsahu družstvá na severe Európy a aby bol proces ich zakladania úspešný, švédska družstevná centrála KOOPi reagovala na situáciu tým, že v regiónoch vytvorila Družstevné rozvojové centrály /ďalej DRC/ ako metodické centrá pre pomoc regiónov. Na Slovensku sa podľa vzoru Švédska založila k 1.1.2001 zatiaľ prvá DRC v Martine s cieľom odstrániť nezamestnanosť v regióne pri využití regionálneho trhu práce. Perspektívne sa predpokladá založiť v každom kraji minimálne jedna Družstevná rozvojová centrála, vďaka ktorej kvalitne spracovaných rozvojových projektom by sa zakladali družstvá, najmä v terciálnej sfére. Aké by mali byť družstvá v budúcnosti, aby boli tým, čo sa od nich očakáva v kontexte globalizácie pri súčasnej zakotvenosti našej populácie ? Ak sa pozrieme na trendy v zahraničí /Európa/, ktorým sa budeme prispôsobovať, môžeme konštatovať, že odvetvová štruktúra našich družstiev je úplne atypická a postupne sa bude meniť. Z hľadiska počtu členov a zamestnanosti pôjde o ústup od výroby do oblasti služieb. V Českej republike tento trend už nastal a v súčasnosti sa už väščina poľnohospodárskej prvovýroby nachádza v kapitálových spoločnostiach a nie v poľnohospodárskych družstvách /32 %/. Prvý štatistický prehľad o družstvách v Európe vydal Medzinárodný družstevný zväz so sídlom v Ženeve v roku 1998: „Statistics and Information on European Co-operatives“. Podľa uvedeného „Prehľadu“ bola situácia v druhej polovici 90. rokov v európskom družstevníctve takáto : Družstvá v Európe majú za členov 22,4 % populácie z krajín Európskej únie a 13,4 % populácie nečlenských krajín Európskej únie. Počet družstiev - 288 560, z toho bolo tvoria najvyšší podiel služby 46 %, v ktorých sú tri dominantné oblasti družstevníctva, a to: •

Odbytové (spotrebné) družstevníctvo – má cca 63 mil. členov. Napríklad v Severských krajinách je jeden farmár v priemere členom 4 družstiev, znamená to, že existujú veľké potravinové vertikály a každý druh výrobku, ktorý súkromník vyprodukuje mu spracuje


105

iné odbytové družstvo, ktoré zabezpečuje všetko od dokončenia produktu po jeho predaj v maloobchodnej sieti. •

Úverové (bankové) družstevníctvo – má cca 36 mil. členov. Družstevné banky slúžia najmä pre členov, napríklad malých a stredných podnikateľov na menšie úvery a na sporenie pre obyvateľstvo.

•

Bytové družstevníctvo – má 10 mil. členov až v 76 tis. družstvách.

Počet členov družstiev – 121 819 050, z toho až 86 % boli členovia družstiev v oblasti služieb Počet zamestnancov družstiev - 4 892 384, z toho takmer 59 % bolo zamestnaných v oblasti služieb.

Družstvá na Slovensku – kam kráča poľnohospodárstvo V poľnohospodárstve SR bolo v roku 2000 z hľadiska formy vlastníctva právnických osôb najviac družstiev, a z hľadiska obsahu činnosti bolo najviac subjektov v oblasti prvovýroby (rastlinnej a živočíšnej výroby). Okrem toho pôsobí v poľnohospodárstve 21 263 súkromne hospodáriacich roľníkov (SHR), ich podiel na pôde je len 9,02 %, lebo priemerná výmera pôdy SHR je len 10 ha p.p. V poľnohospodárstve sú veľmi veľké rozdiely medzi novovzniknutými obchodnými, najmä kapitálovými spoločnosťami (623 subjektov) bez akýchkoľvek predchádzajúcich záväzkov a medzi „pôvodnými“ družstvami (801 subjektov), ktoré majú dlhodobé záväzky z transformácie. Za roky 1989 až 2000 klesol počet pracovníkov v poľnohospodárstve SR takmer štvornásobne, ba dokonca v poľnohospodárskych družstvách až 4,8-násobne. Produktivita živej práce meraná na základe výkonov vzrástla trojnásobne (zo 198 tis. Sk/pracovníka v roku 1989 na 592 tis. Sk/pracovníka v roku 1999), čiže znižovala sa tzv. prezamestnanosť v odvetví. Priemerné nominálne mzdy stúpli 2,43 – násobne z 3 483 Sk/mesiac v roku 1989 na 8471 Sk/mesiac v roku 1999. Zdá sa, že uvedené odvetvie bude ešte dlho zaostávať v oblasti výšky miezd nielen za Európou, ale aj za ostatnými odvetviami u nás. Mzdová parita sa neustále prehlbuje v dosahuje hodnotu 77,5 v roku 2000. V tejto súvislosti je stále nezodpovedanou otázkou, či je pracovník v slovenskom poľnohospodárskom podniku naozaj len lacnou pracovnou silou – vzhľadom k iným odvetviam národného hospodárstva alebo vzhľadom na dosahovanú produktivitu živej práce v porovnaní s inými odvetviami, či krajinami Európskej únie, je súčasne aj drahou pracovnou silou. Tvorba pridanej hodnoty v prepočte ECU/hektár poľnohospodárskej pôdy (ďalej ha p. p.), bola v roku 1997: v SR 191 ECU/ha p.p., v ČR 208 ECU/ha p.p., v Poľsku 168 ECU/ha p.p., v Maďarsku 341 ECU/ha p.p. a priemer krajín EÚ bol v roku 1997 až 852 ECU/ha p.p. V uvedenom období sa postavenie slovenského poľnohospodárstva v národnom hospodárstve v porovnaní s krajinami Európskej únie nezmenilo: podiel poľnohospodárstva SR tvorbe HDP bolo 4,4 % a na zamestnanosti až 8,9 %, pričom v EÚ boli uvedené podiely odvetvia: na tvorbe HDP bolo 1,6 % a na zamestnanosti 5,0 %. V nadväznosti na prípravu Spoločnej poľnohospodárskej politiky krajín Európskej únie sa už realizovali viaceré opatrenia, ale rozdiely sú zatiaľ veľké najmä v oblasti zabezpečenia a efektívneho využívania výrobných činiteľov v poľnohospodárskych podnikoch. Veľkým problémom je nízka mobilita a adaptabilita pracovníkov, a to z kvalifikačných, a iných dôvodov. Kvalifikačná štruktúra pracovníkov v slovenskom poľnohospodárstve koncom minulého storočia bola nasledovná: z celkového počtu pracovníkov dosiahlo len 3,8 % vysokoškolské vzdelanie, stredoškolské a vyššie odborné vzdelanie spĺňalo 23,6 % pracovníkov, vyučených bolo 51,1% a základné vzdelanie mali alebo bez školského vzdelania bolo 21,2 % pracovníkov. Podiel robotníkov je až 80 %, pri súčasnej vysokej opotrebovanosti strojov a zariadení (47,8 %). Napriek ročnej obnove investícií vo výške len 3,6 % bol v roku 2000 počet ziskových podnikov v odvetví 53 %. Čiže substitúcia pracovnej sily prácou zhmotnenou postupuje minimálnym tempom a práve vďaka „lacnej a zároveň drahej“ pracovnej sile máme ešte relatívne výkonné poľnohospodárske družstevníctvo.

106


Možno očakávať, že naše poľnohospodárstvo môže mať značné problémy po vstupe Slovenska do Európskej únie. Preto sa slovenské družstevníctvo neustále transformuje, v súčasnosti nastáva naspäť proces koncentrácie pôdy do väčších celkov a začínajú fúzie podnikov. Optimalizuje sa štruktúra výroby, postupne prichádza k integrácii s potravinárskym priemyslom a s obchodom.

Záver Ak chceme udržať pre budúce generácie fungujúce konkurencieschopné družstevníctvo, ktoré bude slúžiť pre rozvoj regiónov a miest, musíme už dnes zachytiť nastupujúce trendy vo svete, ktoré sa k nám už dostávajú. To, čo je overené a funkčné je vhodné pružne realizovať aj u nás, napríklad : a) v poľnohospodárskych družstvách by mal rýchlejšie nastúpiť proces vertikálnej integrácie poľnohospodárskej prvovýroby s potravinárskym priemyslom a obchodom tak, aby sme časom dosiahli rýchlu, zdravú a efektívnu výrobu i distribúciu potravín od výrobcu ku konečnému spotrebiteľovi. b) vo výrobných družstvách reštrukturalizáciou výroby a presunom do oblasti služieb. Podľa počtu pracovníkov sa jedná a zrejme aj v budúcnosti bude jednať o stredné podniky, ktoré vhodne doplnia štruktúru výroby a poskytovaných služieb podnikov v SR, napríklad malosériovou výrobou. Výrobné družstvá zaberajú medzeru v strede medzi podnikmi jednotlivcov - živnostníkmi a medzi veľkými podnikmi. V činnosti sa bude stále viac klásť dôraz na kvalitu produktov, lebo zákazník si môže vyberať zo značného množstva výrobkov a služieb v silnej konkurencii. c) v spotrebných družstvách možno predpokladať, že včas zachytený a nastúpený trend integrácie nákupnej a zásobovacej činnosti sa udrží. Postupne sa tieto družstvá preorientujú podľa spotrebiteľského dopytu do väčších lokalít a sídiel regiónov vo forme hypermarketov, supermarketov a pod. d) v bytových družstvách by sme mali očakávať novú vlnu výstavby družstevných bytov a rekonštrukcií existujúcich bytov (u domov najmä zateplenie, zatekanie) za pomoci nástrojov štátnej bytovej politiky. Vo svete sa bytové družstvá už viac orientujú na služby pre členov a menej na výstavbu nových bytov. e) v ostatných družstvách by sa mali rozšíriť ďalšie typy družstiev, ktoré fungujú vo svete a u nás sa zatiaľ z rôznych dôvodov nevyskytujú alebo sú už v likvidácii, napr. bankové družstvá, poisťovacie družstvá, medicínske družstvá, farmaceutické družstvá a podobne. Jedno je isté – dôsledky procesu globalizácie je potrebné využiť pre ďalší rozvoj regiónov a miest všetkými vhodnými prostriedkami, a teda aj formou existencie efektívnych a konkurencieschopných družstiev ako osobitnej aj keď nie prevažujúcej formy vlastníctva, ktorá má svoje zastúpenie vo všetkých svetadieloch už viac ako 150 rokov.


107

Literatúra 1. Grznár, M. a kol.: Podnikanie v agropotravinárstve, ES EKONÓM, Bratislava /v tlači/ 2. Němcová, L.-Průcha, V.: K dějinám družstevnictví ve světě a v Československu. In: Studie z hospodářskych dějin, č. 13, VŠE Praha 1999 3. Němcová, L. : Spořitelní a úvěrové družstevnictví. In: Specializované bankovnictví, Bankovní institut, Praha, 1997, s. 253-81 4. Šúbertová, E.: Družstevné podnikanie v treťom tisícročí, KARTPRINT Bratislava /v tlači/

108


Konference o ekonomice lidského rozvoje Nástroj koordinace činnosti institucí v podmínkách globalizace kulturní praxe národů (Předprojektový podklad)

František Petrášek Potřeba nového nástroje pro kontrolu pohybu kapitálu Účast na světových trzích v podmínkách, kterými průmyslově praktikující společenství vybavují účastníka pro rozhodování na trhu, je spojena s novými rizikovými činnostmi. Rozhodování o kapitálu se v průběhu poslední čtvrtiny minulého století stalo riskantnější především pro ty účastníky, kteří nedisponují informačním potenciálem pro uskutečnění potřebných optimalizačních úvah . Závěry O. Giariniho a Waltera Stahela , které vznikly jako výsledek hodnocení stavu rozhodovacích problémů v sektoru služeb industriálních ekonomik , že se totiž "musíme se naučit žít s nejistotami" (1), lze přijmout jako výzvu k hledání informačně efektivnějších způsobů potýkání se s nejistotami, bolestně se dotýkajících nejen ekonomik , ale celého životního stylu obyvatel průmyslových společenství i těch s nimiž tato společenství komunikují informace. Fenomén zmíněné bolesti je z kulturního hlediska projevem selhávání tvůrců a účastníků rozmanitých dobových institucí a závisí tedy nikoli jen na jejich účasti v jediné dobové instituci, byť tak vynikajícně komunikativního typu jakou je dnešní trh , ale na kvalitě celého spektra institucí, jimiž se začleňují do dobové kulturní praxe (2). Historické proměny trhů, zažívané v procesu zprůmyslovění kulturní praxe národů prokazují zřetelnou podmíněnost stavů trhů a jejich kulturních dopadů na život společenství dobovým stavem tak důležitých kulturních institucí jakými jsou zejména ty, které určují správní, právní a mocenské praktiky obyvatel. Historie ekonomického myšlení prokazuje, že reformátorské či revolučně politické mocenské praktiky se nemohou vystříhat úvah o kvalitě a dostupnosti trhů obyvateli, chtějí-li zabezpečovat stabilitu správy a moci a současně též svědčí o tom, že praktiky hospodářskopolitické zůstávají ve svých výsledcích nejistými, pokud národohospodáři či hospodařící podnikatelé neanalyzují institucionální strukturu tržního prostředí a nepečují o adaptaci institucionální struktury ekonomik, jejichž zájmy hájí (3). Kulturní selhávání účastníků trhů je z tohoto pohledu důsledkem jejich účasti a aktivity v celém spektru dobových institucí a zvláště pak důsledkem stavu jejich praktik dělných, komunikačních, poznávacích i hodnotících, které účastí v těchto institucích získávají. Resolutika a kontrola kapitálových toků Odpověď na výzvu k informačně efektivnějšímu potýkání se s nejistotami je zřejmě nutné pojmout jako projektovou realizaci činností, vedoucích účastníky trhu k vytvoření efektivnějších institucionálních struktur , v nichž budou schopni nalézat informace pro řešení nejistot bránících jejich účasti na trzích. Historie pokusů o vytvoření efektivnějších institucionálních struktur prostřednictvím spontánních revolučních aktů nasvědčuje, že narozdíl od materiálově energetických přeměn techniky kulturní praxe, jsou přeměny institucí dílem , které z hlediska soustavné projektové přípravy není možno pojímat analogicky, totiž předem naplánovat jeho optimální cílové stavy. Rozumí-li se kapitálem výkonový potenciál pro kulturní aktivitu člena společenství ( a tedy peněžní forma kapitálu je formou umožňující jeho kulturní zálohování), stojí budoucí projektant způsobu souboje s nejistotami před otázkou kontroly kapitálových toků a jejich záměrného ovlivňování dobovou institucionální strukturou. Soustavněji se tímto širším a kulturně citlivějším pojetím kapitálu zabývá nepřímo dnešní politologie, například v úvahách o novém způsobu vládnutí ( new governance). Politolog Jehezkel Dror formuluje v této souvislosti koncept resolutiky (4). Resolutiku chápe jako způsob nového řešení národní i globální správy


109

života příslušníků národů, vycházející z informačně zabezpečené reinterpretace poslání dobových kulturních institucí a umožňující stálou přestavbu dobových institucí v odpovědi na proměny sociálních i přírodních podmínek jejich života. Tento autor rovněž zdůrazňuje, že resolutika jako nová praxe vládnutí na jedné straně nabývá na významu v souvislosti s prohlubováním globálních problémů na dnešní světové politické scéně, na druhé straně upozorňuje, že resolutika nemůže být pouhou kopií kteréhokoli historicky předchozího způsobu praktikování správy a moci proto, že existence globálních problémů a jim odpovídající proměny společenského a přírodního prostředí života obyvatel planety, si vynucují nový způsob lidského jednání vedoucího k přežití člověka. Ve vztahu ke kontrole kapitálových toků jako toků informací, které mnohacestně ovlivňují jednání obyvatel, je možno přijmout koncept resolutiky jako koncept nových institucionálních praktik vedoucích k řešení vyslovených problémů, avšak lze jej použít i pro řešení problémů, které dosud vysloveny nejsou a budou do kulturní praxe vneseny jednáním obyvatel při řešení problémů již vyslovených. V tomto smyslu použijeme koncept resolutiky jako koncept informační sítě přetvářené diskurzí i heuristikou jejích obyvatel. Lze zavést i pojetí rezolutiky prostě empirické, vykonávané metodou pokusu a omylu v historii vladařské praxe, popřípadě pojetí rezolutiky vědecké, podkládané teoretizovanou zkušeností, tak jak jsme svědky v současném přijímání teorií ekonomických či sociologických do doktrín vládní či podnikatelské politické praxe. Empirický základ současné rezolutiky V průběhu druhé poloviny dvacátého století objevily spontánní pokusy o reinterpretaci poslání podniků jako účastníků trhů zejména v těch případech, kdy tržně výkonné podniky svou agresivní tržní politikou změnily tržní chování účastníků i společenského a přírodního prostředí trhů, takže jejich následná účast si vyžádala přehodnocení i rekonstrukci jejich dosavadní tržní politiky. Analytické a prognostické studie průmyslových trhů na nichž se soutěžilo inovacemi produkce již od počátku druhé dekády minulého století, svědčí od konce padesátých let o proměně vědomí strategicky vyspělých podnikatelů. Přestali se pokládat za pouhé účastníky trhů, a rozsáhleji se počali vědomě podílet na jejich vědomém přetváření, často i působením na institucionální strukturu dobových společenství. Tendence participovat v přetváření způsobu chování účastníka trhu byla a je i nadále posilována zkušenostmi v nadnárodním podnikání vlád i soukromých firem, získávanými v průběhu mezivládních, vládně podnikatelských i negociací podnikatelů s representanty různých zájmových skupin a občanských iniciativ v různých oblastech světa. Z metodologického hlediska se v důsledku těchto zkušeností proměnil i způsob informační přípravy účastníků trhů tak, že dnešní úspěšná účast nevystačuje s optimalizací tržní, ale opírá se o její začlenění do optimalizace uskutečněné širším spektrem hodnotících kriterií, zabezpečujících ve svém celku vyšší míru sociálních a ekologicky zdůvodněných jistot podnikatelům. Odhady budoucích stavů trhů a jejich institucionálního prostředí ( označované často termínem odhady socioekonomických interakcí nové techniky ) se staly součástí instrumentaria strategického managementu úspěšných účastníků trhů komodit i dalších produkčních faktorů a usnadnily jim přehodnocení vlastního jednání na trzích i dokonalejší rozpoznání možností jejich budoucí účasti na nich. Z hlediska konceptu resolutiky jde o jakýsi nukleus reinterpretace funkce instituce podniku ve vztahu k dalším dobovým institucím. Jeho význam dokládají zkušeností z jednání vedoucích k utváření oligopolních struktur, ke vzniku antimonopolní politiky vlád, ale též ke vzniku koalic institucí podporujících určité společenské preference, jakými jsou například vědecké parky ve vztahu k inovační politice místních či národních vlád a podnikatelských společenství. Význam koalic vzrůstá právě participací jednotlivých institucí na dohodnutých projektech změn dobové kulturní praxe. Realizace projektu probíhá za jejich spolugarantství a tedy spoluzodpovědnosti za důsledky plynoucí z realizace projektů pro život obyvatel a to od fáze jejich koncipování až po provozní realizaci. Prakticky to znamená, že investiční politika dostává za těchto podmínek smysl politiky přípravy a realizace jistých inovačních projektů , zaměřených na modifikaci produkčních a spotřebních schopností uživatelů trhů,a to takovou, která sníží rozhodovací nejistoty investorů.

110


Rezolutika jako plošně kulturní projekt Projekt označený termínem "Human development economy conference" je pojat jako nástroj kulturně působící rezolutiky. Jeho posláním je prosazovat rezolutiku jako koncepční východisko pro projektování činností vykonávaných dobovými institucemi a to především těmi, jejichž podíl na kontrole kapitálových toků je společensky významný. Tato konference se chce zaměřit na informační služby investiční politice vlád i podnikatelské a to z hlediska návodů na postupy a) identifikace kulturních selhání souvisejících se ztrátou kontroly kapitálových toků analýzou rizikových činností účastníků trhů a účastníků institucí participujících na utváření tržního prostředí v konkrétních územně obyvatelských souvislostech, b) vyhodnocováním návrhů projektů investičních aktivit z hlediska jejich působení na chování účastníků trhů a na jeho dopady na stav institucionální struktury tržního prostředí v té kulturní praxi, která bude investičními aktivitami zasažena, c) vytvářením priorit pro cílovou orientaci investičních aktivit na základě koaličních jednání všech hlavních participantů tvorby a realizace investičních projektů. Politický význam této konference bude záviset na vůli účastnit se v její informační síti a to v režimu umožňujícím účastníkům potřebné znalostní, hodnotící i komunikační výkony. Navrhovatelé vycházejí z předpokladu, že právě globální problematika dnešních světových trhů representuje vhodný startovní informační podklad pro koncipování všech tří zmíněných návodů. Současně předpokládá, že stálá konference bude stát metodologicky před nejjednodušším úkolem v případě, že bude určovat režimy pro ty účastníky, kteří pocházejí z kulturně relativně homogenního prostředí a tedy nemusejí dosahovat konsensu v oblasti společně sdílených hodnotových postojů. Takovýmito celky mohou být celky územní či národní , disponující určitou tradicí státnosti. Věcné zaměření stálé konference Věcné zaměření vyplývá z potřeby kontroly kapitálových toků , která je spojena s možností využívat alokaci kapitálu ve prospěch trvalé existence lidského společenství. Obecný cíl je vázán na rozpoznávání jeho obsahu, které se dnes děje především z hlediska sociobiologického , lékařského a antropologického, avšak jeho obsah je rovněž určován poznatky získávanými ze zkušeností získávaných manažerskou praxí všech druhů vlád a podnikatelů. Rozpoznávání věcného zaměření konference bude pokračovat v jejím průběhu na základě analýzy bílých míst či deficitů v poznání vyjádřených experty i uživateli, kteří se konference zúčastní. Již na samém počátku může konference využít následující soubory fakt týkajících se věcného zaměření a) výsledky monitorování stavu světové a lokálních populací z hlediska požadavků na přežití a kulturní participaci jednotlivců. Ukazatele jsou z určité části dohodnuty a jejich hodnoty určovány domluveným způsobem aplikovatelným i v kulturně odlišných lokalitách. b) výsledky evidence rozvojových programů a projektů, zaměřených na změny současného stavu kulturní praxe v jednotlivých správních celcích ( státech a regionech), c) výsledky evidence mezinárodně sledovaných rozvojových aktivit směřujících k politicky společně uznávaným prioritám v životě obyvatel ( fakta o prioritách a investičním rozsahu integračních a mezinárodně podpůrných aktivit ) d) výsledky dosažené v metodologii odhadů dopadů inovačních projektů na sociopolitické a přírodní podmínky života obyvatel . Odkazy


111

1. Giarini, O., Stahel, W.R.: The Limits to Certainty ,Kluwer, Dordrecht, 1989 2. Porter, D. O.: Strategical Pose as an Approach for Implementing Complex Programs. in: Strategies for Managing Intergovernmental Policies and Networks. ed. by Robert W. Cage and Myrna P. Mandell. Praeger. 1990, str. 3 - 29 3. Spechler, M. C.: Perspectives in Economic Thought. McGraw-Hill. 1990 4. Dror, J.: interní sdělení. Hebrew University, Israel

112


Gra o region Jan Waszkiewicz „Gra o region” – tak właśnie zatytułowano model polityki regionalnej, która prowadzona jest w naszym województwie w ostatnich latach. Jej zasadniczym rysem jest zaproszenie, czy wręcz wciągnięcie, do działań rozwojowych możliwie dużo różnorakich podmiotów – władzy państwowej, struktur międzynarodowych, samorządów różnych szczebli, organizacji pozarządowych, sektora gospodarczego. Chodzi o to, żeby wytworzyć synergiczne sprzężenia zwrotne między interesem ogółu mieszkańców (czy raczej dobrem wspólnym) a różnorodnymi partykularnymi interesami czy motywami działania. Twierdzę, że tak prowadzona polityka ma szansę pobudzenia endogennych czynników rozwoju całego układu oraz sprzyja rozwojowi zaangażowanych w nią podmiotów (w tym osób aktywnych). Osiągniecie synergii we współdziałaniu podmiotów o bardzo różnym charakterze, strukturze, sposobach funkcjonowania, motywacjach do działania wymaga pewnego specyficznego działania. Przede wszystkim potrzebne jest zidentyfikowanie potencjalnych partnerów współpracy, doprowadzenie do ich bezpośredniego spotkania, znalezienie lidera przedsięwzięcia (i sprawienie, aby był on zaakceptowany przez innych aktorów), wreszcie – skuteczny podział pracy połączony z głęboką interioryzację zarówno ogólnych, jak i szczegółowych celów działania. Jako osoba odpowiedzialna za sporządzenie strategii rozwoju województwa spróbowałem nadać dokumentowi taki charakter, by stymulował on tak właśnie rozumianą grę, co wymagało odejścia od zwykle stosowanej metodologii i układu. Oto kilka uwag na jego temat. 1. Celem strategii jest raczej stworzenie wizji pożądanego stanu rzeczy i przekonanie potencjalnych partnerów do jej atrakcyjności, niż dawanie wytycznych do realizacji konkretnych przedsięwzięć. Te ostatnie mogą bowiem dotyczyć jedynie tych organów czy instytucji, co do których posiadamy kompetencje władcze bądź możemy z nimi zawrzeć wiążące pod względem prawnym umowy. W polskim systemie administracyjnym i przy sposobie finansowania struktur regionalnych ogranicza to dramatycznie potencjalne pole współpracy zarówno pod względem rzeczowym jak i podmiotowym. 2. Tak rozumiana strategia za punkt wyjścia musi brać uwarunkowania działające w dłuższym okresie czasu niż to, co zwykle ujmuje analiza SWOT. Użyteczną kategorią dla ujmowania tych uwarunkowań jest wyzwanie. Jest Odpowiedź na sytuację. Wyzwania są z natury dynamiczne i motywujące do działania. W samym pojęciu zawarte jest wezwanie do udzielenia odpowiedzi, aktywnej reakcji na opisaną sytuację czy tendencję.. 3. Cele, których realizacja stanowić będzie odpowiedź na rysujące się wyzwania muszą być dostatecznie ogólne, by wpisać się w nie mogły rozmaite motywacje współdziałających podmiotów. Co więcej, jeśli mają one stać się aktywnymi i silnie motywowanymi aktorami, to ostateczne sformułowanie celów operacyjnych i zadań, a nawet ostateczny kształt przedsięwzięcia nie może im być narzucony z góry. 4. Aby zrealizować wytypowane cele podjąć trzeba szereg działań i podjąć sprawy, które stosunkowo łatwo można zewidencjonować, szczególnie w obecnej sytuacji – konieczności usunięcia szeregu cywilizacyjnych deficytów będących skutkiem dziesięcioleci patologicznego rozwoju naszego kraju. Jednakże niemal niemożliwe jest ich rangowanie, zwłaszcza przy założeniu aktywności bardzo różnych podmiotów i środków pochodzących z różnych źródeł. Bezpiecznie jest założyć, że o rzeczywistej ich randze, a więc i o kolejności oraz tempie realizacji zadecyduje aktywność tych, którzy podejmą się działania w danej sprawie. 5. Wreszcie, istotną częścią strategii muszą być czytelne – proste, łatwe do zrozumienia, przyjęcia i przestrzegania reguły gry..


113

Jak się wydaje, udało nam się stworzyć dokument o takim charakterze, a co ważniejsze – rozpocząć grę w oparciu o niego. Dominującym modelem sprawowania władzy i zarządzania rozwojem w Polsce w ostatnich dziesięcioleciach był model, w którym administracja stanowiła siłę sprawczą i była głównym aktorem działań w przestrzeni publicznej. Zjawisko to choć powszechne, występowało z różnym natężeniem w zależności od politycznych uwarunkowań, aktualnej koniunktury itp. Charakterystyczną cechą prowadzonej polityki przez aparat decydencki było podejmowanie decyzji opartych na niesprecyzowanych kryteriach i zmieniających się w zależności od aktualnej sytuacji i bieżących potrzeb. Sytuacja taka powodowała wyłączenie większości aktorów sceny społeczno-gospodarczej i blokowanie ich aktywności oraz ukształtowała roszczeniowe postawy społeczeństwa, oczekującego od władzy rozwiązania wszelkich problemów. Z tego „obowiązku” władza nie zawsze mogła i może się wywiązywać, a jeśli już to przy nakładach sił i środków niewspółmiernych do osiągniętych efektów. Marnowano przy tym największy kapitał rozwojowy, jakim jest inwencja i innowacyjność tkwiąca w społeczeństwie. To ubezwłasnowolnienie dotyczyło nie tylko społeczeństwa ale także umacniało hierarchiczne zależności poszczególnych szczebli administracji. Pierwszą oznaką zmian sposobu rozwiązywania problemów lokalnych społeczności i zaspokajania ich potrzeb w Polsce było upodmiotowienie samorządów lokalnych w 1990 r. Mimo zasadniczej zmiany nie przewartościowało to jednak całego modelu zarządzania państwem. Kolejna nowa jakość pojawiła się wraz z reformą administracyjną z 1998 r. i utworzeniem jednostek samorządu na szczeblu powiatów i województw. Z oczywistych względów skupię się w tym miejscy na wymiarze wojewódzkim – regionalnym. Obowiązujący system prawny nakłada na samorząd województwa trojakiego rodzaju zadania. Pierwszym z nich jest utrzymanie i modernizacja infrastruktury o charakterze regionalnym, w tym dróg wojewódzkich i urządzeń przciwpowodziowych. Drugim jest prowadzenie instytucji wojewódzkich: szpitali, szkół i jednostek kultury. Trzecim zaś, najważniejszym, jest obszar aktywności obejmujący działania z zakresu zarządzania strategicznego, rozwoju regionalnego i tworzenia regionalnej tożsamości. Podstawowym problemem, jaki stoi przed wojewódzkim samorządem jest pytanie, w jaki sposób i z jakich środków kreować rozwój regionu. Iluzją jest przeświadczenie, że uzyska się skokową zmianę dzięki funduszom przedakcesyjnym UE, inwestycjom centralnym budżetu państwa lub budżetowi samego województwa. Dolny Śląsk otrzymał w latach 1999-2000 ok. 10 milionów Euro z programu PHARE CBC. W przeliczeniu na jednego mieszkańca daje to śmiesznie niską kwotę. ok. 3,3 Euro. Problemy budżetu państwa odbierają nadzieję na znaczące wsparcie z tej strony, a budżet województwa jest niewspółmiernie mały w porównaniu do budżetów samorządów lokalnych (np. parokrotnie niższy niż budżet Wrocławia). Z mojego punktu widzenia najważniejszym wyzwaniem, które uruchomić może mechanizmy rozwojowe jest odblokowanie wewnętrznego uśpionego potencjału tkwiącego w zasobach regionu. Wiąże się to z ich upodmiotowieniem i przeniesieniem odpowiedzialności za dobro wspólne i region na obywateli, organizacje i instytucje regionalnej sceny. Oznacza również w gruncie rzeczy przewartościowanie sposobu prowadzenia regionalnej polityki. Konieczne jest odejście od metody sprawowania władzy metodą „dziel i rządź”. Nowa polityka regionalna sprowadzać musi się do stworzenia mechanizmów wspierających i promujących inicjatywy oraz działania podejmowane przez lokalnych i regionalnych aktorów. Samorządowe władze wojewódzkie stać się powinny partnerem a nie zwierzchnikiem i główną siłą sprawczą w realizacji ważnych dla regionu zamierzeń. Zgodnie z opisaną powyżej logiką w tworzeniu nowego ładu uczestniczyć mogą (i powinni) wszyscy zainteresowani. Będą to sami obywatele, funkcjonujące w regionie fundacje i stowarzyszenia, przedsiębiorstwa, organizacje kulturalne, społeczne i polityczne, lokalne władze i ich agendy itd. Pożądana jest sytuacja, w której działania na rzecz swoich interesów prowadzone przez poszczególne

114


podmioty, budować będą regionalne dobro wspólne. Dolny Śląsk bogaty może być tylko bogactwem swych obywateli, a jego rozwój opierać się na ich pomyślności. W takim ujęciu układ wzajemnych powiązań między interesami regionalnych aktorów, realizowanymi sposobami zaspokajania ich potrzeb jawi się nam jako swoista „gra o region”. Zgodnie z powiedzianym na wstępie, celem gry jest rozwój rozumiany jako sprostanie kilku najważniejszym wyzwaniom. Można je ująć w sześć zasadniczych haseł (w tekście dokumentu każde z nich rozpisane jest na kilka aspektów z syntetycznym ujęciem szans i zagrożeń jakie dany aspekt powoduje i z praktycznymi wnioskami, jakie stąd płyną dla naszego regionu). Są to: 1.

Akcesja do UE

2.

Globalizacja

3.

Rewolucja informatyczna

4.

Demografia

5.

Naruszenie równowagi w przyrodzie

6.

Narastająca złożoność stosunków społecznych.

Aby sprostać tym wyzwaniom trzeba zrealizować następujące cele strategiczne wytyczone przez hasła: 1.

Integracja Dolnego Śląska,

2.

Renesans cywilizacyjny,

3.

Społeczeństwo obywatelskie,

4.

Innowacyjna gospodarka,

5.

Otwarcie na świat.

W tej grze rolę samorządu wojewódzkiego przyrównać można do funkcji arbitra. Wyznaczać on będzie cele i reguły tej gry, wspiera też szczególnie korzystne dla województwa rozwiązania. Kryteria prowadzenia gry o region zawarte zostały w Strategii Rozwoju Województwa Dolnośląskiego. Wskazuje ona bardzo ważne, z punktu widzenia regionu, pola działania, pokazuje taż jak silnie wiążą się one ze wspólnie uzgodnionymi celami strategicznymi. Specyficzne „pole gry o region” ujęte zostało w matrycy działań strategicznych, stanowiącej część Strategii Rozwoju Dolnego Śląska. Matryca tworzona jest przez 5 celów strategicznych traktowanych równorzędnie (integracja dolnośląska, renesans cywilizacyjny, społeczeństwo obywatelskie, innowacyjna gospodarka, które zostały rozpisane na 13 obszarów.. W polach matrycy znalazło się ponad dwieście działań . Oczywiście katalog tych działań nie jest zestawem pełnym ani wyczerpującym. Jest to część Strategii najbardziej otwarta i podatna na zmiany. Ważne jest to, iż owych trzynaście obszarów podobnie jak cele strategiczne traktowane jest równorzędnie. Takie podejście gwarantuje, że rozwój regionu będzie miał zrównoważony charakter.


115

SFERA GOSPODARKI

przedsiębiorczość

infrastruktura

zatrudnienie

turystyka i rekreacja

SFERA

środowisko

obszary zurbanizowane tereny wiejskie

SFERA

zdrowie

opieka społeczna

116


otwarcie na świat

innowacyjna gospodarka

społeczeństwo obywatelskie

renesans cywilizacyjny

integracja dolnośląska

Matryca działań strategicznych - schemat

bezpieczeństwo

SFERA

kultura i nauka

edukacja

samorządność


117

I. Przedsiębiorczość

A. Integracja dolnośląska wsparcie koncepcyjne i innowacyjne w procesach restrukturyzacji branż i rekonwersji obszarów problemowych (bezrobocie) wspieranie obszarów szczególnie aktywnych gospodarczo inicjowanie i wspieranie kooperacji wewnątrzregionalnej wspieranie inicjatyw tworzenia obszarów intensywnego inwestowania (np. stref zrównoważonego rozwoju na terenach przyległych do węzłów autostradowych)

B. Renesans cywilizacyjny pobudzanie aktywności gospodarczej i propagowanie dobrych wzorców biznesowych (wystawy, targi, konkursy) regionalny system wspomagania MŚP i rzemiosła stymulowanie rozwoju firm i instytucji otoczenia biznesu działania na rzecz upowszechniania prywatnej własności

C. Społeczeństwo obywatelskie kształtowanie postaw konsumenckich zbieżnych z interesem regionu strategiczna współpraca samorządu regionalnego z gospodarczym inspirowanie i dowartościowywanie prospołecznych działań biznesu integracja regionalnych elit kompetencji — gospodarczych, politycznych i akademickich

D. Innowacyjna gospodarka

E. Otwarcie na świat

rozwój regionalnego systemu innowacyjnego (parki technologiczne, inkubatory firm itd.) wspieranie ekspansji firm do nowych nisz rynkowych aktywizacja współpracy regionalnej gospodarki i nauki wykreowanie regionalnego systemu finansowania przedsięwzięć gospodarczych — np. partnerstwo publicznoprywatne opanowanie technik inżynierii finansowej (np. dostęp do venture capitals) wspieranie nowatorskich projektów wykorzystania regionalnych surowców i zasobów mineralnych popieranie działalności istniejących stref ekonomicznych

promocja gospodarcza regionu tworzenie warunków, które sprzyjają napływowi inwestycji bezpośrednich wspomaganie powstawania nowoczesnych strumieni eksportu budowa regionalnych instytucji współdziałania gospodarczego z UE wspomaganie i współpraca z euroregionami Nysa i Glaciensis certyfikacja producentów i produktów dolnośląskich utworzenie centrów kongresowych i wystawienniczych (np. w Hali Ludowej we Wrocławiu)

A. Integracja dolnośląska 1. wsparcie koncepcyjne i innowacyjne w procesach restrukturyzacji branż i rekonwersji obszarów problemowych (bezrobocie) - Przygotowanie strategii zwalczania bezrobocia przez Wojewódzki Urząd Pracy - Utworzenie Powiatowego Centrum Aktywności Gospodarczej przy Urzędzie Pracy w Jeleniej Górze jako instytucji rozwoju subregionalnego. - Utworzenie Centrum Rozwoju i Promocji Pogranicza Polsko-Czeskiego z Pracownią Planowania Regionalnego. - Opracowanie studium zasobowego niewykorzystanych zasobów naturalnych subregionu bolesławieckiego. - Opracowanie regionalnej mapy innowacyjnych, lokalnych przedsięwzięć gospodarczych. 2. wspieranie obszarów szczególnie aktywnych gospodarczo - Rozwój SSE (szczególnie wałbrzyskiej) - Utworzenie centrum logistycznego i terminalu transportu intermodalnego w gminie Węgliniec. - Utworzenie centrum logistycznego na terenie poradzieckiego lotniska w gminie Gromadka. - Utworzenie Multimodalnego Centrum Logistycznego na bazie przyautostradowych węzłów gospodarczych w rejonie gminy Chojnów. - Utworzenie parku technologicznego w Polkowicach. 3. inicjowanie i wspieranie kooperacji wewnątrzregionalnej

- Dolnośląskie Forum Polityczno-Gospodarcze (Krzyżowa) - Opracowanie regionalnej mapy innowacyjnych, lokalnych przedsięwzięć gospodarczych. 4. wspieranie inicjatyw tworzenia obszarów intensywnego inwestowania (np. stref zrównoważonego rozwoju na terenach przyległych do węzłów autostradowych) - Realizacja programu „Region zrównoważonego rozwoju Nowogrodziec”. - Gminne strefy intensywnego inwestowania w pasie III Paneuropejskiego Korytarza Transportowego (węzeł Krajków, Wgliniec, Gromadka, Chojnów, Polkowice, Głogów, Lubań droga 356, , - Udział UMWD w projekcie badawczym Federalnego Ministerstwa Transportu, Budownictwa i Mieszkalnictwa dot. oddziaływania paneuropejskich korytarzy komunikacyjnych na rozwój przestrzenny - Budowa gazociągu doprowadzającego gaz do Wiązowa oraz terenów przeznaczonych pod zabudowę przemysłową w bliskim sąsiedztwie węzłów autostradowych A4 Brzezimierz i Przylesie. - Opracowanie regionalnej mapy innowacyjnych, lokalnych przedsięwzięć gospodarczych.

Rzeczą zainteresowanych aktorów regionalnych jest odpowiedzenie, w którym z proponowanych pól odnajdują swoje działania. Życie pokaże, kto na takie wezwanie odpowie, ilu aktorów się znajdzie, kto zostanie liderem. Matryca pozwala zatem na wpisanie indywidualnych i zbiorowych przedsięwzięć w województwie w szerszy układ stosunków kreujących rozwój regionalny. Zadaniem samorządu wojewódzkiego jest tworzenie pewnej platformy dla tego rodzaju aktywności. Jeśli dany program spełnia określone warunki, odpowiada celom i zasadom określonym w Strategii, może liczyć na wsparcie organizacyjne lub rzeczowe, w pewnych przypadkach także finansowe ze strony władz województwa. Rodzaj wsparcia zależy od możliwości kompetencyjnych samorządu regionalnego. Jest to zarówno koordynacja pewnych działań, formułowanie wniosków i programów o charakterze operacyjnym lub też wpisanie projektów do Kontraktu Wojewódzkiego. Jakie są zatem zasady gry o region? Przede wszystkim promuje ona działania bezpośrednio wpisujące się bądź wynikające ze Strategii. Im więcej różnych pól (celów i domen) łączy projekt, tym lepiej. Kryteriami oceny projektów jest także zgodność z zasadami pomocniczości, partnerstwa, dodatkowości, koncentracji oraz programowania. Spróbuję teraz przedstawić ramową drogę zgłaszanego przez regionalnych aktorów pomysłu – od projektu do realizacji

Etap I Identyfikacja problemu

Etap II

pomoc

Określenie korelacji ze Strategią

Urzędu Marszałkowskiego

Etap III

pomoc Urzędu Marszałkowskiego, ewentualnie współpraca

Identyfikacja potencjalnych partnerów i zawiązanie zespołu realizacyjnego

przy projekcie

Etap IV Opracowanie biznes planu wniosek do Urzędu Marszałkowskiego

rynek finansowy

ewentualne wpisanie

Etap V

do Programu Wojewódzkiego

Montaż finansowy

i Kontraktu Wojewódzkiego

Etap VI Realizacja przedsięwzięcia

ewentualne korekty

monitoring projekty pochodne

realizacji przedsięwzięcia


121

Pierwszy etap to identyfikacja problemu i pojawienie się idei jego rozwiązania. W kolejnym kroku określana jest jego korelacja ze Strategią. Pozwala ona odpowiedzieć, w jaki sposób proponowane działania przełożą się na realizację celów strategicznych, a tym samym przysłużą rozwojowi Dolnego Śląska. Na tym etapie możliwa jest merytoryczna pomoc Urzędu Marszałkowskiego. W kolejnym kroku poszukiwani są potencjalni partnerzy zainteresowani jego realizacją oraz zawiązanie zespołu realizacyjnego. Także na tym etapie przydatna może być pomoc Urzędu, zaś samorząd wojewódzki może stać się jednym z partnerów przedsięwzięcia. Mając zidentyfikowany problem i określonych uczestników możliwe staje się opracowanie projektu. Kolejnym etapem staje się montaż finansowy. Możliwe są tutaj dwie generalne dogi. Pierwsza z nich to: pozyskanie zasobów z rynku finansowego i/lub wykorzystanie wkładów partnerów realizujących projekt. W drugim przypadku jest to finansowanie (bądź współfinansowanie) ze środków samorządu wojewódzkiego, także ewentualne wpisanie projektu do Zintegrowanego Programu Wojewódzkiego i Kontraktu Wojewódzkiego. W końcu dochodzimy do fazy realizacji przedsięwzięcia wraz z projektami pochodnymi, monitoringiem i wprowadzeniem ewentualnych korekt. Przedstawiona koncepcja nie zamyka drogi do realizacji przedsięwzięć, które nie do końca zgodne są założeniami zawartymi w Strategii. Mogą one zostać ziszczone, jednak bez współudziału władz samorządowych województwa. W tym sensie polityka regionalna nie blokuje oddolnej inicjatywy, wspiera natomiast te działania, które służą realizacji regionalnego dobra wspólnego. Dolnośląska gra o region rozpoczęła się z chwilą uchwalenia przez Sejmik Samorządowy dokumentu Strategii. Na razie minął zbyt krótki okres, by całościowo ocenić jej efekty. Można jednak wskazać, iż coraz większa ilość podmiotów akceptuje zaproponowane zasady i zdecydowanie włącza się do działań realizujących Strategię. Promuje ona bowiem aktorów chcących aktywnie uczestniczyć w procesie zmian zachodzących na naszej ziemi, oni mogą być najbardziej skorzystać w grze o region. Właśnie ożywienie lokalnych środowisk jest jednym z największych sukcesów naszej polityki. Pozytywnym jej efektem jest także poszerzająca się współpraca różnych podmiotów wokół realizacji określonych zadań. Można sądzić, iż wraz z nabieraniem biegłości podmiotów w „grze o region”, procesy te będą się dynamizować. Już dziś widać konkretne, pozytywne jej efekty. Wspomnieć należy tu choćby inicjatywę „Dolnośląskiej Karty Śmieciowej”, cykliczne forum wymiany idei odbywające się w Krzyżowej, akcję „zDdolny Śląsk” itd.

122


PROGRAM KOLOKVIA KONCIPOVÁNÍ BUDOUCNOSTI V EVROPĚ 2001 1. den - pondělí 10. září Místo konání: učebna č. 240, Stará budova VŠE 8.00 - 9.00

registrace účastníků

9.00 - 11.00

vstupní sdělení moderátorů tematických bloků kolokvia

Dále vystoupí: Vadim Nikolajew: New Enlightenment, economics of sustainable development František Petrášek: O významu představ o budoucnosti 11.00 - 11.30

přestávka

11.30 - 12.30

diskuse

12.30 - 13.30

oběd v menze VŠE

13.30 - l7.00

BLOK GLOBÁLNÍCH KONCEPCÍ

15.00 - 15.30

přestávka moderátoři: Ivan Klinec (Bratislava), Pavel Nováček (Olomouc)

téma: „Koncipování budoucnosti jako politická i odborná odpověď na globalizaci kulturní praxe národů" V bloku budou prezentovány nejnovější výsledky „Millennium Project“:

Přihlášené příspěvky: Miroslav Farský, Libor Měsíček: Evnironmentální teorie trvale udržitelného rozvoje: sociálně ekonomická dimenze realizace Štefan Klokner: Pokus o syntetický pohľad na realizáciu vízie trvalo udržateľného rozvoja Slovenska Pavel Nováček: Globální partnerství pro udržitelný rozvoj - Millennium Project“ Václav Novotný: Sjednocení Evropy a výchova k občanské společnosti 17.00 - 20.00

tradiční inspirující setkání účastníků kolokvia v Akademickém klubu VŠE (v budově menzy VŠE)


123

2. den - úterý 11. září Místo konání: učebna č. 240, Stará budova VŠE

9.00 - l2.30

BLOK NÁRODNÍCH KONCEPCÍ

10.30 - 11.00

přestávka moderátoři: Martin Potůček (Praha), Fedor Gál (Praha)

téma: „Vize národních společenství jako informace pro politickou i odbornou praxi dobových institucí“ V bloku se bude diskutovat o přípravě “Průvodce světem priorit pro Českou republiku”: • obsahový a metodický přístup k sestavení průvodce světem priorit • prioritní problémy • strategické tahy

Přihlášené příspěvky: Michal Majtán: Vízia Slovenska a jej zabepečovanie Vlastimil Pařízek: Vzdělání jako sebeobrana společnosti 12.30 - 13.30

oběd v menze VŠE

13.30 - l7.00

BLOK OBYVATELSKÝCH KONCEPCÍ

15.00 - 15.30

přestávka moderátoři: Miroslav Flek (Praha), Igor Babič (Brno)

téma: „Regiony a města jako rozměry životní praxe obyvatel a koncipování občanského jednání"

Přihlášené příspěvky: Alena Mansfeldová: Ekologické aspekty urbanismu a územního plánování na prahu 3. tisíciletí Miroslava Szarková: Význam komunikácie v procese koncipovania občianskeho jednania Elena Šúbertová: Družstvá ako faktor rozvoja regionov a miest

124


3. den - středa 12. září Místo konání: Klub CIKSu, Knihovna VŠE, Stará budova, mezanin

9.00 - l2.00

SEMINÁŘ A DISKUSE KE KOPROJEKTU OFS A VŠE V PRAZE moderátoři: František Petrášek (Praha), Jan Waszkiewicz (Wroclaw)

téma: „Konference o ekonomice lidského rozvoje“ Jan Waszkiewicz: Game plan for the Region. Development Management: an Example of Lower Silesia 10.30 - 10.45

přestávka

12.00 - 13.00

závěrečné vyhodnocení kolokvia a vydání společného manifestu účastníků

13.00

oběd v menze VŠE


125

Seznam účastníků kolokvia Koncipování budoucnosti v Evropě 2001 jméno

adresa

telefon, E-mail

doc. Ing. Igor Babič, CSc.

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 602 00 Brno

05/41148636, [email protected]

Věra Dvořáková

VSŠ publicistiky Praha

doc. Ing. Miroslav Farský, CSc.

Fakulta životního prostředí UJEP, Na Okraji 1001, 400 96 Ústí n. Labem

[email protected]

PhDr. Miroslav Flek, CSc.

VÚPSV, Palackého nám. 4, Praha 2

02/24972115, domů - 02/72774870 [email protected]

Dr. Pavol Frič

Centrum pro sociální a ekonomické strategie, FSV UK, Celetná 20, 116 36 Praha 1


Ing. Ilja Herold

Čajkovského 10, 130 00 Praha 3


doc. Miroslav Hoferek

FAST, VUT Brno, Matholova 26, 613 00 Brno

Ing. Ivan Klinec

Prognostický ústav SAV, Šancova 56, 811 67 Bratislava, SR

[email protected]

Ing. Štefan Klokner

Spútnikova 15, 821 02 Bratislava

+421 2/43295512, [email protected]

Ing. Michal Majtán, PhD

H. Meličkovej 11, 841 05 Bratislava

+421 2/65311090

doc. Ing. arch. Alena Mansfeldová, CSc.

vedoucí Katedry sídel a regionů Fakulty stavební ČVUT v Praze


(Hellichova 20, 118 00 Praha 1) doc. Ing. Libor Měsíček, CSc.

Pedagogická fakulta, UJEP, 400 96 Ústí n. Labem

[email protected]

Ing. Josef Musil, DrSc.

Šeránkova 41, 616 00 Brno

05/41214980

Ing. RNDr. Václav Němec, CSc.

K rybníčkům 17, 100 00 Praha 10

02/74811801 [email protected]

Dr. Vadim Nikolajew

„Strategic Studies of Transformation Processes“, Research & Consulting, Assmann Str. 4a, 12587 Berlin, Germany


126


Dr. Pavel Nováček

Centrum interdisciplinárních studií UP, 068/5220130 Křížkovského 8, 771 47 Olomouc [email protected]

Ing. Václav Novotný, CSc.

UJEP, Fakulta sociálně ekonomická, 047/5201373-80, katedra ekonomie, Moskevská 54, Ústí [email protected] n. Labem

Ing. Ivo Papala

739 22 Soběšovice 242


Ing. Marcela Papalová

VŠB - TU Ostrava, fakulta ekonomická, Sokolská 33, 701 21 Ostrava


prof. PhDr. Vlastimil Pařízek, DrSc.

Na Balkáně 76, 130 00 Praha 3

02/6846127

doc. PhDr. František Petrášek

VŠE v Praze, Černá 13, 110 00 Praha 1


JUDr. Miroslav Polreich

Kralická 13, 100 00 Praha 10

02/777371

prof. PhDr. Martin Potůček, CSc. Centrum pro sociální a ekonomické MSc. strategie, FSV UK, Celetná 20, 116 36 Praha 1


PhDr. Miroslav Purkrábek, CSc.

Centrum pro sociální a ekonomické strategie, FSV UK, Celetná 20, 116 36 Praha 1

02/24491493

PhDr. Jaromír Sedlák, CSc.

Korunní 64, 120 00 Praha 2

02/24255166

Ing. Barbora Slintáková

VŠE v Praze, katedra veřejných financí, Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3


doc. PhDr. Miroslava Szarková

Fakulta podnikového manažmentu, Ekonomická univerzita, Dolnozemská 1, 852 35 Bratislava, Slovensko

+421 2/62315981

doc. Ing. Elena Šúbertová, PhD

Katedra podnikovohospodárska Fakulta podnikového manažmentu Ekonomická univerzita Dolnozemská 1/b 852 35 Bratislava Slovensko


prof. Jan Waszkiewicz

Marszałek Województwa Dolnośląskiego

+48 71/3749355 [email protected]

Urzad Marszalkowski Województwa Dolnoślaskiego, Wybrzeze Slowackiego 12-14, 50-411 Wroclaw Ing. Jan Zeman, CSc.

Český ekologický ústav MŽP



127

128


Prohlášení účastníků mezinárodního kolokvia „Koncipování budoucnosti v Evropě 2001“

Odsuzujeme barbarský, teroristický čin spáchaný profesionálně na obyvatelstvu USA dne 11.9.2001. Považujeme jej za osobní selhání vrahů, ale též za selhání těch institucí, které svým zájmově orientovaným jednáním vytvářejí mezilidské vztahy v globálním rozsahu. Vyzýváme celosvětově působící iniciativy k důslednému vyšetření příčin tohoto selhání. Jeho výsledek musí vést k zavedení nových praktik mezilidských vztahů, respektujících potřebu vzájemného soužití lidí v intenzivně se měnícím životním prostředí celé planety. Jako futurologové zároveň prohlašujeme, že chceme usilovat o osvětu obyvatel a přispívat k uvědomění vlivu biologických a kulturních dispozic člověka na jeho společenské chování. Současně budeme usilovat o podíl na humanizaci strategií jednání dnešních vládních i nevládních institucí. Hrůzný čin přijímáme jako výzvu k větší péči o priority prosazované jednáním dobových institucí průmyslových společenství i jednáním společností neprůmyslových. Jsme přesvědčeni, že soužití lidí je možné a že vyžaduje vzájemnou toleranci příslušníků různých národů. Soužití je možné jen tehdy, bude-li dohoda stále obnovována prostřednictvím jejich vzájemné komunikace. Věříme, že se lidstvo s tímto a podobnými projevy násilí a agrese dokáže včas vypořádat a že tak pokročí v cestě k zachování míru, humanismu a demokracie v celosvětovém rozsahu.

účastníci kolokvia

V Praze 12.9.2001


129

Občanská futurologická společnost, která na veřejnosti vystupuje jako nezávislá zájmová dobrovolná organizace, působí od r. 1990. OFS navazuje na humanistické tradice myšlení spojeného s koncipováním a řešením problémů lidské budoucnosti. OFS vyvíjí iniciativu ve vzdělávání a osvětě občanů zaměřenou na jejich předvídavé rozhodování. OFS chrání zájmy svých členů a vytváří pro ně svou činností fórum nezávislé na činnosti politických stran. Členem OFS se může stát každý občan, který se zajímá o studia budoucnosti a souhlasí s posláním organiazce a chce se na jeho relizaci podílet.

Informace o OFS a členství lze získat na adrese Černá 13, 110 00 Praha 1, 3. patro, č.m. 32 - doc. PhDr. František Petrášek, předseda OFS (tel. 02/24930740, e-mail: [email protected]) nebo od Ing. Barbory Slintákové, tajemnice OFS (tel. 02/24095192, e-mail: [email protected]).

Další informace, vč. stanov OFS, lze nalézt na http://www.sweb.cz/ofs/. V sekretariátu OFS je dostupná futurologická literatura. OFS dosud vydala: • sborníky z kolokvií Koncipování budoucnosti v Evropě ´91, ´93, ´95, ´97 a ´99, • časopis Dialogy s budoucností č. 1-9. Sborníky a časopisy jsou dostupné v sekretariátu OFS (kontakt: B. Slintáková, tel. 02/24095192, e-mail: [email protected]

130


Občanská futurologická společnost srdečně zve všechny zájemce k účasti na 7. kolokviu

Koncipování budoucnosti v Evropě 2003

Termín a místo kolokvia budou upřesněny a včas oznámeny.

Zájemci o účast mohou požádat o zaslání pozvánky a přihlášky na kolokvium na adrese Černá 13, 110 00 Praha 1 nebo na e-mailové adrese [email protected].


131

Sborník příspěvků. Proceedings

Recommend Documents