Sborník Příroda na Třeboňsku

2009 2011

Sborník Příroda na Třeboňsku Sborník je určen pro pedagogy a žáky gymnázia Praha 6, Arabská 14, jako doprovodný text týdenního přírodovědného kurzu v Třeboni

Evropský sociální fond „Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti“

http://www.oppa.cz http://www.gyarab.cz http://magistrat.praha-mesto.cz http://www.prahafondy.eu

uživatel Gymnázium, Praha 6, Arabská 14 2009 2011

OBSAH Obsah.......................................................................................................................................................................................1 Úvod.........................................................................................................................................................................................3 Z historie Třeboně a třeboňského rybníkářství ....................................................................................................4 Historie rybníkářství na Třeboňsku (Miroslav Kalousek) ............................................................................. 11 Rybníkářství v čechách ............................................................................................................................................ 11 Východočeská rybničná pánev ............................................................................................................................. 11 Rožmberkové ............................................................................................................................................................... 12 Zlatá stoka ................................................................................................................................................................ 12 Krčín, Rožmberk a Nová řeka ................................................................................................................................ 12 Konec českého rybníkářství................................................................................................................................... 14 Rybníkářství dnes (Natálie Hrozinková) ............................................................................................................... 16 Hydrobiologie (Šimon Hrozinka) ............................................................................................................................. 19 Tekoucí vody ................................................................................................................................................................ 19 Stojaté vody .................................................................................................................................................................. 20 Fungování vodních ekosystémů ve stojatých vodách ................................................................................. 21 Sluneční záření ....................................................................................................................................................... 21 Teplota ....................................................................................................................................................................... 21 Koloběh kyslíku ...................................................................................................................................................... 22 Ptáci na Třeboňsku (Šimon Hrozinka) ................................................................................................................... 23 Kachna divoká (Anas platyrhynchos) ................................................................................................................. 23 Hohol severní (Bucephala clangula) .................................................................................................................. 24 Polák chocholačka (Aythia fuligula) ................................................................................................................... 24 Husa velká (Anser anser) ......................................................................................................................................... 25 Volavka popelavá (Ardea cinnerea) .................................................................................................................... 25 Potápka roháč (Podiceps Cristatus)..................................................................................................................... 26 Lyska černá (Fulica atra) ........................................................................................................................................ 26 Čáp bílý (ciconia ciconia)......................................................................................................................................... 27 Orel mořský (Haliaeetus albicilla) ....................................................................................................................... 27 Kormorán velký (Placrocorax carbo) ................................................................................................................. 28 Ledňáček říční (Alcedo atthis)............................................................................................................................... 28 Rostliny na Třeboňsku (Natálie Hrozinková) ..................................................................................................... 30 Charakter Třeboňska ................................................................................................................................................ 30 Rostliny Třeboňska ................................................................................................................................................... 30 Rybník a jeho výtopa ............................................................................................................................................ 31 Tůně Lužnice ........................................................................................................................................................... 31 1

Stoky a kanály ......................................................................................................................................................... 32 Rašeliniště ................................................................................................................................................................ 32 Ochrana přírody Třeboňska (Jitka Ottová) .......................................................................................................... 33 Třeboňsko ..................................................................................................................................................................... 34 Ochrana krajiny na Třeboňsku. ............................................................................................................................ 34 Chráněná krajinná oblast ................................................................................................................................... 34 Biosférická rezervace........................................................................................................................................... 35 Ramsarská konvence ........................................................................................................................................... 35 NATURA 2000 ......................................................................................................................................................... 35 IBA / ImportantBird Area/ - evropsky významné ptačí oblasti ........................................................ 35 Územní systém ekologické stability – ÚSES ............................................................................................... 36 CITES- Convention on International Trade in Endangered Species of Fauna and Flora ......... 36 Národní kulturní památka - „ Rožmberská rybniční soustava“ ......................................................... 36 Další významné ochranné statuty se týkají dílčích území Třeboňska. ............................................ 37 Použitá literatura ....................................................................................................................................................... 37 Lázeňství (Jitka Ottová) ................................................................................................................................................ 38 Třeboň............................................................................................................................................................................. 38 Lázeňské domy ............................................................................................................................................................ 39 Bertiny lázně ........................................................................................................................................................... 39 Lázně Aurora ........................................................................................................................................................... 39 Wellness centrum Zlatá Hvězda ...................................................................................................................... 39 Procedury ...................................................................................................................................................................... 39 Specializace třeboňských lázní ............................................................................................................................. 40 Indikační zaměření .................................................................................................................................................... 40 Pivovarnictví (Ivana Loužecká) ................................................................................................................................ 41 Historie ........................................................................................................................................................................... 41 Suroviny ......................................................................................................................................................................... 42 Postup vaření piva ..................................................................................................................................................... 42 Pivovar Třeboň............................................................................................................................................................ 43 Itinerář přírodovědného kurzu Přírodou Třeboňska ...................................................................................... 44 Kolektiv autorů: ............................................................................................................................................................... 45

2

ÚVOD Dostáváte do rukou sborník, v němž bychom vám chtěli přiblížit přírodu a historii Třeboňska a poskytnout inspiraci na podobný kurz, který již několik let v Třeboni provozujeme my. Ve sborníku nejprve naleznete kapitoly, jež se týkají historie. Rody střídající se na Třeboňsku vtiskly krajině její charakteristický ráz a vytvořily z bažin a mokřadů krajinu zadumanou, plnou rybníků rostlin a zvířat. Jinými slovy, neznáte-li historii, víte o Třeboňsku pouze polovinu. Další část sborníku je věnována přírodě a to především té části, se kterou naši studenti přijdou nejvíce do styku. Dotkneme se zde hydrobiologie, ornitologie a botaniky. Do této části také zapadá velmi důležitá kapitola věnovaná ochraně přírody. Následující část poskytuje informace o možných aktivitách v Třeboni a na několika stránkách je vysvětluje. Taká zde najdeme dodatkové kapitoly o činnostech provozovaných našimi studenty. Hodně hezkých chvil a spokojených studentů vám za kolektiv autorů přeje Šimon Hrozinka

3

Historie

Z HISTORIE TŘEBONĚ A TŘEBOŇSKÉHO RYBNÍKÁŘSTVÍ Ve více jak osmisetleté historii města Třeboně představuje mezník letopočet 1611. V tomto roce zemřel Petr Vok z Rožmberka, poslední příslušník rodu, s jehož osudy jsou spjaty nejen dějiny, ale i současná podoba velké části jižních Čech. Zdejší krajina vyznačující se krásnou a podivuhodnou kombinací lesnatých pahorkatin, lučinatých rovin a mokřin se stala jedinečným základem pro ekonomické, politické i kulturní aktivity nejvýznamnějšího českého šlechtického rodu, jehož představitelé v pozdním středověku a raném novověku zaujímali v zemi druhé místo po králi. Třeboň vznikla jako osada a malý dvůr kolem poloviny 12. století a krátce nato ji získal buď Vítek z Prčice, přední dvořan krále Vladislava I., nebo až jeden z jeho tří stejnojmenných synů, zakladatel rodu pánů z Landštejna1) Už v průběhu 13. století se Třeboň rozvíjela jako trhová osada, ve které se usazovali němečtí řemeslníci a obchodníci.2) Městem se Třeboň stala roku 1341 díky panu Vilémovi z Landštejna.3) V následující generaci Landštejnové roku 1366 město Třeboň i s panstvím prodali bratrům Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi z Rožmberka.4) Rožmberkové spolu s pány z Landštejna patřili mezi potomky praotce Vítka z Prčice a podle erbovní pověsti o dělení růží získali do znaku červenou růži na stříbrném poli.5)

OBRÁZEK 1: DĚLENÍ RŮŽÍ

OBRÁZEK 2: ERB ROŽMBERKŮ

Zakladatelem rodu Rožmberků se stal Vítek mladší z Prčice, díky kterému se všichni Vítkovci zařadili mezi elitu české šlechty.6) On i jeho potomci dokázali obratně využívat vnitřní i zahraničně politické situace českého státu posilovat, své mocenské pozici a přitom vytvářet rozsáhlé rodové dominium na jihu Čech, jehož součástí bylo od r. 1366 také město a panství Třeboň. O tom, jaký význam Rožmberkové přičítali nově získanému majetku, svědčí skutečnost, že už r. 1367 v Třeboni založili kanonii (nepřesně označovanou jako klášter) augustiniánů. Šlo o významnou církevní instituci, jejíž rožmberskou nadaci potvrdil pražský arcibiskup.7) Tehdy byl na místě farního kostela pocházejícího z r. 1280 nově vybudován kostel sv. Jiljí jako gotická dvoulodní stavba, na kterou navazuje objekt kanonie s křížovou chodbou. S tímto kostelem jsou spja1)

Sedláček, August, Hrady, zámky a tvrze království českého, 3. sv., Praha 1932, str. 126. Lexikon historických míst Čech, Moravy a Slezska, Praha 2001, str. 569 3) Sedláček, August, cit. dílo, str. 128. 4) Sedláček, August, cit. dílo, str. 129. 5) Pánek, Jaroslav, Poslední Rožmberkové, Praha 1989, str. 21 6) Pánek, Šimůnek, Vaníček, Páni z Rožmberka, Rožmberkové, Stručný průvodce výstavou, České Budějovice 2011, str. 27 7) Encyklopedie českých klášterů, Praha 1997, str. 674. 2)

4

Historie ta vrcholná díla českého gotického malířství a sochařství. Kolem r. 1380 vznikl vícedílný Třeboňský oltář, dnes umístěný v Národní galerii, jehož anonymního autora podle tohoto díla nazýváme Mistr Třeboňského oltáře. Na místě zůstala plastika Třeboňské madony z doby kolem r. 1400, která je výrazným projevem tzv. krásného slohu.8)

OBRÁZEK 3: MISTR TŘEBOŇSKÉHO OLTÁŘE, ZMRTVÝCHVSTÁNÍ KRISTA V osudech třeboňské augustiniánské kanonie se odrážejí stěžejní události českých dějin i rožmberského rodu od poloviny 14. do poloviny 15. století. V letech vlády Karla IV. se Rožmberkové podíleli na vytváření křehké rovnováhy mezi mocí panovníka a ambicemi panstva a zároveň se starali o svá panství. Jejich vztah ke králi se vyznačoval respektem a součinností.9) Od Karla IV. získali výsadu, která jim zaručovala, že majetek zemřelého příslušníka rodu nepřipadne jako odúmrť panovníkovi, ale přejde na bratry a jejich potomky. Díky tomuto privilegiu se mohl roku 1389 stát jediným vlastníkem rodového dominia, a tedy pánem Třeboně Oldřich I. 10) Také jeho syn Jindřich III. byl jediným držitelem všech rodových panství a jako přední český velmož zastával úřad nejvyššího purkrabího a aktivně se účastnil odboje panstva proti králi Václavovi IV.11) Jednou z nejvýraznějších osobností rožmberského rodu a zároveň i jednou z předních osobností českých dějin 15. století byl Oldřich II. z Rožmberka. Roky jeho aktivního života spadají do let husitské revoluce a následujícího bezvládí. Oldřichovi, který zůstal věrný katolické církvi, se cestou kompromisu a příměří podařilo uchránit svá panství před velkými válečnými škodami. Augustiniáni sice Třeboň opustili a odešli do bezpečí do ciziny, ale husitům se ani opakovanými útoky nepodařilo zdolat opevnění, které město získalo v r. 1376.12) Nejvýrazněji se Oldřichovy schopnosti projevily v letech krátké vlády Zikmunda Lucemburského a Albrechta Habsburského a v následujícím bezvládí. Přestože byl katolík, nezdráhal se rodová panství rozšířit a zaokrouhlit konfiskovanými statky a zabezpečit jejich držení falzy.13) V nábožensky a mocensky rozdělených Čechách byl Oldřich vůdčí osobností katolického tábora, který kontroloval jižní a západní Čechy. Také jeho syn Jan se dokázal zachovat pragmaticky a při volbě Jiřího z Poděbrad za krále svůj hlas vůdci nepřátelského tábora prodal. V situaci ozbrojené konfrontace 8)

Umělecké památky Čech, 4. sv., Praha 1982, str. 99. Pánek, Šimůnek, Vaníček, cit. dílo, str. 36. 10) Sedláček, August, cit. dílo, str. 128. 11) Pánek, Šimůnek, Vaníček, cit. dílo, str. 42. 12) Sedláček, August, cit. dílo, str. 129. 13) Míka, Alois, Osud slavného domu, české Budějovice 1970, str. 16. 9)

5

Historie mezi Jiříkem na jedné straně a odbojným panstvem, papežstvím a Matyášem Korvínem na straně druhé bylo ale Janovi lavírování mezi králem a jeho protivníky málo platné a rožmberská doména zažívala složité časy.14) Další generaci Rožmberků se opět podařilo navázat dobrý vztah s králem, naplnit své mocenské ambice a v klidu se věnovat oddlužování rodové majetku a rozvoji hospodaření na svých statcích.15) Pro Třeboň jako město a centrum panství nastala na přelomu 15. a 16. století příznivá léta. Roku 1482 byl vybudován na místě někdejší tvrze zámek16) a ten se stal rezidencí Voka II. i oblíbeným místem pobytu jeho sestry Kateřiny a jejího manžela Petra ze Švamberka. Vokův zájem o Třeboň a přilehlé panství se projevil také v rozvoji městské ekonomiky a rybníkářství. Celkové uklidnění poměrů v Čechách na konci 15. století vedlo k ekonomickému oživení země, která dlouhá léta trpěla ozbrojenými konflikty. Na příkladu rožmberského dominia je možné doložit, že hlavní podíl na tehdejším rozvoji hospodářství měla poddanská města a šlechta. Třeboní procházela obchodní cesta z Dolních Rakous do Prahy, po které se dováželo drahé zboží z východu a nově v opačném směru proudilo obilí, různé živočišné produkty a také ryby. Dálkový obchod přinášel mnohostranný užitek nejen Třeboni, ale i Rožmberkům jako feudální vrchnosti. Většina rožmberských měst žila z dálkového obchodu nepřímo. Projíždějícím kupcům poskytovala nocleh a služby související s přepravou nákladu a nabízela i nezbytné spotřební zboží. Odbyt či zakázky tak měla různá potravinářská řemesla, bednáři, sedláři, kováři a další. Zároveň docházelo i k oživení směny mezi městy a jejich venkovským zázemím. Prosperita měst se stále ještě opírala o středověká privilegia vydávaná feudální vrchností nebo panovníkem. Politické poměry za vlády Vladislava Jagellonského Vokovi a jeho nástupci Petrovi umožnily, aby pro svá města včetně Třeboně získali řadu královských výsad. Jedno z nich Třeboni umožňovalo pořádat sedmidenní výroční trh. Rozvoji řemesel napomáhalo zakládání cechovních organizací. Mezi léty 1445 až 1519 byly v Třeboni ustaveny cechy řezníků, krejčích, ševců a tkalců.17) S podporou Rožmberků byl ve městě také založen v roce 1505 pivovar. Později k měšťanskému ještě přibyl panský, který patřil k hospodářskému zázemí zámku.18) S hospodářským rozmachem byla spojena i výstavba města v letech 1525 až 1527 byl vybudován pás dvojitého opevnění s vyšší vnitřní hradbou, která byla v polovině 16. století ozdobena sgrafity. Zároveň s hradbami byly vybudovány i brány - Svinenská a Novohradská.19) Péče o poddanská města nebyla jedinou ekonomickou oblastí, v níž se na přelomu 15. a 16. století uplatnila aktivita Rožmberků. Vok a Petr IV. věnovali také pozornost rozvoji rybníkářství, které bylo už od 2. poloviny 14. století součástí hospodaření na rožmberských panstvích. Rožmberkové zejména na Třeboňsku dokázali využít přírodních podmínek a zakládáním rybníků reagovat na stoupající poptávku po rybách, především kaprech. Tehdy už existoval poměrně rozsáhlý rybník Dvořiště.20) Předností rybníkářství byla rychlá návratnost investic i možnost ekonomicky zhodnotit půdu, která nebyla vhodná k zemědělskému využití, a přitom se obejít s malým počtem pracovních sil. Když v pohusitském období obchod s rybami opět začal vzkvétat, rybniční hospodaření vynášelo Rožmberkům více než jiné ekonomické aktivity. Kolem poloviny 15. století jsou na Třeboňsku doloženy rybníky: Dvořiště, Bošilecký, Branský, Cirkvičný, Lomnický, Vlkovický, Děkanec a Domanínský. Od poloviny 15. století se zde rozvíjel dvojstupňový odchov kaprů. V menších nádržích se odchovával kapří dorost a tříleté plody se přenášely do velkého rybníka Dvoříště, kde za tři roky dorostly v tučné kapry. Péčí pana Voka byly od přelo14)

Pánek, Šimůnek, Vaníček, cit. dílo, str. 54 n. Tamtéž, str. 68 n. 16) Umělecké památky Čech, 4. sv. , Praha 1982. str. 95. 17) Míka Alois, cit. dílo, str. 51 až 55. 18) Kavka, František, Zlatý věk růží, Praha 1993, str. 69, 95. 19) Umělecké památky, cit. dílo, str. 94. 20) Míka, Alois, cit. dílo, str. 34. 15)

6

Historie mu 15. a 16. století v ploché Třeboňské pánvi na zamokřené půdě zakládány další velké rybníky – Kodišov, Ruda, Nový rybník a Opatovický rybník, který vznikl v těsné blízkosti města. Zároveň byla dvojstupňová metoda chovu nahrazována třístupňovou, při které se kapří plůdek ponechával v nádrži, kde se narodil a kde také docházelo k vytírání, pouze dva roky, pak se přenášel do větších nádrží a z nich po roce do velkých rybníků, ve kterých kapříci dorostli a dospěli v tučné kusy.21) Na přelomu 15. a 16. století už v rožmberských službách na třeboňském panství působil Štěpánek Netolický. Nejprve byl myslivcem, ale záhy začal spolupracovat se zkušenými rybníkáři a rychle se od nich učil jejich řemeslu. Bystře rozpoznal přednosti i nedostatky třeboňské rybniční soustavy a pochopil, že další rozvoj zdejšího rybníkářství umožní jedině vybudování velké stoky, která jednotlivé nádrže propojí v ucelenou soustavu a bude ji napájet vodou z Lužnice. Při výstavbě tohoto kanálu Štěpánek využil existujícího dlouhého náhonu, který byl vybudován pro potřeby mlynářů už ve 14. století. Nové dílo projektoval jen za použití jednoduchých měřících pomůcek na základě detailní znalosti krajiny, jejíž vlastností dokázal geniálně využít. Vlastní stavba probíhala v letech 1508 až 1518 a završena byla úspěšným spojením stoky s Lužnicí. Přes všechny nástrahy terénu se Štěpánkovi podařilo svést vodu Lužnice křivolakou více než 45 km dlouhou stokou a zajistit jí potřebný spád. Jde o skvělé technické dílo, které dodnes slouží. Od počátku stoka přinášela rybníkářství na Třeboňsku mnohostranný prospěch a podle toho byla nazvána Zlatá stoka.22) Zároveň Štěpánek připravoval i zakládání nových rybníků či rozšiřování existujících s ohledem na zavádění třístupňového chovu kaprů. V letech 1510 až 1520 byly vybudovány rybníky Jílovický a Jamský a u řady starších nádrží byly zvýšeny nebo zpevněny hráze. Některé Štěpánkovy plány ale realizovali až jeho nástupci.23) Ke zvýšení produkce třeboňského rybníkářství v letech působení Štěpánka Netolického vedlo také hledání účinných způsobů zúrodňování rybníků. Od této doby je známé tzv. letnění, při kterém se rybník po podzimním výlovu nechá bez vody přes zimu i celou následující sezónu, aby divoké rostliny nebo vyseté obilniny zúrodnily jeho dno.24) Roku 1551 se řízení rodových panství ujal Vilém, příslušník poslední generace Rožmberků. Navázal na dědictví předků a usiloval o rozmnožení a ekonomické zhodnocení rodového majetku. Záhy se mu podařilo zaokrouhlit třeboňské panství přikoupením několika vesnic a získat i další rybníky.25) V popředí jeho zájmu stálo právě rybníkářství, a tak došlo na realizaci Štěpánkových projektů, podle kterých byly založeny velké rybníky Modříč, Vdovec a Kaňov. Na jejich výstavbě se podílel rybníkář Mikuláš Rutarda z Malešova, kterého záhy z rožmberských služeb vytlačil a jako regent nahradil Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan,26) s jehož jménem je spjata nová éra rozkvětu třeboňského rybníkářství. Krčínův zájem upoutalo nejprve údolí jihozápadně od Třeboně. Roku 1570 navrhl Vilémovi stavbu velikého rybníka přímo před branami města. Jeho návrh však vzbudil odpor i obavy – odpor proti případnému bourání celého Svinenského předměstí a obavy z možného protržení hráze. Krčínovi se podařilo svůj návrh prosadit a roku 1571 už začala výstavba hráze na Spolském potoce. Při jejím budování Krčín uplatnil nové stavební prvky, jež podstatně zvýšily odolnost hráze. Výstavba rybníka, který dostal jméno Nevděk, byla dokončena r. 1574. Jeho hráz odolala všem přívalům velkých vod, jak odvážný projektant předpokládal. Katastrofa, ke které došlo při vysoké vodě roku 1890, byla způsobena nedbalostí a nekázní.27) Pro rozlehlost vodní hladiny, která dočasně splývala s plochou sousedního Opatovického rybníka, dostal Nevděk krátce po dokončení nové jméno Svět. Stavbou dvou velkých nádrží 21)

Míka, Alois, cit. dílo. str. 60. Tamtéž, str. 67. 23) Tamtéž, str. 68. 24) Tamtéž, str. 81. 25) Tamtéž, str. 111. 26) Tamtéž, str. 119. 27) Míka, Alois, cit. dílo, str. 137. 22)

7

Historie Krčínovy plány na rozšíření třeboňské rybniční soustavy neskončily. Založil i řadu menších rybníků a zvětšil starý rybník Dvořiště. Reorganizoval také rozdělení rybníků v rámci třístupňové metody chovu kaprů, a tak zajistil dostatek násady.28) Pod Krčínovým vedením dosáhlo třeboňské rybníkářství technické a technologické úrovně, kterou nebylo třeba po staletí měnit. Ve funkci regenta Krčín spravoval všechna rožmberská panství a podobně jako na Třeboňsku působil i jinde na jihu Čech. Především se proslavil stavbou největšího rybníka Rožmberk. Obrovská hospodářská síla podněcovala Viléma z Rožmberka k tomu, aby dosáhl odpovídající moci politické. Svědectvím o jeho politickém významu a věhlasu, který se rozšířil i do sousedních zemí, je fakt, že se v r. 1574 stal jedním z kandidátů na polský královský trůn29). Z příjmů ze svých panství financoval nejen své aktivity politické, ale také přestavbu rodových sídel. I když jeho rezidencí byl Krumlov, pozornost věnoval také třeboňskému zámku a v letech 1566 až 1575 jej nechal přestavět pod vedením italského stavitele Antonia Vlacha.30) Ke konci Vilémova života se zde zdržovali proslulí alchymisté Edvard Kelley a John Dee.31) Po smrti Viléma, který zůstal bezdětný, se dědicem rožmberského dominia stal jeho mladší bratr Petr Vok. Poslední Rožmberk po bratrovi zdědil nejen prosperující panství, ale také obrovské dluhy. Pro Třeboň ale právě léta jeho řízení rodového majetku byla významná. Zdejší zámek nechal v letech 1599 až 1602 znovu přestavět a přenesl sem svou rezidenci.32) Tak se Třeboň v závěru rožmberské éry stala hlavním centrem rodové domény a jedním z nejvýznamnějších českých měst. I Petr Vok patřil mezi přední české šlechtice a svou náboženskou orientací a politickými aktivitami ovlivnil osudy města a panství Třeboně. Na rozdíl od svých předchůdců přestoupil k jednotě bratrské, ale přitom se stejně jako jiní Rožmberkové snažil hrát roli prostředníka mezi panovníkem a stavy a ve svém sídle na třeboňském zámku hostil řadu politicky významných osobností.33) Jako bezdětný za své dědice určil pány ze Švamberka a svého synovce Jana Zrinského. Tomu po smrti Petra Voka roku 1611 připadlo panství třeboňské. Sám ale zemřel jen několik měsíců po strýci, a tak celý někdejší rožmberský majetek získali Švamberkové. Účast Petra ze Švamberka ve stavovském odboji vedla k tomu, že rožmberské dědictví podlehlo pobělohorským konfiskacím a dál měnilo majitele.34) Třeboň se ale stala jednou z opor stavovského vojska a zdejší stavovská posádka se udržela až do roku 1622. Když bylo město dobyto císařským vojskem, tak jeho velitel Baltazar Marradas ze zámku odvezl cenné čalouny, koberce, nádobí i četné sochy a obrazy a město nechal vydrancovat svými vojáky.35) Zpustošené město a vylidněné panství daroval císař Ferdinand II. svému stejnojmennému synovi. Budoucí Ferdinand III. město přijal na milost a pod podmínkou, že jeho obyvatelé přestoupí ke katolické církvi, obnovil jeho dřívější výsady. Z jeho podnětu byla obnovena augustiniánská kanonie, která byla už v r. 1566 pro neshody s místními zrušena. Roku 1632 Ferdinand Třeboň postoupil svému švagrovi, polskému král Vladislavovi IV., ale roku 1645 po smrti sestry ji z jeho držení vyplatil a daroval svému bratrovi Leopoldu Vilémovi. Ten nechal z Třeboně na bezpečnější místo na Pražském hradě převézt bohatou rožmberskou knihovnu. Zatímco Třeboň už zůstala až do konce třicetileté války pohrom ušetřena, Pražský hrad v roce 1648 ovládli Švédové a zmocnili se i rožmberské knihovny.36)

28)

Tamtéž, str. 139. Pánek, Šimůnek, Vaníček, cit. dílo, str. 91. 30) Umělecké památky, cit. dílo, str. 95 31) Sedláček, August, cit. dílo, str. 137. 32) Umělecké památky, cit. dílo, str. 95. 33) Pánek, Šimůnek, Vaníček, cit. dílo, str. 107. 34) Pánek, Jaroslav, cit. dílo, str. 340 n. 35) Sedláček, August, cit. dílo, str. 143. 36) Sedláček, August, cit. dílo, str. 145. 29)

8

Historie Nová éra v dějinách Třeboně a třeboňského panství nastala roku 1660, kdy Leopold Vilém město i s panství daroval svému nejvyššímu hofmistrovi Janu Adolfovi ze Schwarzenberga. Jeho rod patřil k těm, které byly těsně spjaty s Habsburky a nově získávaly majetek v Čechách a pro které habsburská monarchie představovala politicky stabilní prostředí. Jan Adolf byl muž vzdělaný i pracovitý a svědomitě se staral o nově nabytý majetek.37) Schwarzenbergové tak na Třeboňsku navázali na zavedené způsoby hospodaření šlechtického velkostatku a v rybníkářství i pivovarnictví a dalších odvětvích udržovali či rozvíjeli rožmberské tradice. Třeboň zůstala správním centrem panství a průběžně probíhaly přestavby zámku a k němu příslušejících hospodářských objektů. V letech 1699 až 1712 byla bývalá rožmberská zbrojnice přestavěna na pivovar a z bývalého objektu pivovaru bylo později zřízeno purkrabství. Tak postupně dostával celý areál zámku dnešní podobu. Měnilo se také město. Opakovaně byla kvůli požárům opravována a přestavována radnice. Svou současnou podobu získala v letech 1808 až 1820. Po velkém požáru v roce 1781 byla přestavěna také většina měšťanských domů a jejich současný vzhled pochází z přelomu 18. a 19. století.38) V průběhu 19. století rozvoj města i jeho okolí ovlivnily nové podněty. Schwarzenbergové se dokázali přizpůsobit změněným poměrům a po zrušení poddanství v roce 1848 dál rozvíjeli hospodaření na svém třeboňském majetku. Velkou zásluhu na tom měl Josef Šusta jako ředitel zdejšího panství a průkopník moderního rybníkářství.39) V druhé polovině 19. století se Třeboň stala také důležitým správním centrem – sídlem okresního soudu a okresního hejtmanství. Umístěna zde byla také vojenská posádka. Příliv nových obyvatel vedl k rozvoji školství. Založeno bylo gymnázium a působila zde také pokračovací průmyslová škola. 40) Roku 1883 navíc začala historie třeboňských lázní.41) Výše uvedené podněty utvářely dál charakter města i ve dvacátém století. Základem věhlasu města Třeboně a jeho okolí zůstávalo rybníkářství. V roce 1939 byla uznána obrazová známka s logem Kapr z Třeboně.42) V roce 1945 bylo schwarzenberské panství spolu se zámkem zestátněno, ale tradice rybníkářství zůstala zachována a označení Třeboňský kapr dosáhlo roku 1967 mezinárodní uznání.43) Dále se v Třeboni rozvíjelo také lázeňství. Zachován byl i třeboňský pivovar. Kontinuita ve všech oblastech stále trvá. O rozvoj rybníkářství pečuje Rybářství Třeboň, a. s., pivovar je součástí akciové společnosti Bohemia Regent a lázně se staly majetkem města. Třeboň a Třeboňsko jsou pro nás dokladem toho, že udržitelný rozvoj je možný, pokud respektujeme přírodu a dokážeme využít jejích zvláštností v určitém regionu a zároveň si vážíme dědictví a zkušeností předků. Lenka Dvořáková

37)

Tamtéž, str. 147. Umělecké památky , cit. dílo, str. 96 n. 39) http://www.rybarstvi.cz/rybnikarstvi/ 40) Ottův slovník naučný, sv. XXIV, Praha 1908, str. 688. 41) http://www.trebonsko.cz/trebon/ 42) http://www.rybarstvi.cz/rybnikarstvi/ 43) tamtéž. 38)

9

Historie Seznam literatury: Ottův slovník naučný, sv. XXIV, Praha 1908. Lexikon historických měst Čech, Moravy a Slezska, Praha 2001. Encyklopedie českých klášterů, Praha 1997 Umělecké památky Čech, 4. sv., Praha 1982. Rožmberkové, Stručný průvodce výstavou, České Budějovice 2011. Kavka, František, Zlatý věk růží, Praha 1993. Míka , Alois, Osud slavného domu, České Budějovice 1970. Pánek Jaroslav, Poslední Rožmberkové, Praha 1989. Sedláček, August, Hrady, zámky a tvrze království českého, Praha 1932. Použité webové stránky: http://www.rybarstvi.cz/rybnikarstvi/ http://www.trebonsko.cz/trebon/

10

Historie

HISTORIE RYBNÍKÁŘSTVÍ NA TŘEBOŇSKU

(M IR OSL AV K AL OU SE K)

RYBNÍKÁŘSTVÍ V ČECHÁCH První pokusy o stavbu rybníků v historii střední Evropy se udály zřejmě někdy okolo roku 900 na zboží klášterů ve Slezsku, Sasku, Flandrech a v Čechách. Ukázalo se totiž, že kapr, původně ryba tekoucích vod, kde se zdržoval při březích a mělčinách, je ideální rybou pro rybniční hospodářství. Navíc se jednalo o rybu, z pohledu věřících ideální postní jídlo. Kolonizační osídlování krajiny ze strany benediktinů, cisterciáků, premonstrátů přinášelo zahraniční vlivy a s nimi zřejmě i rybní hospodaření. Cechy rybníkářů, rybářů a mlynářů se proto brzy objevují u nově zakládaných klášterů. V Břevnově už v roce 993, v Kladrubech roku 1115. Chov ryb byl ještě velice primitivní. Ale podnikatelům oné doby, šlechtě, se vyplácel. Ve 14. století se náklady na vysazení rybníka pohybovaly mezi 100 až 150 kopami grošů. Přesto se rychle vrátily. Cena středně velikého rybníka se pohybovala okolo 600 grošů, což byla cena dvou až tří vesnic. Bylo by správné napsat, že rybník měl zhruba cenu jedné vesnice? Možná. Proto se podnikateli v rybníkářství stávali nejen šlechtici, ale také zemané, města, dokonce řemeslnické cechy. V době panování Karla IV., v roce 1366, vznikl u Doks Velký rybník, dodnes největší plocha severočeské rybniční soustavy. Měl rozlohu 350 ha a dochoval se nám dodnes, byť ve zmenšené podobě (278 ha) a pod jiným názvem – Máchovo jezero. Hráz rybníka je pískovcová s nepropustným čedičovým jádrem, kvůli kterému museli stavebníci výpust z rybníka vylámat. U ní vyrostla obec Staré Splavy. Avšak letopočet 1222 vytesaný do stěny výpusti dává možnost se domnívat, že Máchovo jezero je stavbou ještě starší. Vytváření velkých pozemkových celků v době pohusitské vytvořilo podmínky pro budování rozsáhlých rybničních soustav, obdivovaných jak v zemích Koruny, tak v tehdejší Evropě.

VÝCHODOČESKÁ RYBNIČNÁ PÁNEV Je typickou absurditou dějin, že největší a nejznámější bývá zapomenuto a v povědomí zůstává jen aktuální, všem na očích stojící a dochované. Tak je to i s největší rybniční soustavou v českých zemích, která vznikla na Poděbradsku a Pardubicku. Motorem rybníkářského podnikání se stal Vilém z Pernštejna, jeden z nejproslulejších renesančních šlechticů doby. Jeho majetek třikrát převyšoval majetek jihočeských Rožmberků, proto se není čemu divit. Vilém se stal dokonce v roce 1490 zemským znalcem – „opravným pánem k vyšetření škod, byl-li některý rybník založen k nepohodlí sousedů“. Mezi lety 1491 a 1521 bylo na pardubickém, novobydžovském a kunětickohorském vybudováno na 400 vodních děl. Z toho bylo 265 rybníků, napájených sítí náhonů a spojených kanálem dlouhým přes 30 kilometrů, tzv. Opatovickým kanálem. Zmizela tak každoroční jarní pohroma záplav, které okrádaly Polabí o nejcennější ornou půdu, a získala se síla pro pohon mlýnů, pil, papíren, hamrů a lecjakých provozů vázaných na vodní energii. Opatovický náhon, nazvaný podle jezu u Opatovic nad Labem, kde začíná, je 32 kilometrů dlouhou vodní stavbou, širokou 5 až 8 metrů. Napájí rybníky, zavodňuje písčiny mezi Opatovi11

Historie cemi a Semínem, poháněl dva mlýny, napájel rybí sádky, pilu, otáčel kolem vodárny. Dokonce jednu chvíli vedl dřevěným korytem. V pozdější době vznikly ještě další tři náhony: Dvakačovický náhon z roku 1565m zvaný také Zmínka, je 5,5 kilometru dlouhý 2-4 metru široký a dodnes se dá na jeho pozůstatcích spatřit technická památka v naší zemi ojedinělá – mosty, které umožňuje křižování dvou vodních toků. A ještě ke všemu jsou dva! Výškový rozdíl hladin prvního je 230 cm, druhého asi 120 cm. Kanál Halda, také Počápelský náhon, byl postaven souběžně s Labem, ve výšce až 8 metrů nad hladinou řeky. Občas jde dokonce strouhou přímo nad korytem Labe. Původně měl téměř 19 kilometrů dlouhý kanál dopravovat pitnou vodu do Pardubic. Sánský kanál je připomínkou rybníkářství na Poděbradsku. Nechal jej postavit Hynek z Minsterbergu, syn Jiřího z Poděbrad k napájení místní, tzv. Blatské pánve. V roce 1445 vybudovaný a 14 km dlouhý kanál napájel mimo jiné i rybník Blato o rozloze 900 ha. (O 139 let dříve postavený než Rožmberk s rozlohou 1060 ha!)

ROŽMBERKOVÉ Je nabíledni, že ohromné úspěchy východočeského rybníkářství nemohly nepovzbudit jihočeské magnáty pány z Růže. Když královský fišmistr Kunát Dobřenský stavěl u Třeboně rybník Tisý, Vok z Rožmberka svěřil dozor nad stavbou svým Fišmistrům Slepičkovi a Sádkovi, kterým pomáhal i myslivec Josef Štěpánek Netolický. Kunát spolupracoval se Štěpánkem do té míry, že po jeho odchodu Rožmberkové získali na 33 let (až do roku 1538), genia, který nejen z větší části postavil, ale téměř zcela vytyčil jihočeskou rybniční pánev. Dodnes zachovanou a tak skvěle položenou v krajině, že stále bezezbytku splňuje potřeby rybníkářství třetího tisíciletí. Štěpánkovy rybníky spojuje společný a významný znak – jsou mělké a široce rozložené v krajině. Byl to právě Štěpánek, který se rozhodl nenapájet rybníky přímo z Lužnice. Obával se velkých jarních přívalů. Vybudoval proto osu své rybniční pánve, své největší dílo. Zlatou stoku.

ZLATÁ STOKA Název získala pro bohatství, které přinesla kraji. Nad Třeboní odbočila z Lužnice, aby se do ní vrátila po 45,5 km u Veselí nad Lužnicí. Stavba začala v roce 1506, skončila r. 1520, tok má po celou délku spád 48 metrů na kilometr. Dokonalé dílo stavěné s velice legračními měřidly a pomůckami. Není čas smeknout? A to jsme se zatím nezmínili i o dalších funcích kanálu. Odvodnění starých močálů a bažin v povodí Lužnice, zachycení jarních a podzimních přívalů vod, doprava stavebního materiálu pro výstavbu Třeboně a městských hradeb, plavení dřeva, pohon mlýnů a pil….

KRČÍN, ROŽMBERK A NOVÁ ŘEKA Rozmach rožmberského podnikání a jeho úspěchy nesli s rostoucí nevolí blízcí příbuzní – páni z Hradce. A možná tato řevnivost vedla oba rody k budování čím dál impozantnějších staveb. 12

Historie Na Jindřichohradecku vzniklo do konce 16. století na 400 rybníků. A Rožmberkové získali protizbraň. Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan vstoupil do služeb nejznámějšího jihočeského rodu v roce 1561 jako šestadvacetiletý. Mládí a drtivý nástup znamenal profesní konec pro mnohem zkušenějšího, avšak méně dravého Mikuláše Rutarda z Malešova. O osm let později se stal Krčín namísto Rutarda regentem všech rožmberských panství. Jeho snaha vyhledat nové příjmy podle hesla „Starými příjmy nehýbej a nové hledej“ se stala přímo posedlostí. I za cenu vyčerpání poddaných takřka do mrtva. Z budování rybníků neznal vůbec nic. Měl však pozorovací talent a vrozené nadání pro správné řešení staveb. Štěpánkova generace zachovávala při budování hráze poměr 1:1 (pata hráze: výška hráze). Krčín si uvědomil, že při větších rozměrech hrází to přináší problémy se stabilitou způsobené průsakem vody. Proto nechal budovat větší hráze s mnohem větší šířkou. Dosáhl toho, že tzv. průsaková křivka, o které neměl ani páru, zůstala uvnitř hráze. Místo toho, aby mu voda prosakovala na druhé straně, odnášela materiál a narušovala stabilitu. S tím souvisela i Krčínova zásada, podle které, pokud docházelo při patě hráze k průsaku, byl přisypán nevysoký, ale široký podvoz, jakýsi schod, po celé délce vzdušní strany. Promáčení ustalo. Hráz byla stabilní. Už v přípravném období stavby dalších rybníků si Krčín umínil uskutečnit smělý plán Štěpánka Netolického. Vybudovat ohromný rybník přímo u Třeboně. Tak vzniklo dílo, které předčilo nejen rybníky českých zemí, ale také celé střední Evropy. Krčín věděl, že Lužnice, sbírající vodu z více jak 1.100km2 povodí se rozlévá široko na třeboňské louky. Povodňové vlny mohly snadno poškodit hráz. Staří rybníkáři se proto rybníkům tzv. průtočným vyhýbaly. Rizika byla příliš velká. Voda navíc odplavovala lehké sedimenty, které jsou pro hnojení rybníků nejlepší. Jakub Krčín všechno tohle věděl. Rozhodl se proto pro jiné řešení. V údolí Lužnice vybuduje velký rybník. Lužnice musí jít jinudy! Tak vznikly vlastně plány na dvě monumentální stavby. Jeden na ohromný rybník, druhý pro novou řeku. Novou řeku, jak jí nazvali. V délce 15 kilometrů vedla řeku Lužnici do řeky Včelnice, dnes pojmenované Nežárka. Stavby vypukly současně roku 1584. Mistrovské vyměření Nové řeky znamenalo, že Krčín maximálně využil přírodních podmínek. Nové koryto bylo zapotřebí jen asi 2,5km v začátku. A to ještě v píscích. Potom vyústilo do rybníka Krásné Pole. Až k Nežárce je potom využit její levý přítok. Nová řeka proto neznamenala větší problém. Ale….. Situace se komplikovala na stavbě rybníka. Lužnice ještě protékala starým korytem, stovky stavebníků rýpaly z jejího dna bahno, které se tady po tisíce let ukládalo, a pokoušely se vytvořit rýhu pro stavbu nové hráze. V mělkých, na zrádný písek bohatých, podmínkách, vznikala základna pro hráz. Měla měřit 2430 metrů! Nikde se nemohla opřít o nic pevného. Snad jen na stranách údolí. Ani materiál nebyl pro stavbu ideální. Zase jen materiál s velkým obsahem písku. Dovážet materiál? Drahé. Nerentabilní. Nemožné!

13

Historie Jinak! Použili místní, tu strašlivě písčitou zeminu. Ale dali ji hodně. Jen pata hráze má šířku 51 metr, koruna až 13,5 metru. Na vzdušní straně tři stupně (podvozy) kvůli průsakové křivce. A tohle má udržet 50 milionů kubíků přívalové vody!?? 800 rybníkářů šest let tahalo na kolečkách a kárách těžkou, vodou nacucanou zeminu ze dna budoucích rybníka na hráz. Na některých místech ji ještě upěchovávali kůly. Zbytek uvozila kolečka, udusala kopyta tažného dobytka a jejich chodidla. Každý den 14 až 16 hodin denně, za 5 až 6 grošů mzdy, pivo, chléb, v neděli maso. Dalších 700 pomocných dělníků kácelo v lesích dřevo, co poddaní 19 vesnic sváželi na stavbu spolu s kamením, hlínou, chvojím. Z počátku 10 grošů za povoz, pak šest. Nakonec bezplatně. Podle vrchnosti si stavěli ochranu vsí před povodní. V roce 1590 byla hráz Rožmberka konečně dokončena. Dva splavy na bocích, zřejmě 16 výpustních trub. Kdyby se u devíti otevřely čepy a vypouštělo se 24 hodin, poklesla by hladina rybníka o…….. o 2 centimetry! A teď? Co udělá hráz? Vydrží? Rybník byl úplně napuštěn a hráz…… se hnula. Naštěstí jen v jednom místě. Ale než mohla být hladina snížena, hráz praskla. Puklinou začala sáknout voda ve stále větší míře. Celému kraji hrozila katastrofa, všichni lidé běželi pomáhat. Dva týdny pracovalo na záchraně hráze 1600 lidí každý den. Podařilo se jim průlom zacelit. Hráz ještě zesílili a vysázeli 4 řady dubů, které měly svými kořeny hráz zpevnit. Od té doby hráz drží. A vydržela i povodně v roce 2002, kdy bylo potřeba jen v hrázi udělat nový přeliv. Zdá se to neuvěřitelné. Co na tom, že rybník nebyl dost dobře využitelný pro svůj hlavní úkol. Větší hloubka není pro chov ryb ideální. Rybníkáři proto přistoupili ke snížení hladiny. Písčité a močálovité dno nebylo vhodné pro plankton, kterým se ryby živí. Proto se obměnily plodiny pěstované okolo rybníka, aby přinesly výživu rybníku prostřednictvím dešťových splachů. A bonus navíc. Rožmberk je tak obrovský, že je na něm vidět zakřivení zeměkoule. Při pohledu přes rybník, což je vzdálenost přibližně 2,5 km, je to na svislici 37,6 cm. Takže pařezy, malé keře a ležící rekreanti zmizí. Tedy – za obzor.

KONEC ČESKÉHO RYBNÍKÁŘSTVÍ Běsnění třicet let trvajícího konfliktu, původně náboženského, na svém sklonku už jen politicko – kořistnického, znamenalo začátek úpadku rybničního hospodářství. A zanedbávání přešlo v cílenou likvidaci. Není se však čemu divit. Rybníky se měnily v pole a louky, které měly zajišťovat větší výnos. Výsledky byly často málo přesvědčivé. Rybníky po sobě totiž zanechaly kyselou a rozmáčenou půdu, která se opět stávala mokřadem, bažinou. Takže se objevily i případy malárie. Podle odhadů bylo v Čechách 16. století asi 26.000 rybníků. Je to nejmenší odhad. Někteří uvádějí násobky tohoto čísla. Zaplavená plocha činila asi 180.000 ha, rybníky zadržovaly na 4,5 milionu kubíků vody. V 18. století přišly likvidační osvícenské reformy. Přeměněná půda se měla využít k pěstování jetele, chovu koní, ovcí. Jen ve východních Čechách zůstalo z 250 rybníků 69. Jen mezi lety 1770 – 1773 bylo zrušeno v Čechách 3.000 rybníků. V 19. století přišla další rána do vazu východočeské rybniční pánvi – řepařství. Dokonalejší využití půdy znamenalo konec rybníkářství téměř ve

14

Historie všech oblastech. Kromě Jižních Čech. Nevhodnost zdejší půdy pro klasické zemědělství zachovala rybniční pánev pro současnost. Bylo by chybou však hovořit o rybnících jako o stavbách minulosti. Spousty jich přežilo, další se staví. S obrovským rozvojem průmyslu všeho druhu došlo v 19. století k budování nových nádrží. Nikoli pro chov ryb, ale pro pohon strojů. V té době převážně důlních. Do roku 1855 vzniklo v Čechách a na Slovensku 53 báňských rybníků s celkovým obsahem 18,3 milionu kubíků. Současně s nimi 247 sběrných struh a náhonů. A další průmyslové stavby se staví. I když dnes nazývané přehrady či nádrže. Jejich základním úkolem není chov ryb. Ale co není, může být. Kunát Dobřenský, Štěpánek Netolický, natož potom nelidský Jakub Krčín by dnes žasli. Na svých stavbách viděli spoustu lidí, ale nikdo z těch tisíců nepřistupoval k jejich stavbám s takovou rozkoší jako dnešní rekreanti. Každá doba si pro sebe najde to svoje.

Literatura k tématu: Hák, Zdeněk, Technické zajímavosti našich vodních nádrží a říčních cest. Praha 1997. Hons, Josef, Když měřičkové, rybníkáři a trhani krajem táhli. Praha 1961. Hule, Miroslav, Rybníkářství na Třeboňsku. Třeboň 2003. Míka, Alois, Štochl, Sláva, Naše rybníky a přehradní jezera. Praha 1963.

Miroslav Kalousek

15

Rybníkářství dnes

RYBNÍKÁŘSTVÍ DNES

(N A TÁL I E HR OZI N K OV Á )

Moderní rybníkářství, které se provozuje na Třeboňsku i dnes, je vystavěno na základech, jež zformuloval Josef Šusta (1835- 1914) na přelomu 19. a 20. století. Šusta pojal rybníkářství z vědeckého hlediska a hledal takové způsoby zacházení s rybníkem a s rybami, aby kapři dosáhli v co nejkratším čase tržní váhy a tržní velikosti. Šustův největší přínos je zřejmě zjištění, čím se kapr ve skutečnosti živí. Šusta zjistil, že je to zooplankton a rybníky pak upravoval tak, aby se ve vodě zooplanktonu dobře dařilo a aby ho bylo co nejvíce. Přišel s hnojením a vápněním rybníků, popřípadě kosením rákosin. Jeho velký přínos je bezpochyby také úprava poměru jikrnaček a mlíčňáků u generačních ryb ve vytíracích rybnících. S jeho jménem je tedy spojeno hospodaření, které se na Třeboňsku v menších obměnách provozuje dodnes. Rybníky byly Šustou rozděleny do tří kategorií: vytírací rybník, plůdkový výtažník a rybník hlavní. Funkce vytíracího rybníku je jasná. Umístí se do něj dospělí kapři ve skvělé kondici a nechají se vytřít. Před Šustou byl poměr mlíčňáků a jikrnaček 1:2. Tento poměr nebyl plně vyhovující a Šustův výzkum ukázal, že nejvhodnější poměr pohlaví ryb ve vytíracích rybnících je 1:1. Vytírací rybníky jsou malé a musí se dávat pozor, aby se do nich nedostal nějaký predátor, či plevelná ryba. Proti rybám, jako je okoun, většinou stačilo hlídat přitékající vodu, aby v ní nebyla žádná ryba potenciálně nebezpečná. Také se v těchto rybnících musí dbát na zdraví rybí osádky. Potěr je k chorobám a parazitům vnímavější než dospělé ryby. Do plůdkového výtažníku se dávají kapři velcí cca 10 cm. Tyto rybníky jsou poměrně malé a mají jediný úkol. Zdvojnásobit velikost a hmotnost kaprů během jednoho roku. Znamená to, že kapři musí mít dostatek potravy. Na tomto místě je dobré připomenout, čím se kapři živí. Jedná se především o plankton, reprezentovaný hrotnatkami a buchankami. Kapři jsou schopni pozřít leccos, co se pohybuje ve vodě či po dně, nicméně plankton zůstává hlavní složkou potravy. S tím souvisí jeden z nejdůležitějších problémů rybníkářství. Udržet v rybníce velké množství planktonu i přes velkou rybí osádku. Tento problém se řeší přihnojováním rybníků, které vede k vysoké produkci řas, na nichž je zooplankton závislý. Dojde-li k tomu, že se rybník pročistí a je vidět až na dno, můžeme říci, že v něm brzy zkolabují potravní řetězce a ryby budou hladovět. K něčemu takovému ale v chovných rybnících nedojde. Po roce se plůdkový výtažník sloví a ryby se umístí do hlavního rybníku, kde jsou chovány dva roky. Za tu dobu dorostou do tržní velikosti přibližně 2,5 – 3kg. Toto je staletími prověřená velikost, při které je kapří maso nejchutnější. Větší ryby jsou již ztučněné a některým lidem páchne maso po bahnu. Do rybníků se také kromě kaprů umisťuje jisté procento ryb dravých, jako jsou štiky, candáti či sumci. V minulých desetiletích také probíhaly pokusy s asijskými amury a tolstolobiky a dodnes jsou u nás tyto ryby minoritně chovány. V současnosti se ryby nechávají uměle vytírat v rybích líhních. Kapři, jako hlavní ryba Třeboňska, se nechávají vytřít v květnu a na začátku června. Jedná se o výtěr umělý. Nejprve se vytírají mlíčňáci a teprve potom jikrnačky. Je důležité, aby pohlavní buňky nepřišly do styku s vodou. Do vody se vkládají teprve po vzájemném smísení. Oplodněním vzniká zárodek, kterému se říká váčkový plůdek. Tento vývoj trvá kolem čtyř dnů. Jedná se o ryby se žloutkovým váčkem, které ještě nezačaly přijímat potravu. Takovéto rybičky se rozváží do plůdkových výtažníHTTP:/ /W WW . TREB ON SKY KAPR. CZ /F OTKY/ L IHEN / JEL EC -JESEN -2. JPG

16

Rybníkářství dnes ků. V těchto malých rybnících jsou kapři chováni stejně jako za Šusty jeden rok, dorůstají velikosti cca 20 – 30 g a na konci prvního roku se nazývají násada. V současnosti, stejně jako před sto lety musí rybáři dbát na to, aby se zamezilo průniku dravých ryb a ostatních predátorů do rybníka. Některé z ostatních ryb jsou na tření náročnější. Dobrým příkladem je candát. Tato dravá ryba si staví hnízdo, do kterého se vytírá. Hnízdo oba rodiče hlídají a v případě potřeby k němu přihánějí čerstvou vodu. Tento typ rodičovského chování se nedá na sádkách a v líhních obejít, takže se candáti rozmnožují více méně přirozeně i ve 21. století. Dravé ryby se přidávají v jistém procentu do hlavních rybníků. Jejich přítomnost zvyšuje kondici kaprů. Laicky řečeno, nemohou se jen tak poflakovat a musí se o sebe víc starat. Jinak by mohli přijít o život, popřípadě by mohlo dojít k jejich poranění. Násada v současnosti putuje do násadového rybníka, kde zůstává jeden až dva roky. Doba, po kterou jsou ryby v násadových rybnících, se řídí rozvržením lovu hlavních rybníků. Někdy dojde k tomu, že není žádný hlavní rybník k dispozici, a pak zůstávají ryby ještě jednu sezónu v násadových rybnících. Na konci tohoto období je rybí osádka slovena a nasazena do hlavních rybníků. V hlavním rybníce jsou kapři jeden až dva roky. Při podzimních hlavních výlovech, jsou tedy loveny ryby ve stáří přibližně tří až čtyř let. V hlavních rybnících dochází, kromě hlavních výlovů, i k částečnému odlovování v průběhu sezóny. Děje se tak z toho důvodu, aby byl trh zásobován kontinuálně i mimo vánoční období. Tento odlov vzdáleně připomíná hlavní výlov s tím rozdílem, že se nezatahuje k hrázi při vypuštěném rybníku, ale na příhodném místě. Většinou v nějaké zátoce s patřičnou hloubkou

HTTP:/ /W WW . TREB ON SKY KAPR. CZ /F OTKY/ VYL OVY / JAMSKY -TRI DEN I. JPG

Po výlovu rybníka putují ryby nejprve na sádky a odtud se rozvážejí do celého světa. Ryby se za svůj život mnohokrát stěhují a člověka napadá otázka, zda je to k dobru věci. Zda by nebylo lépe ryby v rybnících nechávat na pokoji po celé čtyři roky, vždyť by nakonec také museli vyrůst. Ostatně v přírodních jezerech to ryby jinak dělat nemohou. Tato cesta by byla z ekonomického hlediska neúnosná. Výtěžnost by byla v takových rybnících velmi nízká. Každá rybí generace za ideálních podmínek vyžaduje odlišné podmínky. Tyto podmínky se nejsnáze vytvoří ve specializovaných nádržích. Různé věkové kategorie si navzájem nepřekáží a navzájem si nekonkurují. Kapr je všežravá ryba s převahou živočišné složky. Pohybuje se u dna, odkud vybírá různé drobné organizmy. Jedná se především o měkkýše a larvy pakomárů. Kapr je schopný také filtrovat vodu. Jeho filtračním zařízením jsou žaberní tyčinky směřující do hltanu a ty mu umožní získat z vody drobné korýše jako perloočky a buchanky. Jako doplňkovou stravu dostávají kapři obilniny. Ty se rozváží po rybníce ve zvlášť upravených lodičkách, aby byla potrava rozmístěna v rybníce rovnoměrně. Nyní na třeboňských rybnících hospodaří Rybářství Třeboň a.s., což je největší podnik v Evropě specializovaný na chov sladkovodních ryb. K chovu využívá 488 rybníků (Rožmberkem a Horusickým počínaje a malými bezejmennými rybníky konče) o rozloze 8086 ha, dvě rybí líhně 17

Rybníkářství dnes (Mokřiny a Milevsko) a devět rybích sádek (Třeboň, Šaloun, Lahovice – Praha, Rožmberk, Chlum u Třeboně, Milevsko, Mladá Vožice, Planá nad Lužnicí, Soběslav). V současné době jde velké množství ryb na export (75%), hlavně do Německa, Slovenska, Rumunska, Rakouska či Francie. Do zahraničí se dodávají především živé ryby. K tomuto účelu slouží deset speciálně upravených návěsů. Jsou to nádrže s vodou, která si musí udržet jistou teplotu a jistý obsah kyslíku. Při poklesu kyslíku či zvýšení teploty může dojít k uhynutí ryb. Český trh je velmi specifický s jediným obdobím odběru a to okolo vánoc. Mimo vánoční období je konzumace sladkovodních ryb u nás výjimečná, což je z ekonomického pohledu pro Rybářství Třeboň velmi nepříjemné. „Třeboňský kapr“ je chráněné zeměpisné označení. Je to označení v rámci Evropské unie, které chrání názvy zemědělských a potravinářských výrobků. Toto označení vypovídá o kvalitě třeboňského kapra a nesmí ho použít nikdo jiný. Současné rybníkářství využívá staré rybníky zbudované Štěpánkem Netolickým, Jakubem Krčínem či Mikulášem Ruthardem a nové rybníky se již nestaví. Místa, kde by se dal postavit velký rybník, jsou již HTTP:/ /W WW . TREB ON. RY B ARSTVI .C Z/ I MAG ES/ 4. G IF všechna obsazena. Také hospodaření na rybnících se moc neliší od hospodaření před několika stovkami let. Nářadí se je podobné a komplikovanější technika se používá spíše na sádkách. Rybníkářství je velmi specializovaný obor, který vyžaduje i patřičně orientované odborníky. Proto u nás vznikly střední rybářské školy. Jedna se nalézá v Třeboni a druhá ve Vodňanech. Dále se studenti mohou vzdělávat na Zemědělské univerzitě v Praze a zaměstnat se samozřejmě mohou v podniku Rybníkářství Třeboň a.s.

Zdroje: Šusta J., Pět století rybničního hospodářství v Třeboni, Carpio, 1995 http://www.trebonskykapr.cz/ http://www.trebon.rybarstvi.cz/ Natálie Hrozinková

18

Hydrobiologie

HYDROBIOLOGIE

(ŠIM ON HR O ZIN KA )

Hydrobiologie je odvětvím ekologie. Zabývá se totiž studiem vodních ekosystémů a to především jejich živou složkou. Možná někoho napadne, proč právě vodní ekosystém má svůj vlastní vědní obor. Jedním z důvodů je jistě fakt, že vodní prostředí je natolik odlišné od prostředí suchozemského, že řada probíhajících procesů, dějů i zákonitostí je specifická právě pro něj. Stejně tak pro organizmy ve vodě žijící (ať už trvale či dočasně) jsou mnohé morfologické i funkční adaptace zcela charakteristické. Na druhé straně má ovšem vodní ekosystém řadu obecných vlastností, které jsou společné všem ekosystémům. Vodní prostředí je zdánlivě ohraničeno od svého okolí, přesto však mezi suchozemskými a vodními ekosystémy existuje řada souvislostí a přechodů: každý potok, řeka, jezero či rybník má své povodí, tedy oblast, ze které srážková vody vymývá nejrůznější látky; bažiny a obecně příbřežní části vodních nádrží a toků jsou přechodem mezi čistě vodním a suchozemským biotopem. Ke správnému pochopení života ve vodě je nutné zkoumat a stanovit i fyzikální a chemické vlastnosti vody. Žádná povrchová vody není čistá H2O. Vždy je zde velké množství příměsí, rozpuštěných látek, různá teplota, různé množství světla a dokonce různé skupenství vody. Všechny tyto charakteristiky ovlivňují živé organizmy, které se ve vodě nalézají. Důležité je uvědomit si, že živé organizmy nejsou ovlivňovány pouze fyzikálními a chemickými charakteristikami vody, ale také interakcemi, jež vznikají mezi různými druhy organizmů. Každý organizmus, kromě toho, že má roli predátora, primárního producenta, konzumenta, saprofyta atd. v potravních sítích, ovlivňuje chtě svoji přítomností i chemizmus vody. Při všech biologických pochodech v tělech organizmů vznikají látky uvolňující se do okolní vody. Dojde-li k přemnožení jakéhokoli organizmu, vede to zákonitě i k nárůstu koncentrace metabolitů ve vodě. Ve střední Evropě je hydrobiologie specializovaná pouze na sladkovodní biotopy. Ty se pak mohou rozdělit do dvou základních kategorií: hydrobiologie tekoucích vod a hydrobiologie vod stojatých.

TEKOUCÍ VODY Biologické osídlení vodních toků se liší od stojatých vod tím více, čím rychleji teče voda. Především je to proudění, díky němuž zde téměř nenacházíme zooplankton (záleží na rychlosti toku). U bentických živočichů se zde setkáváme s nejrůznějšími adaptacemi, které jim dovolují udržet se na místě. Mohou to být rozmanité příchytné orgány (přísavky, vlákna, lepivé sekrety), dále plochý tvar těla, zatížené či pevně ukotvené schránky apod. Mnozí obyvatelé tekoucích vod žijí na spodní straně kamenů nebo zahrabáni ve dně. U některých živočichů je vyvinuta tzv. pozitivní reotaxe, instinktivní pohyb proti proudu. Také rostlinstvo vodních toků bývá omezeno na přisedlé či nárostové formy. S fytoplanktonem se setkáváme pouze v pomaleji tekoucích úsecích potoků a řek. Dalším faktorem, odlišujícím tekoucí vody od stojatých, je obecně větší koncentrace rozpuštěného kyslíku. Proto zde často nacházíme organizmy náročnější na obsah kyslíku v prostředí. Potoky a řeky lze rozčlenit na tzv. biologická pásma, charakterizovaná přítomností typických organizmů. Nejčastěji se rozlišují čtyři hlavní pásma, pojmenovaná podle ryb. Směrem od pramene k ústí je to pásmo pstruhové, lipanové, parmové a cejnové. Vzhledem k tomu, že je na Třeboňsku valná většina vody ve formě vod stojatých, budeme se více zabývat touto kategorií. 19

Hydrobiologie

STOJATÉ VODY Každou vodní nádrž lze rozčlenit na několik ekologických pásem, skýtajících různé podmínky k životu a osídlených různými společenstvy organizmů. V nejjednodušším případě je to pelagická zóna (volná voda) a bentická zóna (dno nádrže). Pelagická zóna (pelagiál) je obýván organizmy trvale se vznášejícími ve vodním sloupci, a to buď více méně pasivně, nebo vlastním aktivním pohybem. První skupina je označována jako plankton, druhá jako nekton. Toto rozdělení je do jisté míry umělé, neboť je někdy obtížné vést mezi těmito skupinami ostrou hranici. Zjednodušeně lze říci, že planktonem nazýváme malé vodní organizmy, nechávající se často unášet vodními proudy: bakterie, mikroskopické sinice a řasy, prvoky, vířníky, pelagické korýše, či některé larvy hmyzu. Nekton je pak představován většími živočichy aktivně plujícími po celém prostoru nádrže, tedy především rybami. Pod pojmem plankton jsou tedy zahrnovány organizmy vyvíjející pomalý, leč vlastní pohyb. Planktonní organizmy dále dělíme na fytoplankton (sinice a řasy), zooplankton (živočichové) a bakterioplankton. Jejich schopnost udržet se ve vodním sloupci je zajišťována nejrůznějšími mechanizmy. V nejjednodušším případě má organizmus stejnou specifickou hmotnost jako voda, popřípadě ji může měnit za pomoci plynných měchýřků nebo jiných dutých struktur. Jindy je přítomen nějaký pohybový aparát – mohou jím být bičíky, brvy, tykadla, nohy nebo speciálně uzpůsobené ústní ústrojí. Mnohdy má tělo organizmu padákovitý tvar, což zpomaluje klesání. Ve všech oblastech pelagiálu nejsou stejné podmínky zvláště světelné a tepelné, což má za následek vertikální rozvrstvení planktonu. Bentická zóna (bentál) je osídlena organizmy souhrnně nazývanými bentos. Jeho druhové složení je proměnlivé v závislosti na charakteru dna nádrže a její hloubce. V oblastech kam dopadá jen malé množství světla, nejsou příznivé podmínky pro růst rostlin a v biomase převládají živočichové. Ti buď nedokážou vůbec plavat (škeble), nebo plavou jen pomalu a neohrabaně (mnohé larvy hmyzu, kroužkovci, hlísti, korýši). Je zde též bohaté osídlení mikroskopickými organizmy (bakterie, prvoci, bentičtí živočichové). Příbřežní části nádrže tvoří oblast zvanou litorál. Jsou pro ni charakteristické porosty makrofyt – vyšších vodních rostlin. Litorál se vyznačuje vysokou druhovou bohatostí organizmů. Žijí zde jak obyvatelé dna, tak volné vody a navíc se v tomto pásmu setkáváme se specifickou litorální flórou a faunou – téměř v každé skupině vodních organizmů nalezneme typické litorální druhy. Někteří jinak pelagičtí živočichové sem kladou vajíčka, jiní se sem přemisťují za potravou. Porosty vegetace mohou sloužit jako úkryt před dravci, kteří toho ovšem využívají a rovněž se sem stahují. Na vodních rostlinách, ale i na kamenech a jiných podkladech dále nacházíme přisedle žijící organizmy – nezmary, houby, nárostové řasy atd.

20

Hydrobiologie Zvláštní společenstva nacházíme na hladině – je to tzv. neuston (mikroorganizmy) a pleuston (větší organizmy). Využívají povrchového napětí vody a pohybují se buď na svrchní, nebo spodní straně povrchové blanky.

FUNGOVÁNÍ VODNÍCH EKOSYSTÉMŮ VE STOJATÝCH VODÁCH Stojatá voda je uzavřenější systém než voda tekoucí. Ve stojatých vodách může být nějaká molekula či iont několikrát součástí těl různých organizmů, než nádrž opustí odtokem. Toho se využívá právě v rybničním hospodaření. Hlavními faktory, ovlivňující dynamiku jevů ve stojatých vodách, jsou sluneční záření, teplota a cyklus živin.

SLUNEČNÍ ZÁŘENÍ Sluneční záření je ve stojatých vodách hlavním zdrojem energie. Energie záření je jednak pohlcována fotosyntetizujícími organizmy, jednak je absorbována jako teplo. Při průchodu světla vodou dochází k rozptylu a pohlcování záření živými i neživými mikroskopickými částicemi, rovněž i molekulami anorganických i organických látek. Hloubka, do které proniká sluneční záření, je tedy ovlivněna „čistotou“ vody. Čistota vody se měří pomocí Secciho desky. Je to deska s kontrastně bílo černě vybarvenými čtvrtinami. Tato deska, zavěšená na provaze, se noří pod hladinu a ve chvíli, kdy nelze kontrastní barvy spatřit, odečteme hloubku, do které se deska ponořila. Prosvětlená vrstva vody se pak nazývá fotická zóna, neboť pouze zde může probíhat fotosyntéza. Pod ní leží zóna afotická, kde intenzita pronikajícího světla již nepostačuje potřebám HTTP:/ /W WW . HEL AG O -C Z .C Z/ PUBL I C/ C ON TEN T I MAG ES/ CZ / PRODUC T/ 34 85. JPG ? RAND=50409 615 3 fotoautotrofů a převládají zde procesy heterotrofní (rozkladné). V mělkých nádržích tato spodní vrstva vůbec nemusí být vytvořena a fotická zóna sahá až na dno.

TEPLOTA Velký vliv na řadu pochodů ve vodním prostředí má teplota vody. Hlavním zdrojem, ovlivňujícím teplotu je sluneční záření, někdy může mít význam i teplo zemského nitra (termální prameny), případně činnost člověka. Vzhledem k proměnlivé hustotě vody v závislosti na teplotě (anomálie vody), dochází ve vodním sloupci k určitému rozvrstvení vody o různé teplotě – hustší voda (4°C) klesá vlivem gravitace ke dnu. Tento jev je označován termínem teplotní stratifikace. V podmínkách podnebí mírného pásu navíc dochází k charakteristickému cyklu. V zimě je teplota hladiny blízká nule, nebo je pokrytá ledem. Se vzrůstající hloubkou se teplota mírně zvyšuje u dna má pak teplotu 4°C. Začátkem jara se svrchní vrstvy postupně ohřívají a spolu s působením na jaře obvyklých silných větrů dochází k tzv. jarní cirkulaci, kdy se voda v celé nádrži zamíchá, což má za následek vyrovnání teplot. Počátkem léta (začátek května až polovina června) se povrchové vrstvy ohřívají již velmi rychle a záhy se ustanoví tzv. letní stag21

Hydrobiologie nace. Ve svrchní vrstvě zvané epilimnion zůstává lehká teplá voda. Tato vrstva je prakticky homogenní, protože se neustále promíchává (vítr, noční ochlazování, odpařování). Pod ní leží tzv. hypolimnion s vodou chladnější (hustší), která se s horní vrstvou nemíchá. Vrstva přechodu, tzv. skočná vrstva, kde dochází k prudké změně teploty na malém rozdílu hloubky, se nazývá metalimnion. Koncem léta se voda začíná od hladiny ochlazovat, teplotní rozdíly se vyrovnávají a celá nádrž se opět zamíchá – tzv. podzimní cirkulace. S dalším ochlazováním se vytváří nová rovnováha – zimní stagnace. V letních měsících se dá poměrně snadno změřit hloubka skočné

vrstvy. Stačí k tomu teploměr, provázek, metr a v nejlepším případě loď, která nás dostane na větší hloubku. Teplotní stratifikace má velký význam pro koloběh živin v nádrži. Při jarním a podzimním míchání se živiny z vrstev vody nad sedimentem uvolňují do volné vody, zároveň se spodní vrstvy obohatí kyslíkem. Začátkem letní stagnace (spolu se vzrůstající teplotou vody) dochází k velkému nárůstu fytoplanktonu. Rozsivky, které potřebují ke stavbě svých schránek křemičitany (které jsou jinak deponované v sedimentu), dosahují právě na jaře maxima výskytu. Po vyčerpání rozpuštěných křemičitanů se rozsivky přestanou rozmnožovat a jsou nahrazovány jinými řasami. Při letní stagnaci působí hypolimnion jako jakási „černá díra“. Odumřelé organizmy, uvolněné živiny, ale i živý plankton neschopný vlastního aktivního pohybu pomalu klesají působením gravitace ke dnu. Pokud se udrží v epilimniu, mohou být opět vynášeny prouděním vody vzhůru. Jakmile se však dostanou do hypolimnia, které se prakticky nemíchá, klesají do sedimentu dna. Částečně jsou konzumovány „cestou“, částečně detritofágní faunou dna.

KOLOBĚH KYSLÍKU Z koloběhů různých látek se zmíníme pouze o koloběhu kyslíku. Kyslík je součástí dvou hlavních metabolických pochodů, jimiž organizmy získávají energii – fotosyntézy a dýchání. Jeho hlavní zásobárnou je atmosféra. Mezi atmosférou a vodním prostředím je přímý kontakt a prostřednictvím difuze kyslík prostupuje přes hladinu a rozpouští se ve vodě. Množství ve vodě rozpuštěného kyslíku závisí jednak na teplotě vody (ve studené se rozpouští lépe), jednak na intenzitě fotosyntézy a dýchání. Často proto můžeme v rybníku s velkým množstvím řas za letního dne zjistit podstatně vyšší koncentraci kyslíku, než by odpovídalo dané teplotě vody. V objemové jednotce je však ve vodě podstatně méně kyslíku než ve vzduchu a proto může ve vodě docházet k velmi podstatným krátkodobým změnám v koncentraci kyslíku v důsledku životních procesů. Zdroje: Úvod do hydrobiologie; doprovodný text k biologické olympiádě; 1994 Campell N.A., Reece J.B.; Biologie; Computer Press; Šimon Hrozinka

22

Ptáci na Třeboňsku

PTÁCI NA TŘEBOŇSKU

(ŠIM ON HR OZ I N KA)

Na území naší republiky je všude poměrně slušné zastoupení ptačích druhů. Jsou ale místa, která jsou pro ptactvo vhodnější a jedním z takových míst je i Třeboňsko. Proč tomu tak je, je nasnadě. Rybniční soustavy vytvářejí rozsáhlé vodní plochy, výtopy rybníků mokřady, jsou zde lesnatá území, louky, suchá místa, atd. Jinými slovy je zde nepřeberné množství různých typů prostředí a každý typ může hostit specifické druhy. Z tohoto důvody bylo také Třeboňsko zařazeno pod Ramsarskou úmluvu a do soustavy Natura 2000, která se mimo jiné zabývá ochranou území bohatých na ptačí druhy. Jak už jsme řekli, je na Třeboňsku velké množství ptačích druhů. Valná většina lidí, kteří sem přijedou pozorovat ptactvo, přijedou za ptactvem vodním, či na vodu vázaným. Díky rozsáhlé síti rybníků je jich zde větší počet než jinde. Druhy zde běžné jsou na jiných místech republiky vzácné, popřípadě se tam vůbec nevyskytují. Přijedete-li tedy na Třeboňsko, nezapomeňte si přibalit triedr, popřípadě velký dalekohled a stativ. V následujícím textu se seznámíme s ptáky, které můžeme běžně na Třeboňsku potkat (ať jsou jinde běžní či vzácní). Ptáky, kteří jsou vzácní i na třeboňských rybnících, uvádět nebudu.

KACHNA DIVOKÁ (ANAS PLATYRHYNCHOS) Kachna divoká je nejběžnějším vodním ptákem v celé republice a Třeboňsko v tomto směru není výjimkou. Kachny najdeme na hladině jakéhokoli rybníka a to dokonce v jakoukoli roční dobu. Kachny divoké jsou ptáci s výrazným pohlavním dimorfizmem. Ve svatebním šatě jsou samci pestře zbarveni, naproti tomu samice mají kryptické zbarvení. V prostém šatě však samci přebírají zbarvení samic, od kterých jsou pak obtížně k rozeznání. To se týká především podzimního období. Kachna divoká patří mezi plovavé kachny, takže se pro potravu nepotápí. Ponoří pouze přední část těla a ocas vystrčí vzhůru k nebi. Živí se vším, nač dosáhne zobákem opatřeným lamelami. Koncem zimy vytvářejí kachny páry a v březnu zahnízdí. Kachny snášejí vejce i do cizích míst, takže není výjimkou, najdeme-li v hnízdě třeba dvacet vajec. Kachny snášejí jedno vejce denně a na snůšku zasednou po snesení posledního vejce. Tím se zajistí vyklubání káčat ve stejnou chvíli. Vylíhlá káčata jsou schopná se o sebe do jisté míry postarat sami. Takovému typu mláďat říkáme mláďata nekrmivá – nidifugní. Na podzim kachny přepeřují do prostého šatu, a protože jim vypadají všechny letky najednou, jsou chvíli neschopné letu. V tomto období se zdržují v početných hejnech na hladinách velkých rybníků. 23

Ptáci na Třeboňsku

HOHOL SEVERNÍ (BUCEPHALA CLANGULA) Hohol severní, relativně běžný na Třeboňsku, je na ostatních místech naší republiky vzácným zástupcem řádu vrubozobých. Naše republika se nalézá na jižním okraji areálu rozšíření. Přes to jsou na Třeboňsku nejen protahující a zatoulaní ptáci ale i hnízdní páry. Hohol je o něco menší než naše kachna divoká a co je na něm nejnápadnější je samcova hlava. Je o něco větší než by člověk u kachny této velikosti očekával (taková baculatá hlava) a je tmavě zeleně zbarvena a na lících má bílou skvrnu. Tato kontrastní skvrna je dobře patrná i z velké vzdálenosti. Jinak krk a křídla jsou bílá a tělo s ocasem tmavé. Samička má zbarvení nenápadné, trochu tmavší hlavu, ale nejlepší rozlišovací znak je tvar hlavy. Stejný jako má samec. Let je přímý velmi rychlý a hoholi při něm vydávají charakteristický zvuk. Hoholi jsou dutinoví hnízdiči a často mají svou dutinu poměrně vysoko nad zemí. Mláďata proto svůj aktivní život začínají skokem do hlubin a cestou k vodě. K přežití skoku jim napomáhá malá hmotnost a přeci jen křídla (i když ještě nejsou vyvinuty letky.

POLÁK CHOCHOLAČKA (AYTHIA FULIGULA) Poláka chocholačku uvádím záměrně na tomto míst, protože nezkušený pozorovatel může tuto kachnu zaměnit za výše uvedeného hohola. Jsou zde však spolehlivé znaky, podle kterých oba druhy bezpečně rozeznáme. Jedním ze znaků je hlava. Je celá černá bez bílé skvrny na lících a hlavně má chocholačka na temeni několik protáhlých per, podle nichž získala své pojmenování. Dobrým rozpoznávacím znakem je také šedý zobák a výrazně žluté oko. Také bílé barvy je na polákovi znatelně méně. Má vlastně pouze bílá křídla. Výše uvedený popis platí pouze pro samce. Samice, jak to u kachen často bává, je zbarvena mnohem nenápadněji. Její tmavé zbarvení není černé, ale hnědé a čistá bílá se na těle prakticky nevyskytuje. Poláci se rádi a dobře potápějí. Potápějí se až do pětimetrové hloubky, kde si hledají potravu, nejrůznější bezobratlé. Ponejvíce vodní hmyz a měkkýši. Polák chocholačka je náš nejběžnější druh poláka. Dalším poměrně běžným druhem je polák velký (Aythia ferina)

24

Ptáci na Třeboňsku

HUSA VELKÁ (ANSER ANSER) Husa velká je další zástupce řádu vrubozobých (stejně jako kachny a labutě). Husy jsou tažní ptáci a na Třeboňsku se s nimi můžeme potkat od jara do podzimu. Obzvláště na jaře a na podzim můžeme na obloze spatřit formace tvaru V o mnoha desítkách až stovkách protahujících jedinců. Husy mají, co se zbarvení týče, rovnoprávnost pohlaví. Obtížně můžete rozeznat samce od samice. Podobně jako kachny mají i husy nidifugní mláďata. Oproti kachnám však potkáme rodiny husí spíše na břehu než na vodě, protože se husy pasou a na vodní hladině se k potravě nedostanou. Husy dokáží být velmi nenápadné a k tomu jim pomáhá ochranné zbarvení. i přes to se však mnoho ptáků nedožije dospělosti, protože je zabije nějaký predátor.

VOLAVKA POPELAVÁ (ARDEA CINNEREA) Tento velký pták z řádu brodivých (Ciconiiformes) je pro Třeboňsko asi nejtypičtějším zástupcem. Budeme-li se chovat dostatečně obezřetně, tak na mělčině každého většího i menšího rybníka, popřípadě na poli, volavku spatříme. Volavky stojí nehnutě na mělčině s esovitě stočeným krkem a vyhlížejí ryby patřičné velikosti. Ryba, která připluje do blízkosti volavky to má s největší pravděpodobností spočtené. Volavka provede rychlý výpad umožněný zvláštním tvarováním krčních obratlů a nepozornou rybu „harpunuje“. Volavka ulovenou rybu několikrát nadhodí ve vzduchu, aby si ji srovnala na polykání (vždy „po srsti“ – hlavou napřed), a pak ji celou pozře. Dá rozum, že dvoukilového kapra nechá na pokoji. Volavky nejsou jen rybožravé. V jejich jídelníčku se objevují i hadi, obojživelníci a různí hlodavci. Z toho vyplývá, že se s lovícími volavkami potkáme i na poli, protože hraboše ve vodě neulovíš a ulovíš-li jen utopeného. Na jaře v období hnízdění se s volavkami potkáváme častěji, protože rodiče neloví pouze pro sebe, ale i pro své nenasytné potomky. Kde však volavky hnízdí? Do dutiny se nevejdou, na zemi by byly hrozně zranitelné, takže zbývá jediná možnost vystavět si hnízdo na stromě. Volavky mají rády sousedství dalších volavek a 25

Ptáci na Třeboňsku takovým hnízdištím říkáme kolonie. Jedna kolonie je necelých deset kilometrů na jih od Třeboně a to na břehu Jamského rybníka. Kolonie se dobře pozoruje z rybniční hráze. V hnízdní době by ale lidé neměli chodit do kolonie, protože volavky zbytečně plaší. Člověk by zde také mohl narazit na mláďata, která opustila hnízdo, ačkoli ještě neumí pořádně létat. Tato mláďata jsou pro svůj velký zobák potenciálně nebezpečná.

POTÁPKA ROHÁČ (PODICEPS CRISTATUS) Potápky většina lidí považuje za kachny, což je velká chyba. Potápky mají samostatný řád (potápkovití – Podicipedidae) se znaky, které je naprosto jasně odlišují od řádu vrubozobých, kam kachny patří. Důležitým znakem je zobák, který je špičatý bez lamel. Je to zobák určený k lovu ryb, za kterými se potápky potápějí. Další velká odlišnost spočívá v plovací bláně. Kachny mají celistvou blánu mezi třemi prsty a potápky mají pouze kolem prstů rozšířenou kůži jako ploutevní lemy. I přes to jsou však vynikající plavci. U potápek se nedá rozeznat pohlaví podle zbarvení jedince. Ptáci se však navzájem dokáží rozpoznat a jsou schopni vytvořit rodičovský pár. Potápky mají osobité zásnubní tance a toto období je velmi vhodné na pozorování dalekohledem. Po zásnubách si potápky staví na hladině plovoucí hnízdo a poměrně brzy vyrážejí s mláďaty na vodu. Zbarvení mláďat je naprosto odlišné od dospělců. Mláďata mají bíločerně pruhovanou hlavu. Další zajímavostí je chování mláďat. Ta se často nechávají vozit na zádech svých rodičů, kteří se s nimi dokonce i potápějí. (Pozor na obrázku je v popředí obyčejná kachna)

LYSKA ČERNÁ (FULICA ATRA) Lyska je na našich vodách naprosto nezaměnitelný pták. Je celá černá s bílou lysinou na čele. Ačkoli je ptákem vázaným na vodu, tak přesto postrádá plovací blánu mezi prsty na nohou. Její prsty jsou však nápadně prodloužené, takže s jejich pomocí může nakonec dobře plavat, popřípadě běhat po bahnitých březích. Z jara jsou ke spatření takřka na všech rybnících a poměrně často můžeme spatřit dva samce, kteří mezi sebou zápasí. Jejich zápasy jsou hlasité, protože slyšíme nejen výhružný hlas lysky, ale také rozstřikující se vodu. Lysku také často nejprve uslyšíme a její krátké chraplavé zvolání nás upozorní na její přítomnost. Odrostlejší mláďata mají světle šedivou hlavu a tmavé tělo. Na hladině se objevují počátkem července.

26

Ptáci na Třeboňsku

ČÁP BÍLÝ (CICONIA CICONIA) Dalším nápadným a poměrně běžným druhem je čáp bílý. Je to druh vázaný na lidská sídla, a proto není výjimkou se s ním potkat na střechách a komínech vesnic a měst. Na jihu Třeboně, na továrním komíně každoročně jeden čapí pár vyvádí mláďata. Zajímavostí je u čápů jejich hlasový projev. Dospělí čápi se neozývají vlastním hlasem, přesto zvuky vydávají. Jedná se o výrazné velmi rychlé klapání zobákem, které je slyšet hlavně na jaře při setkání dospělců na hnízdě. Studentům někdy činí jisté potíže rozpoznat ve vzduchu letovou siluetu čápa od volavky. Při troše cviku to však není vůbec obtížné. Nejnápadnějším znakem je protažený krk vpřed u čápů a esovitě stočený krk u volavek. Čápi mají výraznější prstovitě zakončené letky a mnohem více plachtí. Volavky mají zase svěšená křídla do oblouku a plachtění využívají řídčeji. Čápi patří do řádu brodivých, nicméně je spíše než na břehu rybníku spatříme na poli, kde loví malé hlodavce, žáby, či hady. Stejnou potravou krmí na hnízdě i svá mláďata. Ačkoli se tento ptačí druh jmenuje čáp bílý, najdeme na něm dost míst zbarvených černě. Jedná se především o letky. Tento jev je celkem běžný u velkých ptáků. Černě zbarvené letky jsou totiž pevnější, což je pro let významný moment.

OREL MOŘSKÝ (HALIAEETUS ALBICILLA) Orel mořský je náš největší dravec. Jak ho ale rozpoznáme vysoko ve vzduchu, když se setřou rozdíly ve velikosti, protože se ztratí měřítko? Není to tak obtížné. Jeho proporce (poměry - délka křídla, délka těla, délka hlavy a tvar ocasu) jsou natolik typické, že k záměně může dojít pouze u netrénovaného ornitologa. V posledních letech početnost orlů na Třeboňsku pomalu a jistě narůstá. Je to i díky ochraně a péči, jež je těmto impozantním ptákům věnována. Nicméně i přes tuto péči dochází každoročně k úhynu orlů po pozření otrávené návnady. Nejspíš se tak děje kvůli naprosté zabedněnosti části obyvatelstva, jež je přesvědčena, že jim orli chodí potají na 27

Ptáci na Třeboňsku slepice a možná, že jsou také přesvědčeni, že orli vyjídají z rybníků kapry. Ani jedno není pravda. Orel mořský nemá obratnost orlovce říčního, takže neuloví z hladiny rybu, nemá ani potřebnou rychlost raroha, aby ulovil slepici. Orli se živí převážně uhynulými rybami, které najdou na březích rybníků. O tom ale nepřesvědčíte člověka, který velmi dobře ví, že mizející slepice z kurníku má na svědomí orel. Na Třeboňsku přibývá počet hnízdních párů a úspěšnost vyhnízdění je také dobrá. Proto pravděpodobnost, že za pěkného slunného dne v okolí Velkého Tisého spatříme orla, je poměrně vysoká. Dobré rozlišovací znaky orlů jsou prstovité letky, velmi široká křídla, mohutný zobák a u starších ptáků bílý klínovitý ocas. Na podzim na orlovu přítomnost mohou upozornit husy, které sledují oblohu pečlivěji než člověk a přítomnost mohutného dravce je vždy rozčílí a jejich hlasité kejhání se ozývá velmi daleko.

KORMORÁN VELKÝ (PLACROCORAX CARBO) Většina ptáků vázaných na vodní prostředí má různá přizpůsobení. Málokdo je ale pod hladinou tak doma jako kormorán. Tento velký černý pták patří do řádu veslonohých společně se svým příbuzným pelikánem. Nejnápadnější znak, který je spojuje a zároveň odlišuje od ostatních řádů je plovací blána mez všemi čtyřmi prsty. Jejich nohy fungují jako účinná vesla. Kormoráni paradoxně prakticky postrádají kostrční žlázu a z toho důvodu je jejich peří smáčivé. U vodních ptáků to není zrovna běžné. Pro kormorány to však má tu výhodu, že se dostanou mnohem snáze pod hladinu, protože je nenadnáší množství vzduchu ukrytého pod peřím. Nevýhodou je však mokré peří po výstupu z vody a to řeší kormoráni jednoduše. S roztaženými křídly se nastaví slunečním paprskům a suší se. Tento postoj je pro všechny kormorány velmi typický. Charakteristický je také způsob jeho plavby. Protože ho nenadnáší vzduchová vrstva, je mnohem víc potopený než ostatní vodní ptáci vyskytující se na hladině. Vypadá trochu jako ponorka s vytaženým periskopem. Nad hladinu se dostane pouze vršek zad. Hlava je na dlouhém krku mírně zdvižená. Kormoráni však na Třeboňsku nejsou vítanými obyvateli. Jejich potravou jsou výhradně ryby a těch denně zkonzumují cca 400g. Ještě ke všemu jsou to koloniálně hnízdící ptáci a na rybníce Vdovec je hnízdní kolonie čítající 200 hnízdních párů. Jednoduchou matematickou operací dojdeme k závěru, že tato kolonie každý den pozře 160 kilogramů ryb (za rok to udělá 58,4 tuny). Toto je číslo, které kormorány hendikepuje v očích rybářů a ti je považují za hlavní škodnou na rybnících. Na Třeboňsku jo povolený regulovaný odstřel, který drží kolonii na stejné početnosti.

LEDŇÁČEK ŘÍČNÍ (ALCEDO ATTHIS) Na Třeboňsku se také vyskytuje poměrně početná populace ledňáčků. Je to pták, který právem nosí přídomek drahokam a zajisté by nám neudělal ostudu ani v přítomnosti pestře zbarvených amerických kolibříků. Jeho peří nejlépe vynikne, zasvítí-li do něho slunce, nicméně i přes svou nápadnost si ledňáčků většinou lidé nepovšimnou. Pakliže je ledňáček od pozorovatele dál jak 20 metrů, je už jeho pestré peří daleko méně nápadné a kovové tóny nezřetelné. Nejlépe na svou přítomnost upozorní vysokým táhlým písknutím, a podíváme-li se tím směrem, spatříme rychle a přímo letícího malého ptáka. Velice často se pohybuje v páru. 28

Ptáci na Třeboňsku Pár si zjara vyhrabává hnízdní nory v písčitých březích řek či rybníků. V noře pak rodiče vychovávají své potomky. Staří i mladí ptáci jsou rybožraví, přičemž jejich rybaření vypadá tak, že sedí na své oblíbené větvičce, odkud pozorují dění ve vodě pod sebou. Jestliže se ve vodě objeví rybka patřičné velikosti, vrhne se ledňáček do vody a snaží se rybku ulovit. Ledňáčci nejsou tažnými ptáky, takže se s nimi můžeme na jejich oblíbených místech potkat i v zimě.

HTTP:/ / STATI C. PAN ORAMI O. C OM/ PHOTOS/ ORI G I N AL / 16805865. JPG

Šimon Hrozinka Foto: autor (není-li uvedeno jinak)

29

Rostliny na Třeboňsku

ROSTLINY NA TŘEBOŇSKU

(N A TÁL I E HR OZ IN K O VÁ)

CHARAKTER TŘEBOŇSKA CHKO Třeboňsko je oproti ostatním velkoplošným chráněným územím České republiky oblastí od středověku intenzivně přetvářenou a do značné míry přeměněnou, i když určité její části (rašeliniště, mokřadní lesy, výtopy některých rybníků aj.) vykazují vysoký stupeň přirozenosti a ekologické stability. Podstatná část CHKO Třeboňsko je tvořena geomorfologickým celkem Třeboňská pánev, v západní části především plochým akumulačním pásmem podcelku Lomnická pánev a ve východní části vyvýšeninami Kardašořečické pahorkatiny. Dno pánve má mírný sklon od jihu k severu. Spolu s pánví Českobudějovickou, od které ji odděluje Lišovský práh, tvoří systém Jihočeských pánví v jižní části Českého masívu. Střední nadmořská výška Třeboňské pánve je 457 m. Vzhledem k podloží s výrazným nedostatkem účinných dvojmocných bází (Ca2+, Mg2+) a obecně nízkým obsahem živin bylo Třeboňsko původně územím velkoplošně oligotrofním. Celá oblast byla dosycována živinami ze zemědělské a rybářské činnosti až v posledních desetiletích, kdy dochází k postupné plošné eutrofizaci původně živinami chudých půd a vod. Většina území Třeboňska patří do mírně teplé klimatické oblasti, do klimatických jednotek s dlouhým teplým létem a krátkou, mírně teplou zimou. Průměrná roční teplota vzduchu je ve střední části území (Třeboň) 7,8°C a průměrné roční úhrny atmosférických srážek dosahují 570 mm. Pro Třeboňskou pánev jsou charakteristické četné inverze s bezvětřím a mlhami. V přízemní vrstvě atmosféry klesají proto v zimně teploty vzduchu často až extrémně nízko a ve vegetačním období mohou inverze způsobit přízemní mrazíky. Přirozenou osou území CHKO je řeka Lužnice. Délka toku v CHKO je 73,2 km, přičemž v jeho horní části až po rybník Rožmberk v délce 53,4 km řeka bohatě meandruje. V této části nivy se rovněž nachází přes 500 trvale zvodnělých tůní a starých meandrů. Dalším větším tokem je řeka Nežárka a od východu do Lužnice vtékající Dračice. Vedle těchto přirozených toků je pro CHKO Třeboňsko charakteristická složitá síť umělých stok a kanálů. Slouží jak k vypouštění, tak k napájení rozsáhlých soustav rybníků, které jsou krajinným fenoménem oblasti. Dnes rybníky pokrývají víc než 10% plochy CHKO. Ze 465 rybníků o celkové ploše 7 450 ha je největší Rožmberk o výměře 658 ha, mnoho dalších rybníků dosahuje rozlohy přes 100 ha. Z uměle založených rybníků vznikly lokality, které umožnily rozšíření mnoha mokřadních společenstev s rozsáhlými plochami litorálních porostů. Dříve oligotrofní a mezotrofní vodní nádrže se postupně díky intenzifikaci hospodaření staly nádržemi eutrofními až hypertrofními a dnes v nich dohází k značnému nepříznivému tlaku vysokých, převážně kapřích obsádek na přirozený rybniční ekosystém.

ROSTLINY TŘEBOŇSKA Na Třeboňsku se vyskytuje ohromné množství nejrůznějších rostlin. Ať již suchomilných či mokřadních. Pojede-li ale člověk na Třeboňsko za rostlinami, bude se jednat především o rostliny mokřadní, protože jich je tady, díky převažujícímu charakteru krajiny, vysoká koncentrace. V každé rezervaci se zde dá nalézt mnoho chráněných nebo i ohrožených rostlin. Do rezervací je však omezený vstup, takže se člověk ke skutečně ohroženým rostlinám jen tak nedostane. Kam se ale dostane bez problémů, je normální běžný rybník, tůně Lužnice, přístupná rašeliniště, či 30

Rostliny na Třeboňsku různé stoky a kanály. V těchto vodách a jejich okolí se dá najít velké množství rostlin, jež také stojí za zmínku.

RYBNÍK A JEHO VÝTOPA Každý rybník je lemován rozsáhlými rákosinami tvořenými především rákosem obecným (Phragmites australis) a chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea). Poměrně často se zde také vyskytuje orobinec širokolistý (Typha latifolia). Dostaneme-li se do výtopy rybníka (ta část na druhé straně od hráze), zjistíme, že je zde podmáčená půda a specifické společenstvo rostlin. Je možné, že zde bude neprostupná džungle vrbového porostu, bude-li ale výtopa prosvětlenější můžeme zde při troše štěstí nalézt masožravé rostliny jako je rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) , či bublinatka prostřední. Z větších rostlin spatříme žabník vodní (Alisima aqutica), šípatku střelolistou (Sagittaria sagittifolia), ďáblík bahenní (Calla palustris), rdesno obojživelné (Persicaria amphibia), místy se vyskytují rozsáhlé porosty lakušníku říčního (Ranunculus fluitans) a velmi vzácně i leknínu bělostného (Nymphaea alba). Větší pravděpodobnost výskytu těchto rostlin je u lesních či menších rybníků. Velké rybníky používané k chovu kaprů a pravidelně vypouštěné nejsou na hle- Šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia) dání rostlin ve výtopě nejvhodnější.

TŮNĚ LUŽNICE K botanizování na Lužnici je nejvhodnější pořídit si loď a splout kus řeky. Jako velmi vhodný úsek se jeví část mezi Suchdolem nad Lužnicí a Majdalénou. Na tomto místě Lužnice silně meandruje a v pomalu tekoucích vodách meandrů a tůní spatříme následující rostliny. Na chráněných místech se vyskytují porosty stulíku žlutého (Numphar lutea), popřípadě lakušníku říčního (Ranunculus fluitans). Ve slepých ramenech je ke spatření rdest vzplývavý (Potamogeton natans) a v příbřežní zóně kosatec žlutý (Iris pseudacorus) či kosatec sibiřský (Iris sibirica) popřípadě puškvorec obecný (Acorus calamus). Dále od břehu jsou pak metr a půl vysoké porosty kopřiv, takže pěší botanizování ze břehu Lužnice je velmi obtížné.

stulík žlutý (Numphar lutea)

31

Rostliny na Třeboňsku

STOKY A KANÁLY Třeboňsko je protkáno hustou sítí stok a kanálů, které odvodňují rozsáhlá území a napájejí řadu rybníků. Nejznámější, a také největší, je Zlatá stoka. Rostliny, které se zde dají nalézt, se liší kanál od kanálu. Nicméně se dají zmínit běžnější rostliny jako je blatouch bahenní (Caltha palustris) či pryskyřník plamének (Ranunculus flammula). Poměrně častý je také výskyt ďáblíku bahenního (Calla palustris) a kosatce žlutého (Iris pseudacorus). Ve zlaté stoce se v červnu na některých místech objeví bílé koberce lakušníku vodního (Ranunculus fluitans) a žlutě rozkvete stulík žlutý (Numphar lutea).

RAŠELINIŠTĚ Rašeliniště dostala své pojmenování po rostlině, které je zde nejvíc, ale rozhodně není nejnápadnější. Jedná se o rašeliník (Sphagnum sp.), jehož je zde cca 6 druhů. Rašeliník patří mezi mechy a díky zvláštnímu typu pletiv dokáže pojmout velké množství vody. Na rašeliništích rostou reliktní porosty borovice blatky pryskyřník plamének (Ranunculus flammula) (Pinus uncinata) a břízy pýřité (Betula pubescens), pod kterými se nacházejí porosty brusnice borůvky (Vaccinum myrtillus). Kromě borůvky je v podrostu přítomen rojovník bahenní (Ledum palustre), vlochyně (Vaccinum uliginosum), brusinka (Vaccinium vitis idaea)a vřes (Colluna vulgaris). Rostlinami pro odborníky jsou různé druhy ostřic, o kterých laik vždy řekne, že je to nějaká tráva. Na druhou stranu poučený laik bezpečně pozná na rašeliništích rostoucí suchopýr (je-li v květu).

Porosty suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum) kolem haťové cesty

Natálie Hrozinková Foto: Šimon Hrozinka

32

Ochrana přírody Třeboňska

OCHRANA PŘÍRODY TŘEBOŇSKA

( J IT KA OT T OV Á)

V ČR má ochrana přírody dlouhou tradici. Nejstarším skutečně chráněným územím v Čechách je Žofínský prales v Novohradských horách. Byl vyhlášen 28. srpna 1838 hrabětem Jiřím Buquoyem a dnes je zařazen do kategorie NPR. Je to nejstarší přírodní rezervace v Evropě. Následovala další chráněná oblast pralesová rezervace na Boubíně na Šumavě, kterou založil roku1858 hrabě Jam Schwarzenberk. Žofínský prales spolu s přírodní rezervací Hojná voda má rozlohu 99,8 ha. Polovinu tvoří původní prales, který se skládá z květnatých bučin s příměsí smrku a jedle. Jeho větší část je dokladem přirozeného vývoje porostu od 18. Století nedotčeného zásahy člověka. Nejstarší dřeviny jsou 300-400 let staré. Roku 1975 byla při vichřici zlomena žofínská „královna jedlí“, která byla 425 let stará a 51 m vysoká. (Podhorský 2009) Do roku 1938 u nás bylo 136 převážně maloplošných chráněných oblastí. Dnes je jich přes dva tisíce. To nás řadí v ochraně přírody na přední místo ve světovém měřítku. Podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny jsou vyhlašovaná chráněná území v následujících kategoriích: Velkoplošná zvláště chráněná území a/ Národní park /NP/ 4 b/ Chráněná krajinná oblast /CHKO/ 25 Maloplošná zvláště chráněná území a/ Národní přírodní rezervace / NPR/ 110 b/ Národní přírodní památka /NPP/ 102 c/ Přírodní rezervace /PR/ 750 d/ Přírodní památka /PP/ 1180 Obecně chráněná území a/ Přírodní park b/ Významný krajinný prvek NATURA 2000 a/ Evropsky významná lokalita b/ Ptačí oblast Památný strom

33

Ochrana přírody Třeboňska

TŘEBOŇSKO

Je to oblast od Veselí nad Lužnicí téměř k Českým Velenicím u Česko-rakouských hranic. Kdysi území močálů, rašelinišť a nekonečných pralesních porostů, dnes pokryté loukami, poli, rybníky a kultivovanými lesy. Mnoho století citlivého přetváření, ovlivňování a kultivování původně močálovité krajiny za současného respektování přírody, vytvořilo zde území mimořádného významu. I přes lidskou činnost se zde dochovaly mimořádně cenné přírodní hodnoty. K nejcennějším biotopům na Třeboňsku, které jsou ojedinělé nejen v Čechách, ale i v Evropě, patří rozsáhlá přechodová rašeliniště se zachovalými rostlinnými společenstvy připomínající velmi vzdálenou severskou tundru nebo tajgu (Červené blato) a na ně vázanou faunou bezobratlých. Borovice lesní a blatkové bory tvoří rozsahem zcela unikátní rašelinové lesy. Zachovány zůstaly z velké části i původní meandrující toky řek (Lužnice), zbytky lužních lesů i extrémně suché lokality vátých písků Z hlediska přírodovědného je Třeboňsko pozoruhodné především bohatstvím rostlinstva, které tvoří dominující složku krajiny. Na utváření krajiny na Třeboňsku se již od 12. století podílel člověk, zejména úpravami vodních poměrů této močálovité krajiny. Důmyslná síť umělých stok / Zlatá stoka, Nová řeka/ a uměle zakládaných rybníků, budovaných v několika etapách od středověku do současnosti, představují dokonalý systém postupných krajinářských úprav. Rybniční soustavy s druhotně vytvořenými společenstvy se staly důležitým centrem výskytu vodního ptactva a to jak hnízdících, tak migrujících druhů. Utváření přírodní složky krajiny je zde vhodně doplňováno poměrně řídkým osídlením, absencí velkých průmyslových podniků a zachovalou unikátní architekturou historických měst a vesnic.

OCHRANA KRAJINY NA TŘEBOŇSKU. Ochranou životního prostředí tak mimořádného přírodovědného významu se zabývají nejen státní instituce, ale i mezinárodní organizace, nevládní organizace a ekologické aktivity.

CHRÁNĚNÁ KRAJINNÁ OBLAST CHKO Třeboňsko byla zřízena výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 15.11.1979 pod č.j. 22737/79. Je to jedna z mála CHKO vyhlášených v rovinaté krajině. Nejcennější části jsou zvláště chráněná území. Je zde 5 NPR (Červené blato, Ruda, Stará řeka, Velký a Malý Tisý, Žofinka), 1 NPP (Vizír), 21 PR ( Bukové kopce, Dračice, Horusická blata…),6 PP (Soví les, Slepičí vr34

Ochrana přírody Třeboňska šek…) a 200 památných stromů. Dále jsou v púsobnosti Správy CHKO Třeboňsko NPR Řežabinec a Řežabinecké túně a NPP Kaproun, které leží mimo území CHKO Třeboňsko (www.trebonsko.ochranaprirody.cz)

BIOSFÉRICKÁ REZERVACE V roce 1970 byl vyhlášen na generální konferenci OSN pro výchovu, vědu a kulturu /UNESCO/ celosvětový program Člověk a biosfera (Man and the Biosphere- MAB). Od tradičních rezervací se ty biosférické liší tím, že nejsou zaměřeny pouze na ochranu přírody, ale respektují ty lidské činnosti v krajině, které vedou k jejímu pozitivnímu trvale udržitelnému využití a rozvoji. (www.dolnimorava.org). Roku 1977 se stalo Třeboňsko pro své kvality harmonické krajiny, kde lidské aktivity byly a jsou v rovnováze s přírodou, jednou z 6 českých biosférických rezervací ČR.

RAMSARSKÁ KONVENCE Ramsarská úmluva je smlouva uzavřena 2.února 1971 v íránském Ramsaru. Slouží k ochraně mokřadů, které jsou mezinárodně významné pro ochranu ptactva. V roce 1990 v souvislosti s přistoupením ČR k Ramsarské konvenci byla reprezentativní část rybníků a na ně navazující ch mokřadních biotopů uvnitř CHKO zařazena na seznam mokřadů mezinárodního významu chráněných Ramsarskou smlouvou. Na území Třeboňska se nacházejí dvě oblasti (tvořené množstvím dílčích lokalit) a sice Třeboňské rybníky a Třeboňská rašeliniště. 2. únor (den založení) je celosvětovým Dnem mokřadů. V roce 1993 byl založen Český ramsarský výbor.

NATURA 2000 Je soustava chráněných území, na základě jednotlivých principů ve všech státech EU. Cílem je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné nebo endemické. Vytvoření soustavy NATURA 2000 je řízeno právními předpisy EU (www.mzp.cz) 1. Směrnice Rady 2009/147/EC o ochraně volně žijících ptáků („směrnice o ptácích“) 2. Směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin („směrnice o stanovištích“) (www.mzp.cz) Roku 2004 byly vymezeny na území CHKO ptačí oblast Třeboňsko a 16 evropsky významných lokalit uvedených v Národním seznamu / Cepská pískovna, Červené blato, Lomnický rybník…/ Vzhledem k plošnému výskytu prioritních naturových druhů(vydra říční, orel mořský) i některých evropsky významných stanovišť(rašeliniště a rašelinné lesy) zahrnuje síť chráněných území soustavy NATURA 2000 značnou část Třeboňska( www.trebonsko.ochranaprirody.cz)

IBA / IMPORTANTBIRD AREA/ - EVROPSKY VÝZNAMNÉ PTAČÍ OBLASTI Třeboňsko je mezinárodně významným územím z hlediska ornitologického. Podle klasifikace organizace Birdlife Internacionál představuje důležitou zastávku při migraci ptáků mezi severem a jihem Evropy. 35

Ochrana přírody Třeboňska

ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY – ÚSES ÚSES je definován zákonem č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu (www.uses.cz) Je to tedy krajinotvorný program, jehož úkolem je zachování a podpora rozvoje přirozeného genofondu krajiny, podpora možností polyfunkčního využívání krajiny, uchování významných krajinných fenoménů ÚSES může být nadregionální, regionální nebo lokální. Je tvořen skladebnými prvky – biocentrum, biokoridor, interakční prvek. Na Třeboňsku jsou vymezena 3 nadregionální biocentra (Stará řeka, Červené blato a slatiniště Ruda u Horusického rybníka) a jeden nadregionální biokoridor ( řeka Lužnice a Nežárka a jejich nivy).

CITES- CONVENTION ON INTERNATiONAL TRADE IN ENDANGERED SPECIES OF FAUNA AND FLORA Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy žijících a planě rostoucích rostlin byla sjednána v roce 1973 ve Washingtonu. Jejím cílem je ochrana ohrožených druhů živočichů a rostlin před hrozbou vyhubení v přírodě z důvodu nadměrného využívání pro komerční účely. Úmluva reguluje zejména obchod s exempláři ohrožených druhů získaných z volné přírody.(www.mzp.cz) Na Třeboňsku se úmluva týká vydry říční. Vydra byla ještě počátkem minulého století běžným obyvatelem řek, potoků, rybníků, jezírek a mlýnských struh. V souvislosti s antropogenními změnami životního prostředí, úpravami vodních toků, průmyslovým znečištěním vod, pronásledováním atd. došlo k obrovskému úbytku. Dnes je ve většině zemí Evropy řazena mezi druhy kriticky ohrožené nebo vymizelé. Stala se jedním ze symbolů evropské ochrany přírody ( www.vydry.org). Populace vydry říční na Třeboňsku je patrně jedna z největších a nejpočetnějších ve střední Evropě.

NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKA - „ ROŽMBERSKÁ RYBNIČNÍ SOUSTAVA“ Tvář oblasti, která je typickou ukázkou citlivého a harmonického soužití člověka s přírodou, formovala právě vodohospodářská díla. Jejich počátky najdeme v 14. století, kdy vznikaly první rybníky, původně nazývané stavy. Jako největší jsou uváděny Dvořiště a Bošilecký. Vrcholná vodní díla jsou až z 16. století. Zasloužili se o to skuteční mistři oboru jako Štěpánek Netolický, který vybudoval Zlatou stoku, rožmberský regent Jakub Krčín stavitel Nové řeky, která odváděla vodu z Lužnice do Nežárky a tak zajišťovala ochranu nově vybudovaného rybníka Rožmberka nebo Mikuláš Ruthard, jehož životním dílem se stala rybniční soustava v oblasti Chlumu u Třeboně. Rybniční soustavě vévodí největší rybník Rožmberk (647 ha). Více než 500 rybníků a rybníčků tvoří v současnosti na Třeboňsku 16 soustav, z nich jsou nejznámější Nadějovská a Chlumecká.

36

Ochrana přírody Třeboňska Kromě přírodních a estetických hodnot mají zdejší rybníky i velký význam pro chov ryb. Kapr se chová již od středověku, postupně přibyly raby domácího i cizího původu. Výlovy spojené s tradičními zvyky se na podzim stávají přitažlivou atrakcí. Od roku 2002 byla „ Rožmberská rybniční soustava“ ( rybník Rožmberk a Svět, Stará a Nová řeka, Zlatá stoka) vyhlášena NKP.

DALŠÍ VÝZNAMNÉ OCHRANNÉ STATUTY SE TÝKAJÍ DÍLČÍCH ÚZEMÍ TŘEBOŇSKA. Třeboň obdržela v roce 1960 statut lázeňské město, roku 1977 se stala centrem Biosférické rezervace UNESCO, 1979 centrem CHKO a v roce 1978 bylo historické jádro vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Je zde 6 vesnických památkových zón (Bošilec, Plstina, Žíteč, Lutová a Kojákovice), rozsáhlý výskyt ochranných pásem přírodních léčivých zdrojů (rašeliny) a vodních zdrojů. Západní část CHKO byla vyhlášena jako součást chráněné oblasti přirozené akumulace vod Třeboňská pánev. Přírodní i kulturní faktory tak vytvářejí z Třeboňska území mimořádné, nejenom v našem, ale i v evropském kontextu a zasluhující si co největší ochranu. Je nanejvýš žádoucí do budoucna zachovat Třeboňsko jako modelovou oblast udržitelného využívání krajiny

POUŽITÁ LITERATURA Braniš, M.: Základy ekologie a životního prostředí. Informatorium, Praha 2004 Červinka, P. a kol.: Ekologie a životní prostředí. Česká geografická společnost, Praha 2005 Cesty za krásou a poznáním- Turistický lexikon. Olympia, Praha 2011 Jiráček, J.: Jižná Čechy – přírodní oblasti. Vydaly Sdružené lesy Ledenice a Borovany 2007 Kvasničková, D.: Základy ekologie. Fortuna Praha 2008 Podhorský, M.: Jihočeský kraj. Freytag &bernt, Praha 2009 Toušlová,I. a kol.: Toulavá kamera. Freytag& bernd, Praha 2009 Voženílek, V. a kol.: Národní parky a chráněné oblasti ČR. Universita Palackého Olomouc 2002 Internetové zdroje: www.trebonsko.ochranaprirody.cz www.uses.cz www.uake.cz/frvs1269/kapitola9.html www.mzp,cz/cz/cites_obchod_ohrozenymi_druhy www.mzp.cz/cz/natura_2000 www.dolnimorava.org www.ochranaprirody.cz

Jitka Ottová Foto: Šimon Hrozinka

37

Lázeňství

LÁZEŇSTVÍ

( JI T KA O TT O VÁ)

Lázeňství má v České republice mnohasetletou tradici. První historické zmínky o lázeňství se objevily již ve 13. století. Ve městech sevřených hradbami vznikaly nejen špitály, ale i veřejné očistné lázně s lazebníkem a felčarem v jedné osobě. Tyto lazebny byly oblíbeným místem nejen pro očistu těla, ale stávaly se i společenským střediskem. K zásadnímu rozvoji lázní však došlo v 18. a 19. století. Vznikají lázeňské domy v blízkosti přírodních zdrojů. Postupně se využívají pro léčebné účely jodobromové, radonové, sirné, uhličité a termální vody, sirné bahno, zřídelní plyny a peloidy. Pokud má být lázeňské zařízení uznáno jako léčebné, musí splnit řadu podmínek, které jsou definovány v lázeňském zákoně č. 164/2001 Sb. a v zákoně č. 160/1992 Sb. o zdravotní péči v nestátních zdravotních zařízeních. Tradice českého lázeňstvím je neoddělitelnou součástí Evropského kulturního dědictví. Používání nejmodernějších léčebných a rehabilitačních metod, kombinovaných s tradičním využíváním přírodních minerálních zdrojů a klimatu, činí z České republiky evropskou velmoc na poli lázeňství a wellness. Navíc poloha ve středu Evropy dává českým lázním výbornou dopravní dostupnost. O České republice, kam přijížděla a přijíždí řada světově známých osobností, se mluví také jako o zemi lázeňských kolonád.

TŘEBOŇ Počátky lázeňství jsou spjaty se středověkem. I tady vznikl špitál a lazebny. Tradice lázeňství je od počátku spjata s přírodními zdroji, které se na Třeboňsku nacházejí Nejstarší zmínka o třeboňské lazebně v Rožmberské ulici pochází z roku 1666. V roce 1784 však městská lazebna u městského špitálu při kostelíku sv. Alžběty zanikla. Po zrušení této lazebny získal „fišmistr“ Václav Horák, správce chwarzemberského velkostatku, povolení ke zřízení očistné lázně s tekoucí vodou na Zlaté stoce u Kollerovského mlýna až v roce 1861. Novodobá tradice lázeňství v Třeboni je spojena se jménem váženého měšťana, učitele a kronikáře Václava Hucka. Hucek vyzkoušel účinky rašeliny, když si už nevěděl rady s nemocí dcery Berty, která trpěla těžkým revmatismem. Nemoc se zmírnila, a tak na své zahradě u Zlaté stoky vystavěl v letech 1881-1883 první soukromé lázně s aplikací rašeliny. Dostaly jméno podle dcery Berty. Lázně zůstaly soukromé do roku 1939. V roce1940 zde vznikly Městské slatinné a uhličité lázně. Od roku 1941 sloužil areál jako ubytovna evakuovaných německých dětí. Na konci 2. světové války zde byl lazaret pro maďarské vojáky a po osvobození v roce 1945 lazaret sovětské armády. V roce 1946 byl obnoven normální lázeňský provoz. Již první desetiletí po 2.svetové válce prokázalo oprávnění existence lázní pro léčení revmatických nemocí v Třeboni. Malá kapacita Bertiných lázní vedla k rozhodnutí, rozšířit lázně o nový lázeňský areál – Lázně Aurora. Výstavba trvala téměř dvacet let. Provoz byl zahájen v roce 1975. Dnes jsou oba lázeňské domy majetkem města. V roce 1960 získala Třeboň statut lázeňského města. K poslednímu rozšíření došlo v roce 2000 o wellness centrum Zlatá Hvězda.

38

Lázeňství

LÁZEŇSKÉ DOMY BERTINY LÁZNĚ Budova lázní leží v těsné blízkosti Zlaté stoky na okraji městské památkové rezervace. Ubytovací kapacita je 186 lůžek ve102 pokojích.

Foto Šimon Hrozinka

LÁZNĚ AURORA Moderní komplex navzájem propojených budov, v klidném prostředí rozsáhlého parku na břehu rybníka Svět. Celková ubytovací kapacita je 450 lůžek v 278 pokojích.

WELLNESS CENTRUM ZLATÁ HVĚZDA Nejnovější a nejkomfortnější lázeňské zařízení. Je součástí městské památkové zóny v těsném sousedství Třeboňského zámku na Masarykově náměstí. Ubytovací kapacitu má 115 lůžek ve 48 pokojích.

PROCEDURY Lázeňství v Třeboni je od začátku spjato s přírodními léčivými zdroji, jedná se o peloidy (rašelina a slatina). Ty vznikaly postupným dlouhodobým chemickým a biologickým rozkladem především rostlinných ale i živočišných těl, tedy procesem humifikace. Třeboňská pánev patří k nejbohatším nalezištím rašeliny a slatiny u nás. Do lázní se rašelina dováží především z polesí Svatá Barbora.

39

Lázeňství Velkou výhodou terapeutického používání peloidů jsou vedle vysokého obsahu účinných minerálních látek i pozoruhodná fyzikální vlastnost. Díky vysokým sorpčním vlastnostem mají schopnost udržovat teplotu na konstantním bodě po dlouhou dobu. Před vlastním použitím se musí slatina upravit. Nejdříve se musí odstranit hrubé příměsi, pak se směs rozdrtí a zředí se vodou. Následně se zahřívá na teplotu 37-39 C. Připravená hmota se aplikuje formou koupelí, zábalů a obkladů. Prospěšnost jednotlivých procedur je prověřena generacemi.

SPECIALIZACE TŘEBOŇSKÝCH LÁZNÍ Slatinné lázně pro léčbu poruch pohybového aparátu, rekondiční a relaxační terapie, wellness programy.

INDIKAČNÍ ZAMĚŘENÍ Osteoporózy, koxartrózy, revmatická onemocnění (artritidy, Bechtěrevova choroba), bolestivé stavy páteře a kloubů, osteoporóza, stavy po úrazech pohybového aparátu a po operacích, stavy po kloubních náhradách, dna a hyperurikemický syndrom, bolestivé stavy měkkých tkání, relaxační pobyty V dnešní době se vracíme k osvědčeným přírodním postupům, které využívají místně příslušné přírodní zdroje a hlavně postupy nejméně zatěžující organismus člověka. Balneologie ctí lékařskou zásadu „ nihil nocere“ – především neuškodit. Použitá literatura: Rovenský, Josef.: Revmatologický výkladový slovník. Grande Publishig 2006 Psíková, Jiřina., Ziegler, Jan.: Třeboň. Paseka Litomyšl 2009 Dvořáček, Petr.: To nejzajímavější z měst a obcí. Rubico Olomouc 2011 David, Petr., Soukup, Vladimír.: Velká turistická encyklopedie- Jihočeský kraj. Euromédia Group,k.s. - Knižní klub 2008 Internetové zdroje: www.lecebne–lazne.cz/cs/ceské-lazenstvi/ucinky-lazenske-lecby www.energy-poradna.info www.lecebne-lazne.cz/cs/ceske-lazenstvi/tradice-a-historie www.moje-lazne.cz/bertiny-lazne-trebon/ www.moje-lazne.cz/prirodni-lecive-zdroje www.trebonlazne.cz www.naslovanech.cz/products/peloidy/ www.aurora.cz/lazne-aurora/zakladni- udaje www.iterbon.cz Jitka Ottová

40

Pivovarnictví

PIVOVARNICTVÍ

( IVAN A L OU ŽEC KÁ)

„Pivo je důkazem toho, že nás Bůh miluje a chce, abychom byli šťastní.“ Benjamin Franklin

HISTORIE

Je obtížné přesně stanovit, kdy byla uvařena první skutečná piva, ale je pravděpodobné, že pocházejí ze Středního východu a z Egypta. První podrobné zprávy o vaření piva, jak ho dnes známe, zachytili před více než 5000 lety Sumerové. Zaznamenali více než 20 různých druhů piv, každý druh plnil v jejich každodenním životě odlišnou úlohu. Pivo se používalo např. při náboženských obřadech nebo k léčebným účelům. Výroba piva spočívala v máčení určitého druhu chleba, připraveného z pšenice a ječmene v následném několikadenním kvašení vzniklé tekutiny v kameninových džbánech. Potom se pivo ochucovalo např. medem a datlemi. Výživné vlastnosti a opojné účinky piva byly pouhým bonusem. Jedním z hlavních důvodů pro vaření piva byla skutečnost, že pít neupravenou vodu bylo často nebezpečné. Po sumerské epoše se ve starověkém Egyptě vyvinulo umění vařit pivo ve velkých dávkách, vylepšil se také proces sladování. Vojáci faraónových armád dostávali každodenní příděl piva. Okolo pátého století našeho letopočtu si proces vaření piva osvojily kláštery po celé Evropě. Tyto soběstačné komunity si pěstovaly vlastní ječmen a prodej přebytku piva finančně podporoval jejich náboženské aktivity. Během staletí mniši objevili mnohá vylepšení a postup vaření piva získal stejnou základní podobu, která se používá dodnes. Do 16. století se všechna piva vyráběla svrchním kvašením, kdy kvasnice během fermentace plavou na povrchu piva. V roce 1530 začaly kláštery v Bavorsku ukládat kvasnicová piva do hlubokých chladných sklepů, což umožňovalo vařit pivo i během letního počasí. Uskladnění v chladnu významně působilo na vlastnosti kvasnic, které se ponořily ke dnu a kvašení probíhalo mnohem pomaleji, takže pivo mohlo být skladováno podstatně delší dobu. Toto pivo se stalo známým jako ležák. K posledním výrazným změnám ve výrobě piva došlo v polovině 19. století. Do této doby měla všechna piva tmavě hnědou nebo jantarovou barvu a měla tendenci se kalit. V roce 1842 se v Plzni bavorskému sládkovi Josefu Grollovi podařilo najít způsob, jak vyrobit křišťálově čirý zlatý ležák.Jeho objev byl s největší pravděpodobností dílem náhody – kombinace množství sladu, vody a parametrů okolního prostředí. Vliv na úspěch a rychlé rozšíření Grollova ležáku mělo i to, že Čechy byly známé výrobou skla. Dosud se všechna piva pila z kameninových či kovových korbelů, ale české sklo ideálně ukazovalo jasné a čisté vybarvení nového piva. Okolo roku 1870 bylo zavedeno mechanizované chlazení, které umožnilo, aby pivo zůstalo déle čerstvé a aby mohlo být podáváno chlazené.

41

Pivovarnictví

SUROVINY 1. Voda Voda tvoří asi 90% objemu piva, takže není překvapující, že minerální vyváženost vodního zdroje může mít enormní vliv na chuť piva (např. měkká plzeňská voda se ukázala jako ideální pro známé zlaté ležáky). 2. Slad Pro výrobu piva se používají různé druhy obilovin – mezi jinými např. pšenice, kukuřice, ječmen, oves. Nezpracovaná zrna však nezpůsobí dostatečné kvašení, takže je třeba připravit slad. Tradičně se používá ječmen, protože nejsnáze sladuje a produkuje největší množství zkvasitelných cukrů. Slad se vytváří dvou- až třídenním máčením zrn, která začnou klíčit. Potom se rozprostřou na tzv. humnu a nechají se klíčit až pět dní. V tomto stádiu se škrob v zrnech mění na zkvasitelné cukry, které jsou pro vaření piva nezbytné. Klíčení se zastaví ohřátím v sušicí peci. Teplo, kterému jsou zrna vystavena a doba sušení mají vliv na barvu a chuť sladu, které mají poté konečný dopad na barvu a chuť piva. 3. Chmel První zmínka o použití chmele při vaření piva pochází z 8. století. Mniši používali chmel jako konzervační látku, jeho hořká chuť nebyla v té době populární. Před zavedením chmele se používaly různé bylinné směsi a směsi koření. Pijáci piva však brzy přišli hořkému nádechu na chuť a okolo roku 1600 se použití chmele rozšířilo po celé Evropě a dnes se k vytvoření jemných odstínů ve vůni a chuti používá mnoho různých odrůd. 4. Kvasnice První sládkové o existenci kvasnic vůbec nevěděli a dokonce i mniši ve středověkých klášterech kvašení vnímali jako boží zásah. Kvasnice v pivu poprvé pozoroval svým mikroskopem Holanďan Leeuwenhoek v roce 1685, ale jejich vlastnosti byly plně pochopeny, až když v roce 1871 začal pivo studovat Louis Pasteur.Teprve on popsal proces, ve kterém kvasinky přeměňují cukry, rozpuštěné v pivu na alkohol (ethanol) a oxid uhličitý. Nejsou-li podmínky vaření piva pečlivě řízeny, kvašení neprobíhá dobře a pivo může být zničeno. Pasteur dokázal určit příčinu mnoha problémů, s nimiž se potýkali sládkové. Jeho práce vedla k tomu, že v řadě pivovarů (první byl Carlsberg v Kodani) vznikly laboratoře, kde se pěstovaly čisté kmeny pivovarských kvasnic. 5. Další suroviny Pro vaření piva existuje nespočet základních receptur a využívají se nejrůznější suroviny. Obvyklé jsou kukuřice, rýže, cukr, sladové koncentráty. Některé další suroviny je možné považovat za přírodní ochucovadla-např. jalovec, koriandr, zázvor, citrónová a pomerančová kůra a další.

POSTUP VAŘENÍ PIVA Při vaření piva je klíčovým faktorem přeměna cukru na alkohol kvašením, který používali už v dávných dobách sumerští sládkové. První fází vaření piva je rmutování, při kterém se vařením ve vodě ze sladu extrahuji kvasitelný cukr. Většinou se tekutina postupně – v řízených etapách-odčerpává a vrací do rmutovací nádoby, přičemž se používají různé teploty, aby se dosáhlo extrakce maximálního množství cukru. 42

Pivovarnictví Tekutina, která se odčerpá po rmutování, se nazývá sladina. Ta se převede do varného kotle, kde se několik hodin vaří s přidaným chmelem. Použitý chmel se po vaření odstraní filtrací a vzniklá mladina se převede do fermentačních kádí, přidají se kvasnice a dochází ke kvašení. Délka kvašení a teplota při něm jsou typické pro různé druhy piv. Po dokvašení se většina piv filtruje a pasterizuje, plní se do lahví, sudů popř. tanků a plechovek.

PIVOVAR TŘEBOŇ Třeboňský pivovar je jeden z nejstarších na světě. Byl založen roku 1379, ale historicky nejstarší zařízení na výrobu piva zde vlastnila již roku 1367 augustiniánská řeholní kanonie. Tehdejší zařízení pivovaru bylo velmi primitivní. V roce 1482 Petr Vok z Rožmberka pivovar rozšířil a postavil nové sklepy vedle zámku. V průběhu středověku rostla jeho dobrá pověst a po roce 1698 byl již ve vlastnictví knížete Schwarzenberga přestěhován do bývalé rožmberské zbrojnice, kde stojí dodnes. Svou dnešní podobu dostává pivovar až v druhé polovině 19. století, kdy byl zcela přestavěn. Obě světové války měly za následek pokles výroby. Během 2. světové války byla výroba zcela zastavena a obnovena až po roce 1945. V té době také pivovar přechází z vlastnictví Schwarzenbergů pod Jihočeské pivovary se sídlem v Českých Budějovicích, kde zůstává do roku 1988. Tehdy pivovar získává státní podnik Pivovary České Budějovice a po privatizaci v roce 1992 se stává součástí a.s. Jihočeské pivovary. V srpnu 2000 pivovar kupuje akciová společnost Bohemia Regent. Obchodní název pivovaru Regent je odvozen od historické postavy rytíře Jakuba Krčína z Jelčan ( 1533-1604), který byl regentem rozsáhlého majetku Viléma z Rožmberka. Dnes se zde pivo vaří jak tradiční technologií s využitím spilky v areálu pivovaru, tak moderním způsobem, který podstatně zkracuje výrobní proces. V současné době vyrábí pivovar cca 320 000 hl piva ročně a nabízí 9 druhů piv. Zdejší piva získala řadu ocenění z pivních soutěží. Ivana Loužecká Foto: Šimon Hrozinka

43

Dodatky

ITINERÁŘ PŘÍRODOVĚDNÉHO KURZU PŘÍRODOU TŘEBOŇSKA Přírodovědný kurz probíhá již několik let v kempu „ATC Třeboň“. Žáci jsou ubytováni ve dvou až čtyřlůžkových chatkách s plnou penzí. Protože je kurz přírodovědný, probíhají aktivity nejen biologické, ale i chemické, zeměpisné a matematické. Obtížnost organizace kurzu je přímo úměrná počtu tříd. Ideálním počtem jsou dvě třídy. Aktivity, které na kurzu probíhají, jsou následující: 















Ornitologická vycházka – Probíhá po břehu rybníka Svět směrem k Církvičnému rybníku. Cestou se pozorují ptáci hájní a především vodní. Z vodního ptactvě žáci běžně pozorují ptáky, kteří jsou obsaženi v kapitole „Ptáci na Třeboňsku“. Studenti chodí s triedry a na příhodném místě se postaví velký dalekohled na stativ a pozorují se vzdálenější ptáci. Hydrobiologie – probíhá na břehu Opatovického rybníka. Nejprve se provádějí měření přítomnosti kyslíku, teploty a průhlednosti vody. Pak se udělají odběry planktonu pomocí planktonky a nasbírané organizmy studenti pozorují pod mikroskopem. Exkurze na sádkách – se musí objednat dopředu. Sádky se nalézají pod hrází rybníka Svět. Sádkami provádějí odborníci. Vypráví o životě ryb a běžné ryby také oddemonstrují na živo. Exkurze do pivovaru – probíhá po předchozím objednání. Žáci projdou celou provozovnou a dozvědí se základní informace o výrobě piva. Jsou-li studenti osmnáctiletí tak na koci prohlídky proběhne ochutnávka třeboňského piva. Návštěva regionální výstavy „Krajina a lidé“. Je to moderně vytvořená expozice s velkým diorámatem, které představuje okraj rybníka. Do diorámatu jsou vsazena nejrůznější zvířata. Pakliže je ošklivé počasí a žáci nemají šanci spatřit žádného živočicha, je návštěva výstavy tím nejlepším řešením. Kromě organizmů žijících na Třeboňsku, má výstava i část, která se věnuje historii rybníkářství a část věnovaná lázeňství. Návštěva zámku a prohlídka Třeboně. Třeboňský zámek je opravdový skvost a uzavírá západní část náměstí. Na zámku jsou žáci seznámeni s historií třeboňského panství a s rody, které se na tomto území v historii prostřídaly. Trigonometrie – začíná přednáškou a pokračuje praktickými úlohami jako je změření vzdálenosti ostrova od břehu rybníka pomocí teodolitu, změření výšky Schwarzenberské hrobky pomocí kvadrantu a změření plochy kempu pomocí GPS. Meteorologie je přednáška, která seznamuje žáky s pochody v atmosféře a pokouší se je naučit klasifikaci mraků.

Na závěr celého týdne jsou pak studenti testováni ze znalostí, které získávali na jednotlivých přednáškách, exkurzích a vycházkách. Známka z testu se jim započítává do klasifikace biologie a matematiky. Autoři této brožury budou rádi, jestli tento text inspiruje nějakého kantora k uspořádání podobné akce. Hodiny biologie probíhající pouze ve školních škamnech jsou pouze polovinou biologie. Naprosto neodmyslitelně sem patří i terénní biologie. Učit o ptácích od tabule nebo ve volné přírodě je obrovský rozdíl. Hodně inspirativních hodin vám za kolektiv autorů přeje

Šimon Hrozinka

44

Dodatky

KOLEKTIV AUTORŮ:

PhDr. Lenka Dvořáková RNDr. Lukáš Erhart Mgr. Šimon Hrozinka Mgr. Natálie Hrozinková Mgr. Miroslav Kalousek RNDr. Ivana Loužecká Mgr. Jitka Ottová

45