Sborník
Na východ Zlín (11.12.2002)
Formace V.S.R. pořádá pro
Společnost pro šíření odkazu Albrechta z Valdštejna akci
Na Východ 11. prosince 2002 v 16:00 hodin (středa) ve Zlíně na Střelnici – Horákův mlýn 200m od konečné trolejbusu č.4 (zastávka Vršava) směrem na ZOO Lešná Vzhledem k omezené kapacitě mysliveckého sálu je vstup jen na pozvání generalissima nebo některého z generálů.
V rámci udržení rovnováhy sil, kdy včera již všichni odešli na západ, jsme se rozhodli směřovat na východ. программа встречu :
• • • • • • • • •
•
Úvodní slovo (gen. Blaha) Vzpomínka na člena VSR Jardu Vaculíka Ötzi 2001 (přednáška, generalissimus) Gratulace Simoně Ostré střelby na střelnici (sbor VSR) Pražský palác Albrechta z Valdštejna (přednáška, gen. Blaha) Albrecht z Valdštejna – úvodní přednáška (přednáška, gen. Fojtů, gen. de Derle) Mrrrtve rameno (Lasica, Satinský; André, Petr) Slavnostní jmenování nových generálů SPŠOAV Pakóstnický koncil (André) Písně z východu: Cimbálová muzika Juráš.
V případě vyhoření Mysliveckého sálu a zároveň nepřízně počasí se akce přesouvá do Sazovic č.p. 214.
Dnes je to lepší, než jsme se báli, že by to mohlo být, když jsme si mysleli, že by to mohlo být moc špatné. Sýr a několik druhů chleba k dispozici.
Prodlužte si svůj život zdravým jídlem!!!
1
gen. Ambrož, Markéta Červeková Drazí, dovolte nám, abychom vás přivítali na tomto setkání organizovaném VSR pro Společnost pro šíření odkazu Albrechta z Valdštejna. Úvodní slovo bude proneseno generálem Blahou. gen.Blaha Zdar !!! gen. Ambrož, Markéta Červeková Nyní následuje vzpomínka na člena VSR. Naše formace má takovou zvláštnost. Vlastní originál malbu Jardy Vaculíka, člena VSR, OBRAZ Z NAŠICH LUHŮ A HÁJŮ. Tento obraz byl vydražen na akci VSR "OBJEKTY 2000" a vydražil jej Bohumil Siegel a ze sympatií věnoval formaci VSR darem. Uctěme památku našeho člena minutou ticha. Prosím povstaňte. … Z rozhodnutí generalisima, který je znám tím, že mění plány kvůli oklamání nepřítele, především svou nepřipraveností, zařazujeme místo přednášky OTZI 2001, kterou měl přednášet generalisimus, přednášku SIBIŘ 2002. Tuto přednášku Vám přednese náš příznivec, jemuž rodiče vybrali jméno podle Albrechta Václava Eusébia Valdštejna. Dali mu jméno … Eusébius … á promiňte … tedy … Václav. Václav Tichavský To bylo tak … (přednáška Václava Tichavského s pomocí Václava Pátka a diapozitivů o jejich cestě po východní Sibiři v létě 2002, kterou uskutečnili spolu s Jardou Vaculíkem a dalšími).
2
gen. Ambrož, Markéta Červeková V tomto okamžiku dovolte krátkou zprávu o aktivitách Formace VSR v letošním létě. gen. Blaha, Karin Otřísalová Zatopený pražský palác Albrechta z Valdštejna Krátce po porážce českých stavů na Bílé hoře se začal Valdštejn domáhat dědictví rozsáhlého majetku Smiřických. Patřilo k největšímu šlechtickému majetku v Čechách a mnohonásobně převyšovalo vše, co Valdštejn doposud nashromáždil. Do tohoto dědictví patřil i Jičín. S Jičínem měl Valdštejn dalekosáhlé plány. Původně malé bezvýznamné městečko v severovýchodních Čechách se po začlenění do Valdštejnova Frýdlantského knížectví přeměnilo na správní centrum evropského formátu. Sem se sbíhaly výrobní, obchodní, správní, finanční a vojenské nitky pro tažení stotisícové armády na opravu habsburského dvora proti zbytku Evropy. V jičínské projekční kanceláři plánovali architekti pro město síť nových ulic a jednotlivé fasády domů. Valdštejn dále zamýšlel zbudovat vodárenskou síť, lázně, jatka, manufakturní dílny. Připravoval samostatné biskupství a university. Vedoucím architektem byl Andreas Spezza, který také zahájil roku 1625 přestavbu zámku. O dva roky později také začal se stavbou kostela zasvěceného svatému Jakubu Většímu. S udivující energií Valdštejn dohlížel na každý detail práce. Řídil, rozhodoval, neustále poháněl stavby kupředu. Pokud se zdržoval mimo domov, putovalo i několik poslů denně, aby mohly být naplněny všechny jeho představy. V bezprostřední blízkosti Jičína dal Valdštejn zbudovat rozsáhlý klášter řádu Kartuziánů s kostelem, který se měl stát jeho rodinnou hrobkou. Toto místo se jmenuje Valdice a již dlouhou dobu slouží jako nápravné zařízení. Začátkem srpna skupina generálů navštívila Jičín a při zvláště významné příležitosti také hrad Valdštejn. Závěry rekognoskace byly předneseny na grémiu společnosti a bylo konstatováno, že jejich správa je v dobrých rukou a správci těchto našich nemovitostí mají zájem o jejich uchovávání v dobrém stavu. Stavební záměry ve Frýdlantském knížectví však Valdštejn nestačil dovést dokonce. A tak jedinou celistvě dochovanou památkou zůstává pražský palác. Ten je rozvržen do obytných jednotek jednotlivých členů Valdštejnovy rodiny. Přízemí bylo podřadného významu, pro vévodu tu sloužily pouze lázeň a kaple. Kaple je unikátním prostorem, který prochází všemi třemi podlažími. V prvním patře byla oratoř vévody, ve druhém jeho choti a v podkroví služebnictva. V tomto duchu byla rozčleněna i manželská apartmá. Nacházela se nad sebou a byla propojena malými točitými schodišti. Tady žil před 350 lety vysoce postavený šlechtic. Místnosti prvního patra sloužily jako reprezentační prostory a obydlí vévody. Rytířská síň byla určena pro osobní stráž a tudy taky vstupovaly návštěvy do komnat paláce. Síň byla vyzdobena koženými tapetami s tlačenými vzory. Z rytířské síně přecházeli návštěvy do předpokoje, kde čekali na vévodu. A v audienční síní vévoda návštěvy přijímal. Tato chodba spojovala Valdštejnovy reprezentační prostory s jeho pracovnou a ložnicí. Ve stejných místech o patro výše spojovala obdobná chodba apartmá Valdštejnovy manželky a dcery. Je vyzdobená freskami planet a znameními zvěrokruhu. Největším interiérem paláce je hlavní sál, byl využíván pouze při slavnostních příležitostech. Valdštějn pospíchal jak se stavbou tak i s jejím zařízením. Hromadně kupované sochy, obrazy, nábytek, stříbrné servisy se ihned stavěly do paláce. Interiéry byly bohatě zdobeny tapiseriemi, tlačenými koženými tapetami, obrazy a freskami. Na výzdobě paláce pracovala dvojíce štukatérů, Santin Gali, Dominik Carevale. Do jimi vytvořených polí pak zasadil freskař Mačo Bianko řadu mytologických 3
scén. Především alegorii Valdštejna jako boha války Marse. Ze sochařů je na prvním místě jeden z největších mistrů evropské plastiky Adriane de Vriese. Prošel dílnami v Itálii a pak pracoval především pro dvůr Rudolfa II. Na konci života pak hlavně pro Valdštejna. Když Švédové vyplenily Pražský hrad a Malou Stranu, nevynechali ani Valdštejnský palác. S řadou uměleckých děl odvezli také Vriesovy plastiky. Až po roce 1910 dal majitel paláce odlít ve Švédsku kopie soch, které vrátil zpět do zahrad. Nejdůležitější je ale měřítko, žádná z dosavadních Pražských staveb si nevyžádala tak velkou půdorysnou plochu. Stejně tak lodžie má měřítko do té doby v Praze nepoznané. Valdštejnský palác podporuje dojem velkých dimenzí i mnohými detaily a jejich vzájemným poměrem. Například jeho okna zabírají většinu plochy fasády. Stejný efekt vyvolává i pravidelné opakování jednotlivých stavebních prvků. Valdštejnský palác přinesl do Prahy nové pojetí. Po něm se začaly vlamovat do Starého města a Malé Strany další stavby. Ať už to byly jezuitské koleje, kláštery nebo šlechtické paláce. Byla to sebevědomá sídla, která stejně jako Valdštejnský palác manifestovala změněné společenské poměry v pobělohorské době. Od Valdštejnovy smrti zůstal palác prakticky beze změn. Tak se nám zachovalo nedotčené jeviště po jednom z největších Evropských feudálů první poloviny 17. století. Valdštejn stavěl jak myslel. Sobecky a jen na sebe. S vůlí dokázat přesilu své moci. Nikdy mu ničeho nebylo dost. Snažil se předstihnou císaře, a snad se rovnat i Bohu. Jeho stavitelská díla byla především prostředkem k dosažení postavení. Bezděčně ale přinesla značný kulturní pokrok a začátek velikého uměleckého rozvoje. Toto místo, Valdštejnský palác v Praze, na konci srpna navštívili členové VSR. Vzhledem k přítomnosti policejních hlídek se nám nepodařilo proniknout až do Valdštejnského paláce. Museli jsme se spokojit s hlášením zpravodaje Haniky. V každém případě správcové této naší nemovitosti nezvládli povodňovou situaci a hrklo nám do sklepů. Prosím vás proto, aby jste i tuto okolnost zvážili při odevzdávání dobrovolného vstupného. Pokud vybraná částka přesáhne jeden milion korun bude odevzdána na Fond oprav sklepních prostorů Valdštejnského paláce v Praze.
4
gen. Ambrož, Markéta Červeková U příležitosti účasti zde přítomného Pepíčka Křivohlávka tady u nás bude následovat pásmo písní, které se naučil Pepíček v Mukačevje léta Páně 1937.
Pepíček Křivohlávek To bylo tak … (písně z Mukačeva)
gen. Ambrož, Markéta Červeková Dovolte, aby gen. Fojtů přednesl nyní úvodní přednášku o Albrechtovi Václavu Eusebiu Valdštejnovi. gen. Fojtů, gen. de Derle Albrecht z Valdštejna – úvodní přednáška To bylo tak … ehm … Vážený generalissime, ctění generálové, přátelé sešlí – sešlí přátelé. Rok 2002 se stal v naší Společnosti pro šíření odkazu Albrechta z Valdštejna rokem přelomovým. Na nátlak některých generálů, zejména těch vzdělaných, dospělo naše grémium k rozhodnutí, že již nebudeme dále pobývat v temnotách moravských hvozdů ani v bezpečí vysokých a chutných vinohradů. Rozhodli jsme se plnit základní úkol Společnosti a to – šířit odkaz Albrechta z Valdštejna mezi lidem prostým i spr…vzdělaným. Jako nejmladší generál Společnosti jsem dostal za úkol připravit tuto úvodní přednášku a osvětlit tak těm, kteří generalissima nepamatují, několik základních údajů o vévodovi Albrechtu Václavu Eusebiu Valdštejnovi. Tento muž, kterého jak Češi, tak Němci považují za příslušníka svého národa, se výrazně zapsal nejen do jejich, nýbrž i evropských dějin 17. století, neboť to dotáhl na generalissima habsburských vojsk. V této funkci uplatnil své vynikající velitelské i národohospodářské 5
schopnosti a výrazně zasáhl do průběhu Třicetileté války. To všechno jej učinilo jedním z nejbohatších mužů habsburské monarchie. Navíc lze říci, že byl pravděpodobně prvním významným generalissimem v historii Evropy. Rod Valdštejnů v době Albrechtova narození patřil mezi velmi staré ale chudé české panské neboli šlechtické rody. Historie Valdštejnů je, jak prohlašuje současný příslušník tohoto rodu Karel Albrecht Waldstein-Wartenberg, téměř tisíciletá. Valdštejnové (Markvartici) patří mezi prvotní české rody jako byli páni z Lipé, Šternberka či Rožmberka, kteří spolu s Přemyslovci spravovali Český stát. Otec Albrechta z Valdštejna, Vilém, však vlastnil pouze sedm vesniček čítajíc necelé stovky poddaných. Kromě práva první noci příliš jiných mocenských možností neměl. Malý Albrecht spatřil světlo světa poprvé 14. září 1583 v starobylé tvrzi v Heřmanicích u Jaroměře. (V tomto roce shodou okolností do Prahy přemístil své sídlo císař Rudolf II. Habsburský.) Zde byl vychováván se svými čtyřmi sourozenci v duchu víry jednoty bratrské. Jediný rys, který pod vlivem českobratrské víry zůstal v Albrechtově osobnosti, byla úcta k práci a obojetnosti. V otázkách víry zůstával Albrecht vždy vlažný, protože přes pozdější studium na jezuitském gymnáziu v Olomouci a v luteránském Goldbergu, později naprosto účelově přestoupil ke katolictví, což byl mezi tehdejší šlechtickou mládeží běžný krok otevírající brány kariéry. Příjímání pod obojí tedy nahradil pouze pitím vína. Ale vraťme se na Heřmanickou tvrz, kde šestiletý Albrecht musel projít tradičními základy učiva v mateřském jazyce pod vedením soukromého vychovatele. Seznámil se s abecedou, naučil se slabikovat, číst, psát a počítat a současně se obeznámil s modlitbami a základy katechismu podle učení jednoty bratrské. Na začátku století by tyto primitivní základy stačily každému šlechtici na celý život, na konci století to už ale bylo málo. Soudobé okolí vyžadovalo znalost němčiny a latiny, a proto se desetiletý Albrecht ocitá v malé soukromé škole na hradě Košumberku patřící Slavatům. Dalším důvodem tohoto pobytu by také mohla být předčasná smrt matky Albrechta z Valdštejna 22. července 1593. Tato událost otřásla celou rodinou a Vilém z Valdštejna, Albrechtův otec, musel vážně přemýšlet o zabezpečení další výchovy svých dětí. Zámecké prostředí v přísné kázni, požadované bratrskými duchovními, mělo dát Albrechtovi ideální podmínky pro pobyt a základní vzdělání. Do roka po smrti manželky se začal obávat o svůj život i Vilém a v září 1594 sepsal na Heřmanicích poslední vůli. 24. února 1595 Vilém z Valdštejna zemřel a poté Heřmanická tvrz na dlouhá léta osiřela. Čtrnáctiletý Albrecht z Valdštejna zvládl základy vzdělání a díky pestrému životu na hradě Košumberku – rytířské turnaje a zápasy – si osvojil i dobré chování ve společnosti a zacházení se zbraněmi a koněm. Když roku 1597 uvažovali jeho poručníci co s chlapcem dál, rozhodli se pro další studium. V tehdejších podmínkách při studiích nezáleželo na skládání zkoušek a získávání akademických titulů. Šlo spíše o cestu za zkušenou, poznávání cizích jazyků, seznámení se cizími zvyklostmi a škola měla úlohu udržování mladých šlechticů v jakési kázni. Základní podmínkou byly peníze a těch bylo na studia Albrechta z Valdštejna zatím dost.
6
Na podzim roku 1597 se proto vydává spolu s preceptorem a sluhou na luteránské gymnázium v Goldbergu ve Slezsku, které mělo slavnou tradici a dobrou pověst mezi českými evangelíky. Albrecht zde strávil dva roky života a i když si z Čech přinášel dobrá vysvědčení, příliš na sebe pilným studiem neupozornil – již tehdy věděl, že by se mu to nevyplatilo. Užíval nezávislosti a nepříjemnosti na sebe nenechaly dlouho čekat. Ostré střety s lidmi jiného náboženství, kteří mu nadávali do kalvínských šelem, zanechávaly stopy v jeho ješitné povaze a neváhal proto okamžitě vše žalovat lehnickému hejtmanovi. V cizím prostředí, bez nejmenší naděje na rychlou pomoc svých blízských, se tvořila Albrechtova osobnost, kdy poznával, že je odkázán jen sám na sebe a na své peníze – a to byla pro mladého šlechtice důležitější škola než výuka na slavném humanistickém gymnáziu. Albrecht z Valdštejna se zde zdokonalil v latinském jazyce a především se zde dobře naučil jazyku německému, což se našim studentům tak lehce nedaří. Tento pobyt v něm zanechal poznání o existenci svárů jak polických tak náboženských a jelikož nenacházel žádný antipól tomuto cizímu prostředí – žádný hřejivý domov, proto možná již zde se naučil brát věci s nadhledem, což ho později povznášelo nad rodinné, stavovské i národní zájmy. Jeho hlavními atributy se staly peníze. Začátkem roku 1599 zemřel jeho hlavní poručník Jindřich Slavata a protože se Albrecht ocitl bez poručníků, musel se na jaře téhož roku vrátit z Goldbergu do Heřmanic. Novým poručníkem se stala Albrechtova teta Jitka z Valdštejna a Adam mladší z Valdštejna. Tito noví poručníci usoudili, že bude nejlépe, když se znovu vypraví na školy v cizině a už na podzim roku 1599 odcestoval Albrecht na akademii v Altdorfu u Norimberku. S vědomím, že v Čechách za sebou nezanechává nic víc než trochu majetku. Altdorfská akademie měla právo udělovat bakalářské hodnosti i hodnosti mistrů svobodných umění. Akademie neměla v českých zemích nejlepší pověst, proto zůstává otázkou, proč si poručníci vybrali právě tuto školu pro Albrechta. Neměli již předem oprávněné pochybnosti o Albrechtově studijním zápalu a nemysleli spíše na cestu za zkušenou? Později, když se Valdštejn dostal do konfliktu se školními a jinými řády, osočovali ho norimberští radní páni, že patří k těm špatným studentům, kteří učení nevěnují žádnou pozornost, ale myslí jen na nepravosti. Jeho hlavními předměty se staly pitky, karban a rvačky. Hle, první předpoklad, jak se stát generalissimem či profesorem. Již v prosinci o něm začaly úřední spisy hovořit jako o výtržníkovi. Nejdříve se zůčastnil útoku na dům dr. Schoppera a o dva týdny později se stal svědkem rvačky při níž jeho kolega Jan HartMann zabil bezohledně místního měšťana. Obvinění z vraždy na Valdštejna sice nepadlo, ale jisté bylo že pomohl vrahovi k útěku z města. Altdorfští se tvrdě domáhali potrestání viníků a radní, jejichž trpělivost s mladými šlechtici byla u konce, doporučili univerzitnímu senátu, aby mladé pány vrátili domů rodičům. Při následním prohledávání studentských bytů se Valdštejn nenechal omezovat a postavil se jak proti Altdorfským tak proti Norimberským. Vše vyvrcholilo pobodáním kordem jednoho z měšťanů Gottharda Livona a to už bylo pro norimberskou městskou radu příliš. Dala Valdštejna zatknout a uvěznit na hradě.
7
Zde s ním zacházeli jako ze sprostým zločincem bez ohledu na jeho slavný šlechtický původ. Radní však tušili, že mladý Valdštejn je potomkem významné rodiny a při spletitých poměrech mezi českou šlechtou si nemohli být nikdy jisti, zda to nepobouří nějakého jiného Valdštejna. Proto dokázali celou věc takříkajíc shrnout ze stolu a propustit Valdštejna s tím, že zůstane v domácím vězení v Altdorfu tak dlouho, dokud nesplatí všechny dluhy a pak bezpodmínečně opustí akademii a vrátí se domů. Pro Albrechta to byla obrovská potupa, aby ho trestali potomci kramářů, hostinských a řemeslníků, lidé nízkého původu. V hněvu se začal rouhat a pak bezdůvodně zmlátil nového sluhu Rehbergera z Altdorfu. V několika týdnech se stal černou ovcí akademie a mnozí měšťané mu začali přičítat vinu za kde co. Úhradu škod po něm požadoval kdekdo a jeho věřitelé se začali bát o peníze, jež mu dosud půjčovali bez váhání. Zde jak vidíte se formovali základní rysy jeho povahy. V lednu se Valdštejn obrátil dopisem na norimberskou městskou radu a požádal, aby z ohledu na znevážení celého jeho rodu a zvláště císařských rodů Karla z Valdštejna a Adama mladšího z Valdštejna nebyl z akademie vypovězen, ale bylo ponecháno na něm, kdy Altdorf opustí. Městská kancelář, která věděla, že Adam mladší z Valdštejna patří mezi velké oblíbence Rudolfa II. Habsburského, okamžitě odpověděla dopisem, ve kterém rezolutně popírala, že by vůbec kdy chtěli Albrechta z Valdštejna vyhnat ze školy a své dřívější stanovisko omlouvali jako nedorozumění. Okamžitě odvolali domácí vězení, pouze chtěli po Albrechtovi aby zaplatil všechny dluhy. O této podmínce Albrecht vůbec již nediskutoval a zřejmě ji ani nesplnil a v únoru roku 1600 Altdorf opustil. Toto může být návodem pro současné bohaté studenty a budoucí generály. Dnes nově jmenovaní generálové již výše uvedené podmínky téměř splňují (až na výši finančního příspěvku). Další osud Albrechta Václava Eusebia Valdštejna, jeho první cesty za zkušenou, manželství a první válečné zkušenosti, budou předmětem příštích přednášek a já Vám všem v této chvíli děkuji za pozornost.
8
Autor přednášky : generál Fojtů Oponent přednášky : generál de Derle, generál Čech, generál Blaha Použitá literatura : Toulky českou minulostí, kap. Albrecht z Valdštejna Albrecht z Valdštejna – Petr Černý Valdštejn a jeho doba – Josef Janáček 9
gen. Ambrož, Markéta Červeková Při toulkách na východ zcela jistě narazíte jako první na Slovensko, kde v hlavním městě Bratislavě (Prešpurku) v půl třetí hodinu ranní Lasica ze Satinským bojují proti slovenskému nacionalismu. Formace VSR část vystoupení potají zaznamenala a nyní vám její členové předvedou v tzv. 2/3 improvizované formě. Jaroslav André Šolc (Satinský), Petr Bělák (Lasica) MŔTVE RAMENO S (štrikuje): Dovolíte? (Naťahuje Lasicovi na hlavu nedoštrikovaný kríž na uši.) L (číta noviny): Čo je? Nevidíte, že čítam? S: Musím vám to skúsiť, nie? L: Čo je to? S: To bude kríž na uši. L: Čo? S: Kríž na uši. To je taký kríž, ktorý keď si dáte na uši, tak máte na ušiach taký kríž. L: Aha. A prečo? S: Aby vám nebola zima. (Štrikuje ďalej.) Čo píšu? L: Kto? S: Noviny. Čo píšu? L: Nič. O futbale. S: Ako sa skončili zápasy? L (číta): 4:3, 2:1, 3:2 a 0:0, polčas 0:0. S: Hm. Minulý týždeň to bolo lepšie. Tuším nie sú vo forme. Prečítajte inzeráty. Zoznámenia. Tam bývajú dobré věci. L (číta): Štyridsaťosemročná, rozvedená hľadá partnera primeraného veku. Značka: Uvidíš. S: Hm. Tie dnešné dievčata … L (číta): Nájde mladá, zdavotne nezávadná inžinierka spoločníka na cestu životom? Značka: Preskoč Amur, prestaň sa zdráhať. S: No vidíte. Člověk by si myslel – inžinierka – vystačí s diplomom, a tu ho máš. Osamotená duša. Vždy som vravel – diplom nie je všetko. L: Ale zišiel by sa, čo? S: Načo? Aj bez diplomu toho člověk zažije až až. Aj minule – prechádzam sa len tak bez určitého cieľa a zrazu som naďabil na mŕtve rameno. L: Mŕtve rameno? A hlásili ste to na bezpečnosti? S: Nikomu som nepovedal ani slova. Vyzliekol som sa a ľahol som si vedľa toho ramena do trávy. L: Vedľa mŕtvého ramena ste si ľahli? A len to rameno tam bolo? Čo ostatok, kde sa podel? S: Neviem. Keď som tam prišiel, už tam bolo len to rameno. Tak som si tam ľahol. L: A nebáli ste sa? S: Prečo? Ležím si, ležím, dívam sa len tak – Pánu Bohu do okien, idú na mňa driemoty, a zrazu, ako sa tak dívam Pánu Bohu do okien, predstavte si: On sa zjavil v obloku. Polieval muškáty a kýval na mňa prstom. Vravím si: Čo odo mňa – ateistu – chce? L: A išli ste? S: Najprv sa mi nechcelo. Ale potom ma začal volať po méně. Vraj, Julo, chcel by som sa s tebou porozprávať medzi štyrmi očami, máš čas? Tak som išiel. L: Len tak v plavkách? S: Aj som sa okúňal, ale tam chodili všetci v plavkách. 10
L: Aj on? S: On mal župan.
L: A všetci boli doma? S: No. Pozvali ma aj na obed. A po skromnom obede som s ním zotrval v dlhšom srdečnom rozhovore. L: Ako sa cíti? S: Dobře vyzerá – na tie roky … Vraj sa pravidelne díva na naše programy. Vraj sa mu aj páčia. Neviem, ako to myslel. Strašne ma chválil. L: A mňa? S: Vás tiež. Ale nie tak strašne. L: To zato, že som luterán. S: Hovoril mi, že mám taký jemný, inteligentný výzor. L: Aha, tak už viem. To sa vám snívalo. Ležíte při vode a snívajú sa vám všelijaké voloviny. Tiež by ste nemuseli len tak vylihovať. Vari vás vôbec netrápi základná tragédia slovenského národa? S: Ktorá je to tá základná, ja sa už neviem presne orientovať. L: Predsa more! My, taký húževnatý a statočný národ nemáme more! Netreba nám oceán, nuž ale aspoň také malé, útulné more … S: Celkom malé. Bez rýb, bez ostrovov … L: Samozrejme, ešte aj stroskotancov budeme živiť, už len to by nám chýbalo! S: Já vám poviem, keby si každý dovolenkár doniesol za hopár mora domov, tak ho tu za chvíľu máme. L: Neviem, či sa môže more prevážať cez hranice. S: V malom množstve áno. L: Viete si predstaviť Trebišov ako prímorské město? S: Pravdaže. Trebišov má stopercentnú prímorskú atmosféru. Len more mu chýba. L: Stovky občanov by boli na mol … S: Na móle. L: A dívali by sa do diaľky. S: A v diaľke by sa črtal ružomberský maják a inak širokoďaleko nič. Len Trabišov a more! Vravelo by sa: Vidieť Trebišov a zomrieť. L: A predstavte si gondoly v uliciach Michaloviec. Gondolieri by kričali: “Trimajce še!” a gondoly by boli plné turistov z Prahy. 11
S: A tie správy v novinách … L: Trebišov. Ako oznamuje náš spravodajca, do tunajšieho prístavu priplávala dnes na priateľskú návštevu maďarská eskadra Géza. V trebišovskom prístave sa zdrží tri dni. S: Liatavská Lúčka. Slovenská atómová ponorka JANO začne plavbu okolo světa za 80 dní. L: V pondelok otvára Slovenská plavebná společnosť pravidelnú linku Prievidza – Filipíny a späť. V prievidzskej lodenici odmenia při tej príležitosti vzorných námorníkov. Námorníci dostanú od vedenia spoločnosti plniace perá a odznak Za zásluhy o vlnobitie. S: Zaoceánsky parník New York – Lisabon – Zvolen – Moťová pre nečakanú búrku při Palárikove mešká dva týždne. Opravujem: dva mesiace. L: Já vám poviem. Keby sme tak mali more! Sadli by sme na loď, vyplávali do Indie, a to by bol v tom čert, aby sme při tej príležitosti neobjavili Ameriku. S: Chápem Vás Kolumbus.
gen. Ambrož, Markéta Červeková U příležitosti svátku Simony jsme se i letos rozhodli pogratulovat naší Simoně Mrkvičkové a zárověň jí předat náš dar v provedení gen. Blahy. gen.Blaha, Simona Mrkvičková Simonu zastupuje Vladimír Mrkvička, který získává dar a pusu na rozloučenou. gen. Ambrož, Markéta Červeková K předanému dárku přidává Formace VSR ještě hudební dárek „Ostré střelby na střelnici“ Martin Peprník (hudba, sólový zpěv) Hanka, Karolína, Jarka, Lenka (sborový zpěv)
12
OSTRÉ STŘELBY NA STŘELNICI Simoně (Autor neznámý)
Děláš novou písničku klidně skonči bratříčku připravuješ zase šou lidi stejně nepřijdou chceš někomu něco sdělit kdo se s tebou bude bavit pochopíš to konečně jsi tu skoro zbytečně dělej něco se sebou dej se dohromady
Chceš být asi zajímavý asi lepší než jsme my tak hned couvni ty můj malý buď jen pěkně při zemi Všechnu hudbu u nás řídí U1 U2 děkanát rektorát Je to všechno v černém a až tam to sahá je to všechno v černém a až tam to dostal za to že my nestřílíme jak střílejí oni nedostanem ani to co nám dali loni nedostanem nic Všechnu hudbu u nás řídí U1 U2 děkanát rektorát
Když si pustím televizor mám hned na věc jiný názor oni jsou ti lepší dělají nám dozor a ty si docent dávej dobrý pozor radši nehraj vůbec
13
Pochopíš to konečně jsi tu víc než zbytečně ač se tváříš statečně žere tě to stejně Všechnu hudbu u nás řídí U1 U2 děkanát rektorát
Oni hrají dobře jen my hrajem špatně asi to tak bude vysvětlili mně za to že my nehrajem jako hrají oni nedostanem ani to co nám dali loni nedostanem nic
14
gen. Ambrož, Markéta Červeková Jelikož nám generalissimus vyprchal do staré budovy Fakulty technologické, budou nový generálové SPŠOAV pasováni zastoupením pěti generálů s gen. Blahou v první linii. 5 generálů SPŠOAV Pasováni byli dva generálové, přičemž druhý z důvodu dlouhodobé nepřítomnosti byl zastoupen jedním ze svých posledních úlovků. Byla jím neznámá srnka, v jejíž srsti bylo objeveno několik molekul DNA, které by dost dobře mohly patřit Ötzimu.
15
gen. Ambrož, Markéta Červeková Na samotný závěr dnešního kulturního programu vystoupí André, který pro nás má takové přiblížení jedné významné historické události, jak jej slyšel v jedné nejmenované brněnské restauraci. Jaroslav André Šolc Story o Žánkovi Husovém Tož teď vám povím tu story o tom Žánkovi Husovém, jak mu přišel ten degret z Pakóstnice do vlastních pařátó psánoť. A Žánek Želivské čtnul: „Žánku, hodvolé ty křivý várky které v Čechách a na Moravě vaříš, jináč přijéď do Pakóstnice.“ A Žánek pravíl: „Tož to neodvolám, jakože české a moravské kazatel pravdy boží, nezklamu víru svoju a ovečky své a do Pakóstnice pojedu.“ Druhého dňa jel Žánek Husové do té Pakóstnice. Šmirgl měl sekyru a tož dojel do té Pakóstnice až na konci týdňa. A hnedké ho ti rovinový bórci šupli do kameňa. A tož to víte, v kameňu bufet levé, betla levá, teplo levé – šecko levé. Když za ním přišél ten rovinové bórec tak Žánek praví : „Ty kemo, poslóché, dej mi jedno messerschmidtku.“ A bórec mu dal jedno mixované a tak měl Žánek hnedké jedno gembáňo pod okem. Druhé den ráno už gómal Žánek skvíró z kameňa, jak Ti rovinový bórci chystajó ten fajér. Potém Žánka vyvlékli ven a přivázali k tému kuloku a na bednu mu narazili tu kacířskó čepicu. A ze všeckých stran na něho békal ten slavné pakóstnické koncil: „Žánku, hodvolé ty křivý várky co v Čechách a na Moravě vaříš, šak zachraň sobě holé život !“ Na čež Žánek Husové pravil: „Nehodvolám své učení o pravdě a bohu, své ovečky v zemích českých a moravských nezklamu a pro svoju pravdu aj zemru.“ A tak rovinové bórec s tó fakló zapálil ten fajer a Žánek Husové zfajroval, než bys dva škopky píva zglóbnul. Tož to byla ta story o tom Žánkovi Husovém jak jel na ten Pakóstnický koncíl.
gen. Ambrož, Markéta Červeková A na úplný závěr by se náš vzácný host Pepíček Křivohlávek rád rozloučil ukázkou maďarské lidové tvorby spolu s Andrém
16
Pepíček Křivohlávek, Jaroslav André Šolc To bylo tak … (maďarské lidové tance a zpěv)
17
Další ilustrační snímky :
Úvodem …
18
Myslivecké matiné …
19
Stále myslivecké matiné …
20
Rub a líc …
21
Závěrečná veselice …
22
Úsměv dědáčka …
oko doktora …
23
Sponzoři Svatopluk Sukop, drobný pěstitel Masný průmysl Krásno, s.r.o. generál Tomáš de Derle generalissimus (nezaplatil)
Vydalo NSŠOAV – Nakladatelství Společnosti pro šíření odkazu Albrechta z Valdštejna U vietnamského tržiště 275, Zlín, v roce 2003 jako svou další publikaci vlastním nákladem. Odpovědní redaktoři: Vazbu snesl: Pozvánku navrhl: Jazyková redakce: Fotografie dodali:
Antonín Blaha Ludmila Ošívková Dušan Fojtů Antonín Blaha, jr. Gabriela Zemanová Jaroslav Kunčík Pavel Ambrož
Tiskli:
Formace V.S.R.
Neprodejné Copyright . Všechna práva vyhrazena.
24
