Svět podle Jiránka Sedmnáct let v Lidových novinách
16. 11. 2012 / č. 46 / samostatně neprodejné
Pátek
Obsah Rozhovor
Jana Kirschner: Změnil se mi život Rozhovor o mateřství a výchově dětí v Británii.
Téma
Davis Cup Naposledy Češi získali Davisův pohár v roce 1980. V roce 2009 skončili těsně před branami Dočkáme se letos?
Fenomén
Vladimír Jiránek Kreslené vtipy Vladimíra Jiránka se na stránkách LN objevovaly sedmnáct let. Proč bude tak chybět?
Reportáž
Michelle Obamová Žena, bez které by její muž nebyl prezidentem.
Rozhovor
Roman Vaněk S gastronomickým buditelem českého národa o tom, jak nám zničili buřt.
+ Program TV na celý týden
se sloupky osobností: Kačer • Zaoralová • Bednářová • Bosák • Štindl • Špátová
editorial
PÁTEK | LIDOVé NOVINy
„Za falšování buřtů se za první republiky chodilo sedět na šest dní.“ Roman Vaněk v rozhovoru na straně 26
K
dyž se prohrálo na grandslamu, nikoho to nezajímalo. Vlastně o tom ani nikdo nepsal. Když se ale prohrálo v Davis Cupu, byl to průšvih, vzpomínal nedávno wimbledonský vítěz Jan Kodeš. Není divu. V dobách komunismu měla nejprestižnější týmová tenisová soutěž zvláštní význam. A rozhodně ne proto, že její vznik sahá až do konce devatenáctého století. Pro vládnoucí stranu byl boj o „salátovou mísu“ důvodem, proč podporovat sport s nálepkou buržoazní, v němž si navíc nejlepší Čechoslováci jezdí sprostě vydělávat dolary do kapitalistických zemí. Když pak v roce 1980 trimfoval tým v čele s vojínem lidové armády Ivanem Lendlem, tenhle sňatek z rozumu dostal velkolepé razítko. A to i přesto, že ten samý hrdina už pár let potichu balil kufry s vidinou života v nepřátelských Spojených státech. Další vítězství zatím nepřišlo. Ukončit čekání může až tento víkend Tomáš Berdych s Radkem Štěpánkem. A pro mnohé bude opět zajímavé nahlédnout do čestných lóží. Nesedává v nich už Antonín Himl s Lubomírem Štrougalem, ale současná politická elita propletená
s generály českého byznysu. To, co platilo dříve, platí i dnes: Na Davis Cupu se vyplatí být spatřen. Zvlášť za vlády Mirka Topolánka dávali při tenisu na odiv televizním kamerám vzájemná přátelství i ti, které jinak investigativci naháněli po toskánských plážích nebo barech ve Špindlerově Mlýně. Bohužel se ale pak se vstupenkami nedostávalo na legendy českého tenisu v čele s Martinou Navrátilovou nebo právě Janem Kodešem. A to je škoda. Davisův pohár je stále především velká sportovní událost. Jediná možnost, kromě olympijských her, kdy je možné vidět nejlepší tenisty hrát v národních barvách. A třeba i jediná věc vyjma fotbalu a drog, která dokáže přivést do extáze argentinskou modlu kopané Diega Maradonu. Tak proč si dělat vrásky s politikou...
OBSAH 4 událost Za vším hledej ženu Jindřich Göth 6 jana kirschner Změnil se mi celý život Jindřich Göth 12 davis cup
Gentlemani v trenýrkách Pavel Kovář
18 Vladimír Jiránek Proč bude tak chybět? Ivan Hanousek
22 michelle obamová Žena, bez které by nebyl prezidentem Petr Janoušek
26 Roman Vaněk Ondřej Suchan vedoucí magazínu
[email protected]
Vývar, to jste vy Alena Plavcová
32 Proč vrazi řeční a oběti
trpělivě naslouchají Dan Hrubý
Foto archiv LN
34 Konečně pátek Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Zástupce šéfredaktora: Dan Hrubý. Vedoucí magazínu: Ondřej Suchan. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři: Jindřich Göth, Alena Plavcová. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny.
35 komerční příloha České lázně
3
téma
PÁTEK | LIDOVé NOVINy
Davis Cup
Gentlemani v trenýrkách Dnes začíná v Praze finálový zápas Davisova poháru. Čeští hráči postupem do finále soutěže potvrdili, že se u nás tenisu daří, a to víc než ve většině srovnatelně velkých zemí. Platí to dokonce bez ohledu na panující režim. Text: Pavel Kovář
O
statně, naše dosud jediné daviscupové vítězství se v roce 1980 zrodilo v éře komunismu, kdy – jak mnozí pamatují – měl tenis nálepku buržoazního sportu. Jenomže právě tohle jej možná paradoxně posilovalo.
Foto ČTK
Na vojnu v porsche Na finálové výhře 4:1 nad Itálií měl v pražské Sportovní hale největší podíl tehdy dvacetiletý Ivan Lendl. Vojín, jenž krátce předtím dorazil k nástupu na základní vojenskou službu v novém voze značky Porche. V podmínkách normalizovaného Československa to byla neslýchaná věc. A v tisku se o tom pochopitelně neobjevila (respektive nesměla objevit) ani zmínka. První rok tehdy dvouleté vojenské služby strávil Lendl takřka celý v cizině. Doma pobyl jen tři týdny, z toho jeden právě při finále Davisova poháru. V něm vyhrál obě dvouhry a s Tomášem Šmídem i čtyřhru. Do týmu tehdy patřil ještě Jan Kodeš a Pavel Složil, ani jeden z nich ale ve finálovém utkání nenastoupil. „Lendl i Šmíd byli v tu dobu už jednoznačně lepší a hlavně podstatně mladší. Mně už bylo čtyřiatřicet let. Spíš jsem 12
byl asistentem nehrajícího kapitána,“ vzpomíná vítěz Kodeš. Na československé kapitánské lavičce tehdy trochu překvapivě seděl Antonín Bolardt, ve světě tenisu neznámé jméno. „Jeho role byla spíš politická, stranická, ony byl rekreační tenista. Taková kádrová rezerva na vyšší posty,“ vysvětluje někdejší wimbledonský vítěz, který však zároveň připouští, že možná právě tento muž dopomohl k tomu, že se tenis po politické stránce držel. I když to nebylo úplně jednoduché a přinášelo to i osobní oběti. Lendl se v tom samém roce dostal do první světové desítky, a protože dobrovolně-povinně odváděl do státní pokladny procenta z turnajových výher ve valutách, bral socialistický režim jeho účast na zahraničních turnajích na milost. To vše se ale mělo brzy změnit. Začátkem roku 1983 odehrál Lendl exhibici v jihoafrické Bophuthatswaně, faktickém satelitu Jihoafrické republiky. A když západoněmecký tisk jízlivě a s gustem komentoval, že tenista z komunistického bloku hraje v zemi, v níž vládne apartheid, ideologové na ÚV KSČ i ÚV ČSTV se vyděsili. Rozhodli se Lendla potrestat. V tu
Jediný triumf. V roce 1980 porazila všechny tenisové mocnosti čtveřice Tomáš Šmíd, Ivan Lendl, Pavel Složil a Jan Kodeš (zleva). 13
téma
PÁTEK | LIDOVé NOVINy Nebyl jsem bouřlivák, spíš se to vždycky přefouklo, tvrdí po letech Jiří Hřebec. Pro fanoušky byl však rebelem, který bojuje s režimem.
pláni, která byla na počátku 20. století až neuvěřitelně posetá kurty, vyrostli šampioni. Nejstarší František se narodil v roce 1887 a nejmladší Marie v roce 1906. Profesionální mistr světa Karel Koželuh (1895–1950) byl zřejmě ze sourozenců nejslavnější a daviscupový reprezentant Jan (1904–1973) nejtalentovanější. Josef učil tenis Olgu Masarykovou a poté byl žádaným učitelem v evropských královských rodinách. Legendárním se stal v září 1932 exhibiční duel Karla Koželuha s Američanem Tildenem. Na ploše fotbalového stadionu Sparty, před patnáctitisícovou návštěvou, prohrál Koželuh 1:3 na sety. Jestliže bylo řečeno, že s Lendlem jsme mohli získat „salátovou mísu“ hned několikrát, totéž platí o bratrech Koželuhových. Kdyby se nestali profesionály – a tenisem se neživili. Tehdy totiž, na rozdíl ode dneška, hráli Davis Cup jen amatéři. Jan Koželuh byl členem daviscupového týmu šest let, ale v šestadvaceti, ve chvíli, kdy mu odborníci prorokovali, že brzy vyhraje Wimbledon, odjel na Floridu, aby se stal tenisovým učitelem.
Opojná šedesátá léta Praha žila tenisem před válkou i po ní, jen v padesátých letech to příliš neplatilo. Komunistický režim začal tenis dusit. Náš nejlepší hráč Jaroslav Drobný emigroval do Anglie a Wimbledon v roce 1954 vyhrál jako občan Egypta. Další tenisté, v čele s Jiřím Javorským, mohli hrát a získávat zkušenosti pouze v lidově demokratických státech, a tak bylo logické, že v konfrontaci se západními týmy jsme v Davis Cupu mnoho šancí neměli. To vše začala zvolna měnit až generace v čele s urputným mladíkem jménem Jan Kodeš (1946) a jeho vrstevníky – Milanem Holečkem, Janem Kukalem, Vladimírem Zedníkem, Františkem Pálou nebo Jiřím Hřebcem. Praha a zejména Štvanice znovu žila tenisem.
První finále a emigrace Po Negrelliho viaduktu přejel vlak, zahoukal a vypustil oblak kouře. Kodeš dohrál game v zápase Davis Cupu proti Brazílii a nad dřevěnými tribunami zaznělo Štvanicí z amplionu: „Prosíme doktora Součka o úpravu dvorce!“ Vyprodané hlediště zašumělo smí-
Foto ČTK
Češky letos obhájily titul ve Fed Cupu. Lucie Šafářová s Andreou Hlaváčkovou tančí po třetím vítězném bodu.
chvíli je vůbec nezajímalo, že šlo o charitu, které se účastnili i další přední hráči. Lendla dočasně vyloučili z daviscupového týmu a udělili mu pokutu 150 tisíc dolarů. Co však bylo podstatné, zároveň mu odmítli udělit tzv. vystěhovalecký pas, o nějž žádal – a který mu byl již dříve přislíben. Vasil Bilak o něm dokonce prohlásil, že „penězi zkažený profesionál nemůže být vzorem mládeži“. Jaká byla reakce světového hráče číslo jedna? Pochopitelně s trestem nesouhlasil, pokutu přesto zaplatil s tím, že bude za ČSSR nadále hrát Davis Cup, pokud mu bude poskytnut onen vystěhovalecký pas. Šlo o vstřícné gesto. Lendla inspiroval krasobruslař Nepela, který si před lety vyjednal totéž. Jenomže Praha mlčela a reakce Lendla pak byla zřetelná: Přestal hrát Davisův pohár i odvádět státu procenta 14
z prize-money na turnajích. Ignoroval tenisový svaz i ČSTV. Jeho faktický odchod z vlasti nakonec proběhl v tichosti; tuzemské sdělovací prostředky se nadále omezovaly na agenturní výsledky jeho zápasů. Kodeš, tehdy nehrající kapitán daviscupového týmu, později vzpomínal: „Kdyby to takhle špatně neskončilo, určitě jsme v osmdesátých letech získali Davis Cup ještě aspoň dvakrát. Za Ivana bojovali premiér Štrougal a předseda ČSTV Himl, ale podle mých informací prohráli s Bilakem. Ten totiž ovlivnil Husáka, jenž rozhodl, že Lendl pas nedostane.“
Poprvé v roce 1921 Proč tolik vášní kvůli tenisové soutěži? Davis Cup s sebou nese velkou prestiž díky tradici. Byl to nápad člena tenisového klubu Harvardovy univerzity.
Dwight Davis zakoupil v roce 1899 pozlacený stříbrný pohár s tím, že se o něj budou každoročně utkávat týmy USA a Velké Británie. Poprvé se hrálo roku 1900 v Bostonu a zvítězili Američané. O čtyři roky později přibyly týmy Belgie a Francie, časem i další země – a dnes o tuto trofej, jíž se neoficiálně říká salátová mísa, hraje celý svět. Československo se v sestavě Ladislav Žemla, Pavel Macenauer, Friedrich Rohrer a Jan Koželuh poprvé účastnilo této soutěže v roce 1921.
Tenisové jméno Koželuh Tehdy ještě žádnou šanci neměli. Ta se objevila až mnohem později se jménem Koželuh. V chudé rodině pražského pekařského dělníka vyrůstalo devět dětí, z nichž sedm našlo v tenisu zalíbení (a pak že jde o buržoazní sport). Ze samouků a sběračů míčků na Letenské 15
Chcete si to dočíst?
ZE R E V PLNÁ CE I F A R V T
Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice
Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 75 KČ MĚSÍČNĚ
Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 577. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 75 Kč včetně DPH.
Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ
