PROSINEC 2014/LEDEN 2015 Sami přijati dokážeme mnohem snadněji přijímat druhé Ústředním krédem Hesel Jednoty bratrské pro rok 2015 je patnáctý verš ze sedmé kapitoly listu do Říma, který nás vyzývá: Protož přijímejte se vespolek, jakož i Kristus přijal nás k slávě Boží. (Kralický překlad) Proto se k sobě navzájem přijímejte podle toho, jak i Kristus k sobě přijal vás k Boží slávě. (Pavlíkův studijní překlad) Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás. (Český studijní překlad) Nechtějte být nějakou uzavřenou společností. Nestraňte se jeden druhého; přijímejte se navzájem, jako nás Kristus přijal do slávy. (Slovo na cestu – parafrázovaný překlad) Verš nás povzbuzuje především k vzájemnému přijímání se k slávě Boží – tedy jinými slovy je i o jednotě Božího lidu (což vyplývá z širšího kontextu). Citovanému verši předchází v předchozích kapitolách povzbuzení a napomenutí k tomu, že se nemáme posuzovat podle vnějších znaků a že silní ve víře mají nést ty slabší a nevyvyšovat se nad ně. Položme si otázku: Proč nás Ježíš přijal? Víme, že nás nepřijal pro naše výkony ani schopnosti; rozumové, emocionální, či extatické projevy víry; správnou tradici nebo úžasnou teologii a dokonalé porozumění; pro vytrvalost či horlivost. Přijal nás z lásky, protože se rozhodl nás milovat – to bylo jeho prvotní pohnutkou. A přijal nás proto, aby byl oslaven Bůh a my se stali součástí Jeho slávy. Napadlo vás někdy, že nás Ježíš prostě přijal a rozhodl se nám důvěřovat, aniž by si dopředu cokoli „ověřoval“, aniž by si dopředu klad nějaké podmínky a nároky? A nyní si můžeme položit druhou důležitou otázku: Jaké máme my motivy k přijetí druhých? Jsme ochotni překročit hranice svých sympatií či antipatií, předsudků, názorů, zkušeností, „správné“ teologie, a mnohá jiná lidská (tedy naše) měřítka? Jsme ochotni druhým naslouchat a brát je vážně i přes rozdílné pohledy, přes jejich viditelné problémy a selhání, nebo odmítnutí, s nímž se můžeme setkat? Ano, někdy je to opravdu těžké a je to zápas. Zápas, který začíná rozhodnutím a pokračuje ochotou vytrvat i přes mnohé překážky. Ale možná si stačí čas od času připomenout, že 1
Kristus přeci přijal i mě! Je více než pravděpodobné, že jsme mu k tomu neposkytli příliš dobré důvody. A že jsme zkrátka nebyli ti „úžasní svatí“ lidé, kteří by si nic jiného, než laskavé přijetí zasloužili. Ježíš se prostě rozhodl nás přijmout! Je to Jeho rozhodnutí, Jeho krok, Jeho zásluha a Jeho sláva. Pokud si to přiznáme, pak v sobě snad objevíme dostatek pokory umožňující nám nacházet odvahu k přijetí druhého. Ale naše rozhodnutí se tím může stát o to snadnější. Drazí přátelé, nevím, co nás čeká v nadcházejícím roce. Ten poslední byl na domácí i světové události poměrně bohatý a řada z nich nebyla příliš nadějná. Sám nenacházím mnoho důvodů k přehnanému optimismu, alespoň pokud jde o události kolem nás. Ale přesto jsem naplňován radostí z toho, že se dokonání naší spásy a setkání s naším Pánem zase o rok přiblížilo. Přesto však vím, pro co se mohu a chci v tom novém roce znovu rozhodnout: přijímat druhé v lásce, bez předsudků a dělat to k Boží slávě. Je to jeden z kroků, jak se může Bůh oslavit prostřednictvím mého života. Je to dobrý krok k láskyplným a pravdivým vztahům s druhými lidmi. Pokud se nám to bude dařit i ve společenství, pak se nám snad bude lépe dařit naplňovat poslání církve – oslavovat Boha a vytvářet útočiště pro hledající i zbloudilé. — Petr Plaňanský
Kam se vytratil zármutek? Výzva k pokání, pláči, přímluvným modlitbám a proměně. David Wilkerson Vidím, jak svět víc a víc proniká do církví a Písmu a najdete to. Pochopíte, že vždy když se ovlivňuje církve, místo aby církve ovlivňovaly Bůh rozhodl učinit obnovu a změnit situaci, svět. Vidím, jak Boží dům je ovládán hudbou, kdy vše bylo v troskách – tehdy vždy toužil vidím, jak v Božím domě vládne zábava. Je to sdílet své vlastní utrpení způsobené tím, že posedlost zábavou v Božím domě, je to nenávist viděl, co se děje Jeho církvi, v Jeho lidu – a k napomínání a nenávist k nápravě. …Avšak toužil nalézt modlícího se člověka, aby ho toto už nikdo nechce slyšet! mohl uchopit a doslova ponořit, pokřtít do Kam se z Božího domu vytratil hluboký vnitřní tohoto svého vlastního zármutku, aby s ním zármutek? Co biblické pojmy jako utrpení a mohl sdílet svůj zármutek. soužení ve službě? O nich se dnes v církvích Můžeme to najít například v knize Nehemiáše. nemluví. Dnešní zhýčkaná doba – zhýčkaná Jeruzalém byl v troskách. A co s tím Bůh udělá? církev – je vypudila pryč. Takže o nich Jak zareaguje na tu situaci? Jak obnoví ruiny? neslyšíme. Přátelé, uvědomme si, že Nehemiáš nebyl Hluboký vnitřní zármutek znamená extrémní kazatel! Byl to muž zaměstnaný ve vysoké bolest a lítost. Když jsou emoce tak zjitřené, až pozici. A byl to modlitebník. Bůh v něm nalezl se stávají bolestí. Když prožíváš akutní a člověka, který nebude mít jen své tělesné hlubokou vnitřní bolest nad stavem, ve kterém emoce, nejen nějaké chvilkové veliké se nacházíš ty sám, nebo ve kterém je tvé okolí. emocionální zapálení pro věc, které se však To je utrpení. Hluboká bolest, hluboký zakrátko vytratí. Ne! Nehemiáš řekl: „Byl jsem zármutek a lítost. Tak vypadá agónie Božího zlomený a plakal jsem a rmoutil jsem se a srdce. postil jsem se, a pak jsem se začal modlit dnem Dnes nám ale záleží spíše na naší náboženské i nocí!“ mluvě, nebo si zakládáme na výrocích o Proč ti ostatní lidé kolem něj – proč oni probuzení, přitom jsme se však stali tak nepřinesli tu odpověď? Proč Bůh nepoužil k vlažnými! Přesto stále platí, že každá opravdová obnově je? Proč nepřišli s Božím slovem oni? touha se rodí z hlubokého zármutku. Každá Protože v nich nebyla žádná bolest ani žal, žádný pláč ani žádné modlitby… opravdová touha po Kristu přichází z ponoření – ze křtu do utrpení. Hledejte to v 2
a rmoutili se nad dětmi, o kterých vědí, že nerozumějí a neposlouchají a že jsou na cestě do pekla? Vždyť přece skutečný život modlitby začíná na místě zármutku. Až když jste ochotni své srdce vydat do modlitby, tehdy Bůh začne přicházet a začne se s vámi dělit o své vlastní srdce. A vaše srdce začne volat: Ó Bože, lidé se rouhají Tvému jménu! Duch Svatý je zesměšňován! Boží nepřítel vyšel a zkouší tupit svědectví o Boží věrnosti! Něco je nutné udělat! Ale nenastane žádná obnova, žádné rozvlažení, žádné probuzení, dokud Bohu nedovolíme, aby nás ještě jednou zlomil! Přátelé, začíná být hodně pozdě a začíná to být velmi vážné! Prosím neříkejte mi, neříkejte, že vám o něco opravdu jde, když jste schopni jen hodiny vysedávat před televizí nebo u internetu… Pojďme se modlit: „Pane Bože, jsou zde někteří, kteří potřebují přijít k Tvému oltáři a vyznat: Pane, už nejsem to, co jsem býval! Nejsem tam, kde bych měl být! Už nemám Tvoje srdce. Už nemám Tvé modlitební břemeno! Přál jsem si jen, abych to měl snadné… Chtěl jsem jenom být šťastný… Jenomže, můj Pane, opravdová radost, Tvá skutečná radost, přichází cestou skrze hluboký zármutek. Nic, co pochází z těla, ti nepřinese radost. Nezajímá mě, kolik peněz… Nezajímá mě, jaký nový dům… Není absolutně nic ve fyzickém světě, co by ti mohlo přinést opravdovou radost! Pouze to, co je učiněno skrze Ducha Svatého, když jsi mu poslušný a následuješ Pánovo srdce.“ Postav ochranný val kolem své rodiny, postav ochranný val kolem svého srdce – staň se silným a neústupným vůči Božímu nepříteli! Pane Bože, to je to, po čem toužíme!
Podobně je tomu v dnešní době: vše je v troskách. Dotýkají se tě ta slova? Záleží ti na tom? Záleží ti vůbec na tom, že Boží duchovní Jeruzalém – církev – je dnes doslova provdána za svět? Že se mrazivá bezcitnost rozšířila po celé zemi? A ještě osobněji: záleží ti na Jeruzalému, který je v našich vlastních srdcích? Všude vidíme znamení zkázy, která pomalu vysává všechnu duchovní moc a zapálení. Už jsme slepí k vlažnosti. Jsme slepí k té podivné směsici – k tomu prolnutí církví se světem – které se nenápadně vplížilo dovnitř. A toto si přeje ďábel: Odstavit tě z boje a zničit to v tobě – abys už více nebojoval na modlitbách, abys už před Bohem neplakal. Ďábel ti klidně dovolí vysedávat a dívat se na televizi – ale tvoje rodina je přitom možná na cestě do pekla. Chci se tě zeptat – usvědčuje tě vůbec to, co tu dnes říkám? Je obrovský rozdíl mezi hlubokým zármutkem a zájmem o něco. Zájem znamená, že tě něco baví, že se o něco zajímáš – nějaký projekt či nějaká angažovanost nebo péče o něco. Chtěl bych ti sdělit něco důležitého, co jsem se naučil za těch 50 let ve službě kazatele: Jestliže se něco nenarodí z žalu, z hlubokého zármutku a lítosti – jestliže se to nenarodí z Ducha Svatého, kdy to, co vidíš a slyšíš, ty ruiny kolem, ta zkáza všude kolem – kdy tě to přivede na kolena, přivede do křtu soužením a zármutkem – kdy se začneš modlit a hledat Boha… Ano, vím, že to tak je… Ó můj Bože, opravdu to vím? Ne do té doby, dokud nejsem v úplné agónii, v úplném zoufalství ze stavu věcí kolem – dokud nejsem přemožen hlubokým zármutkem… Až teprve potom to opravdu vím a rozumím. Podívejme se na všechny naše dnešní projekty a služby, na to, co dnes v církvích děláme… Kde jsou dnes učitelé nedělních škol, kteří by plakali
Andělu církve v Laodiceji piš: Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího: „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech. Vždyť říkáš: Jsem bohatý, mám všechno a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bídný a politováníhodný, slepý a nahý. Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání. Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. (Zj 3,14-17).
3
Život z moci Božího ducha Lednová a pravděpodobně i únorová kázání se budou věnovat čtvrté hodně Křesťanských společenství, která vychází z následujících veršů: J 14,16-17 / J 15,26 / J 16,13 / 1K 12,4-11 a říká: Jsme si vědomi, že potřebujeme Ducha svatého, který vydává svědectví o Kristu, uvádí do pravdy, zmocňuje a vystrojuje Církev svými dary. Právě z tohoto důvodu jsem sáhl ke staršímu textu, který mě kdysi oslovil a nyní jsem na něj opět narazil při čištění disku svého počítače. David Wilkerson v něm podtrhuje důležitý aspekt víry: Boží moc může přijít tam, kde je stálý postoj pokání, zlomenosti a hluboká touha po proměně a také naléhavé přímluvné modlitby. Jak rozumím „pokání“ (které znamená „změnu/proměnu mysli“) – není to pouze jednorázová záležitost „generálního úklidu“ na začátku života víry – to je jistě důležitý krok. Mysl je však potřeba udržovat ve stavu neustálé bdělosti a mít ji „nastavenou k stálé proměně“. Jak toho docílit? Je dobré mít s někým druhým to nejužší společenství: tedy mít svého důvěrníka, s nímž sdílím svá vítězství, ale především své skutečné prohry v životě. Takové společenství zajišťuje určitou vykazatelnou někomu blízkému, chrání mě před neustálým selháváním a malomyslností, zároveň mi umožní mít nablízku někoho, kdo mě provede těžším obdobím mého života. Je jistě dobré mít i širší společenství: skupinku, kde se vzájemně povzbuzujeme, napomínáme, podporujeme se (různými způsoby), společně studujeme a také se přimlouváme jeden za druhého. A nakonec je dobré být zapojen i do místního společenství – sboru, kde se navzájem můžeme především povzbuzovat, čerpat inspiraci, hledat další cestu, či se aktivně podílet na společném růstu ve víře. Mám za to, že se nám daří usilovat o širší společenství a u některých i osobní, tedy to nejužší obecenství. Určitý nedostatek spatřuji především v domácích skupinkách. Mnozí po nich sice volají a touží, ale nenacházejí dostatek času, možná i vůle, pro jejich uskutečnění. Možná, že dobrou cestou jsou „miniskupinky“, jejichž model jsem představil v minulé Lavině. (Zájemcům mohu přeposlat koncept těchto miniskupinek mailem, případně je možné vyhledat starší Lavinu na sborových stránkách.) Pravda je taková, že vztahy za druhé lidi žít nikdo z nás nemůže. Pokud tedy toužíme po skupince, pak nás její rozeběhnutí bude stát přinejmenším určitý čas a úsilí. K osobnímu, tedy tomu nejužšímu společenství, povzbuzuji zejména naše mladé. Určitá míra individualismu a nezávislosti je v době dospívání a rané dospělosti zapotřebí, na druhou stranu je dobré být pevně zakotven ve vztazích s lidmi, kterým důvěřuji. Doporučuji, aby si děvčata vybrala za důvěrnici některou ze starších sester nebo svou věřící vrstevnici, které důvěřují; mládenci si mohou vybrat mezi staršími muži ve sboru, nebo se obrátit na svého důvěryhodného věřícího vrstevníka. S přibývajícím časem zjistíte, jakým pokladem je vztah důvěrného osobního sdílení. (Pravidlo k důvěrnému sdílení muž-muž; žena-žena platí samozřejmě nejenom pro mladé ) -pp-
4
Odešel profesor Jaro Křivohlavý, náš bratr v Kristu Na sklonu minulého roku jsem se dozvěděl smutnou zprávu, že ve věku nedožitých 90 let odešel 27. 12. 2014 na věčnost bratr Křivohlavý, který patřil k předním odborníkům na poli komunikace a mezilidských vztahů. Měl jsem tu čest se s ním osobně několikrát pracovně setkat. Nezřídka se obvyklá pracovní půlhodinka protáhla v několikahodinovou diskusi nejen o knihách, nýbrž i o historii, psychologii, komunikaci, výchově dětí, vzdělávání, umění, ale i víře. Vzpomínám, jak se svou paní rádi naslouchali mým zkušenostem s domácí školou, protože si sami v hluboké totalitě byli víceméně nuceni vyzkoušet určitou obdobu domácího vzdělávání svých dětí kvůli dlouhodobější zahraniční stáži. A kdykoli jsem se příště ukázal, nezapomněli se zeptat, jak se daří našim domácím školákům. Rád vzpomínám s jakou chutí si s mou dcerou (dnes již dospělou), kterou jsem párkrát s sebou vzal ke Křivohlavým na návštěvu, zahrál několik duetů na housle. A je tomu asi deset let nazpět, kdy jsem při jedné pracovní návštěvě bratra Křivohlavého navštívil se svým tehdejším šéfem, ředitelem nakladatelství, čerstvým padesátníkem. Tehdy jsem porozuměl hluboké moudrosti i životnímu nadhledu českého nestora na poli mezilidských vztahů. Můj šéf nebyl ten den zrovna ve své kůži a trochu si nahlas postěžoval, jak se „necítí“. Jaro Křivohlavý se usmál, předklonil se ve svém křesle a důvěrně nás oslovil: „Kluci, kolik je vám let?“ Šéf se přiznal, že má na krku čerstvou „padesátku“. Jaro Křivohlavý se zabořil do opěradla svého křesla, zasněný pohled upřel kamsi nahoru a chvíli mlčel. Pak se na nás s úsměvem podíval a radostně pronesl: „Padesát? Takové mládí! Kluci, to život teprve začíná!“ Přiznám se, že mi bude bratr Křivohlavý chybět – nejen pro svou moudrost i laskavost, nýbrž i proto, že byl autorem řady velmi kvalitních knih s pozitivním životním nábojem, a nadto s chutí psal i recenze na knihy, které rozhodně stály za přečtení. -ppŽIVOT POD LUPOU V lednu končí první cyklus přednášek, který je určen široké veřejnosti. 12. 1. 2015 přednáší Petr Plaňanský (KS Nymburk): „Svoboda a demokracie“.
K 31. 12. 2014 mělo naše společenství 62 dospělých členů a 51 dětí.
5
CO, KDY, KDE? Bohoslužby (sborové prostory) V lednu se káže na 4. hodnotu „Život z moci Božího ducha“ Neděle 4. 1. v 10.00 slovo: Petr Plaňanský + VP Neděle 11. 1. v 10.00 slovo: Markéta Literová, služba Teen Chalenge Neděle 18. 1. v 10.00 slovo: Petr Plaňanský + VP Neděle 25. 1. v 10.00 slovo: Pavel Turek Neděle 1. 2. v 10.00 slovo: Petr Plaňanský + VP Košíková pro zájemce Každou středu vždy od 19.00 v malé tělocvičně gymnázia (mimo svátky a prázdniny)
Schůzky 34. PH Royal Rangers každý čtvrtek od 17.00 ve sborových prostorách
Domácí skupinka v Lysé nad Labem Úterý 20. 1. od 20.00
Mládež Každou sobotu ve sborových prostorách od 18.00
Skupinka pro služebníky RR v Lysé nad Labem Úterý 13. 1. a 27. 1. od 17.45
Skupinka „7 kroků k vysvobození“ Středa 7.1., 14. 1. a 28. 1. od 17.00 ve sboru
Anežka Literová 9. 12. Štefan Koky 9. 12. Ljuba Siváková 11. 12. Jan Koky 13. 12. Jana Čechová ml. 16. 12. Markéta Pokorná 22. 12. Jana Čechová 23. 12. Renata Siváková 2. 1. Radka Hofmanová 4. 1.
NAROZENINY V PROSINCI A LEDNU Nikolas Čech 10. 1. Radka Králová 13. 1. Helena Kovačová 16. 1. Jaroslav Litera 17. 1. Daniel Krupa 21. 1. Marcela Siváková ml. 22. 1. Petr Král 23. 1. Marek Mejzr 28. 1.
OMLUVA ČTENÁŘŮM Omlouvám se pravidelným čtenářům Laviny, zejména těm, kteří slavili narozeniny v prosinci, neboť právě v posledním měsíci minulého roku Lavina nevyšla. Nestíhal jsem to v kalupu přednášek a předvánočních příprav, navíc jsem od nikoho nedostal žádné příspěvky LAVINA je měsíčník vycházející pro vnitřní potřebu Křesťanského společenství Nymburk. Křesťanské společenství Nymburk, IČ 73631183, číslo účtu 2000513008/2010, http://www.ksnymburk.estranky.cz Kontakty: pastor - Petr Plaňanský (e-mail:
[email protected], mob.: 724 435 386 – na toto číslo můžete volat, kdykoliv budete potřebovat); staršovstvo - Jaroslav Litera (e-mail:
[email protected], mob.: 724 309 912), Karel Marek (e-mail:
[email protected] mob.: 603 800 891). Příjem článků: Matouš Plaňanský (e-mail:
[email protected] mob.: 775 142 395). Uzávěrka příštího čísla je 25. 1. 2015. Dá-li Pán, příští číslo vyjde v neděli 1. 2. 2015.
6
