Jana Collins
Sama blondýnka se toulá po Indii Kámasútra Lidé Zkoumání místní kultury Boží přítomnost Rozkoš Extáze bytí Jak vyřešit sex na cestách Rady pro solo cestovatelky
Jana Collins
Sama blondýnka se toulá po Indii
Nakladatelství Dr. Zuzana Adamson – 48. Gam
Copyright: Jana Collins, 2013 Publishing: Dr. Zuzana Adamson – 48. Gam Layout: Nina Holubovská ISBN 978-80-905352-2-0 All rights reserved. No part of this book may be reproduced in any form or by any means without the prior written consent of the Publisher, excepting brief quotes used in reviews.
Obsah Rozjezd........................................................................................................................................ 5 Varánásí: zastavit koloběh zrození I................................................................. 7 Cesta Guesthouse Ulice plné mumraje Setkání s cizí kulturou Kravince a výkaly, zabijáci touhy Překonat odpor a jít dál
Varánásí: zastavit koloběh zrození II.............................................................. 14 Golden Temple Všudypřítomná byrokracie Ganéša Víra Pohřební obřady
Setkávání s lidmi
Varánásí: zastavit koloběh zrození III............................................................ 20 Střešní restaurace Hudba Sex v Indii Láska a sex na dálku Jak zpracovat vybujelé emoce Bytí v přítomnosti
Fotopříloha............................................................................................................................ 25 Varánásí: zastavit koloběh zrození IV............................................................ 31 Sárnáth, posvátné místo buddhistů Silnice plné výmolů Žebračky u chrámů Archeologický park a bílá poutnice Meditace a návrat k sobě Konfrontace s policií Erotická fascinace s háčkem
Varánásí: zastavit koloběh zrození V.............................................................. 38 Gháty k posvátné očistě Svatí mužové Tečky na čele Každodenní život místních obyvatel Open Hand Café
Varánásí: zastavit koloběh zrození VI........................................................... 44 Večerní ceremonie k uctívání Matky Gangy Lassí z jogurtu Karmické bloudění v uličkách Mezinárodní hotel Nákup plavek Sárí a jak se oblékat
Varánásí: zastavit koloběh zrození VII.......................................................... 51 Setkání s Johny Deppem Indická kuchyně Váta, Pitta a Kapha Setkání se smrtí
Varánásí: zastavit koloběh zrození VIII......................................................... 57 Jméno India Plavání Zmeškaná ceremonie Rikšové Rozlučka anebo všechno se mi směje do xichtu
Dojezd....................................................................................................................................... 62 Fotopříloha pro milence........................................................................................... 64
Rozjezd
O
citla jsem se na náměstí „evropského stylu“ Connaught Place v New Delhi. Proč tam? Je tam velké knihkupectví. Indie? Co vás jako první napadne? Řadu z nás určitě na-
padne kámasútra. Systém, který zasvěcuje do umění rozkoše. Takže jdeme na to. Vstoupím do obchodu a hledám ten správný regál. To už je u mne usměvavý prodavač s intelektuálskýma brejličkama a otázkou: „Mohu vám pomoci?“ „Ano, ráda bych se podívala na různá vydání kámasútry.“ Chápavě se zazubí a vede mne k celému oddílu. Vytahuje postupně obrázková vydání s nádhernými historickými ilustracemi a angličtinou jako jazykem a podává mi je. Do jedné se zalistuji. Krásné obrázky, ty kresbičky a malby typického indického pojetí a folkloru jsou velmi půvabné. Zaujme mě, že všichni ti mužové mají na nich vzhledem k poměru těla a tělesných proporcí velká přirození. Koukám na to a přemýšlím: mají to tak i v reálu? Prodavač sleduje, jak se mi líbí obrázky a něco mi anglicky k tomu vykládá, letopočty a historický kontext publikace. Vyzná se v knihách i v umění a je velmi komunikativní. Pomalu ze mne spadnou zábrany a vypálím na něj otázku: „Omluvte moji zvědavost, pane 5
prodavači, ale je to tak? Jsou indičtí muži vskutku takto vyvinutí?“ Ukazuji mu jeden obrázek. Prodavač mě nabídne zajímavou reakci. Začne pokyvovat hlavou ze strany na stranu a také zezhora dolů a zdola nahoru. Už jsem vysondovala, že v Indii pokyvování ze strany na stranu znamená ANO, zatímco zezhora dolů a zdola nahoru NE. Takže jsem z jeho odpovědi totálně zmatená. Zopakuji otázku, ale začne se zase tak nějak ošívat. To je ohromně roztomilý indický zvyk. Je to takové ano i ne anebo by to mohlo znamenat, že otázka je špatně položená, případně nemá význam, nebo snad ani odpověď. Je to taková meditativní odpověď. Porušila jsem nějaké tabu? Směju se přátelsky a ukazuji, že rozměry tělesné vzhledem k přirození jsou tak nějak pro Evropany nezvyklé. A zase to pokrucování a culení. Třeba si boha myslí, že se ptám, jak to má on? Honem to tedy zachraňuji: „Já nemyslím jako u vás, ale jako v Indii obecně.“ Netuším, jestli to pochopil, protože následuje opět culení a všelijaké pokyvování a pokrucování hlavou. Jako investigativec bych se asi neuživila, zkonstatuji. Co teprve, kdybych mu řekla, že v Evropě podle posledních průzkumů bylo zjištěno, že průměrná délka sexuálního spojení (A prý údajně i optimální!?) trvá nějakých 6 až 12 minut. Bavím se představovat si, jakou reakcí by mne obdařil. Možná by z něj taky spadly zábrany a rozesmál by se. Myslel by si, že si z něj dělám legraci. Vždyť on a jeho indická partnerka by za tu dobu ještě ani pořádně nezačali... Poděkuji za rozhovor a koupím si pár krásných vydání. Indové mají možná také různá tabu, anebo prostě kdo se moc ptá, moc se dozví. Každopádně tajemná meditativní přítomnost je v Indii všude patrná. Přítomnost, která v sobě obsahuje až hmatatelný prostor. Duše ve své nahotě. A místní lidé ji, jak s potěšením zkonstatuji, i přes veškeré globalizační snahy dosud neztratili.
6
Varánásí:
zastavit koloběh zrození I. Cesta Guesthouse Ulice plné mumraje Setkání s cizí kulturou Kravince a výkaly, zabijáci touhy Překonat odpor a jít dál
V
aránásí. Magické a tajuplné slovo, které ve mne vzbuzovalo krásné pocity, jako barevná hudba, jako extáze a příslib dobrodružství...To jméno mě prostě k sobě vábilo z nějaké-
ho neznámého důvodu, který jsem se rozhodla prozkoumat. To je můj způsob cestování: koukám na glóbus a vyberu si nějaké jméno, které mě něčím upoutá a osloví, tím, jak zní, jakou má energii... Na základě toho energetického impulzu se tam vypravím, potuluji se tam a poznávám místní kulturu, obyvatele a zvyky. Jsem bdělá, snažím se vytěžit z prvotního impulzu maximum. Jako poutník, který jde po světě a dívá se. Varánásí... Prostě tam musím jet! Dozvěděla jsem se, že toto hlavní středisko hinduistů a město boha Šivy, kam se věřící vydávají učinit posvátnou koupel v řece Ganga nebo završit svou pozemskou pouť, patří k nejdéle obydlovaným městům na světě a jeho historie sahá až do roku 1400 před Kristem. Původní jméno města, Kashi, bylo odvozeno od výrazu Kasha, což definuje jeho význam jako „Města světel.“ Jinak je Varánásí vytvořené ze jmen dvou řek, které jím protékají: Varáná a Assí. Díky neutuchajícím ceremoniím a meditacím si vytvořilo romantickou přezdívku 7
„Město, které je zároveň motlitbou.“ Zakoupila jsem zpáteční letenku z Delhi u společnosti Air India, která vás nijak nezruinuje: ceny jsou podobné jako lowcosty v Evropě, já zaplatila za letenku asi 3000 Kč, a dobrodružství začalo. Na cestách mě nejvíce baví to, že vstupuji do nejrůznějších situací, když se moje energie k něčemu cítí přitahována, dostane se do dění a spoluvytváří ho. Je to jako cesta ke své duši, ale může to být na druhou stranu i velmi vysilující podnik. Zvláště, pokud se potulujete po světě solo, a navíc jste blondýnka. K tomu se také dostaneme. Vraťme se k Varánásí. V srpnu v monzunovém období v Delhi skoro každý den prší. Po letu, trvajícím asi hodinu a půl přistáváme ve Varánásí a vnoříme se do tropického vlhkého počasí, do nádherného slunečného dne. Úžasný rozdíl. Teplota ukazuje něco kolem čtyřiceti stupňů a už po deseti minutách se z vás pot jenom lije. Já to beru jako skvělou detoxikaci! K tomu si dám třídenní půst. Hlavně pít hodně vody, samozřejmě balené (v Indii moje zásada číslo 1), a touto „potní chýší“, ze které se nedá nikam uniknout (pokud nepo čítáme klimatizovaná místa) se vaše tělo skvěle vyčistí. Taxíkem z letiště za 500 rupií a ocitám se v centru Varánásí. Je to soda. Předčí veškeré mé představy. Vše je tak podivné, divoké, nádherné, odporné! V ohromném vlhkém vedru se vynoří sur realistický, místy středověký obraz vřískající ulice. Vše je na jednom místě a v jednom okamžiku. Žlutozelené tuktuky, které troubí ostošest. Vozíky s ovocem a zeleninou, postavené na krajích vozovky s prodavači, kteří dřepí na vozíku a nabízejí okurky, ananasy, různé zelené výhonky a banány. Rikšové, jejichž celodenní náplní je šlapat do pedálů, od nichž mívají rozedřené nohy. Úplně si při pohledu na šlapající rikša-many vybavím scény z filmů, odehrávající se ve středověku, kde se plaví lodě a koráby a v podpalubí sedí řetězy připoutaní otroci v řadách a bez ustání veslují, než vysílením padnou a odejde 8
z nich duše. Ženy v pestrobarevných sárích, které v té ulici působí jako krásné květiny. Škoda jen, že je jich málo! Ulici ovládá mužská energie. Ženám vůbec nevadí, že jejich těla jsou většinou tlustá a neforemná a někdy z těch sárí vylézají, takže spatříte ošklivé faldy nebo zvrásněné břicho, ale nikdo se nad tím nepozastavuje. Jenže ženy nevědí, co to je sport a všude se vozí rikšou. Ani plavky si tu nekoupíte, jak jsem později zjistila – Indové pomalu nevědí, co to je! Muži v košilích (většinou světle modrých) a tmavých kalhotách, anebo v bílém oděvu (ti patří většinou k některému pohřbu, přijíždějí spalovat mrtvé z celé Indie a i jiných zemí, kde je hinduismus). Všude kolem je spousta žebráků s natahujícími dlaněmi, nemocní malomocní natahují ruce s useknutými prsty. Tam kus dál procházejí čtyři muži, kteří nesou mrtvolu přivázanou k nosítkům, zahalenou barevnou látkou a ozdobenou květinami, aby se na hranicích její tělo spálilo a poté se popel vhodil do Gangy, čímž se člověk vymaní z věčného koloběhu zrození a smrti. Auta a motocykly se svým neustálým troubením, do toho krávy, které nerespektují už vůbec nic, různé rozhrkané povozy s oslíkem a nákladem. Krávy jsou posvátné a jejich majestátní těla se pomalu promenádují nebo polehávají všude kolem a všichni se jim uctivě vyhýbají. Jezdí se nalevo, dopravní předpisy žádné nejsou, značky také žádné nejsou, chodci přecházejí, kdy si vzpomenou. Ale ta napohled chaotická vřava žije podle záhadných vnitřních zákonů, a tak se nikomu nic nestane. Když po takové ulici jdete, zásadně se nesmíte lekat a uskakovat před troubením, protože troubí všichni a neustále. Z okénka taxíku pobaveně koukám na bílého turistu, jak se na každé zatroubení vyplaší jako jelen v lese a začne chaoticky uskakovat, což je to nejhorší, co můžete udělat. Takové uskakování totiž může být pro ostatní matoucí. Musíte držet svou cestu, svůj směr, klidně se i na chvíli zastavit. Okolí reaguje velice flexibilně, soustředěně se vyhýbáte a ostatní se vyhýbají vám. 9
Když vystoupím z taxíku, řidič žvýkající betel napůl anglicky a napůl ruční gestikulací sdělí, že můj guesthouse, v němž budu bydlet a který jsem zabookovala přes booking.com se nachází v jedné z těch uzoučkých uliček hned vedle ghátů – u Lalita Ghat, kam žádné vozidlo nejede, snad jen motorky. Gháty jsou široká schodiště, umožňující přístup do řeky a ve Varánásí jich je více než devadesát. Indové a jiní hinduisté se v posvátné Matce Ganze koupají, myjí, perou prádlo, myjí zvířata, čistí si zuby, odhazují různé věci, pouštějí květiny a svíčky, vysypávají popel ze spálených těl anebo do řeky vkládají těla zemřelých, která se z nějakého důvodu nespalují. K tomu se ještě dostaneme podrobněji. U několika ghátů se spalují na hranicích ze dřeva mrtvoly a konají se pohřební obřady, největším z nich je Manikarnika ghát. Nezbývá mi, než se k mému guesthousu vydat pěšky. Seženu nosiče se širokým úsměvem, který si můj pětadvacetikilový kuft umístí na hlavu, když si na ni nejprve položil úhledně složený bílý kapesníček, a jde se. Ponoříme se do uzoučké uličky, která je plná odpadků, kravinců, hnědorudě zabarvených plivanců. Ty plivance jsou od žvýkání betele – muži to tu žvýkají místo kouření tabáku a když plivají, vypadá to, že se jim z hrdel valí krev. Fakt dost děsivé. Milé dámy, chuť na exotické sexuální dobrodružství, kdyby se náhodou ozvala, vás při tom pohledu zaručeně přejde. Jinak kolem létá spousta much a jiného hmyzu. Do toho davy lidí, žebráci, svatí mužové v oranžových oděvech, hinduisté, smějící se děti, potulní psi, krávy. Po stranách uliček ve spodních patrech domů najdeme výklenky bez oken a bez dveří – jsou to obchůdky s nejrůznějším zbožím a restaurace, nebo spíše „kiosky“, které nabízejí mimo jiné úžasný nápoj z jogurtu lassí, a pak chrámy a sošky hinduistických bohů se záplavou čerstvých květin: Ganéši, Šivy, Lakšmí... Pokračujeme dál skoro ucpanou uličkou a míjíme pestrobarevné lidičky s tečkami na čelech. Jsou to hinduisté z různých koutů 10
