1
Vážení studenti, učitelé, čtenářky a čtenáři, nastal nový měsíc, což znamená, že jste se konečně dočkali dalšího, již v pořadí 4. čísla časopisu Fénix. Jako v každém z předchozích čísel naleznete Vám již známé rubriky jako Pranostiky, hudbu nebo něco málo ze zdokonalování vašeho těla. Doufáme, že se Vám bude i nadále náš časopis líbit a udržíme si Vaši přízeň. Dále jsme Vás chtěli srdečně pozvat na Skutečský Majáles, který pořádá naše Gymnázium (přesněji řečeno – naše třída septima) ve spolupráci s Městem Skuteč. Na konci tohoto čísla najdete plakát, který nevytvořil nikdo jiný než náš skvělý grafik Jiří Jaroš. S přáním pěkného počteníčka za časopis Fénix šéfredaktorky Hana Vojtová a Radka Smělá
Šéfredaktorky: Hana Vojtová, Radka Smělá Grafici: Jiří Jaroš, Radka Smělá Korektor: Hana Vojtová, Radka Smělá Redakční rada: Hana Vojtová, Radka Smělá
2
Pranostiky na DUBEN
Vážení příznivci rubriky Pranostiky, začal nám další měsíc, proto jsem si pro Vás připravila další soupis pranostik, tentokrát na duben.
Panská láska a dubnový sníh za mnoho nestojí. Za mírným jasným dubnem drsný a divoký máj. Duben hojný vodou, říjen vínem a pivem. Déšť velikonoční suchou potravu přináší, ale čas pěkný, hojně sádla a potravy. Suchý duben sedlák nerad mívá, o dubnovém dešti často snívá. I když kluci v dubu bez kabátů běží, často hospodáři na osení sněží. Duben časy mění, obdaří fialkou zemi. Záhy-li kosu slyšeti, můžeš se, sedláče těšiti. Je-li v dubnu krásně a povětří čisté, bude v květnu nepříjemně jistě. Ženská chuť, panská láska a dubnové počasí vždy nestálé bývá.
1. 4. Prší-li na 1. dubna, bude mokrý květen 7. 4. Když prší do božího hrobu, bude žíznivý rok. 11. 4. Na svatýho Lva papeže, travičky se už nařeže. 14. 4. Na Tiburcia se má už všecko zelenat 21. 4. O svatém Anselmě semeno do země.
3
23. 4 Prší-li na svatého Vojtěcha, neurodí se švestky. 24. 4. Na sv. Jiří vylézají z díry hadi a štíři. Na sv. Jiří nepohoda často víří. 25. 4. Na sv. Marka deštivo, sedm týdnů blátivo. Jak dlouho před sv. Markem teplo jest, tak dlouho po něm zima jest. 28. 4. Mrzne-li na svatého Vitala, mrzne ještě 40 dní.
Hana Vojtová Zdroj: KADOCH, František a [ilustrace Josef ČERNOCH]. Pranostiky šumavského lidu. Vyd. 1. Černá v Pošumaví: [s.n.], 2010. ISBN 978-8025478-400. http://www.pranostika.cz/
4
BOJOVNÍCI ZE SEVERU
V rámci festivalu Jeden svět jsem měla možnost shlédnout jeden z mnoha filmů, které jsou v nabídce. Film je o teroristické skupině AlŠabab – zejména o členu Muhammedovi. Jeho příběh nás provází celým filmem.
Už jenom název sám o sobě mě zaujal. Moje fantazie neznala meze a já si představovala všechny různé příběhy, které se můžou za tímto názvem nacházet. Bohužel, realita se s mými myšlenkami až neskutečně lišila. Nikdy by mě nenapadlo, že to bude film o teroristické skupině Al-Šabab. Film mi přišel velmi zajímavý, opravdu jsem nic takového nečekala. Poskytnul mi náhled do oblastí, o které se upřímně vůbec nezajímám. A příjemně překvapil. Na to, že tuto problematiku opravdu nevyhledávám a radši vytěsňuji všechny informace o násilí ve světě, film jsem si více méně užila.
Na druhou stranu jsem našla i hodně nedostatků. Nevím, jak to vidí ostatní, ale mě přišly určité scény dost přitažené za vlasy. Například když otec Muhammeda volal na informační linku a ptal se po svém synovi. Bylo jasně vidět, že je vše připraveno pro natáčení, otcův rozhovor mi nepřišel vůbec osobní. Znělo mi to monotónně, jak když ani nechce vědět, kde jeho syn je. Přece jen bych čekala, že když se bude ptát po svém synovi, projeví nějaké reakce, nějaké naléhání, nějaký neklid. Bohužel, z filmu na mě žádné emoce nedolehly, co se týče otce. Ten samý pocit jsem měla z částí, kde mluvili členové Al-Šababu. Opět všichni zněli, jako když přednášejí naučenou řeč, kterou jim napsal někdo jiný. Avšak občas, když jsem se dívala do jejich očí, jsem v nich viděla něco jako strach. Nevím, třeba se mi to zdálo, ale ani z jednoho nečišelo nadšení pro věc. Spíše všichni vypadali vyděšení, zničení.
5
Ráda bych věděla, proč režiséři těchto filmů (nebo dokumentů, chcete-li) natáčejí takové scény, kdy vyloženě lidé mluví naučené texty. Napadají mě 2 varianty – buď chtějí přiblížit situaci divákům a snaží se napodobit realitu. Nebo tím chtějí něco zamaskovat, nějaké detaily, které by se jim nehodily, nějaké informace, které nechtějí pustit do světa. Ale když už takový film točí, měli by tam dát všechno. Ne jen přeceděné informace. Ty si můžeme najít v novinách.
Radka Smělá
6
Liberecký hudební projekt, jehož hlavními členy jsou rapper „Beef“ a hudební producent „ODD“. Dále jsou součástí rapper Lipo nebo zpěvák Jakub Děkan, který je známý z kapely JUST TRY. Jsou ovlivněni rappovou hudbou, ale díky společnému vkusu obou hlavních interpretů se otevírá více žánrovým přesahům. Podle nás je to určitě zajímavější. Jejich rap se odlišuje do ostatních a je velmi originální.
„Beef“ začínal s rappem už jako dítě. I přesto, že ze začátku byly jeho texty s velkou naivitou, bylo jasné, že se v něm skrývá velký talent. Což můžeme jenom potvrdit. ODDeho objevil více než před dvěma lety Lipo a ukázal ho světu na své desce „Víc než hudba“, kterou právě ODD z větší části produkoval. Na své desce dal Lipo prostor i Beefovi v songu „Naposled“. Kluci nic nepropásli a v tu dobu již ODD s Beefem pracovali na prvních věcech. Nedávno vydali i s pomocí Lipa debutovou desku Andělé a démoni. Jejich deska se nám z větší části líbí. Nejradši máme písničku Polety, se kterou jim pomáhal Sebastian.
Top 10 Polety (feat. Sebastian) Andělé Fáma Démoni (feat. Lipo) Řekni mi Svědomí Bejby Pocity Anna (feat. Roseck) Máma (feat. Chris)
Hana Ventluková a Nikola Košínová
7
Shyby V tomto díle si povíme něco málo o cviku zvaný shyby.
Shyby by se daly považovat za jeden z nejefektivnějších cviků jak pro začátečníky, tak pro pokročilé. Jelikož se při nich zapojuje mnoho svalů horní části těla, jsou díky tomu často považovány za významný ukazatel síly. Shyb však patří mezi obtížnější cviky a většina lidí tudíž nezvládne ani jediné opakování. Proto se také shybům často vyhýbají. Tento cvik je výborný pro mladší kluky, kteří chtějí začít posilovat brzy.
Provedení Spočívá v přitáhnutí se rukama z volného visu na hrazdě nahoru tak, aby se dostala brada nad úroveň hrazdy. Existují 2 varianty shybů – nadhmatem a podhmatem: Pro většinu lidí jsou shyby podhmatem jednodušší a jsou schopni zvládnout více opakování než při shybech nadhmatem. To je způsobeno především tím, že při shybech podhmatem se mnohem více zapojují bicepsy. Proto také v případě, že necvičíte záda mnohem častěji než bicepsy, byste měli být schopni dosáhnout vyššího počtu opakování u shybů podhmatem.
Na co si dát pozor? Pokud provádíte shyb, neměli byste sebou různě házet a škubat – to je důkaz toho, že nejste schopní udělat čistý shyb, a nebo jste již moc vyčerpaní. Když jsem se shyby začínal, tak jsem si taky často pomáhal tím, že jsem škubal nohama, abych se dostal k hrazdě a udělal co nejvíc opakování – to je naprostá zbytečnost a nikdy to nedělejte. Vždy dělejte jen tolik shybů, kolik zvládnete udělat čistou technikou bez různého škubání atp., protože jinak, než správnou technikou zádové svaly neposílíte.
8
Co když nezvládnu udělat ani 1 shyb? Dal bych si pod sebe nějakou věc, nejlépe lavičku nebo židli, postavil bych se na ní abych měl hrazdu v úrovni ramen, a pomalu se spouštěl dolů po hrazdě abych si vytrénoval zádové svaly.
Na závěr bych rád dodal, že shyby patří k mým nejoblíbenějším cvikům díky jejich efektivitě a díky tomu že neničí klouby jako ostatní cviky s těžkými vahami. Můžu pouze doporučit!
Radek Netolický
9
Zábava HÁDANKY Když se černoušek narodí má černé tělo, černé ruce, černé nohy, černou hlavu a jaké má zuby? Které zvíře pije nejdražší nápoj? Stojí panna v mlází, hlavička jí schází, na jedné nožičce, v bílé košiličce, při jedlovém součku v červeném kloboučku. Stojí, stojí strom, na tom stromě dvanáct větví; na každé větvi po čtyřech hnízdečkách, v každém hnízdě po sedmi vajíčkách. Co je to? Měkké dělám z tvrdého, tvrdé dělám z měkkého, s větrem rád se spojím, vody se však bojím.
VTIPY Paní učitelka se ptá dětí, co dostaly o Vánocích pod stromeček. Vyvolá Pepíčka. Pepíček: „Já jsem dostal PSP.“ Učitelka: „To je ta nová hra, že?“ Pepíček: „Ne to jsou ponožky, slipy a punčocháče.“ Přijde Pepíček ze školy a říká mamince: "Dnes jsem se jako jediný ze třídy přihlásil!" "No to je pěkné. A na co se paní učitelka ptala?" "Kdo rozbil okno na chodbě!" "Ten salát má hroznou chuť, oprala jsi ho vůbec?" "Ano, dokonce v Arielu!" Věřila bych ti, že jsi neopisoval, kdybys byl neopsal i sousedův podpis!
10
OPTICKÉ KLAMY Který středový bod je větší?
Dva obrazy... A co ten most?
Most nebo lodě?
Noční obloha s hvězdami nebo bruslení?
Dvě tváře z profilu nebo obličej za svícnem?
ODPOVĚDI - Hádanky Žádné Komár Muchomůrka Rok Oheň
Hana Vojtová
http://www.mkns.cz/index.php/prozabavu/jazykolamy-a-hadanky http://www.ivtipy.cz/ http://www.cz-milka.net/opticke11 klamy/dvousmysl/
Filmový prumysl byste neukradli?
Nedávno jsem koukal na jeden koupený film a byla před ním ta notoricky známá kampaň, která odrazuje od stahování filmů z internetu. Tento reklamní šot srovnává pirátské kopie s krádeží peněženky či auta a považuje je za zločin. Tohoto filmového úvodu bych si byl býval ani nevšiml, ale jeden pořad, který jsem viděl pár dní předtím, mě přinutil k úvaze. Byl to rozhovor s Jiřím Mádlem v Show Jana Krause. Mádl, jako debutující režisér, si zde stěžoval na stahování filmů a tvrdil, že to brzy způsobí zánik českého filmu. Poukazoval tím na to, že většina českých filmů si nevydělá ani na své náklady. Hned ze začátku bych se chtěl přiznat, že filmy běžně stahuji a nedělá mi to žádný problém. Jelikož jsem ale milovník českých filmů, tak mě to zaujalo a musel jsem nad tím popřemýšlet. Co mě vlastně vede k tomu, abych filmy stahoval? Myslím si, že to je z části kvůli pohodlí. Nemusím nikam chodit a filmů mám na výběr nepřeberné množství. Je to ale opravdu jen kvůli tomu, že jsem líný někam jít? Určitě ne. Vezměme si jeden příklad. Chci si koupit film a tak jdu do nějaké trafiky, kde jsou filmy legálně k mání. A co se stane? Najdu tam stojan obklopený spoustou romantickoerotických slátanin, či podivných kreslených kravinek pro děti. Na tohle fakt koukat nechci. Možná se sem tam objeví nějaká filmová klasika, ale ta buď běží každé Vánoce v televizi, nebo stojí opravdu hodně peněz. Ceny se pohybují kolem dvou až pěti stovek, není to sice enormní částka, ale levné to taky není, když si uvědomíte, že na ,,ulož.to“ jsou filmy zadarmo. Další možností je internet. Určitě existují e-shopy zaměřené na filmy, ale znáte nějaký? Vážně jste někdy navštívili stránky, kde se filmy prodávají? Já tedy ne. A je to ze stejného důvodu. O jedno kliknutí vedle je to zadarmo. Proč tedy nejezdí naše kriminální mládež masově do kina? Stává se, že do něj jdete a v celém promítacím sále jste sami. Důvod je prostý. Vstupenka stojí alespoň sto padesát a to nejste ani v „třidéčku“. Pokud jste ještě k tomu chudý student z venkova, jako já, musíte k nákladům připočítat jízdenku a půl dne strávených ve vlaku. Kde jsou ty „zlatý časy“, kdy za „totáče“ stála vstupenka deset korun, že?
12
Proč se tedy nestydím takhle „krást“? Omyl! Stahovat cokoliv z internetu je legální i přes porušování autorských práv, pokud to tedy není dětská pornografie. Nelegální je tyto soubory poskytovat a každý server má povinnost tyto věci smazávat. To se ale neděje, protože na to nikdo nedohlíží a netrestá. Mojí konečnou odpovědí je, že by si Jirka Mádl neměl stěžovat na lidi, co stahují filmy, ale na systém, ve kterém jsou pirátské kopie jako nejlepší varianta, jak se na něco podívat. Je to vlastně systém, který krade filmy. Udělejte server, ze kterého si budu moci levně a jednoduše kupovat filmy a já se rád zapojím. Věřím, že pro tvůrce těchto filmů je fajn, když za svojí práci dostanou zaplaceno. Zadarmo ani kuře nehrabe a já bych byl opravdu nerad, kdybychom o českou filmovou scénu přišli.
Rudolf Požár
13
ALPY Ve dnech 26. 2. - 3. 3. 2015 se (nejen) studenti skutečského gymnázia vydali na dlouhou cestu do rakouských Alp. Byli ubytovaní v městečku Seeboden. Já byla zvědavá a zjistila si jejich názory na tento pobyt. Vyzpovídala jsem 2 studenty gymnázia - Hanku Sejkorovou (kvinta) a Tomáše Vomáčku (1. bezpečnostně právní) a 2 studenty VŠ, kteří již 7. rokem využívají této možnosti podívat se do Alp – Vojtěch Novák a Vladimír Talácko.
14
HANA SEJKOROVÁ Jak jsi se "Těšila jsem se asi tři těšil/a na dny dopředu. Moje lyžařský pocity, že mám jet na kurz? lyžák byly smíšené, protože jsem se chvíli těšila, ale zas na druhou stranu přemýšlela o tom, co se tam bude dít."
TOMÁŠ VOMÁČKA "Tak na lyžák sem se těšil, celkem i proto, že jsme nemuseli být jen zavření ve škole a podívali jsme se do zahraničí."
VOJTĚCH NOVÁK "Jelikož jsem letos na lyže neměl moc času, tak jsem byl hodně natěšený na široké a dobře upravené sjezdovky."
Jak cesta probíhala a jak dlouho trvala?
"Cesta tam i zpátky byla celkem fajn i proto, že jsem seděl se svou přítelkyní."
"Tam i zpátky jsme naštěstí dorazili v pořádku. Podívali jsme se na film a bavili se s kamarády."
"Cizí cestující nedělali problémy, ale myslím, že jsme jim lezli na nervy spis my."
"No, bordel dělali v našem autobuse hlavně žáci z bezpečnostního oboru. Nešlo proto spát."
"Probíhalo to tak, že jsme každé tři hodiny zastavovali. Cestou tam jsem nespala skoro vůbec, protože chvíli bylo přetopeno a pak zase byla zima. Cestou zpátky se už dalo spát a navíc bylo v autobuse příjemně. Trvala přibližně deset hodin. Akorát když jsme jeli domů, tak byly problémy s počasím, protože se často měnilo a dělalo nám tím problémy." Co ostatní, "Ne ne, byli v pohodě. nedělali A je jasné, že jsme nepořádek? v autobuse dělali kravál my, ale to nikomu nejspíš nevadilo, teda mně rozhodně nevadilo, protože je to normální."
VLADIMÍR TALÁCKO "Jelikož jsem během letošní zimy byl lyžovat pouze jednou, tak jsem se těšil hodně. Tentokrát se mělo jet na jiné místo než obvykle, tak jsem byl i zvědavý, jaké to tam bude a těšil se na poznání nových sjezdovek." "Cesta tam proběhla bez komplikací, vyjížděli jsme v 20:15 ze Skutče a na místě jsme byli asi v 5 hodin ráno, čili nějakých 9 hodin jízdy. Při cestě zpátky hustě sněžilo a silnice byly namrzlé, tak tím se cesta asi o hodinu prodloužila, jinak proběhla bez problémů." "Jelikož se jezdí přes noc, tak se všichni snaží před lyžováním aspoň trochu vyspat, takže na dělání nějakých problémů není čas. Kdyby ale studenti byli přes noc trochu tišší a měli ohled na ostatní spolucestující, kteří se chtějí vyspat, určitě bych se nezlobil a myslím, že nejsem sám."
15
Co bys "Vybavení hotelu bylo řekl/a o dobré, protože hotelu? v každém pokoji byla televize, lednička, někdo měl i dokonce rádio. Nevýhodou byly koupelny, protože někdo jí měl fakt malou. Vařili nám dobré večeře, až na sobotu, kdy byl řízek a to většina doufala, že řízek nebude, protože už jich měli plné zuby. Atmosféra byla úžasná, protože personál mluvil jak anglicky, tak i německy, takže jsme jim rozuměli. Také jsme po večeři mohli být do deseti venku."
"Ubytování bylo dobrý, měli jsme apartmán a holky měly podle mě lepší pokoj. To mi přišlo trošku nefér"
"Byli jsme ubytovaní ve čtyřhvězdičkovém hotelu Bellevue. Hotel byl parádní, nejlepší za posledních 8 let. Byl s bazénem a saunou a k tomu výborná strava. Rozhodné dávám 10 hvězd z 10. Jen byla škoda, že jsme byli oddělení od zbytku skupiny, museli jsme se proto bavit jen v malém počtu, ale i tak se to povedlo na jedničku."
Lyže nebo "Já preferuji lyže, snowboard? protože když na nich lyžuju, tak mám dva pevné body. Na snowboardu bych se učit nechtěla, protože když bych na něm stála, měla bych jen jeden pevný bod, tím pádem bych častěji padala. To se podle mě na lyžích stát nemůže."
"Lyže, protože na prkně jsem nikdy nestál."
"Jednoznačně lyže. Nemohl bych mít na nohou jen jedno prkno. To bych k tomu ještě měl natlučenej a mokrej zadek. Ne, děkuju, nechci. Ale třeba zkušenosti na krvavém bordu bych se asi nebránil."
"Bydleli jsme ve čtyřhvězdičkovém hotelu s bazénem, saunou, soláriem a kulečníkem. Z balkonu jsme měli pěkný výhled přímo na jezero MillstätterSee. Součástí pokoje byla televize, lednička, v koupelně byl i fén. Za celou dobu, co jezdíme, se jednalo určitě o nejlepší ubytování. Snídaně probíhala formou bufetu, kde si každý mohl vzít, co chtěl počínaje od smažených vajíček a slaniny, až po jogurty, marmelády, salámy a sýry. Večeře jsme si vždy objednávali předcházející den, kdy jsme dostali na výběr ze tří jídel a měli jsme zaškrtnout, které chceme. Na výběr byl například guláš nebo smažené filety z tresky, případně kuřecí plátek s brambory. Součástí večeře byl salát, polévka a dezert. Jídlo bylo velice dobré a porce dostatečné." "Pro mě stoprocentně lyže. Nelze jednoznačně říct, co je lepší než to druhé, každý upřednostňuje něco jiného, ale když jsem zkoušel před několika lety snowboard, tak mě nijak nenadchnul, proto jsem zůstal věrný lyžím a nelituji toho."
16
Jak se ti jezdilo? Jaké bylo počasí?
"Jezdilo se mi dobře. První den jsme měli pěkné počasí, takže nás bez problému rozdělily do skupin. Druhý den bylo taky pěkný počasí, ale rozdíl už byl v tom, že každá skupina už lyžovala někde jinde. Třetí den už bylo zataženo a trochu zima. Poslední den byl nejhorší, protože byla mlha a hustě chumelilo. Když mlha na chvilku zmizela, tak to bylo v pohodě, jenomže pokaždé se objevila znovu. A zrovna, když jsme opouštěli svah a jeli kabinkovou lanovkou dolů, tak se vyjasnilo a bylo už hezky, až na to že dole pršelo. Sníh byl každé ráno upraven a jezdilo se na něm dobře, akorát vždy odpoledne byly už sjezdovky rozježděné." Jaký máš "Zjistila jsem, že jak názor na mě to na základce lyžování? nebavilo. Tak teď mě to baví skoro ze všeho nejvíc, akorát mě mrzí to, že jsme poslední den měli špatné počasí a tak jsme se nedostali na prudší modrou sjezdovku."
"Celkem fajn, každý den svítilo slunko až na poslední den - to byla celkem mlha a sněžilo."
"Baví to."
"Sníh byl parádní, netálo to, sjezdovky byly upravené a svítilo nám sluníčko s výjimkou posledního dne, kdy byla mlha a sněžilo. Bylo fajn zajezdit si v prašanu, ale bohužel bylo vidět tak na 4 metry před sebe a byl to celkem adrenalin sjíždět to na slepo."
"První dva dny svítilo sluníčko, třetí den bylo spíše oblačno až zataženo a poslední den mlha, že jsme neviděli 2 metry před sebe. Během dne se to ale začalo postupně zlepšovat, až se odpoledne už nechalo lyžovat normálně. Hodně spolucestujících to odradilo, že od oběda už nelyžovali, ale kdo vydržel, tak si i poslední den zalyžoval pěkně."
mě "Lyžování miluju, není lepší sport. Je to úžasný zážitek pořádně se opřít do hran na sjezdovce a koukat, jak vás všechno míjí."
"Lyžování přímo miluju, je to pro mě nejlepší sport a parádní odreagování od každodenních problémů, kdy úplně vypnete a jen užíváte si tu jízdu. Jediná škoda je, že si ho za ten rok užiju docela málo. Nevadilo by mi lyžovat třeba i několik týdnů během celého roku."
17
Lyžoval/a jsi prvně, nebo jezdíš nějak pravidelně?
"Na lyžích jsem prvně nestála. Poprvé jsem na nich stála na základce na lyžáku a od té doby ani jednou. "
"Prvně jsem na nich stál, můžou to být tak 2 roky zpátky. Od té doby jsem nelyžoval."
"Lyžuju už od 7. třídy, takže pravidelně."
"Nejlepší zážitek byl asi ten, když jsme koukali na Ledové království u holek v pokoji, kam pak dorazili i tři kluci. No než jsme ho pustili, tak jsme se museli namáčknout na jednu postel, aby všichni viděli. Když už byl puštěný, tak jsme nevnímali tak nějak čas kolem sebe. Až najednou dorazila paní ředitelka a ochotně nám oznámila, že už je po večerce a okamžitě se máme dostavit na vlastní pokoje, na které se nám nechtělo nikomu, nejradši by jsme ten film do koukali, protože nám do konce chybělo asi jen dvacet minut." Je něco, co "Asi ne, všechno se mi bys chtěl/a líbilo tak, jak bylo." změnit?
"Řekl bych, že nej zážitek byl, když jsme vymysleli nahazovací hru a pani učitelky se k nám připojily a byly z nich huhuláci. To bylo fajn."
(po dlouhém rozmýšlení) "Je toho opravdu hodně, ale nejvíc asi to, když jsme druhý den jezdili s druhým družstvem a nahazovali jsme se sněhem, samozřejmě bez výjimek učitelů dostali také co proto.
Jaký je podle tebe nejlepší zážitek?
"Asi jen to, že bych tam byl dýl. Strašně rychle to uteklo, což je škoda"
No, myslím, že měnit není co, snad aby bylo za rok více sněhu a v autobuse trochu klidněji." Pokud bude "Znova bych jela velice "Janě, že "Znovu možnost, ráda. Pokud by byla jo. Kdo by určitě pojedeš možnost tak bych se ji nejel." pojedu. Už příští rok snažila využít." teď se na to znovu? těším."
"Na lyžích jsem stál prvně v 5 letech, dnes mi je 22, čili jezdím již nějakých 17 roků. Pokud to jde, tak se snažím na hory jezdit pravidelně, vždycky alespoň na pár dní v roce. Se skutečským gymnáziem jsem byl letos už po sedmé." "Z celého lyžařského výcviku mám spoustu zážitků a není možné vybrat pouze jeden, ke kterému bych něco řekl něco víc, protože každá chvilka strávená v Alpách je pro mě něčím zvláštní. Má své kouzlo..."
"Sám sebe považuji za nenáročného, tudíž dle mého názoru není třeba cokoli měnit."
"Jelikož se skutečským gymnáziem jezdím pravidelně, tak pokud bude možnost, tak příští rok mám v plánu jet určitě znovu."
18
SHRNUTÍ NA ZÁVĚR: Jak bys celkově zhodnotil/a pobyt v Alpách? Hana Sejkorová: "Určitě kladně. Moc se mi tam líbilo a alespoň jsem se naučila lyžovat." Tomáš Vomáčka: "Jak už jsem řekl – cesta, pobyt i samotné lyžování se mi moc líbilo, jen mě moc mrzí, že to tak strašně uteklo." Vojtěch Novák: "Určitě jako hodně povedený. Doufám, že i mé následující pobyty v horách dopadnou tak dobře, jako tento." Vladimír Talácko: "Pobyt v Alpách bych zhodnotil jako velice povedený. Středisko Goldeck je oprávněně nazýváno menším rodinným střediskem, kde se nachází sjezdovky všech úrovní obtížnosti. Oproti minulým letům, kdy se každý den bylo v jiném středisku, byla škoda, že se po celou dobu lyžovalo pouze v jednom místě. Toto nám ale bylo vynahrazeno sjezdovkou Bärnbissabfahrt, kterou si dovoluji považovat za jednu z nejlepších sjezdovek, na které jsem kdy lyžoval. Každá jízda po ní pro mě byla nezapomenutelným zážitkem. Pokud bude někdy možnost, rád bych se do tohoto střediska ještě jednou podíval, až bude v provozu i 8,5 kilometrů dlouhá černá sjezdovka, která byla z důvodu mála sněhu zavřená." "Ještě jednou bych všem dotazovaným chtěla poděkovat za chvilku času, co si pro mě udělali. Za fotografie děkuji Vladimíru Taláckovi."
Hana Vojtová
19
Battlefield Hardline je hra z herní série Battlefield, od švédské firmy Digital Illusions. Jedná se o střílečku z pohledu první osoby, jak už je u této série zvykem. Hra Vám nabídne několikahodinovou singleplayerovou kampaň a multiplayer, který je tahákem celé hry. V multiplayerové části hry si budete moci vybrat, zda budete hrát za kladnou stranu policie a nebo si vyzkoušíte stranu temna, kterou ztělesňují zločinci. Poté, co si vyberete stranu, vyberete si také roli, kterou budete ve svém týmu zastávat. Na výběr máte ze čtyř: klasický voják, inženýr, medik a sniper. Každý člen týmu má svůj vlastní úkol, ale jsou i možnosti, které mají všechny postavy společné, obrovský výběr zbraní, schopností a dopravních prostředků, které ve hře můžete prohánět. Kromě mohutného arzenálu se může hra pochlubit rozsáhlou možností ničení okolního prostředí a velkého množství herních módů, jako je například bankovní loupež, či zachraňování rukojmích. My osobně hrajeme nejraději za snipera a inženýra, ale je jen na Vás, koho si vyberete. Hra vyšla 17. 3. 2015 pro PC, PS4, PS3, XBOX ONE a XBOX 360.
David a Martin Kmochovi zdroj obrázku: www.battlefield.com/cs_CZ/hardline/gallery zdroj informací: http://www.battlefield.com/cs_CZ/hardline
20
Nevím co dodat... vše podstatné se dozvíte o řádek níže.
„To je dost! Kde seš!?“ vyštěkl otec na Charlieho, jen co vkročil do domu. „My se tady můžeme přetrhnout a ty se někde flákáš“', hrozil otec, mávajíce při tom pěstí ve vzduchu. „Jak si to vůbec představuješ?“ Charlie to raději ignoroval a šel za matkou do kuchyně, kde společně s Anabeth a Gloriou - kuchařkou - připravovala večerní hostinu. „Dobré odpoledne!“ pozdravila Gloria Charlieho, přičemž přidala na hlase, aby upozornila mladého pána, že něco není v pořádku – nepozdravil a ještě ke všemu ve společnosti žen. Na to byla kuchařka velmi háklivá. Nesnášela, když ji někdo ignoroval, nebo neměl slušné vychování. „DDobré odpoledne.“ vyrazil ze sebe Charlie hned potom, co si uvědomil, že nepozdravil. „Á, to je dobře že jdeš!“ přivítala ho Anabeth a podala mu košík se slovy: „Potřebovali bychom, abys nám došel na tržiště pro čerstvá vajíčka. Nechápu, jak jsem na ně mohla zapomenout. Bez nich nemůže Gloria udělat Jarní moučník. A pospěš si!“ houkla ještě za Charliem, když už vycházel z kuchyně. „No super,“ pomyslel si, „doufám, že to stihnu. Za půl hodiny se mám sejít se Stephem kvůli té knize.“ Charlie se dal do běhu. Vyběhl z domu, přičemž málem porazil poštmistra, přeběhl přes náměstí a dal se první uličkou vpravo. Ale hned se otočil a chtěl se dát na úprk, protože v uličce spatřil tři muže s kapucemi přes hlavu. Chtěl se nenápadně vytratit, ale už bylo pozdě. Jeden z nich si ho všiml. „Špeh!“ houkl a všichni tři se proti němu rozeběhli. Charlie už čekal nejhorší. V tom se ozvalo hlasité hvízdnutí a štěkot psů. Ve vedlejší uličce se objevil chytač psů. Ne zrovna příjemný člověk, ale ti tři zakuklenci se otočili a utekli. „Hej, kluku! Si v pořádku!?“ houkl na Charlieho chytač psů a při tom upustil provaz, na kterém měl čerstvě odchyceného psa. Pes se mu vyškubl a utekl. Chytač jenom zavrčel a pustil se za ním. Charlie na nic nečekal. Sebral se a vzal to oklikou.
21
Na místo srazu dorazil asi za patnáct minut. Tam už Steph čekal a měl v podpaží knížku. Charlie si oddychl. „Vypadáš, jako by jsi viděl ducha!“ uchechtl se Steph, kluk v Charlieho věku se stejně rezatými vlasy, jako měl jeho mladší bratr. Stephan Newton byl pěkné kvítko. Z každého si tropil legraci a ze všech nejvíce ze svého mladšího bratra Thomase. „Co? ... Já? ...“ odpověděl udýchaně Charlie. „Máš pro mě tu knihu?“ otázal se. „Jasně, že mám! Ale musíš mi ji zítra vrátit, jinak mě Legster zničí. Dnes odpoledne zase řádil!'“ Steph se s Charliem rozloučil a odběhl pryč. Charlie si zastrčil knihu do brašny a šel koupit vejce. Když se vrátil domu, dům již byl vyzdobený a provoněný různými moučníky a omáčkami. Večer měli přijít strýc s tetou, nějací radní a rodinní známí. Otec z toho byl celý nesvůj. Jako jeden z radních má letos na starosti večerní hostinu pro ostatní radní. Všechny okolo sebe peskuje – ne, že by se jindy choval jinak, ale dnes byl nesnesitelný. V kuchyni již měli navařeno a napečeno, vlastně se už čekalo na Charlieho a vajíčka. Zanesl je tedy do kuchyně. „Charlie, jak dopadla ta písemná práce z aritmetiky? Jestli špatně, tak to dnes raději ani otci neříkej! Je to pro něho velmi důležitý den.“ zeptala se matka Charlieho s nadějí v hlase. „Učitel mi řekl, že by to mohla být i dobrá známka.“ odpověděl Charlie a vypadal celkem šťastně. „Jsem na tebe hrdá, Charlie! Takový pokrok.“ rozplývala se matka a poslala ho do svého pokoje, že už ho nebudou potřebovat. V pokoji se Charlie usadil u stolu a pustil se do domácího úkolu z historie. Šlo mu to jako po másle, neboť ho historie bavila a i celkem šla. Zdálo se, že je dokonce Whitkissův oblíbenec. Potom vytáhl ze štěrbiny ve stole ten papír, co našel včera večer a snažil se ho rozluštit, ale marně. Vůbec tomu nerozuměl. Zastrčil papír zpět a natáhl se na postel. Přemýšlel o těch třech mužích, které dnes viděl. Zajímalo ho, zda-li mohli mít něco společného se záhadnými vraždami u katedrály. Ale ne, to by nešlo, vždyť o katedrálu se odjakživa starají řádové sestry. A navíc mají hned vedle klášter. Stejně byli divní. Proč se proti němu hned rozeběhli? Jedno je jisté. Dělali tam něco, o čem nechtěli, aby někdo věděl. Ještě chvíli přemýšlel a potom usnul.
22
Charlie se probudil, když už byla skoro tma. Podíval se na hodiny a na nich bylo skoro půl sedmé. Za chvíli má začít oslava. Rychle se oblékl do svátečního a seběhl po schodech dolů. Lidé se již začali scházet. Charliemu se rozzářil obličej, když ve vstupní hale spatřil svoji sestru Elisabeth. Jejího muže sice zrovna nemusel, ale pořád lepší, než aby se musel celý večer vybavovat s tou rádoby smetánkou, co si hraje na velké pány. „Charlie!“ pronesla s radostí Elisabeth, když spatřila Charlieho stojícího na schodech. Přišla k němu a políbila ho na tvář. „Jak se ti daří? Už je to tak dlouho co jsme se neviděli! Musíš mi říct, co je v Londýně nového. Ve Whitby se nic neděje...“ Po večeří zašli Elis a Charlie do jeho pokoje. Posadili se na postel a Charlie ji řekl vše, co se děje a co našel. Také ji řekl, že viděl ty tři divné muže v kápích. „Opravdu? To se mi ani nechce věřit, o co všechno přicházím.“ řekla Elis po tom, co ji všechno Charlie vylíčil. „Ti muži v kápích jsou ale opravdu divní. Určitě něco skrývají, jinak by se proti tobě přece z ničeho nic nerozeběhli.“ přemýšlela Elis nahlas. Charliemu to ale nevadilo. Elis uměla krásně vyprávět. „Víš co? Eduard stejně odjíždí na měsíc do Německa, takže bych tu mohla zůstat. Ve Whitby bych stejně byla sama.“ Charlie zazářil. Budou zase pohromadě jako za starých časů. „My té záhadě přijdeme na kloub!“'
Jiří Jaroš
23
24
