Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK U Kříže 8 158 00 Praha 5 - Jinonice
S jakými modely budoucí společnosti se v současné době setkáváme? Aleš Vaněk 4.ročník kombinovaného studia
závěrečná práce výběrového semináře "GLOBALIZACE, INFORMACE A VIZE VZDĚLANOSTNÍ SPOLEČNOSTI" Přednášející: Prof. PhDr. Jiří Cejpek, CSc.
květen 2002
"Globální informační společnost je jako ostrov, který se před námi objevuje na obzoru. Bude ale ještě chvilku trvat, než k němu doplujeme." Anne Leer, odborný poradce OECD sekce pro digitální ekonomiku a nová média
O tom, jak pojmenovat současnou nebo budoucí společnost se v odborných kruzích stále vedou rozsáhlé diskuze a v této problematice neexistuje jednotný názor. Pro označení nastávající společnosti se objevují názvy jako informační, znalostní, vzdělanostní, postindustriální, postmoderní, elektronická nebo společnost učící se. Jednotlivé termíny do jisté míry vyjadřují oslabující význam průmyslu a výrobních procesů, ale přesto jsou pouhými návrhy toho, co by se pro označení současné nebo budoucí společnosti mělo používat. Dočkáme se v blízké době skutečně ustáleného a všemi okolnostmi vzniku a charakteru nové společnosti respektujícího označení?
Bez existence počítačů, fenoménů druhé poloviny 20.století, bychom těžko mohli teoretizovat o pravém původu budoucí společnosti. Kořeny vzniku prvních počítačů sahají až do 17.století, kdy německý filosof a matematik Gottfried Leibniz objevil, že všechna čísla mohou být reprezentována pouze dvěma znaky: 0 a 1. V 19.století to byl první mechanický počítací stroj anglického vynálezce Charlese Babbage reprezentující desítkový systém a čtyři základní matematické operace - sčítání, odčítání, násobení a dělení. Na počátku 20.století přidala dvojice anglických matematiků - Alfred North Whitehead a Bertrand Russell důkaz, že jakékoliv tvrzení, které je zapsané v přísně logické formě, může být vyjádřené matematicky. Před první světovou válkou objevil Američan Lee De Forest konverzi elektronických impulsů do zvukových vln, což mělo za následek možnost dálkového přenosu řeči a zvuků. Pokud by jeden z těchto elementů chyběl, neměli bychom dnes žádný počítač (Drucker, 1993, 24-25).
Dnes můžeme neomylně tvrdit, že lidstvo se v polovině 20.století vydalo na cestu do neznámých hlubin počítačového věku a začalo přesunovat pomyslné ručičky misek vah ze strany výrobní na stranu, kde vládnou informační technologie, informace a především znalosti. Tofflerova "Třetí vlna" přicházejícího informačního věku byla započata. Jak tvrdí Naisbitt (1984), klíčovými roky přechodu průmyslové společnosti k informační byly léta 1956-1957. Byla
2
to především nastupující nová generace počítačů a výpočetní techniky jako pomocníků při automatizaci výrobních procesů a počátek postupného pohybu ve společnosti směrem od materiální výroby. Jak poznamenává Měkutová (1990, s. 98) mnozí světoví sociologové a ekonomové nazývají tuto dobu postindustriální. Novým zdrojem moci se nestávaly peníze v rukou několika mála vyvolených, ale informace v rukou mnoha (Naisbitt, 1984). Naproti tomu, dobu krátce po 2.světové válce nazývá Drucker postkapitalistickou (1993, s. 6), nicméně dodává, že žádné "post" netrvá věčně a lidstvo přechází přes práh změn. Byl to právě Drucker, který se kolem roku 1960 ve svých pracích jako jeden z prvních zabýval termínem znalost a produkce znalostí ve smyslu informačního produktu. Proto budoucí společnost několika příštích dekád nazývá společností znalostní (Drucker, 1993, s. 16). V průmyslově vyvinutých zemích světa se v první polovině sedmdesátých let 20.století začaly objevovat prvky fragmentace společnosti, spojené s důrazem na tržní ekonomiku, rostoucím terciárním sektorem produkující nové služby a také vzrůstajícím konsumerismem (především v USA a některých zemích tehdejšího Evropského společenství). Lidé vlastnící více finančních prostředků jsou ochotni více utrácet na tzv. "konzumaci služeb" (Tapper, 1998). Ekonomika rozvinutých států rostla v 70. a 80.letech v průměru od tří do šesti procent ročně, zvyšovala se nadprodukce průmyslových výrobků a hledala se pro ně nová odbytiště a trhy. V nejrozvinutějších zemích světa rostl počet lidí, kteří produkovali, zpracovávali a distribuovali informace. Díky tomu docházelo ke zvyšován podílů těchto činností v
hrubém domácím
produktu rozvinutých zemí. V nově vznikajícím informačním sektoru v USA bylo již na počátku 80.let zaměstnáno 45,8 % ekonomicky činného obyvatelstva. V ostatních průmyslově vyspělých zemích se toto číslo pohybovalo mezi 30-40 % (Měkutová, 1990, s. 98). Byl to základ nově tvořící se, v poslední době tak propagované informační společnosti? Podle amerického sociologa D.Y. Jeonga se jedná o informační společnost, pokud se vysoké procento pracovní síly účastní aktivně v procesu tvorby tvorby, zpracování a šíření informačních produktů a služeb (Vlasák, 1999, s. 11). Tato podmínka však ani na začátku 21.století není zatím naplněna. Nicméně, je nutno poznamenat, že právě na přelomu 70.-80. let 20.století docházelo k hluboké restrukturalizaci společnosti. Pracovalo se na vývoji elektronických výrobků, stále se zvyšovala produkce zákaznické elektroniky (televizí, videorekordérů, o něco později mobilních telefonů) a počítačů. Právě počítače spolu s komunikační technikou se začaly prosazovat na světových trzích v masovém měřítku.
3
Byla to světová ekonomika a průmyslově vyspělé státy světa, ve kterých byl položen základní stavební kámen trhu s informačními produkty a službami. Tapper (1998) se domnívá, že první fáze informační společnosti by se dala zařadit do časového horizontu konce sedmdesátých let a počátku let osmdesátých. Stále však nazývá tehdejší společnost postindustriální, a to pro existenci průmyslových služeb a vznikajícího trhu pro nová průmyslová odvětví. Klíčovým oborem je nastupující informační průmysl. Sedmdesátá léta 20.století byla dobou, kdy se tzv. průmyslové státy moderní společnosti1) dostaly do jiné dimenze, o které se dodnes vedou spory. Vstoupila do dějin lidstva zcela nová společnost, která byla orientovaná na informace (může být třeba pojmenovaná jako informační společnost) nebo to byla kontinuita a nová fáze průmyslové společnosti - společnost postindustriální? Zásadní rozdíl mezi průmyslovou a proklamovanou informační společností je v tom, že informační společnost klade důraz na nepřerušený ekonomický růst, rostoucí sektor informačních služeb a zdůraznění modelu informačně a technologicky vyvinuté společnosti. S přicházejícími informačními produkty a službami si technologicky vyspělejší společnost vytvořila nové paradigma, které bylo založeno na prosazení revoluční myšlenky - nahrazení pracovní síly výpočetní technikou a počítačovými technologiemi. Hepworth (1989) vidí jednotlivé fáze informační společnosti následovně: 1.fáze - existence technologického optimismu, v němž informační technologie mění společnost a ekonomiku; 2.fáze - nové informační technologie mění procesy produkce, nahrazují pracovní sílu a kapitál, což ovlivní každý jednotlivý segment informační společnosti; 3. fáze - přes informační sítě a kanály vzniká globalizovaná ekonomika a integrující informační společnost. Poslední fáze zajisté připomíná znovu narozený koncept globální informační komunity McLuhana a Powerse popsaný v Globální vesnici (McLuhan, Powers, 1989). Tapper připomíná některé kritické poznámky vztahující se ke Globální vesnici výše uvedených autorů. Cituje např. Fortnera2), který se zřejmě po právu ptá, jak je možné hovořit o globální vesnici, když lidé, kteří spolu komunikují pouze prostřednictvím komunikačních sítí, se navzájem vůbec neznají. Další trhlinou v uskutečnění "globální vesnice" se zdá být využití informačních produktů a služeb v 1)
Tapper se domnívá, že pro moderní společnost je charakteristická globalizace, abstrakce informací, oddělení času a prostoru, ekonomický růst, globalizace informací a vyvinutá technologie.
4
globálním měřítku, avšak se sociálním a ekologickým dopadem na místní prostředí (ve smyslu environment).
Cejpek přisuzuje pravděpodobné autorství označující budoucí společnost jako informační společnost A.L. Normanovi (1998, s. 165 nebo 2002, s. 9). Je více než zjevné, že toto označení se v současné době víceméně ustálilo v oficiálních dokumentech a odborné literatuře. Slovní spojení informační společnost lze najít v programových cílech a projektech mezinárodních organizací, jako jsou například OSN, UNESCO, IFLA a další. Také Evropská unie vyhlásila svůj akční program a iniciativu "eEurope - Informační společnost pro všechny".3) Podle Měkutové (1990) má označení informační společnost své opodstatnění díky nebývalým změnám, které se udály v informačních technologiích a komunikačních prostředcích za poslední desetiletí. Cejpek (1999, s. 165-166 a 2000, s. 9) naopak považuje označení informační společnosti za nesprávné. Důvodem je nepochopení tzv. potenciální informace4), tj. prostřednictvím nějakého znakového systému zaznamenané znalosti, zkušenosti nebo příběhu od informace, kterou vědomě přijímáme svou myslí a svým mozkem.5) Z důvodu mnohoznačnosti pojmu informace proto Cejpek kriticky nahlíží na použití výrazu informační společnost pro současnou společnost.6) Za klíčový pro budoucí společnost považuje Cejpek postoj člověka ke světu, jeho osobité myšlení, kulturní chování, touhu po vzdělání a "extenzi svých vlastností a schopností". Nejdůležitou roli zde hraje sám jedinec a jeho morálně volní vlastnosti a schopnost z narůstajícího množství potenciálních informací přijímat a vybírat ty správné informace, které přemění ve znalosti. Cejpek se dále a podle mého názoru po právu domnívá, že pojem informační společnost vznikl z nadšení z nárůstu potencionálních informací v průběhu nástupu počítačového věku druhé poloviny 20.století.
Problémem, se kterým se setkává současná společnost, je velmi rychle rostoucí množství potencionálních informací na jedné straně a omezené poznávací schopnosti člověka na straně druhé. Tento rozpor je znám pod pojmem informační problém společnosti .
2)
FORTNER, R.S. 1993. International Communication, History, Conflict and Control in the Global Metropolis. Belmont, Ca : Wadsworth Publishing Comp., 1993. 3) Více viz eEurope : An Information Society for all. Action Plan [online]. Brusel : Evropská komise, [2001] [cit.2002-0515]. Dostupný z WWW:
. 4) Informace jako věc. 5) Informace jako psychofyziologický jev. 6) V úspěšně obhájené dizertační práci PhDr. D. Geistové (FF UK, 1975) bylo uvedeno 311 možných definic a výkladů pojmů informace.
5
Jaké změny s sebou přináší informační exploze a nové informační technologie ve vzdělání a vzdělávání ve smyslu celého školského systému? Měkutová (1990, s. 99) se domnívá, že dochází k paradoxu tím, že čím rychleji se společnost přesouvá ke společnosti informační, tím nižší kvalitu vzdělání produkují školy. Dává to do souvislosti s patřičným vzděláváním v oborech jako jsou výpočetní a komunikační technika a univerzální schopnost pracovat s počítači. Klade si otázku, zda neporozumění počítačům znamená neporozumění životu. Informace však v žádném případě nemůže nahradit myšlení (Měkutová, 2000, s. 99)
Počítače a telekomunikační zařízení jsou dnes nedílným prvkem výuky ve školách a vzdělávacích zařízeních. Tyto vynálezy moderní doby již dnes transformují způsob výuky, a to jak z pohledu vyučujících, tak studentů. Před zhruba 350 lety to byl "otec moderní školy", jak Drucker nazývá J.A.Komenského, který položil základy moderních a univerzálních principů vzdělávání (Drucker, 1993, s. 197). Komenský prosazoval vize vzdělanostní společnosti zaměřené na lidskou osobnost a její vztah s ostatními lidmi. Ve svých literárních odkazech vyzdvihává lidskou racionalitu společně s emocionalitou (Cejpek, 2002, s. 11).V současných vzdělávacích systémech by se měl klást důraz na schopnost jedince orientovat se ve fondech potencionálních informací a umění si vybírat potřebné poznatky. Zdůrazňuje se schopnost a vůle citlivého vnímání světa a vlastního myšlení, jednání v sociálním prostředí (Cejpek 2002, s. 10). Jde o osobnostní koncept vzdělávání. Ve svém pohledu na vizi pojmenování společnosti příštích několika desetiletí se Cejpek přiklání k používání názvů společnost učící se nebo znalostní, popřípadě ještě jako společnost vzdělanostní. Bez univerzální gramotnosti, která je známá již z konceptu J.A. Komenského, nemůže žádná společnost doufat v přechodu na vyšší stupeň společnosti - například společnost znalostní nebo vzdělanostní. Je to ještě komplikovanější. S přibývajícími znalostmi vzrůstají nároky na matematické znalosti, základní pochopení věd a dynamiku technologií. Stále více je požadováno patřičné jazykové vybavení jednotlivce. Drucker se domnívá, že k dosažení znalostní společnosti jsou školy a jejich kvalitní technické a technologické vybavení tím nejdůležitějším základem. Ve vztahu student-učitel, se učitel s podporou počítačů stává zdrojem znalostí. Ve znalostní společnosti se lidé musí učit, jak se učit (Drucker, 1993, s. 201). Ve znalostní společnosti je kromě klasických škol všech stupňů důležitá existence tzv. "otevřených univerzit" nebo
6
"univerzit třetího věku" a bohatého výběru různorodých oborů distančního studia, které zaručují kvalitní vzdělávání nebo doplnění vzdělání všem těm, kteří o to mají zájem. Bez rozdílu věku.
To, co v současné nebo několika příštích let formované společnosti bude přetrvávat je ekonomika a její vztah ke znalostem jako základním zdrojům. Soudobá ekonomika má stále více charakter té kapitalistické než "postkapitalistické". Podle Druckera i v příštích několika desítkách let zůstane ekonomika tržní a globální. To, co dělá trh nadřazeným je organizování ekonomických aktivit kolem informací. Současnou ekonomiku lze stále považovat za kapitalistickou, pouze její substance byly radikálně změněny. Jedná se proto o informační kapitalismus. Světové ekonomice vévodí v dnešní době ta část průmyslu, která se za posledních padesát let přeorientovala na produkci a distribuci znalostí a informací. I krabička léků není nic jiného než zabalená znalost (Drucker, 1993, s. 181-182). Společnosti, které jsou na vrcholu ekonomického žebříčku jsou ty, které poskytují informace a znalosti v jakékoli formě a tvaru. Informace a znalosti jsou jejich hlavním produktem bohatství. Se zajímavým názorem přichází Negroponte (1995, s. 163), který tvrdí, že lidstvo si ani neuvědomuje, že se současná společnost již dostala do postinformačního věku, kde na rozdíl od průmyslového a postprůmyslového věku je charakter informace nesmírně osobní.
Leer (2000, s. 4-5) popisuje tři vize možného vývoje globální informační společnosti. První vizi definuje jako "politickou", kde klíčovým faktorem je ekonomická prosperita a technologicky vyspělá elektronická nebo digitální "nervová" síť pro oblasti vládní, vzdělávací, zdravotní, kulturní a obchodní. Druhá vize je "komerční", tzn. pevná existence globálního trhu, kde všichni potenciální zákazníci budou v dosahu pomocí síťového spojení. A konečně třetí vize "sociální" je uspořádanou komunitou virtuální vesnice (srovnej s elektronickou vesnicí A.Tofflera), tedy místem, kde bude přístupná každá informace s možností akademické a vědecké výměny a vývoje znalostí. Leer si také uvědomuje, že cesta ke globální informační společnosti je stále velmi dlouhá, neboť dvě třetiny celosvětové populace má stále co do činění s primitivní zemědělskou nebo průmyslovou ekonomikou (Leer, 2000, s. 97).
7
Podle Druckera (1993, s. 186) investují všechny rozvinuté země světa kolem 20 % jejich hrubého domácího produktu na tvorbu a šíření znalostí. Podle ekonomických statistik spolknou 10 % HDP výdaje na základní, střední a vyšší vzdělání (před I.sv. válkou to byly pouhé 2 %), na školení zaměstnanců firem připadá dalších 5 % HDP a zbytek je určen na výzkum a vývoj nových znalostí. Zdá se tedy, že produkce znalostí není vůbec levnou záležitostí, ale spíše rozsáhlou investicí. Nicméně existují velké rozdíly mezi jednotlivými státy v produktivitě znalostí, tzn. konverzi dosažených znalostí do produktů, služeb, pracovních míst atd. Drucker se domnívá, že produktivita zdrojů se stane klíčovým faktorem pro jednotlivé národní ekonomiky postkapitalistické společnosti (Drucker, 1993, s. 188). Znalostní společnost klade důraz na individuální jedince, kteří jsou středem pozornosti. Znalost je pevně ukotvena v jedinci, předávaná od jednoho k druhému, zdokonalována, využívána nebo zneužívána. Ve znalostní společnosti je vzdělaný člověk symbolem společnosti, vzorem pro ostatní (Drucker, 1993, s. 210).
Pokud budu čerpat myšlenky z Tofflerovy "Třetí vlny", tak se lidstvo na svém pochodu dějinami dostalo do třetí revoluční vlny - postindustriální, jejíž první fáze stále probíhá. Z výše uvedeného textu vyplývá, že odborníci na informačně-sociální tematiku společnosti nebo civilizaci chápou problematiku správného pojmenování rozdílně. Domnívám se, že tendence označovat současnou společnost jako informační je víceméně populistické a módní. Zřejmě se tak děje na základě neutuchajícího nadšení z rozvoje informačních technologií v posledních dekádách. Patřičné technické a programové prostředky nebo ekonomická vyspělost však tvoří pouze základ dnes propagované informační společnosti. Tou důležitější roli hrají sami obyvatelé společnosti, jejich kulturní vyspělost, lidské vztahy, tolerance, vzdělanost, myšlení a pochopení principů lidského bytí. Domnívám se, že správně označit současnou nebo nastávající společnost bude možné až za několik desítek let, kdy se opravdu potvrdí směr vývoje společnosti. Jestli se dnes jedná o prvopočátek společnosti informační, znalostní, vzdělanostní, učící se nebo úplně jiné, ukáže až sama budoucnost.
8
Použitá literatura
1. CEJPEK, Jiří. 1998. Informace, komunikace a myšlení : úvod do informační vědy. Praha : Karolinum, 1998. 179 s. ISBN 8-071-84767-4. 2. CEJPEK, Jiří. 2002. Globalizace, informace a vize vzdělanostní společnosti. Praha, 2002. Strojopis. 13 s. 3. DRUCKER, Peter F. 1993 Post-capitalist society. New York : HarperCollins, 1993. 232 s. ISBN 0-887-30620-9. 4. HEPWORTH, M.E. 1989. Geography of the Information Economy. London : Belhaven Press, 1989. s. 164-171. 5. LEER, Anne. Welcome to the wired world : tune in to the digital future. London : Pearson Education, 2000. xvii, 221 s. ISBN 0-273-63560-1. 6. MAY, Christopher. 1998. Capital, Knowledge and Ownership : The ‘information society’ and Intellectual property [online]. Bristol : University of the West of England, 1998 [cit. 2002-05-07]. Dostupný na World Wide web:. 7. McLUHAN, Marshall; POWERS, Bruce, R. 1989. The Global Village : Transformations in World Life and Media in the 21st Century. New York : Oxford University Press, 1989. xiii, 220 s. 8. MĚKUTOVÁ, Hermína. 1990. Informační společnost : abstrakce nebo realita? Čs. Informatika. 1990, roč. 32, č. 4, s. 98-101. 9. NAISBITT, John. 1984. Megatrends : Ten New Directions Transorming Our Lives. New York : Warner Books, 1994. 384 s. 10. NEGROPONTE, N. Beeing digital. London : Hodder&Stoughton, 1995. 249 s. ISBN 0-340-64930-5. 11. PAPÍK, Richard. 2001. Společnost orientovaná na znalosti a digitální ekonomiku. Ikaros [online]. 2001, č. 1 [cit. 2002-05-07]. Dostupný na World Wide Web: . ISSN 1212-5075.
9
12. TAPPER, Helena. 1998. Understanding of Information Society Paradigm [online]. Helsinky : University of Helsinki, Department of Communication, 1998 [cit. 2002-05-11]. Dostupný na World Wide web:. 13. TOFFLER, Alvin. 1980. The third wave. London : Pan Books, 1981. 544 s. ISBN 0-33026337-1. 14. VLASÁK, Rudolf. 1999. Světový informační průmysl. Praha : Karolinum, 1999. 341 s. ISBN 8-071-84840-9.
10
