22. DUBNA 2015 SVAZEK 27., VYDÁNÍ 27. POČET VÝTISKŮ 50
OKÉNKO J&G
REPORTÁŽ
PTÁKOVINA
JARNÍ DÍLNA PLNÁ NÁPADŮ A KREATIVITY
„RVVZetko bylo báječný !“ říká Jakub Gloza
Proč nepoví vše? Co chce generální ředitel zamlčet?
FOTO MĚSTO ŠUMPERK
VYCHÁZÍ ZA PODPORY MĚSTA ŠUMPERKA A TISKÁRNY GRAFOTYP
INTRO
ÚVODNÍ SLOVO ŠÉFREDAKTORA
Milí čtenáři, Duben je pro mnohé významný pouze Velikonocemi. Pro nás je však duben důležitý i něčím jiným, například přijímacími zkoušky na střední školu či slavnostním předáváním Cen města Šumperka 2014, které se konalo 11. dubna v šumperském divadle, a upřímně musím říct, že při promítání medailonku „Ceny mladých“, kde se objevily záběry z našich aktivit a akcí, jsem si uvědomil, jak podstatné je něco takového pro malé děti pořádat, a ještě víc jsem si uvědomil, jak jsem strašně vděčný všem, kteří nás v našich aktivitách podporují. Na pódiu jsem prostor k poděkování nedostal, i proto bych rád aspoň touto cestou poděkoval vedení naší školy, skvělým jedničkovským učitelům – zejména paním učitelkám Zdeňce Krejčí a Marcele Macečkové za jejich každodenní podporu. Další velké poděkování bych rád směřoval naší kolegyni ze Smíchovin a kamarádce Martině Buchtové, která o půlnoci upřednostňuje korekturu našeho časopisu před svým vlastním spánkem. No a nakonec děkujeme všem, kteří se nebáli, nebojí, a pěvně věřím, že se ani bát nebudou, nám podat pomocnou ruku při organizování zábavy pro děti.
Děkuji moc všem za podporu a přeji Vám jen to dobré!
KRÁTCE ZE J&G SPOLEČNOSTI...
DUBEN PATŘÍ J&G SPOLEČNOSTI – JARNÍ DÍLNA A ČARODĚJNICE
OBSAH 2 OKÉNKO J&G KAM AŽ DOSÁHNOU CHAPADLA GLOZIČE JAKUBOVITÉHO
3 ROZHOVOR „RVVZETKO JSEM SI UŽIL!“ ŘÍKÁ JAKUB GLOZA
4 PRAVDOMLUVNÝ BULVÁR J&G CO PŘEDCHÁZELO J&G SPOLEČNOSTI?
4 MINUTKA Z MUZEA MUZEJNÍ NOC SE LETOS PONESE VE SVATEBNÍM DUCHU
5 ŠUMPERSKÉ PERLIČKY
J&G společnost na duben připravila pro děti 1. stupně hned dvě akce, u kterých se budou bavit a zároveň se i něco naučí… 1. akcí byla Jarní dílna tvoření 2015, která navodila velikonoční náladu ve velké tělocvičně hned na apríla, neboli 1. dubna. Děti si mohly již podruhé vyrobit jarní a velikonoční dekorace, jež ozdobily jejich domovy během Velikonoc. A i letos přinesla velmi pozitivní ohlasy, a to jak od dětí, tak i učitelů. Tou druhou akcí bude Vycházka za čarodějnicemi, která se uskuteční pro žáky 4. ročníku na konci dubna, kdy se děti vydají do sklepení Geschaderova domu, aby odhalily intriky strach nahánějícího inkvizitora Bobliga. – J. Gloza
LETOŠNÍ DEN ZEMĚ BUDE SLADKÝ JAKO MED!
KAM AŽ DOSÁHNOU CHAPADLA GLOZIČE JAKUBOVITÉHO
(NEJEN) O CENÁCH MĚSTA ŠUMPERKA
( toto označení je jeho vlastní, označil se takto v jednom článku)
Když se něco rodí, bývá to těžké i bolestivé. Když se pak činnosti rozvíjejí, přináší to starosti, problémy a zátěž pro zúčastněné. Tato fáze je už překonaná. Dokonce jak se akce dařily, získávaly si své příznivce, pomocníky a přihlížející. Mnozí váhavci „prohlédli“, zapojili se nebo alespoň přestali rušit a překážet. Stojíme na prahu třetí fáze – na prahu „sklizně“. Poctivá práce přinesla plody v podobě oceňování. Teď už nikdo nepochybuje, že je oceňován právem. Jakuba to však neukolébává, plánuje dál a „ve větším“. Dveře školy už dávno „rozrazil“ a vyšel na veřejnost. Získává příznivce a pomocníky mimo školu. Je to prozřetelné. Chytrý kluk si už dávno uvědomil, že oporu naší Jedničky nebude moci po odchodu na střední školu využívat. Proto si „prošlápl“ cestičku k mnohým firmám, jež se staly jeho sponzory, začal spolupracovat s tiskárnou Grafotyp a získal grant na vydávání SMÍCHovin. V současné době vzniká další číslo jeho časopisu, chystá se na Den země, zařídil návštěvu ostravského televizního studia... Lze to uzavřít jednoznačně – stále překvapuje a člověk se s ním rozhodně nenudí. Mgr. Zdeňka Krejčí
5 ŠUMPERSKÉ PERLIČKY
CO PŘEDZVĚSTUJE TAJEMNÝ SYMBOL?
6,7 NAŠE TÉMA 7 ZTRACENÝ DENÍK WILLIAMY SHAKEASPEAROVÉ ŽIVOT JE JEN NÁHODA...
8 PTÁKOVINA PROČ NEPOVÍ VŠE?
9 KDO SE BAVÍ, NEZLOBÍ!
10 FOTOGALERIE RVVZETKO BYLO O ZÁBAVĚ A POZNÁNÍ
NAPSAL JAKUB GLOZA FOTO RVVZ.TOKAMARADI.CZ
ROZHOVOR
„RVVZETKO BYLO BÁJEČNÝ A STRAŠNĚ JSEM SI HO UŽIL!“ ŘÍKÁ JAKUB GLOZA Dubnový rozhovor bude tak trochu jiný… V tomto čísle totiž nebudeme omezovat myšlenky a dojmy nějakými otázkami, ale dáme přímý průchod všem emocím, které zažil Jakub Gloza na šumperském RVVZetku. Čtěte! Jednoho dne mě oslovil Tomáš Lešingr, oddílový vedoucí T.O. Kamarádi. Setkal jsem se s ním už na několika veřejných akcí, kde jsme oba svůj „tým“ prezentovali, na té poslední – Vánoce v Šumperku mě ke konci oslovil a nabídl mi, zda bych se nechtěl zúčastnit šumperské RVVZetky, která se bude v roce 2015 konat. Tehdy jsem mu řekl, že nejspíš jo, jelikož však během dalších dnů byly Vánoce upadlo toto přislíbení v zapomnění. Teď však jsem měl ve svém e-mailu jeho zprávu a všechny tyto vzpomínky z Vánoc v Šumperku, a tudíž i můj slib, se najednou vracely. „Byl bych moc rád, kdyby ses RVVZ zúčastnil buď jako účastník, nebo třeba i jako lektor. Věřím, že určitě máš co nabídnout,“ stálo v emailu. Nejprve jsem váhal, zda celý víkend vydržím s neznámými lidmi, na druhou stranu jsem si byl zase vědom, že by to bylo rozhodně pro mě přínosem a že bych třebas i načerpal nové hry a poznatky při práci s dětmi. Nakonec moje zvědavost a touha po nových zážitcích byla silnější než obavy. I proto jsem na to kývnul. A stejně tomu bylo i s druhou nabídkou, abych se stal nejen účastníkem, ale i lektorem, a měl tak svůj vlastní program. Po pár minutách dumání jsem nazval svůj program: Měl by mít spolek časopis? Aneb výhody i nevýhody periodického tisku. Za pár týdnů jsem už v jeden chladný podvečer stál před šumperskou ŠESTKOU, kde se vše mělo odehrávat. Po chvilce bloudění po dvoře školy jsem konečně našel vchod a vstoupil dovnitř. Uvnitř to žilo! Několik desítek lidí sedělo u stolků – bavili se, smáli se a hráli člověče nezlob se. Další zase připevňovali na polystyrenové nástěnky s informacemi a zajímavostmi ke svému spolku. Když jsem si odnesl věci na místo určené a vyzdobil jsem dvě nástěnky tak, aby co nejlépe prezentovaly J&G společnost, vydal jsme se na zahájení do tělocvičny, tam nejprve T.O. Kamarádi vytáhli ze země písmena RVVZ (upravená verze pohádky o červené řepě), poté jsme zapálili svíčku a na kousek papíru napsali co od tohohle víkendu očekáváme. No a potom hurá na první program – tam jsem se dozvěděl, jak nejlépe pracovat s foťákem a s další různou technikou na akcích a táborech. Když odbyla jedenáctá večerní, sešli jsme se znova v tělocvičně tentokrát na noční domečkovou vybíjenou, na kterou jsem se upřímně těšil. Ta nám vydržela až do jedné do rána, kdy jsme se celí zmožení odporoučeli ke spánku. Další den jsme se vysloveně bavili – nejprve na přednášce o oddílovém webu, kde jsem za ten náš dostal pěkně vyhubováno (nebojte už se připravuje nový!) a poté na logické hře Investice, kdy jsme byli velvyslanci různých států, já konkrétně za Itálii, a ostatním státům jsme buď vyhlašovali válku, nebo s nimi uzavírali alianci. No a potom nadešly dva programy, na které jsem se skutečně těšil, nejprve ten můj o časopise – kde jsem se s ostatními bavil o vydávání časopisu a také jsme tak trochu slovíčkařili. No a tím druhým byly Xandyho bezkontaktní hry, zkuste si třeba zahrát letadýlka, kdy jeden z dvojice má zavázané oči a letí k tomu druhému, nebo zkuste, aby nalezlo 20 lidí na tzv. lavičkovou váhu, která má zůstat ve vodorovné poloze. Kolem půlnoci nás opět čekala domečková vybíjena, než jsme se však dočkali, byl připravený ještě jeden program, a to Cesta časem, kdy dějiny a události za posledních 100 procházely kolem nás, byli jsme u podpisu mnichovské dohody, nacisti nám doslova dýchali na záda, byli jsme u toho, když Židy odtahovali do Terezína nebo když hokejisti poprvé vyhráli mistrovství světa, doslova jsme prožívali popravu Milady Horákové či zastřelení Jana Opletala. No a nakonec jsme skandovali na hlavní třídě, a vynutili jsme si tak SAMETOVOU REVOLUCI. Domečkovou vybíjenou jsme hráli až do dvou hodin do rána a do čtyř hodin jsme pokračovali v bezkontaktních hrách v potemnělé tělocvičně. Ráno jsme sice vypadali jako ZOMBIE, ale co hlavně, že jsme si to pořádně užili. Když tento super víkend končil, říkal jsem si, jak to celé bylo bezva, kolik legrace a srandy jsme si užili. A všem ostatním můžu vzkázat: PŘÍŠTĚ MĚ TAM MÁTE ZASE!
STRANA 3
PRAVDOMLUVNÝ BULVÁR
NAPSALI JAN ŠEFL A JAKUB GLOZA FOTO REDAKCE
CO PŘEDCHÁZELO J&G SPOLEČNOSTI? Zamýšleli jste se někdy nad tím, co bylo, než byla založena J&G společnost? Zahálel Kuba, nebo už dělal něco smysluplného? Že by se třeba učil a připravoval na výuku? Tak takhle to určitě nebylo. Již v předminulém čísle jste si mohli přečíst o tom, co Kuba předváděl o přestávkách. V článku však není zmíněno, že už se jeho ambice formovaly v něco, z čeho později vznikla J&G společnost. Prvním předchůdcem mohla být vystoupení kapely Kamarádi. Jestli tomu kapela mohu vůbec říkat. Šlo totiž o tři třeťáky, kteří zpívali do písniček puštěných z radia do mikrofonu z barevného papíru. I přesto na jejím prvním a posledním vystoupení dostali příležitost nejen „roztleskávačky“ a tehdy 1. C (dnes 7. C), ale i klaun Glozíno, tedy Jakub Gloza, a „klaunice“, Ježka Kubova pozdější pomocnice Kristýna Běhalová. Po tomto vystoupení se „kapela“ pomalu rozpadla a Kuba si začal hledat další příležitost jak uplatnit své ambice. Dalším předchůdcem společnosti mohl být Kubův nápad založit klub třeťáků, kteří by si v něm hráli hry, zpívali a tak dál. Nazval ho klub Sparkys. Jako klubovna se mu zdála vhodná jedna z prázdných tříd nad jídelnou, kde se dnes nachází oddělení školní družiny. Povedlo se mu třídu vyjednat s vedením školy, jediným problémem byla věta, kterou dnes slýchá před každou akcí: „Kdo vás tam bude hlídat?“ A nastal problém. Nikdo z učitelského sboru si nechtěl vzít na triko klub „sígra“, o kterém se mluvilo snad na každé pedagogické radě. Na požadavek záštity klubu nekývly ani dnešní největší podpory, a to paní učitelky Uhlířová a Krejčí. Ale divíte se jim někdo, když nevěděly, co od Kuby čekat? Tyto nezdary vedly k tomu, že se na začátku listopadu ve třídě 3. A objevil papír s nápisem „J&G společnost pořádá 1. ročník akce český Ježíšek“. A od té doby 1. listopadu nechodíme do školy a slavíme den zábavy… Na to si, ale budeme muset ještě nějaké to číslo počkat. Pokračování v dalším čísle…
MINUTKA Z MUZEA: MUZEJNÍ NOC SE LETOS PONESE VE SVATEBNÍM DUCHU Zajímá vás, co se děje za zdmi muzea, když se v pět hodin zavře? Prochází se jeho chodbami strašidla, nebo je naprosto stejné jako ve dne? V pořadí již devátý ročník šumperské muzejní noci slibuje nejen odpověď na tuto otázku, ale i čtyři hodiny zábavy, která propukne v pátek 15. května v 19 hodin v prostorách šumperského muzea. Letošní „noc“ se bude nést v duchu svatební módy 20. století a také ruční tvorby šperků. Návštěvníky čeká nejdříve od 19 hodin vernisáž výstavy V čem jste se, dámy, vdávaly…, která se zaměří na svatební šaty z dob, kdy módu ještě neurčovaly svatební salóny a nevěsty si šaty vyráběly svépomocí nebo si je nechávaly šít na zakázku. Nebude chybět ani módní přehlídka historických a současných svatebních šatů. Od 19 do 22 hodin budou přístupné všechny krátkodobé výstavy – Cestou křížů, Šperkovnice šumperského muzea, Ohrožené rostliny střední Moravy i nově otevřená výstava V čem jste se, dámy, vdávaly… Návštěvníci se rovněž budou moci nechat inspirovat tvorbou šperkařek, vytvoří si vlastní originální šperk nebo si budou moci zakoupit již hotový. A pokud přijdete na akci Muzejní noc ve svatebním kostýmu, nebudete muset ani platit vstupné. Jinak si nachystejte 40, respektive 20 korun. A hlavně dobrou náladu! Napsala Martina Buchtová, zdroj a foto VM STRANA 4
ŠUMPERSKÉ PERLIČKY
VÍCE ŠUMPERSKÝCH PERLIČEK NA SMICHOVINY.CZ
– LETOŠNÍ DEN ZEMĚ BUDE SLADKÝ JAKO MED! Středisko ekologické výchovy, jež pracuje pod SVČ Doris v Šumperku, již několik let připravuje ke konci dubna Den Země a i letos se mohou děti na tuto akci těšit. Konat se bude v pátek 24. dubna a organizátoři opět slibují spoustu zábavy a možností, jak nabýt nové vědomosti. Letošní ročník se ponese ve včelařském duchu, i proto si budou moci všichni, kteří mezi 9 hodinou ranní a 17 hodinou odpolední navštíví park u Vily Doris, ozdobit perníčky, vyrobit si svíčky z vosku, ochutnat několik desítek druhů medů či se pokusit postavit včelí hotel. K tomu všemu se budou moci seznámit i se známými i neznámými včelařskými produkty či se pobavit se zkušeným včelařem. Kromě medových stanovišť se budou moci děti těšit i na tradiční stanoviště a atrakce, které si během let tak oblíbili, a to například na trampolínu či horolezeckou stěnu. Na pódiu pak zazáří děti z Veselé školky, dvě kapely a žáci z 5. základní školy. Napsal JG
– ČARODĚJNICE PŘILETÍ DO LOSINSKÉHO AREÁLU ZDRAVÍ K čarodějnickému kotli, jenž bude umístěn na parkovišti Areálu zdraví ve Velkých Losinách, se již v sobotu 25. dubna sletí všechny známé i neznámé čarodějnice z celého širého okolí. Rej pro malé i velké čarodějnice a mágy započne v 16.00 hodin. Pořadatelé lákají především na soutěže pro děti či na pořádnou začarovanou muziku od DJ Jim(o), krom toho si budou moci všichni zařádit v čarodějnických dílničkách, na obří nafukovací skluzavce či se zapojit do lampiónového průvodu. Jen co se děti pořádně vyřádí a usnou, nastane pro všechny rodiče a dospělé pořádná zábava doprovázená hudbou Mira Flora a vyhlášením o nejošklivější čarodějnici a čarodějníka. „Proto neváhej! Nasedni na koště a přileť mezi nás. Dodržuj, prosím, však letový provoz nad Losinami, aby nedošlo k vážným kolizím,“ uzavírají pořadatelé. Napsal Jakub Gloza, foto pořadatel
– POLICIE SE PŘEDSTAVÍ DĚTEM Už jsi někdy viděl/a policejní výstroj? Zajímá tě, co všechno policie dělá? Potom bys měl/a navštívit šumperský Domeček. Třicátého dubna v 15.30 zde bude probíhat hravou formou přednáška české policie. Na přednášce uvidíš policejní výstroj, uslyšíš o práci policie a navíc si můžeš vyzkoušet, jak se snímají stopy. Přes to, co všechno uvidíš, je cena vstupného celkem nízká, a to 50 Kč. A kde vůbec Domeček je? Najdeš jej naproti „Komínu“ na ulici Dr. E. Beneše číslo popisné 14. Napsal Jan Šefl, foto TV
– CO PŘEDZVĚSTUJE TAJEMNÝ SYMBOL? Jednoho dne se na jedné z budov 1. základní školy v Šumperku objevilo velmi zajímavé seskupení dvou rozesmátých puzzle. Zřejmě by ušly naší pozornosti, přeci jenom výzdoba na budově školy bývá během roku několikrát obměňována, kdyby se mě sama učitelka výtvarky nezeptala, jestli nevím, kdo to tam na tu budovu dal, pokrčil jsem rameny. Když se však ukázalo, že o tomto „výtvoru“ nic neví ani školník, vypadalo to na kuriózní záhadu. Naše redakce se proto rozhodla jí přijít na kloub, a kde jinde bychom měli začít než v kanceláři ředitele. Ten však na otázku „Kdo tam dal ty puzzle?“ velmi tajemně mlžil. Rozhodli jsme se proto logo mít neustále na očích, třeba bude viník zahlédnut, až bude provádět obhlídku, zda jeho skvost nikdo neponičil. Bohužel, nepodařilo se. Jednou ráno se však záhada ještě více zamotala, přišel totiž ke mně jeden z pracovníků školy, který mi sdělil, že se symbol objevil i mimo školu, na okně Komína v SVČ Doris. Vyrazili jsme tedy na místo, abychom si to ověřili. A skutečně! V okně u recepce hnízdila na chlup stejná kopie tohoto útvaru. Oslovili jsme tedy recepční, zda o tom něco neví. Ta nás však odkázala na paní ředitelku. Ale ani tam jsme nepochodili, na otázku „Co to je za puzzle a proč stejné jsou i na naší škole?“ paní ředitelka neodpověděla. My se však nevzdáváme a pátráme dál… - redakce SMÍCH STRANA 5
NAŠE TÉMA
NAPSAL JAKUB GLOZA FOTO ŠUMPERSKÁ MÉDIA
V ŠUMPERSKÉM DIVADLE STYLIZOVANÉM JAKO STUDIO S ZAZÁŘILI DRŽITELÉ CEN MĚSTA ŠUMPERKA 2014 Je podvečer 11. dubna a já společně se svou rodinou stojím před šumperským divadlem, rozsvícená světla v oknech a lidé hrnoucí se vchodem dovnitř předurčují, že tento večer se bude něco dít. Vcházíme dovnitř, procházíme se po červeném koberci, jenž lemuje dlouhé schodiště do foyer. Na posledním schodu nás vítají usměvavé hostesky a vnucují nám do rukou zelenou brožurku, jež jaksi mapuje celý večer. Po pár minutách stání ve foyer konečně vcházíme do velkého sálu, který tento večer patří držitelům Cen města Šumperka za rok 2014. A tudíž i mně a J&G společnosti.
DRŽITELÉ CEN MĚSTA ŠUMPERKA ZA ROK 2014
Usedám na sedadlo, na němž se nachází už trochu ušoupaný štítek s číslem 13, ještě jednou překontroluji správnost čísla sedadla na lístku a usedám vedle svého spolupracovníka a kamaráda Honzy Šefla, který už 2 roky vnáší do činnosti společnosti „TO SVÉ“. Po pár minutách tlachání s ostatními držiteli ceny zaklapnou dveře, zhasnou světla a za tónu hudby přichází moderátor, jenž zahajuje celé předávání. V tom si uvědomuji, že ten očekávaný večer, na který se těším již dva měsíce, konečně nastal. Naplňuje mě radost, ale zároveň i tréma, která momentálně nad radostí triumfuje.
TAKOVÍ JSME BYLI… Celý večer se nese v duchu obnoveného studia S neboli šumperské televize, která vysílala v devadesátých letech. V jedné části se nachází obrovské promítací plátno a místo pro kapelu, která zpříjemní dnešní večer. Druhá část je aranžována jako již zmíněné studio S, kterému dominuje prosklený moderátorský pult, ke kterému přichází usměvavý moderátor Lukáš Kobza. „Přeji Vám dobrý večer!“ zahajuje slovy dnešní předávání. Poté připomíná motto letošních cen – TAKOVÍ JSME BYLI, které vzápětí doplňuje připravený klip připomínající město před 20 lety. „A jací budeme za dalších 20 let?“ S lehkým úsměvem nastoluje publiku řečnickou otázku. „Buď, jak buď. Lidé, kteří dnes budou přebírat ocenění, se velmi přičinili o to, že Šumperk zářil za hranicemi našeho regionu!“ vyzdvihuje všechny oceněné moderátor. Poté následuje velmi vtipná reportáž, kterou provází Zuzana Kvapilová, jež zahajuje první blok předávání. V tom je udělována Cena za novostavbu, kterou obdržel rodinný dům Pod Vyhlídkou 42, a Cena za rekonstrukci pro dům na Bludovské 28. Následuje udílení ceny, která nebyla syrová, ale se sýrem něco společného měla, jak vtipně podotýká Lukáš Kobza, obdržela ji totiž sýrařská výrobna Dita. O cenu nebyla ochuzena ani blyštivá firma Urdiamant, ta obdržela Cenu pro úspěšnou výrobní společnost. Ačkoliv se nesmírně bavím, pořád mnou cloumá nervozita, neboť mám tušení, že už každým momentem to nastane! Po krátkém oddechu za hudebního doprovodu kapely Fleksible se znovu s moderátorem spojuje paní Kvapilová, která na malé scéně divadla vede vášnivý rozhovor s Rychlými šípy. Ti svérázně vyjmenovávají
STRANA 6
NAPSAL JAKUB GLOZA FOTO ŠUMPERKÁ MÉDIA
NAŠE TÉMA
všechny své vlastnosti, kvůli kterým by měli získat Cenu mladých a které dnešní mládeži chybí. Paní Kvapilová je však odpálkuje větou, že o cenách je už rozhodnuto a že v našem městě jsou taky šikovní lidé. A dokonce i s vydáváním časopisu je podle ní strčil do kapsy mladý muž, který na škole vydává svůj vlastní časopis. No a to byla věta, která mě ještě více znervóznila. Následuje spot, který se Vistafilmu opravdu povedl, vyzdvihuje časopis Smíchoviny a J&G společnost. No a vše končí slovy: „Honza s Jakubem tvoří dvojici, kterou by 1. základní škole v Šumperku mohli jiné školy jenom závidět!“ A vzápětí mnou prochází emoce, pocit hrdosti na všechny, kteří mě dotlačili až sem. Zároveň si však díky snímkům uvědomuji to, jak je podstatné a potřebné něco pro malé děti dělat. Impulz trémy odchází vyzváním moderátora: „Přivítejme právě teď pány Jakuba Glozu a Jana Šefla…“ A je to tady, hlava by chtěla jít, ale nohy jako by protestovaly a chtěly zůstat na místě, nakonec přeci jen mozek vítězí a já se ocitám na pódiu společně s Honzou před zraky 300 diváků. Moderátorovi to nedá a ptá se, kdo se založením časopisu přišel. Cítím, že by to měl říct Honza, nebudu přeci mluvit sám o sobě, otáčím se s mikrofonem k Honzovi s nadějí, že mě z této svízelné situace přeci jenom dostane. On to však gestem, který neušel pozornosti publika zamítne. A tak to zůstává na mně. „Tak časopis jsem založil já…“ nervózně pronesu a publikum rozhodnuté mě podpořit se začne smát. Už s větší jistotou odpovídám na další otázku, a to proč se Smíchoviny jmenují zrovna tak. Při odpovědi na tuto otázku jsem dostal větší prostor, i proto vzniká hned několik dlouhých souvětí. No a do třetice všeho mi pokládá Lukáš Kobza ještě jednu otázku, a to zda je možné, že se časopis bude rozvážet v nákladu 20 000 výtisků po celé Moravě. Stále mi hlavou proudí mámina rada, a to moc to nenatahovat. I proto reaguji stroze: „Tak já si myslím, že je možné úplně všechno,“ čímž odbourám několik desítek diváků v hledišti. Cenu nám předává Tomáš Menšík za asistence Rychlých šípů. Když už jsem krásnou skleněnou sošku držel v ruce, byl večer mnohem příjemnější. Po nás Cenu za sport přebírá Anna Měrková, která si hned několikrát vyslouží potlesk a smích publika. Následuje zvláštní cena v oblasti sportu, jež obdržel Vojtěch Král, a Cena za kulturu, kterou si zasloužila talentovaná malířka Věra Kolářová. Poté celé divadlo „duní“ v rytmu skupiny Drum Orchestra, jejíž členové nás obdařují africkými rytmy. Ty roztančily i Jana Amose Komenského, se kterým vede rozhovor Zuzka Kvapilová při dalším živém vstupu. Další cenu si přichází na pódium převzít tanečnice Marie Jirmanová, a to za vzdělávání. Zvláštní hold vzdalo publikum, když se předávala cena Tomášovi Chrastinovi, který při návštěvě minigolfu zachránil lidský život. O velký potlesk také diváci neochudili ZŠ a MŠ Pomněnku, která obdržela zvláštní cenu města. Po velmi vydařeném tanečním čísle, které ocenili převážně muži, přichází na pódium Zdeněk Gába, který nejprve vyznává lásku svému městu – Šumperku – a poté přebírá Cenu za přínos městu z rukou starosty Zdeňka Brože. No a nakonec, když už se vše chýlí ke konci, jsme všichni ocenění vyzváni ke společnému focení, které probíhá za bouřlivého potlesku a střílení konfet. Po ukončení slavnostní části nám pár našich „fanoušků“, kteří kvůli nám přišli, gratuluje a okukuje sošku, která se v současné době leskne na mém pracovním stole. Kdo si myslel, že zábava skončila, hned změnil názor, neboť právě zahájením společenské části ta pravá legrace teprve začínala. Ale o tom až zase příště...
ZAŽIJTE VEČER NA VLASTNÍ OČI! PODÍVEJTE SE NA POVEDENÝ STŘIH CELÉHO VEČERA NA SMICHOVINY.CZ
STRANA 7
ZE ZTRACENÉHO DENÍKU WILLIAMY SHEAKESPEAROVÉ
NAPSALA NELA KÁRSKÁ FOTO INTERNET
Život je jen náhoda... Život není peříčko. Spíše bych řekla, že je to pořádně těžký kámen, který si nikdo nekoupí v obchodě. Život je darován. Občas je to naše přání a někdy je to jen malá nehoda. A přesně tato nehoda se přihodila i mně. Je mi dvacet let a jsem právě v prvních měsících těhotenství. Nejhorší je, že si ani nepamatuji na tu část, kdy jsem mohla otěhotnět. Prostě jsem byla s kamarády na nějaké oslavě a pořádně se opila. Víc si nepamatuji. První, co mě napadlo, když jsem zjistila své těhotenství, bylo: „Interrupce. Zbavím se toho. Bude to bez problémů,“ avšak matka mi otevřela oči. Vysvětlila mi, jaký to byl obrovský dar, když jsem se jí narodila já. A po dlouhém, opravdu dlouhém přemlouvání a přislíbení pomoci jsem přikývla na to, že si to dítě nechám. Jednou toho možná budu litovat, ale jsem rozhodnuta! Už po pár týdnech svého těhotenství jsem toho mírně začala litovat. Každé ráno jsem se časně budila, jen abych se mohla vyzvracet. Nejdřív jsem si myslela, že nebudu schopná pozřít žádné jídlo a pak se najednou všechny mé chutě zbláznily. V jednu chvíli jsem měla chuť na jogurt, a jakmile jsem si strčila první lžičku do úst, dostala jsem chuť na špagety. Můj nejlepší kamarád Tim se mi jenom smál. Nebýt ho a mé matky, tak bych asi byla ztracená. S nimi až na pár výjimek bylo všechno jednoduché. Tim se ke mně nastěhoval a se vším mi pomáhal. Dokonce ho bavilo se mnou chodit na kontroly k doktorovi nebo nakupovat různé oblečky pro miminko. „A už máš jméno?“ stále se vyptával. „NE!“ říkám už poslední dobou trochu nervózně. Můj porod už se čím dál tím víc blížil a já stále neměla rozhodnuté, jak se bude moje dítě jmenovat. „Máš nějaký návrh?“ zeptala jsem se najednou. „Já jich mám,“ zasmál se. „Jsem zvědavá,“ zvednu obočí. „Co třeba Emma? Nebo Anička?“ zeptal se. „To je dobrý, ale co když to bude kluk?“ usmála jsem se. „Tak to může být Dominik nebo Pavel,“ pokrčil rameny a dál se samolibně usmíval. „A co třeba Tim?“ zeptala jsem se. „Jmenoval by se po osobě, kterou mám tolik ráda a tak moc pro mě znamená,“ vydechnu a dojdu k němu blíž. „Tak se budeš jmenovat Timothy II,“ zasmál se a pohladil mé velké břicho. Pak už mě jen objal. „Myslím, že souhlasí,“ zasmála jsem se. Když v tom mě šíleně bodlo v podbřišku. Tim na nic nečekal a vezl mě do porodnice a tam mi potvrdili, čeho jsem se bála. „Dítě chce na svět,“ oznámil doktor. Porod byl sice velmi bolestivý, ale první pohled na mou dceru, jako by všechnu bolest odehnal. Z očí mi začaly téct proudy slz. Byly to slzy štěstí. Když už bylo po všem, přišel do mého pokoje Tim. Já ležela v posteli a držela Emmu v náruči. „Tak je to holka, promiň,“ zasmála jsem se tiše, abych ji nevzbudila. „Holka? Tak to se asi nebude jmenovat Timothy II. Co?“ Řekl na oko uraženě. „Ne,“ smála jsem se s ním. „Seznam se s Emmou Cadrikovou,“ vydechla jsem. „Můžu?“ natáhnul přede mě ruce. Podala jsem mu malou Emmu a uviděla jsem jeho jiskřičky v jeho očích. Po chvíli mi ji vrátil, ale udělal při tom něco nečekaného. Políbil mě. A já si všechno uvědomila. Uvědomila jsem si, že už pro mě není jen kamarád, ale je něco víc. Už ho mám ráda mnohem víc než kamaráda. Já ho miluji! A myslím, že je to oboustranné.
Tak to tak vypadá, že dítě bude mít nejen matku a skvělou babičku, ale bude mít i skvělého tatínka. Budeme jedna malá spokojená rodinka… Nebo snad ne? STRANA 8
NAPSALA MARTINA BUCHTOVÁ FOTO ŠUMPERSKÝ ZPRAVODAJ
PTÁKOVINA
PROČ NEPOVÍ VŠE, CO SE UDÁLO NA PŘEDÁVÁNÍ CEN MĚSTA ŠUMPERKA ZA ROK 2014? CO CHCE GENERÁLNÍ ŘEDITEL ZAMLČET? Po přečtení reportáže Jakuba Glozy ze slavnostního předávání Cen města Šumperka byla část redakce Smíchovin poněkud v rozpacích. Byli jsme všichni v ten samý den na stejném místě? Proč si nechal nejzajímavější část večera generální ředitel pro sebe? Co se vlastně událo po společném fotografování oceněných? Pohodlně se posaďte a poslouchejte. Začala bych asi květinou. Tedy tím, jak se z krásné kytice stal svazek polámaných pestrobarevných chudinek. Kuba tvrdil, že mu náhodou dvakrát spadla. Jenže obličej jeho spoluoceněného kolegy Honzy Šefla hovořil o něčem trochu jiném. Neříkám, že by snad šlo o jednoznačné obtisky okvětních lístků, to bych si netroufla. Zároveň však bylo jasné, že se nejednalo o pouhou nehodu. Od společného fotografování se Honza našemu generálnímu řediteli vyhýbal, jak jen to šlo. Také jeho viditelné záchvaty paniky pokaždé, když uviděl něčí kytici. To vše byly vypovídající indicie. Jasným důkazem pak byly fragmenty okvětních lístků v Honzových vlasech. Některé zprávy ze zákulisí hovoří o pomstě za neochotu odpovídat na otázky pana moderátora, jiné zase o tom, že Cenu mladých chtěl Jakub Gloza pouze pro sebe a že ji nechtěl s nikým sdílet. Už před časem se objevily spekulace, že generální ředitel J&G společnosti své kolegy týrá psychicky i fyzicky, ale zatím k tomu nebyly důkazy. Své psychické šrámy vám jen těžko budeme ukazovat. Zatímco osud květin je nejasný, dalším událostem slavnostního večere přihlížely desítky svědků. Neochota stát ve frontě u stolu obloženého všelijakými dobrotami, vyhrocený spor o poslední sklenku pomerančového džusu, kdy výherce Ceny mladých doslova vytrhl nápoj z rukou nejmenovaného občana se slovy: „Vy jste snad dneska něco vyhrál?“, chování našeho nadřízeného bylo jen velmi těžko čímkoli omluvitelné. „Je v šoku z výhry,“ snažili jsme se vysvětlovat okolí. Veškeré snahy však byly marné. Večer Jakub Gloza završil tím, že vylezl na pódium šumperského divadla a začal odříkávat děkovnou řeč, kterou neměl možnost přednést při předávání cen: „Chtěl bych poděkovat zejména sobě, za svou trpělivost s často nekompetentními a nespolehlivými pomocníky. Kdyby všichni na světě měli stejně velkou trpělivost jako já, neexistovaly by války ani žádné jiné konflikty. Cenu mladých sice přebírám docela rád, ale přeci jen si myslím, že by se pro mě více hodila Cena za přínos městu, to jen tak pro inspiraci zastupitelů pro příští rok. Ještě jednou děkuji sobě a také svému odrazu v zrcadle. Krásný zbytek večera a doufám, že příští rok dostanu nabídku moderovat tento večer já. Musíte uznat, že mám s vystupováním na veřejnosti mnohem větší zkušenosti než pan moderátor. Na shledanou v příštím roce a dejte ruce pryč od těch trubiček! Ty jsou moje!“ Pak generálního ředitele vyprovodila z šumperského divadla přivolaná městská policie. Zda si vyslechne obvinění z výtržnictví a napadení svého kolegy, je dosud nejisté. Samozřejmě vás o všem budeme včas informovat. Tento článek je vymyšlený. A hlavní dějová linie se nezakládá na faktech. – Děkujeme za pochopení, red. STRANA 9
KDO SE BAVÍ, NEZLOBÍ!
STRANA 10
ZPRACOVAL
JAN ŠEFL
PŘÍŠTÍ ČÍSLO VYCHÁZÍ 25. DUBNA 2015
FOTOGALERIE: RVVZETKO BYLO PLNÉ HER A POZNÁNÍ Jak už jsme se zmínili na jedné z předchozích stran, J&G společnost byla prezentována na Regionální vzájemné výměně zkušeností 2014, která se konala ve dnech 27.–29. března v prostorách 6. základní školy na Šumavské ulici v Šumperku. – red.
VÍCE FOTOALB NA PORTÁLE SMICHOVINY.CZ časopis SMÍCHoviny—magazín J&G Společnosti Grafické zpracování: Jakub Gloza, korektura: Martina Buchtová, Svazek 27., 27. vydání, počet výtisků - 50, redakce: Jakub Gloza, Jan Šefl, Nela Kárská, Martina Buchtová, Zdeňka Krejčí, tisk11 STRANA Grafotyp Šumperk, vydáno za podpory města Šumperka a tiskárny Grafotyp. Vydala J&G Společnost dne 24. 4. 2015, distribuce – 27. 4. 2015.
