RUSKÁ ZAVAŘENINA Ludmila Ulická
divadelní hra o třech dějstvích 2003
překlad Naděžda Krejčová
úprava textu pro inscenaci Ivana Rajmonta v divadle F.X. Šaldy Kateřina Šavlíková
Osoby: ANDREJ IVANOVIČ LEPECHIN (André), 67 let, vysloužilý profesor matematiky NATÁLIE IVANOVNA (Naty), jeho sestra, 60 let ROSTISLAV, 40, nejstarší syn Natálie VARVARA (Varja), 32, nejstarší dcera Natálie JELENA (Lena, Lenočka), 30 let, prostřední dcera Natálie LÍZA, 19 let, nejmladší dcera Natálie ÁLA, Jevdokie Kaluginová, 39, manželka Rostislava KONSTANTIN 30 (Kosťa) , manžel Jeleny MARIE JAKOVLEVNA (Maruna), 60 let, sestra zesnulého manžela Natálie Ivanovny, hospodyně a příživnice SEMJON "ZLATÝ RUČIČKY", 40 let, prostý člověk
1
PRVNÍ DĚJSTVÍ Obývací pokoj staré, zchátralé chaty. Několik dveří, schody do horního patra. Noc. Andrej Ivanovič v županu se svíčkou v ruce. Přijde k domácímu baru, otevře dvířka, nalévá z karafy do skleničky vodku. Ozve se zvuk spláchnutí. Andrej Ivanovič strne. Slyšíme čísi kroky. Andrej Ivanovič
Na vaše, Andreji Ivanoviči! (Rychle se napije. Otevřená dvířka baru se utrhnou, spadnou, karafa spadne, rozbije se.) Krucinál! (Vejde Natálie Ivanovna, v županu, se svíčkou.)
Natálie Ivanovna
André! Cos to rozbil?
Andrej Ivanovič
Zase se to utrhlo! Někdo by se na to měl podívat…
Natálie Ivanovna
(zvedne velký střep) Ale né! To byla poslední karafa po tatínkovi!
Andrej Ivanovič
Co teď nadělám? Když už je rozbitá… Mrzí mě to… Už zase nejde elektřina… Měl by se na to podívat elektrikář…
Natálie Ivanovna
Nemáš po nocích pít vodku…
Andrej Ivanovič
Takže za to může vodka… Raději pozvi toho vašeho Semjona "Zlatý ručičky", ať to spraví…
Natálie Ivanovna
(sedne si, tvář si zakryje rukama) Proč já? Proč musím všechno dělat jenom já? Kdybys jenom věděl, jak jsem unavená. Celý život jenom pracuju, dřu jako kůň. Ve dne v noci. Od sedmnácti jsem neměla jediný den volna… Chudák karafa…
Andrej Ivanovič
Naty, už se tím netrap… Čert vem karafu…
Natálie Ivanovna
Ale co karafa! Život je pryč! Moje nejlepší léta!
Andrej Ivanovič
Pojď, dáme si raději panáčka. Někde tady… by měla být… ještě jedna sklenka…
Natálie Ivanovna
(prohlíží si střep) Ne, nebyla tatínkova, ta karafa byla ještě po dědečkovi. Proč musíš po nocích pít ty svoje "panáčky"? Od rána do noci sedím za psacím strojem… Nechávám skrze svoji duši protékat ty bláboly…
Andrej Ivanovič
Tak vidíš… A moje duše touží po panáčkovi… Stačí maličký… (Andrej Ivanovič se ohne, aby sebral střepy.)
Natálie Ivanovna
Opatrně! Radši na to nešahej! Pořežeš se. Až půjde elektřina, holky to seberou.
Andrej Ivanovič
Jau! (Olizuje si prst.) 2
Natálie Ivanovna
Vidíš, už ses pořezal! Já ti to říkala! Nemůžu spát. Mám vysoký tlak… Bože, já jsem tak unavená! Už jsou tři hodiny a já nemůžu usnout. Noc je pryč… Všechno je pryč. Mládí je pryč!
Andrej Ivanovič
(cucá si prst) Jestli budeš pořád jenom takhle fňukat, tak promarníš i stáří… (Natálie Ivanovna zamíří ke stolu.) Opatrně! Prkno! (Natálie Ivanovna obejde prohnilé prkno v podlaze.)
Natálie Ivanovna
Tady přece vždycky stála převrácená židle. Kdo ji dal pryč? (Sedne si. Schová si tvář do dlaní. Andrej Ivanovič k ní přistoupí, pohladí ji po zádech.)
Andrej Ivanovič
Natynko! No tak… Vždyť jsi tak silná. Všechno stojí jenom na tobě. Tak se hezky vzmuž.
Natálie Ivanovna
Promiň! Slabá chvilka… Ale ty jsi starší… starší bratr. Komu jinému bych si mohla postěžovat? Nedávno jsme byli děti, běhali jsme po zahradě. Houpali se na houpačkách. Pamatuješ, jaks mě jednou rozhoupal, až jsem se začala točit dokola… (Ozve se rytmické vrzání postele a sténání.)
Andrej Ivanovič
Samozřejmě, že si to pamatuju. Potom se na ní houpaly i tvoje děti.
Natálie Ivanovna
Stála nalevo od domu. Za války se levá část domu zhroutila. Všichni sousedi říkali, že to máme celé zbourat a postavit znovu. Ale otec tenkrát jasně řekl: Chatu postavil můj otec a já nic bourat nebudu.“
Andrej Ivanovič
Ty si to pamatuješ?
Natálie Ivanovna
Vyprávěla mi to máma.
Andrej Ivanovič
On tenkrát všecko opravil, zimní zahradu i skleník…
Natálie Ivanovna
Tatínek byl svatý člověk. V jistém smyslu slova… Škoda té karafy.
Andrej Ivanovič
Už zase začínáš? (Vrzání postele utichne, je slyšet kroky, potom zvuk vody v koupelně. Zase kroky.)
Natálie Ivanovna
Tak jo, kamaráde. Zkusím usnout. Ty střepy nesbírej. Dej tam židli, aby na to někdo ve tmě nešlápl. (Natálie Ivanovna políbí bratra a odejde. On opatrně šátrá uvnitř baru, najde, co hledal, je slyšet 3
zvuk nalévání. Andrej Ivanovič tiše pije. Potom převrátí židli a postaví ji nohama nahoru na místo, kde jsou střepy. Najednou se zapne elektřina. V domě se rozsvítí.) Andrej Ivanovič
No prosím! Uprostřed noci to zapnou. Jako by se to se mnou houpalo… (Z koupelny vyjde Marie Jakovlevna v županu, na kterém má šálu.)
Marie Jakovlevna
Dobré jitro. Asi je to zase ucpané… Zdá se mi, že voda neodtýká. Aspoň že už funguje elektřina…
Andrej Ivanovič
Dobré jitro … I když já jsem vlastně ještě nešel spát, takže pro mě je spíš večer. Tadyhle jsem rozbil karafu. Řekněte pak prosím holkám, aby zametly střepy.
Marie Jakovlevna
Lízinka slíbila, že přiveze sto vajec. A zatím tu není ani Líza, ani vejce.
Andrej Ivanovič
Na co tolik vajec?
Marie Jakovlevna
Proč asi? Budou Velikonoce! Na mazanec přece…
Andrej Ivanovič
(povzdechne si) Nedávno byly Vánoce a už jsou Velikonoce… (Marie Jakovlevna si vezme smetáček, sbírá střepy a zametá. Je slyšet příjezd auta. Andrej Ivanovič se dívá do tmy za oknem.)
Marie Jakovlevna
Ty malé ale bez brýlí nenajdu. Kdepak mám brejle?
Andrej Ivanovič
To je Lízin Žigul. Přijela!
Marie Jakovlevna
Holka má devatenáct a jezdí autem sama uprostřed noci. To je bláznovství… Kdyby ještě žil můj bratr Nikolaj, za nic na světě by to nedovolil…
Andrej Ivanovič
Jo jo, ale nejhorší je, že jezdí sama…
Marie Jakovlevna
Dítěti koupit auto! Já to prostě nechápu!
Andrej Ivanovič
To je celý Rosťa. Je štědrý a velkorysý. A Líza je jeho nejmilejší sestra… (Otevřou se dveře, vejde tlustá, nehezká dívka s modrozelenými vlasy (anebo ostříhaná na ježka), oblečená ve stylu punk. V náručí drží čtyři plata vajec.)
Marie Jakovlevna
Lízo! Kdes byla tak dlouho?
4
Líza
Měla jsem po cestě poruchu. To mě ani nepochválíš? Přivezla jsem sto vajec! (Líza jde přímo k nebezpečnému místu v podlaze.)
Andrej Ivanovič, Marie Jakovlevna (zároveň) Pozor! Prkno! (Prkno se propadne, Líza zakopne a vejce jí spadnou na zem.) Marie Jakovlevna
Kde je ta židle? Tady vždycky stála židle!
Líza
Shit! Všecko jsem rozflákala…
Marie Jakovlevna
Taková škoda! Nic se ti nestalo, holčičko?
Andrej Ivanovič
Lízinko, nejsi náhodou tak trochu… co?
Líza
Strýčku! Jak tě to mohlo napadnout? (Chichotá se. Marie Jakovlevna si klekne, dívá se na plata s rozbitými vejci.)
Marie Jakovlevna
Nic hrozného. To se sebere! Všechny nejsou rozbité! Ty celý nabarvíme. A na pečení nevadí, že jsou rozbitý… Lízinko, dones mi prosím tě z kuchyně misku! Brýle… kam já jsem je jenom dala… (Líza jde do kuchyně a vrátí se s miskou, dá ji Marii Jakovlevně. Marie Jakovlevna sbírá rukama ze země rozbitá vejce. Pak vezme židli a postaví ji nohama vzhůru na místo, kde se lesknou zbytky vajec.)
Marie Jakovlevna
Opatrně, klouže to. Zatím sem dám židli, aby do toho někdo nešlápl. (Líza vytáhne z kabelky tabulku čokolády, jí.)
Marie Jakovlevna
Lízo! Už zase!
Andrej Ivanovič
Maruno, nezdá se vám to takhle z podlahy… jaksi nehygienické?
Marie Jakovlevna
To mám jako dát tolika vajec psům? A vůbec, jaká hygiena? Za prvé je tepelně zpracuju… A za druhé je Varja stejně nechá v kostele vysvětit… Takže to nakonec bude velice dietní… (zazvoní Lízin mobilní telefon, vytahuje ho z kabelky a jde po schodech nahoru. Kočka znovu začne mňoukat.)
Líza
(do telefonu) To je fajn, že voláš! Jsem sama, úplně sama… Máš takový vzrušující hlas… (Marie Jakovlevna sleduje Lízu pohledem.)
Marie Jakovlevna
Něco mi říká, že má Lízinka asi nápadníka… 5
Andrej Ivanovič
Hmm… to je možné…
Marie Jakovlevna
V naší rodině se ženy vždycky vdávaly brzo. V osmnácti, se svou první láskou. Jako naše babička, máma nebo Jelena…
Andrej Ivanovič
…Pokud se vdaly…
Marie Jakovlevna
Co tím myslíte?
Andrej Ivanovič
Nic zvláštního… některé se prostě vůbec nevdaly…
Marie Jakovlevna
Já jsem ale měla na mysli naši větev, Dvorjankinovy. Rodina Lepechinů vymře společně s vámi, Andreji Ivanoviči. Váš jediný mužský dědic, synovec Rostislav, má totiž příjmení mého zesnulého bratra Nikolaje. Dvorjankin!
Andrej Ivanovič
(zívá) Abych si šel lehnout. Je pozdě na zkoumání rodokmenu… Příliš pozdě… Proč ta kočka pořád tak řve?
Marie Jakovlevna
Micka večer vylezla na strom a od té doby mňouká. Nejspíš láká ženichy.
Andrej Ivanovič
Aha… to chápu… (Ozve se vzdálený zvuk kostelního zvonu, do pokoje vejde Varvara s černým šátkem na hlavě. V ruce drží šňůru splachovadla od WC s porcelánovým držadlem na konci.)
Marie Jakovlevna
Dobré jitro, Varjo. Opatrně, jsou tam střepy. Pak to uklidím…
Varvara
Ta šňůra se zase urvala! Vždyť se to minulý týden opravovalo! To je bordel! Barák nám padá na hlavu a všem je to fuk…
Andrej Ivanovič
Dobrou noc! (Odejde.)
Marie Jakovlevna
A co mám dělat? Minulý týden jsem dala Semjonovi deset dolarů. Mám postavit na čaj?
Varvara
(hodí šňůru na stůl, upraví si šátek) Nechci čaj. Jdu do kostela. Domluv se s tím tvým Semjonem, ať to udělá pořádně.
Marie Jakovlevna
Pořádně to nejde. Říkal, že je to totálně ucpané, a nejenom u nás, v celé osadě už kanalizace dosluhuje, takže teď budem používat ten záchod, co je venku…
Varvara
Venku je nějaký záchod?
Marie Jakovlevna
Vzadu za skleníkem je dřevěná kadibudka. Byla pro dělníky, když se stavěl tahle chata… 6
Varvara
Ale… Tam přece nejsou dveře!
Marie Jakovlevna
No jo, no…
Varvara
Pane Bože… (Obléká si kabát.) Já jdu… S obědem na mě nečekejte. Poobědvám se sestrami v klášteře… (Práskne dveřmi, vypne se elektřina.) Už se trochu rozednilo. Marie Jakovlevna obrací židli a dává ji na nebezpečné místo nohama vzhůru. Teď už jsou na scéně tři otočené židle, zbylých devět stojí u velkého stolu. Ozve se zvuk psacího stroje, pak se k němu připojí zvuk kroků a dveří. Přichází krásná Jelena v noční košili. V ruce drží parfém s rozprašovačem, stříká si parfém na ruce, čichá si k nim.)
Marie Jakovlevna
Tohle prkno se musí vyměnit.
Jelena
Maruno! Na záchodě není taková ta šňůrka. Kam se poděla?
Marie Jakovlevna
Dobrý den, holčičko. Je tady, na stole.
Jelena
Proč na stole?
Marie Jakovlevna
Utrhla se. A stejně je to tam nejspíš zase ucpané. Voda špatně odtéká. Zavolej prosím tě Semjonovi, ať to spraví. (Marie Jakovlevna bere hrnec, nalije do něj vodu a odejde. Na záchodě je slyšet zvuk vody. Marie Jakovlevna se vrátí. Jelena telefonuje, telefon je starý, z poválečného období.)
Jelena
Údržba? Je tam Semjon? Dobře, přijdu…
Marie Jakovlevna
(bere židli) Prozatím dám před záchod židli, ať tam nikdo nechodí. (Jelena si na noční košili obléká kožich, obouvá si válenky.) Leno! Zbláznila ses? Kam jdeš?
Jelena
Za Semjonem. Přivedu ho…
Marie Jakovlevna
A to půjdeš takhle? Vždyť nastydneš. Je tam pod nulou!
Jelena
Nepruď, Maruno. (Odejde. Ke zvuku psacího stroje se přidá mňoukání kočky. Marie Jakovlevna si mne spánky. Třese hlavou.)
Marie Jakovlevna
To bude asi ten tlak… (Otevře velkou starou lednici, něco z ní vytáhne, něco tam zase dá. Brumlá si. Zvuk psacího stroje utichne. Vejde Natálie Ivanovna.)
Natálie Ivanovna
Dobré jitro.
Marie Jakovlevna
Dobré jitro. 7
Natálie Ivanovna
Káva ještě není?
Marie Jakovlevna
Hned ji uvařím…
Natálie Ivanovna
(sedne si) Děkuji. Zase jsem skoro nespala. Někdy závidím prostým lidem jejich fyzickou práci. Dělníci mají zřejmě tvrdý spánek…
Marie Jakovlevna
(Marie Jakovlevna si mne spánky.) Natálie, necítíte to taky? Takové slabé otřesy… Jakoby vibrace…
Natálie Ivanovna
Ne, necítím… A co smetana?
Marie Jakovlevna
Určitě je to nějaká vibrace… Jak to, že to necítíte? Včera tu byla mlíkařka. Dlužíme jí už čtyřicet dolarů.
Natálie Ivanovna
Valentina? Tak jí to přeci dejte. Na co mlíkřka potřebuje dolary?
Marie Jakovlevna
Valentina je už osm let mrtvá! Dávno sem chodí jiná. Tenhle týden jsme měli velké výdaje. Všechny peníze už jsem utratila. Rubl už nemá žádnou cenu.
Natálie Ivanovna
Jaké zvláštní výdaje? Žijeme pořád stejně…
Marie Jakovlevna
Vy mi nevěříte? Tak za prvé jsem dala tři tisíce rublů správci za společnou ostrahu! Za druhé jsem udělala nákup na Velikonoce! A ano, koupila jsem si nové galoše! Copak si za těch třicet let, co tu pro vás dřu, vážně nezasloužím nové galoše?
Natálie Ivanovna
Ale no tak, Maruno! Co to říkáte? Jaké galoše? Já si prostě jenom myslím, že pět set dolarů na týden je hodně peněz…
Marie Jakovlevna
Vždyť já na všem šetřím! Kilo zrnkové kávy stojí dvě stě rublů a my spotřebujeme za týden dvě kila a to je jenom káva… Já piju čaj!
Natálie Ivanovna
Tak dost už! Mě to vůbec nezajímá…
Marie Jakovlevna
Ale mě to zajímá! Třicet let tu s vámi žiju jenom kvůli svému bratrovi! Už je to patnáct let, co od nás odešel, ale já jsem tu s vámi pořád… kvůli jeho památce… Protože v tomhle domě není nikdo, kdo by věděl, kolik stojí kilo kávy! Stala se ze mě služka! Vzdala jsem se své profese a teď nemám ani důchod… celý život sloužím vaší rodině a vy mi řeknete, že je to hodně peněz… Všechno si zapisuju… Každičký výdaj… (Vyskočí a vrhne se k plotně.) Kafe mi uteklo! (Postaví konvičku na stůl.) Prosím, tady je káva. A smetana! (Pláče.)
Natálie Ivanovna
Ale Maruno! Hospodyni jsme měli vždycky, dokud jste nepřišla vy! Vždyť to bylo vaše rozhodnutí! Vy jste mě evidentně 8
nepochopila. Odpusťte mi, tohle jsem nechtěla… opravdu jsem vás nechtěla urazit. Jsem na smrt unavená. Spala jsem jen dvě hodiny, pořád pracuju… jenom já, nikdo jiný v naší rodině nepracuje. Marie Jakovlevna
A co já, já snad nepracuju? (Dále mluví obě ženy najednou.)
Natálie Ivanovna
Překládám jako stroj… Stovky knih, stovky! Překládala jsem z francouzštiny, z italštiny, dokonce i ze španělštiny, kterou jsem vůbec neuměla! Ještě že mi André pomohl! Překládala jsem detektivky, příručky, učebnice, manuály, návody, vyhlášky, přihlášky … A teď musím překládat do angličtiny! Myslíte si, že je to snadné? Vždycky jsem živila rodinu já! I když ještě žil manžel!
Marie Jakovlevna
Když byl vašemu Rostíkovi rok, bolelo ho bříško. A Lena mívala ekzémy… To byl pořád heřmánek a kostival… Lahvičky jsem vždycky sterilizovala! A plenky jsem dávala dvě… Ještě že tenkrát dostával Nikolaj potravinový příděl z Institutu marxismu leninismu…
Natálie Ivanovna
Už jako studentka jsem dávala hodiny!
Marie Jakovlevna
To bylo jen pro vyvolené…
Natálie Ivanovna
Ještě jsem se ani pořádně nenaučila jazyk a už jsem dávala hodiny! Tři ruble za hodinu! Přes týden po večerech a v neděli od rána do noci!
Marie Jakovlevna
…to byly panečku potraviny… Uzené klobásky, jeseter, čokoláda … A jaké mívala Varja angíny! A Lízinka zácpy! Vždyť ona nešla na nočník třeba pět dní! Takže o jakých penězích je tu řeč? (Pauza. Dialog pokračuje.)
Natálie Ivanovna
Maruno, s vámi se nedá mluvit! To nemá smysl. Já jsem o penězích neřekla ani slovo. Já mluvím jenom o práci. V naší rodině peníze nikdy nikoho nezajímaly!
Marie Jakovlevna
Mého bratra peníze opravdu nezajímaly! Psal studie o Marxovi, o Engelsovi.... A k čemu to všecko dneska je?
Natálie Ivanovna
Když tatínek dostal Stalinův řád, vůbec netušil, že je k tomu odměna sto tisíc rublů! Všichni Lepechinové byli pracanti, otec, děda i pradědeček! Všichni pracovali od rána do noci. A dneska… žiju v rodině, kde nikdo nechce pracovat. Jenom Rosťa pracuje. Ale holky… Jedna se modlí, druhá dělá pózy… А Lízinka se neučí… Jak zvládne zkoušky?
9
Marie Jakovlevna
No a co, že se Varja modlí? Nepije, nekouří! Když věří, tak co by se nepomodlila? I když já osobně to nechápu. A bratr Nikolaj… nevím, jak by to přežil. Lena si hledá práci! Ale o dobrou práci nezakopneš! Se třemi jazyky přece nepůjde k telegrafu?
Natálie Ivanovna
Káva vystydla… (Marie Jakovlevna dá konvičku znovu na plotnu.)
Marie Jakovlevna
A co mám říkat já? Můj bratr učil dialektický materialismus, vždycky říkal, že dialektika je základ všech věd! A dialektika je o tom, že se všecko vyvíjí… co bylo včera dobré, bude dneska špatné…. Co je dneska dobré, bude zítra zase špatné… Všecko se vyvíjí… Pořád je hůř a hůř… Kafe uteklo! Ale něco tam ještě je! (Marie Jakovlevna nalévá kávu, šálek postaví před Natálii Ivanovnu. Obě jsou unavené, došly jim síly. Pauza. Obě pijí kávu.) (Vejde Konstantin. Pokyvuje hlavou. Pije vodu z kohoutku. Rozsvítí. Otevře lednici.) Dej pozor! Špatně se dovírá! (Konstantin vytáhne točený salám, uřízne z něj kus, potom s rámusem zavírá lednici. Jde k počítači a žvýká, sedne si, nasadí si sluchátka.) ( k Natálii) Vůbec nezdraví.
Natálie Ivanovna
Nevšímejte si toho.
Marie Jakovlevna
Já si na to nezvyknu.
Natálie Ivanovna
Za osm let už jste si mohla zvyknout.
Marie Jakovlevna
Co na něm ta Lena vidí?
Natálie Ivanovna
Za osm let nepracoval ani jeden den. Muzikant! (Konstantin si sundá sluchátka, je slyšet agresivní zvuk bubnů. Natálie Ivanovna a Marie Jakovlevna spolu dál mluví, ale není je slyšet. Jakoby se usmířily. Natálie Ivanovna vstane, obejmou se, políbí se. V tom momentě zhasne světlo a umlkne hudba.)
Konstantin
Do prdele!
Natálie Ivanovna, Marie Jakovlevna (společně, káravě) Konstantine! (Natálie Ivanovna odejde. Otevřou se dveře, vejde Jelena a Semjon se zvonem na čištění odpadu v ruce. Je slyšet kostelní zvon.) Konstantin
Všechno je v háji! Už zase! 10
Jelena
Tak se tím netrap, Kosťo! Všechno ne… (Marjáně) Přivedla jsem Semjona. Stojí se na něj fronta!
Marie Jakovlevna
Jsme vám moc vděční. Nevím, co bychom si bez vás počali?
Konstantin
Zatracená elektřina…
Semjon
Jako vždycky… Hned po ránu už mám osum objednávek. Ale já všem říkám, že Lepechinovi jsou u mě na prvním místě. Všem to říkám. Tak copak tu máme? (Přijde k záchodu.) Ajajaj! (Bublání, cinkání nástrojů, přidá se zvuk psacího stroje, cvrlikání mobilního telefonu. Zvoní i pevná linka. Jelena zvedne sluchátko.)
Jelena
Ahoj, Soničko! Ne, my ve městě už dávno nežijem. Byt pronajímáme. Bydlí tam Angličan. Stará krysa. S něčím obchoduje. Ne ne. O to se stará bratr, Rostislav. Je to nějaký jeho známý. Díky, Soničko. Ne, španělsky neumím. Italštinu radši ne, už jsem to zapomněla. Francouzštinu klidně. Angličtinu taky. Kolik? To si děláš srandu? Za tyhle peníze se každej den táhnout až do města? Ale dík moc, že sis na mě vzpomněla. Prostě ne. Tak čau. (Marii Jakovlevně.) Nabízejí práci. Pět dní v týdnu sedět v kanceláři od desíti do šesti za pět set dolarů… Papírování a telefonování… (Jelena vytahuje parfém, stříká si jej na ruce, čichá. Konstantin cvičí jógu, zaujme pozici strom a strne.)
Marie Jakovlevna
Odmítlas to?
Jelena
Jo… Stejně chtěli italštinu a španělštinu…
Marie Jakovlevna
Divné. Španělština je už úplně zbytečný jazyk.
Jelena
Španělsky u nás umí jenom strýček André. A trochu máma. Ale i kdybych španělsky uměla, tak to přece za pět set dolarů nevezmu…
Marie Jakovlevna
No jistě, máš pravdu… Když jsem pracovala v odborovém svazu, dostávali jsme vstupenky do divadla, cestovní poukázky zdarma…
Jelena
Bezmyšlenkovitá práce bez poezie… Už mám toho zatraceného života na venkově dost. Tady se práce najít nedá … Stačilo.
Marie Jakovlevna
Chceš, abychom se zase stěhovali do Moskvy?
Jelena
Ne. Do Moskvy nechci. Chci do Paříže…
Konstantin
(stále ve stejné pozici) Do Číny… Nebo do Indie… 11
(Po schodech dolů jde Líza s mobilem v jedné a tabulkou čokolády v druhé ruce.) Líza
Paříž je špinavé, smradlavé město! Všude samý psí hovna. A ti tvoji Francouzi jsou arogantní škrti… (Vytočí číslo, do mobilu.) Operátor? Fajn. Teď mi dvě hodiny nikoho nepřepojujte. Jenom kreditky.
Jelena
Zato ten tvůj Amsterdam, to je něco!
Líza
Amsterdam je daleko lepší… než nějaká zasraná Paříž…
Konstantin
(stále ve stejné pozici) Všichni by si měli zajet do Indie! Do kláštera!
Marie Jakovlevna
(všimne si čokolády) Lízinko, už zase! (Ozve se rachot, objeví se Semjon s rozbitou nádržkou od toalety. Marie Jakovlevna odhlédne od obrovské mísy, ve které něco míchá. Znovu se zapne elektřina. Konstantin si nasadí sluchátka, kýve hlavou do rytmu neslyšné hudby. Pak jde se sluchátky na uších k lednici, znova vytáhne kus salámu, uřeže si velký kus, žvýká. Sedne si ke svému stolku.)
Semjon
Podle mě je nejlepší Frankfurt. Já tam byl tři roky, byl jsem si tam vydělat… A vůbec, v cizině je už dávno všecko zcela kompletní… V Německu se mi nejvíc líbilo... jídlo. Naše klima rozhodně nemohu schvalovat… Je konec dubna a pořád je svinská zima … A u nich to tam všecko kvete a voní… (Postaví na stůl dvě poloviny rozbité nádržky.) Fujtajbl! Konečná, Marie Jakovlevno! Je to v prdeli!
Marie Jakovlevna, Líza, Jelena (současně) Semjone! (Marie Jakovlevna dá mísu s těstem Líze, ta začne míchat. Ochutnává těsto.) Marie Jakovlevna
Ve směru hodinových ručiček…
Semjon
Shnilo to. Ventil nefunguje, zrezivěl. Tak jsem to zaslepil.
Líza
A co se stane, když to budu míchat proti směru? (Míchá proti směru hodinových ručiček.)
Marie Jakovlevna
A téct už to nebude?
Semjon
Říkám vám, že jsem vodu zavřel. Je to za deset dolarů, Marie Jakovlevno.
Marie Jakovlevna
Za co? 12
Semjon
Za demontáž zařízení.
Líza
(olizuje lžíci) Dobré těsto… Mně stejně víc chutná syrové než pečené.
Marie Jakovlevna
Vždyť minulý týden jste si vzal deset dolarů za opravu!
Semjon
Já vám ale říkal, že opravovat to nemá smysl.
Marie Jakovlevna
Tak co máme dělat?
Semjon
No co, co… Měli byste to prodat. Je to tady všecko shnilý.
Marie Jakovlevna
Kde mám ty brýle? (Jelena vstane a jde do svého pokoje.)
Semjon
(skoro křičí) Leno, říkalas, že ti tam nejde zavřít okno… Můžu se ti na to kouknout.
Jelena
Ty ses nějak rozjel! (Oba jdou nahoru po schodech. Je slyšet několik úderů kladiva. Další zuřivé mňoukání kočky.)
Líza
Proč se tak trápí?
Marie Jakovlevna
Mělo by se mu říct, aby sehnal dveře.
Líza
Jaké dveře?
Marie Jakovlevna
K záchodu. Na dvorku.
Líza
A co sundat tyhle dveře a dát je tam? Co ta Micka pořád tak řve? A snídat dneska nebudem? (Vytáhne tabulku čokolády, ale ještě ji ani nestihne rozbalit.)
Marie Jakovlevna
Lízo! Necháš to! Za chvíli bude snídaně. Všichni někam zmizeli…
Líza
(dívá se z okna) Chudák kočka! Sedí na stromě, sama samotinká. Vylézt tam dokázala, ale slézt už nemůže. (Konstantin jde do nefungující toalety, vezme odtud dvě roličky toaletního papíru a odchází na dvůr, přitom stále žvýká klobásu. Líza jí lžící těsto z mísy. Marie Jakovlevna zamyšleně kouše do jablka. Líza postaví konvici na čaj.)
Líza
(za Konstantinem) Kosťo, co kdybys Micku z toho stromu sundal?
Marie Jakovlevna
Někdo by měl dojít pro tvaroh… (Líza mlčí.) 13
Na tvarožník potřebuju tři kila tvarohu… Líza
Já dělám čaj.
Marie Jakovlevna
Lidi by ho mohli rychle vykoupit…
Líza
Já jsem přivezla vejce. Svůj úkol jsem splnila… (Kvoká, předvádí slepici.)
Marie Jakovlevna
Máš talent! Klidně bys mohla být herečka, na mou duši… (Líza dále kvoká, rukou šmátrá pod sukní a vytáhne odtud vejce. Do kuchyně vejde Andrej Ivanovič. Zvuk psacího stroje.)
Andrej Ivanovič
Zase děláš blbosti?
Líza
Teď zrovna jsem naprosto vážná.
Andrej Ivanovič
No jo… Rusové ze sebe rádi dělají hlupáky…
Líza
Varvara se vrací z kostela…
Andrej Ivanovič
A co snídaně, bude?
Marie Jakovlevna
Osum funtů, to jsou tři kila tvarohu, dva funty smetany, tak to je osum set gramů a dva funty čajového másla…
Andrej Ivanovič
Tak já se před snídaní projdu… (Sundá z věšáku starý plášť, klobouk, pomalu se obléká. Ve dveřích se potká s Varvarou.)
Varvara
Pořádní lidé už jsou po obědě, a u nás se ještě ani nesnídalo…
Marie Jakovlevna
Varjo, nezašla bys do obchodu pro tvaroh?
Varvara
Teď ne, Marjáno. Musím si odpočinout, strávila jsem pět hodin v kostele. Dnes je Zelený čtvrtek! (Zvuk psacího stroje utichne. Společně vejdou Natálie Ivanovna a Semjon.)
Natálie Ivanovna
Oběd ještě není hotový?
Andrej Ivanovič
Ještě není ani snídaně.
Natálie Ivanovna
Aha… (Odejde.)
Semjon
(Andreji Ivanoviči) Chtěl jsem s váma mluvit, Andreji Ivanoviči… jde o tu záležitost, co se chystá… Slyšel jste o tom? (Společně odcházejí. Varvara si nalévá čaj do hrnku.) 14
Marie Jakovlevna
Varjo, dej pozor. Na zemi jsou střepy… (Varvara si sedne ke kraji stolu.) Jsi tak bledá, Varjo. Není ti špatně?
Varvara
Ty jsi jediná, s kým se dá v naší rodině promluvit.
Líza
A co já? Spousty lidí, zejména mužského pohlaví, přímo zbožňují rozhovory se mnou…
Varvara
Nech si ty svoje šaškárny, Lízo. (Zvoní mobilní telefon.)
Líza
Vidíš? Představitelé mužského pohlaví zbožňují rozhovory se mnou. (Zmáčkne tlačítko, telefon si dá k uchu, přede jako kočka.) Haló… Jsem tak ráda, že voláš… Máš tak příjemný hlas… A co můj hlas, taky se ti líbí? (Jde po schodech nahoru.)
Varvara
Já už tu nemůžu dál žít. Mám toho po krk.
Marie Jakovlevna
A co chceš dělat? Moskevský byt pronajímáme, aby bylo z čeho žít...
Varvara
Ne ne. Já bych chtěla někam daleko, do starého ruského městečka… Kde nejsou lidi zkažení… kde ještě není tolik toho svinstva… (Zhasne světlo. Konstantin vyskočí, strhne si sluchátka z uší.)
Konstantin
Do prdele práce!
Varvara, Marie Jakovlevna (společně) Konstantine! Konstantin
Zas to vypli! O všechno jsem přišel! Už zase!
Marie Jakovlevna
(několikrát cvakne vypínačem) Opravdu… Bez proudu…
Konstantin
Všechno je v hajzlu! Tři hodiny práce! (Odejde.)
Varvara
Tady je to jak v blázinci. Já chci do kláštera… chci do kláštera… (Vibrace, způsobené sbíječkou, tentokrát silnější.) Co je to? (Do domu vchází Andrej Ivanovič, pomalu se svléká.) 15
Marie Jakovlevna
Slyšíš to? Taky to cítíš? O tomhle odporném zvuku jsem říkala Natálii Ivanovně už dávno! Ale ona si toho nevšímá… Dřív tady byla zbrojovka. Myslím, že ji zase otevřeli, ale tentokrát pod zemí…
Varvara
(křižuje se) Celá země se rozpadá. Kdo to mohl tušit? Před sto lety tady byla nedotčená příroda, březové háje a borové lesy… A dneska tu není ani jedna borovice… A sady? Tady bývaly takové sady! Když pradědeček koupil tuhle usedlost, byl tu sad, který znalo celé Rusko!
Marie Jakovlevna
Takže nejsem sama, kdo tu vibraci cítí…
Andrej Ivanovič
Varjo, ty by sis měla přečíst Čechova. Čechov toho napsal hodně… Něco trošku očernil, něco zase přikrášlil, ale co se týče sadu, tak to pardon… Když to tu Lepechin kupoval, sad už dávno nerodil. A co se týče domu, tak ten nekupoval. Ten se k němu dostal jako věno jeho ženy… To byla moje babička Aňa… Zeptej se mámy, ta si všechno zapisuje.
Varvara
Zase ta stará písnička…
Andrej Ivanovič
Tvůj děda, můj otec, akademik Ivan Jermolajevič Lepechin, byl šlechtitel, chtěl obnovit zdejší odrůdu višně, ale nepodařilo se to…
Marie Jakovlevna
Když člověk stojí tady, tak to s ním obzvlášť třese…
Varvara
Nemluv o něm. Je to hanba. Díky Bohu, že nosíme jiné jméno… Jinak bychom si ho museli změnit…
Andrej Ivanovič
Hlouposti… Za rodiče se člověk nesmí stydět. To je hřích. Tvůj děda celý život pracoval. S těmi višněmi se mu to nepodařilo, zato ale vyšlechtil novou odrůdu kivi, taky výborný angrešt, pojmenoval ho Úsvit komunismu.
Varvara
Myslíš ty dva keříky za kadibudkou?
Andrej Ivanovič
Svého času ho sázelo celé Rusko…
Varvara
To jo a on sám posadil za mříže spoustu lidí! Ani jeden soused s ním nemluvil!
Andrej Ivanovič
Sousedi! V Rusku jsou všichni sousedi svině! Kdo podpaloval baráky? Sousedi! Kdo udával? Sousedi! Kdo dal půlku země pozavírat? Sousedi!
Varvara
To není pravda, strýčku! Sousedi - to je veřejné mínění! A dědečka neměli rádi, to je pravda.
16
Andrej Ivanovič
Co ses do toho tak opřela, Varjo? Myslíš, že sousedi měli rádi tvého otce? Copak se tvůj tatínek, Nikolaj Jakovlevič Dvorjankin, něčím významným proslavil?
Marie Jakovlevna
Andreji! Jak můžete něco takového říct?
Andrej Ivanovič
Já jenom říkám, že děti musí ctít své rodiče. Jejich hříchy ne!
Varvara
Co vůbec ví tvoje generace o hříchu? Vy jste přece pokolení neviňátek, nikdo za nic nemůže! Takovou zemi jste zničili!
Marie Jakovlevna
Můj bratr Nikolaj byl absolutně čistý člověk! Opravdový komunista! V naší rodině…
Varvara
Maruno! Proboha mlč!
Andrej Ivanovič
To už jste zašla opravdu moc daleko… V naší rodině byli rolníci, kupci, dokonce i šlechtici, ale komunisti, v žádném případě! Komunisti byli jenom ve vaší větvi! A ty se, Varjo, naprosto zbytečně rozčiluješ! Není třeba idealizovat si minulost. Ani budoucnost! (Vytáhne z kapsy pláště láhev vodky, Marie Jakovlevna si toho všimne.)
Marie Jakovlevna
Vy jste byl v obchodě!
Andrej Ivanovič
Jo, byl!
Marie Jakovlevna
Tak proč jste nevzal tvaroh na tvarožník?
Andrej Ivanovič
Milá Marie Jakovlevno! Byl jsem se před snídaní projít… Vůbec jsem se nechystal do obchodu. Ale přilepil se na mě Semjon… (Otevře láhev, otevře dvířka baru, dvířka spadnou. Hledá skleničku, najde ji, připevní zpátky dvířka.) A říkal mi moc zajímavé věci. Vypadá to, že v naší osadě během zimy prodalo svoje chaty dvacet čtyři rodin. A cena našich pozemků klesá, protože jsme na nějaké červené linii. Jakási rekonstrukce, přestavba nebo zefektivnění… Mimochodem, kam se vlastně podělo komunistické zefektivňování? Přestavba zůstala, ale zefektivňování se někam vytratilo… (Nalije si do skleničky, napije se.) Tenkrát chtěli zavést i střízlivost… ale s tím se v Rusku nedá žertovat! Nicméně, to bylo ještě za minulého cara…
Marie Jakovlevna
Jaký car? S carem se skoncovalo v roce 1917…
Varvara
Strýčku! Ty jsi takový cynik…
Andrej Ivanovič
(směje se) Nejsem cynický. Mám jemnou duši. Já jenom… Rusové ze sebe rádi dělají hlupáky … A co je s tou snídaní? Nemám to ani čím zajíst… (sedne si ke klavíru, hraje Beethovena, něco 17
patetického.) Překrásná a obdivuhodná hudba! Rusům je v nejvyšší míře vlastní vysoce ušlechtilý způsob myšlení! A střízlivost! (Na hudbu se ze všech dveří schází celá rodina: Natálie Ivanovna, Líza, Jelena s Konstantinem) Varvara
Já snad ani jíst nebudu…
Natálie Ivanovna
Zůstaň tu s námi, Varjo. Mám dobrou zprávu. Dnes jsem dodělala překlad čtvrtého dílu!
Andrej Ivanovič
Tak na to se napijem!
Natálie Ivanovna
André!
Andrej Ivanovič
Neboj, Naty! Já čistě teoreticky…
Natálie Ivanovna
…čtvrtého dílu sebraných spisů Jevdokie Kaluginové…
Líza
Láska v pekle, Neřest v ráji, Smrt panny a K čemu mravy…
Natálie Ivanovna
Lízo, nebuď zlomyslná…
Andrej Ivanovič
Napijme se tedy na naši slavnou rodačku, naši příbuznou, naši snachu a švagrovou Jevdokii Kaluginovou! Na naši Álu! (Nalévá.)
Natálie Ivanovna
Proč ta ironie? Ála je dobrý člověk. A pozoruhodná spisovatelka! V každém knihkupectví, na všech stáncích, na každém nádraží a na všech letištích, všude jsou spousty jejích knih. Lidi ji zbožňují… Ona je v podstatě národní umělkyně! A pro Rostislava je výborná manželka! Skvělá matka svých dětí!
Líza
Bělinský i Gogol jsou out… Nikdo je nečte. Všude samá Kaluginová… Milión výtisků.…
Natálie Ivanovna
Proč ta ironie, Lízo? Kaluginovou si teď budou moci přečíst i v Americe, denně pilně pracuji na překladu a vůbec se za to nestydím…
Jelena
Mami, a když si u tebe objednávala překlad těch dvanácti svazků, tak to už měla nějakou smlouvu s vydavatelem nebo si to bude v angličtině vydávat sama?
Natálie Ivanovna
Na Kaluginové žádné vydavatelství neprodělá… Její knížky se rozeberou jako housky na krámě…
Marie Jakovlevna
Někdo by měl zajít do krámu pro tvaroh. Jeleno, co kdybys poprosila Konstantinа?
Konstantin
(od počítače) Instaluju program… 18
Natálie Ivanovna
Jsem si jistá, že Kaluginová bude mít úspěch i na Západě. Lidé jsou všude stejní… A ona je taková lidská, a její knihy… jak bych to řekla… nejsou škodlivé. Dokonce jsou užitečné!
Marie Jakovlevna
Božínku, kaše se mi připálila! (Vyskočí ze židle a sundá hrnec z plotny.)
Jelena
Kaše? To snídáme nebo obědváme?
Líza
Kolik je hodin?
Andrej Ivanovič
Pět…
Varvara
Mami, co to říkáš? Jaký užitek? Vždyť je to obyčejný škvár! Velká ruská literatura v nás po generace vychovávala optimistickou víru v lepší zítřek, pěstovala v nás ideály dobra a sociálního uvědomění…
Andrej Ivanovič
V šest hodin už je možné dát si i polévku…
Varvara
Ty bys měl strýčku raději mlčet…
Marie Jakovlevna
Od půl páté jsem na nohou! Polévku jsem nevařila, zadělávala jsem na mazance!
Varvara
…a knihy Jevdokie Kaluginové jsou nechutné. Obyčejná sprostota! Já jíst nebudu. Nezlobte se na mě… (Odejde.)
Andrej Ivanovič
(tiše) Ochmélie, jdi do kláštera.
Líza
A sýr není?
Marie Jakovlevna
V ledničce je klobása. Sýr je snědený. (Líza vytáhne z lednice zbytek klobásy.)
Líza
Klobása je prakticky taky snědená.
Natálie Ivanovna
(za Varvarou) Varjo! To přece není pravda…
Marie Jakovlevna
Varja je vynervovaná… je úplně vyčerpaná… Vždyť vůbec nic nejí. Celý půst nevzala do pusy! Hrůza!
Andrej Ivanovič
Já to říkal, Rusům je v nejvyšší míře vlastní vysoce ušlechtilý způsob myšlení.
Konstantin
Soustřeď pozornost mezi obočím, nech mysli předejít myšlenkám.
Líza
Kdo sežral celou klobásu? 19
Marie Jakovlevna
Jo, jo. Můj bratr vždycky říkal, že Rusové jsou naivní materialisté!
Líza
Marjáno, to neříkej, jestli to zaslechne Varja, rozčílí se.
Natálie Ivanovna
Varja měla k otci velmi blízko, měli spolu hezký, kamarádský vztah…
Marie Jakovlevna
Byl to opravdový komunista a svatosvatě tomu věřil…
Líza
Varja taky věří svatosvatě.
Andrej Ivanovič
Kaše se připálila. (Marie Jakovlevna nabírá kaši do talířů, ochutnává.)
Marie Jakovlevna
Ale ne… Nepřipálila se…
Andrej Ivanovič
Naty, kolik je vlastně Varje let?
Natálie Ivanovna
Třicet dva.
Andrej Ivanovič
No jo… To bude ono…
Natálie Ivanovna
No a co? Když jsem porodila Lízu, bylo mi přes čtyřicet!
Líza
Byli jste na tom špatně s antikoncepcí …
Marie Jakovlevna
(s chutí jí kaši) Co to říká? Cos říkala, Lízo?
Líza
(jí chleba s klobásou, k Marjáně) Zdá se mi, že tu dochází k degeneraci. Sledujte: strýček Andrej, je v rodině nejstarší, profesor matematiky, vyzná se v hudbě, miluje španělskou literaturu, obdivuje balet, v podstatě je to krasavec… a potom maminka vysoká, krásná, talentovaná, ovládá pět cizích jazyků jako nic. Tahle hodná a báječná maminka porodila svého prvního syna Rostislavа, vysokého, krásného a výjimečně pracovitého. Potom se narodila Varvara, ta má taky dobrou postavu, docela pěkný zevnějšek a navíc je taky duchovně založená, ale už to není úplně ono… ztráta životních sil. Žije a nadře se při tom… Třetí je Jelena, krasavice, ale průměrná a úplně bez jakéhokoli duševního založení… Zajímá ji výhradně její tělo. Zato je ale zdravá. Že mám pravdu, Jeleno?
Jelena
Vlky plky…
Líza
A nakonec já! Dítě přestárlých rodičů. Výška sto padesát dva centimetrů. Tlustá. Zevnějšek od-por-ný! Mínus šest a půl dioptrie! Cukrovka a vrozená srdeční vada…
Marie Jakovleva
Ale operovaná! Tu srdeční vadu máš operovanou! 20
Líza
Počkej, Marjáno! Všechno, co mám od předků, je trocha té šedé kůry mozkové! Měli bychom vzdát hold rodičům za to, že neměli ještě páté dítě… Protože to už by byl určitě dement!
Natálie Ivanovna
Co to říkáš za hlouposti!
Andrej Ivanovič
Lízinko, ty jsi kouzelná! Kdybych byl mladík, určitě bych se do tebe zamiloval.
Líza
To určitě! Kdybys byl mladík, zamiloval by ses do mademoiselle Giselle!
Natálie Ivanovna
Lízo!
Líza
(postaví se na židli a udělá holubičku. Židle pod ní praská a rozpadá se. Líza sleze, jakoby nic) Ovšem ona vážila čtyřicet kilo a židle se pod ní nerozpadaly…
Natálie Ivanovna
Nech těch šaškáren!
Andrej Ivanovič
(přistoupí k baru, nalévá si skleničku) Tak nic. Jestli budu někdy zase mladý, zase se zamiluju do baletky. Všechny intelektuálky jsou hloupé…
Natálie Ivanovna
André!
Líza
A baletky?
Andrej Ivanovič
Baletky jsou mrchy, ale s mimořádnou ženskostí… Je v nich něco španělského… (Zvoní mobilní telefon, Líza ho zvedne.)
Líza
(přede) Ano… Jsem tak ráda, že voláš… (Jde ke schodišti.) Máš tak příjemný hlas. Tak vzrušující… A takový mužný… (Líza jde po schodech nahoru.)
Jelena
To je otrava. Nepojedem do města?
Konstantin
Kam bychom jezdili? Stačí se postavit do pozice stromu. (Oba se postaví do pozice stromu.)
Marie Jakovlevna
(Natálii Ivanovně) Už dávno jsem si všimla… Myslím, že Líza někoho má… (Klepání na dveře, vejde Semjon, nese dveře, které se snaží protáhnout vchodem.)
Semjon
Tak tady to je. 21
Marie Jakovlevna
Co jako?
Semjon
Dveře. Jsem přines. Bezvadný dveře. Vy obědváte? Tak já přijdu později.
Marie Jakovlevna
Ne! Už jsme dojedli. (Očichává ho.) Co to z vás cítím?
Natálie Ivanovna
K čemu nám budou dveře?
Semjon
Je to dub. Vydrží sto let. To by člověk nevěřil. (Všimne si Jeleny s Konstantinem v pozici stromu.) Co jim je?
Andrej Ivanovič
Čínské cvičení.
Semjon
Leně to jde!
Marie Jakovlevna
(dojde jí to) Aha, to jsou ty dveře na záchod?
Semjon
Objednali jste si je.
Natálie Ivanovna
My přece dveře na záchod máme.
Semjon
Tady v domě. Ale venku, v kadibudce ne.
Andrej Ivanovič
(prohlíží si dveře) To jsou opravdu bezvadný dveře.
Semjon
Vždyť to říkám. Jenom sto dolarů. Nový by stály dvě stovky! (Jelena a Konstantin se smíchy dusí, jeden druhému zakrývají ústa. Marie Jakovlevna zase čichá.) Nasadím je a můžete tam chodit. Za práci si moc nevezmu.
Andrej Ivanovič
Copak ten záchod v domě nejde spravit?
Marie Jakovlevna
To jsou slanečci! Semjone, jste strašně cítit slanečky!
Semjon
A co je na slanečkách špatnýho?
Andrej Ivanovič
V tomhle domě byla přeci vždycky kanalizace…
Semjon
To nemá smysl. Celý barák je shnilý, trubky jsou samá rez. Nasadím vám ty dveře venku na hajzlík a hotovo.
Andrej Ivanovič
A proč jste ty dveře přitáhl do domu?
Semjon
Na ukázku.
Konstantin
Vnímej vesmír jako nesmrtelnou průzračnou přítomnost. 22
Semjon
Cos říkal?
Konstantin
Slova Šivy.
Semjon
Sám si všivý… Ty dveře jsou fakt dobrý. Tak jdem, podíváme se na místě… (Hodí si dveře na záda, dlouho se snaží trefit do dveří. Odchází.)
Andrej Ivanovič
Tak jdem, podíváme se na to… (Odejde za ním.)
Natálie Ivanovna
Někdy se mi zdá, že se celý svět zbláznil…
Marie Jakovlevna
Vypadá to na déšť…
Líza
(sejde ze schodů, s deštníkem nad hlavou) Nevypadá. Leje jako z konve. A střecha je děravá jak cedník… Kde je lavor?
Marie Jakovlevna
No jo! A u dveří je louže! Hned přinesu lavory. V komoře je spousta starých lavorů… (Marie Jakovlevna odchází.)
Jelena
Kosťo, pojď, projdeme se. Zbožňuju déšť.
Konstantin
Já nejdu. Musím ještě pracovat…
Jelena
Všichni musí pracovat. Tak půjdem jen na chvíli, vždyť ty pořád jenom pracuješ. Nic si s tebou neužiju. (Marie Jakovlevna se vrací s lavory a hadrem, Líza si jeden z nich bere a odchází nahoru, Marie Jakovlevna postaví vedle dveří židli, na ni lavor. Je slyšet zvonivé kapání. Další kočičí sólo.)
Marie Jakovlevna
Když ho nechám na zemi, tak ho tady u dveří každý převrhne…
Natálie Ivanovna
Chudák zvíře… Proč tak vřeští?
Jelena
Sedí na stromě a nechce slézt.
Natálie Ivanovna
Nechápu. Proč nesleze? Vždyť prší…
Jelena
Možná se jí tam líbí…
Natálie Ivanovna
To je nad moje chápání… (Odejde.)
Jelena
Tak pojď, půjdem se projít. Sundáš tu kočku ze stromu…
Konstantin
Nepůjdu. Co když se jí tam líbí…
Jelena
(nepříjemně zamňouká) Mňau! Tak pojď, kocourku! (Konstantin sundá z věšáku plášť, vezme deštník.) 23
Marie Jakovlevna
Lenočko, koukni se prosím tě na ten lavor, zdá se mi, že je prasklý. Teče z něho na podlahu.
Jelena
A jaký je v tom rozdíl? Na podlahu teče tak jako tak… (Jelena a Konstantin vyjdou ven.)
Marie Jakovlevna
(vykřikne hrůzou) Krucipísek, kvásek! Úplně jsem zapomněla! Zvedl se a teď to splasklo! Co budeme dělat? Všechno je v háji! Natašo! Natašo! (Přiběhne Natálie Ivanovna.)
Natálie Ivanovna
Co se stalo?
Marie Jakovlevna
Konec! To je konec!
Natálie Ivanovna
Co je konec?
Marie Jakovlevna
Kvásek je na nic! Teď nenakyne těsto. Mazanec je v háji!
Natálie Ivanovna
Copak mazanec! Celý den v háji celý den! (Vejde Andrej Ivanovič s Semjonem, už bez dveří, narazí do židle s lavorem.)
Marie Jakovlevna
Opatrně, je tam lavor!
Semjon
Teče vám střecha.
Natálie Ivanovna
Jak je to možné? Vloni jste to spravoval…
Semjon
Spravoval, ale nespravil… Nemá to smysl. To chce novou střechu. Vloni jsem vyměnil jenom to, co už bylo lautr shnilý. Ale správně by se měla udělat nová střecha… Nebo to tu zbořit. Možná by to vyšlo levněji.
Andrej Ivanovič
Ale dveře byly úplně akorát. Jako prdel na hrnec…
Semjon
Příští tejden je namontuju…
Marie Jakovlevna
Jak příští týden? A jak budeme žít bez záchodu?
Semjon
Až po Velikonocích… Dneska toho mám moc. Bude to sto dolarů za dveře… no a za práci co mi dáte…
Natálie Ivanovna
To je šílenství… Takhle se nedá žít… (Odejde.)
Marie Jakovlevna
Proč je to tak drahé, Semjone? (Andrej Ivanovič si sedne k piánu, hraje Beethovena.) 24
Semjon
Život podražil...! (Zvenku je slyšet řev kočky a křik Konstantinа, vzápětí přiběhne Konstantin s rukou celou od krve, za ním Jelena, převrhnou židli s lavorem.)
Marie Jakovlevna
Pozor! Bože! Co se stalo?
Konstantin
Ruka! Moje ruka!
Jelena
Ta kočka je úplně blbá! Kosťa vylezl na strom, aby ji sundal, a podívej jak ho podrápala! Až na kost! Kde je jód?
Konstantin
Moje ruka! Čert mi to byl dlužen! Řvala a co? Řvala by dál… A já teď nemůžu pracovat! Strašně to bolí!
Marie Jakovlevna
V lékárničce! V lékárničce, Lenočko! (Jelena se vrhne k lékárničce, vytahuje odtud nějaké lahvičky.)
Jelena
Jsou tu jenom kapky. Pět… osum lahviček kapek na uklidnění! Žádný jód! Ani obvaz! Proboha, dejte mi aspoň kapesník! (Andrej Ivanovič ironicky hraje na klavír známý smuteční marš) (křičí) Lízo! Lízo! Odvez nás do nemocnice! Lízo! Rychle!
Semjon
Mělo by se to pochcat. Babská rada. Pomáhá to na všecko.
Konstantin
(naštvaně) A co takhle posrat???
Marie Jakovlevna
Ne, ne, říkejte si, co chcete, ale sto dolarů je moc! Sto dolarů! (Líza jde dolů po schodech.)
Líza
Co se tu děje?
Jelena
Ta kráva Micka po něm chňapla…
Líza
Každá kráva po našem Kosťovi ráda chňapne…
Jelena
Odvezeš nás do nemocnice?
Konstantin
Do žádné nemocnice nepojedu!
Líza
Ať zkusí akupresuru! (Paroduje techniku stlačování akupresurních bodů.)
Jelena
Co to meleš? Jaká akupresura! Teče mu krev! 25
Líza
Sto dolarů…
Marie Jakovlevna
Ne, sto dolarů je přece jenom trošku moc…
Jelena
Co když máš, Kosťo, otravu krve? A ty přestaň blbnout a oblíkej se, Lízo!
Líza
Nemám benzín.
Jelena
Já ho koupím, jedem!
Líza
Plnou nádrž?
Konstantin
Já krvácím… Koukejte, ono to pořád teče…
Líza
Plnou nádrž a sto dolarů!
Jelena
Ty jseš ale bestie! Když jsi byla malá, dala jsem ti přehrávač, pamatuješ?
Líza
To si pamatuju. Byl dobrej. Tak jo. Odvezu vás. Byl to vážně dobrej přehrávač. Fajn, dám ti slevu. Dvacet dolarů na hodinu… (Vytahuje mobilní telefon.) To je operátor? Odpojte mě na dvě hodiny!
Marie Jakovlevna
(Semjonovi) Možná bude opravdu lepší dvacet dolarů, za hodinu.
Semjon
To máte prašť jako uhoď… Dobrá, tak to vyřešíme po Velikonocích … Zatím nashle… (Andreji Ivanoviči) Zítra po ránu se za mnou zastavte, dáme řeč… Chtěl bych s váma něco probrat… (Odejde.)
Andrej Ivanovič
Tak já se stavím… (Líza, Jelena a Konstantin odejdou, je slyšet zvuk odjíždějícího auta.)
Marie Jakovlevna
Buď musím kvásek udělat znova… Nebo to mám vyhodit…?
Andrej Ivanovič
Žádná dobrá varianta není… Obě jsou špatné… C´est la vie… (Hraje na klavír něco melancholického.)
Marie Jakovlevna
Natálie měla takovou starou kuchařku… Musím se na to podívat… (Odejde. Andrej Ivanovič dál hraje. Vejde Natálie Ivanovna.)
Natálie Ivanovna
Nedáme si kávu?
Andrej Ivanovič
Můžeme si dát kávu… 26
(Natálie Ivanovna zvolna hledá konvičku, kávu, lžičky, sirky. Vaří kávu.) Natálie Ivanovna
Víš, André, sním o tom, že až budu mít tuhle zakázku z krku, dám do pořádku celý rodinný archiv. Máme unikátní materiály… Takový historický záběr… Naše prababička z matčiny strany byla z bojarského rodu Murzikovců, první zmínka o nich je v kronikách ze čtrnáctého století. Má se za to, že Murzikovci jsou potomci Kublaj-chána! A díky sestře prababičky Murzikovové, která si vzala Francouze, jsme dokonce příbuzní s Napoleonem…
Andrej Ivanovič
A pamatuješ, jak žila prababička ve Francii… s tím chlapem, co ji okradl… Jestli mě paměť neklame, tak ten Francouz byl příbuzný s kadeřníkem, který stříhal a holil Bonaparta…
Natálie Ivanovna
Ale ne, to sis něco spletl! To není možné! Tamten Francouz byl hudební skladatel, hodně známý člověk… Berlioz ne, ale taky byl slavný. (Vypne se elektřina.) Už zase! André, prosím tě, zapal svíčky… (Andrej Ivanovič zapaluje svíčky.)
Natálie Ivanovna
Rozumíš mi? Když si dám práci v Historické knihovně, věřím že se vyjasní spousta zajímavých podrobností a detailů… Co když se tam objeví třeba Lavoisier, Esterházy nebo dokonce Rurikovci…
Andrej Ivanovič
A kdyby se podrobně zkoumal rodokmen našeho dědečka, tak se určitě dostaneme až k Vikingům…
Natálie Ivanovna
Kafe mi uteklo! Ale něco tam ještě zbylo… (Andrej Ivanovič otevírá dvířka baru, dvířka upadnou, ale on je zachytí.)
Natálie Ivanovna
Už zase?
Andrej Ivanovič
Jen jsem chtěl vytáhnout šálky na kávu… (Nalije si z láhve do skleničky, rychle polkne, vytáhne šálky na kávu.)
Natálie Ivanovna
A kam se všichni poděli?
Andrej Ivanovič
Líza s Jelenou vezou Konstantinа do nemocnice. Poškrábala ho Micka.
Natálie Ivanovna
Prosím tě, Micka? Až dokončím překlad, napíšu historii našeho rodu. Taková spousta podkladů. Čechov zobrazil naši rodinu poněkud ironicky. Spravedlnosti je třeba učinit zadost… (Vejde Marie Jakovlevna s knihou.) 27
Marie Jakovlevna
Tady to je. Celé jsem to popletla… na mazanec se žádný kvásek nedělá. Takže tenhle nepovedený prostě vyhodíme a je to… O mazanci se tu píše… (Listuje v knize, čte.) „Užiješ-li droždí suché, dej na každé čtyři libry mouky zhruba tři kvintlíky suchých droždí, tedy za jednu kopějku. To teda nechápu… za jednu kopějku, kolik to tak může být dneska?
Andrej Ivanovič
Myslíte v dolarech?
Natálie Ivanovna
Jsi vážně jak malej! Tam se přece myslí carská kopějka! Kdo ví, jestli se to dá vůbec převést na dolary. (Zazvoní pevná linka, Natálie Ivanovna zvedne sluchátko.)
Natálie Ivanovna
Haló … Dobrý den, Anno Pavlovno! Samozřejmě, předám… (Předá sluchátko Andreji Ivanoviči.)
Natálie Ivanovna
(významně, šeptem) Anna Pavlovna!
Andrej Ivanovič
Ano?! (Pauza.) Dnes? Chceš, abych přijel? Tak dobře, Anuško… Okamžitě jedu… (Položí sluchátko.)
Natálie Ivanovna
Co se stalo? (Andrej Ivanovič jde k baru, nalije si vodku a už se tím vůbec netají, napije se.)
Andrej Ivanovič
Kde mám černý oblek?
Natálie Ivanovna
Jaký oblek?
Andrej Ivanovič
Ten pohřební… Zemřel akademik Kručinský… Anna Pavlovna mě žádá, abych okamžitě přijel… Ano… (Odejde do svého pokoje. Natálie Ivanovna a Marie Jakovlevna jsou jako opařené.)
Natálie Ivanovna
Pochopila jste? Zemřel manžel Anny Pavlovny.
Marie Jakovlevna
Kdo je Anna Pavlovna?
Natálie Ivanovna
No to je… Mademoiselle Giselle.
Marie Jakovlevna
Aha! Žizel! To muselo jejímu muži být tak sto let…
Natálie Ivanovna
Na tom nezáleží, kolik mu bylo let… Mám strach, že se s ní André ožení… 28
Marie Jakovlevna
Je mu šedesát sedm let! Kdo se v takovém věku žení? Když se neoženil dřív, proč by se ženil teď?
Natálie Ivanovna
Vy to nechápete! Dům je napsaný na Andreje Ivanoviče a moje děti jsou jeho jediní dědici…
Marie Jakovlevna
To je jasné, jsou přece vnuci svého dědečka!
Natálie Ivanovna
Andrej je ten nejčestnější člověk, ale Anna Pavlovna, to je dravec! Celý život ho má omotaného kolem prstu. Od ní se dá čekat cokoli…
Marie Jakovlevna
Vždyť té Žizelce je šestašedesát!
Natálie Ivanovna
To je úplně jedno. Je to slavná baletka! (Rozsvítí se světlo.) Když nenajde nic lepšího, vezme si ho…
Marie Jakovlevna
Najde lepšího! On je pěkný dáreček! Já bych si teda rozhodně takovýho starýho ochlastu nevzala, a to nejsem ani slavná baletka.
Natálie Ivanovna
Co se pořád děje s tou elektřinou? To už to můžou rovnou odpojit! Už druhý měsíc to každé dvě hodiny vypínají… To byla teda ode mě pěkná hloupost, že jsem tehdy netrvala na svém podílu téhle chaty… To jsou ty manželovy principy!
Marie Jakovlevna
Ano. Můj bratr Nikolaj byl opravdu principielní. Na to může být člověk pyšný!
Natálie Ivanovna
Taky jsem pyšná! (Přijíždí auto, do domu se vřítí Líza, Jelena a Konstantin s ovázanou rukou. Konstantin si okamžitě lehne na pohovku. Sténá.)
Jelena
Maminko! Představ si, Kosťa bude muset dostávat injekce proti vzteklině! Doktor říkal, že má podezření na vzteklinu, protože normální kočky domácí rozhodně nesedí na stromech. Čtyřicet injekcí!
Konstantin
A rovnou do břicha! A ta jehla je tlustá jako prst! A rovnou do břicha!
Líza
A já říkám, že tu nemáme žádnou vzteklinu, jenom tiché šílenství! (Vytáhne tabulku čokolády, ulomí si kousek.)
Marie Jakovlevna
Lízo! Nech toho! 29
Natálie Ivanovna
Když jste byli v nemocnici, volala Anna Pavlovna. Její muž zemřel…
Jelena
Jaká Anna Pavlovna?
Líza
(nadšeně) Mademoiselle Giselle! Hurá! Teď se můžou vzít! Strýček se ožení s živou legendou! Ona je skoro jako Plisecká! (Po schodech schází Andrej Ivanovič s vycházkovou holí, na sobě má kabát, klobouk a šálu, přijde k baru, napije se.)
Andrej Ivanovič
No nic… Ten černý oblek jsem nenašel… Natálie, buď tak hodná a podívej se po něm, měl by být v nějaké skříni… Lízinko, budeš tak laskavá a odvezeš mě k zastávce?
Líza
Že se ptáš? Jasně, že odvezu. Odvezu tě až do Moskvy. Stejně bych jela.
Natálie Ivanovna
Takhle na noc?
Líza
(smířlivě) Maminko! Zítra mám první přednášku už v devět. Odsud bych to nestihla. Budou zácpy. Přespím u kamarádky a zítra půjdem do školy spolu … Strýčku, hned jsem tu, jen se převlíknu. (Jde nahoru, všichni mlčky sedí.)
Natálie Ivanovna
André… Možná bys neměl jezdit… je to rozčílí tě to… a s tvým srdcem…
Andrej Ivanovič
O čem to mluvíš? Letos to je padesát let, co se s Annou Pavlovnou známe… Poznali jsme se v roce, kdy skončila taneční školu a získala svou první roli…
Marie Jakovlevna
Žizel? (Zvenku se ozve hlasité mňoukání kočky.)
Konstantin
Já tu bestii zabiju. (Po schodech schází Líza, její oblečení paroduje kostým baletky. Nabídne Andreji Ivanoviči rámě.)
Líza
Strýčku, mohla bych být tvým řidičem?
Andrej Ivanovič
Na pohřbu?
Líza
Na svatbě! (Odejdou. Prásknou dveře, elektřina se vypne.)
30
Marie Jakovlevna
(za nimi) Lízinko! Buď opatrná! Cesta je mokrá! (Sedne si.) Chudák Nikolaj! Štěstí, že se toho nedožil! Tenhle život je tak hala bala! Žádná disciplína, žádný pořádek! To by prostě nepřežil!
Natálie Ivanovna
Vždyť to taky nepřežil!
31
DRUHÉ DĚJSTVÍ Je ráno. Oknem proniká světlo. Na stole jsou připravené mazance, tvarožník, kraslice a pečené sele. U stolu nikdo není. Několik židlí je u stolu, ostatní jsou obrácené vzhůru nohama. Je slyšet zvuk psacího stroje. Otevřou se dveře. V pronikavě osvětleném prostoru dveří stojí mladý krásný pár, Rostislav se svou ženou Álou, alias spisovatelkou Jevdokií Kaluginovou. Jsou v bílém, kontrastují tak se zašlým prostředím, jakoby svítí. Rostislav
Podívej! Je prostřeno a nikde nikdo!
Ála
No jo, úplná hostina.
Rostislav
Až se stůl prohýbá.
Ála
A židle lámou.
Rostislav
No jo, rozklad!
Ála
Je na čase s tím skoncovat.
Rostislav
To bude těžké. Je to kus života…
Ála
Co to tu cítím?
Rostislav
(nejistě) Mazanec…
Ála
Mazanec taky… Ale ještě něco… (Čichá, mračí se.) A proč je tu taková tma?... Kam se všichni poděli? Je jedenáct.
Rostislav
Nejspíš ještě spí… (Zazvoní mobilní telefon.) To není moje záležitost. To řeší zástupce. Ne, bez debat.
Ála
Myslím, že by se jim to mělo rovnou říct… Je na čase s tím skoncovat…
Rostislav
To není tak lehké. Vůbec nechápeš máminu psychiku. Ona se vždycky se vším smíří. Ale chvilku jí to trvá, potřebuje čas. (Upřímně obdivuje svou ženu.) Miláčku, moc ti to sluší! (Něžně se ženy dotkne, na což ona reaguje shovívavě. Ozve se ťukání psacího stroje.) Slyšíš? Všichni spí, ale ona pracuje. Překládá tvoje knihy do angličtiny, miláčku. Obávám se, že to nebyl tvůj nejlepší nápad.
32
Ála
Kocourku! Měla jsem snad někdy špatnej nápad? Jsem neúspěšná? Vybrala jsem si za muže nějakou nulu? Vychovávám blbě děti? Copak mě nezbožňuje dvacet milionů ženských?
Rostislav
A jak!
Ála
Myslíš, že Američanky mě zbožňovat nebudou? Že tam jsou ženský jiný?
Rostislav
Myslím, že jsou přesně takový jako u nás!
Ála
Takže mě budou zbožňovat!
Rostislav
Ano, miláčku, jistě, že budou! Co jiného jim zbyde… (Zvoní mobilní telefon.)
Ála
Haló. Jaký časopis? Rozhovor? Rozmyslím si to. Zavolejte, prosím, v úterý mému agentovi. Ano, děkuju… Tady to je vážně něčím cítit…
Rostislav
(Rostislav si sedá do houpacího křesla.)
Ála
Nesedej si tam! Umažeš se! (Snaží se posadit si ji na kolena.) Vždyť se to rozpadne…
Rostislav
Ale je to romantický!
Ála
Muže mám bezvadnýho. Ale ta tvoje rodina je trochu pitomá… (Oba jsou zaujati milostnou hrou.)
Rostislav
Já mám svoji rodinu rád... Uznávám - jsou trochu pitomí. (Směje se.) Tahle pitomá rodinka představuje vymírající ruskou inteligenci. Jsou naprosto odtržení od normálního života. Takoví neužiteční, zbyteční lidé. Poslední svého druhu. Je to vlastně rarita! (Zazvoní mobil.) Nechápu. Máme s nimi dvě různé smlouvy, zároveň. Zatím.
Ála
Jaká rarita?! Takových rarit je půlka státu! Tři čtvrtiny lidí jsou neužitečný. Nikdo nechce pracovat!
Rostislav
Myslím, že příběh naší rodiny by byl skvělý námět pro tvoji další knihu.
Ála
To je o ničem. Žádný příběh v tom nevidím. 33
(Zvoní mobilní telefon.) Jaký to mělo náklad? Okamžitě dotisknout! Padesát? Dvě stě padesát, jasné?… (Zavěsí.) Rostislav
Tolik se toho stalo, všechny ty revoluce, války, represe a oni se vůbec nezměnili, přes to přese všechno. Jsou to čisté duše!
Ála
Nechápu, o čem to mluvíš… Čisté? Vždyť je tu takový bordel. Mělo by se to tu vydezinfikovat… nebo radši spálit! (Utichne zvuk psacího stroje, vejde Natálie Ivanovna, všichni se začnou objímat. Líbají se, pak znovu a ještě jednou.)
Natálie Ivanovna
No konečně! Rosťo! Álo! Nemáte s sebou děti? To je škoda! Kdepak je Savik s Pinou? Vám to tak sluší! Álo, ty jsi krasavice! Já jsem tak šťastná, děti moje!
Rostislav
(současně s matkou) Kristus vstal z mrtvých. Přijeli jsme vám popřát k Velikonocům! Tak jak se tu máte? Jé, dárky jsem zapomněl v autě! Hned je přinesu! Kde jsou sestry?
Natálie Ivanovna
A co děti?
Rostislav
Savelij je v Londýně a Agrippina s chůvou. Ta nová chůva je úžasná, umí německy, anglicky a francouzsky, taková veselá kopa, je ze Švýcarska, představ si, že její babička bývala v Rusku guvernantkou…
Ála
Natálie Ivanovno! Máte to tu tak... útulné, romanticky zpustlé, a ten obrovský pozemek … Ohledně té Švýcarky se, Rostíku, ještě uvidí, mám nějaké pochybnosti. Savelij bude v Londýně do konce května, pak se chystá na praxi do Brazílie…
Rostislav
Mami, kam se všichni poděli? Kde jsou?
Natálie Ivanovna
No… Varja spí, byla na dlouhé bohoslužbě. Jelena s manželem jeli včera do Moskvy, Konstantinovi hnisala ruka, tak jeli k chirurgovi a pak přespali u známých… A Andrej … Tak to je velká novina! Zemřel manžel Anny Pavlovny…
Rostislav
Mademoiselle Giselle? Já myslel, že ta je už dávno mrtvá!
Natálie Ivanovna
Ne, ne, je živá a zdravá… Pozvala Andreje k sobě… Už tu není dva dny. Zítra se chystá na pohřeb.
Rostislav
Na pohřeb svému rivalovi?
Natálie Ivanovna
Byli to staří známí, hráli spolu šachy a měli moc dobré vztahy. 34
Rostislav
Álo, tohle je zajímavá rodinná historie! To je něco pro tebe! Pamatuješ si na mého strýčka?
Ála
Jasně, že pamatuju. Byl přece na svatbě… Ten s vousama. Taková verze Čapajeva s balalajkou…
Rostislav
Přesně! Tak ten byl v mládí zamilovaný do baletky… A od té doby měl pletky výhradně s baletkama…
Natálie Ivanovna
Tak to není! On ji celý život věrně miloval, ale ona si vzala jiného…
Rostislav
Vzala si desítky jiných!
Natálie Ivanovna
Rosťo! Ona se sice opravdu vdávala několikrát, ale s Andrejem Ivanovičem se celý život tajně stýkala…
Rostislav
To je ta romantická verze. Ale pravda je taková, že on měl po celou tu dobu románky s mladičkýma baletkama… Přitom je profesí matematik! Jeho myšlení je čistě abstraktní, v hlavě má jakousi Banachovu algebru a Hilbertův prostor… a celý život jenom mladičké baletky! Vždyť to je úžasný námět, ne? (Z venku přijde Andrej Ivanovič v kabátě, klobouku, s vycházkovou holí.) (políbí ho) Nazdar strýčku! Kristus vstal z mrtvých!
Andrej Ivanovič
V pravdě vstal! Rád tě vidím! No ne, přijela i žena! (Políbí Ále ruku.) Vzácní hosté! Pojďme si sednout!
Natálie Ivanovna
Samozřejmě, pojďme ke stolu! Prosím!
Andrej Ivanovič
Kde jsou všichni? Kde je Maruna?
Natálie Ivanovna
Trápí ji ischias.…prostřela a šla si odpočinout. (Vzdálí se a křičí.) Maruno! Hosté už jsou tady!
Rostislav
(křičí) Maruno!
Natálie Ivanovna
Maruno! (Rostislavovi.) Je tu hned. Ona se na tebe… na vás tak těšila! Pekla a smažila! Tři dny se nehla od plotny! (Andrej Ivanovič otevře lednici, vytáhne z ní láhev vodky. Vejde Marie Jakovlevna, opírá se o hůl, silně kulhá.)
Marie Jakovlevna
Opatrně, Andreji! Dvířka se špatně dovírají! Rosťo! Chlapečku můj milý! Álo! (Políbí je.) 35
Rostislav
Krstus vstal z mrtvých Maruno!
Marie Jakovlevna
No dobře, dobře! Ať si klidně vstane. Je to sice proti mému přesvědčení, ale svátek je svátek!
Rostislav
Naše Maruna je, miláčku, nepřítel všech náboženství! Naše tetička je ateistka!
Marie Jakovlevna
Ale názorů ostatních si vážím… A rodina, to je pro mě svatý! Slavím všechny svátky: Silvestr, Vánoce, Velikonoce, VŘSR i první máj. U mě jsou si všechny svátky rovny!
Rostislav
Ale některé jsou si rovnější!
Marie Jakovlevna
Tak pojďme ke stolu! Mazanec se mi trošku připálil, ale jenom nahoře. Nabídněte si selátko, šunku… Křen a hořčice je tady, tak si berte… (Andrej Ivanovič nabízí vodku)
Rostislav
Ne, ne! Já pít nebudu! Řídím! (Zazvoní mobilní telefon.)
Ála
Ne, spojte se s mým agentem. Ne, ne, já se tím nezabývám. Jenom prostřednictvím agenta. Na shledanou.
Andrej Ivanovič
Ale já neřídím! Takže můžu! (Nalije sobě, všem nabízí, ale nikdo nechce, kromě Ály.) Pašák! Možná byste si raději dala koňak?
Ála
Ne, ne! Raději vodku! Dezinfikuje! (Vejde Varvara.)
Všichni
Varjo! Varvaro! Kristus vstal z mrtvých!
Varvara
V pravdě vstal z mrtvých! (Všichni vstávají, líbají se, znovu si sedají.)
Natálie Ivanovna
A kde je Líza?
Marie Jakovlevna
Nahoře.
Natálie Ivanovna
Měli bychom ji zavolat. (Marie Jakovlevna vstane, belhá se ke schodišti. Líza jde po schodech dolů, s telefonem.) 36
Líza
Rosťo! Tys přijel! (Líza se na něj pověsí jako malé dítě, vřele se líbají.) Rosťo! Veliteli! (zasalutuje, šaškuje) (Všichni si sedají, dají se do jídla.)
Ála
Ne, ne, děkuji, já maso nejím…
Andrej Ivanovič
(nakloní se k ní, spiklenecky) To jsme na tom úplně stejně, já zas nejím ryby!
Marie Jakovlevna
Rosťo! Už dávno jsem ti chtěla říct… jak jsi koupil Líze to auto, od té doby o ni máme pořád strach! Holka v tom autě jezdí sama v noci…
Líza
Maruno! Nezapomeň se Rosti zeptat na ty vibrace!
Marie Jakovlevna
Jo! Rosťo, už jsem se na to ptala všech, ale nikdo mi to nedokáže vysvětlit! V domě jsou cítit nějaké otřesy! Říká se, že tu byla před válkou zbrojovka, neslyšels o tom? Někdy se mi zdá, jako bych cítila pod zemí nějakou vibraci. Necítíš to? (Poslouchá pozorně.) Ne, teď nic. Myslím, že je tam nějaký vibrátor! Co si o tom myslíš?
Rostislav
(vymění si pohled se ženou) Vibrátor? To nevím... A o jakém autě jsi mluvila?
Marie Jakovlevna
To, které jsi dal Líze. Toho Žigula.
Rostislav
Já? Žigula?
Líza
Žigula! Dals mi ho k narozeninám Žigula! Copak jsi zapomněl, Rosťo?
Rostislav
No jo, vlastně, toho Žigula.
Líza
Doufám, že toho nelituješ. Savikovi jsi přece taky koupil auto, když mu bylo osmnáct!
Rostislav
(směje se) To je jasný… Dneska to bez auta nejde…
Marie Jakovlevna
Álo, pročpak nic nejíte?! Už tu chybí jenom Jelena, aby rodina byla kompletní…
Natálie Ivanovna
Za chvilku tu budou… Rosťo, měl bys jí pomoct najít nějakou práci.
Rostislav
Mami, vždyť jsem jí už pomáhal… třikrát…
Marie Jakovlevna
Váš nebožtík tatínek by byl tak rád… 37
Líza
Ten mazanec je syrový!
Marie Jakovlevna
To ne, trošku se připálil.
Líza
Nahoře je spálenej a uvnitř syrovej.
Marie Jakovlevna
Rosťo, ty vůbec nic nejíš! Álo! (Klepání na dveře. Vejde Semjon.)
Semjon
Hezký svátky! Zdravím!
Natálie Ivanovna
Dobrý den, Semjone.
Semjon
Tak jsem přišel skrz ty dveře!
Marie Jakovlevna
To je dobře! Nemohli jsme se dočkat! Čím jste to tak cítit?
Andrej Ivanovič
Nemohl byste se stavit o něco později? Máme hosty…
Semjon
To bylo porád rychle, rychle, a když jsem tady, tak nemáte čas.
Natálie Ivanovna
Nešlo by to zítra?
Marie Jakovlevna
To jsou slanečci! No jistě, je cítit slanečky!
Semjon
Stěžovali jste si, že máte ucpanej záchod, tak jsem tady… (Jde směrem k východu, u dveří se otočí. Natálie Ivanovna něco pošeptá Marii Jakovlevně, ta vstane, kulhá, pobere nějaké potraviny: mazanec, vejce a velký kus šunky, vytáhne z lednice láhev vodky.)
Semjon
Rád bych si s váma promluvil, Andreji Ivanoviči.
Marie Jakovlevna
(Semjonovi) Tady máte výslužku! (Belhá se za ním, dává mu potraviny.) Prosím!
Andrej Ivanovič
Ano, Semjone. Určitě. Později.
Semjon
(s plnou náručí jídla) Jak chcete… Nejdřív rychle, rychle, že nefunguje kanalizace, a když přijdu, tak nic… Dveře vám tam stojí jen tak opřený o kadibudku… (Odchází ukřivděně, s pocitem uražené důstojnosti.)
Rostislav
Co je to za burana?
Marie Jakovlevna
To je náš zachránce, Rosťo! Zlatý ručičky! Všecko nám tu spravuje! Jinak by nám to tu dávno spadlo na hlavu! Pokaždé to je za deset dolarů.
38
Rostislav
V pohodě! (Přistoupí k oknu.) Je tu tak krásně! Ty staré borovice. Zůstalo ještě něco z višňového sadu? (Zazvoní mobil.) Zbláznil ses? Jenom s výrobcem! O tom nemůže být ani řeč… (Zavěsí.)
Andrej Ivanovič
Zůstalo pár jabloní.
Rostislav
A višně?
Andrej Ivanovič
Dávno uschly.
Marie Jakovlevna
Sousedi říkali, že pomrzly.
Rostislav
Opuštěný altánek… A ten vzduch!
Líza
Rosťo, ty necítíš ten smrad? Jelena si každých pět minut stříká na ruce parfém od Diora, Poison, říká, že to nejlíp přebije …
Rostislav
(čichá) Jasně… Chata je stará… Už dávno to chci s vámi probrat.
Ála
(Rosťovi) Netlač na pilu!
Rostislav
Byla by tu taková příležitost vyměnit to za úplně nový dům. Byl by blíž Moskvy, z hlediska prostoru a pohodlí rozhodně nic neztratíte… Spíš bych řekl, že je to lepší… (Následující repliky současně.)
Natálie Ivanovna
Rostislave! O čem to mluvíš?
Andrej Ivanovič
Odjet odsud? Z tohoto domu? Zvláštní nápad!
Marie Jakovlevna
To není možné! Je to dům vašeho dědečka! A pradědečka!
Varvara
Ty ses zbláznil! Ty ses úplně zbláznil! Jako nějaký zbohatlík! Typický ruský zbohatlík!
Líza
Teda brácho, to se ti povedlo! Kdo by se chtěl z téhle sladké díry stěhovat? Za nic na světě! Jenom do Amsterodamu!
Varvara
Naše rodné hnízdo…
Andrej Ivanovič
Uklidni se, Varjo! Nikdo odsud nikam nepojede. (Pauza. Rozhovor pokračuje.)
Natálie Ivanovna
Vesnice Pokrovka a panství, na jehož místě dnes stojí tenhle letní dům, bylo věnem naší prapra… babičky, když ještě žil Puškin. To bylo v roce tisíc osum set dvacet osum, mám na to doklady…
Varvara
V místním kostele se ženil praděda… 39
Rostislav
(Ále) Co jsem ti říkal? (Všem ostatním.) Humor! Jen jsem si vás všechny na chvíli představil v novém moderním domě, kde je všechno, jak má být, kde nic neteče, kde se nic nerozpadá a všechno funguje…
Varvara
Myslíš eurookna ...a tyhle "moderní" věci? (Vejde Jelena s Konstantinem. Ten má ruku zavěšenou v šátku přes rameno.)
Rostislav
A celá rodina už je pohromadě!
Jelena
Ahoj Rosťo, pusu! Přijel jsi i se ženou! Ahojky!... Děje se něco?
Rostislav
Vyslovil jsem myšlenku, že bych vám koupil nový dům. Větší a komfortnější.
Jelena
Cože? A co hroby?
Marie Jakovlevna
Jaké hroby?
Jelena
Hroby našich otců… Jsou tu pochování naši pradědečkové.
Marie Jakovlevna
Tvůj otec, mimochodem, leží v Moskvě, na Novoděvičim!
Jelena
Kdyby se tu všecko opravilo, dá se tu normálně žít…
Varvara
(Jeleně) Proč chcete všechno pořád modernizovat! Co vám to vlezlo na mozek?
Konstantin
Leno, ruka už mě nebolí. Bolí mě všechny čakry…
Rostislav
Proč hned eurookna?
Marie Jakovlevna
Vždyť se to dá prostě jenom opravit…
Andrej Ivanovič
Před sto lety byly tyhle chaty stavěny podle nejnovějších technologií!
Rostislav
Jistě… chápu, na světě by měla vládnout harmonie! Takže žijem dál, jak jsme žili doposud…
Konstantin
Soustřeď se na oheň, soustřeď se na oheň…
Ála
(Jeleně) Co s ním je? Není on tak trošku…?
Jelena
Soustřeď se na svoje.
Ála
Nebuď drzá, holčičko. Nebo zruším dotace. 40
Natálie Ivanovna
Babička Aňa tady zemřela, v tomhle domě. Bylo jí devadesát sedm, stýkala se se všemi významnými lidmi z oblasti kultury, znala se s Dostojevským a Sárou Bernhardtovou!
Andrej Ivanovič
Naty, s tou Sárou Bernhardt jsi to přehnala!
Varvara
To je principiální debata! To není jenom o osudu našeho starého domu! To je debata o osudu celé země!
Rostislav
Varvaro! Ty mluvíš jako politik!
Konstantin
K čertu s tou blbou pránou! Vařím se!
Jelena
Kosťo! Kosťo! Co je ti? (Konstantin má horečku a blouzní, ale zatím si toho nikdo nevšímá.)
Varvara
Ano! Přemýšlím jako politik! Když naší zemi vládnou trojkaři, někdo o ní musí přemýšlet.
Rostislav
Oni to vymysleli i bez tebe!
Andrej Ivanovič
Varjo! To je přesně ono! V naší zemi opravdu vládnou průměrní!
Rostislav
Koho si zvolíme, ten vládne…
Ála
Ovládej se…
Jelena
Rosťo, tvůj nápad ohledně nového domu možná není špatný, ale lepší by bylo nás přestěhovat do dvou různých domů. Na jeden je nás přece jenom hodně, ne?
Konstantin
Kočky, všude samé kočky. Do Číny! Do Indie!
Jelena
(Konstantinovi) Co je s tebou? Buď ticho.
Varvara
Už před dvěma sty lety se v naší literatuře psalo o zhoršení mravů.
Líza
Já mám tu naši rodinku tak ráda!
Natálie Ivanovna
Naše rodina měla vždycky pokrokové názory!
Varvara
Kopírování západu bylo pro Rusko vždycky zhoubné!
Jelena
Dva domky mi připadají jako dobrý nápad. Co říkáš, Rosťo?
Varvara
Rusko má svou vlastní cestu!
Líza
Rusko rozumem nepochopíš! 41
Andrej Ivanovič
Dáváš přednost konceptu eurasijské unie!
Marie Jakovlevna
Co to všechno má společného s naší kanalizací? Rosťo, nevíš, proč to u nás nefunguje?
Rostislav
Vím, Marjáno, vím. (Zazvoní Álin mobilní telefon.)
Ála
Haló! Kruci! Vypadlo to! (Volá zpátky. Zazvoní Rostislavův telefon.)
Rostislav
Haló!
Ála
Co je?
Rostislav
Volalas mi?
Ála
Ne. A ty?
Rostislav
Asi jsem to náhodou zmáčknul… (Oba vypnou telefon.)
Marie Jakovlevna
A nejde to opravit?
Rostislav
Nejde.
Andrej Ivanovič
Snad bys nechtěla vrátit komunisty.
Marie Jakovlevna
Nebožtíka Nikolaje nechte na pokoji! Byl to poctivý komunista a svatosvatě tomu věřil!
Líza
Maminko? Mohla bys mi někdy ve zkratce vysvětlit, čemu tak svatosvatě věřil náš tatínek?
Marie Jakovlevna
Rusko potřebuje pevnou ruku! Disciplínu! A odborové svazy!
Varvara
Rusko potřebuje nacionalismus!
Konstantin
(hlasitě, všechny překřikuje) Haré Krišna! (Spadne na zem. Varvara vstane, odplivne si na podlahu a odchází.)
Natálie Ivanovna
Varjo! Kam jdeš?
Líza
Rosťo! Co potřebuje Rusko, tvrdou ruku nebo nacionalismus?
Rostislav
Rusko potřebuje investice.
Ála
Je na čase… vzít to z druhého konce… Plán B. Budeme muset vyhodit Angličana. 42
Rostislav
Udělám to, hned jak budeme v autě.
Marie Jakovlevna
Prodali Rusko!
Andrej Ivanovič
Ale jak! Špatně ho prodali! Rusové vůbec neumí prodávat! To je ta potíž!
Rostislav
Maminko! Zítra ve tři letím do Bangkoku, pak do Ulánbátaru, a v pátek už bych měl být doma, potom zavolám! Dárky! Zapomněl jsem v autě dárky! Lízo, pomůžeš mi s tím, prosím tě! (Obejme ženu kolem pasu.)
Marie Jakovlevna
Proč nikdo nic nejí? Rosťo! Álo! Vůbec nic jste nesnědli!
Ála
Děkujeme, bylo to moc dobré. Natálie Ivanovno, kdybyste měla nějaké otázky ohledně textu, tak volejte! Na shledanou! S vámi je to vždycky tak zajímavé! (Oba společně s Lízou odejdou. Dlouhá pauza.)
Marie Jakovlevna
Nechápu, jak to myslel.
Natálie Ivanovna
Varja je rozrušená.
Andrej Ivanovič
Naty, našlas ten můj černý oblek?
Natálie Ivanovna
To víš, že našla. Byl v té anglické skříni, v otcově pracovně. Dala jsem ho do tvého pokoje.
Andrej Ivanovič
Děkuji.
Varvara
(vrací se do obývacího pokoje) Tohle všechno skončí katastrofou, vzpomenete si na moje slova!
Natálie Ivanovna
Varjo! Sedni si a neprožívej to tak. Kde se v tobě berou tak černé myšlenky? Kde vidíš katastrofu? Je tu nová generace! Pracují, vydělávají. Takoví jako Rostislav, jeho syn Savelij… Oni naši zem pozvednou!
Varvara
Nepozvednou. Tihle opravdu ne! To je ta katastrofa!
Marie Jakovlevna
Kolik takových katastrof jsme zažili A nic se neděje, žijeme!
Líza
(vejde s plnou náručí dárků) Taková katastrofa může člověka nakopnout. Osobně nejsem proti!
Andrej Ivanovič
Samozřejmě, katastrofy posilují, jenže my žijeme celý život v epoše katastrof. Člověk by rád věděl, jak se žije bez toho…
Marie Jakovlevna
Mě osobně nejvíc zajímá ta kanalizace. 43
Natálie Ivanovna
V přírodních vědách existuje teorie katastrof, kdysi jsem překládala jeden článek…
Varvara
Pane Bože! Jaká kanalizace! Svět se řítí do pekel! Země skomírá! Mravní úpadek! Apokalypsa! A my sedíme u stolu a besedujeme o teorii katastrof! Přitom katastrofa je na dosah! Tady a teď! (Vejde Rostislav, nese ještě několik krabic.)
Rostislav
Jaká katastrofa? Co blázníte!? Všechno je v pořádku! Ekonomika vzrůstá! Investice do země přitékají! Dluhy se odepisují! Daně se snižují! A pozor: každý dostává podle svých potřeb a každý dává podle svých možností! Je pravda, že tohle funguje jenom v naší rodině! Tady jsou dárky! Mějte se krásně, líbám! Už vážně musím! (Odejde.)
Líza
(Líza prohlíží dárky) Mami, podívej, souprava na fondue! Tohle je určitě pro strýčka, sada skleniček! Perořízek! Ze slonové kosti! Elektrická dečka! To bude pro Varju! Pořád je jí zima! A tohle je, maminko, pro tebe! (Podává Natálii Ivanovně plochou krabičku s šálou.) Sice je to pánská šála, ale od Hermès. Je to jasné, Rosťa měl nedávno narozeniny, tohle jsou přebytečné dárky. A tohle je pro mě!
Jelena
Co je to?
Líza
Diář.
Jelena
A proč by to mělo být pro tebe? Já něco takového právě potřebuju…
Líza
To přežiješ!
Konstantin
(z podlahy) Sklo! Sklo! Nešahejte na mě! Sklo!
Natálie Ivanovna
Holky, nechte toho! (Zazvoní pevná linka. Nikdo to nebere.)
Jelena
Dej mi to! Jsem starší! Kdo řekl, že je to tvoje? Vždycky se ke všemu dereš jako první!
Líza
Je to moje! Jsem nejmladší!
Varvara
Přestaňte! Že se nestydíte! (Andrej Ivanovič se kradmo napije. Natálie Ivanovna hrozí prstem. Telefon zvoní.)
44
Marie Jakovlevna
Tak vemte to někdo! (Belhá se k telefonu, zvedne sluchátko.) Haló! Haló! Ein moment! Cizinec! (Líza a Jelena se vrhnou k telefonu. První je Jelena, vyplázne na Lízu jazyk.)
Jelena
Speaking! О, yes! What happened? Really? Why? We could discuss it! Well! To decrease the rent! But we have the contract at last! As you wish, mister Roberts. (Jelena podrážděně položí sluchátko.)
Natálie Ivanovna
Co se stalo? Jeleno! Co se stalo?
Jelena
Praskla kanalizace!
Marie Jakovlevna
To už přece dávno víme… A proč anglicky?
Jelena
V Moskvě! V našem moskevském bytě praskla kanalizace a ten zatracený Angličan se zpakoval!
Natálie Ivanovna
Tak tohle je katastrofa…
Marie Jakovlevna
Bože! Z čeho budeme živi? Já už mám jenom osumdesát dolarů!
Andrej Ivanovič
Moji drazí! Jsem nucen vás opustit. Musím zpátky do města. Zítra je pohřeb… Lízinko! Odvezla bys mě, prosím tě, na zastávku? (Odejde do svého pokoje.)
Natálie Ivanovna
Jeleno! Co kdybychom do Moskvy zavezli Semjona, aby to tam rychle opravil?
Jelena
A proč si nevezmeš od Kaluginové zálohu?
Natálie Ivanovna
Jak já nenávidím řeči o penězích!
Varvara
Vážně, mami.
Natálie Ivanovna
Tu zálohu jsem už dostala... a utratila!
Jelena
Mami! A kdys to stihla?
Natálie Ivanovna
A co si myslíš? Za co jsi s Kosťou žila tři měsíce v Paříži? А kde jsem vzala peníze na Lízin Amsterodam?
Varvara
Musíme zavolat Rosťovi… Ať něco vymyslí! Toho Angličana přece našel on, tak může najít jiného! (Natálie Ivanovna jde rozhodně k telefonu, vytáčí číslo.)
45
Natálie Ivanovna
Rosťo? Ještě jsi na cestě? Máme totiž potíže… V moskevském bytě praskla kanalizace a Angličan odjel… (Pauza.) Aha...Aha...Aha. Já vím. Chápu to. Ano, zvládnu to. (Položí sluchátko, mlčky se posadí vedle telefonu.)
Marie Jakovlevna
A proč nikdo nejí? Vemte si selátko! Dejte si mazanec! Dejte si tvarožník! (Vejde Andrej Ivanovič v černém obleku, přes ruku má kabát, v ruce vycházkovou hůl.)
Andrej Ivanovič
Naty, vrátím se nejspíš pozítří…
Natálie Ivanovna
(spěšně něco hledá v lékárničce) André! Vem si s sebou… na uklidnění! Kde jsou ty kapky? Byla tu spousta lahviček. Teď je to tu samý jód… pět… osum lahviček jódu…
Andrej Ivanovič
Buď bez obav, Naty… Uklidni se! Vždyť to dobře znáš, nejdřív je to samá katastrofa a nakonec to všechno dobře dopadne! Všichni jsou živí a zdraví! (Líza si vezme klíče od auta, mobilní telefon a tabulku čokolády.)
Marie Jakovlevna
Lízo! Ty bys čokoládu neměla! Pamatuj na to!
Líza
Strýčku, tak jedem, odvezu tě k metru…
Natálie Ivanovna
Počkej, Lízo. Musím vám vyřídit, co mi teď řekl Rostislav. Prý ten náš byt už takhle dál pronajímat nemůžem, dokud se to tam nezmodernizuje. Že teď na to nemá čas, má před sebou velký projekt. Peníze nám taky dát nemůže, protože je všechny vložil do toho projektu. Takže se teď budeme muset protlouct sami.
Jelena
To je určitě práce Jevdokie Kaluginové!
Natálie Ivanovna
Co to říkáš, Jeleno!
Marie Jakovlevna
To je katastrofa!
Natálie Ivanovna
Není! Prostě budou muset všichni pracovat!
Líza
Copak pracovat, ale hlavně vydělávat! Tak jdem, strýčku! (Vezme Andreje Ivanoviče pod paží, on se u dveří upravuje.)
Jelena
Jasná věc! Budu pracovat! Kosťa bude taky pracovat… 46
Konstantin
Ve třetí části… mix… mix… mixáž… a vrstvy… finito… (Konstantin zaujme na podlaze krkolomnou pozici, třeba most.)
Jelena
A Varvara bude taky pracovat!
Varvara
Ale nebudu pracovat pro tenhle stát!
Natálie Ivanovna
Co ti na našem státě tak vadí?
Varvara
Tenhle stát okradl svoje lidi! Tahle vláda zničila naši zem!
Marie Jakovlevna
Tak nepracuj pro stát, pracuj pro sebe! Pro rodinu!
Natálie Ivanovna
Každý musí přispět svým dílem…
Marie Jakovlevna
Už jste dojedli? Tak mi prosím podejte špinavé talíře. (Marie Jakovlevna posbírá špinavé talíře, naskládá je do dřezu, otočí kohoutkem. Ozve se hlasité mručení. Voda neteče. Marie Jakovlevna rázně otáčí kohoutkem. Voda neteče. Marie Jakovlevna už úplně odšroubuje kohoutek, ten jí zůstane v ruce. Z trubky se ozve kručení.)
Varvara
Naši předkové pracovali od rána do večera a co z toho měli?
Marie Jakovlevna
Neteče. Voda vůbec neteče. Jeleno, zavolej prosím tě na správu a zeptej se, co se stalo? Kdy poteče voda? (Jelena vytáčí číslo.)
Jelena
Správa? Tady Lepechinová. Co je s vodou? Děláte si srandu? A co máme dělat? To myslíte vážně? (Položí sluchátko.) To je horor!
Natálie Ivanovna, Marie Jakovlevna, Varvara (společně) Co je, Leno! Jelena
Vypli nám vodu!
Marie Jakovlevna, Natálie Ivanovna Proč? Jelena
Prostě vypli! V celé osadě! Nějaká červená linie! Nikdo ti pořádně nic neřekne! Nějaký Rost-Invest skoupil skoro všecky domy. A voda už nepoteče.
Marie Jakovlevna
A jak budu mýt nádobí?
Jelena
Vodu si máme brát ze staré studny, u vjezdu do osady.
Natálie Ivanovna
Kdo to bude nosit?
Jelena
Konstantin má nemocnou ruku! Pitnou ze supermarketu … PET lahve Vydřího pramene. 47
můžem
brát
Marie Jakovlevna
Jaký Vydří pramen? Jaký supermarket?
Natálie Ivanovna
Varjo, postav, prosím tě, na čaj. (Varvara vezme čajník, namíří si to ke dřezu, zastaví se.)
Varvara
Vždyť neteče voda.
Jelena
U verandy stojí barel.
Varvara
To je loňská voda, co ztekla z okapu… Bude ztuchlá.
Marie Jakovlevna
Projde varem. Jinou nemáme. (Náhle zažehne jasné světlo.)
Jelena
Co je to s ním?
Konstantin
Svou pozornost obrať na okamžik mezi dvěma nádechy…
Natálie Ivanovna
Psací stroj má oproti počítači nesporné přednosti. Při nejmenším není závislý na elektřině.
Jelena
A jaký je v tom rozdíl? Takhle jsi závislá na petrolejce!
Marie Jakovlevna
Pít by se ta voda neměla, ale nádobí v ní umýt můžu! Dřív se celý dům otřásal, a teď jako bych tu cítila nějaký smrad, jako když hoří guma.
Natálie Ivanovna
To se vám zdá, Marjáno.
Varvara
Je tu cítit spálená guma.
Jelena
(postříká si parfémem ruce, čichá si k nim) Nic necítím!
Varvara
K čemu mi bude elektrická dečka, když nemáme elektřinu?
Jelena
Tak to vem do kláštera. Jako dárek.
Natálie Ivanovna
No nic. Konec konců jsou to vlastně jen nové okolnosti. Jdu pracovat.
Marie Jakovlevna
Cítím spálenou gumu… (Ozve se menší výbuch. Záblesk. Světlo zhasne.) To je bojler!
Natálie Ivanovna
Hoří! 48
Konstantin
Mix… mix… mixáž… a vrstvy… ve třetí části…
Jelena
Kosťo! Kosťo, udělej něco! (Sedne si k němu na podlahu.) Kosťa je v bezvědomí! Volejte záchranku!
Varvara
Vodu! Vodu! Kde je voda? Leno! Zavolej na správu! Bože můj, tolik kouře!
Marie Jakovlevna
Hoří!
Varvara
To je zlý sen!
Jelena
Lízo! Kde je Líza! Záchranku! Kosťa umírá!
49
TŘETÍ DĚJSTVÍ Léto. Dům je lehce ohořelý, ale ještě stojí. Mnoho PET lahví s vodou. Provizorní umyvadlo. Kempingový stůl, židle. Kadibudka s novými dveřmi. Stan. Strom se žebříkem. Bicí souprava, šňůra s prádlem. Kuchyňská kamna s trubkama do komínu. Na balustrádě balkonu sedí v pozici lotosu Líza s mobilním telefonem v ruce. Kromě ní není nikdo vidět.
Líza
…Já si hezky dřepnu, ták… Pevně se chytím pod koleny. Musíme být co možná nejpevnější. Přesně tak. A letíme… Cítíš to? Ne? Neletíš? Tak to zkus ještě jednou. Ruce mi dej hezky pod kolena… Silněji… Teď trošku nahoru… Ach… to je tak krásný! Už! Už budu! Tak co, letíš? (Vzdychá.) Ach! Ach! Ach! Dobrý? A je to! Super! Konec seance. (Líza vypne mobilní telefon. Ozve se zvuk psacího stroje. Skřípání rozkládací postele. Kočka začne vábivě mňoukat. Z domu vyjde Varvara. Jde k umyvadlu, čistí si zuby. Potom jde na záchod. Ze stanu vyleze Konstantin, pravou ruku má v bílé rukavici, jde směrem k záchodu. Je tam obsazeno. Jde k umyvadlu, pouští vodu. Zvon. Odejde za strom, vykoná tam malou potřebu. Ze záchodu vychází Varvara, všimne si Konstantinа.)
Varvara
Kdysi tu žila inteligentní rodina.
Konstantin
(zapíná si kalhoty) Jo? A kdypak?
Líza
(shora) Ještě před historickým materialismem.
Varvara
Hulváti v naší rodině nikdy nebyli.
Líza
Nech ho. Má po otravě krve. (Konstantin se postaví do pozice stromu.)
Varvara
(Líze) Co žes tak brzo vstala?
Líza
Jedu nakoupit višně.
Varvara
Dneska je velký svátek, Proměnění Páně. To je hřích pracovat…Nechceš jít se mnou na bohoslužbu? Dneska to bude překrásné. Svěcení plodů země. Do kostela se nosí první úroda… první jablka… Možná, že by se na našich jabloních pár jablíček taky našlo. Nechala bych je vysvětit…
Líza
Nemáme žádné jabloně, Varjo. Před dvěma týdny je pokácely.
Varvara
Jak to? 50
Líza
Loni v létě uschly. Nebo pomrzly? Každopádně jsou pokácené. Vaříme na nich zavařeninu. (Ozve se zvuk psacího stroje. Varvara si na hlavu dává šátek.) Maminka už je u stroje.
Varvara
Pracuje od rána do noci. Zbytečně.
Líza
Myslíš, že jí Ála nezaplatí?
Varvara
Zaplatí. Pár drobnejch. Sto dolarů za arch.
Líza
Sto dolarů jsou taky peníze.
Varvara
Za autorský arch? V autorském archu je dvacet stránek!
Líza
Takže drobný. To je zlodějna!
Varvara
O tom právě mluvím… Na druhou stranu, ten překlad je mizerný!
Líza
Jestli je mizerný, tak nemá žádnou cenu.
Varvara
A co ta práce?
Líza
Špatná práce nemá taky žádnou cenu! Je to zlodějna! Král královně kradl korále! (Kostelní zvon.)
Varvara
No, raději půjdu do kostela… Očišťuje to duši. Mimochodem… nedávno jsem zjistila… jak se jmenuje babička od Ály. Zajímá tě to? Goldfish!
Líza
No a co?
Varvara
Goldfish!
Líza
(ironicky) To snad ne! Goldfish? To je hrůza! Jsme příbuzní s Napoleonem, s Turgeněvem, s Alexandrem Makedonským! Takhle pošpinit rodokmen!
Varvara
Jsi blbá, Lízo.
Líza
Vážně? A já myslela, že v naší rodině jsem nejchytřejší… Podle mě jsi magor! (Varvara uraženě odejde. Psací stroj utichne. Ke kadibudce míří Natálie Ivanovna.) 51
(shora) Dobré jitro, maminko! Natálie Ivanovna
Ty jsi dneska ranní ptáček.
Líza
Dáš mi přečíst svůj překlad?
Natálie Ivanovna
S radostí! Nečekala bych, že budeš mít zájem! Když už jsi Áliny knihy nečetla v ruštině, tak aspoň v angličtině. Není to vůbec špatné. Řekla bych, že je to velmi dobrý průměr.
Líza
Ta sračka mě, maminko, nezajímá. Já čtu jiný sračky, americký. Ale Varja říkala, že ten překlad je mizernej. Chci se přesvědčit, co je tady mizernýho, jestli tvůj překlad nebo povaha mojí sestry…
Natálie Ivanovna
Jak mizerný? Byla jsem dvacet let docent na katedře!
Líza
Člověk něco řekne a každý se hned urazí! (Natálie Ivanovna jde do kadibudky, cestou si něco brblá a kýve hlavou. Z domu vyjde Marie Jakovlevna, v rukou má objemnou knihu. Nasadí si brýle, sedne si ke stolu, listuje v knize.)
Marie Jakovlevna
Recept dva tisíce osm set dvacet dva. Carova angreštová zavařenina! (Natálie Ivanovna vychází z kadibudky, obrací se k Marii Jakovlevně.)
Natálie Ivanovna
Dobré jitro! Jak jste se vyspala?
Marie Jakovlevna
Hrozně. Celou noc se to tu otřásalo. Vy jste to necítila?
Natálie Ivanovna
Cítila. Takové vibrace.
Marie Jakovlevna
Jsem si jistá, že pod zemí je zbrojovka. Varja říká, že se tam vyrábějí rakety pro uran.
Natálie Ivanovna
Myslíte pro Írán?
Marie Jakovlevna
Říkám, že z uranu. Za sovětské vlády jsme vytvořili nejlepší vojenský průmysl na světě, takže od té doby každému pomáháme…pořád všem pomáháme. Tohle je úžasný recept!
Natálie Ivanovna
Děti mě trápí…
Marie Jakovlevna
To je normální… Poslouchejte! Byla to oblíbená zavařenina Mikuláše Druhého, taky se podle něj jmenuje carská! Největší plody sesbírej po poledni, když uschne rosa, přeber je, omyj pramenitou vodou, polož je na savý papír a nech oschnout. Pak z každého plodu vyjmi pecičky… 52
Natálie Ivanovna
Z angreštu?
Marie Jakovlevna
No ano, jistě že z angreštu… a vlož je do sirupu, jež sis předtím uvařil a ochladil na 25 stupňů Réaumura… Kolik to tak může být u Celsia?
Natálie Ivanovna
To je tak trpké, když ti děti ubližují… Dala jsem jim celý svůj život… dostali skvělé vzdělání…
Marie Jakovlevna
Zvlášť vař v sirupu listy angreštu a višně, po jednom listu na deset plodů. Přidej půl vanilkového lusku. Nejostřejším nožem ořež kůru dvou sicilských citrónů a kůru nastrouhej. Citrónovou šťávu nalej do lahvičky z tmavého skla a uchovávej v chladu.
Natálie Ivanovna
Skvělé univerzitní vzdělání… Angličtina, francouzština, němčina… jenom Rosťa vystudoval vysokou potravinářskou… Jelena studovala italštinu… všichni studovali hudbu… malování… (Marie Jakovlevna odloží knihu a začne rozdělávat oheň.)
Marie Jakovlevna
A všechno k ničemu… Víte, Natálie, že jídlo, vařené na opravdovém ohni je mnohem chutnější. Taková mírná příchuť dýmu je velice příjemná. Tahle angreštová zavařenina bude nepřekonatelná! Už podle receptu to vidím - nepřekonatelná zavařenina.
Natálie Ivanovna
Varvara je zlá, Jelena lhostejná, Líza egoistická, Rostislav je sám pro sebe… Báječné děti, mají mne rády…
Marie Jakovlevna
Má se to nechat projít varem třikrát, ale nesmí se začít tvořit pěna… Pokaždé pak ochladit na ledu a nechat v chladu do dalšího dne… přikrýt pergamenovým papírem… Angreštová zavařenina na medu, na druhý způsob… (Z domu vyjde Líza, kolem prstu otáčí klíčemi.)
Líza
Takže deset kilo višní?
Marie Jakovlevna
Ano, a zeptej se Jeleny, jak to vypadá s prázdnými sklenicemi.
Líza
(křičí) Jeleno! Sklenice!!! Leno!
Natálie Ivanovna
Ona spí..
Líza
(křičí víc nahlas) Leno! (Jelena vyleze ze stanu.)
Jelena
Co řveš? V domě spát nemůžu. Smrdí to tam. Jaké zase sklenice? 53
Marie Jakovlevna
Zavařovačky, na višňovou zavařeninu. Lízinko, nachystej prosím tě samovar!
Líza
Řekni Konstantinovi.
Jelena
Konstantin má tu ruku. A já maluju štítky. A sklenice měla sterilizovat Varja.
Natálie Ivanovna
Tohle je nějaký nesmysl! Babička Aňa taky dělávala zavařeniny, ale tenkrát jsme měli svoje višně... A taky služebnictvo. Sbírala se pěna… to bývala tenkrát pěna! A těch vos! Celý sad šuměl vosami… Dneska už vosy nejsou.
Marie Jakovlevna
Jaký nesmysl? Lena to všecko spočítala. Když budeme prodávat zavařeninu deset dolarů za kus…
Líza
Maruno! Tak mám jet nebo ne? Když nejsou nachystané sklenice… Aby to nedopadlo jako minule, jak všecko shnilo…
Marie Jakovlevna
Jeleno! Jak to je s těma zavařovačkama?
Jelena
Podívej se v domě, v komoře…
Natálie Ivanovna
Jednou mě vosy poštípaly. Nebo to byly včely?
Marie Jakovlevna
Dvě stě gramů za deset dolarů. Kilo za padesát. Deset kilo za pět set. A ve třech kotlích můžu uvařit devět kilo denně. I deset. Má to smysl.
Natálie Ivanovna
A kolik jste toho už uvařili?
Marie Jakovlevna
Třicet osm kilo. Tisíc devět set dolarů.
Natálie Ivanovna
Intelektuální práce je u nás strašně špatně placená… Sedím u psacího stroje od rána do večera. Dřu jako kůň… Třicet osum kilo zavařeniny…
Líza
Já nevím, kde ty sklenice jsou. Jdi to zjistit ty. Moje práce je doprava. Já se starám o ovoce a cukr.
Marie Jakovlevna
S cukrem opatrně, Lízinko…
Jelena
Já zas maluju štítky! Akvarelovýma barvama! Ruční práce! Hand made! (Jelena jde do domu, cinká tam sklenicemi.)
Natálie Ivanovna
Stejně je to nesmyl… Dělat zavařeninu na kšeft…
54
(Natálie Ivanovna odejde do domu, odkud se okamžitě ozve zvuk psacího stroje. Jelena vychází z domu a přináší podnos s malými prázdnými sklenicemi.) Jelena
Tohle je všechno, co tam bylo. Měly by se sterilizovat. Nebo aspoň umýt.
Marie Jakovlevna
To je málo. Na deset kilo zavařeniny potřebuju padesát sklenic po dvě stě gramech.
Jelena
Je jich jedenáct. Lízo, kup i sklenice.
Marie Jakovlevna
Našla jsem skvělej recept, Carova angreštová zavařenina. (Listuje v knize, zase čte.) Tady. Ty největší zelené plody sesbírej po poledni, když uschne rosa … Žádné hloupé želé nebo anglický džem nebo francouzská marmeláda… Pravá ruská zavařenina!
Líza
Sklenice kupovat nebudu. Ať je koupí Konstantin, on nic nedělá.
Jelena
Proč Kosťa? Vždyť má tu ruku! Šest týdnu ležel chudák v nemocnici, málem chcípnul na otravu krve a já ho mám poslat někam pro sklenice, aby se s tím tahal?
Líza
Jasně, já můžu tahat pytle s cukrem a bedny višní, ale Konstantin ne!
Konstantin
(ze stanu) Já mám ruku!
Jelena
Já maluju štítky! Moje štítky mají větší cenu než zavařenina!
Marie Jakovlevna
A Lízinka má cukrovku a srdeční vadu! (Po cestě k domu přichází Semjon.)
Semjon
Dobrý den! Vstáváte brzo… Jindy se tu až do poledne spalo …
Jelena
Ahoj!
Marie Jakovlevna
Dobré ráno. Lízinko, nachystej ten samovar!
Líza
Já přece jedu na trh…
Marie Jakovlevna
Tobě to jde ze všech nejlíp. Prosím tě, holčičko…
Líza
To je moje prokletí, všecko mi jde nejlíp … (Připravuje samovar.)
Semjon
Andrej Ivanovič nepřijel? 55
Marie Jakovlevna
Volal. Dneska přijede. Kdy začnete s opravou v Moskevském bytě?
Semjon
Klidně hnedka! A když hnedka, tak myslím teďka. Lidi mám. Dejte mi zálohu a jde se na to!
Marie Jakovlevna
Kdybyste to opravil, hned bychom to pronajali a peníze by byly… Pak bychom se vyrovnali… Vždyť už se známe nějaký ten pátek…
Jelena
Marjáno, nech toho! Se Semjonem je to už domluvené.
Semjon
Jo, je… A kdy přijde Andrej Ivanovič? (Líza se soustředí na samovar, z něhož se kouří. Ozve se mňoukání.)
Marie Jakovlevna
Měla by se nakrmit kočka. Lízinko! Máme tam zkažené párky, dej je prosím tě Micce.
Semjon
Cože se vám porád kazej párečky. Vždycky, když k vám přijdu, tak máte zkažený párečky.
Marie Jakovlevna
Vždyť u nás už funguje jenom telefon. Lednička nefunguje, když nemáme elektřinu.
Semjon
Mohla by se sem od nás natáhnout prodlužovačka. Ale nemá to smysl. Všecky chaty jsou prázdný… Nikdo tu není. Všichni to tu prodali a odjeli.
Marie Jakovlevna
Kam odjeli?
Semjon
Kam asi. Do ciziny! Někdo do Ameriky, někdo do Izraele! A Islambekovi do Turecka! Tam v cizině je už dávno všechno zcela kompletní. Zůstali jste tu jenom vy… Proč tu ještě trčíte?
Marie Jakovlevna
Nechme toho!
Líza
Všichni se odstěhovali, ale my nikam nepůjdem. Máme tu hnízdo. Rodné.
Jelena
Už je čaj?
Líza
Je. Přines hrnky. (Jelena přinese z domu hrnky, dva bochníky bílého chleba a sklenici zavařeniny.)
Jelena
Zavolej i mámu. Sedni si, Semjone, dáš si s námi čaj.
Semjon
Čaj není vodka, člověk ho moc nevypije. 56
Jelena
(křičí) Mami! Čaj je na stole! Kosťo! Čaj! (Líza postaví samovar na stůl. Jde do domu, přinese několik párků. Po žebříku leze na strom. Pověsí párky na větev. Konstantin ukončí pozici stromu a jde ke stolu.)
Líza
Či čí! Či čí!
Semjon
Vona je pořád ještě na stromě?
Jelena
Už je to čtvrtý měsíc. Sedí až úplně nahoře. Má tam hnízdo.
Konstantin
Je debilní. Debilní kočka.
Líza
Není horší než ty.
Konstantin
Kuřbuřte virtuální.
Líza
Jebáku pravý.
Jelena
Mami! Čaj!
Marie Jakovlevna
Natálie Ivanovna pije kávu.
Jelena
Včera došla.
Marie Jakovlevna
Ještě jsme měli rozpustnou. (Z domu vychází Natálie Ivanovna.)
Jelena
Říkám, že včera došla.
Marie Jakovlevna
Vždyť jsem vás prosila, ať necháte kávu pro Natálii.
Natálie Ivanovna
Nic se neděje. Můžu si dát i čaj…
Marie Jakovlevna
Leno, proč si vzala zavařeninu? To je na prodej!
Jelena
Je tam ještě sto devadesát sklenic.
Líza
Sto sedmdesát jedna, já je počítala.
Marie Jakovlevna
Jakto, že sto sedmdesát jedna? Bylo jich sto devadesát! Kdo je vzal?
Jelena
Některé byly zcukernatělé. Vzala jsem jen ty.
Marie Jakovlevna
Důrazně vás žádám, abyste nechali zavařeninu na pokoji. (Konstantin si ulomí kus veky, namaže na něj zavařeninu, jí.) 57
Takhle nic nevyděláme! Jelena
Klid, Marjáno! Už jsem domluvená. Moje kamarádka z Francie bude naši zavařeninu dodávat do luxusního pařížského obchodu… (Líza si ulomí kus veky, namaže na něj zavařeninu.)
Marie Jakovlevna
Lízo! Cukr! Dej si pozor!
Natálie Ivanovna
My už nepoužíváme nůž?
Jelena
Ne, proč? Tady je. (Semjon si ulomí kus chleba, namaže.)
Semjon
Výborná zavařenina. Sladká.
Jelena
Deset dolarů.
Semjon
Za co?
Natálie Ivanovna
Dnes jsem dokončila šestý díl.
Semjon
Deset dolarů za co? Za vědro?
Marie Jakovlevna
Za dvě stě gramů.
Semjon
Čaj nemusím. Je to jenom voda…
Marie Jakovlevna
Holky! U plotu jsou dva keře angreštu. Měly by se očesat. Po poledni. Až uschne rosa…
Natálie Ivanovna
To je tatínkův angrešt. Odrůda Úsvit komunismu. Tatínek za něj dostal Stalinův řád.
Marie Jakovlevna
Moc dobrý angrešt. Takový nakyslý a drobný. Přesně takový potřebuju na Carskou zavařeninu… Úžasný starý recept. Musím to vyzkoušet. Akorát nevím, co může být těch 25 stupňů Réaumura? Kolik to může být na naše?
Líza
V dolarech? Deset!
Marie Jakovlevna
Já to myslím vážně, Lízo. Nevíte někdo?
Jelena
Ne. Všichni máme humanitní vzdělání. Popros Konstantinа, podívá se na internet.
Konstantin
Počítač nefunguje.
Marie Jakovlevna
Jak bych se to mohla dovědět? 58
Natálie Ivanovna
Dnes jsem dokončila šestý díl…
Líza
Už to žere. Koukej, slezla na tu spodní větev a dala se do párků.
Konstantin
A co kdyby se ty párky daly na zem?
Líza
To už jsem zkoušela. Ta nesleze ani náhodou. Je zásadová. Dokud strom nepokácej.
Konstantin
Ta se mi dostat do rukou…
Líza
Ta by zdravá nevyvázla… Nakazil bys ji otravou krve. Semjone, pokácej ten strom.
Semjon
To klidně můžu. (Ozve se kostelní zvon.) Proč zvoní?
Líza
Proměnění Páně.
Semjon
Druhý svátek Spasitele.
Marie Jakovlevna
Proč druhý?
Semjon
Nejspíš to bude tím, že je nějakej první. A tenhle je druhej. Tenhle svátek je jablečnej. A první je, myslím, medovej, … Nebožka moje maminka by to věděla přesně. Nebo je medovej ten třetí a první je zas nějakej jinej… nevím.
Líza
První je ananasový! Svátek ananasů! (Cestou k domu přichází Andrej Ivanovič v bílém staromódním obleku a slaměném klobouku, je nápadně podobný herci Marcellovi Mastroianni. V ruce má aktovku.)
Líza
Wow! Strýčku! (Vrhne se mu kolem krku.) No konečně! Úplně jsi na nás zapomněl!
Andrej Ivanovič
Ale ne! Nezapomněl! Mám zajímavé novinky! Velmi zajímavé!
Líza
Rozvádíš se s Giselle?
Andrej Ivanovič
Ne, neuhádlas. Dobrý den, moji milí! Vidím, že jste v plné práci! Co vaše zavařenina?
Semjon
No konečně! Už tu na vás čekám!
59
Andrej Ivanovič
A počkáš ještě patnáct minut. To je vedro! Jak se tady máte? Naty! (Políbí sestru.) Jak se ti daří?
Natálie Ivanovna
Dnes jsem dokončila šestý díl…
Andrej Ivanovič
Sluší ti to. Tobě taky, Jeleno! Ale nějak tloustneš! Hlídej si postavu!
Líza
A co tvoje Giselle?
Andrej Ivanovič
Úžasná!
Líza
Neztloustla?
Andrej Ivanovič
Závist je, Lízinko, něco tak nízkého.
Marie Jakovlevna
Andreji! Došlo nám dřevo. Mělo by se pokácet pár stromů. Co vy na to?
Andrej Ivanovič
Určitě, určitě! (Cestou k domu jde Varvara s kyticí a taškou.)
Varvara
Ahoj, strýčku!
Andrej Ivanovič
Nazdar, Varjuško! To to letí! Nedávno byly Velikonoce a už je svátek Proměnění Páně! Moc ti to sluší! (Varvara položí kytici na stůl a z tašky vyndá jablka.)
Varvara
Ženský mi v kostele daly pár jablek. Jsou svěcené… My nemáme na zahradě ani jablíčko. A jim nějak rostou… (Líza si vezme jablko, zakousne se, pak si ho prohlíží, sundává nálepku.)
Líza
Jo, rostou, a rovnou s nálepkama. Golden delicius.
Varvara
Ukaž! (Prohlíží si jablka.) Takže je koupily v obchodě? Prostý ruský ženský… To je neskutečný! Fakt neskutečný! (Konstantin jde k bicí soupravě, sedne si, prudce uhodí do činelů. Hraje sólo na bicí, udělá pauzu.)
Konstantin
Živá hudba má prostě svoje kouzlo! K čertu s počítačem! (Hraje dál. Všichni živě debatují, přes bubny ale není nic slyšet. Konstantin nakonec odloží paličky.)
Andrej Ivanovič
…A teď nám nabídli místo hlavního choreografa! V Barceloně! 60
Líza
Gaudí!
Andrej Ivanovič
Odkud znáš Gaudího?
Líza
Já vím vůbec spoustu zbytečností.
Natálie Ivanovna
André! A ty s ní pojedeš?
Andrej Ivanovič
Samozřejmě, ona nezná jazyk. Budu jí tlumočit.
Semjon
Vy umíte španělsky?
Andrej Ivanovič
V naší rodině umí každý spoustu zbytečností. Já jsem se například celý život zabýval exkluzivní oblastí matematiky. Absolutně zbytečná záležitost. Ale člověk nikdy neví. Někdy se právě to, co se zdá zbytečné, může ukázat jako nezbytné! A španělsky umím. To ano.
Varvara
(prohlíží si jablka) Na každém jablku je nálepka! Golden Delicius! A to jsme v Rusku! Kde jsou všechny ty naše ruské odrůdy? Místo nich tu máme nějaký… Goldenfish!
Natálie Ivanovna
Ale vždyť je jí šedesát šest let!
Andrej Ivanovič
Ano! A doporučila ji Esther, její učitelka, které je devadesát dva! Esther do dneška vede baletní studio v Paříži a v Tokiu!
Natálie Ivanovna
Odjíždíš na dlouho?
Andrej Ivanovič
Těžko říct. Podmínky, které nám nabízejí, jsou výjimečné…
Jelena
Tak strýček si našel práci! Nikdo nemůže najít práci, ale strýček ano! Koho by to napadlo!
Marie Jakovlevna
A co my? Andrej Ivanovič odjede, ale co my?
Andrej Ivanovič
Nikdo vás nevyhání… Žijte tu, dokud se to tady celé nerozpadne… Nemám nic proti tomu.
Marie Jakovlevna
Bože! Sirup se mi připaluje! (Vrhne se k ohništi.)
Semjon
Tak co? Půjdem? Už nás čekají kolikátej den…
Andrej Ivanovič
Jo jo…
Semjon
Tak jdeme…! (Napije se čaje.) Výborný čaj!
Líza
A kdo ho asi dělal? Tak mám jet na ten trh nebo ne?
61
Marie Jakovlevna
Rozhodně, Lízinko! Rozhodně jeď! A kup deset kilo vladimirských višní!
Varvara
A přiveze nám deset kilo Goldenfish! Všechno je v háji… (Odejde.)
Líza
Dejte mi peníze!
Marie Jakovlevna
Ty už nic nemáš, Lízinko? Já myslela, že ještě máš.
Líza
Mám jenom na benzín.
Marie Jakovlevna
Jeleno, dej Líze prosím tě na višně…
Jelena
Já nemám. Všecko jsem utratila. Víš vůbec, kolik dneska stojí holandské akvarely?
Natálie Ivanovna
…nad moje chápání… (Odejde do domu. Zvuk psacího stroje.)
Marie Jakovlevna
Co kdybyste si půjčily?
Jelena
Semjone! Půjč mi čtyřicet dolarů? (Konstantin si sedne k bicí soupravě a potichoučku hraje.)
Semjon
Jasně! Prosím… (Vytáhne z kapsy peníze, podává je Jeleně, ta kývne na Lízu.)
Jelena
Dej to Líze.
Líza
(vezme si peníze) Tak zatím. (Odejde. Je slyšet odjíždějící auto.)
Marie Jakovlevna
Jste náš zachránce. Kdybyste v moskevském bytě opravil tu kanalizaci…
Semjon
Prosím vás! Tam se to musí celý zmodernizovat.
Andrej Ivanovič
Tak jdeme! Já můžu.
Jelena
Kam jdeš, strýčku? Sotva jsi přijel ...
Šimon
K rybníku.
Jelena
Ten je už vypuštěný!
Šimon
No dyť právě… (Semjon a Andrej Ivanovič odcházejí. Marie Jakovlevna míchá obsah kotlů, přikládá třísky.) 62
Marie Jakovlevna
Dříví došlo. Mělo by se někomu říct… ať pokácí strom. (Jelena si na stole rozloží barvy.)
Jelena
Kosťo! Koukni, jak mi to jde! Nahoře je červenou barvou krasopisně napsáno „Ruská zavařenina“ a po stranách a dole je samé ovoce…
Konstantin
No jo, paráda!
Marie Jakovlevna
Rosa už oschla, půjdu očesat ty dva keříky… (Přichází Varvara s hrnkem, nalévá si ze samovaru vodu.) Varjo! V tom malém kotlíku je hotová zavařenina, už je vychladlá. Rozlej to prosím tě do sklenic a zavíčkuj.
Varvara
Dopiju čaj a hned se do toho pustím… Jsem unavená… Bohoslužba byla dlouhá… (Přinese z jednoho ohniště kotlík, vezme si lžíci, naplňuje sklenice zavařeninou. Ochutnává, olizuje lžíci.)
Jelena
Neolizuj tu lžíci. Pak to zkvasí.
Varvara
Nezkvasí.
Jelena
Určitě to zkvasí.
Varvara
Maluješ? Tak maluj! (Křičí.) Á-á-á!
Marie Jakovlevna
(na křik přiběhne) Co se stalo?
Varvara
Myš!
Jelena
Á-á-á! Myš? Kde?
Marie Jakovlevna
Kde je myš?
Varvara
V zavařenině! Je tam utopená myš! V zavařenině je chcíplá myš!
Marie Jakovlevna
To není možné! (Podívá se do kotlíku.) Opravdu, myš! (Vytáhne myš lžící.) To je divné! Jak se tam dostala?
Jelena
To je hnus! Okamžitě to vyhoď!
Marie Jakovlevna
Jistě, že to vyhodím. Na co nám je vařená myš?
Jelena
Zavařeninu vyhoď.
Marie Jakovlevna
Tři kila? Mám vyhodit tři kila zavařeniny? Sto padesát dolarů? Zbláznila ses! 63
Varvara
Bože můj! Chcíplá myš!
Marie Jakovlevna
Podívej - to není obyčejná myš domácí. Tahle je polní. Ty jsou čisťounký…
Varvara
Bože můj! Proč? Proč takhle žijeme? Myši, krysy, švábi! Kam jsme to dostali! Celá naše země!!!
Jelena
Mně je blbě. Asi budu zvracet…
Marie Jakovlevna
(vyhazuje myš) A je to. Myš už není. Zapomeňte na to. Zavařeninu nechám projít varem a bude to.
Konstantin
Namaluj na ty štítky myšky, Jeleno. Višně s myšmi.
Jelena
Mělo by se to vyhodit.
Varvara
Nebo aspoň posvětit. Vím o jednom takovém případě, někde jsem to četla… Pozveme kněze a ten nám to posvětí.
Jelena
A ty to potom budeš jíst?
Marie Jakovlevna
Kdo by to jedl? Nikdo to jíst nebude! To je na prodej! Musíme vydělat peníze na opravu bytu! Tahle zavařenina je naše valuta! Varjo, pokračuj, naplň ty sklenice!
Varvara
Dobře! Já to udělám! Ale stejně pozvu kněze… To nejde, po té myši… to jíst.
Konstantin
Ty po myši nemůžeš, ale myš po tobě může! Tomu se říká křesťanství!
Varvara
Co to meleš?
Konstantin
Nic. Haré Krišna! Óhm!
Varvara
Fuj! (Odejde.)
Jelena
(zamyšleně) Možná by to fakt bylo hezký… Kdybych tadyhle, nalevo, nakreslila takovou malou myšku?
Marie Jakovlevna
Ta nadělá… (Marie Jakovlevna naplňuje sklenice zavařeninou.) A je to. Sklenice došly a zavařenina ještě zbyla. Jedenáct sklenic. Dvě kila dvě stě gramů. Sto deset dolarů. Teď už to jenom prodat.
Jelena
A co kdybych vůbec nemalovala višně? Jenom samé myšky?
Konstantin
Jo. A prodávat to budeme kočkám. Ženský, s váma je zábava… Půjdu něco dělat… (Konstantin si sedne k bicí soupravě.) 64
Marie Jakovlevna
Hrozně se to tu otřásá! Dneska je to obzvlášť silné! Cítíte ty otřesy? Jsem si jistá, že tam je zbrojovka! Na druhou stranu mám vlastně dobrý pocit, že dál pokračují v práci… (V dálce se ozve zvuk buldozerů, z domu vyjde Natálie Ivanovna.)
Natálie Ivanovna
Co se děje? Co se to tu děje?
Marie Jakovlevna
Nic hrozného. Myška spadla do kotle.
Natálie Ivanovna
Aha… chuděrka… (V domě zvoní telefon. Natálie Ivanovna jde do domu, mluví do telefonu, pak se vrací.) Rosťa volal. Takový divný telefonát. Říkal, abychom si rychle sbalili. Že je tu hned. Nechápu. Co máme balit? Proč?
Marie Jakovlevna
Taky jsem říkala, že to není nic hrozného. Malinká myška. Polní. Čisťounká. Přinejhorším to prostě vysterilizujeme a bude. Nebo posvětíme… (Přijede auto. Vejde Rostislav v bílém. V ruce kufřík a pod paží ochranou helmu. Políbí matku.)
Rostislav
Tak je to tady, moji milí! Stěhujete se!
Natálie Ivanovna, Marie Jakovlevna, Jelena, Konstantin (současně) Jak? Kam? Proč? Kdy? Proč? Cože? Rostislav
Teď hned se stěhujete. Za vraty stojí dva náklaďáky a moje lidi. Tenhle dům už není. Konec. Není. Je jinej. Novej. Moc pěknej. Blízko dálnice! (Varvara vyjde z domu.)
Varvara
Já! Odsud! Nikdy! Nikam! Neodjedu! (Hluk buldozerů narůstá, Jelena obejme Varvaru kolem ramen.)
Jelena
Já na to vůbec nejsem připravená… je to přece náš dům…
Rostislav
Za hodinu už tu nebudete. A za dvě hodiny už v osadě nebude jediná chata.
Marie Jakovlevna
A co nábytek… majetek… Rosťo?
Rostislav
Naložíme všechno, co si chcete vzít do nového domu.
Varvara
Já! Odsud! Nikdy! Nikam! Neodjedu! 65
Natálie Ivanovna
Ale proč tak najednou? Vůbec na to nejsme připravení… (Od vrat jde k domu Semjon a Andrej Ivanovič s aktovkou.)
Andrej Ivanovič
Co se stalo? Co se děje?
Rostislav
Stěhujete se, strýčku.
Andrej Ivanovič
Jak to myslíš?
Rostislav
Do nového domu. Koupil jsem vám nový dům. Dvakrát větší…
Andrej Ivanovič
Ale tohle je dům našeho otce, našeho děda…
Rostislav
Strýčku, teď na to není čas. Potom ti to vysvětlím. Teď si rychle sbalte věci. Náklaďáky čekají…
Andrej Ivanovič
Jenže tenhle dům… on už není náš…
Rostislav
Váš - náš, to už teď nemá význam.
Semjon
Jakto, že ne? Domek je teď můj!
všichni
(současně) Cože?
Semjon
Andrej Ivanovič mi ho daroval.
všichni
(současně) Cože?
Semjon
Tady na to mám papír. Chata je moje. (Rostislav vezme Semjonovi z ruky papír, čte, potom mu ho vrací.)
Rostislav
(Semjonovi) Kolik?
Semjon
Je to dar… já to tu opravil… skoro všecko jsem tu svejma rukama…
Rostislav
(Andreji Ivanoviči) Kolik?
Andrej Ivanovič
Pochop mě, Rosťo, stěhujeme se s Annou Pavlovnou do Barcelony… musíme si tam koupit byt.
Rostislav
Kolik?
Andrej Ivanovič
Pět set tisíc.
Natálie Ivanovna
André…
Jelena, Varvara
Strýčku! 66
Rostislav
Tak lehkomyslné, nepraktické a podivné lidi jsem v životě neviděl…
Natálie Ivanovna
Jak jsi mohl?
Andrej Ivanovič
Naty, pochop mě, podmínky se změnily… to je bezvýchodná situace… Ceny nemovitostí v Barceloně rostou…
Natálie Ivanovna
Jak jsi mohl?
Rostislav
(Semjonovi) Zítra ráno přijď do kanceláře Rost-Investu, podepíšeš tam smlouvu. Odkoupíme to.
Semjon
No jo, ale za kolik? Jenom půda jakou tu má cenu… o barák ani tak nejde… ten za moc nestojí… Ale každý metr tu má cenu … myslíte si, že jsem nějakej vesnickej balík… Jeden metr tu má cenu… takových… dva tisíce, míň ne… (Všichni mlčí, Semjon pokračuje v brblání.) A tenhle pozemek má hektar!
Rostislav
No, copak nám ještě řekneš?
Semjon
Samotnej barák žádnou cenu nemá. Ale půda.
Rostislav
Jo, rozumím. Přijď zítra do kanceláře, dostaneš milión.
Andrej Ivanovič
Jak to milión?
Rostislav
No, milión. Tys mu to snad daroval, ne? A potvrdil u notáře? Tak vidíš! Udělal jsi ze sebe hlupáka, strýčku…
Andrej Ivanovič
Rusové ze sebe rádi dělají hlupáky… a ve skutečnosti jsou úplní idioti…
Semjon
A na jakou že adresu se mám dostavit?
Rostislav
To si zjisti. A padej! (Semjon couvá, odejde.)
Rostislav
Tak a je to. Teď rychle posbírejte to nejcennější. (Zazvoní mobilní telefon.)
Rostislav
(do telefonu) Ne, ještě vydržte. Dám vám znamení. (Natálii Ivanovně) Maminko, ber jenom to nejcennější, co máš, archív a fotografie, všechno ostatní poberou a naloží stěhováci. Varjo, co tu stojíš jako solný sloup? Chystej se! Jeleno! Konstantine! 67
Marie Jakovlevna
Nesmíme zapomenout na zavařeniny.
Rostislav
No jasně, zavařeniny taky. (Volá mobilním telefonem.) Miláčku! Všechno jde podle plánu. Bez problémů. (Všichni do sebe narážejí, jeden má v ruce knihu, druhý obraz, třetí vázu, věci jim padají, narážejí do sebe, vyhýbají se jeden druhému. Jednu věc postaví na zem, vezmou jinou. Rostislav, stojí majestátně uprostřed tohoto mumraje, je spokojený.)
Marie Jakovlevna
(prohlíží si proti světlu sklenice se zavařeninou) Vypadá to, že to kvasí! Ano, jsou tam bublinky. Proč to jenom kvasí? (Vezme si druhou sklenici.) A tahle taky. Vůbec ničemu nerozumím…
Rostislav
(podívá se na hodinky) Je to všechno? Odstupte všichni od domu. (Do telefonu.)! Připravte se! (Vibrace pod zemí zesílí. Rosťa si nasazuje ochranou helmu.) (Od vrat přichází Líza s bednou višní.)
Líza
Co se to tu děje?
Rostislav
Tady pod zemí, právě pod naším domem, se teď potkají dvě trasy metra. Pod námi je vestibul stanice.
Andrej Ivanovič
Cos to udělal, Rostislave.
Varvara
Všechno je pryč!
Andrej Ivanovič
Dům už není, Lízo. Odjíždím. Už tu nemám co dělat.
Líza
Kam?
Andrej Ivanovič
Do Barcelony.
Líza
Do jaké Barcelony? (Andrej Ivanovič důstojně odchází k vratům. Rostislav zvedne ze země aktovku)
Rostislav
(volá za Andrejem Ivanovičem) Strýčku, zapomněl sis aktovku! (Andrej Ivanovič se vrací, bere si aktovku.)
Rostislav
Nejspíš s penězi, že? Tak nepraktické, lehkomyslné a podivné lidi… jsem v životě neviděl…
68
(Andrej Ivanovič stojí s aktovkou, vedle Natálie Ivanovna s portrétem Čechova, tři sestry stojí u sebe.) Líza
Vysvětlí mi konečně někdo co se tu děje???
Varvara
Já ti to vysvětlím. Všechno je pryč! Je konec. Bývala tu usedlost, kde žili naši předci. A ti zde milovali, lopotili se, pracovali… Pak tu postavili chatu, kde taky žili naši předci. A taky milovali, lopotili se. Pracovali… Sázeli… Pěstovali… Bývávalo tu panství, jemuž se krásou nic na světě nevyrovná… A dneska je tu spoušť. A už tu nebude nikdy nikdo pracovat. (Obejme Lízu a Jelenu.)
Rostislav
Nadřeli jsme se dost! Přišel čas odpočívat! Tady bude nejkrásnější místo na světě! Uděláme tu jezero a uprostřed nechám postavit umělý ostrov! A na něj povedou čtyři mosty! A všechny křišťálové! A bude sem chodit spousta lidí, miliony lidí! Z celé země! Z celého světa! Číňani! Japonci! Eskymáci! Všichni! A všichni s prachama! Dost bylo práce, teď se bude odpočívat. Tady bude Disneyland. (Rosťa dá znamení. Detonace, prach, čoud... Najednou je ticho. Na prázdné scéně zůstal jen strom. Ze stromu se ozve mňoukání kočky.)
Rostislav
Chudinka malá. Zapomněli na ni…
Konec.
69
