Rudá armáda před 70 lety: naše osvoboditelka?

téma b6 9. květen 2015

květen 2015

Rudá armáda před 70 lety: naše „osvoboditelka“?

"Lžou všichni bez výjimky, to je společný rys všech komunistů, zejména ruských. Mou největší chybou bylo, že jsem do poslední chvíle odmítal věřit, že mne Stalin chladnokrevně a cynicky obelhal, jak v roce 1935, tak později, a že jeho ujišťování mně i Masarykovi bylo úmyslným a cílevědomým podvodem." Edvard Beneš (1884-1948), prezident

Vážení čtenáři, vážené čtenářky Právě držíte v rukou nulté číslo časopisu Téma B6, který by se na svých stránkách měl věnovat politickým a společenským tématům. Jeho obsah by v budoucnu měla vytvářet vlastní redakce, která taktéž bude využívat články spolupracujících blogerů. Pokud si můj časopis přečtete, budu moc vděčný, když pak vyplníte krátký dotazník, jehož odkaz naleznete na zadní straně tohoto časopisu. V případě, že byste se na tvorbě časopisu chtěli dokonce podílet nebo chtěli jinak přispět, napište na [email protected].

Květnové téma Květen je tu a jako každý rok si připomínáme osvobození naší republiky Stalinovou Rudou armádou. Někteří politici dokonce jezdí tento svátek slavit až do Moskvy a ti méně známí se spokojí se sklenkou alkoholu v budově ruské ambasády, ukradené nejdříve Židům a poté darované Sovětům, ačkoli rodina vlastníků válku přežila.

Všichni v květnu oslavují Sovětský svaz jako našeho osvoboditele a zachránce ze spárů nacismu. Není to ale pouze polopravda? Sověti nám bohužel nepřišli pomoct s obnovením naší demokracie, jak na to bohužel až v závěr svého života přišel i prezident Edvard Beneš. Jejich cílem bylo nás získat do své sféry vlivu, ze které nás dostala až Sametová revoluce. Předobrazem k tomu, co se stalo v roce 1948, bylo již chování Sovětů na našem území v roce 1945, o kterém pojednává první článek časopisu. Druhý článek (str. 13) navazuje příběhem Karla Vaše, který se vrátil z východu v barvách československé armády, ale také jako spolupracovník sovětské NKVD. Na videu také uvidíte otřesnou osobní výpověď tohoto člověka k jeho hrůzostrašným skutkům, kterých se jako voják a prokurátor dopustil. Přeji Vám příjemný a ničím nerušený čtenářskýzážitek. Vydavatelem časopisu je Jakub Solnička. Všechny uvedené texty jsou zde za souhlasu autorů. Toto vydání není určeno ke komerčním účelům. 2

Rudá armáda zlodějka a znásilňovatelka Miroslav Václavek l 6. 5. 2014 l čtení 11 min

V

e vedlejší vesnici si vojáci také propůjčili několik domů, z kterých se doslova stala soustava nevěstinců. Ženy však znásilňovali i na veřejnosti, dokonce i v zahrádce naproti našemu domu. Jejich manžele nutili se na celý akt dívat a ještě se jim smáli do obličeje. Často schytali i pár ran pěstí nebo byli zastřeleni. Lidem pak sebrali, co se jim zlíbilo. Například budíky a kola, které pak skončily hozené na pokraji silnice. Budíky odhodili ihned, jak začaly tikat, protože si mysleli, že jsou to bomby a kola odhodili následně také, protože nejela sama, ale muselo se na nich šlapat. Přestože se může zdát, že se jednalo o primitivy

první kategorie, s lidmi si žádné servítky nebrali. Kdo nedržel hubu a krok, ten byl zastřelen nebo dostal co proto, aby si příště dal pozor na to, co řekne nebo provede.“ Z článku o osvobození jižní Moravy Rudou armádou v květnu 1945, sepsaného na základě svědectví pamětníků. Je měsíc máj, lásky čas. Všechno po dlouhé zimě ožívá, kvete a barvy ještě nejsou vyrudlé sluncem, jako tomu je později v létě, kdy se v odpoledních mezi nás vkrádá horko, aby ženám pletlo hlavy a nám mužům kreslilo mapy potu na šaty. Ale dosti poezie, máj není jenom měsícem oslavy nového života, ale ještě před několika málo lety byl i obdobím hysterických přísah a ujišťování o nehynoucí a věčné lásce k sovětskému vojáku osvoboditeli, který vyveden v mnoha sousoších, tu vášnivě objímal mladou dívku v rozevlátém plášti, či byl rozjásaně vítán dělníkem, rolníkem, případně pracujícím inteligentem.

Poznáte osobu, která podává ruku Stalinovi? FOTOKOLÁŽ: aTEO.cz

3

Legenda o samopalníkovi, který přijel v záři vycházejícího slunce zachránit Prahu tonoucí v záplavě kvetoucích stromů a šeříků byla udržována při životě jak profesionálními pamětníky, tak i umělci, kteří se upsali ďáblu a tvořili a tvořili, až ji utvořili. Jistě, radost z konce války a jejich hrůz byla obrovská. Byla natolik velká, že si málokdo vůbec všímal, že s Rudou armádou nepřichází konec jednoho zla, ale začíná zlo jiné. O nic horší než to, které znamenal hákový kříž. Jak mi říkal můj otec, kterému to řekl zase jeho otec, když přišla Rudá armáda, tak u nich v domě bydlel štáb tvořený vyššími důstojníky. Jejich kuchaře Vasju, který vařil skvělý boršč nejen pro sovětské důstojníky, ale i pro obyvatele domu kde se ubytovali, dávali jeho nadřízení pravidelně zavírat do sklepa, protože Vasja si rád přihnul samohonky a za dlouhých, již mírových večerů se povídalo o všem možném. „Moc se neradujte,“ zaznělo jednoho takového večera z úst sovětského důstojníka. „S námi nepřišlo nic dobrého,“ dodal ještě a namísto tečky do sebe obrátil sklenku vodky a pevně se zadíval přítomným mužům do očí. Tak uzavřel pro mě neznámý a nepochybně vzdělaný

a inteligentní sovětský důstojník na jaře 1945 debatu o časech příštích a zároveň mé prarodiče zbavil včas jakýchkoliv iluzí, které by v oné době snad ještě někdo mohl mít. O časech, které byly předznamenány již tím, jakým způsobem se Sovětský svaz zmocnil naší země a nazval to naším osvobozením. Protože svoboda, ta zůstala dlouhých čtyřicet let za ostnatým drátem a mír, který nastal, se velmi rychle změnil ve válku, naštěstí již jen studenou. Sama 2. světová válka, která je dodnes 9. května na Rudém náměstí v Moskvě oslavována ryčnými marši, včetně toho kdo byl nakonec prohlášen za vítěze a kdo za poražené, je jednou obrovskou a hrůznou absurditou. Stačí jen pohlédnout na fakt toho, že ji samu zahájilo Německo útokem na Polsko, aby se k nim po několika dnech připojil komunisty vedený Sovětský svaz a dostál tak svému závazku o spojenectví a přátelství s nacisty.

Sověti navštěvují své sousedy bez pozvání

V září 1939 zaútočilo SSSR na Polsko, v listopadu na Finsko. V létě 1940 proběhla anexe Estonska, Lotyšska, Litvy a části Rumunska. 4

FOTO: Svázané ruce; (volné dílo)

Katyňský masakr. Sověti zavraždili 22 000 mužů, zejména důstojníků a příslušníků inteligence. 5

Po dva dlouhé roky Sovětský svaz podporoval nacistické Německo v jeho boji proti osamocené Velké Británii, když mu dodával tisíce vlaků potravin, strategických surovin, ropy a také odpůrců nacismu a Židů, uprchlých z Německa. Komunisty pečlivě opatrovaný Hitler, kterého nazývali Ledoborec, neboť měl razit cestu pozdějším sovětským jednotkám západní Evropou, však sovětského vůdce Stalina v červnu roku 1941 předešel a udeřil na vysunuté útočné hroty Rudé armády, které zbaveny výhody

Video: Společné setkání Němců a Sovětů při obsazování Polska (4 minuty)

obranného postavení, upadaly do nacistického zajetí po statisících vojáků.

Sovětský útok Historik Viktor Suvorov říká, že Hitler počítal s útokem SSSR na západ, a tak na něj zaútočil dřív, i když Německo nebylo úplně připraveno. Následující roky porážek a nevýslovných hrůz, vystřídaly roky sovětských ofenziv, kdy se karty obracely a spoluhráči o světovládu se přesouvali u karetního stolku od Hitlera ke Stalinovi. Tak se například z rumunského kanonenfutru (vojenský slang, znamená to potrava pro děla) hnaného proti sovětským pozicím stal kanonenfutr sovětský, hnaný proti pozicím německým a fronta běsnící jako nenasytná lidojedná furie se posouvala čím dál hlouběji do Evropy. Poté co si Stalin vyřídil za pomoci nacistů účty s polským odbojem, kdy nechal vykrvácet varšavské povstání, kde na straně Němců bojoval i otec Vladimíra Putina (v hodnosti poručíka, fotografii naleznete na další straně), dosáhl výpad Rudé armády Berlína a ten dobyl. Nyní konečně přišla řada i na zbytek Československa. 6

Varšavské povstání Ve Varšavském povstání zemřelo 120 – 225 tisíc civilistů a přes 700 tisíc jich bylo vyhnáno. Dále zemřelo kolem 15 000 polských a 16 000 německých vojáků. Město samo bylo srovnáno se zemí. Rozdrcení povstání zároveň znamenalo téměř úplné zničení centrálních struktur Polského podzemního státu a Zemské armády. Tyto organizace tak v klíčovém okamžiku přestaly být konkurenceschopným oponentem nastupující komunistické moci.

nespočet životů našich občanů. Mnoho příslušníků ROA bylo sověty postříleno a zbytek byl odvezen v dobytčácích do lágrů. Utrhnout vavřín pro vítěze bylo určeno jen a pouze Rudé armádě.

Vladimír Smiridonovič Putin, první zleva. V troskách Varšavy po potlačeném povstání. FOTO: vaclavek.blog.idnes.cz

Americká armáda, která kdyby nedbala na vzájemnou dohodu se Sovětským svazem a postupovala, mohla být již druhého května na demarkační linii u Bruntálu. Nicméně takto musela nečinně stát a se skřípěním zubů se podvolila rozkazům z nejvyšších míst a nemohla tudíž přijít na pomoc ani pražskému povstání. Na druhou stranu rozhodně nepřišlo sovětskému vedení vhod, když symbol naší země, již osvobozenou Prahu, předali Rudé armádě příslušníci Ruské osvobozenecké armády, kteří ji zachránili před zkázou a zachránili tak i 7

Rudá armáda tvořená mnoha národy Sovětského svazu s mizivou úrovní kultury a vzdělanosti vůbec, obsadila celou naši zemi a po prvotní euforii z míru se začaly dít podivné věci. Loupeže, vraždy, krádeže, opilecké násilnosti, znásilňování, rabování, odvoz válečné kořisti a vůbec chování nikoliv osvoboditele, ale okupanta. O čemž vypovídají teprve v dnešní době opatrně zveřejňované úřední záznamy a vzpomínky pamětníků.

„Dne 19. 10. 1945 (víc jak pět měsíců po válce) o 11.45 hod. v ulici K nádraží ve Znojmě byli hlídkou SNB zastiženi dva ruští vojáci, kteří se rvali a vyčítali jeden druhému, že jeden odcizil jízdní kolo a druhý, že zavraždil neznámou ženu. Jeden z nich vytáhl kapesní nůž proti praporčíku Šmerdovi členu SNB. Tito byli přemoženi a dodáni na ruské velitelství ve Znojmě. Dne 24. října 1945 dopustili se příslušníci Rudé armády v obci Perná, okres Mikulov, různých nepřístojností, zejména rabování, střílení, krádeží, přičemž střelnou zbraní ohrožovali místní usedlíky. Tito neuposlechli rozkazu svých důstojníků, napadli tyto a hrozili jim, že je postřílí. Do obce Perné byl vyslán zvláštní oddíl příslušníků SNB a četa vojáků

čs. armády i s jedním podporučíkem NKVD z Brna. O 19 hod. přijel na místo pan podplukovník Černakov z Brna. Byl sjednán pořádek tím, že 45 vojáků Rudé armády pod vedením jednoho důstojníka opustilo o 23 hod. obec Pernou a později území ČSR. 17 vojáků Rudé armády, kteří uprchli do vinohradů, byli druhým důstojníkem dne 25. 10. 1945 v ranních hodinách předvedeni panu veliteli Rudé armády v Brně. Řáděním vojáků přišlo nazmar asi 500 litrů vína. Jinak klid v noci nebyl porušen. Dne 28. 10. 1945 o 19.30 hod. byli na silnici u Grešlového Mýta, obvod stanice Blížkovic, přepadeni manželé Váňovi, dvěma muži ve stejnokrojích Rudé armády s pistolemi a oloupeni. Miloslav Váňa o šaty a Františka Váňová o prsten a náramkové hodinky. Ředitelství Národní bezpečnosti Znojmo“

Únosy Sověti ihned po válce unesli stovky Čechů a tisíce Slováků do SSSR (bez vědomí úřadů). Byl mezi nimi i prvorepublikový armádní generál, velitel předmnichovské 1. armády, Sergej Vojcechovský. (národností Rus, odvlečen 12.5.1945, zemřel v gulagu) 8

Baví vás psát? Zajímáte se o společenské dění? Napište na [email protected].

9

Další vývoj událostí, který k nám přivezla Rudá armáda, armáda, která nečinila rozdílu mezi osvobozenými a poraženými, je lidem dobře znám a není nutno jej příliš rozvádět. Ostatně každý, kdo byl například někdy v Rakousku, mohl poznat, jak mohla naše republika bez čtyřicetileté vlády komunistů vypadat.

diktatura, která zahubila více lidských bytostí než tam souzený nacismus (pro korektnost dodávám, že měl více času), se tak ona absurdita završila. Vyšetřování skončilo, zapomeňte.

Norimberským procesem, jehož se na straně oběti zúčastnil i Sovětský svaz, obludná komunistická

Do konce války chybělo už jen pár dnů, když 27. dubna 1945 obsadily ruské jednotky malou obec severozápadně od Brna - Veverské Knínice. Když totiž vojáci chtěli proniknout do sousední vesnice, tak na okraji lesa narazili na německé kulometné hnízdo. Ruští velitelé nařídili přímou zteč pěchoty proti kulometu, a výsledkem bylo 29 mrtvých vojáků, přičemž Němci tento nesmyslný útok odrazili. Nebo v Hrotovicích na Třebíčsku svrhlo sovětské letadlo tříštivou bombu přímo do jásajícího davu, který slavil osvobození. Bylo zabito kolem 114 obyvatel a 36 sovětských vojáků.

Ruská vs. americká pomoc Československu

Rusové ukradli Československu miliardový majetek, když demontovali zařízení mnoha desítek továren, které odvezli do Sovětského svazu jako válečnou kořist. Stalin také porušil svůj slib o neuznání mnichovské dohody a obnově Československa v předmnichovských hranicích, když nám uloupil Podkarpatskou Rus. To byl velký rozdíl proti Američanům, jež k nám naopak po válce posílali masivní dodávky v rámci akce UNRRA, která obsahovala potraviny, léky, šaty, nákladní auta, tovární stroje a jiné. Jenom díky této pomoci lidé neumírali po válce hladem.

Sovětský styl boje

Ze spolupachatele hrůz druhé světové války je vítěz a oslavovaný hrdina. Za tak katastrofální selhání a způsob jakým Sovětský svaz válku vedl, pokud pomineme fakt toho, že ji i pomáhal rozpoutat, jeho vůdci měli být 10

postaveni před soudní tribunál, nikoliv na podstavce soch kde jsou dodnes opěvováni.

Anketa o cestě prezidenta Zemana

A tak protože nelze v prostoru jednoho článku vyčerpávajícím způsobem tuto historickou událost jakou je konec války v Evropě pojmout, spočívá odpověď na to, proč vlastně píši tuto úvahu o tom, že si myslím, že jak osmého května v západní Evropě, tak 9. května ve východní Evropě by namísto oslav, pochodů, řečnění a výstřelů slepými pánubohu do oken, mělo nastat hrobové ticho. A to na památku všech obětí oné hrůzné tragédie nazývané Druhá světová válka, protože jak ani válka tato, tak žádná jiná vítěze nemá, neboť na jejím konci jsou jen její oběti.

Video: Šimek a Grossmann – Pupák v emigraci (reakce na druhé „osvobození“ Československa Sovětským svazem) (6 min)

Ať už nosili jakoukoliv uniformu, nebo žili v jakékoliv zemi, válečný či ideologický mlýnek na maso je semlel v jednu bezejmennou kaši spolu se zemí, která nás na tento svět vydává a bere zpět. Poděkování za tento článek patří panu Miroslavu Václavkovi.

11

Jak se vám líbí časopis? Budu vděčný za vyplnění dotazníku na zadní straně obálky.

12

Karel Vaš ctil Sovětský svaz i v gulagu Mikuláš Kroupa l Příběhy 20. století l 14. 12. 2012 l čtení 12 minut

O

Karla Vaše projevovali novináři zájem v době jeho soudních tahanic. Na nepříjemné otázky ovšem obžalovaný médiím prostě neodpovídal, nebo prohlašoval: „Všechno je vykonstruované, lež!“ Pravda je, že Vaš si přál posluchače, někoho, kdo by vyslechl jeho svědectví v celku. Proto souhlasil s dlouhým rozhovorem pro rozhlasové Příběhy 20. století, Paměť národa a neziskovou organizaci Post Bellum. Chtěl vzpomínat na svá válečná léta v armádě, procesu s Píkou se chtěl vyhnout. Když se dostal ve vzpomínkách do roku 1949, kdy popravili Píku, prohlásil:„Tak teď to začne být zajímavé, ne?!“

Karel Vaš měl za sebou snad všechno, co minulé století lidem z východní Evropy nabídlo: sověti ho věznili v gulagu, prošel frontou jako příslušník armády bojující s nacisty, dosáhl politického úspěchu v totalitním režimu, získal peníze a obrovskou moc, pak byl uvržen do kriminálu, dosáhl rehabilitace a slušné penze. Na konci života byl až podivuhodně osamělý. Zůstaly po něm všemožné protokoly a úřední spisy, ať už v nich figuruje jako nástroj persekuce nebo (mnohem řidčeji) jako souzená osoba. Rodina se k němu nehlásila. Jediný, kdo si s ním povídal, byl jeho spolubydlící z domova důchodců. Karel Vaš se narodil 20. března 1916 v Užhorodě, tedy na Podkarpatské Rusi, která později patřila Československu. Svého otce, právníka, zrovna nezbožňoval. „Pod dojmem skutečnosti, pod dojmem levicové literatury jsem se orientoval na humanismus, demokracii, levičáctví, socialismus.

kpt. Karel Vaš v roce 1946 (možná 1947); FOTO: Paměť národa

13

Otec byl měšťák, maloměšťák. Těžko jsme si mohli rozumět.“ Vaš studoval práva v Praze a žil – jak říká – studentským společenským životem. Na universitě už byl aktivním členem KSČ a ke stranickým povinnostem přibral funkci jednatele Svazu přátel Sovětského svazu a demokratického Španělska.

snažil svou dobrou ruštinou vysvětlit, proč ilegálně přešel hranice, ujišťoval, že je přítel všech soudruhů: „Ti vojáci ale byli naprostí primitivové! Vůbec tomu nerozuměli a nevěřili mi! Říkali, že jsem špion,“ rozčiloval se bývalý prokurátor.

Video: Lavrentij Berija, šéf NKVD (47 minut)

Na začátku války ho matka strana vyslala zpátky na Ukrajinu, aby organizoval odboj proti okupantům (toto území zabrali Maďaři) a organizoval nábor do strany. Takový úkol byl samozřejmě obtížný: neměl peníze, minimum kontaktů a velký strach. Otec mu zemřel, matka nevydělávala. Musel tehdy rozprodat rodinný majetek a pak „byl nucen“ krást. Na sklonku roku 1939 po něm šlo četnictvo a Vaš zvolil pro něj nejpřitažlivější variantu: uteče do náruče svých soudruhů, do Sovětského svazu, kde bude žít jako oddaný komunista. „Ruki vjerch, špion!“ Všechno šlo hladce až do chvíle, kdy se před ním v Karpatech na hranicích se SSSR objevili sovětští pohraničníci, namířili na něj samopaly a odvedli ho na nejbližší úřadovnu bezpečnostní služby - NKVD. Vaš se

„Dokonce mě mučili a zinscenovali popravu. Nakonec mě administrativně odsoudili na tři roky do gulagu,“ vyprávěl rozčileně Vaš, který tehdy na vlastní kůži poznal rutinní praxi NKVD, organizace, která ho později ve svých metodách skutečně proškolila.

14

Vaš tenkrát prožil něco přes dva roky v lágru na Vorkutě: „To bylo strašné, opravdu strašné. Pracovali jsme v lese. Byl tam hrozný hlad.“ Karel Vaš prožil vše, o čem mluví přeživší oběti – o úmorné práci, umírání hladem, zoufalství, nelidském zacházení, vraždách. Je obtížně pochopitelné, že ani po zkušenostech se sovětskou „pohostinností“ nezměnil politické názory. Sovětský bolševismus nepřestal obdivovat a NKVD (stejně jako celý Stalinův aparát) ospravedlňoval do své smrti. Byl mu blízký komunistický způsob uvažování nezabývající se tím, že s ním soudruzi a matka strana zacházeli nespravedlivě, ale skládal “argumenty“, které mají nespravedlivému a krutému jednání dát zdánlivou racionalitu. „Mezi těmi, kdo ve velkém počtu přecházeli sovětské hranice, byli mnozí protisovětského, protikomunistického, protisocialistického přesvědčení. Prostě to byli špióni z druhé strany. Sovětský svaz se musel nějakým způsobem bránit.“ Kdo Karla Vaše z gulagu dostal? Generál Heliodor Píka, jeho pozdější oběť. Jako vojenský diplomat totiž vyjednal společně s exilovou vládou vznik

československé armády v SSSR. Stalin svolil, že dosavadní vězni mohou bojovat a propustil je na frontu. Vaš nejdřív sloužil u československých jednotek, kde dělal pomocnou sílu ve spisovně, ale záhy povýšil na přednostu vojenského soudu. Ambiciózní mladík, právník a komunista pak našel partnera se stejným politickým myšlením, krutého a vypočítavého velitele obranného zpravodajství, agenta NKVD Bedřicha Reicina.

Bedřich Reicin 30. léta: agent sovětské NKVD 1944-45: náčelník kontrarozvědky 1.čs.arm. sboru 1945-48: náčelník obranného zpravodajství 1948: brigád. generál, náměstek minis.nár. obrany 1950: divizní generál v 39 letech 1952: oběšen škrcením, popel vysypán na silnici V lednu 1945 se stal jeho zástupcem a měl pak na starosti tzv. defenzivní zpravodajství, jehož úkolem bylo odhalování špiónů mezi místním obyvatelstvem, likvidování německých agentů a diversantů a zakládání agenturní sítě mezi obyvateli. 15

Do Vašovy působnosti spadal i tzv. zvláštní oddíl. Jaké předpoklady měl pro takovou práci? Byl zkrátka pilný žák: „Byli jsme ve styku se sovětskými orgány a od nich jsem se učil, jak se to dělá,“ naráží Karel Vaš na spolupráci s důstojníky NKVD (například Kambulovem, Myšinem, Kuzněcovem). Později svou činnost rozvinul a pracoval pro skupinu kapitána NKVD Hrabina, operujícího v Praze, přes něhož Vaš předával NKVD zadržené "špióny“. A jak poznával záškodníky? „Podívejte se, my jsme jako… tak já si nepamatuji, jak jsme poznávali ty lidi. Například když jsme byli na tom území Slovenska, německá armáda vysazovala do našeho týlu nebo do týlu sovětské armády diverzanty, skupiny a na ty skupiny jsme nasazovali oddíl – ZO (Zvláštní oddíl, pozn. red.) se jmenoval. Ten oddíl měl ještě jednu důležitou funkci. Poněvadž nastupovali mnozí Slováci, kteří byli politicky slabí, ani ryba ani rak, a někdy utíkali, tak my jsme museli tu naší první linii hlídat, aby nám neutekli. Podle sovětského vzoru jsme to dělali, to je jasné. Česky se to řekne zahradit, rusky ´zagrijad odrjad´, prostě když byla nasazena první linie, zezadu jsme jí hlídali.“

Existují záznamy z výslechů lidí, kteří proti Karlu Vašovi vypovídali, když byl v 50. letech svými stranickými kolegy souzen. Podle těchto svědectví Vaš používal při vyšetřování „špionů“ násilní a nejméně v jednom případě někoho ubil. Na konci války věznil mnoho dívek, které opakovaně znásilňoval, pořádal orgie a několik vyšetřovaných vlastníma rukama utýral k smrti, stojí v soudních spisech.

Čistky v armádě Po únoru 1948 byla zlikvidována celá československá armádní elita: čtyři dny po převratu se z armády propouští: 57 generálů, 1 235 důstojníků a 540 rotmistrů a poddůstojníků. Z celkového počtu důstojnického sboru (13 112 důstojníků), bylo jen do roku 1953, kdy skončily hlavní vlny čistek, propuštěno celkem asi čtyři tisíce důstojníků. Z nich bylo 28 justičně zavražděno, více než tisícovka obdržela vysoké tresty včetně trestů doživotního odnětí svobody. Pět set důstojníků putovalo do táborů nucených prací. Dalších 2 500 komunisté úředně vystěhovali do míst, kde nebyl zrovna nejlehčí život. 16

Video: Murderer by vocation (4 min)

Nad citací z těchto materiálu se Vaš usmíval a říkal: „Prosím vás, to je všechno lež, makulatura, vymyšlené, nesmysl. Tady vidíte, jak probíhaly procesy v padesátých letech. Lež, všechno vykonstruovaný,“ připouští další vrchol absurdity, s níž se člověk soustavně setkává, začne-li se jen trochu hlouběji věnovat zločinům komunismu: Vaš – někdejší vojenský prokurátor – zpochybňuje svědectví od soudu z 50. let. Píka: trn v očích Moskvy Po válce Karel Vaš dál dělá kariéru. Vyšetřuje, odhaluje jednoho špiona za druhým, má vynikající hodnocení.

Podle archivních dokumentů má ovšem sklon k alkoholismu a ke zneužívání mocenského postavení, jeho podřízení se ho obávají. Po únoru 1948 povýšil na místo prokurátora Vyššího vojenského soudu. Řešil a dozoroval něco přes sto případů, stal se obávaným „řezníkem“, specialistou na špióny, navrhl desítky trestů smrti a doživotí. V atmosféře „špionománie“ byl věrný a k Sovětskému svazu loajální Karel Vaš roku 1949 osloven svými „přáteli“ z NKVD – s tím, že dostane na starost jeden obzvláště důležitý případ, který je potřeba dotáhnout do konce. Samozřejmě se jednalo o Píku. V roce 1956, kdy si odpykával trest ve vězení, napsal Vaš několika set stránkovou žádost o obnovu svého procesu – a mimo jiné v ní najdeme jeho doznání, že případ Heliodora Píky zpracovával na přímou žádost tehdejšího sovětského chargé d´affaires v Praze Michaila Chazanova (ve skutečnosti pražského rezidenta NKVD). V obhajobě před komunistickými úřady,é ho soudily m.j. za vraždu, napsal: „Ve smyslu žádosti Chazanova jsem učinil vše, co bylo v mých silách, Píka se během 17

ZDROJ: iDnes.cz

18

Heliodor Píka na snímku ze spisu StB FOTO: Post bellum o.p.s.

19

deseti dnů přiznal k výzvědné činnosti jako agent anglické zpravodajské služby… Pracoval jsem výlučně ve službách pracujícího lidu. Snad se dnes již nemusím obávat nebo se stydět, že jsem musel denně, každou hodinu, právě v zájmu věci, v zájmu té práce, kterou jsem prováděl ve službách této rozvíjející se revoluce, porušovat tehdy formálně platné vojenské předpisy, státní zákony a vůbec zákonnost, která by se opírala o tehdy platné zákony a která by sloužila reakci. … Moje oficiální a neoficiální zpravodajská činnost ve prospěch SSSR, prováděná v té době, přece ve smyslu tehdy platných zákonů byla jasnou špionáží a těžkým zločinem a to i porušením mezinárodního práva.“ Touto „zprávou o vlastních zločinech“ žádal Karel Vaš o obnovení procesu a jeho snažení nebylo marné. Vaš na citované věty ze svého elaborátu reagoval: „Jo?! To je asi v té žádosti o obnovu, jó?! Tak prosím vás, ta žádost o obnovu je formulovaná tak, aby to vyhovovalo době. Takže některé věci jsou pravdivé a některé věci jsou přizpůsobeny účelu.“ Ve Vašově životě prostě pravda a lež nehrály velkou roli – důležité bylo používat ty „správné“ argumenty ve „správnou“ dobu. Politickou vraždu Heliodora Píky

prokurátor Vaš obhajoval a svaloval vinu na někdejší vyšetřovatele OBZ, a dokonce na samotného generála. „On se provinil, byl vinen, o tom já nepochybuji. Měl dvojí tvář. Jednak to byl kádrový, profesionální důstojník, na druhé straně zradil. Trest, který dostal, vyměřoval soud. Na to jsem neměl vliv. Já jsem jenom jako vyšetřující orgán žaloval. Teda ... hmm ... hodnotil hmm... teda prostě konstatoval, tak bych to řekl, jeho činnost. Píka se přiznal! Přiznal se přímo u soudu. Věděl jsem o tom, jaký mají postoj, Raicin, strana a Sověti. Ovšem moje činnost byla absolutně nestranná, absolutně čistá. To, že během vyšetřování byl použitý nějaký zpravodajský zásah, to jsem se dozvěděl až potom.“ Vaš tímto „zpravodajským zásahem“ myslel brutality, kterých se vyšetřovatelé dopouštěli na Píkovi, a řadě svědků, kteří pak proti generálovi svědčili. Například Rudolf Luskač byl zakován do řetězů, mlácen a čtrnáct dní držen v temnici. Vaše zmlátili v Leopoldově Trýznění pak Karel Vaš zažil na vlastní kůži v srpnu 1951, kdy se KSČ rozhodla svým způsobem vypořádat se „zrádci a žido-bolševiky“. Zatčeny byly desítky osob, 20

soudy probíhaly v rámci procesů se Slánským, někdejším tajemníkem strany a Reicinem, oba pak pověsili.

Podívejte se na šestý díl z televizního cyklu České století: Zabíjení soudruha (82 min)

Video: Projev prokurátora Urválka (6 min)

Vaš byl rok a půl držen ve vyšetřovací samovazbě, mučen nedostatkem spánku a jídla, vzpomíná, že když odmítl podepsat vyšetřovací protokoly, nutili ho od šesti hodin ráno do deseti večer chodit ode zdi ke zdi, nesměl kouřit ani cvičit, v cele mu celou noc poblikávala žárovka. Karel Vaš dostal doživotí, po odvolání mu trest zmírnili na 26 let. Věznili ho mj. v Leopoldově, kde poznal, že na některé věci vězni nezapomínají: „Jistě. Mě tam zmlátili. Jednou. Kdo to byl? Já jsem je neodsoudil, možná odsoudil, možná podal žalobu, nevím. Přesvědčil jsem se tam, že mnozí, neříkám všichni – prosím pozor – spáchali skutečně podle tehdy platných zákonů trestné činy. Takže byli právem odsouzeni. A ti se dneska vydávají, nezlobte se na mě, když to říkám, nejenom za nevinné, ale za hrdiny!“ Tohle tedy byl postoj, který na sklonku života zastával JUDr. Karel Vaš. V roce 1956 ho po obnoveném procesu propustili a rehabilitovali, střídal pak jedno zaměstnání za druhým. Pracoval v knihovně ministerstva spravedlnosti i jako pomocný dělník na stavbách a jako referent pro mechanizaci v Mototechně. 21

Vedle toho dálkově studoval historii na Filozofické fakultě UK. V roce 1962 ho vzalo na milost i vedení KSČ a byl znovu přijat do strany. Do poloviny 70. let, kdy odešel do důchodu, pracoval jako novinář, redaktor odborných publikací v Ústřední radě odborů.

dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu musel utřít pusinku!“Karel Vaš zemřel 8. prosince 2012 v Praze ve věku 96 let. Článek byl publikován na stránkách ČRo 6. Poděkování za jeho použití v tomto časopise patří Post Bellum o.p.s. a Paměti národa, kteří vytvářejí rozhlasový cyklus Příběhy 20. století.

ÚDV utřelo pusinku Po roce 1989 byl Karel Vaš chvíli „popotahován“ kvůli justiční vraždě Heliodora Píky, ale soudkyně Nejvyššího soudu v lednu 2002 konstatovala, že žaloba připravovaná ÚDV měla být jinak formulována a že činy, z nichž je Karel Vaš viněn, jsou již beztak promlčené. Vaš spiklenecky konstatoval: „Vrchní soud to vyřešil šalamounsky. Tak šalamounsky to vyřešil, že jsem teď na svobodě. Nejvyšší státní nadvládní prohlásila, že to bylo špatně žalováno. Že jsem měl být žalován jako válečný zločinec. Proti tomu se nedá nic dělat, takže ten Ústav pro

Poslechněte si rozhlasové Příběhy 20. století (51 min)

Karel Vaš v roce 2008; FOTO: Paměť národa 22

Už jsi zcela dobrovolně vyplnil dotazník? V případě nesprávného zobrazení dotazníku klikněte ve své QR čtečce na odkaz vpravo nahoře. Pokud chcete vyplnit dotazník na PC, najdete jej na www.temab6.cz/dotaznik. 23