Růstové poměry buku lesního (Fagus sylvatica L.) a dubů (Quercus sp.) dle lesních typů v Chřibech

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Fakulta lesnická a dřevařská Ústav lesnické botaniky, dendrologie a fytocenologie

Růstové poměry buku lesního (Fagus sylvatica L.) a dubů (Quercus sp.) dle lesních typů v Chřibech

Bakalářská práce

2006/2007

Filip Chrbját

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Růstové poměry buku lesního (Fagus sylvatica L.) a dubů (Quercus sp.) dle lesních typů v Chřibech“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autor se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne: Podpis:

2

Poděkování Rád bych poděkoval Dr.Ing. Janu Štykarovi za vedení, ochotu a cenné připomínky během celé doby vytváření mé kvalifikační práce. Velký dík patří též Ing. Karlu Drápelovi, CSc. za obětovaný čas, ve kterém mi pomohl prokousat se statistickým vyhodnocením výsledných údajů. Odborně vedené diskuze s Ing. Miloslavem Michalčíkem, Ph.D. mě dodali tvůrčí nápady a jeho vyjádření k výsledkům mi objasnili několik skutečností, za to mu vřele děkuji. Nesmím ale zapomnět poděkovat řediteli lesní správy Buchlovice, Ing. Zdeňku Zálešákovi za projevenou důvěru při poskytnutí databáze lesní hospodářské knihy, bez které bych nemohl tuto práci zpracovat. V Brně, dne: Podpis:

3

Jméno studenta/Name of student: Filip Chrbját

Název bakalářské práce: Růstové poměry buku lesního (Fagus sylvatica L.) a dubů (Quercus sp.) dle lesních typů v Chřibech Name of bachelor thesis: Growing attitudes of beech (Fagus sylvatica L.) and oaks (Quercus sp.) according to forest site types in Chřiby

Abstrakt: Cílem této práce bylo zjistit produkční závislosti bukových a dubových porostů na nejzastoupenějších souborech lesních typů. Zdrojovým materiálem byla databáze lesního hospodářského plánu Lesní správy Buchlovice, LČR s.p. V programu Statistica se vyhodnotili grafické modely průběhu průměrné hektarové dřevní zásoby v porostech nad 59 let, a to zvlášt‘ pro dub a zvlášt‘ pro buk. Cílem srovnání byl růst zásoby porostů ve stádiu kmenoviny a jejich zásoba v mýtním věku (ve 120 letech). Výsledky potvrdili vyšší zásobu v bukových porostech než v dubových porostech, ve kterých se přírůst výrazně snižuje ve věku nad 100 let. Dalším významným zjištěním byla skutečnost, že produktivnost na živných stanovištích nezávisí příliš na edafické kategorii (B, H, S..), ale na druhu dřeviny a lesním vegetačním stupni. Klíčová slova: buk, dub, soubory lesních typů, modely dřevní produkce, Chřiby

Abstract: The object of this thesis was to discover wood-producing dependencies of beech and oak stands on the most frequent categories of forest site type groups. The database of forest-management plan of Forest board of management Buchlovice, LČR s.p was the main source material. Using the program Statistica the diagram models of mean reserve of wood in one hectare in stands over 59 years old were analysed, separately for the oak and for the beech. The object of comparison was the growth of a timber reserve of mature stands and their stock in rotation age (in 120 years old). The educts confirmed a higher stock in beech stands than in oak stands, where the accretion is distinctively diminished in the age of over 100. The next significant finding was the fact that productivity of fertile sites doesn’t depend much on edaphic categories (B, H, S..) but on the kind of tree and forest vegetation zone. Key words: beech, oak, forest site type groups, models of production of wood, Chřiby

4

Obsah 1. Úvod …………………………………………………………………………..……2 1.1. Cíle práce ……………………………………………………………………...3 2. Stav zkoumané problematiky, materiál, metodika …………………………………4 2.1. Charakteristika PLO Chřiby …………………………………….…….…….…4 2.1.1. Hranice LHC Buchlovice ………………………..………………..……4 2.1.2. Zhodnocení přírodních poměrů ……………………..…….….……...…4 2.1.3. Geomorfologické poměry ………………………………...…….………4 2.1.4. Hydrologické poměry ………………………………..……..…..………5 2.1.5. Klimatické poměry …………………………………....………..………5 2.1.6. Geologické poměry ………………………………..……….………...…7 2.1.7. Pedologické poměry ……………………………..…..…………………9 2.1.8. Biogeografické poměry ……………………….………………………11 2.1.9. Zastoupení trofických řad ……………………..……….…….……..…12 2.1.10. Zastoupení hospodářských souborů ………….…………….…………12 2.2. Zhodnocení stavu lesa ……………………………….……………….………14 2.2.1. Vývoj lesního hospodářství ………………..……………...…………..14 2.2.2. Věková struktura ………………………………………………….…..16 2.2.3. Druhová struktura ………………………………………..……..……..16 2.2.4. Obnova lesa …………………………………………………....……...18 2.2.5. Zdravotní stav lesa ………………………………………...……..……19 2.2.6. Genetická hodnota porostů – zdroje reprodukčního materiálu ……..…22 2.2.7. Kategorizace lesů …………..…………………………………….……23 2.3. Hospodářské cíle vlastníka ………….………….……………….……………24 2.4. Metodika ……………………………….…………….…………….…………27 2.4.1. Teoretická východiska ……………..…………………...…..…………27 2.4.2. Zdrojová databáze ……………………..………………………………27 3. Analýza růstových poměrů ……………………………………..…………………29 3.1. Lesní vegetační stupně …………………………………………….…………29 3.2. Lesní typy …………………………………………….…………....…………31 4. Výsledky vlastní práce – zhodnocení dle LT a jejich růstová charakteristika……………………………………………………….…..…….…35 5. Výsledky vlastní práce – zjištění závislostí a diskuse ……………….……………37 6. Závěr ………………………………………………………………………………40 7. Summary ………………………………………………………………………….41 8. Seznam použité literatury ……….……………………………………..…………42 9. Přílohy

5

1. Úvod Les je rozsáhlý a souvislý soubor rostlin, živočichů a prostředí. Chápe se jako soubor rostlinných a živočišných organismů, ve kterém determinantu představují dřeviny stromovitého růstu. Les je teda dynamická soustava. Jeho životu je možné porozumět jen tehdy, jestliže se chápe v celé jeho dynamice a v celém jeho vývoji (Šebík, Polák 1990). Systematické zkoumání růstových zákonitostí lesa má dlouhodobou tradici. To je možné sledovat už od konce 18. a začátku 19. století, ihned od nástupu snah o organizování a plánování lesního hospodářství. V tomto období vzniká totiž nejen potřeba znát zásobu, která se nachází v lese, ale i produkci dřeva, kterou je možné v budoucnu očekávat (Šebík, Polák 1990). Na správné usměrňování růstových procesů v lese vhodnými, technologickohospodářskými opatřeními je třeba poznat zákonitosti růstu a přírůstku jednotlivých stromů i porostů v závislosti na času, podmínkách prostředí a hospodářských opatření člověka (Šebík, Polák 1992). Tvar a průběh růstové a přírůstové křivky dubu a buku jsou různé. Výškový růst dubu, jakožto slunné dřeviny, je v mládí velmi rychlý, maximum dosahuje mezi 10 a 20 rokem života. V pokročilém věku jeho výškový růst značně ochabuje. Zatímco výškový růst buku je zpočátku malý a maximum dosahuje v porovnání s dubem podstatně později – v 30. až 40. roku. Podobně i pokles přírůstkových hodnot nastává u dubu (stinných dřevin) mnohem později a je podstatně pomalejší než u buku (Šebík, Polák 1992). Když se řekne Chřiby, snad každému jihomoravákovi se vybaví hrad Buchlov a krásné bukové “stojáky“ či plachty listnatých porostů. Bučiny jsou však po celé rozloze protkány porosty druhé nejzastoupenější dřeviny – dubu, který je zde také autochtonní dřevinou. Jak si na tom ale stojí tyto dřeviny z hospodářského hlediska? Na kterých stanovištích je z pohledu produkce dřevní hmoty výhodnější pěstovat buk a kde dub? Východiskem pro zpracování tohoto tématu byla pro mě dosud nezodpovězená otázka, z jakých příčin rostou na jedněch lesních stanovištích dubové porosty s vtroušeným nebo přimíšeným zastoupením buku a naopak na jiných stanovištích dominantní, vysoce kvalitní bukové porosty téměř bez příměsi dubu, jedná-li se zrovna o převážně dubobukový lesní vegetační stupěň na živné edafické řadě, čili na přechodu dubového hospodářství v již převažující bukové. Nevýhodou dubů je, že na základě pylových analýz nelze rozlišit jednotlivé druhy. Proto při zkoumání jejich migrace a rozšíření ve střední Evropě hovoříme pouze o dubu jako takovém, čímž jsou v podstatě myšleny všechny naše dnešní domácí druhy dubů – především Quercus robur, Q. petraea a Q. pubescens. Všechny duby jsou náročné na světlo a v oblastech s bohatě vyvinutými porosty lísky nastupuje dub jako poslední dřevina ze složek teplomilného listnatého lesa jen proto, že jeho zmlazování pod lískovými porosty bylo silně omezno nedostatkem světla. U nás rostou duby v nadmořských výškách 200 – 750 m.n.m. a tvoří smíšené světlé lesy spolu s lípou, jilmem, habrem, často i s borovicí a jedlí, ve vyšších polohách i s bukem (Řezáč 2001).

6

1.1 Cíl práce Cílem této kvalifikační práce je statistické porovnání diferenciace produkčního potenciálu dospělých porostů buků a dubů na nejvíce plošně zastoupených souborech lesních typů. Vyhodnocovat se budou pouze porosty starší 59 let, u kterých se porostní zásoba zjišt’ovala pravděpodobně ve všech případech relaskopickou metodou. Zdrojem digitálních dat bude lesní hospodářský plán Lesní správy Buchlovice, resp. její 98,40% majetku, nacházející se v Chřibech. Výsledky tedy nebudou platné pro celé území Chřibů, nýbrž asi jen pro centrální polovinu rozlohy pohoří.

Dr. Ing. Jaromír Macků již pracoval na problematice analýzy růstových poměrů lesních dřevin. Jeho metodika však není totožná s metodikou této práce. Macků vycházel z hodnoty absolutní výtvarnicové výškové bonity vztažené k věku 100 let a z tloušt’kového přírůstu.

Obr. 1: Buk je v Chřibech zastoupen na 40% rozlohy

7

2. Stav zkoumané problematiky, materiál, metodika 2.1 Charakteristika PLO Chřiby 2.1.1 Hranice LHC probíhají přibližně takto: Na jihozápadě z Kyjova po silnici do Bohuslavic, po železniční trati Bohuslavice – Nemotice, dále směrem na obec Kožušice, Cetechovice, Zdounky, Šelešovice, Velké Těšany, Kvasice, Tlumačov, Otrokovice na severovýchodě, dále po silnici na Napajedla, Huštěnovice, Staré Město, Nedakonice, Ježov a zpět na Kyjov (LHProjekt, 2005).

2.1.2 Zhodnocení přírodních poměrů Území LHC se nachází ve třech přírodních lesních oblastech ( PLO), ze kterých je nejvýznamnější PLO 36 – Středomoravské Karpaty. Pohoří Chřiby zaujímá přes 98% plochy porostní půdy celého LHC. Dále LHC zasahuje do PLO 34 – Horno–moravský úval a PLO 35 – Jihomoravské úvaly (LHProjekt, 2005). Rozloha Chřibů je 334 km², čili 33 400 km². LS Buchlovice tedy pokrývá necelou polovinu rozlohy Chřibů. Tab. 1: Zastoupení PLO Lesní oblast Porostní půda % 34 239,09 0,58 35 2,88 0,02 36 14850,63 98,40 Celkem 15092,60 100,000

2.1.3 Geomorfologické poměry Geomorfologické členění lesní oblasti podle Regionálního členění reliéfu ČSR (Geografický ústav ČSAV Brno, 1971). Podrobnější údaje jsou získány ze Zeměpisného lexikonu ČSR, dílu Hory a nížiny. Provincie Soustava IX. Podsoustava IXB. -

Západní Karpaty Vnější západní Karpaty Středomoravské Karpaty

Přírodní lesní oblast (dále jen PLO) 36 - Středomoravské Karpaty je samostatná lesní oblast sousedící na severu a na severovýchodě s PLO 34 - Hornomoravský úval, na západu, jihu a jihovýchodu s PLO 35 - Jihomoravské úvaly. PLO 36 Středomoravské Karpaty je území náležející do soustavy Vnější Západní Karpaty (IX). Vyskytují se zde čtyři geomorfologické celky: IXB - 1 Ždánický les s jedním podcelkem, IXB - 2 Litenčická pahorkatina se třemi podcelky, IXB – 3 Chřiby se dvěma podcelky a IXB - 4 Kyjovská pahorkatina se dvěma podcelky. Středomoravské Karpaty (IXB) jsou součástí Vnějších Západních Karpat. Mají pahorkatinný a vrchovinný reliéf o rozloze 1877 km2, střední výšku 286,6 m, střední sklon 4o33´.Tvoří je převážně paleogenní jílovce,

8

pískovce, místy slepence ždánické a račanské jednotky vrásnozlomové stavby. V severní a jižní části území jsou neogenní sedimenty a spraše. Reliéf je erozně denudační se silnými vlivy mladé tektoniky. Jsou zde ploché rozvodní části terénu (v oblasti Chřibů s úzkými, strukturně podmíněnými hřbety), plochá a hluboce zařezaná údolí a výrazné svahy v severní části území. Nejvyšším bodem je Brdo 587 m.n.m. (LHProjekt, 2005). Chřiby se nachází v severovýchodní části Středomoravských Karpat. Je to členitá vrchovina o rozloze 335 km2, střední výšce 342,6 m a středním sklonu 7°00´. Tvoří ji paleogenní pískovce, jílovce a slepence převážně račanské jednotky magurského flyše. Je to kerná vrchovina zhruba eliptického tvaru s intenzivními neotektonickými zdvihy, většinou úzkými, často strukturně podmíněnými rozvodními hřbety, hlubokými údolími a s intenzivní periglaciální modelací. Jsou zde četné skalní útvary, prameny Kyjovky a Litavy. Nejvyšší bod Brdo 587 m.n.m. v Chřibských hřbetech (LHProjekt, 2005). 2.1.4 Hydrologické poměry Území PLO 36 patří hydrologicky k povodí řeky Moravy. Přímo do ní odvádí své vody potoky Věžecký potok, Kotojedka s levostranným přítokem Olšinkou, Vrbka, Kudlovický potok, Salaška, Zlechovský potok, Dlouhá řeka a Syrovínka. Do říčky Hané odvádí své vody potoky Tištínský a Rostěnický. Do řeky Svratky odvádí své vody říčka Litava s levostrannými přítoky Milešovickým potokem a Moutnickým potokem a pravostrannými přítoky Nemochovickým potokem, Hvězdličkou a Žlebovým potokem. Do řeky Dyje odvádí své vody říčka Trkmanka s levostranným přítokem Lovčický potok a pravostranným přítokem Spálený potok, do kterého se zprava vlévá Hunivka. Do Dyje odvádí své vody také říčka Kyjovka s levostranným přítokem Hruškovice, do které se vlévá zprava Klimentský potok. Všechny zde uváděné toky pramení v PLO 36. V PLO 36 se nachází dvě významnější vodní nádrže, a to Vodní nádrž Koryčany a Pruský rybník. Dále se zde nachází množství rybníčků malého významu. Podrobnější údaje jsou ze Zeměpisného lexikonu ČSR, dílu Vodní toky a nádrže. Průměrný odtok potoků pramenících v PLO 36 se pohybuje od 0,0011 m3*s-1*km-2 do 0,0038 m3*s1*km-2 ( při srážkách 450 - 750 mm za rok). Pro srovnání v PLO 41 se průměrný odtok pohybuje od 0,0069 m3*s-1*km-2 do 0,0179 m3*s-1*km-2 ( při srážkách 600 - 1000 mm), v PLO 37 se pohybuje od 0,0044 m3*s-1*km-2 do 0,0082 m3*s-1*km-2 ( při srážkách 550 - 750 mm za rok) (LHProjekt, 2005). 2.1.5 Klimatické poměry Shrnutím údajů z Atlasu podnebí ČSSR, Klimatických Makroklimatických regionů dostaneme tyto základní hodnoty : Průměrná roční teplota v PLO: 7-10°C Roční srážkový úhrn v PLO: 450-750 mm

oblastí

ČR

a

Podnebí Chřibů je mírně teplé, relativně dobře zásobené srážkami, zřetelně chladnější a vlhčí než v okolí. Buchlovice na jižním okraji mají 8, st. C, 628 mm, Střílky 665 mm, Kostelany na nižších hřbetech východní části 705 mm. Hřbety mají průměrnou roční teplotu asi 7 st. C a srážky až 750 mm. Vrcholový fenomén je nevýrazný. (Podle Biogeografického členění České republiky, M. Culek a kol. Praha 9

1996). V letech 1987 a 1989 bylo ve vzorcích srážek Zemědělskou oblastní laboratoří ve Vyškově určeno pH a obsah NO3 v mg/l. V roce 1987 bylo měřeno 31 vzorků. Hodnoty pH se pohybovaly od 7,93 do 6,28 a průměr činí 7,03. Hodnoty NO3 se pohybovaly od 1,22 mg/l do 58,44 mg/l a průměrný obsah NO3 činí 9,95 mg/l. Více než 10 mg/l bylo v 10 vzorcích. V roce 1989 bylo měřeno 19 vzorků. Hodnoty pH se pohybovaly od 7,4 do 6,4 a průměr činí 7,08. Hodnoty NO3 se pohybovaly od 2,4 mg/l do 7,3 mg/l a průměrný obsah NO3 činí 4,95 mg/l. Více než 10 mg/l nebylo zaznamenáno (LHProjekt, 2005). Předpokládané změny klimatu a jejich vliv na rozšíření dřevin a na lesní prostředí Za předpokladu, že se obal skleníkových plynů v ovzduší zdvojnásobí, je možno na základě určitých předpokladů a modelů usuzovat, že dojde ke globálnímu vzestupu teplot o 1,5 až 4 o C (Burschel, Weber 1988). Podle jiných autorů půjde o jiné hodnoty, např.: 3 +- 1,5o C (Charney 1979), 1,5 až 2,0o C (Schönwiese 1988). Brouwer a Falkenberg (1989) odhadují, že změny srážkových úhrnů se budou v Evropě pohybovat v mezích +- 300 mm. Předpokládané oteplení má řadu aspektů, které mají souvislost s genetickou konstitucí lesních dřevin. Jde jednak o velikost předpokládaných teplotních změn a jednak o průběh těchto změn. Existují názory, že teplotní změny 2 - 4o C se pravděpodobně vymykají možnostem adaptace většiny lesních dřevin (Fanta 1992). Tato hodnota odpovídá přibližně rozdílu mezi dnešní teplotou a nízkými teplotami během poslední doby ledové asi před 20 tisíci lety. Některé výsledky výzkumu z poslední doby (Šindelář 1993) naznačují, že některé druhy dřevin mají relativně širokou toleranci ke změnám průměrných ročních teplot a že jsou schopny za určitých podmínek prosperovat v podmínkách teplotně značně odlišných od místa původu. Je však nutno uvážit, že se tak děje v prostředí a podmínkách ovlivněných člověkem. Není ovšem zatím vůbec jasná otázka reakce těchto populací na extrémní klimatické faktory. Změny se mají uskutečňovat v odhadovaných rozmezích - podle názorů různých autorů během 50 až 100 let, podle některých předpokladů až 200 let. Ve srovnání s vývojem vegetace na zemském povrchu jde o období velmi krátké. Během tohoto období se adaptační procesy populací lesních dřevin jako důsledek přirozeného výběru a migrace budou moci uskutečnit jen ve velmi malém rozsahu nebo vůbec ne. Tak např. smrk ztepilý by při zvýšení teplot o 2o C mohl být ohrožen v těch případech, kdy současná průměrná roční teplota lokality, kde je vysazován, je dnes větší než 7o C (Thomasius 1992). Areály lesních dřevin jsou určovány klimaticky. Omezujeme-li se pouze na dvě ze souboru základních klimatických charakteristik, t.j. průměrnou roční teplotu a vlhkost prostředí (tj. rozdíl úhrnu srážek a ročního výparu v mm), je např. areál přirozeného rozšíření smrku ztepilého limitován intervalem průměrných ročních teplot asi 4 až 8o C a minimální vlhkostí asi 320 - 350 mm. Ekologické koordináty přirozeného rozšíření borovice lesní představuje interval 5 až 10o C a vlhkost prostředí asi 220 až 330 mm (Thomasius 1992). Podobně by bylo možno charakterizovat i některé další dřeviny, např. jedli bělokorou aj. V geografickém prostředí střední Evropy představuje zvýšení průměrné teploty o 1o C posun v geografické šířce o 100 až 150 km od jihu k severu.

10

Na bázi modelování vlivu globálních změn teplot se předpokládá v podmínkách ČR posun vegetační stupňovitosti. Zatímco v současnosti je podíl plochy lesů ve vegetačním lesním stupni dubovém pouze necelé 2 %, při posunu o 1o C by se zvýšil na 18 %, při posunu o 4o C by pak teoreticky vzrostl dokonce na 77 %. Plocha lesního vegetačního stupně jedlobukového a vyšších stupňů by z dnešních asi 32 % při zvýšení teploty o 1o C poklesla jen asi na 6 %, při zvýšení průměrných teplot o 4o C pak teoreticky na necelé 2% (Kopecká, Buček 1992). V případech, že by došlo k oteplení, mohly by se změny zřetelně projevit na kontaktech vegetačních lesních stupňů a na specifických, zejména extrémních stanovištích Stejně by mohlo dojít k výrazným změnám v lesích na chudých, suchých, písčitých stanovištích (např. vznik zakrslých borů, plochy s převládajícími druhy čeledi Ericeae aj.). V této souvislosti byly již stručně charakterizovány výsledky modelového postupu orientovaného na posuny vegetačních lesních stupňů na území ČR (Kopecká, Buček 1992). Podle Fanty (1992) by dlouhodobé oteplení asi o 4oC mohlo s určitou pravděpodobností vést k posunu vegetačních lesních stupňů asi o 300 m. Lesy hercynských pohoří (Šumava, Bavorský les, Schwarzwald, Harz aj.) by se pravděpodobně změnily v lesy podobného typu, jako jsou dnes např. Vogézy, s převahou buku a jedle ve vyšších polohách a dubu v polohách nižších. Smrk by se pravděpodobně mohl udržet pouze v nejvyšších polohách, na níže položených lokalitách jen tam, kde se vytvořily specifické podmínky místního klimatu (úzká údolí). Nutno konstatovat, že v současnosti i budoucnosti je a bude charakter lesů v rámci určitých genekologických limitů především obrazem hospodářské činnosti člověka. Tuto skutečnost bude nutno mimo jiné vzít v úvahu při představách a sledování důsledků očekávaných klimatických změn na lesy a lesní hospodářství. Názory, které naznačují nebo zdůrazňují nutnost redukce zastoupení smrku v druhové skladbě lesních porostů ve středoevropských podmínkách (Prudič 1990, Šindelář 1993, Thomasius 1991) v ČR, především ve vegetačních lesních stupních 1 až 4, mají proto racionální základ. Scénář předpokládaných změn teplot, srážek a posun vegetační stupňovitosti ukazují mapy 8 až 18 podle klimatických modelů GISS a XCCM k časovým horizontům: současný stav, rok 2010 a 2030 (Kalvová 1995) (LHProjekt, 2005). Antropicky podmíněné změny prostředí PLO 36 Středomoravské Karpaty patří ve srovnání s ostatními PLO v ČR k oblastem s poměrně malými změnami v lesním prostředí. K největším změnám patří přeměna původní druhové skladby lesů ve prospěch jehličnanů. Existence monokultur SM a BO, z toho vyplývající biologické degradace lesních stanovišť a jejich snížená ekologická stabilita jsou nejplošnější a nejdůležitější antropickou změnou přírodního prostředí PLO. Jako změny menšího významu lze označit místní těžbu pískovce v lomech po celém jejím území. Velké stavby a průmyslová výroba v oblasti nejsou. Negativní vliv na stav porostů má silný provoz na silnici I. třídy E-50 z Uherského Hradiště do Brna, která protíná napříč komplex chřibských lesů. Projevuje se zde lokálně v koridoru silnice vliv emisí benzinových a naftových motorů a dále vliv zimní údržby (solení) na okolní porosty (LHProjekt, 2005).

11

2.1.6 Geologické poměry Území PLO patří k Západním Karpatům vnějším. Jejich stavba je výsledkem horotvorných pohybů v druhohorách a třetihorách. Vnější Karpaty mají významnou pásemnou stavbu a poloobloukovitý tvar. Tvoří složitý příkrovový systém dalekosáhle přesunutý za třetihorního vrásnění k severozápadu na Český masív. Na jejich stavbě se na území PLO podílejí tyto geotektonické celky: v oblasti Chřibů magurský flyš (račanská jednotka) , v oblasti Ždánického lesa a Litenčické pahorkatiny vnější flyš (Podslezsko – ždánická jednotka, vývoj Těšnovický). Nižší partie oblasti vyplňuje neogén (pliocén, miocén). Magurský flyš je budován intenzívně zvrásněnými terigenními mořskými sedimenty křídy a starších třetihor s dominancí flyšové facie. Flyšem rozumíme mnohonásobné střídání jílovců, prachovců, pískovců a slepenců ve vrstvách silných zpravidla od několika cm až do několika metrů. Flyšové sedimenty dosahují mocnosti až přes 100 m. Geologická historie flyše spadá do alpinského vývojového cyklu, který začíná druhohorním uložením křemenného detritu. Pokračuje sedimentací karbonátovou, která kulminuje v juře. Důkazem karbonátové sedimentace ve flyšovém pásmu jsou pouze sedimentární klasty (valouny či bloky). Ve starších třetihorách (paleogénu) pak pokračuje flyšová detrická sedimentace. Sedimenty jsou pak formovány horotvornými pohyby helvetskými (svrchní oligocén), sávskými (rozhraní paleogén – neogén) a štýrskými (miocén). Koncem miocénu měla pak oblast ráz zarovnané pahorkatiny, která byla v pliocénu rozlámána vertikálními pohyby, jež daly vzniknout intermontánním depresím a modifikovaly říční síť. Ve čtvrtohorách (pleistocén, holocén) dochází pak k dalšímu morfologickému modelování území, zahlubování údolí, vzniku sesuvů na jílovcových horninách. Pro račanskou jednotku je charakteristické soláňské souvrství (spodní soláňské ráztocké vrstvy – střídání vápnitých pískovců a šedých a zelenošedých jílovců, svrchní soláňské – lukovské vrstvy – arkózové pískovce a slepence), bělověžské souvrství (spodní bělověžské vrstvy – střídání složitých vložek jílovců a pískovců s šedými a zelenými jílovci a křemitovápnitými pískovci), zlínské souvrství (středně až hrubě rytmický flyš s glaukonitickými pískovci a šedými vápnitými jílovci). Vnější flyš přímo hraničí s Magurským flyšem Chřibů. Je vytvářen podslezskoždánickou jednotkou, Oblast leží na ždánicko-hustopečském souvrství, ve kterém dominují paleogenní vápnité jíly, slíny a pískovce, místy drobivé slídnaté pískovce (ždánické).. Tyto jsou doprovázeny menilitovými vrstvami (lupenité a lavičkovité křemito-vápnité jílovce, místy s lávkami rohovce) a také podmenilitovým souvrstvím s jíly a jílovci (zčásti vápnitými, v některých polohách pestrými). V západní části PLO (Otnice) se nachází paleocenní jíly a jílovce, šedé a pestré, místy s lávkami pískovců, také i pískovcové a slepencové polohy. V pásu mezi Roštínem a Střížovicemi se v geologickém podloží projevuje Těšnovický vývoj, facie těšnovická s vápnitými jílovci a lávkami pískovců. Neogén vyplňuje nejnižší partie oblasti. Na východě PLO, v částech přiléhajících řece Moravě (Napajedla až Polešovice) se v podloží projevuje pont s pestrými jíly, k místy se štěrky a písky, u Nedakonic vystupují pliocenní štěrky a písky. V

12

severozápadní části PLO se mezi Kroměříží a Slavkovem, v pásu o šířce až 12 km, vyskytuje miocenní spodní torton s vápnitými jíly a se slabými vložkami pískovců, místy se objevují lutrtštécké štěrky a brněnské písky. Rovněž je zde v hojné míře zastoupen svrchní helvet karpatské formace s šlírovými vápnitými jíly, místy s písky a pískovci. V kvartéru se na skalním podkladě vytvořila vrstva fluviálních, proluviálních a deluviálních sedimentů. Plošně nejrozšířenější jsou svahové (deluviální) uloženiny. Pokud tvoří skalní podklad jílovce, ve styku s vodou se rychle rozpadají a vytváří se jílovito - písčité půdy. V místech pískovcového podloží mají deluviální sedimenty charakter hlinito-kamenitých nebo kamenitých sutí. Mocnost deluvií je až 3 m. Proluviální sedimenty se ukládají při vyústění vodních toků do hlavních údolí v podobě náplavových kuželů. Fluviální sedimenty se akumulují v údolích větších toků. Okolí větších toků je tvořeno nivními hlínami až hlinitými písky, delofluviálními, převážně písčitými humózními hlínami. Čtvrtohorní překryvy jsou v oblasti flyše tvořeny zejména deluviálními písčitohlinitými sedimenty. V nižších polohách, které však většinou nejsou pokryty lesem jsou uloženy různě mocné eolické sedimenty – spraše a sprašové hlíny, které jsou hojnější v bezlesých částech PLO. Oblast neogenní, tedy nejnižší část je překryta z větší části terciérními až kvartérními proměnlivými písčitými a jílovitými eluvii (LHProjekt, 2005).

2.1.7 Pedologické poměry Osídlení oblasti Chřibů je velmi pozdní, teprve středověké, a převážně má valašský charakter. Vyšší polohy prakticky nebyly nikdy osídleny. Krajina je dosud dosti zalesněná, přičemž v lesích převažuje druhová skladba blízká přirozené. Osídlení regionu Ždánický les-Litenčická pahorkatina je v níže položených částech podstatně starší, (od 7. tisíciletí před n.l.), avšak nejvyšší partie nebyly nikdy odlesněné. Lesy mají často formu pařezin, zčásti však došlo k přeměně na lignikultury stanovištně nepůvodních dřevin. Lesní půdy oblasti je možno z velké části pokládat za půdy v přirozeném stavu, neboť se na nich uchovaly z velké části listnaté porosty. Ani lesní půdy se však nevyhnuly antropogennímu ovlivnění. Bylo to zejména ochuzováním selských půd a půd singulárních lesů vyhrabáváním steliva. Takové půdy mají desítky let narušen přirozený proces akumulace a rozkladu humusu, což se projevuje nedostatkem přístupných organických látek, ústupem živin a celkovou degradací stanoviště. Mimo to jsou tato stanoviště často postižena změněnou druhovou skladbou dřevin se prospěch monokultur borovice a smrku. Důsledky hrabání v minulosti a nepříznivého vlivu jehličnatých monokultur v současnosti vytváří celkovou výslednici půdních podmínek, která ovlivňuje jednak půdní fytocenózu a dále kvalitu lesních porostů na těchto půdách rostoucích. Takto degradovaná stanoviště se vyskytují na celém území PLO, převážně v nižších částech v okolí lidských sídel, zejména vesnic a na okrajích lesních komplexů. V regionu Chřiby se na uceleném, kompaktním ostrově, jehož hranice zhruba kopírují komplex lesních porostů Chřibů, vyskytuje v dominantní formě půdní typ kambizem (typická mezotrofní a eutrická). Doprovodnou složkou, zvláště v rovinatých

13

terénech a na úpatích svahů je luvizem (typická). Na nejvyšších hřbetech se na zpravidla kyselých pískovcích vyvinuly kyselé, oligotrofní kambizemě typické. Na vlhčích místech se objevuje kambizem pseudoglejová a glejová. Vzhledem ke geologickým a geomorfologickým podmínkám je pro magurský flyš typická téměř úplná absence semihydromorfních a hydromorfních půd. Vlivem značné příměsi jílových minerálů v půdách jsou tyto z hlediska zrnitosti většinou středně těžké až těžké a hůře prostupné pro vodu. Ta v půdním profilu stagnuje a vytváří charakteristické znaky oglejení. Většinou bývá toto oglejení vytvořeno ve větších hloubkách (v průměru od 40 cm níže) a nijak neovlivňuje fytocenózu na povrchu. Vylišení takovýchto lokalit při typologickém mapování je velmi obtížné, není možno spoléhat na rostlinné indikátory ani na šetření pomocí zkusných vpichů sondýrkou. Zastoupení oglejených půd (kambizemí pseudoglejových) je velmi malé, bodové a nemá vliv na způsob hospodaření na převažujících lesních typech. Litozemě na skalách tvoří nepatrné ostrůvky, místy jsou však vápnité a podmiňují výskyt specifické vegetace (Bradlo). V nižších částech oblasti, hlavně na východ od hřebene směrem k řece Moravě, se na spraši vyvinula typická hnědozem, místy přecházející v hnědozem luvickou. Pokud se týká trofnosti lesních stanovišť oblasti, převládají svěží a živná stanoviště půdních kategorií S, B, H, D. Na živnost lesního stanoviště má v oblasti rozhodující vliv poměr pískovcové a jílovcovité složky v půdotvorném substrátu. Živnost značně ovlivní rovněž složení pískovcového tmelu. Obecně lze říci, že zastoupení skeletu (pískovce) nad 30% v půdním profilu ovlivní posun trofnosti od živných ke kyselým stanovištím. Výjimku tvoří obohacená kamenitá stanoviště kategorií A, kde došlo z různých příčin k obohacení půdního profilu humusem. Za zmínku stojí i obsah CaCO3 v půdách. Ten je v půdách oblasti velmi proměnlivý a závisí na obsahu Ca v jílovcích či tmelu pískovců. Na stanovištích s podložím karbonátových jílovců nebo vápnitých sprašových hlín jsou půdy bohaté, vápnité. Základní půdní vlastnosti charakterizují fyzikální a chemické rozbory půdních vzorků odebraných v půdních sondách v celé oblasti. Půdní sondy byly vybrány tak, aby byla podchycena dominantní lesní stanoviště a zároveň zdůvodněna nutnost diferenciace způsobu hospodaření na nich. Půdní sonda připadá asi na 1000 ha porostní půdy. Syntetickým vyjádřením pedologického průzkumu lesních stanovišť je pak upřesnění charakteristik lesních typů (LHProjekt, 2005). Zobecnění půdních rozborů typologických ploch: Reakce půd : je velmi proměnlivá v závislosti na podloží a hloubce. V oblasti Magurského flyše jsou půdy v horní části (do 15 cm) vesměs silně až středně kyselé. Směrem dolů kyselost klesá. Na půdách s dobrou až vysokou zásobou Ca (karbonátové jílovce či vápnité tmely pískovců) je reakce půd mírně kyselá, neutrální až středně alkalická. Sorpční kapacita : u kyselejších půd - Chřiby klesá směrem dolů na velmi nízkou hladinu. Obecně je velmi proměnlivá v rámci jednoho půdního profilu. Sorpční nasycenost : roste s klesající kyselostí. Půdy nahoře silně kyselé jsou také výrazně sorpčně nenasycené, s poklesem kyselosti směrem dolů roste sorpční nasycenost, půdy neutrální jsou sorpčně nasycené až plně sorpčně nasycené.

14

Zrnitost : v oblasti vnějšího flyše či neogénu jsou půdy většinou středně těžké, hlinité, jílovitohlinité až jílovité. Magurský flyš Chřibů naopak vytvořil půdy lehčí, hlinitopísčité až písčitohlinité. Živiny : Dusík – v průměru střední zásoba Fosfor – velmi proměnlivá zásoba, většinou velmi nízká, někde však velmi dobrá. Draslík – většinou střední až nízká zásoba, někde dobrá až vysoká Vápník – velmi proměnlivá zásoba (nízká – vysoká) v závislosti na podloží Hořčík – dosti proměnlivá zásoba, většinou nízká až střední v horní části, dobrá až vysoká zásoba ve spodní části půdního profilu. Tab. 2: Zastoupení půdních typů a subtypů Půdní typ

KAMBIZEM

HNĚDOZEM LUVIZEM PODZOL PSEUDOGLEJ FLUVIZEM

PARARENDZINA

Subtyp

Výskyt

Celkem %

typická oligotrofní

pískovce, jílovce

3,5

typická mezotrofní

jílovce, pískovce

42,4

luvická

jílovce, sprašové hlíny

30,3

eutrická

svahové hlíny

7,6

rankerová

pískovce, jílovce

0,5

pseudoglejová

jílovce, sprašové hlíny, svahoviny

0,2

typická

spraš, sprašové hlíny

1,1

luvická

spraš, sprašové hlíny

6,6

typická

jílovce, sprašové hlíny, svahoviny

2,9

pseudoglejová

jílovce, sprašové hlíny, svahoviny

2,1

kambický

pískovce, jílovce

0,8

typický

pískovce, jílovce

0,1

kambický

jílovce, pískovce, svahoviny

0,1

typická

aluviální naplaveniny

0,3

pseudoglejová

aluviální naplaveniny

0,2

glejová

aluviální naplaveniny

0,2

spraš, sprašové hlíny, pískovec

0,3

pískovce, jílovce

0,3

aluviální naplaveniny, svahoviny

0,4

typická kambická typický

RANKER

kambický podzolový

GLEJ

pseudoglejový kambický

RENDZINA

vápenec

_

LITOZEM

pískovec

0,1

ORGANOZEM

slatinná rašelina

Celkem

_ 100

Z tabulky je patrno, že nejzastoupenějšími půdními typy jsou kambizemě a hnědozemě, které tvoří téměř 87 % plochy lesních půd (LHProjekt, 2005).

15

2.1.8 Biogeografické poměry Biogeografické členění (Culek a kol., 1996) vylišuje na území PLO 36 biogeografické regiony náležející do Karpatské podprovincie: 3.1. Ždánicko - litenčický 3.2. Chřibský Nové regionálně fytogeografické členění ČR (Skalický, Slavík 1988) na území PLO 36 vylišují dva fytogeografické obvody - Mesophyticum carpaticum a Pannonicum. Do fytogeografického obvodu Mesophyticum carpaticum náleží okres Středomoravské Karpaty s podokresy Ždánický les, Litenčické vrchy a Chřiby. V nížinných částech oblasti se nachází fytogeografický okres Jihomoravská pahorkatina náležející k obvodu Pannonicum s podokresy Bučovická pahorkatina a Hustopečská pahorkatina (LHProjekt, 2005). Sosioekologické členění (Petříček 1982, Míchal, Petříček 1988) vylišuje na území PLO 36 sosiekoregiony:
Středomoravské Karpaty
Chřiby 2.1.9 Zastoupení trofických řad Tab. 3: Zastoupení trofických řad Porostní půda Edafické kategorie ha % Celkem z A 65,45 0,43 Celkem z B 7619,33 50,48 Celkem z C 25,42 0,17 Celkem z D 683,72 4,53 Celkem z G 14 0,09 Celkem z H 3255,65 21,57 Celkem z I 117,56 0,78 Celkem z J 5,67 0,04 Celkem z K 487,74 3,23 Celkem z L 253,32 1,68 Celkem z N 36,44 0,24 Celkem z S 2526,83 16,74 Celkem z Y 1,47 0,01 Celkový součet

15092,6

100

Nejvýznamnější je edafická kategorie bohatá – 7619,33 ha, tj. asi 50 %.

16

2.1.10 Zastoupení hospodářských souborů je uvedeno relativně i plošně v následující tabulce, relativně v grafu. Převažují HS pro živná stanoviště středních poloh pro BK porostní typ, dále pro SM porostní typ. Vyskytuje se HS pro ochranná pásma vodních zdrojů 1.stupně ( předčíslí 1…), pro PR a PP ( předčíslí 4…), pro ochranná pásma vodních zdrojů 2.stupně (7245), svážná území ( 7406 ), kritické svahy a jinak nepříznivá stanoviště (7407) a genové základny (8445 a 8446). Zastoupení HS dle subkategorií významně ovlivňují překryvy. ( např. subkategorie 32f – gemové základny překrývá - je nadřazena – subkategorii 32e ). Plocha hospodářských souborů překrytých subkategorií je tedy menší, než celková plocha subkategorie o plochu překrytí. HS je určen dle nadřazené subkategorie. Nejvýznamnější je HS 456 - živná stanoviště středních poloh, porostní typ bukový, zaujímá 30% porostní půdy, tj. 4523 ha, dále HS 451 - živná stanoviště středních poloh, porostní typ smrkový. Zaujímá 23 %, tj. 3400 ha, dále HS 8446 – genové základny, porostní typ bukový. Zaujímá 20 %, tj. 3042 ha (LHProjekt, 2005).

Tab. 4: Zastoupení hospodářských souborů Porostní půda HS ha % 197 71,75 0,48 213 78,42 0,05 233 70,31 0,47 251 268,25 1,78 255 612,21 4,06 411 83,30 0,55 416 295,81 1,96 436 218,76 1,45 451 3399,51 22,52 453 328,56 2,18 455 935,05 6,20 456 4522,62 29,97 1446 135,88 0,90 4446 168,18 1,11 7245 131,36 0,87 7406 31,24 0,21 7407 431,85 2,86 8445 267,27 1,77 8446 3042,27 20,16 15092,60

Celkem

17

100,00

2.2 Zhodnocení stavu lesa 2.2.1

Vývoj lesního hospodářství

Podoblast Chřiby : Pro tuto část oblasti je charakteristické dávné osídlení – již za Velkomoravské říše a to hlavně v jižní části (Staré Město, Modrá), ale i ve střední části (Cimburk, Střílky). Přes staletý vývoj a různost majitelů jednotlivých panství se lesy vcelku zachovaly jako přírodní celek namnoze s původní dřevinnou (listnatou) skladbou s hlavní dřevinou – bukem v čistých i smíšených porostech. Vzhledem k pestré majetkové skladbě se v lesním hospodaření vyskytovaly některé odlišnosti. Lesnictví bylo řízeno prostřednictvím velkostatků. (LHProjekt, 2005): Velkostatek Buchlovice a Velehrad Lesní hospodářství bylo odedávna konzervativní a dlouho převažoval hlavně zájem myslivecký. Skoro celý majetek VS Buchlovice byl oborou s vysokým stavem zvěře (hlavně jelení). Odbyt všech druhů byl dobrý a tak vlastnímu pěstění lesa nebyla věnována velká péče. Spoléhalo se hlavně na přirozené zmlazení. I když se listnaté porosty mnohdy měnily na pařeziny, nedbalo se na to, protože i pařeziny byly finančně výnosné. V 1. polovině 19. století se začaly zavádět ve větší míře jehličnany (smrk) hlavně za správce dr. Reusse a to nevhodně do monokultur bez příměsi. Tato snaha naštěstí zasáhla jen menší rozlohy. Tak ještě v celém 19. století převažovala značně přirozená obnova, umělá obnova začala více až kolem roku 1900 hlavně v souvislosti s převody. Zlepšená odborná péče o les začala až ve 20. století. Byly zahájeny převody pařezin, začalo snižování stavu zvěře, zamezilo se hrabání steliva, budovaly se cesty. Velkostatek Napajedla Do 19. století převažovalo silně extenzivní hospodaření, takže lesník Bechtel v LHP r. 1851 konstatuje “velmi bídný stav lesa”. Nejstarší porosty téměř smýceny, paseky zvětšené, přibývalo pařezin a plevelných dřevin (bř, os). Až konec 19. století přinesl zlepšení, začal se klást důraz na výchovu – probírky, clonné seče a přirozenou obnovu. Velkostatek Kvasice Do poloviny 19. století převažovalo rovněž extenzivní hospodaření s toulavými sečemi dle nahodilých potřeb, se silným provozem myslivosti a se zatížením služebnostmi pastvy dobytka. Často vznikaly pařeziny. Druhá polovina 19. století, kdy začíná souvislá řada lesních hospodářských plánů, přináší již organizované a cílevědomé hospodaření. Převaha listnatých lesů znamenala většinou přirozenou obnovu, která zde byla hojně doplňována cennými jehličnany a vznikly tak mnohé kvalitní smíšené porosty. Doplňování se provádělo hlavně síjí (modřín sudetský). Způsoby obnovy směřovaly od čistě holosečného k maloplošnému – zaváděly se okrajové seče, střídavé kulisy, kotlíky. Dosti hojný výskyt pařezin (byly hlavně z kořenových výmladků) přinesl dlouhodobý plán převodů. Protěžovaly se kvalitní výstavky jak pro sběr semene i žír tak pro jakostní kmenovinu. Poměrně velká pozornost se věnovala probírkám a téměř všechny porosty byly hned z mládí mírně a často probírány a ve druhé polovině obmýtí silněji. Smrková manie zasáhla VS Kvasice méně než okolní velkostatky.

18

Velkostatek Koryčany Již první “Hospodářské instrukce” z r. 1767 dokládají značnou péči o les – rozdělení na leče, omezující opatření pro mýcení i pro pastvu dobytka (např. zákaz pastvy do zajištění obnovovaného porostu). Převažovaly listnaté lesy (buk) s konzervativním hospodařením, takže se porosty uchovaly dlouho v dobrém stavu. I sem proniklo zavádění smrku ze sousedního buchlovického panství (dr. Reuss). Přirozená obnova listnáčů však převládala a to různými způsoby – kotlíky, pruhy, clonně, s vylepšováním síjí, podsíjí (listnáče) a podsadbou (jehličnany). Velkostatek Roštín V historických dobách jednoznačně převládaly listnaté porosty s hlavními dřevinami buk, dub, habr a přidruženými lípa, bříza. Vysokokmenné hospodaření bylo dosti potlačeno a převládla méně hodnotná pařezina, hlavně s vyšší poptávkou po palivovém dříví. V důsledku degenerace pařezů i změny poměrů odbytových (topení uhlím) nastala doba převodů, které od 60. – 70. let 19. století začaly dosti rychlým tempem. Při převodech došlo k rozsáhlému zakládání převážně smrkových porostů, zčásti i borových(v nižších slunných polohách). Spolu se zachovalými listnatými porosty vznikla tak poměrně pestrá dřevinná skladba všech hlavních dřevin (kromě jedle) a to jak v čistých složeních tak i v nejrůznějších směsích. Velkostatek Zdounky V dávné historii byly tyto lesy ve špatném stavu a to v důsledku silné pastvy dobytka, lesního pychu a potřeby paliva. Listnaté porosty (asi 3/4 plochy) byly převážně pařeziny s dřevinami db, bk, hb, vtroušeny bř, os ale i líska. Jehličnaté porosty (1/4 plochy) byly ponejvíce borové, smrk a modřín v mladších částech. Rovněž na tomto velkostatku se postupně přikročilo k převodům pařezin a to různými postupy včetně využití přirozené obnovy, hlavně dubu. Zajímavostí je, že smrk nebyl při zalesnění po převodech doporučen celoplošně, ale pouze při vylepšení a to ve skupinách. Jehličnaté porosty byly jak čisté tak ve směsích. Zvláštností bylo několik kvalitních mýtních (v r. 1930) porostů smrkových v nížinách, které vznikly ze sadby řádkové s dubem. Smrkové řady byly 8 m vzdálené s meziřadami dubu, který byl postupně zcela potlačen. Obnova jehličnatých porostů byla doporučena s využitím přirozené obnovy (sm i bo) s doplněním listnáči (bk, jv, lp). Byla již tehdy snaha o vytváření smíšených porostů. Velkostatek Střílky Obdobně jako u sousedních Vst. v historii převládaly listnaté porosty (hlavně buk, dub), které se postupně měnily na převahu pařezin a většina rozlohy pařezin převládala ještě počátkem 20. století. Z důvodů špatné výmladnosti a nízké produkce se přistoupilo k převodům dosti radikálně a to hlavně umělou obnovou úzkými holosečemi. U vysokého lesa byla přirozená obnova rovněž v malém rozsahu hlavně pro značné zabuřeňování, nedostatek srážek a mnoho starých holin. Výchova porostů dosti zanedbaná, prořezávky se nekonaly vůbec, probírky jen slabé. Původní porosty buku tak dosti ustupovaly smrku. Velkostatek Milotice Převládaly listnaté porosty s převahou dubu a to hlavně pařeziny s příměsí hb, bk, bř, lp + bo, md. Od roku 1920 zahájeny převody se sadbou smrku a příměsí borovice, modřínu. Jen místy prováděny síje a podsíje nebo i sadby a podsadby dubu a buku. Vzrůstově byly pařeziny na Vst. dobré ale použitelnost dřeva omezená. Borovice a modřín se vyskytovaly kvalitní hlavně jako výstavky v pařezině. V LHP 1934 lesmistr

19

Růžička varuje před nebezpečím čistého smrku a doporučuje převody přes střední les s etáží modřínu. Velkostatek Cetechovice Hospodaření obdobné sousedním Vst. – v historii převaha listnáčů z nichž vznikly pařeziny. Koncem 1. pololetí 19. století se začalo s pěstováním smrku, který zde byl dost protěžován a je nyní nejvíce zastoupen. 3.2.2 Věková struktura 7. – 14. a 17. věkový stupeň jsou plošně abnormální, především 6. a 5., a dále zbývající věkové stupně jsou plošně podnormální. Nejvyšší odchylku od normality vykazuje jednoznačně 6. věkový stupeň – nedostatečné zalesňování v deceniu po konci 2.svět.války. Celkově není plošné zastoupení věkových stupňů výrazně rozkolísané s vyjímkou zmíněného 6. a sousedních 7. a 5. věk. stupně (LHProjekt, 2005). 2.2.3 Druhová struktura V historické době jednoznačně převládaly listnáče a to především tvrdé dřeviny – DB, BK, HB. Z přidružených dřevin to byly hlavně BŘ, LP, OS, JV, dále pak v malém zastoupení JL, AK, VR, TP, OL. Z jehličnanů se zprvu vyskytovala jen BO a vtroušeně MD. JD se takřka nevyskytovala nebo jen zcela sporadicky ve skupinkách. Smrk jako dřevina nepůvodní se začal zavádět hojně od 1/2 19. století a to na různých majetcích s různou intenzitou, na některých majetcích dosáhl v 30. až 40. letech 20. století zastoupení přes 50%. Listnáče se vyskytovaly nejprve ve tvaru lesa vysokého. Později v důsledku pěstebního zanedbávání, přibývání škod zvěří i zvýšené spotřeby paliva došlo ve značné míře k přeměně na les nízký – pařezinu. Postupující degenerace pařezin přivodila Obr. 2: Buk – fenotypová kategorie A nutnost jejich převodů (zhruba od1/2 19. století) a tím i nástup vyššího zastoupení jehličnanů, hlavně smrku.

20

Hlavní a autochtonní dřevinou oblasti je buk. Tvoří čisté i smíšené porosty většinou s vlastnostmi i kvalitou buku karpatského. Původní porosty dosahují nádherného vzrůstu s čistým bezsukým kmenem a vysoko nasazenou korunou. Hojně se přirozeně zmlazují. Takovéto nejkvalitnější porosty se nacházejí hlavně ve střední části podoblasti Chřibů. Dub je druhou hlavní dřevinou oblasti. Vyskytuje se spíše ve směsích, méně v čistých porostech a to v lese vysokém i nízkém. V porostech lesa nízkého – pařezinách – je převládající dřevinou. Habr je zastoupen všude v celé oblasti a to hlavně jako příměs. Místy dosahuje i dobré kvality a silnějších sortimentů. Zalesňování v této oblasti zahrnuje všechny způsoby. U listnáčů převažovala v historii jednoznačně přirozená obnova a to i ze semene i z výmladků. Výmladkové hospodaření na přelomu 18. a 19. století dosáhlo značného rozšíření. Při umělé obnově u listnáčů se používalo i síje (hojně u dubu) i sadby. Časté bylo i používání semenáčků z náletů a nárostů. Při vylepšování se rovněž používala i síje i sadba. U jehličnanů se více používala sadba, přirozená obnova ponejvíce jen z výstavků (modřín). Provenience semen byla různá, v historických průzkumech chybí podrobnější údaje k této otázce. Ze stručných zmínek vyplývá, že hlavní zdroje nákupů semen byly jednak Jeseníky (modřín jesenický, smrk) jednak Rakousko – Innsbruck a Vídeň (smrk, modřín, borovice). Alpský modřín však v mnoha případech dosti selhal a naopak jesenický modřín prokazoval výborný vzrůst (LHProjekt, 2005). Tab. 5: Porovnání druhových skladeb v PLO 36 Přirozená druhová skladba v %

Cílová druhová skladba v %

Současná druhová skladba v %

Rozdíl současné a cílové druhové skladby

SM

-

3,1

17,9

14,8

JD

-

0,6

0,1

-0,5

BO

0,6

0,9

5,7

4,8

MD

-

8,3

7

-1,3

Dřevina

Ost. jehl.

-

3,6

0,3

-3,3

JEHL.

0,6

16,5

31

14,5

DB

34,1

25,8

24

-1,8

BK

45,8

44,1

21,6

-22,5

HB

4,8

3,5

10,8

7,3

JV

2,8

5,3

0,7

-4,6

JS

0,6

1,1

1,1

0

LP

10,2

1,5

4,1

2,6

OL

0,4

0,5

0,6

0,1

BŘ

-

0,7

4,6

3,9

Ost. list.

-

1

1,5

0,5

LIST.

99,4

83,5

69

-14,5

Přirozená druhová skladba = je odvozena podle jednotlivých typů (aritmetický vážený průměr).

21

Cílová druhová skladba = je odvozena jako vážený aritmetický průměr doporučovaných zastoupení dřevin neovlivněných skutečnými porostními typy. Plošné zastoupení dřevin v LHC Buchlovice uvádí následující tabulka. Nejvýrazněji je zastoupen Buk lesní – 40%, následuje Smrk ztepilý – 22 % a Dub zimní – 15 %. Tab. 6: Zastoupení dřevin Plocha

Dřevina Smrk ztepilý Smrk pichlavý Smrk sivý Jedle bělokorá Jedle obrovská Douglaska tisolistá Borovice lesní Borovice černá Vejmutovka Modřín evropský Dub letní Dub slavonský Dub zimní Dub červený Dub celkem Buk lesní Habr obecný Javor mléč Klen Babyka Javory ostatní

Dřevina

ha

%

3371,89 0,01 0,14 24,62 3,96 52,81 646,01 4,61 0,08 1129,82 79,73 0,44 2187,64 2,23 2270,04 5983,18 813,69 8,26 79,93 1,16 0,63

22,47 0,00 0,00 0,16 0,03 0,35 4,31 0,03 0,00 7,53 0,53 0,00 14,58 0,01 15,13 39,88 5,42 0,06 0,53 0,01 0,00

Plocha ha

Jasan ztepilý Jilm habrolistý Jilm horský Jilm vaz Akát trnovník Bříza bradavičnatá Jeřáb ptačí Jeřáb břek Ořešák černý Třešeň ptačí Lípa srdčitá Lípa velkolistá Olše lepkavá Olše šedá Osika Topol linda Topol černý Jíva Vrby ostatn Jírovec maďá Keře

205,21 2,28 0,82 0,04 15,36 118,05 0,18 0,06 3,39 0,39 167,89 0,17 63,80 2,24 3,00 23,32 0,52 2,41 1,22 1,94 0,53

% 1,37 0,02 0,01 0,00 0,10 0,79 0,00 0,00 0,02 0,00 1,12 0,00 0,43 0,01 0,02 0,16 0,00 0,02 0,01 0,01 0,00

Celkové průměrné % MZD za LHC Buchlovice je dle LHP vysoce překročeno /dle vyhl. = 24,78 %, dle LHP = 50,43 % /. Takto vysoké % MZD bylo dosaženo díky velkému podílu plochy v genových základnách pro BK, DB a HB. V těchto porostech byly důsledně dodržovány požadavky LS a byl navyšován podíl MZD. 2.2.4 Obnova lesa Je patrný výrazný příklon k podrostnímu způsobu hospodaření.Časté je využívání a podporování přirozené obnovy BK a budování oplocenek pro ochranu přirozeného zmlazení BK s dosadbou JD v individuální ochraně, případně ve směsi s HB a DB. Holé seče úmyslné se téměř nepoužívají, převažuje clonná seč, pro přirozenou obnovu BK, používají se náseky, případně kotlíky pro vnos MZD, dále jednotlivý výběr. Obnovní těžba nahodilá nemá většího významu ( významnější je nahodilá těžba předmýtní). Převažují těžby po škodách námrazou a sněhem, dále bořivým větrem, kůrovec. V obnově se výrazně zvýšil podíl listnatých dřevin, především MZD - BK. Vyžaduje to zvýšené náklady a zvýšené úsilí v ochraně proti buřeni a zvěři. V obnově se významně využívá sadební materiál, vyprodukovaný ve vlastních školkách (LHProjekt, 2005).

22

2.2.5 Zdravotní stav lesa (LHProjekt, 2005) Abiotičtí činitelé (vítr, sníh, námraza, sucho) Poškození větrem Škody větrem se objevují v celé oblasti s převahou škod na severozápadních svazích Chřibů. Nejvíce ohrožují lesní porosty větry od severozápadu až severu, v jihovýchodní části PLO i z jižního a jihovýchodního směru. Z poslední doby jsou největší objemy polomů a vývratů dokumentovány z let 1964; 1976; 1990/91,. Poslední dvě periody následovaly po kulminaci kůrovcových kalamit z přísuškových let. Nejnáchylnější k vyvrácení jsou otevřené stěny smrkových kmenovin na živných stanovištích. Buk je náchylný k vyvracení v letním období (olistěná koruna) na živných a podmáčených (sesuvy) stanovištích. Na živných stanovištích se uplatňuje další fenomén zhoršující statickou stabilitu buku. Je to pěstění buku v porostech hustých až přehoustlých. V takových porostech kořenový systém je slabší, roste po povrchu a neproniká do hloubky. Uživí totiž slabou korunu. Takové porosty jsou náchylné v dospělém věku k vyvracení. Sníh a námraza V této oblasti se poškození tohoto druhu projevují minimálně. Výjimečnou se jeví zima 1992-93, kdy došlo k mimořádné kalamitě závěsem mokrého sněhu. Poškozeny byly především čisté porosty borovice a smrku. U některých borových porostů bylo nutno přistoupit k těžbě z hospodářské nutnosti a předčasné obnově. Nejvíce byly poškozeny porosty na živných typech s velmi intenzivním výškovým přírůstem. Borovice ve smíšených porostech byla poškozena v menší míře. Více bývají poškozovány mladé porosty (II.-III. věková třída), ale hlavně porosty neprobírané, nebo probírané opožděně. Škody suchem Na severu oblast sousedí s oblastí č. 34 - Hornomoravský úval, jižní a jihovýchodní hranicí je na rozhraní vlivu panonské oblasti, která zřetelně ovlivňuje místní klimatické podmínky. To se projevuje zejména v jihovýchodní části na svazích orientovaných od jihovýchodu po jihozápad. Zde jsou lesní porosty ohrožovány zejména jižními větry na jaře, kdy v období intenzivního růstu přichází perioda sucha. I typologicky je patrné, že nižší vegetační stupně se vyskytují relativně ve vyšších polohách. Tento vliv stresuje zejména smrk vyžadující vzdušnou a půdní vlhkost. Stresované porosty jsou málo odolné proti ostatním škodlivým faktorům, zejména proti kůrovcům. To se projevilo především v extremně suché periodě v letech 1992-1994, kdy byly rozvráceny zejména porosty v nižších vegetačních stupních. Suchu také snáze podléhají smrkové porosty napadené houbovými chorobami.

Poškození biotickými činiteli Poškození porostů zvěří Zvěř se stala a stává jedním z hlavních faktorů způsobující poškození lesů, zejména ve východní části PLO, v oblasti Chřibů. Na škodách se převážně podílí zvěř jelení a srnčí, populace zvěře daňčí je slabá a její podíl na škodách je zanedbatelný. Původní populace jelena evropského byla v roce 1975 nahrazena populací jelena evropského karpatského, který se vyznačuje vyšší hmotností a kvalitnějšími trofejemi. V letech

23

osmdesátých došlo k totálnímu přezvěření, jehož následkem jsou škody loupáním na listnatých dřevinách a některé provedené rekonstrukce (např. porost tvořený habrem byl stoprocentně poškozen loupáním). Přirozená obnova listnatých dřevin byla skoro znemožněna, odrůstal prakticky pouze modřín. Po poklesu stavů počátkem let devadesátých došlo k regeneraci přirozené obnovy. V současné době je situace lepší, zmlazení částečně odrůstá, ovšem nejsou zkušenosti se škodami na vzácných domácích dřevinách. Při jejich uplatnění v obnově je nutné vzít v potaz negativní působení zvěře. Kalamitní škůdci - podkorní a listožraví Z kalamitních hmyzích škůdců se vyskytují : lýkožrouti na smrku, klikoroh borový, obaleč dubový, ostatní viz níže. Lýkožrout smrkový a lesklý (Ips typographus a Pityogenes chalcographus) Kůrovcové škody byly zkoncentrovány do oblasti Chřibů, tedy tam, kde byla více změněna porostní skladba ve prospěch smrku. Vzhledem k přísuškům v letech 1992-95 a faktu, že převážná část PLO se nachází v nižších vegetačních stupních, byly smrkové porosty silně kůrovcem poškozeny. V nižších vegetačních stupních (2., 3.) je smrk na hranici svých ekologických nároků co se týče vzdušné a půdní vlhkosti a vybočení od srážkového normálu má za následek citelné oslabení smrčin a jejich neschopnost odolávat ataku kůrovce. To spolu s problémy vzniklými při restitucích způsobilo kalamitní škody zejména v oblasti severovýchodní části Chřibů. Přemnožení kůrovce v letech 1993-1995 se stalo historicky rekordním. Na kalamitě se nejvíce podílel lýkožrout smrkový (Ips typographus). Na kalamitě se dále podílely druhy rozvíjející se především na slabším dříví a to: lýkožrout menší (Ips amitinus), lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus – porosty II.-IV. věk. třídy). V nemalé míře působil jindy druhotný škůdce lýkohub matný (Polygraphus polygraphus). Maximální nástup rozvoje souvisí kromě přísušků v roce 1992 také s transformačním postupem. Organizační změny v lesním hospodářství, zásadní změny kompetencí ve vztahu k restituovaným lesům i změny v působnosti státní správy jen podnítily nezvladatelný rozvoj podkorního hmyzu. V dalších 2.letech i přes maximální nasazení obranných prostředků již probíhala pouhá sklizeň následků. Do základního stavu se kůrovec dostal až v roce 1996. Při ochraně lesa byly využity lapače všech možných typů.

Klikoroh borový (Hylobius abietis) Výskyt na většině lokalit není zvýšený, nejedná se o závažného škůdce, nicméně jsou nutné kontroly pro zamezení lokálního přemnožení.

Obaleč dubový (Tortrix viridana) Škody jsou chronické, místy dochází k holožírům. Dochází k oslabení stromů, ale duby nasazují nové listy a škody nejsou významné, jedná se o ztrátu na přírůstu a oslabený jedinec může snáze podlehnout jiným patogenům. Na druhé straně ale dochází k tvorbě nepravého letokruhu, dřevo je kvalitnější pro dýhárenské výřezy. Výskyt během celého decenia, lokální maxima v letech 1996, 1997.

24

Ostatní hmyzí škůdci Tesařík modřínový (Tetropium gabrieli) V posledním deceniu se na modřínech přemnožil tesařík Tetropium gabrieli, který do té doby vystupoval jen jako sekundární technický škůdce dřeva. Nejvíce jsou napadány modříny na 2. a 3. vegetačním stupni. Při přemnožení se stává primárním škůdcem modřínů. Jako modřínový monofág je schopen při přemnožení silně ohrozit i rozptýlené modříny v porostech. Krasec (Phaenops cyanea) Na borovicích v jižní části Ždánického lesa byl v letech 1993 a 1994 zaznamenán zvýšený výskyt krasce (Phaenops cyanea). Krasec napadl mýtní borové porosty (11. věkový stupeň), oslabené stářím a přísuškem. V těchto porostech se stal faktorem způsobujícím usychání borovice. Hniloby Prakticky v celé oblasti je hnilobami nejvíce poškozený smrk, jako místně nepůvodní dřevina v oblasti s převahou živných půd. Základními houbovými patogeny na smrku jsou Heterobasidion annosus (červená hniloba) a václavky (Armillaria sp.), dále v porostech poškozených loupáním a těžbou pevník krvavějící (Stereum sanquineum). Nejvíce jsou napadeny smrky ve 2. a 3. vegetačním stupni, kde podíl napadených jedinců stoupá s věkem porostů a v porostech starších 80 let je v průměru 45%. V LO se vyskytují porosty se 100% napadením hnilobami. Hniloby na listnáčích, zejména na buku jako nosné listnaté dřevině, se projevují v mýtních porostech, kde mimo vlastní hniloby dřeva způsobují tzv.”nepravé jádro”, snižující kvalitu dřeva. Podíl stromů s nepravým jádrem v porostech starších 130 let dosahuje až 60%. Z toho důvodu je nutné v bukových porostech neprodlužovat obmýtí a obnovu porostů dokončit ve 120 - 130 letech porostu. Hlavními houbovými patogeny jsou troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius) a dřevomor kořenový (Hypoxylon deustum). Dřevomor kořenový působí také jako faktor zřetelně snižující statickou stabilitu porostů. Ostatní škodliví činitelé Ochmet Ochmet se vyskytuje zejména v nižších a jižních částech LO. Napadá převážně výstavky nebo okraje starých mýtních porostů. Vlastní vliv ochmetu je spíše okrajový, ale v kombinaci s tracheomykózním onemocněním způsobuje menší odolnost napadených jedinců. Odumírání dubů (tracheomykóza) Odumírání dubů způsobené tracheomykózním onemocněním (houby rodu Ophiostoma) se vyskytuje prakticky v celé PLO se silnějším výskytem v jižní části a v oblastech s tvarem lesa středního, kde díky starým dubovým výstavkům existuje zásobárna choroby a vektorů ji přenášejících (kůrovci rodu Scolytus a krasci rodu Agrilus). Probíhá ve vlnách, v oblasti souvisí vždy s oslabením dubů přísušky. V podílu nahodilých těžeb u dubu dosahuje tracheomykózní onemocnění 90%.

25

Sesuvy Sesuvy tvoří nezanedbatelnou část poškození lesa, zejména z důvodů podloží tvořeného magurským flyšem. Ten je tvořen jílovitými a pískovcovitými vrstvami, které velmi snadno podléhají sesuvům. Sesuvy se vyskytují pomístně po celém území, jejich aktivita roste s dešťovými srážkami, nejvíce v roce 1997 při katastrofálních srážkách. Předpokládalo se, že se proti sesuvům nedá v podstatě bojovat, že sesuvům podléhají všechny věkové stupně lesa nízkého i lesa vysokého. Nicméně poslední empirické výzkumy ukazují, že i když váha stromového patra je výrazně nižší než váha sesouvané zeminy, hraje tato váha určitou roli. I staré zákonné předpisy z Rakousko-Uherské monarchie upozorňují na váhu porostů. Proto je nutné v ohrožených lokalitách zkrátit obmýtí (v historii se doporučovalo obnovit les do jeho 80ti let). Sesuvová čela je nutné zalesnit dřevinami schopnými je částečně odvodnit (JIV, VR, BR, OL, OS). Z těchto dřevin se velmi vhodně jeví olše, kterou je možné v těchto lokalitách pěstovat jako pařezinu, aby nedocházelo k obnažení čel sesuvů při obnovní těžbě. Tato opatření platí pouze pro normální meteorologické podmínky. Pokud dojde k tak mimořádné situaci jako v červenci 1997 (stoletá voda) jsou pěstební opatření neúčinná. Eroze Magurským flyš je tvořený jílovitými a pískovcovitými vrstvami, které velmi snadno podléhají erozi, zejména na nezpevněné lesní dopravní síti. Tato eroze mimo vlastní poškození cest má negativní vliv na odtokové poměry a konečném dopadu na hospodaření v lese. Nebezpečné jsou zejména cesty kolmo na vrstevnice a přibližování dříví za mokra. Vyjeté hluboké koleje způsobují splach splavenin, erozi, prohlubování koryt a neposlední řadě urychlení odtoku. Proto je velmi důležitá včasná asanace, na kterou je na LHC Buchlovice kladen velký důraz. Každé zpomalení odtoku vody z lesa hraje důležitou roli v povodňové prevenci. Zde je nutné zdůraznit a vyzvednout práci správy LČR Buchlovice, která se podílí na zakládání malých vodních ploch ve své oblasti. Detailně bylo šetřeno poškození imisemi a zvěří. Pásma ohrožení imisemi byla vylišena v OPRL pro příslušné oblasti a jsou v hospodářské knize uvedena u porostu. Poškození dřevin imisemi dle jednotlivých stupňů jsou uvedena v hospodářské knize. Poškození zvěří bylo zjišťováno bez rozlišení na staré a nové. Ohryz,loupání - kód 26 včetně starého loupání v hospodářské knize u dané dřeviny. 2.2.6 Genetická hodnota porostů – zdroje reprodukčního materiálu Na území LS Buchlovice se nachází následující genové základny : 154 – Cimburk 152 – Buchlov Navržený způsob hospodaření : Obmýtí 140 let, obnovní doba 40 let, forma hospodářského způsobu podrostní, na lokalitách kde půjde o obnovu méně vhodných porostů i násečná. Maximální využití přirozené obnovy. Nutnost snížení škod zvěří. Obnovní cíl - BK alternativa : BK 7, KL 1, LP 1, HB 1, JS+, DB+. - DB alternativa : DB 7, MD 1, HB 1, LP 1, BK+ . Poněvadž na území obou GZ jsou zastoupeny původní porosty chřibského ekotypu BK, je možný pro obnovu lesa vzájemný přenos semen BK (LHProjekt, 2005).

26

Na území jsou hojně zastoupeny identifikovaný zdroj reprodukčního materilu (porosty a zdroje semen fenotypové kategorie C), selektovaný zdroj RM (porosty kat. A a B) a kvalifikovaný zdroj RM (rodičovské stromy). 2.2.7 Kategorizace lesů Lesy ochranné Na území LHC nebyla vylišena tato kategorie lesa. Lesy zvláštního určení Na území LHC se nachází 4275,87 ha lesů zvláštního určení, vylišené pro: a) lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně (PHO1) b) ochranná pásma zdrojů léčivých a minerálních vod c) území nár.parků a nár.přírodních rezervací Lesy hospodářské Lesy hospodářské jsou lesy, které nejsou zařazeny v kategorii lesů ochranných nebo zvláštního určení. Na území LS se nacházejí dva přírodní parky. Celková plocha lesů hospodářských činí 11042,63 ha (LHProjekt, 2005).

Obr. 3: Původ dubových porostů je často nejistý 27

2.3 Hospodářské cíle vlastníka lesa (LHProjekt, 2005) HOSPODÁŘSKÉ CÍLE VLASTNÍKA – PODNIKU LĆR, S.P. Základní strategické cíle LČR, S.P. a) Obnovení a udržení stabilních lesních ekosystémů. b) Uplatnění principu trvale udržitelného hospodaření, využívání lesů takovým způsobem a v takovém rozsahu, že jejich stabilita, biodiverzita, produkční schopnost, regenerační kapacita, vitalita a schopnost plnit užitečné funkce lesa zůstanou trvale zabezpečeny. c) Zachování lesa jako trvale obnovitelného přírodního zdroje ve prospěch příštích generací. Dlouhodobé hospodářské cíle LČR, s.p. a) Koncepční přeměna monokulturního velkoplošného hospodaření na hospodaření diferencované maloplošně, s důrazem na podrostní, přírodě blízké formy. b) Vytvoření optimálního vztahu mezi plněním všech funkcí lesů obhospodařovaných LČR a tržním ekonomickým prostředím. Zajistit přitom trvalou produkci kvalitní dřevní hmoty při respektování a rozvíjení enviromentálních funkcí lesa (kategorizace lesů). c) Udržení stability převáděných lesních ekosystémů v procesu přeměny monokulturního velkoplošného hospodaření na hospodaření diferencované maloplošně s důrazem na podrostní, přírodě blízké formy (liniové a prostorové stabilizační prvky). d) Zásadní diferenciace hospodaření (pěstebních a v návaznosti na diferenciaci stanovištních podmínek a stávajících porostních poměrů - původní - nepůvodní, stabilní - nestabilní, smíšené - monokultury, zdravé - poškozené). e) Přednostní uplatňování přirozené obnovy u všech geneticky vhodných dřevin s cílem maximálního využití přirozené potence, s využitím vyššího obmýtí a maximálního prodloužení obnovní doby v porostech, kde se pěstují cenné sortimenty. f) Dlouhodobá koncepční příprava stanovištně, druhově, věkově i geneticky vhodných porostů k přirozené obnově. g) Koncepční převod druhově a geneticky nevhodných porostů (necílových smrkových monokultur) na porosty věkově, druhově a prostorově diferencované s využitím všech způsobů a forem obnovy s případným urychlením obnovy při využití nižšího obmýtí a kratší obnovní doby. h) Maximální úsilí o rozpracování kompaktních homogenních porostů s důrazem na maloplošné (kotlíky, násek) a podrostní formy (první fáze clonných sečí. i) Při zajišťování stanoveného podílu melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu přednostně využívat schopnosti jejich přirozené obnovy. Tam, kde to není možné, přednostně uplatňovat zavádění MZD při obnově porostů zejména v 1. fázích obnovy na předsunutých obnovních prvcích (kotlíky, náseky, podsadby). j) Zvyšovat druhovou diverzitu lesních dřevin a přiblížit se k přirozené skladbě lesů přiměřeným uplatňováním produkčně vhodných druhů s využitím co nejširšího spektra jak přimíšených, tak i melioračních a zpevňujících dřevin. k) Při obnově rozsáhlých kalamitních ploch využít všech dostupných možností zmírnění nepříznivých podmínek prostředí s využitím a uplatňováním liniových stabilizačních prvků, přípravných a výplňových dřevin. l) Zásadní změna modelu výchovy z podúrovňového na úrovňový s cílem postupné podpory a uvolnění vybraných jedinců cílových dřevin tvořících kostru porostu. Výchovou zásadně podporovat meliorační a zpevňující, ale i další vtroušené dřeviny.

28

m) Zásadní diferenciace výchovných zásahů dle dřeviny (smrkové, borové, listnaté), původu porostu (z přirozené obnovy, uměle založené) a jeho vývojového stadia s cílem minimalizovat výchovné zásahy v podúrovni a se zřetelem na žádoucí vertikální prostorovou diferenciaci porostů. Výchovné zásahy provádět v souladu se všemi zásadami ochrany lesa n) Trvale zvyšovat produkci lesa zejména uplatňováním produkčně vhodných druhů, úpravou druhové skladby a zejména intenzívní „péčí o porostní zásobu“ v předmýtním a mýtním věku. KONKRÉTNÍ HOSPODÁŘSKÉ CÍLE VLASTNÍKA NA LHC BUCHLOVICE Hospodářské cíle lesní správy Buchlovice vychází ze „Základních principů státní lesnické politiky“ a jsou plně v souladu se zákonem o lesích č.289/95 Sb. A vypracovanými dokumenty lesnické politiky Lesů České republiky, s.p., která určuje hlavní cíle a hospodářskou strategii při správě lesů ve vlastnictví státu. Hospodářská strategie lesní správy Buchlovice vychází z poslání LČR a stavu lesa svěřeného nám k hospodaření. Základní koncepcí tedy bude trvale udržitelné hospodaření z něhož vyplývají dva základní strategické cíle (LHProjekt, 2005): vytvoření a udržení stabilních, kvalitních, druhově, prostorově a věkově skupinovitě smíšených lesních porostů, upřednostňováním takových způsobů hospodaření, které více respektují zákonitosti přirozeného vývoje využívání lesa takovým způsobem a v takovém rozsahu, aby i v budoucnu byla zachována jeho schopnost plnit veškeré produkční i mimoprodukční funkce při zachování biologické různorodosti a regenerační schopnosti LHC Buchlovice se rozkládá na pahorkatinné části PLO 36, reprezentované převážně hospodářstvím živných stanovišť nižších a středních poloh ( 25 a 45). PLO 36 – Středomoravské Karpaty, byla začátkem minulého decenia postižena kůrovcovou kalamitou ve smrkových porostech nad 60 let věku. Druhová skladba těchto smrkových porostů na zcela nevhodných stanovištích tzn. v nadmořské výšce od 250 do 450 m.n.m.( především na revírech Velehrad a Jankovice ), byla díky kůrovcové kalamitě přeměněna ( nově zalesněna ) dřevinami listnatými ( BK, DB, KL a LP ) s příměsí BO a MD z náletu (LHProjekt, 2005).. Obnova a výchova lesních porostů tedy bude v příštím období zaměřena na pokračování eliminace škod způsobených abiotickými a následně biotickými činiteli, na zlepšení stability, kvality a biodiverzity lesních porostů. Při obnově lesních porostů budou sledovány dva hlavní cíle: dotěžit smrkové porosty nad 80 let věku se sníženým zakmeněním, zhoršeným zdravotním stavem, které již neskýtají záruku dalšího kvalitního vývoje, které zabuřeňují a u nichž již nelze předpokládat úspěch při jejich přirozené obnově. Ve většině těchto případů bude následovat umělá obnova porostů zalesněním melioračními a zpevňujícími dřevinami ( především listnatými ) pro zajištění jejich stability. pracovat s přirozeným zmlazením a to jak s uvolňováním již odrůstajících náletů, tak s rozpracováním porostů clonnými sečemi pro rozvinutí přirozené obnovy, které lze v podmínkách LHC Buchlovice dosáhnou v bukových a dubových porostech . Využívány

29

při tom budou zejména okrajové seče clonné, případně Wagnerova obrubná seč clonná s postupem obnovy od severu, případně od severovýchodu až východu. Rozsáhlejší komplexy mýtních porostů budou rozpracovány úzkými pruhovými přípravnými clonnými sečemi pro zabezpečení více východisek obnovy. Před předpokládaným semenným rokem budou provedeny semenné seče clonné, tj. další prosvětlení porostů za účelem přístupu dostatečného množství světla ke korunám stromů a tím zajištění co nejlepšího vyzrání semen. Pro zlepšení přirozené obnovy budou v terénně přístupných lokalitách použity pro přípravu půdy finské brány TTS, které se v podmínkách LS Buchlovice osvědčily. Pokud se dostaví přirozená obnova ( semenáčky BK nebo DB ), musí být co nejdříve provedena třetí fáze clonné seče tj. clonná seč prosvětlovací, aby dostaly semenáčky, především DB, dostatek světla a mohly zdárně odrůstat. Po dosažení dostatečné hustoty a výšky přirozeného zmlazení 50 až 70 cm bude provedena poslední fáze clonné seče tj. seč domýtná. Všechny fáze clonné seče musí být prováděny v době vegetačního klidu tj. v I. a IV.Q., aby nedošlo k poškození jak stojících stromů ( vznik nepravého jádra a hniloby ), tak i uvolňovaného přirozeného zmlazení. Klest z přirozeného zmlazení musí být vyklizen ihned po provedení těžby, tzn. před rašením listů, aby nedošlo k poškození uvolněného nárostu a tím možnému vniknutí spor dřevokazných hub, způsobujících vznik nepravého jádra a hniloby. Přípravě porostů pro přirozenou obnovu nebylo možné se v počátku minulého decenia dostatečně věnovat vzhledem k nutnosti zpracovat nahodilé, především kůrovcové těžby. Zabránění další kůrovcové kalamitě je hlavním cílem LS Buchlovice také z toho důvodu, aby byl dostatek m3 z plánovaného etátu na další decenium pro těžby mýtní úmyslné podrostní a tím bylo dosaženo přirozené obnovy v rozsahu minimálně 25 % z celkové první obnovy. Kvalitní, především listnaté, sazenice známého původu pro umělou obnovu s vypěstujeme v našich 8 vlastních školkách, čímž zajistíme brzké zalesnění kvalitním sadebním materiálem a snížení procenta ztrát. Ve výchově lesních porostů v pahorkatinné části LHC bude zvýšená pozornost věnována citlivé výchově smrkových porostů , poškozených sněhovou kalamitou v zimě 1992-1993, tak aby došlo ke zvýšení jejich stability, ale i kvality. V jehličnatých porostech po zkušenosti se sněhovou kalamitou bude výchova vedena snahou již ve stadiu prořezávek zajistit jejich stabilitu a odolnost proti abiotickým činitelům, tzn. že zásahy budou intenzivní, s cílem vytvoření co nejdelších korun a uvolnění nejkvalitnějsích jedinců v úrovni a nadúrovni, s podporou melioračních a zpevňujících dřevin. Ve výchovách do 40 let se v těchto porostech bude pracovat zejména v podúrovni, tak aby se zvýšila kvalita a stabilita porostů, naopak ve starších porostech se bude provádět výchova v úrovni s důrazem na dosažení co nejlepší kvality porostů. Listnaté prořezávky a probírky budou realizovány pouze v době vegetačního klidu, aby nedošlo k poškození stojících stromů a jejich kořenových náběhů a tím ke vzniku nepravých jader a hnilob, především u hlavní dřeviny Chřibů BK. Listnaté probírky do 40 let věku budeme nadále v převážné míře realizovat formou samovýrob tak, že vyznačené stromy samovýrobci v I. a ve IV.Q. pokácí, na místě je nakrátí na 1m nebo max.2 m výřezy a tyto ručně vynosí k přibližovacím popř.odvozním linkám, kde je naskládají na měřitelné hráně. Odvoz takto vyrobeného dříví bude povolen pouze za vhodného počasí ( sucho, mráz, sněhová pokrývka ).

30

2.4 Metodika Růstové podmínky se mohou zpracovávat na základě výše zásob v závislosti na věku anebo na základě průběhu absolutní výškové výtvarnicové bonity (resp. tloušt’ky d1,3, výšky a věku) dřevin dle SLT. Pro chybějící údaje o AVB byla zvolena metoda postupu dle výše zásob, věku v době schvalování plánu a příslušného SLT v jednotlivých porostních skupinách. 2.4.1 Teoretická východiska Pro vyjádření diferenciace produkčních možnosti lesních dřevin dle přírodních podmínek se vychází z následujících předpokladů: - produkce dřevin se opírá o průběh taxačních veličin typu AVB, zásoba, přírůsty apod., - pro kvantifikaci produkčních schopností v návaznosti na dostupnost databáze se volí ukazatel zásoby dřeviny v porostu na 1 hektar a přepočtené na zastoupení 100% a zakmenění 1.0, - druhou veličinou, kterou je třeba podchytit je věk porostní skupiny; v úvahu se bude brát věk nad 59 let (věk platný k roku 2005 nebude přepočítáván na aktuální), - dřeviny dub zimní a dub letní jsou sloučeny v jejich rod – dub. 2.4.2 Zdrojová databáze Základní zdrojem dat je numerická databáze LHP (LHP 2005 – 2014). Kvalifikační práce vychází z následujících kroků: - výchozí plošnou jednotkou je majetek LČR s.p., LS Buchlovice – chřibská část, - výběr ploch byl limitován věkem úrovňových dřevin nad 59 let, - k dřevinám na těchto plochách byly přiřazeny: věk, zásoba v přepočtu na 1 hektar při zastoupení 100% a zakmenění 1,0 LT a SLT, celkem takto byla k dispozici data ze 7578 porostních skupin, rozléhajících se na 14851,1 ha, - následoval krok vyfiltrování dat vhodných pro zpracování; k těmto datům byla vyhodnocena analýza lineárního modelu průběhu průměrné zásoby porostu v závislosti na věku, - v konečné fázi byly okomentovány grafické výsledky. Zdrojová digitální data LHP byly zpracována v programu Microsoft Access a vytvořila se přehledná tabulka s údaji: číslo porostu, lesní typ, soubor lesních typů, zakmenění, dřevina, zastoupení, plocha porostní skupiny, dřevinná zásoba na hektar, výška a tloušt’ka. Tato data byla převedena do Microsoft Excel, kde byli navíc přidány dva přepočtené sloupce: zásoba na hektar při zastoupení 100% a druhý zásoba na hektar při zastoupení 100% a zakmenění 1,0. U prvního sloupce se zakmenění přepočetlo tak, že se zásoba vydělila stávajícím zakmeněním a vynásobila desíti. Zásadní význam měl druhý sloupec. Zde se první sloupec vydělil stávajícím zastoupením a vynásobil stem. Následně se pomocí funce Automatický filtr vyřadili nepotřebné data, tedy vyfiltrovali se jen dřeviny buk a dub a věk porostních skupin v době schvalování LHP starší 59 let.

31

V databázi lesní hospodářské knihy se uvádí dřeviny dub, dub zimní a dub letní. Jelikož se u dubu v podmínkách Chřibů v průběhu evoluce zkřížili oba dva nejzastoupenější duby – dub zimní i letní, ikdyž dub zimní převažuje, LHK tyto dva duby v některých porostech rozlišuje, jindy slučuje do jediného rodu – dub. Pro usnadnění výpočtů se sloučili všechny druhy dubů do jediného rodu dub. Pro každý plánovaný graf se musel vytvořit zvlášt‘ list v programu M.Excel, do kterého se zkopírovali pouze požadované sloupce. První sloupec s vybranými SLT (tzv. klíč tabulky) a k nim příslušný věk ve druhém sloupci a ve třetím zásoba (přepočtená na zakmenění 1.0 a zastoupení 100%. Každá taková tabulka byla bud‘ pouze pro dub nebo buk. Takhle se připravili zdrojová data pro program Statistica. Nyní už následoval proces vyhodnocování dat v programu Statistica. Postup vyhodnocení následoval tak, že se do programu importoval vybraný list z tabulky. Přejmenovaly se názvy sloupců na SLT, VĚK a ZÁSOBA. V pokročilých lineárních modelech se vybrali obecné lineární modely a jako typ analýzy se zvolil „úplný nesmíšený model“. Zadaly se proměnné, jako závislá byla ZÁSOBA, spojité – nezávisle proměnné – VĚK a kategorie nezávisle proměnných – SLT. Po vyhodnocení se zobrazí tabulkové vyhodnocení. V kategorizovaných grafech se vybral bodový graf s rozložením přes sebe a jako typ proložení – lineární. Zadali se proměnné, pro souřadnici x – VĚK, souřadnici y – ZÁSOBA a x-kategorie – SLT. Stiskem vyhodnotit se zobrazil graf s vyjádřenými závislostmi. Takový grafický výpočet se opakoval pro všechny požadované listy s přednastavenýma tabulkama. Všechny grafy jsou součástí příloh.

Obr. 4: V bukových porostech se uplatňuje obvykle přirozená obnova

32

3.

Analýza růstových poměrů

3.1 Lesní vegetační stupně Klimatické lesní vegetační stupně (dále jen stupně, lvs) vyjadřují vztahy mezi klimatem a biocenózou, v níž vedle kombinace druhů (většinou málo výrazné) je rozhodující složení přirozené dřevinné složky, především zastoupení klimaxových dřevin /dubu zimního, buku, smrku a kleče, případně jedle a borovice/ . Klimaticky podmíněná vegetační stupňovitost není jen výrazem makroklimatu, ale je v přírodě podmíněna většinou mezoklimatem (lokálním klimatem), t.j. výsledným účinkem klimatu a polohy za spolupůsobení některých dalších faktorů (vlhká „studená“ půda, živiny apod.). Vzhledem k tomu tvoří jednotlivé lesní vegetační stupně často mozaikovité uspořádání. Plošné zastoupení lvs v LHC Buchlovice udává následující tabulka : Tab. 7: Zastoupení LVS

Lesní vegetační stupeň

LHC Buchlovice Výměra porostní půdy ha

Zastoupení %

Dubový Bukodubový Dubobukový Bukový

262,94 1448,82 12516,79 864,05

1,74 9,60 82,93 5,72

Σ

15092,60

100,00

Lesní vegetační stupně a vegetační poměry PLO 36 je řazena podle mapy variant vegetační stupňovitosti (Zlatník 1975) k teplé mediteránní oblasti (ekologické variantě bukové a chorologické variantě panonské a subpanonské). Na části západní hranice sousedí s teplou dubovou panonskou oblastí. Rozvržení lesních vegetačních stupňů odpovídá sousedním flyšovým pohořím jako jsou Hostýnské vrchy či Bílé Karpaty. Typickou lesní vegetací oblasti jsou bohaté, hlinité a obohacené dubové bučiny (téměř 50% plochy lesů PLO) a bohaté a hlinité bukové doubravy (31%) a v jejich rámci vlivem lidské činnosti v posledních stoletích vzniklé dubové či bukové habřiny či pařeziny, které se staly druhotnou, ale specifickou složkou přírodních společenstev v PLO. V těchto lesních společenstvech dominuje ostřice chlupatá (Carex pilosa), na sušších a skeletnatějších stanovištích a hlavně v doubravách je nahrazována strdivkou jednokvětou (Melica uniflora) nebo lipnicí hajní (Poa nemoralis). Na chudších stanovištích roste bika hajní (Luzula nemorosa), jestřábník lesní (Hieracium silvaticum) a kostřava ovčí (Festuca ovina). Tyto dominantní traviny jsou doprovázeny na bohatých stanovištích mařinkou vonnou (Galium odoratum), plicníkem lékařským (Pulmonaria officinalis), místy svízelem Schultézovým (Galium Schultezii), pryšcem mandloňovým (Tithymalus amygdaloides), čistcem lesním (Stachys silvatica), violkou lesní (Viola silvatica), kyčelnicí cibulkonosnou (Dentaria bulbifera) atd. Bohatá eutrofní stanoviště jsou pak indikována bažankou vytrvalou (Mercurialis perennis), hvězdnatcem čemeřicovým (Hacquetia

33

epipactis), kopytníkem evropským (Asarum europaeum), kakostem smrdutým (Geranium robertianum), atd. (LHProjekt, 2005). 1. lvs – dubový - nalézá se v nejteplejší JV části PLO na jižních stráních a při okrajích lesních komplexů. Nadmořská výška 200 – 320 m, azonálně až do 450 m nad mořem. Hlavní hospodářskou dřevinou je zde dub zimní. V přirozených společenstvech ho doplňují dub pýřitý, habr, lípa, břek, muk, babyka a keře. Tvoří 1,3 % rozlohy PLO. 2. lvs – bukodubový – Tento vegetační stupeň se nalézá v rozmezí nadmořských výšek 200-400 m, azonálně až do 500 m nad mořem. Navazuje přímo na teplou oblast Hornomoravského a Jihomoravského úvalu. Zhruba lze tento vegetační stupeň charakterizovat průměrnou roční teplotou 8 – 8,5 st. Celsia a ročním úhrnem srážek pod 650 mm. V přirozených společenstvech dominoval dub zimní, přimíšeny byly buk, habr, lípa, javor případně jilm. Současnou skladbu tvoří převážně listnaté porosty pařezin. Tvoří 35,7 % rozlohy PLO. 3. lvs – dubobukový – Je rozhodujícím vegetačním stupněm v oblasti, tvoří téměř 60% lesů. Nadmořská výška 250 – 500 (550)m. Zhruba lze tento vegetační stupeň charakterizovat průměrnou roční teplotou 7,5 - 8 st. Celsia a ročním úhrnem srážek 575 – 750 mm. Buk je rozhodující hlavní hospodářskou dřevinou, má zde optimální podmínky pro svůj růst. Obsadil širokou škálu stanovišť od půd kyselých (3K), bohatých (3 B,H,D) až po kamenitá stanoviště (3A, J). V přirozených porostech se dále vyskytoval DB, HB, JV, KL, LP, JL, TŘ, BŘK. Dubové bučiny mají přirozeně 20 – 30% dubu. Původní porosty jsou nahrazeny pařezinami, často monokulturami smrku i borovice. Přirozenější dřevinná skladba je na extrémních a exponovaných stanovištích, sutích, roklinách srázných svazích, ve společenstvech javořin, skeletových, svahových dubových bučin a lipodubových bučin. 4. lvs – bukový – Je stupněm pouze inverzním. Zaujímá nadmořskou výšku v rozmezí 300 – 550 m. Klimatické charakteristiky : průměrná roční teplota 6,5 – 7,5 st. Celsia, roční úhrn srážek 650 – 800 mm. V původních porostech dominoval buk. V příměsi byly obě lípy, javor mléč i klen, jilm horský, méně habr a dub. Nynější porosty převážně listnaté. Dub je přirozeně jen vtroušen.

3.2 Lesní typy Jako podklad pro určení převažujících LT v jednotlivých p.sk. sloužily údaje OPRL dané L.O. Podle vyhlášky č.83/1996 Sb. se pro typologické mapování využívá přehled souborů lesních typů České republiky podle přílohy č.2 této vyhlášky. Je to typologický systém ÚHÚL (1971). Základní jednotkou diferenciace růstových podmínek je lesní typ (LT). Teoreticky lesní typ je soubor lesních biocenóz, původních i změněných a jejich vývojových stádií, včetně prostředí, tedy geobiocenóz vývojově k sobě patřících. V praxi je charakterizován význačnou druhovou kombinací druhů příslušné fytocenózy, půdními vlastnostmi, výskytem v terénu a potenciální bonitou dřevin. Sleduje jeho proměnlivost v porostních, vývojových a degradačních stádií. Podle Zlatníka je definován jako soubor přirozených a změněných biocenóz a jejich vývojových stadií včetně prostředí, t.j. geobiocenóz vývojově k sobě patřících. Je to jednotka s úzkým ekologickým rozpětím pro růst dřevin. Jako jednotka jediného systému je lesní typ charakterizován svou 34

typickou variantou. V jednotlivých lesních oblastech je lesní typ reprezentován příslušnou geografickou variantou. Mapovací jednotkou je tato geografická varianta lesního typu, popřípadě jeho degradační stadium. Vyšší typologickou jednotkou je soubor lesních typů (SLT), který spojuje lesní typy podle ekologické příbuznosti vyjádřené hospodářsky významnými vlastnostmi stanoviště (LHProjekt, 2005). Plocha LT je odvozena jako součet ploch psk, ve kterých LT převažuje ( je rozhodující pro určení HS )

Tab. 8: Rozloha lesních typů Lesní typ Por. půda 1C3 1G2 1G3 1L0 1L9 2B1 2B2 2B4 2B5 2B6 2B9 2D3 2D4 2D5 2H2 2H3 2H4 2H7 2H8 2I5 2K3 2L1

23,85 2,86 11,14 107,38 117,71 2,55 104,7 229,66 104,24 69,32 12,99 37,07 2,26 25,82 162,54 149,86 77,11 0,94 216,2 117,56 42,5 18,72

Lesní typ Por. půda Lesní typ 2N1 2S5 2S9 3A2 3B1 3B5 3B6 3B9 3C2 3D1 3D3 3D5 3D6 3D9 3H1 3H2 3H3 3H5 3H6 3H7 3J2 3K3

3K6 11,24 3K9 42,08 3L1 21,46 3L2 65,45 3N3 1505,6 3S4 4812,84 3S7 240,37 3S9 88,41 3Y1 1,57 4B2 39,69 4B4 41,32 4B5 204,78 4D2 2,87 4D4 173,76 4D7 0,22 4D9 1804,28 4H4 0,36 4K6 10,9 4S4 13,32 4S7 819,06 5,67 LHC celkem 365,66

Por. půda 48,64 22,81 9,27 0,24 25,2 7,31 2133,67 72,05 1,47 12,35 388,79 47,51 1,41 1,9 83,05 69,79 0,86 8,13 136,14 114,12 15092,6

Největší plochu zaujímají živná stanoviště středních poloh, a to na LT 3B5 (bohatá dubová bučina s ostřicí chlupatou na svazích) - tj.– 4 813 ha, 3S7 (svěží dubová bučina s ostřicí chlupatou na svazích a hřbetech) - 2134 ha a dále 3H2 (hlinitá dubová bučina s ostřicí chlupatou na plošinách a mírných svazích) - 1804 ha. Soubory lesních typů a jejich stručné charakteristiky Na chřibské části LHC Buchlovice se nachází 22 soubrů lesních typů, z nichž nejrozšířenějšími jsou 2B, 2H, 3S, 3K, 3B, 3D, 3H, 4S, 4B, 4D.

35

Graf 1: Zastoupení souborů lesních typů NEJČASTĚJI ZASTOUPENÉ SOUBORY LESNÍCH TYPŮ 7000

rozloha (ha)

6000 5000 4000 3000 2000 1000 0

2D

2B

2H

3D

3B

3S

3H

3K

4D

4S

4B

Tyto lesní typy mají následnou stručnou charakteristiku:

2B – bohatá buková doubrava Bohatá buková doubrava zaujímá v pahorkatinách v nadmořských výškách 250 – 400 m mírně zvlněné plošiny a svahy, na výraznějších slunných svazích vystupuje výše. Vyskytuje se především na živinami bohatších substrátech různého původu, mnohdy s příměsí sprašové hlíny. Půdy jsou středně hluboké až hluboké, písčitohlinité až hlinité, shora kypré, mírně vlhké. V přirozené skladbě převládal dub, méně bylo buku, dále habr a lípa. Porosty jsou mírně ohroženy vysycháním, středně buření. Funkce lesa je hospodářská. Doba mýtní zralosti je proměnlivá podle dřevin – u dubu a buku 120 – 160 let, obnovní doba 20 – 30 let. Listnaté dřeviny se dobře přirozeně zmlazují. 2H – hlinitá buková doubrava Hlinitá doubrava je rozšířena v nížinných rovinácha v plochých pahorkatinách v nadmořskýchj výáškách 200 – 450 m. Zaujímá mírně zvlněné plošiny a na ně navazující mírné svahy. Podloží tvoří spraše, sprašové hlíny, slíny a opuky. Půdy jsou hluboké až velmi hluboké, téměř bez skeletu, hlinito písčité až jílovitohlinité. Přirozená skladba je bohatá, převládá dub nad bukem. Výplň tvoří habr, lípa a javor. Porosty trpí středně suchem a buření, půdy jsou málo náchylné k degradaci. Produkce je mírně nadprůměrná, vhodný hospodářský soubor je podrostní i násečný. Hlavním cílem je vytvářet převážně dubové porosty s obmýtím 160 let., obnovní dobou 20 – 30 let. Je tu i dosti dubových pařezin poměrně dobré kvality, přesto jejich předržení není ekonomicky únosné. Obecně je výhodné a možné využívat ve velké míře přirozené obnovy a vytvářet dvouetážové porostní skupiny. 3S – svěží dubová bučina Svěží dubová bučina rozšířena hlavně v pahorkatinách v nadm. Výškách 300 – 500 m na zvlněných plošinách, plochých hřbetech a svazích. Půda je středně hluboká až hluboká, čerstvě vlhká, hlinitopísčitá, slabě štěrkovitá. V přirozených porostech převládal buk, přimíšen byl dub a jedle, ojediněle habr. Svěží dubové bučiny jsou mírně ohrožovány větrem, zřídka sněhem. Jedná se o půdy středně zabuřenělé. Produkce je průměrná. Porosty jsou středně diferencované 36

výstavby. Současné porosty jsou převážně smrkové, přirozená obnova probíhá u smrku dobře při malém prosvětlení. Listnáče se snažíme udržet v úrovni. Věnujeme náležitou péči modřínu a douglasce, které mohou mít i přechodně vyšší zastoupení. 3K – kyselá dubová bučina Je běžná v pahorkatinách na různých svazích, na hřbetech i na plošinách, v nadm. Výškách 350 – 500 m. Půdotvorný substrát je převážně chudší a kyselejší a je tvořen různými horninami. Půda je středně hluboká až hluboká, vlhká, hlinitopísčitá. V přirozených porostech převládal buk, který s příměsí jedle a dubu tvořil poměrně jednoduchou porostní výstavbu. Ohrožení přírodními vlivy je nepatrné, rozvoj buřeně je slabý, někdy mírně škodí sucho. Produkce je podprůměrná. Cílovou druhovou skladbu je výhodné řešit v etáži – v horní borovici, ve spodní buk a lípu. Osvědčil se násečný a podrostní způsob hospodaření a jejich kombinace se obmýtní dobou 110 let. Jsou zde dobré předpoklady pro zmlazování borovice, přirozenou obnovu lze uspíšit zraněním půdy. Podporujeme i buk a dub. V listnatých porostech dubu nebo buku, horší kvality zajistíme dostatečné zastoupení listnáčů přirozenou obnovou, potom ve skupinách zalesní e ekonomickou dřevinou. Kvalitní bukové porosty je výhodné clonnýum způsobem obnovit v obmýtí 130 let s obnovní dobou 30 – 40 let opět na buk. Dub zimní dobré kvality je vhodné předržet do 150 let, kdy tvoří zvlášt‘ cenné jemnoleté sortimenty. Na větších holinách použijeme místo buku lípu. 3B - Bohatá dubová bučina Bohatá dubová bučina se vyskytuje v pahorkatinách v nadmořských výškách 300 – 500 m, a to na různě sklonitých svazích a na zvlněných plošinách. Na výrazně slunných svazích vystupuje i výše, především na živinami bohatších substrátech. Půdy jsou hlinitopísčité až hlinité, hluboké a kypré. V přirozené skladbě převládal buk, přimíšen byl dub zimní s jedlí, v podúrovni habr, vtroušeny byli javory a lípa. Půdy silně zabuřeňují bylinami, ohrožení větrem a sněhem je malé. Půdy jsou vůči degradaci odolné. Funkce je výrazně hospodářská a infiltrační, produkce je nadprůměrná. Přirozená obnova probíhá u listnáčů příznivě v zástinu. V současných porostech převládaj smrkové monokultury, které je třeba dopěstovat do normální mýtní zralosti. Včas v nich zakládáme stinné kotlíky pro jedli, později i pro buk. Opakované smrkové monokultury zhoršují prostředí. Nadějné je zavádění douglasky, rovněž modří se zde velmi dobře osvědčil. Bukové porosty se pomístně vyskytují na větších plochách. Buk prokazuje velkou vitalitu, hlavně v přirozené obnově. 3D – obohacená dubová bučina Obohacená dubová bučina je rozšířena v rovinách na okrajích úvalů a nížin a v pahorkatinách na mírných svazích, bázích svahů a v plochých úžlabinách, případně i žlebech. Vyskytuje se hlavně v nadmořských výškách 300 – 500 m.Geologické podloží je tvořeno sprašovými nebo polygenetickými hlínami, hlinitě zvětrávajícími horninami kulmu a karpatského glyše, opukami a slíny. Půdy hlinité s malým množstvím skeletu, shora humózní, vlhké a kypré. Smrkové porosty jsou ohroženy věterem a hnilobou. Častá je obtížná buřeň. Funkce lesa je výrazně hospodářská s nadprůměrnou produkcí. Vhodný cílový porostní typ je s převahou buku s modřínem či smrkem v řídkém rozestupu nad bukem. Přirozená obnova se zřídka dostaví, nejspíše buk pod silným zástinem.

37

3H – hlinitá dubová bučina Hlinitá dubová bučina se vyskytuje v pahorkatinách na plošinách a mírných svazích, převážně v nadmořských výškách 300 – 500 m. Význačné zastoupení má v lesní oblasti Středomoravské Karpaty. Podloží tvoří především sprašové a polygenetické hlíny a hlinitě zvětrávající horniny karpatského flyše, někdy i opuky a slíny. Půdy jsou shora kypré, v létě mírně vysýchavé. Přirozená skladba byla velmi pestrá. Vedle dominantního buku s příměsí dubu a podúrovňového habru byly tu vtroušeny jednotlivé cenné listnáče. Fytocenóza je bohatá. Porosty hlinitých dubových bučin jsou jen slabě ohroženy, především smrk větrem i červenou hnilobou. Půdy středně zabuřeňují a jsou poněkud náchylné k degradaci. Vyhovující podrostní způsob je podrostní a násečný. Zvláště dobře se tu osvědčuje modřín a douglaska. Dubová bučina se od předchozích typů liší malým rozvojem buřeně. Má proto velmi dobré podmínky pro podrostní hospodářský způsob. 4S – svěží bučina Svěží bučina je rozšířena ve vyšších pahorkatinách až plochých vrchovinách na plošinách, mírných a středních svazích. Půdním typem je kambizem mezotrofní, humusovou formou moder. Přirozená skladba je BK 8, JD 2, DB. Složení půdy indikuje mírné až středně bohaté, příznivě vlhké půdy. Ohrožení porostů je zanedbatelné. Ekologická funkce porostů je infiltrační, produkce je mírně nadprůměrná. Obnovní způsob je podrostní. V karpatské oblasti je výhodná buková alternativa, zde se častěji vyskytují i “holé bučiny“. 4B – bohatá bučina Bohatá bučina je rozšířena v členitých pahorkatinách a ve vrchovinách v nadmořských výškách 400 – 500, v oblastech karpatského flyše i výše. Půdotvorný substrát má většinou dobrou zásobu živin, je tvořen různými horninami. Přirozená skladba je BK 8, JD 2, DB a LP, složité výstavby, oblastně až BK 10. Fytocenóza je bohatá s velkou pokryvností. Půdy jsou odolné vůči degradaci, s prosvětlením hrozí zabuřenění. Ekologická funkce je infiltrační. Funkce lesa je hospodářská, produkce je vysoce nadprůměrná. V bukových porostech (na flyši) jsou vhodné kombinované clonné seče s obmýtní dobou 130 let a dobou obnovní 30 – 40 let. Bukové porosty jsou kvalitní, mají značnou vitalitu a dobře se přirozeně zmlazují. 4D – obohacená bučina Obohacená bučina se vyskytuje ve členitějších pahorkatinách a plochých vrchovinách v nadmořských výškách 350 – 500m. Zaujímá mírně zvlněné plošiny, plochá úpatí svahů, ploché úžlabiny, ale i žleby a erozní rýhy. Geologické podloží tvoří různě mocné překryvy hlín různého původu, koluviální hlinité sedimenty a hlinité zvětrávající horniny, hlavně v oblasti moravského flyše a kulmu. V přirozené skladbě převládal buk, malé zastoupení měli ostatní dřeviny s bohatou vnitřní výstavbou. Smrkové porosty jsou ohroženy hnilobou a větrem. Vysoká bylinná buřeň nastupuje již při středním prosvětlení. Vůči degradaci půdy jsou velmi odolné. Obnovním cílem ve smrkových porostech jsou clonné kotlíky pro buk, obnova smrku násečným způsobem. Bukové porosty je třeba zmladit „ve tmě“. Modřín s větším zastoupením nad bukem a smrkem je hospodářským přínosem. Opakované smrkové porosty jsou hospodářsky nevhodné, v nich je třeba založit a udržet buk v podúrovni. Výchovné zásahy musejí sledovat co největší diferenciaci porostní výstavby.

38

4. Výsledky vlastní práce – zhodnocení dle souborů lesních typů a jejich růstová charakteristika Porovnávání SLT je zaměřeno zejména na trend růstu průměrné hektarové zásoby dřevin (dále jen PHZ) v závislosti na věku podle SLT. Porovnání PHZ dřevin je hodnoceno podle jejich průměrné hektarové zásoby v mýtním věku. Jako mýtní je zvolen věk 120 let. Pro buk je to z hospodářsko-ekonomického hlediska ideální doma obmýtí, protože v pozdějším věku se už velmi rozšiřuje nepravé jádro, které snižuje jeho hodnotu. Pro dub je to často doba počátku obnovní doby, obmýtí má zpravidla 10 – 20 let. Porovnání dřevní produkce SLT 4S, 3S a 2S pro buk Lineární modely (přímky v grafech) SLT 3S a 4S se kříží ve 120 letech v hodnotě PHZ těsně pod hranicí 600 m³/ha, přičemž 3S má vzrůstavější trend. Přímka 2S je v mýtním věku asi o 150 m³/ha nižší. Z grafu č.2 je tedy zřejmé, že v období dospívání je PHZ u SLT 3S vyšší a dokazuje, že pro buk je o trochu příznivější klima ve 4 LVS. Přímka 2S je přibližně rovnoběžná se 4S, ale s podstatně nižším produkčním potenciálem (-150 m³/ha). Porovnání dřevní produkce SLT 4S, 3S a 2S pro dub Graf 3. vyjadřuje opět nejnižší PHZ pro SLT 2S a nejvyšší 4S, zde je rozdíl ale o málo výraznější než u buku. Hodnota PHZ SLT 4S je v mýtním věku 520 m³, pro 3S je 480 m³/ha a jsou si tyto dva SLT blížší, než 2S s nízkou PHZ 380 m³/ha. Přímka 3S protíná strmější 4S asi ve věku 135 let. Porovnání dřevní produkce SLT 4B, 3B a 2B pro buk Z grafu č.4 je zřejmé, že mají přímky 3B a 4B přibližně stejný rovnoběžný trend růstu, jejich PHZ se v mýtním věku pohybuje kolem 600 m³/ha, přičemž 4B s asi o 20 m³/ha vyšší PHZ. Přímka 2B má poněkud pozvolnější růst a hodnota PHZ ve 120 letech je kolem 480 m³/ha. Porovnání dřevní produkce SLT 4B, 3B a 2B pro dub Graf č.5 znázorňuje protnutí strmější přímky 3B s přímkou 4B zrovna ve 120 letech, v hodnotě PHZ 500 m³/ha. SLT 2B má v tomto bodě o 70 m³/ha nižší PHZ. Edafická kategorie H (hlinitá) se na majetku LS Buchlovice vyskytuje pouze v 2. a 3. LVS. Porovnání dřevní produkce SLT 3H a 2H pro buk Na grafu č.6 je znázorněn poměrně průdký vzrůst PHZ u SLT 3B, jehož zásoba je v mýtním věku těsně pod hranicí 600 m³/ha. PHZ u SLT 2B v tomto věku na hodnotě 500 m³. Graf dále vypovídá o tom, že v období dospívání porostů je PHZ přibližně stejná, ale se zvyšujícím se věkem až do mýtního v bukoduvém stupni průměrný přírůst pozvolna klesá a v mýtním věku je již ve srovnání s dubobukovým podstatně nižší a PHZ je již asi o 100 m³/ha nižší.

39

Porovnání dřevní produkce SLT 3H a 2H pro dub Rovnoběžný růst přímek je zobrazen v grafu č.7. PHZ ve věku 120 let je u 3B 500 m³/ha, u 2B 450 m³/ha. Porovnání dřevní produkce SLT 4D, 3D a 2D pro buk Graf č.8 ukazuje, jak jsou vzrůstavé přímky 3D a 4D rovnoběžné, kde má 4D PHZ v mýtním věku 620 m³/ha, 3D má o 60 m³/ha méně. Několik bukových porostů zastoupených v 2. LVS prokazuje pozvolný růst zásoby a v mýtním věku mají průměrně 450 m³/ha. Porovnání dřevní produkce SLT 4D, 3D a 2D pro dub Na grafu č.9 jde vidět prudký roustoucí potenciál PHZ u 4. LVS. 3D a 2D mají růst zásoby pozvolnější a rovnoběžný, jen 3D má o 20 m³/ha vyšší průměrnou zásobu. Stanoviště 4D mají v mýtním věku PPZ 550 m³/ha. Grafické znázornění růstových potenciálů nejzastoupenějších SLT, čili edafické kategorie H, B, S ve 3. LVS, pro buk a pro dub. Porovnání produkce edafických kategorií H, B a S ve 3. LVS pro buk Všechny tři přímky jsou téměř shodné, protínají hranici 120 let u PHZ asi 600 m³/ha. Do věku asi 100 let mají porosty víceméně podobnou PHZ, její růst je pozvolný a stabilní, ale později, v mýtním věku se variabilita PHZ prudce zvyšuje. (viz Graf č.10) Porovnání produkce edafických kategorií H, B a S ve 3. LVS pro dub Opět jsou všechny tři přímky téměř rovnoběžné, dokonce ještě více než v předchozím případě. PHZ ve věku 120 let je asi 500 m³/ha. (viz Graf č.11)

Obr. 7: “Chrámové“ autochtonní bučiny

40

5. Výsledky vlastní práce – zjištění závislostí a diskuse U všech “svěžích“ (středně bohatých) edafických kategoriích mají všechny bukové porosty asi o 100 m³/ha více, než dubové. Navíc PHZ je na SLT 3S a 4S alespoň o 100 m³/ha vyšší než u 2S. To je pravděpodobně způsobeno vyšším množstvím srážek ve 3. a 4. LVS. Podle grafických modelů pro dub se protínají přímky 3S a 4S ve 135 letech. Z toho plyne teorie, že to dubové porosty ve 3 LVS, předržené přes obmýtí, by měly mít vyšší zásobu než ve 4 LVS. Kromě již zmíněné rozdílnosti produkci u buku i u dubu zde další významné rozdíly nejsou. Grafické znázornění průběhu přímek u “bohatých“ edafických kategorií (B) ukázalo jen slabou nadprůměrnost dřevní produkce. V mýtním věku mají dubové a bukové porosty jen o trochu vyšší PHZ než na kategorii S. Jeden rozdíl je ale nejvíce zřejmý, a to v 2. LVS u dubových porostů, kde je na bohatých kategorií asi o 100 m³/ha více než na svěžích. Z grafů vyplývá, že na “hlinité“ edafické kategorii (H) je opět vyšší zásoba ve 3. LVS, než ve 2. V bukových porostech je opět o 100 m³/ha, ale v dubových už jen asi o 50 m³/ha. Doubravy jsou z hlediska růstové dynamiky v období kmenoviny poměrně stabilnější, zatímco bučiny mají v období asi 60 – 80 let podobné PHZ, po překonání 100 let se začíná přírůst v 2. LVS podstatně snižovat, naproti tomu ve 3. LVS není úbytek přírůstu příliš znát. Edafická kategorie “deluviální“ (D) nemá již významné plošné zastoupení (asi 600 ha) jako předchozí hodnocené edaf. kategorie, a proto již výsledné zobrazení těchto grafů nemá odpovídající vypovídací hodnotu. V 2. LVS mají doubravy přibližně stejnou PHZ jako bukové porosty, což je dle analýz atypický jev. Zajímavé je povšimnout si, že bučiny mají podobný vývoj zásob ve 3. a 4. LVS a jejich trendu se vymyká 2. LVS, zatímco v doubravách se poněkud nadprodukčně vymyká 4. LVS a podobný růst zásob mají 2. a 3. LVS někde na úrovni průměru. Při srovnávání nejzastoupenějších edafických kategorií – H, B a S ve 3. vegetačním stupni, vyšla najevo vysoká vyrovnanost v růstu PHZ jak u dubu tak i u buku. Všechny tři přímky se v obou dvou případech téměř shodovaly. Bučiny tedy mají na těchto živných stanovištích v mýtním věk průměrně 600 m³/ha, doubravy asi 500 m³/ha. Test paralelity lineárních modelů závislosti zásoby na věku neprokázal statistický rozdíl mezi směrnicemi modelů (p=0,6846). Z toho lze usoudit, že model vztahu mezi zásobou a věkem má na všech třech souborech lesních typů shodnou směrnici. Na všech zobrazených modelech (nejlépe na modelech s nejzastoupenějšími SLT) je zřetelně vidět, jak se dubu po překonání 100 let výrazně snižuje dřevní produkce, zatímco buk si ji udržuje víceméně stejnou až do mýtního věku (proto jsou i přímky bukových porostů strmější). Z toho vyplývá, že rozdíl 100 m³/ha mezi doubravama a bučinama se z větší části vytváří až v porostech starších 100 let.

41

Tab. 9: Orientační PHZ ve věku 120 let (v m³/ha) SLT BUK DUB ROZDÍL 2S 450 380 70 3S 590 480 110 4S 580 530 50 2B 470 440 30 3B 590 500 90 4B 630 500 130 2H 500 450 50 3H 590 500 90 2D 450 460 -10 3D 560 480 80 4D 620 550 70 arit. průměr 548 479 69 Tab. 10: Průměrné střední výšky v m (porosty nad 59 let) SLT BUK DUB ROZDÍL 2S 28,50 26,01 2,49 3S 28,54 26,12 2,42 4S 27,90 25,67 2,23 2B 28,37 26,01 2,36 3B 28,52 26,10 2,42 4B 28,26 25,67 2,59 2H 28,27 26,02 2,25 3H 28,53 26,11 2,42 2D 28,30 25,81 2,49 3D 28,53 26,01 2,52 4D 28,31 25,79 2,52 arit. průměr 28,37 25,94 2,43 Tab. 11: Průměrné střední tloušt’ky v cm (porosty nad 59 let) SLT BUK DUB ROZDÍL 2S 36,70 34,93 1,77 3S 36,53 34,88 1,65 4S 36,19 34,45 1,74 2B 36,79 34,89 1,90 3B 36,51 34,85 1,66 4B 36,27 34,47 1,80 2H 36,55 34,91 1,64 3H 36,51 34,84 1,67 2D 36,55 34,77 1,78 3D 36,53 34,93 1,60 4D 36,20 34,40 1,80 arit. průměr 36,48 34,76 1,73

42

Výsledky uvedené v tabulkách č. 9, 10 a 11 lze shrnout do následujících bodů:
se stoupající nadmořskou výškou (LVS) zpravidla stoupá i produkční schopnost stanoviště, která je zde vyjádřena PHZ,
bukové porosty mají ve věku 120 let v průměru o 100 m³/ha více než dubové, a to na všech živných stanovištích,
na dřevní produkci na živné ekologické řadě nemá významný vliv konkrétní edafická kategorie (B, H, S..), ale nadmořská výška (pravděpodobně díky vyššímu množství srážek) a druh dřeviny,
bučiny si udržují vitální přírůst až do mýtního stáří, dub pouze do 100 let, nad touto hranicí byl zjištěn výrazný úbytek přírůstu,
v rozporu s očekáváním mají bučiny PHZ na SLT 4S o 10 m3/ha nižší než ve 3S. Tento fakt může být způsoben skutečností, že porostů SLT 4S je pro statistické vyhodnocení minimální množství, mají tedy nízkou vypovídací hodnotou.

43

6. Závěr Závěrem je třeba zdůraznit, že zjištěné výsledky nemají zcela statisticky průkaznou hodnotu. Prvním faktorem který způsobuje jistou odchylku je fakt, že jsou převzaty z podkladů obsažených v databázi LHP, ve které se mohou vyskytovat nepřesné údaje. Další významnou odchylku pravděpodobně způsobil přepočet zásoby ze skutečného zastoupení na plné hodnoty. V jednotlivých SLT byly srovnávané dřeviny (BK a DB) nerovnoměrně zastoupeny, což má za následek nižší vypovídací hodnotu pro SLT. Vyhodnocením výsledných hodnot podle AVB by jistě také vyjádřilo pravdivější pohled na vztahy mezi dřevinami a edafickými kategoriemi. Avšak jak již bylo zmíněno, ve zdrojovém materiálu (převzatá část databáze) nebyly údaje o AVB k dispozici. Jistou roli hrála i délka obnovní doby. Bučiny mají obnovní dobu 30 let a více, zatímco doubravy asi jen 10 – 20 let. První fáze obnovy začínají u buku tedy už kolem 100 let. Kvantifikace dosažených výsledků této práce prokazuje poměrně afinní trendy s klasifikací komplexních fytocenologických kategorií, jak je charakterizuje ve svých pracích Prof. Alois Zlatník DRSc.

44

7. Summary The aim of this study was to discover wood-producing dependencies of beech and oak stands on the most frequent categories of forest site type groups. There are predominately broad-leaved stands in Chřiby, beech in 40 %, oak in 15 %. The management-plan area Buchlovice cover 14 850 ha in central part of Chřiby. The results refered to about half of the area of this mountains. The main source of materials was the database of forest-management plan of Forest Board of Management Buchlovice, LČR s.p. The programme Statistica were used for making the diagram models of mean reserves of wood in one hectare in stands over 59 years of age, separately for the oak and for the beech. The aim of this comparison was the growth of a timber reserve of mature stands and their stock in rotation age (in 120 years old). The results confirmed a higher stock (more than 100 m³/ha in all the ecological categories) in beech stands compare to oak stands

where the accretion is rapidly

diminished in the age more than 100 years. The next significant determination was that productivity of fertile sites doesn’t depend on edaphic categories (B, H, S..) so much but on the kind of tree and forest vegetation zone. The more altitude the more growht of wood reserve.

45

8. Seznam použité literatury: Řezáč J., 2001, Lesy a lesní hospodářství na přelomu tisíciletí. Praha, Nakladatelství a vydavatelství Lesnická práce, s.r.o., 104 s. ÚHUL Brandýs nad Labem, 2004, Oblastní plány rozvoje lesů. LHProjekt, a.s., 2005, LHP Lesní správa Buchlovice. Šebík L., Polák L., 1990, Náuka o produkcii dreva. Bratislava. Príroda, 322 s.

46