Quercus robur dub letní

Quercus robur – dub letní - mohutný strom, dorůstající výšky 30-40 (-50 m); - silný kmen o průměru 1-2 (-4) m; - silné, odstálé, zprohýbané větve; - dožívá se 400-500 let (vzácně více); - borka výrazně křivolace rozpukaná.

http://www.cjb.unige.ch/BotSyst

Quercus robur – dub letní - tvar listů značně proměnlivý, většinou nepravidelně laločnatý, s krátkým řapíkem (do 1 cm) a srdčitě vykrojenou bází; - listy obvykle lysé, rozmístěné ve svazečcích na koncích větví („po obvodu koruny“); - plodenství žaludů na dlouhých stopkách (3-7 cm).

http://einstein.uab.es/botanica

http://www.flogaus-faust.de

Quercus robur – dub letní Ekologie 1 - světlomilná dřevina, ještě náročnější na světlo než dub zimní (→ špatně zmlazuje v zástinu); - pomalu rostoucí dřevina → pokud se mu podaří zmladit, bývá často zastíněn rychleji rostoucími druhy (jasan, habr) a chřadne; - výborně zmlazuje z pařezových výmladků → zvýhodněn v pařezinách.

Quercus robur – dub letní Ekologie 2 - výmladky (vlky) snadno tvoří i na kmeni → může reagovat na zvýšení přísunu světla; - četné spící pupeny → dobře regeneruje po poškození; - silný kůlovitý kořen → odolný vůči vývratům; - raší časněji než dub zimní - citlivý k pozdním mrazům, teplomilnější.

Quercus robur – dub letní Ekologie 3 - tvrdé luhy a dubohabřiny, dává přednost stanovištím s hlubokou půdou, dostatečně zásobenou živinami i vlhkostí (snáší záplavy), ale roste i v kyselých a teplomilných doubravách („ekotypy“); - u nás především v nížinách a pánvích, ve středních polohách daleko méně než dub zimní.

http://www.e-dovolena.cz

10 nejvěrnějších Tilia cordata, Polygonatum multiflorum, Carpinus betulus, Poa nemoralis, Convallaria majalis, Corylus avellana, Pulmonaria officinalis agg., Stellaria holostea, Betula pendula, Campanula trachelium.

Quercus robur – dub letní

evropský areál

Quercus petraea agg. – dub zimní - strom střední velikosti, dorůstající výšky 20-30 (-40 m); - kmen o průměru i přes 1 m; - koruna protáhlá, často nepravidelně utvářená; - dožívá se 400-500 let, vzácně více; - borka v mládí hladká, později podélně rozpukaná.

http://wildblumen.freezope.org

Quercus petraea agg. – dub zimní - strom střední velikosti, dorůstající výšky 20-30 (-40 m); - kmen o průměru i přes 1 m; - koruna protáhlá, často nepravidelně utvářená; - dožívá se 400-500 let, vzácně více; - borka v mládí hladká, později podélně rozpukaná.

Úradníček, Maděra & kol. 2001

Quercus petraea agg. – dub zimní

http://www.baumschule-pflanzen.de

- plodenství žaludů na

krátkých stopkách (obvykle do 2 cm); http://online-media.uni-marburg.de/biologie

- listy víceméně pravidelně laločnaté, s řapíkem 1-3 cm dlouhým a čepelí na bázi klínovitě sbíhavou, vzácněji uťatou až nevýrazně vykrojenou; - na rubu zejména podél žilek drobnými hvězdovitými chlupy pýřité; - víceméně pravidelně rozmístěné i na větvích uvnitř koruny, čili koruna hustší než u dubu letního.


dub zimní

http://www.baumschule-pflanzen.de

dub letní

- plodenství žaludů na

krátkých stopkách (obvykle do 2 cm); http://www-ang.kfunigraz.ac.at

- listy víceméně pravidelně laločnaté, s řapíkem 1-3 cm dlouhým a čepelí na bázi klínovitě sbíhavou, vzácněji uťatou až nevýrazně vykrojenou; - na rubu zejména podél žilek drobnými hvězdovitými chlupy pýřité; - víceméně pravidelně rozmístěné i na větvích uvnitř koruny, čili koruna hustší než u dubu letního.

Quercus petraea agg. – dub zimní Ekologie 1 - světlomilná dřevina, poněkud lépe snášející stín než dub letní (→ za jistých podmínek možná koexistence např. s bukem); - pomalu rostoucí dřevina; - z pařezových výmladků zmlazuje stejně dobře jako dub letní.

Quercus petraea agg. – dub zimní Ekologie 2 - kořenová soustava bez výrazného kůlového kořene; - velmi dobrá výmladnost z kmene (vlky); - méně citlivý k jarním mrazům než dub letní (raší později).

Quercus petraea agg. – dub zimní 10 nejvěrnějších Carpinus betulus Poa nemoralis Convallaria majalis Hieracium sabaudum Lathyrus niger Hieracium murorum Lathyrus vernus Galium sylvaticum Hieracium lachenalii Pyrethrum corymbosum

Ekologie 3 - dubohabřiny, teplomilné a kyselé doubravy, vyhýbá se přeplavovaným a oglejeným půdám, naopak prosperuje i na půdách mělkých, vysychavých, minerálně chudých; - především v pahorkatinách, vystupuje do středních poloh, běžně o 200-300 m výše než dub letní, zvlášť na svazích říčních údolí, nesnáší však kontinentální podmínky.


Z, stř., JZ Evropa, chybí v kontinentální V Evropě

http://linnaeus.nrm.se/flora

Quercus petraea agg. – dub zimní Taxonomická problematika agregátu Q. petraea s.s. – dub zimní Znaky: celkový tvar čepele, tvar báze čepele, vykrajování Q. dalechampii – dub žlutavý čepele, charakter listové žilnatiny, charakter číšek žaludů, Q. polycarpa - dub mnohoplodý ekologie, rozšíření. Vše je ovšem nedostatečně prozkoumáno.

Q. petraea s.s.

Q. dalechampii

Q. polycarpa

vše Úradníček, Maděra & kol. 2001

Quercus petraea agg. – dub zimní Taxonomická problematika agregátu Q. petraea s.s. – dub zimní Znaky: celkový tvar čepele, tvar báze čepele, vykrajování Q. dalechampii – dub žlutavý čepele, charakter listové žilnatiny, charakter číšek žaludů, Q. polycarpa - dub mnohoplodý ekologie, rozšíření. Vše je ovšem nedostatečně prozkoumáno.

Q. petraea s.s.

Q. dalechampii

Q. polycarpa

Slavík 1990 vše Úradníček, Maděra & kol. 2001

Quercus robur a Q. petraea– dub letní a d. zimní

Využití Lesnicky významné dřeviny, po buku nejvýznamnější listnáče. Tvrdého, pevného a trvanlivého dřeva se využívá pro stavební účely, k výrobě dýh, v lodním stavitelství, k výrobě parket, sudů, pražců a nábytku. Dřevo je trvanlivé i pod vodou (vodní stavby). Kůra s vysokým obsahem tříslovin se používala k výrobě činidel na zpracování kůží (tříslo) a má i farmaceutické/bylinářské využití (stahující účinky). Dříve velice ceněny a podporovány jako plodina pro pastvu prasat – zejména dub letní, jehož žaludy jsou prý sladší/méně hořké než d. zimního. Především dub letní je krajinářsky hodnotný druh, působivý jako solitér i v liniové výsadbě (hráze rybníků).

Quercus pubescens – dub pýřitý, šípák - strom 6-15 (-20) m vysoký, na exponovaných stanovištích jenom křovitého vzrůstu; - kmen a větve často křivolace zprohýbané; - borka hrubě kostkovitě rozpukaná; - letorosty plstnaté, listy nahloučené na koncích větví;

http://mab.kav.cas.cz

- listy značně proměnlivého tvaru, v mládí po obou stranách hustě plstnaté, na lící záhy olysávající.

Quercus pubescens – dub pýřitý, šípák Ekologie - světlomilná a teplomilná dřevina, velmi odolná k suchu; - roste na mělkých i hlubokých, bazických i kyselých půdách (u nás častěji na bazických, ale např. ve Středomoří tato preference není zjevná); - významná dominanta xerotermních doubrav v nejsušších a nejteplejších oblastech ČR. http://mab.kav.cas.cz

Taxonomická poznámka: není uvažován dub jadranský (Q. virgiliana), jehož taxonomické postavení je podobně problematické jako u druhů agregátu Q. petraea

10 nejvěrnějších Lithospermum purpurocaeruleum, Cornus mas, Dictamnus albus, Ligustrum vulgare, Viburnum lantana, Sorbus torminalis, Campanula bononiensis, Pyrethrum corymbosum, Euphorbia epithymoides, Melampyrum cristatum.

Quercus pubescens – dub pýřitý, šípák


Quercus pubescens – dub pýřitý, šípák

Slavík 1990

Quercus cerris – dub cer - strom střední velikosti, dorůstající výšky 20-30 (-35) m; - kmen štíhlý, o průměru do 1 m; - koruna protáhlá, značně hustá (v monocenóze vytváří největší korunový zápoj z našich dubů); - dožívá se i přes 200 let - borka hrubě rozpukná, v prasklinách rezavě zbarvená.

http://www.liguriambiente.it

Quercus cerris – dub cer http://www.funghiitaliani.it/Alberi

- plodenství žaludů přisedlá nebo na krátkých stopkách, číšky s nápadně odstálými šídlovitými šupinami;

- listy ostře, mělce až hluboce vykrajované, na lící tmavě zelené, lesklé, tuhé; - na lící drsně chlupaté, na rubu hustě pýřité hvězdovitými chlupy; - na bázi listů nápadné vytrvávající šídlovité palisty.

Quercus cerris – dub cer http://www.funghiitaliani.it/Alberi

- plodenství žaludů přisedlá

nebo na krátkých stopkách, číšky s nápadně odstálými šídlovitými šupinami; - listy ostře, mělce až hluboce vykrajované, na lící tmavě zelené, lesklé, tuhé; - na lící drsně chlupaté, na rubu hustě pýřité hvězdovitými chlupy; - na bázi listů nápadné vytrvávající šídlovité palisty.

Quercus cerris – dub cer Ekologie 1 - středně světlomilná dřevina, dobře snášející mírný zástin (úspěšně zmlazuje v podmínkách, kdy ostatní duby chřadnou); - dobře zmlazuje z pařezu i kmene; -méně trpí okusem než ostatní duby; - teplomilný druh, nesnášející silnější mrazy (praskání dřeva); - raší později než ostatní duby – uniká působení pozdních mrazů.

Quercus cerris – dub cer Ekologie 2 - středně suchomilná dřevina, rostoucí mnohdy ve směsi s dubem zimním ve světlých, ale nexerotermních lesích (as. Quercetum petraeae-cerris); - snáší i výrazně suchá a živinami chudá stanoviště; - často na na ilimerizovaných půdách. 10 nejvěrnějších (platí v rámci slovenské lesní vegetace) Vicia cassubica, Poa angustifolia, Lychnis coronaria, Festuca rupicola, Rosa gallica, Filipendula vulgaris, Euphorbia cyparissias, Viola hirta, Agrimonia eupatoria, Prunus spinosa.

Quercus cerris – dub cer


Quercus cerris – dub cer

Slavík 1990

Fagus sylvatica – buk lesní - statný strom, dorůstající výšky 35 (-40) m; - kmen rovný, válcovitý, o průměru i přes 1 m; - koruna vysoko nasazená, v zapojených porostech bohatě metlovitě vzhůru větvená; - dožívá se 200-400 let; - borka hladká, stříbrošedá. - plodenství žaludů přisedlá nebo na krátkých stopkách, číšky s nápadně odstálými šídlovitými šupinami;

Fagus sylvatica – buk lesní

- plody trojboké nažky (bukvice), uzavřené po dvou v dřevnaté číšce, pokryté zdřevnatělými ostny, otvírající se 4 chlopněmi; http://www.offwell.free-online.co.uk

- listy celistvé, čepel eliptická, celokrajná nebo mělce zubatá, na okraji často zvlněná, žilnatina oproti habru méně vyniklá; - na líci lysé, na okraji a na rubu v paždí žilek dlouze pýřité; - postranních žilek 5-9 párů; - pupeny nápadně štíhle vřetenovité, skořicově hnědé.

Fagus sylvatica – buk lesní Ekologie 2 - kořenový systém srdčitý, velmi hustý (silný konkurent v rhizosféře), všesměrný (málo trpí vývraty, ale přece jen víc než druhy s kůlovým kořenem); - nesnáší silně kyselé a podmáčené půdy; - bukové listí se dost špatně rozkládá, často dochází k jeho hromadění, což potlačuje rozvoj bylinného patra.

Fagus sylvatica – buk lesní Ekologie 3 - u nás vytváří čisté nebo smíšené porosty především ve středních nadmořských výškách (300-800 m), ale sestupuje i pod 200 m n. m. – v nižších nadmořských výškách byl zřejmě zčásti vytlačen lidskou činností (pařeziny); v horách vystupuje až do 1200 m; - na silně kyselých, podmáčených a oglejených půdách nebo v mrazových kotlinách bývá nahrazen dubem zimním nebo letním, ve vyšších polohách smrkem; 10 nejvěrnějších Galium odoratum, Oxalis acetosella, Dryopteris filix-mas, Prenanthes purpurea, Mercurialis perennis, Dentaria bulbifera, Athyrium filix-femina, Senecio nemorensis agg., Mycelis muralis, Galeobdolon luteum s.lat.





Slavík 1990


Využití Lesnicky nejvýznamnější listnáč (5% lesní půdy). Dříve považován za druhořadou dřevinu, v době chemického zpracování dřeva jeho popularita roste. Dřevo je tvrdé, těžké a pevné, ale málo trvanlivé (sesychavé) a pružné. Ceněn v nábytkářství (dýhy, ohýbaný nábytek), dále pro výrobu parket, pražců (dobře se impregnuje), dřevěného uhlí, destilačních produktů i na papír. Z bukvic se dříve lisoval olej, využívaly se pro pastvu prasat, jsou vyhledávány divou zvěří. Buk je hodnotný okrasný strom, zejména jako solitér (cv. Atropunicea s červenými listy).

Carpinus betulus – habr obecný - středně velký strom, dorůstající výšky 20 (-30) m; - kmen často mírně zprohýbaný, rovný, v porostu metlovitě větvený; - koruna velmi hustá, bohatě větvená; - nepříliš dlouhověký, v porostu zřídka až 150 let, jako solitér přes 200 let; - borka hladká, šedá, stříbřitě mramorovaná. - plodenství žaludů přisedlá nebo na krátkých stopkách, číšky s nápadně odstálými šídlovitými šupinami;

Carpinus betulus – habr obecný

- plody oříšky, podepřené trojlaločným podpůrným listenem; habr může plodit už v 15 letech, v porostu ve 40 letech; http://www.sci.muni.cz/botany/galerie

- listy celistvé, čepel podlouhle vejčitá, dvojitě pilovitá, na okraji často zvlněná, žilnatina oproti buku více vyniklá; - v mládí oboustranně hedvábitě chlupaté, olysávající; - postranních žilek 11-15 párů; - samčí i samičí květenství jehnědy.

Fagus sylvatica – buk lesní Ekologie 1 - stínomilná dřevina, dobře zmlazující a odrůstající i ve značně zapojených porostech – v mladí odrůstá rychleji než buk a vzhledem k časné fruktifikaci může „utéct“ jeho konkurenci; - nezdolně zmlazuje, snáší téměř libovolně intenzivní seřezávání (použití do živých plotů), prosperuje v pařezinách s krátkou obmýtní dobou; - tvoří výmladky z povrchových kořenů, které mohou souvisle pokrýt půdu a konkurovat bylinám; - kořenový systém variabilní, na hlubších půdách srdčitý až s kůlovým kořenem, na mělčích půdách koncentrovaný při povrchu.

Carpinus betulus – habr obecný Ekologie 2 - druh mezofilních lesů, od nejsušších tvrdých luhů, přes dubohabřiny, roklinové lesy, po okraje bučin ve středních polohách (max. 500-700 m n.m.); - jeho rozšíření na úkor buku bylo zřejmě historicky podpořeno dlouhodobým pařezinovým hospodařením; - dnes se samovolně šíří ve světlých dubových lesích, vytlačuje světlomilné druhy;

10 nejvěrnějších Tilia cordata, Lathyrus vernus, Polygonatum multiflorum, Pulmonaria officinalis, Poa nemoralis, Quercus petraea agg., Melica nutans, Galium sylvaticum, Convallaria majalis, Stellaria holostea.

Carpinus betulus – habr obecný evropský areál, podobný Quercus petraea, poněkud kontinentálnější



Slavík 1990


Carpinus betulus 'Fastigiata'

Využití Pro lesníky podřadná, plevelná dřevina, vyžívaná jen jako „čistící“ dřeviny – v doubravách zastiňuje kmeny dubů a tím zamezuje tvorbě kmenových výmladků a košatých korun, zhoršujících kvalitu dubového dřeva. Poskytuje dobré palivové dříví – tvrdé a pevné, hodně výhřevné. V zahradnictví dost často jako okrasná dřevina, včetně živých plotů (dobrá výmladnost).

Abies alba – jedle bělokorá - statný strom, dorůstající 30-60 m, při průměru kmene až 2 m (až 45 m3 dřeva, z našich druhů nejvíc); - kmen přímý, průběžný, větve v přeslenu, odstávají téměř pravoúhle; - koruna kuželovitá, později válcovitá, uťatá („čapí hnízdo“); - dlouhověká, 300-400 let; - borka bělavě šedá, hladká, vepřisedlá stáří - plodenství žaludů podélně rozpukaná. nebo na krátkých stopkách, číšky s nápadně odstálými šídlovitými šupinami;

http://www.siegen-wittgenstein.de

http://www.hubbardbrook.org

Abies alba – jedle bělokorá

http://www.boga.ruhr-uni-bochum.de

http://www.uib.es/depart/dba/botanica

- šišky vzpřímené, záhy rozpadavé; plodí v porostu od 60 let až do vysokého věku, v intervalu 2-6 let;

- jehlice dvouřadé, ploché, tupé, na rubu se dvěma bílými voskovými proužky; vytrvávají dlouho (9-11 let); - pupeny bez pryskyřice (trpí okusem); - větvení koncových větviček ploché.

Abies alba – jedle bělokorá Ekologie 1 - v mládí snáší bez ztráty vitality dlouhodobý hluboký stín – jedlečekatelky o výšce 2 m a průměru kmínku 5-8 cm mohou být až 100 let staré; - v dospělosti má větší nároky na světlo než v mládí; - roste pomaleji než buk – pro udržení ve směsi potřebuje náskok; - dokáže zmladit z kmene („vlky“), z pařezu nezmlazuje; http://www.abicko.cz/images

- kořenový systém hluboký, s kůlovým kořenem a „panohami“.

Abies alba – jedle bělokorá Ekologie 2 - vyžaduje dostatečně vlhká stanoviště, snáší zamokření (okolí lesních pramenišť), ale ne organogenní substrát; - preferuje hlubší, živinami bohatší půdy; - špatně snáší tuhé mrazy (suboceanický druh);

http://www.abicko.cz/images

10 nejvěrnějších: Picea abies, Oxalis acetosella, Fagus sylvatica, Dryopteris filix-mas, Senecio nemorensis agg., Prenanthes purpurea, Mycelis muralis, Dryopteris dilatata, Galeobdolon luteum s.lat., Athyrium filix-femina.

- roste od inverzích poloh v nížině (Labské pískovce 140 m n. m.) po hory (1100 m), ale nedosahuje horní hranice lesa; - od jedlových doubrav na oglejených půdách přes jedlobučiny po smrkojedlo-bukové horské lesy (tzv. hercynská směs).

Abies alba – jedle bělokorá poměrně malý evropský areál

Jalas & Suominen 1999


Slavík 1990


Využití Po velkém ústupu lesnicky opět poněkud častěji pěstovaná dřevina. Dřevo podobné smrkovému, ale bez pryskyřičných kanálků – jako stavební dřevo dříve oblíbenější než smrk. Dobře odolává vodě – vodní stavby. Dál k výrobě hudebních nástrojů (dobře rezonuje), nábytku, v řezbářství a k výrobě šindelů (dobře se štípe). Jako okrasná dřevina málo (nesnáší městské prostředí), ale jedlové snítky jsou oblíbeným dekoračním materiálem.

Picea abies – smrk ztepilý

http://www.wsl.ch/media

http://www.funghiitaliani.it

- statný strom, dorůstající 30-50 m, při průměru kmene až 1,5 m (30 m3 dřeva); - kmen přímý, průběžný, větve mírně dolů skloněné, ke konci vystoupavé; - tvar koruny se liší podle ekotypů – horské mívají korunu štíhlou s jemnými větvemi, jiné typy jsou širokokorunné; - plodenství žaludů přisedlá - může dosáhnout nebo naznačného krátkých věku stopkách, (350-400 let); číšky s nápadně odstálými - borka hnědá, rozpukaná. šídlovitými šupinami;


http://www.cfl.scf.rncan.gc.ca

- šišky převislé, dřevnaté, v celku opadavé, dozrávají na podzim 1. roku; plodí asi od 60 let věku v intervalu 4-5 let; http://www.natur-lexikon.com

- jehlice všestranně rozestálé (v zástinu ale dvouřadé), čtyřhranné, zašpičatělé; - pupeny bez pryskyřice, mladé prýty chutně nakyslé.

Picea abies – smrk ztepilý Ekologie 1 - rychlerostoucí, značně světlomilná dřevina, snášející zástin v mládí (schopnost podrůstat v porostech pionýrských dřevin); - nenáročný na živiny; - vyžaduje dostatečnou vlhkost, snáší zamokření i na organogenním substrátu (rašelinné smrčiny;

http://www.tisicovky.cz

- mělký kořenový systém – špatně odolává větru (vývraty); - odolný vůči drsnému klimatu (mrazivé zimy, krátká vegetační sezóna), ale citlivý k znečištění;

-

- v porostech s vrstvou nerozloženého opadu dokáže zmladit na padlých kmenech.

Picea abies – smrk ztepilý Ekologie 2 - dominantní druh horských, rašelinných a podmáčených smrčin, vtroušeně v smrkových jedlobučinách; - v inverzních polohách sestupuje až do nížin (Labské pískovce 140 m n. m.), ale v termofytiku byl přirozeně vzácný nebo zcela chyběl.

http://www.tisicovky.cz

10 nejvěrnějších: Vaccinium myrtillus, Oxalis acetosella, Dryopteris dilatata, Calamagrostis villosa, Abies alba, Avenella flexuosa, Polytrichum formosum, Fagus sylvatica, Dicranum scoparium, Senecio nemorensis agg.

Picea abies – smrk ztepilý pohoří střední a JV Evropy, boreální Evropa

Picea obovata

Jalas & Suominen 1999


Slavík 1990


http://web.utk.edu/~grissino

www.feld.cvut.cz

http://www.natur-lexikon.com

Využití Lesnicky nejdůležitější dřevina, hlavní zdroj dřevní hmoty u nás. Dřevo je lehké, pružné a pevné, snadno opracovatelné, ale málo trvanlivé. Široce využíváno ve stavebnictví, na výrobu papíru, nábytku, hudebních nástrojů i jako palivové dřevo. Borka se využívá k výrobě tříslovin, pryskyřice se dříve těžila k výrobě bednářské smůly, kalafuny a terpentýnu. Řada okrasných kultivarů, nejběžnější vánoční stromek.

Picea abies – smrk ztepilý Význam Smrkové kultury mají i mimořádný estetický význam…

Quercus robur dub letní

Recommend Documents