Analýza plodnosti dubu letního (Quercus robur L.) na CHKO Litovelské Pomoraví

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav zakládání a pěstění lesů

Analýza plodnosti dubu letního (Quercus robur L.) na CHKO Litovelské Pomoraví Bakalářská práce

2012/2013

Josef Sitta

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Analýza plodnosti dubu letního (Quercus robur L.) na CHKO Litovelské Pomoraví“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne:........................................

Josef Sitta

Za cenné rady a odborné vedení práce děkuji vedoucímu práce Ing. Antonínu Martinkovy Ph. D., za umožnění provedení práce správě CHKO Litovelské Pomoraví. Dále bych chtěl poděkovat rodině, která mě všemožně podporovala a pomáhala a také Zdeňce Šinclové za pomoc při měření dat.

Abstrakt: Autor: Josef Sitta Název: Analýza plodnosti dubu letního (Quercus robur L.) v CHKO Litovelském Pomoraví Bakalářská

práce

se

zabývá

problematikou

plodnosti

dubu

letního

(Quercus robur L.) v oblasti Litovelského Pomoraví. Práce se skládá ze dvou hlavních cílů. Prvním je sledování úbytku žaludu v porostech od potenciálu co spadne až k tomu co zůstane na jaře roku následujícího. Druhým cílem je zjištění vlivu cenotického postavení stromu na jeho plodnost. U obou cílů byla sledována i kvalita semen, která je velmi důležitá pro samotný vznik přirozené obnovy. Z výsledků vyplývá, že úroda je poškozována především přes zimu nejspíše mrazem, ale jsou přítomny i škody před zimním obdobím. Taktéž se ukazuje, že na plodnost má vliv postavení stromu v porostu, kdy plodnost klesá od jedinců solitérních k zapojeným. Klíčová slova: Dub letní, plodnost, lužní oblast, cenotické postavení stromu, potenciál úrody

Abstrakt: Name: Josef Sitta Title: Analysis of the fertility of Pedunculate Oak (Quercus robur L.) in the Region of Litovelske Pomoravi The bachelor thesis deals with the analysis of the fertility of pedunculate oak (Quercus robur L.) in the region of Litovelske Pomoravi. The thesis consists of two main aims: the first one is the examination of the decrease of the number of acorns, comparing the number of the fallen ones to that of what is left in the spring of the following year. The second aim is the examination of the influence of the cenotic position of the tree on its fertility. With both aims the quality of the seeds was being examined as well, which has vital importance for the natural renewal. The results show that the crops are damaged especially during the winter by the frost, but there are aslo some other influences of the damage before winter. It is also shown that the fertility is

influenced by the position of the tree, being the best with the single-growing trees and decreasing with the integrated ones. Keywords: pedunculate oak, fertility, alluvial plain, cenotic position of the tree, potential fertility

Obsah: 1.

Úvod ......................................................................................................................................... 1

2.

Cíle práce ................................................................................................................................. 2

3.

Problematika ........................................................................................................................... 3 3.1.

Luhy ..................................................................................................................................... 3

3.2.

Dělení nížinných luhů........................................................................................................... 3 3.2.1.1.

Luh měkký ............................................................................................................. 3

3.2.1.2.

Luh tvrdý ............................................................................................................... 3

3.2.2. 3.2.2.1.

1L – jilmový luh .................................................................................................... 4

3.2.2.2.

1U – topolový luh .................................................................................................. 4

3.2.2.3.

2L – potoční luh ..................................................................................................... 5

3.2.3.

3.3.

Typologie a pedologie ................................................................................................ 4

Flora a fauna ............................................................................................................... 5

3.2.3.1.

Rostlinstvo ............................................................................................................. 5

3.2.3.2.

Živočichové ........................................................................................................... 6

Dub ...................................................................................................................................... 7

3.3.1.

Dub letní (Quercus robur L.)...................................................................................... 7

3.3.2.

Ostatní významné druhy dubů v ČR........................................................................... 9

3.4.

3.3.2.1.

Dub zimní (Quercus petraea Matt.)....................................................................... 9

3.3.2.2.

Dub cer (Quercus cerris L.) ................................................................................. 10

3.3.2.3.

Dub pýřitý, šípák (Quercus pubescens Willd.) .................................................... 10

Pěstování a zakládání lesa v podmínkách luhu .................................................................. 10

3.4.1. 3.4.1.1.

Zakládání lesa ...................................................................................................... 11

3.4.1.2.

Pěstování lesa ...................................................................................................... 11

3.4.1.3.

Pěstění lesa v chráněných územích ...................................................................... 12

3.4.1.4.

Pěstování dubů ..................................................................................................... 13

3.4.2.

Obnova clonná ..................................................................................................... 13

3.4.2.2.

Technika clonné obnovy ...................................................................................... 14

3.4.2.3.

Další seče ............................................................................................................. 15

3.4.3.1.

Přirozená obnova dubu ............................................................................................. 15 Předpoklady úspěšné přirozené obnovy............................................................... 15

Plodnost dřevin .................................................................................................................. 16

3.5.1.

Vnitřní podmínky plodnosti ..................................................................................... 17

3.5.1.1.

Vývojová etapa dřeviny ....................................................................................... 17

3.5.1.2.

Reprodukční cyklus ............................................................................................. 18

3.5.1.3.

Periodicita plodnosti ............................................................................................ 19

3.5.2.

4.

Přirozená obnova ...................................................................................................... 13

3.4.2.1.

3.4.3.

3.5.

Základní principy pěstování lesa .............................................................................. 11

Vnější podmínky plodnosti....................................................................................... 20

3.5.2.1.

Podnebí ................................................................................................................ 20

3.5.2.2.

Počasí ................................................................................................................... 20

3.5.2.3.

Světlo ................................................................................................................... 21

3.5.2.4.

Výživa.................................................................................................................. 21

3.5.2.5.

Imise, škůdci ........................................................................................................ 21

Materiál ................................................................................................................................. 22

4.1.1.

Přírodní lesní oblast 34 – Hornomoravský úval ....................................................... 22

4.1.2.

CHKO Litovelské Pomoraví .................................................................................... 23

4.1.2.1. 4.1.3.

4.2.

Lesní hospodářství v CHKO Litovelské Pomoraví.............................................. 24 Výzkumné plochy..................................................................................................... 24

4.1.3.1.

Výzkumná plocha A ............................................................................................ 24

4.1.3.2.

Výzkumná plocha B ............................................................................................ 25

Metodika ............................................................................................................................ 26

4.2.1.

Použité metody podle ploch ..................................................................................... 26

4.2.1.1.

Plocha A .............................................................................................................. 26

4.2.1.2.

Plocha B............................................................................................................... 27

4.2.2.

Pomůcky k zjišťování dat ......................................................................................... 27

4.2.2.1.

Semenoměry ........................................................................................................ 27

4.2.2.2.

Plošky .................................................................................................................. 28

4.2.2.3.

Zkusná plocha ...................................................................................................... 28

4.2.2.4.

Semenoměry v porostu ........................................................................................ 29

4.2.3.

Sběr dat v terénu ....................................................................................................... 29

4.2.4.

Laboratorní šetření.................................................................................................... 30

4.2.5.

Vyhodnocení dat....................................................................................................... 31

4.2.5.1.

Data ze semenoměrů ............................................................................................ 31

4.2.5.2.

Data z plošek ....................................................................................................... 32

4.2.5.3.

Data ze zkusné plochy ......................................................................................... 32

4.2.5.4.

Údaje z laboratorního šetření ............................................................................... 32

4.2.5.5.

Data ze semenoměrů v porostu ............................................................................ 32

4.2.5.6. 5.

Dendrometrická charakteristika ........................................................................... 33

Výsledky ................................................................................................................................ 34 5.1.

Plocha A............................................................................................................................. 34

5.1.1.

Plodnost v roce 2011 a 2012..................................................................................... 34

5.1.2.

Úbytky semen na ploškách ....................................................................................... 34

5.1.3.

Kvalita semen ........................................................................................................... 35

5.1.4.

Rozložení úrody po porostu...................................................................................... 35

5.1.5.

Soubor dat................................................................................................................. 37

5.2.

Plocha B............................................................................................................................. 37

5.2.1.

Plodnost v roce 2011 a 2012..................................................................................... 37

5.2.2.

Kvalita semen ........................................................................................................... 38

5.2.3.

Vliv cenotického postavení ...................................................................................... 39

5.2.4.

Soubor dat................................................................................................................. 39

6.

Diskuze ................................................................................................................................... 41

7.

Závěr ...................................................................................................................................... 44

8.

Summary ............................................................................................................................... 45

9.

Literatura .............................................................................................................................. 47

10.

Přílohy.................................................................................................................................... 51

1. Úvod Člověk byl od počátku své existence v úzkém spojení s lesem a využíval jeho zdroje. V dnešní době již v takovém spojení s lesem není avšak jeho zdroje využíváme stále. V poslední době je využíván mimoprodukčně (rekreace), ale stále je jeho hlavní funkcí funkce produkční a mluví se o něm jako o obnovitelném zdroji suroviny. Území našeho státu bylo v minulosti z převážné části lesnaté. S příchodem lidí a s nástupem osídlování docházelo k postupnému vytlačování lesa těžbou, klučením, žďářením a v neposlední řadě se tak dělo pro potřebou dřeva jako suroviny. Dřevem se topilo, stavěla se z něho obydlí, vyráběly se z něho nástroje. V roce 1350 vydal císař Karel IV. zákon Maiestas Carolina, který měl za cíl ochranu královských lesů. Poté následovaly další snahy, především od šlechty, o jakousi ochranu lesa. Tato opatření však nebyla příliš účinná. S příchodem hutí a skláren v 16. století se zvýšila poptávka po kvalitním dřevě do těchto zařízení a nastalo drancování lesů. Omezování těžby a obnova pomocí výstavků bylo takřka neúčinné. V 18. a 19. století nastala strategie zakládání smrkových a borových monokultur s intenzivním hospodařením, která prakticky nepočítala s přirozenou obnovou, což ani nebylo prakticky možné. Koncem 19. století a začátkem 20. století však začala řada lesníků prosazovat spíše lesy smíšené (blízké přírodě) a nastartovala tak změnu, která prakticky trvá dodnes. Dnešní strategie v lesnictví se týká hlavně trvale udržitelného hospodaření v lesích s cílem vytvořit stabilní, druhově, prostorově i věkově smíšený les. Tomuto cíli může do jisté míry pomoci přirozená obnova stávajících porostů, které však musí splňovat podmínky vzniku kvalitního porostu dle uvedené definice. S přirozenou obnovou počítá jak Národní lesnický program, tak i samotný zákon o lesích 289/1995 Sb., který mírně preferuje přirozenou obnovu. Na dnešním území České republiky zaujímají lesy zhruba třetinový podíl území. Nejvíce lesů se vyskytuje v kopcovitých částech republiky, část se též nachází v lužních oblastech, které se ne moc dobře mohou obhospodařovat zemědělsky z důvodu častých záplav. Jedná se však o stanoviště bohatá s velkým kvalitativním i kvantitativním potenciálem, co se týče dřevní hmoty. Jelikož jsou na těchto stanovištích relativně příhodné podmínky pro přirozenou obnovu, stálo by za zvážení zvýšení jejího podílu 1

při obnově těchto porostů. Pro přirozenou obnovu je však velmi důležitá samotná plodnost mateřského porostu a vůbec podmínky plodnosti.

2. Cíle práce Při výběru práce jsem měl za cíl hlavně něco prakticky využitelného. Cíle jsou definovány spíše teoreticky, avšak mají snad i podstatné propojení na provozní praxi. Prvním cílem této práce je monitoring koloběhu žaludů v porostech – od opadu po možnost klíčení. Pro případnou přirozenou obnovu je velmi důležité znát jak potenciál úrody, tak i její kvalitu. Na toto je tento cíl zaměřen. Velmi důležitým cílem je i analýza ztrát na úrodě, a to po stránce kvantitativní i kvalitativní. Další, poněkud méně důležitý cíl, je zjištění rozložení žaludů po porostu. Velmi zajímavým cílem je zjištění, zda je plodnost závislá na sociálním postavením v porostu a zda se zde vyskytují podstatné rozdíly. Tato otázka je velmi důležitá pro správné zvolení způsobu obnovy porostu.

2

3. Problematika 3.1.

Luhy

Luhy, případně lužní lesy jsou stanoviště výrazně ovlivněná vodou. Jedná se především o plochy v nižších polohách, které jsou ovlivněny vodním tokem. Jedná se o ovlivnění hladiny spodní vody, která je na těchto stanovištích velmi vysoká. Dalším faktorem je záplavový cyklus, který ovlivňuje stanoviště především na jaře, ale není výjimkou v posledních létech výskyt záplav též v letním období. Tyto biotopy však pozvolna mizí v důsledku regulací toků. V České republice můžeme tato stanoviště nalézt především v povodí řeky Moravy a Dyje a to v severní části lokality Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví, v jižní části při soutoku Moravy a Dyje. Další relikty tohoto biotopu se nacházejí v povodí Labe (NPR Libický luh) a na dalších místech povodí řeky Moravy. V těchto případech se jedná o klasický lužní les, již méně jsou známé lužní lesy ve vyšších polohách, jedná se především o luhy potoční případně luhy v aluviích horských potoků. Jedná se tedy o stanoviště azonální. Další odstavce budou věnovány klasickému nížinnému luhu, který je na našem území častější než luhy vyšších poloh.

3.2.

Dělení nížinných luhů

Lužní lesy dělíme především podle výskytu dřevin na luhy měkké (výskyt dřevin především rodu Salix, Populus a Aldus) a dále na luh tvrdý (výskyt dřevin rodu Quercus, Fraxinus a Ulmus). 3.2.1.1.Luh měkký Luh měkký je položen blíže vodnímu toku a je tudíž pod větším vlivem vody. Voda na těchto místech stagnuje delší dobu než u luhu tvrdého. Tato stanoviště tedy spíše vyhovují tzv. měkkým listnáčům, od kterých je i název odvozen. 3.2.1.2.Luh tvrdý Tvrdý luh se vyskytuje dále od vodního toku, voda zde taktéž stagnuje, ale spíše kratší dobu než v luhu měkkém. Tento typ luhu známe ve větším rozsahu až od středověku, kdy došlo k odlesnění vyšších poloh a k následným častým záplavám, 3

při nichž docházelo k přemísťování a ukládání obrovského množství materiálu. Tento materiál se ukládal v naplaveninách a dal tak vznik tomuto tvrdému luhu.

3.2.2. Typologie a pedologie Podloží těchto lokalit je tvořeno převážně aluviálními sedimenty, které mají různé zrnitostní složení. Vyskytují se zde půdy jílovité až štěrkovité. Častým půdním typem je zde fluvizem, případně oglejená fluvizem a místy i glej. Převážně zde nacházíme humusovou formu mull. Dle přílohy číslo 4 z vyhlášky č. 83/1996 Sb. můžeme do těchto lužních lokalit zařadit Cílový hospodářský soubor 19 – Hospodářství lužních stanovišť či případně CHS 29 – Hospodářství olšových stanovišť na podmáčených půdách a další CHS 01 – SLT 6L – luh olše šedé. Soubory lesních typů jsou zde zastoupeny tyto: 1L, 2L, 1U, 3U a případně 3L a 5L pro CHS 19 a pro CHS29 tyto: 1T a 1G a případně 3L a 5L. V následujících odstavcích bude pojednáno jen o některých nejdůležitějších souborech lesních typů. Pro doplnění zde budou zmíněny méně zastoupené SLT a to topolový a potoční luh. 3.2.2.1.1L – jilmový luh Jak uvádí Průša (2001), tak se tento soubor lesních typů vyskytuje na podložích z aluviálních sedimentů, které často tvoří štěrkopískové terasy. Hladina spodní vody zde bývá hlouběji než 150cm. Půda bývá shora čerstvě vlhká, převážně hlinitá a velmi hluboká, kyprá a až dospod vlhká až mokrá. Půdním typem je fluvizem, zespoda oglejená. Humusovou formou je mull. 3.2.2.2.1U – topolový luh Jedná se o soubor lesních typů v těsné blízkosti samotného toku, tudíž se zde nacházejí málo vyvinuté půdy. Záplavová voda zde nestagnuje, rychle odtéká. Půdy jsou zde propustné písčité až hlinitopísčité. Půdní typ je zde stenická fluvizem s humusovou formou mull (Průša, 2001).

4

3.2.2.3.2L – potoční luh Tento luh se, na rozdíl od předchozích dvou, vyskytuje ve vyšších nadmořských výškách (250 – 600 metrů nad mořem). Sedimenty jsou zde zrnitostně značně proměnlivé, většinou vrstevnatě uložené. Půdy jsou hluboké, čerstvé. Půdním typem je zde fluvizem kambická, humusovou formou mull.

3.2.3. Flora a fauna Tato stanoviště jsou bohatá na živiny a zároveň nejsou vystavena zvlášť velkým klimatickým výkyvům. Jsou to tedy stanoviště vysoce produkční jak po stránce primární produkce, tak i po stránce sekundární produkce. 3.2.3.1.Rostlinstvo Již z předcházejícího tvrzení o bohatosti stanoviště a o obohacování vodou, zde lze očekávat v bylinném patru především druhy výrazně nitrofilní jako například kopřiva dvoudomá - Urtica dioica, Allium ursinum, Alliaria petiolata, Lamium maculatum aj. Vyskytují se zde také rostliny vlhkých a bohatých stanovišť, například: Aegopodium podagraria, Corydalis cava, Ficaria verna, Stellaria nemorum a mnoho dalších. Z travin převážně druhy Calamagrostis epigejos, Juncus sp. a další. Samozřejmě se zde vyskytují též chráněné rostliny, protože se jedná o relativně méně časté stanoviště. Mechové patro není výrazněji zastoupeno. V synuzii keřů se zde hojně vyskytuje Rubus caesius. Dále se zde vyskytují jedinci druhů Crataegus, Prunus, Frangula, Sambucus případně i Acer campestre a Hegera helix. Z dřevin se zde hlavně vyskytují dub letní (převažuje), jasany (ztepilý, na jihu úzkolistý, případně invazní druh Negundo aceroides). Dále se zde vyskytuje jilm, ten však je na ústupu, protože byl značně poškozen houbou Ophiostoma novo-ulmi). V porostech dále najdeme pestrou směsici lípy, habru, javorů, dále pak olše, vrby, topoly, případně ořešák černý. Dle vyhlášky č. 83/1996 Sb. se zde mohou jako základní dřeviny vyskytovat tyto: dub, topol, jasan a ořešák černý. Jako meliorační a zpevňující

5

lípa, javor, jilm, vrba, topol osika, bříza, jeřáb břek, olše a jedle. Vtroušené a přimíšené dřeviny zde mohou být mimo jiné také smrk a jasan úzkolistý. Dle Průši (2001) je přirozená vegetace na SLT 1L tato: DB 4, JL 2, JS 2, HB 1, LP (JS) 1. U SLT 1U je přirozená vegetace v tomto složení: TP 3, JS 2, DB 2, OL 2, JL 1, VR. Podle přecházejících odstavců je jasné, že vyhláška se snaží respektovat zčásti přirozenou vegetaci u souborů lesních typů, avšak také podléhá jistému tlaku biologických hledisek (týká se především zastoupení jilmu), což je jistě rozumné. 3.2.3.2.Živočichové Vzhledem k docela vysoké primární produkci je téměř jasné, že se zde bude vyskytovat i bohatá živočišná říše. Půdní edafon je však značně chudý z důvodu vysoké vlhkosti. I přes tento handicap se zde vyskytují různé druhy žížal a dalších mikroorganismů,

které

pomáhají

rychlému

zpracování

rostlinného

materiálu.

V blízkosti těchto stanovišť se nacházejí vodní zdroje, a proto je zde velký výskyt různých druhů hmyzu, měkkýšů, korýšů (žábronožka) a obojživelníků. Důležité je i samotné prostředí vody, ve kterém se vyskytuje řada druhů ryb, kterým vyhovují slepá ramena, tůně a stojaté vody. Vyskytují se zde i části s rychle proudící vodou. Tato kombinace dala vzniknout bohatým společenstvím ryb parmových, lipanových i pstruhových. Velmi velké početnosti a diverzity zde dosahují ptáci. Většina lužních oblastí je zahrnuta i do systému NATURA 2000. Je zde jak velký počet druhů vázaných na vodní prostředí (ledňáček, luňák, volavka, atd.), tak i velký počet býložravých a hmyzožravých ptáků (cvrčilka, rákosník, budníček aj.) Z dalších obratlovců se zde vyskytují hlodavci (především myšovití jsou problémem při obnově porostů) Martiník et al. (2012), dále pak drobná (zajíc, bažant) i spárkatá zvěř, především srnec obecný, prase divoké a introdukovaný daněk skvrnitý. Velkým problémem pro stávající porosty se začíná stávat bobr evropský, který v těchto oblastech ničí nejen břehové porosty ve značném měřítku.

6

3.3.

Dub

Duby jsou velmi bohatý rod. Většina druhů je však soustředěna do teplejších částí Země. Nejčastěji jsou stromového, zřídka keřovitého, vzrůstu. Listy má mnohdy laločnaté, většinou poloopadavé. Plodem je semeno s tenkou slupkou tzv. žalud, který sedí v číšce. V ČR se v dosti rozsáhlé míře (z cizokrajných druhů) zkoušel dub červený (Quercus rubra L.). Původní a běžně rozšířené druhy dubů jsou tyto: dub letní (Quercus robur L.), dub zimní (Quercus petraea L.), dub cer (Quercus cerris L.) a dub pýřitý (Quercus pubescenc L.) (Úradníček, Chmelař, 1995). Všechny duby tvoří velmi významný podíl listnatých dřevin v porostech. Dle Zprávy o stavu lesa 2011 zaujímají plochy dubu zhruba 7 % porostní plochy, což je nejvíce za posledních 10 let. Spolu s bukem (7,2 % porostní plochy) patří mezi nejvýznamnější listnaté dřeviny ČR. Podle Zprávy o stavu lesa 2011 je přirozený podíl dubových porostů 19 %, což je o 12 % více než je stávající stav. Doporučený podíl dubových porostů je 9 %. Z tohoto se dá usuzovat, že rozloha těchto porostů bude dále nepatrně stoupat.

3.3.1. Dub letní (Quercus robur L.) Dub letní je statný strom se silným kmenem a košatou korunou. V porostech dosahuje výšek až 40 m, průměru kmene 1,5 m. Jedinci tohoto druhu se dožívají 400 i více let. V zápoji bývá kmen dlouhý, válcovitý s nevelkou korunou a křivolakým větvením. Tento dub má velké tuhé listy s krátkým řapíkem. Na podzim listy přecházejí do světlehnědé barvy a setrvávají na stromě (Úradníček, Chmelař, 1995). Jak uvádí Mauer (2009) tyto listy však nemusí ztratit schopnost asimilace, což je důležité především při manipulaci se sadebním materiálem. Dub letní začíná plodit docela pozdě, u volně rostoucích jedinců je to zhruba kolem 40. až 50. roku. V porostech se tento věk prodlužuje na minimálně 70 let. Semenné roky se v porostu dostavují po 3 až 6 letech, střídají se období se slabou nebo bohatou úrodou. Plodnost dosti ovlivňují pozdní mrazy nebo holožíry (Úradníček, Chmelař, 7

1995). Další autoři (Vyskot, 1957) uvádějí periodu mezi semennými roky na 3 až 7 let (případně 4 až 8 let), především v závislosti na průběhu počasí (mrazy, déšť) a výskytu škod především obalečem dubovým (Tortrix viridana L.) Dub klíčí hypogeicky, načervenalé primární listy semenáčků (v počtu 5 – 8) jsou podobné dospělému jedinci. V prvních letech života roste dub letní pozvolna (Úradníček, Chmelař, 1995). V těchto letech mají vliv na vývoj semenáčku především přístup světla a konkurence nežádoucích dřevin a buřeně (Palátová et al., 2011). Pařezová výmladnost je výborná a přetrvává do značného věku. Všude na kmeni tvoří snadno výhonky (vlky), zvláště při zvýšeném příjmu světla především u okrajových stromů a solitérů. Výmladnost umožňuje obhospodařovat tyto porosty jako pařeziny. Tento druh však nekoření z řízků, roubovanci se ujímají nevalně. Mladé rostliny jsou zvěří vydatně okusovány. Černá zvěr vyrývá semenáčky a požírá žaludy, což může vést k silnému poškození založených porostů (Úradníček, Chmelař, 1995). Nejvíce ovlivňují a snižují výtěžnost žaludů (a tím ovlivňují přirozenou obnovu či síji) hlodavci, pro které jsou nažky vítanou potravou. Značné poškození žaludů způsobuje houba hlízenka žaludová (Ciboria bastschiana). Mezi další houbové patogeny

patří

především

padlí

dubové

(Microsphaera

alphitoides)

(Palátová et al., 2011). Dub letní je dřevina s evropským areálem s výjimkou chladného severu. Jeho růst je závislý na nadmořské výšce, roste především v nížinách podél toků velkých řek, v rovinách a pahorkatinách. Na našem území je přirozeně zastoupený v lužních lesích úvalů řek. Kromě lužního lesa se dub vyskytuje také na teplých výslunných stráních na živných podkladech spolu s dalšími lesostepními druhy dubů (zimní, šípák). V těchto podmínkách má spíše keřovitý vzrůst. Tato dřevina je světlomilná s většími nároky na světlo než dub zimní. Nesnadno se zmlazuje pod porostem, snáší jen lehký stín a ke zmlazení je třeba silného prosvětlení nebo holé plochy. V požadavcích na vláhu rozlišujeme dva ekotypy (lužní a stepní). Stepní ekotyp roste na vysychavých půdách, běžnější lužní ekotyp má nároky na vláhu značné. Dobře prokořeňuje i do hloubky kde je dostatek vody a tímto si nároky na vodu kompenzuje. Dobře snáší jarní záplavy před dobou rašení, záplavami delšími jak 14 dní 8

trpí, proto roste na vyvýšených místech mimo dosah vysoké vody. Jeho nároky na půdu jsou velké, roste na hlubokých hlinitých půdách. Jeho opad se dobře rozkládá, jedná se o meliorační dřevinu. Ke klimatu je dosti lhostejný, ohrožen je především pozdními mrazy. Je též odolný vůči nečistotám v ovzduší (Úradníček, Chmelař, 1995). Duby obecně mají velmi významné postavení v lesním hospodářství. Dřevo je kruhovitě pórovité, využívá se při výrobě dýh a jako stavební dříví. Též se z něho vyrábí lodě a lodní doplňky. Používá se k výrobě pražců, sudů a nábytku. Dřevo má velký obsah tříslovin a je odolné vodě. Třísloviny se těží v podobě tříslové kůry.

3.3.2. Ostatní významné druhy dubů v ČR 3.3.2.1.Dub zimní (Quercus petraea Matt.) Dub zimní je strom středních rozměrů se zprohýbaným kmenem a nepravidelnou korunou. V porostech však dosahuje i rovného kmene avšak má křivolaké větvení. Tento druh se často kříží s dubem letním. Začíná však plodit dříve jak dub letní, semenné roky jsou ale řidší a úroda žaludů je nižší . Klíčí taktéž hypogeicky. Jedinci rostou do 10 let velmi zvolna, pak často keřovatí. Vydatnější přírůst vytrvává zhruba do 80 let. Dub zimní nemá výraznější kůlový kořenový systém a proto dochází na mělčích půdách k vývratům. Pařezová výmladnost je výborná, lepší než u dubu letního. Proto jsou tyto porosty často obhospodařovány jako pařezina. Snadno také obráží na kmeni. Tento druh nekořenuje z řízků a špatně se roubuje. Mladé rostliny jsou ožírány zvěří. Dub zimní je též dřevina evropského rozšíření, chybí však na chladném severu a ve východní Evropě. V našich podmínkách roste nejčastěji ve směsi s dalšími listnáči (např. habr) a to většinou v teplejších pahorkatinách. Dřevina je to světlomilná s menšími nároky než dub letní. Přirozenému zmlazení se pod porostem daří lépe než u předchozího druhu. Většinou roste na půdách se značným nedostatkem vláhy, nesnáší zvýšení hladiny spodní vody. Nároky na půdu jsou skrovné. Tento druh ohrožují hlavně silné mrazy (vznik mrazových kýl), což je způsobeno i dřívějším rašením (Úradníček, Chmelař, 1995). 9

3.3.2.2.Dub cer (Quercus cerris L.) Tento druh dubu je podobný dubu letnímu, je však středních rozměrů. Zřídka se dožívá věku více jak 200 let. List je kožovitý a lesklý. Plodí velmi brzy, semenné roky jsou časté a hojnější je i úroda žaludů. Žaludy dozrávají až v druhém roce. Klíčení je taktéž hypogeické, často vyklíčí velké množství žaludů, je tudíž docela agresivní. Pařezová výmladnost je dobrá. Dub cer je dřevina jihoevropská, u nás rozšířena pouze na jižní Moravě. Cer je dřevina světlomilná, má však menší nároky na světlo než naše ostatní druhy dubů. Je nenároční na vláhu i půdu. Je však velmi náchylný k silným mrazům, často u něho vznikají mrazové kýly. Raší později, uniká tudíž škodám pozdními mrazy (Úradníček, Chmelař, 1995). 3.3.2.3.Dub pýřitý, šípák (Quercus pubescens Willd.) Dub pýřitý je menší strom s pokřiveným kmenem a rozložitou korunou. Dosahuje výšky až 15m a průměru kmene sotva 50cm. Jednoleté prýty a listy jsou plstnaté. Semenné roky se dostavují ve víceletých intervalech, úroda nebývá velká. Šípák roste pozvolna, na hlubokých půdách s dostatkem vláhy však dorůstá silných dimenzí kmene. Dřevina má těžiště rozšíření v jižní Evropě, u nás je zastoupena pouze v nejteplejších lesostepních oblastech. Tento druh netvoří nikdy čisté porosty, roste vždy ve směsi s jinými teplomilnými dřevinami. Šípák je světlomilná lesostepní dřevina, která snáší velmi suchá až skalnatá stanoviště. Vyhledává však živná stanoviště na vápencích, čedičích či sprašová stanoviště (Úradníček, Chmelař, 1995).

3.4.

Pěstování a zakládání lesa v podmínkách luhu

Pěstování lesa v luzích má svá vlastní specifika. Tato specifika se týkají především zvýšené hladiny spodní vody, možných záplav a trofnosti půdy. Pro mnohé dřeviny je hlavním limitujícím faktorem zvýšená hladina spodní vody, kterou nesnášejí. Dalším 10

velmi limitujícím faktorem je při dostatku světla velký tlak buřeně, které tato trofná stanoviště vyhovují.

3.4.1. Základní principy pěstování lesa 3.4.1.1.Zakládání lesa Největšími problémy při zakládání lesa v těchto podmínkách jsou dle Mauera (2009) především v nemožnosti zalesňovat po záplavě vzhledem k zabahnění, dále pak stagnující voda při záplavě. Rostliny případně vysazené před záplavou musí být alespoň částečně nad hladinou vody, do 2 týdnů trvání záplavy však mohou být rostliny pod vodou celé (musí však být v dormanci a voda musí mít teplotu do 6°C). Důležitou úvahu při zakládání lesa tvoří část, kdy je nutné se rozhodnout pro zakládání porostu před nebo po záplavě. Zakládání před záplavou probíhá od podzimu do časného jara za použití krytokořenného i prostokořenného sadebního materiálu. Vhodné je použití vyspělejšího a vyššího sadebního materiálu nejlépe ve formě poloodrostků či odrostků. V případě dostatku žaludů je lze během záplavy vysévat z lodí. Zakládání porostu po záplavě obnáší především užití krytokořenného sadebního materiálu z důvodu již probíhající vegetační sezóny. Obnova generativní se zde provádí na principu vyvýšené sadby. Možností je vysazovat či vysévat generativní materiál do kopečků nebo záhrobců, na padlé nebo odtěžené kmeny, případně vysévat na paty stojících stromů. Řešením je také tvorba odvodňovacích příkopů, při které můžeme zalesnit klasickou úrovňovou sadbou. Obnova vegetativní se provádí za pomocí prutů a kůlů, případně se podporuje výmladková schopnost i za pomocí odtěžování jedinců (Mauer, 2009) 3.4.1.2.Pěstování lesa Péče o kultury se zde provádí především v tlumení agresivní buřeně, toto však nelze provádět chemicky, protože se většinou jedná o chráněná území nebo zdroje vod. Důležité je neustále udržovat v provozu odvodňovací příkopy a též udržovat zrealizovanou vyvýšenou sadbu úpravami záhrobců a kopečků. Většinou je zde třeba provádět oplocování kultur, jelikož tlak zvěře je zde enormní.

11

Při výchově porostů musíme dbát především o celkovou stabilitu biotopu. Musíme podporovat bohatou druhovou skladbu. Důležité je také udržovat porosty zdravé, jelikož se zde vyskytuje velká škála dřevokazných hub a hmyzích škůdců. Obnova se zde zpravidla provádí pomocí holosečného hospodářského způsobu, protože podrostní hospodářský způsob je zde velmi složitý. 3.4.1.3.Pěstění lesa v chráněných územích Veškerá činnost se na těchto územích řídí plánem péče. Tento dokument však není závazný, ale hospodaření podle tohoto plánu s sebou nepřináší žádný střet se zákonem. Struktura lesních společenstev na těchto územích musí být taková, aby zajišťovala společenstva odpovídající přírodním podmínkám, porosty by měly být zdravé, biologicky zdatné a odolné. V druhovém složení by se neměly vyskytovat nepůvodní dřeviny, i když se tak na mnoha místech děje. Přirozené biocenózy jsou v těchto oblastech většinou více etážové, toto prostorové složení je nutné brát v úvahu. V mnoha případech se tedy nemůžeme řídit pouze kvantitativním a kvalitativním hlediskem, ale i též hlediskem biologické rozmanitosti. Při výchově porostů se věnuje zvýšená pozornost vytváření přirozené struktury lesa. Usměrňuje se zde druhové složení tak, aby se zde vyskytovaly druhy odpovídající přírodním podmínkám. Zejména se podporují místní ekotopy nejvitálnějšího vzhledu. Porostní

složení

usměrňujeme

k zajištění

dostatečného

životního

prostoru

a podporujeme žádoucí cílové stromy. Zásahy zde volíme spíše intenzivnější tak, aby se dosáhlo optimálního tvaru korun. Tímto docílíme dobré stability porostů. Zvláštní důraz klademe na zvyšování odolnostního potenciálu a to především usměrňováním druhové, věkové a prostorové skladby. V dospívajících porostech se pokračuje v intenzivních probírkách a porost pomalu připravujeme na obnovu. Odstraňujeme nevhodné dřeviny, jedince se špatným zdravotním stavem a jedince nekvalitní. Snažíme se uvolňovat stromy cílové, které budou případně použity při přirozené obnově (Jurča, 1988).

12

3.4.1.4.Pěstování dubů Dub poměrně špatně kryje půdu a v nesmíšených porostech při volném zápoji se příliš větví a při stísněných korunách zavlčuje. Dub proto vyžaduje pěstění korun a příměs dřevin, které budou tvořit zápoj. Tyto dřeviny by měly podporovat výškový růst, čistí kmen a kryjí půdu a tímto zabraňují zabuřenění. Nejlépe se k tomuto účelu hodí lípa, buk a habr. Zásadní je, aby dub měl neustále korunu nad těmito dřevinami, v zástinu by uhynul. Tohoto si musíme být vědomi při pěstění kultur, kde dub odrůstá pomaleji. Vzhledem ke světlomilnosti vyžaduje dub v zásadě kratší obnovní dobu a dosažení dostatečného výškového náskoku před pomocnými dřevinami (Jurča, 1988).

3.4.2. Přirozená obnova Přirozená obnova je jedním z druhů obnov, při které vzniká nový porost přirozeně nalétnutím (opadem) semen z mateřských stromů. Může to být obnova generativní – semenná; nebo vegetativní – výmladností (Jurča, 1988). 3.4.2.1.Obnova clonná Jedná se o obnovu především generativní. Vychází ze základního rozmístění clonného, které vede k vytvoření podmínek pro vznik a zabezpečení náletu. Clonného rozmístění se dosahuje pomocí těžebních zásahů; rozmístění může být rovnoměrné nebo nerovnoměrné. Podle velikosti obnovované plochy rozlišujeme velkoplošné (aplikované na celé ploše porostu) a obnovy maloplošné (menší plochy obklopené plně zapojeným porostem). Účelem clonného rozmístění je narušení korunového zápoje a následná změna ekologických podmínek. Především se jedná o zvýšení přístupu světla do porostu. Tímto se současně změní i teplotní režim půdy v porostu, oteplí se též i přízemní vrstvy vzduchu. Proclonění vede též ke zvýšení pohybu vzduchu, uvolnění kořenové konkurence a ke zlepšení humifikace. Toto proclonění má však i záporný efekt, i když ani zdaleka tak velký jako holoseč. Jde především o zesílenou transpiraci, zesílení proudění vzduchu, zvýšený výpar a hlavně zabuřenění. Síla těchto negativních efektů 13

závisí především na intenzitě proclonění, druhovém složení porostů a přírodních podmínkách (Jurča, 1988). 3.4.2.2.Technika clonné obnovy Pomocí pěstebních zásahů má být při clonné obnově sladění biologické zralosti půdy s příchodem semenné úrody a nakonec vytvoření podmínek pro zdárný vznik a vývoj nové kultury. Tohoto však nedosáhneme jedním zásahem, ale zpravidla více zásahy. Zásahy jsou většinou složeny ze seče přípravné, semenné, prosvětlovací a domýtné. Seč přípravná má za úkol připravit porost k plodnosti a vytvoření vhodného prostředí. Uvolňujeme nejkvalitnější jedince vhodných druhů dřevin, naopak odstraňujeme dřeviny nežádoucí k obnově. Též odstraňujeme geneticky nevhodné jedince. Tuto seč můžeme doplnit ještě mechanickým narušením vrstvy surového humusu. Seč semenná se provádí v období semenné úrody, má za účel zabezpečení vhodných podmínek pro vznik a odrůstání náletu. Během této fáze se nesmí příliš prosvětlit porost, protože by došlo k zabuřenění a to by vedlo k neúspěchu přirozené obnovy. V této fázi odstraňujeme stromy především z míst, kde by jejich pozdější těžba ohrozila vzniklý nárost. Seč prosvětlovací se provádí v době, kdy je nový porost zhruba ve stádiu nárostu a je již dobře zakořeněn. V místech, kde je již nárost vyspělý, odstraňujeme mateřský porost, na místech přístupných s nevyspělým nárostem mateřský porost ponecháme. V seči domýtné odstraňujeme zbytek mateřského porostu. Toto realizujeme v době, kdy už je vzniklý porost dostatečně zabezpečen (Jurča, 1988).

14

3.4.2.3.Další seče Pro zajištění přirozené obnovy můžeme do jisté míry použít též i ponechání výstavků na obnovované ploše. Tohoto se však využívá spíše jako doplněk k umělé obnově, protože tato varianta nezajistí rovnoměrné a pravidelné rozmístění nové generace jedinců po ploše. Je však vítanou možností při obnově přimíšených a vtroušených dřevin například modřínu, který se prakticky nemusí vysazovat. Další variantou pro alespoň částečnou přirozenou obnovou jsou maloplošné holé seče nebo kotlíkové seče. Tyto seče zajišťují alespoň okrajově nálet semene ze sousedních porostů. Taktéž se využívá spíše doplňkově jako předchozí varianta. Jeden z posledních způsobů jak dosáhnout přirozené obnovy je okrajová obnova násekou. Jedná se o kombinaci holé seče a clonné seče, kdy je možná přirozená obnova jak druhy s těžkými semeny, tak druhy se semeny lehkými. Princip tohoto postupu spočívá ve vytvoření maloplošné holé seče s prosvětlením ve stávajících okolních porostech. Jednou z hlavních výhod tohoto způsobu je velká škála světelných podmínek, kdy dáváme šanci prakticky všem druhům, ať již mají světelné nároky jakékoliv (Jurča, 1988).

3.4.3. Přirozená obnova dubu Přirozená obnova dubu má svá specifika, která jsou dána především ekologií a semeny této rostliny. Semena jsou těžká a tudíž se většinou nedostanou dále od mateřské rostliny s výjimkou malého množství žaludů přenesených živočichy. Velkou roli hraje samotná plodnost jedinců a výskyt semenných let. Z ekologického hlediska je důležité včasné odclonění porostu, jinak dochází k úhynu semenáčků. 3.4.3.1.Předpoklady úspěšné přirozené obnovy K samotné přirozené obnově mohou být určeny pouze kvalitní dubové porosty, které vykazují kvalitativní a kvantitativní znaky. Především se jedná o znaky morfologické, zdravotní stav a schopnost fruktifikace. Samozřejmostí je, že nesmí takto být obnovovány porosty fenotypové kategorie D.

15

Dalším důležitým faktorem je struktura mateřského porostu. Plody opadávají pouze pod korunou stromu, tudíž i malá mezera mezi korunami může vést k nedostatečnému a mezernatému zmlazení. Nesmí se zde vyskytovat dřeviny, u kterých je předpoklad, že by jejich případné zmlazení ohrožovalo nálet dubu (např. jasan). Důležité je, aby nedošlo k zabuřenění, proto se jako praktický k tomuto záměru ukazuje dvouetážový porost, kdy spodní etáž, složená z habru a lípy, zabraňuje vzniku tohoto jevu. Neméně důležitým faktorem je samotná plodnost a výtěžnost žaludů. K přirozené obnově je dobré přikročit pouze pokud je úroda bohatá (20ks na 1m3 porostu). Výtěžnost negativně ovlivňují především biotické vlivy (plísně, houby, hlodavci, zvěř), důvodem malé výtěžnosti mohou být i špatné klimatické podmínky. Poslední podstatnější podmínkou je stav půdního prostředí. Důležitá je absence buřeně, ale i charakter půdního prostředí. Dobré je, když padnou žaludy přímo na minerální půdu, čehož lze dosáhnout skarifikací povrchu. Nejlepší však je, když jsou žaludy zapraveny přímo do minerální půdy. Tímto se vytvoří větší plocha kontaktu plodů s půdou, nedochází k tak masivnímu vysýchání, což je pro tyto rekalcitrantní semena velmi důležité. Skarifikací lze zvýšit výtěžnost žaludů až o 40%, po zapravení do povrchu se zvyšuje výtěžnost až na 60%. Dalším pozitivním efektem skarifikace je odstranění případné nežádoucí buřeně (Palátová et al. 2011).

3.5.

Plodnost dřevin

Hlavním předpokladem celé generativní obnovy je plodnost dřevin neboli schopnost jedince fruktifikovat, tedy tvořit plody. Pro samotnou plodnost je také důležitá schopnost tvořit květy. Plodnost je složitý proces, do kterého vstupuje množství různých vnitřních i vnějších faktorů. Samotné generativní rozmnožování je velmi důležité, prakticky vytváří genetickou rozrůzněnost populace a je důležité především pro zachování druhu jako takového.

16

3.5.1. Vnitřní podmínky plodnosti Plodnost

je

především

podmíněna

endogenními

faktory

v dané

rostlině.

Za rozhodující faktory považujeme především vývojovou etapu jedince a genetickou dispozici k vytváření květů a plodů (Palátová, 2008). 3.5.1.1.Vývojová etapa dřeviny Rostliny obecně procházejí za svůj život pěti základními etapami. Tyto etapy mají své fyziologické a biochemické zvláštnosti. První etapa bývá nazývána fáze embryonální, při které dochází k oplození vaječné buňky a vzniku embrya. Druhá etapa – fáze juvenilní, je charakteristická slabým růstem, rostlina má juvenilní listy, často morfologicky odlišné od dospělých jedinců. Na tuto etapu navazuje další, třetí, etapa – fáze růstová. Při této etapě dochází k rychlému růstu, rostlina však ještě nekvete, i když za specifických podmínek už kvést může. Předposlední fází je etapa zralostní (dospělostní). V této fázi ustupuje růst, jedinci začínají kvést a plodit. Poslední fází je etapa stáří, kdy fruktifikace ustupuje, růst je již minimální a jedinec pomalu odumírá. Plodnost se tedy dostavuje mezi etapami růstovou a dospělostní. K vytvoření úrody může dojít jen v případě, že jedinec již tolik nepřirůstá a má dostatek zásobních látek na tvorbu květů a plodů. K nástupu plodnosti tedy dochází až po kulminaci výškového přírůstu. Plodnost se dostavuje u rychle rostoucích dřevin dříve než u dřevin dlouhověkých. Bříza například začíná fruktifikovat ve věku 20 až 30 let, kdežto například dub začíná plodit v 50 až 70 letech. U solitérních stromů se plodnost dostavuje dříve, protože nejsou vystaveny konkurenci a tudíž jejich výškový přírůst kulminuje dříve. Plodnost se dostavuje o 10 až 20 let dříve proti jedincům rostoucím v zápoji. U mnoha jedinců bylo zjištěno, že plodnost je též záležitostí genetickou. Ukázalo se, že někteří jedinci, ač mají morfologické kvality výborné, tak jsou prakticky sterilní. U některých jedinců však byla pozorována i předčasná fruktifikace (Palátová, 2008).

17

3.5.1.2.Reprodukční cyklus Jedná se vlastně o samotnou podstatu plodnosti. Pokud se jedinec dostane do stavu dospělosti a může již tvořit květy a semena, tak v této chvíli nastává tento cyklus. Tento se skládá z několika na sebe navazujících etap, pokud při etapě něco nenastane nebo selže, tak úroda nenastane. První etapa je inicializace květních primodií. V této etapě se mění nedeterminovaný meristém na determinovaný, reprodukční. Tato inicializace je soustavou procesů, tyto procesy jsou určovány rovnováhou růstových regulátorů auxinů a gyberelinů. K inicializaci dochází v létě před kvetením, přitom zde dochází k určení, zda se vyvinou pupeny samičí, samčí nebo vegetativní. Toto závisí na vnějších podmínkách prostředí a na koncentraci růstových regulátorů. Po inicializaci ke vzniku samčích pohlavních buněk (pylu) a samičích pohlavních buněk (vajíček). Tento proces je velmi složitý, probíhá jako několikanásobná dělení, z nichž je jedno redukční a vede k tvorbě pohlavních buněk. Na jaře dochází k opylení samičích květů pylem, kdy je pyl přenesen na bliznu. K přenosu pylu v našich podmínkách dochází hlavně větrem (anemofilie) nebo hmyzem (entomofilie). Pro anemofílii je třeba velká nadprodukce pylu, protože ten je rozptýlen po velké ploše a musí se dostat na bliznu. Blizna je uzpůsobena na zachycení pylu tvorbou kapének (jehličnany), u listnatých dřevin je blizna většinou perforována a je lepkavá. Aby k opylení vůbec došlo, musí být samičí květ receptivní, musí mít schopnost pyl vůbec zachytit. Proces opylení je velmi závislý na vnějším prostředí. Při vlhkém a deštivém počasí pyl nelétá a nemusí dojít k opylení v době, kdy je květ receptivní. Z tohoto důvodu nemusí nastat úroda, i když květy byly vytvořeny. Po opylení nastává fáze oplození. Tento proces je rozdílný u krytosemenných a u nahosemenných. U nahosemenných dochází k oplození opožděně po opylení, nedochází zde k dvojímu oplození. U krytosemenných jsou vajíčka uložena v semeníku. Pyl uchycený na blizně vypustí semennou láčku, kterou proroste k semeníku. Generativní jádro se dělí na dvě jádra spermatická. Jedno jádro se spojí s vaječnou buňkou a vzniká embryo, druhé jádro se spojí s jádrem zárodečného vaku a vzniká endosperm. 18

U nahosemenných rostlin, po vzniku embrya, plodolisty zdřevnatí a začne se tvořit šiška. U krytosemenných rostlin blizna, prašníky a květní obaly opadnou a ze stěny semeníků se vytvoří oplodí. Dalšími změnami se vytvoří plod, který je druhově specifický, oplodí chrání vytvořené semeno. Oplodí může ztrácet během zrání vodu (vznikají

plody

suché).

Pokud

mezokarp

zdužnatí,

vznikne

dužnatý

plod

(Palátová, 2008). 3.5.1.3.Periodicita plodnosti Plodící stromy nezakládají květní pupeny každým rokem nebo je zakládají v různých množstvích. Rok, kdy dochází k úrodě, nazýváme semenným rokem. Jev, kterým je střídání semenných let s lety neplodnými, nazýváme periodicita plodnosti. Tato periodicita souvisí se zásobními látkami. Pro tvorbu semen jedinec spotřebuje značné množství těchto látek a musí počkat, než jejich hladinu zase doplní. Proto tedy mají stromy s malými semeny (s malým podílem zásobních látek) kratší periodicitu plodnosti než druhy s velkými semeny, do kterých je investice zásobních látek o hodně větší (Palátová, 2008). Jak uvádí Vyskot (1957), periodicita plodnosti dubu závisí především na průběhu vnějších podmínek v době od založení květních pupenů do opadu žaludů. Nejdůležitější je vliv počasí během květu a opylení, dalším vlivem je působení škůdců. Pro periodicitu plodnosti je důležité množství světla a tepla. Volně rostoucí solitérní stromy a stromy v nadúrovni mají světla a tepla více, a proto plodí častěji. Ze všeho nejdůležitější však jsou optimální podmínky pro růst samotného jedince, jedinec v optimu své ekovalence plodí více a častěji než jedinec na stanovištích mimo svoji ekovalenci (Palátová, 2008). Samotných příčin periodicity je více. Jedná se především o fyziologii a morfologii jedince a také o průběh počasí. Fyziologické podmínky jsou záležitostí především zdraví jedince. Zdravý a silný jedinec, který vyhrává boj o živiny, vodu a světlo, plodí častěji a silněji. Po semenném roku se však zmenší přírůsty, což je dáno vyčerpáním zásobních látek. Morfologické podmínky se týkají problému, kterým je menší počet vegetativních pupenů a tím zmenšení asimilační plochy. Tímto se sníží množství vytvořených zásobních látek. Poslední podmínkou je vliv počasí. Pro tvorbu zásobních 19

látek je třeba mimo jiné fotosyntézy. Když tento proces probíhá za příznivých podmínek (které však nejsou pro každou rostlinu stejné), vzniká i více zásobních látek a jedinec tedy může plodit častěji (Palátová, 2008).

3.5.2. Vnější podmínky plodnosti Stromy, jako většina organismů, jsou v interakci s okolním prostředím. Proto je i plodnost tímto prostředím ovlivňována. Toto okolní prostředí zasahuje do celého života stromu a tím je ovlivňováno i množství zásobních látek, které jsou tak potřebné pro plodnost a dále jsou ovlivněny i samotné mechanismy plodnosti, jako přesun a distribuce pylu a tvorba plodů. 3.5.2.1.Podnebí Podnebí je dlouhodobý režim počasí. Tuto podmínku hlavně ovlivňuje nadmořská výška a zeměpisná šířka. S rostoucí zeměpisnou šířkou a nadmořskou výškou klesá i délka vegetační doby. Nástup plodnosti je při větších výškách a zeměpisných šířkách pozdější a periodicita plodnosti je delší. Klimatické podmínky také ovlivňují samotnou kvalitu semenné suroviny. Semena jsou menší a méně kvalitnější (mohou mít menší klíčivost) ve vyšších zeměpisných šířkách a větších výškách, především se jedná o nevyvinuté embryo. 3.5.2.2.Počasí Jedná se o aktuální stav ovzduší. Počasí značně ovlivňuje reprodukční cyklus a může mít kumulativní účinek i po mnoho let. Nejzákladnějšími faktory jsou teplota a vlhkost. Teplota sehrává důležitou roli při inicializaci květních primodií a také kvetení (mráz může spálit květy, případně i plody). Závěrečná fáze vývoje semen může být teplotou také podstatně ovlivněna, kdy se může zpomalit zrání semen a tato se pak špatně luští. U srážek se jedná především o jejich frekvenci a vydatnost jak během kvetení, tak hlavně při opylení a také při opadu plodů.

20

3.5.2.3.Světlo Velmi důležitou podmínkou plodnosti je světlo. Toto jde ruku v ruce s teplem a je to faktor neméně důležitý. V předchozích odstavcích již byl uveden vliv světelných podmínek na plodnost, především u solitérních jedinců a jedinců nadúrovňových. 3.5.2.4.Výživa Další podmínkou je stav výživy a půdního prostředí. Jak již bylo uvedeno, plodnost je především závislá na stavu zásobních látek. K jejich tvorbě je třeba mnoho minerálních látek, které jsou získávány z půdy. Tímto se otevírá značná možnost podpory plodnosti přidáváním živin (hnojení), tato možnost však není příliš prozkoumaná. 3.5.2.5.Imise, škůdci Pro plodnost je důležitý zdravotní stav jedince a tento může být ovlivněn ještě především imisemi a škůdci. Imise prokazatelně zhoršují zdravotní stav stromů a tím tedy do jisté míry ovlivňují též plodnost. Vlivem snížení pH jsou také poškozována samotná semena, kdy dochází ke zvýšení podílů prázdných semen. Vliv škůdců je velmi podstatný. Škůdci buď přímo zasahují do procesu tvorby semen (zničení nebo poškození květních pupenů), též ničí i případnou úrodu (konzumují tato semena – hlavně hlodavci, ptáci a různí škůdci žijící přímo v semenech). Nepřímo škůdci zasahují do tvorby zásobních látek, kdy je například zničen asimilační aparát (obaleč, chroust) a tímto se sníží tvorba zásob a ovlivní to zásadně plodnost (Palátová, 2008).

21

4. Materiál Výzkumná plocha je umístěna v blízkosti obce Střeň. Tato obec leží v olomouckém kraji, zhruba 12km severně od Olomouce. Obec a její okolí je součástí Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Je zde též chráněné území soustavy NATURA 2000 a to jak ptačí oblast (2310 – Litovelské Pomoraví), tak i evropsky významná lokalita (3230 – Litovelské Pomoraví), celé území je též zařazeno do systému nadregionálního Územního systému ekologické stability (ÚSES) (LHP). Samotná výzkumná plocha je rozdělena na dvě subplochy, označeny jsou jako plocha A a plocha B. Plocha A leží v těsné blízkosti obce, plocha B je od obce vzdálena zhruba 1,5 km severozápadně a leží v přírodní rezervaci Litovelské luhy. Výzkumnou plochu tvoří porosty ve vlastnictví státu, které jsou obhospodařovány Lesy ČR s.p. lesní správou Šternberk, revír Litovel. Na výzkumných plochách byla sledována plodnost vybraných jedinců dubu letního za pomoci semenoměrů. Na plochách byly prováděny ještě další pokusy související s plodností a především s poškozováním žaludů a jejich přezimováním.

4.1.1. Přírodní lesní oblast 34 – Hornomoravský úval PLO 34 je jedna z nejníže položených přírodních lesních oblastí. Její lesnatost je 6,1 %. Lesy jsou zde zařazeny především do 1. vegetačního lesního stupně (8 797 ha), dále pak druhého (2 798 ha) a do třetího vegetačního lesního stupně pouze necelých 360 ha lesních porostů. V přirozené vegetační skladbě zde má být zastoupeno 50 % dubu, 17 % lípy, jilmu 7 %. Jasan, buk a olše zde mají být zastoupeny kolem 3 až 5 %. Do jednoho procenta se zde má přirozeně vyskytovat jedle. Ve skutečné druhové skladbě se zde nachází hlavně dub (26 %), následován jasanem (24 %) a lípou (14 %). Zajímavý je docela vysoký podíl jehličnatých dřevin, a to 11 % - z toho smrk 8 %, 1 % borovice, 2 % modřín a jedle se zde vůbec nevyskytuje. Jelikož se na území vyskytuje CHKO Litovelské Pomoraví, tak je zhruba 47 % pozemků určených k plnění funkce lesa vedeno jako les zvláštního určení, kde je veřejný zájem na ochraně přírody.

22

Z typologického hlediska je zde nejvíce zastoupen cílový hospodářský soubor 19 – hospodářství lužních stanovišť se 70,7 % plochy. Dalším více zastoupeným CHS je soubor 25 – hospodářství živných stanovišť nižších poloh s 18,9 % plochy . Další CHS jsou zastoupeny již jen minimálně. Průměrné obmýtí v porostech je 116 let (www.uhul.cz).

4.1.2. CHKO Litovelské Pomoraví Chráněná

krajinná

oblast

Litovelské

Pomoraví

byla

zřízena

vyhláškou

č. 464/1990 Sb. ministerstva životního prostředí. Účelem vyhlášení je ochrana a postupná obnova hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejich typických znaků a vytvoření a rozvíjení ekologicky optimálního systému všestranného využívání krajiny a jejich přírodních zdrojů v oblasti. K typickým znakům oblasti náleží zejména její povrchové utváření, včetně vodních ploch a toků, její vegetační kryt a volně žijící živočišstvo, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu a ve vztahu k ní také rozmístění a urbanistická skladba sídlišť a místní zástavba lidového rázu (vyhláška č. 464/1990 Sb.). CHKO se rozprostírá na severní Moravě, severně od města Olomouc, v úzkém pásu kolem řeky Moravy a zasahuje až k městu Mohelnice. Rozloha oblasti je 9 600 ha. Na území CHKO se nachází 27 zvláště chráněných území, která mají zastoupení z celkové plochy 12,3 % (Plán péče, 2008). Území je součástí Českého masivu s kvartérními sedimenty a s převažujícím půdním typem fluvisoly glejové. Podle Demka (1987) je toto území geomorfologicky začleněno do systému Hercynského – provincie Česká vysočina, subprovincie Krkonošsko – jesenická soustava, oblast jesenická podsoustava, celku Mohelnická brázda. Nadmořská výška je zde zhruba kolem 250 – 270 m nad mořem. Výzkumné plochy se nacházejí v nadmořské výšce zhruba 225 m nad mořem. Podle Quitta (1971) spadá toto území do klimaticky mírně teplé oblasti MT 10, jenom okolí Mohelnice náleží do teplé oblasti T 2. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem hodnot 7 až 9°C. Průměrně zde spadne 550 – 650 mm srážek ročně. Ve vegetační době, tedy od dubna do září, je úhrn srážek kolem 350 až 400 mm. Je však otázkou,

23

zda v dnešním nestálém a měnícím se klimatu, můžeme tyto hodnoty brát spíše orientačně nebo už vůbec nejsou správné. 4.1.2.1.Lesní hospodářství v CHKO Litovelské Pomoraví Většina lesů na tomto území patří do II. zóny odstupňované ochrany, též jsou tyto plochy součástí Evropsky významné lokality i ptačí oblasti a též i regionálního i nadregionálního ÚSES. Zcela zde převažují smíšené lesy s vysokým zastoupením dřevin

přirozené

druhové

skladby.

na vodohospodářsky neupravený tok

Lužní

lesy jsou

řeky Moravy a

zde jejích

vázané ramen

převážně a jsou

v mezinárodním významu unikátní. Lesy jsou zde převážně ve vlastnictví státu, dalšími většími vlastníky jsou město Olomouc a město Litovel. Hlavním problémem z hlediska ochrany přírody je nízký podíl přirozené obnovy dřevin přirozené druhové skladby (Plán péče, 2008). Podle Plánu péče (2008) se zde má usilovat o zařazení lesů v II. zóně do lesů zvláštního určení. V porostech je doporučeno použít tvar lesa nízkého nebo středního. Lesy s dostatečným zastoupením dřevin přirozené druhové skladby přednostně obnovovat za využívání přirozené obnovy s výjimkou porostů s převažujícím zastoupením dubu letního. Je též doporučeno nezakládat holoseče o plochách větších jak 1 ha. Při umělé obnově dubů rozlišovat jejich druhy a vysazovat druhy podle ekologických nároků a stanoviště a je také doporučeno nevysazovat nepůvodní druhy (především dub letní slavonský).

4.1.3. Výzkumné plochy 4.1.3.1.Výzkumná plocha A Výzkumná plocha A se nachází v porostu 782E11 a je součástí II. zóny CHKO i systému NATURA 2000. Tento porost je rozpracován, jsou v něm umístěny již dva obnovní prvky. V tomto roce 2013 na jaře má být dotěžena zrovna ta část porostu, kde se tato plocha nachází. Porostní skupina má plochu 3,35 ha s lesním typem 1L2. Hospodářský soubor je zde 195. Porostní skupina je rozdělena na tři části, je výrazně výškově diferencována a nerovnoměrně zakmeněna (místy zakmenění až 11, místy však zakmenění klesá – výskyt kotlíků atp.). V porostu je nejvíce zastoupen jasan (45 %) a dub letní (38 %). Dále se zde vyskytuje lípa, klen a javor babyka. Porost má věk 24

112 let. Doba obmýtní je 140 let a obnovní doba je 30 let se začátkem obnovy ve 121 letech. Tento porost byl vybrán k účelu této práce na doporučení Ing. Poláška z CHKO. Je zde naplánována těžba obnovní na 1,30 ha s celkovým výnosem 555 m3. Pro obnovu je naplánován dub v zastoupení 60 %, jasan (30 %) a olše s lípou po 5 % (LHP). Na této ploše byly vybrány vzorníky ve variantách solitér, zapojený a okrajový, každý v jednom provedení. V tabulce je uvedena dendrometrická charakteristika vzorníků. Tab. 1. Dendrometrická charakteristika vzorníků plochy A

Solitér Zapojený Okrajový

Průměr v d1,3 (cm) 66,53 63,66 71,62

Výška h (m) 36 33 37,5

Výška nasazení koruny (m) 14 15,5 13,5

Objem 3 kmene (m ) 6,54 5,66 8,12

4.1.3.2.Výzkumná plocha B Tato výzkumná plocha se nachází v porostu 778C14/10/1c a je taktéž součástí II. zóny CHKO i systému NATURA 2000. Lesním typem je zde typ 1L2. I tento porost začal být obnovován, je značně rozvolněn a nachází se v něm tři etáže. Celková plocha porostu je zhruba 20,5 ha. Nejstarší etáž tvoří jen nadúrovňové pomístné výstavky (především dubu, dále pak lípy a jasanu a v nepatrné míře je zastoupen habr a klen). Tato etáž má věk 143 let a je zastoupena i v okolních již obnovených porostech 1a a 2, kde tvoří výstavky. Další, nejvíce zastoupená etáž, má zakmenění 10 a tvoří úroveň porostu. Nejvíce je zde zastoupena lípa spolu s jasanem a dubem, tyto druhy jsou doplněny v malé míře habrem a olší. Tato etáž má věk 101 let a je v ní plánováno prosvětlení po celé ploše. Nejmladší etáž je zhruba 13 let stará a jsou v ní zastoupeny dřeviny klen a lípa. Tato porostní skupina se vyskytuje na 0,55ha a její zakmenění je 10, vyskytuje se pod předcházejícími etážemi. Všechny etáže mají dobu obmýtní stanovenou 25

na 200 let, obnovní doba je 50 let, s počátkem obnovy ve 171 letech (LHP). Taktéž tento porost byl doporučen pracovníkem CHKO. Podle Plánu péče (2008) je zde navržen zásah v etáži 10 o intenzitě 6 % za účelem umožnění a zvýšení plodivosti a zmlazení dřevin přirozené dřevinné skladby. Mají se zde šetřit a uvolňovat vitální jedinci a též se zde mají ponechávat souše. Na této ploše byly taktéž vybrány a vyznačeny vzorníky, avšak proti předchozí ploše byly tyto vzorníky vybrány 3 na každou variantu zapojenou, okrajovou a výstavkovou. Tyto vzorníky byly vybrány obdobně jako na ploše A. Dendrometrická charakteristika vzorníků je uvedena v tabulce: Tab. 2. Dendrometrická charakteristika vzorníků plochy B

Průměr v d1,3 (cm) 56,02 53,79 57,93 55,86 56,02 38,83 49,97 65,89 39,15

Solitér I. Solitér II. Solitér III. Zapojený I. Zapojený II. Zapojený III. Okrajový I. Okrajový II. Okrajový III.

4.2.

Výška h (m) 32 32,5 34 38 32 29 33,5 33 31,5

Výška nasazení koruny (m) 10 19,5 16,5 14 18 19 19,5 17,5 19,5

Objem 3 kmene (m ) 4,17 3,91 4,74 4,84 4,17 1,80 3,43 6,03 1,93

Metodika

4.2.1. Použité metody podle ploch 4.2.1.1.Plocha A Na této ploše se jednalo především o sledování potenciálu úrody, škod na této úrodě a rozmístění úrody po porostu. Pro toto sledování byly použity metody uvedené v následujícím odstavci. Vzorníky byly

vybrány vzhledem k umístění v porostu a vzhledem k velikosti

koruny a pravděpodobnosti fruktifikace. Tyto vzorníky byly zaměřeny GPS přístrojem Trimble Juno ST. Na této ploše byly nainstalovány u každé varianty (vzorník zapojený, okrajový a solitérní) semenoměry. Tyto semenoměry byly instalovány v obou letech sledování (rok 2011 a 2012). V roce 2011 nainstalovány kontrolní plošky na zemi 26

v těsné blízkosti semenoměrů, v roce 2012 nebylo toto měření provedeno. Dále zde byla na podzim roku 2011 zřízena plocha pro sledování přezimování žaludů. Přezimování bylo zjišťováno jen po zimě 2011/2012. Po této zimě bylo též sesbíráno 200 ks žaludů pro zjištění kvalitativních ztrát po zimě. V roce 2012 byly do porostu ještě doinstalovány další semenoměry (8 kusů), které se však příliš neosvědčily. 4.2.1.2. Plocha B Vozníky na této ploše byly vyhledány a zaměřeny obdobným principem jako u plochy A. Tyto vzorníky zde však byly vytyčeny ve třech provedeních, tedy 9 vzorníků (27 kusů semenoměrů). Stejně byly k těmto vzorníkům nainstalovány semenoměry a byly též zaměřeny GPS přístrojem. Sledování pomocí semenoměrů probíhalo v obou letech sledování (rok 2011 a 2012). V roce 2011 byly taktéž nainstalovány plošky na zemi ke kontrole škod způsobených myšovitými a zvěří. U těchto plošek probíhalo měření též jen v roce 2011.

4.2.2. Pomůcky k zjišťování dat Data byla zjišťována za pomocí pomůcek popsaných v dalších odstavcích. Jedná se o pomůcky většinou jednoduché, s minimální obsluhou, ale velmi efektivní v získávání dat. Je však pravdou, že s těmito přístroji musí být pracováno podle určité metodiky, jinak ztrácí jejich použití smysl a jejich vypovídací hodnota je malá. 4.2.2.1.Semenoměry Jedná se o pomůcku k měření opadu žaludů. Je to jakýsi kovový koš s průměrem 56,41 cm a tedy se záchytnou plochou 0,25 m2, žaludy se tedy zachytávají do pytle navlečeného na tento koš (obrázek č. 12) Z tohoto zařízení byly žaludy vybírány každých čtrnáct dní v semenném období. Tato zařízení byla umístěna pod každým vybraným stromem a to tak, že se vyhledala nejširší část koruny a určila se vzdálenost k patě stromu. Na tento transekt se umístily semenoměry: první koš se umístil zhruba 1m od paty stromu, třetí semenoměr se umístil na hranu koruny a druhý koš se umístil mezi tyto dva. Pracovně byly koše pojmenovány vždy podle vzdálenosti od paty vybraného stromu tak, že první semenoměr byl označen B, prostřední P a poslední D. 27

Účelem této pomůcky bylo zamezení opadu žaludů na zem a tím ke vzniku ztrát myšovitými. Ztráty ptactvem a zvěří nejsou vyloučeny, avšak dá se předpokládat, že tyto ztráty jsou minimální, jelikož pytle byly pestrých barev a často bylo problémové i pro člověka z těchto pytlů žaludy vůbec vyndat. V průběhu zkoumání bylo jednou zjištěno převrácení semenoměru, nejspíše se tak stalo důsledkem nárazu zvěře. Z těchto zařízení též byly použity žaludy pro zkoušky klíčivosti. 4.2.2.2.Plošky Pro sledování vlivu především myšovitých na úrodu žaludů byly zřízeny tyto plošky. Jednalo se prakticky o čtverce vytyčené pomocí pásky a hřebíků v těsné blízkosti variant BPD, semenoměrů. Ploška měla velikost hrany 25×25 cm a ploše 0,0625 m2, podle metodiky však měla mít stejnou plochu jako semenoměr, avšak z důvodu ztráty vytyčovací pomůcky byly tyto čtverce vytvořeny o tomto rozměru (obrázek č. 12). Pro porovnání výsledků byl počet žaludů zjištěných v semenoměru vydělen čtyřmi a tím bylo dosaženo srovnání ploch i hodnot. Tato metoda zkoumání byla použita pouze v roce 2011. Upuštěno od ní bylo především kvůli neustálým škodám na značení těchto plošek, nejspíše způsobené zvěří. Při opravách docházelo, i když k malým, změnám ve vytyčení, což ale ve výsledku při tak malé ploše dělalo velmi mnoho a proto se nedala zaručit přesná opakovatelnost pokusu. Dalším problémem byl velký tlak buřeně, která se musela každých čtrnáct dní odstraňovat a působila značné problémy především tím, že při jejím odstraňování docházelo k částečnému odstraňování i napadaných žaludů a i ničení vytyčení plošek. Na ploškách byl stav zjišťován taktéž každých čtrnáct dní, ve stejný čas jako u semenoměrů a každá ploška byla přiřazena ke „svému“ semenoměru, vedle kterého byla. 4.2.2.3.Zkusná plocha Tato zkusná plocha byla vytyčena na ploše A. Jedná se o pravidelnou síť bodů umístěných v porostu, která měla za úkol sledovat rozložení semenné úrody po porostu a též i její přežití přes zimu. Tato síť byla založena na podzim roku 2011, kdy na ní byly počítány žaludy. Následné počítání žaludů bylo provedeno na jaře roku 2012. Její 28

rozměry jsou menší, než je plocha celé výzkumné plochy A, především z důvodu velmi náročného sběru dat. Síť měla rozměry 40×60 m. Tato síť byla rozčleněna na čtverce 5×5m a v tomto čtverci byl zjištěn střed. V tomto středu byla vytyčena samotná kruhová zkusná ploška o průměru 80 cm a tedy ploše 0,5 m2. Tato byla stabilizována středem (hřebík) a vyznačena dřevěným kolíkem (obrázek č. 13). Na této ploše byly pomocí GPS přístroje Trimble Juno ST zaměřeni jedinci dubu letního a též byly zaměřeny rohové body této sítě pro lepší přenesení do GIS programu. 4.2.2.4.Semenoměry v porostu Tato varianta byla přidána v roce 2012. Do prostoru výzkumné plochy na ploše A byly umístěny semenoměry v počtu 8. Byly zde umístěny v pravidelné síti, která kopírovala síť výzkumné plochy. Semenoměry byly umístěny mezi třetí a pátou řadou výzkumné plochy, vždy 1 m od středu plošky ke zjišťování přežití žaludů přes zimu, směrem k sousednímu středu (tedy k řadě 4 a 6) a v každém třetím sloupci (obrázek č. 10).

4.2.3. Sběr dat v terénu Data měla být u semenoměrů a plošek sbírána každých čtrnáct dní. V roce 2011 byly semenoměry umístěny do porostu 1. 9. a poslední sběr probíhal 27. 10., kdy tento probíhal až za tři týdny. V roce 2012 byly semenoměry už bez plošek založeny 30. 8. a bylo již sbíráno v pravidelných čtrnáctidenních intervalech a sběr byl ukončen 25. 10. Žaludy byly sbírány ze semenoměrů bez čížek a dalších nečistot. Jejich počet byl v každé variantě zanesen do tabulky. Poté byl vytvořen oddíl, z každého porostu jeden. Tyto dva oddíly byly skladovány v uzavřeném igelitovém sáčku v lednici při teplotě zhruba 6°C. Takto byly skladovány většinou dva až tři dny (přes víkend) a poté dopraveny do

laboratoře ke zkouškám

klíčivosti.

Podobně se postupovalo

i u semenoměrů umístěných ve zkusné ploše. Zde se také sbíralo po čtrnácti dnech, žaludy byly stejně skladovány a byly připojeny k oddílu ze stejného porostu vzhledem k jejich malému počtu. 29

Na ploškách probíhala pouhá evidence počtu přítomných letošních žaludů. Tyto zde byly ponechávány a byly evidovány jejich příbytky, případně ztráty. Na ploškách bylo měřeno ve stejné doby jako u semenoměrů. Rozmístění úrody po porostu bylo sledováno na zkusné ploše nejprve 12. 11. 2011 a zjištěné počty byly taktéž zaneseny do tabulky. Kontrolní sledování bylo provedeno 4. 5. 2012. Jedna ploška nebyla zjištěna, protože se ji nepodařilo s jistotou nalézt. Na jaře roku 2012 byla zjištěna dendrometrická charakteristika u každé varianty v každém porostu. Byl zjištěn obvod za pomocí pásma. Dále byla pomocí pásma zjištěna rozloha koruny ve všech světových stranách (varianty N, NW, W, SW, S, SE, E, EN). Pomocí výškoměru Blume - Leiss a dálkoměru Nikon 800 byla změřena celková výška jedince, tak i nasazení koruny, objem byl zjištěn pomocí Objemových tabulek Lesprojektu. Pro zjištění schopnosti klíčit po zimně bylo ze zkusné plochy, na různých místech, na jaře 2012 odebráno 200 kusů žaludů. Tyto byly stejně skladovány po tři dny a poté byly dopraveny do laboratoře.

4.2.4. Laboratorní šetření V laboratoři byla zjišťována energie klíčení a klíčivost sebraných žaludů ze semenoměrů a také jednou i žaludů sebraných náhodně v porostu po zimě. Zkoušky probíhaly podle normy ČSN 48 1211 - Lesní semenářství - Sběr, jakost a zkoušky jakosti plodů a semen lesních dřevin. Nicméně vzhledem k nedostatečnému množství žaludů byl jejich počet pro zkoušku snížen z požadovaných 4×100 na 4× (případně 2×) 25 kusů a tudíž bylo zakládáno menší množství žaludů, než je normou vyžadováno. Norma vyžaduje 500 ks na zkoušku kvality, tento počet však nebyl ani v jednom oddílu splnitelný. Oddíl byl většinou testován celý, nebyly tedy tvořeny základní, složené ani průměrné vzorky. Z celého oddílu byl náhodně vybrán určený počet ke zkoušce a zbytek byl zničen. Tento vybraný vzorek čítal 25 kusů žaludů, toto je též odlišnost od normy, z již uvedeného důvodu nedostatku žaludů. Těchto vzorků bylo odebráno podle počtu žaludů, standardně 4, někdy však pouze 2. Již podle normy byly žaludy 30

seříznuty asi o 1/3 od konce s jizvou a oloupány od osemení. Poté byly v laboratorní teplotě ponechány namočené po dobu zhruba 24 hodin ve vodě. Pak následovalo jejich založení do vlhkého křemičitého písku do vegetačních nádob. Oddíly byly odděleny mechanickou překážkou ve formě prkénka a poté byly žaludy zahrnuty zásypkou. Vegetační nádoby byly ponechány v laboratorní teplotě (zhruba 20°C) a podle potřeby zvlhčovány (ČSN 48 1211). Po 7 dnech byla zjišťována energie klíčení, která však byla vždy hodnocena negativně, žádné semeno v této lhůtě nevyklíčilo. Po 28 dnech po založení byla zjišťována klíčivost, tedy ne klíčivost jako taková, ale byly zjišťovány počty žaludů s nadzemní částí, s kořenem, dále pak počet semen svěžích, mrtvých a plesnivých.

4.2.5. Vyhodnocení dat Data byla zpracovávána v tabulkovém editoru Microsoft Excel 2003 a mapové podklady byly zpracovávány v programu Quantum GIS 1.7.3 – Wroclaw (QGIS). 4.2.5.1.Data ze semenoměrů Tato data byla v MS Excel nejprve roztříděna do jednotlivých měřených období a po jednotlivých výzkumných plochách. Též byla vytvořena celková tabulka za obě výzkumné plochy a oba dva ročníky sběru. Pro vyhodnocení dat z plochy A byl spočítán průměrný počet žaludů na 1 m2 podle plochy semenoměru a jejich počtu. Totožný byl i postup u dat z plochy B. Tato data byla nakonec sloučena a v porovnání s daty z plošek sloužila k vyhodnocení ztrát na úrodě již před zimou. Výsledky byly zaneseny do sloupcového grafu. Byla zde též provedena popisná statistika nad měřenými daty a výsledky byly shrnuty do tabulky (Tab. 3 a 4). Pro plochu B byly vytvořeny samostatné sumáře a tyto byly vizualizované na sloupcovém grafu. Byly též zjišťovány statisticky významné rozdíly mezi soubory dat vzorníků za pomocí jednofaktorové ANOVY.

31

4.2.5.2.Data z plošek Data z plošek byla též rozdělena v MS Excelu po výzkumných plochách a jednotlivých období měření. Jelikož se data měřila bez odstranění stávajících, tak byl jednoduchým přepočtem zjištěn pouze přírůstek a korelační koeficient mezi ploškami a semenoměry. Na těchto datech též byla provedena sumarizace a přepočet na 1 m2, tento přepočet však není moc spolehlivý, jelikož plošky neměly stejnou plochu jako semenoměry. 4.2.5.3.Data ze zkusné plochy Tato data byla zkombinována s daty získanými měřením GPS přístrojem. Byla pomocí podkladní sítě překreslena do bodů v programu QGIS. Poté byla provedena TIN interpolace mezi body v síti a výsledná data byla vizualizovaná na mapce (obrázek č. 3). Poté byly zjištěny Booleovské vzdálenosti středů zkusných plošek k nejbližšímu jedinci druhu dubu. V MS Excel byla spočítána korelace mezi touto vzdáleností a zjištěným počtem žaludů na zkusných ploškách. 4.2.5.4.Údaje z laboratorního šetření Data byla zanesena do přehledné tabulky v programu MS Excel a roztřízena podle data založení zkoušky klíčivosti. Do této tabulky byly přidány i výsledky zkoušek klíčivosti 200 žaludů sebraných po zimě. Byly též dopočítány prázdné žaludy ve vzorku za pomocí předpokladu, že každý vzorek měl 25 kusů žaludů a byl znám počet žaludů s nadzemní částí, kořenem a počty žaludů svěžích, mrtvých a plesnivých. Tato data byla zprůměrňována za jeden rok sběru, protože zde nebyl u všech oddílů stejný počet vzorků. Z těchto průměrů byl sestaven skládaný graf. V tomto grafu byly sloučeny data za obě plochy a byla určena jako nadzemní část a kořen do kategorie živé, dále pak byla vylišena kategorie mrtvé (plesnivé, mrtvé, prázdné) a taktéž byla vylišena samostatná kategorie svěží. 4.2.5.5.Data ze semenoměrů v porostu Tato data byla pouze uvedena do tabulky, žádné další akce s nimi nebyly provedeny, protože se jednalo o velmi málo dat a tato data velmi často nabývala hodnot 0.

32

4.2.5.6.Dendrometrická charakteristika Taktéž tato data byla zpracována do tabulky v MS Excel. Byl zde vypočítán z hodnot obvodu průměr kmene. Podle průměru kmene v 1,3 m a výšky byl zjištěn objem kmene podle Objemových tabulek Lesprojektu.

33

5. Výsledky 5.1. Pro

Plocha A tuto

plochu

byly zpracovány výsledky ze

semenoměrů

a

plošek,

dále pak výsledky ze zkusné plochy a taktéž výsledky ze zkoušek klíčení.

5.1.1. Plodnost v roce 2011 a 2012 Podle vypočtených dat ze semenoměrů byla koncentrace žaludů na 1 m2 v tomto porostu zhruba 97 kusů v roce 2011. V roce 2012 byla tato koncentrace zhruba 12 kusů/1 m2 a jedná se tak o 88 % nižší úrodu než v roce předcházejícím.

5.1.2. Úbytky semen na ploškách Při porovnání dat ze semenoměrů a plošek byl zjištěn zajímavý, leč předpokládaný,

120,00

Průměrný počet žaludů na 1m

2

(ks)

fakt, který lze vidět na obrázku č. 1 :

100,00

97

80,00 64

semenoměry

60,00

plošky

40,00 20,00

12

0,00 2011

2012 Roky sběru

Obr. 1. Počet žaludů na 1 m2 v semenoměrech a na ploškách na ploše A

Jedná se o pokles počtu žaludů na ploškách na zemi o zhruba 35 % proti počtu žaludů v semenoměrech. V roce 2012 nejsou plošky uvedeny, protože na nich nebylo měřeno.

34

5.1.3. Kvalita semen Ve výsledcích ze zkoušek klíčivosti se objevil taktéž zajímavý údaj. Ačkoliv úroda v roce 2011 byla výrazně vyšší, poměr mezi zdravými a mrtvými semeny je v porovnání s rokem 2012 prakticky stejný (rozdíl 2,5 % můžeme považovat za zanedbatelný). Jako živá semena bylo vyhodnoceno v roce 2011 66,5 % a v roce 2012 64 %. Dalším zajímavým faktem, který lze vidět na obrázku č. 2 je velký nárůst mrtvých semen po zimě. V tomto případě bylo 95 % žaludů vyhodnoceno jako mrtvých, pouze 3,5 % jako živé a podíl svěžích zůstal stejný (1,5 %) jako před zimou. Data z roku 2012 však mohou být hodně zavádějící, jelikož, jak lze vidět v tabulce č. 3, úroda byla malá a skoro nereprezentativní.

2012

živé po zimě 2011/2012

mrtvé svěží

2011

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

Obr. 2. Kvalita semen na ploše A

5.1.4. Rozložení úrody po porostu Výsledkem zpracování rozložení žaludů po porostu je obrázek č. 3. Na něm můžeme vidět značné rozdíly v rozložení žaludů po porostu. V blízkosti plodících stromů (v našem případě stromy v blízkosti červených až bílých oblastí) byla koncentrace žaludů velká – největší počet na plošce byl 104 kusů žaludů na 1 m2 v listopadu roku 2011. Nejvyšší počet žaludů v květnu roku 2012 byl 32 kusů na 1 m2, což je jen 30 % úrody z listopadu. Můžeme zde sledovat prakticky na všech místech pokles počtu žaludů, avšak v severní části zkusné plochy by se mohlo vizuálně zdát, že počet zůstal zachován, ale u roku 2012 je měřítko barev dvakrát větší, tudíž je žaludů na tomto místě o 50 % méně.

35

Obr. 3. Interpolace počtu žaludů na zkusné ploše

36

Při zjišťování závislosti počtu žaludů na vzdálenosti od jedinců dubu se tato závislost neprokázala.

5.1.5. Soubor dat Z výsledků popisné statistiky lze stejně jako u obrázku č. 1 vidět značně rozdílné hodnoty mediánu v obou rocích sledování. Zajímavý je i fakt, že největší rozptyl hodnot z variant měla varianta zapojený v roce 2011, ale v roce 2012 byl tento rozptyl nejmenší z variant. Tab. 3. Počet žaludů – ks/m2 (medián, min – max a průměr) pro vzorníkové stromy jednotlivých variant v letech 2011 – 2012 na ploše A

Varianty Solitér Okrajový Zapojený Průměr

5.2.

Množství žaludů medián (min - max) 2011 2012 12 2 (0 - 20) (0 - 12) 24 0 (8 - 32) (0 - 20) 44 0 (28 - 124) (0 - 8) 34 0,66

Průměr

7 12 22 13,67

Plocha B

Pro tuto plochu byla zpracována data ze semenoměrů a plošek a taktéž zkoušky klíčení. Především zde však byla pozornost soustředěna na vliv cenotického postavení stromu, ostatní data jsou spíše pro dokreslení podobnosti obou ploch.

5.2.1. Plodnost v roce 2011 a 2012 Na obrázku č. 3 vidíme prakticky stejné rozložení hodnot jako u plochy A. Podstatným rozdílem je podíl ztrát na ploškách, zde ztráty dosahují prakticky zanedbatelné hodnoty. Propad úrody v roce 2012 proti roku 2011 je zhruba 91 %. 37

2

Průměrný počet žaludů na 1 m (ks)

120,00 96

100,00

96

80,00 semenoměry

60,00

plošky

40,00 20,00

8

0,00 2011

2012 Roky sběru

Obr. 4. Počet žaludů na 1 m2 v semenoměrech a na ploškách na ploše B

5.2.2. Kvalita semen Podle zkoušek klíčivosti zde byl významnější rozdíl mezi rokem 2011 a 2012. V roce 2012 poklesl podíl mrtvých na 32 %, proti minulému roku 2011, kdy byl tento podíl 52 %. Svěží žaludy se v roce 2012 vůbec nevyskytovaly. Data z roku 2012 však mohou být hodně zavádějící, jelikož, jak lze vidět v tabulce č. 4, úroda žaludů byla malá a skoro nereprezentativní.

2012 živé mrtvé svěží 2011

0%

20%

40%

60%

80%

Obr. 5. Kvalita semen na ploše B

38

100%

5.2.3. Vliv cenotického postavení Na výsledném obrázku č. 5 z porovnání jednotlivých variant na ploše B můžeme jasně vidět pokles počtu žaludů na 1 m2 od varianty Solitér k variantě Zapojený. Rozdíl hodnot v roce 2011 činní 90 % mezi Solitérem a Zapojeným. Pro rok 2012 je tento rozdíl ještě větší a to 95 %. Toto dokazuje, že i při velmi malé úrodě, která nastala v roce 2012 se trend od Solitéru k Zapojenému zachovává. Pro lepší interpretaci rozdílů byla použita ANOVA, pro kterou vyšly rozdíly mezi variantami v roce 2011 i 2012 jako

Průměrný počet žaludů na 1m

2

(ks)

statisticky významné a tudíž tento trend potvrdila.

40,00 35,00

37 31

30,00 25,00

Solitér 19

20,00

Okrajový Zapojený

15,00 10,00

5

4

5,00

1

0,00 2011

2012 Roky sběru

Obr. 6. Vliv cenotického postavení

5.2.4. Soubor dat V tabulce výsledků z popisné statistiky můžeme stejně jako v případě plochy A vidět značný pokles úrody v roce 2012. Na těchto datech lze také do určité míry sledovat i již zmíněný trend poklesu plodnosti. Tab. 4. Počet žaludů – ks/m2 (medián, min – max a průměr) pro vzorníkové stromy jednotlivých variant v letech 2011 – 2012 na ploše B

Varianty

Množství žaludů medián (min - max)

39

Průměr

Solitér Okrajový Zapojený Průměr

2011 56 (8 - 200) 24 (0 - 76) 0 (0 - 8) 12

2012 2 (0 - 32) 0 (0 - 20) 0 (0 - 4) 0,66

40

29 12 0 13,67

6. Diskuze V lesním hospodářství České republiky zastupuje dub druhé místo v listnatých dřevinách a je velmi důležitou hospodářskou dřevinou. Jeho přirozená obnova je však často problematická a to jednak z důvodů vlastnosti stanoviště, na kterém se vyskytuje, ale také s ohledem na jeho reprodukční strategii. Dub se vyskytuje na stanovištích lužních a bohatých, kde není nouze o další kompetitory (především jasan). Dalším jeho specifikem jsou rekalcitrantní semena (což je činí dlouhodobě neskladovatelnými), která při nedostatku vláhy rychle hynou, a jeho periodicita plodnosti je 3 až 6 let (Úradníček, Chmelař, 1995), u některých autorů (Vyskot, 1958) až 7 let. Semena však bývají po opadu často poškozena (Palátová et al., 2011). Základem pro řešení těchto problémů je především plodnost jako taková, její sledování a případně podpora nebo vyhledání vhodných porostů k přirozené obnově a dále pak nastavení vhodných podmínek pro vznik přirozené obnovy. Další možností je vyhledat vhodné stromy, podpořit jejich plodnost a semennou surovinu z nich získávat. Plodnost u solitérů je podle autorů Vincenta (1965) a Kantora (1975) častější a bohatší. U jedinců zapojených v porostech je podle výše uvedených autorů plodnost méně častá a méně bohatá. V této práci jsem především sledoval vliv cenotického postavení stromu a potenciál produkce. Vliv cenotického postavení byl v mém pojetí rozšířen ještě o stromy okrajové. Z výsledků lze usoudit, že solitérní postavení stromu má na plodnost opravdu vliv, avšak hodnoty počtu žaludů nabývají značně velkého rozsahu (v roce 2011 rozsah 8 – 200 ks/1 m2, v roce 2012 rozsah 0 – 32 ks/1 m2). Taktéž můžeme potvrdit, že jedinci zapojení mají méně bohatou úrodu než jedinci solitérní a zapojení. Pro podrobnější studium periodicity plodnosti by bylo nicméně zapotřebí dlouhodobější sledování. Vztah variant k periodicitě také potvrdit nemůžeme, protože sledování probíhalo pouze dva roky. Rok 2011 můžeme označit jako semenný. Množství žaludů zjištěné na 1 m2 přesahovalo průměrně hodnoty 56 ks (pro variantu solitér), přitom za semenný rok lze považovat hodnotu 50 ks/1 m2 (Vaňková, 2004), druhý rok však semenný nebyl, protože ani varianta solitér nedosáhla na hranici 50 ks/1 m2, což se dalo předpokládat. 41

Toto platilo na obou plochách. S malou úrodou po semenném roce se taktéž setkáváme u některých autorů (Coates et al.,1994) a můžeme malou úrodu potvrdit i na našich obou plochách v roce 2012. Úroda v roce 2012 byla oproti roku 2011 slabší o 90 %. Dalším, a jak ukazují výsledky, velmi významným problémem jsou ztráty na úrodě. Jak tyto ztráty vznikají nebylo zjišťováno, byla pouze zjišťována jejich velikost. Ztráty jsou ale jistě způsobeny, jak píše Palátová et al. (2011), hlodavci, zvěří a mrazem. Zde je třeba podotknout, že ztráty před zimou byly přítomny pouze na ploše A, na které byly primárně tyto ztráty registrovány, na ploše B ztráty byly prakticky minimální. Čím je tento jev způsoben se můžeme jenom dohadovat, je možné, že u plochy A má nějaký vliv na ztráty menší vzdálenost k řece a tím i vyšší výskyt hlodavců, avšak to je pouze domněnka. Z výsledků můžeme konstatovat, že nejkritičtější čas, kdy dochází ke ztrátám, je sice zimní období, ale určitá část úrody se ztrácí i během semenné sezóny. Pro představu, jak velké jsou ztráty, byl vypočten počet potenciálních semenáčků na 1 m2. Z celkové úrody bez ztrát v roce 2011 by teoreticky vyklíčilo 63 žaludů na 1 m2. Při výpočtu se ztrátami před zimním obdobím by to bylo pouze 42 žaludů na 1 m2 a po zimně by byly při procentu živých semen schopny vyklíčit pouze 2 žaludy. V roce 2012, by z celkové úrody vyklíčilo 8 žaludů na 1 m2. Kdybychom předpokládali ztráty (jedná se pouze o předpoklad podobných ztrát), tak by po zimním období byl na 1 m2 0,15 živého žaludu, tedy prakticky žádný. Palátová et al. (2011) přitom uvádí, že pro úspěšnou přirozenou obnovu musí být přítomno minimálně 5 semenáčků na 1 m2 (případně s doplňováním 3 semenáčky) což dělá 50 000 ks/ha. Vyhláška 139/2004 Sb. uvádí minimální hektarové počty na těchto stanovištích ve výši 10 000 ks/ha. Jde přitom o hypotetické výpočty, neboť počet žaludů neznamená počet semenáčků nebo rostlin. V roce 2011 bychom tedy ještě hypoteticky splnili minimální počty dané vyhláškou (ale už nesplnili předpoklad pro přirozenou obnovu) a v roce 2012 bychom hypoteticky nesplnili minimální počty dané vyhláškou vůbec. Zde je třeba si uvědomit, že úroda žaludů se do jisté míry ovlivnit dá vyhledáváním plodících jedinců (Dey, 1995 a Heally et al., 1999) nebo využitím již popsaného efektu okrajových a solitérních stromů, ale velmi podstatná podmínka pro vznik přirozené obnovy se jeví dobrá příprava stanoviště. Úroda rovněž nemusí nastat v celém porostu,

42

jak dokazují výsledky (obrázek č. 3), ale je závislá především na výskytu kvalitních plodících jedinců, jejichž vyhledávání doporučují i již zmínění autoři Dey a Heally et al.

43

7. Závěr Bakalářská práce byla vypracována na téma Analýza plochosti dubu letního v Litovelském Pomoraví a probíhala v období srpna 2011 až listopadu roku 2012. Tato práce byla součástí většího projektu, který se zabývá duby v lužních oblastech. Hlavními cíli této práce bylo zjištění potenciálu úrody a ztrát na úrodě. Dalším cílem bylo zjištění rozložení úrody po porostu a vliv cenotického postavení stromu na jeho plodnost. Práce byla zpracována v porostech poblíž obce Střeň v okrese Olomouc. Pro práci byly vybrány dva experimentální porosty resp. jejich části. Pro samotný výzkum byly na plochách určeny stromy ve variantách Solitér, Zapojený a Okrajový. Na první ploše byla zjišťována úroda, její ztráty a rozmístění této úrody po porostu. Současně zde byla vytvořena pravidelná síť plošek na zemi, kde bylo na podzim a na jaře roku 2011/2012 zjišťováno rozložení úrody po porostu. Dále zde pak byl pro zjištění ztrát po zimě sesbírán ještě další oddíl semenného materiálu, který byl podroben laboratorní zkoušce. Na druhé ploše byl zjišťován vliv cenotického postavení, a proto zde byl počet variant trojnásobný. Úroda byla zachycována do košů, tzv. semenoměrů. Pro zjištění ztrát na úrodě byly v roce 2011 vytyčeny zkusné plošky na zemi v těsné blízkosti semenoměrů. Tyto semenoměry a plošky byly použity na obou plochách. Dále byly provedeny laboratorní zkoušky klíčivosti žaludů. Během práce bylo sesbíráno 961 žaludů ze semenoměrů a 200 v porostu pro zjištění ztrát po zimě. Na rok 2011 připadlo 88% sebraných žaludů, jednalo se o semenný rok. Ztráty na úrodě ještě před zimním obdobím činily zhruba 35 %, po zimě byly tyto ztráty až na 96,5 %. Pouze 3,5 % žaludů bylo po zimním období schopných vyklíčit. Úroda byla po porostu rozložena značně nerovnoměrně a je tudíž závislá na výskytu plodících jedinců, přenos žaludů po porostu za pomocí např. zvířat je minimální. Dále pak výsledky ukazují na jev, kdy fertilita klesá od varianty Solitér k variantě Zapojený. Z výsledků vyplývá, že velmi důležitá pro případnou přirozenou obnovu, je příprava stanoviště a zamezení škodám jak zvěří, tak především hlodavci a mrazem. Dále se pak ukazuje, že je velmi vhodné použít jako semenné solitérní stromy, u kterých je však velké riziko zavlčení, ale tento nedostatek je převážen jejich plodností. 44

8. Summary The theme of the bachelor thesis is the analysis of the fertility of the species Pedunculate Oak (Quercus robur L.) in the region of Litovelske Pomoravi, the Czech Republic, this analysis being done during the period August 2011 – November 2012. This work is the part of a larger project dealing with oaks in floodplain areas. The main aim of this project was the examination of the crop potential and the crop losses. Another aim was the examination of the influence of the position of the tree on its fertility. The specific location of the examination is the forest near the village of Stren in Olomouc district. Two specific wood areas were used for the project with selected trees in theses woods with the specific kinds: „solitaire“ (lone-standing), „integrated“, and „peripheral“. The quantity of the crop, its loss and spread were examined in the first area. At the same time a regular network of the spots was created here in order to examine the spread of the crop in the period of autumn and spring 2011-2012. Seed samples were collected here and tested in the laboratory with the focus on the winter loss. In the second area the influence of the position of the tree was investigated, with the triple number of samples. The crops were gathered into the specific baskets measuring the seeds. In 2011 testing spots were made around the seed baskets to measure the crop loss. These baskets and spots were used in both locations. Testing of the germination of the acorns was performed in the laboratory. During the project 961 acorns were gathered from the baskets and another 200 in the wood area to examine the winter loss. In the year 2011 there was 88 percent of the acorns, this being probably the seminal year. There was 35 percent loss of the crop before the winter, after winter the loss went up to 96.5 percent, it means, only 3.5 percent of the acorn being able to germinate after the winter. The crop was spread in an irregular way in the wood area, and in is dependent on the fertile trees. There was a minimal transference of the acorns by animals. Another result is that the fertility is decreasing from the single-growing trees to the integrated ones. The results show that the preparation of the right spot and the protection from game, rodents, and frost has vital importance for the natural renewal. It is further shown, that 45

single-standing trees are highly suitable as the seed-giving trees, although there is a risk of false sprouts. Nevertheless, this disadvantage is outweighed by their fertility.

46

9. Literatura COATES, K.D., HAEUSSLER, S., LINDEBRUGH, S., POJAR, R., STOCK, A.J., 1994. Ecology and silviculture of interior spruce in British Columbia. British Columbia Ministry of Forests, Research Branch, Victoria, B.C.For. Resour. Dev. Agree. Rep., 220 s. ČSN 48 1211: Lesní semenářství - Sběr, jakost a zkoušky jakosti plodů a semen lesních dřevin, 1972. DEMEK, J. a kolektiv, 1987. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno : Academia, 584 s. DEY, D.C., 1995. Acorn production in red oak. For. Res. Paper No.127. Ontario Forest Research Institute, Sault Ste. Marie, Canada, 22 s. HEALLY, W.M., LEWIS, A.M., BOOSE, E.F., 1999. Variation of red oak acorn production. For. Ecol. Manager, 116 s. JURČA, J., 1988. Pěstění lesů. 1. vyd. Brno: VŠZ, 293s. KANTOR, J., 1975. Zakládání lesů a šlechtění lesních dřevin. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 526 s. KOLEKTIV, 2008. Plán péče o Chráněnou krajinnou oblast Litovelské Pomoraví na období 2009 – 2018, Agentura ochrany přírody a krajiny České Republiky, Správa Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. KOLEKTIV, 2010. Lesní hospodářský plán pro LHC Litovel na období 2010 - 2019, Taxonia Olomouc. KOLEKTIV, 2012. Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2011. Praha: Ministerstvo zemědělství, 138 s. ISBN 978-80-7434-063-5.

47

MARTINÍK, A., DOBROVOLNÝ, L., PALÁTOVÁ, E., SOUČEK, J., 2012. Plodnost dubu letního (Quercus robur L.) V ČR. In SANIGA, M., KUCBEL, S., JALOVIAR, P. Pestovanie lesa v strednej Europe. 1. vyd. Zvolen: TU Zvolen, 2012, s. 265 - 274. ISBN 978-80-228-2369-2. MAUER, O., 2009. Zakládání lesa I. Brno: MZLU v Brně, 172 s. PALÁTOVÁ, E., 2008. Zakládání lesa I.: lesní semenářství. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 120 s. ISBN 978-80-7375-181-4. PALÁTOVÁ, E., MAUER O., HOUŠKOVÁ K., 2011. Přirozená obnova dubu letního (Quercus robur L.) na lužních stanovištích: certifikovaná metodika. Vyd. 1. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 23 s. ISBN 978-80-7375-547-8. PRŮŠA, E., 2001. Pěstování lesů na typologických základech. Vyd. 1. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 593 s. ISBN 80-86386-10-4. QUITT, E., 1971. Klimatické oblasti Československa. Academia, Studia Geographica 16, GÚ ČSAV v Brně, 73 s. ÚRADNÍČEK, L.,CHMELAŘ, J., 1995. Dendrologie lesnická. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, ISBN 80-7157-169-5. Ústav pro hospodářskou úpravu lesa Brandýs nad Labem, [online] citováno 4. 4. 2013. Dostupné na World Wide Web: < http://www.uhul.cz/plotab/> VAŇKOVÁ, K., 2004. Přirozená obnova dubu v lužním lese. Diplomová práce, MZLU Brno, 164 s. VINCENT, G., 1965. Lesní semenářství. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 329 s. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška Ministerstva životního prostředí České Republiky č. 464/1990 Sb., o zřízení chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví, ve znění pozdějších předpisů. 48

VYSKOT, M., 1958. Pěstění dubu. 1.vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 284 s. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů.

10. Seznam příloh 10.1.

Tabulky

Tab. 1. Dendrometrická charakteristika vzorníků plochy A ........................................... 25 Tab. 2. Dendrometrická charakteristika vzorníků plochy B ........................................... 26 Tab. 3. Počet žaludů – ks/m2 (medián, min – max a průměr) pro vzorníkové stromy jednotlivých variant v letech 2011 – 2012 na ploše A .................................................... 37 Tab. 4. Počet žaludů – ks/m2 (medián, min – max a průměr) pro vzorníkové stromy jednotlivých variant v letech 2011 – 2012 na ploše B .................................................... 39 Tab. 5. Výzkumná plocha A - měřená data .................................................................... 55 Tab. 6. Výzkumná plocha B - měřená data.................................................................... 56 Tab. 7. Výzkumná plocha A - doplněné semenoměry .................................................... 57

10.2.

Obrázky

Obr. 1. Počet žaludů na 1 m2 v semenoměrech a na ploškách na ploše A..................... 34 Obr. 2. Kvalita semen na ploše A .................................................................................. 35 Obr. 3. Interpolace počtu žaludů na zkusné ploše ......................................................... 36 Obr. 4. Počet žaludů na 1 m2 v semenoměrech a na ploškách na ploše B ..................... 38

49

Obr. 5. Kvalita semen na ploše B .................................................................................. 38 Obr. 6. Vliv cenotického postavení ............................................................................... 39 Obr. 7. Situace výzkumných ploch ................................................................................ 51 Obr. 8. Výzkumná plocha A .......................................................................................... 51 Obr. 9. Výzkumná plocha B .......................................................................................... 52 Obr. 10. Výzkumná plocha A s vyznačenými body měření a se semenoměry v prorostu ........................................................................................................................................ 52 Obr.

11.

Plocha

A

s

vyznačenou

zkusnou

plochou,

měřenými

stromy

a vyhodnocovacími body ................................................................................................ 53 Obr. 12. Semenoměry a plošky...................................................................................... 53 Obr. 13. Stabilizování a vytyčení plošky na zemi na zkusné ploše ............................... 54

50

11. Přílohy

Obr. 7. Situace výzkumných ploch

Obr. 8. Výzkumná plocha A

51

Obr. 9. Výzkumná plocha B

Obr. 10. Výzkumná plocha A s vyznačenými body měření a se semenoměry v prorostu

52

Obr. 11. Plocha A s vyznačenou zkusnou plochou, měřenými stromy a vyhodnocovacími body

Obr. 12. Semenoměry a plošky

53

Obr. 13. Stabilizování a vytyčení plošky na zemi na zkusné ploše

54

Datum 782 E 11

Soliter

31.8.2011

Zapojený

Okrajový

14.9.2011

29.9.2011

27.10.2011

30.8.2012

16.9.2012

27.9.2012

14.10.2012

25.10.2012

B

4

2

5

4

1

3

3

0

1

1

P

3

4

5

4

3

4

0

3

0

0

D

0

0

0

0

0

0

0

2

1

0

B

11

8

29

7

7

4

0

0

0

0

P

9

7

31

13

9

12

0

0

0

0

D

9

6

28

7

14

6

0

0

0

0

B

6

3

8

4

2

3

5

1

0

0

P

4

2

5

3

6

2

3

4

0

2

D

4

1

8

1

8

2

1

0

0

1

55

ploška

semenoměr

ploška

semenoměr

ploška

semenoměr

ploška

semenoměr

ploška

semenoměr

ploška

semenoměr

ploška

semenoměr

ploška

semenoměr

Tab. 5. Výzkumná plocha A - měřená data

Datum 778 C 14

Soliter I.

24.8.2011

Soliter II.

Soliter III.

Zapojený I.

Zapojený II.

14.9.2011

29.9.2011

27.10.2011

30.8.2012

16.9.2012

27.9.2012

14.10.2012

25.10.2012

B

8

1

16

5

28

10

6

0

0

0

P

14

1

20

9

50

14

3

0

1

0

D

14

0

12

3

45

6

1

1

0

0

B

19

3

13

9

28

13

1

3

1

0

P

17

1

15

5

34

4

1

1

3

0

D

3

1

4

1

10

1

0

0

0

0

B

16

5

8

10

28

8

8

4

1

1

P

6

3

9

6

34

10

3

2

1

0

D

2

2

5

2

2

1

0

0

0

0

B

1

0

1

1

1

1

0

0

0

0

P

1

1

0

1

1

1

0

0

0

0

D

1

1

2

2

0

1

0

0

0

0

B

1

1

0

1

0

2

1

0

0

0

P

1

1

0

1

0

0

0

0

1

0

D

0

0

0

0

1

0

0

0

0

0

56

ploška

semenoměr

ploška

semenoměr

ploška

semenoměr

ploška

semenoměr

ploška

semenoměr

ploška

semenoměr

ploška

semenoměr

ploška

semenoměr

Tab. 6. Výzkumná plocha B - měřená data

Tab. 7. Výzkumná plocha A - doplněné semenoměry

Datum

30.8.2012

16.9.2012

27.9.2012

14.10.2012

25.10.2012

782 E 11

1

3

0

3

0

31.8.2011

2

1

1

0

0

3

0

1

0

0

4

0

0

0

0

5

0

0

0

0

6

0

0

0

0

7

0

0

0

0

8

0

0

0

0

57