Rozvoj fotovoltaických elektráren v ČR a jeho vliv na počty projektů a instalovaný výkon

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Rozvoj fotovoltaických elektráren v ČR a jeho vliv na počty projektů a instalovaný výkon Diplomová práce

Vedoucí práce:

Autor:

Ing. Alena Melicharová, Ph.D.

Bc. Eva Kuchařová

Brno 2011

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma „ Rozvoj fotovoltaických elektráren v ČR a jeho vliv na počty projektů a instalovaný výkon“ vypracovala samostatně, na základě pokynů vedoucí práce a s pouţitím literatury, kterou cituji a uvádím v seznamu literatury.

V Brně, dne 20. 11. 2010

…………………………………

PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí diplomové práce Ing. Aleně Melicharové PhD., nejen za cenné rady a připomínky, díky kterým tato práce mohla vzniknout, ale také za její ochotu a čas, který této práci věnovala.

V Brně, 20. 11. 2010

…………………………

ABSTRACT Kuchařová, E. The Expansion of the photovoltaic power plants in the Czech Republic and its impact on the number of the projects and the installed capacity. Diploma thesis. Brno, 2011. This thesis deals with adjustment of support for the renewable sources of energy, specifically photovoltaic power plants, and their expansion in the Czech republic. Reasons of the expansion of this segment in last years in the Czech republic and also in other countries of the European union are then studied and analysed in more details. Emphasis is put on the analysis of the impact of such support on involved subjects, and at the end, there are formed economic and political recommendations considering the future progress in this sphere of business. Keywords Electricity, externalities, photovoltaic power plants, feed-in tariffs, installed capacity ABSTRAKT Kuchařová, E. Rozvoj fotovoltaických elektráren v ČR a jeho vliv na počty projektů a instalovaný výkon. Diplomová práce. Brno, 2011 Předkládaná diplomová práce se zabývá nastavením podpory obnovitelných zdrojů energie, konkrétně fotovoltaiky, a jejím rozvojem v České republice. Podrobně jsou zkoumány a analyzovány příčiny vývoje tohoto odvětví v posledních letech nejen v České republice, ale také ve vybraných zemích Evropské unie. Důraz je kladen na analýzu dopadů této podpory na zúčastněné subjekty a v samém závěru jsou formulována hospodářsko-politická doporučení s ohledem na budoucí vývoj v této oblasti. Klíčová slova Elektrická energie, instalovaný výkon

externality, fotovoltaická elektrárna, výkupní ceny,

OBSAH 1

ÚVOD ...............................................................................................................1

2

CÍL PRÁCE A METODIKA ............................................................................. 3

3

TEORETICKÁ ČÁST ....................................................................................... 5 3.1

Zdroje energie ........................................................................................... 5

3.2

Externality ................................................................................................. 6

3.2.1

Druhy externalit ............................................................................... 7

3.2.2

Trţní řešení externalit ...................................................................... 8

3.2.3

Veřejný sektor a externality ........................................................... 10

3.3

Politiky ovlivňující oblast podpory obnovitelných zdrojů v České

republice ............................................................................................................ 11

4

3.3.1

Politika ţivotního prostředí ............................................................ 11

3.3.2

Energetická politika ........................................................................14

3.3.3

Energetický regulační úřad ............................................................ 18

3.4

Trh s elektrickou energií v ČR ................................................................ 20

3.5

Politiky EU týkající se obnovitelných zdrojů energie ............................. 22

PRAKTICKÁ ČÁST ....................................................................................... 25 4.1

Fotovoltaika v České republice ............................................................... 25

4.1.1

Vývoj nákladů na vybavení fotovoltaické elektrárny ..................... 27

4.1.2

Podpora elektrické energie ze solárních systémů .......................... 30

4.1.3

Analýza současného stavu v oblasti výroby elektrické energie ze

solárních zdrojů v ČR ................................................................................... 33 4.1.4

Analýza mikroekonomických aspektů podpory fotovoltaiky a její

vliv na cenu elektřiny .................................................................................... 42

4.2

Situace v EU ............................................................................................ 47

4.2.1

Fotovoltaika ve Španělsku ............................................................. 52

4.2.2

Fotovoltaika v Německu ................................................................ 54

4.3

Hospodářsko-politická doporučení pro Českou republiku .................... 59

5

DISKUZE ...................................................................................................... 62

6

ZÁVĚR .......................................................................................................... 64

7

SEZNAM LITERATURY ............................................................................... 67

8

SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ ............................................................... 73

9

SEZNAM PŘÍLOH ........................................................................................ 74

ÚVOD| 1

1 ÚVOD Současné globální problémy spolu s principy ochrany ţivotního prostředí se dnes dostávají do popředí zájmu v mnoha vyspělých ekonomikách. Často je zmiňována energetická náročnost jednotlivých hospodářství, související se značnou spotřebou fosilních paliv. Omezená dostupnost těchto zdrojů spolu s jejich klesající zásobou zvyšuje jejich cenu, jejich vyuţití navíc působí negativně na ţivotní prostředí. S rostoucím ekologickým povědomím a důrazem na trvale udrţitelný rozvoj jsou proto kladeny nároky na vyuţívání obnovitelných zdrojů energie. Nicméně vzhledem k jejich omezené konkurenceschopnosti ve vztahu ke zdrojům neobnovitelným, tak vzniká prostor pro politické aktivity, a to jak na národní, tak i na nadnárodní úrovni. Za pomoci nástrojů environmentálních a energetických politik vlády jednotlivých zemí regulují oblast podpory a vyuţívání obnovitelných zdrojů energie. V Evropské unii tato oblast spadá do jednotné politiky ţivotního prostředí, jejímţ hlavním úkolem je boj proti změně klimatu. Dalším nezbytným aspektem je také postupné sniţování závislosti členských států na dovozech elektrické energie právě vyuţíváním obnovitelných zdrojů. Otázkou ovšem zůstává, nakolik je vlastně, tato mezinárodní koordinace při centrálním stanovování cílů v oblasti vyuţívání obnovitelných zdrojů energie, účelná. Největší dynamiku rozvoje mezi obnovitelnými zdroji momentálně zaţívá výroba elektrické energie ve fotovoltaických elektrárnách. Přestoţe moţnosti vyuţití obnovitelných zdrojů jsou v České republice značně omezeny přírodními podmínkami, a největší růstový potenciál můţeme spatřovat ve vyuţití biomasy, je to právě sluneční energie, která u nás v současné době zaţívá nebývalý boom. Jakoţto čistý a drahý obnovitelný zdroj je jeho vyuţití k výrobě elektrické energie v mnoha státech Evropské unie i světa významně dotováno a podporováno. Právě díky veřejné podpoře, legislativním opatřením a dalším ekonomickým faktorům se sluneční elektrárny staly velmi výhodnou investicí, ale i často zmiňovaným tématem nejen mezi politickými a ekonomickými odborníky. V některých zemích, Českou republiku nevyjímaje, se tak můţeme

ÚVOD| 2

setkat se zásadními problémy, které právě podpora solárních elektráren vyvolala.

Tyto

problémy

upozornily

na

poměrně

značné

nedostatky

legislativního rámce týkajícího se podpory obnovitelných zdrojů a vyústily v mnoţství veřejných debat souvisejících s jeho změnou. Vzhledem k tomu, ţe se Česká republika k těmto legislativním změnám, které by usměrnily aţ příliš dynamický rozvoj tohoto odvětví a s ním související ekonomické dopady teprve chystá, tak se můţe při řešení tohoto problému inspirovat různými koncepty od zemí, které se s podobnými skutečnostmi setkaly jiţ dříve. Zde nesmíme zapomínat na fakt, ţe odlišné institucionální rámce u jednotlivých zemí mohou vést k rozdílným způsobům regulace v oblasti vyuţívání obnovitelných zdrojů energie.

CÍL PRÁCE A METODIKA| 3

2 CÍL PRÁCE A METODIKA Cílem práce je vyhodnotit dopady institucionálních podmínek a regulací v oblasti výroby elektrické energie ve fotovoltaických elektrárnách na počty projektů a instalovaný výkon v České republice. Teoretický rámec pro plnění tohoto hlavního cíle práce představuje teoretická část, v níţ jsou pouţity metody deskripce a analýzy. Tato část diplomové práce se nejprve věnuje vymezení negativních externalit na trhu elektrické energie, jejich důsledky a moţnými způsoby řešení. Analýzou legislativních podmínek v oblasti výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů, zejména ze slunečního záření, se zabývají následující kapitoly teoretické části, a to nejen v České republice, ale také v Evropské unii. Metoda deskripce je v práci vyuţita při vymezování způsobu podpory výroby elektrické energie ve fotovoltaických elektrárnách. Praktická část se nejprve zabývá analýzou současné situace v oblasti výroby elektrické energie vyuţitím slunečního záření a identifikací příčin vývoje v dané oblasti pomocí syntézy. Takto získaná data pomohou k naplnění hlavního cíle a budou dále vyuţita při vyhodnocení dopadů institucionálních podmínek a regulací na rozvoj tohoto segmentu v České republice. Následně bude provedena komparace institucionálního rámce a regulace výroby elektrické energie ve fotovoltaických elektrárnách v ČR a vybraných členských zemích EU. Právě v porovnání politik podpory obnovitelných zdrojů můţeme nalézt inspiraci pro Českou republiku, která v současné době řeší problémy, spojené s neúměrně vysokou podporou solární energie. Na druhé straně jsou to ovšem rozdílné institucionální rámce, které mohou v oblasti regulace vést k odlišným výsledkům. Analýzou mikroekonomických aspektů podpory fotovoltaických elektráren budou vyhodnoceny dopady podpory fotovoltaických elektráren na zúčastněné subjekty a také na konečnou cenu elektrické energie. V rámci této analýzy bude demonstrována doba návratnosti investic do fotovoltaických elektráren a názorná ukázka toho, jak její příjmy ovlivní chystaná vládní novela.

CÍL PRÁCE A METODIKA| 4

Doba návratnosti vychází z diskontované čisté současné hodnoty, která se často pouţívá při hodnocení efektivnosti investic. Čistá současná hodnota spolu s návratností investic jsou základní kritéria, která uvaţuje investor při rozhodování o zrealizování daného projektu. V práci bude vyuţit následující způsob výpočtu (Synek, 1999, strana 261): n

ČSHI   t 1

CFt

1  k t

 IN

kde ČSHI = čistá současná hodnota investie CF = očekávaná hodnota Cash-flow v období t IN = náklady na investici k = kapitálové náklady na investice t = období 1 aţ n n = doba ţivotnosti Z výsledků této analýzy budou odvozeny závěry umoţňující vyhodnotit důsledky institucionálních podmínek a regulací v dané oblasti pro vývoj počtu projektů a instalovaného výkonu. Matematický model nebyl zvolen z důvodů obtíţné kvantifikace institucionálních podmínek a také díky existenci očekávání, která by uvedený vztah mohla narušit. Existence pozitivní korelace mezi výší výkupních cen a instalovaným výkonem a počtem projektů je navíc více neţ zřejmá. V závěru práce budou formulována hospodářsko-politická doporučení v dané oblasti s ohledem na perspektivy budoucího vývoje.

TEORETICKÁ ČÁST| 5

3 TEORETICKÁ ČÁST 3.1 Zdroje energie Zdroje energie můţeme rozdělit na vyčerpatelné a obnovitelné. V současné době jsou ještě stále nejvíce pouţívaná fosilní paliva jako uhlí, ropa a zemní plyn, která se po vytěţení a spotřebování přestanou vyskytovat a jádrová paliva. Energii pro potřeby lidstva můţeme tedy vyrábět z paliv, která vznikla během předcházející historie naší planety.

Neobnovitelné zdroje energie Neobnovitelné zdroje energie zahrnují především fosilní zdroje paliv – ropu, zemní plyn a uhlí a minerály – měď a nikl. Vznikly geologickými procesy během milionů let, existují v pevném stavu a po pouţití nemohou být znovu obnoveny (Perman, 2003, strana 506). Z této definice vyplývá jejich omezená dostupnost a vyčerpatelnost. Mezi neobnovitelné zdroje energie dále patří rašelina, břidlice a jaderné palivo. Tyto zdroje jsou vyčerpatelné a jejich podstatnou, nejlehčím způsobem vytěţitelnou část, jsme jiţ nenávratně a nerozváţně spotřebovali. Důsledkem tohoto chování jsou globální změny takového rozsahu, ţe do budoucna by tyto zdroje nebyly pouţitelné ani v případě jejich dostatečných zásob, pokud chceme zabezpečit trvale udrţitelný ţivot. Jejich význam je v zabezpečení přechodu na jiné zdroje (Kolcun, 2006, strana 339). Z důvodu niţších cen paliv pouţívaných na spalování (např. plyn nebo uhlí) jsou pro generování elektrické energie vyuţívány právě neobnovitelné zdroje energie. Procesem přeměny paliv na elektrickou energii dochází ke znečišťování ţivotního prostředí, tyto výdaje ovšem nenese dodavatel elektrické energie a náklady na odstranění těchto výdajů mnohdy přesahují ušetřené náklady, které producenti obdrţí z vyuţití uhlí (Perman, 2003, strana 3). Z předchozího odstavce vyplývá potřeba vyuţívat k výrobě elektrické energie i jiné zdroje, alternativní. U neobnovitelných zdrojů hrozí jejich brzké vyčerpání


(v horizontu stovek let) a při jejich vyuţití dochází ke značnému znečištění ţivotního prostředí.

Obnovitelné zdroje energie K obnovitelným zdrojům energie (dále jen OZE) patří energie pocházející ze Slunce (energie vody, větru a mořských vln), Země (geotermální energie) a energie Měsíce (energie přílivu a odlivu moří). Tato energie je prakticky nevyčerpatelná (Kolcun, 2006 strana 21). Všechny tyto zdroje, zatím jako jediné, umoţňují

vytvořit

reálnou

perspektivu

pro

dlouhodobé

zabezpečení

energetických potřeb a přeţití lidstva na Zemi (Kolcun, 2006, strana 341). Z ekonomického hlediska jsou tyto zdroje přínosem z toho důvodu, ţe při jejich vyuţívání vznikají velmi nízké nebo ţádné externí náklady a také díky moţnosti trvale udrţitelného ţivota (Kolcun, 2006, strana 341). Tyto

externí

náklady

ovšem

vznikají

v nenulové

výši

při

vyuţívání

neobnovitelných zdrojů, čímţ způsobují selhání cenového systému při navozování efektivní alokace zdrojů v ekonomice. Taková trţní selhání mohou nabývat několika forem (monopolní síla, externality, veřejné statky, asymetrické informace), v tomto kontextu nabývá na zásadní důleţitosti problém externalit.

3.2 Externality Externality jsou definovány jako následek ekonomického rozhodnutí subjektu, který ovšem nenese všechny náklady svého rozhodnutí a jejich část přenáší na jiné subjekty - negativní externalita, nebo naopak nenese celý uţitek (výnos) a ostatní subjekty z jeho spotřeby nemůţe vyloučit, tak je definována pozitivní externalita (Cohen, 2001, strana 73). Externality mají vlastnost veřejného statku, kterou je nevylučitelnost ze spotřeby. Příkladem můţe být znečištění vzduchu. Spotřebitelé nemohou vyloučit znečištění ze vzduchu, který musí spotřebovávat (Cohen, 2001, strana 69).


Ekonomové rozlišují několik kategorií externalit. Některé mají prospěšný efekt pro ostatní účastníky, a označují se proto jako pozitivní externality. Ty, které mají škodlivé účinky, pak označujeme jako negativní externality (Stiglitz, 1997, strana 256).

3.2.1 Druhy externalit Negativní externality Negativní externalitou rozumíme takové náklady, které vznikají při ekonomické činnosti subjektu a které subjekt přenáší na jiné. Příkladem v oblasti energetiky můţe být znečisťování ţivotního prostředí. V důsledku toho znečisťování vody a ovzduší způsobuje dodatečné náklady těm, kteří ţijí v blízkosti průmyslových provozů (Cohen, 2001, strana 88). Při výrobě elektrické energie spalováním fosilních paliv dochází k negativní externalitě v podobě znečištění ţivotního prostředí, tento náklad se ovšem do ceny elektřiny nepromítne. Vyčíslit hodnotu externality totiţ můţe být poměrně náročné, firma navíc k takovému zvyšování ceny nemá ţádný důvod. Soukromé mezní náklady jsou tedy pod úrovní celkových společenských nákladů. Problémem negativních externalit je skutečnost, ţe při jejich existenci dochází na trhu k neefektivní alokaci zdrojů. Výrobce při volbě výše výstupu porovnává cenu a mezní náklady, přičemţ bere v úvahu pouze soukromé mezní náklady, nikoliv dodatečné náklady, které v důsledku jeho výroby vznikají jiným subjektům na trhu. Formování ceny takto vyrobeného zboţí není zaloţeno na veškerých nákladech, nezbytných k jeho výrobě (Soukupová, 2006, strana 510). Zboţí se vyrábí více, protoţe rozhodování o optimálním mnoţství vyráběné produkce se zakládají na nesprávně určených (podhodnocených) nákladech. Pozitivní externality Přestoţe pozitivní externalita vyplývá stejně jako negativní z trţního selhání, nezpůsobuje její existence takové problémy. Subjekt produkující externalitu totiţ na jiné nepřenáší náklady, ale výnosy, které si nedokáţe přivlastnit.


Příkladem pozitivní externality je často zmiňovaný vztah včelaře a sadaře. V oblasti energetiky se jedná například o technologický pokrok. Další rozlišení externalit je podle toho, kdo je produkuje. Někdy to mohou být výrobci, jindy spotřebitelé. Kuřák v nevětrané místnosti způsobuje negativní externalitu všem nekuřákům v místnosti. Firma znečišťující řeku způsobuje také negativní externalitu všem spotřebitelům i výrobcům umístěným níţe na toku řeky (Stiglitz, 1997, strana 256). Externalitou tedy rozumíme porušení něčího práva a s jejich výskytem souvisí neefektivní alokace zdrojů. Úroveň produkce, stejně jako výdaje na eliminování vlivu externalit, budou chybně určené. Například firma by mohla díky lepšímu vyuţití zdrojů sníţit znečišťování. Společnost jako celek by tím velmi získala, ale soukromou firmu k takovému opatření nic nemotivuje (Stiglitz, 1997, strana 257). Pokud tedy jde o negativní dopady externalit, trţní mechanismy velmi často selhávají. V takových situacích mohou státní regulace sehrát pozitivní roli, i kdyţ i zde řada ekonomických teorií navrhuje rozšíření prostoru pro působení zákonů „neviditelné ruky“, např. přísnější definování vlastnických práv u přírodních zdrojů, kterými jsou voda, půda, podnebí, nerostné bohatství, energetické zdroje (Samuelson, 1995, strana 771). S externalitami

se

můţeme

tedy

vypořádat

pomocí

trţních

sil

nebo

prostřednictvím státních zásahů.

3.2.2 Tržní řešení externalit Jedním

ze

způsobů,

kterým

se

trţní

mechanismus

můţe

vypořádat

s externalitami bez zásahů vlády, je jejich internalizace. Ta můţe probíhat například vytvářením tak velkých ekonomických jednotek, ţe prakticky veškeré důsledky činnosti se projeví v rámci této jednotky (Stiglitz, 1997, strana 259). Příkladem tohoto řešení je tak velká firma, respektive území, na kterém se nachází, ţe produkované znečištění zasáhne pouze oblast ve vlastnictví této firmy.


Problém externalit můţeme často řešit pomocí přesně vymezených vlastnických práv. Ta dávají určitému jednotlivci právo kontroly nad vyuţíváním daného statku a právo vybírat poplatky za jeho pouţívání. Dokonce i v případě, kdy vlastnická práva nejsou koncentrována v rukou jediné společnosti nebo jednotlivce, trţní mechanismus je schopen problém externalit vyřešit. Jednotliví drobní majitelé se často sdruţují, aby spojili svoji produkci. Názor, ţe při výskytu externalit se účastníci trhu mohou vţdy spojit a společně se dohodnout na internalizaci externalit se v literatuře označuje jako Coaseho věta: „Pokud spolu mohou lidé bez dodatečných nákladů vyjednávat, dojdou vždy k efektivnímu řešení, když vytvářejí pozitivní nebo negativní externalitu.“ (Stiglitz, 1997, strana 259). Vyjednávání jsou ovšem často časově náročná a drahá. Vyplatí se v případě, kdy náklady na urovnání sporu budou menší, neţ společenské zisky z vyjednávání (Leach, 2004, strana 108). Dalším problémem, kvůli kterému vyjednávání častou selţou, je zapojení malého počtu subjektů. Leach (2004, strana 108) uvádí následující příklad: „Předpokládejme, že mnoho lidí je nepříznivě ovlivněno činností jisté firmy a že firma má vlastnická práva. Lidé se musí spojit ve sdružení a zaplatit firmě za snížení její produkce. Každý z těchto subjektů tak bude mít z této dohody prospěch, ovšem na nákladech se budou podílet jen ti, kteří se spojili do sdružení. Pokud takových, co se do sdružení nespojí, bude většina, žádná koalice nevznikne a k vyjednávání nedojde.“ V následujícím příkladě Leach (2004, strana 109) předpokládá, ţe vlastnická práva mají lidé: „Firma se nyní bude snažit o dohodu s každým, kdo má vlastnické právo. Čím víc subjektů se s firmou dohodne, dojde k okamžiku, kdy zůstane poslední člověk, který dohodu ještě neuzavřel. Ten má nyní silnou vyjednávací pozici a možnost dostat od firmy zaplaceno mnohem víc než subjekty před ním. Pokud tedy subjekty zjistí, že ten, který uzavře dohodu jako poslední má nejlepší vyjednávací pozici, bude se každý snažit být právě tím posledním, firma neuzavře dohodu s nikým a k vyjednávání nedoje.“


3.2.3 Veřejný sektor a externality Selhání trhu a nedostačující trţní řešení tohoto problému představuje prostor pro vládní zásahy. Výhodou vládních intervencí při odstraňování externalit jsou jejich niţší transakční náklady. Cílem těchto zásahů není externalitu úplně odstranit, ale omezit na společensky efektivní úroveň. Škody vzniklé ze znečištění musíme tedy vţdy porovnávat s prospěchem z dané činnosti (Stiglitz, 1997, strana 262). Moţností, jak dosáhnout omezení externalit, má vláda několik. Pokuty Základní princip při ukládání pokut je dle Stiglitze (1997, strana 263) velice jednoduchý: „Rozsah negativní externality můžeme měřit jako rozdíl mezi společenskými a soukromými náklady dané činnosti. Správně vyměřená pokuta tedy zvýší náklady soukromé firmy na úroveň celospolečenských nákladů.“ Příkladem takové pokuty můţe být uvalení daně na činnosti produkující negativní externalitu. Regulace Příkladem regulace v oblasti energetiky jsou emisní povolenky, vydávané jako maximální limit povolených emisí škodlivin. Dotace Zde se jedná například o dotace na nákup strojů a zařízení sniţujících znečišťování. Dle Stiglitze (1997, strana 267) dávají soukromé firmy vţdy přednost poskytování dotací před pokutami. Důvod je jednoduchý: „Dotace jim umožní vyšší zisk. Volba vládní politiky se však neprojeví jen na příjmech znečišťujících firem a jejich akcionářů. Při systému pokut je celková produkce nižší, ceny jsou proto vyšší a spotřebitelé výrobků těchto firem tedy na tuto politiku doplácejí.“


Využití právních prostředků při omezování externalit Podle Stiglitze (1997, strana 276) má tento systém jednu základní výhodu: „Výskyt negativních externalit nezjišťuje vláda, ale přímo poškozená strana. Takový systém je samozřejmě efektivnější, protože soukromé subjekty jsou nejlépe schopny odhalit negativní vliv externalit.“ Aby tento systém mohl úspěšně fungovat je ovšem třeba mít správně nastavený systém vlastnických práv. Z toho důvodu není moţné vyuţití u veřejných statků.

3.3 Politiky ovlivňující oblast podpory obnovitelných zdrojů v České republice Oblast vyuţívání a podpory obnovitelných zdrojů spadá jak do politiky ţivotního prostředí, tak do energetické politiky. Pomocí nástrojů obou těchto politik je problém externalit řešen v praktických aplikacích. Existence externích nákladů tak vyvolává nutnost regulace v této oblasti.

3.3.1 Politika životního prostředí Základním účelem politiky ţivotního prostředí je poskytovat rámec a vodítko pro rozhodování a aktivity na mezinárodní, celostátní, krajské i místní úrovni, směřující k dosaţení dalšího zlepšení kvality ţivotního prostředí jako celku i stavu jeho sloţek a součástí. Politika ţivotního prostředí se zaměřuje na uplatnění principů udrţitelného rozvoje, na pokračování integrace hlediska ţivotního prostředí do sektorových politik a na zvyšování ekonomické efektivnosti a sociální přijatelnosti environmentálních programů, projektů a činností (MŢP, 2008). Obsahový rámec environmentální politiky představuje trvale udrţitelný rozvoj, jehoţ definice je následující: „Rozvoj, který uspokojuje potřeby současných generací, aniž by snižoval možnosti budoucích generací uspokojovat své potřeby.“ (Mezřický, 1999, stran 22). Spadají sem vlivy aktivit a politik na


ţivotní prostředí, buď jako důsledek chování firem nebo intervence vlád, které buď poškozují, nebo je chrání. Koncepce udrţitelného rozvoje vychází v České republice ze Strategického rámce udrţitelného rozvoje, který byl poprvé schválen v roce 2004, aktuálně platný dokument byl přijat usnesením vlády v lednu 2010. Tento dokument slouţí jako dlouhodobý rámec pro politická rozhodování v kontextu mezinárodních závazků, které ČR přijala nebo hodlá přijmout v souvislosti s členstvím v EU, OECD a OSN, respektující zároveň specifické podmínky ČR. V oblasti energetiky je hlavním cílem Strategického rámce České republiky diverzifikace energetických zdrojů a sníţení závislosti na zahraničních zdrojích. Optimální vyuţití obnovitelných zdrojů má významně přispět k dosaţení bezpečnosti v oblasti energetiky. Dalším environmentálním poţadavkem na energetickou politiku je vytváření podmínek pro vyšší uplatnění obnovitelných zdrojů.

3.3.1.1 Nástroje politiky životního prostředí Mezi nejdůleţitější nástroje, pomocí kterých jsou prosazovány cíle politiky ţivotního prostředí, patří následující: 1 Normativní nástroje Normativní nástroje politiky ţivotního prostředí jsou zaloţeny na donucovací pravomoci orgánů státní správy (administrativy). Přestoţe je vyuţití těchto nástrojů vysoce environmentálně účinné, prokázaly také mnoho nedostatků, kterými dle Štěpánka (1999, strana 23) zejména jsou: 

jejich plošná aplikace má často za následek tvrdé ekonomické dopady na mnoho subjektů



jejich účinná realizace vyţaduje rozsáhlý administrativní aparát



přímá regulace je makroekonomicky velmi nákladná




jelikoţ jsou znečišťovatelé ke splnění předepsaných normativních předpisů donucování, chybí zde jejich samotná motivace vedoucí k omezování negativních externalit.

2 Ekonomické nástroje Ekonomické nástroje politiky ţivotního prostředí jsou zaloţeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) ţivotní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace (Štěpánek, 1999, strana 24). Mezi ekonomické nástroje spadají nástroje negativní stimulace (poplatky) a nástroje pozitivní stimulace (subvence). Vyuţití těchto nástrojů je kompatibilní s trţním přístupem, protoţe vyuţívají k dosaţení ekologických cílů cenový mechanismus. Soubor ekonomických nástrojů je v praxi často doplňován nástroji daňové, celní a úvěrové politiky (Mezřický, 1999, strana 64). 3 Dobrovolné nástroje – např. označování ekologicky šetrných výrobků. Dobrovolnost je zaloţena na jednostranném rozhodnutí jednotlivé firmy, která neobsahuje ţádný prvek donucení. Obecně je iniciována veřejnou správou. Základem této kategorie nástrojů jsou individuální administrativní smlouvy mezi veřejnou správou a firmou, která má formu dispozitivní dohody1 mezi rovnými partnery (Mezřický, 1999, strana 28). Přijaté dohody musí být přirozeně výhodné pro obě strany. Tento postup je vhodný zejména tam, kde se daný problém týká menšího počtu výrobců a efektivní řešení vyţaduje individualizovaný přístup. Vyšší formu představují dohody, uzavírané mezi reprezentantem odvětví (například svazem) a státní autoritou (Štěpánek, 1999, strana 28).

1

Dispozitivní normy je moţné smluvně vyloučit – takové normy platí, jen pokud si strany

neujednaly něco jiného.


4 Mezinárodní spolupráce – plnění mezinárodních smluv a spolupráce s mezinárodními organizacemi. 5 Institucionální nástroje - státní orgány, organizační sloţky státu. Česká republika vyuţívá v oblasti fotovoltaiky ekonomických nástrojů pozitivní stimulace v podobě dotovaných výkupních cen a zelených bonusů. Podpora obnovitelných zdrojů v České republice vyplývá nejen z cílů jejích sektorových politik, ale také ze závazků vůči Evropské unii a jiným mezinárodním organizacím. Na druhé straně ovšem současná situace v oblasti fotovoltaických elektráren vyţaduje vyuţití nástrojů negativní stimulace, zejména daní, jako reakci na nadměrné vyuţívání přírodních zdrojů a problémy s tím související.

3.3.2 Energetická politika Další významnou politikou, ovlivňující způsoby regulace v oblasti vyuţívání a podpory obnovitelných zdrojů je energetická politika. Oblast energetiky je strategickou součástí národního hospodářství téměř kaţdého vyspělého státu. Z toho důvodu zde působí silné regulační vlivy státu, jelikoţ na jeho efektivním fungování a stabilitě závisí celá ekonomika. Energetická politika je nejen v České republice zaměřena na odstraňování překáţek efektivního fungování trhu. Dlouhou dobu byl trh s elektrickou energií v České republice ovládán monopolním subjektem, od počátku devadesátých let zde dochází k postupné liberalizaci. Ve svých cílech vychází energetická politika České republiky ze stejných principů jako Evropská unie. Základními pilíři těchto politik jsou:  ochrana ţivotního prostředí  zajištění dodávek energie pro všechny spotřebitele  podpora konkurenceschopnosti ekonomiky.


Energetická politika je v České republice zajišťována Ministerstvem průmyslu a obchodu, který dlouhodobé strategie zpracovává do závazného dokumentu, kterým je Státní energetická koncepce. Státní energetická koncepce ve své vizi konkretizuje státní priority a stanovuje cíle, jichţ chce stát dosáhnout, při ovlivňování vývoje energetického hospodářství ve výhledu příštích 30 let, v podmínkách trţně orientované ekonomiky (MPO, 2009).

3.3.2.1 Cíle Státní energetické koncepce 

Maximalizace energetické efektivnosti.



Zajištění efektivní výše a struktury spotřeby prvotních energetických zdrojů.



Zajištění maximální šetrnosti k ţivotnímu prostředí.



Dokončení transformace a liberalizace energetického hospodářství.

Státní energetická koncepce se také zabývá obnovitelnými zdroji energie a jejich vyuţitím v podmínkách České republiky. Zajištěním efektivní výše a struktury spotřeby prvotních energetických zdrojů jsou naplňovány priority nezávislosti, bezpečnosti i udrţitelného rozvoje. Stát bude podporovat vyuţívání všech zdrojů energie, které lze dlouhodobě reprodukovat a jejichţ pouţívání přispěje k posilování nezávislosti státu na cizích zdrojích energie a k ochraně ţivotního prostředí (MPO, 2009). Dlouhodobým cílem v oblasti podpory obnovitelných zdrojů je vytvářet podmínky pro postupné zvýšení podílu OZE na tuzemské spotřebě primárních energetických zdrojů ve výši 15 – 16 % v roce 2030. Výhledy do roku 2030 předpokládají největší vyuţití biomasy s postupným rozvojem vodních, větrných a solárních elektráren (MPO, 2009). K plnění stanovených cílů vyuţívá energetická politika soubor následujících realizačních nástrojů (MPO, 2009) :  legislativní opatření,


 státní programy podpory a útlumu,  dlouhodobé výhledy a koncepce,  analytická, mediální a další opatření. Česká republika se zavázala splnit cíl 8 % hrubé spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů na tuzemské hrubé spotřebě elektřiny k roku 2010 a společně s tím vytvořit takové legislativní a trţní podmínky, aby zachovala důvěru investorů do technologií na bázi OZE. Tak je to definováno ve Směrnici 2001/77/ES. Směrnice jiţ ovšem nedefinuje konkrétní nástroje k dosaţení tohoto cíle a ponechává jejich volbu na rozhodnutí členských států (Česká agentura pro obnovitelné zdroje energie, 2009a).

3.3.2.2 Legislativní nástroje podpory fotovoltaiky Jedním ze základních rámců pro energetickou politiku státu jsou strategické cíle a vývoj energetické politiky Evropské unie. Energetická politika proto musí být formulována s ohledem na jiţ schválené a deklarované dlouhodobé strategie a cíle EU, tak i na dlouhodobé trendy vývoje v této oblasti (MPO, 2009). Zákonný rámec upravující podmínky podnikání v energetických odvětvích a podporu výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů řeší následující právní předpisy:  zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů,  zákon č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon),  vyhláška č. 364/2007 Sb., kterou se mění vyhláška č. 475/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o podpoře vyuţívání obnovitelných zdrojů – novelizuje vyhlášku č. 475/2005 Sb. a zvyšuje ţivotnost fotovoltaických elektráren z 15 na 20 let,


 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře vyuţívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následujícím zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES,  pravidla provozu distribučních soustav,  cenová rozhodnutí ERÚ.

Zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie Tento právní předpis vymezuje oblasti podpory obnovitelných zdrojů energie, dále upravuje práva a povinnosti subjektů, které na trhu s elektřinou z obnovitelných zdrojů působí, a v neposlední řadě stanovuje podmínky výkupu vyrobené elektřiny. Jeho účelem je podpořit vyuţití obnovitelných zdrojů energie, aby docházelo k trvalému zvyšování podílu OZE na spotřebě primárních energetických zdrojů. Elektřinou vyrobenou z obnovitelných zdrojů se pro účely tohoto zákona rozumí elektřina vyrobená v zařízeních, která vyuţívají pouze obnovitelné zdroje, a také část elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů v zařízeních, která vyuţívají i neobnovitelné zdroje energie (Zákon č. 180/2005). Zákon dále ukládá povinnost provozovateli přenosové nebo distribuční soustavy na svém licencí vymezeném území přednostně připojit k přenosové soustavě nebo k distribučním soustavám zařízení výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů. Předpokladem je splnění podmínek připojení a dopravy elektřiny stanovených energetickým zákonem, potaţmo provozními pravidly pro provozování přenosové a distribučních soustav. Provozovatelé jsou také povinni vykupovat veškerou elektřinu z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora a uzavřít smlouvu o dodávce, pokud výrobce elektřinu z obnovitelných zdrojů k výkupu nabídl. Provozovatel je v zákoně definován jako drţitel licence na distribuci elektřiny, jehoţ distribuční soustava je přímo připojena na přenosovou soustavu (Zákon č. 180/2005).


Výrobce elektřiny má právo vybrat si, zda svoji elektřinu nabídne k výkupu za výkupní ceny, nebo zda ji vyuţije pro svoji vlastní spotřebu a při prodeji přebytků za ni bude poţadovat zelený bonus. Změna tohoto výběru je moţná nejdříve za rok poté, co si výrobce závazně jednu z těchto dvou moţností vybere a začne ji vyuţívat. Změna výběru je prováděna vţdy k 1. lednu následujícího kalendářního roku (Zákon č.180/2005). Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES Směrnice Evropské unie jsou rámcové právní předpisy, které určují povinný rámec pro národní právní předpisy členských států EU. Směrnice předepisují cíl, kterého má být na národní úrovni dosaţeno a ponechává členským státům volbu formy a prostředků, kterými tuto implementaci (zavedení do praxe) provedou. Evropské směrnice se tak staly základem pro tvorbu řady našich právních předpisů, zejména zákonů a prováděcích vyhlášek (MPO Efekt, 2008). Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře vyuţívání energie z obnovitelných zdrojů navazuje na směrnici 2001/77/ES a stanovuje pro všechny členské státy cíl, ţe do roku 2020 bude podíl energie z obnovitelných zdrojů činit 20 % z celkové spotřeby energie ve Společenství. V původní směrnici byly dílčí podíly pro jednotlivé členské státy stanoveny jako indikativní, ve směrnici z roku 2009 jsou jiţ cíle závazné.

3.3.3 Energetický regulační úřad Důleţitou roli v oblasti podpory obnovitelných zdrojů elektrické energie hraje Energetický regulační úřad, jakoţto ústřední orgán státní správy. Byl zřízen 1. ledna 2001 o podmínkách

zákonem

č. 458/2000 Sb.,

podnikání a o výkonu

státní

ze dne správy

28. listopadu 2000, v energetických

odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, jako správní úřad pro výkon regulace v energetice. Hlavní úkoly ERÚ (ERÚ, 2009): 

podpora hospodářské soutěţe,




podpora vyuţívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie,



ochrana zájmů spotřebitelů v těch oblastech energetických odvětví, kde není moţná konkurence.

ERÚ jako organizaci tvoří úsek předsedy, sekce regulace, odbor licencí, odbor strategie a odbor kanceláře úřadu. Úsek předsedy zajišťuje činnosti související s řízením úřadu předsedou, činnosti vyplývající z právních norem státu (zejména bezpečnost), auditorské činnosti, poskytování informací a vztahy s veřejností a s ostatními správními úřady včetně Vlády ČR a Parlamentu ČR, ostatními regulačními orgány, s relevantními institucemi EU a zajišťuje činnosti legislativně právní (ERÚ, 2009). Sekce

regulace

připravuje

cenová

rozhodnutí

úřadu

pro

odvětví

elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství. V rámci sekce se rozhodují spory, kdy nedojde k uzavření smlouvy mezi jednotlivými drţiteli licencí nebo drţiteli licencí a jejich zákazníky, schvalují se pravidla provozování přenosové soustavy a distribučních soustav v elektroenergetice, řád provozovatele přepravní soustavy a řády provozovatelů distribučních soustav v plynárenství. Sekce regulace připravuje prováděcí vyhlášky k energetickému zákonu a zákonu na podporu vyuţívání obnovitelných zdrojů, stanovuje pravidla pro organizování trhu s elektřinou a plynem a zabývá se analýzou fungování těchto trhů, stanovuje

poţadovanou

kvalitu

dodávek

a

sluţeb

v elektroenergetice

a plynárenství (ERÚ, 2009). Jedním z odborů sekce regulace je odbor elektroenergetiky, jehoţ hlavním úkolem je stanovování cen za přenos a distribuci elektřiny a souvisejících sluţeb, stanovení a úprava pravidel, kterými se řídí trh s elektřinou a určení podmínek přístupu k sítím pro konečné zákazníky a výrobce. Zabývá se podporou výroby elektřiny z obnovitelných a dalších ekologických zdrojů. Mezi činnosti odboru patří také zpracování statistiky v elektroenergetice. Odbor elektroenergetiky je organizačně členěn na dvě oddělení - oddělení regulace cen a oddělení regulace zdrojů a sítí (ERÚ, 2009).


3.4 Trh s elektrickou energií v ČR Na českém trhu elektrické energie se vyskytují následující subjekty: výrobci elektrické energie, provozovatelé přenosové a distribuční soustavy, operátor trhu, obchodníci s elektřinou a koneční spotřebitelé. Na území ČR se trh s elektrickou energií uskutečňuje na základě regulovaného přístupu k přenosové soustavě, k distribučním soustavám, moţnosti výstavby výroben elektřiny a přímých vedení. Ceny za přenos a distribuci elektřiny, za systémové sluţby, ceny elektřiny pro chráněné zákazníky a ceny elektřiny dodavatele reguluje nezávislý regulátor energetického trhu - Energetický regulační úřad. V jeho působnosti je podpora hospodářské soutěţe a ochrana zájmů spotřebitelů v těch oblastech energetických odvětví, kde není moţná konkurence, s cílem uspokojit všechny přiměřené poţadavky na dodávku energie (EU a energetika, 2009a). Regulovaný přístup k přenosové soustavě a k distribučním soustavám se uskutečňuje v ČR od 1. ledna 2002. Jelikoţ se podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů stala celosvětovým tématem, sledují jednotlivé země nebo různá společenství států více či méně ambiciózní cíle, které se týkají výroby energie z obnovitelných zdrojů. Také Česká republika se ve Smlouvě o přistoupení k Evropské unii zavázala dosáhnout indikativního cíle podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé domácí spotřebě ve výši 8 % v roce 2010 (Polák, 2009). Směrnice 2001/77/ES nestanovuje jednotný systém podpory výroby elektřiny z OZE, proto je v rámci EU její výroba podporována odlišně. Nejvíce států se soustřeďuje na podporu formou výkupních cen (Feed-in tariffs). Např. v ČR a ve Španělsku je tento systém doplněn o zelené bonusy. Dalším významněji zastoupeným systémem je trh se zelenými certifikáty v kombinaci s kvótami (Quota/TGC). U tohoto systému je stanoven podíl OZE na celkové produkci/výrobě/spotřebě elektřiny (Polák, 2009). Podporu obnovitelných zdrojů stanovuje kaţdoročně Energetický regulační úřad ve svých cenových rozhodnutích. Při stanovování výše výkupních cen a zelených bonusů musí respektovat zákon č. 180/2005 Sb. Podle tohoto zákona nesmí hodnota výkupních cen meziročně klesnout o více neţ 5 % a musí být zachován


základní princip podpory obnovitelných zdrojů energie, coţ je návratnost investice do 15 let.

3.4.1.1 Princip výkupních cen Ze zákona č. 180/05 Sb. vyplývá povinnost pro provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy připojit fotovoltaický systém do přenosové soustavy a veškerou vyrobenou elektřinu (na kterou se vztahuje podpora) vykoupit. Výkup probíhá za cenu určenou pro daný rok Energetickým regulačním úřadem a tato cena bude vyplácena jako minimální po dobu následujících patnácti let 2 (investor je povinen podávat hlášení o naměřené výrobě v půlročních intervalech). Př. - investor se rozhodne uvést do provozu systém v roce 2007 a rozhodne se pro systém výkupních cen. Pro daný rok uvedení systému do provozu je platná cena 14,66 Kč/kWh a tudíţ v následujících patnácti letech bude investor svoji elektřinu prodávat minimálně za tuto cenu. Tato cena nemůţe klesnout, naopak, bude navyšována o index PPI 3 (Česká agentura pro obnovitelné zdroje energie, 2009a).

3.4.1.2 Princip zelených bonusů Investor si ovšem můţe vybrat i jiné schéma podpory - tzv. zelený bonus (zeleným bonusem se rozumí finanční částka navyšující trţní cenu elektřiny, která

zohledňuje

sníţené

poškozování

ţivotního

prostředí

vyuţitím

obnovitelného zdroje). Tento systém je více ve shodě s liberalizovaným trhem. Výrobce si na trhu musí najít obchodníka, kterému elektřinu prodá za trţní cenu. Cena je niţší neţ u konvenční elektřiny, protoţe v sobě obsahuje nestabilitu výroby, a je různá pro různé typy OZE. V momentu prodeje získá výrobce od provozovatele distribuční soustavy tzv. zelený bonus neboli prémii. Regulační úřad stanoví výši prémií tak, aby výrobce získal za jednotku prodané

2

V roce 2008 došlo k prodlouţení doby výkupu z 15 na 20 let.

3

Cenový index průmyslové výroby = čili „průmyslová inflace“


elektřiny o něco vyšší částku neţ v systému pevných výkupních cen. Takovýto systém je povinný pro investory, kteří budou vyrobenou elektřinu vyuţívat pro vlastní spotřebu (Česká agentura pro obnovitelné zdroje energie, 2009a).

3.5 Politiky EU týkající se obnovitelných zdrojů energie Oblast vyuţívání a podpory obnovitelných zdrojů spadá podobně jako v České republice i v EU do pravomocí politik ţivotního prostředí a energetické politiky. Environmentální politika je sice jednou z vůbec nejmladších politik EU, významným způsobem však zasahuje do dění v ostatních oblastech (energetika, vnitřní trh). Výchozím dokumentem pro současnou energetickou politiku EU je tzv. Bílá kniha, vydaná Komisí v roce 1995. Tento dokument definuje tři základní cíle, na které by se energetická politika EU měla v následujících letech zaměřit (EU a energetika, 2009a) : 1) posilování konkurenčního prostředí v oblasti výroby elektrické energie, 2) zvyšování bezpečnosti výroby elektrické energie, 3) ochrana ţivotního prostředí. Na poli energetiky je hlavním cílem Evropské unie zabezpečení dodávek energií pro všechny spotřebitele za dostupné ceny při respektování ţivotního prostředí. Evropská unie také hodlá podporovat zdravou konkurenci na evropském energetickém trhu. EU klade důraz na přechod z energetické politiky soustředěné především na stranu dodávek k politice soustředěné na řízení poptávky, tj. na změnu chování spotřebitele (EU a energetika, 2009c). Na straně dodávek energie je prioritou EU boj proti globálnímu oteplování. Klíčem ke změně je rozvoj nových a obnovitelných energetických zdrojů, zdvojnásobení jejich podílu na celkových dodávkách energie a růst jejich podílu na výrobě elektřiny ze současných 14 na 20 % do roku 2020 (EU a energetika, 2009b). Environmentální politika EU byla a je ovlivňována především celosvětovým vývojem vztahu k problémům ţivotního prostředí a stavem ţivotního prostředí


v Evropě. Tyto faktory se odrazily i v základních právních dokumentech, které environmentální politice poskytují právní základ (Mezřický, 1999, strana 75). V současné době patří k hlavním prioritám politiky ţivotního prostředí EU boj proti klimatickým změnám a znečištění, zachování biologické rozmanitosti, podpora odpovědného vyuţívání přírodních zdrojů a udrţitelný rozvoj. Za tím účelem se odpovědné instituce EU v rámci legislativního procesu zaměřují především na tvorbu norem směřujících k omezování emisí skleníkových plynů (včetně vytvoření mechanismu obchodování s emisemi), k podpoře výroby energie z obnovitelných zdrojů či k omezování různých zdrojů znečištění (Euroskop, 2010). V rámci sekundárního práva byla v roce 2009 přijata nová legislativa, tzv. klimaticko-energetický

balíček. Je v něm obsaţena nová směrnice

o podpoře vyuţívání energie z obnovitelných zdrojů (č. 2009/28), která se nyní zabývá podporou dalších energií z obnovitelných zdrojů a stanovuje nový cíl a to 20% podíl energie z OZE na hrubé spotřebě energie v EU do roku 2020, pro Českou republiku tento podíl činí 13 %. Další legislativní opatření toho balíčku jsou směrnice modifikující systém obchodování s emisními povolenkami (č. 2009/29), směrnice o geologickém ukládání oxidu uhličitého (č. 2009/31) či rozhodnutí týkající se úsilí členských států sníţit emise skleníkových plynů o 30 % v rámci Společenství do roku 2020. EU v dané oblasti vyuţívá standardních (legislativních) nástrojů, jeţ jí poskytuje primární právo (články 288 a 289 Smlouvy o fungování EU), především nařízení, směrnic a rozhodnutí, případně doporučení a stanovisek. Dle současného platného primárního práva je oblast ţivotního prostředí meritorně upravena v hlavě XX Smlouvy o fungování EU (Ţivotní prostředí). Dle článku 4 Smlouvy o fungování EU náleţí ţivotní prostředí mezi oblasti, v nichţ se uplatňuje sdílená pravomoc4 Unie a členských států (Euroskop, 2010). Mezi nejpouţívanější nástroje politiky ţivotního prostředí patří daně a poplatky (například ekologická daňová reforma upravená Směrnicí 2003/96/ES). 4

ČR můţe přijímat i svou vlastní legislativu, ale ta nesmí být v rozporu s komunitárním právem

EU.


Politika EU v oblasti ţivotního prostředí výrazně ovlivňuje členské státy, včetně ČR, prostřednictvím legislativy (především nařízení a implementovaných směrnic). Oblast ţivotního prostředí hrála důleţitou úlohu jiţ při procesu vstupování ČR do EU a adaptaci české legislativy na acquis communautaire5. Vzhledem k výrazně niţší úrovni ochrany ţivotního prostředí a regulace v této oblasti jak z hlediska legislativy, tak jejího reálného naplňování, jeţ byly typické pro někdejší členské státy RVHP 6 procházející po roce 1989 transformací, panovaly obavy z náročnosti harmonizace legislativy a nákladů souvisejících s jejím následným naplňováním. ČR si vyjednala přechodná období týkající se nakládání s odpady (uplynulo 31. 12. 2005) a téţ na implementaci směrnice o omezení emisí znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení, konkrétně pro 2 podniky (uplynulo 31. 12. 2007). Důleţité přechodné období týkající se kvality vody a poţadavku na výstavbu čistíren odpadních vod u obcí od 2000 do 10 000 obyvatel uplyne na konci roku 2010 (Euroskop, 2010). Neplnění norem či jejich nedostatečnou transpozici řeší Komise Evropské unie, která můţe přistoupit k napomenutí či zahájení řízení proti danému členskému státu. Ačkoliv postupné přebírání acquis communautaire v oblasti ţivotního prostředí napomohlo téţ ke zlepšování neutěšeného stavu, který ČR zdědila po předcházejících desetiletích, v posledních letech lze sledovat stále narůstající objem nově vznikající legislativy v této oblasti (ekologické značení, sniţování emisí skleníkových plynů, boj s klimatickými změnami, dotační podpora výroby energie z obnovitelných zdrojů atd.). Toto dění se odráţí téţ na národní úrovni při tvorbě nových předpisů, coţ s sebou nese nejen jevy pozitivní, ale i některé jevy negativní (růst nákladů výrobců či cen pro spotřebitele vzhledem k regulační a dotační politice). I v této oblasti je navíc třeba počítat s efekty ekonomické krize, která vytváří tlak nejen například na hledání nových zdrojů energie, ale také zvýrazňuje nutnost úsporných opatření (Euroskop, 2010). 5

6

Právní řád Evropské unie Rada vzájemné hospodářské pomoci, zakládající členové: Bulharsko, Československo,

Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Sovětský svaz.

PRAKTICKÁ ČÁST| 25

4 PRAKTICKÁ ČÁST 4.1 Fotovoltaika v České republice Členstvím v Evropské Unii se Česká republika zavázala k plnění závazků vycházejících z principů energetické politiky EU. Jedním z těchto závazků je zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na celkové výrobě elektrické energie. Vzhledem k tomu, ţe k obnovitelným zdrojům řadíme i solární energii, zaznamenává podíl výroby elektrické energie z fotovoltaiky v posledních letech prudký nárůst, coţ je zřejmé i z tabulky č. 1, která srovnává výrobu elektrické energie v ČR v letech 2001 – 2009. Celková výroba elektřiny vykazuje v letech 2008 a 2009 mírně klesající tendenci, naopak instalovaný výkon ve všech sledovaných obdobích roste. Podle předpokladů největší podíl na výrobě elektrické energie mají stale parní a jaderné elektrárny, ovšem v posledních 3 sledovaných letech je jiţ patrný nárůst také u solárních elektráren. Tabulka č. 1: Výroba elektřiny a celkový instalovaný výkon v ČR v letech 2001 - 2009 Měřící jednot ka

2001

Výroba elektřiny GWh 74 647 celkem parní elektrárny GWh 57 421 jaderné elektrárny GWh 14 749 spalovací elektrárny GWh 10 vodní elektrárny GWh 2 467 větrné elektrárny GWh solární elektrárny GWh Celkový instalovaný MW 15 433 výkon parní elektrárny MW 11 501 jaderné elektrárny MW 1 760 spalovací elektrárny MW 26 vodní elektrárny MW 2 145 větrné elektrárny MW 1 solární elektrárny MW Zdroj: Český statistický úřad, 2010

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

76 348 83 227 84 333 82 578 84 361 88 198 83 518 82 250 54 751 55 551 55 422 54 789 54 992 59 367 54 319 51 666 18 738 25 872 26 325 24 728 26 046 26 172 26 551 27 208 11 6 13 13 17 8 14 16 2 846 1 794 2 563 3 027 3 257 2 524 2 376 2 983 2 4 10 21 49 125 245 288 2 13 89 16 310 17 343 17 434 17 412 17 508 17 562 17 724 18 326 11 375 11 405 11 482 11 428 11 477 11 449 11 510 11 598 2 760 3 760 3 760 3 760 3 760 3 760 3 760 3 830 24 18 16 29 51 60 58 59 2 145 2 149 2 160 2 166 2 175 2 175 2 192 2 181 6 11 16 29 44 114 150 193 1 4 54 465


V podmínkách České republiky je sluneční elektrárna výrobna elektrické energie. V případě, ţe chce tuto výrobnu její provozovatel připojit na distribuční síť, stává se na základě licence podnikatelem v oboru energetika. Na velikosti fotovoltaického systému nezáleţí, jakmile chce provozovatel prodávat energii do sítě, získávat zelené bonusy nebo výkupní ceny, musí se stát podnikatelem, aby mohl výše zmíněné částky fakturovat provozovateli distribuční sítě. Licenci vydává Energetický regulační úřad, přičemţ u systémů do 20kW není nutná ţádná odborná kvalifikace pro získání licence, nad 20kW je třeba mít poţadované vzdělání a praxi v oboru (Solarenvi, 2010). Následující tabulka uvádí 10 největších solárních elektráren v tuzemsku a jejich vlastníky. Největší solární park v ČR FVE Czech Novum na Mělnicku je zároveň 9. největší solární elektrárnou na světě a největším solárním parkem ve střední Evropě. Nemalá část investovaného kapitálu do solárních elektráren v ČR pochází ze zahraničních zdrojů. Tabulka 2: Největší FVE v ČR a jejich vlastníci

Název FVE Czech Novum Solar Stříbro FVE Uh. Brod FVE Tuchlovice BS Park II Brno Ren Power CZ FVE Czech Smiřice BS Park I Brno FVE Ţabčice FVE Kutná Hora

Výkon (MWp) 35 13,6 10,21 7,8 7,6 7,3 6 5,9 5,6 5,59

Vlastník Decci S.A.G. Solastrom (Německo) Divalia Škoda Investment Brno Solar Park Czech Coal Decci Brno Solar Park ČEZ Redwood Capital

Zdroj:Kubátová, 2010a

Dostupnost sluneční energie v ČR výrazně ovlivňují geografické a přírodní podmínky, kterými jsou roční období, zeměpisná šířka, oblačnost a sklon plochy, na níţ sluneční záření dopadá. Obrázek č. 1 znázorňuje roční průměrné hodnoty slunečního záření dopadajícího na území České republiky. Nejvíce slunečního záření je moţno naměřit na jiţní Moravě, naopak nejméně vhodné podmínky pro zřizování fotovoltaických elektráren jsou na severu a severozápadě našeho území.


Obrázek 1: Roční průměrný úhrn slunečního záření Zdroj: Česká agentura pro obnovitelné zdroje energie, 2009a

Přestoţe potenciál solárních zdrojů je v České republice značně omezen přírodními podmínkami, zaznamenala fotovoltaika výrazný boom, který pramenil z obrovské výnosnosti investic do solárních elektráren. Značný rozdíl mezi příjmy a náklady fotovoltaických elektráren byl dán různými faktory. Co se týká příjmů fotovoltaické elektrárny, ty jsou v podstatě výsledkem nastavení současné politiky podpory výroby elektrické energie ze solárních zdrojů. Vývoj nákladů lze přičítat zčásti trţním silám, zčásti ale taktéţ i zmíněné politice podpory výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů.

4.1.1 Vývoj nákladů na vybavení fotovoltaické elektrárny Náklady na pořízení solárních panelů tvoří hlavní poloţku rozpočtu investice do fotovoltaiky. Značný technologický pokrok ve výrobě solárních panelů, zejména moderní výrobní postupy s nízkými nároky na materiály a energie, měl značný vliv na sniţování cen křemíkových fotovoltaických článků. Klíčovou úlohu také hrál růst objemu produkce solárních systémů z důvodu rostoucí poptávky po fotovoltaických panelech. K rozvoji sluneční energie v České republice také výrazně přispěla silná koruna.


Vývoj produkce fotovoltaických panelů, který je patrný z následujícího obrázku, tak spolu s dalšími faktory přispěl k výraznému poklesu výrobních nákladů solárních elektráren.

Obrázek 2: Vývoj světové produkce fotovoltaických panelů Zdroj: Benda, 2010

Rostoucí trend je patrný ve všech sledovaných letech. Největší dynamiku růstu produkce můţeme sledovat mezi lety 2007 – 2008 (132 %) a 2003 - 2004 (77 %). Nárůst mezi lety 2003 a 2008 činí 935 %. Neustálé zdokonalování technologií a hromadná výroba se tak promítli v poklesu cen fotovoltaických panelů, jak je patrné z následujícího obrázku. Nemalý vliv na tomto poklesu cen mělo sníţení výrobních nákladů fotovoltaických článků, zejména díky levnému křemíku. Následující obrázek zachycuje vývoj prodejních cen fotovoltaických panelů, které od srpna roku 2007 poklesly o více neţ 33 % právě díky poklesu výrobních nákladů.


Obrázek 3: Vývoj světových cen fotovoltaických panelů v Eur/Wp Zdroj:Mezinárodní analytická a poradenská společnost Solarbuzz, 2010

Dalším faktorem, který hrál významnou roli při úvahách o velikosti nákladů na vybavení fotovoltaické elektrárny byl i vývoj kurzu koruny, který je sledován v následujícím obrázku. Ten zachycuje vývoj kurzu koruny vůči euru v letech 2007 – 2010.

Obrázek 4: Vývoj měnového kurzu v letech 2007 - 2010 Zdroj:Česká národní bank, 2010

Od poloviny roku 2007 docházelo k postupnému posilování koruny které se v červenci 2008 zastavilo na 23,015 Kč/EUR. Zde dosáhla svého minima a postupně začala oslabovat. Od počátku roku 2009 lze pozorovat opět klesající trend. Tento výrazný pokles spolu s výše uvedenými faktory následně přispěl ke značnému sníţení investičních nákladů.


Dalším neopomenutelným faktorem, který ovlivní výši celkových nákladů solárních elektráren jsou poplatky za úvěr a splátka úroku. Nemalá část investovaného kapitálu do solárních elektráren pochází z úvěrových zdrojů, banky totiţ díky jistotě příjmů v podobě garantovaných výkupních cen nabízí výhodné úvěrové podmínky. Jedná se například o 0% akontaci, moţnost odkladu splátek a výhodnou výši úrokových sazeb.

4.1.2 Podpora elektrické energie ze solárních systémů Podpora výkupu elektrické energie z obnovitelných zdrojů vychází v České republice ze zákona č. 180/2005 Sb. Podle tohoto zákona ERÚ kaţdoročně stanovuje výše výkupních cen a zelených bonusů. Ty nesmí meziročně klesnout o více neţ 5 % a musí být zachován základní princip podpory obnovitelných zdrojů energie, coţ je návratnost investice do 15 let. Od roku 2011 bude tento zákon výrazným způsobem novelizován. Těmto změnám se podrobněji věnuje následující kapitola. Stávající

právní

rámec

podpory

fotovoltaiky

nabízí

značné

moţnosti

a příleţitosti pro dynamický růst tohoto segmentu v České republice. Nutno podotknout, ţe podpora solární energie je v současné době mnohem výhodnější neţ u ostatních obnovitelných zdrojů a to díky absolutně nejvyšším výkupním cenám z fotovoltaiky, viz kapitola 4.1.4. Následující tabulka uvádí stanovené výkupní ceny a zelené bonusy pro rok 2010. Tabulka 3: Výše výkupních cen a zelených bonusů pro fotovoltaiku v roce 2010

Výše podpory Kč/kW Zelený bonus do 30 kW 11,50 Zelený bonus nad 30 kW 11,40 Výkupní cena do 30 kW 12,50 Výkupní cena nad 30 kW 12,40 Zdroj: Cenové rozhodnutí ERÚ č. 2/2010

Částka zeleného bonusu je oproti výkupním cenám niţší z toho důvodu, ţe provozovatel solární elektrárny pouţije vyrobenou elektrickou energii pro svoji vlastní spotřebu a případné přebytky prodá. Tím ušetří za nákup energie od svého dodavatele, ovšem odběratele pro svoji vyrobenou energii si musí najít


sám. Doba výkupu je u výkupních cen garantována na 20 let, u zelených bonusů je to jeden rok. Na následujícím příkladu se pokusím demonstrovat, k jaké návratnosti vedly výkupní ceny v roce 2010 bez zohlednění vlivu legislativních změn. Data pochází od společnosti Venture7 s.r.o., jeţ pro rok 2010 plánovala realizaci fotovoltaické elektrárny, ke které ale nakonec nedošlo. Jelikoţ investorem této elektrárny je zahraniční subjekt, jsou veškeré uvedené údaje v eurech. Předkládaná varianta představuje situaci, kdy projekt byl zrealizován v roce 2010. Ekonomické podmínky jsou nastaveny bez zohlednění chystané vládní novely v této oblasti. V následující tabulce je souhrn dostupných údajů potřebných pro zjištění výnosnosti investice. Předpokládaná ţivotnost je 25 let, výpočty jsou prováděny po dobu státní garance výkupních cen (20 let). Tabulka 4: Souhrn základních informací o předmětné FVE

Instalovaný výkon Velikost pozemku Investice celkem Celkem za provoz Vytváření rezervy (pro náhradu měničů každých 7 let) Roční obrat (za 1 rok) Výkupní tarif v CZK Kurz Výkupní tarif v EUR Předpokládaná produkce Sníţení výkonu FV panelů během 20-ti letech provozu Celkem profinacovat Cena projektu Hotovostní rezerva Vlastní vloţený kapitál Bankovní úvěr Inflace pro náhradní součástky FVE Inflace pro provozní náklady Daň z příjmu Osvobození od daně Odpis (lineární) Zdroj: Interní data společnosti Venture, s.r.o.

7

Na přání vedení společnosti byl její název změněn.

Jednotky MW m2 EUR EUR / rok EUR / rok EUR CZK / kW CZK /EUR EUR EUR / kW kWh / kWp % EUR EUR EUR EUR EUR % /Rok % /Rok % Roky Roky

Celkem 1,04 19 000 2 746 240 56 000 22 000 468 899 12,40 25,00 0,496 930 12 2 832 060 2 746 240 85 820 566 412 2 265 648 2 2,5 19 6 20


Z údajů byly vypočteny ukazatele doby návratnosti investice a čisté současné hodnoty. Při výpočtu příjmů za jednotlivá období byl zohledněn vliv inflace pro náhradní součástky FVE 2 % (expertní odhad společnosti Venture s.r.o.) a pokles výkonu FV panelů 12 % za 20 let provozu. Jako diskontní sazba pro přepočet na čistou současnou hodnotu byla pouţita právě míra inflace pro náhradní součástky FVE. Podrobný výpočet příjmů za jednotlivá období a toky cash-flow je zobrazen v příloze č. 1. Z následující tabulky, porovnávající investiční náklady s kumulovanou čistou současnou hodnotou očekávaných příjmů z investice je patrná doba návratnosti této investice v 11. roce. Tabulka 5: Výpočet doby návratnosti investice

2010 2010 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029

Investiční náklady 2 746 240 2 746 240 2 746 240 2 746 240 2 746 240 2 746 240 2 746 240 2 746 240 2 746 240 2 746 240 2 746 240 2 746 240 2 746 240 2 746 240 2 746 240 2 746 240 2 746 240 2 746 240 2 746 240 2 746 240

ČSH CF 246 748 500 224 760 507 1 027 684 1 301 852 1 530 068 1 764 120 2 019 322 2 280 277 2 547 113 2 819 965 3 098 978 3 384 306 3 676 116 3 974 580 4 279 886 4 583 146 4 884 368 5 183 560 5 480 730

Návratnost -2 499 492 -2 246 016 -1 985 733 -1 718 556 -1 444 388 -1 216 172 -982 120 -726 918 -465 963 -199 127 73 725 352 738 638 066 929 876 1 228 340 1 533 646 1 836 906 2 138 128 2 437 320 2 734 490

Zdroj: Interní data společnosti Venture, s.r.o., vlastní práce

Čistá současná hodnota této investice činí 2 734 490 €. Tato částka představuje čistý přínos investice, a jelikoţ vyšla kladná, je doporučeno investici přijmout (Synek, 1999, strana 262). Návratnost investice v 11. roce je pod státem stanovenou hranicí doby návratnosti, kterou je 15 let. Ke sníţení této doby návratnosti přispěly zejména vysoké výkupní ceny a také značný pokles investičních nákladů.


Takto nastavená pravidla podpory fotovoltaiky spolu s dalšími faktory přispěly k ohromnému růstu tohoto odvětví. Analýzou současného stavu v oblasti solární energetiky v ČR se bude zabývat následující kapitola.

4.1.3 Analýza současného stavu v oblasti výroby elektrické energie ze solárních zdrojů v ČR Politický zájem Evropské unie na podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů se promítá do legislativy členských zemí. Česká republika proto v roce 2005 přijala zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, jehoţ účelem je zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě primárních energetických zdrojů. Dalším podpůrným dokumentem je vyhláška č. 364/2007 Sb. Zákon o daních z příjmu navíc příjmy z provozu obnovitelných zdrojů energie osvobozuje od daně ze zisku a to po dobu 5 let po uvedení do provozu. Pro zvýšení podílu fotovoltaiky na výrobě elektrické energie Česká republika v roce 2005 zvýšila výkupní ceny z fotovoltaiky o více neţ dvojnásobek a v roce 2008 prodlouţila dobu výkupu z 15 na 20 let. Výše zmíněná opatření výrazným způsobem ovlivnila vývoj fotovoltaiky v ČR, viz obrázek č. 5. Kromě politických důvodů však za zvýšeným zájmem investorů o fotovoltaiku stály i následující důvody:  příznivý kurz koruny pro zahraniční investory,  pokles cen fotovoltaických panelů.

4.1.3.1 Vývoj počtu projektů a instalovaného výkonu. V následujícím obrázku jsou uvedeny údaje, zobrazující stav v České republice v letech 2006 aţ 2010. Skutečným milníkem je však rok 2005, kdy vstoupil v platnost zákon č. 180/2005 Sb., jako implementace směrnice 2001/77/ES, která je zásadním a závazným dokumentem energetické politiky Evropské unie. Tehdy došlo ke skokovému zvýšení výkupních cen více neţ o dvojnásobek a to


z toho důvodu, aby Česká republika splnila závazek dosáhnout do roku 2010 8% podílu obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektrické energie.

Obrázek 5: Celkový instalovaný výkon v MW Zdroj: Český statistický úřad 2010, Energetický regulační úřad 2010b

Z obrázku č. 5 je patrný obrovský nárůst instalovaného výkonu v roce 2008 a v roce 2009. Konkrétně se jedná o nárůst o 1250 % v roce 2008 oproti roku předchozímu a o zvýšení o 760 % v roce 2009 oproti roku 2008. Většina investic je

však

zrealizována

především

zahraničními

firmami

z Německa

a Španělska s vyuţitím zahraničních finančních zdrojů, coţ pro ČR představuje odčerpání značného mnoţství finančních prostředků. Dynamiku rozvoje instalovaného výkonu v letošním roce pravděpodobně přibrzdila chystaná legislativní opatření. Ke skokovému zvýšení instalovaného výkonu v letech 2008 a 2009 přispělo rovněţ oznámení Energetického regulačního úřadu o sníţení výkupních cen, které bylo vydáno v listopadu 2008 a na konci srpna 2009. Díky tomu byla naprostá většina licencí udělena v listopadu a v prosinci, viz následující obrázek. Investoři si tak chtěli zajistit vyšší garantovanou výkupní cenu a vyšší výnos.


Obrázek 6: Vývoj instalovaného výkonu FVE v ČR v letech 2008 a 2009 Zdroj: Česká agentura pro obnovitelné zdroje energie, 2009b

Působení všech výše uvedených faktorů (politická opatření, pokles měnového kurzu, pokles cen fotovoltaických panelů) přispělo k nekontrolovatelnému zájmu investorů o fotovoltaiku, které vyústily aţ v nedostatek připojovací kapacity a obavy o stabilitu přenosové sítě. V České republice je v současné době vyhlášen stop stav na připojování nových solárních elektráren do sítě, který podle generálního ředitele provozovatele přenosové sítě ČEPS P. Zemana: „bude trvat do dokončení nezbytných legislativních úprav.“ (Hospodářské noviny, 2010). Je to reakce na neočekávaný prudký rozvoj fotovoltaiky a snaha eliminovat dopad tohoto rozvoje na cenu elektřiny pro konečné spotřebitele. Chystají se výrazná legislativní opatření, která mají za úkol výrazně omezit zisky solárních investorů. Pokud ovšem některá z nich projdou a budou schválena, hrozí České republice arbitráţe v podobě ţalob investorů, kterým znemoţnění připojit elektrárnu do sítě zmařilo jejich mnohamilionové investice. Od dubna 2010 začala platit novela vyhlášky č. 51/2006 Sb. o přísnějších podmínkách připojení do sítě. Ţadatel o připojení k přenosové nebo distribuční soustavě musí nyní předloţit studii proveditelnosti a nově také musí svoji ţádost doplnit informacemi týkající se podmínek vydání územního rozhodnutí. Dále


z této vyhlášky vyplývá povinnost zaplatit zálohu ve výši 50 % z hodnoty podílu na oprávněných nákladech souvisejících s připojením. Díky této novele se spekulanti postupně vzdávají zarezervovaných kapacit a podle místopředsedy ERÚ B. Němečka kaţdý měsíc odpadne zhruba 600 MW rezervovaného výkonu (Honsová, 2010). Pokud totiţ nezrealizují elektrárnu do konce roku, přestanou pro ně platit výhodné výkupní ceny. Na vývoj v následujících obdobích budou dle mého názoru mít výrazný vliv chystané vládní novely a také výše dostupné kapacity pro připojení nových elektráren. V poslední fázi schvalovacího procesu se momentálně nachází novela zákona č. 180/2005 Sb. o obnovitelných zdrojích energie. Tato novela byla přijata 3. listopadu a v platnost by měla vstoupit 1. 1. 2011, respektive 1. 3. 2011. Očekávané legislativní změny jsou následující:  sníţení výkupních cen o více neţ 50 %,  zrušení daňových prázdnin,  nulová podpora v roce 2011 pro ostrovní systémy,  nulová podpora pro elektrárny umístěné na volném prostranství a elektrárny s instalovaným výkonem nad 30 kW,  zavedení speciální solární daně ve výši 26 % pro FVE zprovozněné v roce 2009 a 2010 po dobu prvních 3 let,  zvýšení poplatků za zábor zemědělské půdy pro solární elektrárny.

Podle posledních údajů Energetického regulačního úřadu bylo k 1. 12. 2010 nainstalováno 1393,68 MWp a celkový počet provozoven stoupl na 12 109. Za jedenáct měsíců roku 2010 tak instalovaný výkon činil bezmála 930 MWp. Zde je patrná obrovská snaha investorů dokončit své projekty před značnými legislativními změnami chystanými v roce 2011. Pokud se jim totiţ podaří připojit svoji elektrárnu do sítě ještě v roce 2010, budou mít garantované vysoké výkupní ceny na 20 let. Vývoji instalovaného výkonu odpovídá i vývoj počtu projektů, respektive provozoven, který je zobrazen v následujícím obrázku. Jsou zde uvedeny


zrealizované a řádně licencované elektrárny uvedené do provozu v letech 2006 – 2010.

Obrázek 7: Počet aktivních licencovaných provozoven využívajících k výrobě el. energie slunečního záření Zdroj: Energetický regulační úřad, 2010b

U vývoje počtu provozoven je největší dynamika růstu patrná v letech 2007 a 2008. Meziroční nárůst činí 1281 % v roce 2007 a v roce 2008 necelých 455 %. V letošním roce jsou investoři při realizaci svých projektů spíše zdrţenlivější, s největší pravděpodobností většinu z nich od svých původních záměrů odradila chystaná vládní novela a s tím související obava z niţšího zhodnocení investic, zejména díky retroaktivnímu zdanění. Dalším důvodem, kvůli kterému je dynamika růstu počtu provozoven niţší neţ v předcházejících letech, je udělování záporných stanovisek při ţádostech o připojení do přenosové soustavy kvůli obavám o její stabilitu. V příkladu uvedeném v kapitole 4.1.2 tyto legislativní změny nebyly brány v úvahu, zohledníme je tedy nyní. Investice bude zrealizována a k prodeji elektrické energie dojde v roce 2010. Výkupní ceny pro tento rok činí 12,4 Kč/kWh a v prvních třech letech jsou výnosy zdaněny sráţkovou daní 26 %, samotný zisk pak podléhá dani z příjmů ve výši 19 % (výše daně z příjmů


právnických osob pro rok 2010). Postup výpočtu je znázorněn v příloze č. 2. Doba návratnosti se prodlouţila o 2 roky a čistá současná hodnota investice nyní činí 2 124 524 €. Přestoţe zhoršení finanční situace po zavedení sráţkové daně není nijak závratné (čistá současná hodnota se sníţila o 609 966 €), v přepočtu na české koruny aktuálním kurzem ČNB 8 25,160 Kč/€ činí rozdíl čistých současných hodnot necelých 15,5 milionů Kč. Jelikoţ zpětné zdanění příjmů podnikatelů značným způsobem ovlivní jejich očekávané finanční toky a zhorší jejich finanční situaci, nemyslím si, ţe zavedení tohoto nástroje je příliš vhodné. Retroaktivní zdanění totiţ značně narušuje stabilitu podnikatelského prostředí. Riziko moţných soudních sporů s poškozenými investory je dle mého názoru příliš vysoké a v konečném důsledku tak můţe stát na zavedení této solární daně prodělat.

4.1.3.2 Vývoj výkupních cen Vývoj výkupních cen v České republice výrazně ovlivnilo přijetí zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v návaznosti na směrnici 2001/77/ES. Při stanovování výše výkupních cen vychází Česká republika z indikativního cíle zvýšení podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, stanoveného pro kaţdý členský stát Evropskou unií. Energetický regulační úřad také při stanovování výkupních cen vychází z minimálně patnáctileté doby návratnosti investice, zakotvené ve zmiňovaném zákoně. Dalším pravidlem pro stanovení výše výkupních cen je zákonný maximální limit pro meziroční pokles, který nesmí překročit 5 %. Z výše uvedených důvodů došlo v roce 2006 k výraznému zvýšení výkupních cen, viz obrázek č. 8. V následujících dvou letech se jejich výše nezměnila a od roku 2008 docházelo k jejich postupnému sniţování.

8

Kurz platný ke dni 14. 12. 2010


Obrázek 8: Vývoj výkupních cen z fotovoltaiky v ČR v letech 2005 až 2010 pro systémy nad 30 kWp. Zdroj: Cenové rozhodnutí ERÚ č. 2/2010 Pozn.: Výkupní cena pro rok 2011 platí pro systémy nad 100 kWh.

Po téměř dvojnásobném zvýšení výkupních cen elektrické energie z fotovoltaiky v roce 2006 nastal obrovský rozmach solárních elektráren. Zde došlo k ukázkovému selhání státu, v podobě zpoţdění, protoţe včas nezareagoval na změnu podmínek a nesníţil výkupní ceny, respektive maximální limit pro meziroční pokles výkupních cen. K poklesu výkupních cen docházelo postupně od roku 2008, ale jen v zákonem stanoveném rámci, který tak srazil návratnost investice z patnácti let na téměř polovinu. Chtělo to rapidnější sníţení a mnohem dřív, ke kterému ovšem ERÚ díky maximálnímu zákonnému limitu u poklesu výkupních cen nemohl přistoupit a sniţoval výkupní ceny jen v zákonném rámci. Řešením tohoto problému můţe být převedení větších pravomocí na ERÚ nebo okamţitá změna zákona o podpoře obnovitelných zdrojů. Výkupní cena pro rok 2011 byla Energetickým regulačním úřadem stanovena na 5,5 Kč/kWh pro systémy s instalovaným výkonem nad 100 kW. Aplikujeme-li tuto cenu na příklad naší solární elektrárny a zohledníme-li sráţkovou daň pro první tři roky od uvedení do provozu, návratnost této investice se prodlouţí na


33 let. Jelikoţ garantované výkupní ceny platí 20 let, je jasné, ţe takové projekty jsou neproveditelné a jejich realizace tak bude úplně zastavena. Aby byla dodrţena návratnost investice do 15. let, měla by výkupní cena být stanovena ve výši 11 Kč/kWh. V tomto případě dojde k návratnosti přesně v 15. roce. Výpočty pro obě tyto varianty jsou uvedeny v příloze č. 3 a 4.

4.1.3.3 Vývoj objemu výroby elektrické energie ve FVE Je logické, ţe vývoj výroby elektřiny z fotovoltaiky bude kopírovat vývoj instalovaného výkonu. Na vývoj výroby elektřiny z fotovoltaických elektráren má samozřejmě vliv také sluneční záření, respektive v jakém regionu je elektrárna umístěna. Zejména díky zaručené ekonomické podpoře a dalším legislativním pravidlům se podíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů rok od roku zvyšuje. Z následujícího obrázku je patrný skokový nárůst výroby elektřiny z fotovoltaiky ve sledovaných letech, nejvýraznější nárůst je však v letech 2008 a 2009.

Obrázek 9: Vývoj objemu výroby elektrické energie ve FVE Zdroj:Český statistický úřad, 2010

Zajímavé ovšem je, ţe i přes masový zájem investorů právě o fovotoltaiku není její podíl na výrobě elektrické energie z obnovitelných zdrojů nijak závratný.


V obrázku č. 10 je srovnání jednotlivých obnovitelných zdrojů podle jejich podílu na výrobě elektrické energie.

Obrázek 10: Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů v roce 2009 Zdroj: Energetický regulační úřad, 2010a

Podíl fotovoltaiky v roce 2009 činil pouhá 2 %, coţ je se srovnání s více neţ 50% podílem vodních elektráren zanedbatelné. Celkový podíl výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů v roce 2009 činil 6,81 %. Stejně tak zanedbatelná je výroba elektrické energie z fotovoltaiky vzhledem k celkové produkci elektrické energie ve sledovaných letech, viz následující obrázek.

Obrázek 11: Vývoj elektrické energie vyrobené ve FVE vzhledem k celkovému množství vyrobené elektřiny Zdroj: Český statistický úřad, 2010, vlastní práce


4.1.4 Analýza mikroekonomických aspektů podpory fotovoltaiky a její vliv na cenu elektřiny Při analýze mikroekonomických aspektů podpory fotovoltaiky je nutné brát v úvahu vliv této podpory na rozhodování zúčastněných ekonomických subjektů, kterými jsou zejména investoři a distributoři. Nemalý vliv má také tato podpora na konečnou cenu elektrické energie, která je z části formována na základě nabídky a poptávky na energetické burze, zčásti je ale regulovaná. Tato cena je totiţ proměnnou, která zásadně ovlivňuje rozhodování dalších ekonomických subjektů, kterými jsou koneční spotřebitelé elektrické energie (domácnosti, firmy). Náklady na podporu obnovitelných zdrojů jsou jednou z regulovaných sloţek ceny elektřiny. Další regulovanou sloţkou jsou náklady na distribuci elektřiny, zatímco samotná cena silové elektřiny se stanovuje na základě nabídky a poptávky na energetické burze. Rostoucí instalovaný výkon obnovitelných zdrojů energie a převáţně fotovoltaiky se v konečném důsledku promítne do ceny elektrické energie, která tak bude mít vliv na rozhodování spotřebitelů, a to jak domácností, tak firem. V obrázku č. 12 jsou příspěvky na obnovitelné zdroje v letech 2008 aţ 2011. Údaj pro rok 2011 je očekávaný dopad podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na celkovou cenu elektřiny pro konečné zákazníky a vychází z nesprávně stanoveného příspěvku pro rok 2010. Příspěvek pro rok 2010 totiţ počítal s menším instalovaným výkonem, neţ jaký byl skutečně zrealizován. Růst příspěvku v roce 2011 je také zapříčiněn strmým nárůstem výroby elektřiny z fotovoltaických elektráren.


Obrázek 12: Vývoj příspěvku na OZE v Kč/MWh Zdroj: Cenová rozhodnutí ERÚ 9/07, 9/08, 7/09, 2/10

Tento příspěvek započítávají dodavatelé elektrické energie do její ceny, kterou účtují svým odběratelům (spotřebitelům, firmám). Těm tak rostou roční náklady na elektrickou energii, kterou odebírají. Regulovaná část ceny elektrické energie je tedy důsledkem aplikace environmentální politiky a praktická ukázka řešení externalit. Cena takto vyrobené elektrické energie je ve srovnání s elektřinou vyrobenou z neobnovitelných zdrojů vyšší také z toho důvodu, ţe do ceny elektrické energie z neobnovitelných zdrojů nejsou započítány negativní externality. Díky

takto

vysokému

příspěvku

na

obnovitelné

zdroje

v roce

2011

pravděpodobně nedojde k výraznému zlevnění elektrické energie, přestoţe cena silové elektřiny na energetické burze klesla o 15 %. V následujícím obrázku srovnávám celkové náklady na podporu fotovoltaiky v jednotlivých letech. Ty jsou vypočítány z celkového mnoţství podpořené elektrické energie ze solárních systémů. Prostřednictvím příspěvku na obnovitelné zdroje, který pro rok 2010 činí 166,34 Kč/MWh bude v roce 2010 vybráno od koncových zákazníků necelých 2,7 miliard korun na podporu právě tohoto obnovitelného zdroje.


Obrázek 13: Vývoj nákladů na podporu fotovoltaiky v ČR v letech 2005 - 2010 Zdroj:Kusý, 2009

Zvýšený zájem o fotovoltaiku a vysoké výkupní ceny se tak promítli do ceny elektřiny pro konečného spotřebitele. Náklady na podporu zelené energie se totiţ započítávají do cenových tarifů distributorů, kteří jsou povinni elektrickou energii z fotovoltaiky za dotovanou cenu vykupovat. Podle posledních údajů Energetického regulačního úřadu bude podpora solárních elektráren v roce 2010 stát Českou republiku téměř 3o miliard Kč (Kubátová, 2010b). Zvýšení cen elektrické energie má vliv na sníţení konkurenceschopnosti českého průmyslu a negativně se můţe projevit i v růstu nezaměstnanosti. Velké výrobní závody, kterým růst cen elektrické energie zásadně ovlivní výši jejich nákladů, mohou dokonce zvaţovat přesun výroby do zemí, kde je energie levnější, coţ by mělo negativní dopad na celé české hospodářství a mohlo by se projevit poklesem HDP. Vyšší cena elektrické energie se dotkne také distributorů. Těm hrozí, ţe rychlý nárůst instalovaného výkonu nebude pokryt příspěvkem na výkup elektrické energie z obnovitelných zdrojů a jeho část budou muset hradit právě distributoři, kterým tak stoupnou celkové náklady. Celkový deficit u distributorů tak bude v letošním roce činit 8 – 10 miliard korun (Kubátová, 2010). Poplatek


na obnovitelné zdroje byl totiţ pro rok 2010 stanoven nízko, díky špatnému odhadu instalovaného výkonu. Vysoké výkupní ceny z fotovoltaiky navíc výrazným způsobem diskriminují ostatní obnovitelné zdroje, viz následující obrázek. Zde jsou uvedeny výkupní ceny z různých obnovitelných zdrojů energie v letech 2005 – 2011.

Obrázek 14: Výše výkupních cen pro jednotlivé OZE Zdroj: Cenové rozhodnutí ERÚ č.2/2010

Z grafu je patrná jasná převaha podpory solární energie nad ostatními obnovitelnými zdroji. Ve všech sledovaných letech jsou výkupní ceny z fotovoltaiky absolutně nejvyšší, výkupní ceny energie z vodních elektráren mírně rostou, z větrných elektráren mírně klesají a u biomasy jsou v posledních 3 letech konstantní. Zamýšlená snaha podporovat solární energii se tak doslova přes noc stala celostátním problémem, který se dotkne všech obyvatel České republiky a jeho řešení bude trvat několik let, prvním krokem je připravovaná vládní novela, která by měla vstoupit v platnost 1. 1. 2011. Otázkou také zůstává, zda Česká republika do konce roku 2010 splní svůj indikativní cíl, kterým je 8% podíl obnovitelných zdrojů elektrické energie na celkové spotřebě elektřiny.


Zde se nabízí otázka proč je vlastně fotovoltaika podporována? Z jakého důvodu mají investoři zajištěné několikaleté výnosy? Důvodů je několik. Jakoţto obnovitelný zdroj nehrozí její vyčerpání a je ekologicky šetrná, protoţe neprodukuje škodlivý odpad a její dopad na ţivotní prostředí je minimální. Mezi další výhody vyuţití fotovoltaiky také patří její široká dostupnost, snadná obsluha a dlouhá ţivotnost. Odpověď na otázku proč je v některých zemích fotovoltaika tak intenzivně podporována dále nabízí trh. Výrobní náklady proudu vyráběného ve fotovoltaických elektrárnách jsou totiţ ve většině případů nad obvyklými trţními cenami a tím pádem nejsou tyto systémy konkurenceschopné. V cenách energie z neobnovitelných zdrojů navíc není oceněna negativní externalita, kterou tyto zdroje při výrobě elektrické energie produkují. Cílem veřejné podpory je tedy zajistit konkurenceschopnost fotovoltaických systémů. Původní investiční náklady byly totiţ značně vysoké a investoři se nemohli s cenou elektrické energie dostat na cenu trţní, proto přišly na řadu dotované výkupní ceny, které mají majitelům fotovoltaických elektráren zajistit návratnost jejich investice.


4.2 Situace v EU Evropská směrnice 2001/77/EC o podpoře elektřiny z OZE stanovuje členským zemím indikativní cíl v podobě podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na hrubé domácí spotřebě v roce 2010. Podíl pro Českou republiku činí 8 %. Tato směrnice zároveň definuje celkový cíl pro Evropskou unii ve výši 20 %. V rámci klimaticko-energetického balíčku byla přijata směrnice 2009/28/EC, která stanovuje nové cíle, jiţ definované jako závazné. Tyto cíle nově platí pro všechny obnovitelné zdroje, a jejich výši uvádím v následujícím obrázku.

Obrázek 15: Indikativní cíl členských zemí v podobě podílu OZE na spotřebě elektrické energie v roce 2020. Zdroj: Evropská komise, 2009

Přes nemalé úsilí se s velkou pravděpodobností Evropské unii nepodaří dosáhnout do roku 2010 20% podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektrické energie. Příčinou můţe být zapojení malého počtu členských států do procesu zvyšování produkce elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Směrnice 2001/77/ES totiţ nestanovuje nástroje, jak stanoveného cíle dosáhnout, ani sankce při jeho nesplnění. Je totiţ téměř nemoţné najít řešení, které by bylo univerzální a vyhovovalo podmínkám všech členských zemí. Mezi státy Evropské unie totiţ stále existují značné rozdíly, a to nejen v přírodních


podmínkách, ale také ve sféře ekonomické, sociální a historické. Proto povaţuji tohle řešení za velmi efektivní, i přesto, ţe se stanoveného cíle pravděpodobně dosáhnout nepodaří. Následující tabulka srovnává členské státy Evropské unie z hlediska plnění jejích indikativních cílů v podobě podílu obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie. Největšího podílu dosahují severské státy, které mají velký potenciál v oblasti větrných a vodních elektráren, populární je také spalování biomasy. Pravým opakem je Malta, která je zcela závislá na dovozech ropy, protoţe nemá ţádné domácí zdroje energie. Postupně sice zavádí vyuţívání alternativních zdrojů energie, jejich podíl je však zatím stále zanedbatelný. V Lucembursku je podíl obnovitelných zdrojů také minimální, zde je ovšem jejich vyuţití téměř na svém maximu a jediný růstový potenciál zde spatřit ve vyuţití biomasy. Tabulka č. 6: Podíl energie z OZE na hrubé domácí spotřebě energie (v %)

EU (27 zemí) Bulharsko Česká republika Dánsko Německo Estonsko Irsko Řecko Španělsko Francie Itálie Lotyšsko Litva Lucembursko Maďarsko Malta Nizozemsko Rakousko Portugalsko Rumunsko Slovensko Finsko Švédsko Norsko Švýcarsko Zdroj: Eurostat, 2010

2006 9 9.6 6.4 16.5 7.3 16 3 7.2 9.2 10 5.5 31.4 14.6 1 5.5 0 2.7 25.4 20.9 17.1 6.8 29.2 41.6 60.7 21.8

2007 9.8 9.3 7.3 17.7 9.3 17 3.7 8 9.7 10.7 5.4 29.9 14.2 1.8 6 0 3.2 27.4 22.1 18.4 8.3 29 42.9 60 22.7

2008 10.4 9.8 7.6 18.3 9.1 19.1 3.9 7.7 10.8 11.6 6.3 30.1 15.2 1.9 6.6 0 3.5 27.9 23 20.3 8.7 30.6 43.3 61.3 22


V roce 2008 bylo v Evropské unii nainstalováno 80 % světové instalované kapacity z fotovoltaiky a nárůst instalovaného výkonu v témţe roce činil bezmála 93 % oproti předchozímu roku (Eurobarometr, 2010). Největšími producenty jsou jednoznačně Německo a Španělsko, ovšem v posledních letech dochází ke zvyšování celkové kapacity také v Itálii, České republice, Portugalsku, Belgii a Francii. V následující tabulce je srovnání výroby elektrické energie ve FVE ve vybraných zemích Evropské unie. U ostatních členských států je výroba elektrické energie z fotovoltaiky zanedbatelná. Tabulka č. 7: Elektrická energie vyrobená ve FV v letech 2005 – 2008 v GWh

Německo Belgie Česká republika Španělsko Francie Itálie Kypr Lucembursko Holandsko Rakousko Porugalsko Finsko Švédsko Velká Británie Švýcarsko

2005 1282 1 0 41 11 31 1 18 34 21 3 3 2 8 19

2006 2220 2 0,2 119 12 35 1 21 35 22 5 3 2 11 23

2007 3075 6 2 501 16 39 2 21 36 24 24 4 3 14 27

2008 4420 41 13 2562 41 193 3 20 38 28 38 4 4 17 34

Zdroj:Eurostat, 2010

S téměř 4 500 GWh vyrobené energie z fotovoltaiky v roce 2008 je Německo největším producentem solární energie na světě. Aby bylo moţné provést srovnání mezi členskými státy Evropské unie, je nutné také zohlednit velikost sledovaných zemí a míru slunečního záření, které dopadá na jejich území. Proto je v tabulce č. 8 přepočítána výroba elektrické energie z fotovoltaiky vzhledem k celkovému mnoţství vyrobené elektrické energie.


Tabulka 8: Podíl výroby elektřiny vyrobené ve FVE na celkovém množství vyrobené elektrické energie v %

Německo Belgie Česká republika Španělsko Francie Itálie Kypr Lucembursko Holandsko Rakousko Porugalsko Finsko Švédsko Velká Británie Švýcarsko

2005 0,206674 0,001149 0 0,013944 0,001909 0,010207 0,022847 0,435308 0,033926 0,031536 0,006441 0,004252 0,001262 0,002009 0,031873

2006 0,348728 0,002338 0,000237 0,039738 0,002089 0,011142 0,021496 0,484653 0,035572 0,034624 0,010196 0,003645 0,001394 0,002769 0,035916

2007 0,482657 0,006755 0,002268 0,164234 0,002808 0,012425 0,041059 0,524738 0,034232 0,037055 0,05079 0,004923 0,002014 0,003526 0,039735

2008 0,693645 0,048276 0,015566 0,816584 0,007118 0,060477 0,059067 0,562272 0,035301 0,041728 0,082664 0,005166 0,002666 0,004366 0,049287

Zdroj: Eurostat 2010, vlastní práce

Z tabulky je jasně patrné, ţe ve všech zemích je podíl elektřiny vyrobené ze slunečních elektráren stále minimální, v ţádném ze států tento podíl nedosahuje ani 1 %. Ve srovnání je tentokrát největší podíl patrný u Španělska, následuje Německo a Lucembursko. I přes současný obrovský rozmach solárních elektráren dominují v Evropě jiné druhy obnovitelných zdrojů, pro které má tento kontinent větší potenciál, jako jsou vodní a větrné elektrárny a vyuţití biomasy. Následující obrázek zobrazuje intenzitu slunečního záření v Evropě. Podle předpokladů jsou na tom nejlépe jiţní státy, jako Portugalsko a Španělsko, také v Itálii, Řecku a Francii je značný sluneční potenciál. Naopak sluneční podmínky v Německu a České republice nejsou zrovna nejlepší, přesto jsou oba státy v tomto odvětví na špici.


Obrázek 16: Solární mapa Evropy Zdroj: European Photovoltaic Industry Association, 2009

Přestoţe za solární velmoc je v současné době povaţováno Německo, vezmeme-li v úvahu vývoj vyrobené elektrické energie od roku 2005, tak největší

nárůst

výroby

elektrické

energie

z

fotovoltaiky

je

patrný

u Španělska a Belgie, viz následující obrázek:

Obrázek 17:Nárůst el. energie vyrobené ve FVE v roce 2008,srovnání s rokem 2005 Zdroj:Eurostat 2010, vlastní práce


Největší dynamika rozvoje je nyní patrná u Španělska a Belgie, pozadu nezůstává ani Česká republika a Portugalsko, naopak Německo se zařadilo na úroveň Francie a Kypru. Pro podrobnější analýzu současné situace byli vybráni dva aktuálně největší producenti na trhu s fotovoltaikou, Německo a Španělsko.

4.2.1 Fotovoltaika ve Španělsku Rozvoj fotovoltaiky velkou měrou ovlivňuje státní podpora, která je ve Španělsku velmi štědrá. Je zaloţená také na systému výkupních cen a zelených bonusů, navíc ještě vytváří tzv. green jobs, coţ jsou nově vznikající pracovní místa ve výrobě, výstavbě a instalaci solárních panelů. Dalším faktorem, který významně přispěl k solárnímu boomu ve Španělsku, byly snadno dostupné bankovní úvěry, které banky na obnovitelné zdroje poskytovaly. Španělsko navíc v roce 2004 porušilo Kjótský protokol překročením emisí skleníkových plynů o 45 % oproti referenčnímu roku (rok 1990). Pokud by se emise do roku 2012 nepodařilo sníţit, hrozily by Španělsku značné pokuty ze strany EU. Ve snaze dostát svým závazkům vůči Evropské unii zvýšila španělská vláda výkupní ceny u fotovoltaiky a v následujícím roce stanovila cíl v podobě 271 MW instalovaného výkonu z obnovitelných zdrojů do roku 2010, který se však podařilo splnit jiţ v roce 2007. Od roku 2002 docházelo k postupnému sniţování cen fotovoltaických panelů (viz příloha č. 5) a podnikatelům tak značně poklesly náklady. Velké pozemní instalace se tak staly výhodnou investicí. V roce 2007 jako reakce na prudký a neočekávaný nárůst instalovaného výkonu oznámila španělská vláda roční přechodné období a v září 2008 vydala oznámení o sníţení výkupních cen z fotovoltaiky. Díky tomu došlo k více neţ 350% nárůstu instalovaného výkonu v roce 2008 oproti roku 2007, protoţe investoři ve snaze dosáhnout ještě na původní vysoké výkupní ceny rychle dokončovali své projekty. Vývoj instalovaného výkonu je zobrazen v obrázku č. 18.


Obrázek 18: Celkový instalovaný výkon v MWp Zdroj: Eurobarometr2009, 2010

Instalovaný výkon v roce 2009 jasně dokazuje, ţe díky novému legislativnímu rámci se solární boom ve Španělsku podařilo zabrzdit, protoţe necelých 100 MWp instalovaného výkonu představuje méně neţ 3 % nárůst oproti roku 2008. Součástí Královského Dekretu 1578/2008 vydaného v září 2008 byl i maximální limit pro instalované výkony v následujících letech. Toto nové legislativní zařízení má omezit růst instalovaného výkonu ve Španělsku, který by do roku 2011 měl činit 5 000 MWp. Systém podpory fotovoltaických elektráren je ve Španělsku zaloţen stejně jako v České republice, na systému výkupních cen a zelených bonusů. Doba výkupu je ve Španělsku stanovena na 25 let. Výše výkupních cen ve Španělsku od roku 2007 udává následující tabulka. Tabulka 9: Výkupní ceny ve Španělsku

Výkupní cena €c/kWh do 100 kWp do 10 MWp do 50 MWp Zdroj: Eurobarometr 2009, 2010

2007 44,04 41,75 22,94

2008 44,04 do 20 kWp 41,75 do 2 MWp 22,94 do 10 MWp

2009 34 32 32


Španělsko stejně jako Česká republika pozdě zareagovalo na pokles cen fotovoltaických panelů a výkupní ceny sníţilo aţ v roce 2009. Dalším legislativním opatřením upravujícím podporu fotovoltaických elektráren je novela Královského dekretu sniţující výkupní ceny z fotovoltaiky, která vstoupila v platnost 19. 11. 2010. Zde dochází ke značnému sníţení výkupních cen u pozemních instalací (o 45 %), pokles u střešních systémů není tak výrazný (o 25 % u velkých systému a o 5 % u malých). Pokles výkupních cen se týká jen nově připojených systémů, vyhláška tedy nepředpokládá retroaktivní změny sazeb, jak bylo stanoveno v původním návrhu této novely. Z těchto opatření vyplývá jasná snaha španělských zákonodárců podporovat jen střešní instalace a značně omezit instalovaní velkých pozemních systémů.

4.2.2 Fotovoltaika v Německu Co se týká fotovoltaiky, je evropským lídrem jednoznačně Německo, přestoţe nemá nejlepší sluneční podmínky, jako jiţní státy (Itálie, Španělsko, Portugalsko). Obnovitelné zdroje energie spadají pod ministerstvo ţivotního prostředí a podle něj jsou ústředním pilířem v úsilí týkající se ochrany klimatu, sniţování závislosti na dovozu a zachování pracovních míst. Od roku 1991 platí v Německu zákon o dotovaných výkupních cenách, který stanovuje povinnost vykupovat energii z obnovitelných zdrojů. Výkupní cena byla tehdy stanovena % z ceny elektřiny. V roce 2000 vstoupil v platnost zákon o podpoře obnovitelných zdrojů s garancí výkupních cen po dobu 20 let. Díky této podpoře a hlavně díky výraznému poklesu investičních nákladů fotovoltaických elektráren došlo v letech 2004 – 2009 k masivnímu nárůstu instalované kapacity, jak je patrné z následujícího obrázku.


Obrázek 19: Vývoj instalovaného výkonu v Německu v letech 2000 - 2009 Zdroj: Schmidt, 2009

V roce 2008 dosáhlo Německo největší světové instalované kapacity ve fotovoltaických elektrárnách a stalo se světovou fotovoltaickou velmocí. Celkový instalovaný výkon v roce 2009 tak činí necelých 9 000 MW. Zajímavé je srovnání s ostatními obnovitelnými zdroji energie. Přes masivní nárůst fotovoltaiky v roce 2008 totiţ její podíl na výrobě elektrické energie činil zanedbatelných 0,6 %. Největšího podílu z obnovitelných zdrojů energie dosáhly větrné elektrárny (6,3 %), biomasa (3,6 %) a vodní elektrárny (3,1 %). Podpora fotovoltaiky v Německu probíhá podobně jako v České republice na základě dotovaných výkupních cen nebo zelených bonusů. Jelikoţ jsou pro velké projekty vyuţívány výhradně výkupní ceny, budou v další analýze uvaţovány právě tyto výkupní ceny. Následující obrázek srovnává výši výkupních cen a trţní cenu elektrické energie v letech 2000 aţ 2009. Pro rok 2010 byly výkupní ceny stanoveny ve výši 0,39 € za kWh u malých systémů do 30 kW (Archalous 2010). Výkupní ceny jsou ve všech sledovaných obdobích několikanásobně vyšší, a zatímco cena elektřiny od roku 2005 mírně roste, výkupní ceny klesají.


Obrázek 20: Vývoj výkupních cen a tržních cen silové elektřiny v Německu Zdroj: Schmidt, 2009

Srovnáme-li na tomto místě výkupní ceny platné v roce 2009 v České republice (13,42 Kč/kWh) a v Německu (11,37 Kč/kWh)9, jsou ty v Německu o více neţ 2 koruny niţší, ve Španělsku jsou oproti České republice niţší o téměř 5 korun. Česká republika tedy dosahuje absolutně nejvyšších výkupních cen, toto srovnání však můţe být zavádějící díky současnému nestabilnímu kurzu eura. V červnu 2008 došlo v Německu ke změně zákona o obnovitelných zdrojích energie a ke sníţení výkupních cen od následujícího roku. Další změnou je vytvoření několika různých kategorií podle dosaţeného výkonu, pro které platí odlišné výkupní ceny. Německo tak pruţně zareagovalo na prudký nárůst instalovaného výkonu a také na postupné sniţovaní cen solárních panelů, které značně sniţovaly dobu návratnosti investice do fotovoltaiky. Další novela tohoto zákona následovala v červenci 2010, kdy došlo k dalšímu sníţení výkupních cen o 8 % aţ 13 %, v závislosti na instalovaném výkonu. K dalšímu sníţení, tentokrát pro všechny kategorie o 3 %, došlo v říjnu 2010. Od léta roku 2010 vláda úplně zrušila podporu pro nové instalace na zemědělské půdě. Soukromí uţivatelé fotovoltaických elektráren mají navíc nárok na bonus osm centů za kWh 9

Přepočteno průměrným kurzem roku 2009, který je 26,45 Kč/EUR


v případě, ţe budou svou energetickou spotřebu zajišťovat minimálně 30 % ze slunce. Novela zákona o obnovitelných zdrojích energie pro rok 2011 stanovuje výkupní ceny podle instalovaného výkonu v roce 2010. K plánovanému sníţení (o 9 %) dojde v případě, ţe instalovaný výkon v roce 2010 bude v mezích stanoveného koridoru, čili 2 500 - 3 500 MWp. Při jeho překročení se výkupní cena sníţí o další 1 % na kaţdých 1 000 MWp nad stanovený koridor. Na druhé straně, pokud dojde k poklesu instalací pod 2 500 MWp, dojde k nárůstu výkupní ceny a to o 1 % za kaţdých 500 MWp. Z tohoto vývoje je patrná jasná snaha zamezit solárnímu boomu a udrţet instalace fotovoltaických elektráren pod kontrolou. Výkupní ceny stanovené pro rok 2011 jsou uvedeny v následující tabulce. Tabulka 10: Výkupní ceny v Německu platné od 1. 1. 2011

Kategorie Do 30 kW na budovách Do 100 kW na budovách Do 1 MW na budovách Nad 1 MW na budovách Zemní FVE v konverzních oblastech Ostatní zemní FVE

Výk.cena 0,2874 0,2733 0,2586 0,2156 0,2207 0,2111

Zdroj: Energy in Germany, 2010

Výkupní ceny u kategorie do 30 kW jsou na podobné úrovni, jako výkupní ceny platné od 1. 1. 2011 v České republice, naopak u instalací nad 100 kW jsou výkupní ceny v České republice niţší. Celkové náklady na podporu fotovoltaiky za období 2000 – 2008 činí bezmála 35 miliard € a do konce roku 2010 se očekává jejich zvýšení aţ na 53 miliard €. Jejich vývoj zobrazuje následující obrázek. Z důvodu lepší srovnatelnosti byly pouţity skutečné náklady v cenách roku 2007.


Obrázek 21: Vývoj nákladů v cenách roku 2007 v mld. Eur Zdroj: Schmidt, 2009

V obrázku je patrné sníţení nákladů v roce 2008, jehoţ příčinou je postupné sniţování výkupních cen od roku 2005, přestoţe instalovaný výkon ve sledovaných letech rostl. Pozitivní dopad podpory fotovoltaiky se v Německu projevil zejména nárůstem tzv. zelených pracovních míst. Jejich počet se v solárním průmyslu od roku 2004 téměř zdvojnásobil a v roce 2008 činil 74 000 nových pracovních míst. Na druhé straně ovšem dochází ke ztrátě kupní síly obyvatelstva a omezování rozpočtů průmyslových podniků. Díky tomu dochází k negativnímu dopadu na zaměstnanost v ostatních odvětvích. Další ztráty vznikají v průmyslu, kde vysoké ceny elektřiny (způsobené růstem příspěvku na OZE, který mají povinnost platit všichni odběratelé elektrické energie) omezují hospodářskou činnost a průmyslové aktivity se přesouvají do zemí s levnější elektrickou energií. Díky výrazným legislativním změnám v roce 2010 týkajících se zejména výše výkupních cen, investoři své záměry nezrealizovali, a přesto, ţe instalovaný výkon pro rok 2010 nebyl v době psaní této

diplomové

práce

předcházejícím obdobím.

znám,

můţeme

očekávat

jeho

sníţení

oproti


4.3 Hospodářsko-politická doporučení pro Českou republiku Česká republika se spolu s ostatními státy Evropské unie, jako například Španělsko

a

Německo,

dostala

do

značných

potíţí

spojených

s nekontrolovatelným růstem instalovaného výkonu fotovoltaických elektráren. Tyto problémy vyvolaly okamţitou potřebu legislativních úprav týkajících se omezení podpory tohoto obnovitelného zdroje. V Německu a ve Španělsku jiţ k novelizaci zákonů o podpoře a vyuţívání obnovitelných zdrojů došlo, v České republice se změny zákonů teprve chystají. V mnoha směrech si tak Česko můţe od těchto dvou solárních velmocí vzít příklad při úpravách legislativního rámce. Při analýze současného stavu v oblasti vyuţívání obnovitelných zdrojů, zejména solární energie, jsme narazili na problém nevhodně nastavené politiky podpory fotovoltaiky v podobě omezeného sniţování výkupních cen, daný zákonem č. 182/2005 Sb. Právě novelizace tohoto zákona je v současné době nejnaléhavější a nejočekávanější legislativní změnou v této oblasti. Je potřeba zvýšit pravomoci Energetického regulačního úřadu, který by v případě nenadálého vývoje mohl sniţovat či zvyšovat výkupní ceny o více neţ 5 %, coţ je současný maximální zákonný limit. Vhodným nástrojem, který by automaticky zvyšoval či sniţoval výkupní ceny, je stanovení tzv. koridoru pro instalované výkony v následujících letech, jak je tomu např. v Německu. Při jeho překročení či nedosaţení by ERÚ mohl výkupní ceny sniţovat, respektive zvyšovat více, neţ jen v zákonném rámci. Minimální a maximální limit pro instalované výkony by měl být stanoven s ohledem na moţnosti přenosové sítě, aby nebyla narušena její stabilita, a také v závislosti na instalovaném výkonu v předchozím roce. Největší problémy v současné situaci způsobují velké elektrárny instalované na zemědělských pozemcích o rozlohách několika fotbalových hřišť. Podpora fotovoltaických elektráren by se tak v současné době měla zaměřit spíše na malé střešní systémy, které nijak neohroţují stabilitu přenosové sítě a elektřina z nich vyrobená je v mnoha případech vyuţívána pro vlastní spotřebu majitele. Nevzniká

zde

problém

se

zastavováním

zemědělských

pozemků

ani

s nenadálými výkyvy dodávek elektrické energie. Klesá také závislost


spotřebitelů na dodávkách elektřiny z distribuční sítě. Zde by bylo vhodné inspirovat se Německým příkladem a nastavit výkupní ceny diferencovaně podle instalovaného výkonu, přičemţ pro elektrárny s nejniţším instalovaným výkonem by připadala výkupní cena nejvyšší. Na praktickém příkladě bylo dokázáno, ţe patnáctiletou návratnost investic do fotovoltaiky by zaručovala výkupní cena ve výši 11 Kč/kWh. Stanovené výkupní ceny by se tedy měly odvíjet právě od téhle částky. Právě díky garantované době návratnosti investice a z ní vyplývající jistotě příjmů poskytují banky na fotovoltaické elektrárny výhodné úvěry. Pokud by tato garance díky legislativním změnám měla být narušena, hrozilo by pozastavení poskytování těchto bankovních úvěrů a došlo by tak ke značnému zkomplikování nových investic, coţ není rozhodně cílem. K dalšímu sníţení od roku 2012 by došlo na základě instalovaného výkonu v roce předchozím. Postupným sniţováním výkupních cen by tak mělo v budoucnu dojít k narovnání podpory fotovoltaiky s ostatními obnovitelnými zdroji, které právě vysoké výkupní ceny elektřiny ze solárních elektráren diskriminují a jejichţ další rozvoj můţe České republice pomoci při dodrţování závazků vůči Evropské unii. Aby došlo k omezení instalací velkých solárních systémů na zemědělských pozemcích, je nutné tento typ instalace zcela zakázat, či uvalit na tyto elektrárny nulovou podporu. Dojde tak k zastavení jejich dalšího rozvoje, to bude ovšem kompenzováno masivnější podporou malých střešních systémů. Důleţité je odstranit administrativní zátěţ a další bariéry, které v současnosti rozvoj tohoto segmentu komplikují. Zrušení daňových prázdnin, které platí pro prvních pět let od uvedení elektrárny do provozu, se jeví jako další vhodný nástroj, jak získat dodatečné finanční prostředky, které by stát následně pouţil na úhradu příspěvku na obnovitelné zdroje elektrárenským společnostem. Dle ministra financí Kalouska se v tomto případě počítá s příjmy v řádu stovek milionů korun (Štembera, 2010). Aţ 90 miliard korun by dle ministra financí Kalouska stát získal prodejem tzv. derogačních povolenek (Táborský, 2010). Ty jsou v současné době poskytovány zdarma elektrárenským společnostem. Příjem z prodeje těchto povolenek by stát


mohl vyuţít na úhradu příspěvku na obnovitelné zdroje energie, který teď platí všichni odběratelé elektrické energie. Tento návrh je jiţ zakomponován v novele zákona o obnovitelných zdrojích energie a v platnost má vstoupit 1. 1. 2011. Za tyto povolenky bude stát vybírat speciální darovací daň ve výši 32 %. Další moţností, jak omezit růst solárních elektráren, je diferenciace podpory v závislosti na klimatických podmínkách, jak je tomu například ve Francii, kde v severních oblastech je výkupní cena vyšší aţ o 20 % neţ je tomu na jihu. V České republice ovšem rozdíly mezi kraji vzhledem k její celkové velikosti nejsou tak výrazné jak je tomu například právě ve Francii či v Německu, proto nepovaţuji toto řešení za příliš vhodné. V oblastech, kde by výkupní ceny byly nejvyšší, by docházelo k soustředění fotovoltaických elektráren a to bez ohledu na sluneční a přírodní podmínky.

DISKUZE| 62

5 DISKUZE V současné době je asi nejdiskutovanějším tématem v oblasti podpory obnovitelných zdrojů energie chystaná vládní novela zákona č. 150/2008 Sb. o podpoře a vyuţívání obnovitelných zdrojů energie. Ta má za úkol jediné, zbrzdit tak dramatický růst instalovaného výkonu fotovoltaických elektráren v České republice a zabránit výraznému zdraţení elektrické energie právě díky špatně nastavenému systému podpory slunečních elektráren. Jelikoţ Česká republika nedokázala na vývoj v této oblasti zareagovat včas (jako například ve Španělsku či Německu), stojí teď před závaţným problémem, který si ţádá rychlé a účinné řešení. Tím problémem je právě zákon č. 150/2008 Sb., který solárním investorům garantuje stabilní výkupní ceny po dobu 20 let a dobu návratnosti investice do 15 let, ta se v současné době ale pohybuje mezi 10. – 11. rokem. Chystaná vládní opatření proto mají výkupní ceny sníţit a dobu návratnosti investice zase zvýšit na uvedených 15 let. K tomu má poslouţit dramatické sníţení výkupních cen, které ERÚ pro rok 2011 stanovil na 5,5 Kč/kWh pro systémy nad 100 kW. Elektrárny do 30 kW mají výkupní ceny stanovené na 7,5 Kč/kWh. Ovšem v kombinaci s dalšími legislativními opatřeními, které od 1. 1. 2011 vstoupí v platnost, povedou tyto výkupní ceny k návratnosti přes 30 let! Díky tomuto opatření tak hrozí, ţe dojde k zastavení rozvoje i u střešních systémů. Tím by se naprosto zastavil vývoj celé fotovoltaiky v České republice jako obnovitelného zdroje. Výkupní ceny platné od roku 2011 jsou navíc niţší neţ současné výkupní ceny v Německu, které jsou momentálně jedny z nejniţších v Evropě. Stanovené výkupní ceny jsou tak dle mého názoru na příliš nízké úrovni. Asi nejvíce si vládní představitelé slibují od zavedení speciální solární daně, která má zisky solárních investorů zkrátit a převést do státního rozpočtu ročně 4 miliardy korun (Kubátová, 2010c). Problémem ovšem je její retroaktivní působení, které má zatíţit daní velké solární projekty zprovozněné v letech 2009 a 2010. Je zde sice patrná přímá vazba na státní rozpočet, ovšem při zohlednění rizika soudních sporů a arbitráţí od investorů by Česká republika mohla na solární dani prodělat.

Dodatečným zdaněním se totiţ ve velké míře změní

DISKUZE| 63

finanční toky investorů, se kterými počítali při vyjednávání s bankami a dojde tak k ohroţení podnikatelské stability. Zdanění elektřiny navíc poškodí mnoho subjektů, např. výrobní či průmyslové podniky, kteří si fotovoltaickou elektrárnu nainstalovali kvůli sníţení provozních nákladů. Dle mého názoru je riziko arbitráţí a soudních ţalob v tomto případě vysoké. Takováhle změna regulačních podmínek měla přijít v roce 2008 a rozhodně bez zpětného zdanění, které v konečném důsledku připraví státní rozpočet o daleko více prostředků, neţ které by tímto způsobem získal. Její přijetí můţe navíc znamenat pro Českou republiku ztrátu kredibility a to nejen v oblasti energetiky. S ohledem na další rozvoj v tomto odvětví je účelné vyjmutí malých systémů (do 30 kW) z této daňové povinnosti. Sráţková daň ve výši 26 % by totiţ mohla jejich další rozvoj úplně zastavit, coţ v současné situaci není rozhodně cílem. Dalším sporným bodem vládní novely je dle mého názoru úplné zrušení podpory pro ostrovní elektrárny. Ty jsou v podmínkách, kde není moţnost připojit se na rozvodnou síť velmi účelné, protoţe umoţňují elektrifikovat i těţko dostupná místa. Nařízení tyto systémy dále nepodporovat vyplývá z obavy z jejich zneuţití jen kvůli získání garantovaných výkupních cen. Toto řešení povaţuji za neefektivní, stejného výsledku se mohlo dosáhnout při jasném definování podmínek jejich provozu (např. povolit jen instalace na střechách a fasádách domů a do určitého výkonu, či vyrobenou elektřinu vyuţívat pouze pro vlastní potřebu majitele). Zavedením tohoto nástroje se tak dosáhne, ţe další ostrovní systémy se jiţ nebudou realizovat. Pomoci omezit instalování velkých systémů na zemědělských pozemcích má další bod chystaných legislativních změn, kterým je zvýšení poplatků za vynětí zemědělské půdy z pozemkového půdního fondu. Dle mého názoru hrají tyto poplatky při úvahách o mnohdy několikamilionových investicích bezvýznamnou roli a solární boom nezastaví, navíc od 1. 3. 2011 vstoupí v platnost další nařízení, které nebude podporovat fotovoltaické elektrárny umístěné na volném prostranství a investoři do těchto systémů tak přestanou investovat. Z tohoto hlediska se mi zvýšení těchto poplatků jeví jako neefektivní a zbytečné.

ZÁVĚR| 64

6 ZÁVĚR Cílem této diplomové práce bylo vyhodnotit dopady institucionálních podmínek a regulací v oblasti výroby elektrické energie ve fotovoltaických elektrárnách na počty projektů a instalovaný výkon v České republice. Nejprve byla provedena analýza současné situace v oblasti fotovoltaických elektráren a identifikovány příčiny tohoto vývoje. Výsledky této analýzy jasně prokázaly, ţe systém podpory fotovoltaiky je v České republice nevhodně nastaven a z toho důvodu teď země čelí nemalým problémům, souvisejících zejména se strmým nárůstem instalovaného výkonu solárních elektráren. Vývoj, jaký solární energie v posledních letech zaznamenala, byl spuštěn současným působením

několika

faktorů.

Velkou

měrou

se

promítl

pokles

cen

fotovoltaických panelů, zejména díky poklesu výrobních nákladů a růstu poptávky po jejich produkci. Státem garantované vysoké výkupní ceny po dobu 20 let tak do České republiky přilákaly řadu zahraničních solárních investorů. V tomto okamţiku došlo k naprostému selhání státu, který na nastalou situaci nedokázal včas zareagovat. V zákoně o podpoře a vyuţívání obnovitelných zdrojů je totiţ zakotveno maximální meziroční sniţování výkupních cen o 5 % a doba návratnosti 15 let. Není zde ţádný mechanismus, který by v případě potřeby (například pokles doby návratnosti pod stanovenou úroveň) výkupní ceny sniţoval ve větší míře. ERÚ sice výkupní ceny od roku 2008 sniţoval, ale solární

boom

se

zastavit

nepodařilo.

Návratnost

investic

se

u fotovoltaických elektráren v současné době pohybuje kolem 10 let. Nutná změna zákona, která má za úkol tyto nedostatky odstranit, však přijde aţ od roku 2011, tedy s tříletým zpoţděním. Chystané změny jsou však dle mého názoru příliš radikální a výkupní ceny stanovené pro rok 2011 příliš nízké. V konečném důsledku tak nejen ţe České republice hrozí řada soudních sporů od poškozených investorů, souvisejících se zavedením dodatečného zdanění solárních příjmů, ale také úplné zastavení rozvoje fotovoltaických elektráren. V další části byla provedena komparace institucionálního rámce mezi vybranými členskými státy Evropské unie. Analýzou vývoje instalovaného výkonu ve vybraných zemích bylo dokázáno, ţe ve Španělsku se rozvoj

ZÁVĚR| 65

fotovoltaiky zbrzdit podařilo, zejména díky kombinaci legislativních opatření, v Německu se pokles tempa růstu instalovaného výkonu očekává od roku 2010, a to díky výraznému poklesu výkupních cen. Právě jejich porovnáním bylo zjištěno, ţe výkupní ceny v České republice jsou jednoznačně nejvyšší, přestoţe sluneční a přírodní podmínky zde nejsou nejlepší. Naopak nové výkupní ceny, stanovené pro rok 2011 jsou v porovnání s těmi Německými niţší, i přesto, ţe výkupní ceny v Německu jsou v současné době i po mnoha sníţeních jedny z nejniţších. Tyto výsledky tak dokazují, na jak nízké úrovni jsou nové výkupní ceny v ČR. Negativním jevem podpory obnovitelných zdrojů, a v případě České republiky zejména

fotovoltaiky,

je

růst

ceny

elektrické

energie.

Z hlediska

mikroekonomických aspektů bude mít podpora solárních elektráren vliv na chování investorů a distributorů, v konečném důsledku však také na zákazníky, odebírající elektrickou energii. Promítne se totiţ do její ceny a to díky příspěvku na obnovitelné zdroje, které pro kaţdý rok stanovuje Energetický regulační úřad na základě instalovaného výkonu v předcházejícím roce. Náklady na elektrickou energii tak stoupnou nejen domácnostem, ale i velkým průmyslovým a výrobním podnikům. U některých můţe dojít k tak výraznému zvýšení provozních nákladů, ţe dojde ke značnému sníţení jejich konkurenceschopnosti a hrozí také riziko, ţe takové podniky přehodnotí své další působení v České republice. Tento krok by se tak negativně projevil jak růstem nezaměstnanosti, tak také poklesem HDP. Vysoká podpora fotovoltaické energie navíc diskriminuje ostatní obnovitelné zdroje, u nichţ jsou výkupní ceny daleko niţší a to přesto, ţe je pro ně v podmínkách České republiky daleko větší potenciál (například vyuţití biomasy.). Z předchozího shrnutí současné situace tedy vyplývá jasná potřeba změnit legislativní

rámec

podpory

obnovitelných

zdrojů

energie,

zejména

u fotovoltaiky. Je potřeba tuto podporu narovnat s ostatními obnovitelnými zdroji, protoţe pouze jejich komplexním a rovnoměrným rozvojem můţe Česká republika splnit své závazky vůči Evropské unii. Dalším úkolem je sníţit břemeno, které na svých bedrech nesou všichni odběratelé elektrické energie díky vysokému příspěvku na obnovitelné zdroje. Nemalou část zaplatí také

ZÁVĚR| 66

distributoři, kterým vybraný příspěvek nepokryje jejich celkové náklady na dotované výkupní ceny, které jsou povinni vyplácet. V konečném důsledku však nesmí být narušena stabilita podnikatelského prostředí v tomto odvětví. Česká republika by se tak měla zaměřit na podporování střešních fotovoltaických systémů, odbourání administrativních bariér pro fotovoltaiku a na zkrácení doby nutné k realizaci a připojení do elektrické sítě.

SEZNAM LITERATURY| 67

7 SEZNAM LITERATURY Knižní zdroje COHEN, S. I. Microeconomic Policy. 1. vyd. London: Routledge, 2001. 194 s. ISBN 0-415-23601-0. FRANK, R. H., BERNANKE, B. S. Ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada. 2003. 803 s. ISBN 80-247-0471-4. KOLCUN, M. a kol. Elektrárne. Technická univerzita v Košicích, 2006. 443 s. ISBN 80-8073-704-5. LEACH, J. A Course in Public Economics. 1. vyd. New York: Cambridge University Press, 2004. 413 s. ISBN 0-521-53567-0. MEZŘICKÝ, Václav, et al. Teorie a praxe environmentální politky. 1. vydání. Ostrava: Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, 1999. 96 s. ISBN 807078-697-3. PERMAN, R. a kol. Natural Resource and Environmental Economics. 3.vyd. Harlow: Pearson Education, 2003. 699 s. ISBN 0-273-6559-0. SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, W. D. Ekonomie. Praha: Svoboda, 1995. 1011 s. ISBN 802050494X. SOUKUPOVÁ, J. a kol. Mikroekonomie. 4. vyd. Praha: Management Press, 2006. 573 s. ISBN 80-7261-150-X. STIGLITZ, J. E. Ekonomie veřejného sektoru. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. 1997. 664 s. ISBN 80-7169-454-1. ŠTĚPÁNEK, Z. Ekonomika ţivotního prostředí. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně. 1999. 144 s. ISBN 80-7044-268-9. SYNEK, Miloslav a kol. Podniková ekonomika. Praha: C.H.Beck, 1999. 456 s. ISBN 80-7179-228-4.


Internetové zdroje ARCHALOUS, Martin. Výkupní ceny elektřiny v Německu: 39 centů/kWh není konečná. Nazeleno [online]. 23. 03. 2010 [cit. 2010-12-31]. Dostupný z WWW:http://www.nazeleno.cz/energie/fotovoltaika-1/vykupni-ceny-elektrinyv-nemecku-39-centu-kwh-neni-konecna.aspx. ISSN 1803-4160. BENDA, Bronislav. Současné trendy v oblasti fotovoltaických článků a modulů. Business Media CZ [online]. 4. 8. 2010 [cit. 2010-12-06]. Dostupný z WWW: http://www.imaterialy.cz/Technologie/Soucasne-trendy-vnbspoblastifotovoltaickych-clanku-a-modulu.html. BŘEZINOVÁ, Markéta. Kalousek chce zrušit daňové prázdniny pro solární elektrárny. Parlamentní listy [online]. 7. 9. 2006 [cit. 2010-12-21]. Dostupný z WWW: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/174559.aspx. Česká agentura pro obnovitelné zdroje energie. Fotovoltaika pro každého [online].

c2003-2009.

2009a

[cit.

2010-04-18].

Dostupné

WWW:

http://www.czrea.org/cs/druhy-oze/fotovoltaika. Česká agentura pro obnovitelné zdroje energie. Instalovaný výkon v roce 2009. [online]. c2003 – 2009. 2009b [cit. 2010-10-02]. Dostupné z WWW: http://www.czrea.org/cs/druhy-oze/fotovoltaika/inst-vykon2009. Česká nárobní banka [online]. 2003-2010 [cit. 2010-12-12]. Kurzy devizového trhu. Dostupné z WWW:http://www.cnb.cz/cs/financnitrhy/ devizovytrh/kurzydevizovehotrhu/denni_kurz.jsp. Český statistický úřad [online]. 2010 [cit. 2010-12-14]. Výroba elektřiny a ostatních energetických zdrojů. Dostupné z WWW:http://vdb.czso.cz/vdbvo/ tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=16-17&&kapitola_id=34. Energetický regulační úřad [online]. 2010. [cit. 2010-10-03]. Cenová rozhodnutí ERÚ č. 9/07, 9/08, 7/09, 2/10. Dostupné z WWW: http://eru.cz/dias-browse_articles.php?parentId=39&deep=off&type=.


Energetický regulační úřad [online]. 2010. [cit. 2010-12-08]. Cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 2/2010 ze dne 8. listopadu 2010. Dostupné z WWW:http://eru.cz/ . Energetický regulační úřad [online]. c2009 [cit. 2010-10-09]. Informace o Energetickém regulačním úřadu. Dostupné z WWW: http://eru.cz/diasread_article.php?articleId=52. Energetický regulační úřad [online]. 2010a. [cit. 2010-12-10]. Oznámení o vyhodnocení podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Dostupné z WWW:http://eru.cz/dias-browse_articles.php?parentId=102. Energetický regulační úřad [online]. 2010b. [cit. 2010-12-21]. Sluneční elektrárny. Dostupné z WWW:http://eru.cz/. Energy in Germany [online]. 2010 [cit. 2011-12-01]. German Solar Feed-in Tariff Reduction. Dostupné z WWW:http://www.germanenergyblog.de/?page_ id=2740. EurObserver [online]. 11. 5. 2009 [cit. 2010-10-26]. Photovoltaic Barometer. Dostupné z WWW: http://www.eurobserv-er.org/downloads.asp. EurObserver [online]. 2010 [cit. 2010-1102]. Photovoltaic Barometer. Dostupné z WWW: http://www.eurobserv-er.org/downloads.asp. European Photovoltaic Industry Association [online]. 2009 [cit. 2010-12-13]. Photovoltaic Solar Electricity Potential in Europe. Dostupné z WWW: http://www.epia.org/solar-pv/faq.html. Euroskop [online]. c2005-2010 [cit. 2010-07-14]. Politiky EU. Dostupné z WWW: http://www.euroskop.cz/8926/sekce/zivotni-prostredi/. EU a energetika [online]. c2000-2009. 2009a [cit. 2010-09-12]. Evropská společenství pro atomovou energii, energetická politika EU. Dostupné z WWW: http://www.energetika-eu.cz/eu-energie-politika.htm.


EU a energetika [online]. c2000-2009. 2009b [cit. 2010-09-17]. Priority Evropské unie v energetice. Dostupné z WWW: http://www.energetika-eu.cz/. EU a energetika [online]. c2000-2009. 2009c [cit. 2010-06-02]. Regulace energetiky v EU a v ČR. Dostupné z WWW: http://www.energetikaeu.cz/regulace-energetiky-cr-eu.htm. Eurostat [online]. 2010 [cit. 2010-10-21]. Podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé domácí spotřebě energie. Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/energy/data/database. Evropská komise [online]. 2009 [cit. 2010-11-05]. Obnovitelné zdroje energie. Dostupné z WWW: http://ec.europa.eu/energy/renewables/targets_en.htm. HONSOVÁ, Marcela. Spekulanti s fotovoltaikou odpadávají, setřásla je dubnová novela. Ekonom [online]. 9. 6. 2010 [cit. 2010-11-06]. Dostupný z WWW: http://ekonom.ihned.cz/c4-10045110-44163590-400000_d-ekonomspekulanti-s-fotovoltaikou-odpadavaji-setrasla-je-dubnova-novela. ISSN 12137693. Hospodářské noviny. Solární a větrné elektrárny mají stop. Čeká se, co řeknou poslanci. [online]. 10. 3. 2010 [cit. 2010-12-09]. Dostupný z WWW: http://ekonomika.ihned.cz/c1-41193670-solarni-a-vetrne-elektrarny-maji-stopceka-se-co-reknou-poslanci. ISSN 1213-7693. KUBÁTOVÁ, Zuzana. Nejsou to jen magnáti. Kdo vlastní 10 největších solárních parků v Česku. Hospodářské noviny [online]. 9. 11. 2010. 2010a [cit. 2010-12-08]. Dostupný z WWW: http://ekonomika.ihned.cz/energetika/c147981960-komu-patri-solarni-parky-v-cesku. ISSN 1213-7693. KUBÁTOVÁ, Zuzana. Sluneční energie vyjde Česko na 30 miliard ročně, možná i více. Hospodářské noviny [online]. 23. 5. 2010. 2010b [cit. 2010-12-09]. Dostupný z WWW: http://ekonomika.ihned.cz/c1-43748970-slunecni-energievyjde-cesko-na-30-miliard-rocne-mozna-i-vice. ISSN 1213-7693.


KUBÁTOVÁ, Zuzana. Solární blamáž v Česku pokračuje. Nový zákon má řadu zádrhelů. Hospodářské noviny [online]. 1.12.2010. 2010c [cit. 2011-01-02]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-7693. KUSÝ, Petr. Podpora OZE pro rok 2010 z pohledu ERÚ. Biom.cz [online]. 2009-12-28 [cit. 2010-12-21]. Dostupné z WWW: http://biom.cz/cz/odborneclanky/podpora-oze-pro-rok-2010-z-pohledu-eru. ISSN: 1801-2655. Mezinárodní analytická a poradenská společnost Solarbuzz [online]. 2010 [cit. 2010-12-21]. Solar Module Retail Price Highlights: December 2010. Dostupné z WWW: http://www.solarbuzz.com/ModulePrices.htm. MPO. Aktualizace státní energetické koncepce ČR [on-line]. 2009. [cit. 201009-11]. Dostupné z WWW: http://www.mpo.cz/dokument65293.html MPO Efekt [online]. 2008 [cit. 2010-12-09]. Evropské směrnice. Dostupné z WWW: http://www.mpo-efekt.cz/cz/legislativa/evropske-smernice. MŢP [online]. 2008-2010 [cit. 2010-09-5]. Environmentální politika a nástroje. Dostupné z WWW: http://www.mzp.cz/cz/environmentalni_politika_nastroje. POLÁK, Roman. Podpora výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů. TZB-info [online]. 2. 3. 2009 [cit. 2010-5-19]. Dostupný z WWW: http://www.tzbinfo.cz/ceny-paliv-a-energii/5454-podpora-vykupu-elektriny-z-obnovitelnychzdroju. ISSN 1801-4399. SOLARENVI [online]. 2010 [cit. 2010-09-25]. Sluneční elektrárny. Dostupné z WWW: http://solarenvi.cz/show.php?ida=23&ids=4&par=]. SCHMIDT, Christoph. Economic impacts from the promotion of renewable energies: The German experience [online]. Essen: Rheinisch-westfälissches Institut für Wirtschaftsforchung, 2009. 40 s. Dostupné z WWW:


http://www.instituteforenergyresearch.org/2009/10/19/proceed-at-your-ownperil-new-study-critical-of-german-green-experience/. TÁBORSKÝ, Jiří. Způsoby řešení solárního boomu získávají konkrétnější obrysy. Moje energie [online]. 15. 10. 2010 [cit. 2010-12-21]. Dostupné z WWW: http://www.mojeenergie.cz/cz/2241.zpusoby-reseni-solarniho-boomuziskavaji-konkretnejsi-obrysy. Zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů [zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů]. In Sbírka zákonů 180/2005. 2005, 3, s. 3726. Dostupný také z WWW: http://portal.gov.cz/wps/WPS_PA_2001/ jsp/download.jsp?s= 1&l=180%2F2005.

SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ| 73

8 SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ Tabulka č. 1: Tabulka č. 2: Tabulka č. 3 Tabulka č. 4: Tabulka č. 5: Tabulka č. 6: Tabulka č. 7: Tabulka č. 8: Tabulka č. 9: Tabulka č. 10:

Obrázek č. 1: Obrázek č. 2: Obrázek č. 3: Obrázek č. 4: Obrázek č. 5: Obrázek č. 6: Obrázek č. 7: Obrázek č. 8: Obrázek č. 9: Obrázek č. 10: Obrázek č. 11: Obrázek č. 12: Obrázek č. 13: Obrázek č. 14: Obrázek č. 15: Obrázek č. 16: Obrázek č. 17: Obrázek č. 18: Obrázek č. 19: Obrázek č. 20: Obrázek č. 21:

Výroba elektřiny a celkový instalovaný výkon v ČR v letech 2000 – 2009 Největší FVE v ČR a jejich vlastníci Výše výkupních cen a zelených bonusů pro fotovoltaiku v roce 2010 Souhrn základních informací o předmětné FVE Výpočet doby návratnosti investice Podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé domácí spotřebě energie (v %) Elektrická energie vyrobená ve FV v letech 2005 – 2008 v GWh Podíl výroby elektřiny vyrobené ve FVE na celkovém mnoţství vyrobené elektrické energie v % Výkupní ceny ve Španělsku Výkupní ceny v Německu platné od 1. 1. 2011

Roční průměrný úhrn slunečního záření Vývoj světové produkce fotovoltaických panelů Vývoj světových cen fotovoltaických panelů v Eur/Wp Vývoj měnového kurzu v letech 2007 - 2010 Celkový instalovaný výkon v MW Vývoj instalovaného výkonu FVE v ČR v letech 2008 a 2009 Počet aktivních licencovaných provozoven vyuţívajících k výrobě el. energie slunečního záření Vývoj výkupních cen z fotovoltaiky v ČR v letech 2005 aţ 2010 pro systémy nad 30 kWp Vývoj objemu výroby elektrické energie ve FVE Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů v roce 2009 Vývoj elektrické energie vyrobené ve FVE vzhledem k celkovému mnoţství vyrobené elektřiny Vývoj příspěvku na OZE v Kč/MWh Vývoj nákladů na podporu fotovoltaiky v ČR v letech 2005 – 2010 Výše výkupních cen pro jednotlivé OZE Indikativní cíl členských zemí v podobě podílu OZE na spotřebě elektrické energie v roce 2020 Solární mapa Evropy Nárůst el. energie vyrobené ve FVE v roce 2008,srovnání s rokem 2005 Celkový instalovaný výkon v MWp Vývoj instalovaného výkonu v Německu v letech 2000 – 2009 Vývoj výkupních cen a trţních cen silové elektřiny v Německu Vývoj nákladů v cenách roku 2007 v mld. Eur

25 26 30 31 32 48 49 50 53 57

27 28 29 29 34 35 37 39 40 41 41 43 44 45 47 51 51 53 55 56 58

SEZNAM PŘÍLOH| 74

9 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Výpočet Cash-flow bez zohlednění retroaktivního zdanění Příloha č. 2: Výpočet Cash flow a čisté současné hodnoty při zavedení sráţkové daně Příloha č. 3: Výpočet doby návratnosti při výkupní ceně 5,5 Kč/kWh Příloha č. 4: Výpočet doby návratnosti při výkupní ceně 11 Kč/kWh Příloha č. 5: Vývoj světových cen fotovoltaických panelů mezi lety 2001 a 2010

Rozvoj fotovoltaických elektráren v ČR a jeho vliv na počty projektů a instalovaný výkon

Recommend Documents