ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

8 Ca 495/2008-30

U R A D RADY pro rozhlasové a televizní vysílání

1

3 0 -06- 2009 Počet listů:....

ů

Číslo jednací:

ČESKÁ R E P U B L I K A

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Česká televize, se sídlem Praha 4, Kavčí hory, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Praha 10, Krátká 10, o žalobě proti rozhodnutí žalované sp. zn. 2008/636/HOL/ČTV č. j . hol/6766/08 ze dne 27.8.2008,

takto: I.

II.

Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání sp. zn. 2008/636/HOL/ČTV č. j . hol/6766/08 ze dne 27.8.2008 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaná je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladu řízení ve výši 2.000 Kč to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění Žalobce se včas podanou žalobou dne 29.12.2008 domáhal zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání sp. zn. 2008/636/HOL/ČTV č. j . hol/6766/08 ze dne 27.8.2008, kterým byla žalobci udělena pokuta ve výši 400.000 K , neboť odvysíláním pořadu (Ne)Snesitelná lehkost Stodolní dne 9. ledna 2008 od 9:50 hod. na programu ČTI se dopustil porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů,

1

které ukládá povinnost nezařazovat do vysílání v době od 6:00 do 22:00 hod. pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Podle žalované Rady jde o dokumentární film zobrazující zábavu a práci mladých lidí v nočních klubech ostravské Stodolní ulice. Pořad poukazuje na fenomén dnešní Stodolní ulice a zejména na negativní jevy související s životem mládeže, která Stodolní ulici navštěvuje. Film postrádá komentář, a tím i hodnocení prezentovaných skutečností. Úsudek by tedy ponechán na samotném divákovi, což vyžaduje jistou mravní, morální a intelektuální vyspělost. Žalobce se ve správním řízení písemně vyjádřil dne 11.6.2008 a uvedl, že předmětný pořad vznikl jako časosběmý dokument o prostředí ostravské Stodolní ulice a dle jeho názoru nebyl nezletilý divák jeho odvysíláním konfrontován se žádným jevem, který byl způsobilý ohrozit jej na psychickém nebo mravním vývoji. Dále uvedl, že s jevy jako aplikace drogy (v pořadu šňupání pervitinu, pití alkoholu) nebo scény se sexuálním podtextem (v pořadu kromě krátkého záběru na obsluhu „nahoře bez" také „nemravný" tanec) jsou nezletilí konfrontovaní nejen na televizní obrazovce prakticky neustále. Za podstatné v této souvislosti žalobce považoval, že vytýkané scény nikdy nebylo možno vnímat jako popularizaci umožňující pozitivní vnímání vytýkaných scén. Pořad byl vysílán již počtvrté a jeho premiéra byla dne 1.12.2005 ve 20:00 hod. na programu ČT2.

Nicméně žalovaná Rada dospěla k závěru, že k ohrožení vývoje dětí plně postačuje scéna s velice podrobným, ukázkovým a slovně popisným způsobem aplikace pervitinu do nosní dírky jednoho z představitelů pořadu, vzhledem k emočnímu vyznění výjevu je relevantní, že působí hrozivě i na dospělého diváka, tím spíše tak na případného nedospělce. Rada dále v odůvodnění rozhodnutí uvedla, že v rámci své správní činnosti nesankcionuje pouhý výskyt určitého jevu, např. aplikace drogy, ale výhradně porušení zákona. To, že je v určitém konkrétním pořadu zobrazena aplikace drogy, ještě neznamená, že tímto pořadem dochází automaticky k ohrožení vývoje nedospělého diváka, pořady jsou posuzovány komplexně a případný dopad na psychiku dětského diváka je vyhodnocován individuálně. Dále Rada konstatovala, že děti se především s ohledem na svůj věk, ale i řadu dalších okolností nemusí s obsahem pořadu vypořádat ve vztahu kjeho celku. Někteří nezletilí mohou pochopit scény jako odstrašující, jiní mohou scény vnímat jako jejich popularizaci i návodnost. Jedná se právě o tuto možnost, kterou se snaží zákon o provozování vysílání svým ustanovením § 32 odst. 1 písm. g) eliminovat. Rada se shodla, že scény odvysílaného pořadu by mohly děti psychicky traumatizovat. Záběry zobrazující reálnou aplikaci drogy mohou na děti v krajním případě působit až děsivě. Mohly by přispívat ke snížení prahu citlivosti dětí při vnímání světa drog a zábavy dospělých. Konfrontace dětí s popisným a nevysvětlujícím dějem pořadu, který jen zachycuje negativní fenomény, aniž by osvětloval jejich škodlivost a závadnost, může vést k otupění vůči fenoménům a k jejich přijetí jako akceptovatelné reality. Mohly by přispět k popularizaci negativních jevů (aplikace drog, obživa striptýzových tanečnic). U některých dětí může zhlédnutí předmětných scén vést ke snaze napodobit „antihrdiny" dokumentu, a to zejména s cílem odlišit se od „průměru", být „zajímavý" apod.

2

Pokud jde o výši trestu žalovaná uvedla, že pokuta uložená podle § 60 odst. 3 písm. d) zákona o provozování vysílání ve výši 400.000 Kč je mezích zákonné sazby, která se pohybuje od 20.000 do 10,000.000 Kč.. Účastník řízení je provozovatelem televizního vysílání s celoplošnou působností, má vysoký stupeň odpovědnosti vůči divácké veřejnosti, a to zejména z pozice veřejnoprávního média a má prokázaný značný rozsah vysílání co do velikosti a území, jakož i dosah vysílání co do počtu diváků, přičemž k závadnému vysílání došlo na nejvíce sledovaném programu tohoto provozovatele ČT 1 v ranních hodinách, a proto bylo lze očekávat, že mezi diváky byla i řada dětí, a to i malých. Rada se řádně vypořádala se všemu kritérii pro uplatnění sankce.

Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a namítal, že věc nebyla Radou správně kvalifikována, že ke tvrzenému porušení zákona nedošlo. Základní právní otázkou je, zda jednáním žalobce byl spáchán správní delikt, přičemž k posouzení takto závažné a komplikované problematiky v inkriminované věci není možno přistupovat bez stanoviska subjektu disponující kvalifikací opravňující jej ke skutkovým závěrům. Pokud Rada vysokou míru závažnosti porušení zákona spatřovala vnávodnosti scén prezentujících aplikaci drog, namítal žalobce, že tato scéna byla v pořadu pouze jedna a tento narkoman je divákovi ukázán v časové ose několika let, kdy je naprosto zjevný negativní dopad drog na jeho osobnost. Žalobce dále namítal, že Rada zahajuje správní řízení nahodile, nikoliv systematicky a na základě „analýz" zaměstnanců i externích spolupracovníků Rady bez adekvátní odborné způsobilosti a bez znaleckých posudků.

Žalovaná Rada ve vyjádření k žalobě ze dne 30.4.2009 navrhla zamítnutí žaloby a v zásadě odkázala na odůvodnění rozhodnutí s tím, že nemusí prokazovat, zda došlo k ohrožení, jelikož dle její správní úvahy postačilo, že mohlo dojít k porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona o provozování vysílání.

Městský soud v Praze posoudil věc takto:

Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Podle § 32 odst. 1 písm. g) zákona o provozování vysílání provozovatel vysílání je povinen nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j . 8 As 62/2005-66 výklad pojmu mravnosti nemůže být předmětem znaleckého posudku, ale je to naopak správní orgán a posléze soud, který mu přiřazuje konkrétní význam a obsah. Proto Městský soud v Praze jako

3

nedůvodnou shledal žalobní námitku mířící do potřeby zjišťovat skutkový stav věci znaleckým posudkem.

Nicméně přisvědčil žalobci pokud namítal, že skutečnosti, na základě kterých Rada rozhodla, nebyly podloženy, a dopad na vývoj dětí byl nesprávně vyhodnocen. Rada v odůvodnění napadeného rozhodnutí opakuje obecné závěry o povinnosti dohlížet na dodržování zákonů v oblasti vysílání, uvádí definice dle Evropské úmluvy o přeshraničním televizi a zákona o rodině. V případě pojmu morální, vychází Rada z morálky jako sféry lidského jednání a chování pozorovatelné z hlediska etických hodnot... V inkriminované věci obsahuje odůvodnění napadeného rozhodnutí protimluvy, když na jedné straně Rada uvádí, že k ohrožení vývoje dětí plně postačuje scéna s velice podrobným, ukázkovým a slovně popisným způsobem aplikace pervitinu do nosní dírky jednoho z představitelů pořadu, vzhledem k emočnímu vyznění vyjevuje relevantní, že působí hrozivě i na dospělého diváka, tím spíše tak na případného nedospělce. Na druhé straně potom zase tvrdí, že v rámci své správní činnosti nesankcionuje pouhý výskyt určitého jevu, např. aplikace drogy, ale výhradně porušení zákona. To, že je v určitém konkrétním pořadu zobrazena aplikace drogy, ještě neznamená, že tímto pořadem dochází automaticky k ohrožení vývoje nedospělého diváka, pořady jsou posuzovány komplexně a případný dopad na psychiku dětského diváka je vyhodnocován individuálně. V tomto ohledu shledal soud napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelným. V inkriminované věci obsahuje odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž spekulativní závěry, tedy závěry nijak nepodložené. Jedná se především o závěr, že by popsané scény mohly přispět k popularizaci negativních jevů (aplikace drog, obživa striptýzových tanečnic), u něhož absentují důvody, pro které k uvedeným závěrům Rada dospěla.

Je nesporné, že některé děti a mladiství jsou náchylnější k experimentování s drogami i k možné závislosti, a proto je nutno podporovat prevenci, která by měla fungovat v rodině i ve školách, kde by se měla soustředit především na podávání informací a na přípravu aktivit a strategií určené k zamezení šíření drogové závislosti. Tuto problematiku nemohou proto ani provozovatelé vysílání ignorovat, zvláště v případě veřejnoprávního televizního vysílání. Z vyjádření žalobce ve správním řízení, jakož i v podané žalobě vyplývá, že záměrem vysílání pořadu „(Ne)Snesitelná lehkost Stodolní" měla být právě prevence („scéna prezentující aplikaci drog byla v pořadu pouze jedna a tento narkoman je divákovi ukázán v časové ose několika let, kdy je naprosto zjevný negativní dopad drog na jeho osobnost"). Napadené rozhodnutí se však s tímto záměrem provozovatele vysílání nijak nevypořádává, nestanoví žádné limity, žádná kritéria, která by měl pořad uvedeného typu splňovat, aby beze zbytku splnil představy Rady o nenaplnění skutkové podstaty správního deliktu spočívajícího v porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona o provozování vysílání.

Městský soud v Praze z důvodů shora uvedených rozhodl podle § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního a zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Podle § 78 odst. 4 soudního řádu správního soud současně vyslovil, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému.

4

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud opřel o ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce měl ve věci plný úspěch a jeho náklady činily 2.000 Kč za uhrazený soudní poplatek.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v § 102 a násl. soudního řádu správního u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Praze dne 29. června 2009

JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení:

5