Č.j.: 108C 75/2015 - 76
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci žalobce: Svaz vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO, se sídlem Žižkova 1867/93, Jihlava, IČ 48460915, zastoupeného JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem se sídlem Při Trati 108412, Praha 4, proti žalovanému: Statutární město Jihlava, se sídlem Masarykovo nám. 97/1, Jihlava, IČ 00286010, zastoupenému JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, o 17.000.000 Kč s příslušenstvím takto: I.
Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 17.000.000 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 17.000.000 Kč od 21.11.2012 do zaplacení, se zamítá.
II.
Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 312.619,23 Kč, a to k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Pokračování
-2-
108 C 75/2015
Odůvodnění: Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 17.000.000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný byl jeho členem až do 31.12.2012. Žalobce poskytl žalovanému na základě dohody o poskytnutí finančního příspěvku uzavřené dne 10.06.2011 finanční příspěvek ve výši 6.190.000 Kč. Příspěvek byl účelově vázaná na vykoupení pozemků ve vlastnictví JUDr. Nevrkly, to k realizaci rekonstrukce severovýchodní části vodovodu v rámci projektu „Rekonstrukce stávajících a výstavba nových stok a zajištění množství a jakosti pitné vody v regionu Jihlavsko“ (dále též jen „Projekt“). Na základě další dohody ze dne 09.08.2011 poskytl žalobce žalovanému finanční příspěvek ve výši 10.810.000 Kč. I tento příspěvek byl účelově vázán, a to na přípravu a zahájení Projektu. Investiční akce se neuskutečnila z důvodu napadení výsledků výběrového řízení a povinností žalovaného bylo dle bodu 6 předmětných dohod poskytnuté finanční příspěvky vrátit žalobci, což žalovaný přes výzvu neučinil. V reakci na vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že v bodě 5. předmětných dohod stanovený termín pro vyúčtování byl hraničním termínem pro využití poskytnutých prostředků ke sjednanému účelu. Projekt byl následně ukončen ze strany Ministerstva pro místní rozvoj a je tedy zřejmé, že poskytnuté finanční prostředky nemohly být použity ke sjednanému účelu a žalovanému vznikla povinnost prostředky vrátit. K vrácení mělo dojít na základě výzvy, kterou je přípis z 21.11.2012. Žalobce tedy odmítl, že by žalobou uplatněný nárok mohl být promlčen, když výzva k vrácení byla učiněna před uplynutím promlčecí lhůty a žaloba byla podána do tří let od uvedené výzvy. Pokud jde o námitku započtení, k tomu podle žalobce nedošlo, když žalovaný přípisem z 15.07.2013 sdělil, že zápočet neakceptuje, neboť pohledávku eviduje za třetí osobou. Žalovaný ve svém vyjádření nárok uplatněný žalobou neuznal ani zčásti. Žalovaný potvrdil uzavření předmětných dohod, a také obdržení výzvy z 21.11.2012. Podle žalovaného je nutné považovat jediné v dohodách uvedené datům, to je 31.12.2011, jako datum rozhodné pro použití poskytnutých finančních příspěvků ke sjednanému účelu. Žalovaný popřel, že by byla realizována jakákoliv výběrová řízení, která by mohla být napadena, což by způsobilo nemožnost realizace sjednaného účelu. Žalovaný namítl promlčení žalobou uplatněného nároku. Žalovaný nikdy neposkytl vyúčtování dle dohod a o toto vyúčtování ani nikdy nebyl upomínán. Žalobce tak měl den následující po datu sjednaného vyúčtování uplatnit nárok na vrácení poskytnutých prostředků, a to v dohodnuté patnáctidenní lhůtě. Žalovaný dále namítl, že žalobce přípisem z 12.07.2013 započetl část žalobou uplatněného nároku ve výši 3.737.789,76 Kč na nárok žalovaného na měsíční nájemné za užívání vodohospodářského majetku, a to za měsíce ledna až červenec 2013. Částku 810.000 Kč žalovaný skutečně investoval na blíže nespecifikované vodohospodářské investiční akce. Dále žalovaný odmítl žalobcem požadovaný úrok z prodlení za dobu od 21.11.2011 do 07.12.2011, když žalobce nerespektuje lhůtu splatnosti 15 dnů, přičemž přípis z 21.11.2011 byl žalovanému doručen dne 22.11.2011. Žalovaný v reakci na úpravu skutkových tvrzení zpochybnil platnost obou dohod, když podle něj není jasné, jak mohl žalobce poskytnout žalovanému finanční prostředky na svou vlastní investiční akci, a to v době, kdy už bylo jasné, že daný projekt nebude možné uskutečnit. Žalovaný opět potvrdil, že finanční prostředky mohly být ke sjednanému účelu použity pouze do 31.12.2011. Bez ohledu na to, zda žalobce povinnost žalovaného k vrácení poskytnutých příspěvků odvozuje od skutečnosti, že investiční akce se neuskutečnila z důvodu napadení výběrových řízení, uplynula doba, v níž mohly být
Pokračování
-3-
108 C 75/2015
příspěvky ke sjednanému účelu použity, či v důsledku ukončení Projektu není možné příspěvky ke sjednanému účelu použít, je dle názoru žalovaného nárok promlčen. Žalobce mohl a měl uplatnit nárok na vrácení (v závislosti na té které skutečnosti) nejdříve 01.01.2012 či nejpozději 10.06.2012, kdy valná hromada žalobce vzala kvalifikovaně na vědomí ukončení Projektu. Podle žalovaného není pro účinnost započtení nutná akceptace druhé strany, neboť započtení je jednostranným právním úkonem. Navíc žalovaný ve svém přípisu neodmítl započtení, ale požádal žalobce o bližší specifikaci započítávané pohledávky. Žalovaný dále poukázal na to, že částka 810.000 Kč neměla spojitost s Projektem. Mezi účastníky nebylo sporné, že strany uzavřely předmětné dvě dohody o poskytnutí finančních příspěvků, na základě kterých byly žalobcem žalovanému vyplaceny částky 6.190.000 Kč a 10.810.000 Kč, které žalovaný mohl použit k účelu sjednanému ve smlouvě pouze do 31.12.2011. Dále nebylo sporné, že žalovaný nikdy neprovedl a žalobci nezaslal vyúčtování těchto částek, přičemž jedinou výzvou zaslanou žalobcem v souvislosti s uvedenými smlouvami byla výzva z 21.11.2012. Z dohody o poskytnutí finančního příspěvku se zjišťuje, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 10.06.2011. Dle bodu 1. dohody měl žalobce poskytnout žalovanému finanční příspěvek ve výši 6.190.000 Kč, a to k vykoupení pozemků JUDr. Nevrkly potřebných k realizaci rekonstrukce severovýchodní části vodovodu v rámci Projektu. Příspěvek měl být poukázána na účet žalovaného do pěti dnů od podpisu dohody. Žalovaný byl povinen příspěvek použít pouze k účelu uvedenému v bodu 1. Dle bodu 5. bylo povinností žalovaného předložit žalobci vyúčtování poskytnutého finančního příspěvku nejpozději do 31.12.2011. Podle bodu 6. bylo povinností žalobce v případě použití příspěvku k jinému než sjednanému účelu vrátit finanční prostředky nejpozději do 15 dnů od doručení písemné výzvy k vrácení. Z dohody o poskytnutí finančního příspěvku se zjišťuje, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 09.08.2011. Dle bodu 1. dohody měl žalobce poskytnout žalovanému finanční příspěvek ve výši 10.810.000 Kč, z čehož je žalovaný oprávněn použít částku 10.000.000 Kč na přípravu a zahájení Projektu a částku 810.000 Kč na blíže nespecifikované vodohospodářské investiční akce. Příspěvek měl být poukázána na účet žalovaného do pěti dnů od podpisu dohody. Žalovaný byl povinen příspěvek použít pouze k účelu uvedenému v bodu 1. Dle bodu 5. bylo povinností žalovaného předložit žalobci vyúčtování poskytnutého finančního příspěvku nejpozději do 31.12.2011. Podle bodu 6. bylo povinností žalobce v případě použití příspěvku k jinému než sjednanému účelu vrátit finanční prostředky nejpozději do 15 dnů od doručení písemné výzvy k vrácení. Z výpisu z běžného účtu vedeného u České spořitelny, a.s. vyplývá, že dne 19.08.2011 byly ve prospěch účtu žalobce poukázány 2 platby, a to částka 6.190.000 Kč a částka 10.810.000 Kč. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 21.11.2012, který zástupce žalobce adresoval žalovanému prostřednictvím jeho advokáta, soud zjišťuje, že s odkazem na dohody se dne 10.06.2011 a 09.08.2011 vyzval žalobce žalovaného k vrácení částky 17.000.000 Kč, neboť tato nebyla použita k realizaci předmětného Projektu.
Pokračování
-4-
108 C 75/2015
Přípisem ze dne 12.07.2013 oznámil zástupce žalobce žalovanému, prostřednictvím jeho advokáta, že na dlužnou částku 17.000.000 Kč z předmětných dohod žalobce započítává částku měsíčního nájemného ve výši 533.968,68 Kč, a to na období leden až červen 2013, což je celkem částka 3.737.789,76 Kč. Přípisem ze dne 29.11.2013 oznamuje zástupce žalobce žalovanému, prostřednictvím jeho advokáta, že na zbylou část finančního příspěvku, který měl být vrácen v roce 2012, to je pro částku 14.685.010,31 Kč, uplatňuje zadržovací právo. Z přípisu zástupce žalovaného, který byl adresován žalobci prostřednictvím jeho zástupce dne 15.07.2013, soud zjišťuje, že zástupce žalovaného vyzval žalobce ke sdělení bližší specifikace pohledávky, na kterou měl být zápočet oznámený přípisem z 12.07.2013, proveden s tím, že dokud toto nebude upřesněno, není započtení akceptováno. Z přípisu ředitele odboru fondů Evropské unie Ministerstva životního prostředí Mgr. Radka Lintymera z února 2012 adresovaného žalobci a v kopii zaslaného žalovanému vyplývá, že dle stanoviska řídícího orgánu Fondu soudržnosti se Projekt v důsledku nezahájení realizace stavby v prodlouženém termínu uznatelnosti nákladů, to je do 31.12.2011, považuje za formálně ukončen. V dopisu ředitelky odboru Ministerstva pro místní rozvoj Ing. Lumíry Kafkové adresovaném Mgr. Lintymerovi ze dne 10.02.2012 je uvedeno, že řídící orgán Fondu soudržnosti považuje Projekt za formálně ukončený, neboť nebyla do termínu 31.12.2011 zahájena jeho realizace. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18.01.2016, č.j. 233 C 43/2013 – 140, vyplývá, že žaloba Statutárního města Jihlavy proti VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a.s. o zaplacení částky 3.446.271,48 Kč byla zamítnuta s odůvodněním že žalovaná není ve věci pasivně legitimována. Žalobou uplatněný nárok byl odvozován z nároku na podíl na nájemném za vodohospodářský majetek, a to za měsíc leden až březen 2013 v měsíční výši 1.148.757,16 Kč. V přípisu ze dne 22.06.2011 adresovaného Ministerstvu životního prostředí ČR žalobce uvádí, že v důsledku napadání výběrových řízení je předpokládané datum ukončení Projektu v polovině roku 2012, pokud by výstavba byla zahájena v červenci 2011. Ze smlouvy o vkladu majetku číslo 723/OSR/12 ze dne 23.04.2012 zjišťuje soud, že tato byla uzavřena mezi žalovaným a žalobcem, přičemž touto smlouvou žalovaný vkládá do hospodaření žalobce stavbu označenou jako „Prodloužení vodovodu - pro komplex Harmonie Klavírka Jihlava“ v hodnotě 296.069 Kč. Stav stavby pak vyplývá z přejímkového listu. Ze smlouvy o vkladu majetku číslo 30/OSR/12 ze dne 06.01.2012 zjišťuje soud, že tato byla uzavřena mezi žalovaným a žalobcem, přičemž touto smlouvou žalovaný vkládá do hospodaření žalobce stavbu označenou jako „TESCO STORES ČR, Praha – TESCO, hypermarket Jihlava – SO-41 kanalizace dešťová a SO-42 kanalizace splašková“ v hodnotě 10.043.830 Kč. Stav stavby pak vyplývá z přejímkového listu. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a po jejich zhodnocení dospěl k názoru, že skutková zjištění z nich provedená lze považovat za prokázaná. Pokud jde o smlouvy o vkladu majetku, tak tyto ani ve spojení s přejímkovými
Pokračování
-5-
108 C 75/2015
listy neprokazují dle názoru soudu tvrzení žalovaného, že na pořízení staveb v nich uvedených byl použit finanční příspěvek ve výši 810.000 Kč. Smlouvy samy o sobě nemohou prokázat, zda a případně v jaké výši byly na pořízení, zhodnocení či úpravu označených staveb skutečně vyplaceny peněžní částky, které žalovaný obdržel v rámci poskytnutého příspěvku. O této skutečnosti byl žalovaný poučen a přes výzvu soudu neposkytl žádné další důkazy. Ohledně skutkového tvrzení, že částka 810.000 Kč byla použita v souladu s dohodou, pak žalovaný neunesl důkazní břemeno. Po zhodnocení provedených důkazů učinil soud závěr o dále uvedeném skutkovém stavu. Žalobce uzavřel s žalovaným dvě dohody, na základě kterých poskytl žalovanému celkem částku 17.000.000 Kč, kterou byl žalovaný oprávněn použít pouze ke sjednanému účelu, a to nejpozději do 31.12.2011. K tomuto datu měl žalovaný provést vyúčtování, což neučinil. V dohodách bylo ujednáno, že v případě neoprávněného užití bylo povinností žalovaného poskytnuté finanční prostředky k výzvě žalobce vrátit. Dle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o.z.“), řídí se jiné právní poměry (než týkající se práv osobních, rodinných a věcných) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. do 31.12.2013), jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle § 3036 o.z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále též jen „obč. zák.“), mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle § 101 obč. zák je promlčecí doba, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Soud posoudil obě dohody uzavřené mezi účastníky a dospěl k závěru, že jde o innominátní smlouvy, přičemž tyto svým obsahem nebo účelem neodporují ustanovením obč. zák., který se na předmětné vztahy použije s ohledem na výše uvedená přechodná ustanovení o.z. Soud obě smlouvy považoval za dostatečně určité, když si strany dostatečně konkrétně ujednaly svá vzájemná základní práva a povinnosti. Povinností žalobce bylo poskytnout dohodnuté finanční příspěvky, což splnil. Povinností žalovaného pak bylo použít takto poskytnuté příspěvky pouze a jen k ujednanému účelu a zároveň v dohodnuté lhůtě předložit žalobci vyúčtování toho, že k účelnému použití skutečně došlo. Žalovaný žádné vyúčtování neprovedl a nepředložil a příspěvky ke sjednanému účelu v dohodnuté době nepoužil, a to ani
Pokračování
-6-
108 C 75/2015
v namítané částce 810.000 Kč, když výše soud učinil závěr, že žalovaný neprokázal využití dané částky na označené vodohospodářské investice. Soud se v souladu s principem ekonomie řízení zabýval primárně vznesenou námitkou promlčení. Ze smluvně ujednané povinnosti žalovaného použít poskytnuté finanční prostředky výlučně ke sjednanému účelu, z další smluvní povinnosti žalovaného provést vyúčtování nejpozději do 31.12.2011 a zároveň z mezi stranami nesporné skutečnosti, že poskytnuté peněžní prostředky nemohly být použity po 31.12.2011, a to ani ke sjednanému účelu, vyplývá dle názoru soudu povinnost žalovaného nevyužité prostředky vrátit žalobci spolu s vyúčtováním. Smluvně dohodnutou povinnost vyúčtovat je proto nutné vykládat právě v širším významu, a to včetně vrácení nevyužitých prostředků, neboť písemné znění dohod žádné jiné ustanovení vztahující se k nevyužití prostředků neobsahuje. Nejde přitom o případ, který je v dohodách výslovně ujednán, a tedy že by žalovaný peněžní příspěvky využil k jinému než sjednanému účelu. V tomto ohledu je dle názoru soudu nutné rozlišovat nevyužití prostředků a „zneužití“ prostředků. V případě nevyužití prostředků jde v zásadě o chování v souladu se smlouvou, neboť možnosti žalovaného by případně nemusely být takové, aby celá výše příspěvků byla využita, resp., aby byla využita hospodárně, neboť nepochybně nebylo účelem celý příspěvek za každou cenu vynaložit. U „zneužití“, tj. použití k účelu, pro který prostředky určeny nebyly, jde naopak o postup žalovaného, který je ve výslovném rozporu se zněním smlouvy, a tedy jednání protiprávní, kterým je smlouva porušena. Za této situace soud vychází ze závěru, že žalobce se mohl u soudu domáhat splnění povinnosti žalovaného vydat nevyužité peněžní prostředky nejdříve den následující pod ni vyúčtování, tj. po 31.12.2011. Jelikož 01.01.2012 je státním svátkem, je tímto dnem, kdy žalobce mohl poprvé uplatnit svůj nárok vzniklý z práva, které mu dává smlouva, den 02.01.2012. I kdyby bylo pro otázku prodlení uvažováno s dodatečnou lhůtou splatnosti, jak to uvádí žalovaný, tj. lhůtou 15 dnů, náležel by první den prodlení ve smyslu § 122 odst. 3 obč. zák. na 19.01.2015, neboť patnáctý den připadá na 17.01.2012, což byla sobota. Obecná tříletá promlčecí lhůta stanovená v § 101 obč. zák. tak skončila nejpozději 17.01.2015 (dle § 122 odst. 2 obč. zák.). Byla-li žaloba podána až dne 13.10.2015, nemůže být podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo uplatněné žalobou přiznáno, neboť žalovaný namítl promlčení. Za této situace musela být žaloba zamítnuta a soud se již dále nezabýval dalšími námitkami žalovaného ohledně zániku závazku započtením. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalovanému přiznal jejich plnou náhradu. Náklady řízení žalovaného představuje odměna advokáta stanovená vzhledem ke zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. podle § 7 bod 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen „AT“) ve výši 255.500 Kč (za 5 úkonů právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepsání odporu, sepsání vyjádření k žalobě, sepsání repliky k vyjádření žalobce a účast u jednání soudu dne 05.04.2016 – po 51.100 Kč za úkon právní služby), paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 13 ve spojení s § 11 AT ve výši 1.500 Kč (za 5 úkonů právní služby po 300 Kč), náhrada za promeškaný čas dle ustanovení § 14 AT ve výši 400 Kč (na cestu k jednání soudu a zpět za 4 půlhodiny po 100 Kč), náhrada cestovních výdajů dle ustanovení § 13 odst. 4 AT ve spojení s § 157 an. zákoníku práce ve výši 722 Kč (základní náhrada za cestu Brno – Jihlava a zpět – 2 x 95 km po 3,80 Kč za km) a ve výši 241 Kč (za spotřebované pohonné hmoty při cestě Brno – Jihlava a zpět – 2 x 95 km
Pokračování
-7-
108 C 75/2015
při průměrné normované spotřebě 4,2 litru motorové nafty na sto kilometrů a ceně dle vyhlášky č. 385/2015 Sb. ve výši 29,50 Kč za jeden litr motorové nafty) a náhrada za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 o.s.ř. ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 01.01.2013, ve výši 54.256,23 Kč (21 % ze součtu částky odměny a náhrad dle AT). Náklady řízení žalovaného tak činí částku 312.619,23 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalobci uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta JUDr. Radka Ondruše jako zástupce žalovaného. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně, pobočka v Jihlavě prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve třech vyhotoveních. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí. V Jihlavě dne 05.04.2016 Mgr. Radek Pavlačka v.r. samosoudce
Za správnost vyhotovení: Renáta Hrbatá
