ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

50T 12/2013 – 1672

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v hlavním líčení konaném dne 6. února 2015 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Bednáře, Ph.D., a přísedících Ivany Březinové a Josefa Gryče, t a k t o : Obžalovaní

1. Ing. O. N., nar.

v

, bytem

2. Ing. J. K., nar.

v

bytem

3. Z. P., nar.

v

bytem

a

Pokračování

2

50T 12/2013

4. Ing. B. Š., nar.

v

bytem

se podle § 226 písm. b) tr. řádu zprošťují obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 21.06.2013 č.j. 2 KZV 64/2012-101, podané dne 26.06.2013, pro skutek spočívající v tom, že v době od 01.08.2008 do 28.02.2011 v Ústí nad Labem po předchozí vzájemné domluvě v úmyslu protiprávně snížit daňovou povinnost společnosti Viamont DSP a.s., IČ 254 29 949, se sídlem v Ústí nad Labem, Železničářská čp. 1385, k dani z příjmů právnických osob, k dani z přidané hodnoty, jakož i získat pro společnost nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty obžalovaný Ing. B. Š. jako předseda představenstva společnosti Energetické a dopravní stavby a.s., IČ 476 76 370, nechal vystavit 17 níže specifikovaných faktur v celkové výši 59.500.000,50 Kč včetně DPH s předmětem plnění za koordinaci a technickou pomoc při výstavbě, které obžalovaný Ing. O. N. jako předseda představenstva společnosti Viamont DSP a.s., obžalovaný Ing. J. K. jako místopředseda představenstva společnosti Viamont DSP a.s. a obžalovaný Z. P. jako odpovědný vedoucí divize společnosti Viamont DSP a.s. nechali schválit, proplatit a zahrnout do účetnictví společnosti Viamont DSP a.s., ačkoli všichni čtyři obžalovaní věděli, že společnost Energetické a dopravní stavby a.s. v rámci stavby „I/13 Děčín most ev. č. 13-085 Pravobřežní estakáda“ realizované Sdružením Estakáda Děčín na základě smlouvy o sdružení ze dne 10.10.2007 ve znění dodatku č. 1 ze dne 27.06.2008 a dodatku č. 2 ze dne 15.05.2009 činnost spočívající v koordinaci a technické pomoci při výstavbě ani žádné jiné zdanitelní plnění neuskutečnila, když obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K. a Z. P.

I. 1) za zdaňovací období červenec 2008 nechali zahrnout do evidence k dani z přidané hodnoty a účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. fakturu č. 20080010 ze dne 01.08.2008 vystavenou společností Energetické a dopravní stavby a.s. na částku ve výši 1.853.118 Kč, na jejímž podkladě bylo zpracováno a dne 25.08.2008 u Finančního úřadu v Ústí nad Labem podáno přiznání k dani z přidané hodnoty, čímž obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B. Š. protiprávně snížili daňovou povinnost společnosti Viamont DSP a.s. k dani z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období ve výši 295.876 Kč,

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování

3

50T 12/2013

2) za zdaňovací období srpen 2008 nechali zahrnout do evidence k dani z přidané hodnoty a účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. fakturu č. 20080014 ze dne 12.09.2008 vystavenou společností Energetické a dopravní stavby a.s. na částku ve výši 2.650.388 Kč, na jejímž podkladě bylo zpracováno a dne 25.09.2008 u Finančního úřadu v Ústí nad Labem podáno přiznání k dani z přidané hodnoty, čímž obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B. Š. protiprávně snížili daňovou povinnost společnosti Viamont DSP a.s. k dani z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období ve výši 423.171 Kč, 3) za zdaňovací období září 2008 nechali zahrnout do evidence k dani z přidané hodnoty a účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. fakturu č. 20080020 ze dne 13.10.2008 vystavenou společností Energetické a dopravní stavby a.s. na částku ve výši 3.360.968,50 Kč, na jejímž podkladě bylo zpracováno a dne 27.10.2008 u Finančního úřadu v Ústí nad Labem podáno přiznání k dani z přidané hodnoty, čímž obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B. Š. protiprávně snížili daňovou povinnost společnosti Viamont DSP a.s. k dani z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období ve výši 536.625 Kč, 4) za zdaňovací období říjen 2008 nechali zahrnout do evidence k dani z přidané hodnoty a účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. fakturu č. 20080029 ze dne 13.11.2008 vystavenou společností Energetické a dopravní stavby a.s. na částku ve výši 2.463.695 Kč, na jejímž podkladě bylo zpracováno a dne 25.11.2008 u Finančního úřadu v Ústí nad Labem podáno přiznání k dani z přidané hodnoty, čímž obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B. Š. protiprávně snížili daňovou povinnost společnosti Viamont DSP a.s. k dani z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období ve výši 393.363 Kč, 5) za zdaňovací období listopad 2008 nechali zahrnout do evidence k dani z přidané hodnoty a účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. fakturu č. 20080032 ze dne 09.12.2008 vystavenou společností Energetické a dopravní stavby a.s. na částku ve výši 1.089.070 Kč, na jejímž podkladě bylo zpracováno a dne 29.12.2008 u Finančního úřadu v Ústí nad Labem podáno přiznání k dani z přidané hodnoty, čímž obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B. Š. protiprávně snížili daňovou povinnost společnosti Viamont DSP a.s. k dani z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období ve výši 173.885 Kč, 6) za zdaňovací období prosinec 2008 nechali zahrnout do evidence k dani z přidané hodnoty a účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. fakturu č. 20080037 ze dne 05.01.2009 vystavenou společností Energetické a dopravní stavby a.s. na částku ve výši 9.251.402 Kč, na jejímž podkladě bylo zpracováno a dne 27.01.2009 u Finančního úřadu v Ústí nad Labem podáno přiznání k dani z přidané hodnoty, čímž obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B.Š. protiprávně snížili daňovou povinnost společnosti Viamont DSP a.s. k dani z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období ve výši 1.477.115 Kč, 7) za zdaňovací období leden 2009 nechali zahrnout do evidence k dani z přidané hodnoty a účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. fakturu č. 20080043 ze dne 13.02.2009 vystavenou společností Energetické a dopravní stavby a.s. na částku ve


Pokračování

4

50T 12/2013

výši 704.654 Kč, na jejímž podkladě bylo zpracováno a dne 25.02.2009 u Finančního úřadu v Ústí nad Labem podáno přiznání k dani z přidané hodnoty, čímž obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B. Š. protiprávně získali pro společnost Viamont DSP a.s. nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období ve výši 112.508 Kč, 8) za zdaňovací období únor 2009 nechali zahrnout do evidence k dani z přidané hodnoty a účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. fakturu č. 20080050 ze dne 13.03.2009 vystavenou společností Energetické a dopravní stavby a.s. na částku ve výši 1.192.491 Kč, na jejímž podkladě bylo zpracováno a dne 25.03.2009 u Finančního úřadu v Ústí nad Labem podáno přiznání k dani z přidané hodnoty, čímž obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B. Š. protiprávně získali pro společnost Viamont DSP a.s. nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období ve výši 190.398 Kč, 9) za zdaňovací období březen 2009 nechali zahrnout do evidence k dani z přidané hodnoty a účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. fakturu č. 20080056 ze dne 10.04.2009 vystavenou společností Energetické a dopravní stavby a.s. na částku ve výši 3.021.789 Kč, na jejímž podkladě bylo zpracováno a dne 27.04.2009 u Finančního úřadu v Ústí nad Labem podáno přiznání k dani z přidané hodnoty, čímž obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B. Š. protiprávně získali pro společnost Viamont DSP a.s. nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období ve výši 482.471 Kč, 10) za zdaňovací období duben 2009 nechali zahrnout do evidence k dani z přidané hodnoty a účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. fakturu č. 20080060 ze dne 11.05.2009 vystavenou společností Energetické a dopravní stavby a.s. na částku ve výši 2.376.826 Kč, na jejímž podkladě bylo zpracováno a dne 25.05.2009 u Finančního úřadu v Ústí nad Labem podáno přiznání k dani z přidané hodnoty, čímž obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B. Š. protiprávně získali pro společnost Viamont DSP a.s. nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období ve výši 379.493 Kč, 11) za zdaňovací období květen 2009 nechali zahrnout do evidence k dani z přidané hodnoty a účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. fakturu č. 20080067 ze dne 15.06.2009 vystavenou společností Energetické a dopravní stavby a.s. na částku ve výši 1.890.766 Kč, na jejímž podkladě bylo zpracováno a dne 25.06.2009 u Finančního úřadu v Ústí nad Labem podáno přiznání k dani z přidané hodnoty a dne 24. 7. 2009 u téhož finančního úřadu podáno dodatečné přiznání k dani z přidané hodnoty, čímž obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B. Š. protiprávně snížili daňovou povinnost společnosti Viamont DSP a.s. k dani z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období ve výši 301.887 Kč, 12) za zdaňovací období červen 2009 nechali zahrnout do evidence k dani z přidané hodnoty a účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. fakturu č. 20080073 ze dne 15.07.2009 vystavenou společností Energetické a dopravní stavby a.s. na částku ve výši 2.221.328 Kč, na jejímž podkladě bylo zpracováno a dne 27.07.2009 u Finančního úřadu v Ústí nad Labem podáno přiznání k dani z přidané hodnoty,


Pokračování

5

50T 12/2013

čímž obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B. Š. protiprávně snížili daňovou povinnost společnosti Viamont DSP a.s. k dani z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období ve výši 354.666 Kč, 13) za zdaňovací období červenec 2009 nechali zahrnout do evidence k dani z přidané hodnoty a účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. fakturu č. 20090009 ze dne 14.08.2009 vystavenou společností Energetické a dopravní stavby a.s. na částku ve výši 4.922.724 Kč, na jejímž podkladě bylo zpracováno a dne 26. 8. 2009 u Finančního úřadu v Ústí nad Labem podáno přiznání k dani z přidané hodnoty, čímž obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B. Š. protiprávně získali pro společnost Viamont DSP a.s. nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období ve výši 785.981 Kč, 14) za zdaňovací období srpen 2009 nechali zahrnout do evidence k dani z přidané hodnoty a účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. fakturu č. 20090016 ze dne 14.09.2009 vystavenou společností Energetické a dopravní stavby a.s. na částku ve výši 3.122.900 Kč, na jejímž podkladě bylo zpracováno a dne 29.09.2009 u Finančního úřadu v Ústí nad Labem podáno přiznání k dani z přidané hodnoty, čímž obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B. Š. protiprávně snížili daňovou povinnost společnosti Viamont DSP a.s. k dani z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období ve výši 498.614 Kč, 15) za zdaňovací období září 2009 nechali zahrnout do evidence k dani z přidané hodnoty a účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. fakturu č. 20090027 ze dne 15.10.2009 vystavenou společností Energetické a dopravní stavby a.s. na částku ve výši 10.716.770 Kč, na jejímž podkladě bylo zpracováno a dne 26.10.2009 u Finančního úřadu v Ústí nad Labem podáno přiznání k dani z přidané hodnoty, čímž obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B. Š. protiprávně snížili daňovou povinnost společnosti Viamont DSP a.s. k dani z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období ve výši 1.711.081 Kč, 16) za zdaňovací období říjen 2009 nechali zahrnout do evidence k dani z přidané hodnoty a účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. fakturu č. 20090033 ze dne 13.11.2009 vystavenou společností Energetické a dopravní stavby a.s. na částku ve výši 5.256.503 Kč, na jejímž podkladě bylo zpracováno a dne 25.11.2009 u Finančního úřadu v Ústí nad Labem podáno přiznání k dani z přidané hodnoty, čímž obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B. Š. protiprávně snížili daňovou povinnost společnosti Viamont DSP a.s. k dani z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období ve výši 839.274 Kč, 17) za zdaňovací období listopad 2009 nechali zahrnout do evidence k dani z přidané hodnoty a účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. fakturu č. 20090050 ze dne 15.12.2009 vystavenou společností Energetické a dopravní stavby a.s. na částku ve výši 3.404.608 Kč, na jejímž podkladě bylo zpracováno a dne 28.12.2009 u Finančního úřadu v Ústí nad Labem podáno přiznání k dani z přidané hodnoty, čímž obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B. Š. protiprávně snížili daňovou povinnost společnosti Viamont DSP a.s. k dani z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období ve výši 543.593 Kč,


Pokračování

6

50T 12/2013

II. 1) za zdaňovací období od 01.06.2008 do 31.05.2009 nechali zahrnout do účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. faktury vystavené společností Energetické a dopravní stavby a.s. č. 20080010 ze dne 01.08.2008 na částku ve výši 1.853.118 Kč, č. 20080014 ze dne 12.09.2008 na částku ve výši 2.650.388 Kč, č. 20080020 ze dne 13.10.2008 na částku ve výši 3.360.968,50 Kč, č. 20080029 ze dne 13.11.2008 na částku ve výši 2.463.695 Kč, č. 20080032 ze dne 09.12.2008 na částku ve výši 1.089.070 Kč, č. 20080037 ze dne 05.01.2009 na částku ve výši 9.251.402 Kč, č. 20080043 ze dne 13.02.2009 na částku ve výši 704.654 Kč, č. 20080050 ze dne 13.03.2009 na částku ve výši 1.192.491 Kč, č. 20080056 ze dne 10.04.2009 na částku ve výši 3.021.789 Kč, č. 20080060 ze dne 11.05.2009 na částku ve výši 2.376.826 Kč, č. 20080067 ze dne 15.06.2009 na částku ve výši 1.890.766 Kč, na jejichž podkladě bylo zpracováno a dne 01.12.2009 u Finančního úřadu v Ústí nad Labem podáno přiznání k dani z příjmů právnických osob, čímž obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B. Š. protiprávně snížili daňovou povinnost společnosti Viamont DSP a.s. k dani z příjmů právnických osob za uvedené zdaňovací období ve výši 2.634.240 Kč, 2) za zdaňovací období od 01.06.2009 do 31.05.2010 nechali zahrnout do účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. faktury vystavené společností Energetické a dopravní stavby a.s. č. 20080073 ze dne 15.07.2009 na částku ve výši 2.221.328 Kč, č. 20090009 ze dne 14.08.2009 na částku ve výši 4.922.724 Kč, č. 20090016 ze dne 14.09.2009 na částku ve výši 3.122.900 Kč, č. 20090027 ze dne 15.10.2009 na částku ve výši 10.716.770 Kč, č. 20090033 ze dne 13.11.2009 na částku ve výši 5.256.503 Kč a č. 20090050 ze dne 15.12.2009 na částku ve výši 3.404.608 Kč, na jejichž podkladě bylo zpracováno a dne 29.11.2010 u Finančního úřadu v Ústí nad Labem podáno přiznání k dani z příjmů právnických osob a dne 28.02.2011 u téhož finančního úřadu podáno dodatečné přiznání k dani z příjmů právnických osob, čímž obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B. Š. protiprávně snížili daňovou povinnost společnosti Viamont DSP a.s. k dani z příjmů právnických osob za uvedené zdaňovací období ve výši 2.491.000 Kč, přičemž obžalovaní Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B. Š. za výše uvedená zdaňovací období ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem v Ústí nad Labem, protiprávně snížili daňovou povinnost společnosti Viamont DSP a.s. k dani z příjmů právnických osob, k dani z přidané hodnoty, jakož i protiprávně získali pro společnost Viamont DSP a.s. nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty, vše v celkové výši 14.625.241 Kč, ve kterém obžaloba spatřovala zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, neboť tento skutek není trestným činem.

Odůvodnění


Pokračování

7

50T 12/2013

Dne 26.06.2013 byla Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručena obžaloba Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem na obžalované Ing. O. N., Ing. J. K., Z. P. a Ing. B. Š. pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se měli dopustit způsobem ve výroku rozsudku popsaným. K projednání věci soud nařídil hlavní líčení na 24. až 27.11.2014, 04.02.2015 a 06.02.2015. Při těchto hlavních líčeních byly provedeny všechny předložené a navržené důkazy, ze kterých soud zjistil následující skutečnosti. Obžalovaný Ing. O. N. při hlavním líčení shodně jako v případném řízení před policejním orgánem (č.l. 368-372 a 376-382) popřel, že by se dopustil trestné činnosti, jež je mu kladena za vinu. Od roku 2005 je generálním ředitelem a předsedou představenstva obchodní společnosti Viamont DSP a.s. Má na starosti získávání zakázek a obchodní činnost společnosti. V roce 2007 vyhlásilo Ředitelství silnic a dálnic, příspěvková organizace, oblast Chomutov (dále jen ŘSD) veřejnou soutěž na rekonstrukci mostu na silnici I/13 v Děčíně. Po prostudování podmínek soutěže se obžalovaný rozhodl, že se společnost Viamont DSP a.s. této veřejné soutěže zúčastní ve sdružení tří společností – Viamont DSP a.s. jako lídr sdružení, dále společnosti JHP s.r.o. a Energetické a dopravní stavby a.s. (dále jen EDS a.s.). V tomto složení sdružení zakázku také získalo. Sdružení vzniklo na základě logické dělby toho, co by jeho účastníci na stavbě chtěli dělat. Společnost Viamont DSP a.s. se zabývá železničními stavbami, avšak má i divizi mostních konstrukcí. Společnost měla v daném případě zájem podílet se na odborných pracích. Společnost JHP s.r.o. je čistě mostní firma specializující se na silniční mosty, proto se měla podílet na realizaci složitějších technologických celků. Společnost EDS a.s. jako místní firma měla za úkol realizovat zemní práce a betonové konstrukce. Poté, co byla podepsána smlouva o dílo, stavba přešla do rukou vedoucího divize, obžalovaného Z. P. Stavba fyzicky započala asi rok po podpisu smlouvy. V průběhu realizace stavby měly společnosti Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o. zájem rozšířit svůj podíl na stavbě a zároveň společnost EDS a.s. souhlasila s tím, že svůj podíl na realizaci stavby předá společnostem Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o. a sama stavbu opustí. Detaily přerozdělení podílů na stavbě byly řešeny v kompetenci Z. P. s vědomím představenstva společnosti Viamont DSP a.s. a ostatních dvou společností. Cena postoupení podílu na realizaci stavby byla stanovena ve výši 50 mil. Kč plus DPH a byla vyfakturovaná v průběhu stavby z každé faktury nějakým zlomkem, tzn. procentuálně. Kdo vystavoval faktury za společnost EDS a.s., obžalovaný neví. Vystavené faktury sám neviděl, neboť realizační faktury z jednotlivých probíhajících staveb přes něj nejdou. Podepisuje je vždy technik a ekonom, na podniku to odsouhlasuje účtárna a jde to postupně nahoru až po vedoucího účetního oddělení pana T. a K. O tom, jaká faktura bude proplacena, rozhoduje představenstvo společnosti. Pak je tam dál řada podpisů. Schvaluje se věcnost nebo správnost vystavené faktury. Neví, co bylo předmětem fakturace od společnosti EDS a.s. Se Z. P. mluvil o tom, že ze stavby EDS a.s. odstoupí za nějakou úplatu, a na základě toho stavba připravila návrh dodatku smlouvy o sdružení a ten se podepsal. Dodatek však


Pokračování

8

50T 12/2013

měl špatný název „za technickou a koordinační pomoc“, což se objevilo i na fakturách. Taková činnost však nikdy prováděna nebyla a nikdy tím nic takového nebylo míněno. Šlo jen o chybné označení v dodatku. Všichni však věděli, že se jedná o postoupení podílu mezi členy sdružení. Dohodnutou cenu 50 mil. Kč měli zaplatit rovným dílem zbývající dva členové sdružení, protože tím získali k realizaci i podíly od společnosti EDS a.s. Za to společnosti EDS a.s. náleželo odstupné, které představovalo náhradu zisku, který by společnost EDS a.s. získala, kdyby svůj podíl na stavbě realizovala. Lídrem sdružení byl Viamont DSP a.s., který řešil všechny náležitosti týkající se finančního vyrovnání se subjektem EDS a.s. Společnost EDS a.s. zůstala členem sdružení až do konce, neboť smlouva se zadavatelem ŘSD byla uzavřena ve tříčlenném sdružení, a touto smlouvou byli všichni členové sdružení vázáni a byli povinni práci realizovat. To, že se následně dohodli o vnitřním přerozdělení ve sdružení, kdy dva členové si vzali na sebe víc práce a jeden méně, nemá na platnost smlouvy vliv. Zadavatel ŘSD Chomutov má vůči sobě partnera, kterým je sdružení těch tří subjektů, po něm chce realizaci stavby, a sdružení směrem k zadavateli zastupuje lídr, tzn. Viamont DSP a.s. Pokud by EDS a.s. vystoupilo ze sdružení před realizací, nemohlo by sdružení tuto stavbu realizovat, protože by nesplnilo společný závazek sdružení směrem k zadavateli. Stavba úspěšně proběhla a byla předána objednateli ŘSD. Podle názoru obžalovaného nedošlo v průběhu realizace stavby k žádnému porušení právních ani technických norem. Obžalovaný nesouhlasí s tvrzením obžaloby, že jednal v úmyslu protiprávně snížit daňovou povinnost společnosti Viamont DSP a.s., a získat pro tuto společnost nadměrný odpočet DPH. Faktury vystavené společností EDS a.s. uvedené v obžalobě skutečně nechal společně s dalšími obžalovanými schválit, zahrnout do účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. a proplatit s tím, že věděl, že společnost EDS a.s. neuskutečnila činnost spočívající v koordinaci a technické pomoci při výstavbě, ani žádnou jinou činnost. Neví, kdo podával za společnost daňová přiznání. Ve společnosti měli řadu finančních a daňových kontrol. Společnost byla pravidelně každý rok auditována a vždy byl závěr – bez výhrad. Daňová přiznání podepisoval ekonom, v té době to byl pan K., možná to připodepisoval i on. Neví, jestli podávali daňová přiznání sami nebo prostřednictvím daňového poradce. Smlouva o sdružení ze dne 10.10.2007, na základě které získali předmětnou stavbu, je standardní smlouvou o sdružení, podepsanou třemi členy, tzn. společnostmi Viamont DSP a.s., JHP s.r.o. a EDS a.s. Smlouva o sdružení ze dne 04.10.2007 uzavřená mezi společnostmi Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o. předcházela smlouvě o sdružení mezi třemi účastníky. Viamont DSP a.s. v té době byla firmou železniční, ale měla některé mostní kapacity. Přesto si netroufali na most tohoto rozsahu a hledali proto partnery do sdružení. Proto, aby mohli potentní možné uchazeče spojit a sdružit, tak s nimi uzavírají smlouvy dopředu pro dobu, kdy ta stavba bude vypsaná. Uzavírají smlouvu, která je v té době závazná pouze pro účely podání nabídky. Zásadní a podstatné je to, jaká smlouva o sdružení se dostane do nabídky, která je investorovi předána. Jsou stavby, u kterých jsou takovéto smlouvy třeba dvě, tři v průběhu toho období, než se ta nabídka podává. V tomto případě určitě proběhlo nějaké jednání v mezidobí mezi 04.10. a 10.10.2007, které vedlo k tomu, že se domluvili s JHP s.r.o. na rozšíření sdružení o místní společnost EDS a.s. Neumí však specifikovat přesně, proč tak udělali. Zpravidla se snaží zapojit do stavby i místní kapacity, protože je to tak vždycky lepší. Původní smlouva o sdružení ze 04.10.2007 nemusí být ukončená, neboť taková smlouva platí pouze v případě, že sdružení


Pokračování

9

50T 12/2013

získá zakázku. Smlouva o sdružení ze 04.10.2007 zanikla tím, že do zakázky šli ve sdružení tří subjektů. Již v minulosti měli se společností EDS a.s. pár společných projektů. Neví, kdo kontaktoval společnost EDS a.s., aby vstoupila do sdružení. Za společnost EDS a.s. jednal jen pan Š. Po uzavření smlouvy o sdružení došlo k nějakým výpočtům případných zisků jednotlivých účastníků, ale on je neprováděl. V letech 2007 – 2008 bylo staveb hodně a ziskovost byla reálně významně vyšší než v současné době. Změnou rozdělení prací ve sdružení sledovali vyšší množství nasazení vlastních kapacit a kapacit JHP s.r.o. Částka 50 mil. Kč, jako odstupné pro EDS a.s., se skládala z částky 30 mil. Kč, což byla náhrada ušlého zisku, a odstupného obou členů sdružení, tzn. společností Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o., každého 10 mil. Kč. Tato částka byla pravděpodobně spočtená jako adekvátní ziskovost podílu. Postoupení podílu bylo řešeno formou dodatku ke smlouvě o sdružení. Dodatek č. 1 ze dne 27.06.2008 obžalovaný podepsal za Viamont DSP a.s. Pokud je v dodatku uvedena změna předmětu „za koordinaci a technickou pomoc na stavbě“, tak to byla chyba. Byli domluveni se společností EDS a.s. na úplatném postoupení nebo na přerozdělení realizační části stavby a měli se s nimi finančně vyrovnat. Tento dodatek č. 1 má v sobě i další chybu, která se týká nového rozdělení činností mezi Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o. Dodatek č. 1 je překonán dodatkem č. 2, který už opravuje procenta dělení účastníků sdružení. Je z toho zjevné, že účastník EDS a.s. tu stavbu realizačně opouští a zbývající dva členové sdružení si práce dělí v poměru 50 na 50. Zároveň je v dodatku uvedeno, že společnosti EDS a.s. náleží částka, kterou bude EDS a.s. fakturovat z každé proplacené faktury mezi společností Viamont DSP a.s., jako lídrem sdružení, a ŘSD jako investorem. Bohužel chyba vymezení činnosti EDS a.s. jako „koordinace a technická pomoc při výstavbě“ i v dodatku č. 2 zůstala. Obžalovaný si to vysvětluje tak, že to byla doba, kdy těch staveb bylo hodně, a ne úplně všechno do detailu uměli nebo mohli zkontrolovat. Tohle uteklo v té době, nemělo to tam být a bylo to tam, protože to tam ti lidi nechali. Žádná koordinace a technická činnost na stavbě se ze strany EDS a.s. neprováděla. Faktury vystavené společností EDS a.s. mají jako přílohu jen tento hloupý dodatek, který je nazván takovouto činností, a proto je na fakturách uvedeno, že fakturují dle dodatku a chyba se opakuje. Dodatek se sestavoval na stavbě, ale sestavili ho takto hloupě. Stavba je jednotka, která je svébytná po ekonomické a technické stránce a ona je ta, která připraví dodatek i tohoto typu. Obžalovaný Ing. J. K. při hlavním líčení shodně jako v případném řízení před policejním orgánem (č.l. 348-352, 356-357 a 358-362) uvedl, že s podanou obžalobou nesouhlasí, neboť se žádného zločinu nedopustil. Ve společnosti Viamont DSP a.s. byl v rozhodné době členem představenstva a měl na starosti výrobu, techniku a bezpečnost práce. Obžalovaný Ing. O. N. měl jako generální ředitel společnosti na starosti obchodní činnost a získávání zakázek a Ing. L. T. měl na starosti ekonomiku. Pokud jde o zakázku „Pravobřežní estakáda Děčín“, tak veškerá přípravná jednání a nabídku si řídil Ing. O. N. Smluvní a právní dokumentaci podepisovali společně Ing. O. N. a Ing. J. K. Před podpisem procházely smlouvy předepsaným oběhem ve společnosti. K realizaci zakázky „Pravobřežní estakáda Děčín“ se společnost Viamont DSP a.s. spojila se společnostmi JHP s.r.o. a EDS a.s., s nimiž vytvořila sdružení. Toto sdružení uspělo ve výběrovém řízení na uvedenou zakázku, kterou vyhlásilo ŘSD Chomutov. Důvodem pro vytvoření


Pokračování

10

50T 12/2013

sdružení byla skutečnost, že společnost JHP s.r.o. doplňovala společnosti Viamont DSP a.s. technickou zdatnost potřebnou pro realizaci zakázky, a společnost EDS a.s. měla za úkol zprostředkovat maximum místních kapacit. Podíl účasti na zakázce činil pro společnost Viamont DSP a.s. 35 %, pro společnost JHP s.r.o. 35 % a pro společnost EDS a.s. 30 %. Smlouva o sdružení, které mělo zakázku realizovat, byla uzavřena před podáním nabídky do soutěže, dodatky pak byly uzavírány v průběhu stavby. Společnost EDS a.s. konkrétní práce na stavbě neprováděla, byla však po celou dobu účastníkem sdružení. Zda musí účastník sdružení pracovat osobně, obžalovaný neví, v tomto případě však nepracoval. Stavba se úspěšně rozjela pod vedením Z. P. V době jednání o rozdělení konkrétních prací vznikl impuls k tomu, aby stavba byla realizována vlastními kapacitami a nikoli subdodavatelskými firmami. Z tohoto požadavku vzešla jednání o změně dodavatelského systému ve prospěch společností Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o. Součástí této změny byla i finanční náhrada společnosti EDS a.s. za ušlý zisk. Tato změna byla koncipována a podepsána v dodatcích ke smlouvě o sdružení. Takové řešení obžalovaný, jako osoba odpovědná za výrobu, vítal, neboť tyto výkony pro vlastní kapacity potřebovali. Kdo konkrétně přišel s návrhem na tuto změnu, obžalovaný neví, při podpisu dodatku akceptoval to, co bylo ujednáno. Původně měla EDS a.s. svoje stavební objekty zajišťovat svými kapacitami nebo svými subdodávkami, ale od toho bylo upuštěno. Sdružení dál existovalo a muselo dál existovat, protože uzavřelo smlouvu s ŘSD, zakázka existovala a musela být dokončena. Kdyby sdružení přestalo existovat, musely by se měnit smlouvy s ŘSD, byla by to nepříjemná komplikace, protože by sdružení nedostálo svým závazkům. Zástupce EDS a.s. se zúčastňoval schůzek, kde se kontroluje a řídí průběh stavby. Obžalovaný ví, že v dodatku č. 1 je formulována činnost EDS a.s. jako „koordinační a technická pomoc“. Je to oblíbený obecný název pro činnosti nejrůznějšího druhu, a je tam schovaná i určitá odpovědnost a závazek tu stavbu dokončit. Název v tomto konkrétním případě není šťastně zvolen, měl být zvolen jiný název – postoupení pohledávky nebo zakázek, neboť taková byla podstata této věci. Členové sdružení se dohodli na tom, že za částku, která byla na inženýrskou činnost, dojde k postoupení části zakázky od EDS a.s. společnostem Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o. Společnost EDS a.s. pak už fyzicky neměla dělat nic, měla však zůstat součástí sdružení a nést celkovou odpovědnost za dodávku stavby. Formulace „za koordinaci a technickou pomoc při výstavbě“ je chybná, do dodatku se pravděpodobně dostala z důvodu kopírování smluv a nedořešení této konkrétní větičky. Změny ve smlouvách o sdružení jsou běžné, stejně jako finanční vyrovnávání ušlých marží při těchto změnách. Obžalovaný neví, kdo stanovil výši odměny pro EDS a.s., on dostal dodatek již s tímto vyčíslením. Částka byla účtována a fakturována postupně procentem z fakturace. Faktury vystavovala EDS a.s. vůči společnostem Viamont a.s. a JHP s.r.o. S fakturami se nakládalo standardním postupem, na který byly vypracované směrnice. Faktura přijde na podatelnu, dostane se do účtárny, tam se zaeviduje, dostane se do systému. Systém zajistí, aby kopie faktury šla na stavbu, kde je obchodní vedoucí. Za oblast odpovídal Z.P., který tam měl další lidi, stavbyvedoucí, kterým to dával zkontrolovat. Na stavbě se na faktuře kontrolovalo, zda procentní výpočet odpovídá. Obžalovaný sám se s fakturami nesetkal, účetní kolečko šlo mimo něj. Za společnost Viamont DSP a.s. podepisoval daňová přiznání. Daně byly zaplaceny řádně, včas a v pořádku. Společnost Viamont DSP a.s. měla několik daňových poradců. Členem představenstva odpovědným za ekonomiku a daně byl Ing. L. T. Podle názoru obžalovaného bylo původní rozdělení


Pokračování

11

50T 12/2013

prací ve smlouvě o sdružení 35 % pro Viamont DSP a.s., 35 % pro JHP s.r.o. a 30 % pro EDS a.s. Po uzavření dodatku smlouvy o sdružení se poměr změnil na 50 % pro Viamont DSP a.s., 50 % pro JHP s.r.o. a 0 % pro EDS a.s. Po předložení dodatku č. 1, kde rozdělení činí 30 % pro Viamont DSP a.s. a 70 % pro JHP s.r.o., obžalovaný uvedl, že rozdíl spočívá v tom, že se zaměňuje účast na sdružení s podílem na dodavatelském systému. Navíc toto byl jen určitý návrh, který se dostal až do smlouvy, ale nebyl realizován. Následně bylo dohodnuto, že se o zakázku podělí Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o. rovným dílem, což bylo uvedeno v dodatku č. 2. První dodatek byl značně nepodařený, neúčtovalo se podle něj, ale vždy v poměru 50 na 50. Neví o žádné jiné smlouvě, kde by byla ujednána dohoda mezi společnostmi Viamont DSP a.s. a EDS a.s. o finančním vyrovnání či odstoupení. Přestože nebyl osobou, která podepisovala tzv. likvidační listy faktur, věděl, že společnost Viamont DSP a.s. plnila v řádu 60 mil. Kč společnosti EDS a.s. Při přípravě sdružení byl první nápad takový, že společnost Viamont DSP a.s. půjde do nabídky pouze s JHP s.r.o., ale to byla věc v rámci úvah nabídky. Tato smlouva o sdružení mezi dvěma účastníky měla být skartována, protože nebyla nikdy realizována. Smlouva o sdružení byla pouze připravená do nabídky a začala by platit až v okamžiku přijetí nabídky. V případě, že se nabídka nepřijme, tak sdružení automaticky neexistuje. Tímto jednáním rozhodně nebyl sledován záměr snížit daňovou povinnost společnosti Viamont DSP a.s., jak tvrdí obžaloba. Obžalovaný Z. P. při hlavním líčení shodně jako v případném řízení před policejním orgánem (č.l. 385-389, 391-395, 396-397) uvedl, že s podanou obžalobou nesouhlasí, neboť se žádného zločinu nedopustil. Ve společnosti Viamont DSP a.s. pracoval na pozici vedoucího divize pozemních a dopravních staveb a jeho úkolem bylo realizovat zakázky jak vlastními silami, tak i prostřednictvím subdodavatelů. Na přelomu roku 2007 a 2008 mu byla předána k realizaci zakázka „Pravobřežní estakáda“, kterou ve veřejné soutěži získalo sdružení společností Viamont DSP a.s., JHP s.r.o. a EDS a.s. Obžalovaný následně určil realizační tým na stavbě a zakázku začal věcně realizovat. Po celou dobu trvání zakázky byl odpovědný za plnění harmonogramu a kvalitu prací a jeho nadřízeným byl Ing. J. K. jako výrobní ředitel. Smlouvu o sdružení ze dne 10.10.2007 obdržel až po podpisu smlouvy s ŘSD v rámci standardního předání veškerých dokumentů nutných k realizaci díla, o jednáních před uzavřením smlouvy nic neví. Když převzal tuto akci, tak činnosti byly rozděleny tak, že Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o. měli 35 % a EDS a.s. 30 %. Po zahájení stavby vznikla potřeba společností Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o., vzhledem k situaci na trhu, přednostně zaměstnat vlastní kapacity, které v té době mnoho práce neměly. Z tohoto důvodu byla zahájena jednání se společností EDS a.s. Účast obžalovaného při těchto jednáních byla pouze z hlediska technického přerozdělení prací. Společnost EDS a.s. souhlasila, že svůj podíl na pracích postoupí společnostem Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o. Po těchto jednáních se podíl společnosti Viamont DSP a.s. zvýšil z původních 35 % na 50 %, které byly dohodnuty v dodatku č. 2. K formulaci „technická a koordinační činnost“, která je v dodatcích uvedena jako náplň činnosti EDS a.s., se vyjádřit nedokáže, na této formulaci se nepodílel. On osobně nezjistil na stavbě žádné porušení technických nebo právních norem. Nesouhlasí s tvrzením obžaloby, že společně s ostatními obžalovanými jednal v úmyslu protiprávně snížit daňovou povinnost společnosti


Pokračování

12

50T 12/2013

Viamont DSP a.s. Obecně smlouvy o sdružení bývají většinou velmi obecné, jalové, a neřeší detailní rozpitvání prací. To se určuje až při realizaci stavby. V tomto případě se konkrétní práce přerozdělovaly pouze mezi Viamont DSP a.s. JHP s.r.o., protože společnost EDS a.s. jim podíl, kterým vládla a ke kterému se měly přiřadit konkrétní práce ještě před započetím prací, postoupila. Společnost EDS a.s. nic na stavbě nedělala. Původní záměr byl, že EDS a.s. bude svůj podíl na pracích zajišťovat dodavatelsky, a proto jim bylo celkem jedno, že tyto práce úplatně postoupí. Bylo to pak rozděleno tak, že společnost EDS a.s. nadále zůstala účastníkem sdružení, i když s nulovým podílem na pracích. Společnosti Viamont a.s. a JHP s.r.o. si pak podíly rozdělily podle toho, kdo co udělal vlastními kapacitami. Úkolem EDS a.s. na stavbě nebylo vůbec nic, navenek však byla povinna nést společné záruky a být odpovědná za termín vůči investorovi jako právoplatný člen sdružení. Nemohli vystoupit ze sdružení, i kdyby chtěli, kvůli tomu, že v rámci veřejné soutěže bylo jako vítěz soutěže vyhlášeno sdružení tří společností. Tím vystoupením by se právní subjektivita zcela změnila a veřejná zakázka by tím padla. Proto nikdo ani nepřemýšlel nad vystoupením třetího člena sdružení. V dodatku byla činnost EDS a.s. definována jako „inženýrská a koordinační činnost“. Je to nešťastná formulace, která tam zůstala asi z nějaké staré smlouvy. Nikdy nikdo ani nepředstíral, že by tam někde něco takového dělali. Na finančním úřadu od začátku říkali, že to je chybné označení, a ve skutečnosti se jednalo o postoupení prací ve sdružení. Při fakturaci je účetní upozorňovala, že jsou zapotřebí nějaké přílohy. Vysvětlili jí, že kromě dodatku tam jiné přílohy být nemůžou, protože se jedná o odměnu za postoupení prací ve sdružení, která se stanoví jako procentuální částka z celkové fakturace na investora. Na nedostatek je upozornila paní účetní S., se kterou to pak řešil pan K. Bylo to nakonec vyřešeno tak, že k fakturám se jako příloha dával pouze ofocený dodatek smlouvy o sdružení, kde bylo stanoveno to procento. Podíl na pracích společnost EDS a.s. postoupila za 50 mil. Kč, které byly prokazatelně vyfakturovány a společností EDS a.s. prokazatelně zdaněny. Neví, kdo stanovil tuto cenu, byl to výsledek jednání. Předpokládalo se, že když bude společnost Viamont DSP a.s. práce realizovat vlastními kapacitami, tak při standardním 20% zisku na svém podílu získá 35 mil. Kč, stejně tak i u JHP s.r.o., z toho by měl být pro oba pracující členy sdružení po zaplacení odstupného společnosti EDS a.s. čistý zisk 10 mil. Kč, a takto nějak vznikla částka 50 mil. Kč pro EDS a.s. Na úhradě této částky se podíleli rovným dílem jak Viamont DSP a.s., tak i JHP s.r.o. Výhodné to bylo i proto, že Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o. nutně potřebovali zaměstnat svoje kapacity, které by jinak zůstaly stát, a to by stálo peníze. Společnost EDS a.s. fakturovala faktury sdružení a sdružení zaplatilo 50 mil. Kč. Pak se to rozúčtovávalo zpětně jako náklad 50 na 50, takže 25 mil. Kč zaplatila prostřednictvím sdružení společnost Viamont DSP a.s., a dalších 25 mil. Kč prostřednictvím sdružení zaplatila JHP s.r.o. Účetnictví sdružení vedla společnost Viamont DSP a.s. jako lídr sdružení. Že je faktura vystavená vůči sdružení, by mělo být poznat z hlavičky faktury. Po předložení předmětných faktur obžalovaný uvedl, že to vypadá, že faktury jsou vystavené na společnost Viamont DSP a.s., ale nedokáže se k tomu vyjádřit, protože jde o ekonomické věci. Polovinu nákladů z 50 mil. Kč nesla společnost JHP s.r.o., jaký byl mechanismus tohoto příspěvku, však obžalovaný neví. Faktury procházely standardně přes obžalovaného. Když faktura přijde do společnosti, připne se k ní evidenční list, na kterém jsou nadepsané všechny odpovědné osoby, a v prvním kole jde faktura na stavbu, neboť když to jsou práce provedené na stavbě, tak stavba ví


Pokračování

13

50T 12/2013

nejlíp o provedených pracích. Nejdříve podepisuje stavbyvedoucí, pak ředitel stavby, pak teprve obžalovaný. Konečný podpis přidával někdo z představenstva. Kromě účetní nikdo další neupozorňoval na problém s vymezením předmětu dodávky. Faktury obžalovaný vnímal podvědomě podle toho, jak to bylo ve skutečnosti dohodnuto, jako platbu za postoupení prací. To, že to bylo takto nešťastně nazvané, přičítá „provozní slepotě“. Neví, zda smlouva o sdružení a dodatky č. 1 a č. 2 prošly auditem. Neexistuje jiná dohoda, která by řešila otázku finančního vyrovnání mezi společnostmi, než dodatky smlouvy o sdružení. Neví, jakým způsobem probíhalo daňové přiznání. Společnost EDS a.s. prokazatelně vyfakturovala a prokazatelně zdanila bez nákladů 50 mil. Kč v souladu se smlouvou, možná špatně formulovanou, ale v souladu s dohodami. Polovinu peněz zaplatila společnost Viamont DSP a.s. a uplatnila to jako daňový náklad, a druhou polovinu zaplatila společnost JHP s.r.o. a uplatnila to taktéž jako daňový náklad. Obžalovaný Ing. B. Š. při hlavním líčení shodně jako v případném řízení před policejním orgánem (č.l. 398-402, 404-409) uvedl, že se cítí nevinný v plném rozsahu obžaloby, neboť k žádnému krácení daně nedošlo. Stát nepřišel o jedinou korunu na daních. Veškeré faktury byly řádně zaneseny do účetnictví společnosti EDS a.s. a zdaněny. Nebyl proti nim vytvořen jediný náklad, nebyla provedena žádná optimalizace. Nikdy se nesnažili předstírat nějakou jinou skutečnost než tu, že předmětem fakturací mezi účastníky sdružení bylo vyrovnání účastníků sdružení. Oprávněnost byla naplněna v tom, že jako účastník sdružení měla společnost EDS a.s. nárok na realizaci určitého podílu prací tak, jak bylo dohodnuto před uzavřením zakázky. Následně bylo společnosti EDS a.s. nabídnuto převzetí podílu prací ostatními dvěma účastníky. Společnost EDS a.s. souhlasila s postoupením nároku na realizaci prací, ale nechtěla se vzdát podílu z výnosu realizace dané zakázky. Proto to bylo vyřešeno úplatným postoupením prací. Přestože se dnes může zdát formulace dodatků nešťastná, nikdy nebylo úmyslem něco zastírat. To vysvětlili i při prvním kontaktu s finančním úřadem. Pravým účelem fakturace bylo vyrovnání mezi účastníky sdružení. Společnost EDS a.s. faktury vystavovala na sdružení. Protože však sdružení nemá právní subjektivitu a sdružení zastupuje vedoucí účastník sdružení, byla fakturace směřována na IČO společnosti Viamont DSP a.s. V účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. byly faktury vedeny na účtu sdružení a pak s nimi bylo nakládáno mezi ostatní účastníky sdružení. To, jestli měly být daně odvedeny od lídra sdružení nebo od jiného účastníka sdružení, je nepodstatné. Stát své daně obdržel od jednoho z účastníků sdružení. Sdružení samo o sobě nemá žádnou daňovou subjektivitu a daně platí jednotliví účastníci sdružení. Od koho vzešel první kontakt před uzavřením sdružení, si nevzpomíná, ale s představiteli společnosti Viamont DSP a.s. se znal z minulosti, ještě z doby svého působení ve společnosti Severočeská stavební a.s. Do zakázky šli především z toho důvodu, že jejich zájmem bylo realizovat práce v místě sídla společnosti, a zároveň si vysloužit nějaké reference pro další možné soutěžení. Nemohli se v té době účastnit sami výběrového řízení, proto šli do sdružení se společností Viamont DSP a.s., která měla dalšího účastníka sdružení, a to JHP s.r.o. O vstupu do sdružení jednal jen se zástupci společnosti Viamont DSP a.s. Smlouva o sdružení byla běžná smlouva o sdružení, podobnou uzavřeli i na několik dalších staveb. Takové smlouvy se uzavírají proto, že se dopředu přesně neví, zda uspějí, a je potřeba se přihlásit rychle do


Pokračování

14

50T 12/2013

výběrového řízení. Proto smlouva byla stručnější, byly jasně vymezené obecné vztahy mezi účastníky a bylo navrženo rovnoměrné rozdělení podílu, 30 % pro EDS a.s. a 35 % pro ostatní dva účastníky sdružení. Takto šli do výběrového řízení, které vyhráli. Pak teprve začali společně řešit, co bude dál se stavbou, jak si rozdělí realizaci prací. Probíhalo to několik týdnů, možná i měsíců. Na jednom jednání byl vznesen požadavek ze strany společnosti Viamont DSP a.s., zda by společnost EDS a.s. byla ochotna přepustit svůj rozsah prací zbývajícím dvěma účastníkům sdružení za nějakou kompenzaci. Společnosti EDS a.s. tento návrh vyhovoval, protože měla rozjeté další zakázky, o kterých nepředpokládala, že se tak rychle vyvinou a že je bude realizovat. Měla i nějaké problémy se subdodavateli. Společnost EDS a.s. neměla víc jak deset zaměstnanců, a její činnost byla postavena na využití subdodavatelských firem. Odchod ze sdružení a nesplnění závazků nepřicházel v úvahu, protože pak by hrozily sankce ze strany ostatních účastníků sdružení, kteří by byli rozpadem sdružení poškozeni před investorem, a mohli by přijít o celou tu zakázku. Proto došlo k uzavření dodatku smlouvy o sdružení, jehož smyslem bylo, přes nešťastně použitou formulaci, že společnost EDS a.s. nebude provádět fyzické práce na stavbě, čímž zbývající dva členové sdružení využijí svoje kapacity. Společnost EDS a.s. však členem sdružení i poté zůstala, z čehož pro ni plyne zodpovědnost za stavbu vůči investorovi ŘSD, kdy v případě neplnění povinností stavbu dokončit řádně, včas a v plném rozsahu, by byl investor oprávněn po všech členech sdružení včetně společnosti EDS a.s. požadovat penále, kompenzaci náhrady škody nebo provedení prací, které by bylo potřeba na stavbě opravit. Proto společnosti EDS a.s. oprávněně náleželo odstupné nebo vyrovnání mezi účastníky sdružení. Výše úplaty vzešla ze společného jednání. Společnost EDS a.s. předpokládala hrubý výnos z této zakázky kolem 30 mil. Kč, což by odpovídalo objemu prací a v té době realizovaných zisků na stavebních pracích, plus za každého účastníka sdružení 10 mil. Kč, jako náhradu odpovědnosti, kterou by společnost EDS a.s. případně nesla, pokud by nastaly problémy na stavbě. Obžalovaný se pravidelně nechával informovat stavbyvedoucím nebo ředitelem projektu, jak probíhá stavba, jaké jsou objemy fakturace, a na základě dodatku o sdružení vystavovala společnost EDS a.s. faktury s tím, že tam bylo ocitováno znění toho, co bylo uvedeno v dodatku smlouvy o sdružení. K faktuře byla přiložena kopie dodatku smlouvy o sdružení a tak to bylo vyfakturováno. Po seznámení s výpověďmi ostatních obžalovaných obžalovaný Ing. B. Š. upřesnil, že první fakturace byla odeslána bez příloh. Následně jej pan K. ze společnosti Viamont DSP a.s. kontaktoval s tím, že ty faktury by měly mít nějakou přílohu a dohodli se, že k dalším fakturám bude přikládána kopie dodatku smlouvy o sdružení, z něhož důvod i způsob fakturace vyplývá. Ve společnosti EDS a.s. vystavovala faktury účetní paní L. na základě jeho pokynů. Faktura byla odeslána společnosti Viamont DSP a.s., jakožto vedoucímu sdružení. V té době se nepozastavil nad formulací předmětu dodávky, protože věděl, že všechny daně budou zaplaceny, že stát dostane své. Šlo o přefakturaci v rámci vyrovnání sdružení. Společnost EDS a.s. dostála všech svých daňových povinností. Neví, kdo konkrétně tuto formulaci do dodatku zapracoval, ale dodatek v celém znění byl předložen společností Viamont DSP a.s. Dodatky byly dva. Smlouva o sdružení byla na podzim 2007, pak se vyhrála zakázka a někdy na přelomu jara, léta 2008 se uzavíral dodatek č. 1, kde se vymezovala pozice společnosti EDS a.s. s ohledem na fakturování 11 % z celkové fakturace vůči ŘSD, a zároveň se její podíl přesunul k JHP s.r.o. Rok na to se podepisoval druhý dodatek,


Pokračování

15

50T 12/2013

kde se srovnalo rozdělení procent mezi JHP s.r.o. a Viamont DSP a.s. Pozice společnosti EDS a.s. zůstala po dodatku č. 2 stejná, jen se upřesnilo, že další nárok na další fakturaci nebude. Při daňové kontrole u společnosti Viamont DSP a.s. byla společnost EDS a.s. vyzvána k podání vysvětlení, sama ale kontrolována finančním úřadem nebyla, alespoň ne k tomuto problému, a to i přesto, že společnost EDS a.s. při daňovém řízení poukazovala na to, že faktury mají dva subjekty a měl by se zkontrolovat i druhý subjekt, ale nikdy k tomu nedošlo a bylo to ze strany finančního úřadu bezdůvodně přehlíženo. Když se dozvěděl výsledek daňového šetření, začal se zajímat, co to znamená pro společnost EDS a.s., když správce daně fakturaci vyhodil na straně společnosti Viamont DSP a.s., zatímco u společnosti EDS a.s. ji nechal. Přitom mu bylo řečeno, že tři roky po vyfakturování nemají nárok na zpětné vrácení daní. O tom, že ještě před uzavřením smlouvy o sdružení dne 10.10.2007 byla dne 04.10.2007 uzavřena smlouva o sdružení pouze mezi společnostmi Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o., se dozvěděl až na finančním úřadu při podávání vysvětlení. K prokázání skutkového děje soud provedl dále důkaz výslechy svědků. První skupinu svědků tvoří pracovníci společnosti Viamont DSP a.s. Ing. J. K., Ing. L. T., M. K., A. J., J. S., J. K. a Ing. R. K. Svědek Ing. J. K. (č.l. 489-496) uvedl, že v rozhodné době jako projektový manažer ve společnosti Viamont DSP a.s. řídil stavební akce společnosti a jeho přímým nadřízeným byl obžalovaný Z. P., kterého informoval o průběhu prací. O fakturaci byl Z. P. informován ze strany J. K. V rámci sdružení svědek jednal ohledně technických záležitostí hlavně s Ing. K. F. ze společnosti JHP s.r.o. Společnost EDS a.s. se akce „Pravobřežní estakáda Děčín“ nezúčastnila. Vlastní stavba započala někdy v srpnu nebo září 2008. Na tvorbě dodatků č. 1 a č. 2 ke smlouvě o sdružení se svědek nepodílel ani jejich uzavření neinicioval. K fakturaci docházelo na základě předchozího odsouhlasení výkazu provedených prací. U faktur měly být přílohy obsahující soupis prací, pokud nebylo dohodnuto jinak. Svědek si není vědom toho, že by obdržel nějaký výstup od společnosti EDS a.s. Uvedená společnost na stavbě neprováděla žádné práce. Neví, jestli společnost EDS a.s. poskytla společnosti Viamont DSP a.s. nějakou koordinační činnost. Na stavbě v Děčíně se začalo pracovat v létě 2008. V květnu nebo červnu se slavnostně stříhala páska, pak se zajišťovalo staveniště, společnost ZEMPRA připravovala bourací práce. Stavební práce začaly v srpnu a září 2008. První část stavby se ukončila v listopadu následujícího roku a další rok se dělala druhá polovina mostu. Předání stavby probíhalo protokolárně, byli tam všichni zástupci zúčastněných stran, investor ŘSD, zástupci krajského úřadu a stavebního odboru a další. Po určité době se po předání stavby objevily drobné vady, měnila se část asfaltového povrchu, stále se čistily protihlukové zábrany ze silného polykarbonátu, které poškozovali sprejeři, dále tam byly nějaké drobnosti na terénních úpravách. Stavba probíhala na základě smlouvy mezi investorem ŘSD Chomutov a sdružením Estakáda Děčín ve složení Viamont DSP a.s., JHP s.r.o. a EDS a.s. Sám to cítil tak, že stavbu provádí Viamont DSP a.s., a ostatní jsou subdodavatelé. Když bylo něco zapotřebí, obraceli se všichni na Viamont DSP a.s. Podle požadavku ŘSD museli na vlastní náklady vytvořit čtyři


Pokračování

16

50T 12/2013

informační tabule, které museli instalovat, a po ukončení stavby je zlikvidovali. Na tabulích byl uveden jako investor buď ŘSD nebo krajský úřad. Nevzpomíná si, jestli bylo na tabuli uvedeno, že stavbu realizuje sdružení. Viamont DSP a.s. to nedělal jen svými kapacitami, ale měl subdodavatele. Rozdělení prací na stavbě musí rozhodnout osoby, které jsou k tomu zmocněné, ne realizace stavby. K přerozdělení podílů došlo proto, že Viamont DSP a.s. chtěl zaměstnat vlastní mostařské kapacity. Svědek Ing. L. T. (č.l. 535-540) uvedl, že neměl přímo na starosti projekt „Pravobřežní estakáda Děčín“, ale jeho úkolem, jako člena představenstva společnosti Viamont DSP a.s., byla kontrola hospodářského výsledku z manažerského pohledu, tedy zda zakázka ekonomicky vychází či nikoli. Z tohoto důvodu se jeho podpis objevil na „košilce“ každé faktury. Neúčastnil se žádných jednání ohledně zakázky „Pravobřežní estakáda“, ani jednání ohledně uzavření smluv o sdružení ze dne 04.10.2007 a 10.10.2007 a jejich dodatků, ani jednání ohledně smlouvy o realizaci zakázky dvou účastníků ze dne 26.05.2008. Zda faktury, vystavené společností EDS a.s. s textem „koordinace a technická pomoc při výstavbě“, měly přílohu, si nepamatuje. Každá faktura byla opatřena „košilkou“. Poté, co byla podepsána v prvních třech řádcích za osoby jako je stavbyvedoucí, obchodní vedoucí projektu a technický vedoucí projektu, tak ji podepsal za představenstvo společnosti jako součást controlingu. Bez jeho podpisu by nedošlo k proplacení faktury. Nevybavuje si, zda společnost EDS a.s. vykonávala ve prospěch sdružení nějakou činnost. Měl všeobecné povědomí, že se jedná o plnění v rámci smlouvy o sdružení, a týkalo se to toho, že společnost EDS a.s. svůj díl práce zadala společnosti Viamont DSP a.s. Když podepisoval jako odpovědná osoba fakturu, vnímal to, že je to faktura vystavená v souladu se smlouvou o sdružení, tak, jak je uzavřená. Neřešil obchodní jednání kolem této stavby, proto neví, jestli byla projednávána otázka finančního vyrovnání, odstupného, s ohledem na postoupení prací ze strany společnosti EDS a.s. Ve společnosti Viamont DSP a.s. bylo povědomí, že společnosti EDS a.s. je plněno z důvodu přenechání prací ostatním členům sdružení. Společnost EDS a.s. fakturovala podle uzavřené smlouvy o sdružení společnosti Viamont DSP a.s., jako vedoucímu účastníku sdružení. Takže plnění probíhalo v souladu s uzavřenými smlouvami mezi společností EDS a.s. a Viamont DSP a.s. Členové sdružení jsou navenek vázáni společně a nerozdílně bez ohledu na to, jak mají uvnitř rozděleny podíly. Není si vědom toho, že by v minulosti při nějakých jiných stavbách, kde společnost Viamont DSP a.s. byla účastníkem jiného sdružení, došlo k finančnímu vyrovnání mezi účastníky sdružení, kdy jeden z účastníků sdružení nechtěl participovat na jeho činnosti, zůstal členem sdružení, avšak nevykonával činnost, ke které se sdružení zavázalo. Nicméně vztahy mezi jednotlivými účastníky sdružení se vypořádávají individuálně. Byl zodpovědný za kontroling, když podepisoval fakturu, bylo pro něj prioritou to, aby si srovnal výnos a náklad, tedy ekonomický výsledek. Byl srozuměn s tím, že s 50 mil. Kč nákladů manažerské účetnictví vychází, jinak by faktury nemohl podepsat. Vyrovnání mezi účastníky sdružení znamenalo pro společnost Viamont DSP a.s. to, že získala právo uplatnění vlastních kapacit na stavbě, a společnost EDS a.s. získala ušlý zisk, svou marži. Nechápe, jak toto jednání může být hodnoceno jako daňový únik.


Pokračování

17

50T 12/2013

Svědek M. K. (468-474) k věci vypověděl, že jako ekonom společnosti Viamont DSP a.s. měl za úkol na jednotlivých zakázkách vykazovat výkony, náklady a zisk. Obecně k fakturám uvedl, že faktura, která přišla do účtárny, byla opatřena „košilkou“, na které byl uveden kód stavby. Podle kódu byla faktura přiřazena na jednotlivou oblast nebo divizi, kde ji jednotlivé osoby parafovaly. Na faktuře byla podepsána osoba z vedení společnosti, stavbyvedoucí, šéf divize nebo oblasti a účetní, kteří potvrzovali správnost účtování. Byl podřízen vedoucímu divize, kterým byl obžalovaný Z. P. Pokud jde o realizaci zakázky Pravobřežní estakáda Děčín, ta byla realizována sdružením tří společností na základě smlouvy o sdružení. Smlouva o realizaci zakázky dvou účastníků ze dne 26.05.2008 nahrazuje stanovy sdružení. Dodatky č. 1 a č. 2 ke smlouvě o sdružení řešily pouze stavební práce a jejich procentuelní rozdělení. Společnost EDS a.s. neprováděla na stavbě žádnou činnost a fakturovala postoupení prací. Již si nepamatuje, kdo mu sdělil informaci o tom, že se nejedná o poskytování služeb ze strany společnosti EDS a.s., ale o úplatné přenechání procentuálního podílu na zakázce. Toto se dověděl ještě před podpisem dodatku, když se řešilo fyzicky dělení stavby. Společnost EDS a.s. zůstala členem sdružení a je vůči investorovi odpovědná jako partner ve sdružení. Procentuální podíl společnosti EDS a.s. se rozdělil ve sdružení mezi partnery JHP s.r.o. a Viamont DSP a.s. Pokud by došlo k reklamačním závadám, tak investor se bude obracet směrem na sdružení a sdružení všech tří partnerů tuto věc musí řešit. Nebyl u jednání o dodatcích, neví, kdo byl účastníkem dohody o postoupení podílu. Dohodu o postoupení prací vnímal jako dohodu mezi účastníky sdružení. 70 na 30 byl podíl na pracích. Na stavbě vznikal obrat celého sdružení a vznikal zisk celého sdružení. Obrat a zisk se dělil 50 na 50. Veškeré výnosy a náklady se evidovaly na jednom účtu sdružení a poté se dělily mezi společnosti Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o. v poměru 50:50. Svědkyně A. J. (č.l. 438-443) uvedla, že jako právník společnosti Viamont DSP a.s. připomínkuje smlouvy. V případě zakázky „Pravobřežní estakáda Děčín“ proběhl běžný připomínkový proces. Na získání zakázky se nepodílela. Pokud jde o smlouvu o sdružení ze dne 10.10.2007, nabídkové oddělení společnosti užilo schválený vzor. Platná je taková smlouva o sdružení, která je podána jako součást nabídky zadavateli veřejné zakázky. Dodatky ke smlouvě o sdružení viděla, avšak určitě je nepřipravovala. Co je obsahem dodatků, není její záležitostí. Tyto kontrolovala pouze po právní stránce. Dle svědkyně účast společnosti EDS a.s. ve sdružení nezanikla, neboť se na zakázce dále účastnila. Účastnila se také jednání u finančního úřadu, kde vysvětlovali, co bylo obsahem toho ujednání. Při jednání na finančním úřadu jejich pracovnice neustále opakovala a tvrdila, že společnost EDS a.s. ze sdružení vystoupila, což není pravda. Snažila se jí vysvětlit, že sdružení, pokud vznikne, tak trvá, a všichni jeho účastníci mají solidární odpovědnost vůči zadavateli a investorovi. Vystoupit ze sdružení se dá pouze ze zákonných důvodů. Tady k žádnému vystoupení nedošlo. Sdružení existuje po celou dobu, kdy to dílo má záruční dobu. Společnost EDS a.s. neprojevila žádnou vůli sdružení opustit a zbavit se tak své solidární odpovědnosti vůči investorovi. Pracovnice finančního úřadu na námitky nijak nereagovala. Podle názoru svědkyně tu došlo pouze k chybnému nebo nešťastnému názvu něčeho, co mělo být označeno jako podíl za nerealizaci prací třetího účastníka. K žádnému trestnému činu však dojít nemohlo.


Pokračování

18

50T 12/2013

Daň byla řádně přiznána oběma subjekty, řádně odvedena. Proti platebním výměrům byla podána žaloba, která dosud není rozhodnuta. Stát má nyní zaplacenou daň dvakrát, protože dodatečné platební výměry byly společností Viamont DSP a.s. uhrazeny. Smyslem sdružení není otázka, jestli někdo bude nebo nebude participovat na jeho činnosti. Smyslem sdružení je jít do něčeho a získat zakázku. Není nic neobvyklého, že se během realizace mění poměry nebo že někdo svůj díl prací nerealizuje z kapacitních důvodů. Zůstává zde i tak nedělitelná odpovědnost všech tří účastníků a v případě reklamace je na výběru investora nebo zadavatele, koho osloví. Kdyby ke škodě došlo a zadavatel ji uplatnil, bylo by problémem členů sdružení, jak by si to mezi sebou vypořádali. Protože společnost EDS a.s. obdržela plnění, i když nerealizovala práce, byla by spoluodpovědná tak, jak to bylo ve smlouvě o sdružení. Odpovědnost z ní nikdo nikdy nesejme, je účastníkem sdružení pořád. Svědkyně J. S. (č.l. 527-533) uvedla, že ve společnosti Viamont DSP a.s. pracovala jako ekonomka a zaúčtovávala i faktury ze zakázky Pravobřežní estakáda Děčín, kterou realizovalo sdružení ve složení Viamont DSP a.s., EDS a.s. a JHP s.r.o. Už si nevzpomíná, kdo byl zadavatelem stavby. Smlouvy a obchodní záležitosti nebyly v její kompetenci. Smlouvu o sdružení četla při zakládání sdružení a kontrolovala pouze z daňového hlediska, jak se budou jednotlivé doklady rozúčtovávat na jednotlivé účastníky sdružení. Při následné kontrole ze strany finančního úřadu figurovaly už jenom smlouvy mezi společnostmi EDS a.s. a Viamont DSP a.s. Vzhledem k tomu, že docházelo ke stavebním pracím, tak platby procházely, byly realizovány. Sdružení si rozúčtovalo i nějaké podíly. Každá společnost měla určitý podíl na stavebních pracích a dalších činnostech, domnívá se, že to bylo 50 na 50 %. Viamont DSP a.s., jako vedoucí účastník sdružení, si účtoval veškerých 100 % a následně to rozúčtovával na účastníky sdružení. Bylo vedeno zvláštní účetnictví pro sdružení. Bylo nutné pohlídat, aby společnost Viamont DSP a.s. neměla ve svém účetnictví 100 % prací, které jí nenáležely, což byla její náplň. Neví, jestli se měnila smlouva o sdružení, která byla původně uzavřená. Sdružení a zakázek bylo více, proto se jí to plete. Smlouvu o sdružení viděla, až když sdružení začalo nějakým způsobem fungovat, když docházely první doklady. Asi viděla nějaký dodatek smlouvy o sdružení, ale už si nevzpomíná, co by se tím dodatkem měnilo. Po předložení faktur a dodatku č. 1 uvedla, že si nevzpomíná, jestli tento dodatek viděla. Ví, že to bylo 50 a 50 %. Určitě měla v rukách smlouvu, kde bylo 50 % na Viamont DSP a.s. a 50 % na JHP s.r.o. Na dodatek 30 a 70 % si nevzpomíná. Faktura vystavená společností EDS a.s. byla za koordinační a inženýrskou činnost. Neví, co bylo fakturováno. Účtárna měla nařízeno, že ke každé vyšší částce musí zajistit přílohy s nějakým položkovým rozpočtem s tím, že bez toho neměla fakturu proplatit. Prvotně šla faktura týmu, který se tou zakázkou zabýval, asi od stavbyvedoucího, který věděl, na které středisko by se ty služby měly účtovat. Pak ta faktura, která už obsahovala středisko, na které se má účtovat, šla do účtárny, tam to účetní zaúčtovaly a pak to postupovalo dále do oběhu dalším kompetentním osobám, aby ověřily správnost a zkontrolovaly jak daňové náležitosti, tak přílohy. Účtárna kontrolovala daňové otázky, obchodní oddělení dokládalo smlouvy. Účtárna do smluv a dalších věcí neviděla. Sdružení vždycky fungovalo tak, že účetnictví vedl vedoucí účastník sdružení, tzn. Viamont DSP a.s. Veškerých 100 % jakýchkoli


Pokračování

19

50T 12/2013

nákladů se vždy účtovalo společnosti Viamont DSP a.s., a ta měla povinnost podle smlouvy rozúčtovat je dál na účastníky sdružení. Společnost EDS a.s. zpočátku ve sdružení asi figurovala. Neví, proč společnost EDS a.s. něco fakturovala. Faktury od EDS a.s. určitě zaregistrovala, protože šly do účetnictví sdružení. Ale co to bylo konkrétně za práce, to jí nenáleželo soudit. Pro ni bylo důležité, aby u faktury byla nějaká příloha, a tou přílohou byla smlouva případně dodatek. Nikdo jí nevysvětlil, co je předmětem faktury, ani proč je u faktury jen jedna příloha. Neví, jestli popsaná činnost na faktuře byla i realizována. Na finančním úřadu řekla to samé, co u soudu. Faktura za kontrolní činnost a technickou pomoc by byla zaúčtována do nákladů za služby. Kdyby bylo předmětem faktury přenechání prací, úplata za postoupení prací, bylo by to účtováno do nákladů za služby. Nemělo by to vliv na průhlednost účetnictví a na daňovou povinnost společnosti, pokud by to bylo účtováno v nákladech, stejně jako byla účtována koordinační činnost. Pokud jde o vypořádání účastníků sdružení, tak jde o uzavření účetnictví, vypořádává se nějaká částka a nejde to přes náklady a výnosy. Už je to tok finančních prostředků, z účetního hlediska jsou to závazky a pohledávky. K vypořádání mezi účastníky sdružení dochází na konci zakázky, ale neví, jestli je to povinné. Musí se však vypořádávat ke konci účetního období kvůli daním. V době fakturace nevěděla, že EDS a.s. přenechala podíl na stavbě dalším dvěma účastníkům sdružení, a zjistila to až v rámci kontroly finančního úřadu. Neví, jestli společnost EDS a.s. vystoupila ze sdružení. K ní do účtárny přišla smlouva, že se bude vést účetnictví, Viamont DSP a.s. má 50 % a JHP s.r.o. taky 50 %. K předloženému dodatku č. 2 svědkyně uvedla, že tento určitě viděla, jelikož byl přílohou faktury, asi ne zpočátku, ale v průběhu stavby nebo v průběhu kontroly ze strany finančního úřadu, kdy musely být dodatky doloženy. Když přišla faktura a neměla žádnou přílohu, sháněla se příloha dodatečně, ale určitě to bylo v době, kdy faktura měla být proplacena, mohlo to být v rozmezí do data splatnosti faktury. Neví, jestli přílohou faktur byl i položkový rozpočet. Svědek J. K. (č.l. 456-436) uvedl, že byl na stavbě podřízeným Z. P. a byl ekonomem stavby, měl na starosti fakturaci směrem k investorovi ŘSD, a měl na starosti subdodavatele pro společnost Viamont DSP a.s. Stavbu získal Viamont v roce 2007 ve výběrovém řízení, on sám nastoupil do společnosti Viamont DSP a.s. až v roce 2008. Stavba byla realizována pro ŘSD a realizovalo ji sdružení společností Viamont DSP a.s., JHP s.r.o. a EDS a.s. Jak sdružení vzniklo, svědek neví, nebyl u toho. Vztahy mezi těmito třemi subjekty byly upraveny smlouvou o sdružení a v ní bylo dohodnuto, jaký objem prací bude která společnost provádět. Ve smlouvě to bylo konkretizováno procenty. Než stavba začala, došlo mezi účastníky sdružení ke změně procentuálních podílů objemu prací na stavbě prostřednictvím dvou dodatků ke smlouvě o sdružení. V prvním dodatku byl poměr asi 30 na 70, ve druhém 50 na 50. Společnost EDS a.s. přenechala svůj podíl prací společnostem Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o., ale zůstala ve sdružení, protože tam byl nějaký dovětek ohledně procent z fakturace. O této dohodě se svědek dozvěděl od svého nadřízeného a na základě toho vypracoval návrh dodatku, který se podepsal. V dodatku bylo, že platba pro EDS a.s. je za technickou a koordinační pomoc, což byl nešťastný název. Mělo to být za přenechání podílu objemu prací. Vzniklo to tak, že při přípravě dodatku si svědek vzal nějaký „mustr“ a tato formulace


Pokračování

20

50T 12/2013

tam zůstala. V dodatku č. 1 to bylo asi původní rozdělení prací 30 % a 70 %, a pak se asi zjistilo, že Viamont DSP a.s. by potřeboval větší objem prací a přepočítalo se to. Zdeněk Pavel mu k 0 % podílu pro EDS a.s. řekl, že tato společnost předává svůj procentuální podíl objemu prací společnostem Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o. Kdy dodatky vypracoval, si nepamatuje. Je mu známa smlouva o realizaci zakázky mezi dvěma účastníky uzavřená dne 26.05.2008. Tuto smlouvu připravila společnost JHP s.r.o. Neví, proč byla tato smlouva uzavřena dříve, než došlo k uzavření dodatku č. 1 ze dne 27.06.2008. Když připravoval dodatek č. 1, bylo to pro něj poprvé. Proto nevymýšlel, ani nekomentoval, co je smyslem a účelem uzavření dodatku č. 1 a 2, formulace v dodatku zůstala z nějakého vzoru. Před podpisem se k dodatku vyjadřovaly i ostatní osoby, které věděly, co je smyslem toho dodatku, ale formulaci nikdo nezměnil. Společnost EDS a.s. fyzicky na stavbě nikdy nic nedělala. EDS a.s. měla dostávat procenta za přenechání svého podílu objemu prací. Částky byly společnosti EDS a.s. placeny na základě faktur. Nejdřív se udělala fakturace na investora a z ní svědek propočítal procenta, která byla v dodatku smlouvy o sdružení. Výsledné číslo svědek poslal e-mailem společnosti EDS a.s. Na základě toho vyfakturovala společnost EDS a.s. částku, která byla poměrem procent z celkové částky fakturované na ŘSD. Faktury kontrolovalo několik lidí ze společnosti Viamont DSP a.s., a museli je podepsat. Ke každé faktuře byl tzv. likvidační list. Svědek rovněž faktury kontroloval, a to adresy, částky, a za co to je. Fakturovaná částka se kontrolovala přepočítáním, zda odpovídají dohodnutá procenta. Předmětem plnění uvedeným na fakturách bylo to, co je ve smlouvě, a to koordinační činnost. K fakturám se dávaly kopie dodatků smlouvy o sdružení, svědek ale neví, jestli hned od počátku, bylo to asi až u druhé nebo třetí faktury. Faktura chodila na účtárnu, udělal se k tomu fakturační list, faktura se podepsala, a když se někdo z účtárny zeptal, proč k tomu není příloha, tak tam šli a vysvětlili to. Tím, že se k faktuře dodala kopie dodatku smlouvy o sdružení, to bylo vyřešené. Společnost JHP s.r.o. o všech fakturách věděla, protože všechny faktury šly do jednotného balíku, který museli všichni odsouhlasit. Faktury od EDS a.s. šly do společnosti Viamont DSP a.s., a tam se rozúčtovávaly 50 na 50 mezi Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o. U stavby musely být informační cedule, protože byla financována z evropských dotací. Na cedule doplnili názvy a loga společností sdružení, na ŘSD to odsouhlasili, a na základě toho se cedule vyrobily a osadily na stavbu. Cedule měla být na stavbě do kolaudace plus nějaký čas navíc. Zhotovitelem stavby bylo sdružení tří společností, tak byly uvedeny všechny tři na oficiální ceduli. Společnost EDS a.s. byla členem sdružení až do konce. Stavba dopadla ke vší spokojenosti, proběhla sice nějaká reklamace ze strany ŘSD, ale ta byla zdárně vyřešena, ukončena a předána. I v rámci reklamačního řízení bylo definováno celé sdružení. Mezi účastníky sdružení proběhlo vypořádání. O daňových záležitostech nic neví. Svědek Ing. R. K. (č.l. 480-486) uvedl, že působil jako stavbyvedoucí ve společnosti Viamont DSP a.s. Na získání zakázky Pravobřežní estakáda Děčín se nepodílel. Ke stavbě se dostal na samém začátku, když stavba začínala. Zadavatelem stavby bylo ŘSD. Stavbu realizovalo sdružení společností Viamont DSP a.s., JHP s.r.o. a EDS a.s., ve finále stavbu prováděl Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o., společnost EDS svůj podíl postoupila za nějaké finanční prostředky. Ze společnosti EDS a.s. na stavbě nikoho neviděl. Občas jednal s Ing. Š., ale nebylo to jen na této stavbě, bylo to na různých stavbách, které s EDS a.s. dělali. Lídrem


Pokračování

21

50T 12/2013

sdružení byla společnost Viamont DSP a.s. O přípravě smlouvy o sdružení nic neví, dostal až hotové smlouvy. Rozdělení prací bylo původně na třetiny, pak se předělávalo na poloviny. Jeho pracovní náplní bylo hlídat pracovní činnosti a BOZP, psát stavební deníky, odsouhlasovat soupisy prací. Společnost EDS a.s. na stavbě nepracovala, na základě smlouvy se fakturací vypořádával podíl společnosti EDS a.s. Každý měsíc likvidoval od nich faktury, neví však, co bylo uvedeno jako předmět plnění. Na fakturách porovnával, jestli podíl fakturovaný EDS a.s. souhlasí s tím, co je zasmluvněné ve smlouvě o sdružení a jejích dodatcích. O proplacení faktur rozhodoval někdo jiný. Neví, jestli k fakturám byly připojeny nějaké přílohy. Druhou skupinu svědků tvoří pracovníci společnosti Fučík & partneři s.r.o., která pro společnost Viamont DSP a.s. vykonávala auditorské služby a daňové poradenství, Ing. I. F., Ing. M. P., Ing. Mgr. L. P. a Mgr. E. Š. Svědek Ing. I. F. (č.l. 429-432) uvedl, že je jednatelem společnosti Fučík & partneři s.r.o. a pro společnost Viamont DSP a.s. dělali audit za hospodářský rok od 01.06.2008 do 31.05.2009 a od 01.06.2009 do 31.05.2010. Účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. bylo podle jejich zjištění vedeno v souladu se zákony. Na auditu se společně se svědkem podílel Ing. M. P. jako vedoucí týmu a další dva zaměstnanci. Jejich úkolem bylo projít účetní závěrku, rozvahu, výsledovku a přílohy k účetní závěrce. K tomu dostali od společnosti Viamont DSP a.s. doklady, faktury a evidenci, z nichž vybrali namátkovým způsobem doklady a zakázky, které zkontrolovali. Zhlédlo se účetnictví z nadhledu, jestli sedí, jestli společnost dosahuje zisku. Účetnictví se porovnalo s kalkulacemi. Kontrolovala se namátkou systematika zakládání účetních dokladů a schvalovací proces. Předmětem kontroly však pravděpodobně nebyla zakázka Pravobřežní estakáda Děčín. Účetnictví společnosti Viamont DSP a.s. bylo přehledné, nezjistili žádnou systematickou chybu. Po předložení faktur, vystavených společností EDS a.s., svědek uvedl, že na tyto faktury si nevzpomíná, neviděl je. Problém vypořádání členů sdružení v tomto konkrétním případě neřešili. Je to však obecný problém, který se řešil od roku 1990 do roku 2005 relativně často, a to kvůli otázce, zda plnění mezi členy sdružení je zdanitelným plnění z pohledu DPH a jestli podléhá anebo nepodléhá DPH. Závěr, který potvrdilo i ministerstvo, je, že v některých případech plnění podléhá DPH. DPH je daň neutrální a jde o to, aby stát o daň nepřišel. Jestliže ji jeden subjekt uplatní, tak druhý ji musí odvést, pak není problém, aby plnění mezi členy sdružení byly zdanitelnými plněními za určitých předpokladů. V té době podléhalo DPH rovněž plnění na základě dohody o postoupení podílu na pracích, kdy jeden člen sdružení se vzdá svého podílu na pracích a od ostatních členů sdružení dostane nějakou úplatu. Při auditu však tento problém neřešili. Pro společnost Viamont DSP a.s. dělali i daňové přiznání a daňové poradenství, ale spíš v období předcházejícím. Při podávání daňového přiznání neřešili problém ohledně úplaty za postoupení práv ve sdružení. Ten problém řešili až následně při daňové kontrole na finančním úřadu, řešil to Mgr. L. P. Šlo o prokazování toho, zda plnění, která byla na fakturách, se uskutečnilo nebo ne. Podle informací a dohod měl být skutečným předmětem fakturace převod práva. Argumentovali tím, že je to právo, které podléhá DPH a je předmětem daně z příjmu, a pokud se dostane do účetnictví od někoho, tak to právo bylo nehmotným majetkem


Pokračování

22

50T 12/2013

a stalo se součástí dodávky. Tím pádem je to nákladová položka z pohledu daňových a účetních předpisů. Obecně sdružení vede účetnictví tak, že je pověřen jeden člen sdružení, který účtuje za sdružení. Sdružení samo o sobě nemá právní subjektivitu a není účetní jednotkou, nepodává žádné přiznání, proto je nutné, aby si členové sdružení příjmy a výdaje, které spolu mají, nějakým způsobem vypořádali. Svědek Ing. M. P. (č.l. 509-513) uvedl, že jako pracovník společnosti Fučík & partneři s.r.o. byl členem auditního týmu, který prováděl audit účetní závěrky společnosti Viamont DSP a.s. za roky 2008-2009. Měl na starosti organizační vedení a technické zajištění auditního týmu. Audit byl prováděn v horizontu půl roku po rozvahovém dni. Audit probíhal standardně a nebyly při něm zjištěny žádné významné materiální nesprávnosti, které by vedly k vydání výroku s výhradou ke kontrolované účetní závěrce. Byla vydána auditorská zpráva – bez výhrad. Byly vzneseny pouze dílčí připomínky a komentáře k méně významným nedostatků. Prověřovaly se všechny významné oblasti výběrovým způsobem. Doklady týkající se stavby Pravobřežní estakáda Děčín prověřovány nebyly. Byly sice kontrolovány nějaké smlouvy o sdružení, ale svědek nedokázal říci, o jaké smlouvy šlo. Ani po předložení smlouvy o sdružení z č.l. 126 se svědek neupamatoval na tuto smlouvu. K fakturám na č.l. 99 a násl. uvedl, že je při auditu neviděl. Pro společnost Viamont DSP a.s. prováděli sestavení daňového přiznání příslušných období, což bylo úkolem daňového týmu. V rámci auditu věcnou náplň daňového přiznání ověřovali tak, aby eliminovali vznik významných chyb, které měly dopady do účetní závěrky a do účetnictví společnosti. Při podávání daňového přiznání všechno probíhalo standardně bez nějakých problémů. O kontrole ze strany finančního úřadu nemá svědek informace. Svědek Ing. Mgr. L. P. (č.l. 516-520) uvedl, že společnost Fučík & partneři s.r.o., jejímž byl zaměstnancem, pro společnost Viamont DSP a.s. sestavovala daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob a po nějakou dobu ji zastupovala i v odvolacím daňovém řízení, kde zpochybňovali závěr finančního úřadu. Svědek měl ve společnosti Fučík & partneři s.r.o. postavení daňového manažera týmu, byl tam jako spolupracující daňový poradce. V rámci zakázky na místě procházeli účetní doklady, řešili věci, které se při sestavování daňového přiznání řeší. Potom z toho dělali zprávu, sestavili daňový šanon, který kontroloval vedoucí zakázky. Poté sestavovali daňové přiznání. Přitom vycházeli z uzavřeného účetnictví. Účetní doklady nekontrolovali, to dělá audit. Při sestavování daňového přiznání vychází z obratové předvahy, což je sestava, kde po jednotlivých účtech jsou zaznamenány částky na jednotlivých účtech. Tyto účty se namátkovým způsobem kontrolují, kontroluje se majetek, namátkou se přepočítávají některé daňové odpisy. Namátkou se také vybírají ke kontrole i některé doklady, především z oblasti jako je reprezentace, dary, reklama. Sdružení sice vede nějaké účetnictví, ale to je zakomponované v celkových částkách, protože společnost jako taková má jedno účetnictví. Toto se vede formou střediska zakázky odděleně. Faktury, které zpochybňoval finanční úřad, určitě neřešili. Je však možné, že některá z těch faktur byla založena v šanonu, který procházeli. Finanční úřad zpochybňoval nárok na odpočet DPH u fakturace, zpochybňoval to, co bylo uvedeno na fakturách. V daňovém řízení proto argumentovali tím, že se jedná o postoupení práva a že ten


Pokračování

23

50T 12/2013

titul pro uplatnění DPH byl. Považovali to za odborný výkladový spor. V daňovém řízení už měli faktury k dispozici, měli i smlouvu o sdružení a nějaké dodatky. Po předložení faktur z č.l. 99 a násl. a smlouvy o sdružení s dodatky z č.l. 126, 140 a 141 svědek uvedl, že je možné, že to je ono, ale už si to nepamatuje. Svědkyně Mgr. E. Š. (č.l. 582-586) uvedla, že působí jako daňová poradkyně a poskytují služby daňového poradenství ve společnosti Fučík & partneři s.r.o., a současně je jednatelkou této společnosti. Společnost Fučík & partneři s.r.o. na základě smlouvy zpracovávala přiznání k dani z příjmů právnických osob pro společnost Viamont DSP a.s. V Ústí nad Labem ve společnosti Viamont DSP a.s. osobně nebyla, ani se společností nejednala, na to byl sestaven tým, který daňové přiznání připravoval. Při sestavování daňového přiznání se vychází z účetnictví. Ví, že po podání daňového přiznání probíhala daňová kontrola finančního úřadu, ale neví, zda daňový subjekt při kontrole jejich společnost zastupovala. Neví, co bylo při kontrole zpochybňováno. Po předložení faktur z č.l. 99 a násl. uvedla, že faktura jí nic neříká, jen jí přijde zvláštní, že podle smlouvy o sdružení se fakturují služby. Smlouvy o sdružení obecně fungují tak, že jeden z účastníků je zvolen jako hlavní člen sdružení a má účtovat za celé sdružení a vystupuje vůči klientovi. Ale smlouvou o sdružení se účastníci dohodli, že to dělají společně a nerozdílně a nesou i rizika a užitky z toho. Na konci má dojít k tomu, že vezmou zisk nebo ztrátu, co společně dosáhli, ačkoli to fakturoval jen vedoucí člen, a to si rozdělí do svých daňových přiznání. Společně a nerozdílně vůči odběrateli také nesou odpovědnost za kvalitu a případné náhrady škod, a odběratel se tak může obrátit na kohokoli z nich. Účetnictví sdružení se vede v rámci účetnictví vedoucího sdružení, ale je to jen evidenční záležitost v účetnictví. Někdy v rámci sdružení si někdo fakturuje něco, co si nemá vůbec fakturovat, ale má si to přenášet interním dokladem, protože je to nějaké přerozdělování zisku nebo ztráty. Vedou se diskuse ohledně DPH, jestli jde o zdanitelné plnění a jestli jeden má odevzdat a jestli jeden má nárok. Když je tam zisk a členové sdružení se tak domluví, tak si každý má zisk rozdělit k sobě a každý ho má zdanit. Za tím nestojí hmatatelná služba, ale je to nějaká matematika, kterou si přerozdělují do svých účetnictví. Tato problematika však při tomto daňovém přiznání řešena nebyla. Svědkyně asi neviděla smlouvu, ale ví, že Viamont DSP a.s. byl účastníkem nějakých sdružení. Poslední skupinu svědků tvoří osoby spojené se zbývajícími členy sdružení společností EDS a.s. a JHP s.r.o. L. L., Ing. K. F., I.S. a P. J. Svědkyně L. L. (č.l. 503-507) uvedla, že v té době pracovala v Severočeské stavební a.s., a ve společnosti EDS a.s. pracovala na vedlejší pracovní poměr. Její pracovní náplní bylo zpracování účetních dokladů, vedení pokladny, vystavování faktur, přijímání faktur, administrativní práce. Daňová přiznání nedělala. Neví nic konkrétního o stavbě Pravobřežní estakáda Děčín, ale EDS a.s. se na ní asi podílela, protože se vystavovaly faktury. Nic bližšího k získání zakázky ani k pracím EDS a.s. neví. Pro společnost Viamont DSP a.s. vystavovala společnost EDS a.s. faktury, nevzpomíná si však, co bylo jejich předmětem. K fakturám neměla žádné podklady a vystavovala je podle toho, co jí její nadřízený Ing. B. Š. diktoval. Faktury dala Ing. Š.


Pokračování

24

50T 12/2013

a neví, co s nimi bylo dál. Přílohy k fakturám nedávala, to si zařizoval Ing. Š. sám. Předmět plnění jí nadiktoval Ing. Š. včetně částky. Po předložení faktur z přílohy č. 1 svědkyně uvedla, že to jsou ty faktury, jejich přílohy nikdy neviděla. Ke smlouvě o sdružení z č.l. 126 uvedla, že je možné, že smlouvu viděla, ale s určitostí to neví. Po přečtení části výpovědi z přípravného řízení svědkyně připustila, že kopie dodatku smlouvy o sdružení přikládala k fakturám sama jen tehdy, když je Ing. Š. přinesl, jinak je k tomu dodal Ing. Š. sám. Neví, kolik měla společnost EDS a.s. zaměstnanců, ani kolik bylo jiných zakázek. Svědek Ing. K. F. (č.l. 419-425) uvedl, že v rozhodné době jednal za společnost JHP s.r.o. a byl hlavním stavbyvedoucím na stavbě Pravobřežní estakáda Děčín. Investorem stavby bylo ŘSD správa Chomutov. Stavbu mělo realizovat sdružení tří společností, lídrem sdružení byl Viamont DSP a.s., členy sdružení byly společnosti JHP s.r.o. a EDS a.s. Jak sdružení vzniklo, mu není známo, smlouvu dostal před realizací, když už bylo vysoutěženo. Na dojednávání smlouvy neparticipoval. Smlouva o sdružení se dělá procentuálně a po vysoutěžení se pak znova sedne k jednacímu stolu a řeší se, kdo jaké práce bude dělat a za jakých podmínek. V tomto případě dostal od vedení společnosti smlouvu o sdružení a dodatek č. 1, kde už bylo rozděleno, kdo, co bude dělat. To dojednával za JHP s.r.o. jednatel P. J. V této fázi jednal se Z. P., se kterým upřesňoval konkrétní práce. Podle toho podepsali smlouvu o realizaci zakázky. Po předložení smlouvy o realizaci zakázky z č.l. 130 – 137, smlouvy o sdružení z č.l. 126-128 a dodatku č. 1 z č.l. 140, z nichž je zřejmé, že smlouva o realizaci zakázky byla podepsána o měsíc dříve, než dodatek č. 1, svědek uvedl, že tento rozdíl nedokáže vysvětlit. Může to být omyl v napsaném datu. Proč došlo ke změně podílů, neví. Společnost EDS a.s. na stavbě neprováděla žádné práce. Ujednání z dodatku č. 1 bral tak, že třetí účastník dostane z fakturace procentuální částku, a víc to neřešil. V rámci stavby dělal lídr sdružení Viamont DSP a.s. nějaké sjetiny nákladů, a v té sjetině byla vždycky částka z fakturace, a ta byla procentuálně poslána společnosti EDS a.s., která tyto částky fakturovala. Svědek s těmito fakturami nepřicházel vůbec do styku, jakým způsobem to probíhalo, neví. Na sjetině bylo vidět, že ta částka tam je účtovaná, a náklad jde na sdružení. Věděl, že náklad jde do sdružení, ale jak to bylo dál, neřešil, to řešili ekonomové. V rámci realizace zakázky vznikly vícepráce a řešilo se, jestli tohle bude ještě třetí účastník doúčtovávat nebo ne. Vyřešilo se to dodatkem č. 2, kde se vypustila procenta a stanovila se částka 50 mil. Kč. Bylo také stanoveno rozdělení prací 50 na 50 %. Neví, jakým způsobem společnost JHP s.r.o. platila daně. Dodatek č. 2 ze dne 15.05.2009 podepsal svědek s kolegyní jednatelkou, neboť P. J. ve společnosti už nebyl. Text dodatku č. 2 moc nestudoval, šlo mu o procenta. Smyslem dodatku č. 2 bylo vyjasnit, jaká procenta budou, aby třetí člen sdružení nemohl nárokovat procenta za vícepráce. Šlo o částky, proto nezkoumal, jak je to nazvané. Nedokáže odpovědět, proč faktury byly adresovány jako nákladová položka na sdružení, ani jestli má za to, že nákladem sdružení Estakáda Děčín může být i plnění, které se týká vypořádání členů sdružení. Nákladové položky byly mezi společnosti Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o. děleny rovným dílem od června 2008.


Pokračování

25

50T 12/2013

Svědkyně I. S. (č.l. 521-525) uvedla, že ve společnosti JHP s.r.o. měla na starosti ekonomické záležitosti. Stavba začala v roce 2008 a ona se jednatelem společnosti stala až v květnu 2009. Když přišla, tak stavba už probíhala delší dobu. Zadavatelem stavby bylo ŘSD, a společnost JHP s.r.o. ji prováděla ve sdružení se společností Viamont DSP a.s. Každý měl podíl 50 %, což původně to tak nebylo, ale stanovilo se to dodatkem č. 2. Jako třetí účastník sdružení byla společnost EDS a.s., která se svého podílu vzdala. Jak k tomu došlo, neví, neboť u toho nebyla. Společnosti JHP s.r.o. a Viamont DSP a.s. měly dostatek kapacit na to, aby tu stavbu realizovaly. Společnost EDS a.s. byla ochotna se za určitý poplatek, nebo nějaké vyrovnání svého podílu vzdát. To bylo předmětem dodatku č. 1. Tehdy v JHP s.r.o. ještě nebyla. Dostávala podklady od společnosti Viamont DSP a.s. k zaúčtování režijních nákladů, a tohle byla jedna z položek na účetním dokladu. Když se ptala, o co jde, řekl jí Ing. F., že to je asi špatně napsané, že to není technická pomoc, bylo to za to, že se vzdali svého podílu. Účetnictví pro společnost JHP s.r.o. vede servisní organizace BRVZ s.r.o. Účetnictví probíhalo tak, že společnost JHP s.r.o. vystavovala fakturu na Viamont DSP a.s. za svoje práce a Viamont DSP a.s. fakturoval na investora. Zpět jim ze společnosti Viamont DSP a.s. posílali dva druhy zvláštních účetních dokladů. Na jednom účetním dokladu byla faktura na investora jako výnos, jako náklad tam byla faktura od JHP s.r.o., dále faktura od jejich střediska Most a faktura od společnosti ZEMPRA. Faktura od JHP s.r.o. pro Viamont DSP a.s. byla zvláštním účetním dokladem pro účely účtování v rámci sdružení. Byla tam rekapitulace stavebních prací, výnos, a od něj se odečítaly celkové náklady za stavební práce ve sdružení. Druhý zvláštní účetní doklad, který dostávali, obsahoval režijní náklady. V něm byla i „technická pomoc“ EDS a.s., pak tam byly bankovní úroky, poplatky za bankovní záruky, nájmy kanceláří a náklady na technické specialisty. Z toho vzešel průběžný měsíční výsledek, který byl rozdělen 50 na 50 % a zadán do účetního systému. Rozdělování 50 na 50 % bylo po celou dobu stavby, i za účinnosti dodatku č. 1. Faktury společnosti EDS a.s. neviděla. Platby pro společnost EDS a.s. byly za postoupení práva, což pro JHP s.r.o. byl stejně zdanitelně uznatelný náklad. Kdyby společnost JHP s.r.o. neměla možnost provádět práce, kterých se společnost EDS a.s. vzdala, měla by menší výnosy. Proto je to náklad, který souvisí s realizací stavby. Společnost EDS a.s. i po postoupení svého podílu na pracích pořád nese nějaké záruky, ručí za stavbu společně s ostatními členy sdružení, neboť jako účastník ve sdružení zůstala. U společnosti JHP s.r.o. proběhla daňová kontrola finančního úřadu v souvislosti s touto stavbou. V roce 2012 to bylo daňové řízení ukončené. Kontrolu prováděl Finanční úřad Praha 10, který požadoval vysvětlení plateb pro EDS a.s. a jeho závěrem bylo, že se jednalo o daňově uznatelné náklady. Svědek P. J. (č.l. 447-453) uvedl, že do roku 2008 byl zaměstnaný ve společnosti JHP s.r.o. Zakázka byla vysoutěžena v roce 2007 ve sdružení společností JHP s.r.o., Viamont DSP a.s. a EDS a.s. Stavba byla vyhlášena ve veřejném věstníku zakázek a na základě toho byla uzavřena smlouva o sdružení, které se o veřejnou zakázku ucházelo. Původně s Ing. O. N. podepsali smlouvu o sdružení mezi JHP s.r.o. a Viamont DSP a.s. Potřebovali však doplnit nějakou referenci nebo podpořit sdružení, aby mělo úspěch, tak do toho přibrali třetího účastníka sdružení společnost EDS a.s. S tímto návrhem přišel Ing. N., požadavek


Pokračování

26

50T 12/2013

vyplynul z nějakých okolností, z jednání. Svědek sám s nikým ze společnosti EDS a.s. nejednal. Na základě plné moci pouze podepsal smlouvu o sdružení, a možná dodatek o rozdělení nebo interní stanovy sdružení. Jak sdružení stavbu realizovalo, neví, protože na konci roku 2008 ve společnosti JHP s.r.o. skončil, neboť je koupila společnost STRABAG. Kvůli tomu byl ve společnosti JHP s.r.o. tlak na zvýšení obratu, jinak hrozilo zrušení nebo rozdělení. Měli 300 lidí ve stavu jak v technických, tak dělnických profesích, a bylo prvořadé, aby tito lidé měli práci. Podle smlouvy o sdružení bylo dělení prací 35, 35 a 30, a pak dodatkem se to udělalo na podíl 70 % pro JHP s.r.o. a 30 % pro Viamont DSP a.s. O rozdělení prací jednali proto, že společnost JHP s.r.o. potřebovala práci pro svoje lidi, a společnosti EDS a.s. se to také hodilo, protože kapacity neměla. Jednání inicioval on sám a dohodli se, že práce bude provádět JHP s.r.o. svými silami. Pro svědka byl důležitý obrat a práce pro jeho zaměstnance. Proto se dohodli, že EDS a.s. by stavbu nějakým způsobem zajistila a koordinovala, a za to by jim náležela nějaká odměna. Koordinace a technická podpora měla spočívat v tom, že tu stavbu budou hlídat, telefonicky obvolávat účastníky sdružení, dohlížet na termíny, jestli se plní řádně a včas. Společnosti EDS a.s. mělo být zaplaceno za koordinaci a technickou podporu a za postoupení práv asi 12 % z objemu provedených prací. Neví, jestli EDS a.s. fakturovala nějaké částky, ani jestli jí bylo něco zaplaceno, neboť na konci roku 2008 ze společnosti JHP s.r.o. odešel. Ke smlouvě o realizaci zakázky z č.l. 130-137 uvedl, že na okolnosti jejího uzavření si nepamatuje. K rozporu mezi datem uzavření dodatku č. 1 a datem uzavření smlouvy o realizaci zakázky uvedl, že asi došlo k chybnému uvedení data, které je dopsáno rukou. Podpis na smlouvě je asi jeho. Na návrh obhajoby byl v hlavním líčení vyslechnut rovněž svědek Ing. P. P., současný ředitel ŘSD, správa Chomutov. Ten uvedl, že na ŘSD je od listopadu 2013. Ví, že zakázka Pravobřežní estakáda Děčín v minulosti proběhla. V obecné rovině uvedl, že výběrová řízení se řídí zákonem o zadávání veřejných zakázek. Sdružení se zakládají z toho důvodu, že u některých zakázek byla poměrně přísná kvalifikační kritéria, a ne každá společnost dokázala tato kritéria sama splnit. V tomto konkrétním případě vyhrálo Sdružení ESTAKÁDA, které mělo tři členy – Viamont DSP a.s., JHP s.r.o. a EDS a.s. Z listinných materiálů ví, že stavba byla zrealizována v termínu a bez problémů. Rozdělení činností mezi členy sdružení i případné přerozdělení v průběhu stavby je věcí členů sdružení. Sdružení jde do výběrového řízení s tím, že stavbu bude realizovat, a mělo by ji realizovat v tom složení, ve kterém předložilo nabídku. Ze sdružení lze vystoupit pouze ze závažných důvodů, jako třeba z důvodu krachu společnosti. Po vystoupení některého člena sdružení zbývající členové sdružení můžou pokračovat v realizaci zakázky a přebírají plnou zodpovědnost za zakázku. V tomto konkrétním případě došlo k dokončení zakázky v původním složení sdružení. Reklamace jsou uplatňovány vůči sdružení a jsou předkládány vedoucímu sdružení, který je zplnomocněn ke komunikaci s investorem. Zda v tomto případě byly reklamace, neví. Osobně se nesetkal se situací, že by společnost, která byla členem sdružení, se fyzicky na stavební práci nepodílela, ale ví, že taková sdružení existovala. To byla sdružení, která byla udělaná za účelem získání zakázky, a některý člen měl funkci takovou, že zajišťoval určitá kvalifikační kritéria té zakázky.


Pokračování

27

50T 12/2013

Při hlavním líčení obhajoba předložila jako důkaz dva znalecké posudky, znalecký posudek znaleckého ústavu EQUITA Consulting s.r.o. a znalecký posudek znalkyně Ing. Bc. Jany Sonnleitnerové. Soud tyto předložené posudky přezkoumal a dospěl k závěru, že odpovídají požadavkům § 110a tr. řádu, a lze je proto jako důkaz připustit. Soud tyto důkazy provedl při hlavním líčení výslechem znalců. Znalci Ing. R. Č. a Ing. J. S. (EQUITA Consulting s.r.o.) při svém výslechu stvrdili závěry svého znaleckého posudku č. R42344/13 ze dne 02.12.2013 (č.l. 1515-1533). Úkolem znalců bylo objasnit postup vzájemné fakturace provedené v rámci sdružení právnických osob a vyčíslit případné dopady této fakturace na příslušné daňové povinnosti (zejména daň z příjmu právnických osob a daň z přidané hodnoty) daňových subjektů EDS a.s. a Viamont DSP a.s. jakožto účastníků sdružení bez právní subjektivity, které vzniklo smlouvou o sdružení za účelem zhotovení stavby Pravobřežní estakáda Děčín. Znalci přitom vycházeli z listin předložených obžalovanými, a to z předmětných faktur, smlouvy o sdružení včetně dodatků, usnesení Policie ČR o zahájení trestního stíhání, usnesení krajského státního zastupitelství o zamítnutí stížnosti obžalovaného a výpovědi obžalovaného Ing. B. Š. Znalci naproti tomu neměli k dispozici zprávy finančního úřadu o kontrole daně z příjmu právnických osob za rozhodné období, rozhodnutí finančního úřadu ani finančního ředitelství, ani podanou správní žalobu. Neměli k dispozici ani výpovědi svědků. Přesto jsou znalci přesvědčeni, že k zodpovězení položených otázek měli dostatek údajů. Po vyhodnocení všech skutečností dospěli znalci k závěru, že k žádnému zkrácení daně z příjmu ve vztahu k fakturám uskutečňovaným mezi společnostmi Viamont DSP a.s. a EDS a.s. nedošlo. Znalci předpokládají, že příjmy z faktur byly řádně zahrnuty do účetnictví společnosti EDS a.s. (pozn. soudu: což je prokázáno listinnými důkazy) a tímto způsobem řádně zdaněny. Z pohledu státu a potenciálního zkrácení daní totiž nehraje roli, který účastník sdružení příjmy zdanil. Jestliže se jedná o příjmy sdružení, musejí být rozděleny podle dohodnutého klíče mezi jednotlivé účastníky sdružení, protože na úrovni sdružení, které samo o sobě právní subjektivitu nemá, být zdaněny nemohou. Pokud jde o DPH, také v tomto případě je znalec toho názoru, že ke zkrácení daně nedošlo. Příslušná DPH na výstupu byla odvedena společností Viamont DSP a.s. v rámci fakturace služeb souvisejících s provedením stavby. Pakliže byla ze strany EDS a.s. na výstupu vůči společnosti Viamont DSP a.s. uplatňována DPH v rámci výnosů souvisejících s činností sdružení, pak nebylo uplatnění odpočtu DPH neoprávněné, protože jinak by byla DPH ze stejných výnosů odvedena dvakrát. Jestliže se ve vztahu mezi společnostmi Viamont DSP a.s. a EDS a.s. mělo jednat o rozdělení výnosů sdružení z vedoucího účastníka na další účastníky sdružení, pak bylo uplatnění DPH zcela zbytečné. Dle názoru znalce však stát v žádném případě neutrpěl újmu. Z dostupných podkladů podle znalce vyplývá, že na základě faktur ze strany EDS a.s. nedošlo ve prospěch společnosti Viamont DSP a.s. k žádnému faktickému plnění, a že se jednalo pouze o rozdělení výnosů sdružení na základě smlouvy o sdružení. Této skutečnosti nasvědčuje také součet částek fakturovaných společností EDS a.s. Znalec je toho názoru, že pokud se skutečně jednalo o rozdělení výnosů sdružení, lze zvolený postup označit za nešťastný a poněkud nestandardní. Je možné, že je tento postup také v rozporu se zásadami vedení účetnictví. Znalec je však toho


Pokračování

28

50T 12/2013

názoru, že zvolený postup mezi společnostmi Viamont DSP a.s. a EDS a.s., jakkoliv nestandardní, nevedl k žádné újmě státu z titulu zkrácení daní. Na dotazy stran pak znalci svůj posudek doplnili a uvedli, že podle znění dodatku č. 1 ke smlouvě o sdružení i podle faktur měla být předmětem plnění mezi společnostmi EDS a.s. a Viamont DSP a.s. koordinace a technická pomoc při výstavbě. Jaké konkrétní činnosti tomu odpovídají, znalci nemohou posoudit. Vymezený předmět faktury vnímali znalci jako činnost, za kterou bylo hrazeno. Ze samotné faktury nelze posoudit, komu bylo fakturováno, lze to dovozovat z celkového vztahu a z celkového vymezení projektu a vztahu jednotlivých členů sdružení. Vztah znalci vnímali jakožto vyrovnání v rámci sdružení. Fakturovaná částka odpovídala tomu, co bylo dohodnuto v rámci smlouvy o sdružení, tzn. společnost EDS a.s. měla nárok na 11,6 % z příjmu sdružení, maximálně do částky 50 mil. Kč. Z hlediska sdružení jsou to nákladové faktury, a z hlediska EDS a.s. to jsou příjmové faktury. To, že nedošlo ke zkrácení daňové povinnosti, vyplývá z celkové situace. Když společnost Viamont DSP a.s., jako vedoucí účastník sdružení, vyfakturoval objednateli ŘSD nějakou částku, a realizoval tím příjem, mohly nastat dvě situace. Buď by už nedošlo k žádnému rozdělení příjmů dle smlouvy o sdružení mezi jednotlivé členy, pak by všechny příjmy Viamont DSP a.s. evidoval ve svých příjmech a zdanil by je. Prostřednictvím předmětných faktur však na společnosti Viamont DSP a.s. nezůstaly všechny příjmy, ale 50 milionů Kč bylo převedeno na společnost EDS a.s., která je opět evidovala ve svých příjmech, a zdanila je. To vedlo znalce k závěru vyslovenému v kapitole 4.1 znaleckého posudku, že k žádnému zkrácení daně nedošlo. Znalkyně Ing. Bc. J. S. při svém výslechu stvrdila závěry svého znaleckého posudku č. 10208/11/2014 ze dne 18.11.2014 (č.l. 1424-1442 a přílohy č.l. 14431514) a zodpověděla rovněž položené dotazy. Úkolem znalkyně bylo vyjádřit se k právní povaze sdružení bez právní subjektivity, a také k tomu, jakým způsobem se existence sdružení projeví na daňové povinnosti jednotlivých subjektů. Rovněž mělo dojít k přezkoumání konání zúčastněných smluvních stran ve věci získání a realizace zakázky Pravobřežní estakáda Děčín, jakož i postupu finančního úřadu při daňové kontrole. Posouzením předložených listin, zejména smlouvy o sdružení a jejích dodatků, stejně tak jako smlouvy uzavřené se zadavatelem ŘSD, dospěla znalkyně k závěru, že cíl sdružení Estakáda Děčín byl naplněn a sdružení zakázku obdrželo a splnilo. Smluvní strany dodržely všechna smluvní ujednání, jak mezi sebou, tak se zadavatelem stavby. Faktury, které byly vystaveny, byly řádně zaúčtovány, DPH byla odvedena v souladu se zákonem. Úprava vzájemných práv a povinností uvnitř sdružení je věcí účastníků sdružení, a do smlouvy o sdružení mohli zasáhnout pouze všichni tři účastníci společně a případné změny řešit vzájemnou dohodou, což také prostřednictvím dodatků učinili. Správce daně musí všechny skutečnosti a souvislosti posuzovat v kontextu. Znalkyně pokládá za vyloučené, aby z důvodů uvedených ve zprávách správce daně mohlo být konstatováno krácení daně u účastníků sdružení. Účetnictví je vedeno jednak ze strany vedoucího účastníka sdružení a jednak ze strany dodavatele prací předmětného sdružení. To znamená, že u vedoucího účastníka sdružení se objeví jak fakturace výnosová vůči zadavateli stavby, tak i fakturace jednotlivých účastníků jako nákladová, vůči sdružení bez právní subjektivity, jemuž bylo přiděleno DIČ vedoucího účastníka sdružení. Správce daně se podle znalce při své kontrolní činnosti nezabýval prvotními dokumenty, to je


Pokračování

29

50T 12/2013

smlouvami o sdružení a realizaci zakázky, které zakládaly povinnost daňových subjektů v rámci vedení účetnictví a měly bezprostřední dopady na daň z příjmu a DPH. Ze žádného systému, který je kompaktní tak, jako například účetnictví, nelze oddělit narativní spojitost, jak v tomto případě učinil finanční úřad. Finanční úřad se podle znalce rovněž nezabýval všemi podstatnými důkazními prostředky, jako například předložením auditorských zpráv posuzovaných společností, které obě společnosti mají k dispozici, a které jsou ze strany auditora vypracovány podle zákona o auditorech. Na základě skutečností a faktů uvedených v posudku je podle znalkyně zřejmé, že se správce daně nezabýval všemi dostupnými dokumenty, které se týkaly uzavření smluv a jejich následných dodatků dle skutečného obsahu právního úkonu. Nezabýval se účetnictvím a jeho zpracováním. Zabýval se pouze podklady, které sám označil a považoval za fiktivní. Na dotazy soudu a stran pak znalkyně doplnila, že pokud by se všichni tři účastníci sdružení dohodli, že dva budou pracovat a třetí pracovat nechce, měl by nárok na svůj podíl, neboť bez něj by ostatní dva práci neměli. Stále je to záležitost dohody účastníků sdružení a nemá vliv na celkový odvod daní. Znalkyně dále uvedla, že při vypracování písemného posudku neměla k dispozici faktury, které jsou předmětem obžaloby. Poté, co jí byly faktury předloženy soudem k nahlédnutí, uvedla, že jejich předmětem podle popisu je koordinace a technická pomoc při výstavbě. Z toho vyplývá, že když EDS a.s. tuto činnost vykonávala, měla nárok na zaplacení. Pokud by tam bylo napsáno, že platba je za postoupení podílu, byla by to zase oprávněná platba za pasivní činnost, tedy za postoupení prací a setrvání ve sdružení. Ze zpráv o daňové kontrole je podle znalkyně zřejmé, že souvislosti byly vytržené z kontextu, doklady nebyly posuzovány v celé souvislosti smluvních vztahů. Posuzování proběhlo tak, že byly vyjmuty doklady, které byly nazvány fiktivními, ale proti tomu nebyly dodány tzv. fiktivní výnosy. Pokud se vyřadí náklad, musím se k tomu přiřadit přiměřeně výnos, to tam nebylo učiněno. Zákon o účetnictví nabízí a stanoví rámcovou účtovou osnovu. Koordinace a technická pomoc při výstavbě by v účetnictví byla zařazena mezi služby na účet 518. Pokud by se účtovalo přenechání podílu pracích jednoho z účastníků, bylo by to účetně zařazeno rovněž na účet 518. Ať by se jednalo o koordinaci a technickou pomoc při výstavbě, nebo o postoupení podílu na pracích, účtovalo by se to stejně. I z hlediska odvodu daně z příjmu a DPH by to bylo úplně jedno, protože pořád tato činnost podléhá dani zvýšené sazby 21 %. Skutečným obsahem právního úkonu byla služba, a jestliže byla špatně nazvána, měla být doplněna. To však nemá vliv na danění. Obdobně vyznívá i expertní stanovisko Ing. J. Ž. ze dne 16.03.2014 (č.l. 1566-1572), které soud provedl jako listinný důkaz. V tomto expertním stanovisku se odbornice, která dlouhodobě působila jako auditorka a účetní, vyjadřuje k postupu Finančního úřadu v Ústí nad Labem a zpochybňuje některé jeho závěry. Porovnává přitom účetnictví společností Viamont DSP a.s. a EDS a.s. Z tohoto expertního stanoviska vyplývá, že obě společnosti odváděly DPH v běžných měsících, kdy docházelo k provádění stavebních prací. Obě společnosti odváděly a rovněž vysoké částky na dani z příjmu právnických osob. Jednotlivé částky zaplacené společnostmi Viamont DSP a.s. a EDS a.s. za stejné období jsou v tomto odborném vyjádření podrobně vyčísleny a porovnány. Z porovnání těchto částek jednoznačně vyplývá, že částky, zaplacené na základě faktur vystavených společností EDS a.s., byly jako


Pokračování

30

50T 12/2013

příjmy na straně společnosti EDS a.s. řádně vykázány v účetnictví a byly řádně zdaněny, a nemohlo tak dojít ke zkrácení daně, a to jak v případě z příjmu, tak i v případě DPH. Jednoznačný závěr expertního stanoviska proto zní, že jestliže je státem na jedné straně přijata daň, ať již ve formě DPH, nebo daň z příjmu, musí být současně uznána jako výdaj na straně druhé, což se však v tomto případě nestalo. Z expertního stanoviska tedy jednoznačně vyplývá, že Finanční úřad Ústí nad Labem na jedné straně společnosti Viamont DSP a.s. neuznal výdaj za tyto faktury, avšak na straně společnosti EDS a.s. tento příjem uznal a zdanil. Soud dále při hlavním líčení provedl listinné důkazy, a to buď jejich přečtením, nebo jejich předložením stranám. Z oznámení Finančního úřadu v Ústí nad Labem, (č.l. 1), zpráv o daňové kontrole a protokolů o projednání zprávy o daňové kontrole (č.l. 2-47, 117-122, 245-263, 273-281),a vyjádření daňového subjektu (č.l. 264-272, 282) vyplývá, že správce daně klade společnosti Viamont DSP a.s. za vinu, že zahrnutím 17 faktur od společnosti EDS a.s. do svého účetnictví snížila společnost Viamont DSP a.s. svůj základ daně pro účely stanovení daně z příjmů právnických osob i DPH. Z uvedených listin vyplývá, že finanční úřad zkoumal, zda došlo k uskutečnění zdanitelného plnění v podobě, která je ve fakturách uvedena (koordinace a technická pomoc při výstavbě) a zjistil, že tomu tak nebylo, neboť společnost EDS a.s. žádnou takovou činnost nevykonala. Z uvedených listin je rovněž zřejmé, že zástupci společnosti Viamont DSP a.s. v daňovém řízení argumentovali shodně, jako v trestním řízení, tedy že v dodatcích smlouvy o sdružení i ve fakturách je nesprávně označen předmět plnění, když ve skutečnosti bylo plněno za převod práv. To však správce daně odmítl a označil faktury za fiktivní. Z uvedených zpráv však současně vyplývá, že se správce daně vůbec nezabýval tím, zda finanční prostředky vyplacené společnosti EDS a.s. byly touto společností zdaněny či nikoliv (alespoň ne v rámci této kontroly). Ze zprávy specializovaného finančního úřadu (č.l. 285-287), dodatečných platebních výměrů (č.l. 288-325) a rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem o podaných odvoláních (č.l. 326-347) vyplývá, že na základě provedené daňové kontroly doměřil správce daně společnosti Viamont DSP a.s. údajně zkrácenou daň, což potvrdilo i nadřízené Finanční ředitelství v Ústí nad Labem. Tyto dodatečné platební výměry byly daňovým subjektem uhrazeny v plné výši. Proti dodatečným platebním výměrům se společnost Viamont DSP a.s. brání správní žalobou ze dne 03.08.2012 (č.l. 1639-1644), o které však zatím Krajský soud v Ústí nad Labem, správní úsek, nerozhodl (zpráva na č.l. 1578). Ve správní žalobě je užita stejná argumentace, kterou obžalovaní užívali jak v daňovém, tak i v trestním řízení. Důkaz byl proveden rovněž 17 fakturami, které byly vystaveny společností EDS a.s., a které jsou předmětem obžaloby. Tyto faktury byly zajištěny z několika zdrojů (od společností Viamont DSP a.s., od společnosti JHP s.r.o., od společnosti EDS a.s. i od správce daně), a to ve shodné podobě (lišily se jen přílohami jako např. kopií dodatku č. 1, likvidačními listy apod.). Proto se shodné faktury nacházejí na


Pokračování

31

50T 12/2013

více místech spisu (č.l. 99-116, 760-821, 881-897, příloha č. 1 č.l. 7-59). Faktury byly vystaveny v období od 01.08.2008 do 15.12.2009 na celkovou částku 59.500.000,50 Kč (včetně DPH) a předmět dodávky byl ve fakturách označen jako fakturace „dle smlouvy o sdružení č. SD-07-004 na stavbu I/13 Děčín most ev.č. 13-085 Pravobřežní estakáda – koordinace a technická pomoc při výstavbě“. Z likvidačních listů, které jsou přílohou u faktur zajištěných u společnosti Viamont DSP a.s., vyplývá rovněž to, kdo tyto faktury schvaloval. Dalším listinným důkazem byla smlouva o sdružení č. SD 07-004 ze dne 04.10.2007 (č.l. 123-124, 602-605), smlouva o sdružení č. SD 07-004 ze dne 10.10.2007 (č.l. 126-128, 606-610, 872-876), dodatek č. 1 smlouvy o sdružení ze dne 27.06.2008 (č.l. 140, 877-878) a dodatek č. 2 smlouvy o sdružení ze dne 15.05.2009 (č.l. 141, 611-612, 879-880). Rovněž tyto listiny (shodného obsahu) byly vydány z více zdrojů a proto jsou ve spise na více místech. Z uvedených listin vyplývá, že dne 04.10.2007 uzavřely společnosti Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o. smlouvu o sdružení za účelem získání veřejné zakázky „Pravobřežní estakáda Děčín“. Poměr stavebních prací je v této smlouvě rozdělen v poměru 50 % na 50 %. Dne 10.10.2007, tj. o 6 dnů později, je uzavřena nová smlouva o sdružení za stejným účelem získání veřejné zakázky „Pravobřežní estakáda Děčín“, tentokrát mezi společnostmi Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o. a EDS a.s. Poměr prací je rozdělen v poměru 35% pro Viamont DSP a.s., 35 % pro JHP s.r.o. a 30 % pro EDS a.s. Dodatkem č. 1 ze dne 27.06.2008 byly poměry účasti na pracovní činnosti změněny tak, že společnosti Viamont DSP a.s. náleží 30 % a společnosti JHP s.r.o. 70 %. Společnost EDS a.s. měla za koordinaci a technickou podporu při výstavbě obdržet 11,6 % z částky 431.361.186,95 Kč (cena díla), která měla být uplatňována měsíční fakturací z měsíční fakturace sdružení vůči zadavateli stavby. V případě provádění prací nad rámec uvedené ceny díla (vícepráce) mělo společnosti EDS a.s. náležet 19,4 % z měsíční fakturace sdružení vůči zadavateli stavby za prováděné vícepráce. Dodatkem č. 2 ze dne 15.05.2009 byla provedena další změna rozdělení poměrů účasti na pracovní činnosti, kdy společnosti Viamont DSP a.s. i společnosti JHP s.r.o. mělo náležet 50 %. Společnost EDS a.s. měla za koordinaci a technickou podporu při výstavbě obdržet i nadále 11,6 % z částky 431.361.186,95 Kč (cena díla), která měla být uplatňována měsíční fakturací z měsíční fakturace sdružení vůči zadavateli stavby. Současně však došlo k vyloučení odměny za vícepráce a zastropování výše nároku EDS a.s. částkou 50.000.000 Kč. Konkrétní rozdělení prací na stavbě je řešeno ve smlouvě o realizaci zakázky dvou účastníků Sdružení Estakáda Děčín ze dne 26.05.2008 (č.l. 130-139, 613-628), jejíž přílohou jsou rovněž položkové rozpočty rozdělení prací mezi smluvní partnery (č.l. 629-669). Z této smlouvy a její přílohy je zřejmé, že práce byly rozdělovány pouze mezi Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o., přičemž tato smlouva je datována o měsíc dříve, než je datován dodatek č. 1, kterým se EDS a.s. vzdala svého podílu na pracích. Způsob fakturace ve sdružení je prokazován zvláštními účetními doklady, hlavní knihou za projekty a soupisem faktur (č.l. 694-711, 737-756, 1080-1095). Způsob fakturace sdružení vůči investorovi ŘSD je prokazován fakturami (č.l. 712-736). Výsledky hospodaření sdružení, přerozdělení fakturace i vypořádání mezi jeho členy v jednotlivých obdobích je zřejmé z výsledovky sdružení (č.l. 822-824), hlavní knihy za projekty


Pokračování

32

50T 12/2013

(č.l. 825-837) a soupisu faktur (č.l. 838). Průběh stavební činnosti vyplývá z evidenčních listů změny stavby (č.l. 839-869). Z listinných důkazů poskytnutých společností EDS a.s. a Finančním úřadem pro Prahu 1, a to z předvah (č.l. 903, 908-909, 936-937) , opisu z účtu z KB (č.l. 904-907, 1068-1077), pokladní knihy (č.l. 910-915, 938-941), hlavní knihy (č.l. 916925, 942-957), seznamu odeslaných i přijatých faktur (č.l. 926-935, 958-990), daňových přiznání k dani z příjmů právnických osob a k DPH, rozvah, výkazů zisků a ztrát (č.l. 995-1065) je nepochybné, že fakturované částky, které jsou předmětem obžaloby, byly skutečně připsány na účet společnosti EDS a.s., a byly společností EDS a.s. řádně zaúčtovány a zdaněny (byla z nich zaplacena daň z příjmů právnických osob, tak i DPH), aniž by vůči těmto příjmům společnost EDS a.s. uplatnila jakékoliv náklady. To ostatně potvrzuje i zpráva Finančního úřadu pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v Kladně (č.l. 1588-1637), kterou si soud vyžádal. Z této zprávy vyplývá, že u daňového subjektu EDS a.s. provedl Finanční úřad v Ústí nad Labem, do jehož obvodu tehdy společnost EDS a.s. spadala, daňovou kontrolu, a nijak nezpochybnil faktury vydané pro Viamont DSP a.s., tedy tytéž faktury, které na straně společnosti Viamont DSP a.s. stejným finančním úřadem zpochybněny byly. Příjem z těchto faktur tedy finanční úřad vyhodnotil jako oprávněné. Absurdita tohoto postupu je pak ještě dokreslena zprávou Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 10 (č.l. 1580-1587) kterou si soud rovněž vyžádal. Tento finanční úřad (resp. Finanční úřad Praha 10, který byl jeho předchůdcem) totiž prováděl daňovou kontrolu u daňového subjektu JHP s.r.o., jemuž byly vytknuty shodné faktury, jako společnosti Viamont DSP a.s. Daňový subjekt JHP s.r.o. ve svém daňovém řízení uplatnil stejné vysvětlení jako Viamont DSP a.s. Zatímco však Finanční úřad v Ústí nad Labem toto vysvětlení u společnosti Viamont DSP a.s. neakceptoval, Finanční úřad Praha 10 shodné vysvětlení u společnosti JHP s.r.o. uznal a dospěl k závěru, že faktury vystavené společností EDS a.s. jsou daňově uznatelným nákladem. Získání veřejné zakázky i to, že tuto zakázku získalo sdružení tří subjektů je zřejmé ze souhrnu smluvních dohod ŘSD (č.l. 142-143), nabídky ze dne 21.01.2008 (č.l. 144-146, 1106-1110), rozhodnutí a oznámení ŘSD o výběru nejvhodnější nabídky (č.l. 146 p.v.-147, 1099-1101, 1111-1112), všeobecných informací o zájemci (č.l. 148-157), kvalifikační dokumentace (č.l. 670-679), formuláře 2 – organizační struktury členů sdružení (č.l. 682-693), souhrnu smluvních dohod (č.l. 1102-1105) a úředního záznamu PČR (č.l. 1096-1097). Z těchto listin mj. vyplývá, že po celou dobu stavby vystupovala společnost EDS a.s. vůči investorovi ŘSD jako člen sdružení. Totéž je zřejmé i z fotodokumentace (č.l. 1562-1563), kde na informační ceduli je jako jeden ze členů sdružení, které stavbu realizuje, uvedena rovněž společnost EDS a.s. Protokolem o předání a převzetí odstraněných vad a provedených nedodělků ze dne 31.05.2012 (č.l. 1564-1565) je prokázáno, že dílo bylo sdružením řádně dokončeno a předáno objednateli ŘSD. K realizované stavbě byly předloženy rovněž další listiny ze strany ŘSD (č.l. 11191295), a to rekapitulace stavby, přehled fakturace, přehled čerpání finančních prostředků, faktury, průvodky, metodický pokyn Ministerstva dopravy, zvláštní obchodní podmínky a smlouva o stavebním dozoru, který pro objednatele


Pokračování

33

50T 12/2013

vykonávala společnost ALONG s.r.o. včetně dodatků. Podle sdělení Ministerstva dopravy (č.l. 1298-1311) činila celková cena díla 556.081.597,53 Kč. Důkaz byl proveden také daňovými přiznáními, rozvahami, výkazy zisků a ztrát a účetními závěrkami (č.l. 158-244) společnosti Viamont DSP a.s. Z těchto listin je zřejmé, že společnost Viamont DSP a.s. skutečně do svého účetnictví zahrnula 17 faktur vystavených společností EDS a.s. a o tyto faktury snížila svůj daňový základ. K osobním poměrům obžalovaných soud provedl důkazy opisy rejstříku trestů (č.l. 1374-1377 a 1406-1409), podle nichž nebyl žádný z obžalovaných dosud soudem trestán. Kromě uvedených důkazů bylo ze strany státního zastupitelství navrženo doplnění dokazování o vyjádření příslušného finančního úřadu k obsahu znaleckého posudku resp. k výpovědím znalců, kde zpochybňují postup Finančního úřadu a Finančního ředitelství v Ústí nad Labem. Tento důkazní návrh soud jako nadbytečný zamítl. Soud v trestním řízení nerozhoduje o správnosti postupu finančního úřadu (o tom bude rozhodováno ve správním soudnictví na základě správní žaloby). Finanční úřad v Ústí nad Labem své stanovisko v trestním řízení sdělil ve svých předchozích vyjádřeních. Finanční úřad není účastníkem trestního řízení a není tedy důvod dávat mu prostor k vyjadřování k jednotlivým prováděným důkazům. Ve znaleckých posudcích přitom nezazněly žádné argumenty, které by finančnímu úřadu nebyly známy již v průběhu daňového řízení. Provedené důkazy soud hodnotil v intencích § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu jak jednotlivě, tak i ve všech v úvahu přicházejících souvislostech, s cílem ustálit skutkový stav do podoby, o níž nebudou rozumné či důvodné pochybnosti. Z provedeného dokazování má soud za nepochybně zjištěný skutkový děj, který alespoň rámcově odpovídá popisu skutku uvedenému v obžalobě. Všichni obžalovaní skutečně měli v rozhodné době ve svých společnostech postavení uváděné v obžalobě. Dále je nepochybně prokázáno, že společnosti Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o. měly v říjnu 2007 v úmyslu vytvořit sdružení, které by se přihlásilo do výběrového řízení vyhlášeného Ředitelstvím silnic a dálnic na získání stavební zakázky „Pravobřežní estakáda Děčín“. Proto také uzavřely tyto dva subjekty dne 04.10.2007 smlouvu o sdružení, kde tuto vůli deklarovaly. Před podáním přihlášky do výběrového řízení byl do sdružení přibrán třetí člen sdružení EDS a.s., a to tak, že dne 10.10.2007 byla podepsána nová smlouva o sdružení mezi třemi subjekty. V tomto složení sdružení zakázku také vysoutěžilo, o čemž investor ŘSD rozhodl ve výběrovém řízení dne 25.01.2008. Fakticky však zakázku realizovali (stavebně se na ní podíleli) pouze původní dva členové sdružení, Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o. Třetí člen sdružení EDS a.s. na zakázce nikdy žádnou stavební ani jinou činnost nevyvíjel a práva na provádění stavebních prací přenechal zbývajícím dvěma členům sdružení. Za toto přenechání prací měla společnost EDS a.s. podle dohody obdržet


Pokračování

34

50T 12/2013

50.000.000 Kč (plus DPH). Přenechání mělo být vyřešeno v dodatcích smlouvy o sdružení ze dne 27.06.2008 (dodatek č. 1) a ze dne 15.05.2009 (dodatek č. 2), kde byl objem prací rozdělen mezi Viamont DSP a.s. a JHP s.r.o., zatímco společnost EDS a.s. měla podle formulace uvedené v dodatcích vykonávat „koordinaci a technickou podporu při výstavbě“. Takto vymezená činnost také byla předmětem fakturace, když společnost EDS a.s. vystavila faktury v objemu 50.000.000 Kč + DPH vůči vedoucímu členu sdružení společnosti Viamont DSP a.s. Celá částka byla také společnosti EDS a.s. zaplacena, a to i přesto, že fakturovaná činnost, alespoň v té podobě, jak byla ve fakturách specifikována, nebyla vykonána. Tento rozpor obžalovaní vysvětlují chybnou formulací v dodatcích smlouvy o sdružení, která se následně přenesla i do fakturace. Viamont DSP a.s. (i JHP s.r.o.) následně vystavené faktury zahrnul do svého účetnictví a použil při stanovení základu daně z příjmu právnických osob i daně z přidané hodnoty, čímž snížil vlastní daňovou povinnost. V případě společnosti Viamont DSP a.s. i JHP s.r.o. provedl správce daně daňovou kontrolu, a zatímco v případě společnosti Viamont DSP a.s. správce daně dospěl k závěru, že došlo ke zkrácení daně, tak v případě společnosti JHP s.r.o. dospěl správce daně k závěru, že ke zkrácení daně (naprosto stejným jednáním) nedošlo. Takto popsaný děj má soud za prokázaný. I přes takto zjištěný skutkový stav však soud má za to, že uvedeným jednáním nedošlo ke spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Soud především vychází z přesvědčení, že samotné formální pochybení, jehož důsledkem v daňovém řízení může být neuznání daňových dokladů a doměření daně, nelze zaměňovat se zkrácením daně ve smyslu trestního práva. K naplnění skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby je totiž nezbytné splnit podstatně více požadavků. Uvedený trestný čin totiž směřuje k tomu, aby byla zkrácena daňová povinnost ke škodě České republiky, přičemž je vyžadován úmysl směřující k tomuto cíli. Objektem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby je zájem státu na řádném výběru daní jednání tedy musí směřovat k tomu, aby stát v důsledku jednání obžalovaných a v přímé příčinné souvislosti s tímto jednáním obdržel nižší daňový odvod, než by obdržel v případě, že by k takovému jednání nedošlo. To však v tomto případě splněno není. Obvyklý modus operandi trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby spočívá v zahrnutí fiktivních nákladů do daňového základu. Podmínkou však je, aby tyto náklady ve skutečnosti uhrazeny nebyly, nebo aby uhrazeny sice byly, ale dalším daňovým subjektem řetězu nebyla daň odvedena. V tomto případě však předmětné faktury byly na druhé straně u společnosti EDS a.s. do daňového základu zahrnuty na straně příjmů a tyto příjmy byly řádně zdaněny jak daní z příjmů právnických osob, tak i daní z přidané hodnoty. Jestliže jednání společnosti Viamont DSP a.s. bylo správcem daně posouzeno jako krácení daní, pak je zřejmé, že je vytrženo z celkového kontextu. Je sice pravdou, že v důsledku popsaného jednání se skutečně snížila daňová povinnost jednoho ze subjektů sdružení, a to společnosti Viamont DSP a.s., ale současně, a to ve stejném rozsahu, se zvýšila daňová povinnost dalšího subjektu sdružení, společnosti EDS a.s. Výsledkem jednání, které je předmětem obžaloby, tedy není to, že by stát obdržel nižší daňový odvod, ale to, že tento daňový odvod nedostal od společnosti Viamont DSP a.s., ale ve


Pokračování

35

50T 12/2013

stejné výši jej dostal od společnosti EDS a.s. Uvedeným jednáním tedy daňová povinnost nebyla zkrácena, ale přenesena na jiný subjekt, který ji řádně splnil. Stát na daních obdržel stejnou částku, jakou by obdržel i v případě, že by faktury uvedené v obžalobě vystaveny nebyly, jen ji obdržel od jiného subjektu. Z tohoto pohledu je zcela nepochopitelný postup Finančního úřadu v Ústí nad Labem, pod který v rozhodné době spadala jak společnost Viamont DSP a.s., tak i EDS a.s. Finanční úřad v Ústí nad Labem totiž, na straně jedné, vystavené faktury u společnosti Viamont DSP a.s. neuznal jako náklad, ale současně tytéž faktury u společnosti EDS a.s. uznal jako zdanitelný příjem. Tím vytvořil finanční úřad situaci, že daň z přidané hodnoty i daň z příjmu právnických osob byla z částky 50.000.000 Kč, kterou zaplatil investor ŘSD, zaplacena dvakrát. Jednou obě daně zaplatila společnost EDS a.s. z částky 50 milionů Kč, kterou na základě faktur přijala, a podruhé tutéž daň z téže částky musela na základě dodatečných platebních výměrů zaplatit společnost Viamont DSP a.s., jíž nebyl výdaj 50 milionů Kč uznán. Absurdnost tohoto postupu je pak zřejmá i ze zprávy Finančního úřadu pro Prahu 10, který kontroloval výdaje třetího člena sdružení JHP s.r.o., jehož vysvětlení o chybném vymezení předmětu plnění akceptoval a výdaj shledal oprávněným. Dva finanční úřady při posuzování téže situace u dvou subjektů tedy dospěly ke zcela odlišným právním závěrům. Z výše popsaného postupu je tedy zřejmé, že byť jednání společnosti Viamont DSP a.s., vytržené z celkového kontextu, může na první pohled působit tak, že jím mohla být daň zkrácena, při celkovém pohledu a prověření dalších souvislostí je toto podezření vyvráceno. Předmětem zdanění musely být příjmy, které všichni členové sdružení při této stavební akci obdrželi od investora ŘSD, a to se stalo. Vzájemné fakturace mezi jednotlivými členy sdružení, a tedy i fakturace, která je předmětem tohoto trestního stíhání, nemá žádný vliv na celkovou daňovou povinnost všech členů sdružení, mění pouze poměr, v jakém se jednotliví členové sdružení na daňové povinnosti podílejí. Stejné závěry ostatně potvrzují i oba znalecké posudky, které byly v této věci zpracovány. Je tedy nepochybné, že cílem jednání popsaného v obžalobě nebylo a ani nemohlo být zkrácení daně. Nebyl totiž naplněn obligatorní znak objektivní stránky skutkové podstaty, a to následek, který by musel být v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaných. Státu žádná daňová škoda nevznikla a daňový odvod byl realizován ve stejné výši, jaký by byl i v případě, že by k jednání popsanému v obžalobě vůbec nedošlo, tedy nebyly by vystaveny sporné faktury. Navíc nebyl naplněn ani obligatorní znak subjektivní stránky skutkové podstaty, tedy zavinění, neboť úmysl obžalovaných ke zkrácení daně ani nepřímo nesměřoval a směřovat nemohl. Smyslem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (nikoliv jako znak znakem skutkové podstaty, ale jako motivace, která pachatele k takovému jednání vede), je totiž to, aby se pachatel na úkor státu neoprávněně obohatil o neodvedenou daň. Jak by se mohl v tomto případě daňový subjekt obohatit, když příjem od ŘSD byl dalším daňovým subjektem ve sdružení řádně zdaněn a daň byla odvedena, vysvětleno není, a to proto, že finanční úřad neposuzuje věc v celkových souvislostech, ale vytrhává ji z kontextu událostí.


Pokračování

36

50T 12/2013

Druhým důvodem, proč soud neshledává naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, je to, že soud akceptuje obhajobu obžalovaných, týkající se nesprávného označení předmětu plnění v dodatcích smlouvy o sdružení a přeneseně i ve fakturách. Postup člena sdružení (v tomto případě společnosti EDS a.s.), který se úplatně vzdá podílu na pracích, soud shledává zcela v souladu se zákonem, a to i přes výhrady, které k tomuto postupu vznesl správce daně a státní zástupce. Tyto výhrady se opírají o argumentaci, která našla výslovné vyjádření ve zprávách o kontrole finančního úřadu a zazněla i v závěrečné řeči státního zástupce. Podle této argumentace totiž přenecháním prací společnost EDS a.s. měla fakticky vystoupit ze sdružení, neboť její krok byl správcem daně vyhodnocen jako odstoupení od smlouvy o sdružení. Tento argument byl podpořen i odkazem na ustanovení §§ 829 až 841 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni 31.12.2013 (dále jen o.z.), které údajně nebylo respektováno. Podstatnou náležitostí smlouvy o sdružení je přesné vymezení jeho účelu, který podle názoru obžaloby zde přesně vymezen nebyl a smlouva o sdružení je tak absolutně neplatná. Každý z účastníků sdružení je dále bez dalšího povinen vyvíjet činnost k dosažení sjednaného účelu, a to způsobem stanoveným ve smlouvě, a naopak se zdržet všeho, co by mohlo znemožnit nebo ztížit dosažení tohoto účelu. Z tohoto jednoznačně (podle obžaloby) vyplývá, že účastníkem nemůže být subjekt, který by vůbec neparticipoval na dosažení účelu sdružení. Takové ujednání by bylo absolutně neplatné, neboť je v rozporu se zákonem. Provádět stavební práce proto prý nebylo právem účastníka sdružení, nýbrž jeho povinností. Takovýto výklad však soud nemůže v žádném případě akceptovat. Obžaloba zde totiž naprosto pomíjí soukromoprávní a dispozitivní charakter občanského práva, a na výklad jeho ustanovení užívá veřejnoprávních postupů. Výklad ustanovení § 830 o.z. (a i kteréhokoliv jiného ustanovení soukromého práva) ve smyslu veřejnoprávní zásady „strany smějí činit pouze to, co jim zákon výslovně dovoluje“, je naprosto nepřijatelný. Občanský zákoník jako norma práva soukromého, které se vyznačuje dispozitivností ustanovení a je ovládáno zásadou „co není zakázáno, je povoleno“ (viz čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), je nutno vykládat zcela odlišně, a to v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 o.z., podle něhož si účastníci občanskoprávních vztahů mohou vzájemná práva a povinnosti upravit odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje. Ze znění § 830 občanského zákoníku tedy nelze v žádném případě dovozovat „povinnost ve sdružení pracovat“. V § 830 uvedenou „povinnost vyvíjet činnost k dosažení účelu sdružení“ je nutno chápat tak, že účastníci mohou vůči sobě navzájem požadovat, aby druhý účastník konal, k čemu se zavázal. V žádném případě to však nelze vykládat jako oprávnění orgánů veřejného práva do těchto ryze soukromoprávních ustanovení zasahovat. Sdružení se zakládá smlouvou a na výklad práv a povinností členů sdružení je proto nutné užít zásady, jimiž se řídí smluvní právo, které nový občanský zákoník přiléhavě nazývá relativním majetkovým právem. Na rozdíl od věcných práv (v nové terminologii absolutních majetkových práv), která působí vůči všem, závazková práva působí pouze vůči osobám, které jsou na dané smlouvě zúčastněny. Pouze jim přísluší vymezit rozsah svých vzájemných práv a povinností. A pouze tyto osoby mohou v případě, že dospějí k závěru, že některá ze stran smlouvy své smluvní povinnosti neplní, povolat stát formou žaloby k tomu, aby o jejich sporných právech rozhodl. Jiné zásahy státu do soukromoprávních vztahů (až na některé zákonné výjimky, jako je ochrana veřejného


Pokračování

37

50T 12/2013

pořádku apod.) jsou již od dob, kdy byla zrušena tzv. „socialistická zákonnost“ nepřípustné. Soukromé právo se dále řídí zásadou, že každé smluvní ujednání je nutno vykládat v souladu se záměrem stran (§ 35 odst. 2 o.z.), a to i tehdy, jestliže je smluvní závazek nesprávně formulován. Jestliže se tedy strany smlouvy o sdružení dohodly na tom, že společnost EDS a.s. nebude na stavbě vykonávat žádné práce, je to zcela v souladu jejich oprávněním, a není žádný důvod, proč takové ujednání považovat za neplatné. Argument, že takovéto postoupení práv je neplatné proto, že zákon nic takového nedovoluje, je s ohledem na předešlý výklad zcela mylný. Tento argument je nutno obrátit tak, že postoupení práv zákon nezakazuje, a proto je přípustné. Stejně tak není žádný důvod, proč by mělo být toto ujednání považováno za vystoupení společnosti EDS a.s. ze sdružení, jak činí ve svých závěrech finanční úřad. Žádná ze smluvních stran neučinila (a ani učinit nemohla) žádný krok, kterým by deklarovala vůli ze sdružení vystoupit a vyvázat se tak ze závazků, které členové sdružení měli (opět na základě smluvně upraveného závazku) vůči ŘSD. Společnost EDS a.s., byť se na stavební činnosti sdružení fyzicky nepodílela, zůstávala až do ukončení díla členem sdružení, což zadavateli stavby ŘSD umožňovalo (a dodnes umožňuje) v případě zjištění vad díla domáhat se nápravy vůči kterémukoliv členu sdružení, včetně EDS a.s. To, že nedošlo k vystoupení společnosti EDS a.s. ze sdružení, je zřejmé rovněž z té skutečnosti, že tato společnost nebyla ve sdružení vázána toliko smlouvou o sdružení, ale rovněž smlouvou o dílo, kterou všichni členové sdružení uzavřeli s ŘSD. Kdyby tedy společnost EDS a.s. projevila svou vůli ze sdružení vystoupit, musela by tak učinit nejen vůči ostatním členům sdružení, ale také vůči ŘSD, vůči němuž byla navenek také vázána smluvními povinnostmi. Žádný takový krok však společnost EDS a.s. nikdy neučinila. Nelze pominout ani to, že smlouva o sdružení neměla v o.z. (a nemá ani v novém občanském zákoníku) předepsánu žádnou konkrétní právní formu, proto může být v souladu s ustanovením § 35 odst. 1 o.z. a § 46 odst. 1 o.z. uzavřena i ústně a rovněž její změny mohou být prováděny libovolnou formou. Ujednání o úplatném přenechání prací tedy soud považuje za zákonné a platné, a to i přes nesprávné vyjádření této vůle v písemném vyhotovení dodatků, neboť z vyjádření svědků i obžalovaných má soud za nepochybně prokázané, že bez ohledu na text dodatků byl skutečný účel tohoto ujednání všem zúčastněným osobám znám. Takovéto úplatné přenechání prací je nepochybně také nákladovou položkou pro toho, kdo za toto postoupené právo platil, a příjmovou položkou pro toho, komu bylo placeno. V souladu s touto logikou pak bylo také provedeno zdanění jednotlivých účastníků sdružení. To, jestli formální pochybení, spočívající v nesprávném označení předmětu plnění, pro které finanční úřad neuznal faktury jako titul pro odpočet na základu daně, nelze automaticky transformovat do trestní odpovědnosti zúčastněných osob, neboť jak již bylo uvedeno výše, podmínky pro trestní odpovědnost jsou výrazně odlišné. V závěrečné řeči státního zástupce dále zaznělo, že motivace protiprávního jednání obžalovaných byla na počátku zřejmě jiná, a podstatou jednání obžalovaných byla snaha o vyvedení 50 mil. Kč ve prospěch společnosti EDS a.s., zatímco snaha krátit daň nebyla jejich bezprostřední pohnutkou. K této argumentaci je nutno podotknout, že jestliže orgány činné v přípravném řízení měly za to, že podstatou trestné činnosti obžalovaných bylo vyvedení peněz z důvodu ovlivnění výběrového řízení, mělo být v tomto směru vedeno trestní řízení a také podána


Pokračování

38

50T 12/2013

obžaloba. S ohledem na zásadu obžalovací je soud oprávněn rozhodovat pouze o skutku, který je v obžalobě vymezen. Přitom soud nemůže zkoumat jinou motivaci obžalovaných, pokud ji nelze podřadit pod jednotu skutku vymezeného v obžalobě. Z pohledu soudu pro rozhodnutí o podané obžalobě je tedy nepodstatné, proč obžalovaní těsně před podáním přihlášky do výběrového řízení přibrali další subjekt, jemuž fakticky pouze za poskytnutí svého jména zaplatili 50.000.000 Kč. Soud samozřejmě může spekulovat o tom, zda právě zapojením společnosti EDS a.s. do sdružení byla získána zásadní výhoda, která umožnila zakázku získat, lze spekulovat i o tom, v čem tato výhoda spočívala, a proč právě zapojení EDS a.s. bylo tou výhodou, která k získání zakázky vedla. Lze spekulovat také o tom, zda skutečně měla společnost EDS a.s. původně v úmyslu pracovat na zakázce, nebo zda bylo od počátku plánováno, že žádné práce vykonávány nebudou, a 50.000.000 Kč dostane společnost EDS a.s. jen za to, že poskytne své jméno pro výběrové řízení. Tyto spekulace však nemají žádný význam pro skutek, který je předmětem obžaloby. Mohly by být významné pro posouzení čistoty výběrového řízení, což však předmětem obžaloby není. Proto soud neměl jinou možnost než obžalované obžaloby zprostit, neboť jednání popsané v obžalobě sice uskutečnili, ale toto jednání není trestným činem. Jak již bylo výše zdůvodněno, skutek spočívající ve vystavení faktur a jejich zahrnutí do daňových přiznání se stal, chybí zde pouze záměr zkrátit daň a tvrzený následek. I přes tyto chybějící znaky je však jednota skutku zachována. Proto ke zproštění obžalovaných došlo z důvodů uvedených v § 226 písm. b) tr. zákoníku. P o u č e n í:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení písemného vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku a obžalovaný pro nesprávnost výroku, jež se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadnout rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku, může jej napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo chybí. Odvolání musí být ve lhůtě od osmi dnů od doručení opisu rozsudku odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo.


Pokračování

39

50T 12/2013

V Ústí nad Labem dne 6. února 2015 JUDr. Jiří Bednář, Ph.D. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Marie Kožejová


v.r.

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Recommend Documents