Spisová značka: 34 C 376/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Andreou Dobřichovskou Gedeonovou, LL.M., jako samosoudkyní, v právní věci žalobce: Vojtěch Vázler, nar. 25.8.2009, Imrychova 11/884, Praha 4, zák.zástupci: Pavel Vázler, nar. 28.6.1963, Eva Vázlerová, nar. 20.3.1969, oba bytem Imrychova 11/884, Praha 4, zast. JUDr. Antonínem Tunklem, advokátem se sídlem Komenského 6/V, Dačice, proti žalované: Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, IČ:00064173, se sídlem Šrobárova 1150/50, Praha 10, zast. JUDr. Miroslavem Bartoněm, advokátem, se sídlem Záhřebská 33, Praha 2, vedl.účastník na straně žalované: Kooperativa pojišťovna a.s., Vienna Insurance Group, IČ:47116617, se sídlem Templová 747, Praha 1, o náhradu škody na zdraví,
takto: I.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30.314.400,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II.
Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 962.357,40 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.
III.
Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 soudní poplatek ve výši 1.515.720,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.
IV.
Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 náklady státu ve výši 24.563,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění: Žalobce se domáhal po žalované žalobou doručenou soudu dne 7.12.2010 zaplacení částky 876.000,- Kč, jako odškodnění bolesti a částky 17.640.000,- Kč, jako odškodnění za
2
ztížení společenského uplatnění. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 25.8.2009 proběhl porod nezl. Vojtěcha Vázlera (žalobce), který nebyl veden lékaři lege artis a došlo k poškození zdraví novorozeněte s velmi závažnými trvalými následky, jež vyžadují náročnou péči třetích osob, trvalou lékařskou péči a značné náklady na udržení jeho životních funkcí. Žalobce se tak domáhá náhrady za ztížení společenského uplatnění (toto je fakticky zcela vyloučeno) a odškodnění za bolest. Podáním ze dne 18.6.2014 svoje nároky rozšířil žalobce tak, že nadále požaduje na bolestném částku 4.034.400,- Kč a za ztížení společenského uplatnění částku 26.280.000,- Kč. O připuštění změny žaloby bylo rozhodnuto usnesením soudu čj. 34 C 376/2010-246 dne 19.6.2014. Žalovaná v podání ze dne 8.2.2011 nárok žalobce odmítla, když uvedla, že porod proběhl lege artis dle zásad moderní medicíny, a žalovaná tak za vznik škody neodpovídá. Dále namítala rovněž nepřiměřenou výši odškodnění. Podáním ze dne 25.5.2011 vstoupil do řízení vedlejší účastník Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, jenž se plně ztotožnil s podáním žalované (čl. 24, při ústním jednání). Nesporným faktem je skutečnost, že žalobce se dne 25.8.2009 narodil na porodním oddělení žalované (žaloba a vyjádření žalované ze dne 8.2.2011). Z provedených důkazů soud zjistil následující rozhodné skutečnosti: Z výpovědi MUDr. Daniela Brandejse vyplynulo, že porod byl bezproblémový až do 12,30 hod. kdy přišla vedoucí lékařka zkontrolovat stav rodičky a stanovila další postup. Dle pokynu vedoucí lékařky (MUDr. Lomníčkové) měl kontaktovat primáře gyn. odd. a vedoucí lékařka se šla věnovat jinému porodu, který probíhal na vedlejším sále. Primáři však nebylo možné se dovolat. Kolem 13,00 hod. se vrátila MUDr. Lomníčková a provedla klešťový porod za pomoci svědka. Následovala resuscitace novorozence. Z výpovědi MUDr. Taťány Lomníčkové soud zjistil, že ve 12,35 hod. provedla kontrolu rodičky, přičemž monitor jí přišel hraniční. Z tohoto důvodu dala pokyn MUDr. Brandejsovy, aby zavolal primáře gyn. odd. Svědkyně odešla na druhý porodní sál, kde se odehrával druhý komplikovaný porod. Poté se vrátila k rodičce paní Vázlerové a provedla za pomoci MUDr. Brandejse klešťový porod. Primář gyn. Odd. k porodu nedorazil. Z výpovědi Kamily Benešové soud zjistil, že druhý porod u kterého byla MUDr. Lomníčková, byl spontánní, bezproblémový. Z výpovědi paní Růženy Vintrové soud zjistil, že paní MUDr. Lomníčková byla u porodu, jenž předcházel porodu paní Vázlerové. Tento porod u nějž byla MUDr. Lomníčková nebyl komplikovaný. K otázce druhého porodu se vyjádřil i žalobce v podání ze dne 14.9.2011 s tím, že MUDr. Lomníčková ve 12,43 hod. odvedla spontánní porod pacientky (čl. 81). Z výslechu MUDr. Ivany Hlavaté soud zjistil, že žalobce vyžaduje 24 hodinovou péči, což zůstane i do budoucna nezměněno. Kvalita jeho života se bude snižovat, neboť dítě zůstalo na úrovni nedonošeného novorozence. S růstem těla žalobce porostou i potřeby dítěte, přičemž tělo nebude schopno se tomu přizpůsobit. Žalobce nebude nikdy fungovat jak
3
samostatná jednotka. Žalobce je opakovaně hospitalizován. Problémy jsou infekčního rázu, kvůli sníženému dýchání (ventilace plic). Dítě má tzv. spasmu a potřebuje opakovaně péči chirurgů, neboť se mu dělají opakovaně fraktury dolních končetin. Dítě je krmeno sondou do žaludku. Dítěti se musejí trvale odsávat hleny, díky ztížené ventilaci plic a deformaci hrudníku se dítě trvale zahleňuje, aby se předešlo udušení je potřeba hleny odsávat. Jak soud zjistil ze spisu České lékařské komory č. 09/85/760, který si vyžádal, dne 29.9.2009 podali manželé Vázlerovi (rodiče žalobce) stížnost na postup žalované v případě porodu žalobce. V této souvislosti byl zpracován odborný posudek Doc. MUDr. Martinem Procházkou, PhD., ze dne 25.4.2011, kde je jasně uvedeno, že ve věci CTG křivky v časovém rozmezí 10:20 hod. až 12:55 hod. je nutno postup lékařů žalované hodnotit jako chybný, a tedy non lege artis (čl. 46). Tyto závěry odborného posudku jsou dále potvrzeny i ve stanoviscích lékařů prof. MUDr. Aleše Roztočila, CSc. (čl. 46) a MUDr. Olgy Hlaváčkové (čl. 47). Rozhodnutím Čestné rady ČLK ze dne 12.10.2013, č.j. 06/85/760 bylo konstatováno, že zaměstnanec žalované se dopustil disciplinárního provinění proti § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., tím, že jako lékař gynekologicko-porodnického oddělení žalované špatně vyhodnotil CTG záznam rodičky Evy Vázlerové (čl. 201). Rozhodnutím Čestné rady ČLK ze dne 12.10.2013, č.j. 09/85/760 bylo konstatováno, že zaměstnankyně žalované se dopustila disciplinárního provinění proti § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., tím, že jako lékařka gynekologicko-porodnického oddělení žalované zanedbala své povinnosti vedoucího lékaře porodního sálu a nechala u rizikové rodičky Evy Vázlerové nezkušeného neatestovaného lékaře bez přímého odborného dozoru (čl. 207). Z revizního fakultního posudku vypracovaného pro účely trestního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 1 T 125/2011 ze dne 12.12.2012 (čl. 115-119) vyplynulo, že průběh porodu v druhé době porodní nelze považovat za postup lege artis. Z výslechu znalce Doc. MUDr. Špačka, který byl proveden v rámci trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. 1 T 125/2011 proti zaměstnanci žalované MUDr. D. Brandejsovi, jenž byl jedním z lékařů, kteří se porodu zúčastnili, je zřejmé, že patologie nastává u plodu někdy po 12:15 hod., jasně ve 12:35 hod., kdy měl být porod ukončen. Z tohoto hlediska to byla vedoucí porodního sálu MUDr. T. Lomníčková, která měla povinnost jednat rázněji a porod dokončit ihned po 12:35 hod., nikoli až s hodinovým zpožděním. Z dalších předložených listinných důkazů, tj. ze znaleckého posudku týkajícího se trestního řízení ze dne 20.1.2012 zpracovaného MUDr. J. Feyreislem, CSc., rovněž vyplynulo, že v rozhodující době nebyl z organizačních důvodů na straně žalované k dispozici lékař s odpovídající kvalifikací. Stav plodu byl ohrožen od 11:10 hodin, avšak stav plodu a rodičky byl kontrolován lékařem s odpovídající kvalifikací až ve 12:15 hodin (MUDr. T. Lomníčková), a byl ukončen se zpožděním až ve 13,10 hod. Z posudku zpracovaného pro účely trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. 1 T 125/2011, ze dne 20.12.2010 (prof. J.Živný, Dr.Sc. a z protokolu o jeho výslechu) taktéž vyplynulo, že postup lékařů žalované byl chybný, když byly nesprávně vyhodnoceny CTG záznamy v průběhu porodu, které byly jednoznačně suspektní, pak patologické.
4
Soudu žalovaná předložila rovněž zápis z jednání Znalecké komise FNKV ze dne 21.10.2009, kde je konstatováno, že při porodu žalobce byl dodržen postup lege artis. Dále předložila soudu znalecký posudek OS ČLK/61/2010, jenž byl vypracován za účelem vyřízení stížnosti manželů Vázlerových MUDr. PhDr., Pavlem Čepickým, CSc., kde je konstatováno, že jednání lékařů bylo v souladu s předepsanými postupy. Soud jen pro úplnost doplňuje, že vyzval žalovanou, aby doložila podklady k druhému porodu, jenž probíhal v době od 12,15 hod. na druhém sále gyn. odd. (čl. 68). Žalovaná však odmítla dokumentaci předložit (čl. 81). Ze znaleckého posudku Univerzity Karlovy v Praze, Lékařské fakulty v Hradci Králové ze dne 17.2.2014 soud zjistil typy poškození zdraví u žalobce související s nesprávně vedeným porodem a bodové ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění ve vztahu k poškození zdraví, jenž bylo následkem porodu vedeného non lege artis. Konkrétní poškození zdraví žalobce jsou specifikována ve znaleckém posudku, a soud na něj v tomto smyslu odkazuje. Posudek stanovil bodové ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění žalobce, a to jak následovně: Bolestné: S061 edém mozku 120 x 2 (zvýšeno), tj. celkem 240 bodů S062 difuzní atonální poranění mozku 500 x 2 (zvýšeno), tj. celkem 1000 bodů S3112 oper. rána břišní stěny 25 S363 poranění žaludku 100 S7200 a S7240 zlomenina femuru 70 x 2 = 140 K bolestnému navíc celkem 125 S3611 kontuze jater 120 S7241 zlomenina dol. konce stehenní kosti 140 x 2 = 280 S368 fundoplikace jícnu 80 T794 těžká perinatální asfyxie 200 x 2 = 400 T8861 MODS (srdce, plíce, koagulace) 350 x 2 = 700 S5101 bakteriální sepse 10 x 3 = 30 S5101 sideropenická anémie 3 x 2 = 6 S5101 dehydratace 3 x 2 = 6 S5101 opakované respirační infekty 10 x 3 = 30 S368 gastroezofageální reflux 80 S368 hematemeza 80 celkem 3.442 bodů. Ve sm. ust. §7 odst. 2 vyhl. č. 440/2001 Sb. činí hodnota jednoho bodu 120,-- Kč. Výše bolestného tedy celkem činí 3 442 x 120,-- Kč = 413.040,-- Kč. Soud má za to, že takto stanovená částka má být zvýšena o desetinásobek na částku 4.130.400,- Kč. Ztížení společenského uplatnění: 014 vážné mozkové nebo duševní poruchy po těžkém traumatu hlavy 3 000 x 1,5 = 4 500 032 ztráta zraku 3 000 x 1,5 = 4 500 0561 oboustranná hluchota 3 000 x 1,5 = 4 500 0643 porucha řeči centrálního původu 2 000 x 1,5 = 3 000 0751 kvadruparéza 1 500 x 1,5 = 2 250 0753 nedomykavost řitních svěračů 700 x 1,5 = 1 050 082 porucha polykání 500 085 inkontinence 700
5
161 těžká dystrofie + svalová atrofie 200 0711 opakované respirační infekty 300 082 zácpa 200 082 gastroezofageální reflux 200 celkem 21 900 bodů. Ve sm. ust. §7 odst. 2 vyhl. č. 440/2001 Sb. činí hodnota jednoho bodu 120,-- Kč. Výše ztížení společenského uplatnění tedy celkem činí 21 900 x 120,-- Kč = 2.628.000,-- Kč. V této souvislosti soud uvádí, že žalovaný namítal při ústním jednání konaném dne 23.6.2014 nesprávnost znaleckého posudku, pokud jde o bodové hodnocení v oblasti neurologie. Podstatou námitky byla skutečnost, že škody na zdraví jsou ohodnocovány v rozporu s § 6 odst. 2 vyhl. č. 440/2001 Sb., když ztráta zraku, hluchota, porucha řeči, a nedomykavost řitních svěračů by měla být konzumována pouze bodovým ohodnocením vztahujícím se k vážné mozkové nebo duševní poruše, jelikož tato poškození jsou důsledkem poškození mozku a nikoli nervů jednotlivých orgánů. Dle názoru soudu je tato námitka neopodstatněná, neboť ustanovení § 6 odst. 2 vyhl. č. 440/2001 Sb., míří na situace, kdy se ztráta funkce orgánu, nebo poškození týká výlučně konkrétního jednoho orgánu (např. pokud dojde k několikanásobnému poškození jedné dolní končetiny spočívající v etážové zlomenině stehenní kosti, tříštivé zlomeniny lýkové kosti, hlubokému poranění stehna a bérce). V posuzovaném případě, však ztráta funkce postihla další orgány (smysly), i když hlavní příčina tkví v poškození mozku. Navíc amputace, nebo ztráta mozku (orgánu), tak jak to předpokládá § 6 odst. 2 cit. vyhl. není možná, protože tento stav znamená smrt člověka a není ani ve vyhlášce tento případ ohodnocen. Z tohoto důvodu soud považoval námitku žalované za neopodstatněnou. Z ambulantního nálezu ze dne 25.11.2010 o zdravotním stavu žalobce soud zjistil, že žalobce je upoután na lůžko, je závislý na pomoci třetích osob, musí mu být pravidelně odsáván hlen z dýchacího ústrojí, vyžaduje podporu dýchání, a je vyživován gastrostomií (absence polykacího reflexu). Žalovaný má dále výrazně omezenu hybnost a není sociálně kontaktní. Stav žalobce se od předchozího vyšetření mírně zhoršil. Trpí občasnými křečemi. Žalobce trpí hluchotou a slepotou. Ze znaleckého posudku Univerzity Karlovy v Praze, Lékařské fakulty v Hradci Králové ze dne 17.2.2014 vyplývá dále, že žalobce trpí v důsledku poruchy mozku i zvýšenou lomivostí kostí (v posudku je i zmiňován případ zlomeniny pravé dolní části kosti stehenní ze dne 6.10.2010 a následně fraktura femoru dne 27.1.2011, dále bez datace i zlomenina horní části stehenní kosti). S poškozením mozku dále souvisí rovněž inkontinence stolice i moči (nedomykavost řitních svěračů). Z hlediska ortopedického má zhoršenou hybnost celého těla, především kyčlí, kolenou ale i paží a deformovaný hrudník. Žalobce trpí i spastickou quadruparezou (ztuhlost svalů všech čtyř končetin). S ohledem na tuto diagnózu konstatoval znalec obtíže při denní hygieně, zejména z důvodu problémů s roznožením pacienta a zhoršené stability žalobce při eventuálním posazování k transportu. Dále se u žalobce rozvinula těžká mozková obrna a deformace páteře. V roce 2013 se vyskytlo krvácení ze zažívacího traktu. Žalobce trpí závažnou kyfoskoliozou s trvalým zahleněním (nutnost odsávání hlenů), nemožností polykání s nutností výživy gastrostomií a kachexií (celkovou slabostí, úbytkem svalové hmoty). Jedná se tak ve svém výsledku o extrémně závažné postižení organismu, kdy vyjma základních životních funkcí (dýchání, oběh, trávení) se jedná pouze o bazální přežívání jedince jako organismu bez jakéhokoli sociálního kontaktu s okolím. Vzhledem ke stavu žalobce nelze tuto poruchu operovat. Z tohoto posudku rovněž vyplývá prognóza zdravotního stavu žalobce, jenž se bude nadále zhoršovat (zdravotní
6
komplikace nové a zhoršování stávajících komplikací) což bude mít za následek úmrtí žalobce. Z dalších provedených důkazů soud žádné rozhodné skutečnosti nezjistil. Na případ soud aplikoval následující právní předpisy: Podle § 444 obč. zák. při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění (odst. 1). Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech (odst. 2). Podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. se výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Podle odst. 3 tohoto ustanovení může soud ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit. Dle § 6 odst. (2) cit. předpisu, pokud lze škodu na zdraví hodnotit podle více položek poškození zdraví stanovených v přílohách této vyhlášky, bodové ohodnocení těchto položek se sčítá. Jedná-li se však o poškození téhož orgánu, nesmí součet bodového ohodnocení převýšit bodové ohodnocení za jeho anatomickou nebo funkční ztrátu. Dle ustanovení § 11 odst. (1) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických a právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Dle § 420 odst. (1) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.(2) Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.(3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. Dle § § 3028 odst. (3) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud případ právně zhodnotil následovně: Z hlediska vzniku nároku žalobce je rozhodující zjištění, zda došlo ke splnění předpokladů, jež vyžaduje právní předpis. Předpokladem vzniku občanskoprávní odpovědnosti je porušení právní povinnosti, vznik škody, existence příčinné souvislosti a zavinění. První tři předpoklady prokazuje žalobce, a jsou objektivní povahy. Zavinění ve formě presumované nevědomé nedbalosti jde k tíži škůdce (žalované), jenž prokazuje, že škodu nezavinil.
7
Z provedených důkazů (především z revizního fakultního posudku vypracovaného pro účely trestního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 1 T 125/2011 ze dne 12.12.2012 MUDr. Špačkem, z výslechu MUDr. Špačka, podpořeno i výslechem MUDr. Brandejse a MUDr. Lomníčkové, paní Benešové a Vintrové, jakož i dalšími listinami ze spisu ČLK jako např. odborným posudkem MUDr. M. Procházky, PhD.) soud zjistil, že zaměstnanci žalované při porodu žalobce postupovali non lege artis, čímž porušili svoji právní povinnost založenou ust. § 11 odst. (1) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Porušení právní povinnosti spočívá v chybném vyhodnocení záznamů monitoru z CTG vyšetření a nepřijetí adekvátního opatření k zabránění vzniku škody (MUDr. Lomníčková sama vypověděla, že monitor jí přišel ve 12.35 hod. hraniční, přesto však odešla k jinému bezproblémovému porodu a spolehla se na nezkušeného lékaře bez atestace, kterému dala pouze pokyn aby volal primáře). Z uvedeného plyne, že jednáním zaměstnanců žalované došlo k naplnění ust. § 420 obč. zák. V této souvislosti poukazuje soud i na fakt, že primář gynekologicko-porodnického oddělení, jenž byl dle výpovědi MUDr. Brandejse (podpořeno výpovědí MUDr. Lomníčkové) opakovaně neúspěšně telefonicky kontaktován, nebyl na svém místě k zastižení, ačkoli měl v této době službu. Nemohl tedy pomoci MUDr. Brandejsovi s porodem žalobce, jak zřejmě spoléhala MUDr. Lomníčková. Vznik, rozsah a typ poškození jakož i příčinná souvislost mezi škodou a postupem lékařů žalované non lege artis je doložen znaleckým posudkem Univerzity Karlovy v Praze, Lékařské fakulty v Hradci Králové ze dne 17.2.2014. Z posudku plynou konkrétní poškození, která byla žalobci neodborným vedením porodu způsobena (viz výčet bodového ohodnocení škod). Žalované se nepodařilo vyvrátit presumované zavinění (ve formě nevědomé nedbalosti), ani prokázat postup lege artis jí předloženými listinnými důkazy (zápis z jednání Znalecké komise FNKV ze dne 21.10.2009, posudek OS ČLK/61/2010 vypracovaný MUDr. PhDr., Pavlem Čepickým, CSc), když tyto důkazy soud nepovažoval za věrohodné z důvodu, že byly vypracovány buď k podnětu žalované (zápis znalecké komise), anebo byly překonány následně dalšími posudky, tj. konkrétně odborným posudkem Doc. MUDr. Martina Procházky, PhD., ze dne 25.4.2011 nebo revizním znaleckým posudkem vypracovaným pro trestní řízení. Soud ze shora uvedených důvodů považuje nárok žalobce co do základu za oprávněný. Dále se soud zabýval výší odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění. Výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění určená na základě celkového bodového ohodnocení stanoveného lékařem představuje již sama o sobě náhradu za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti. Předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového ohodnocení v lékařském posudku ve smyslu ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že zejména vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, kupříkladu při uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, i s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví i na jeho předpokládané uplatnění v životě, nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění. Úsudek soudu o přiměřené míře zvýšení odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky vycházející jak z individuálních okolností posuzované věci, tak z obecné zkušenosti soudu včetně poznatků z jiných posuzovaných případů, musí
8
dbát o to, aby přiznaná výše náhrady za ztížení společenského uplatnění byla založena na objektivních a rozumných důvodech a aby mezi touto přiznanou výší (peněžní částkou) a způsobenou škodou na zdraví existoval vztah přiměřenosti. Úvaha soudu v tomto směru není tedy zcela volná, neboť právní předpis tím, že rámcově stanoví předpoklady pro vznik nároku na základní výměru odškodnění [srov. hlediska příkladmo uvedená v § 3 odst. 1 větě první a v § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky] a předpoklady pro vznik nároku na jeho zvýšení (§ 7 odst. 3 vyhlášky), stanoví zároveň hlediska, ke kterým je třeba přihlížet a jimiž (jejich vzájemnou návazností a kombinací) je úvaha soudu o míře "přiměřenosti" zvýšení v jednotlivých výjimečných případech hodných mimořádného zřetele usměrňována (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, Cpjn 203/2010, uveřejněné pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Úvaha soudu o zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění zásadně vychází ze srovnání aktivit a způsobu života poškozeného před poškozením zdraví se stavem, který u něj nastal v důsledku poškození. Rozhodující pro posouzení výše odškodnění je reálná hodnota peněžní částky, jíž mají být kompenzovány imateriální požitky, o které poškozený v důsledku poškození zdraví přišel, a že při určení částky zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky tzv. násobkem je podstatné, zda finální částka odškodnění je s ohledem na následky poškození zdraví pro uplatnění poškozeného ve všech sférách života přiměřená, a to zejména se zřetelem k významu zdraví v hierarchii obecně uznávaných hodnot, k potřebě naplnění satisfakční i preventivní funkce náhrady a k požadavku srovnatelnosti s výší náhrad přiznávaných soudy v obdobných případech. Zároveň je třeba si uvědomit, že odškodnění je jednorázovým nárokem, který by měl zrcadlit odškodnění za nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného ve všech oblastech života po celý jeho život. Rozsah mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění musí být diferencován; rozdíly v závažnosti poškození zdraví a v intenzitě omezení, jež toto poškození zdraví vyvolalo, se pochopitelně musí projevit i v rozdílné míře zvýšení náhrady (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2510/2005, ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 968/2008, a ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1925/2008). Zvyšování odškodnění musí mít jisté hranice, zachovat si racionální vztah k úrovni bodového ohodnocení jednotlivých následků poškození zdraví i jeho peněžnímu vyjádření, respektovat požadavek srovnatelnosti s jinými obdobnými případy, nesmí být projevem libovůle a mít zjevně likvidační účinky pro subjekty k náhradě škody povinné, přičemž není zásadně (s výjimkou případné moderace dle § 450 obč. zák.) významné, zda škodu hradí sám škůdce nebo pojišťovna. Uvedené závěry lze vztáhnout v obecné rovině přiměřeně i na odškodnění bolestného. Soud si při stanovení přiměřené výše odškodnění (bolestné/ztráta společenského uplatnění) musel vyřešit otázku, zda v tomto případě existují důležité důvody hodné zřetele, které vedou ke zvýšení odškodnění nad rámec dobového hodnocení stanoveného v posudku. Z tohoto důvodu se soud zabýval otázkou dopadů poškození na celkový život žalobce, a to od počátku stavu poškození do budoucnosti. S ohledem na provedené dokazování (znalecký posudek ze dne 17.2.2014 LFHK, výslech MUDr. I. Hlavaté, ambulantní nález ze dne 25.11.2010) bylo zjištěno, že žalobce je odkázán od samého počátku svého života (novorozeně) na pomoc třetí osoby, je fakticky upoután na lůžko, má velice ztíženou hybnost celého těla, není schopen sociálního kontaktu, trpí oboustrannou hluchotou, slepotou, nemůže
9
mluvit (porucha řeči centrálního původu), má poruchu krvetvorby, trpí inkontinencí moči i stolice ztíženou navíc nedostatečnou hybností dolních končetin (nedá nohy od sebe) a zácpou, nemá polykací reflex, má gastroezofageální reflex což mu způsobuje bolest v žaludku a dolní části jícnu, kašel, chrapot a průduškové a plicní komplikace, je krmen sondou do žaludku (přes otevřenou břišní stěnu), má skroucenou páteř, což podstatně ztěžuje manipulaci s ním např. při transportu nebo hygienických úkonech, má svalovou ztuhlost celého těla, má deformovaný hrudník což zapříčiňuje dýchací problémy (ventilace plic) a zahleňování. Aby se předešlo udušení musí mu být pravidelně odsáván hlen. Trpí doprovodnými neduhy, jako je samovolná lámavost kostí, opakovanými infekty, krvácení ze zažívacího traktu, křečemi. Žalobce je opakovaně ze zdravotních důvodů hospitalizován. Je trvale na medikamentózní léčbě a podstupuje rehabilitace (vyžaduje od žalobce snášení bolesti a překonávání překážek, které zdravý jedinec nezná). Stanovená prognóza jeho života spočívá v neustálém zhoršování zdravotního stavu a tím i v množení nepříjemných, popř. bolestivých vjemů žalobce, spojených se zdravotními problémy, jež následně vyústí v předčasné úmrtí žalobce. V souhrnu se dá život žalobce - s ohledem na rozsah a množství poškození jednotlivých orgánů a jejich dalších projevů, jakož i vzhledem k prognóze vývoje zdravotního stavu - označit jako strastiplný, protknutý střídavě větším či menším utrpením a bolestí (časté infekty, samovolná lámavost kostí, navazující zdravotní potíže jako kupř. krvácení z trávícího traktu, nutnost neustálého dohledu a odsávání hlenů, přijímání potravy pomocí gastrostomie, křeče, zácpa, vedlejší účinky podávaných léků atd.), s predikovaným předčasným úmrtím. Situace je o to vážnější, že žalobce není schopen se vyjádřit nebo sdělit svoje vjemy (např. bolest, strach atd.) svému okolí (především absence sociálního kontaktu, hluchota, slepota, centrální vada řeči atd.). Žalovaný nikdy nepozná normální život, nezažije citové pouto k rodičům ani nepochopí jejich lásku k sobě (u žalobce absentuje schopnost sociálního kontaktu), neprožije dětství a s vysokou pravděpodobností se nedožije dospělosti. Od samého počátku svého života nebyl a nebude vůbec schopen žádného dalšího rozvoje a vyžití např. v oblasti rodinném, pracovním, sportovním, společenském atd., ve zkratce řečeno nepozná nikdy radost ze života. Jeho život je od samého počátku omezen jen na bazální přežití (trávení, dýchání, oběh) a trpění nepříjemných, bolestivých vjemů jež je třeba přičíst jeho zdravotnímu stavu, které budou navíc neustále narůstat. Z uvedených důvodů soud vychází z názoru, že v tomto případě, kdy došlo k tak masivní kumulaci těžkého poškození zdraví, jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro zvýšení odškodného na desetinásobek jak u bolestného tak i u ztížení společenského uplatnění. Dle znaleckého posudkem Univerzity Karlovy v Praze, Lékařské fakulty v Hradci Králové ze dne 17.2.2014, činí bodové hodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění celkem 25.342 bodů x 120,- Kč, tj. 3.041.040,- Kč. Soud má za to, že takto stanovená částka má být mimořádně zvýšena cca o desetinásobek, tj. na částku 30.410.400,Kč, když shora uvedená zjištění dávají podklad k tomuto závěru. S ohledem na to, že žalobce se ve svém návrhu spokojil s částku 30.314.400,- Kč, soud považoval za přiměřenou částku požadovanou žalobcem a tuto mu přiznal výrokem I. tohoto rozsudku. Při jednání konaném dne 23.6.2014 namítli jak žalovaná tak vedlejší účastník na straně žalované promlčení nároku dle § 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., o který žalobce rozšířil žalobu v podání ze dne 18.6.2014 (doručeno týž den). Soud však má za to, že nárok žalobce promlčen není, vzhledem k tomu, že žalobce byl poškozen při porodu 25.8.2009, žaloba byla podána dne 7.12.2010 a žalobce ihned v žalobě požadoval jak samotný nárok na odškodnění bolestného a ztížení společenského uplatnění, tak i zvýšení odškodného v obou případech. Žalobce tak uplatnil jak nárok na základní částku tak i na její zvýšení. Soud rovněž není
10
v případě zvýšení základní částky vázán návrhem žalobce. Z tohoto důvodu je nepodstatné, zda žalobce svůj nárok následně podáním ze dne 18.6.2014 v oblasti zvýšení definoval vyšší částkou, než jak byla uplatněna žalobou od počátku. V tomto případě tedy neuplynula ani subjektivní dvouletá lhůta, nárok tak není promlčen. K tomu tématu lze odkázat rovněž na nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3367/13 z 22.5.2014. Jen pro úplnost soud dodává, že vedlejším účastníkem na straně žalované byly předloženy rozhodnutí nižších soudů v případech poskytnutého odškodnění za ztížení společenského uplatnění. Především se jedná o usnesení jimiž je schvalován smír (usnesení Okresního soudu v Klatovech č.j. 9 C 33/2008-530, 8 C 299/2008-322). V tomto případě se jedná o prvoinstanční rozhodnutí, která nebyla posouzena soudy vyšších instancí. Navíc se jedná o dobrovolný akt žalobců, kteří si sami zvolili tento způsob vyřešení sporu. Nemůže tak jít o směrodatná rozhodnutí pro ostatní soudy. Dále byl předložen prvoinstanční rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem, č.j. 11 C 331/2006-645 bez doložky právní moci. Soud tak neměl důvod vycházet z tohoto rozsudku. Soudu rovněž není znám z jeho činnosti ani z činnosti jiných soudů případ obdobného typu poškození (co do rozsahu a následků). Vycházel tedy pouze z obecných kritérií, která byla judikována Nejvyšším soudem ČR1 a vyvodil z toho závěr o přiměřenosti odškodnění i s ohledem na postavení života ve společenské hierarchii hodnot a destruktivní dopady škody na jeho kvalitu v případě nezl. žalobce. V neposlední řadě má soud za to, že výše odškodnění, tak jak byla stanovena, reflektuje vedle funkce satisfakční rovněž funkci preventivní. Bude žalovanou motivovat k přijetí opatření, jež by měla do budoucna zabránit nebo alespoň maximálně eliminovat výskyt obdobných tragických případů, tak jak to odpovídá nemocnici univerzitního typu. Výše odškodnění zároveň jistě nepředstavuje pro žalovanou částku likvidační. Výrokem II. bylo rozhodnuto o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela úspěšnému žalobci byly přiznány náklady řízení v plné výši. Výše této náhrady nákladů řízení je dána odměnou tohoto advokáta za úkony právní služby po dobu řízení jehož předmětem byla částka 18.516.000,- Kč takto: byly provedeny tyto úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, písemná podání ze dne 14.3.2011, 1.6.2011, 24.6.2011, 12.9.2011, 17.10.2011, 30.1.2012, 28.3.2013, účast u jednání ve dnech 25.5.2011, 7.9.2011 v trvání více jak dvou hodin, 27.3.2013) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. Hodnota odměny za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bod 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. částku 51.740,Kč, přičemž bylo vykonáno 13 úkonů (tj. 672.620,- Kč). Po dobu řízení, jehož předmětem je částka 30.314.400,- Kč byly vykonány dva úkony právní služby, tj. podání ze dne 18.6.2014 a účast při jednání dne 23.6.2014 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. Hodnota jednoho úkonu v tomto případě činí 56.460,- Kč (tj. 112.920,- Kč). Dále byla k nákladům řízení přičtena paušální náhrada dle § 13 odst. 3 vyhl. ve výši 300,- Kč za každý z 15 úkonů (tj. 4.500,- Kč) a DPH ve výši 21% ze základu 790.040,- Kč, jež činí 165.908,40 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak náklady řízení činí 955.948,40 Kč. Dále žalobce nárokoval náklady na cestovné svého právního zástupce. Jedná se o cestu k ústnímu jednání konanou ve dnech 25.5.2011 a 7.9.2011 ze sídla AK v Dačicích do Prahy a zpět osobním vozidlem Mazda GH 14F 6, SPZ 5C0114, o průměrné spotřebě 7,5 litru benzínu Natural/100 km, za 1 litr á 31,60 Kč a 3,70 Kč / km jako náhrada dle vyhl. č. 377/2010 Sb. 1
Cpjn 203/2010, 25 Cdo 2186/2004, 25 Cdo 2387/2006, 32 Cdo 4017/2010, 21 Cdo 2581/2009, 25 Cdo 5223/2009, 25 Cdo 1279/2005
11
Soud tak dospěl k částce 4.370,- Kč, tj. 27 l x 31,60 Kč + 3,70 Kč x 360 km a to celé vynásobeno dvěmi cestami. Dále žalobce nárokoval cestovné za cestu právního zástupce konanou dne 23.6.2014 ze sídla AK v Dačicích do Prahy a zpět osobním vozidlem Mazda GH 14F 6, SPZ 6C44428, s průměrnou spotřebou 5,5 l benzinu Natural 95 na 100 km, při částce 35,70 Kč za 1 l dle vyhl. č. 435/2013 Sb. a zák. náhrada 3,70 Kč. Soud tak dospěl k částce 2.039,- Kč, tj. 19,8 l x 35,70 Kč + 3,70 Kč x 360 km. Celkem tak náklady soudního řízení činí částku 962.357,40 Kč. Výrokem III. bylo rozhodnuto o povinnosti žalované a vedlejšího účastníka zaplatit státu společně a nerozdílně soudní poplatek dle § 1 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v souladu s položkou 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků. Výrokem IV. bylo rozhodnuto o povinnosti žalované a vedlejšího účastníka zaplatit státu společně a nerozdílně náklady státu spočívajícího ve znalečném za posudek Univerzity Karlovy v Praze, Lékařské fakulty v Hradci Králové ze dne 17.2.2014 ve výši 24.563,- Kč a to v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř.. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu vycházejí z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.; místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. sídlo advokáta. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonavatelé rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí. V Praze dne 23. června 2014 JUDr. Andrea Dobřichovská Gedeonová LL.M. v.r. soudce