10A 24/2011 – 28
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce K. K., zast. JUDr. Sylvou Rychtalíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Kodaňská 521/57, Praha, proti žalovanému Krajskému úřadu - Jihočeského kraje, U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 14.1.2011, čj. KUJCK 36808/2010 OZZL/4/Ža/O-90/10, t a k t o : Rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje, České Budějovice ze dne 14.1.2011, čj. KUJCK 36808/2010 OZZL/4/Ža/O-90/10 s e z r u š u j e pro vady řízení a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 800,Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.
O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 18.3.2011 domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, se kterým nesouhlasí a které považuje za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, případně nesrozumitelné z důvodu, že řízení vedené podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákona) bylo zahájeno před jeho novelou č. 150/2010 Sb., tj. před 1.8.2010, ale žalovaný jej v rozporu s přechodným ustanovením čl. II bod 8. zákona č. 150/2010 Sb. dokončil podle znění účinného po 1.8.2010 a nikoliv podle znění účinného do 1.8.2010.
Pokračování
- 2 -
10A 24/2011
Žalobce poukazuje na své účastenství v řízení o povolení k nakládání s podzemními vodami, které bylo vedeno Městským úřadem Písek (dále též „městský úřad“) jako prvoinstančním správním orgánem pod sp. zn. ZP01/2007/24942 a které bylo zahájeno na návrh Základní organizace Odborového svazu STAVBA ČR při závodu Králův Dvůr, IČ 18596134, Králův Dvůr, Beroun 660 (dále jen „žadatel“). Správní orgán však se žalobcem jako s účastníkem tohoto řízení, v němž byl žadateli povolen odběr podzemní vody ze stávající kopané studny na pozemku parc. č. 799/2 v k.ú. Rakovice pro Letní dětský tábor Rakovice, nejednal a žalobce se o vydání žalobou napadeného rozhodnutí dozvěděl náhodně při jednání u správního orgánu. Rozhodnutí městského úřadu mu však doručeno nebylo. Odvolání žalobce ze dne 15.11.2010 žalovaný rozhodnutím ze dne 14.1.2011 čj. KUJCK 36808/2010 OZZL/4/Ža/O-90/10 jako nepřípustné zamítl. Žalobce tvrdí, že napadeným rozhodnutím byl přímo zkrácen na svém vlastnickém právu k pozemku parc. č. 799/2 v k.ú. Rakovice a rovněž na svých právech účastníka předmětného správního řízení, což má za následek nezákonné rozhodnutí. Jestliže se na řízení před správním orgánem prvního stupně vztahovala právní úprava obsažená ve vodním zákoně ve znění účinném do 31.7.2010, pak se tato úprava musela rovněž vztahovat na řízení odvolací. Žalobce dále namítá ve vztahu k postupu žalovaného nevhodnou inspiraci výkladovými pravidly správního řádu prezentovanými Ministerstvem vnitra. Rozporuje také nedostatek aktivní legitimace žadatele k podání žádosti o povolení k nakládání s podzemními vodami ze stávající studny na pozemku parc. č. 779/2 v k.ú. Rakovice, který je ve výlučném vlastnictví žalobce. Žadatel není ani vlastníkem staveb postavených na původním pozemku PK č. parc. 799/2 v k.ú. Rakovice, protože není univerzálním ani singulárním právním nástupcem vlastníka staveb, které sloužily k provozu Letního dětského tábora Rakovice, a to včetně předmětné studny. Žalovaný i prvoinstanční správní orgán tudíž posoudili zcela nesprávně postavení žadatele v předmětném vodoprávním řízení a přiznali mu práva ke stavbám, případně práva související s vlastnictvím staveb, jejichž vlastníkem žadatel není a nikdy nebyl. Skutečnost, že žadatel není vlastníkem žádné ze staveb, které byly k účelu provozování tábora v minulosti postaveny, je dalším důvodem nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Z logiky věci i z vodního zákona vyplývá, že oprávnění k nakládání s vodami nelze přiznat za účelem, který není legitimní. Žalobce dále nesouhlasí ani s postupem žalovaného, resp. městského úřadu, kdy v případě pochybností o jeho účastenství mělo být nejprve rozhodnuto podle ustanovení § 28 odst. 1 správního řádu o tom, zda žalobce je či není účastníkem řízení, a teprve poté mělo být rozhodnuto o podané žádosti o nakládání s vodami. Žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ze dne 4.4.2011 sdělil, že napadené rozhodnutí se na rozdíl od žaloby zabývá pouze odvoláním vyhodnoceným jako nepřípustné a nezabývá se věcnými otázkami, k nimž žaloba směřuje. Nepřípustné odvolání posoudil žalovaný jako samostatné podání, a proto na odvolací řízení jím iniciované aplikoval vodní zákon ve znění od 1.8.2010, tj. včetně ustanovení § 115 odst. 15, podle něhož je účastníkem řízení o povolení k odběru podzemní vody žadatel a dále osoby uvedené v odst. 4 a 7 tohoto ustanovení. Žalovaný se zabýval pouze posouzením přípustnosti odvolání. Věcnými důvody se nezabýval. Ve svém vyjádření dále uvedl, že žalobce nemohl být na svém vlastnickém právu k pozemku parc. č. 799/2 v k.ú. Rakovice přímo dotčen, protože podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují s tím, že
Pokračování
- 3 -
10A 24/2011
práva k těmto vodám upravuje vodním zákon podle § 3 odst. 1 vodního zákona. Povolení k nakládání s vodami rovněž nezakládá práva k cizím pozemkům a stavbám podle ustanovení § 11 odst. 2 vodního zákona. Žalobce nemůže úspěšně namítat nezákonnost rozhodnutí, protože své účastenství dovozuje pouze z vlastnického práva k pozemku parc. č. 799/2 v k.ú. Rakovice a toto vlastnické právo nebylo dotčeno vůbec. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Zároveň požádal soud, aby k věci samé nařídil z důvodu významu projednávané otázky jednání. V replice doručené soudu dne 10.5.2011 nesouhlasí žalobce s vyjádřením žalovaného a aplikaci ustanovení § 115 odst. 15 vodního zákona ve znění účinném od 1.8.2010 považuje za retroaktivní. Žalovaný byl povinen posoudit podané odvolání podle právní úpravy platné k datu podání žádosti o povolení k nakládání s vodami, tj. ve znění účinném před 1.8.2010, povolení k nakládání s vodami lze vydat za podmínek v ustanovení § 11 odst. 1 vodního zákona, podle kterého se takové povolení vydává pro účel spojený s vlastnictvím k pozemkům nebo stavbám. Další podmínky jsou ve vyhlášce č. 432/2001 Sb. Pokud by žadatelem v daném případě mohl být kdokoliv, včetně osoby nemající žádný právní titul k užívání studny a pozemku, které mají být povoleným odběrem dotčeny, potom by takové rozhodnutí bylo prakticky neuskutečnitelné. Žalobce souhlasil s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Ze spisové dokumentace byly soudem zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Podáním ze dne 1.8.2007 požádal žadatel na formuláři dle Přílohy č. 1 vyhlášky č. 432/2001 Sb. o povolení k nakládání s vodami podzemními vodami – k jejich odběru jako zdroj vody pro letní dětský tábor v k.ú. Rakovice na pozemku parc. č. 799/2. Žádost byla upřesněna podáními ze dne 17.1.2008, 12.5.2009 a 11.11.2010. Z úředního záznamu ze dne 8.11.2011 vyplývá, že žalobce dne 8.11.2010 požadoval nahlédnout do správního spisu v této věci. Žalobce byl vodoprávním úřadem poučen o možnosti přihlásit se do probíhajícího správního řízení jako účastník řízení. Pro nahlédnutí do spisu neprokázal podle městského úřadu žalobce žádný právní zájem nebo jiný vážný důvod ve smyslu ustanovení § 38 odst. 2 správního řádu, který by jej opravňoval nahlížet do spisu. Vodoprávní úřad mu dle záznamu zodpověděl jeho dotazy ve věci podané žádosti a podal mu i informaci o žádaném množství odběru podzemních vod. Ve vodoprávním řízení zahájeném k podané žádosti bylo následně dne 12.11.2010 vydáno rozhodnutí čj. ZP01/2007/24942/7/NC, v němž prvostupňový správní orgán žadateli povolil podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) bod 1. vodního zákona nakládání s vodami – odběr podzemních vod ze stávající kopané studny na pozemku parc. č. 799/2 v k.ú. Rakovice v rozsahu 0,07 l/s, max. 0,24 l/s, max. 380 m3/měsíc, 2 200 m3/rok, a to na dobu do 31.10.2030 vždy pro měsíce duben až říjen. Účelem povoleného nakládání s vodami je zásobování objektů Letního dětského tábora Rakovice pitnou vodou. Odběr podzemních vod se povoluje z kopané studny na pozemku parc. č. 799/2 v k.ú. Rakovice, vystrojené betonovými skružemi o průměru 200 cm a hloubce 12,1 m, zhotovené cca v roce 1971, která byla pro uvedený účel využívána již nejméně od roku 1975. Do okruhu účastníků řízení zahrnul městský úřad pouze žadatele, přestože vodní díla jsou na cizím pozemku. Uspořádání právního vztahu mezi vlastníkem staveb a vlastníkem pozemku nebyl vodoprávní úřad oprávněn posuzovat. Povolením k nakládání s vodami z existujících vodních děl nemohou být práva vyplývající z vlastnictví k pozemku přímo dotčena. Vodoprávní úřad dospěl k závěru, že povolením k nakládání s vodami v uvedené lokalitě nedojde k dotčení práv ani právem
Pokračování
- 4 -
10A 24/2011
chráněných zájmů nebo povinností žádných jiných osob ani k negativnímu ovlivňování vodních poměrů v dané lokalitě, neboť žádné vodní zdroje se do vzdálenosti min. 600 m nenalézají. Rozhodnutí bylo žadateli doručeno dne 16.11.2010. Dne 16.11.2010 obdržel městský úřad podání žalobce ze dne 15.11.2010, ve kterém žalobce požádal o přiznání postavení účastníka řízení, jež zdůvodňuje především vlastnictvím pozemku parc. č. 799/2 v k.ú. Rakovice, na němž se nachází vodní zdroj, a tím, že žadatel není ke vstupu na tento pozemek legitimován ani smlouvou ani věcným břemenem. Žalobce dále uvedl, že nesouhlasí s kladným vyřízením žádosti žadatele a trvá na zamítnutí jejich žádosti o odběr vody. Písemnosti adresované žalobci požadoval zasílat své právní zástupkyni. Toto podání vyhodnocené městským úřadem podle svého obsahu ve smyslu ustanovení § 37 správního řádu jako odvolání bylo předáno žalovanému k vyřízení přípisem dne 24.11.2010. Dne 27.12.2010 obdržel žalovaný od žalobce doplňující podání, v němž mimo jiné označil své podání ze dne 15.11.2010 jako odvolání, které tímto doplnil. Uvedl v něm, že pozemek parc. č. 799/2 v k.ú. Rakovice je ve vlastnictví rodiny K. nepřetržitě od 50. let 20. století. Městský úřad nerespektoval jeho postavení jako účastníka předmětného vodoprávního řízení. Čestné prohlášení žadatele o jeho vlastnictví studny nemůže být použito jako důkazní prostředek ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., neboť podle správního řádu č. 500/2004 Sb. je takové prohlášení zcela irelevantní. Doklady o přípustnosti stavby z let 1965 neprokazují jakékoliv vlastnické právo žadatele. Žalobou napadeným rozhodnutím zamítl žalovaný odvolání žalobce ze dne 15.11.2010 jako nepřípustné, neboť dle ustanovení § 115 odst. 15 vodního zákona ve znění účinném od 1.8.2010 není žalobce účastníkem řízení o povolení k odběru podzemních vod. Přestože řízení ve věci samé bylo zahájeno ještě podle úpravy platné před 1.8.2010, dovodil žalovaný samostatnost řízení o nepřípustném odvolání žalobce, které bylo podáno již po 1.8.2010, tedy za účinnosti novelizované právní úpravy, byť řízení ve věci samé v době podání odvolání dosud pravomocně ukončeno nebylo, ale v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí již pravomocně skončeno bylo. Podle ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s. se může žalobou domáhat zrušení rozhodnutí ten, kdo tvrdí, že jím byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. Podle ustanovení § 72 odst. 1 s.ř.s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení. Žaloba tedy byla podána osobou oprávněnou (aktivně legitimovanou) a byla podána včas. Kromě splnění základních podmínek soudního řízení (zejména vyčerpání řádných opravných prostředků, včasnost žaloby apod.), které se ověřují vždy v prvé řadě, a to dříve než soud zahájí samotný (věcný) přezkum napadeného rozhodnutí, je třeba rovněž v souladu se stávající judikaturou, jakož i s ustanovením § 76 s.ř.s. ověřit, zda rozhodnutí netrpí vadami takového významu, jež by způsobovaly jeho nepřezkoumatelnost, a tedy i jeho zrušení, a to bez jednání. K tak zásadním vadám řízení soud přihlíží ex officio, ačkoli jinak v zásadě platí vázanost soudu mezemi žalobních bodů (srov. § 75 odst. 2 s.ř.s.). Krajský soud při přezkoumávání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že žalovaným došlo v rámci odvolacího řízení k porušení ustanovení o řízení před správním orgánem do té míry, že porušení je třeba považovat za podstatné ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., jež mohlo mít za následek i nezákonné rozhodnutí o věci samé. Vady řízení založené
Pokračování
- 5 -
10A 24/2011
žalovaným jsou takového charakteru, že činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Elementárním pravidlem správního procesu je totiž zásada o jednotnosti řízení v prvním a ve druhém stupni. Prvoinstanční řízení a řízení odvolací tak tvoří jeden celek, jedno správní řízení, nehledě na to, zda se v rámci odvolací instance projednává např. odvolání nepřípustné. Konstrukce žalovaného o absolutní nezávislosti řízení o nepřípustném odvolání na řízení o věci samé nemá oporu v platné právní úpravě. Nemůže být argumentováno, a to ani podpůrně, výkladovými stanovisky ústředních správních orgánů, když jejich obsah nebyl žalovaným správně pochopen a následně vyložen. Význam a sledování výkladových pravidel zejm. ústředních správních orgánů, stejně jako judikatury soudních instancí vyšších stupňů, je nezanedbatelnou součástí aplikační praxe správních orgánů zejména nižších stupňů a jejich uplatňování při výkonu veřejné správy nelze v žádném případě a priori vylučovat. Naopak, má-li být veřejná správa službou veřejnosti (srov. § 4 odst. 1 správního řádu), je její povinností zajistit mj. jednotnost a předvídatelnost všech svých postupů, jak to ostatně od ní lze legitimně očekávat (srov. § 2 odst. 4 správního řádu). Právě za tím účelem, ale nejen proto, jsou centrálními orgány poskytovány stanoviska, závěry, doporučení, výklady apod., jejichž užitnou hodnotu lze spatřovat mj. právě v instruktivnosti navržených postupů a nalézání smyslu dotčených právních ustanovení. To ostatně odpovídá také principům hierarchické výstavby veřejné správy, jakož i skutečnosti, že jsou to právě centrální orgány státní správy, jež stojí v pozadí přijímané legislativy. V souzeném případě však žalovaný vybočil z mantinelů platných právních předpisů, zejména správního řádu, když samostatnost projednávání nepřípustného odvolání ve smyslu ustanovení § 92 vyložil natolik extenzivním způsobem, využívaje přitom nepřesně argumentaci publikovanou Ministerstvem vnitra, že odvolací řízení o takovém odvolání pojal v rozporu s výše zmíněným principem jednotnosti jako zcela samostatné nové řízení a nikoli jako pokračování řízení vedeného vodoprávním úřadem prvního stupně. Nic na tom nemění skutečnost, že důvody a argumenty pro posouzení podaného odvolání jako odvolání nepřípustného uvedl mnohem přesvědčivěji ve svém vyjádření k podané žalobě již částečně, a to navíc i podle úpravy platné před 1.8.2010. Nedostatek odůvodnění, resp. rozhodnutí jako takového nemůže žalovaný dodatečně sanovat v rámci soudního přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí, byť by přesvědčivost jím překládaných zdůvodnění zvoleného postupu byla nezpochybnitelná. Jestliže bylo vodoprávní řízení zahájeno k žádosti podané před novelou vodního zákona č. 150/2010 Sb., tj. před 1.8.2010, bylo na místě takové řízení en bloc dokončit ve smyslu ustanovení čl. II bodu 8. tohoto zákona podle dosavadních předpisů, tzn. podle vodního zákona ve znění účinném do 31.7.2010. Je nepřípustné, aby žalovaný přípustnost či nepřípustnost podaného odvolání posuzoval podle jiné právní úpravy, než podle které bylo řízení ve věci samé podáním žádosti u prvoinstančního správního orgánu zahájeno. Postupu žalovaného nelze vytknout pochybení namítané žalobcem v tom smyslu, že přednostně mělo být v tomto případě rozhodováno o jeho účastenství v tomto řízení, a teprve následně řešit podané odvolání. Takový postup by byl v rozporu s principem ekonomie správního procesu (srov. § 6 odst. 1 správního řádu). Je-li podáno odvolání osobou, která se domnívá či tvrdí, že je, resp. měla být účastníkem správního řízení, ale správní orgán prvního stupně s ní jako s účastníkem řízení nejednal, posoudí odvolací orgán toto jí tvrzené postavení přímo v rámci projednávání podaného odvolání. Vydávat samostatné rozhodnutí podle ustanovení § 28 odst. 1 správního řádu, jak navrhuje žalobce, by bylo neodůvodněným plýtváním prostředků a času jak z hlediska správního orgánu, tak především ve vztahu k účastníkům řízení. Nadto možnost bránit se proti vydanému rozhodnutí soudní cestou v rámci správního soudnictví je i v takovém případě účastníkům zachována, o čemž
Pokračování
- 6 -
10A 24/2011
koneckonců svědčí i projednávaný případ. V této souvislosti je ještě možné připomenout rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (SJS 749/2001) vážící se sice k předchozímu správnímu řádu, které však lze vztáhnout i na novou úpravu, kde Vrchní soud uvedl, že „námitku toho, kdo tvrdí, že byl jako účastník řízení pominut, uplatněnou poprvé až v podaném odvolání (rozkladu), je nutno řešit v rámci samotného řízení o odvolání nebo rozkladu (§ 59 a násl. správního řádu, resp. postupem podle § 57 odst. 1 správního řádu). V této fázi řízení není již místo pro řešení této otázky samostatným procesním rozhodnutím o ní“. Pokud jde o vymezení okruhu účastníků řízení, je to úkol především a zejména správního orgánu prvního stupně, který je povinen okruh účastníků řádně vymezit a svůj postup rovněž řádně zdůvodnit, jak to v této věci správně učinil městský úřad. Bylo nedostatkem v přístupu žalovaného, že se při projednávání podaného odvolání odchýlil od způsobu a metody argumentace zvolené vodoprávním úřadem prvního stupně a nepokračoval v odůvodňování zvoleného postupu, jež by založil na právní úpravě a přístupech platných do 1.8.2010 (na tomto místě je třeba podotknout, že novelou č. 150/2010 Sb. k revoluční změně ve faktickém přístupu vodoprávních úřadů při vymezování okruhu účastníků řízení o povolení k odběru podzemních vod zřejmě nedošlo, jako spíše ke zpřesnění či potvrzení žádoucí aplikace souvisejících předpisů, jak vysvětluje např. důvodová zpráva k zákonu č. 150/2010 Sb. k bodu 150: „Nově upravené ustanovení odstavce 15 vychází z toho, že vodoprávní řízení v řadě případů zatěžují spory či pochybnosti o účastenství některých osob v něm. Jasno v této věci nepřináší ani judikatura soudů, a to jak správních, tak obecných. Obecně je třeba připomenout základní axiom vodního práva o tom, že povrchové ani podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují. Přesto se dnes stává (málem) běžnou praxí, že za účastníky vodoprávního řízení o povolení k odběru podzemních vod se (bez dalšího) považují též vlastníci pozemků, na nichž k nakládání s vodou dochází. Začasté je to však pouze z důvodu eskalovaných sousedských vztahů a snahy znesnadnit jakoukoliv aktivitu znesvářené protistraně. Bylo proto s ohledem na ostatní účastníky vodoprávních řízení, jakož i s ohledem na postavení a možnosti vodoprávních úřadů v rámci vodoprávního řízení, nanejvýš žádoucí přijmout úpravu, která okruh účastníků takových řízení zpřesní.“ – viz http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=5&ct=895&ct1=0) a na místo toho připustil vlastní interpretaci nejen zákonných ustanovení, ale také názorů ústředního orgánu státní správy – Ministerstva vnitra. Lze jenom potvrdit závěr Ministerstva vnitra č. 79 ze dne 22.6.2009 (http://www.mvcr.cz/clanek/zavery-poradniho-sboru-ministra-vnitra-ke-spravnimu-radu.aspx) o tom, že účastníkem „řízení“ o nepřípustném odvolání je za určitých okolností pouze odvolatel, nicméně pojem „řízení“ v tomto kontextu je nutno chápat toliko jako jakési „miniřízení o nepřípustném odvolání“ v rámci správního řízení ve věci samé, která samo o sobě může sestávat z řady takových „mniřízení“ (srov. např. § 38 odst. 5, § 41 odst. 6, § 41 odst. 8, § 53 odst. 1, § 54 dost. 1 správního řádu), a neznamená to zcela nezávislé a samostatné řízení bez jakékoliv vazby na řízení o věci samé, jak to vyložil žalovaný, když na toto „řízení“ nevztáhnul pravidlo uvedené v čl. II bodu 8. zákona č. 150/2010 Sb. a považoval jej za zcela oddělené řízení vedené již podle nové úpravy účinné od 1.8.2010. Soud uzavřel, že žalovaným byla podstatným způsobem porušena ustanovení o řízení před správním orgánem tím, že aplikoval na podané odvolání právní úpravu v rozporu s pravidly v přechodném ustanovení čl. II bodu 8. zákona č. 150/2010 Sb., a tím učinil rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost a zároveň podstatně porušil ustanovení o řízení před správním orgánem, což mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Vzhledem k výše uvedeným důvodům trpí správní řízení i rozhodnutí žalovaného vadami, pro něž je soud zrušil podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s. bez jednání. Zároveň soud
Pokračování
- 7 -
10A 24/2011
věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení v souladu s ustanovením § 78 odst. 4 s.ř.s. Uvedená pochybení ve smyslu ustanovení § 76 s.ř.s. soud neshledal v postupu správního orgánu prvního stupně, a proto tímto způsobem rozhodl pouze ve vztahu k žalovanému, aniž by využil možnosti dané mu v ustanovení § 78 odst. 3 s.ř.s. V dalším řízení tak bude úkolem žalovaného zejména vyřídit podané odvolání v kontextu ustanovení čl. II bodu 8 zákona č. 150/2010 Sb. podle úpravy vodního zákona platné do 31.7.2010. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 6 800,-Kč (zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč, odměna zástupkyně žalobce za 2 úkony po 2 100,-Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč, tj. celkem 6 800,- Kč). Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti musí být zastoupen advokátem. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. června 2011
Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
