10 Ca 6/2009-51
ÚŘAD RADY p r o rozhlasové a televizní vysílaní
ČESKÁ R E P U B L I K A
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Ludmily Sandnerové a JUDr. Pavla Horňáka v právní věci žalobce: CET 21 spol. s r.o., se sídlem Praha 5, Kříženeckého nám. 1078/5, IČ 45800456, zastoupeného JUDr. Vladimírem Kroupou, advokátem, se sídlem Praha 6, Zavadilova 1925/15, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Praha 2, Skřetova 44/6, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2008, sp.zn. 2008/630/vos/CET, č.j. sot/7418/08,
takto: I. II.
Žaloba se
zamítá.
Žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění: Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „Rada" nebo „žalovaná") blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým Rada uložila žalobci pokutu ve výši 500 000,- Kč za porušení ust. § 31 odst.3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a o změně dalších zákonů, v platném znění (dále jen „zákon č. 231/2001 Sb."), jehož se žalobce měl dopustit tím, že dne 2. 3. 2008 od 19:30 hod. na programu Nova odvysílal pořad Televizní noviny, resp. reportáž Ovládá brněnský soud mafie?, která byla pojata jednostranně a obsahovala disproporci v poskytnutí prostoru pro vyjádření zainteresovaných protistran, čímž došlo k porušení povinnosti dodržovat ve zpravodajských pořadech zásadu objektivity a vyváženosti; současně Rada uložila žalobci povinnost uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1.000,- Kč.
pokračování
2
10 C a 6/2009
V odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve Rada konstatovala, ž e účastník řízení, CET 21 spol. s r.o. odvysílal dne 2.3.2008 od 19:30 hod. na programu N o v a pořad Televizní noviny, který obsahoval mj. reportáž „Ovládá brněnský soud mafie?", která se zabývala stížnostmi podnikatelů na práci brněnského krajského soudu. Poté Rada popsala reportáž tak, že je uvedena slovy moderátorky Televizních novin: „Už několikrát jsme vám říkali o stížnostech podnikatelů na práci brněnského krajského soudu. Firmy žalují stát kvůli rozhodování brněnské konkurzní soudkyně Evy Krčmářové. Vedení soudu ale za soudkyní stojí a kritiku odmítá. Naší televizi se hlásí další údajně poškození, senátor Josef Novotný dokonce tvrdí, že brněnský soud ovládá mafie". V reportáži zaznívá názor spolumajitelky firmy v konkurzu Jiřiny Lukešové na činnost soudkyně Evy Krčmářové. Redaktor Jiří Hynek dodává, že podle Jiřiny Lukešové poslala soudkyně nepředluženou firmu do konkurzu, odvolací soud sice konkurz zrušil, ale podnik to prý málem položilo. Následuje vyjádření mluvčí Krajského soudu v Brně Miroslavy Sedláčkové, která uvádí, že podstatná část stížností pramení z nízké informovanosti o právní úpravě konkurzního řízení. Redaktor Jiří Hynek dále uvádí, že stížností však přibývá. Dodává, že konkurz vyhlášený soudkyní Krčmářovou podle majitelů zcela zlikvidoval zemědělskou usedlost. Obraz přináší záběry na zemědělská stavení v dezolátním stavu. Redaktor pokračuje, že odvolací soud sice konkurz zrušil, ale mezitím se z firmy staly ruiny. Následuje vyjádření spolumajitele firmy Františka Kolaříka, který uvádí, že vymahatelnost právaje u nás nulová. Redaktor Jiří Hynek poté uvádí: „Podnik byl něco jako zemědělské družstvo. Právně šlo o společnost Radošov s.r.o.. Konkurz byl podle majitelů navíc vyhlášen v době, kdy to zákon u zemědělských firem nedovoluje". Po krátkém vyjádření mluvčí Krajského soudu v Brně redaktor říká, že se objevují i hlasy, že soudkyně Krčmářova vyhlašuje konkurzy účelově. Následuje vyjádření senátora Josefa Novotného (SNK) „Na brněnském soudu působí mafie, která je srovnatelná, možná větší, s případem Berka v severních Čechách. Mluvčí brněnského krajského soudu odmítá tuto věc komentovat. Následuje vyjádření soudkyně Evy Krčmářové: „Nemyslím si, že bych pracovala špatně, to v žádném případě." Závěrem redaktor doplňuje: „Podnikatelé už podali na stát kvůli rozhodování brněnského krajského soudu žaloby celkem za desítky milionů korun." Rada dále uvedla, že klíčovou postavou kauzy, které se týká předmětná reportáž, je soudkyně Krajského soudu v Brně Eva Krčmářova, na jejíž údajně špatné rozhodování zaznívají v reportáži názory spolumajitelky firmy v konkurzu Jiřiny Lukešové, spolumajitele firmy Františka Kolaříka, kritické názory senátora Josefa Novotného; na druhé straně je dán v reportáži prostor mluvčí Krajského soudu v Brně, která však odpovídá na obecné okolnosti a vyjádření soudkyně Evy Krčmářové trvající 3 vteřiny. Toto vyjádření nebylo aktuální, bylo použito již v předchozí reportáži ze dne 21.2. 2008, přitom v reportáži bylo použito nových informací. V tom lze shledat disproporci, která není slučitelná s povinností provozovatele vysílání poskytovat objektivní a vyvážené informace. Rada zhodnotila tuto reportáž jako možné porušení ust. § 31 odst. 3 zákona o vysílání a zahájila řízení o správním řízení. Účastník řízení ve vyjádření doručeném Radě dne 26.5.2008 namítl: - k tvrzení Rady, že prostor na vyjádření soudkyně Evy Krčmářové se omezil na 3 vteřiny, což je nedostatečné, že reportáž byla kritikou práce jmenované soudkyně, ale i práce
I
pokračování
3
10 Ca 6/2009
Krajského soudu v Brně, a kromě soudkyně byl dán prostor k vyjádření rovněž mluvčí Krajského soudu v Brně, která se vyjadřovala ke stížnostem a k tvrzení senátora Josefa Novotného, že na brněnském soudu působí mafie, která je srovnatelná, možná větší s případem Berka v severních Cechách; mluvčí však uvedené odmítla komentovat. Účastník řízení proto dovozuje, že byl dán dostatečný prostor druhé straně, tj. Krajskému soudu v Brně i jeho soudkyni Evě Krčmářové; - k tvrzení Rady, že bylo použito nových informací v neprospěch soudkyně Evy Krčmářové, avšak soudkyni nebyl dán prostor k aktuálnímu vyjádření v pokračující kauze, že vyjádření soudkyně bylo celkovým ohodnocením její práce a účastník neshledává nezbytnost, poskytnout soudkyni prostor k vyjádření k nově uváděné kauze na zlínskou stavební firmu, která je referována pouze v obecné rovině. K vyjádření senátora Josefa Novotného se mohla vyjádřit mluvčí Krajského soudu v Brně, která to však odmítla, proto nelze provozovatele vysílání činit zodpovědným za to, že vyjádření zainteresované strany v reportáži nezazní. Účelem zákonného požadavku na poskytování objektivních a vyvážených informací je ochrana veřejného zájmu a nikoliv ochrana osobnostních práv fyzických osob, které se mohou bránit porušení jejich osobnostních práv soukromoprávní žalobou. Rada dále uvedla, že v daném případě jde o předtočenou reportáž, zařazenou spolu s živým moderátorským uvedením ze studia do zpravodajského pořadu Televizní noviny. Jde o příspěvek ve zpravodajském pořadu. Daná reportáž navazuje výslovně na předcházející reportáže, které byly vysílány dne 19. a 21. února 2008 a týká se opět několika problematických případů spojených s toutéž konkurzní soudkyní. Motivem k zařazení reportáže do vysílání nebyla však skutečná aktuální událost, ale spíše výsledek průběžné žurnalistické investigace, přesto jde o pořad zpravodajský, a to zařazením reportáže do zpravodajského pořadu Televizní noviny. Klíčovou postavou kauzy je soudkyně Krajského soudu v Brně Eva Krčmářova. V reportáži zaznívají názory na její údajně špatné rozhodování (spolumajitelky firmy v konkurzu, spolumajitele firmy, o níž se zmiňovaly předchozí reportáže a kritický názor senátora Josefa Novotného). Na druhé straně byl dán prostor mluvčí Krajského soudu v Brně, která však odpovídala na obecné okolnosti a vyjádření soudkyně Krčmářové, trvající 3 vteřiny, což Rada shledává nedostatečným a neaktuálním, neboť vyjádření soudkyně bylo užito již v předchozí reportáži. Nové informace v reportáži vyznívají v její neprospěch, avšak soudkyni nebyl dán prostor k aktuálnímu vyjádření v pokračující kauze; vtom lze shledat disproporci, která není slučitelná s povinnostmi provozovatele vysílání. Do reportáže byly zařazeny názory kritiků činnosti soudkyně, na které neměla možnost reagovat, zcela opomenuti byli navrhovatelé konkurzu nebo konkurzní správci. V reportáži zazněly jako názory protistrany vyjádření představitelů soudu, které nelze automaticky považovat za jednostranně zainteresovanou instanci, versus ti, kdo se cítí být poškozeni, k nimž byl přiřazen rovněž politik, jehož názor neměl v reportáži oponenturu. Pokud došlo k nespravedlnosti v případě konkurzů zachycených v reportáži, nemusí jít automaticky o chybu soudce, ale např. o chyby v právní úpravě konkurzu, o důsledek objektivní důkazní situace konkrétního případu, o důsledek kvality práce policie apod. což reportáž neřešila; z daného pohledu je úhel reportáže na zpracované téma úzký. Předmětná reportáž navazuje na dvě reportáže předchozí, vysílané v pořadu Televizní noviny na programu Nova ve dnech 19. a 21. února 2008. Reportáž vysílaná dne 19.2.2008 se týkala tvrzení, že soudkyně Krčmářova zničila zemědělské družstvo posláním firmy do konkurzu; v reportáži vystupovali za družstvo František Kolařík a František Kolařík mladší, údajní spolumajitelé družstva Radošov. V druhé reportáži, vysílané dne 21.2.2008, je opět napadána práce soudkyně Krčmářové a reportáž obsahuje vyjádření dalších podnikatelů, kteří se cítí být poškozeni prací jmenované soudkyně.
pokračování
4
10 C a 6/2009
Reportáž vysílaná dne 2.3.2008 napadá práci brněnského krajského soudu a soudkyně Evy Krčmářové následovně: - prvně hovoří v reportáži Jiřina Lukešová, údajná spolumajitelka firmy v konkurzu, která říká: „Nedala nám šanci, ona nás prostě zabila a nedala nám šanci.". Aby nebylo pochyb, že jde o jmenovanou soudkyni, dodává reportérka, že tak mluví o soudkyni Krčmářové, o níž majitelka zlínské stavební firmy tvrdí, že soudkyně poslala do konkurzu nepředluženou firmu. Následuje obecné vyjádření mluvčí Krajského soudu v Brně, že podstatná část stížností pramení z nízké míry informovanosti o právní úpravě konkurzního řízení. V reportáži je tedy neobjektivně a nevyváženě na konkrétní tvrzení o údajně nesprávném procesním postupu soudu navázáno obecné vyjádření mluvčí soudu, týkající se příčiny podávaných stížností; je zřejmé, že vyjádření mluvčí soudu se týkalo jiného dotazu, neboť Jiřina Lukešová ani reportér o stížnostech nemluvili; - v další části reportér konstatuje, že „stížností ale přibývá", čímž v podstatě zpochybňuje předchozí vyjádření mluvčí soudu a navazuje informací, že konkurz vyhlášený soudkyní podle majitelů zcela zlikvidoval zemědělskou usedlost, nato následuje vyjádření Františka Kolaříka, spolumajitele zemědělské firmy, který říká: „To je prostě neskutečné, neslýchané, co se v této zemi děje. Vymahatelnost právaje naprosto nulová." Z reportáže odvysílané dne 19.2.2008 vyplývá, že toto vyjádření není aktuální, bylo použito v reportáži dne 19.2.2008 a v této reportáži bylo použito účelově. Takové vyjádření nijak nedokládá sdělení reportéra, že „stížností přibývá". Reportér k tomu dodává, že podnik byl „něco jako zemědělské družstvo" a konkurz, že byl, dle majitelů, prohlášen v době, kdy to zákon u zemědělských firem nedovoluje. Tato informace není objektivní ani pravdivá, a mluvčí soudu se ktéto informaci vyjadřuje tak, že Krajský soud v Brně tento skutkový závěr neučinil. Přesto pokračuje reportér vyjádřením, že se objevují hlasy, že soudkyně Krčmářova vyhlašuje konkurzy účelově; taková informace není v reportáži ničím podložena a neguje předchozí vyjádření mluvčí soudu; - v závěrečné části reportáže vystupuje senátor Josef Novotný (SNK), který říká, že „na brněnském soudu působí mafie, která je srovnatelná, možná větší, s případem Berka v severních Cechách", což mluvčí soudu odmítá komentovat. Z reportáže není nijak zřejmé, jak toto vystoupení senátora souvisí s rozhodováním konkurzní soudkyně a s činností brněnského krajského soudu, zcela chybí logická souvislost mezi předchozí částí reportáže a tímto vyjádřením, které není podloženo žádným argumentem, a není logicky odůvodněno, proč se k věci vyjadřuje zrovna tento senátor, co má s předloženými kauzami společného. Poté bez souvislosti následuje vyjádření soudkyně: „Nemyslím si, že bych pracovala špatně, to v žádném případě."; toto vyjádření bylo použito již v předchozí reportáži, není tedy reakcí na žádnou z uvedených kauz, a není nijak aktuální. Závěrem reportér konstatuje, že podnikatelé podali na stát kvůli rozhodování brněnského krajského soudu žaloby celkově za desítky milionů korun, i tato část reportáže informuje neobjektivně a účelově. Reportáž obsahuje vystřižené fragmenty z reportáží předchozích, jejichž téma bylo obdobné. Očividně personifikuje zdroj problémů osobou konkurzní soudkyně Krčmářové, aniž by přinesla věcné informace k takové personifikaci opravňující. V reportáži zaznívají názory těch, kteří se cítí být poškozeni jejím rozhodováním a kritický, ničím nepodložený názor senátora na brněnský soud, na druhé straně byl dán prostor k vyjádření mluvčí brněnského soudu, která odpovídá na obecné okolnosti a nevyjadřuje se kjednotlivým kauzám, vyjádření soudkyně Krčmářové je neaktuální. Byly použity nové informace, k nimž nezazněl názor protistrany, takové pojetí reportáže je disproporční a jednosměrné, tedy nevyvážené a neobjektivní. Reportáž v celkovém pojetí má velmi úzký úhel pohledu na zpracované téma, jednotlivými vyjádřeními je nevyvážená, neboť názorová protistrana se vyjadřuje k obecným okolnostem a
pokračování
5
10 Ca 6/2009
nikoliv ke konkrétním vyjádřením, prezentované informace nejsou objektivní. Problematickým se jeví výběr názorových protistran, když na jedné straně zaznívají subjektivní názory těch, kteří se cítí být poškozeni, k nimž byl přiřazen politik s kritickým i když obecným názorem a na druhé straně se vyjadřují představitelé soudu. Stejně jako v předchozích reportážích byly opomenuty názory např. navrhovatelů konkurzů či konkurzních správců apod. Názor politika neměl v reportáži žádnou oponenturu. Reportáž používá manipulativní techniky (např. sestřihy rozhovorů) a útočí nejen na osobu soudkyně, ale též na státní moc. Rada je toho názoru, že taková neobjektivní a nevyvážená reportáž má negativní vliv na právní vědomí diváků. Účastník řízení namítá, že byl dán údajně dostatečný prostor k vyjádření Krajskému soudu v Brně i soudkyni, s uvedeným Rada nesouhlasí, neboť bez ohledu na časový rozsah prostoru je z reportáže zřejmé, že mluvčí soudu se vyjadřovala k obecným otázkám, a nikoli k podstatě problémů, a vyjádření soudkyně, které bylo natočeno již při první reportáži se posuzované reportáže vůbec netýkalo, nešlo tedy o vyjádření k podstatě problému. Účastník řízení neshledal nezbytnost poskytnout soudkyni prostor k vyjádření k nově uvedené kauze, s čímž Rada nesouhlasí, neboť bylo-li v reportáži uvedeno vyjádření jmenované soudkyně, mělo se jednat o vyjádření aktuální, a nikoliv o fragment z jiné reportáže. Ohledně nových informací týkajících se vyjádření senátora Josefa Novotného, Rada akceptuje námitku účastníka řízení, že mluvčí Krajského soudu v Brně odmítla toto vyjádření komentovat. K námitce účastníka řízení, že předmětná reportáž byla odvysílána ve veřejném zájmu, neboť poukazuje na závažný problém, kterým jsou zmanipulovaná konkurzní řízení Rada uvedla, že společenské závažné problémy musí být podány objektivně, tak, aby nebyly jednostranně zvýhodňovány žádné názory a tuto povinnost účastník řízení nesplnil. Na základě shromážděných podkladů Rada na svém 14 zasedání, konaném ve dnech 29. - 30. 7. 2008 dospěla k závěru, že provozovatel C E T 21 spol. s r.o. uvedeným jednáním porušil povinnost v § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., tedy povinnost, aby ve zpravodajských a politickopublicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti. K pojmu „objektivita" Rada uvedla, že interpretuje pojem objektivní jako věcný, nestranný, nepředpojatý, neutrální, bez nadsázky a bez přehánění, prostý jakékoliv senzacechtivosti, nezaujatý. Rada rozhodla o uložení pokuty při dolní hranici sazby stanovené zákonem, přičemž byla vedena následujícími úvahami: - program Nova je plno formátovým programem obsahující pořady různého zaměření a témat, zejména pořady zpravodajské, filmové, dokumentární, hudební a vzdělávací; - účastník řízení provozuje celoplošné vysílání, tzn. že jeho vysílání může ve vymezeném územním rozsahu přijímat alespoň 70% obyvatel ČR; - pořad Televizní noviny je hlavním zpravodajským pořadem a má vysokou sledovanost; - Rada považuje porušení povinnosti v daném případě za závažné; reportáž používá manipulativní techniky (např. sestřihy rozhovorů) a útočí nejen na osobu soudkyně, ale též na státní moc; tato reportáž je neobjektivní a nevyvážená a má zhoubný vliv na právní vědomí diváků; - Rada přihlédla také k míře zavinění, přičemž je jisté, že obsah pořadu mohl účastník sám ovlivnit, neboť pořad je vlastním produktem účastníka řízení; - Rada přihlédla k okolnosti, že se jedná o jedno z prvních provinění účastníka řízení. Závěrem Rada uvedla, že neposuzovala, zda účastník získal odvysíláním reportáže finanční prospěch, neboť toto kritérium neshledala pro hodnocení konkrétního případu za relevantní.
pokračování
6
10 C a 6/2009
Žalobce učinil v žalobě nesporným, že je provozovatelem programu Nova, a že dne 2. 3. 2008 na programu Nova v pořadu „Televizní noviny" vysílaném od 19:30 hod. odvysílal reportáž zabývající se stížnostmi na rozhodování konkurzního úseku Krajského soudu v Brně; redaktorem reportáže byl Jiří Hynek. Žalobce vznesl proti napadenému rozhodnutí následující námitky: V prvním žalobním bodu tvrdí žalobce, že napadené rozhodnutí je nezákonné v důsledku nesprávného právního závěru ohledně hodnocení reportáže, když žalovaná shledává porušení zákona v jednosměrnosti reportáže (tj. v absenci nestrannosti), a v disproporci v poskytnutí prostoru pro vyjádření zainteresovaných protistran: - když na konkrétní tvrzení o údajném nesprávném postupu soudu je navázáno obecným vyjádřením mluvčí soudu, které se týká příčin podávaných stížností, že žalobce má nesprávný postup soudu za doložený, když rozhodnutí Krajského soudu v Brně bylo zrušeno soudem II. stupně z důvodu, že nebyly splněny zákonné podmínky pro prohlášení konkurzu. Moderátorka uvedla reportáž informací o stížnostech podnikatelů: „už několikrát jsme vám říkali o stížnostech podnikatelů na práci brněnského krajského soudu. Firmy žalují stát kvůli rozhodování brněnské konkurzní soudkyně Evy Krčmářové, vedení soudu ale za soudkyní stojí a kritiku odmítá". Poté následuje vyjádření Jiřiny Lukešové, která kritizuje činnost soudu. Dle žalobce je reakce mluvčí soudu s tímto v kontextu a zařazení vyjádření mluvčí soudu znamená, že Krajskému soudu v Brně byl tímto dán prostor k vyjádření; - když v další části reportáže se konstatuje, že „stížností ale přibývá", čímž se vpodstatě zpochybňuje předchozí vyjádření mluvčí soudu, že konstatování nárůstu stížností nezpochybňuje předchozí vyjádření mluvčí soudu, neboť s ním není v rozporu; - když vyjádření Františka Kolaříka není aktuální, neboť bylo odvysíláno již v reportáži vysílané dne 19.2.2008, a bylo použito účelově, protože nedokládá sdělení redaktora, že „stížností přibývá", že vyjádření Františka Kolaříka a Jiřiny Lukešové diváka informuje o některých konkurzních řízeních, které jsou předmětem stížností na činnost Krajského soudu v Brně, což je základní informační poslání reportáže, zda bylo již vyjádření jmenovaného uvedeno v předchozí reportáži, nemá dle žalobce vliv na objektivitu a vyváženost reportáže; - když vyjádření mluvčí Krajského soudu v Brně, že krajský soud neučinil skutkový závěr, že konkurz na společnost Radošov byl prohlášen v době, kdy to zákon u zemědělských firem nedovoluje, je negována vyjádřením reportéra, že se objevují hlasy, že jmenovaná soudkyně vyhlašuje konkurzy účelově, že závěr Rady o negování vyjádření mluvčí Krajského soudu v Brně je nelogický, neboť po vyjádření mluvčí reportáž pokračuje dalšími názory na práci krajského soudu a soudkyně Krčmářové; dle žalobce takové řazení nezpůsobuje neobjektivnost a nevyváženost reportáže; - když z vyjádření senátora Josefa Novotného není zřejmé, jak souvisí s rozhodováním konkurzní soudkyně a s činností brněnského krajského soudu, chybí zcela logická souvislost mezi předchozí částí reportáže a tímto vyjádřením, které není podloženo žádným argumentem, ani logicky zdůvodněno, proč se k věci vyjadřuje právě tento senátor, a co má s předloženými kauzami společného, že souvislost vyjádření senátora se stížnostmi na práci Krajského soudu v Brně je dána tím, že jeho volební obvod je v regionu postiženém konkurzy prohlášenými Krajským soudem v Brně. Poskytnutí prostoru pro takové vyjádření není v rozporu s požadavkem na objektivnost a vyváženost reportáže. Žalobce tvrdí, že je jeho rozhodnutím, zda bude souvislost senátora s referovanou kauzou blíže vysvětlovat či nikoli. K tvrzení, že vyjádření senátora Novotného není podloženo žádným argumentem žalobce uvedl, že prezentace argumentů, na základě kterých senátor vyjadřuje své stanovisko, by byla nad rámec formátu reportáže;
pokračování
7
10 Ca 6/2009
- když po vyjádření senátora Novotného bez souvislosti následuje vyjádření soudkyně Krčmářové „Nemyslím si, že bych pracovala špatně, to v žádném případě.", které bylo použito již v předchozí reportáži, není tedy reakcí na žádnou z uvedených kauz a není ani aktuální, že po vyjádření senátora Novotného následuje vyjádření tiskové mluvčí Krajského soudu v Brně, která na slova senátora reagovala slovy „Tady tuto věc nemůžu v tuto chvíli komentovat". Použití části rozhovoru se soudkyní Krčmářovou uveřejněného v předchozí reportáži nezpůsobuje neobjektivnost a nevyváženost, neboť byla jejím vlastním celkovým hodnocením její práce a v kontextu reportáže byla adekvátně užitou reakcí soudkyně; - když reportáž obsahuje vystřižené fragmenty z reportáží předchozích, jejichž téma bylo obdobné, avšak nebylo totožné, což není ze samotné reportáže jasné a divák by mohl mylně předpokládat, že všechna vyjádření v reportáži byla aktuální, že žalobce neshledává důvod, že by užitím dříve pořízených materiálů mohl způsobit rozpor reportáže se zákonem; když reportáž očividně personifikuje zdroj problémů osobou konkurzní soudkyně Krčmářové, aniž by přinesla věcné informace k takové personifikaci opravňující, že skutečnost, že sporné konkurzy, o kterých je v reportáži referováno, a proti kterým směřují stížnosti podnikatelů prohlásila konkurzní soudkyně Krčmářova; žalobce poukázal na zmiňovaný případ Jiřiny Lukešové a případ Františka Kolaříka; - když problematickým se jeví výběr názorových protistran, když na jedné straně zaznívají subjektivní názory těch, kteří se cítí být poškozeni, k nim byl přiřazen politik s kritickým vyjádřením a na druhé straně se vyjadřují představitelé soudu, zcela byly opomenuty názory např. navrhovatelů konkurzů nebo konkurzních správců, že dle žalobce byl dán prostor k vyjádření straně, která je kompetentní kvěci zaujmout stanovisko, tedy Krajskému soudu v Brně a soudkyni Krčmářové. Žalobce se neztotožňuje s tím, že by bylo třeba oslovit navrhovatele konkurzu a konkurzní správce, neboť o nich reportáž nepojednávala; - když prezentovaný názor politika neměl v reportáži žádnou oponenturu, z hlediska dodržení objektivity a vyváženosti měl být právě k tomuto názoru prezentován též názor z jiné části politického spektra, že názor senátora Novotného byl jeho názorem a netýkal se žádné z oblasti politického života. Žalobce tvrdí, že reportáž byla nejen kritikou práce soudkyně Krčmářové, ale i kritikou práce Krajského soudu v Brně. Prostor k vyjádření byl dán soudkyni a mluvčí Krajského soudu v Brně, která se vyjadřovala ke stížnostem na činnost Krajského soudu v Brně i k vyjádření k tvrzení senátora Josefa Novotného, že na brněnském soudu působí mafie, což odmítla komentovat. Pokud nevyužila prostor poskytnutý k vyjádření, nelze provozovatele vysílání činit zodpovědným za to, že vyjádření v reportáži nezaznělo. V reportáži použitá část rozhovoru se soudkyní Krčmářovou pak byla jejím vlastním celkovým hodnocením její práce a v kontextu celé reportáže byla adekvátně užitou reakcí soudkyně, neboť reportáž zmiňovala dvě jí rozhodované konkurzní kauzy v obecné rovině, když závěry o těchto kauzách měl žalobce prokázány zrušujícími rozsudky soudy vyšší instance a faktickým stavem obou firem. Proto i obecné hodnocení práce soudkyně Krčmářové je v souladu s požadavkem na vyváženost reportáže. Ve druhém žalobním bodu namítá žalobce, že rozhodnutí je nezákonné, neboť Rada překročila meze správního uvážení při rozhodování o výši pokuty. Dle žalobce Rada rozhodla v rozporu s principem proporcionality, když v případech obdobného porušení zákona, uložila provozovateli České televizi sankce za neobjektivnost a nevyváženost pokuty cca ve výši 100.000,- Kč (např. rozhodnutí Rady ze dne 23.2.2005, č.j. Rpo/147/04/947 - pokuta ve výši 100.000,- Kč, rozhodnutí žalované ze dne 27.9.2006, sp.zn.
pokračování
8
10 C a 6/2009
2006/490/kov/ČES - pokuta ve výši 100.000.- Kč, rozhodnutí žalované ze dne 24.10.2006, č.j. 2006/633/jfu/ČTV - pokuta ve výši 200.000,- Kč). Na podporu svého tvrzení poukázal žalobce na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12.4.2007, č.j. 8 Ca 379/2006 - 34 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23.4.2007, č.j. 10 Ca 35/2007 - 34, z nichž vyplývá, že zákonodárce klade na objektivnost televizního vysílání veřejnoprávního provozovatele důraznější požadavek a ukládá mu, aby přispíval svým vysíláním k právnímu vědomí obyvatel České republiky ( § 2 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi). Žalobce rovněž nesouhlasí s tím, že Rada nehodnotila kritérium získaného finančního prospěchu, neboť je toho názoru, že všechny okolnosti musí být ve výši pokuty zohledněny.
Ve třetím žalobním bodu tvrdí žalobce, že rozhodnutí je nezákonné v důsledku vad řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí, neboť v „Oznámení o zahájení řízení" byla jako jediný důvod možného porušení zákona uvedena disproporce v poskytnutí prostoru pro vyjádření soudkyně Krčmářové a z toho plynoucí jednosměrnost reportáže, zatímco v odůvodnění napadeného rozhodnutí je uveden další důvod, a to nepravdivost některých tvrzení, konkrétně, že „informace o tom, že podnik byl něco jako zemědělské družstvo a konkurz že byl dle majitelů prohlášen v době, kdy to zákon u zemědělských firem nedovoluje, není objektivní a pravdivá", a dále „informace, že soudkyně Krčmářova prohlašuje konkurzy účelově, je nepodložená". Závěrem žalobce uvedl, že reportáž byla odvysílána ve veřejném zájmu, neboť poukazuje na závažný společenský problém, kterým jsou zmanipulovaná konkurzní řízení. Ačkoliv dle obsahu správního spisu bylo správní řízení zahájeno na základě stížnosti, účelem zákonného požadavku na poskytování objektivních a vyvážených informací je ochrana veřejného zájmu, a nikoli ochrana osobnostních práv fyzických osob. N a podporu svého tvrzení poukázal žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.5.2008, č.j. 4 As 69/2007 - 65. Odvysílání reportáže bylo v souladu s právem na svobodu projevu, jehož součástí je i právo na kritiku.
Ve vyjádření ze dne 15.2.2009 žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a k meritu věci uvedla, že správní řízení bylo zahájeno pro možné porušení ust. § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. Žalobce se k zahájenému řízení písemně vyjádřil a namítal, že reportáž byla kritikou nejen práce soudkyně Evy Krčmářové, ale rovněž kritikou práce Krajského soudu v Brně, přičemž jim byl dán dostatečný prostor k vyjádření. Dále namítal, že vyjádření soudkyně bylo celkovým hodnocením její práce a neshledal nezbytnost poskytnout soudkyni prostor kvyjádření vnově uváděné kauze; reportáž byla odvysílána ve veřejném zájmu, neboť poukazuje na závažný společenský problém, a to na zmanipulovaná konkurzní řízení, což je v souladu s ústavně zaručenými právy. Správní spis obsahuje „Analýzu", z níž vyplývá, že jde o předtočenou reportáž zařazenou spolu s živým moderátorským uvedením ze studia do zpravodajského pořadu Televizní noviny, která výslovně navazuje na předcházející reportáže ze dne 19. 2. 2008. a ze dne 21. 2. 2008. Reportáž se týká několika problematických případů spojených s konkurzní soudkyní Evou Krčmářovou. Motivem k zařazení reportáže do vysílání však nebyla aktuální událost, nýbrž výsledek průběžné žurnalistické investigace, přesto jde o pořad zpravodajský, a to zařazením reportáže do zpravodajského pořadu. Klíčovou postavou kauzy je soudkyně Eva Krčmářova; v reportáži zaznívají názory na její údajně špatné rozhodování, na druhé straně je
pokračování
9
10 Ca 6/2009
dán prostor mluvčí Krajského soudu v Brně, která odpovídá na obecné okolnosti, vyjádření soudkyně nebylo aktuálním a žalobce neshledal nezbytnost poskytnout soudkyni prostor k vyjádření k nově uváděné kauze; v tom lze shledat disproporci, která není slučitelná s povinnostmi provozovatele vysílání. Do reportáže byly zařazeny názory kritiků činnosti jmenované soudkyně, která neměla možnost na ně reagovat. Zcela byli opomenuti navrhovatelé konkurzů nebo konkurzní správci. Pokud došlo k nespravedlnosti v případě konkurzů zachycených v reportáži, nemusí jít automaticky o chybu soudce, ale např. o chyby v právní úpravě konkurzu, o důsledek objektivní důkazní situace konkrétního případu, o důsledek kvality práce Policie apod., což tato reportáž neřešila, proto úhel pohledu reportáže na zpracované téma byl úzký. Žalobce se seznámil s popisem a analýzou pořadu i s obsahem správního spisu, avšak k doplněným podkladům se již nevyjádřil. Předmětná reportáž navazuje na dvě reportáže předchozí. Reportáž vysílaná dne 19.2.2008 se týkala tvrzení, že soudkyně Krčmářova zničila zemědělské družstvo posláním firmy do konkurzu; v reportáži vystupovali za zemědělské družstvo František Kolařík a František Kolařík ml.. Ve druhé reportáži, vysílané dne 21.2.2008, navazující na reportáž prvou, byla opět napadána práce soudkyně Krčmářové, v reportáži se vyjadřovali další podnikatelé, údajně poškození prací jmenované soudkyně. Rada má za to, že odvysíláním této reportáže mohlo dojít k porušení § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., a pro toto porušení vede s účastníkem správní řízení. Rada dospěla k závěru, že reportáž obsahuje vystřižené fragmenty z reportáží předchozích, jejichž téma bylo sice obdobné, nicméně nebylo totožné. Reportáž personifikuje zdroj problémů osobou konkurzní soudkyně Krčmářové, aniž by přinesla věcné informace k takové personifikaci opravňující. V reportáži zaznívají názory těch, kteří se cítí být poškozeni údajným špatným rozhodováním konkurzní soudkyně a kritický, ničím nepodložený názor senátora na brněnský soud, na druhou stranu byl dán prostor k vyjádření mluvčí brněnského soudu, která však odpovídá na obecné okolnosti, a nevyjadřuje se k jednotlivým kauzám. Soudkyně Krčmářova se nevyjadřuje k věci a navíc její vyjádření není aktuální. Byly použity nové informace, k nimž nezazněl názor protistrany; takové pojetí reportáže je disproporční a jednosměrné, tedy nevyvážené a neobjektivní. Reportáž používá manipulativní techniky (např. sestřihy rozhovorů) a útočí nejen na osobu soudkyně, ale též na státní moc, resp. justici. Rada trvá na tom, že - úvodní slova moderátorky o stížnostech podnikatelů na práci brněnského Krajského soudu a soudkyně Krčmářové doplněná vyjádřením Jiřiny Lukešové a slovy redaktora jsou konkrétními tvrzeními, a vyjadřuje-li se následně mluvčí soudu obecně ke stížnostem, resp. k jejich příčině, pak nelze toto vyjádření považovat za reakci na předchozí informace. V reportáži je za konkrétní tvrzení o údajně nesprávném procesním postupu soudu zařazeno obecné vyjádření mluvčí soudu týkající se příčiny podávaných informací; - v další části reportáže konstatuje reportér, že „stížností ale přibývá", čímž zpochybňuje předchozí vyjádření mluvčí soudu a navazuje informací, že konkurz vyhlášený soudkyní Krčmářovou podle majitelů zcela zlikvidoval zemědělskou usedlost. Následuje vyjádření Františka Kolaříka, který říká: „To je prostě neskutečné, neslýchané, co se v této zemi děje. Vymahatelnost práva je naprosto nulová." ; toto vyjádření není aktuální, neboť již zaznělo v předchozí reportáži, navíc takové vyjádření nedokládá sdělení reportéra, že „stížností přibývá", neboť se jedná o kauzu již referovanou v dřívější reportáži. Dává-li reportáž do souvislosti vyhlášení konkurzu se zlikvidováním firmy, naznačuje tím, že za vzniklou škodu je jmenovaná soudkyně odpovědná, což ovšem není objektivní informace. Z reportáže není ani zřejmé, zda vůbec k nějaké škodě došlo, když např. není znám stav firmy před prohlášením konkurzu. Mluvčí soudu uvádí, že krajský soud tento skutkový závěr neučinil, i
pokračování
10
10 C a 6/2009
přes toto vyjádření pokračuje reportér, že se objevují hlasy, že soudkyně Krčmářova vyhlašuje konkurzy účelově. Tato informace není ničím podložena, a nadto neguje předchozí vyjádření mluvčí soudu. Rada má za to, že právě sestřiháváním a řazením jednotlivých vyjádření je dosaženo zdánlivé vyváženosti reportáže, a současně je porušena zásada objektivity, neboť dochází k výraznému posunu významu především oponentních vyjádření; - v závěrečné části reportáže vystupuje senátor Josef Novotný, který říká, že „na brněnském soudu působí mafie, která je srovnatelná, možná větší, s případem Berka v severních Čechách", což mluvčí soudu odmítá komentovat. Vystoupení senátora odůvodňuje žalobce v žalobě a tvrdí, že je na něm, zda bude v reportáži souvislost mezi vystoupením senátora a referovanou kauzou blíže vysvětlovat. Rada má však za to, že právě nezdůvodněním této souvislosti dochází k porušení zásady objektivity, když není zřejmé, proč se ke kauze vyjadřuje právě tento politik. Takové nijak nezdůvodněné vystoupení jediného politika dává prostor domněnce, že jde o jednostranné zvýhodnění jedné politické strany. Navíc je zřejmé, že se žalobce ani nesnažil získat názor na věc od jiného politika. Naprosto bez souvislosti následuje vyjádření soudkyně Krčmářové: „Nemyslím si, že bych pracovala špatně, to v žádné případě". Toto vyjádření bylo již použito v předchozí reportáži, což žalobce nepopírá, a tvrdí, že takové použití části rozhovoru nezpůsobuje neobjektivnost a nevyváženost, neboť jde o vlastní hodnocení práce. Rada má však za to, že právě ve zpravodajském pořadu mají být použity informace aktuální, především informace adekvátní referované kauze, a je-li do reportáže zařazeno neaktuální vyjádření soudkyně, týkající se jejího hodnocení práce, pak zde chybí souvislost s výše uvedeným nepodloženým vyjádřením politika. Rada je toho názoru, že právě sestřihávání fragmentů vede k porušování zásady objektivity, neboť jsou do reportáže zařazena vyjádření vytržená z kontextu vztahující se k jiným kauzám či dotazům. Taková vyjádření nejsou skutečnou reakcí na podávané informace a jejich vytržením z kontextu celé výpovědi dostávají zcela jiný smysl a význam, čímž je porušena jak zásada objektivity, tak i zásada vyváženosti reportáže. Vyjádření soudkyně Krčmářové je od věci a nejedná se o vyjádření aktuální. Bez ohledu na časový rozsah prostoru, který byl dán k vyjádření, je z reportáže zřejmé, že mluvčí soudu se vyjadřovala k obecným otázkám, a nikoliv k prezentovaným kauzám, tedy nikoliv k podstatě problému; vyjádření soudkyně Krčmářové se posuzované reportáže netýkalo vůbec, nešlo tedy o vyjádření k podstatě problému. K námitkám obsaženým v druhém žalobním bodu, kdy žalobce tvrdí, že Rada překročila meze správního uvážení při rozhodování o výši pokuty, Rada poukázala na skutečnost, že uložila pokutu ve výši pouhých 20% horní zákonné sazby, která činí 2.500.000,- Kč. Rada v tomto konkrétním případě stanovila výši pokuty s ohledem na velké množství skutkových zjištění dokládajících porušení zásad objektivity a vyváženosti, která opakovaně útočí na osobu soudkyně, ale též na státní moc, aniž by šlo o objektivní kritiku, přičemž takováto neobjektivní a nevyvážená reportáž má negativní vliv na právní vědomí diváků. Porušení povinnosti provozovatele vysílání proto bylo shledáno za velmi závažné. Rada při stanovení výše pokuty zohlednila všechna zákonná kritéria, když přihlédla k povaze vysílaného programu, k postavení žalobce na mediálním trhu, ke skutečnosti, že žalobce provozuje celoplošné vysílání, tzn, že jeho vysílání může ve vymezeném územním rozsahu přijímat až 70% obyvatel ČR. Dále zohlednila i další zákonná kritéria a výši pokuty stanovila i podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání. Žalovaná má tedy za to, že při stanovení výše pokuty za správní delikt nepřekročila meze správního uvážení, nýbrž sankci uložila v přiměřené výši a tuto výši řádně odůvodnila.
pokračování
11
10 Ca 6/2009
K námitkám obsaženým v třetím žalobním bodu, kdy žalobce se dovolává nezákonnosti napadeného rozhodnutí v důsledku procesních vad, a sice, že v oznámení o zahájení správního řízení byl uveden jako jediný důvod zahájení řízení disproporce v poskytnutí prostoru pro vyjádření, přičemž v odůvodnění napadeného rozhodnutí je uveden další důvod, a to nepravdivost některých tvrzení, že správní řízení bylo zahájeno pro možné porušení § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. V oznámení o zahájení správního řízení bylo stručně uvedeno, co bylo obsahem předmětné reportáže a skutečnost, že Rada má za to, že odvysíláním pořadu, ve kterém je disproporce v poskytnutém prostoru pro vyjádření zainteresovaných protistran, mohl účastník řízení porušit povinnost v § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., neboť reportáž byla pojata jednosměrně, bylo použito nových informací v neprospěch soudkyně, této však prostor na aktuální vyjádření v pokračující kauze dán nebyl. Skutečností je tedy, že správní řízení bylo zahájeno pro možné porušení § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. a o tomto porušení bylo také následně rozhodnuto. K zahájenému řízení se žalobce vyjádřil přípisem doručeným dne 26.5.2008. Po doplnění správního spisu o analýzu Rady byl žalobce informován o doplnění podkladů pro rozhodnutí a o ukončení dokazování s výzvou k vyjádření. Žalobce se dne 10.6.2008 seznámil se všemi podklady obsaženými ve správním spise, avšak ke správnímu řízení se již nevyjádřil a původní vyjádření nijak nedoplnil, přičemž z analýzy mu muselo být zřejmé, co je předmětné reportáži vytýkáno. Žalobce tedy měl možnost uplatnit všechna svá práva, je jeho věcí, že svých práv nevyužil. Rada má za to, že správní řízení nebylo ztíženo procesními vadami, když bylo zahájeno pro možné porušení § 31 odst.3 zákona č. 231/2001 Sb. a o tomtéž porušení bylo rozhodnuto. Nutno vzít v úvahu, že při zahájení řízení má správní orgán vědomosti o skutkových okolnostech pouze v rozsahu, který mu umožní jejich předběžné zhodnocení. Jde o informace, které mají nezbytnou míru určitosti, která zabezpečuje, že řízení není zahájeno na základě neověřených nejasných informací. Prokázání porušení zákona je však předmětem dále vedeného správního řízení.
U jednání, které se ve věci konalo dne 7. května 2009 žalobce setrval na podané žalobě, včetně všech námitek v žalobě uplatněných a žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na obsah napadeného rozhodnutí a vyjádření ze dne 15.2. 2009. Soud provedl důkaz obrazově-zvukovým záznamem předmětného pořadu v části, za níž byla žalobci uložena předmětná pokuta napadeným rozhodnutím Rady. Zástupce žalobce na dotaz předsedkyně senátu dále uvedl, že netrvá na provedení důkazu záznamu, který se týká předchozích reportáží, neboť nezpochybňuje tvrzení Rady, že z těchto reportáží byly do předmětné reportáže zařazeny pasáže, v nichž se vyjadřoval František Kolařík a soudkyně Eva Krčmářova. Zástupce žalobce v závěrečné řeči navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, popř. pokutu snížil a zástupce žalované navrhl zamítnutí žaloby.
Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích uplatněných žalobních bodů a ve svém rozhodování vyšel ze skutkového stavu zjištěného jednak z obsahu správního spisu, jednak sám v souladu s ust. § 77 odst. 2 o.s.ř. doplnil důkazní řízení o provedení důkazu obrazově-zvukovým záznamem předmětného pořadu v části, za níž byla žalobci uložena pokuta, přičemž dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
pokračování
12
10 C a 6/2009
Soud vyšel z následující právní úpravy: Podle ustanovení § 5 zákona č. 231/2001 Sb., ve znění účinném v době rozhodování, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání mimo jiné ukládá sankce podle tohoto zákona. Podle ustanovení § 31 odst. 3 zákona č. 231/1991 Sb. je provozovatel vysílání povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě. Podle ustanovení § 59 odst. 1, 3 zákona č. 231/2001 Sb. jestliže provozovatel vysílání a provozovatel převzatého vysílání porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence, upozorní jej Rada na porušení tohoto zákona a stanoví mu lhůtu k nápravě. Dojde-li k nápravě ve stanovené lhůtě, Rada sankci neuloží. Podle ustanovení § 60 odst. 1 písm.b) zákona č. 231/2001 Sb. pokutu ve výši od 5 000 Kč do 2 500 000 Kč Rada uloží provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud neplní povinnosti podle § 31 odst. 2 a 3.
Městsky soud posoudil věc takto: Námitky obsažené v prvním žalobním bodu, kdy žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí je nezákonné v důsledku nesprávného právního závěru ohledně hodnocení reportáže, shledal soud nedůvodnými a to z následujících důvodů: Před vlastním hodnocením dané reportáže soud poukazuje na skutečnost, která není mezi účastníky sporná a která vyplývá i z obsahu správního spisu, že předmětem posouzení je reportáž, která byla zařazena do hlavního zpravodajského pořadu žalobce, jímž „Televizní noviny" nepochybně jsou. Tato skutečnost je významná s ohledem na Radou vytýkané porušení zásad objektivity a vyváženosti, neboť dodržování této povinnosti se váže v ust. § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. výlučně k pořadům zpravodajským a politicko-publicistickým. Dále soud předesílá, že předmětem tohoto soudního řízení a rozhodnutí není přezkoumání vlastního obsahu předmětné reportáže, tj. věcné posouzení jednotlivých v reportáži prezentovaných kauz popř. rozhodovací činnosti Krajského soudu v Brně, potažmo soudkyně Evy Krčmářové, k tomu slouží opravné prostředky, o nichž rozhodují jiné soudní instance. Úkolem tohoto soudu je posoudit, zda bylo napadené rozhodnutí o uložení pokuty vydáno v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 231/2001 Sb., což v daném případě znamená posouzení otázky, zda žalobce odvysíláním reportáže „Ovládá brněnský soud mafie?" se dopustil porušení povinnosti dodržovat ve zpravodajských pořadech zásadu objektivity a vyváženosti. Obecně lze konstatovat, že předmětná reportáž byla odvysílána v rámci hlavního zpravodajského pořadu žalobce, ve kterém je dán každému tématu poměrně malý časový prostor a kde cílem jednotlivých příspěvků je poskytnout základní informace k danému tématu a nikoliv jeho podrobný a důkladný rozbor. Určitá míra zjednodušení (zkratkovitosti) je tedy v pořadu tohoto typu nutná a tolerovatelná, nicméně soud nemůže ve vztahu k ust. §
pokračování
13
10 Ca 6/2009
31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. ustoupit od zákonem stanoveného požadavku, aby zazněly v pořadu základní objektivní informace, aby bylo možno utvořit si alespoň základní představu o nastoleném problému, o stanovisku jednotlivých subjektů, jichž se předmětná věc dotýká a to způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o obsahu takových vyjádření. Samotná reportáž se sestává z pěti komponentů, které ve svém celku svědčí o porušení zásad objektivity a vyváženosti. Reportáž obsahuje: - vyjádření podnikatelů, kteří se cítí být poškozeni konkrétními rozhodnutími soudu, - vyjádření mluvčí Krajského soudu v Brně, aniž by v reportáži zazněly otázky, k nimž se mluvčí vyjadřuje, - vyjádření soudkyně Evy Krčmářové, s jejíž osobou jsou spojeny všechny kauzy, o nichž se v reportáži hovoří, která však není na tyto konkrétní kauzy dotazována vůbec. Je odvysíláno toliko její vlastní hodnocení vlastní práce, které ve vztahu ke konkrétním kauzám podnikatelů nemá žádnou vypovídací schopnost ani hodnotu („Nemyslím si, že bych pracovala špatně, to v žádném případě"), - komentář reportéra, který slovy „podle Jiřiny Lukešové poslala soudkyně nepředluženou firmu do konkurzu, odvolací soud sice konkurz zrušil, ale podnik to prý málem položilo" či „stížností však přibývá" i „objevují se i hlasy, že soudkyně Krčmářova vyhlašuje konkurzy účelově", „konkurz vyhlášený soudkyní Krčmářovou podle majitelů zcela zlikvidoval zemědělskou usedlost" nebo „konkurz byl podle majitelů navíc vyhlášen v době, kdy to zákon u zemědělských firem nedovoluje" zjevně účelově dramatizuje tvrzený stav nepodložený fakty, - vyjádření senátora Josefa Novotného označeného v reportáži „senátor SNK", který v reportáži tvrdí, že „Na brněnském soudu působí mafie, která je srovnatelná, možná větší, s případem Berka v severních Cechách". Ačkoliv žalobce deklaruje jako cíl reportáže informaci o konkurzních řízeních, která jsou předmětem stížností na činnost Krajského soudu v Brně, je zřejmé, že obsah reportáže tomu neodpovídá, což vyplývá jednak ze skutečnosti, že zatímco jednotliví podnikatelé se vyjadřují o svých konkrétních kauzách, tak mluvčí krajského soudu i senátor Josef Novotný (SNK) odpovídají bez uvedení otázek a to toliko v obecné rovině. Soudkyně není na konkrétní kauzy, o nichž podnikatelé hovoří, dotazována vůbec; naopak, jak již bylo uvedeno, je odvysíláno toliko její vlastní hodnocení vlastní práce, které bylo odvysíláno v předchozí reportáži a ve vztahu ke konkrétním kauzám podnikatelů nemá žádnou vypovídací schopnost ani hodnotu („Nemyslím si, že bych pracovala špatně, to v žádném případě"). Z předmětné reportáže vůbec nevyplývá průběh jednotlivých řízení, absentují v ní základní objektivní informace, aby si divák mohl vytvořit alespoň základní představu o konkurzních řízeních, k nimž se jednotliví podnikatelé v reportáži vyjadřují. Lze tedy shrnout, že v reportáži zaznívají pouze emotivní názory těch, na jejichž firmu byl vyhlášen konkurz, obecná vyjádření mluvčí krajského soudu, obecné vyjádření senátora za Stranu nezávislých kandidátů, který (aniž by bylo v reportáži divákům blíže vysvětleno) bez uvedení konkrétních důvodů či důkazů „kriminalizuje" činnost Krajského soudu v Brně. Smysl vyjádření tohoto senátora není uveden a nelze jej z reportáže ani nijak vysledovat, když ke vstupu Josefa Novotného („Na brněnském soudu působí mafie, která je srovnatelná, možná větší, s případem Berka v severních Cechách") je uvedeno toliko „Josef Novotný, senátor SNK". Skutečnost, že ve vztahu k soudkyni Evě Krčmářové je do reportáže zařazeno pouze její vlastní hodnocení vlastní práce, které však ve vztahu ke konkrétním kauzám podnikatelů nemá žádnou vypovídací schopnost ani hodnotu („Nemyslím si, že bych pracovala špatně, to
pokračování
14
10 C a 6/2009
v žádném případě") a jinak jí není dán prostor k vyjádření ke konkrétním kauzám, o nichž podnikatelé v předmětné reportáži hovoří, dokresluje vyznění celé reportáže, jejíž „dramatičnost" umocňuje svým slovním doprovodem komentátor. Takto prezentovaná reportáž je však v rozporu s ust. § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., neboť j i nelze shledat ani objektivní ani vyváženou. Soud se ztotožnil s žalovanou, že reportáž obsahuje vystřižené vstupy z předchozích reportáží a právě takové sestřihávání a jejich účelové řazení vede k porušování zásady objektivity, neboť do reportáže byly zařazeny vstupy vytržené z kontextu vztahující se k jiným kauzám či dotazům a to v pořadí tak, aby zcela účelově vyzněla dle komentáře k reportáži. Taková vyjádření nejsou skutečnou reakcí na podávané informace a jejich vytržením z kontextu celé odpovědi dostávají zcela jiný smysl a význam. Soudkyně Eva Krčmářova se nevyjadřuje k věci, a její vyjádření nereaguje na sdělení těch, kdož v reportáži kritizují její práci. V reportáži byly použity tedy (nové) informace, k nimž nezazněl názor protistrany; takové pojetí reportáže je v rozporu se zásadou vyváženosti a objektivnosti. Zcela neadekvátním se soudu jeví postoj žalobce, že neshledal nezbytnost poskytnout soudkyni prostor k vyjádření k nově uváděné kauze. Takovým přístupem toliko žalobce demonstruje, že se necítí být vázán povinnostmi provozovatele vysílání, která z ust. § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. vyplývají, neboť ačkoliv do reportáže byly zařazeny názory kritiků činnosti jmenované soudkyně, ta neměla možnost na ně reagovat. Lze souhlasit s Radou, že k objektivitě reportáže by přispělo i vyjádření navrhovatelů konkurzů nebo konkurzních správců. Vlastní tvrzený cíl a smysl reportáže byl zcela potlačen, neboť v reportáži byl dán zcela převažující prostor těm účastníkům konkurzního řízení, na které byl vyhlášen konkurz, aniž by divákům byly dány objektivní ověřené informace o průběhu těchto řízení. Žalobce se snažil zpochybněním skutkových závěrů Rady zvrátit její závěr o uložení sankce, soud se však s tvrzeními žalobce obsaženými v prvním žalobním bodu neztotožnil, neboť má za to, že po vyjádření Jiřiny Lukešové a komentáře redaktora, která jsou konkrétními tvrzeními, následovalo obecné vyjádření mluvčí soudu ke stížnostem, resp. k jejich příčině, což nelze vztáhnout k předchozí konkrétní kauze. K tvrzení žalobce, že konstatování nárůstu stížností reportérem („Stížností ale přibývá") nezpochybňuje předchozí vyjádření mluvčí soudu („Podstatná část stížností účastníků pramení z nízké míry informovanosti o právní úpravě konkurzních řízení"), neboť s ním není v rozporu, soud uvádí, že řazení jednotlivých, na sebe nenavazujících, účelově zakomponovaných vstupů svědčí toliko o tom, že předmětná reportáž je de facto „kompilací" slovem reportéra spojených, účelově bez souvislostí vybraných vstupů, aniž by bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti. K tvrzení, že skutečnost, že vyjádření Františka Kolaříka bylo uvedeno v předchozí reportáži, nemá vliv na objektivitu a vyváženost reportáže, protože diváka informuje o některých konkurzních řízeních, které jsou předmětem stížností na činnost Krajského soudu v Brně, soud uvádí, že bez vyjádření jiných subjektů k těmto konkrétním kauzám ztrácí tento vstup objektivní vypovídací schopnost, chybí totiž další informace objektivně ověřené, na základě nichž by divák mohl dospět k vlastnímu názoru k těmto kauzám. V reportáži chybí korelativ jakýchkoli jiných informací k divákovi předestřeným kauzám o konkurzních řízeních, které jsou předmětem stížností na činnost Krajského soudu v Brně. Rada pak žalobci vytkla, že toto vyjádření Františka Kolaříka z minulé reportáže nemohlo být dokladem předchozího komentáře redaktora „Stížností ale přibývá". K námitce žalobce, že vyjádření mluvčí Krajského soudu v Brně, že krajský soud neučinil skutkový závěr, že konkurz na společnost Radošov byl prohlášen v době, kdy to zákon u zemědělských firem nedovoluje, není negováno vyjádřením reportéra „Objevují se i hlasy, že soudkyně Krčmářova vyhlašuje konkurzy účelově" a rovněž k tvrzení, že užitím dříve
pokračování
15
10 Ca 6/2009
pořízených materiálů nemohl žalobce způsobit rozpor reportáže se zákonem, a proto nesouhlasí s výtkou, že reportáž obsahuje vystřižené fragmenty z reportáží předchozích (o nichž tak mohl divák mylně předpokládat, že všechna vyjádření v reportáži byla aktuální), soud poukazuje na již výše uvedené, že právě řazení jednotlivých, na sebe nenavazujících účelově zakomponovaných vstupů tak, aby bylo v souladu s dramatizujícím komentářem, svědčí právě o porušení zásad objektivity a vyváženosti. K námitce, že souvislost vyjádření senátora se stížnostmi na práci Krajského soudu v Brně je dána tím, že jeho volební obvod j e v regionu postiženém konkurzy prohlášenými Krajským soudem v Brně, soud uvádí, že tato souvislost z reportáže nijak nevyplývá, naopak běžnému divákovi není vůbec sdělen důvod vstupu právě tohoto senátora a právě za Stranu nezávislých kandidátů do této reportáže. Nelze snižovat význam této informace, neboť tato informace zazněla v souvislosti s tvrzenou „kriminalizací" práce Krajského soudu v Brně. Tvrzení žalobce, že je jeho rozhodnutím, zda bude souvislost senátora s referovými kauzami blíže vysvětlovat či nikoli nesvědčí o akceptaci požadavků obsažených v ust. § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. žalobcem. K námitce, že po vyjádření senátora Novotného bez souvislosti nenásleduje vyjádření soudkyně Krčmářové („Nemyslím si, že bych pracovala špatně, to v žádném případě"), soud uvádí, že sice lze souhlasit s Radou, že uvedené vyjádření soudkyně není reakcí na žádnou z uvedených kauz, je však třeba přisvědčit žalobci, že ze záznamu reportáže vyplývá, že po vyjádření senátora Novotného následuje vyjádření tiskové mluvčí Krajského soudu v Brně, která reagovala slovy „Tady tuto věc nemůžu v tuto chvíli komentovat". K námitce, že v níž žalobce nesouhlasí s Radou, že reportáž očividně personifikuje zdroj problémů osobou konkurzní soudkyně Krčmářové, aniž by přinesla věcné informace k takové personifikaci opravňující, protože sporné konkurzy, o kterých j e v reportáži referováno, a proti kterým směřují stížnosti podnikatelů prohlásila konkurzní soudkyně Krčmářova, soud uvádí, že bez poskytnutí adekvátního prostoru jmenované soudkyni tak, aby se mohla vyjádřit ke konkrétním kauzám (což z dané reportáže nevyplývá) nelze dospět k závěru, že principy objektivnosti či vyváženosti reportáže byly dodrženy. K námitce, v níž žalobce nesouhlasí s výtkou Rady, že problematickým se jeví výběr názorových protistran, neboť byly zcela opomenuty názory např. navrhovatelů konkurzů nebo konkurzních správců, protože dle žalobce byl dán prostor k vyjádření straně, která je kompetentní kvěci zaujmout stanovisko, tedy Krajskému soudu v Brně a soudkyni Krčmářové, soud uvádí, že ve vztahu k zákonnému požadavku na dodržení principu objektivnosti či vyváženosti reportáže nelze toto stanovisko žalobce akceptovat, když ze záznamu reportáže vyplývá (tak jak již bylo uvedeno výše), že mluvčí krajského soudu se vyjadřovala k obecným otázkám a soudkyně na kauzy, na něž bylo v reportáži poukazováno, nebyla vůbec tázána. Skutečnost, že názory jiných subjektů, jichž se předmětné kauzy bezprostředně týkají např. navrhovatelů konkurzů nebo konkurzních správců, v reportáži nezazněly, jen přispěla k správnému závěru Rady o porušení zásady objektivnosti reportáže. K námitce, kdy žalobce nesouhlasí s Radou, že prezentovaný názor politika neměl v reportáži žádnou oponenturu, přičemž žalobce se hájí tím, že názor senátora Novotného byl jeho názorem a netýkal se žádné z oblasti politického života, soud uvádí, že vstup jmenovaného do reportáže byl uveden včetně jména, příjmení i označení strany, za niž se stal Josef Novotný senátorem a jeho tvrzení „Na brněnském soudu působí mafie, která je srovnatelná, možná větší, s případem Berka v severních Cechách" nevyznívá výslovně jako jeho osobní názor, ale jako konstatování zjištění takového stavu, avšak bez reálné opory. Nadto nelze seznat z reportáže ani důvod jeho vstupu ve vztahu ke konkrétním, podnikateli prezentovaným kauzám, když jeho vystoupení spočívá pouze v nepodloženém tvrzení o „kriminalizací" práce brněnského soudu. Tímto vstupem jmenovaný senátor napadá instituci, která je součástí státní správy. Lze přisvědčit žalované, že právě nezdůvodněním souvislosti vstupu senátora za
pokračování
16
10 C a 6/2009
stranu S N K dochází k porušení zásady objektivity, když není zřejmé, proč se ke kauze vyjadřuje právě tento politik. Takové zařazení vstupu politika, které je po obsahové stránce obecným a nepodloženým nařčením, do reportáže, nedává ani prostor pro odpovídající věcnou oponenturu, proto nezbylo než je nekomentovat. K námitkám obsaženým ve druhém žalobním bodu, kdy žalobce s poukazem na princip proporcionality a na vyšší odpovědnost České televize (která jí vyplývá z ust. § 2 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, jako veřejnoprávnímu provozovateli) namítá, že ve srovnání s jinými případy byla pokuta za obdobné delikty uložena v nižší výši, soud uvádí, že je věcí žalované, aby vždy konkrétně posoudila jednotlivá porušení zákona a přitom posoudila rovněž při stanovení výše pokuty konkrétní kriteria stanovená zákonem. Pokud žalovaná této své povinnosti v předmětné věci dostála, pak není na místě, aby soud z titulu této námitky přezkoumával, zda i v jiných případech Rada rovněž svým povinnostem dostála. Žalobcem uvedená výše pokut v jiných případech týkající se České televize (cca výše 100.000,- Kč) byla Radou stanovena při zohlednění jiných okolností. Nadto je soudu z úřední činnosti známo, že Rada uložila za porušení téže skutkové podstaty v rozhodnutí ze dne 5.12. 2006, sp. zn. 2006/846/kov/ČTV, č.j. 2723/07 České televizi pokutu ve výši 250.000,- Kč a v rozhodnutí ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 2006/845/kov/ČTV, č.j. 2722/07 České televizi rovněž pokutu ve výši 250.000,- Kč, což svědčí o tom, že správní orgán ukládá za porušení stejné skutkové podstaty pokuty v různé výši, což odráží skutečnost, že Rada neukládá pokuty mechanicky, aniž by zohlednila konkrétní okolnosti každého jednotlivého porušení zákona. Soud dospěl k závěru, že Rada v daném případě pokutu stanovila, aniž vybočila ze zákonných mezí a zohlednila daný případ dle zákonných kritérií. Rada přihlédla k povaze vysílaného programu (k porušení zákona došlo v hlavním zpravodajském pořadu), k postavení provozovatele vysílání na mediálním trhu (jedná se o provozovatele celoplošného televizního vysílání s výrazným podílem na mediálním trhu). Rada stanovila výši pokuty s ohledem na závažnost věci a míru zavinění s tím, že došlo k odvysílání reportáže, která používá manipulativní techniky spočívající v sestřizích rozhovorů, závažnost porušení zákona seznala Rada i v tom, že tato neobjektivní a nevyvážená reportáž má negativní vliv na právní vědomí diváků. K výši případného finančního prospěchu nebylo přihlédnuto, neboť toto kritérium neshledala Rada za relevantní. Rozhodující v každé věci je, aby správní orgán neopomenul posoudit zákonem daná kriteria, které zákonodárce stanovil právě proto, aby tímto zabránil možné libovůli ze strany správních orgánů. V daném případě však soud konstatuje, že žalovaná své povinnosti posouzení jednotlivých zákonných kriterií dostála a to i ohledně kritéria případného finančního prospěchu. Z užité formulace, že Rada nepřihlédla k případnému finančnímu prospěchu, lze dovodit, že toto kritérium nehodnotila ani v neprospěch žalobce. Jak již bylo judikováno Nejvyšším správním soudem v jeho rozsudku ze dne 23. 4. 2009, č.j. 4 As 60/2008-100, toto kritérium lze hodnotit pouze u pořadů, u nichž lze finanční prospěch získaný jejich odvysíláním ve správním řízení prokázat (např. u pořadu typu reklamy), v daném případě tomu tak však není. S ohledem na uvedené neshledal soud tuto námitku důvodnou.
Neúspěšnou shledal soud i námitku obsaženou ve třetím žalobním bodu, kdy žalobce tvrdí, že rozhodnutí je nezákonné, neboť v „Oznámení o zahájení řízení" byla jako jediný důvod možného porušení zákona uvedena disproporce v poskytnutí prostoru pro vyjádření soudkyně Krčmářové a z toho plynoucí jednosměrnost reportáže, a nebyla zde
pokračování uvedena nepravdivost některých rozhodnutí.
17 tvrzenu což je
10 Ca 6/2009 uvedeno v odůvodnění
napadeného
Lze konstatovat, že v „Oznámení o zahájení správního řízení" ze dne 28. 4. 2008 Rada sdělila žalobci, že s ním zahajuje správní řízení pro možné porušení povinnosti v § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysíláním pořadu Televizní noviny, resp. reportáže „Ovládá brněnský soud mafie?" dne 2. 3. 2008 od 19:30 hod. na programu Nova, se mohl dopustit porušení povinnosti zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti. Poté Rada stručně popsala předmětnou reportáž a uvedla, že má za to, že odvysíláním pořadu, ve kterém je disproporce v poskytnutí prostoru pro vyjádření zainteresovaných protistran, mohl účastník řízení porušit povinnost v § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., neboť reportáž byla pojata jednosměrně, bylo použito nových informací v neprospěch soudkyně, této však prostor na aktuální vyjádření v pokračující kauze dán nebyl. Z výše uvedeného vyplývá, že správní řízení bylo zahájeno pro možné porušení § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. a o tomto porušení bylo také následně rozhodnuto. Soud se ztotožňuje s žalovanou, že při zahájení řízení má správní orgán vědomosti o skutkových okolnostech pouze v rozsahu, který mu umožní jejich předběžné zhodnocení. Jde o informace, které mají nezbytnou míru určitosti, která zabezpečuje, že řízení není zahájeno na základě neověřených nejasných informací. Prokázání porušení zákona je však předmětem dále vedeného správního řízení. V daném případě správní řízení bylo zahájeno pro stejný skutek a stejná kvalifikace skutku je obsažena i v napadeném rozhodnutí. K poukazu žalobce, že reportáž byla odvysílána ve veřejném zájmu, neboť ukazuje na závažný společenský problém, kterým jsou zmanipulovaná konkurzní řízení, soud uvádí, že i v reportáži s tímto obsahem musí být dbáno zásad objektivity a nestrannosti. Napadené rozhodnutí není v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22.5.2008, č.j. 4 As 69/2007 - 65, v němž byl vysloven právní názor, že „objektivita a vyváženost sdělovaných a rozšiřovaných informací není totožná s ochranou subjektů před zásahem do jejich osobnostní sféry, která je chráněna prostředky práva soukromého, neboť sama skutečnost, že správní řízení je zahájeno na základě stížnosti jednotlivce, nebrání projednání a posouzení objektivity a vyváženosti sdělovaných a rozšiřovaných informací ve správním řízení žalovanou".
Neboť žalobce navrhl v žalobě, aby soud uloženou pokutu za správní delikt jakožto zjevně nepřiměřenou výrazně snížil, nebo od ní vůbec upustil, zabýval se soud i tím, zda je namístě v daném případě nahradit správní uvážení správního orgánu užitím moderačního práva soudu. Jak již judikoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30.11.2005, sp.zn.: 1 As 30/2004-82, takový zásah do uvážení správního orgánu je zásahem dovoleným, umožněným soudu ustanovením § 78 odst. 2 s.ř.s., kde soud se chová jako správní orgán a může zasáhnout do výše trestu jako by jej uděloval sám. Tím, že trest soud sníží či od něj upustí, nezpochybňuje závěr správního orgánu o tom, že žalobce porušil zákon a dopustil se správního deliktu. Městský soud v Praze dospěl v daném případě k závěru, že uložená pokuta ve výši 500.000,- Kč není pokutou zjevně nepřiměřenou, nýbrž pokutou, která odpovídá danému porušení zákona, závažnosti dané reportáže, i zákonnému rozpětí stanovenému v ust. § 60
pokračování
18
10 C a 6/2009
odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb., dle něhož lze uložit za skutkovou podstatu správního deliktu, kterého se žalobce dopustil pokutu v rozmezí od 5 000,- Kč až do výše 2 500 000,Kč, a která tak znamená uložení pokuty při dolní hranici zákonné sazby. Vzhledem k uvedenému rozpětí danému zákonem soudu ani nepřísluší upustit od uložené sankce když spodní hranice je stanovena výší 5 000,- Kč. Soud shledal výši uložené pokuty v daném případě přiměřenou, neboť je nutno vzít na zřetel, že odvysílaná reportáž v rámci hlavního zpravodajského pořadu vzhledem k rozsahu a dosahu vysílání, má výrazný dopad do utváření názorů veřejnosti a právního povědomí. Provozovatel v tomto postavení musí dbát při zpracování zpravodajské reportáže na to, aby byla zpracována profesionálně, tzn. aby podávané informace byly objektivní a vyvážené, aby byl dán odpovídající prostor k vyjádření všem stranám. Nelze-li z časových či provozních důvodů dostát tomuto požadavku v rámci časového omezení reportáže, je na místě (s ohledem na závažnost obsahu a rozsahu informací) zvolit jiný formát pořadu, v němž bude prostor dostatečný. Je na rozhodnutí provozovatele, aby zvolil odpovídající formát pořadu. V daném případě způsob zpracování reportáže odporuje principům zpravodajství a svědčí o tom, že provozovatel si není dostatečně vědom své odpovědnosti za dopad, který daná reportáž, vzhledem k tématu, může mít. Závěrem soud uvádí, že výše sankce za protiprávní jednání musí mít i preventivní charakter a to předně ve vztahu k žalobci. Sankce musí s sebou nést přiměřeně citelný zásah do jeho majetkové sféry, aby byl veden k důslednějšímu dodržování všech zákonných norem, kterými je vázán a to zejména zákona č. 231/2001 Sb. Preventivní úlohu musí uložená sankce pak mít rovněž ve vztahu i ke všem ostatním subjektům pohybujícím se na daném trhu.
Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že námitky žaloby nejsou důvodné, a proto podanou žalobu podle § 78 odst. 7 jako nedůvodnou zamítl. Pokud jde o náklady řízení, soud vycházel z ust. § 60 odst.l s.ř.s. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, náklady řízení jí však nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v ustanovení § 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě 2 týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst.2 s.ř.s.).
V Praze dne 7. května 2009 Mgr.Jana Brothánková v.r. předsedkyně senátu
