9 Ca 304/2008-74
URAD RADY
1
pro rozhlasové a televizní vysílání
ŠÍ L 0 2 9 -06- 2009 Počet listů:....
Číslo iednací:
ČESKA R E P U B L I K A
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Hynek Štětka, bytem Praha 1 - Nové Město, Školská 693/28, zast. Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem Brno, Kotlářská 51a, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Praha 2 - Vinohrady, Skřetova 44/6, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11.6.2008, č.j.: had/4030/08, sp.zn. 2007/520/had/,
takto I. Žaloba se zamítá. v
_
.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, kterým byla podle ust. § 60 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č 231/2001 Sb."), uložena pokuta žalobci a dalším osobám Davidu Brudňákovi a Janu Kalábovi, každému z výše jmenovaných ve výši 50.000,-Kč za jednání, kterým dne 17.6.2007 v čase od 8:16:28 do 8:17:07 hodin zasáhli do programu CT2 provozovatele vysílání České televize. V odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšla žalovaná ze zjištění a záznamu, že při ranním nedělním vysílání pořadu Panorama na programu CT2 dne 17. 6. 2007 došlo ke vstupu do vysílání, k němuž se hlásí umělecké sdružení „Ztohoven." Vysílání pořadu
pokračování
2
9 C a 304/2008
Panorama začalo v tradičním poklidnému duchu, poetické záběry na probouzející se lesy, hory a města byly podkresleny relaxační hudbou. Žalovaná popisuje, že v čase 8:16:23 končí záběry z Malé Úpy a na obrazovce se objevuje panorama dalšího krkonošského střediska Černého Dolu. Tyto záběry mají zcela standardní grafickou podobu pořadu Panorama, v pravém horním rohu je logo střediska Markid Černý Důl, ale v levém dolním roku je zobrazena adresa www.ztohoven.cz. Náhle v čase 8:16:28 se obrazovka prudce rozzáří ostrým bílým světlem a obraz mizí. Po postupném odeznění bílého jasu v 8:16:37 se znovu objevují předcházející záběry horské krajiny, již bez loga Černého Dolu v pravém horním rohu, a uprostřed obrazu se odehrává virtuální výjev fiktivní exploze, mračno je stylizováno do typického hřibovitého tvaru atomového výbuchu přecházejícího od žluté, přes červenou až po tmavošedou barvu. Příznačný dojem z tohoto záběru je násoben skutečností, že stále hraje originální uklidňující hudba. Tento výjev trvá asi 18 sekund. Webová adresa skupiny je stále v dolním levém rohu obrazovky. V čase 8:16:55 se kvalita obrazu prudce zhorší až k postupnému zamlžení a rozostření. V 8:17:07 následují záběry z Lázní Jeseník, jímž pokračuje regulérní vysílání pořadu Panorama. Celková délka vstupuje tedy 38 sekund. Dále žalovaná uvedla, že na základě spolupráce s Policií ČR, Okresního ředitelství Trutnov a Českou televizí zjistila, že ve věci neoprávněného vstupu do vysílání ČT2, pořadu Panorama dne 17. 6. 2007 byli žalobce a další osoby - David Brudňák a Jan Kaláb obviněni z trestného činu šíření poplašné zprávy ve spolupráci dle § 8 odst. 1 k § 9 odst. 2 k § 199 odst. 1,2 trestního zákona, kterého se měli dopustit tím, že společně dne 17.6.2007 v době kolem 8:16 hod. bez souhlasu provozovatele celoplošného televizního vysílání neoprávněně vstoupili do živého vysílání programu Panorama, který je vysílán na programu ČT2 a to tím způsobem, že u kamerového zařízení umístěného v budově drtičky vápence v areálu lomu Krkonošské vápenky Kunčice, a.s. v obci Černý Důl vypojili vnější jednotku kamerového zařízení od vnitřní řídící stanice a ktéto následně připojili jiné zařízení, ze kterého do odbavovacího zařízení pracoviště České televize odeslali falešný signál a následně byl místo reálného záběru odvysílán v živém vysílání nereálný obraz, který zobrazoval výbuch atomové bomby v oblasti Krkonoš, přičemž věděli, že toto vysílání zobrazuje nepravdivou informaci a k žádnému výbuchu v dané lokalitě nedošlo. Tímto svým jednáním způsobili nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva, která dané vysílání sledovala. Žalovaná z postupu orgánů Policie v Trutnově a z postupu Okresního státního zastupitelství v Trutnově, jakož i příslušného soudu považovala za nezpochybnitelné, že žalobce, David Brudňák a Jan Kaláb vstoupili nezákonně do vysílání provozovatele České televize. Žalovaná zhodnotila, že i když Okresní soud v Trutnově rozhodl tak, že obžalovaní se nedopustili trestného činu šíření poplašné zprávy, nemůže mít tento závěr vliv na rozhodnutí žalované, neboť žalovaná zkoumá oprávněnost vstupu účastníků do vysílání a předmětem správního řízení není dopad obsahu nezákonného vysílání na společnost. Žalovaná tak vzala za prokázané, že dne 17.6.2007 v čase 8:16:28 hodin došlo k neoprávněnému vstupu do vysílání pořadu Panorama na programu ČT2, provozovatele České televize a že za neoprávněný vstup do vysílání jsou prokazatelně odpovědní žalobce, David Brudňák a Jan Kaláb. Při udílení sankce vycházela žalovaná ze zákonem stanovených kritérií obsažených v § 61 zákona č. 231/2001 Sb. Zhodnotila, že neoprávněný zásah směřoval do vysílání tzv. veřejnoprávní televize, přičemž program ČT2 je programem celoplošným a provozovatel vysílání má ze zákona zvýšenou odpovědnost vůči divácké veřejnosti vyplývající nejenom ze zákona č. 231/2001 Sb., ale také ze zákona č. 483/1991 Sb. o České televizi (dále jen „zákon o České televizi"). Tuto skutečnost žalovaná považovala za přitěžující. Žalovaná dále vyhodnotila vstup do vysílání České televize jako závažný, neboť neoprávněným vstupem bylo narušeno poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů, jež je dle § 2 odst. 2 zákona o České televizi posláním České televize. Posoudila, že tím, že výše jmenovaní vstoupili do vysílání a odvysílali imitaci
pokračování
3
9 Ca 304/2008
jaderného výbuchu, byla porušena zákonná povinnost vysílání objektivních a ověřených informací a divák tak byl uveden v omyl. Vstupem do vysílání pak výše jmenovaní vystavili provozovatele možnému postihu za porušení jeho povinností vyplývající ze zákona č. 231/2001 Sb., a to zejména povinnosti dle v § 32 odst. 1 písm. a). Neoprávněný vstup byl plánovaným organizovaným činem a jednalo se tak o úmyslný čin zcela zaviněný účastníky řízení. Zohlednila, že účastnící řízení vstoupili do vysílání celoplošného provozovatele, přičemž sledovanost pořadu Panorama se pohybuje kolem 50.000 diváků a délka neoprávněného vstupu nepřesáhla 1 minutu. V otázce výše pokuty přihlédla také ke skutečnosti, že skupina Ztohoven v prosinci 2007 zvítězila v prvním ročníku nových cen pro mladé umělce, které pod názvem Cena N G 333 vyhlásila Národní galerie v Praze. Ocenění byli umělci Ztohoven za dílo Mediální realita, které vychází z neoprávněného vstupu do vysílání České televize. Cena N G 333 je dotována finanční prémií 333.000,-Kč. Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba. V podané žalobě žalobce nesouhlasil s tvrzením žalované, že předmětem správního řízení není dopad obsahu nezákonného vysílání na společnost a že není nezbytné pro rozhodnutí žalované nabytí právní moci rozsudku ve věci trestního řízení. Žalobce je toho názoru, že ustanovení o trestných činech jsou k ustanovení o správních deliktech v poměru speciality, kdežto ustanovení o správních deliktech jsou k ustanovení o trestných činech v poměru subsidiarity, a tedy uplatní se pouze tehdy, jestliže spáchaný skutek není trestným činem. Při souběhu s přestupky, resp. jinými správními delikty fyzických osob, souběh nenastává. Žalobce dále i při vědomí, že jde o správní delikt, zmínil vztah přestupků k trestným činům tak, že přestupky jsou k trestným činům v poměru subsidiarity za předpokladu, že chrání stejný okruh zájmů. Jednočinný souběh trestného činu s přestupkem je tak vyloučen. Tvrdil, že jak správní delikt tak trestný čin chrání stejný okruh zájmů, a to ochranu společnosti před nepravdivými tvrzeními. Konečně namítal, že žalovaná porušila ust. § 61 zákona č. 231/2001 Sb., neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno po uplynutí zákonné jednoleté lhůty. Uvedl, že řízení bylo sice zahájeno dne 23.7.2007, ale žalovaná již dne 27.6.2007 rozhodla o tom, že zahájí správní řízení proti neznámému pachateli. Z uvedeného žalobce dovodil, že žalovaná se dozvěděla o porušení zákona nejpozději k 27.6.2007, ale s ohledem na medializaci celého případu musela o spáchání skutku vědět mnohem dřív. Žalobce si však napadené rozhodnutí převzal dne 24.6.2008. Pokuta mu tak nebyla uložena v zákonné lhůtě. Z uvedených důvodů navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Při ústním jednání před soudem setrvali účastníci řízení na svých stanoviscích. Žalobce nad rámec žaloby namítal neprokázanost svého jednání s tím, že není jasné, zda nebylo použito jeho vysvětlení v trestním řízení jako výslechu. K dotazu soudu uvedl, že skupina Ztohoven byla oceněna za dílo Mediální realita cenou Národní galerie, a to jednak finanční částkou 333.000,-Kč a dále bylo ocenění vyjádřeno písemně v určitém písemném ohodnocení. Soud pro účely dalšího jednání opatřil listinné důkazy z trestního řízení a doplnil dokazování čtením protokolu o výslechu žalobce, Davida Brudňáka a Jana Kalába, dále si opatřil usnesení Okresního soudu v Trutnově z 20.2.2009, č.j.: 4 T 171/2007-469 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.3.2008, č.j.: 10 To 124/2009-486. Zástupce žalované uvedl, že nebylo prokázáno pochybení v prováděných výsleších žalobce, žalovaná založila své rozhodnutí na informaci založené ve spise od Policie ČR. K dotazu soudu, zdaje žalobce členem umělecké skupiny Ztohoven, žalobce uvedl, že tato umělecká skupina není žádným subjektem, schází se vždy za účelem určité věci. Žalobce
pokračování
4
9 C a 304/2008
se podílel v této umělecké skupině na vstupu do vysílání pořadu Panorama. K dotazu soudu, co je konkrétním dílem „ mediální realita", žalobce uvedl, že mediální realita je to, co je uvedeno v manifestu této skupiny, což nedokáže konkretizovat, neboť neví, za co příslušná komise Národní galerie toto ocenění udělila, resp. co posuzovala. V závěrečném návrhu právní zástupce žalobce namítal, že závěry žalované nemohou být nezpochybnitelné tak, jak žalovaná tvrdí. V době, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí o neoprávněném zásahu žalobce do vysílání, nebyla ještě podána žaloba v trestním řízení, v
žalovaná vycházela tedy ze spolupráce s policií a s Českou televizí a sama neměla dostatečně materiály k tomu, aby prokázala jednání žalobce z hlediska organizovaného činu a učinila si takový úsudek, který může dle správního řádu. Žalovaná tak rozhodovala bez bližších podkladů a jen na základě trestního spisu. Namítal, že rozhodnutí je zmatečné a zaujaté. Poukázal na ust. § 61 odst. 2 a 3 zákona č. 231/2001 Sb. stím, že povinností žalované bylo posoudit i zmíněné jednání z hlediska povahy programu vysílaného na mediálním trhu se zřetelem ke sledovanosti pořadu, k charakteru tohoto pořadu včetně délky vstupu a sdělených informací. To vše by zpochybnilo vlastní protiprávnost jednání žalobce. Rozpor shledal i v hodnocení finančního prospěchu a poukázal na odůvodnění rozhodnutí z hlediska toho, že žalobci nakonec získali částku 330.000,-Kč za tento umělecký počin. Zejména poukázal na ust. § 75 odst. 1 správního řádu, když má zato, že žalovaná měla vycházet ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí a její rozhodnutí v době, kdy ještě nebyla podána žaloba a trestně nebyl skutek vyjasněn, bylo předčasné. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s."), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud vyšel z následující právní úpravy: Podle ust. § 60 odst. 4 zákona č. 231/2001 Sb. pokutu od 50.000 Kč do 5.000.000 Kč uloží Rada tomu, a) kdo zasahuje do obsahu programu provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání v rozporu s § 31 odst. 1 a poruší povinnosti týkající se výroby nebo vysílání pořadů uvedených ve zvláštních zákonech, b) kdo neoprávněně zasahuje do obsahu služeb přímo souvisejících s programem. Podle § 31 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. provozovatel vysílání a provozovatel převzatého vysílání má právo vysílat programy svobodně a nezávisle. Do jejich obsahu lze zasahovat pouze na základě zákona a v jeho mezích Podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 483/1991 Sb. o České televizi Česká televize poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky (dále jen "veřejná služba v oblasti televizního vysílání"). Podle ust. § 61 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. pokutu Rada uloží do jednoho roku ode dne, kdy se dozvěděla o porušení povinnosti, nejdéle však do 2 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Správní řízení o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy Radě byl doručen záznam vyžádaný podle § 32 odst. 1 písm. 1). Při ukládání pokut se postupuje podle správního řádu.
pokračování
5
9 Ca 304/2008
Soud posoudil žalobní námitky takto: Předně není důvodná námitka žalobce, že napadené rozhodnutí bylo vydáno po uplynutí zákonné jednoroční lhůty stanovené vust. § 61 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. Podle ust. § 61 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. je žalovaná oprávněna uložit pokutu za porušení povinnosti do jednoho roku, kdy se o porušení povinnosti dozvěděla, přičemž při ukládání pokut postupuje podle správního řádu. Ust. § 61 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. je dán časový rámec možnosti žalované ukládat pokuty. Lhůta v uvedeném ustanovení je lhůtou propadnou, po jejím uplynutí zaniká právo žalované uložit pokutu za porušení zákona č. 231/2001 Sb. Rozhodný okamžik pro počátek běhu lhůty je podle ust. § 61 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. okamžik, kdy se žalovaná dozvěděla o jednání, jenž je v rozporu se zákonem č. 231/2001. Pro posouzení běhu uvedené lhůty vyplynuly z podkladů řízení tyto rozhodné skutečnosti. Ze záznamu ze 12. zasedání Rady konaného dne 26.-27.6.2007 vyplývá, že žalovaná se při tomto zasedání zabývala analýzou neoprávněného vstupu do vysílání pořadu Panorama odvysílaného dne 17.6.2007 od 7.50 na programu ČT2 a učinila návrh na přijetí usnesení, jímž by bylo zahájeno správního řízení z moci úřední s neznámým pachatelem za neoprávněný vstup do uvedeného vysílání. Při tomto zasedání vyšla z analýzy oddělení televize, která zevrubně po skutkové stránce popisuje předmětný zásah do vysílání. Z oznámení o zahájení správního řízení ze dne 18.7.2007, č.j.: had/7032/07 je zřejmé, že žalovaná se po projednání věci na jejím 12. zasedání dne 27.6.2007 ( viz výše) rozhodla zahájit správní řízení proti neznámému účastníkovi, který neoprávněně vstoupil dne 17.6.2007 do vysílání CT2, konkrétně do pořadu Panorama vysílaného od 7.50 hod. jednáním, které bylo na uvedeném zasedání projednáváno. Na základě těchto podkladů považuje soud za nepochybné, že žalovaná se jako kolektivní orgán, rozhodující nadpoloviční většinou svých členů, již na svém zasedání ve dnech 26.-27.6.2007 dozvěděla o podstatných skutkových okolnostech, které j i umožnily jednání žalobce předběžně zhodnotit jako jednání, jež je v rozporu se zákonem č. 231/2001 Sb., a tedy od uvedeného data počala běžet zákonem stanovená roční lhůta k uložení pokuty. Toto zjištění o zásahu do obsahu vysílání nelze odvíjet od okamžiku, kdy zásah do programu bylo možné zjistit z médií nebo od doby, kdy tento poznatek začal zpracovávat analytický odbor oddělení televize. Vést šetření a řízení o uložení správní sankce je v působnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání jako správního úřadu, a proto je zcela legitimní odvíjet lhůtu k uložení pokuty od zjištění neoprávněného zásahu Radou jako kolektivním orgánem, tj. všemi členy Rady při obeznámení se s skutkovou podstatou zásahu do vysílání. Podle judikatury správních soudů i v jiných oblastech správní sankční odpovědnosti a podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30.10.2003, č.j.: 6 A 99/2001-47 je třeba uložením pokuty rozumět pravomocné rozhodnutí. K uvedeném závěru Nejvyšší správní soud dospěl především s ohledem na skutečnost, že teprve materiální právní mocí rozhodnutí je dotčena právní sféra jednotlivce, neboť tímto okamžikem vzniká povinnost se rozhodnutí podrobit (blíže viz. www.nssoud.cz). Podle ust. § 73 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 1 zákona č. 500/2004 je v právní moci takové rozhodnutí, které bylo oznámeno doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou a proti kterému nelze podat odvolání. Napadené rozhodnutí měl žalobce na poště připraveno k vyzvednutí dne 20.6.2008. Protože si žalobce napadené rozhodnutí osobně převzal dne 24.6.2008, tedy ve lhůtě do 10 dnů, neuplatnilo se v jeho případě ust. § 24 odst. 1 správního řádu. Jelikož z ust. § 66 zákona č. 231/2001 Sb. vyplývá, že proti rozhodnutí o uložení pokuty nelze podat odvolání, nabylo rozhodnutí o uložení pokuty ve vztahu k žalobci právní moci dne 24.6.2008 a žalovaná uložila pokutu
pokračování
6
9 C a 304/2008
v souladu s ust. § 61 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. do jednoho roku, ode dne kdy se dozvěděla o porušení povinnosti. Z ust. § 60 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb. vyplývá, že pokutu v uvedeném rozmezí může žalovaná uložit při splnění dvou podmínek, a to podmínky, že došlo k zásahu do obsahu programu provozovatele vysílání v rozporu s ust. § 31 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. a dále za podmínky, že došlo k porušení povinnosti týkající se výroby nebo vysílání pořadů uvedených ve zvláštních zákonech. Z protokolů Policie České republiky, Okresního ředitelství Trutnov, Služby kriminální policie a vyšetřování o výslechu obviněného žalobce a Jana Kalába ze dne 7.8.2007 je nade vší pochybnost zřejmé, že žalobce spolu s Davidem Brudňákem a Janem Kalábem zasáhl do vysílání pořadu Panorama ČT 2 provozovatele České televize. V předmětném protokolu žalobce přesně popsal, jakým způsobem výše jmenovaní zrealizovali vstup do živého vysílání programu Panorama a odvysílali jaderný výbuch. Jeho výpověď se shoduje s výpovědí Jana Kalába. Ke svému jednání se žalobce výslovně doznal. Odvysíláním smyšleného jaderného výbuchu byla porušena i povinnost vyplývající pro Českou televizi z ust. § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 483/1991 Sb. o české= televizi poskytovat objektivní, ověřené, ve svém celku vyvážené a všestranné informace. Protože byly splněny obě podmínky ust. § 60 odst. 4 zákona č.231/2001 Sb. byla žalovaná oprávněna postupovat v souladu s tímto ustanovením a žalobci uložit pokutu za tento správní delikt v zákonem stanoveném rozmezí. Soud neshledal důvodnou a ve výsledku všech řízení ani případnou námitku souběhu trestného činu a správního deliktu, který je žalobě nepatřičně srovnáván s přestupkem. Ktéto námitce z důkazů provedených u ústního jednání vyplynulo, že usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 20.2.2009, č.j.: 4 T 171/2007-469 bylo skutkové jednání žalobce, a dalších spoluobžalovaných z pokusu trestného činu šíření poplašné zprávy podle § 8 odst. 1 trestního zákona a z trestného činu šíření poplašné zprávy podle § 199 odst. 1 a 2 trestního zákona, kterých se žalobce měl rovněž předmětným jednáním dopustit, postoupeno k projednání Městskému úřadu v Trutnově. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.3.2009, č.j.: 10 To 124/2009-486 byla stížnost státního zástupce proti uvedenému usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 20.2.2009, č.j.: 4 T 171/2007-469 podle ust. § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta. V usnesení Krajský soud v Hradci Králové dospěl k závěru, že žalobce se spolu s ostatními nedopustili jednání, které by mohlo být vyhodnoceno jako trestný čin a to pro nepatrný stupeň nebezpečnosti jednání pro společnost. Dle závěru krajského soudu posuzované skutky nejsou žalovaným ani jiným trestným činem, avšak zažalované dílčí skutky by mohly být jiným orgánem posouzeny jako přestupek, o němž je tento orgán příslušný rozhodovat a proto bylo na místě věc postoupit jinému orgánu, v daném případě Městskému úřadu v Trutnově. K námitce státního zástupce o nesprávnosti posouzení věci z hlediska případného přestupkového jednání obžalovaných, kdy nejzávažnějším přestupkem by v takovém případě byl podle stěžovatele zásah do vysílání oprávněného držitele licence, tedy přestupek podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikací, přičemž příslušný kjeho projednání je Český telekomunikační úřad, krajský soud uvedl, že nelze přehlédnout zprávu žalované, že žalobci, Davidu Brudňákovi a Janu Kalábovi byla uložena pokuta dle ust. § 60 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb. Krajský soud měl za to, že by se mohlo jednat o postih o týž skutek a pak by ani Český telekomunikační úřad nemohl o tomto dílčím skutku u výše jmenovaných rozhodovat, neboť by mu vtom bránilo bránil postih učiněný žalovanou Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Upozornil na to, že pokuta byla uložena podle přísnějšího sankčního ustanovení a uzavřel, že bude na správním orgánu, aby posoudil, zda, u kterých
pokračování
7
9 Ca 304/2008
obžalovaných a o kterém dílčím skutku již bylo pravomocně rozhodnuto a v jaké části a jakým způsobem bude na místě rozhodnout, neboť soud není oprávněn jakkoliv pro toto rozhodování zavazovat svými závěry. Soud předně obecně poukazuje na odlišnost trestní odpovědnosti žalobce v danou jiným charakterem zákonem chráněného zájmu znakem skutkové podstaty trestného činu, kterým je zavinění, oproti odpovědnosti za správní delikt, která je založena na principu objektivní odpovědnosti a chrání jiný společenský zájem. Z těchto důvodů nebyl vyloučen sankční postih správním orgánem pro skutek, který byl šetřen i z hlediska naplnění skutkové podstaty trestného činu. Při správním trestání se však přiměřeně uplatňují principy ovládající souběh trestných činů (blíže viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.5.2007, č.j.: 8 As 17/2007-135, VAvw.nssoud.cz ). Podle teorie práva za souběh trestných činů ( a tedy i za souběh správních deliktů) je obecně považován případ, kdy pachatel spáchal dva nebo více trestných činů ( správních deliktů) dříve, než byl pro některý z nich odsouzen, tj. než byl za takový čin vyhlášen odsuzující rozsudek ( rozhodnutí). Souběhy trestných činů ( správních deliktů) se rozdělují na jednočinné, kdy jedním skutkem je naplněna skutková podstata více trestných činů ( správních deliktů) a vícečinné, kdy více skutky je naplněná skutková podstata více trestných činů ( správních deliktů). Každý skutek je nutno posuzovat podle všech zákonných ustanovení, která na něj dopadají. Výjimku z tohoto představují případy tzv. zdánlivého souběhu, což jsou důvody vylučující jednočinný souběh. Mezi případy zdánlivého souběhu patří mimo jiné, případy, kdy trestné činy jsou v poměru speciality (ustanovení určená k ochraně stejných zájmů, má-li být jedním z ustanovení (speciálním) zvláště postihnut určitý druh útoků proti témuž individuálnímu objektu, aby byla vystižena zvláštní povaha a stupeň nebezpečnosti takových útoků pro společnost), nebo kdy jsou v poměru subsidiarity (ustanovení určená k ochraně týchž společenských vztahů, je-li účelem jednoho z ustanovení (subsidiárního) doplnit v temže směru ochranu, kterou poskytuje druhé ustanovení), či kdy dochází k faktické konzumpci skutkových podstat (případ, kdy posouzení skutku jako podstatně závažnějšího činu se konzumuje jeho posouzení jako činu málo závažnějšího. Pro posouzení existence poměru speciality či subsidiarity je nezbytné zjistit, zda jsou chráněné zájmy stejné nebo rozdílné. V dané věci se však uvedená teorie o souběhu správních deliktů neuplatní, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce byl postižen za jiný správní delikt, vůči němuž by mohla být jedině uplatněna zásada ne bis in idem. V době vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobce postižen nejen za jiný správní delikt, ale nebylo s ním ukončeno ani řízení pro trestný čin, pro který nadto následně nebyl odsouzen . V době, kdy byla projednávána správní žaloba v této věci a vydán tento rozsudek, nebylo ukončeno ani řízení o přestupku, k němuž byla trestní věc žalobce okresním soudem postoupena. Z uvedených důvodů žalobcova námitka o souběhu trestného činu a správního deliktu není důvodná nejen z hlediska právní teorie, ale nemá oporu ve skutkovém stavu, který prokazuje toliko jediné postižení žalobce, a to za předmětný správní delikt podle ust. § 60 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb. Na závěr celé záležitosti soud považuje za případné dodat, že ať již byla snaha žalobce o určitý apel na rozum a ovlivnitelnost člověka médii vedena jakýmikoliv dobrým záměrem v duchu proklamace „ mediální reality 2007", nelze přehlédnout, že způsob provedení tohoto záměru nebyl v souladu se zákonem a jednání žalobce bylo z hlediska předvídatelné sankční odpovědnosti velmi neobezřetné. N a základě všech shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalovaný správní orgán rozhodl v souladu se zákonem a žalobu proto podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.
pokračování
8
9 C a 304/2008
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, žalovanému správnímu orgánu, který měl v řízení úspěch, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly. Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze dne 22. května 2009
JUDr. Naděžda Ř e h á k o v á,v.r. předsedkyně senátu
Za správnost vyhofovení: Pekárková Marie
