43Ad 61/2015 – 33
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým v právní věci žalobkyně: L. S., bytem x, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2015, čj. x takto: I.
Žaloba se zamítá.
II.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění
Žalobkyně se žalobou podanou Krajskému soudu v Praze domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své předchozí rozhodnutí ze dne 11. 5. 2015, čj. x, kterým podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“), odňala od 14. 6. 2015 žalobkyni invalidní důchod s tím, že podle posudku OSSZ Praha-východ již žalobkyně není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20%. Žalobkyně v žalobě namítla, že napadané rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, protože nebylo přihlédnuto k lékařským zprávám odborných lékařů ani jejím tvrzením, že není schopná fyzické námahy, neboť jí způsobuje velký únavový syndrom a s tím spojené problémy. Žalobkyně je přesvědčena, že její pracovní schopnost poklesla minimálně o 35 %, a navrhla proto soudu, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k žalobě shrnula dosavadní průběh řízení a uvedla, že se v předmětné věci jedná o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem a v takovém případě je napadené rozhodnutí závislé především na odborném lékařském posouzení a navrhla provedení důkazu posudkem příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“).
-2Při jednání u soudu žalobkyně nad rámec písemného vyhotovení žaloby zdůraznila, že doposud nebyla vyléčena a jednoroční léčba, která pro ni byla fyzicky i psychicky značně vyčerpávající, nebyla zcela úspěšná, neboť virémie se pouze snížila a hodnoty mají opětovně vzestupnou tendenci. Podle vyjádření lékařů, kteří o žalobkyni pečují, již k použité léčbě není další alternativa. Zdůraznila, že není schopna vydržet 8 hodin v pracovním procesu, má navíc v péči nezletilé dítě, přičemž danou nemoc si nezpůsobila sama, ale jedná se o uznanou nemoc z povolání. Uzavřela, že závěr o poklesu pracovní schopnosti o 20% neodpovídá jejímu zdravotnímu stavu, přičemž nebyla posudkovými lékaři hodnocena individuálně. Ze správního spisu soud ověřil, že zdravotní stav žalobkyně, které byl přiznán invalidní důchod prvního stupně, byl vyšetřen OSSZ Praha-východ, podle jejíhož posudku ze dne 28. 4. 2015, čj. LPS/2015/656-PY_CSSZ, z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20% a nejde již v jejím případě o invaliditu prvního stupně s tím, že den zániku invalidity byl stanoven na 28. 4. 2015 a jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo stanoveno zdravotní postižení uvedené v kapitole I., položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Na základě tohoto posouzení vydal žalovaný své shora již označené rozhodnutí, kterým žalobkyni od 14. 6. 2015 invalidní důchod odňal. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 26. 5. 2015 námitky s tím, že její pracovní schopnost poklesla minimálně o 40%. V rámci řízení o námitkách pak žalovaný nechal zpracovat další posudek (ze dne 22. 6. 2015, čj. LPS/2015/543-NR-STC_CSSZ), který se, pokud jde o míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně i rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotní stavu, shodl s posudkem OSSZ. Žalovaný v návaznosti na to rozhodnutím napadeným nyní projednávanou žalobou námitky žalobkyně zamítl a své prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Krajský soud v Praze na základě včas podané a přípustné žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. Relevantní právní úpravu v dané věci představuje § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., podle něhož je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 56 odst. 1 písm. a) téhož zákona, zjistí-li se, že nárok na důchod nebo na jeho výplatu zanikl, důchod se odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen. Žalobní námitky vznesené žalobkyní v projednávané věci směřují především do posouzení jejího zdravotního stavu, a proto si soud i v rámci řízení o projednávané žalobě (v souladu s návrhem žalovaného) vyžádal posudek posudkové komise. V této souvislosti je přitom nutno zdůraznit, že pro posouzení projednávané žaloby je určující zdravotní stav žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí a případné pozdější změny (zhoršování) jejího zdravotního stavu (na něž upozornila např. při jednání u soudu) jsou ve vztahu k přezkumu napadeného rozhodnutí žalovaného bez významu a mohou být pouze předmětem nového posouzení zdravotního stavu žalobkyně při podání nové žádosti. K výše uvedenému je pak nutno dále uvést, že posouzení toho, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav či posouzení míry poklesu pracovní schopnosti, je otázkou odbornou a soud si o něm nemůže učinit úsudek sám; tedy sám zdravotní stav žalobkyně nepřezkoumává, ani tak činit nemůže.
-3Zdravotní stav a pracovní schopnost pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Posudková činnost předpokládá odborné lékařské znalosti a znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudek vypracovaný posudkovou komisí je jedním z důkazů v soudním řízení a soud jej hodnotí podle § 77 odst. 2 s. ř. s. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu čj. 4 Ads 13/2003-54, čj. 6 Ads 158/201224, případně čj. 6 Ads 11/2013-20). Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží. Posudková komise (pracoviště v Praze) vypracovala k žádosti soudu v řízení o nyní projednávané žalobě posudek ze dne 12. 4. 2016, čj. 2016/325-PH, z něhož plyne závěr, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně invalidní, neboť v jejím případě nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o nejméně 35 %. Posudková komise tak potvrdila správnost závěrů posudkových lékařů OSSZ i žalovaného. Jak v posudku vysvětlila, k přiznání invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně v dubnu roku 2013 s platností na 1 rok došlo pro infekční jaterní onemocnění, zhoršení celkového stavu žalobkyně, virémii s následnou léčbou antivirotiky, únavou, hubnutím, zhoršením jaterních testů a psychickými problémy. Při kontrolní prohlídce v dubnu roku 2014 byl opět konstatován pokles o 35 %, neboť žalobkyně dosud neukončila dvouletou antivirotickou léčbu, jaterní testy se nezlepšily a přetrvávalo nechutenství a psychické obtíže, pro které byla v péči psychiatra. Oproti tomuto stavu však bylo při přezkumu zdravotního stavu žalobkyně v dubnu roku 2015 zjištěno, že ukončila antivirotickou léčbu, zlepšily se jí krevní testy i psychika. Jelikož se celkově zdravotní stav žalobkyně stabilizoval, dospěl žalovaný k závěru, že již pominuly důvody pro hodnocení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně 35 % a nově pokles stanovil ve výši 20 %. Podle posudkové komise tato kvalifikace odpovídá zdravotnímu stavu žalobkyně, neboť u ní došlo k částečnému zlepšení a stabilizaci zdravotního stavu oproti době, kdy jí byl přiznán invalidní důchod. Její postižení podle přílohy vyhlášky o posuzování invalidity odpovídá bodu 1 b kapitoly I. (lehké funkční postižení, ve fázi imunoaktivní, s lehce zvýšenou biochemickou a histologickou aktivitou, s lehkými komplikacemi, s lehkým poklesem celkové výkonnosti při běžném zatížení), neboť má lehce zvýšenou histologickou aktivitu. Naopak biochemické hodnoty měla žalobkyně v normě. Podle posudkové komise proto pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 20 %. Posudková komise současně vysvětlila, proč u žalobkyně nelze využít možnosti navýšení horní hranice procentní míry poklesu pracovní schopnosti. Ve vztahu k žalobkyní namítanému nesprávnému posouzení jejího zdravotního stavu je třeba zdůraznit, že posudková komise v projednávané věci ve shora citovaném posudku odpovídajícím způsobem reaguje na námitky žalobkyně a především nikterak nezpochybňuje závěry o zdravotním stavu, z nichž žalovaná vyšla v napadeném rozhodnutí. Soud samozřejmě nikterak nebagatelizuje zdravotní postižení žalobkyně, které jí komplikovalo
-4a komplikuje možnost pracovního uplatnění, ostatně všechny vypracované posudky shodně konstatují, že u žalobkyně nastal pokles její pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jak již nicméně plyne z výše uvedeného, má-li být dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav dostatečný k přiznání invalidního důchodu, musí ve smyslu výše citované právní úpravy dosahovat určité intenzity, kterou však v dané věci k tomu povolané orgány neshledaly. Pokud jde o žalobní tvrzení o nepřihlédnutí k lékařským zprávám odborných lékařů, je k tomu nutno uvést, že žalobkyně nijak nespecifikovala, jaké lékařské zprávy dle jejího názoru žalovaný pominul, k žalobě rovněž žádné takové zprávy nepřiložila. Jak přitom plyne z citovaného posudku, posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci ošetřujícího lékaře včetně odborných nálezů, ani u jednání posudkové komise pak žalobkyně žádné další lékařské nálezy nepředložila ani neoznačila. Soud považuje citovaný posudek posudkové komise za úplný, celistvý a přesvědčivý. Posudková komise odpovídajícím způsobem odůvodnila změnu zdravotního stavu žalobkyně oproti době, kdy jí byl přiznán invalidní důchod prvého stupně, i hodnocení poklesu pracovní schopnosti na dolní hranici vyhláškou stanoveného rozpětí. Za těchto okolností proti nemohl soud námitku žalobkyně o nesprávnosti posouzení jejího zdravotního stavu žalovanou shledat důvodnou. Nelze pak přisvědčit ani námitce žalobkyně, že se žalovaná nevypořádala s jejím tvrzením, že není schopná fyzické námahy. Jak plyne z odůvodnění napadeného rozhodnutí, dle provedeného přezkumu posouzení zdravotního stavu žalobkyně byl vzhledem k funkčním důsledkům jejího onemocnění lékařem sice konstatován dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který však neodpovídá žádnému stupni invalidity. Posudkový lékař přitom zařadil zdravotní postižení žalobkyně pod bod 1 b kapitoly I. přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, který předpokládá lehký pokles celkové výkonnosti při běžném zatížení. Uvedené závěry pak potvrdila i posudková komise. Vzhledem k tomu, že soud neshledal žádnou ze vznesených žalobních námitek za důvodnou, žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
-5nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 26. října 2016
JUDr. Milan Podhrázký, v. r. samosoudce
Za správnost: Božena Kouřimová
