20Ad 32/2016-40
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobkyně P. N., zastoupené JUDr. Jaromírem Sýkorou, advokátem se sídlem Orlová-Poruba, Slezská 950, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, k žalobě proti správnímu rozhodnutí žalované ze dne 2.5.2016, o nároku na invalidní důchod takto: I.
Rozhodnutí žalované ze dne 2.5.2016 č.j. X s e z r u š u j e a věc se vrací žalované k dalšímu řízení
II.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení k rukám advokáta JUDr. Jaromíra Sýkory 4.719,- Kč ve lhůtě do 60 dnů od právní moci rozhodnutí.
Odůvodnění: I. [1]
Žalobkyni byl odňat invalidní důchod, neboť již nebyla uznána invalidní.
[2] Žalobkyně v zákonné lhůtě podala u zdejšího soudu žalobu, ve které uvedla, že její zdravotní stav nebyl správně posudkově zhodnocen, s odkazem na zprávu
pokračování
2
20Ad 32/2016
doc. MUDr. Č. z traumatologického centra FN v Olomouci. Navrhla zrušit napadené rozhodnutí, věc vrátit žalované k dalšímu řízení a uložit odpůrci povinnost uhradit jí náklady řízení. [3] Dne 1.8.2016 bylo soudu předloženo právní zastoupení na základě plné moci ze dne 27. července 2016 pro v záhlaví označeného advokáta. Tento současně doplnil žalobu s odkazem na odborné lékařské nálezy, konkrétně doc. MUDr. Č. a MUDr. S. ze dne 12.1.2016 se zdůrazněním, že ač se dlouhodobě léčí, její zdravotní stav se nezlepšuje. [4] Žalovaná k žalobě ve svém písemném vyjádření ze dne 7.7.2016 popřela důvodnost žaloby, odkázala na posudky o zdravotním stavu žalobkyně vyhotovené ve správním řízení a na zákonné podmínky na nárok na invalidní důchod. Protože žalobkyně v žalobě zpochybňuje správnost stanovení míry procentuálního poklesu vzhledem ke svému skutečnému zdravotnímu stavu, žalovaná navrhla ve smyslu ust. § 4 odst. 2 zák.č. 582/1991 Sb., v platném znění, vyhotovení nového posudku u příslušné PK MPSV ČR, která znovu dostatečně a objektivně posoudí zdravotní stav žalobkyně a rozhodne o invaliditě dle platné právní úpravy. [5] Napadeným rozhodnutím žalovaná námitky zamítla a své rozhodnutí ze dne 17.2.2016 č.j. X potvrdila. V odůvodnění uvedla, že žalobkyni byl odňat invalidní důchod v souladu s ust. § 56 odst. 1 písm. a) a ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“) od 12.3.2016, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Karviná ze dne 27.1.2016 již není invalidní. V rámci řízení o námitkách bylo novým posudkem o invaliditě ze dne 28.4.2016 zjištěno, že se v případě účastnice řízení jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zdp. Účastnice řízení však není invalidní dle § 39 odst. 1 zdp., z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 30 %. Den zániku invalidity nastal dne 27.1.2016, tj. den posouzení zdravotního stavu Okresní správou sociálního zabezpečení Karviná. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu účastnice řízení s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XV (Funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích), oddílu B (Postižení končetin), položce 6c (Funkční postižení po zlomeninách kostí horní končetiny – těžké postižení) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), v platném znění, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30-40 %. Míra poklesu pracovní schopnosti účastnice řízení byla zhodnocena dolní hranicí uvedeného rozmezí, tj. ve výši 30 %. II. [6] Z obsahu správních spisů bylo zjištěno, že dne 27.1.2016 byl zdravotní stav posuzován lékařem OSSZ v Karviné se závěrem, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je stp otevřené zlomenině levého předloktí ze dne 2.8.2012, lehké omezení funkce LHK s posudkovým hodnocením dle kapitoly XV,
pokračování
3
20Ad 32/2016
odd. B, pol. 6.b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., se stanovením míry poklesu pracovní schopnosti o 20 % a s navýšením dle § 3 odst. 2 cit. vyhl. o 5 % na celkových 25 %. Dne 17.2.2016 žalovaná rozhodnutím odňala od 12.3.2016 invalidní důchod dle § 56 odst. 1 písm. a) a ust. § 39 odst. 1 zdp s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Karviná ze dne 27.1.2016 již není invalidní. V námitkovém řízení byl zdravotní stav lékařem žalované posuzován znovu dne 28.4.2016 s rozdílným posudkovým závěrem. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo určeno střední omezení funkce levé horní končetiny s posudkovým hodnocením dle kap. XV, odd. B, pol. 6.c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a míra poklesu byla stanovena z rozmezí 3040 % o 30 % se závěrem, že od ledna 2015 je zdravotní stav stabilizovaný. [7] Posudkem posudkové komise MPSV ČR v Ostravě ze dne 9.9.2016, který byl vypracován k žádosti soudu, bylo prokázáno, že u žalobkyně k datu napadeného rozhodnutí se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav daný stavem po otevřené fraktuře distálního radia se zadní luxací levého loketního kloubu 2.8.2012 (nehoda na čtyřkolce), stavem po osteosyntéze distálního radia a zevní fixaci lokte 2.8.2012 s úpravou zevní fixace 16.8. a 23.8.2012 (fixatéry vymontovány, dráty vytaženy), stavem po extrakci zbývajícího materiálu a redresu lokte 9.1.2013, stavem po rekonstrukci předloktí – RLS déze – dlaha Martin, o resekci radioulnárního můstku, stabilizaci distální ulny dle Bowerse, deliberaci lokte – kapitohumerálního kloubu 3.4.2013, stavem po artroskopické deliberaci lokte a otevřené volární kapsulotomii lokte 1.11.2013. Poslední extrakce dlahy po RSL déze byla provedena 3.2.2015. Dle EMG 28.11.2012 bylo vedení n. medianus, radialis a ulnaris vlevo v normě, byla lehká senzitivní neuropatie, z jehly normální nález, o myofasciální syndrom. Posuzovaná je pravák. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti k datu 2.5.2016, který byl stabilizován s popsanou poruchou funkce, byl stav po otevřené fraktuře distálního radia se zadní luxací levého loketního kloubu 2.8.2012 (nehoda na čtyřkolce) a opakovaných rekonstrukčních výkonech na levém předloktí, poslední extrakce dlahy po RLS déze v 2/2015, se značným omezením funkce končetiny pro manipulaci s předměty, těžkým omezením hybnosti v zápěstí, omezením hybnosti lokte na hranici funkčního postižení bez možnosti pronosupinace předloktí, s atrofií svalů předloktí, uvedená v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí v kap. XV., odd. B, pol. 6, písm. c), vedoucí k poklesu pracovní schopnosti ve středním pásmu rozmezí (30 – 40 %), tj. o 35 % i s ohledem na dřívější dělnická povolání. V hodnocení není posudková komise v souladu se závěry PL OSSZ Karviná ani se závěry PL ČSSZ v námitkovém řízení, protože pokles pracovní schopnosti je větší, než je uvedeno v obou posudcích. Vzhledem k neschopnosti pronace není schopna ani jemné práce. Kromě značného omezení hybnosti v zápěstí a omezení hybnosti lokte na hranici funkčního postižení není možná pronosupinace předloktí, což dále zhoršuje její pracovní schopnost pro těžkou práci, ale i pro manipulaci při lehkém zatížení. Artrodéza by vyřešila bolesti, ale nezlepšila další funkční schopnosti; co se týče loketního segmentu, je stav trvalý. Potíže, které posuzovaná uvedla v žalobě a při jednání v posudkové komisi, jsou odůvodnitelné zjištěnými diagnózami. Posudková komise zohlednila lékařské nálezy, které posuzovaná dodala v průběhu žalobního řízení. Žalobkyně byla v minulosti, při zjišťovací lékařské prohlídce na OSSZ Karviná dne 12.2.2014, uznána pro poúrazový
pokračování
4
20Ad 32/2016
stav na LHK invalidní v I. st. dle kap. XV, odd. B, pol. 3.c) přílohy k vyhl. 359/2009 Sb. s poklesem pracovní schopnosti o 35 % a stejně tak i při KLP 19.1.2015. V dalším průběhu nedošlo již k funkčnímu zlepšení poraněné končetiny. V době napadeného rozhodnutí byla invalidní v I. stupni, bez přerušení od poslední KLP na OSSZ Karviná. [8] Krajský soud provedeným řízením a dokazováním vzal za prokázané, že žalovaná ve správním řízení ve výsledku zhodnotila zdravotní stav žalobkyně jako dlouhodobě nepříznivý s poklesem pracovní schopnosti, která nezakládá ani invaliditu I. stupně a z tohoto důvodu byl žalobkyni odňat invalidní důchod. Posudkem posudkové komise MPSV však bylo prokázáno jiné zjištění. III. [9] Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. [10] Přezkoumává-li krajský soud k žalobě správní rozhodnutí žalované o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, což v projednávané věci je nárok na invalidní důchod, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR svými posudkovými komisemi (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/91 Sb.). Tato komise je oprávněná nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobkyně, ale též k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku. Z tohoto důvodu byl vypracován odborný lékařský posudek posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě. Tento důkaz považuje soud za stěžejní. Posudková komise podala posudek v řádném složení, stanoveném v ust. § 16b zákona č. 582/1992 Sb., v platném znění, když zdravotní stav žalobkyně posuzoval s posudkovým lékařem i odborný lékař ortoped, posudek obsahuje náležitosti uvedené v ust. § 7 vyhl. č. 359/2009 Sb. Komise na základě odborných lékařských nálezů, zejména z období před datem vydání napadeného rozhodnutí, ale i po datu napadeného rozhodnutí, a také z vlastních poznatků získaných vyšetřením žalobkyně v komisi přítomným odborným lékařem ortopedem, dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti u žalobkyně dosahuje míry, která zakládá invaliditu prvního stupně, neboť je v míře 35 %. Posudková komise míru poklesu pracovní schopnosti posudkově hodnotila odlišně oproti lékařům v předcházejícím správním řízení a svůj odlišný názor přesvědčivě odůvodnila. S ohledem na uvedené tak pokles pracovní schopnosti byl hodnocen podle kap. XV, odd. B, pol. 6 (funkční poruchy, postižení po úrazech a operacích, postižení končetin s funkčním postižením po zlomeninách kostí horních končetin), písm. c) – těžké postižení, přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb. o 35% z možného rozpětí 30 – 40 %, když komise zdůraznila, že vzhledem k neschopnosti pronace není žalobkyně schopna ani jemné práce. Kromě značného omezení hybnosti v zápěstí a omezení hybnosti lokte na hranici funkčního postižení není možná pronosupinace předloktí, což dále zhoršuje její pracovní schopnost pro těžkou práci, ale i pro manipulaci při lehkém zatížení; artrodéza by vyřešila bolesti, ale nezlepšila další funkční schopnosti, a co se týče loketního segmentu, je stav trvalý. Soud posudek považuje za úplný, objektivní a přesvědčivý, a proto jej v celém rozsahu převzal.
pokračování
5
20Ad 32/2016
[11] Soud s ohledem na výše uvedené nezpochybnil, že u žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nadále bez přerušení dochází k poklesu pracovní schopnosti v míře 35 %, což zakládá invaliditu prvního stupně. Soud již jen opakuje, že neměl důvod zpochybňovat erudici posudkové komise a při vyhodnocování úplnosti a přesvědčivosti posudku soud přihlédl i k tomu, že žalobkyně byla u jednání komise vyšetřena ortopedem a komise přihlédla k odborným nálezům, na které se žalobkyně odvolávala. Posudek posudkové komise MPSV považuje soud z pohledu posudkového hodnocení za zcela objektivní. [12] Podle ust. § 38 zdp pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu. [13] Podle ust. § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Vzhledem k tomu, že k uznání invalidity je nutno prokázat pokles pracovní schopnosti alespoň v míře 35 %, což u žalobkyně prokázáno bylo, je nutno žalobkyni považovat za invalidní prvního stupně. S ohledem na uvedené, soud žalobě vyhověl, přičemž při přezkoumávání napadeného rozhodnutí vycházel z ust. § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), tzn. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního soudu, a rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů. Napadené rozhodnutí soud zrušil pro vady řízení, neboť žalovaná ve správním řízení nezjistila správně skutkový stav, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s.ř.s.). Žalovaná v dalším řízení znovu rozhodne o nároku na invalidní důchod, přičemž bude vycházet z právního názoru soudu, že žalobkyně je nadále bez přerušení invalidní v prvním stupni. [14] Úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení, které jí vznikly právním zastoupením, a to v rozsahu tří úkonů právní služby (převzetí věci, doplnění žaloby a účast u jednání soudu) á 1.000,- Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a e), dle § 9 odst. 2 ve spojení s ust. § 7 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 cit. vyhl., tj. 3 x 300,- Kč, celkem 3.900,- Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátce DPH, byla částka 3.900,- navýšena o 819,- Kč (21 %), na celkovou částku 4.719,- Kč. Žalovaná byla zavázána povinností zaplatit částku 4.719,- Kč ve lhůtě vyslovené ve výroku II. tohoto rozsudku k rukám advokáta (§ 60 odst. 1 s.ř.s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
pokračování
6
20Ad 32/2016
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 12. října 2016 JUDr. Jana Záviská samosoudkyně
