Číslo jednací: 9Ca
184/2009 - 44
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: Česká televize, se sídlem Kavčí Hory, Praha 4, IČ 00027383 proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, IČ: 45251002, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 25.3.2009 sp. zn. 2008/750/BUR/ČTV, č.j. dvd/3057/09, takto: I.
Žaloba se zamítá.
II.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Od ůvo d ně n í:
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované uvedené v záhlaví tohoto rozsudku, kterým byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 50.000,-Kč za odvysílání pořadu „Boží duha“ dne 4.5.2008 od 20:00 hod na programu ČT 1, kterým se žalobkyně dopustila porušení § 32 odst. 1 písm. g) zák.č. 231/2001 Sb., tj. porušení povinnosti nezařazovat do vysílání v době od 6:00 – do 22:00 pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Konkrétně ji byla uložena pokuta za zobrazení scén, kdy dochází k hromadnému znásilnění žen, záběrů na umírající ženu zaklíněnou ve skle okna s tím, že tento pořad byl způsobilý ohrozit zejména psychický a morální vývoj dětí a mladistvých, traumatizovat je, vyvolat pocit marnosti a absence opory v osobách blízkých mužského pohlaví a rovněž ztrátu jistoty, že v případě ohrožení jsou to vaši blízcí, kteří vám poskytnou pomoc a ochranu. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná vyšla z popisu děje, který se odehrává po válce v pohraničí, kam přijíždí muž, který se již cestou ve vlaku setkává s nevybíravým chováním revolučních gardistů, kteří opojeni svou neomezenou mocí ponižují jednu
pokračování
2
9Ca 184/2009
z cestujících ve vlaku. Muž se usazuje na jednom z opuštěných statků, kde se seznamuje se ženou – Němkou, původní obyvatelkou tohoto statku. Dějová linie je proložena reminiscencemi na předchozí události při citovém sbližování hlavních hrdinů. Ženě se vybavují její vzpomínky na děsivou noc, kdy byla hromadně spolu s dalšími ženami z vesnice znásilněna, muž se ve vzpomínkách vrací k tragickému osudu své rodiny, která se stala obětí udavače na němž je muž odhodlán vykonat pomstu. Tragické osudy hrdinů jsou završeny zastřelením muže při snaze pomstít se gestapáckému udavači. V rámci uvedeného úvodního popisu děje žalovaná následně v rozhodnutí zmínila scény o pořadu, kde je otevřena prezentováno sexuální násilné jednání při vzpomínkách ženy na hromadné znásilnění vězněných žen, které jsou detailně znázorněny. Dle žalované tyto scény mohou na dětského diváka působit děsivým dojmem a proto jsou způsobilé ohrozit psychický nebo morální vývoj dětí a mladistvých. Žalovaná uvedla, že provedla důkaz obrazově zvukovým záznamem, z něhož zjistila, že pořad obsahuje scény, které patří do vysílacího času mezi 22:00 a 6:00 hodinou. Za konkrétní a nejvíce problémové scény ohrožující vývoj dětí a mladistvých byly shledány následující části pořadu: 1) ve scéně na záznamu v úseku od 29:00 do 29:17 minut revoluční gardisté znásilňují ženy, ženy se úporně snaží zbránit jejich počínání, je slyšet křik a sténání, záběr na kopulující násilníky. 2) Ve scéně na záznamu v úseku 44:50 až 47:55 minut opět vzpomínka na znásilňování, z žen je strháváno násilím spodní prádlo, některé ženy se snaží vymanit, jsou strhávány na zem. Jedna z žen se snaží proskočit zavřeným oknem, sklo jí prořízne tepnu a ona vykrvácí. Detailní záběr na krvácející ránu. Žena se zkrvaveným obličejem znásilňována gardistou s úděsem sleduje umírající ženu zaklíněnou ve skle okna. 3) Ve scéně na záznamu v 52. minutě scéna v níž zkrvavené a potupené ženy za ranního úsvitu opouštějí budovu, kde došlo k jejich znásilnění. Je patrné značné utrpení ve tvářích žen. Mnohé z nich jsou zraněné. 4) Ve scéně na záznamu v 56. minutě. zatímco se muži v kleče modlí, jedna z obyvatelek vesnice- postarší žena vbíhá do budovy ve snaze ochránit znásilněné ženy před násilníky je bez milosti zastřelena, opět záběry na násilně kopulující muže. Žena zkrvavené ve tváři s úděsem pohlíží na zastřelenou ženu. Žalovaná se ve svém rozhodnutí nejprve zabývala vyjádřením žalobkyně k zahájenému sankčnímu řízení. Žalobkyně se hájila tím, že tento pořad je televizní adaptací Jaroslava Durycha, že jde o dílo s jedinečným humanistickým posláním, aby národy pod 2. světové válce spolu mohly žít na základě pokání a lítosti. Pořad je silným zážitkem zvláště v květnových dnech nutí k přemýšlení, zlo zde není prvoplánovaně zobrazováno, naopak v celkovém pochopení je dílo výrazně nastaveno proti násilí. Jeho vyznění, navzdory všem krutostem, je v jeho plasticitě, vrstevnatosti, neschématickém vidění viníků i obětí prolínání viny i trestu jednoznačně pozitivní. Kolotoč zla nemá konce, jediným východiskem je poznání, uvědomění si vlastních chyb, pochopení, odpuštění, hledání nového smyslu a začátku. Film dle žalobkyně nemá jednoznačné vítěze ani poražené, pro poznání historie však má nebývalý význam. Násilí je tady konfrontováno s nejhlubšími a nejlidštějšími city, rodící se milostný vztah mezi hlavními protagonisty patří k emotivně nejsilnějším pasážím celého
pokračování
3
9Ca 184/2009
filmu a jeho poselství neguje násilí. Scény znásilňování nejsou primárně sexuální, v celkovém kontextu filmu je také tvůrci zřetelně odsuzují jako odpudivé a likvidující lidskou důstojnost i právo na život. Záměrem autorů bylo vytvořit silný hluboký příběh a nutit diváka k přemýšlení. Pořad není prvoplánovaně atraktivní, je to dílo kladoucí na diváka zvýšené nároky a lze přepokládat, že se děti samy od sebe na tento titul dívat nebudou a nelze nebrat v potaz také primární rodičovskou odpovědnost při vnímání vhodnosti či nevhodnosti některých děl pro určité věkové skupiny dětí. Žalobkyně dále doplnila své vyjádření o zdůraznění, že vytýkané záběry kopulace nebyly natolik konkrétní, aby si je dítě dokázalo správně vyložit, krev, křik, sténání a značné utrpení ve tvářích žen má za následek, že dětský divák rozumí atmosféře násilí, které však není zobrazováno samoúčelně, nýbrž v rámci vystavěného příběhu, obhajujícího humanitu. Pohled na krev zde není emočně prázdnou rekvizitou, jako tomu bývá v akčních filmech. V pořadu je vidět, že násilí plodí utrpení a tím film vyvolává opačnou reakci. Otřese divákem a tento nebude chtít napodobovat násilníky. Žalobkyně vyzdvihla uměleckou úroveň pořadu s odkazem na cenu, kterou tento pořad na mezinárodním televizním festivalu obdržel. K uvedeným námitkám žalovaná ve svém rozhodnutí uvedla, že rozhodně neodpírá předmětnému snímku umělecký charakter, nepovažovala však za relevantní, že vysílané scény znásilňování nejsou primárně sexuální a konstatovala , že je třeba vnímat, že se děti především s ohledem na svůj věk, ale i řadu dalších okolností ( např. pro odlišný přístup dětí ke sledování pořadu i k situacím, kdy se dítě u vysílání pořadu ocitne např. i u určité sekvence pořadu a v rámci odlišného rodinného a sociálního zázemí) nemusejí s obsahem pořadu vypořádat ve vztahu k jeho celku. Žalovaná uvedla, že dětský divák si nedokáže spojit snímek s obhajobou humanity. Neodnáší si po shlédnutí takového filmu či jednotlivých scén historické poznatky a vnímá pouze naturalisticky zachycené násilí a utrpení. Použité filmové a vypravěčské prostředky přitom s maximální realističností zprostředkovávají emoce, úzkost a utrpení konkrétní lidské bytosti. Takový zážitek může dítě traumatizovat. Žalovaná zkoumané záběry, které byly podkladem pro uložení pokuty zhodnotila jako scény mající ve své surovosti a naturalismu silnou emocionální výpověď, která otřese i dospělým člověkem. Starší děti a dospívající mohou pak citlivě s negativním dopadem vnímat i kontextové souvislosti, kdy jedna osoba - žena, která se páchanému násilí snaží zabránit, je chladnokrevně zavražděna. Její marná snaha se ocitá v kontrastu k rezignaci mužů, obyvatel vesnice, kteří sami rozhodli o údělu svých žen, aby zabránili vyvraždění vesnice. Tato scéna může vyvolat až desiluzi z mužů a následně negativní postoj k nim, neboť ti nejen že jsou bezcitnými útočníky, ale v případě obyvatel vesnice jsou rovněž bezradnými a odevzdanými svědky těchto hrůz. Tato záporná emoce může vyvolat pocit marnosti a absence opory v osobách blízkých mužského pohlaví a rovněž ztrátu jistoty, že v případě ohrožení jsou to vaši blízcí, kteří vám poskytnou pomoc a ochranu. Pro podporu argumentace a zřetelnosti své správní úvahy žalovaná následně v rozhodnutí vyzdvihla zásady ochrany dítěte podle Evropské úmluvy o přeshraniční televizi ve spojení s Úmluvou o právech dítěte tak, že zájem dítěte je předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí a akcentovala nezbytnost zařazování těch částí , které by mohly poškozovat fyzický, psychický nebo morální vývoj dětí, do programového vysílání v čase, kdy je pravděpodobné, že by je tyto osoby mohly sledovat . V tomto spatřovala důležitou funkci hromadných sdělovacích prostředků. Rada se zabývala i pojmy ohrožení fyzického, psychického nebo mravního vývoje dětí a mladistvých, v vycházela z pojetí morálky jako sféry lidského jednání a chování posuzovaného z hlediska etických hodnot v souboru pravidel morálky, jimiž se řídí jednání lidí v určité společnosti. Uvedla, že v rámci morálky je pojem dobré mravy měřítkem hodnocení konkrétních situací, odpovídající obecně uznávaným pravidlům slušnosti v demokratické společnosti. Za možné ohrožení žalovaná považuje případnou možnou odchylku z normálního, obvyklého, běžného, průměrného vývoje jedince
pokračování
4
9Ca 184/2009
v důsledku shlédnutí pořadu nebo upoutávky v televizním vysílání, ke které, ale fakticky nemusí dojít, když ji může být včasným zásahem zabráněno. Rada má však povinnost dohlížet, aby konkrétním pořadem nebo upoutávkou nemohla být způsobena odchylka od jedinečného vývoje osobnosti dítěte. Žalovaná měla za to, že pořad Boží duha naplnil znaky porušení § 32 odst. 1 písm. g) citovaného zákona, a to zejména tím, že byl zařazen do vysílání mezi 6:00-22:00 hodinou, tudíž mohl ohrozit fyzický, psychický nebo morální vývoj dětí a mladistvých, přičemž k hodnocení jednání žalobkyně postačuje možnost ohrožení a dále postačuje i pouze ohrožení jedné z komponent vývoje dítěte. Žalovaná dále uložení sankce odůvodnila tím, že žalobkyně porušila povinnost danou citovaným zákonným ustanovením opakovaně, když na její porušení byla upozorněna a byla také sankcionována za odvysílání pořadu „Magnolia“ ve dne 20.1.2002 (vydáno upozornění), za odvysílání pořadu „Pakárna, epizoda Koťátka od Dalajlámy asi nejsou normální“ dne 23.4.2006 (uložena pokuta) a dále za odvysílání pořadu 1. části filmu Sametový vrazi dne 29.10.2006 (uložena pokuta). Při uložení sankce ve výši 50.000,-Kč byla žalovaná vedena povahou vysílaného programu, spočívající v celoplošném vysílání programu České televize ve vymezeném územním rozsahu, který přijímá alespoň 70% obyvatel ČR s přihlédnutím k tomu, že program ČT 1 je plnoformátovým programem, který je nejvíc sledován, a obsahuje pořady různého zaměření a témat pro všechny skupiny obyvatel. Žalovaná vzala v úvahu, že Česká televize je veřejnoprávním provozovatelem televizního vysílání, s čímž je spojena i větší odpovědnost provozovatele vůči divácké veřejnosti, neboť se jedná o provozovatele s vysokým podílem sledovanosti na mediálním trhu. Z hlediska závažnosti jednání žalobkyně Rada na jedné straně považovala za důležitý úkol provozovatele dbát o ochranu dětí a mladistvých před vysíláním pořadů, které mohou ohrozit jejich vývoj, na druhé straně zhodnotila charakter odvysílaných záběrů za méně závažné v tom smyslu, že zobrazení násilí nebylo samoúčelné. Přesto, to však neomlouvá uvedení těchto záběrů ve vytýkaných časech. Z uvedených důvodů se rozhodla žalovaná udělit pokutu ve výši blíže k dolní hranici pro její určení. Při úvaze o míře zavinění žalovaná vycházela z toho, že bylo na žalobkyni, jak ona ovlivní vysílání pořadu a jak jej zařadí do vysílání tak, aby nedošlo k porušení povinností stanovených zákonem. Z hlediska rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání žalovaná při vědomí, že jde o dramatický příběh lásky českého muže a německé ženy v poválečných Sudetech a přes vysoce umělecký charakter pořadu, nepřehlédla reálné riziko ohrožení vývoje dětí a mladistvých tak, jak je zhodnotila v tomto rozhodnutí. Z uvedených důvodů žalovaná rozhodla tak, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí. Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba. Žalobkyně namítala, že úvaha žalovaného o následcích odvysílaného pořadu je velmi obecná a důkazně se omezuje na posouzení čtyř několikavteřinových scén bez kontextu s celkovým vyzněním díla. Žalobkyně rovněž směřovala své námitky do stanovení výše pokuty a žalované vytkala, že z uvedených úvah o výši pokuty není zřejmé, jak se zákonná kritéria pro uložení pokuty promítla v konkrétní míře do výše sankce. Není zřejmé, jak povaha vysílaného programu měla vliv na výši pokuty, jak bylo významné postavení žalobkyně na mediální trhu z hlediska veřejnoprávní povahy žalobkyně, když žalobkyně vysíláním předmětného pořadu své veřejnoprávní poslání naplnila. Vysíláním předmětného pořadu splnila veřejnou službu, odvysílala dramatizaci významného kulturního díla u příležitosti výročí konce 2. světové války. Namítala, že ze skutečnosti, že je veřejnoprávním subjektem, nelze dovozovat důvod ke stanovení vyšší sankce než pro ostatní subjekty. Poukázala na to, že žalovaná sama hodnotila porušení zákonné povinnosti jako méně závažné, míru zavinění žalovaná explicitně nestanoví a rozsah, typ a dosah závadného vysílání
pokračování
5
9Ca 184/2009
žalovaná dovozuje pouze z územního pokrytí. Dále žalobkyně upozornila na nejednoznačné stanovisko žalované jako kolektivního orgánu, když ze zápisu jednání je zřejmé, že tři členové žalované nechali zaznamenat svá rozdílná stanoviska ve výši sankce. Žalobkyně namítala, že upozornění na porušení téhož ustanovení a stanovení lhůty k nápravě musí přecházet u pořadu typově shodného, což není splněno v uvedení pořadu Pakárna, v epizodě Koťátka od Dalajlámy. K odkazu na pokutu za vysílání první části filmu Sametoví vrazi žalobkyně namítla, že první rozhodnutí ve věci bylo soudem pravomocně zrušeno a druhé je rovněž předmětem soudního řízení a je nepravomocné. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaná věcně odkázala na své úvahy o vyznění předmětného pořadu na dětského diváka jak v jednotlivých scénách pořadu, tak v jejich celku, a to i přes umělecký charakter snímku. K hlavním žalobním námitkám ohledně výše pokuty žalovaná uvedla, vzala v úvahu zákonem taxativně vymezená kritéria, tj. charakter programu ČT 1 , postavení žalobkyně jako veřejnoprávního provozovatele celoplošného televizního vysílání s vysokou sledovaností při zhodnocení, že žalobkyně pochybila, když při plnění svého poslání veřejné služby zařadila předmětný pořad do veřejnoprávního programu právě v době mezi 6:00 a 22:00 hodinou. Podle žalované se odpovědnosti za porušení § 32 odst. 1 písm. g) zákona nelze zprostit odkazem na povinnost plnit veřejnou službu. K námitce, že ze zřízení provozovatele zákonem, nelze dovozovat důvod ke stanovení vyšší sankce, žalovaná poukázala na faktickou velmi nízkou výši uložené pokuty v částce 50.000,-Kč s tím, že vyšší sankce ani není jiným subjektům ukládána. Žalovaná v tomto směru poukázala na dosavadní znalost Městského soudu v Praze o výších sankcí za porušení stejného ustanovení u ostatních provozovatelů televizního vysílání, které se pohybují v řádech statisíc korun. Žalovaná má za to, že dostatečně uvážila i o nízké míře závažnosti zákonné povinnosti ze strany žalobkyně, zvážila i míru zavinění, kterou spatřovala v tom, že žalobkyně se mohla podílet na sestavování programové skladby vysílání, mohla předmětný pořad zařadit do vysílání tak, aby nedošlo k porušení vytýkané zákonné povinnosti a tím měla možnost ovlivnit obsah pořadu již při samotné tvorbě předmětného snímku. Žalovaná má proto za to, že hodnocení kritérií pro stanovení výše pokuty v napadeném rozhodnutí obstojí a z těchto důvodů není na místě toto rozhodnutí zrušit. K námitce nejednoznačného stanoviska žalované jako kolektivního orgánu žalovaná poukázala na práva členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání na případná odlišná stanoviska, ta však nemění nic na rozhodnutí Rady jako kolektivního orgánu. Žalovaná má zato, že byla naplněna i podmínka předchozího upozornění na porušení citovaného zákonného ustanovení zakotvená v § 59 odst. 1 a 3 zák. č. 231/2001 Sb., a to i v souladu s ustálenou judikaturou soudu. Tato podmínka předchozího upozornění je splněna tehdy, byl- li provozovatel vysílání žalovanou upozorněn na porušení téže povinnosti stanovené zákonem bez ohledu na to, kdy k porušení této povinnosti došlo a rozhodující je tedy, že žalobkyně byla na porušení totožné povinnosti stanovené zákonem již v minulosti upozorněna a bylo její povinností s okamžitou platností pro futuro zabezpečit, aby takové pořady v době, kdy je to zákonem zakázáno, do vysílání zařazovány nebyly. V souladu s názorem Nejvyššího správního soudu žalovaná konstatovala, že upozornění na porušení zákona je třeba chápat v materiálním smyslu, tedy v tom, že byla předána informace, že provozovatel porušuje povinnost stanovenou zákonem a že mu hrozí sankce. Nelze však dovozovat, že by takové upozornění musela žalovaná činit u každé jednotlivé skutkové podstaty porušení téže zákonné povinnosti. V případě odkazu na pokutu za vysílání části filmu Sametoví vrazi, žalovaná poukázala na to, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnutí Rady o uložení pokuty zrušeno. Nelze proto přistoupit na argument žalobkyně, že rozhodnutí, jímž byla uložena
pokračování
6
9Ca 184/2009
pokuta za porušení § 32 odst. 1 písm. g) zák. je zrušené či nepravomocné. Žalovaná považovala za prokázané, že došlo k porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona a že žalobkyně je za toto porušení odpovědná, přičemž pokuta byla uložena v zákonem stanoveném rozmezí při zohlednění všech zákonem stanovených kritérií. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud podanou žalobu zamítl. Při jednání před soudem účastníci řízení setrvali na svých stanoviscích. Soud provedl dokazování audiovizuálním záznamem, a to záznamem scén 1-4 v časovém rozmezí a v obsahové prezentaci tak, jak je toto uvedeno v napadeném rozhodnutí. Zástupce žalobkyně uvedl, že k posouzení prezentvaných záběrů nelze přistupovat tak, jak to učinila žalovaná a jak bylo provedeno dokazování, toliko totiž ve vztahu k fragmentům celkového děje, ale tyto prezentace je třeba posuzovat v kontextu. Nepovažuje za správný závěr žalované o ohrožení psychického a mravního vývoje dětí a mladistvých, neboť toto hodnocení by ve srovnání např. se severskými pohádkami, v nichž je také zobrazována určitá újma a krutost, neobstálo. Poukazuje na zařazení díla do vysílání České televize ve výroční den konce 2. světové války, na jeho historické dějové linie. Poukazuje na to, že analýza předmětných scén byla učiněna na základě stížnosti dne 12.5.2008 ve velmi krátkém čase někdy kolem 14.5.2008 a byla učiněna právě pouze z fragmentů celého díla. Rovněž namítá nesprávnost a nesrozumitelnost rozpoložkování hodnocení výše pokuty. Uvádí, že na výši pokuty nemůže mít vliv vyšší odpovědnost vůči divácké veřejnosti vyplývající z toho, že ČT je televizí veřejné služby. Zástupce žalované upřesnil, že analýza pořadu vznikla 8.10.2008, nikoli pár dní po zaslání podnětu či stížnosti Dne 21.5.2008 byl předložen Radě souhrn všech podnětů včetně podnětu k tomuto posuzovanému pořadu a analýza byla učiněna až v rámci zahájeného správního řízení.
Městský soud v Praze pře zkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání podle §65 a násl. zákona č. 150/2002 soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) v me zích žalobou uplatněných bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyni byla uložena pokuta za jednání, jímž žalobkyně v zákonem nepovoleném čase od 6:00 do 22:00 vysílala pořad, jehož obsah byl po stránce skutkové i právní dostatečně a naprosto přesvědčivým způsobem zhodnocen jako pořad prezentující scény, které zachycují natolik surové a naturalisticky pojaté násilí, lidské utrpení, a bezmoc a rezignaci přihlížejících obyvatel vesnice, kteří sami nic nezmůžou, aby zabránili násilí a zabití tak, že tyto scény ve zřetelně vystaveném zobrazení se silným emocionálním působením na diváka naplňují předpoklad zákona, že by tyto scény mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých a že tedy tyto scény neměly být zařazeny do vysílání v době od 6:00 do 22:00 hodin tak jak tuto povinnost ukládá ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) citovaného zákona. Zjištěný skutkový stav má zcela oporu v pokladech správního řízení, zejména v audiovizuálních záznamech problémových a ohrožujících scén, které byly rovněž provedeny jako důkaz při ústním jednání před soudem. Scény, které jsou žalovanou spatřovány jako problémové, resp. ohrožující v časech pořadu 29:00 až 29:17 minut a 44:50 až 47:55 minut zobrazují kruté násilí a z hlediska vjemu diváka trvají po relativně dlouhou dobu 17 sekund a přes 4 minuty, vedle toho scény na záznamu v 52. minutě a v 56. minutě rovněž nejsou okamžikem, nýbrž dostatečně vnímatelně líčí následky předchozích scén násilí promítající se v zoufalství a značné utrpení žen, včetně přihlížejících mužů. Jde o takové zjevné filmové a ztvárňující prostředky, které s maximálním působením prezentují utrpení a emoce děsu, strachu, deziluze a bezmoci v takové míře, že úvaha správního orgánu o naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 32 odst. 1 písm. g) je naprosto přiléhavá. Je třeba přihlédnout k tomu, že vytýkaný správní delikt je deliktem založeným na jednání, které se týká pořadů a upoutávek, které „by mohly ohrozit“ fyzický, psychický nebo mravní vývoj
pokračování
7
9Ca 184/2009
mladistvých, tedy postačí takové ztvárnění pořadu u něhož existuje riziko ohrožení a toto riziko ohrožení je předmětem správní úvahy. Žalovaná naprosto logickým a dostatečně uvážlivým způsobem zhodnotila charakter odvysílaného předmětného pořadu z hlediska ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona, když správně vzala v úvahu, že umělecký charakter snímku v tomto případě je co do skutku právně bezvýznamný stejně tak jako fakt, že scény znásilňování nejsou primárně sexuální. Rada zcela v souladu se smyslem ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona konstatovala i to, co již vyslovila judikatura správních soudů, že totiž prvotním účelem ochrany dle citovaného zákonného ustanovení je zájem na ochraně dětí a mladistvých. Žalovaná především zhodnotila scény předmětného pořadu nejen z hlediska ohrožení dětí nízkého věku, ale i z hlediska zájmu na ochraně vývoje mladistvých. Zhodnotila, že děti, se, jak podává i soudní judikatura, mohou ocitnout u televizní obrazovky při sledování pořadu v jakékoli jeho fázi, přičemž určité sekvence pořadu jsou natolik otřesné, že nelze spoléhat na zázemí dítěte, zejména při odlišnosti rodinného a sociálního zázemí dětí, nadto je třeba zvažovat, že zvladatelnost těchto záběrů je náročná i pro dospělého diváka. Nezbytnost ochrany dětí i mladistvých je dána tím, že tito si působení zla uvědomují právě v té surově podané naturalistické podobě, nadto mladiství dokonce i v jednoduchých vizuálních souvislostech, kdy scény surového násilí umocňuje další filmová výpověď o bezmoci dalších obyvatel vesnice, kteří nedokážou násilí zabránit, a která vede až k deziluzi a k pocitu marnosti a absence opory v osobách mužského pohlaví, kteří nemohou násilí páchající v zobrazených scénách na ženách zabránit. Obtížnost uchopení těchto scén v mysli diváka ostatně naznačila i sama žalovaná ve vyjádření k zahájenému řízení, když sama uvedla, že pořad Boží duha nutí k přemýšlení, je tedy nutné přemýšlet, že zlo, byť je zde předestřeno zcela surově, není prvoplánově zobrazováno, je třeba jej vnímat v celkovém uchopení díla tak, že je nastaveno proti násilí a jeho vyznění navzdory všem krutostem a jeho plasticitě. Žalobkyně sama tedy poukazuje na myšlenkový proces, který je zapotřebí k neschématickému vidění viníků i obětí, na prolínání viny i trestu, na složitost filmu pro vnímání dětského diváka, tj. že film nemá jednoznačné vítěze ani poražené, že jde o silný hluboký příběh, který nutí diváka k přemýšlení. Tato vlastní slova žalobkyně jen zcela potvrzují správnost úvahy žalované, že jde o takové vypravěčské prostředky, které si dětský divák nedokáže spojit s obhajobou humanity. Neodnáší si po shlédnutí takovéhoto filmu či jeho jednotlivých scén historické či umělecké poznatky a vnímá pouze naturalisticky zachycené násilí a utrpení. V tom je úvaha žalované naprosto v souladu s uchopením tohoto pořadu právě z hledisek ochrany, kterou poskytuje ust.§ 32 dost. 1 písm. g) zákona. Z uvedených důvodů proto soud považuje za neoprávněnou věcnou námitku žalobkyně, že úvaha žalované je velmi obecná a důkazně se omezuje na posouzení čtyř několikavteřinových scén bez kontextu s celkovým vyzněním díla. Povaha žalovaného vychází z konkrétních scén a záběrů pořadů Boží duha, které ve své délce postačují k silnému vjemu vlastních scén násilí a následně i utrpení a potupení, které následují po ukončení tohoto násilí a opuštění budovy, v níž se krvavé scény odehrávají. Posouzení těchto scén v kontextu s celkovým vyzněním díla není na místě, neboť k tomu nesměřuje ochrana daná ustanovením § 32 odst. 1 písm. g) zákona. Jestliže žalovaná měla připraven k vysílání pořad s několika znatelnými i delšími scénami krvavého násilí a utrpení lidí, pak jí muselo být zřejmé, že tento pořad nelze oproti ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona uchopit toliko jako pořad poskytující silný umělecký zážitek, jako hluboký příběh s humanistickým posláním vysoké umělecké kvality bez ohledu na to, jaký vjem může prezentace takového pořadu vyvolat u dětského či mladistvého diváka. Rovněž skutečnost, že žalobkyně jako veřejnoprávní televize přispěla zařazením tohoto pořadu k výročí konce druhé světové války a naplnila tak veřejnou službu, nevylučuje odpovědnost žalobkyně za porušení ustanovení
pokračování
8
9Ca 184/2009
zákona nevysílat v době od 6.00 do 22.00 hod.pořady, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, pokud takový pořad ve svých záběrech vykazuje uvedené znaky ohrožení. V obdobné věci, v níž ČT vysílala pořad zachycující hrubé fyzické násilí, rozhodoval i Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 16.7. 2009, č.j. 7 As 16/2009-82 , v němž tento soud vzávěru o dostatečném uvážení správního orgánu, avšak o nesprávném posouzení úvahy Rady soudem, přisvědčil žalované v jejím zhodnocení negativních násilných a drastických scén v rámci vztahu mezi dostatečným skutkovým zjištěním a úvahami při hodnocení důkazů. Nejvyšší správní soud tedy rovněž soustředil svou pozornost při přezkumu oprávněnosti uložené sankce k tomu, co je pro její posouzení podstatné – totiž, jaké konkrétní naturalistické a drastické scény byly posuzovány a zda jejich působení na mladého diváka bylo žalovanou zhodnoceno jasně a přesvědčivě. V duchu této relevantnosti z hlediska ust. § 32 odst. 1 písm. g) zákona Městský soud v Praze i v této souzené věci shledal, že žalovaná dostála své povinnosti spojit konkrétní popis scén zobrazující násilí se závěrem o děsivém působení a možném negativním dopadu na psychiku dětského diváka a své rozhodnutí konkrétně, srozumitelně a přesvědčivě odůvodnila. Oproti odůvodnění napadeného rozhodnutí je to žalobkyně, která pouze obecnými námitkami napadla závěry rozhodnutí žalovaného a opřela je toliko o nezohlednění kontextu scén z celkovým vyzněním díla. S tímto nezohledněním, jak je uvedeno výše, se žalovaná náležitě vypořádala. K námitce nedostatku předchozího upozornění dle § 59 zákona soud z doplnění správního spisu, který si vyžádal, zjistil, že žalobkyni byla rozhodnutím žalované ze dne 16.1.2008 udělena pokuta ve výši 250.000,-Kč pro porušení § 32 odst. písm. g) zákona odvysíláním první části filmu Sametoví vrazi dne 29.10.2006 od 20:00 na programu ČT 1, a to za typově shodný odvysílaný pořad představující umělecké ztvárnění skutečných událostí, které se týkaly rovněž násilí, vraždy a dokonání vraždy s výstřely ze zbraně, přičemž tato pokuta byla znovu po proběhlém soudním řízení uložena rozhodnutím žalované ze dne 10.3.2009. Žalobkyni rovněž bylo dáno upozornění na porušení § 32 odst. 1 písm.g ) zákona dne 15.6.2005 ohledně odvysílaného pořadu Magnolia, který obsahoval četné hrubé, vulgární výrazy, tvrdé a hrubozrnné výrazové prostředky, tedy rovněž prezentaci, která mohla ohrozit fyzický, duševní nebo morální vývoj dětí a mladistvých. Ve shodě se svou dosavadní judikaturou má soud za to, že podmínka předchozího upozornění zakotvená v ust. § 59 odst. 1, 3 zákona č. 231/2001 Sb, je splněna tehdy, byl- li provozovatel vysílání Radou již upozorněn na porušení téže povinnosti stanovené zákonem. Rozhodující tedy je, že žalobkyně byla na porušení totožné povinnosti stanovené zákonem již v minulosti upozorněna a byla jí uložena povinnost s okamžitou platností pro futuro zabezpečit, aby takové pořady v době, kdy je to zákonem zakázáno, do vysílání zařazovány nebyly. Ze znění ust. § 59 odst. 1, 3 zákona č. 231/2001 Sb. rozhodně nevyplývá povinnost Rady opakovaně upozorňovat provozovatele vysílání na porušování týchž zákonných povinností a stanovovat mu lhůtu k nápravě vždy ve vztahu k jednotlivému pořadu, jehož odvysíláním nově došlo k porušení zákazu zakotveného v ust. § 32 odst. 1 písm. g/ téhož zákona. Postup žalované, která při vydání napadeného rozhodnutí vycházela z upozornění i z již uložené pokuty, nadto za obdobné jednání, byl proto v souladu se zákonem. Soud již vůbec neměl důvod přisvědčit námitkám vytýkajícím žalované nesprávné úvahy o výši pokuty. Žalovaná postupovala v souladu s ust. § 61 odst. 2 a 3 zákona č. 231/2001 Sb., neboť z napadeného rozhodnutí vyplývá, jak žalovaná hodnotila jednotlivá kritéria pro stanovení výše pokuty.
pokračování
9
9Ca 184/2009
Není pravdou, že by žalovaná nevzala v úvahu povahu žalobkyní vysílaného programu a její postavení na mediálním trhu. Je významné, že žalobkyně provozuje celoplošné vysílání ve velkém územním rozsahu a s programovou strukturou pro všechny vstvy diváků, neboť to umožňuje vysokou sledovanost a tedy i vyšší dopad na diváckou veřejnost. Postavení žalobkyně z hlediska naplnění veřejné služby odvysíláním předmětného pořadu nevyviňuje žalobkyni z dodržování ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona, a proto je relevantní to, že žalobkyně by měla věnovat pozornost obsahu pořadu pro účely jeho zařazení do vysílání. Námitka vyšší sankce oproti jiným subjektům jen proto, že je žalobkyně veřejnoprávní televizí, nemá oporu ve správní praxi žalované ( uvedené hledisko je spíše udáváno v souvislosti s předpokladem široké divácké platformy a očekávání, že spíše než u komerční televize lze předpokládat nepřekročení zákonných povinností), nadto tato námitka není žalobkyni konkretizována. Soudu je známo, že žalovaná udělovala v minulosti pokuty za porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona v mnohem větší výši ( např. ČT ve výši 250.000 v již zmíněném rozhodnutí ohledně filmu Sametoví vrazi – rozhodnutí sp. zn. 2007/748/fol/ČTV, dále 500.000,-Kč za pořad Pakárna – rozhodnutí ze dne 7.12.2006 sp. zn. 2006/535/dzu/ČTV, ale také např. v řádech miliónů vůči televizi FTV Prima za pořady Vyvolení apod.) Uložená sankce v souzené věci ve výši 50 000,- Kč je tedy skutečně nízká a přiměřená úvahám žalované, která ve svém rozhodnutí objektivně zhodnotila vedle závažnosti dané ochranou dětí i nižší závažnost jednání žalobkyně způsobenou tím, že vysílání násilných scén nebylo samoúčelné a bylo součástí děje. Jedině z hlediska závažnosti jednání a jeho vlivu na výši pokuty bylo možné dějový kontext zhodnotit. Míru zavinění žalovaná zhodnotila jako vliv žalobkyně na vlastní jednání z hlediska možností ovlivnit vysílání či zařazení pořadu do doby, kterou zákon připouští a zhodnotla i předvídatelnost porušeného zákonného ustanovení, tedy znalost povinností žalobkyně. Žalovaná neposoudila rozsah, typ a dosah závadného vysílání pouze z územního pokrytí, což ovšem není úvahou vybočující z uvedeného kritéria, ale zabývala se působením pořadu i přes jeho umělecký charakter a nepochybila, pokud z jeho vlivu vyvodila reálné riziko ohrožení vývoje dětí a mladistvých. Závěr žalované je výsledkem hlasování členů kolektivního orgánu a skutečnost, že nebyl přijat jednomyslně, ale s naplněním práva na odlišný názor a postoj jen některých členů Rady, nemá vliv na přijaté rozhodnutí žalované. Z důvodů shora uvedených neshledal soud žalobu důvodnou, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení §102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu. V Praze dne 3.února 2010 JUDr. Naděžda Řeháková,v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Pekárková Marie
