ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

2Ad 12/2015 - 51

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce F,T,, bytem X, proti žalované České správy sociálního zabezpečení v Praze, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 11. 2014 čj. X, t a k t o : Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění: Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované, jímž bylo rozhodnuto o jeho námitkách proti rozhodnutí ze dne 16. 10. 2014, kterým zamítla žalovaná žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona o důchodovém pojištění s odůvodněním, že žalobce pobírá starobní důchod, důchodového věku dosáhl dne 9. 5. 2014 a nárok na invalidní důchod mu vznikl až 31. 7. 2014, proto nárok na invalidní důchod nemá. Námitky žalobce byly napadeným rozhodnutím zamítnuty jako nedůvodné, neboť posudkem o invaliditě bylo zjištěno, že žalobce je invalidní od 31. 7. 2014, kdy pokles jeho pracovní schopnosti představuje 70 %. V době do 31. 7. 2014 zdravotní postižení nebylo takového stupně závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti.

Pokračování

- 2 -

2Ad 12/2015

Žalobce v žalobě uvedl, že od roku 2011 mu byl přiznán invalidní důchod druhého stupně. Od 21. 5. 2012 žalobce pobírá předčasný starobní důchod. Žalobce si požádal o přezkoumání zdravotního stavu, zda nesplňuje podmínky pro přiznání invalidního důchodu třetího stupně. Nesouhlasí se závěrem lékaře posudkové komise, který mu přiznal invaliditu třetího stupně od 31. 7. 2014, přestože tuto žádost podával v lednu 2014. Má značné zdravotní potíže, které mu nedovolují se plně zapojit do normálního života. Žalobce nesouhlasí se žalovanou, že mu nebyl uznán invalidní důchod z důvodu, že pobíral předčasný starobní důchod od 21. 5. 2012. Toto rozhodnutí považuje žalobce za nesprávné, neboť posudková komise nevzala v úvahu jeho skutečný zdravotní stav žalobce. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout s ohledem na to, že zdravotní stav žalobce k požadovanému datu vzniku, ke dni 21. 5. 2012 odpovídal druhého stupni invalidity, pokles jeho pracovní schopnosti představoval pouze 50 %. Teprve od data 31. 7. 2014 představoval jeho nepříznivý zdravotní stav třetí stupeň invalidity, jeho pokles pracovní schopnosti představoval nejméně 70 %. Soud řízení doplnil o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise v posudku ze dne 12. 5. 2015 učinila diagnostický souhrn, dle něhož se u žalobce jedná o CHOPN se zvlášť těžkým funkčním postižením, stadium IV, o operaci subdurálního hematomu v roce 1972 s dobrým výsledkem, o chronický VAS krčního úseku; vertigo a epilepsii v anamnéze. U žalobce se od 31. 7. 2014 jednalo o invaliditu III. stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., kdy šlo u něho o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70 %. Ode dne 22. 3. 2011 do 30. 7. 2014 (tedy i k požadovanému datu vzniku 21. 5. 2012) byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Jednalo se u žalobce o invaliditu II. stupně. U žalobce byl zjištěn pokles pracovní pracovnice nejméně 50 %. Po podrobném prostudování kompletní zdravotnické dokumentace i na základě přešetření odbornými lékaři komise konstatovala, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Jeho rozhodující příčinou byl v době vydání napadeného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení dne 16. 10. 2014 – CHOPN s postupnou progresi – (chronická obstrukční plicní nemoc). Komise konstatovala, že 1) funkční postižení žalobce je zvlášť těžké a odpovídá stadiu IV CHOPN – v době od 31. 7. 2014 až dosud. Zdravotní stav odpovídá invaliditě III. stupně, s poklesem pracovní schopnosti o 70 % podle kapitoly X, oddíl B, položky 1 d). Procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 výše citované vyhlášky č. 359/2009 Sb., v platném znění, se nemění. V době od 22. 3. 2011 do 30. 7. 2014 byla funkční postižení žalobce těžkého stupně a odpovídala stadiu III CHOPN. V tomto období není v zdravotnické dokumentaci žádné funkční vyšetření, které by odpovídalo kritériu pro zvlášť těžké funkční postižení. Zdravotní stav odpovídal invaliditě II. stupně, s poklesem pracovní schopnosti o 50 %, podle kapitoly X, oddíl B, položky 1 c). Pro využití § 3 a 4 výše citované vyhlášky č. 359/2009 Sb., v platném znění nebyl shledán důvod. Žalobce požadoval vypracování doplňujícího posudku, neboť posudková komise neměla k dispozici veškeré lékařské zprávy. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích v doplňujícím posudku konstatovala lékařské zprávy, které žalobce předložil (MUDr. Š., TRN I, funkční laboratoř Nemocnice České Budějovice, ze dne 31. 7. 2014, MUDr. V., TRN I, funkční laboratoř Nemocnice České Budějovice, ze dne 18. 3. 2014, MUDr. Š., TRN I, funkční laboratoř Nemocnice České Budějovice, ze dne 22. 3. 2011 a MUDr. H., TRN, České Budějovice, ze dne 28. 1. 2014). Konstatovala, že je měla k dispozici při svém jednání dne 12. 5. 2015 a zabývala se jimi při svém hodnocení. Všechny čtyři předložené lékařské zprávy, respektive jejich závěry, jsou

Pokračování

- 3 -

2Ad 12/2015

citovány v zápisu o jednání komise (viz strana třetího zápisu). V posudku je v závěru (viz strana 5) uvedeno, že teprve v době od 31. 7. 2014 se u žalobce ve věku 63 let jednalo o CHOPN ve stadiu IV, tedy invaliditu III. stupně. V době od 22. 3. 2011 do 30. 7. 2014 bylo funkční postižení těžkého stupně a odpovídalo stadiu III CHOPN (viz strana 5 posudku); zdravotní stav odpovídal invaliditě II. stupně. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích setrvala na svém stanovisku z jednání výše uvedeného, tj. 12. 5. 2015. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích vyhodnotila všechny skutečnosti, které vedly k požadavku na doplnění posudku a neshledala důvody pro změnu posudkového závěru. Žalobce nesouhlasil se závěry posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, proto soud zajistil vypracování srovnávacího posudku u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze v posudku ze dne 21. 1. 2016 učinila závěr, že k datu napadeného rozhodnutí, tj. k 28. 11. 2014 se žalobce i nadále léčil pro chronickou obstrukční chorobu plicní. Doporučené opatření ve smyslu zákazu kouření, však nerespektoval. Dle opakovaných vyšetření z daného období bylo u žalobce zjištěno postupné zhoršování ventilačních funkcí. V období od 22. 3. 2011 do 30. 7. 2014 byly dle opakovaných spirometrických vyšetření plicní funkce snížené do oblasti těžkého stupně. Jednalo se o CHOPN stadium III. stupně. Dne 31. 7. 2014 byl dle dalšího spirometrického vyšetření zjištěn další pokles dechových funkcí (FEV1=28 %), které jednoznačně odpovídalo zvlášť těžkému stupni. Jednalo se již o CHOPN IV. stadia, i když známky plicní nedostatečnost prokázány nebyly. Stav nebyl, jednak z důvodu neprokázané plicní nedostatečnosti a také z důvodu kouření, indikován k DDOT (oxygenoterapie). K datu vydání napadeného rozhodnutí komise konstatovala dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla chronická obstrukční plicní nemoc s exmfyzémem. Od 22. 3. 2011 komise hodnotila zdravotní stav dle kapitoly X, oddíl B, položky 1 c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v platném znění. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti činila 50 %. Komise hodnotila ve středu procentní rozmezí s ohledem na zjištěnou míru poklesu ventilačních hodnot. Ostatní onemocnění žalobce neomezovala nad rámec základního onemocnění. Od 31. 7. 2014 k datu vydání napadeného rozhodnutí komise hodnotila zdravotní stav dle podle kapitoly X, oddílu B, položky 1 d), s poklesem pracovní schopnosti o 70 %, a to v korelaci s dalším snížením ventilačních funkcí. Dolní hranici komise zvolila s ohledem na prokázané respirační selhání. Od 22. 3. 2011 do 30. 7. 2014 se jednalo o invaliditu II. stupně. Od 31. 7. 2014 k datu vydání napadeného rozhodnutí se jednalo o invaliditu III. stupně. Od 22. 3. 2011 byl žalobce schopen práce v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Nevhodné byly těžké fyzické práce, práce ve znečištěném prostředí. Od 31. 7. 2014 žalobce byl schopen práce za zcela mimořádných podmínek, tj. práce fyzické nenáročné, v klimaticky vhodném prostředí. Lékařské nálezy, které byly součástí spisu krajského soudu, korelovaly s výsledkem posouzení. Námitka uváděná na straně 36 spisu krajského soudu nebyla v rozporu s posudkem. Nelze zaměňovat pojmy – obstrukce a stadium CHOPN. Komise se ztotožňuje s tím, že porucha ventilačních funkcí ve smyslu obstrukce byla v březnu 2014 těžkého stupně., nicméně stadium CHOPN odpovídalo pouze III. stupni. Teprve 31. 7. 2014 byla zjištěna progrese stavu ve smyslu zvlášť těžkého funkčního postižení, odpovídající CHOPN IV. stupně. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého

Pokračování

- 4 -

2Ad 12/2015

téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou (medicínskou). Invalidní důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož se posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s., zabývá se otázkou úplnosti a přesvědčivosti posudku. Soud zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o

Pokračování

- 5 -

2Ad 12/2015

stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V daném případě žalovaná zamítla námitky žalobce, neboť poté kdy byla opětovně posouzena invalidita žalobce, bylo konstatováno, že žádost žalobce, který požadoval stanovit datum zvýšení stupně invalidity na 21. 5. 2012, je neopodstatněná. K tomuto období totiž nejsou k dispozici žádné odborné nálezy, které by dokládaly posudkově významné zhoršení zdravotního stavu, a to stran CHOPN i komorbidit. Žalobce byl v době od 22. 3. 2011 do 30. 7. 2014, tedy i k požadovanému vzniku datu 21. 5. 2012, invalidní, když u žalobce se jednalo o pokles pracovní schopnosti nejméně 50 %, zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav tedy odpovídal II. stupni invalidity. U žalobce se jednalo o invaliditu III. stupně až od data 31. 7. 2014, kdy byl u něho zjištěn pokles pracovní schopnosti nejméně 70 %. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích učinila závěr, že žalobce byl ode dne 22. 3. 2011 do 30. 7 2014 invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, kdy u žalobce se jednalo o invaliditu II. stupně. Nešlo o invaliditu III. stupně, jestliže se jednalo u žalobce o pokles pracovní schopnosti o 50 %. Shodný závěr byl učiněn posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze, která po prostudování spisové dokumentace a doložených lékařských nálezů a kompletní zdravotní dokumentace praktické lékařky učinila shodný závěr, že u žalobce se jednalo od 22. 3. 2011 do 30. 7. 2014 o invaliditu II. stupně a od 31. 7. 2014, respektive k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobce jednalo o invaliditu III. stupně s tím, že žalobce byl v době od 22. 3. 2011 schopen práce v podstatně menším rozsahu a intenzitě, přičemž v době od 31. 7. 2014 byl schopen práce za zcela mimořádných podmínek, tj. práce fyzicky nenáročné v klimaticky vhodném prostředí. Soud při rozhodování vycházel ze shora uvedených posudků, ze kterých vyplývá, že u žalobce se jednalo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění od 31. 7. 2014, přičemž k požadovanému datu vzniku dne 21. 5. 2012 byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, kdy se jednalo se o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b), nešlo však o invaliditu třetího stupně, jestliže jeho pokles pracovní schopnosti dosahoval 50 %. U žalobce se jednalo o invaliditu druhého stupně v období od 22. 3. 2011 do 30. 7. 2014. Shora uvedené posudky, kterými byl zhodnocen zdravotní stav žalobce, soud považuje za dostačující, úplné, objektivní a přesvědčivé. Posudky byly vypracovány v řádném složení komise, po studiu a vyhodnocení veškeré zdravotní dokumentace lékařských nálezů, kdy tyto nálezy a zprávy byly podrobně v obou posudcích, respektive i v doplňujícím posudku citovány. Soud proto uzavřel, že na základě podkladů, které měl k dispozici, je nutno učinit závěr, že lékařské orgány se zprávami z odborných lékařských vyšetření žalobce řádně zabývaly a svůj závěr vyslovily z dostupné zdravotní dokumentace, která byla shromážděna. Dle soudu byl v posudcích komplexně zhodnocen zdravotní stav žalobce a bylo v něm reagováno i na jeho námitky uvedené v žalobě. Soudem nebyly zjištěny žádné rozpory v posudkovém zjištění a soud nemá žádných pochybností ohledně posudkového závěru ze strany posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, kdy posudkový závěr Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních

Pokračování

- 6 -

2Ad 12/2015

věcí ČR v Českých Budějovicích i posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze je naprosto shodný. V daném případě žalobce pobírá starobní důchod dle § 31 zákona o důchodovém pojištění, kdy žalobci byl přiznán starobní důchod ještě před tím, než dosáhl důchodového věku. Důchodového věku žalobce dosáhl dne 9. 5. 2014, přičemž nárok na invalidní důchod třetího stupně vznikl žalobci až 31. 7. 2014. Žalobce k datu 21. 5. 2012, kdy mu byl přiznán předčasný starobní důchod, nesplňoval zákonné předpoklady pro dávku ve formě invalidního důchodu třetího stupně, jestliže v období od 22. 3. 2011 do 30. 7. 2014 poklesla pracovní schopnost žalobce nejméně o 50 %, proto jeho zdravotní stav odpovídal druhému stupni invalidity. Napadené rozhodnutí proto bylo vydáno v souladu s ustanovením § 38 zákona o důchodovém pojištění, jestliže byla jeho žádost zamítnuta. Podle § 38 má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky na starobní důchod podle § 29, popřípadě byl přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku. Vzhledem k tomu, že žalobce pobíral starobní důchod dle § 31 zákona o důchodovém pojištění, přičemž důchodového věku žalobce dosáhl až dnem 9. 5. 2014, nemá žalobce nárok na invalidní důchod, jestliže bylo posudkovou komisí zjištěno, že u žalobce se jedná o invaliditu třetího stupně až od 31. 7. 2014. Žalobci proto nadále náleží starobní důchod. Soud proto žalobu žalobce jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Poučení Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Pokračování

- 7 -

2Ad 12/2015

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 8. února 2016 Samosoudkyně: Mgr. Helena N u t i l o v á v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava